Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav podnikové ekonomiky
Optimalizace procesů v podniku Diplomová práce
Vedoucí práce: Ing. Bc. Jiří Luňáček, Ph.D., MBA
Brno 2011
Bc. Pavlína Suková
Ráda bych na tomto místě poděkovala Ing. Bc. Jiřímu Luňáčkovi, Ph.D., MBA za vedení a odborné rady při zpracování této diplomové práce. Poděkování rovněž patří paní Kláře Janáčkové, jednatelce společnosti XY s. r. o. za ochotu a poskytnutí informací a podkladů nezbytných pro realizaci této práce.
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vyřešila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 23. května 2011
..………………………………..
Abstract SUKOVÁ, P. Optimizing business processes. Thesis. Brno, 2011. Thesis deals with optimizing selected processes in an enterprise using available data and methodical solving approach. The aim is to optimize production extent and structure with regard to enterprise’s existing production capacity. Production capacity calculation is made along with determining the cost function of an enterprise and constructing profit maximization model. Attaining the aim of the thesis also comprises a draft describing ways to realize suggestions made according to achieved results of optimization methods. Partial aim is also analysis of a risk which could arise from implementing recommended measures. Keywords: optimization, production process, costs, production capacity, profit.
Abstrakt SUKOVÁ, P. Optimalizace procesů v podniku. Diplomová práce. Brno, 2011. Práce se zabývá optimalizací vybraných činností v podniku za použití dostupných dat a zvoleného metodického postupu řešení. Cílem je optimalizace rozsahu a struktury výroby s ohledem na stávající výrobní kapacitu podniku. Je zde proveden výpočet výrobní kapacity, stanovena nákladová funkce podniku a sestaven model maximalizace zisku. Součástí naplnění cíle diplomové práce je návrh, jakým způsobem realizovat doporučení, jež jsou formulována na základě dosažených výsledků metod optimalizace. Dílčím cílem je taktéž analýza rizika, které by mohlo vyplývat z navrhovaných opatření pro podnik. Klíčová slova: optimalizace, výrobní proces, náklady, výrobní kapacita, zisk.
Obsah 1
Úvod .............................................................................................................................. 9
2
Literární rešerše ......................................................................................................... 11 2.1
Ekonomická optimalizace ................................................................................. 11
2.1.1 2.1.2
Ekonomický model ..................................................................................... 12 Matematický model .................................................................................... 12
2.2
Cíle podniku........................................................................................................ 13
2.3
Lineární programování ..................................................................................... 14
2.4
Podnik .................................................................................................................. 17
2.4.1
Životní stadia podniku............................................................................... 18
2.5
Procesy ................................................................................................................. 21
2.6
Výrobní činnost podniku .................................................................................. 22
2.6.1 2.6.2 2.7
Náklady ............................................................................................................... 26
2.7.1 2.7.2 2.7.3 2.7.4 2.8
Plánování výrobního procesu ................................................................... 23 Výrobní faktory ........................................................................................... 25
Klasifikace nákladů..................................................................................... 27 Nákladové funkce ....................................................................................... 28 Metody stanovení nákladových funkcí ................................................... 29 Regresní a korelační analýza ..................................................................... 29
Rozhodování za přítomnosti rizika ................................................................. 31
2.8.1
Postoj k riziku a ochrana proti rizikům ................................................... 32
3
Cíl a metodika práce.................................................................................................. 34
4
Praktická část .............................................................................................................. 37 4.1
Představení společnosti XY............................................................................... 37
4.1.1 4.2
Orientační analýza ............................................................................................. 38
4.2.1 4.2.2 4.2.3 4.2.4 4.2.5 4.3
Společnost XY s. r. o.................................................................................... 38
Zákazníci ...................................................................................................... 38 Cenová politika ........................................................................................... 39 Dodavatelé ................................................................................................... 39 Zaměstnanci a vedení společnosti ............................................................ 39 Právní forma podnikání ............................................................................. 40
Finanční analýza ................................................................................................. 41
4.3.1 4.3.2 4.3.3 4.3.4 4.3.5 4.3.6
Vertikální analýza ....................................................................................... 41 Ukazatele zadluženosti .............................................................................. 43 Ukazatele likvidity ...................................................................................... 44 Ukazatele obratovosti (aktivity) ............................................................... 45 Doby obratu ................................................................................................. 46 Ukazatele rentability .................................................................................. 46
4.4
Životní stadium podniku .................................................................................. 47
4.5
Výrobní kapacita ................................................................................................ 49
4.5.1 4.5.2 4.5.3 4.5.4 4.6
Pracnost výrobků ........................................................................................ 50 Časový fond výrobního zařízení .............................................................. 51 Časový fond pracovníka ............................................................................ 52 Výpočet výrobní kapacity .......................................................................... 52
Výrobní činnost XY s. r. o.................................................................................. 54
4.6.1 4.6.2
Výrobní faktory ........................................................................................... 54 Náklady ........................................................................................................ 54
4.7
Nákladová funkce XY s. r. o. ............................................................................ 55
4.8
Výrobní proces XY s. r. o. .................................................................................. 59
4.8.1 4.8.2 4.8.3 4.9
Předvýrobní fáze ......................................................................................... 59 Výrobní fáze ................................................................................................. 61 Odbytová fáze ............................................................................................. 61
Optimalizace struktury výroby z hlediska maximalizace zisku ................. 62
4.9.1 4.9.2 4.9.3 4.9.4
Formulace ekonomického modelu ........................................................... 63 Matematický model .................................................................................... 64 Interpretace výsledků ................................................................................. 65 Model maximalizace zisku s omezením výrobní kapacitou a trhem .. 66
5
Diskuse výsledků....................................................................................................... 68
6
Návrhy a doporučení ................................................................................................ 74
7
Závěr ............................................................................................................................ 80
8
Seznam použité literatury ........................................................................................ 83
9
Přílohy ......................................................................................................................... 85
1 Úvod Slovo optimalizace pochází z latiny a znamená proces výběru nejlepší varianty z množství různých jevů. Přídavné jméno „optimální“ znamená nejlepší, nejlépe vyhovující. Lze konstatovat, že slova jako optimalizace, optimální se stala součástí jak našeho běžného, tak i odborného slovníku. Současná doba, jež se vyznačuje vysokou dynamikou, si přímo vynucuje optimalizaci každého rozhodnutí v hospodářském životě, protože všechny subjekty hledají nejlepší řešení. Nejdůležitějším prvkem každého hospodářství je podnik, uvnitř kterého existuje celá řada procesů a operací zajišťujících existenci podniku a naplnění jeho poslání, resp. cílů. Základním úkolem podniku je vyrábět výrobky či poskytovat služby za účelem dosažení zisku a uspokojení svých zákazníků, kteří tyto výrobky a služby poptávají. Za primární cíl je považováno zvyšování hodnoty podniku pro vlastníky. Cíle jsou u každého podniku samozřejmě specifické, ale společným znakem je, že vyjadřují požadavek, jehož má být dosaženo. Cesta k cíli, tj. jakým způsobem bude cíle dosaženo, je otázkou taktiky každého podniku. Cílů je třeba dosahovat optimálním způsobem podle předem stanovených kritérií, s přihlédnutím k existujícím omezením (vzhledem k tomu, že všechny užitečné zdroje jsou vzácné a omezené) a okolí, jež má vazby na podnik a má tudíž vliv, ať přímý či nepřímý, na rozhodování podniku. Jedním z nejdůležitějších procesů probíhajících v podniku je výrobní proces, protože ten rozhodujícím způsobem ovlivňuje uplatnění výrobků a služeb na trhu a zajišťuje podniku konkurenceschopnost. Udržení si konkurenční výhody před ostatními podniky znamená úspěch na trhu. Během výrobního procesu dochází k přeměně výrobních faktorů na výkony (výrobky a služby). Průběh celého výrobního procesu je ovlivňován mnoha činnostmi (ať se jedná o pořízení materiálu do výroby zajištění vhodného počtu a struktury kvalifikovaných pracovníků, uplatnění různých technologických postupů, etc.), které je třeba 9
optimalizovat, aby výstupů v požadované kvalitě a rozsahu bylo dosaženo co nejhospodárnějším a nejefektivnějším způsobem. Tato práce je koncipována jako podklad pro management podniku XY s. r. o. pro usnadnění a zefektivnění rozhodování o objemu a struktuře výroby vzhledem k existujícím kapacitám s využitím vhodných metod, jejichž praktická aplikace je možná prostřednictvím dostupného kancelářského softwaru.
10
2 Literární rešerše 2.1 Ekonomická optimalizace Při hledání optimálního řešení určitého problému se zaměřujeme na nalezení takového řešení, které je v konkrétních podmínkách nejlepší, nejlépe vyhovující a výstižné (tj. optimální) z pohledu určitého kritéria optimality. Na začátku řešení stojí vždy nezbytnost tento problém vyřešit tak, aby došlo ke zlepšení stávající situace. Manažer se podle Plevného (2010, s. 11) může rozhodovat na základě svého úsudku a zkušeností, nebo využít při rozhodování matematických technik. Ty jsou vhodné zejména pokud se jedná o problém složitý, velmi důležitý, nový a opakující se. Prostředkem pro hledání optimálního řešení daného problému při respektování různorodých omezení, které mají vliv na chod systému, jsou metody operačního výzkumu (viz kap. 2.3 Lineární programování). Ten lze popsat jako disciplínu, jež se zabývá zkoumáním operací v rámci nějakého systému tak, aby bylo zajištěno co možná nejlepší fungování systému, což je třeba posuzovat podle stanoveného kritéria optimality. Provádění operací v systému je závislé na omezených zdrojích, na jiných operacích i na externích činitelích, kteří mohou mít vliv na chod systému. (Jablonský, 2002, s. 10) Dalším předpokladem hledání optimálního řešení daného problému je vedle kritéria optimality a existence omezených zdrojů také jistá možnost výběru variant řešení rozhodovacího problému. Podle Jablonského (2002, s. 11) lze pro řešení daného optimalizačního problému rozlišit několik fází, které na sebe navazují: 1. Identifikace reálného ekonomického problému systému a jeho definování. 2. Formulace ekonomického modelu daného problému. 11
3. Formulace matematického modelu. 4. Vlastní řešení matematického modelu. 5. Interpretace výsledků a jejich verifikace. 6. Implementace v rámci reálného systému. 2.1.1
Ekonomický model
Ekonomický model je charakterizován jako zjednodušený popis reálného systému, který vzhledem k řešenému problému obsahuje pouze nejpodstatnější prvky a vazby mezi nimi. Jak uvádí Jablonský (2002, s. 11) a shodně i Plevný, Žižka (2010, s. 28), obecně ekonomický model obsahuje: •
Cíl analýzy – ten určuje cílový stav, jehož má být dosaženo a je obsaženo v kritériu optimality. Takovým cílem může být např. minimalizace nákladů výroby, maximalizace zisku při plánování výrobního programu podniku, etc. Více bude o cílech podniku pojednáno v kapitole 2.2.
•
Popis procesů, jež v systému probíhají. Procesem rozumíme reálnou aktivitu, která probíhá v systému s určitou intenzitou a má vliv na cíl analýzy. Plevný, Žižka (2010, s. 28) zde definuje proces jako číselnou hodnotu, kterou chceme vyřešením modelu získat.
•
Popis činitelů ovlivňujících provádění procesů. Činiteli mohou být spotřeba omezených zdrojů (surovin, energie, strojového času) při výrobě výrobku, předem daná odbytová omezení (určená zájmem zákazníků, trhem), etc.
• 2.1.2
Popis vzájemného vztahu mezi procesy, činiteli a cílem analýzy. Matematický model
Obsahuje stejné prvky jako model ekonomický, jen v jiném vyjádření. Ekonomický model, který je vyjádřen slovním a numerickým popisem problému, je nutné převést tak, aby byl řešitelný standardizovanými metodami (viz kap. 2.3). 12
2.2 Cíle podniku Cíle, které si podnik stanovuje a kterých má být dosaženo, je celá řada. Ne vždy však tyto cíle sledují stejný směr, může zde tedy docházet ke konfliktům mezi jednotlivými cíli. To může být způsobeno jak protichůdností cílů (cíle se vylučují, splnění jednoho vede k nesplnění druhého), tak tím, že řada cílu není možné matematicky vyjádřit. Podle Synka (2006, s. 55-57) podniky existují proto, aby vyráběly, distribuovaly výrobky a poskytovaly služby zákazníkům a „sloužily“ zároveň i všem, kteří jsou s vývojem podniku spjati – to je jejich hlavní poslání. Podle účelu, za kterým byl podnik vytvořen, podniky sledují určitý cíl. Teorie firmy ve své původní verzi považuje za primární cíl podniku maximalizaci zisku z hlediska krátkodobého (neuvažuje se vliv času a rizika). Maximalizace hodnoty podniku jako cíl podnikání převažuje v současné hospodářské teorii i praxi a stala se základem nejnovějších konceptů stanovujících jako hlavní cíl podnikání maximalizaci hodnoty pro akcionáře (shareholder value). Synek (2006, s. 58-60) zmiňuje rozdíly mezi cíli velkého a malého podniku. V korporaci dochází obvykle k oddělení vlastnictví od řízení, kdy firmu vlastní akcionáři, ale jejím řízením jsou pověřeni placení manažeři. Manažeři však mohou mít odlišné cíle než vlastníci, kteří sledují výše zmíněný cíl maximalizace hodnoty pro akcionáře. Begg, Fisher a Dornbush (1991, s. 102) uvádějí, že existují dva důvody, proč manažeři musí sledovat cíle vlastníků: 1) Pokud se sníží zisk (i když by klesat neměl a vlastníci to nerozpoznají), klesne také hodnota akcií, na což zareagují ostatní firmy tak, že je nakoupí a vymění stávající management. 2) Vlastníci se mohou snažit o to, aby cíle manažerů odpovídaly jejich cílům. To lze udělat tak, že manažerům nabídnou určité množství akcií (relativně 13
malé k celkovému objemu akcií a relativně velké vzhledem k platu manažera). Tak se stane, že manažer pečuje o zvyšování hodnoty svých akcií (akcií podniku) a sleduje tak „svůj“ cíl – cíl vlastníka.
Obr. č. 1: Podnik a zájmové skupiny Zdroj: SYNEK, M. Podniková ekonomika. 4., přeprac. a dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 475 s. ISBN 80-7179-892-4. (s. 60)
2.3 Lineární programování Modely operačního výzkumu jsou různorodé a zabývají se různými oblastmi ekonomického života. Existují proto jednotlivé třídy problémů, jež vyžadují specifický přístup k řešení. (Jablonský, 2002, s. 13) V této práci bude věnována pozornost matematickému programování, které se zabývá řešením optimalizačních úloh. V těchto úlohách se jedná o nalezení extrému daného kritéria, definovaného ve tvaru kriteriální funkce n proměnných, na množině variant určených soustavou omezujících podmínek, které jsou zadány ve tvaru lineárních rovnic či nerovnic. Je-li kriteriální funkce lineární a rovněž všechny rovnice i nerovnice použité v modelu lineární, potom hovoříme o úloze lineárního programování. (Jablonský, 2002, s. 14) Obdobnou definici jako Jablonský uvádí Pappas a Hirchey (1989, s. 343), lineární programování je technika sloužící k řešení minimalizačních a maximalizačních 14
problémů, přičemž definování omezujících podmínek (rovnice i nerovnice) je ponecháno na rozhodovateli (řešiteli). Přestože lineární programování bylo aplikováno na celou řadu rozhodovacích manažerských problémů, nejvíce používané a také nejvíce rozvinuté je v oblasti výrobních úloh. Ekonomický model úlohy lineárního programování popisuje rozhodovací problém obdobně jako v kap. 2.1.1. Jak již bylo zmíněno výše, abychom mohli problém
řešit
standardními
postupy
lineárního
programování,
je
třeba
ekonomický model převést na model matematický, který má následující strukturu – stejnou, jako ekonomický model (Jablonský, 2002, s. 21): •
Cíl analýzy je vyjádřen jako lineární funkce z=f(x), jejíž extrém je třeba nalézt. Funkce z je funkcí kriteriální (účelovou).
•
Každému procesu je přiřazena jedna proměnná, kterou označujeme jako strukturní proměnnou. Hodnoty proměnných lze interpretovat jako úrovně jednotlivých procesů.
•
Činitelům
odpovídají
v matematickém
modelu
úlohy
lineárního
programování lineární rovnice či nerovnice. Matematický model lineárního programování zapisujeme následujícím způsobem (Jablonský, 2002, s. 24): maximalizovat (minimalizovat)
= ,
za podmínek
≤ ,
≥ 0 ,
= 1, 2, … , , = 1, 2, … , , 15
kde n
je počet strukturních proměnných modelu,
m
je počet vlastních omezení,
,
= 1, 2, … , je cenový koeficient příslušející -té proměnné,
,
= 1, 2, … , je hodnota pravé strany příslušející -tému vlastnímu omezení,
,
= 1, 2, … , , = 1, 2, … , je strukturní koeficient vyjadřující vztah mezi -
tým činitelem a -tým procesem, ≥ 0 jsou podmínky nezápornosti. Typickou úlohou lineárního programování je úloha plánování výroby, kdy cílem je nalezení optimálního výrobního programu, tj. počtu jednotek jednotlivých vyráběných produktů. (Plevný, Žižka, 2010, s. 53) Možnými řešeními úlohy lineárního programování jsou: 1. Neexistuje přípustné řešení, tj. omezení si navzájem odporují. 2. Existuje právě jedno optimální řešení. Podle Jablonského (2002, s. 41) je optimální řešení přípustným řešením s nejlepší hodnotou účelové funkce (s nejvyšší
hodnotou
v případě
maximalizace,
s nejnižší
hodnotou
v případě minimalizace účelové funkce). 3. Existuje nekonečně mnoho optimálních řešení. 4. Existuje přípustné řešení, neexistuje však optimální řešení. Jak uvádí Jablonský (2002, s. 41), přípustné řešení je takové řešení, které vyhovuje všem podmínkám úlohy, tzn. všem vlastním omezením i podmínkám nezápornosti.
16
2.4 Podnik Definic podniku je celá řada, většina z nich si je podobných, některé však vykazují jisté odlišnosti. Následuje srovnání nejvýstižnějších pohledů na podnik z hlediska různých autorů. Podle Synka (2006, s. 3-5) je podnik instituce vzniklá k výkonu podnikatelské činnosti, jde tedy o institucionalizované podnikání, přičemž je zde zdůrazněna nutnost podnikání za účelem tvorby zisku, jehož hlavním generátorem je uspokojení přání zákazníka. Wöhe, Kislingerová, Maňasová (2007, s. 2-3) taktéž podnik považují za plánovitě hospodařící samostatnou jednotku sledující cíle svých vlastníků, vyzdvihují proces přeměny výrobních faktorů na statky, jež mají sloužit k užitku široké veřejnosti. Synkova definice přidává ještě dva faktory, které charakterizují podnik. Je jím přítomnost rizika, neboť podnik působí v tržním prostředí, a existence počátečního kapitálu (vlastního i cizího), přičemž snahou je vždy jeho zhodnocování. Podniky lze klasifikovat podle několika hledisek. Podniky podle právní formy podnikání dělí Synek (2006, s. 73) na podniky jednotlivce, osobní společnosti, kapitálové společnosti, družstva a veřejné (státní) podniky. Dále je možné dělit podniky podle sektorů a hospodářských odvětví (Synek, 2006, s. 80), podle nejběžnější klasifikace na sektor zemědělství, zahrnující zemědělství jako takové, rybolov a lesní hospodářství; sektor průmyslu, obsahující těžební a zpracovatelský průmysl, taktéž výrobu a distribuci elektrické energie, plynu a vody a průmysl stavební; sektor služeb, do něhož řadíme obchod, bankovnictví a pojišťovnictví, dopravu, školství a zdravotnictví, atd. V České republice se používá třídění podniků podle jejich příslušnosti k hospodářskému odvětví, tj. podle Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ).
17
Dalším druhem klasifikace podniků je klasifikace podle velikosti podniku, přičemž rozlišujeme podniky malé, střední a velké. Kritériem pro třídění může být počet zaměstnanců podniku (je nejpoužívanějším kritériem, také v EU), velikost obratu, etc. Jak uvádí Synek (2006, s. 81), v České republice se používá kombinované kritérium – počet zaměstnanců a velikost obratu. Malý podnik vykazuje méně než 100 zaměstnanců a velikost ročního obratu nepřesahuje 30 mil. Kč. Střední podnik zaměstnává méně než 500 pracovníků a roční obrat je menší než 100 mil. Kč, do velkých podniků řadíme všechny ostatní podniky. Posledním nejčastěji používaným druhem třídění podniků je podle typu výroby. Podle Synka (2006, s. 170-171) lze rozlišit 4 základní typy výrobních činností: •
Výroba na zakázku – vyrábí se podle přání zákazníka (např. nábytek).
•
Vázaná (pevná) hromadná výroba – vysoce standardizovaná, hromadná výroba, jež vyžaduje plynulý odběr výrobků, které jsou určeny pro masovou spotřebu.
•
Pružná (volná, flexibilní) hromadná výroba – vyrábí se jeden druh výrobku, který se individuálně přizpůsobuje přání zákazníka (např. výroba automobilů).
•
Plynulá (proudová) výroba – vyrábí s technologií, jež umožňuje nepřetržitý a plynulý proud zpracovávaných surovin a výrobků. Výroba je vysoce automatizovaná a vyznačuje se nepřetržitým provozem (např. výroba mléka).
2.4.1
Životní stadia podniku
Podnik po dobu své existence prochází stejně jako člověk několika vývojovými fázemi. (Synek, 2006, s. 90) Podnik tedy může (ale nemusí a mnohdy ani neprojde) projít fázemi založení, růstu, stabilizace, krize a zániku. Kislingerová (2010, s. 389) uvádí pouze 4 fáze, vynechává fázi založení. 18
Jak uvádí Synek (2006, s. 91), tyto fáze životního cyklu podniku jsou nejen odrazem makroekonomického prostředí, ale také jsou ovlivněny odvětvím, ve kterém podnik provozuje svoji hospodářskou činnost. Neméně významný vliv na jednotlivé fáze má samotná výkonnost podniku. To, zda podnik projde všemi fázemi životního cyklu, je závislé na schopnosti podniku přizpůsobovat se změnám, proto manažeři musí včas a správně tyto změny rozpoznat a analyzovat, chtějí-li dosáhnout trvalé úspěšnosti jejich podniku.
Obr. č. 2: Životní cyklus podniku Zdroj: SYNEK, M. Podniková ekonomika. 4., přeprac. a dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 475 s. ISBN 80-7179-892-4.(s. 91)
Při založení podniku si jeho zakladatel klade otázku, co bude vyrábět, jaké výrobky či služby bude poskytovat. Mezi důležité pojmy patří zakladatelský rozpočet. Pokud je fáze založení úspěšná, začíná další etapa vývoje podniku, fáze růstu. To znamená, že podnik zvětšuje objem výroby, prodeje a poskytování služeb. Ve fázi růstu se nemusí nacházet nutně jen firmy nedávno založené, je možný i pozvolný růst či trvalý růst. Jedině stále rostoucí firmy mají šanci dlouhodobě se udržet na trhu. Růst podniku se projevuje v zájmu zákazníků o jeho produkci, v úspěšném
19
managementu a v růstu zisku. Kislingerová (2010, s. 390) však ve fázi růstu popisuje vývoj výkonnostního parametru – zisku jako nízký či stále záporný. Dochází ke zvyšování tržeb či obratu, což vyvolává zvýšenou potřebu dodatečných investic, nejen do budov a strojů, ale je také třeba pokrýt přírůstek pracovního kapitálu. Ve výkazu rozvaha roste celková bilanční suma. Měřítkem růstu je tedy tempo růstu tržeb a podniky se snaží o trvalý růst podniku, který představuje takovou míru růstu tržeb, při které nevznikají další dodatečné nároky na externí financování firmy. V tomto případě hovoříme o tzv. růstu z interních zdrojů, tj. ze zisku a odpisů, jež jsou určeny pro reinvestice. V praxi se podniky setkávají i s potřebou externího financování růstu. Řeší se otázky, zda zvýší svůj akciový kapitál (tj. zvýšení základního kapitálu společnosti), zvolí cizí kapitál, ať už krátkodobou či dlouhodobou formu, dá přednost emisi dluhopisů nebo využije jiné formy profinancování (např. leasing, faktoring, forfaiting, etc.). Základní ideou zajištění dlouhodobého fungování podniku je, že investice se rovnají odpisům. Růst podniku však může být řešen i naprosto odlišnou formou. Jedná se různé formy spojování či štěpení podniků. Přestože je fáze růstu pro podnik obdobím, kdy rozšiřuje své aktivity, je třeba nadále pečovat o inovace produkce a udržovat její kvalitu, nastavit vhodnou cenovou strategii a dát prostor podpoře prodeje. (Synek, 2006, s. 101-102). Fáze stabilizace se vyznačuje tím, že po období růstu nastává období, kdy podnik již dosáhl optimální velikosti vzhledem k možnostem trhu. V této etapě se také investice rovnají odpisům. Pokud podnik ztratí potřebné tempo růstu a dojde k poklesu jeho aktivit, může se ocitnout ve fázi krize. Jako krizi podniku lze označit takové životní stadium, kdy po delší časový úsek dochází k poklesu jeho výkonnosti, rapidně se snižuje objem tržeb a snižuje se likvidita, což může ohrozit existenci podniku, pokud by takový nepříznivý vývoj i nadále pokračoval. Pokus tento stav u podniku nastane, je třeba 20
vzniklou situaci bez odkladů řešit, tak aby byl podnik schopen fungovat. Tímto krokem je sanace, kterou se rozumí soubor opatření přijímaných ze strany vedení podniku, a jejímž cílem je zásadní obnova výkonnosti firmy. Zánik podniku nastává ve chvíli, kdy sanace nebyla úspěšná. Podnik zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Před zánikem však nejprve dojde ke zrušení podniku, a to jak z věcného, tak i časového hlediska. Zrušení organizace se řídí právní úpravou.
2.5 Procesy Jak uvádí Řepa (2007, s. 15-16), zlepšování procesů v podniku je dnes nezbytné pro udržení firmy na trhu. Podniky, jež jsou nuceny svými zákazníky, kteří žádají stále lepší produkty a služby, soustavně uvažují o zlepšování svých procesů. Pokud zákazník nedostane to, co požaduje, má možnost se obrátit na mnoho konkurenčních firem. Existuje celá řada definic procesu. Veber (2009, str. 573) definuje proces jako soubor vzájemně souvisejících nebo vzájemně působících činností, které přeměňují vstupy na výstupy. Lidský faktor do definice přináší Řepa (2007, s. 15), který proces v podniku definuje jako souhrn činností, transformujících souhrn vstupů do souhrnu výstupů (zboží nebo služeb) pro jiné lidi nebo procesy používajíce k tomu lidi a nástroje.
21
Veber (2009) znázorňuje pojetí procesů takto: Dodavatel • • •
Výrobky Služby Informace
Proces
vstup
• • • • •
Materiál Stroje Pracovníci Metody Prostředí
Zákazník
výstup
• • •
Výrobky Služby Informace
Obr. č. 3: Pojetí procesů Zdroj: VEBER, J. Management: základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2009. 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0. (s. 574)
Jedním z nejdůležitějších z procesů probíhajících v podniku je výroba (výrobní činnost). V dalších kapitolách bude pojednáno o výrobě, výrobní činnosti a jejím plánování.
2.6 Výrobní činnost podniku Podle Synka (2007, s. 242) je nejobecnějším významem výroby každé spojení výrobních faktorů (práce, půdy, kapitálu – viz kap. 2.6.2) za účelem získání určitých výkonů (výrobků a služeb zahrnujících i služby dopravní, obchodní, bankovní, etc.). Z této definice výroby vyplývá, že jsou do ní zahrnuty všechny podnikové činnosti, tj. pořízení výrobních faktorů – hmotného majetku (investiční činnost), pracovníků (personalistika), finančních prostředků (finanční činnost), dopravu, skladování, odbyt, správu, aj. Obdobně výrobu definuje Wöhe, Kislingerová, Maňasová (2007, s. 185), kteří ztotožňují výrobu s podnikovými výkony – výroba zahrnuje veškeré podnikové funkce, protože všechny tyto funkce vyžadují kombinaci výrobních faktorů. Dále bude v textu používáno významu výrobní činnosti podle Synka (2006, s. 168), tj. jako přeměnu výrobních faktorů (vstupů, inputů) ve statky – hmotné výrobky a služby. 22
Podle Synka (2007, s. 242) výrobní činnost (výroba) rozhodující měrou ovlivňuje efektivnost podniku a konkurenceschopnost jeho výrobků. Již ve fázi přípravy výroby a ve výrobě samotné se rozhoduje o snižování výrobních nákladů (viz kap. 2.7 Náklady), o zvyšování užitečnosti výrobků a zkracování dodacích lhůt, což považujeme za klíčové konkurenční výhody podniku. Tím výroba zajišťuje plnění hlavního cíle podniku, tj. dlouhodobé zvyšování hodnoty podniku v budoucnosti (viz kap. 2.2 Cíle podniku). Výrobní proces (viz kap. 2.5) jakožto přeměna surovin probíhá obvykle v etapách (předvýrobní, výrobní a odbytová) a sestává z procesů pracovních, automatických a přírodních. Výrobek vzniká určitým výrobním postupem, který sestává ze sledu operací přesně stanovených technologií, podle nichž určujeme výrobní procesy (Synek, 2006, s. 169): •
Mechanicko-fyzikální (např. soustružení).
•
Chemické.
•
Biologické.
Výrobu lze v podniku členit na hlavní, vedlejší, doplňkovou a přidruženou, dále je možné výrobu klasifikovat podle počtu vyráběných druhů výrobků (Synek, 2006, s. 169) na kusovou, sériovou a hromadnou. Další členění výroby podle Synka se shoduje s tříděním podniků podle výroby (viz kap. 2.4). Každý výrobce řeší co vyrábět, jak vyrábět a komu produkci prodat. Odpovědi na první dvě otázky řeší plánování výroby. (Synek, 2007, s. 244) 2.6.1
Plánování výrobního procesu
Plánování výrobního procesu řeší způsob, jakým způsobem vyrobit požadované množství výrobků a za použití jakých technologií a surovin. Součástí plánování výrobního procesu je stanovení optimální velikosti výrobní dávky, sestavení lhůtového plánu a plánu výrobních kapacit. Optimální velikostí výrobní dávky rozumíme takové výrobní množství, při kterém jsou celkové jednotkové náklady 23
minimální. Cílem lhůtového plánování výroby je stanovení začátků a konců výroby jednotlivých zakázek. (Synek, 2006, s. 173-174) Výrobní kapacita Jak uvádí Synek (2006, s. 175), výrobní kapacitu charakterizujeme jako maximální objem produkce, který může výrobní jednotka (podnik, stroj) vyrobit za určitou dobu (rok, hodina). Konečný (2007, s. 17) definici rozšiřuje o fakt, že objem výroby je v plánované struktuře a žádané jakosti a maximálního výkonu je dosahováno za optimálních podmínek. Výrobní kapacita je teoretická veličina, jež vychází z produkční funkce – z vyjádření matematického vztahu mezi vstupy (výrobními faktory) a výstupy (objemem produkce). Obecně lze kapacitu výrobní jednotky (nebo též podle Konečného, 2007, s. 18, výrobnost výrobního zařízení) vyjádřit jako výsledek jejího výkonu a doby, po kterou je v činnosti. Dobu činnosti vyjadřujeme pomocí časových fondů. Výkon výrobního zařízení se vždy uvažuje jako maximální výrobnost za jednotku času, obvykle za 1 hodinu, při normované kvalitě surovin a přesném dodržení technologického postupu a kvalitě výrobků. Stejně jako výrobní kapacita je třeba výkon výrobního zařízení vyjádřit v kusech výrobků. Výkon výrobního zařízení se stanoví na základě kapacitních norem výrobnosti, jež určují maximální množství výrobků, které může být na daném výrobním zařízení zhotoveno za jednotku času. (Synek, 2007, s. 249) Časový fond výrobního zařízení je plánovaný počet hodin jeho činnosti za rok a je závislý na specializaci jednotlivých odvětví a oborů. Rozlišujeme tyto typy časových fondů: (Synek, 2007, s. 249): •
Kalendářní časový fond je dán počtem dní v roce (365 dní x 24 hodin = 8760 hodin). Používá se pro stanovení výrobní kapacity ve výrobách s nepřetržitým provozem.
24
•
Nominální časový fond vzniká po odečtení nepracovních dnů (sobot, nedělí a státních svátků) od kalendářního časového fondu . Pro vyjádření je třeba jej vynásobit počtem směn v jednom pracovním dni (tím se liší od pracovního fondu pracovníků).
•
Využitelný
(efektivní)
časový
fond
vypočítáme
z odečtením
plánovaných prostojů (opravy zařízení v pracovní době, čas na výrobu technologicky nevyhnutelných zmetků). Podle Synka (2007, s. 250), ve strojírenských výrobách u mechanického obrábění je možné vypočítat výrobní kapacitu podle vzorce: =
, !
kde
je využitelný časový fond v h,
!
je kapacitní norma pracnosti.
Jak již bylo popsáno výše, výrobní kapacita je teoretická veličina, ve skutečnosti bude dosažený objem výroby vždy nižší. 2.6.2
Výrobní faktory
Podle Synka (2006, s. 31), nutným předpokladem výroby je spojení tří základních výrobních faktorů – práce a půda patří mezi prvotní výrobní činitele, kapitál (fyzický) je faktorem odvozeným. Konečný (2007, s. 10) uvádí, že pro fungování podniku je nezbytné, aby výrobní faktory byly neustále k dispozici v potřebném a účelném množství a aby byly v podniku vázány – podnik usiluje o optimální vázanost kapitálu a také o minimalizaci spotřeby výrobních faktorů. V podnikové ekonomice existuje několik odlišných členění výrobních faktorů, která obsahují určitá rozšíření či obměny. Například Wöhe, Kislingerová, Maňasová (2007) rozlišují následující čtyři podnikové výrobní faktory: 25
1. Dispozitivní práci (podnikové řízení) – jejími funkcemi je vedení, plánování, organizování, organizace a kontrola podnikových procesů. Výkon těchto činností spočívá v přípravě a přijímání rozhodnutí. 2. Výkonnou práci – práci vztaženou k objektu. 3. Hmotný investiční majetek – např. pozemky, budovy, stroje, nástroje. 4. Materiály – např. suroviny, pomocné a provozní látky. Faktory 2-4 jsou elementárními faktory, faktory vztahujícími se k objektu a mající bezprostřední vztah k předmětu výroby. Jejich využívání je řízeno dispozitivním faktorem. Abychom mohli vyrábět, je nutné spojit všechny výrobní faktory, jak vyplývá z výše uvedeného i ze samotné definice výroby. Je však důležité, aby tyto výrobní faktory byly hospodárně a efektivně kombinovány, což má za úkol podnikový management jakožto dispozitivní faktor. Do výrobního procesu vstupují výrobní faktory v určitých proporcích a vyznačují se určitou kvalitou. Lze tedy říci, že výrobní faktory mají kvalitativní a kvantitativní vlastnosti. Pro podnikové rozbory týkající se propočtů produktivity práce, výrobní kapacity (viz kap. 2.6.1), aj. je tedy nezbytné sledování proporcionality výrobních faktorů, které se v průběhu času mění
(dochází
např.
k nahrazování
faktoru
práce
faktorem
kapitálu).
U jednotlivých podniků mohou do výrobního procesu vstupovat různá množství výrobních faktorů.
2.7 Náklady Pokud spotřebu výrobních faktorů, jejichž spojením, vhodným kombinováním a užitím dochází k výrobě, vyjádříme v peněžních jednotkách, dostaneme náklady. Kožená (2007, s. 62) definuje náklad jako cenu vstupů do procesů probíhajících v podniku. Synek (2006, s. 35) charakterizuje náklady jako peněžně vyjádřenou spotřebu výrobních faktorů účelně vynaložených na tvorbu podnikových výnosů 26
včetně dalších nutných nákladů spojených s činností podniku. Tato definice se vztahuje k nákladům v pojetí finančního účetnictví, ze kterého podnik získává podklady pro výpočet své daňové povinnosti. Další pojetí nákladů je z pohledu manažerského (vnitropodnikového) účetnictví, které je důležité pro rozhodování manažerů. Jak uvádí Synek (2007, s. 78), náklady musí vždy souviset s výnosy příslušného období. To zajišťuje tzv. časové rozlišování nákladů a výnosů. 2.7.1
Klasifikace nákladů
Podle Synka (2007, s. 78) jsou náklady důležitým syntetickým ukazatelem kvality činnosti podniku. Je tedy třeba, aby jejich řízení a klasifikaci věnoval management náležitou pozornost. Kožená (2007, s. 63) uvádí následující třídění nákladů: •
Druhové třídění nákladů.
•
Účelové třídění nákladů – podle útvarů (odpovědnostní účetnictví) nebo podle výkonů (kalkulační třídění nákladů).
•
Členění nákladů v manažerském rozhodování – na variabilní a fixní náklady.
•
Další kategorie nákladů.
Druhové členění nákladů znamená jejich soustřeďování do stejnorodých skupin spojených s činností jednotlivých výrobních faktorů. Druhové třídění řeší otázku, co bylo spotřebováno. Mezi základní nákladové druhy patří: •
Spotřeba surovin a materiálu, paliv a energie, provozních látek.
•
Odpisy budov, strojů a výrobního zařízení, etc.
•
Mzdové a ostatní osobní náklady (mzdy, platy, provize, sociální a zdravotní pojištění). 27
•
Finanční náklady (pojistné, placené úroky, pojistky).
•
Náklady na externí služby (opravy a údržba, nájemné, dopravné, cestovné).
Výše uvedené nákladové druhy představují externí a prvotní náklady, jejich podrobnější členění lze nalézt ve výkazu zisku a ztrát, tj. druhové třídění nákladů je důležité pro finanční účetnictví. 2.7.2
Nákladové funkce
Nákladové funkce vyjadřují matematický vztah mezi náklady a objemem produkce (výstupem) podniku. Možné druhy vývoje nákladů vzhledem k objemu produkce a jejich znázornění v grafu lze pozorovat na obr. č. 4:
Obr. č. 4: Průběh celkových nákladů Zdroj: SYNEK, M. Manažerská ekonomika. 4. aktualizované a rozšířené vyd. Praha: Grada, 2007. 464 s. ISBN 978-80-247-1992-4. (s. 88)
Jak uvádí Mansfield (1990, s. 178), nákladová funkce je velmi hodnotným nástrojem pro manažera. Nákladová funkce v sobě obsahuje informace o průběhu
28
výrobního procesu a tak redukuje množství informací, které musí manažer projít při rozhodování o optimálním objemu výroby. 2.7.3
Metody stanovení nákladových funkcí
Pro sestavení nákladové funkce je třeba znát fixní a variabilní náklady podniku. V praxi se lze setkat s lineární a kvadratickou matematickou funkcí (Synek, 2007, s. 91). Obecný tvar nákladové funkce lze podle Kožené (2007, s. 66) vyjádřit: " = #$ %, kde N představuje celkové náklady a Q objem produkce. Podle Synka (2007, s. 91) lze parametry nákladových funkcí odhadnout těmito metodami: •
Klasifikační analýzou.
•
Metodou dvou období.
•
Bodovým diagramem.
•
Regresní a korelační analýzou.
Vzhledem k tomu, že první tři metody nejsou příliš přesné, dále bude konkrétně popsána metoda regresní a korelační analýzy. 2.7.4
Regresní a korelační analýza
Podle Hindlse, Hronové, Nováka (2000, s. 122) je regresní analýza souhrn statistických postupů a metod, sloužících k analýze vztahu středních hodnot numerické proměnné & a hodnot numerické proměnné nebo většího počtu takových proměnných. Hledání takových vztahů pak směřuje k nalezení vhodných funkcí, pomocí nichž by bylo možné bodově a intervalově odhadovat neznámé střední nebo i individuální hodnoty proměnné &, pomocí známých hodnot proměnné . Tyto odhady nazýváme regresní odhady. Při regresní analýze lze brát v úvahu pouze měřitelné činitele, jenž pak tvoří okruh vysvětlujících proměnných sloužících k odhadům hodnot vysvětlované proměnné. Pokud se zvolí 29
pouze jedna vysvětlující proměnná, hovoříme o jednoduché regresní analýze, pokud jich zvolíme více, jedná se o vícenásobnou regresní analýzu. Podkladem pro regresní analýzu jsou údaje o hodnotách sledovaných proměnných, jež byly získány dotazováním, měřením, pozorováním, apod. Regresní funkcí nazýváme závislost proměnné & na jediné vysvětlující proměnné . Funkcí může být přímka, parabola, hyperbola či jiná funkce. Při posuzování kvality regresní funkce po odhadu parametrů regresní funkce (např. metodou nejmenších čtverců – OLS) je třeba zjistit, zda nalezená rovnice je v souladu s ekonomickou teorií a pomocí bodového diagramu posoudit, zda je odhadnutá regrese vhodná z hlediska daného charakteru dat. Dále je třeba zhodnotit množinu hodnocených dat (z hlediska velikosti a správnosti – zda se zde nenachází odlehlé hodnoty), vhodnost OLS pro daný vztah a konečně zjistit, zda v modelu nepřebývá či nechybí proměnné (nadbytečná a opomenutá proměnná). Některé metody používané při volbě regresní funkce Při posuzování regresní funkce nás zajímá celková vhodnost modelu, tj. jak velká míra variance závisle proměnné je vysvětlena odhadnutou regresní rovnicí. Řešením je analýza rozptylu (ANOVA) – rozklad součtu sumy čtverců: Součet čtvercových odchylek pozorovaných hodnot proměnné & od jejich průměru (Hindls, Hronová, Novák, 2000, s. 140) () = *& − &,-
.
lze vyjádřit jako součet tzv. teoretického součtu čtverců (/ = *0 − &,-
.
a reziduálního součtu čtverců
30
(1 = *& − 0 -
.
tzn. () = (/ + (1 . Teoretický součet čtverců lze považovat za tu část součtu čtvercových odchylek () , kterou lze vysvětlit danou výběrovou regresní funkcí, zatímco reziduální součet čtverců je tou částí, jež danou regresní funkcí vysvětlit nelze. Poměr, který vyjadřuje jakou část rozptylu proměnné & lze vysvětlit regresní funkcí, se nazývá determinační index .
(/ ∑*0 − &,= . 3 = () ∑*& − &,-. .
Determinační index nabývá hodnot z intervalu <0;1>. Čím blíže jedné, tím existuje silnější závislost proměnné & na zvolené vysvětlující proměnné (větším počtu těchto proměnných) a zvolená regresní funkce je vhodnější. (Hindls, Hronová, Novák, 2000, s. 140-141). Další informace, které lze při volbě vhodné regresní funkce využít, podávají některé testy o regresní funkci v modelu, např. celkový F-test a dílčí t-testy. Předpoklady,
z nichž
se
při
regresní
analýze
vychází,
se
formulují
v pravděpodobnostních modelech, které se nazývají regresní modely. Jejich nejjednodušším typem je klasický lineární regresní model. (Hindls, Hronová, Novák, 2000, s. 142-143).
2.8 Rozhodování za přítomnosti rizika Veškeré rozhodování v podniku podléhá určité míře rizika. Z toho důvodu je třeba riziko umět rozpoznat a pracovat s ním. Valach (2006, s. 166) definuje podnikatelské riziko jako nebezpečí, že dosažené výsledky podnikání se budou odchylovat od výsledků předpokládaných. Tyto
31
odchylky mohou být jak příznivé, tak nepříznivé a vyznačují se také různou intenzitou. Pappas a Hirschey (1989, s. 514) definují riziko v podnikání jako možnost ztráty, riziko se vztahuje k možnosti, že může nastat nějaká nepříznivá událost. Hlavní příčiny (druhy) podnikatelských rizik lze sledovat podle různých hledisek (Valach, 2006, s. 167-168): 1) Podle závislosti na podnikové činnosti na riziko objektivní (nezávislé na činnosti podniku),
subjektivní
(závislé
na
činnosti
managementu
podniku)
a kombinované. 2) Podle jednotlivých činností podniku na: a) riziko provozní (riziko havárií strojů), b) riziko tržní (riziko odbytu, kurzů), c) riziko inovační (zavádění nových výrobků, technologií), d) riziko investiční, e) riziko finanční (riziko platební neschopnosti), f) celkové podnikatelské riziko (riziko celkového úspěšného či neúspěšného podnikání). 3) Podle závislosti na celkovém ekonomickém vývoji či na vývoji v konkrétní firmě na riziko systematické (vyvolané změnami v celkovém ekonomickém vývoji postihující všechny firmy; systematické riziko nelze řešit diverzifikací) a nesystematické (specifické pro jednotlivé obory). 4) Podle možnosti ovlivňování na ovlivnitelná a neovlivnitelná. 2.8.1
Postoj k riziku a ochrana proti rizikům
Postoj podnikatele k riziku závisí podle Fotra, Švecové (2010, s. 241) zejména na jeho osobním založení, minulé zkušenosti a okolí, ve kterém k volbě rizikových variant dochází.
32
Z praxe vyplývá, že existují tři základní postoje k riziku: averze, vyhledávání rizika a neutrální postoj, neboli jak uvádí Tichý (2006, s. 132), tolerance k riziku má tři základní stupně: averzi k riziku, reverzi k riziku a indiferenci k riziku. V tržní ekonomice je každý podnik vystaven riziku, je proto třeba je rozpoznávat a chránit se proti němu. Tím podnik provádí rizikovou politiku, jež je činností zahrnující identifikaci rizika (příčiny, druh), měření stupně rizika, kvantifikaci vlivu rizika na podnikatelskou činnost a ochranu proti rizikům. (Valach, 2006, s. 171-172) Chránit se proti riziku může firma dvěma způsoby (Valach, 2006, s. 171-172): 1) Odstranění příčin rizika – eliminace rizika, což je výjimečný případ a označujeme jej jako ofenzivní přístup. 2) Omezení (snížení) nepříznivých důsledků rizika na přijatelnou míru. Tento způsob se nazývá defenzivní přístup k riziku.
33
3 Cíl a metodika práce Cílem diplomové práce je optimalizace jednotlivých činností v konkrétním podniku pomocí vybraných metod, s použitím dostupných dat a zvoleného metodického postupu řešení. Konkrétním cílem ve zvoleném podniku je optimalizace plánování rozsahu a struktury výroby s ohledem na dostupné výrobní kapacity. Dílčími cíli jsou stanovení nákladových funkcí podniku a stanovení optimálního množství produkce z pohledu maximalizace zisku. Součástí naplnění cíle diplomové práce je návrh, jakým způsobem realizovat doporučení, jež jsou formulována na základě dosažených výsledků metod optimalizace. Dílčím cílem je taktéž analýza rizika, které by mohlo vyplývat z navrhovaných opatření pro podnik. V přehledu literatury jsou zpracována hlavní teoretická východiska práce, jež byla formulována jak českými, tak i zahraničními autory. Literární rešerše řeší nejdříve ekonomickou
optimalizaci,
dále
lineární
programování
jako
soubor
optimalizačních metod, a cíle, jež v podstatě odpovídají kritériu optimality. V přehledu literatury je věnován prostor problematice podniku a životnímu cyklu podniku. Jádrem literární rešerše je proces a jeho pojetí z hlediska různých autorů. Největší pozornost je věnována výrobnímu procesu, jakožto stěžejnímu v rámci všech podnikových procesů. Do něj vstupují výrobní faktory, které vyjádřené v penězích nazýváme náklady. Závěr přehledu literatury je věnován analýze rizika, neboť riziko je nutné promítat do každého podnikového rozhodnutí. V praktické části jsou nejdříve formulovány výchozí předpoklady pro další zpracování práce. Jedná se zejména o posouzení finanční situace společnosti XY s. r. o., zjištění předmětu podnikání, identifikování a popis jejího okolí – zejména zákazníků, zaměstnanců, vedení společnosti, konkurence, dodavatelů a odběratelů. Následuje analýza životního cyklu podniku pro zjištění, v jaké fázi se podnik nachází a také toho důvodu, aby bylo možné kvalifikovaně rozhodnout 34
o aplikaci navrhovaných doporučení. Data potřebná pro provedení finanční analýzy a analýzu životního cyklu podniku byla získána z finančního účetnictví, z rozvahy a výkazu zisku a ztrát z let 2005-2010 (viz Příloha 5). Předpokladem pro stanovení optimálního rozsahu výroby je výpočet výrobních kapacit. Na základě dostupných dat získaných ze zakázkových listů jsou vypočítány pro jednotlivé výrobky jejich pracnosti na různých výrobních zařízeních tak, jak procházejí výrobním procesem daným výrobní technologií. Samotný výpočet výrobní kapacity je počítán jako podíl časového fondu výrobního zařízení a pracnosti jednotlivého výrobku (operace). Poté jsou spočítány maximální počty výrobků, které je možné teoreticky vyrobit na daných výrobních zařízeních za určité období. Dále se praktická část zaměřuje na zjištění a klasifikaci nákladů firmy za předmětné období. Firma používá pro sledování nákladů pouze finanční účetnictví, proto bylo třeba pro potřebu analýzy nákladů data upravit. Byla sledována závislost celkových nákladů na tržbách z prodeje vlastních výrobků. Data jsou sledována čtvrtletně od 3. čtvrtletí roku 2005 až po 4. čtvrtletí roku 2010 (viz Příloha 6). Do celkových nákladů byly zahrnuty všechny náklady z účtové třídy 5, vyjma účtů, které s výrobou přímo nesouvisí (účty 513-náklady na reprezentaci, 531-silniční daň, 568-ostatní finanční náklady, 562-úroky).
Do tržeb z prodeje vlastních
výrobků byly zahrnuty všechny výnosy (účtová třída 6) související přímo s tržbami za prodané výrobky. Za použití metody regresní analýzy – pomocí nástroje Analýza dat MS Office Excel – byla sestavena nákladová funkce podniku. Pro verifikaci celkové vhodnosti modelu byl použit index determinace a testy sloužící k posouzení kvality regresní funkce – dílčí t-test a celkový F-test. Stanovením optimálního rozsahu a struktury výroby se zabývá model maximalizace zisku, který zde představuje kritérium optimality. Reálný ekonomický problém firmy byl převeden na technicko-ekonomický model a poté formulován na model 35
matematický. Kriteriální funkce je funkce zisku vyjádřená jako rozdíl tržeb z prodeje výrobků a nákladů (přímých a nepřímých). Vlastní omezení představují spotřebu času na výrobu jednotlivých výrobků na jednotlivých výrobních zařízeních, jež jsou omezena časovým fondem výrobního zařízení. Dalšími omezeními je podmínka nezápornosti a celočíselnosti (vyrábíme v celých kusech výrobků). Za těchto podmínek byl řešen první model maximalizace zisku. Poté byl model modifikován – byly přidány omezující podmínky vyplývající ze smlouvy se zákazníkem, který požadoval vyrobení určitého množství každého z výrobků. K řešení účelové funkce následované dalšími podmínkami a omezeními byl využit nástroj Řešitel, který je součástí programu Excel MS Office, který nabízí celou řadu možností optimalizace, včetně zadání podmínek nezápornosti a celočíselnosti. Je to z toho důvodu, aby řešení a zejména způsob řešení byl prakticky přístupný vedení podniku, pro které je model představován, a bylo snadné modifikovat a simulovat stále nové optimalizační problémy, což by pro vedení podniku představovalo podstatné zefektivnění rozhodování. Dosažené výsledky jsou diskutovány v části Diskuse výsledků. Model maximalizace zisku je reoptimalizován (jsou změněny pravé strany vlastních omezení) z důvodů sledování plnění kapacitních omezení (podmínek typu ≤). Diskuse výsledků plynule přechází v část Návrhy a doporučení, které vychází z provedených analýz v Praktické části (finanční, orientační, analýza nákladů, výrobních kapacit, životního cyklu a optimalizace rozsahu a struktury výroby podle ziskového kritéria). Navrhovaná doporučení směřují do oblasti kalkulace nákladů, zajištění obchodů proti kurzovému riziku a optimalizace výrobních kapacit. Dosažené výsledky a doporučení jsou shrnuta v kapitole Závěr.
36
4 Praktická část 4.1 Představení společnosti XY Společnost XY byla založena v 60. letech 20. století ve Spojeném Království za účelem uspokojit poptávku místního výrobce cukrovinek po zařízení, které by přebrušovalo nože jeho výrobních strojů. Hned od svého založení společnost kladla důraz na kvalitu a zákaznický servis a brzy se stala výrobcem a dodavatelem nožů do výrobních zařízení pro producenty cukrovinek, zákusků a svačin po celém Spojeném Království. Postupně se k výrobě nožů přidala výroba ostatních náhradních dílů do balicích zařízení. V roce 1970 začala společnost XY vyrábět svářecí čelisti a dále se rozšiřoval sortiment o letovací válce, prosekávače, hřídele a náhradní díly. Vedle dodávání náhradních dílů pro koncové uživatele se firma zaměřila na generální opravy na základě specifického požadavku zákazníka. Tento servis umožnil zákazníkům „znovu využít“ jejich zařízení k výrobě inovovaných řad výrobků, aniž by museli investovat do nákupu nových strojů. V současnosti se zákazníci společnosti rekrutují z podniků vyrábějících balené zboží, výrobců balicích zařízení a kovoobráběčských společností po celém světě. Jedním z hlavních cílů společnosti XY je pokračovat ve výrobě produktů a poskytování služeb svým zákazníkům v nejvyšší kvalitě a podle jejich konkrétních požadavků. Cílem je přijímání stále nových, inovativních výrobních technologií k zajištění nejvyšší hodnoty výrobků a služeb pro zákazníka. V roce 2005 byla část výroby přesunuta do České republiky a společnost XY s. r. o. zahájila svoji činnost k 1. 8. téhož roku v jednom provozu v Hlinsku v Čechách. V srpnu roku 2007 přibyl další provoz ve stejném městě. Postupně narůstala potřeba sjednotit výrobu v obou provozech „pod jednu střechu“, jež byla naplněna v roce 2009, kdy se společnost přesunula do Ždírce nad Doubravou do průmyslové zóny.
37
4.1.1
Společnost XY s. r. o.
Společnost XY s. r. o. od roku 2009 sídlí ve Ždírci nad Doubravou v průmyslové zóně v nově postavené hale, která byla velkou investicí. Posláním firmy je poskytovat svým zákazníkům výrobky a služby v nejvyšší kvalitě, tak jak bylo definováno již v 70. letech v zakládající společnosti ve Spojeném Království. Hlavní činností XY s. r. o. je kovoobráběčství. Společnost XY s. r. o. vyrábí a nabízí široký sortiment výrobků s mnoha možnými variantními provedeními podle konkrétního požadavku zákazníka – sortiment čítá stovky výrobků. V zásadě se jedná o výrobu náhradních dílů vodicích a mechanických částí strojů, které se provozem opotřebovávají. Mezi ně patří zejména výroba dílů na uzavírání balení svařovacích čelistí, do nichž je vedeno teplo a tím dochází k jejich průběžnému opotřebovávání. Významné okolí podniku vytvářejí zákazníci, dodavatelé, zaměstnanci, vedení firmy, stát a obec, ve které podnik provozuje svoji podnikatelskou činnost.
4.2 Orientační analýza Společnost XY s. r. o. se orientuje z 90 % na zahraniční trh, zejména na trh anglický a francouzský, zanedbatelný podíl tvoří čeští zákazníci. Tento fakt je dán zejména tím, že XY s. r. o. je pobočkou XY sídlící ve Spojeném Království. Konkurenci je tedy třeba spíše hledat na mezinárodní úrovni, což je v kompetenci hlavního vedení firmy, tj. mateřské společnosti XY z Anglie. Pro českou firmu XY s. r. o. to tedy znamená poměrně velkou výhodu oproti ryze českým firmám, které musí sledovat konkurenci v České republice více než XY s. r. o., jenž má prakticky výrobu zadanou z mateřské firmy. 4.2.1
Zákazníci
Mezi zákazníky XY s. r. o. lze zařadit výrobce strojů pro balení potravin, firmy zajišťující servis těmto strojům a také samotné uživatele těchto strojů, tj. společnosti zabývající se balením potravin. Stěžejními zákazníky jsou dva 38
zákazníci z Anglie a jeden z Francie, pro něž je realizována i opakovaná výroba (výroba stejných výrobků, ve stejném množství v rámci jedné zakázky). 4.2.2
Cenová politika
Firma XY s. r. o. vytváří pro každou zakázku cenovou kalkulaci. Pro stanovení ceny finálního výrobku je rozhodující cena a druh materiálu, ze kterého bude zhotoven, a také jeho pracnost. Vliv kolísání ceny surovin v čase se může promítnout do výsledné ceny produktu. Na to firma XY s. r. o. bere zřetel zejména u dlouhodobějších kontraktů, kdy je obtížnější dopředu stanovit cenu materiálu pro výrobu. Jak již bylo popsáno výše, XY s. r. o. zhotovuje výrobky zejména pro zahraniční zákazníky. Nemalý vliv na cenu výrobku mají tedy směnné kurzy. Skutečnost, zda byl správně naplánován materiál pro výrobu – v patřičném rozsahu a ceně, rozhoduje o zisku či ztrátě na jednotlivé zakázce. 4.2.3
Dodavatelé
O dodavateli materiálu pro výrobu se firma rozhoduje na základě aktuálních cen firem (u oceli se posuzuje v Kč/kg) s hutním materiálem. XY s. r. o. nakupuje zejména nerezovou ocel, v menší míře hliník a měď. Vzhledem k tomu, že XY s. r. o. vyrábí na základě požadavků svých zákazníků v kusech či malých sériích, i materiál se nakupuje po menších množstvích. Bohužel velké společnosti s hutním matriálem nemají často zájem vytvářet zajímavější cenovou nabídku pro maloodběratele, jakým je XY s. r. o., a často také mají dlouhé dodací lhůty objednaného materiálu. Z tohoto důvodu jsou většinou dodavateli menší firmy, které jsou schopny pružněji reagovat na poptávku, a i v menších objemech dodat suroviny pro výrobu. 4.2.4
Zaměstnanci a vedení společnosti
Zaměstnanci jsou v každém podniku prostředkem k dosažení sledovaných cílů podnikání a představují nejen pracovní sílu, ale také potenciál – lidský kapitál, který je třeba rozvíjet tak, aby byli uspokojeni vlastníci podniku a také samotní 39
zaměstnanci. Vlastníkem XY s. r. o. je mateřská společnost v Anglii, v České republice jej zastupuje upuje jednatelka společnosti. Dále v užším vedení společnosti je technický zástupce jednatelky a pracovník zodpovědný za řízení kvality a vedení dílny. Administrativní práci spojenou s vedením podniku vykonává ekonom a mzdová účetní. Vývoj počtu zaměstnanců zaměstnanců je znázorněn na grafu č. 1.
Vývoj počtu zaměstnanců Počet zaměstnanců
18 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
15
16
16
2009
2010
17
8 5
2005
2006
2007
2008
2011
Rok
Graf č. 1: Vývoj počtu zaměstnanců v letech 2005-2011 Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
4.2.5
Právní forma podnikání
Podnik XY s. r. o. je kapitálovou společností, konkrétně společností s ručením omezeným. Základní kapitál společnosti činí 200 000 Kč. Společnost vystupuje pod obchodním jménem „s. r. o.“ Podle dělení podniků dle příslušnosti k sektoru národního hospodářství lze XY s. r. o. zařadit mezi podnik působící v sektoru průmyslu, podle OKEČ ve zpracovatelském zpracovatelském průmyslu (konkrétně DJ 28 Výroba kovových
konstrukcí
a kovodělných
výrobků).
Z hlediska
velikosti,
za
předpokladu použití kombinovaného kritéria pro klasifikaci, se jedná o malý podnik, neboť má méně než 100 zaměstnanců (konkrétně 17) a nedosahuje obratu vyššího než 30 mil. Kč ročně (v ( roce 2010 dosáhnul XY s. r. o. ročního obratu ve výši 16,03 mil. Kč). 40
4.3 Finanční analýza Kdykoliv podnik uskutečňuje nějaké rozhodnutí, vždy je třeba myslet na to, že toto rozhodnutí se promítne i do finančního rozhodování. Proto je nezbytné před návrhem nových procesů v podniku provést finanční analýzu. Vzorce použité pro výpočet jednotlivých ukazatelů jsou dostupné v Příloze 1. Jak již bylo zmíněno, firma XY s. r. o. zahájila svoji činnost 1. 8. 2005 a předmětem podnikání je kovoobráběčství. 4.3.1
Vertikální analýza
Vertikální analýza umožňuje sestavit procentní rozbor jednotlivých položek ze stanoveného základu. Výhodou je, že při ní vycházíme se základu stejného roku, obsahuje tedy srovnatelné údaje, které nejsou ovlivněny inflací. Následující tabulky zobrazují procentní podíly jednotlivých položek výkazů (rozvahy a výkazu zisku a ztrát – viz Příloha 5) ze základů celkových aktiv, pasiv a výkonů. Tab. č. 1: Vertikální analýza aktiv Rok
2005
Oběžná aktiva
SA
Aktiva celkem Dlouhodobý hmotný majetek
2006
2007
2008
2009
2010
100,00 % 100,00 % 100,00 % 100,00 % 100,00 % 100,00 % 31,83 %
8,33 %
8,09 %
45,22 %
92,24 %
83,00 %
Zásoby
0,00 %
2,10 %
21,80 %
0,77 %
0,60 %
1,78 %
Krátkodobé pohledávky
0,00 %
34,55 %
58,83 %
7,92 %
4,11 %
13,02 %
68,17 %
23,81 %
-0,12 %
45,74 %
0,94 %
0,77 %
0,00 %
31,15 %
11,39 %
0,35 %
2,11 %
1,44 %
Krátkodobý finanční majetek Ostatní aktiva
Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
Ve všech sledovaných letech byla stálá aktiva tvořena výhradně dlouhodobým hmotným majetkem. Společnost využívá ke svému podnikání výrobních zařízení, která však většinou nevlastní, ale využívá formy dlouhodobého pronájmu. Proto je podíl dlouhodobého hmotného majetku na celkových aktivech malý. Situace se 41
ovšem mění v roce 2008, kdy dlouhodobý hmotný majetek představuje 45,22 % z celkových aktiv. Tento nárůst v položce stálých aktiv je způsoben pořízením pozemku k výstavbě nové výrobní haly. V roce 2009 již stálá aktiva tvoří 92,24 % celkových aktiv, protože v tomto roce byla dokončena výstavba výrobní haly v hodnotě 15 425 807 Kč. Společnost XY s. r. o. se zabývá výrobou na zakázku, pouze malá část produkce se vyrábí na sklad. Z tohoto důvodu tvoří zásoby zanedbatelnou část oběžných aktiv. Největší část oběžných aktiv tvoří krátkodobé pohledávky a krátkodobý finanční majetek, většinou ve formě peněz na účtech v bankách. Tab. č. 2: Vertikální analýza pasiv Rok
2005
Cizí zdroje
Vlastní zdroje
Pasiva celkem
2006
2007
2008
2009
2010
100,00 % 100,00 % 100,00 % 100,00 % 100,00 % 100,00 %
Základní kapitál
45,15 %
12,34 %
7,75 %
1,15 %
1,12 %
1,10 %
Rezervní fondy
0,00 %
0,00 %
0,00 %
0,06 %
0,06 %
0,05 %
VH minulých let
0,00 %
-40,22 %
-0,54 %
2,58 %
4,06 %
-1,12 %
VH běžného účetního období
-147,18%
39,42 %
22,15 %
1,59 %
-5,20 %
1,61 %
Dlouhodobé závazky
113,77 %
50,46 %
16,58 %
1,35 %
1,91 %
34,43 %
Krátkodobé závazky
88,26 %
35,60 %
49,69 %
39,79 %
43,65 %
10,70 %
Bankovní úvěry a výpomoci
0,00 %
0,00 %
0,00 %
52,37 %
53,87 %
52,64 %
Ostatní pasiva
0,00 %
2,47 %
4,38 %
1,10 %
0,54 %
0,59 %
Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
V roce 2005 základní kapitál společnosti představoval 45,15 % celkových pasiv. Vzhledem k tomu, že firma v tomto roce zahájila svoji činnost, převážná část pasiv je tvořena cizími zdroji. V dalších letech klesá podíl dlouhodobých závazků v rámci cizích zdrojů. V roce 2008, 2009 a 2010 tvoří 53-54 % celkových pasiv bankovní úvěry, které představují hlavní zdroje krytí nově pořízeného dlouhodobého hmotného majetku, tj. pozemku a výrobní haly. V roce 2010 se
42
snížily krátkodobé závazky o cca 30 % ve prospěch závazků dlouhodobých, jež jsou představovány dlouhodobým závazkem ke společníkovi ve výši 6 mil. Kč. Tab. č. 3: Vertikální analýza výkonů Rok
2005
Výkony
2007
2008
2009
2010
100,00 % 100,00 % 100,00 % 100,00 % 100,00 % 100,00 %
Přidaná hodnota Výkonová spotřeba
2006
Spotřeba materiálu a energie
1,47 %
57,36 %
54,35 %
57,36 %
50,46 %
61,85 %
14,88 %
18,90 %
13,87 %
24,60 %
19,33 %
27,76 %
26,76 %
28,77 %
24,94 %
18,82 %
98,53 %
Služby
Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
Z tabulky je patrné, že přidaná hodnota od roku 2006 roste na 57,36 % z celkových výkonů, poté klesá a opět významně roste v roce 2010. Vysoký podíl výkonové spotřeby tvoří služby až na rok 2010, kdy je výkonová spotřeba celkově nižší a podíl služeb na ní klesá. V roce 2009 se zvýšil podíl spotřeby materiálu a energie na celkových výkonech, což mělo vliv na snížení přidané hodnoty. 4.3.2
Ukazatele zadluženosti
Analýza ukazatelů zadluženosti je důležitou součástí finanční analýzy, protože podává zprávu o způsobech krytí majetku a poměrech vlastních a cizích zdrojů podniku. Tab. č. 4: Ukazatele zadluženosti Rok
2005
Celková zadluženost [%]
202,03
86,06
66,27
93,51
99,42
97,77
Dlouhodobá zadluženost [%]
137,70
50,46
16,58
53,72
51,86
81,70
Krátkodobá zadluženost [%]
88,26
35,60
49,69
39,79
47,56
16,07
Míra samofinancování
-102,03
11,47
29,35
5,39
0,03
1,64
Dluh na vlastní kapitál
-1,98
7,50
2,26
17,36
2964,83
59,66
0,37
7,44
5,67
1,31
0,56
1,07
-
-
392,50
47,38
-1,82
1,45
Podkapitalizování Úrokové krytí
2006
2007
2008
2009
2010
Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
43
Podnik po celé sledované období let 2005-2009 vykazuje vysokou celkovou zadluženost, nejvyšší celková míra zadluženosti dosahuje 99,42 % v roce 2009. Na ní se nejvíce podílí dlouhodobá zadluženost 51,86 %. Podnik taktéž dlouhodobě vykazuje vysokou míru krátkodobé zadluženosti. Ukazatel míry samofinancování ukazuje na stabilitu podniku z hlediska poměru vlastního kapitálu k celkovým aktivům a je doplňkovým ukazatelem k celkové míře zadluženosti. V roce 2007 podnik z 29,35 % financoval celková aktiva z vlastního kapitálu. Ukazatel dluhu na vlastní kapitál ukazuje, v jakém poměru jsou celkové závazky podniku k jeho vlastnímu kapitálu. Jak lze číst z tabulky č. 4, ukazatel vždy překračuje číslo 1, což potvrzuje již dokázanou skutečnost – tj., že podnik využívá více cizích zdrojů. Důležitým indikátorem stability podniku je tzv. ukazatel podkapitalizování, který udává, zda jsou dlouhodobá aktiva kryta dlouhodobými zdroji – vlastním kapitálem a dlouhodobými závazky. Kromě let 2005 a 2009 není podnik podkapitalizován (ukazatel je větší než 1), což znamená, že dlouhodobá aktiva jsou financována dlouhodobými zdroji. Ukazatel úrokového krytí udává, kolikrát vytvořený zisk před zdaněním a zaplacením úroků zaplatí tyto nákladové úroky. V letech 2005 a 2006 ukazatel nebylo možné vypočítat z důvodu neexistence nákladových úroků (podnik nesplácel žádný dlouhodobý úvěr, dlouhodobé zdroje byly tvořeny vklady vlastníků), v dalších letech byly nákladové úroky minimální vzhledem k vytvořenému zisku. V roce 2009 s otevřením úvěru na stavbu výrobní haly nákladové úroky velmi vzrostly, záporný výsledek je způsoben ztrátou – výsledkem hospodaření běžného roku. V roce 2010 byl zaznamenán pokles krátkodobé zadluženosti, kompenzovaný růstem dlouhodobé zadluženosti, jež je způsobena dlouhodobým závazkem ke společníkovi. 4.3.3
Ukazatele likvidity
Ukazatele likvidity zobrazují platební schopnost podniku. Je třeba, aby bylo dodrženo pravidlo, že oběžná aktiva jsou zdrojem krytí krátkodobých závazků.
44
Běžná likvidita měří, kolikrát by oběžná aktiva přeměněná na peníze uhradila krátkodobé závazky v daném momentě. Tab. č. 5: Ukazatele likvidity Rok
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Běžná likvidita (III. stupně)
0,77
1,70
1,62
1,37
0,13
1,45
Pohotová likvidita (II. stupně)
0,77
1,64
1,18
1,35
0,12
1,29
Hotovostní likvidita (I. stupně)
0,77
0,67
0,00
1,15
0,02
0,07
Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
Je patrné, že kromě let 2005 a 2010 jsou hodnoty vyšší než 1, což znamená, že alespoň jedenkrát oběžná aktiva ve formě peněz stačí na úhradu krátkodobých závazků. Hodnota běžné i pohotové likvidity v roce 2010 je vyšší než v roce 2009 a to z důvodu poklesu výše krátkodobých závazků. Pohotová likvidita udává poměr oběžných aktiv snížených o zásoby ke krátkodobým závazkům. Jak plyne z tab. č. 5, podnik kromě roku 2007 a 2010 (kdy vytvořil určitou zásobu hotových výrobků) zásoby nevytváří, hodnoty běžné a pohotové likvidity jsou podobné, tj. podnik nemá vázány finanční prostředky v zásobách. V roce 2005 byla oběžná aktiva tvořena pouze krátkodobým finančním majetkem (hodnoty všech druhů likvidit jsou stejné), žádným krátkodobým finančním majetkem podnik nedisponoval v roce 2007 a zanedbatelným v roce 2009. 4.3.4
Ukazatele obratovosti (aktivity)
Ukazatele aktivity vyjadřují vázanost kapitálu a efektivitu jeho využívání. Nejlépe celková aktiva podnik využíval v roce 2007. Hodnoty obratu DHM jsou v letech 2006 a 2007 vysoké, avšak tento ukazatel je třeba doplnit informací, že část strojů podnik využívá formou leasingu, nemá je tedy zahrnuty v dlouhodobém hmotném majetku. Nízké hodnoty ukazatele obratu celkových aktiv i DHM v letech 2008, 2009 a 2010 jsou způsobeny nárůstem hodnot ve jmenovateli ukazatele – podnik pořídil pozemek a zahájil výstavbu výrobní haly.
45
Tab. č. 6: Ukazatele obratovosti (aktivity) Rok
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Obrat celkových aktiv
1,53
3,11
3,58
0,71
0,68
0,88
Obrat DHM
4,82
37,39
44,18
1,57
0,74
1,06
-
9,01
6,08
8,97
16,64
6,78
0,76
3,62
5,40
1,73
1,50
0,90
Obrat pohledávek Obrat závazků
Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
Podnik dosahuje ve všech letech poměrně vysoký obrat pohledávek, v roce 2009 inkasuje peníze téměř sedmnáctkrát do roka. Jak rychle podnik splácí své závazky, udává obrat závazků (podíl tržeb a sumy krátkodobých a dlouhodobých závazků). 4.3.5
Doby obratu
Jak již bylo patrné z předchozí tabulky, obraty pohledávek dosahovaly vyšších hodnot než obraty závazků. Možnost porovnání dob obratu pohledávek a závazků znázorňuje tab. č. 7. Pro podnik je pozitivní, že po celou dobu své existence jsou doby obratu pohledávek ve dnech nižší, než doby obratu závazků. Znamená to, že podnik inkasuje peníze od svých odběratelů dříve, než musí hradit své závazky. Tab. č. 7: Doby obratu Rok
2005
Doba obratu pohledávek [dny] Doba obratu závazků [dny]
2006
2007
2008
2009
2010
-
41
60
41
22
54
481
101
68
211
243
187
Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
4.3.6
Ukazatele rentability
Rentabilita vyjadřuje schopnost podniku dosahovat zisk pomocí vloženého kapitálu – v procentech hovoříme o míře výnosnosti kapitálu. ROA zohledňuje výnosnost kapitálu vloženého jak vlastníky, tak věřiteli. Záporné hodnoty 46
rentabilit v letech 2005 a 2009 jsou způsobeny negativním výsledkem hospodaření – ztrátou. ROA se od roku 2006 snižuje zejména vlivem rostoucího objemu aktiv. V roce 2010 je již patrný růst ROA v důsledku kladného výsledku hospodaření a existence vysokých nákladových úroků (zohlednění tzv. daňového štítu). ROE znamená rentabilitu kapitálu vloženého vlastníky, tj. podíl zisku po zdanění a vlastního kapitálu. Vysoké hodnoty jsou způsobeny relativně malým vlastním kapitálem k relativně velkému zisku. Tab. č. 8: Ukazatele rentability Rok
2005
2006
2007
ROA [%]
-147,18 %
39,42 %
22,21 %
ROE [%]
144,00 %
343,55 %
75,46 %
2008 1,63 %
2009
2010
-2,92 %
4,5 %
29,59 % -15500,00 %
97,99 %
Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
4.4 Životní stadium podniku Od svého založení až do případného zániku prochází každý podnik určitými "životními" fázemi. Mezi hlavní fáze patří založení, růst, stabilizace, krize a zánik. Těmito fázemi ovšem nemusí vždy podnik projít. Na to, v jaké fázi své existence se podnik nachází, má vliv mnoho faktorů. Jsou to samozřejmě makroekonomické vlivy a vliv konkurence, neméně důležitá je však vlastní schopnost podniku plnit vytyčené cíle, mezi něž může patřit dosahování zisku, uspokojování potřeb svých zákazníků či tvorba a zvyšování hodnoty podniku pro vlastníky. Pro posouzení, v jaké fázi životního cyklu se nachází firma XY s. r. o., byla využita analýza odpisů, tržeb a výsledku hospodaření za běžné období. Odpisy byly použity z důvodu absence výkazu cash flow, který firma nesestavuje. Od roku 2008 rostou, protože podnik odepisuje novou výrobní halu a trafostanici. Jak je patrné z grafu, tržby až do roku 2009 rostou, v roce 2009 mírně klesají, od roku 2010 opět prudce rostou. Takový vývoj naznačuje fázi růstu. Pokud tržby podniku rostou, znamená to, že je po jeho výrobcích stále rostoucí poptávka, a to vyvolává tlak na rozšiřování výrobní kapacity. Jak bylo popsáno výše, firma v roce 2008 47
přistoupila k výstavbě nové výrobní haly. K tomuto rozhodnutí společnost vedl fakt, že dvě stávající provozovny již nebyly kapacitně vyhovující a také skutečnost, že bylo obtížné koordinovat jednotlivé činnosti v rámci výrobního procesu. Růst tržeb však vyvolává potřebu profinancování tohoto růstu. Vyvstala tedy otázka, jakým způsobem financovat růst - zda z vlastních či cizích zdrojů. XY s. r. o. převážnou část investice pokryla cizími zdroji (úvěr od České spořitelny a dlouhodobá půjčka od vlastníka firmy), menší část byla realizována z vlastních zdrojů.
Tis. Kč
Graf vývoje odpisů, tržeb, VH a celkových aktiv 20 000 18 000 16 000 14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 -2 000
Odpisy Tržby Výsledek hospodaření Aktiva celkem
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Rok
Graf č. 2: Graf vývoje odpisů, tržeb a výsledku hospodaření v letech 2005-2010 Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
V ideálním případě by měl zisk také růst, ten ovšem od roku 2006 spíše klesá, poměrně prudce roste až od roku 2009. Skutečnosti, že se firma nachází právě ve fázi růstu, odpovídá také růst bilanční sumy, tj. aktiv. Nejmarkantněji se růst celkových aktiv projevuje od roku 2007, kdy velkou položku v celkových aktivech tvořil dlouhodobý hmotný majetek (pozemek) a nedokončený dlouhodobý hmotný majetek (výstavba nové výrobní haly).
48
4.5 Výrobní kapacita Výrobní kapacitou rozumíme maximální objem produkce, který lze vyrobit při určité technologii a organizaci výroby za dané období. Tímto obdobím je v následujících výpočtech uvažován kalendářní rok. Firma XY s. r. o. má zaveden dvousměnný pracovní režim, který je realizován ranní a odpolední směnou. Délka směny je 7,75 h s půlhodinovou přestávkou na odpočinek a na svačinu. Dále v práci bude prováděna optimalizace pro důležitou zakázku pro klienta z Francie. Jedná je o opakovanou výrobu, pro kterou byly stanoveny normy spotřeby času, resp. výkonové normy vyjádřené normou množství (množství výrobků vyrobených za jednotku času). Normy množství byly transformovány na normy času ve formě hod/ks, aby mohla být spočítána plánovaná výrobní kapacita. Plánovaná výrobní kapacita je počítána z toho důvodu, aby bylo možné ověřit, zda jsou optimalizační návrhy a doporučení následující v dalších kapitolách v možnostech firmy, tj. zda je výrobní kapacita pro navrhovaná doporučení dostatečná. Tab. č. 9-1: Přehled výrobků a jejich operací 1 F 5083-1
2 F 5080-2
3 F 5072-1
4 F 5071-1
5 F 5059-4
010
soustruh
soustruh
soustruh
soustruh
soustruh
020
kooperace1
bruska centerles
soustruh
soustruh
soustruh
CNC frézka
soustruh
CNC frézka
soustruh
soustruh
CNC frézka
frézka klasika
CNC frézka
soustruh
CNC frézka
soustruh
frézka klasika
CNC frézka
Operace č.
Výrobek č. Č. výkresu
030 040 050
frézka klasika frézka klasika broušení
060
6 F 5056-1 řezání materiálu
soustruh
Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
1
Tato operace je prováděna v kooperaci jinou firmou.
49
Tab. č. 9-2: Přehled výrobků a jejich operací Výrobek č. Č. výkresu 010
Operace č.
020 030 040
7 F 5055
8 F 5044-1
9 F 5038
soustruh soustruh soustruh CNC frézka CNC frézka CNC frézka
CNC frézka CNC frézka
frézka klasika CNC frézka
10 F 5036 CNC frézka CNC frézka CNC frézka CNC frézka
050 060
11 12 F 5034-2 F 5033-2 CNC CNC frézka frézka frézka CNC klasika frézka CNC CNC frézka frézka CNC frézka CNC frézka CNC frézka
13 14 F 5050-2 F 5054-2 frézka soustruh klasika CNC soustruh frézka soustruh soustruh CNC frézka CNC frézka
soustruh soustruh CNC frézka
soustruh
Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
Každý výrobek, v tabulkách č. 9-1 a 9-2 označený číslem a reprezentovaný číslem výkresu, prochází v procesu výroby sledem určitých operací, jež jsou dány technologickým postupem. Jedná se o soustružení, CNC frézování, klasické frézování, broušení a broušení na brusce centerles. 4.5.1
Pracnost výrobků
Při výpočtu pracnosti výrobků byly použity normy výkonu (v ks/hod) stanovených u jednotlivých operací ze zakázkových listů výrobků (viz Příloha 7). Tyto normy byly vytvořeny vedením podniku a již byly v rámci opakování výroby zakázky odzkoušeny a případně opraveny. Tab. č. 10-1: Pracnosti operací jednotlivých výrobků
Pracnost výrobkuoperace [hod/ks]
Výrobek č. 010 020
1
2
3
4
5
6
7
0,04 0,09 0,04 0,05 0,05
0,07 0,10 0,04 0,05
0,17 0,05 0,17 0,17 0,10
0,17 0,11 0,07 0,08 0,10
0,17 0,20 0,07 0,17 0,10 0,13
0,01 0,05 0,05
0,05 0,04 0,02 0,02
0,83
0,11
0,12
030 040 050 060 Pracnost celkem 0,27 0,26 0,65 0,53 [hod/ks] Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
50
Tab. č. 10-2: Pracnosti operací jednotlivých výrobků 8
9
10
11
12
13
14
010 020
0,13 0,05
0,04 0,03
0,13 0,03
1,00 0,17
0,33 0,25
0,03 0,04
0,17 0,05
030 040 050
0,03
0,02
0,05 0,02
0,17
0,33 0,25 0,25
0,08 0,09 0,09
0,13 0,17 0,13
060 Pracnost celkem 0,20 0,09 0,23 1,33 [hod/ks] Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
0,33
0,17
0,13
1,75
0,51
0,76
Pracnost výrobkuoperace [hod/ks]
Výrobek č.
Tyto dílčí výpočty slouží pro stanovení dílčí výrobní kapacity pro daný druh výrobního zařízení a daný výrobek. Vzhledem k tomu, že obecný vzorec pro výpočet výrobní kapacity bere v úvahu pouze výrobu jednoho výrobku na jednom stroji, bylo by nesmyslné použít celkovou pracnost výrobku, protože ta se skládá z několika dílčích operací, prováděných na různých strojích. Než bude popsán výpočet vlastní výrobní kapacity, je třeba určit časový fond výrobního zařízení. 4.5.2
Časový fond výrobního zařízení
V podniku XY s. r. o. byl přijat dvousměnný režim práce a délka směny je 7,75 h. Pro stanovení plánovaného počtu hodin činnosti výrobního zařízení byl zvolen využitelný (efektivní) časový fond Tp. Rok 2011 má 365 dní, 105 nepracovních dní (sobot a nedělí) a 7 placených svátků (státní svátky). V období vánočních svátků bývá vyhlášena celopodniková dovolená v délce 5 dnů. Po odečtení sobot, nedělí, státních svátků a celopodnikové dovolené od kalendářního časového fondu dostáváme nominální časový fond, jenž je třeba vynásobit počtem směn v jednom dni. Pro získání nominálního časového fondu v hodinách je třeba jej vynásobit počtem hodin v jedné pracovní směně. Jak již bylo řečeno, dále bude pracováno s využitelným časovým fondem, a to z důvodu plánovaných prostojů, které byly vedením společnosti stanoveny na 5 % a které budou odečteny z nominálního fondu. Při výpočtu bylo postupováno takto:
51
Využitelný časový fond Tp = (365-105-7-5) x 2 x 7,75 x 0,95 ≅ 3 652 h. Efektivní časový fond výrobního zařízení je 3 652 h. 4.5.3
Časový fond pracovníka
Časový fond pracovníka se shoduje s nominálním časovým fondem výrobního zařízení až na skutečnost, že se nenásobí počtem směn v jednom pracovním dni. Další odlišností je fakt, že každý pracovník má nárok vyplývající ze zákoníku práce na 20 dní dovolené. Ve výpočtu nebyla uvažována průměrná nemocnost. Při výpočtu časového fondu pracovníka bylo postupováno takto: Časový fond pracovníka = (365-105-7-20) x 7,75 ≅ 1 806 h. Časový fond pracovníka je 1 806 h. 4.5.4
Výpočet výrobní kapacity
Tab. č. 11: Výrobní kapacity jednotlivých výrobních zařízení Výrobní zařízení - operace
Výrobek č.
Výrobní kapacita [ks]
Počet zaměnitelných výrobních zařízení 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14
soustruh
frézka klasika
bruska
bruska centerles
CNC frézka
2
2
3
1
7
182 600 66 400 22 825 16 986 6 407 146 080 56 185 182 600 28 092 15 217
81 156 146 080 73 040 243 467 42 965 243 467 -
219 120 -
-2 36 520 -
75 188 94 681 255 640 319 550 319 550 1 278 200 111 148 21 850 14 608 121 733 85 213
Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
2
Daný výrobek touto operací v rámci výrobního procesu neprochází.
52
Tab. č. 11 znázorňuje teoretický maximální počet vyrobených výrobků jednotlivými výrobními zařízeními. Jak již bylo zmíněno výše, obecný vzorec pro výpočet kapacity udává poměr časového fondu výrobního zařízení a pracnosti výrobku. Jedná se o jeden stroj a jeden výrobek. V případě výroby zkoumané zakázky jednotlivé výrobky procházejí v průběhu výrobního procesu zpracováním na více strojích. U každého výrobku byly sečteny dílčí pracnosti na stejném výrobním zařízení bez ohledu na posloupnost operací stanovených výrobní technologií, protože pro účely stanovení výrobní kapacity tato skutečnost není podstatná. Např. výrobek číslo jedna je na klasické frézce zpracováván ve třetí a čtvrté operaci, proto byly dílčí pracnosti výrobku 1 sečteny (0,04 + 0,05 = 0,09 hod/ks). Vzorec pro výpočet výrobní kapacity je: =
, !
kde
je využitelný časový fond v hodinách,
!
je pracnost výrobku.
Tedy výrobní kapacita pro výrobek 1 a klasickou frézku je 3 652/0,09 ≅ 40 578 ks výrobku 1. Je však třeba ve výpočtu zohlednit skutečnost, že společnost XY s. r. o. disponuje ještě jednou další klasickou frézkou se srovnatelnými parametry, tj. klasické frézky představují dvě vzájemně zaměnitelná výrobní zařízení. Výsledná výrobní kapacita výrobku 1 a klasických frézek je 40 578 x 2 = 81 156 ks. Tento výsledek udává, že pokud by obě dvě frézky v podniku byly využity pouze pro výrobu výrobku 1, maximálně lze ročně vyrobit 81 156 ks výrobku 1. Stejný postup výpočtu výrobní kapacity je aplikován i na ostatní výrobky a stroje.
53
4.6 Výrobní činnost XY s. r. o. Obecně pojmem výrobní činnost rozumíme přeměnu vstupů na hmotné či nehmotné statky (služby). Hlavní výrobou XY s. r. o. je kovobráběčství, konkrétně výroba náhradních částí strojů na balení potravin. Jedná se o výrobu na zakázku (podle přání zákazníka) a výroba se realizuje v kusech či malých sériích. 4.6.1
Výrobní faktory
V XY s. r. o. lze rozlišit dva základní výrobní faktory, jimiž je práce a kapitál. V podrobnějším členění se jedná o výkonnou práci (práci zaměstnanců vztaženou přímo k výrobkům), hmotný investiční majetek (výrobní hala, výrobní zařízení a nářadí), materiály (nerezová ocel, slitiny hliníku, mědi, pomocné materiály – chladicí emulze, oleje) a dispozitivní práci, jež zahrnuje vedení, organizování a kontrolu podnikových procesů. Cena faktoru práce je udávaná v hodinách (časová mzda), průměrná mzda zaměstnance ve firmě XY s. r. o. činí 200 Kč/hod. Společnost XY s. r. o. zpracovává při výrobě několik druhů materiálů. Jedná se o nerezovou ocel INOX 304(1.4301), jejíž cena se pohybuje cca od 95-105 Kč za kilogram, dále o slitinu hliníku AU4G(2017A) za cca 140-190 Kč/kg, slitinu mědi CuZn39Pb2(2.0380) za cca 360 Kč/kg a konečně slitinu hliníku s označením 7075(AZ5GU) za cca 250 Kč/kg. 4.6.2
Náklady
Náklady představují pro podnik peněžní vyjádření výrobních faktorů. Firma XY s. r. o. sleduje své náklady pouze prostřednictvím finančního účetnictví. To znamená, že náklady se sledují podle jejich příslušnosti k určitému druhu nákladu, tj. používá se druhové třídění nákladů. XY s. r. o. bohužel vůbec nepoužívá vnitropodnikové účetnictví. Management společnosti se při kalkulaci ceny výrobků spoléhá na manažerský odhad (cena výrobků je kalkulována na základě předpokládaného vývoje ceny materiálu) a podrobnějšímu
sledování
nákladů
připadajících
na
konkrétní
výrobek 54
nepřikládá velkou důležitost. Ovšem vzhledem k omezenému množství surovin a jejich celosvětově se zvyšujícím cenám by bylo vhodné věnovat pozornost nákladům, jejichž vznik je vyvolán právě spotřebou materiálu. Další kapitoly pojednávají o návrzích na optimalizaci procesů v podniku, právě z důvodů rostoucích cen a potažmo i nákladů na výrobu.
4.7 Nákladová funkce XY s. r. o. Sledování vývoje nákladů v podniku je velmi důležitým procesem, neboť má vliv na výkonnost a konkurenceschopnost podniku. Pokud je firma schopna snižovat své náklady, dosahuje konkurenční výhody. Nákladová funkce vyjadřuje matematický vztah mezi dvěma proměnnými, z nichž
jedna
je
vysvětlována
pomocí
druhé.
Vysvětlovanou
(závislou)
proměnnou jsou v tomto případě celkové náklady a vysvětlující (nezávislou) proměnnou tržby z prodeje vlastních výrobků. Jak již bylo zmíněno výše, společnost XY s. r. o. netřídí náklady na variabilní a fixní vztažené k určitému množství produkce, bylo tedy nutné vycházet z dostupných dat z finančního účetnictví. Regresní analýza sleduje období od třetího čtvrtletí roku 2005 po čtvrté čtvrtletí roku 2010 (počet pozorování je 22). Data (hodnoty obou proměnných) jsou uvedena v tabulce v Příloze 2. Pro stanovení nákladové funkce byla použita jednoduchá regresní analýza a předmětem zkoumání byl funkční vztah: 6" = #$ %, kde CN představují celkové náklady a T tržby z prodeje vlastních výrobků. Na základě ekonomické teorie očekáváme pozitivní vliv tržeb (kladné znaménko) na celkové náklady, neboť s růstem tržeb rostou i náklady, jež jsou vyvolány poptávkou po větší výrobní kapacitě (výrobních faktorech). Hodnoty obou proměnných byly zaneseny do bodového diagramu. Dalším krokem bylo rozhodnout o vhodné funkční formě – lineární či kvadratické, která by nejlépe vystihovala průběh nákladů. 55
Celkové náklady v tis. Kč
Lineární funkční forma 5 000 4 750 4 500 4 250 4 000 3 750 3 500 3 250 3 000 2 750 2 500 2 250 2 000 1 750 1 500 1 250 1 000 750 500 250 0
y = 0,7378x + 545727 R² = 0,7385
Tržby za vlastní výrobky v tis. Kč
Graf č. 3: Regresní funkce – lineární funkční forma Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
Celkové náklady v tis. Kč
Kvadratická funkční forma y = -8E--08x
2
+ 1,1591x + 110299 R² = 0,7656
4750 4500 4250 4000 3750 3500 3250 3000 2750 2500 2250 2000 1750 1500 1250 1000 750 500 250 0
Tržby za vlastní výrobky v tis. Kč
Graf č. 4: Regresní funkce – kvadratická funkční forma Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
Pro zkoumané modely byly vypočteny OLS odhady parametrů, nezkreslené odhady indexu determinace, byl proveden t-test test pro zjištění významnosti
56
jednotlivých odhadů parametrů a celkový F-test pro určení celkové vhodnosti modelu (viz Příloha 3). Lineární funkční forma (přímka): 07 = 89: + 89 ∙ < 0>= = 545727 + 0,7378 ∙ < t = 7,515 3, . = 0,7254
n = 22
F = 56,4764
Kvadratická funkční forma (parabola): . 07 = 89: + 89 ∙ < + 89. ∙ <
07 = 110299 + 1,1591 ∙ < − 7,7367 ∙ F GH ∙ < . t = 3,868 n = 22
3, . = 0,7409
t = -1,483
F = 31,0311
Lze konstatovat, že na základě vypočteného nezkresleného indexu determinace se jeví jako vhodnější model kvadratická funkční forma (74,09 % variance závisle proměnné je vysvětlena odhadnutou regresní rovnicí). Analýza rozptylu (ANOVA) pro přímku a pro parabolu je zobrazena v následující tabulce: Tab. č. 12: Analýza rozptylu pro lineární a kvadratickou funkční formu
Přímka Parabola
Sy
ST
SR
R2
28026∙ 10L 20826∙ 10L
20697∙ 10L 21457∙ 10L
73294∙ 10H 65690∙ 10H
JK I
0,7385 0,7656
0,7254 0,7409
Zdroj: vlastní práce autorky
U lineární funkční formy byla zamítnuta nulová hypotéza o nulovosti parametrů regresní funkce ve prospěch hypotézy alternativní, neboť |7,515| > 2,086, tj. testové kritérium t je větší než kritická hodnota 97,5% kvantilu rozdělení t o − O = 20 stupních volnosti, která je tc=2,086. Parametry regresní přímky jsou 57
tedy statisticky průkazné na 5% hladině významnosti α. U paraboly však nemůžeme nulovou hypotézu zamítnout, neboť hodnota testového kritéria ! = −1,483 není v absolutní hodnotě větší než hodnota kritická (tc=2,093 pro − O = 19 stupňů volnosti při α=0,05). Parametry kvadratické funkční formy tedy nelze považovat za statisticky významné. Použijeme-li hladinu významnosti α=0,05, bude při celkovém F-testu kritickou hodnotou Fc=4,351 při O − 1 = 1 a − O = 20 stupních volnosti pro lineární funkční formu, Fc=3,522 při O − 1 = 2 a − O = 19 stupních volnosti pro kvadratickou funkční formu. Jak pro přímku, tak i pro parabolu tedy zamítáme nulovou hypotézu ve prospěch alternativní, neboť P > P G∝ , tj. 56,476 > 4,351 (přímka) a 31,031 > 3,522 (parabola). Oba zkoumané regresní modely jsou tedy statisticky významné, avšak na základě výsledků t-testu bylo rozhodnuto ve prospěch lineárního regresního modelu, tj. z ekonomického hlediska je vztah mezi celkovými náklady a tržbami ve firmě XY s. r. o. lineární – tempo vývoje celkových nákladů je shodné s tempem vývoje tržeb – jedná se tedy o proporcionální vývoj celkových nákladů. Přestože jako nejvhodnější funkční forma vyjadřující vztah mezi celkovými náklady a tržbami byla zvolena lineární funkce, nalezneme v grafu č. 3 několik bodů, které se výrazně odchylují od přímky odhadnuté regresní analýzou. Např. ve 4. čtvrtletí roku 2008 byl nárůst nákladů způsoben zejména doplatkem za elektrickou energii ve výši 200 000 Kč a také vzrostly náklady na pronájem strojů (o 380 000 Kč). Ve 3. čtvrtletí roku 2009 celkové náklady vzrostly zejména z důvodů mzdových, resp. přesčasových hodin až o 400 000 Kč oproti minulému čtvrtletí, taktéž se na růstu nákladů podílely opravy strojů za 105 000 Kč. V roce 2010 ve 3. čtvrtletí byly celkové náklady vyšší zejména z důvodu nákupu materiálu ve výši 400 000 Kč a opět byly placeny přesčasové hodiny v částce 200 000 Kč. V roce 2009 v 1. čtvrtletí naopak výrazně vzrostly celkové tržby z prodeje vlastních výrobků. Bylo to způsobeno tím, že podnik inkasoval o 1 600 000 Kč více oproti 58
minulému čtvrtletí za výrobky pro zákazníka z Anglie a také realizoval novou menší zakázku za 165 000 Kč. V posledním čtvrtletí roku 2010 významně vzrostly tržby (o 1 400 000 Kč více než v minulém čtvrtletí) díky realizaci důležité zakázky pro zákazníka z Francie.
4.8 Výrobní proces XY s. r. o. Každý výrobek prochází v rámci výrobního postupu sledem operací předem stanovených výrobní technologií, podle které se určuje typ výrobního procesu. Výrobní proces probíhající v XY s. r. o. lze označit jako mechanicko-fyzikální a má tři etapy – předvýrobní, výrobní a odbytovou. 4.8.1
Předvýrobní fáze
Za počátek výrobního procesu v XY s. r. o. lze považovat již přijetí objednávky od zákazníka. OBJEDNÁVKA OD ZÁKAZNÍKA
PŘEZKOUMÁNÍ ZAKÁZKY
POTVRZENÍ ZAKÁZKY
VÝROBNÍ A VÝSTUPNÍ DOKUMENTACE
REALIZACE VÝROBY
VÝSTUPNÍ KONTROLA
BALENÍ A EXPEDICE
Obr. č. 5: Schéma výrobního procesu společnosti XY s. r. o. Zdroj: vlastní práce autorky s použitím interní dokumentace XY s. r. o.
59
Je to z toho důvodu, že již od okamžiku, kdy se pověřený pracovník (jednatelka společnosti) začne zabývat vyřizováním a zkoumáním objednávky, firma zaznamenává vznikající náklady spojené s touto objednávkou. Minimálně lze za náklad spojený s vyřízením objednávky považovat mzdu pověřeného pracovníka. Cílem dalšího kroku ve fázi přípravy výroby je přezkoumání zakázky. Zákazník vždy ke své objednávce připojuje výkresy, podle kterých se jednotlivé výrobky dané zakázky zhotovují. Zejména se jedná o zajištění materiálu pro výrobu, čímž je pověřen technický zástupce, dále je třeba zajistit nářadí a potvrdit kapacitu pro výrobu (jednatelka společnosti). Pokud jsou všechny dílčí činnosti v rámci přezkoumání zakázky zabezpečeny, dochází k potvrzení zakázky. V rámci etapy přezkoumání zakázky byl pozorován jistý nesoulad v době mezi zajištěním materiálu a předáním do výroby, neboť materiál se většinou musí objednávat, protože jak již bylo zmíněno výše, podnik si nevytváří zásoby materiálu. Ke každé zakázce se vyhotovuje výrobní a výstupní dokumentace. Každý výrobek se vyrábí podle výkresu (označený jako řízená dokumentace) a jednotlivé operace prováděné na výrobních zařízeních se zapisují do zakázkových listů. Ty zpravidla obsahují informace o použitém materiálu, počtu kusů, které mají být vyrobeny, datu expedice, čísle výkresu a rozpisu sledu operací i se stanovenými výkonovými normami. Problém zpozorovaný v průběhu této fáze výrobního procesu byl v nedůslednosti pracovníků při vyplňování zakázkových listů. Výrobní průvodka obsahuje údaje o skutečně vyrobeném množství výrobku a jeho účelu (kolik kusů bude expedováno zákazníkovi, případně kolik kusů bude uloženo na sklad – pouze ve výjimečných případech). Ke každému výrobku je také vyhotoven měrový protokol. Konkrétně pro zákazníka z Francie se používají dva typy měrových protokolů – první se týká průběžného měření, druhý obsahuje údaje naměřené při výstupní kontrole.
60
4.8.2
Výrobní fáze
V této fázi výrobního procesu dochází k vlastní přeměně surovin, tj. výrobní faktory vstupují do procesu výroby za účelem jejich přeměny na výrobky. Samotnou realizaci výroby zajišťují pracovníci na jednotlivých strojích podle předem daného technologického postupu. Údaje o počtech vyrobených kusů výrobků zaznamenávají do zakázkových listů k jednotlivým operacím. Tyto údaje jsou později vyhodnocovány vedením podniku – sleduje se výkon jednotlivých pracovníků. Určení pracovišť a rozdělení pracovníků na stroje je v kompetenci technického zástupce (jednatelky společnosti). 4.8.3
Odbytová fáze
Jakmile jsou výrobky vyrobeny, začíná fáze odbytu výrobků. Cílem výstupní kontroly je předcházet reklamacím ze strany zákazníka. Pracovník výstupní kontroly provádí měření parametrů výrobku, které výrobek musí splňovat v rámci povolených předem stanovených odchylek. Počet výstupních měření se mění v závislosti na typu výrobku, počtu vyrobených kusů a pravděpodobnosti vzniku zmetků. U některých výrobků se provádí i 100% kontrola. Zde se vyskytl problém s podceněním plánování doby nutné pro provedení výstupní kontroly. Tím vznikaly dodatečné režijní náklady a samozřejmě se oddálilo plánované datum expedice. Posledním krokem výrobního procesu je balení výrobků a jejich expedice. K výrobkům se přikládá měrový protokol z výstupní kontroly, dodací list a vyhotovují se taktéž přepravní listy. Výrobní proces končí expedicí výrobků, je však třeba sledovat zakázku až do jejího přijetí zákazníkem. Nejprve se odeslané výrobky vyfakturují a poté se expedice zaeviduje a sleduje se její plnění v dokumentu „acknowledgement“ (potvrzení objednávky).
61
4.9 Optimalizace struktury výroby z hlediska maximalizace zisku Otázku cíleného zlepšování již probíhajících účelných procesů v podniku řeší lineární programování. Cílem je zlepšit rozhodování a řízení procesů v praxi. Zisk je jedním z nejdůležitějších ukazatelů výkonnosti a úspěšnosti podniku. Při optimalizaci rozsahu a struktury výrobního programu, tj. počtu a složení výroby jednotlivých výrobků, je třeba vždy uvažovat o takovém složení výrobního programu, který nám přinese největší zisk. Následující dva modely se právě tímto kritériem optimality – ziskovým kritériem zabývají. Modely se snaží zachytit podstatné vlastnosti reálného procesu výroby za existujících podmínek, tj. reálných omezení, která vycházejí z dostupné výrobní kapacity podniku. Tab. č. 13: Spotřeba času na výrobu výrobků 1-14 v hodinách
soustruh
Výrobek č.
Spotřeba času na výrobu 1 výrobku [h]
Počet strojů
2 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14
0,04 0,11 0,32 0,43 0,57 0,05 0,13 0,04 0,26 0,48
Výrobní zařízení-operace bruska frézka klasika bruska CNC frézka centerles 2 3 1 7 0,09 0,05 0,05 0,01 0,34 0,1 0,27 0,1 0,08 0,08 0,03 0,02 0,23 0,17 1,17 1,75 0,03 0,21 0,3
Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
62
4.9.1
Formulace ekonomického modelu
Podnik XY s. r. o. vyrábí 14 různých výrobků. Každý výrobek prochází ve výrobním procesu sledem různých operací daným technologií prováděných na různých výrobních zařízeních. Časový fond výrobního zařízení je 3 652 h, k dispozici jsou dva soustruhy, dvě klasické frézky, tři brusky, jedna bruska centerles a sedm CNC frézek. Spotřeba času na výrobu jednotlivých výrobků na jednotlivých strojích v hodinách je uvedena v tab. č. 13. Výrobky jsou oceněny jejich přímými náklady (přímý materiál a přímá mzda v Kč) a prodejní cenou (v Kč, cena je přepočítána z eur, uvažován devizový kurz ČNB 6. 4. 201124,420 CZK/EUR3) uvedenými v tab. č. 14. Managementem firmy byly odhadnuty náklady na zajištění výroby (nepřímé náklady) ve výši 3 000 000 Kč. Není uvažována zmetkovitost a v průběhu výrobního procesu nevzniká žádný odpad. Úkolem je zjistit, jaký počet a jakou strukturu výrobků má podnik XY s. r. o. ročně vyrábět tak, aby bylo dosaženo maximálního zisku? Z výše uvedeného problému vyplývá, že se jedná o úlohu výrobního plánování a bude řešen model alokace omezených zdrojů mezi několik činností. Jedná se o úlohu technickoekonomického charakteru, jejímž cílem je nalézt absolutní extrém lineární účelové funkce, tj. nezáporné řešení, za splnění soustavy podmínek ve formě lineárních rovnic či nerovnic. Nyní je třeba ekonomický model převést na model matematický.
Zdroj: ČNB. Kurzy devizového trhu. [online]. Dostupné z WWW http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/denni_kurz.jsp.c20032011.[cit.2011-04-06]. 3
63
Tab. č. 14: Přímé náklady na výrobu výrobků 1-14 a jejich prodejní ceny Výrobní faktory Přímé náklady pn Prodejní Prodejní cena cena Práce Materiál Přímá mzda Přímý Celkem v Kč pc v euro [h] [kg] [Kč] materiál [Kč] na 1 ks [Kč] 1 0,27 0,0150 54,00 1,58 55,58 4,75 116,00 2 0,26 0,0300 52,00 3,15 55,15 4,3 105,01 3 0,65 0,4600 130,00 48,30 178,30 13,56 331,14 4 0,53 0,0200 106,00 2,10 108,10 4,45 108,67 5 0,83 0,2400 166,00 25,20 191,20 19,33 472,04 6 0,11 0,0300 22,00 20,90 42,90 8,1 197,80 7 0,12 0,0225 24,00 22,80 46,80 2,55 62,27 8 0,2 0,3200 40,00 38,00 78,00 7,61 185,84 9 0,09 0,1267 18,00 17,10 35,10 2,66 64,96 10 0,23 0,1533 46,00 43,70 89,70 6,62 161,66 11 1,33 0,3000 266,00 31,50 297,50 23,97 585,35 12 1,75 0,8000 350,00 288,00 638,00 42,82 1045,66 13 0,51 0,4167 102,00 127,50 229,50 14,14 345,30 14 0,76 0,2333 152,00 79,80 231,80 17,53 428,08 Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o. Výrobek č.
4.9.2
Matematický model
Účelová funkce (kritérium optimality, cíl analýzy) je funkce zisku, tj. rozdíl mezi tržbami z prodeje výrobků a celkovými náklady.
Úrovně jednotlivých procesů –
proměnné modelu (v tomto případě počet jednotek vyráběné produkce) , . , R , … , S jsou oceněny koeficienty – prodejní ceny a přímých nákladů OT a O . Činitelům jsou přiřazeny podmínky vlastních omezení ve tvaru soustavy lineárních nerovnic (netrvá se na přesném splnění podmínky). Jednotlivým činitelům jsou přiřazeny strukturní koeficienty, které vyjadřují spotřebu času v hodinách na výrobu výrobku 1-14 na tom kterém výrobním zařízení. Pravé strany omezení představují kapacitní omezení výrobních zařízení vyjádřené v časovém fondu zařízení. Pokud je pro výrobu využíváno více strojů stejného druhu, je kapacitní omezení násobeno příslušným počtem. Vzhledem k tomu, že se jedná o problém ekonomického charakteru, je třeba připojit podmínky nezápornosti pro jednotlivé proměnné a podmínky celočíselnosti (abychom dostali výsledek v celých kusech výrobků). 64
Maximalizuj = OT ∙ + OT. ∙ . + ⋯ + OT S ∙ S − $O ∙ + O . ∙ . + ⋯ + O S ∙ S + 3000000%
za podmínek: 0,04 ∙ + 0,11 ∙ . + 0,32 ∙ R + 0,43 ∙ S + 0,57 ∙ W + 0,05 ∙ X + 0,13 ∙ H + 0,04 ∙ L + 0,26 ∙ R + 0,48 ∙ S ≤ 7304 $2 YZ[Y!\[ℎ&%
0,09 ∙ + 0,05 ∙ . + 0,1 ∙ S + 0,03 ∙ L + 0,17 ∙ + 0,03 ∙ R ≤ 7304 $2 ^_ Y^é #\é^&%
0,05 ∙ ≤ 10956 $3 \[Y^&% 0,01 ∙ . ≤ 3652 $1 \[Y^ F!F\_FY% 0,34 ∙ R + 0,27 ∙ W + 0,1 ∙ a + 0,08 ∙ X + 0,08H + 0,02 ∙ L + 0,23 ∙ : + 1,17 ∙ + 1,75 ∙ . + 0,21 ∙ R + 0,3 ∙ S ≤ 25564 $7 6"6 #\éF^%
, . , … , S ≥ 0 $OZbí^& FáOZ\ZY!% , . , … , S ∈ f $f F Zž F_ýℎ číYF_%
Takto byl model zadán do Řešitele MS Office Excel (viz Příloha 4). 4.9.3
Interpretace výsledků
Bylo nalezeno optimální řešení s nejlepší hodnotou účelové funkce (maximalizace zisku), které vyhovuje všem zadaným omezením: zmax = 42 245 424,02 Kč, x1 = 55 473 ks, x2 = 46 228 ks, x6 = 255 640 ks. Výsledek lze interpretovat tak, že pokud by podnik vyráběl 55 473 ks výrobku č. 1, 46 228 ks výrobku č. 2 a 255 640 ks výrobku č. 6, tak by výrobou těchto 3 výrobků dosáhnul maximálního zisku ve výši 42 245 424,02 Kč. 65
Podle těchto výsledků by měl podnik vyrábět výlučně tyto 3 výrobky, pokud by se orientoval pouze na zisk. Ziskové kritérium je sice velmi podstatným základem a smyslem podnikání, je však třeba v podnikovém rozhodování uvažovat celou řadu dílčích, často i protichůdných cílů, které je nutné z různých důvodů respektovat. Podnik nepůsobí ve své činnosti izolovaně, naopak na něj působí celá řada vlivů z okolního prostředí a také sám podnik toto vnější prostředí ovlivňuje. Jedná se tedy o oboustrannou komunikaci. Samozřejmostí je také analýza potřeb zákazníka, tj. zda bychom byli schopni vyrobené množství výrobků, jež nám maximalizuje zisk, prodat. 4.9.4
Model maximalizace zisku s omezením výrobní kapacitou a trhem
Jedním z reálných problémů či překážek absolutní maximalizaci zisku (tj. jednoho hlavního cíle) je omezení odbytové. Podnik musí při svém rozhodování o struktuře a objemu produkce uvažovat požadavky svých zákazníků, což je taktéž jeden z hlavních cílů podnikání. Z tohoto důvodu byla k původnímu modelu přidána další dodatečná omezení, vyplývající z požadavků zákazníka z Francie: ≥ 1800,
: ≥ 1800,
. ≥ 1800,
≥ 1800,
R ≥ 1800,
. ≥ 1800,
S ≥ 3600,
R ≥ 1800,
W ≥ 1800,
S ≥ 1800.
a ≥ 1800, X ≥ 3600, H ≥ 1800, L ≥ 1800, 66
Kromě výrobků č. 4 a č. 7, které se budou vyrábět v objemu minimálně 3 600 ks, se ostatní výrobky budou vyrábět v počtu minimálně 1 800 ks. Další model je tedy stejný, jako model předchozí, navíc však obsahuje omezení vyplývající ze smlouvy s odběratelem. Po zadání dat do Řešitele včetně nových dodatečných omezení bylo nalezeno následující optimální řešení: zmax = 30 307 244 Kč, x1 = 53 450 ks, x2 = 1 800 ks, x3 =1 800 ks, x4 = 3 600 ks, x5 = 1 800 ks, x6 = 174 100 ks, x7 = 3 600 ks, x8 = 1 800 ks, x9 = 1 800 ks, x10 = 1 800 ks, x11 = 1 800 ks, x12 = 1 800 ks, x13 = 1 800 ks, x14 = 1 800 ks. Nejmarkantnější změnou ve výsledcích oproti minulé verzi je jistě velikost dosaženého maximálního zisku. V porovnání s modelem bez dodatečných omezení je podstatně nižší, což je logické, neboť nyní bylo omezení více. Omezujícími podmínkami bylo určeno, kolik kusů výrobků má být od každého druhu minimálně vyrobeno. Model tedy rozdělil dostupné kapacitní zdroje tak, aby byl uspokojen tento požadavek. Z hlediska maximalizace zisku by bylo pro podnik za stávajících omezení nejvýhodnější vyrábět kromě množství výrobků stanovených smlouvou s odběratelem 53 450 ks výrobku č. 1 a 174 100 ks výrobku č. 6.
67
5 Diskuse výsledků Důležitým zahajujícím krokem při optimalizaci podnikových činností je orientační a finanční analýza. Účelem je proniknutí do prostředí podniku a seznámení se s jeho okolím, jež má na chod podniku podstatný vliv. Bylo zjištěno, že podnik se nachází ve fázi růstu v rámci životního cyklu podniku (viz Graf č. 2), tržby podniku mají rostoucí tendenci, taktéž se zvyšuje bilanční suma (objem aktiv podniku), zejména od roku 2008, kdy podnik zakoupil pozemek a zahájil stavbu nové výrobní haly sdružující předešlé dva provozy v jeden. Tento růst však vyvolal potřebu profinancování, které bylo realizováno nejvíce z cizích zdrojů (úvěr a dlouhodobá půjčka od společníka). Kapitálová struktura podniku se již od počátku vyznačuje využíváním převážně cizího kapitálu (patrná z vertikální analýzy), od roku 2008 celková zadluženost vzrostla až nad 90 %, přičemž nejvíce se na ní podílí dlouhodobá zadluženost. Ač se firma potýká s vysokou zadlužeností, přidaná hodnota roste, ukazatele aktivity ukazují na pozitivní fakt, že podnik inkasuje peníze za své výrobky dříve, než splácí své závazky a od roku 2009 roste zisk, což se projevuje i v růstu rentability celkových aktiv. Optimalizace jednoho ze stěžejních procesů probíhajícího v podniku – výrobního procesu byla zahájena výpočtem výrobní kapacity. Podnik k výrobě používá 2 soustruhy, 2 klasické frézky, 3 brusky, 1 brusku centerles a 7 CNC frézek, časový fond výrobního zařízení byl spočítán na základě dvousměnného pracovního režimu. Při výpočtu plánované výrobní kapacity bylo třeba vycházet z faktu, že každý výrobek má technologickým postupem určen sled operací, jimiž v průběhu výrobního procesu prochází. Normy pracnosti byly spočítány z dostupných norem množství. Sledování nákladů je jedním z nejdůležitějších procesů v podniku. Podnik náklady třídí pouze podle druhů pro účely finančního účetnictví. 68
Byla zkoumána závislost celkových nákladů na tržbách z prodeje vlastních výrobků a pomocí regresní analýzy a testů vhodnosti modelu a jeho parametrů byla vybrána lineární funkční forma 0>= = 545727 + 0,7378 ∙ <. To znamená, že celkové náklady jsou teoreticky popsány přímkou, je zde tedy přímá (lineární) závislost mezi celkovými náklady a tržbami. Znamená to, že podnik v čase náklady na výrobu nesnižuje, což je v rozporu s ekonomickou teorií, která předpokládá degresi nákladů v čase z důvodu existence fixních nákladů. Proporcionální růst nákladů by znamenal, že podnik má neomezené možnosti růstu, což ovšem není reálné vzhledem k existujícím výrobním kapacitám (tedy překážkám neomezeného růstu). Podle t-testu a F-testu byla prokázána statistická významnost u lineární funkční formy (a proto byla zvolena jako nejvhodnější). Možným vysvětlením linearity růstu celkových nákladů je příliš krátké období. Na základě výše stanovených předpokladů (výpočtů výrobní kapacity) bylo přistoupeno k optimalizaci struktury výroby z hlediska maximalizace zisku. Ziskové kritérium bylo vybráno z důvodu jeho syntetičnosti a důležitosti při manažerském rozhodování. Vlastní omezení byla formulována na základě již spočítaných údajů spotřeby času na výrobu jednotlivých výrobků na jednotlivých strojích. Pravé strany omezení vyjadřují časové fondy jednotlivých zařízení. Výsledkem po zadání dat do Řešitele MS Office Excel bylo optimální řešení, které říká, že pokud by podnik vyráběl 55 473 ks výrobku č. 1, 46 228 ks výrobku č. 2 a 255 640 ks výrobku č. 6, tak by výrobou těchto 3 výrobků dosáhnul maximálního zisku ve výši 42 245 424,02 Kč. Tento výsledek je ovšem teoretický, neboť podnik vyrábí na základě požadavků zákazníka, je tedy nutné připojit další omezení – minimální počet kusů každého výrobku, který je nutné vyrobit. Řešením je opět optimální
řešení
s tím
rozdílem,
že
se
snížil
celkový
objem
zisku
o 11 938 180,02 Kč a také množství a struktura výrobků se změnila – výrobky, které maximalizují zisk nad rámec těch, které je nutné vyrobit, jsou č. 1 a č. 6, v počtu kusů 53 450 a 174 100. Je logické, že se snížil objem dosaženého zisku, 69
neboť čím více omezujících podmínek je do modelu přidáno, tím méně efektivní je alokace omezených zdrojů (výrobních kapacit) právě do výroby nejziskovějších výrobků, protože podmínkou je stanoveno, že musí být vyrobeny i výrobky méně ziskové. Řešitel MS Office Excel nabízí řadu možností, jak lze jednoduše a rychle simulovat nové omezující podmínky, měnit všechny cenové koeficienty, což otevírá prostor pro efektivnější a rychlejší rozhodování o objemu a struktuře výroby. Zajímavou a užitečnou funkcí Řešitele je, že sleduje míru plnění vlastních omezení. To znamená, že pokud se podmínky stanovené nerovnicí jako ≤ již rovnají, ukazuje to na absolutní vyčerpání dostupných zdrojů, výroba se tedy na tomto výrobním zařízení musí zastavit a je zde patrný tlak na vytváření další výrobní kapacity. Naopak u některých strojů je nerovnost velká, vidíme tedy, že kapacity nejsou plně vyčerpány. Stav čerpání výrobních kapacit (resp. časových fondů výrobních zařízení) u modelu maximalizace zisku s omezením požadavkem zákazníka byl následující: 7304 h
<=
7304 h
2 soustruhy
5674,5 h <=
7304 h
2 klasické frézky
2672,5 h <=
10956 h 3 brusky
18 h
3652 h
<=
25564 h <=
1 bruska centerles
25564 h 7 CNC frézek
Je zřejmé, že u klasických frézek, brusek a brusky centerles nejsou dostupné kapacity zcela vyčerpány. U brusky centerles je dokonce kapacita využita pouze z 0,5 %. Zařazení brusky centerles je však nezbytné z technologického hlediska výroby – tuto operaci není možné provádět na klasické brusce. Dvě klasické frézky jsou využity ze 78 %, je tedy otázkou, zda by bylo výhodné zařadit do výroby více výrobků vyráběných na klasických frézkách tak, aby byla plně 70
využita jejich kapacita, což samozřejmě závisí na analýze potřeb zákazníka (zda by o takové výrobky měl zájem). U brusek je využití kapacity pouze z 24 %. Pro výrobu takového množství výrobků, jaké je v modelu uvažováno, by byla naprosto dostačující bruska pouze jedna, místo stávajících tří. U soustruhů a CNC frézek je naopak zřejmá rovnost omezení a míry plnění omezení. Je zde tedy patrný tlak na zvýšení výrobní kapacity u soustruhů a CNC frézek. Na základě těchto zjištění byla provedena reoptimalizace. Termínem reoptimalizace jsou označovány postupy úpravy výchozího řešení na změny vstupních dat s cílem najít odpověď na otázky, zda se úpravou změní i původní optimální řešení a zda lze nalézt nové optimální řešení (Gros, 2003, s. 153). Byly změněny pravé strany vlastních omezení, a to takto: byla zvýšena výrobní kapacita, resp. časový fond výrobního zařízení u soustruhů na 10 956 h (místo stávajících dvou byl teoreticky přidán jeden další, celkem tedy 3 soustruhy), u brusek byla výrobní kapacita naopak ubrána, tj. snížen počet brusek ze 3 na jednu a byly přidány 2 CNC frézky ke stávajícím sedmi (tj. výrobní kapacita 9 frézek je 32 868 h). Ostatní podmínky modelu zůstaly nezměněny, včetně omezení požadavkem zákazníka. Bylo nalezeno následující optimální řešení: Zmax = 42 258 577,9 Kč x1 = 53 026 ks, x2 = 35 153 ks, x3 = 1 800 ks, x4 = 3 600 ks, x5 = 1 800 ks, x6 = 247 140 ks, x7 = 3 600 ks, x8 = 1 800 ks, x9 = 1 800 ks, x10 = 1 800 ks, x11 = 1 800 ks, x12 = 1 800 ks, x13 = 1 800 ks, x14 = 1 800 ks. 10955,87 h
<=
10956 h
3 soustruhy místo 2
7303,99 h
<=
7304 h
frézka klasika
2651,3 h <=
3652 h
jedna bruska místo 3
351,53 h <=
3652 h
bruska centerles 71
32868 h <=
32868 h dvě CNC frézky navíc, místo 7 je jich 9
Pokud by tedy podnik přistoupil ke koupi 2 CNC frézek a jednoho soustruhu a k prodeji dvou brusek, maximalizoval by výrobou výrobků 1-14 za splnění všech omezujících podmínek zisk ve výši 43 258 577,9 Kč. Tato hodnota zisku je samozřejmě vyšší než u předchozího modelu a dokonce vyšší, než u modelu prvního (maximalizace zisku bez omezení požadavkem zákazníka). To svědčí o efektivnějším využívání strojů. Pro tento fakt také mluví míra plnění vlastních omezení. Lze konstatovat, že soustruhy (všechny 3, včetně jednoho dodatečně přidaného), jsou téměř maximálně využity. Je zajímavé, že pořízení nových strojů by jednoznačně přispělo i ke zvýšení efektivnosti využívání 2 klasických frézek, které jsou nyní taktéž téměř plně využity. Z technologických důvodů je nutné ponechat jednu brusku a brusku centerles, i když nejsou plně využity, ale i přesto došlo k zefektivnění jejich využívání – brusky na 73 %, brusky centerles na 10 %. Je důležité zdůraznit, že všechny modely jsou zjednodušením reálných procesů a systémů a popisují pouze jejich podstatné vlastnosti. Navrhuji další vyjednávání se zákazníkem (popřípadě nalezení nových zákazníků, kterým by firma prodávala své nejziskovější výrobky) o počtech dodávaných kusů výrobků. Je tedy nezbytné provést analýzu trhu, aby bylo možné zjistit, zda je podnik schopen prodat veškerou produkci, která mu maximalizuje zisk. Je možné, že nikoliv, v tom případě lze jednoduše v Řešiteli změnit omezující podmínky, které flexibilně zareagují na změnu reálné situace. Při každém procesu rozhodování v podniku vzniká určité riziko chápané jako jistá možnost ztráty či možnosti vzniku nepříznivé události. Mezi hlavní rizika plynoucí z předcházejících výsledků modelů patří rizika tržní, zejména odbytové a kurzové. Úspěšnost navrhovaných doporučení, tj. dosažení maximálního zisku je závislá nejen na schopnosti podniku daná množství výrobků vyrobit, ale také je prodat. Je tedy třeba před zahájením výroby mimo jiné provést průzkum trhu 72
a oslovit zákazníky s naší nabídkou. Dalším rizikem je riziko kurzové, neboť podnik se orientuje zejména na zahraniční trh a své výrobky prodává v eurech a librách. Neopominutelným rizikem, kterému je však možné se vyhnout, je riziko provozní, např. havárie strojů. Navrhuji omezit toto riziko na minimum pravidelnými preventivními prohlídkami servisní firmou. Podcenění negativního dopadu tohoto rizika by mělo fatální dopad na celý výrobní proces.
73
6 Návrhy a doporučení Následující návrhy a doporučení na realizaci v praxi vycházejí ze zjištěných dat o podniku - z orientační a finanční analýzy, z analýzy a výpočtu výrobní kapacity, nákladů a optimalizačních modelů plánování struktury a objemu výroby. Jedná se zejména o doporučení týkající se oblastí sledování nákladů (kalkulaci nákladů), zajištění rizika proti kurzovým ztrátám a optimalizaci výrobních kapacit. •
Sledování nákladů – kalkulace nákladů
Sledování nákladů v XY s. r. o. je realizováno pouze prostřednictvím finančního účetnictví, které zobrazuje náklady podle jejich druhů. Výhodnější pro sledování nákladů na výrobu jednotlivých výrobků nebo skupiny výrobků by poskytlo kalkulační třídění nákladů. Konkrétně navrhuji používat kalkulaci neúplných nákladů metodou kalkulace přímých nákladů (Martinovičová, 2006, s. 72-73). Je to z toho důvodu, že podnik je schopen spočítat přímé náklady (přímé mzdy a přímé náklady), tak, jak bylo dokázáno v této práci (viz Tab. č. 14). Podrobnějším a cíleným sledováním přímých nákladů by bylo možné každé kalkulační jednici přímo přiřadit také pomocné látky pro výrobu – oleje, maziva či obalový materiál. Místo zisku a režijních nákladů tato kalkulace zjišťuje hrubé rozpětí, které se vypočítá jako rozdíl mezi tržní cenou a přímými náklady. Umožňuje tak odděleně posuzovat přímé náklady a hrubé rozpětí na jednotlivé kalkulační jednice i za období. Zisk podniku se vždy počítá za období. Hlavním důvodem zavedení tohoto doporučení je možnost sledovat pomocí podílu hrubého rozpětí na prodejní ceně, jak jednotlivé výrobky přispívají k výsledku hospodaření - výrobky s větším podílem jsou výhodnější. Doposud nebyly náklady na jednotlivé výrobky rozvrhovány a domnívám se, že tento způsob kalkulace nákladů je jednoduchý (neboť přímé náklady se dají velmi lehce zjistit – tato data se v podniku sledují) a efektivní – pro rozhodování o struktuře výrobního programu na základě stanovení ziskovosti jednotlivých výrobků.
74
Tabulka č. 15 zobrazuje návrh kalkulace neúplných nákladů metodou kalkulace přímých nákladů. Jak je patrné z řádku č. 8, nejpreferovanějšími výrobky podle kritéria podílu hrubého rozpětí na prodejní ceně jsou výrobky 1,5,6 a 8, které dosahují více než 50% podílu hrubého rozpětí na prodejní ceně. Velmi nízký podíl však dosahuje výrobek číslo 7 – pouze 24,84 % a alarmující je výsledek u výrobku 4, kdy prodejní cena se téměř rovná přímým nákladům a poměr hrubého rozpětí k ceně je pouze 0,52 %. Kalkulací byly zjištěny jak náklady na výrobu jednotlivých výrobků, tak fakt, že u některých výrobků by bylo vhodné kalkulaci změnit (např. č. 4 by bylo za zjištěných okolností ztrátové, nelze jej ovšem vyloučit z výroby, neboť tento výrobek je požadován zákazníkem). Na závěr tohoto doporučení je třeba říci, že Tab. č. 15 pouze demonstruje návrh kalkulace – je jistě otázkou dalšího manažerského rozhodování, zda se na základě zjištěných informací o přímých nákladech bude manipulovat s prodejní cenou, jež byla v této práci propočítána na základě dostupných údajů v eurech. Navrhuji tedy nejdříve u každého výrobku propočítat náklady a poté stanovit prodejní cenu v Kč. Problém stanovení prodejní ceny je již v kompetenci managementu podniku.
75
Tab. č. 15: Návrh kalkulace neúplných nákladů metodou přímých nákladů Zdroj: vlastní práce autorky s použitím dat XY s. r. o.
76
•
Zajištění rizika proti kurzovým ztrátám
Jak již bylo uvedeno v orientační analýze v úvodu praktické části, mezi hlavní odběratele – zákazníky XY s. r. o. patří klienti z Francie a Anglie. Podnik je čistým exportérem (jeho export v korunovém vyjádření převažuje import) a je pro něj výhodnější oslabování koruny vůči euru. Kurzové riziko představuje obecně nebezpečí, že firma přijde o část příjmů a bude muset v budoucnu vynaložit více prostředků na úhradu závazků (Kislingerová, 2007, s. 593-594). U dlouhodobějších kontraktů je kurzové riziko větší než u krátkodobějších, neboť v době do inkasa peněz za pohledávku se může kurz výrazně změnit. Navrhuji proto, aby se podnik proti negativním vlivům plynoucím z kurzového rizika zejména u dlouhodobějších kontraktů zajistil. Jak uvádí Kislingerová (2007, s. 608), je možné se zajistit přirozeným způsobem nebo transakčním způsobem. Podle mého názoru bude výhodnější zajištění přirozené než transakční (forwardy a opce), protože je méně nákladné a je jednodušší. Za přirozené zajištění lze považovat také zkrácení splatností pohledávek. To sice může být obecně obtížné z hlediska vyjednávání se zákazníkem, ale pravděpodobnost, že se změní kurz v době mezi vystavením a uhrazením faktury, je menší. Navrhuji tedy objem výroby daný smlouvou rozdělit do několika dílčích pohledávek. Tato možnost je výhodná jak pro podnik (přirozeně se zajistí proti negativnímu dopadu kurzového rizika a zajistí si pravidelný tok cash flow), tak pro zákazníka, který bude svůj závazek hradit formou „splátek“ a bude odebírat postupně menší objemy výrobků. •
Optimalizace výrobních kapacit
V diskusi výsledků byla popsána situace, kdy by na základě výsledků dosažených reoptimalizací byl realizován roční zisk ve výši 43 258 577,9 Kč. Reoptimalizace spočívala v úpravě počtu strojů a tím získání dodatečných výrobních kapacit – pro efektivní využívání kapacit by bylo třeba zajistit 2 CNC frézky a 1 soustruh navíc. 77
Cena těchto strojů se pohybuje od 1,5 milionu Kč za kus, záleží na počtu os, způsobu chlazení i na operačním systému. Dobře vybavené výrobní zařízení by bylo možné pořídit za 3 mil. Kč. Dohromady by se tedy jednalo o investici v celkové částce 9 mil. Kč. Reoptimalizace předpokládala také ubrání dvou brusek, které by podnik mohl prodat. Stroje jsou však bohužel zastaralé (stáří se pohybuje kolem 40 let), takže jejich hodnota je v řádech pár desítek tisíc Kč. Pokud bychom uvažovali pouze ziskové kritérium při rozhodování o struktuře a objemu výroby, pak by reoptimalizace (viz Diskuse výsledků) přinesla o 12 951 334 Kč
více,
než
varianta
předešlá
(model
maximalizace
zisku
s omezením výrobní kapacitou a požadavkem zákazníka). To by znamenalo, že si na investici podnik vydělá sám již za necelý rok. Otázka profinancování této investice se značně složitá, neboť podnik trpí vysokou zadlužeností (v roce 2010 téměř 98 %) a s největší pravděpodobností by od žádného bankovního domu půjčku nezískal a vlastní zdroje jsou velmi omezené. Jednou z možností je prokonzultování způsobu financování formou půjčky od vlastníka společnosti, i když tato možnost je také nejistá, neboť vlastník již poskytl dlouhodobou půjčku ve výši necelých 6 mil. Kč na výstavbu výrobní haly v roce 2008. Jinou variantu představuje financování pomocí finančního leasingu – stroje by nebyly ve vlastnictví firmy, platila by pouze měsíčně za pronájem. Ceny pronájmu se pohybují kolem 80 000 Kč za měsíc za jeden stroj. Roční náklady na pronájem 3 strojů by tedy byly ve výši 2 880 000 Kč. Finanční leasing se zdá být flexibilnější variantou, neboť u varianty pořízení strojů není jasný zdroj financování. Výše zde uvedených investic a nákladů je jen orientační a analýza nabídek jak dodavatelů výrobních zařízení, tak poskytovatelů finančního leasingu by vyžadovala více prostoru a již není předmětem této práce. Po provedení orientačního propočtu navrhuji, aby podnik vyjednal se stávajícím zákazníkem, zda by měl o dodatečnou produkci, která podniku XY s. r. o. maximalizuje zisk, zájem, a popřípadě nabízet tuto produkci i jiným zákazníkům a poté přistoupit 78
k návrhům reoptimalizace, tj. využít finanční leasing pro pořízení dodatečné výrobní kapacity nezbytné k dosažení optimální struktury a rozsahu výroby maximalizující zisk.
79
7 Závěr Pojem optimalizace vyjadřuje hledání nejlepšího řešení určitého problému. V této práci bylo cílem optimalizovat jednotlivé činnosti v podniku na základě dostupných dat a zvoleného metodického postupu. Konkrétně byl optimalizován proces plánování rozsahu a struktury výroby s ohledem na stávající výrobní kapacity. Dílčím cílem bylo také stanovení nákladových funkcí podniku a stanovení optimálního množství produkce z hlediska maximalizace zisku. Nejdříve byla provedena orientační a finanční analýza. Podnik měl v roce 2010 sedmnáct zaměstnanců a velikost tržeb 16,18 mil. Kč, čímž se řadí do kategorie malých podniků. XY s. r. o. se nachází ve fázi růstu v rámci životního cyklu podniku, objem tržeb v čase roste stejně jako objem aktiv (ta prudce rostou od roku
2008,
kdy
byla
zahájena
výstavba
nové
výrobní
haly).
Potřeba
profinancování růstu byla realizována z externích zdrojů, což má za následek vysokou zadluženost podniku (až 98 %). Podnik používá k výrobě 2 soustruhy, 2 klasické frézky, 3 brusky, 1 brusku centerles a 7 CNC frézek. Efektivní časový fond výrobního zařízení je na základě provedeného výpočtu 3 652 h. Pro optimalizaci rozsahu a struktury výroby bylo zkoumáno 14 výrobků, jenž každý z nich je různě pracný a je vyráběn na různých strojích. Celkové náklady XY s. r. o. jsou popsány lineární regresní funkcí. Pro zkoumané modely byly vypočteny OLS odhady parametrů, nezkreslené odhady indexu determinace, byl proveden t-test pro zjištění významnosti jednotlivých odhadů parametrů a celkový F-test pro určení celkové vhodnosti modelu. Byla zkoumána závislost celkových nákladů na celkových tržbách. Propočty výrobních kapacit jednotlivých strojů, resp. jejich časových fondů, byly využity ve formě vlastních omezení modelu maximalizace zisku. Optimálním řešením procesu plánování rozsahu a struktury výroby podle ziskového kritéria 80
za respektování všech omezujících podmínek byl dosažený maximální zisk ve výši 42 245 424,02 Kč a podnik by vyráběl pouze výrobek č. 1, 2 a 6 v počtu x1 = 55 473 ks, x2 = 46 228 ks, x6 = 255 640 ks. Po přidání dalších omezujících podmínek vyplývajících z požadavků zákazníka (ostatní podmínky ani kriteriální funkce se nezměnily), byl maximální zisk nižší: zmax = 30 307 244 Kč a počty vyrobených výrobků reflektují dodatečné omezující podmínky: x1 = 53 450 ks, x2 = 1 800 ks, x3 =1 800 ks, x4 = 3 600 ks, x5 = 1 800 ks, x6 = 174 100 ks, x7 = 3 600 ks, x8 = 1 800 ks, x9 = 1 800 ks, x10 = 1 800 ks, x11 = 1 800 ks, x12 = 1 800 ks, x13 = 1 800 ks, x14 = 1 800 ks. Reoptimalizací pravých stran vlastních omezení (teoretická změna počtů výrobních zařízení za účelem optimalizace výrobních kapacit) předešlého modelu bylo dosaženo zisku ve výši 42 258 577,9 Kč, což je ze všech třech předchozích modelů nejvyšší dosažený maximální zisk. Reoptimalizací bylo samozřejmě vyrobeno více kusů výrobků (zejména č. 1 a č. 6), ale také bylo dokázáno, že přidáním jednoho soustruhu a dvou CNC frézek navíc bylo dosaženo efektivnějšího využití i ostatních strojů, u kterých nebyly přidány dodatečné stroje (dodatečný časový fond výrobního zařízení). Navržená doporučení vycházející z dosažených výsledků směřují do oblasti sledování nákladů (kalkulace nákladů), řízení rizik, zejména tržních (odbytových a kurzových) a optimalizace výrobních kapacit, resp. efektivního využití časového fondu výrobních zařízení včetně možností profinancování těchto změn. Práce dokazuje, že optimalizace je použitelná i pro rozhodování malé firmy a při použití výpočetní techniky slouží jako podklad pro rozhodování managementu. Navrhované modely jsou sice zjednodušením reálného problému, ale postihují podstatné vlastnosti systému, tak aby bylo možné navrhovat doporučení pro zlepšení procesů. Výsledky řešení je pro praktické využití vždy třeba ověřit a dotvořit. Pro správnou realizaci dosažených výsledků je nutné výpočty 81
konzultovat s dalšími podklady, znalostmi a zkušenostmi vedoucích pracovníků, etc.
82
8 Seznam použité literatury 1. BEGG, D.; FISCHER, S.; DORNBUSCH, R. Economics. 3. ed. London: McGrawHill, 1991. 667 s. ISBN 0-07-707245-6. 2. FOTR, J.; ŠVECOVÁ, L. Manažerské rozhodování: postupy, metody a nástroje. 2. přeprac. vyd. Praha: Ekopress, 2010. 474 s. ISBN 978-80-86929-59-0. 3. GROS, I. Kvantitativní metody v manažerském rozhodování. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 432 s. ISBN 80-247-0421-8. 4. JABLONSKÝ,
J.
Operační
výzkum:
kvantitativní
modely
pro
ekonomické
rozhodování. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2002. 323 s. ISBN 80-8641942-8. 5. KISLINGEROVÁ, E. Manažerské finance. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 811 s. ISBN 978-80-7400-194-9. 6. KONEČNÝ, M. Podniková ekonomika. 6. přeprac. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2007. 184 s. ISBN 978-80-214-3465-3. 7. KOŽENÁ, M. Manažerská ekonomika: teorie pro praxi. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. 216 s. ISBN 978-80-7179-673-2. 8. MANSFIELD, E. Managerial economics. 1. vyd. New York: W. W. Norton & Comp., 1990. ISBN 0-393-95728-4. 9. MARTINOVIČOVÁ, D. Základy ekonomiky podniku. 1. vyd. Praha: Alfa Publishing, 2006. 178 s. ISBN 80-86851-50-8. 10. NOVÁK, I.; HINDLS, R.; HRONOVÁ, S. Metody statistické analýzy pro ekonomy. 2. přeprac. vyd. Praha: Management Press, 2000. 259 s. ISBN 80-7261-013-9. 11. PAPPAS, J. L.; HIRSCHEY, M. Fundamentals of managerial economics. 3rd ed. Chicago: Dryden Press, 1989. 652 s. ISBN 0-03-012364-X. 83
12. PLEVNÝ, M.; ŽIŽKA, M. Modelování a optimalizace v manažerském rozhodování. vyd. 2. Plzeň: Západočeská univerzita, 2010. 296 s. ISBN 978-80-7043-933-3. 13. ŘEPA, V. Podnikové procesy: procesní řízení a modelování. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2007. 281 s. ISBN 978-80-247-2252-8. 14. SYNEK, M. Manažerská ekonomika. 4. aktualiz. a rozšíř. vyd. Praha: Grada, 2007. 464 s. ISBN 978-80-247-1992-4. 15. SYNEK, M. Podniková ekonomika. 4., přeprac. a dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 475 s. ISBN 80-7179-892-4. 16. TICHÝ, M. Ovládání rizika: analýza a management. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 396 s. ISBN 80-7179-415-5. 17. VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přeprac. vyd. Praha: Ekopress, 2006. 465 s. ISBN 80-86929-01-9. 18. VEBER, Jaromír. Management: základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2009. 734 s. ISBN 97880-7261-200-0. 19. WÖHE, G.; KISLINGEROVÁ, E.; MAŇASOVÁ, Z. Úvod do podnikového hospodářství. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. 928 s. ISBN 97880-7179-897-2.
84
9 Přílohy Příloha 1: Vzorce použité ve finanční analýze F_^Zjá b_[žFZY! =
F_^Zjé áj ^& ∙ 100 k%m ^!j F_^F
b_Z[ℎZbZá b_[žFZY! =
b_Z[ℎZbZé áj ^& ∙ 100 k%m ^!j F_^F
^\á!^ZbZá b_[žFZY! =
^\á!^ZbZé áj ^& ∙ 100 k%m ^!j F_^F
í\ Y Z# Zjáí =
j_ Y!í ^ O!á_ ∙ 100 k%m ^!j F_^F
b_[ℎ j_ Y!í ^ O!á_ =
F_^Zjé áj ^& j_ Y!í ^ O!á_
ú\Z^Zjé ^\&!í =
Y^ OřFb b ěí ú\Z^& á^_ bZjé ú\Z^&
[^ !F_ OZb^ O! _Zjáí = ěžá _^jb! =
b_Z[ℎZbZé áj ^& + j_ Y!í ^ O!á_ Y!á_á ^!j
Zěžá ^!j ^\á!^ZbZé áj ^&
OZℎZ!Zjá _^jb! =
qr − áYZ& ^\á!^ZbZé áj ^&
ℎZ!ZjZY!í _^jb! =
^\á!^ZbZý # čí F!F^ ^\á!^ZbZé áj ^&
Z\ ! F_^Zjýℎ ^!j = Z\ ! stu =
!\ž& stu
Z\ ! áYZ =
!\ž& áYZ&
Z\ ! OZℎ_FbájF^ =
!\ž& ^!j F_^F
!\ž& OZℎ_Fbáj^& 85
Z\ ! áj ^ů = bZ Z\ 
