Analýza lidové kultury v obcích mikroregionu Východní Slovácko

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Analýza lidové kultury v obcích mikroregionu Východní Slovácko Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

PhDr. Josef Smolík, Ph,D.

Pavla Mahdalová

Brno 2014

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem práci „Analýza lidové kultury v obcích mikroregionu Východní Slovácko“ vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne 2. 1. 2014

_______________________

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu PhDr. Josefu Smolíkovi PhD., za odborné vedení práce a podporu při jejím vytváření. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům za poskytnutí informací. Děkuji také své rodině, která je mi vždy oporou.

Abstrakt Tato bakalářská práce analyzuje tradice v jednotlivých obcích mikroregionu Východní Slovácko. Na tomto území se dochovaly tradice, které jsou typické pro danou oblast či konkrétní obec. Jejich geografická blízkost způsobila i častý výskyt společných zvyklostí a událostí. Zmíněná kulturní oblast je svými tradicemi charakteristická, a proto je nutné tyto zvyky udržovat a rozvíjet, za účelem jejich zachování pro další generace. Teoretická část práce vymezuje základní terminologii o problematice. Praktická část je zaměřena na analýzu společných tradic a vybraných unikátních zvyklostí.

Klíčová slova kultura, tradice, kulturní oblast, mikroregion Východní Slovácko, rozvoj

Abstract This thesis analyzes the traditions in the villages of the microregion Východní Slovácko. In this territory have been preserved traditions that are typical to this area or a particular community. Their geographical proximity leads to the frequent occurrence of common habits and events. The aforementioned cultural area is characterized by its traditions, therefore it is necessary to maintain these habits and develop in order to preserve them for another generations. The theoretical part of this thesis defines the basic terminology of the subject. The practical part is focused on the analysis of common traditions and selected unique customs.

Key words culture, tradition, cultural area, microregion Východní Slovácko, development

Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Josef Smolík PhD.

Bibliografická citace: MAHDALOVÁ, P. Analýza lidové kultury v obcích mikroregionu Východní Slovácko. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita. Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií, 2013.

OBSAH 1

ÚVOD ....................................................................................................................... 9

2

CÍL A METODIKA PRÁCE ............................................................................... 10 2.1 CÍL PRÁCE ............................................................................................................ 10 2.2 METODIKA PRÁCE ................................................................................................ 10

3

ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE ......................................................................... 11 3.1 ANTROPOLOGIE ................................................................................................... 11 3.2 KULTURA ............................................................................................................. 11 3.3 TRADIČNÍ LIDOVÁ KULTURA ................................................................................ 14

4

KULTURNÍ DĚDICTVÍ ...................................................................................... 17 4.1 KULTURNĚ-HISTORICKÝ POTENCIÁL REGIONU ..................................................... 17 4.2 INSTITUCE PEČUJÍCÍ O KULTURNÍ DĚDICTVÍ .......................................................... 18

5

KULTURNÍ POLITIKA V ČR ........................................................................... 18 5.1 HISTORICKÝ VÝVOJ KULTURNÍ POLITIKY ............................................................. 18 5.2 VIZE STÁTNÍ KULTURNÍ POLITIKY ........................................................................ 18 5.3 CÍLE STÁTNÍ KULTURNÍ POLITIKY ........................................................................ 19

6

INSTITUCIONÁLNÍ A FINANČNÍ PODPORA .............................................. 19 6.1 INSTITUCE ............................................................................................................ 20 6.2 FINANCOVÁNÍ ...................................................................................................... 21

7

VYMEZENÍ POJMŮ REGION A MIKROREGION ...................................... 22 7.1 REGION ................................................................................................................ 22 7.2 MIKROREGION ..................................................................................................... 23

8

MIKROREGION VÝCHODNÍ SLOVÁCKO ................................................... 23 8.1 MAPA MIKROREGIONU ......................................................................................... 25 8.2 HISTORIE MIKROREGIONU .................................................................................... 26 8.3 KULTURA MIKROREGIONU ................................................................................... 26

9

PŘEDSTAVENÍ A MAPOVÁNÍ KULTURNÍHO ŽIVOTA V OBCÍCH

MIKROREGIONU VÝCHODNÍ SLOVÁCKO ........................................................ 27 9.1 BYSTŘICE POD LOPENÍKEM ........................................................................ 27 9.2 SUCHÁ LOZ ...................................................................................................... 28 9.3 KORYTNÁ ......................................................................................................... 29 9.4 BÁNOV .............................................................................................................. 29 9.5 NIVNICE ............................................................................................................ 30 9.6 VLČNOV ............................................................................................................ 30 10 KONCEPCE ROZVOJE KULTURY ................................................................ 31 10.1

IMAGE MIKROREGIONU .................................................................................... 32

10.2

STRATEGICKÝ ROZVOJOVÝ PLÁN MIKROREGIONU............................................ 32

11 PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................ 33 11.1

CÍL VÝZKUMU .................................................................................................. 33

11.2

PŘEDMĚT A OBJEKT VÝZKUMU......................................................................... 33

11.3

METODOLOGIE VÝZKUMU ................................................................................ 33

11.4

LOKALITA VÝZKUMU ....................................................................................... 35

11.5

INTERPRETACE VÝSLEDKŮ ............................................................................... 35

11.6

DISKUZE .......................................................................................................... 47

11.7

DOPORUČENÍ ................................................................................................... 48

12 ZÁVĚR .................................................................................................................. 49 13 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY................................................................. 51 13.1

TIŠTĚNÉ ZDROJE............................................................................................... 51

13.2

INTERNETOVÉ ZDROJE: .................................................................................... 53

14 SEZNAM ZKRATEK .......................................................................................... 55 15 SEZNAM OBRÁZKŮ .......................................................................................... 55 16 SEZNAM TABULEK ........................................................................................... 55 17 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................... 56 18 PŘÍLOHY .............................................................................................................. 56

1 ÚVOD Na mapě České republiky (dále jen ČR) lze vymezit oblasti, které již ve svém názvu nesou charakteristiky typické pro dané území. Toto pojmenování bylo historicky určeno a reprezentuje specifický způsob života či jednání i v současnosti. Východní Slovácko je součástí unikátní národopisné oblasti se specifickou kulturou i prostředím. (Heřmanová, Chromý a kol., 2009) Heřmanová, Chromý a kol (2009, s. 181) doslova tvrdí, že, „v poslední době je v podstatě již všeobecně přijímán názor, že kultura – tj. jak její hmotné a nehmotné složky, kulturní krajina, nejrůznější kulturní jevy a procesy, tak i různorodá struktura jejích nositelů či realizátorů, a to jak jednotlivců, skupin, sdružení, tak nejrůznějších institucí či organizací – může představovat, a v řadě případů dnes i představuje, významný faktor diferencovaného rozvoje obcí, měst a regionů.“ Je proto nutné se zamyslet nad „kulturní regionalizací Česka a kulturním potenciálem rozvoje regionů – minulostí a současností kulturních oblastí, možnostmi budoucího využití jejich „kulturního potenciálu“ jako prvku regionálního rozvoje“. (Heřmanová, Chromý a kol., 2009, s. 15) Tématem předkládané bakalářské práce je zpracování analýzy lidové kultury v jednotlivých obcích mikroregionu Východní Slovácko a vytvoření uspořádaného přehledu informací o studované problematice. Námět práce byl vybrán na základě vlastních znalostí této atraktivní oblasti a spjatosti s ní. Dalším důvodem je zviditelnění těchto charakteristických tradic. Má poskytnou výčet zvyklostí a poukázat na ojedinělé tradice, které se v obcích dodnes dodržují. Mikroregion se řadí mezi nejvýznamnější oblasti v ČR, přestože kořeny tohoto mikroregionu nesahají hluboko, lidová kultura a obyčeje v obcích tohoto kulturního území sehrávají silné historické zakotvení.

9

2 CÍL A METODIKA PRÁCE 2.1 Cíl práce Hlavním cílem je představení kulturního obrazu obcí mikroregionu Východní Slovácko a navržení jeho možného rozvoje. Na základě historických i současných skutečností je zpracován přehled všech rozličných kulturních aktivit, jež se zde dochovaly. Každá z obcí se vyznačuje svou vlastní specifickou tradicí, ale také tradicemi společnými, které budou zmíněny jen okrajově. Dále je v práci uveden popis těchto zvyklostí, jejich potenciální historické kořeny a důvod vzniku, zhodnocení rozvoje po současnost, tradiční oslavy, účasti občanů a další možný návrh pro rozvoj či udržení těchto tradic i budoucí vývoj mikroregionu. Cílem je upozornit na současnou diferenciaci územního rozložení kulturněgeografických jevů a procesů sociokulturních v ČR a také se zaměřit na význam hodnocení vztahu mezi společností, člověkem a kulturou, prostředím a krajinou. (Heřmanová, Chromý a kol, 2009)

2.2 Metodika práce Bakalářská práce je rozčleněna do dvou částí - na teoretickou a praktickou. Pro zpracování teoretické části je použita literární rešerše z dostupné literatury a internetových zdrojů, definující základní pojmy, charakteristiky a spojitosti s danou problematikou. Tato fakta jsou systematicky rozčleněna do příslušných kapitol a podkapitol. Úvodní kapitoly budou věnovány základním pojmům. Následující text se věnuje kulturnímu dědictví, kulturní politice, institucím a financování, také definici pojmů region a mikroregion. Dále je uveden výčet informací o studovaném mikroregionu a jeho obcích z pohledu historického, geografického a hlavně kulturního. Na konci teoretické části je zmíněna koncepce budoucího rozvoje se strategickými cíli. V úvodu praktické části je rozebrána metodologie vymezující základní pravidla pro

správné

zpracování

výzkumu.

Samotná

praktická

část

je

založena

na shromažďování dat pomocí kvalitativního výzkumu, konkrétně prostřednictvím interview. Zahrnuje rozhovory starostů obcí, kronikářů či jiných zainteresovaných osob v daných unikátních tradicích. Interpretace výsledků pak spočívá v popisu společných tradic a typických zvyků pro dané obce. Dále popisuje jejich organizování a financování, v poslední řadě návrhy možných doporučení na jejich udržení a zlepšení. 10

3 Základní terminologie Tato kapitola definuje základní pojmy, jakými jsou antropologie, kultura a tradiční lidová kultura. Kapitoly jsou dále členěny do jednotlivých podkapitol.

3.1 Antropologie Jančář, Krist a kol. (2011) definují antropologii jako vědu zabývající se člověkem a studií biologické a kulturní variability lidského rodu v čase a prostoru. Předmětem antropologického studia, dle Murphyho (2004), je průzkum kultury a způsobu života lidí, tradic a zvyků či jiných společenských jevů. Mezi její primární cíle patří nalezení a popsání souvislých vzorců, významů, hodnot a stylů. Jak uvádí Benedictová (1999), antropologie se zajímá o širokou paletu zvyků různých kultur, za účelem pochopení jejich obměn a různorodostí, zkoumá podoby a způsoby zvyklostí, jakými jsou jednotlivci v daném společenství ovlivňováni. „V ideálním případě by nás antropologie měla naučit porozumět vnitřní logice kultury cizích a odlišných společností.“ (Murphy, 2004, s. 15)

3.2 Kultura Eagleton (2000) považuje kulturu za koncept odvozený z přírody vycházející z rolnictví, tedy z péče o přírodní růst. Předcházelo jí slovo „coulter“ označující radlici pluhu, dále se vyvíjelo přes „cultus“ až k náboženskému termínu „kult“. Ve své sémantice mapuje historický posun lidstva od existence venkovské až k městské. Dříve byla kultura pojímána pouze za materiální, postupem času však byla metaforicky přenesena i do duchovní podoby, i proto lze neustále pozorovat jejich vzájemnou provázanost. Heřmanová, Chromý a kol. (2009) rozdělují kulturu na hmotné či nehmotné hodnoty, jež byly vytvořeny lidstvem během svého vývoje. Do hmotné kultury se řadí všechny lidské výtvory (stavby, umělecká díla, oděv či předměty denní potřeby), nehmotná či duchovní kultura skýtá souhrn výsledků lidské činnosti (jazyk, písmo, lidové zvyky, taneční i hudební projevy). The World Book Encyklopedia (1998) označuje kulturu společenským termínem, vyjadřující způsob života. Každá lidská společnost má svou vlastní kulturu, která má shodné chování a myšlení pro danou společnost. Kultura dle

Heřmanové,

Chromého

a

kol.

(2009,

str.

17)„představuje

plastický

a mnohovýznamový program činnosti jednotlivců a sociálních skupin, který je fixovaný 11

sociokulturní samoregulací a kulturními stereotypy, přetvářený společenskou činností a předávaný prostřednictvím kulturního dědictví.“ Kultura je celek zahrnující nejrůznější znalosti a dovednosti, které si člověk osvojil ve společenství, jehož je součástí. (Jančář a kol., 2000) Lidské kultury se vyznačují neobyčejnou mnohotvárností, hodnoty a normy jsou rozmanité a tedy lze říci, že co je pro danou kulturu „normální“ je pro druhou naprostou nezvyklostí. (Giddens, 1999) Slovy Murphyho (2004, s. 32) lze shrnout rozmanité definice kultury do jedné následující: „Kultura je celistvý systém významů a hodnot a společenských norem, kterými se řídí členové dané společnosti a které prostřednictvím socializace předávají dalším generacím.“ Kultura je výtvorem bývalých i současných společností, tvoří tak jakousi mozaiku složenou z částí, ovlivněnou okolním světem. (Murphy, 2004) Kultura je nositelem nejen sociálních funkcí, ale také ekonomických, jež jsou pro rozvoj regionu stejně důležité (vytváření příjmů státního či komunálních rozpočtů, vytváření nových pracovních míst, kulturně poznávací cestovní ruch, kulturní průmysl, zviditelnění regionu pro investory, zvyšování kvality života obyvatel a jejich úrovně vzdělání, zlepšování image místa, rozvoj kulturně-společenského života lokality a další kulturní aktivity). (Heřmanová, Chromý a kol., 2009) Přestože existuje pestrá škála rozmanitých kultur, lze u některých nacházet nápadné podobnosti, například z důvodu zeměpisné blízkosti či identického dialektu. 3.2.1 Kulturní oblasti „Sklon ke sbližování (konvergenci) kultur sousedících nebo zeměpisně blízkých společností vedl k vytvoření oblastí kulturně podobných, nazývaných kulturní oblasti.“ Podobnost těchto oblastí tkví ve společných charakteristických znacích a prostředí. (Murphy, 2004, s. 203) Brouček a Jeřábek (2007) definují tuto oblast jako kulturní a geografické území, na němž vznikla identická kultura, a žijí zde obyvatelé, kteří jsou nositeli společných kulturních znaků a vykazují jakousi homogenitu. Jančář a kol. (2000) jej označují jako etnografický či národopisný region, který se vyznačuje určitými charakteristickými rysy lidové kultury. Kultura tohoto národopisného regionu se kromě všeobecných atributů diferencuje od jiných podobných oblastí ještě specifičtějšími regionálními rysy, které tuto oblast tvoří jedinečnou a neopakovatelnou.

12

Tyto etnografické regiony se dále člení, pokud jsou vnitřně kulturně odlišné. Jedná se o subregiony, tedy národopisné okrsky tvořené obcemi či seskupeními obcí. (Jančář a kol., 2000) Jak vysvětluje Murphy (2004) tyto podobnosti u sousedících skupin byly způsobeny vzájemným vyměňováním kulturních difuzí1. Mezi nejčastěji zmiňované specifiky kulturně-geografické regionalizace, jež diferencují jednu oblast od sousední, patří např. lidový kroj, stavitelství, obyčeje, folklórní projevy či nářečí. V ČR se tradiční kulturní oblasti utvářely na základě identifikace obyvatel s územními jednotkami a geografickými prvky. Co se týče Moravy, jednalo se především o identifikaci folklorních regionů, udržování tradic, katolicismu a pozdějšího nástupu industrializace. (Heřmanová, Chromý a kol., 1999) Kulturní geografie je disciplínou, jejímž předmětem je zaměření na vzory a interakce lidské materiální i nemateriální kultury ve vztahu k přírodnímu prostředí. V kulturní geografii je důležité věnovat pozornost jak regionální identitě a jejím složkám2, tak i přírodnímu a kulturnímu dědictví, způsobům a projevům jejího utváření. (Heřmanová, Chromý a kol, 2009) Územní identita je tradičně spojována s místem, lokalitou či regionem, které jsou utvářeny, modifikovány a reprodukovány každodenními zkušenostmi společenství či člověka samotného. (Heřmanová, Chromý a kol., 1999) Regionální identita je pojímána jako obraz regionu, který je utvářen v myslích nejen jeho vlastních obyvatel, ale i lidí, žijících mimo region i těch, kteří region nikdy nenavštívili. Formuje se na pozadí každodenního života v prostředí daného regionu a také prostřednictvím kulturních vzorců, jež jsou výstupem kontinuity společenské praxe v daném místě a čase. (Heřmanová, Chromý a kol., 1999) 3.2.2 Jazyk, dialekt Ke zdárnému vývoji kultury a široké společnosti je nezbytné využívat jazyka, který je centrální součástí a jádrem všech symbolických systémů. (Murphy, 2004) Jazyk, nářečí či dialekt, lze považovat za jeden ze znaků kulturně-geografické diferenciace. (Heřmanová, Chromý a kol., 2009) „Jazyky tak odrážejí kulturu a prostředí těch, kteří jimi mluví.“ (Murphy, 2004, s. 39) „Dialekt je v určité míře ustálená forma národního 1

Difuze znamená rozšiřování a předávání kulturních znaků ve společnosti, např. zvyky, znalosti, dovednosti a obyčeje 2 Složky regionální identity obsahují sounáležitost obyvatel s místem, i s různými měřítkovými úrovněmi regionů – místní, regionální, mikroregionální, správní či kulturní (Heřmanová, Chromý a kol, 2009)

13

jazyka, kterou používá jen část národa v geograficky vymezeném regionu nebo část národní společnosti tvořící sociálně či profesionálně samostatnou vrstvu. Lze jej označit jako lidovou mluvu, která není stylově rozčleněná (obecná, běžná), a jeden z hlavních atributů regionalismu.“ (Heřmanová, Chromý a kol, 2009, s. 64)

3.3 Tradiční lidová kultura Po předchozích generacích dědí každé pokolení hodnoty duchovního i materiálního charakteru. S vyspělostí společnosti se prohlubují potřeby poznávat kulturní odkaz předchůdců, čímž dochází k prohlubování kulturního zázemí. Z něj vychází sounáležitost s obcí či regionem, ve kterém je ukryta historická paměť – potřebné okno do minulosti. (Jančář, Jarocká a kol., 2007) Jednou ze základních předmětů etnografického výzkumu je od 2. poloviny 19. století lidová kultura či také kultura lidu. Bylo na ni nahlíženo jako na jev ohrožený zánikem, a proto se od 80. let téhož století objevují snahy o její záchranu či obnovování. Výsledkem jsou četné folklorismy. (Brouček a Jeřábek, 2007) „Návrat k tradiční kultuře provázejí naše kulturní dějiny po staletí, byť šlo někdy spíše o určité formy inspirace, jindy o módní vlnu. Po boku národního uvědomění tyto projevy nabyly specifického rázu.“ (Jančář a kol., 2000, s. 328) Lidovou kulturu je možné charakterizovat jako kulturu dříve tvořenou převážně z vykořisťovaných tříd a sociálních skupin, které si v důsledku svého postavení vytvořily svůj vlastní typ kulturní tvorby. Z historických zdrojů lze říci, že základem lidové kultury se stal rolnicko-pastevecký a z části i řemeslný element. (Leščák a Sirovátka, 1982) Je součástí tzv. živé kultury3. (Heřmanová, Chromý a kol., 2009) Lidovou kulturou se zabývá věda zvaná etnografie i folkloristika. Zkoumá konkrétněji nejen lidovou kulturu, její historii a vývoj, ale celkově kulturu v závislosti na jejím sociálním postavení a roli nositele. (Leščák a Sirovátka, 1982) Význam lidové kultury spočívá v hodnotách, jež lze přisoudit tradici. (Jančář a kol., 2000) „Tradiční kultura připomíná nejen historický vývoj, ale vytváří i podstatu různých místních, regionálních, národních i nadnárodních (zejména náboženských) identit a v každém území je jedinečná a originální.“ (Heřmanová, Chromý a kol, 2009,

3

Živá kultura je fenoménem těžko zařaditelným z důvodu pestrosti jejích projevů, vícežánrovosti a četnosti. Mezi základní vymezitelné oblasti patří divadelní, taneční, hudební, výtvarnická, literární oblast a další lidové či zlidovělé kultury (Heřmanová, Chromý a kol., 2009)

14

s. 18) Je tedy vždy spojená s přírodním i kulturním prostředním, jež vychází z místních podmínek, na úrovni společenské i z hlediska polohy. Tradiční lidová kultura je stále v některých regionech součástí každodenního života. Mnohé současné kulturní aktivity, ve městech či na vesnicích, vychází z lidových obyčejů a navazují na tradiční slavnosti, jež dokládají existující potřebu návaznosti na kulturní dědictví minulosti. (Heřmanová, Chromý a kol., 2009) „Současný zájem o lidovou kulturu pramení nejenom z potřeby člověka cítit sounáležitost s určitým společenstvím, ale i z touhy poznat kořeny, které pomáhaly formovat naše vztahy k okolnímu světu.“ (Jančář a kol., 2000, s. 7) Pro uchování lidové kultury slouží dle Heřmanové, Chromého a kol. (2009) mezigenerační přenášení lidové kultury probíhající na určitém území. Tyto projevy se dle Leščáka a Sirovátky (1982) postupně staly informacemi s historickým, politickým, etickým i estetickým podtextem a byly vtěsnány do různých mýtů, legend, povídek, tanců a písní. 3.3.1 Tradice Tradice (tradium, tj. to co se přenáší) je pojmem vyjadřujícím předávání určitých schopností, dovedností, postupů a poznání, dále také předávání zvyklostí, konvencí, rituálů, obřadů a mravů v rámci určité komunity lidí. Někdy je spojována se samotným procesem předávání (tj. tradendum). (Heřmanová, Chromý a kol., 2009) Zmínky o obyčejích a obřadech jsou ve starší národopisné literatuře zachyceny na konci 19. století v různých časopisech, monografiích či v popisech rodinných zvyklostí z jednotlivých lokalit Moravy. (Jančář a kol., 2000) Lidové obyčeje se předávaly odedávna prostřednictvím tradice. Jejich synkretická4 povaha, způsobuje změny a překrývání kulturních prvků v různých obdobích. (Jančář a kol., 2000) Dodržování tradic se řadí významnou rolí do lokálního sociálního života, ať už se to týká tradic historicky vzniklých (lidové obyčeje a slavnosti, nošení krojů, poutě) či tradic novodobých (vyvěšování státních vlajek, vítání občánků). (Heřmanová, Chromý a kol., 2009) Nejstarší způsoby členění roku jsou uváděny jarní a podzimní rovnodennost, jež určují zaměření a povahu obyčejů. (Jančář a kol., 2000) Tyto kulturně-historické tradice významně podporují určité území a vážou se převážně k lokální či regionální identitě. Novodobé tradice naopak podporují vztah státu a samosprávných institucí s obyvateli. (Heřmanová, Chromý a kol., 2009) 4

Synkretizmus znamená mechanické míšení či spojování různých prvků, směrů či názorů. (Petráčková, Kraus a kol., 1995)

15

3.3.2 Folklor a folklorismus Folkloristika je dle Jančáře, Krista a kol. (2011) vědou, zabývající se studiem folkloru i folklorismu a dalších jevů s folklorem souvisejících. Pojem folklor se skládá ze slov folkl (lid) a lore (věda, vědomosti) a byl jím původně označován souhrn starobylých mravů, obyčejů a tradic, obřadů a pověr, narativních projevů, lidových písní a tanců, náboženských a filozofických představ, vytvářených zpravidla venkovským zemědělským obyvatelstvem či městským lidem z dávných dob. Tyto osobité, formálně a obsahově vyhraněné projevy lidové kultury bývají těsně spjaty s tradičním způsobem daného obyvatelstva. (Brouček a Jeřábek, 2007) Jak uvádí Lesčák, Sirovátka (1982) slovo folklor bylo převzato z angličtiny a jeho doslovný překlad znamená vědomosti lidí. Je označovaný také jako lidová slovesnost a pod tímto pojmem se tedy rozumí vše, co souvisí se starými projevy lidové kultury. „Folklor je přirozenou součástí běžného života a představuje pro lidi tohoto kraje zdroj životní síly a dobrosrdečnosti.“ (Dvouletý a kol., 2010, s. 245) Svou povahou je folklor jevem lokálním, regionálním a národním, stejně jako nadčasovým a nadnárodním. (Jančář, Krist a kol., 2011) Folklor se projevuje nejen v rámci uvedených obřadů, ale také v hmotném vyjádření, v architektuře, malířství či rukodělné tvorbě. Folklorní obřady se řadí mezi lidové, historicky vzniklé obřady udržované v určitém území a většinou se týkají obřadů pořádaných pravidelně v průběhu roku, jako jsou dožínky, Vánoce, Velikonoce, či jsou spojovány s významnými událostmi lidského života (narození, svatba, pohřeb). (Heřmanová, Chromý a kol., 2009) Folklor se dále člení na slovesný, hudební i taneční, jenž patří neodmyslitelně do lidové kultury. (Jančář a kol., 2000) Folklorismus byl zaveden v roce 1962 odvozením od slova folklor. Folklor a folklorismus spolu významově souvisí, ale odlišuje se jejich obsahová náplň, která pojímá existenci, využití a adaptaci, ale také přeměnu tradičních jevů lidové kultury v nepůvodních podmínkách. Jedná se o zprostředkování a předvádění lidové kultury tzv. „z druhé ruky“, respektive život lidové kultury v novém společenském a kulturním systému, kde plní funkci netradiční. (Brouček a Jeřábek, 2007)

16

4 Kulturní dědictví Kulturní dědictví spolu s přírodou a životním prostředím utváří základní společenské a národní hodnoty, jež mají velký význam pro rozvoj kulturního povědomí a turistiky. Je bohatstvím, jež zároveň napomáhá k překonávání důsledků sociálních rozdílů a na regionální, národní i nadnárodní úrovni přispívá ke vzdělanosti, sebedůvěře, hrdosti i kreativitě. Napomáhá k chápání světa v jeho integrální podobě, tedy pomáhá spojovat minulost, současnost i budoucnost. Tento potenciál kulturního sektoru je typický pro Evropu, avšak ČR, jako země v jejím středu, by se mohla stát vzorem pro jeho využívání. (MKCR: online, 2013) Kulturní památky, dle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, lze rozdělit na movité a nemovité věci, popřípadě jejich soubory, jež jsou významnými doklady vývoje pro jejich historické, revoluční, umělecké, vědecké či technické hodnoty, často spojované ve vztahu s významnou osobou či událostí. (Heřmanová, Chromý a kol., 2009) Proces využívání kulturního dědictví a kulturně-historického potenciálu v ČR se dále odvíjí od jeho propagace a podpory, na existenci vizí v rámci programových rozvojových dokumentů, na know-how v získávání informací a finančních prostředků i na aktuálních módních trendech či preferencích obyvatel. (Heřmanová, Chromý a kol., 2009)

4.1 Kulturně-historický potenciál regionu Lze jej definovat jako dosud nevyužívanou součást kulturního dědictví, jakousi rozvojovou rezervu, jež se v určité oblasti nachází a která s sebou nese předpoklady efektivnějšího, popřípadě i komercializovaného využití; konkrétně se může jednat například o regionálně specifické znalosti či dovednosti, o místní dochované kroniky a písemnictví, o přežívající folklór, tradice či současnou živou kulturu nebo o málo známé a využívané kulturní památky. Rozsah i struktura kulturního dědictví se mění v čase i v souvislosti se směrem vývoje společnosti. Kulturně-historický potenciál území i kulturní diverzitu prostoru je vhodné využít v rozvojových aktivitách v daném území. (Heřmanová, Chromý a kol., 2009)

17

4.2 Instituce pečující o kulturní dědictví Mezi tyto významné instituce patří Ministerstvo kultury České republiky, Národní památkový ústav, Sdružení historických měst Čech, Moravy a Slezska, Organizace spojených národů pro vzdělávání, vědu a kulturu – UNESCO, Rada Evropy, Mezinárodní rada pro památky a sídla – ICOMOS. Je tedy nutná výpomoc jak z úrovně veřejné správy (státní správa a samospráva), tak i z úrovně samotných aktérů (jednotlivců či institucí) vytvářejících a reprodukujících kulturu. (Heřmanová, Chromý a kol., 2009)

5 Kulturní politika v ČR Dlouhá léta bylo na kulturu nahlíženo jako na „nadstavbu ekonomických činností“, která z produktivních sektorů odčerpává zdroje a prostředky. Tento stereotyp je překonán a kultura začíná být považována za významné hospodářské odvětví generující zisky (př. fenomén kulturní turistiky). (Balík a kol., 2010) Je tedy nutné toto odvětví neustále rozvíjet, investovat do něj potřebný čas, energii a lidský i finanční kapitál. (MKCR: online, 2009) Kulturní politika je souborem cílů, nástrojů a koncepcí, které vytyčují rámec, v jakém mají být tyto finanční, koncepční, legislativní a omezeně i organizačně-institucionální předpoklady vytvářeny a prováděny. (Balík a kol., 2010)

5.1 Historický vývoj kulturní politiky Dříve podléhala kultura a umělecká tvorba přísné cenzuře, avšak po roce 1989 došlo k zásadním změnám. V 90. letech bylo hlavním tématem odstátnění kultury, na přelomu tisíciletí a v prvním desetiletí 21. století se staly dominantními tématy harmonizace legislativy ČR a Evropské unie (dále jen EU), a klíčové problémy spojené s nedostatkem financí. (Balík a kol., 2010) Aktuálním dokumentem, platným v české kulturní sféře, je „Státní kulturní politika České republiky 2009-2014“, vydaný ministerstvem kultury, jež obsahuje patřičné rozvojové aspekty a opatření vedoucí k žádoucímu stavu kultury v následujících letech. (MKCR: online, 2009)

5.2 Vize státní kulturní politiky Kultura, metaforicky řečeno, je pro ČR „jízdenkou do budoucnosti“. Tato vize má vyjadřovat uplatnění kulturních hodnot ve všech oblastech života společnosti s podporou státní správy, samosprávy a dalších institucí a jedinců. Úkolem 18

je obohacovat životy občanů, rozvíjet svobodu a kreativitu v kulturní tvorbě, výzkum i vzdělání, poskytnout dostatečné finanční zdroje či motivovat k dárcovství a tím posílit konkurenceschopnost země v globálním měřítku. Do budoucna může kulturní politika sehrát zásadní roli v rozvoji české společnosti a zapříčinit se o ekonomický, sociální a environmentální rozvoj státu a pro její geografickou polohu otevřenost ve využívání a interpretaci kulturních hodnot a tradic. Z výše stanovené vize kulturní politiky jsou zformulovány následující konkrétní cíle se specifickými úkoly a opatřeními. (MKCR: online, 2009)

5.3 Cíle státní kulturní politiky 1) Ekonomická a společenská dimenze: První cíl obsahuje využívání přínosů kulturního dědictví, umění a s nimi spojené kreativity k dosažení zvýšení konkurenceschopnosti ostatních činností a oborů. 2) Občanská dimenze – rozvoj osobnosti: Druhý cíl zvýrazňuje roli kultury v individuálním, osobnostním i profesním růstu občana, předně pro rozvoj tvořivosti, kultivaci individuálních postojů a demokratických hodnot za účelem posilování odpovědnosti za vytvářené i zděděné hodnoty. 3) Role státu, krajů a obcí při podpoře zachování a tvorby kulturních hodnot: Tento cíl pojednává o poskytování přímé i nepřímé podpory k uchování existujících kulturních hodnot, tvorbě nových a nakládání s nimi. 4) Role státu při tvorbě pravidel: Poslední cíl zahrnuje vytváření transparentního a nediskriminačního prostředí pro kulturní aktivity za podpory státu, krajů i obcí. Kulturu lze považovat za ekonomicky silnou, pokládající duchovní základ společnosti, měří její vyspělost a je součástí její identity. Je prostředkem mezigeneračního přenosu informací, přispívá k sebeuvědomění občanů i k pocitu sounáležitosti se společenstvím s obcí, regionem či státem, ve kterém žijí. (MKCR: online, 2009)

6 Institucionální a finanční podpora ČR disponuje rozsáhlou sítí kulturních zařízení s dopadem i do nejnižších složek sídelní struktury. Přílišná vazba na státní rozpočet a nevyjasněný vztah k rozpočtům regionů a obcí je významným problémem daného jednostranného modelu financování. Kulturní infrastruktura se dlouhodobě zaměřuje na úsilí o zachování tradic a kulturních vzorců v rozměru místním, regionálním i národním. (BusinessInfo.cz: online, 2007)

19

6.1 Instituce Existují aktéři dvojího typu, kteří mohou aktivně či pasivně ovlivňovat podobu kulturních politik. Ze zákona jsou zřizováni aktivní aktéři, kteří plní nejrůznější funkce kulturní politiky a pasivní vycházejí z prostředí občanské společnosti a velmi často spolupracují s aktéry prvního typu. Mezi aktivní aktéry na poli kulturní politiky patří především prezident, vláda, poslanecká sněmovna, avšak bezpochyby nejvýznamnějším je Ministerstvo kultury zřízeno zákonem č. 2/1969 Sb. (Balík a kol., 2010) V okruhu své působnosti plní úkoly dle stanovených zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů, dále úkoly vycházející z členství ČR v EU i v rámci integračních seskupení a mezinárodních organizací. (MKCR: online, 2009) Konkrétně zahrnuje kompetence, jako jsou přípravy a návrhy zákonů, kulturní politiky, sestavení rozpočtu, rovněž podpora veškerých oblastí kultury ve formě rozdělování dotací a příspěvků. Také zřizuje celou řadu příspěvkových organizací, většinou se jedná o organizace národního charakteru s ohledem na péči o kulturní dědictví. (Balík a kol., 2010) Jsou jimi například Národní památkový ústav a Národní ústav lidové kultury. (MKCR: online, 2007) Další významnou roli na poli české kulturní politiky představují kraje a obce, které ze svých rozpočtů podporují a pečují o všestranný rozvoj území a o potřeby svých občanů. To vše v souladu s místními předpoklady, zvyklostmi a v rámci komplexního územního rozvoje. (Balík a kol., 2010) Zřizují odborná pracoviště, reagují na potřeby vlády a ministerstva kultury, vytváří partnerské vztahy s kulturními centry a středisky v oblasti propagace kulturních aktivit. (MKCR: online, 2009) V rámci kraje Zlínského je kultura pojímána jakožto sociální a ekonomický faktor, významný ukazatel kvality života v obousměrné souvislosti s cestovním ruchem. Její koncepce je hlavně zaměřena na uchovávání kulturního dědictví a jeho citlivého využívání, na plnohodnotný život občanů v kraji a k rozvoji cestovního ruchu, dále na otevření se pozitivním vlivům z vnějšího kulturního prostředí, k vytváření nových kulturních hodnot a prezentaci na úrovni celostátní i mezinárodní. Obce zajímá péče o všestranný rozvoj území a potřeby jejich občanů, financují rozvoj kultury ze svých rozpočtů a některé zřizují i další kulturní instituce. (MKCR: online, 2009) Pověřeným regionálním pracovištěm v oblasti lidové kultury, zaměřující se na celou národopisnou oblast Slovácka, se stalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti. 20

Muzeum zaujímá významné postavení, nejen svým stářím, ale i širokou sbírkou předmětů a zaměřením. (Slovácké muzeum, 2013) V rámci Uherskobrodska funguje Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě, k jehož hlavním činnostem patří zájem o historii a etnografii regionu. (MKCR: online, 2007)

6.2 Financování Aby mohly jednotlivé kulturní instituce zajistit svou činnost, je bezesporu nutné obstarat finanční prostředky z různých zdrojů. Většina organizací však působí v oblasti neziskového sektoru, a proto největší objem finančních prostředků čerpají z přerozdělovacích procesů veřejného sektoru. Za veřejné kulturní služby jsou považovány „služby spočívající ve zpřístupňování umělecké tvorby a kulturního dědictví veřejnosti a v získávání, zpracování, ochraně, uchování a zpřístupňování informací, které slouží k uspokojování kulturních, kulturně výchovných nebo kulturně vzdělávacích potřeb veřejnosti.“ (Zákon č. 203/2006 Sb., §2) V evropském kontextu existují tři základní formy financování kulturního sektoru, které se úzce vážou na splnění předem stanovených podmínek. Jedná se o financování veřejné či soukromé. Veřejná podpora může být přímá, tedy finance poskytované centrální vládou či samosprávnými celky ve formě speciálních cen a dotací, grantů či subvencí. Nepřímá podpora zahrnuje daňové úlevy. V rámci soukromé podpory se angažují neziskové organizace, privátní firmy či individuální dárci. (MKCR: online, 2008) V ČR je financování kulturního sektoru ošetřeno třemi základními právními předpisy: 1) Zákon ČNR č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky, ve znění zákona č. 482/2004 Sb. a zákona č. 342/2006 Sb. 2) Zákon ČNR č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění zákona č. 273/1993 Sb. a zákona č. 482/2004 Sb. a zákona č. 342/2006 Sb. 3) Zákon č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů. (MKCR: online, 2008) V současnosti je kultura chápana jako neproduktivní výdaj, a proto v případě chronického

nedostatku

finančních

prostředků

zpravidla

ustupuje

investicím

do produktivnějších oblastí, přinášející bezprostřední efekt. Investice kulturního odvětví

21

mají multiplikační efekt, který umožňuje využívat kulturního potenciálu a představuje specifický způsob v podpoře podnikání. (BusinessInfo.cz: online, 2007)

7 Vymezení pojmů region a mikroregion 7.1 Region Existuje řada odlišných definic pojmu region, jeho výklad nalezneme jak v obecné tak konkrétní rovině. Tento pojem pochází až z antického období, je vnímán jako objekt mocenského působení odvozený z latinského „regio“ (hranice či krajina) nebo „regnum“ (snaha o dosažení největší moci v území). (Krejčí a kol., 2010) Malinovský a Sucháček (2006) se zmiňují o pojmu region vycházející z latinského „regio“ či „regionis“, přičemž oba výrazy měly původně významy vyjadřující buď směr pohybu, nebo charakterizovaly území vymezené hranicí, které má určitou velikost a je typické různorodými oblastmi činností. Klapka a Tonev (2008) definují region jako omezený složitý dynamický systém, který vznikl díky interakci sociálně-ekonomických a přírodních jevů a procesů, který je organizačně jednotný a odlišuje se od ostatních regionů. V současné době je region považován za území s existující provázaností sítí a společným zájmem v regionálním rozvoji. Spolu s interakcemi v rámci regionu je kladen důraz také na společné zájmy obyvatel daného území neboli identifikaci s regionem.

Tímto

pojmem

se

dále

posouváme

k velikostnímu

rozdělení

od makroregionu až k nejmenšímu, mikroregionu. (Malinovský, Sucháček, 2006) 7.1.1 Region Slovácko Dříve byl tento nestejnorodý, historicky i kulturně rozličný národopisný region nazýván Moravským Slovenskem, či moravskými Slováky. (Jančář a kol., 2000) Už za dob první republiky na sebe velkou pozornost poutaly regionální národopisné slavnosti na Slovácku, jak bohatstvím zvyků a krojů, tak temperamentními tanci. (Jančář, Krist, 2007) Bohatství každého regionu je představováno lidmi, jako nositeli sociokulturních a demografických jevů. Dalším zdrojem společenského rozvoje je uváděna kultura. (Heřmanová, Chromý a kol., 2009) Etnografická rajonizace a etno-kulturní diferenciace Moravy byla odvozována od geografických jmen, zeměpisné polohy a rázu kraje (Dolňácko), způsobu obživy 22

či etnonymů5 (Slovácko). Jiné názvy souvisely s přebývajícím lidem nebo byly vytvořeny uměle. (Jančář a kol., 2000) Z etnografického hlediska se rozlišuje na několik subregionů:

Horňácko,

Moravské

Kopanice,

Dolňácko

(Uherskohradišťsko,

Uherskobrodsko, Kyjovsko a Strážnicko), Podluží a Hanácké Slovácko. Jednotlivé oblasti se od sebe diferencují, nicméně každá z nich má své jedinečné lidové zvyky, kroje, slovesnost, písně i hudbu. (Jančář a kol., 2000)

7.2 Mikroregion Jedná se o region malého geografického měřítka, většinou účelového typu, či sdružení obcí ve venkovských oblastech. Toto území většinou vzniká sloučením dvou a více základních územních jednotek, tedy obcí. V ČR existují tři účelové typy mikroregionů a jejich slučování je hlavně z důvodu řešení společného směru rozvoje či vytyčeného problému, zajišťování výkonu určitých oblastí veřejné správy, posílení slabších jednotek a získání samostatného postavení pro potřeby vyšších efektů při vyjednávání, financování a projektování. (Malinovský, Sucháček, 2006) „V ČR jsou často vytvářeny za účelem získání společné podpory pro čerpání prostředků ze státních fondů a z fondů EU. V mikroregionech bývá z prostorového hlediska z větší části uzavřen elementární trojúhelník bydliště – základní služby - pracoviště.“ (Malinovský, Sucháček, 2006, 463 s.)

8 Mikroregion Východní Slovácko Východní Slovácko patří do celku NUTS II6 Střední Morava, rozkládá se ve Zlínském kraji a spadá pod okres Uherské Hradiště. Blízkost československých hranic jej řadí do mikroregionů venkovských. (Východní Slovácko: online, 2006) Mikroregion je přímo zasazen do jihovýchodní části národopisného regionu Slovácka, obklopeného barvitou krajinou, v centru s perlou Slovácka - Uherským Hradištěm. (Východní Slovácko: online, 2013b) Spadá do Uherskobrodska, jež tvoří etnografickou podoblast městského centra Uherského Brodu, kolem kterého jsou všechny obce rozmístěny. Tato oblast bývá označována „Dolňáckem“, z důvodu nížinného charakteru. (Habartová,

2011)

Ve

středním

Pomoraví

se

tento

pojem

vžil

až v období meziválečném. (Východní Slovácko: online, 2013c) 5

Etnonym znamená vlastní jméno národa, národnosti či kmene. (Petráčková, Kraus a kol., 1995) Nomenclature des Unites Territoriales Statistique – konkrétně NUTS II je vymezení pro regiony soudržnosti, v ČR uměle sdružené kraje, tedy územní jednotky bez vlastní správy, vytvořené za účelem statistického porovnávání a pro potřeby nomenklatury. (Strukturální fondy: online, 2013) 6

23

Část obcí je vymezena v Hlucké pahorkatině - Bánov, Nivnice a Vlčnov. Tato oblast je považována za vnější předhůří Bílých Karpat7 s nejvyšším vrchem Jasenová (410 m n. m.). Zbylé obce - Bystřice pod Lopeníkem, Korytná a Suchá Loz, jsou rozprostřeny v Bělokarpatské části, s nejvyšším bodem na Studeném vrchu (646 m n. m.), tyčícím se nad obcí Suchá Loz. Z této oblasti lze shlédnout panorama hlavního hřebene Bílých Karpat s dominantním vrcholem Velká Javořina (970 m n. m.) a členitou mozaikou krajiny. (Východní Slovácko: online, 2013b) Dále na východ je již Slovensko, severně leží Zálesí a jižně Valašsko. (Dvouletý, 2010) Plocha katastru Východního Slovácka zaujímá 6,3 % území kraje Zlínského, s celkovou rozlohou 106,32 km2 a s počtem obyvatel 11 227, tedy 2,6% podíl obyvatel v celém kraji. (Východní Slovácko: online, 2006) Jako symbol mikroregionu (viz níže) byl zvolen jednoduchý kvítek barvínku, jenž vyjadřuje prostotu a přirozené kouzlo dané lokality. (Dvouletý, 2010)

Obr. 1: Symbol mikroregionu, zdroj: Východní Slovácko: online, 2013d

7

Bílé Karpaty jsou chráněnou krajinnou oblastí vyhlášenou v roce 1980. V roce 1996 se staly Biosférickou rezervací. Tato ocenění byla hlavně udělena za celkovou ochranu biologické rozmanitosti a udržování harmonického využívání krajiny. (Strategický rozvojový plán mikroregionu Východní Slovácko: online, 2006)

24

8.1 Mapa mikroregionu

Obr. 2: Situační mapa mikroregionu Východní Slovácko v rámci ČR, zdroj: vlastní archiv

Obr. 3: Mapa obcí mikroregionu, zdroj: vlastní archiv

25

8.2 Historie mikroregionu Vývoj této oblasti, jak dokazují archeologické nálezy, je datován již v době ledové. Rozprostírá se na území dvou bývalých panství - Uherský Brod a Uherský Ostroh8. (Východní Slovácko: online, 2006) Samotný mikroregion však vznikl až v roce 2005. Za hlavní příčinu vzniku se považuje rozvoj turistiky, moderní rekreační složky infrastruktury regionu, ale také celkové zviditelnění a vybudování informační propojovací soustavy, jež protkává jednotlivé obce (Dvouletý, 2010) a dále také dobrovolná spolupráce, geografická blízkost, historická i současná pouta, společné řešení problémů a hlavně zájem sdružených obcí podílet se na principech regionální politiky, jako jsou spolupráce, partnerství a programování. (Východní Slovácko: online, 2006)

8.3 Kultura mikroregionu „Etnograficky řešené území zahrnuje střední část národopisné oblasti zvané Slovácko s lidovou kulturou nížinného typu, která se projevuje ve všech základních složkách lidové kultury bydlení, způsobech práce, odívání – lidový kroj, používaném dialektu, sídelní struktuře, písních, různých zvycích, obyčejích a obřadech atd.“ (Východní Slovácko: online, 2006, 14 s.) Výskyt mnoha historických a památkově chráněných objektů dokládá starobylost tohoto regionu a tím poukazuje na spojení minulosti se současností. (Východní Slovácko: online, 2013a) Pro tamní obyvatele je, dle Dvouletého (2010), typická pokora ve víře, láska a ohleduplnost k přírodě, dodržování a zachovávání lidových tradic. Tato oblast má svou typickou architekturu, kroj, lidovou hudbu i tanec. Lidová hudba vycházela z lidského nitra, pocitů, klíčových událostí a byla neodmyslitelně spjata s rytmickým tancem. (Východní Slovácko: online, 2013c) 8.3.1 Lidové tradice Stále se zde dodržují staré zvyky a lidové tradice, které se za dávných dob rozdělovaly do jarních a zimních cyklů, i

do rodinných obyčejů

často

spojovaných

s důležitými přelomy v životě člověka. Do těchto místních tradic se řadí mikulášské a vánoční obyčeje, „fašanky“, zvyky velikonoční, průvody masek, hody a poutě, stavění

8

K prvnímu panství patřil Bánov, Bystřice pod Lopeníkem, Korytná, Suchá Loz a Vlčnov. Nivnice náležela k panství Uherského Ostrohu (Východní Slovácko: online, 2006)

26

a kácení máje a další. Řada z nich je stále udržována i díky místním spolkům. (Východní Slovácko: online, 2006) 8.3.2 Lidový oděv - kroj Slovácko se stalo konzervativním regionem, kde přetrval kroj nejdéle z celé Moravy. „Dříve se soudilo, že rozšíření lidového oděvu se kryje s východomoravským dialektem.“ (Brouček, Jeřábek a kol., 2007, 920 s.) K nejobdivovanějším projevům lidové kultury a pro své specifické znaky, patřily lidové kroje donedávna k hlavním ukazatelům určujícím národopisné oblasti. (Východní Slovácko: online, 2006) Tento tradiční oděv slováckého venkova se vyvinul z historického způsobu života a je produktem lidové kultury. Po celé Moravě je dvacet dva základních krojových oblastí, z nichž Slovácku náleží osm velkých skupin. Tyto se dále člení na dvacet sedm menších krojových obvodů a jen v Dolňácku jich najdeme čtrnáct. Současný kroj se od toho původního liší hlavně novými moderními prvky a účelem používání, které je určeno pouze k výročním obyčejům či kulturním akcím. (Východní Slovácko: online, 2013c)

9 Představení

a

mapování

kulturního

života

v obcích

mikroregionu Východní Slovácko V každé obci mikroregionu lze nalézt širokou škálu různých spolkových činností. (Dvouletý a kol., 2010) Ke zvyšování kvality života a místního sebevědomí, k sounáležitosti občanů s mikroregionem a jeho historií, výrazně napomáhá zdejší spolková činnost. Aby se zde i nadále oblast tradic a lidové kultury udržovala a rozvíjela, je nutné vynaložit potřebné úsilí, jako prioritní, na podporu právě těchto spolků a neziskových organizací. (MAS Východní Slovácko: online, 2011)

9.1 BYSTŘICE POD LOPENÍKEM Bystřice pod Lopeníkem se rozkládá na úpatí zdejšího CHKO Bílé Karpaty. Pojmenování získala dle potoka protékajícího obcí. Z nalezených archeologických materiálů je dokázána působnost obce již v druhé polovině 11. a první polovině 12. století. (Dvouletý a kol., 2010) Avšak nejstarší písemné zprávy pochází z roku 1374 a samotná obec působí od roku 1405 za krále Matyáše Korvína. (Bystřice pod Lopeníkem: online, 2013) Vedla zde také starodávná obchodní stezka do Uher, jež zapříčinila časté nájezdy vojsk. (Dvouletý a kol., 2010) 27

K obci náleží rekreační středisko Monte Lope, rekreační oblast Troják a také Mikulčin vrch s lyžařskými vleky. Lákadlem turistů se stalo pestré přírodní bohatství, kterým Bystřice oplývá. Velkou chloubou je taktéž kaple sv. Josefa a další drobné architektury, kapličky (U Panny Marie a kaplička sv. Anny se starým morovým hřbitovem), zvonice, boží muka, kříže a památník padlých. (Dvouletý a kol., 2010) I Bystřice pod Lopeníkem má mnoho aktivních skupin, zapojují se fotbalisté, myslivci, dobrovolní hasiči. Pořádají různé akce pro veškerou veřejnost, od malých dětí až po seniory, jako jsou taneční zábavy, dny dětí, turnaje a podobně. V jedné spolkové činnosti vyniká obec obzvláště a to proslulými „Bobkovníky“, jež je blíže popsána v praktické části této práce. (Dvouletý a kol., 2010)

9.2 SUCHÁ LOZ V předhůří Bílých Karpat, v údolí potoka Bystřičky, leží i obec Suchá Loz, jejíž název je odvozen od suché vrbové větvičky (či vinného proutí). Historické prameny dokládají existenci obce již v roce 1261. (Dvouletý a kol., 2010) Mezi její přednosti patří vysoká diverzita i kvantita vstavačových rostlin – chráněných orchidejí. Již od roku 1580 zde pramení léčivá lithiová kyselka Loza, lidově zvaná Slatina. (Suchá Loz: online, 20072011) Obec se pyšní také získáním titulu Vesnice roku 2007 ve Zlínském kraji. Možnost rekreace lze využít u nedaleké přehrady Ordějov i nádrže Lubná. Mezi významnější cenné památky patří kaple sv. Cyrila a Metoděje, kaple sv. Rocha a kaple sv. Petra a Pavla. Dominantou obce se v roce 1995 stala unikátní stavba kostela, zasvěceného sv. Ludmile. (Dvouletý a kol., 2010) Ke kulturním akcím, dochovaným z let minulých, patří hlavně Kateřinská zábava, předvelikonoční nošení nového „leta“ a nově obnovené slavení dožínek. Díky skautskému oddílu se udržují zvyky, jako např. vynášení „moreny“, Suchá Loz plná strašidel, lampionový průvod k pomníku padlých, roznášení betlémského světla, sloužení skautských mší a živý betlém. Novodobě zde působí spolek vdaných žen, „Plkotnice“, jež vystupují na různých kulturních akcích, nejen v Suché Lozi či mikroregionu, ale i jinde, slovem i zpěvem. Účastní se Kateřinské zábavy, obecního i farního plesu, zvěřinových hodů i masopustu s tradičním pochováváním basy. Nelze opomenout ani dětský folklórní soubor Slatinka, vzniklý v roce 2008 a dále dechová hudba Borověnka ze začátku devadesátých let minulého století. (Dvouletý a kol., 2010)

28

9.3 KORYTNÁ Tuto „podjavořinskou dědinu“ lze, jako jedinou obec, považovat za čistě bělokarpatskou, jelikož se rozprostírá přímo v „korytě“ Bílých Karpat. Dle pověsti byl název obce odvozen od koryta pro napájení dobytka. Je historicky nejmladší obcí z celého mikroregionu Východní Slovácko, jelikož její založení se datuje do roku 1270, avšak první zmínka byla zaznamenána až v roce 1331. Jednou z hlavních pamětihodností je kostel sv. Václava, patrona obce. (Korytná: online, 2011) Ke kulturním atraktivitám obce patří stejnojmenná dechová hudba Korytňanka, dochovaná z roku 1893 a dále cimbálová muzika Korytňan a dětský folklórní soubor Korytňánek, založený za účelem předávání bohaté kulturní tradice a zkušeností mladším generacím. (Dvouletý a kol., 2010)

9.4 BÁNOV Další malebnou vesnicí ležící v malé kotlince v podhůří Bílých Karpat je Bánov. Rozkládá se asi sedm kilometrů od Uherského Brodu ve směru k česko-slovenské hranici. Jedna z prvních zmínek o obci se nachází v Kosmově kronice a pochází z roku 1091. (Bánov: online, 2007-2013) Za Velkomoravské říše se zde rozprostíralo velkomoravské opevnění s centrální dominantou - hradem Bánov, kolem něhož se obec postupně rozrůstala. Poloha Bánova dříve značila hranici a tedy časté útrapy pro obyvatele. V obci je možné naleznout řadu hodnotných památek, např. barokní sochu sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 18. století a barokní farní kostel sv. Martina s gotickým zvonem z roku 1498. Mezi novodobější zajímavosti lze zařadit tři mohutné dřevěné kříže, jako pozůstalost dávné sopky. Okolí také nabízí pestrou krajinu s lomovým jezírkem na Skaličkách a nedalekou vodní nádrží Ordějov. (Dvouletý a kol., 2010) Nejdéle fungujícím bánovským souborem se stal „Kohútek“, existující od roku 1972. Název byl odvozen od kohouta vyobrazeného na obecním znaku. Řady úspěchů dosáhl soubor jak na domácí, tak i na mezinárodní folklórní scéně. Stal se reprezentantem Slováckého regionu i celé ČR také v zahraničí. S „Kohútkem“ spolupracuje i mladší cimbálová muzika „Strúček“9 vzniklá na podzim 2002 jako hudecká muzika souboru

9

Název „Strúčku“ vznikl odvozením od tradičního pěstování česneku. (Dvouletý a kol., 2010)

29

Kuřátko. Nejmladším hudebním tělesem je mužský folklórní sbor „Hútek“10. Nedílnou součástí je i letitá dechová hudba Bánovjanka. (Dvouletý a kol., 2010)

9.5 NIVNICE Nivnice je jednou z nejstarších obcí Moravy, situována v moravsko-slovenském pomezí. Historickým nálezem je dokázána působnost obce již v roce 1261, jak je tomu i u sousední Suché Lozi. (Dvouletý a kol., 2010) Je považována, s největší pravděpodobností, za rodiště jedné z klíčových osobností českého národa - Jana Amose Komenského, jak připomíná pamětní deska v jeho rodném domě, nazývaném Bartkův mlýn. (Nivnice: online, 2013) Dominantou obce a současně kulturní památkou ČR je pozdně barokní kostel sv. Andělů Strážných, dalšími jsou kaple sv. Trojice, kamenný kříž a Sedlácká chalupa – vlastivědné muzeum poukazující na tehdejší nivnickou jizbu. (Dvouletý a kol., 2010) Jednou ze spolkových činností, fungující od roku 1961, je taneční folklórní soubor Lipina, vzniklý na popud oslav 700. výročí první zmínky o obci. Rok 1995 byl zrodem dětské muziky Lipinka – obdoby souboru Lipina. Po ukončení 1. světové války zde byla založena dechová hudba Nivničanka, jež je současně nejstarším dochovaným souborem. Ruku v ruce vystupovala zmiňovaná dechová hudba, spolu se stejnojmenným folklorním souborem, později označovaným „Hopsák“. Následně byl přejmenován na Nivnici a v 90. letech byla ukončena jeho činnost. To vedlo ke vzniku nové dětské odnože Nivnička, která se dále dělí dle věku na Malou Nivničku a Malučkou Nivničku a to vše za doprovodu cimbálové muziky „Muzikaša“. (Dvouletý a kol., 2010)

9.6 VLČNOV Rozkládá se v údolí potoka Vlčnov na úpatí Bílých Karpat, nedaleko od centrálního Uherského Brodu. (Dvouletý a kol., 2010) Vesnice získala také označení „perla Slovácka“ či „obec králů“ a to především z důvodu krojové výjimečnosti (barvitá krása krojů), vinařstvím a bohatstvím dochovaných tradic - obzvláště jízdy králů. (Vlčnov: online, 2013) Charakteristická je pro obec silueta vlčnovských „búd“, jež patří mezi nejrozsáhlejší památkovou rezervaci vinohradnických staveb na jihovýchodní Moravě.

10

„Hútek“ vyjadřuje „hlt“, odkazující na historický zvyk pěstování švestek a pálení slivovice, o které se říká, že je dobré dát si po ránu aspoň „hútek“. Zároveň je slovní hříčkou vzniklou vypuštěním první slabiky souboru Kohútek“. (Dvouletý a kol., 2010)

30

Nejstarší dochovaná zmínka pochází z roku 1264. Název obce je připomínkou výskytu velkého množství vlků. (Dvouletý a kol., 2010) Již od nepaměti se každoročně v obci pořádá proslulá tradiční jízda králů – největší folklórní slavnost v regionu. V průběhu 60. a 70. let 20. století na ni navázaly další účasti souborů a muzik. Na její organizaci se participuje obec, Klub sportu a kultury11 a Společnost jízdy králů12. K folklornímu životu obce neodmyslitelně patří slavnostní kroj, ve kterém vystupují všechny místní soubory. Z nichž např. známý Vlčnovjan zaměřený na zpracování písňového materiálu na Vlčnov a blízké okolí, v doprovodu cimbálové muziky, „Čardáš“. Vlčnovjánek je dětským souborem, který vystupuje za zvuku cimbálové muziky „Durancija“. Repertoár je převážně inspirován oblastí Uherskobrodska, scénicky popisuje a vyzdvihuje barvité zvyky a obyčeje regionu. V obci se schází vlčnovské tanečnice – „búdové umělkyně“, jež jsou bývalými tanečnicemi souboru Vlčnovjan. Další soubor „Čerešničky“, tvořený dětmi z mateřské školy, reprezentuje Vlčnov a spolu s dětskou doprovodnou cimbálovou hudbou Vlčci vystupují při nejrůznějších příležitostech. V obci působí i mužský sbor s muzikou „Durancije“, dechová hudba Vlčnovjanka a Vlčnovjané až z roku 1874. (Dvouletý a kol., 2010)

10 Koncepce rozvoje kultury V současném stavu českého kulturního prostředí jsou za silné stránky, významné pro realizaci kulturních aktivit, považovány husté sítě dlouhodobě fungující ekonomické podpory zabývající se kulturou (dotace, finance z MKCR, kraje, města, obce) a jejími nástroji, spolupráce mezi aktéry na všech hierarchických i prostorových úrovních (veřejný i soukromý sektor, lokální, regionální, národní, mezinárodní), existence sítí vzdělávacích zařízení ve vztahu ke kultuře a využívání informačních technologií k informovanosti a propagaci. Mezi problémy současné české kultury patří především nízká úroveň provázanosti kulturní nabídky, nedostatek finančních prostředků, nedokonalá komunikace aktérů, problém v přesunu kompetencí v rámci decentralizace, nevyhovující legislativní prostředí a případný nezájem o kulturu. (Heřmanová, Chromý a kol., 2009) 11

Činnost Klubu sportu a kultury spočívá v pořádání různých kulturních a sportovních událostí, zajišťování folklorních souborů a sportovních oddílů. (Dvouletý a kol., 2010) 12 Občanské sdružení Společnost jízdy králů se podílí na organizaci, podpoře a uchování tradic v obci, zejména tedy jízdy králů, vyvíjí publikační činnost a stará se o obnovu kroje. (Dvouletý a kol., 2010)

31

10.1 Image mikroregionu Východní Slovácko je oblastí bohatou a výjimečnou v pestré historii, dodržování tradičních i folklorních obyčejů. Již na první pohled lze vysledovat jeho potenciál ve všech věkových úrovních, vzdělání i zaměření obyvatel, neboť folklor a tradice zde bourají sociální i věkové bariéry a tím vytváří vhodné prostředí k udržitelnému rozvoji regionu. Tento stav lze vyjádřit mottem: „Folklor a tradice bourá lidské hranice“. (MAS Východní Slovácko: online, 2011)

10.2 Strategický rozvojový plán mikroregionu V rámci strategického rozvojového plánu je stanovena vize pro mikroregion Východní Slovácko, která se snaží o vytvoření podmínek pro cílevědomý a úspěšný regionální rozvoj dané oblasti. Tato strategická vize se zaměřuje hlavně: -

na trvale udržitelný rozvoj venkova, který vychází z tradic a dalších specifických podmínek tohoto kraje

-

na nabídku různorodých možností turistiky a rekreace využitím stávajících či vybudováním nových kapacit

-

na rozvoj oblasti služeb a podnikání s využitím místních zdrojů, zaměřené především na malé a střední podniky

Všechny záměry dané rozvojové strategie mají jednotný směr, a to zkvalitnit život občanů mikroregionu Východní Slovácko. V rámci prioritní osy tři - „Trvale udržitelný rozvoj venkova“, je obsahem i záměr rozvoje kultury a folkloru, obnova tradic, rozvoj řemesel, ochrana a využití památek. Udržování a rozvíjení kulturního vyžití i dochované památky v těchto obcích, jsou výrazným prvkem tvořící image oblasti a zároveň významným faktorem v rozvoji cestovního ruchu. Na atraktivnosti jim bezesporu přispívají zdejší tradice, lidové zvyky, folklor i místní řemesla. (Východní Slovácko: online, 2006) Aktivity v tomto záměru mají za cíl podporovat projekty kulturních a společenských akcí v návaznosti na místní tradice a zvyky (lidové slavnosti, poutě, jarmarky, folklorní vystoupení). Realizovat projekty výstavních expozic od historie až po současnost mikroregionu a neustále udržovat a ochraňovat historické a kulturní památky i chráněná území. (Východní Slovácko: online, 2006)

32

11 PRAKTICKÁ ČÁST Zatímco v teoretické části této práce bylo nutné prostudovat, nashromáždit a poté analyzovat dostatečné množství odborných materiálů k dané tématice, v praktické části jsou naopak prezentovány výsledky kvalitativního výzkumu. Tento výzkum byl proveden na základě interview, která byla uskutečněna v listopadu a na začátku prosince roku 2013. Tato kapitola popisuje cíl, předmět a objekt, metodologii i jednotlivé etapy výzkumu. Provedené etapy prezentují analýzu tradic jednotlivých obcí.

11.1 Cíl výzkumu Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké tradice se zde, v této kulturní oblasti, dochovaly všeobecně, a které jsou pro danou obec či mikroregion regionálně významné. Cílem bylo nejen zmapovat základní informace o jejich vývoji a současném tradování či účasti, ale i o podpoře a finančním zajištění. Z nashromážděných dat a informací byla navržena možná řešení, která povedou k udržení či dalšímu rozvoji těchto unikátních dochovaných tradičních zvyků.

11.2 Předmět a objekt výzkumu Předmětem výzkumu bylo zjistit, jaké tradice se v daných obcích dochovaly a jaký mají přínos pro regionální rozvoj. Objektem výzkumu se stali zainteresovaní obyvatelé z jednotlivých obcí, převážně tedy starostové, kronikáři či členové místních souborů.

11.3 Metodologie výzkumu Pro výzkumné šetření bakalářské práce byla použita forma kvalitativního výzkumu a pro sběr dat metoda osobního dotazování neboli interview. Jak uvádí Foret (2012) tato metoda dotazování je časově, finančně i organizačně náročnější. Gavora (2000) považuje kvalitativní výzkum za výstižný, podrobný a plastický, uváděný ve slovní formě. Zkoumá malé skupiny lidí, jejich jedinečnost a význam, se snahou o vcítění se do situace. Disman (2002) definuje kvalitativní výzkum jako šetření nenumerické, jež nám napomáhá rozumět pozorované sociální realitě. Za cíl si pokládá odkrytí významu, podloženého sdělovanými informacemi. Surynek a kol. (2001) pro tuto metodu užívá název „individuální osobní rozhovor“, jehož výhodou je získání informací

33

hlubšího a širšího zaměření o různorodých kvalitativních skutečnostech. Dle Gavory (2000) závisí úspěšnost interview na navození raportu13 výzkumníkem. 11.3.1 Interview Pojem interview pochází z angličtiny a je složeno ze dvou částí: inter „mezi“ a view „názor či pohled“. Jedná se o interpersonální kontakt většinou tváří v tvář. Touto výzkumnou metodou lze zachytit jak fakta, tak i vnější reakce a postoje respondentů. (Gavora, 2000) K výhodám osobního dotazování patří dle Surynka a kol. (2001) předně získání informací širšího a hlubšího zaměření o různorodých skutečnostech kvalitativního významu, které jsou následně porovnatelné. Naproti tomu jako nevýhodu lze považovat náročnost na časovou a finanční distribuci, dále také nemožnost zastižení respondentů. 11.3.2 Struktura interview Dříve než došlo k osobnímu setkání s respondenty, byl každému z nich zaslán email, ve kterém byl objasněn důvod žádosti o setkání, včetně přílohy s připravenými otázkami. V úvodu žádosti byli respondenti seznámeni s tazatelem, který jim představil cíl a přínos rozhovoru. Následovala žádost o poskytnutí informací, jako podklad pro praktickou část této bakalářské práce. Bylo zmíněno v jaké formě a kolik otázek bude položeno, dále byl navrhnut čas, místo setkání a předběžně odhadovaná doba trvání rozhovoru. V závěru byla prosba o zpětné vyjádření k zmíněné žádosti, formální rozloučení a v neposlední řadě jméno, adresa i kontakt na tazatele. Po výše zmíněné domluvě došlo k osobnímu setkání vždy na pracovištích daných respondentů. Některé rozhovory byly monitorovány a bylo odsouhlaseno zveřejnění dotyčných respondentů v této práci. Interview probíhalo formou polostrukturovaného rozhovoru, což je dle Gavory (2000) kompromisem mezi strukturovaným a nestrukturovaným rozhovorem, jež nabízí alternativy odpovědí s možností dodatečného objasnění. Předem bylo připraveno celkem sedm otevřených otázek, logicky seřazených, jež jsou uvedeny v příloze. Jak uvádí Foret (2012), otevřené otázky jsou typické volností a také tím, že nejsou standardizované. Respondentovi je ponechána absolutní volnost a svoboda při formulaci svého názoru. 13

Raport znamená navození přátelského vztahu a tím vytvoření otevřené atmosféry. (Gavora, 2000)

34

První otázka měla charakter zjištění výčtu a krátkému popisu tradic v obci. Druhá se věnovala tradici či více zmíněným tradicím, které jsou pro danou obec typickou či regionálně známou. Dalším bodem bylo popsat blíže tuto tradici. Následující otázky se týkaly subjektů, jež tyto tradice pořádají a finančně zajišťují. V neposlední řadě byla zjišťována účast a přínos pro regionální rozvoj. Výše zmíněné otázky byly v průběhu rozhovoru doplňovány dalšími vhodnými dotazy k rozvedení či upřesnění tématiky.

11.4 Lokalita výzkumu Jako reprezentativní lokalita výzkumu byl určen mikroregion Východní Slovácko, v jehož vybraných obcích byly uskutečněny rozhovory. Místem výzkumu byla vždy kancelář respondenta, jež nabízela klidné a přátelské prostředí, vhodné pro plynulý průběh rozhovoru.

11.5 Interpretace výsledků Text je interpretací výsledků z uskutečněných rozhovorů. Část informací, týkající se společných událostí, je zpracována ve dvou tabulkách s následnou charakteristikou. Poté je z každé obce vyňata typická zvyklost a ta je slovně okomentována a analyzována. Text je doplněn o obrázky, ilustrující některé z uvedených událostí, jež je možné nalézt v přílohové části.

11.5.1 Společné tradice Region Východní Slovácko je bohatý na tradice všeho druhu, zároveň se jím však prolínají tradice společné, jejichž výčet je uveden v Tab. 1. Tab. 1: Společné tradice, zdroj: vlastní archiv

Společné tradice mikroregionu Plesy Masopust Nové „leto“ Velikonoce Stavění máje Hody Mikuláš

35

Po zpracování všech rozhovorů bylo zjištěno, že se ve vybraných vesnicích udržují i společné tradice. Přestože jsou některé i celorepublikové, v této kulturně zaměřené oblasti se tradují a slaví mnohem intenzivněji. Jak tomu bývá zvykem, v prvních měsících roku začíná plesová sezóna. Plesy se konají pod záštitou nejrůznějších spolků. Jedná se převážně o farní, obecní, školní, myslivecké (zvěřinové hody), sportovní a hasičské plesy (šibřinky). Novodobě se stalo oblíbeným i maškarní veselí. Na přelomu měsíců února a března prochází obcemi průvod maškar, symbolizující zahájení masopustu, zde nazývaný „fašank“. Je to jedna z nejveselejších slavností roku. Podstata tohoto pradávného lidového zvyku je zakotvena v ukončení bujarých oslav, které vždy po adventu následují. V době mezi adventem a masopustem se lidé bavili, zatímco příroda odpočívala a současně se připravovali na následující první část hospodářského roku. Byl to čas hojnosti a zábav, vedoucí ke společnému veselí a pospolitosti vesnické komunity. Ve „fašankový“ den, či někde i více dnů, prochází obcemi různorodé masky za doprovodu místních folklorních skupin a spolků. V některých z obcí mají pouze krojovaný masopust. Úplným závěrem masopustního slavení je večerní pochovávání basy, které se však ne v každé obci dochovalo. Pohřbívání basy je obřad, při kterém se za slavnostního proslovu připomíná, že končí čas slavností a nastává doba postu a rozjímání. Tradičně je sehrána scénka, opět v maskách, při které si lidé připomínají události z uplynulého roku, a současně bývá odezvou na některé zajímavosti ze současného života. V závěru dojde k pohřbení basy a nastává období čtyřicetidenního půstu, které trvá až do Velikonoc. Těsně před Velikonocemi se na Východním Slovácku traduje zvyklost, zvaná „Nové leto“. Každoročně jsou do krojů oblečena malá děvčátka, která v doprovodu svých rodičů obchází vesnici a své příbuzné, u kterých zpívají či recitují „jarní“ básně. K jejich kroji neodmyslitelně patří kytička svázaná z vrby jívy (zde nazývaná „kočičky“), pestře ozdobená papírovými květy a svatými obrázky. Účelem této tradice je roznesení jara a života po celé obci. Děvčátka se hromadně schází v místním kostele či v obecních síních. Nastávají Velikonoce, které se zde pořádají po staletí a vychází z Velikonočních pranostik. Jelikož jsou obce křesťansky založené, není zde typické jen Velikonoční pondělí. Vše začíná na Zelený čtvrtek a Velký pátek, pokračuje Bílou sobotou, Velikonoční vigílií (seslání Ducha svatého) a Velikonoční nedělí, až po tradiční 36

pondělní „šlahačku“. Chlapci i dospělí chodí časně z rána za místními či sousedními děvčaty a za rodinou. V některých obcích však stále chodí ročník14 v tradičních krojích. Předem si upletou pomlázku z proutí, na jejíž konec se vplétá barevná stuha. Tímto „korbáčem“ je následně šlehají, aby v příštím roce byla zdravá a stále mladá. Za to jim dívky připravují bohaté pohoštění, barví vejce či malují kraslice. Jelikož je mikroregion situován na pomezí slovenských hranic, i zde občas dochází k napodobení sousedních zvyků ve formě polévání děvčat studenou vodou. Dalším symbolem jara je i stavění máje či májky. V daném mikroregionu je stavění máje zajišťováno vždy příslušným ročníkem. Dříve májku obstarávali odvedenci, chystající se na vojnu. Také bývalo zvykem stavit májku před domem svobodných dívek. Májka (většinou dvacetimetrový smrk) se nejdříve zbaví větví a kůry, ponechá se jen větvoví. Ta je ozdobena stuhami s dominantní trikolorou vlajky, vlající na špici koruny. Pod bohatou korunou visí věnec a tabulka s rokem narození pořádajících. Pečlivě nazdobená májka se staví v centru vesnice v podvečer 30. dubna. Od této chvíle je nutné májku pečlivě střežit, aby ji přespolní nemohli přes noc podříznout. Znamenalo by to pro danou obec skutečnou ostudou. Na konci měsíce května jsou všechny zbylé májky pokáceny. Stavění i kácení máje je spojen s místními oslavami, muzikou i tancem. V současnosti lze nalézt ve vsi více májek nežli jen obecní, z důvodu existence různých spolků a skupin, které si staví svoji vlastní. Hody patří mezi lidové oslavy, jež se snaží spojit ducha minulé doby s dobou dnešní. Patří ke svátkům křesťanským, a tak jsou tradičně spojovány s posvícením, nedělní mší svatou a krojovaným průvodem. Každý kostel je však zasvěcen jinému patronovi, a proto se liší i v datu konání. Historicky byly hody spojovány s právem se veselit. Sešla se chasa, která žádala svého starostu o „právo“ hodovat. Po povolení propukly velkolepé oslavy na počest hojnosti a blahobytu. Novodobě jsou hody symbolem pospolitosti, oslav a setkání s rodinou. Toto veselí většinou trvá po tři dny, ve kterých je připraven bohatý kulturní a tradiční program. Vše doplňuje místní folklorní scéna. Na hodech je možné spatřit pestrou škálu vystoupení, přehlídku lidových řemesel, zajímavé výstavy a další slavnostní události, jakými je například otevírání nového muzea či otevírání pramene. Místní spolky či drobní podnikatelé pořádají v průběhu

14

V současnosti se ročníkem rozumí skupina chlapců ve věku 17 let. Dříve odvedenci, tedy chlapci chystající se následující rok k odvodu na vojnu.

37

oslav hudební zábavy nejrůznějších žánrů, sportovní zápasy i herní odpoledne. Na návsi jsou rozestavěny zábavní atrakce. Mikuláš je jednou z adventních tradic, konanou v předvečer svátku tohoto světce, 5. prosince. Tento zvyk se dodržuje ve slovanských zemích a vychází z legendy o sv. Mikuláši, biskupovi, který proslul dobročinností a zbožným životem. Pravidelně po obcích chodí Mikuláš v doprovodu čertů a anděla. Tato sestava vznikla pro vyrovnání protikladu dobra a zla. Navštěvuje rodiny s dětmi či známé a rozdává jim dárky. Dotazuje se dětí, zda byly hodné a poslouchaly své rodiče. Pokud ne, musí slíbit dobrotu v příštím roce. Děti pak recitují básně či zpívají písničky, za které pak dostávají slíbené dárky. V tento den je možné v obcích potkat více skupin malých i velkých Mikulášů. Společných zvyků v jednotlivých obcích je více, avšak nejsou již tak významné. Lednová

Tříkrálová

sbírka

pod

záštitou

oblastní

Charity.

V tento

den,

6. ledna, se světí křída a pak „tři králové“ chodí po vsi, koledují a píší na domy své iniciály K+M+B a rok. Má to symbolizovat odehnání zlého ducha od domu. Na Štědrý den se zde dodržuje celodenní postění z důvodu spatření „zlatého prasátka“. V tento den se ke štědrovečernímu stolu, kromě kyselice a kapra, chystá i mísa plná plodů z vlastních zdrojů, značící poděkování za úrodu. Rozkrajuje se jablko, po vodě se pouští lodičky se svíčkami z ořechových skořápek, lije se olovo, děvčata hází „střevícem“. Vše je symbolem budoucnosti a předpovědí do nastávajícího roku. Následují Svátky vánoční, Boží hod a svátek sv. Štěpána. V první svátek vánoční se schází rodiny. Na Štěpána každý sobě za pána. V tento den jsou pořádány Štěpánské zábavy s tradiční folklórní muzikou a všichni se veselí. Největší oslavy propukají na Silvestra, se kterým přichází loučení s uplynulým rokem a současně vítání toho nového. Mateřské školy, základní školy i skautské oddíly pořádají besídky, tradiční jsou ke Dni matek, velikonoční a vánoční. Také zajišťují různé jarmarky s odpoledním programem, tradiční kuchyní, výrobky a dílny pro ty nejmenší. Místními spolky jsou pořádány různé koncerty a vystoupení, na které jsou pozvány i okolní soubory.

38

11.5.2 Ostatní tradice v obcích V Tab. 2 jsou uvedeny ostatní tradice, které se v jednotlivých obcích dále vyskytují. Tab. 2: Ostatní tradice v obcích mikroregionu, zdroj: vlastní archiv Obce mikroregionu Tradiční zvyky

Bystřice pod Lopeníkem • Pouť v Kopcoch

Suchá Loz

Korytná Bánov

Nivnice

• Mše svatá v Kopcoch

• Průvod a oslava Božího těla

• Kateřinská zábava

• Bukotkinův závod

• Slet čarodějnic

• Skautský tábor

• Drakiáda

• Lampionový průvod

• Suchá Loz plná strašidel

• Dožínky

• Luca

• Oslava Božího těla

• Řezníci

• Rozsvěcování vánočního stromku • Pašije

• Pouť ke Kapli sv. Petra a Pavla • Výšlap na Velký Lopeník • Živý betlém

• Stezka odvahy

• Zabíjačka

• Noční pohádkový les

• Setkání seniorů

• Rozsvěcování vánočního stromku

• Nivnické klobáskování

• Vítání Ježíška u Kaple nejsvětější trojice • Pouť u Kaple nejsvětější trojice

• Vandrácká 50

Vlčnov

• Vynášení „moreny“

• Jízda Králů

•Slavnost Božího těla

• Košty slivovice a hub • Kupkofest • Živý betlém

11.5.3 Specifické tradice ve vybraných obcích Každá vesnice tohoto mikroregionu žije svým vlastním životem a pyšní se různorodostí svých tradic. Některé se staly zvláště typickými jak pro obec, tak i pro jejich obyvatele. Staly se pro ně tzv. srdcovou záležitostí. Následující text je zaměřen na tradice typické pro jednotlivé obce. Bystřičtí „Bobkovníci“ „Fašanková“ obchůzka v Bystřici pod Lopeníkem v čele s „Bobkovníkama“ není jen jediným typickým zvykem. Obec se zároveň může pyšnit regionálně známou tradicí „podšablovým“ tancem. Tento unikátní improvizovaný mužský tanec skočného charakteru má však více forem, odlišujících se dle lokálních specifik. Zde se tančí ve skupinách v počtu čtyř chlapců, kteří se výjimečně spojí a zatančí těžší sestavu. 39

Je zde základní běhový krok ve figuře se šavlí v pravé ruce, v levé ruce se drží špice toho před sebou, poté následuje podbíhání pod šavlemi a vyskakování sounož. Bývá součástí tanečních zábav či vesnického veselí, avšak má charakter i pódiového vystupování. Zde jej však „Bobkovníci“ tančí o masopustu, který v Bystřici připadá na sobotu před Popeleční středou. Vznik tradice „Bobkovníků“ se váže k 17. století, kdy byly na okolních karpatských kopcích kolem Bystřice rozestavěny hlídky domobrany, pro případ nebezpečí. V zimních nečasech tito chlapci, zabaleni do šátků a s šavlemi v ruce, střežili vesnici. Čas od času nastal nedostatek potravin, který je vyhnal do vesnice, kde jim vděční lidé (za ochranu) poskytli zásoby na přežití a „štamprlu“ na přilepšenou. Aby se štědrým dárcům odměnili, zatančili jim vždy před domem zvláštní „šavlový“ tanec. Jakmile vojenské nebezpečí pominulo, stalo se tradicí, že skupina chlapců jednou do roka tančí po vesnici tanec „podšable“ a vybírá naturálie pro svoji obživu. S postupem času se tato tradice nikterak nezměnila, jen se rok od roku mění skupina mladých „Bobkovníků“. Jedná se tedy o chlapeckou družinu v počtu po dvanácti, včetně harmonikáře a košaře (výběrčí naturálií). S celou skupinou pak tito mládenci obchází každý dům ve vesnici, u kterého tančí zmiňovaný tanec a zpívají „fašankové“ písně. Název byl odvozen od jména tehdejšího velitele družiny Bobka. Druhou verzí je odvození od nošení dámských šátků, jako „babkovníci“. Čas obchůzek dříve připadal na pondělí před Popeleční středou, v posledních letech se obchůzky přesunuly na sobotu, i z důvodu větší účasti. Vše začíná časně z rána, kdy se skupina chlapců, sejde v kulturním domě, oblékají se do slavnostních krojů a do rukou berou dřevěné šavle. Kroj „Bobkovníků“ se skládá z „bruncleku“ (bílý kabátek místo bílé haleny, která se nosila dříve) a dvou červených tureckých šátků speciálně vázaných. Tyto pestré ženské šátky byly doplněny kvůli zimnímu počasí či jako památka od děvčat. Jeden bývá vázán kolem boků a druhý přes levé rameno pod pravou paži. Důvodem je volnost při držení šavle. Spolu s harmonikářem a košařem vyráží na obchůzku vesnice. Zastavují se u každého domu, kde zatančí „podšable“, zazpívají, posilní se na další cestu a pokračují v putování. Takto pokračují až do pozdních odpoledních hodin. Navečer se v kulturním domě, pod jejich jménem, pořádá „fašanková“ zábava, kde přichází v krojích i děvčata z ročníku. Tradičně zde hraje oblastní folklorní muzika. V úvodu jsou všichni přivítáni na „Bobkovnickém bále“ a jakmile odbije půlnoc, přichází sólo pro chlapce. Ti po svém vystoupení 40

předávají šavle děvčatům, která také předvedou tanec se šavlemi. I z tohoto důvodu se tato tradice stala unikátní. Veselí trvá až do časných ranních hodin. Celá událost je zaštítěna, jak organizačně, tak finančně pořádajícím ročníkem, tedy chlapci i děvčaty, jejich rodiči a s pomocí obce, která je nedílnou součástí podpory. Účastní se tradičně celá obec napříč všemi věkovými kategoriemi. Sucholožská „Kača“ Tento folklorní zvyk, typický pro Suchou Loz, se zde dochoval od nepaměti. Z dostupných zdrojů nelze s jistotou říci, jak dlouho se zde Kateřinská zábava s právem žen a bojem „o botu“ traduje. Lidově nazývaná „Kača“ se koná v listopadu na svátek sv. Kateřiny. Jako důvod vzniku se uvádí rozlučka odvedenců se svobodou, s rodinou a svými děvčaty. Právo žen znamená dámskou volenku. Boj o botu značí, že dokud visí „krpec“ u stropu, ženy vyzívají muže k tanci. Aby bylo právo žen zrušeno, musí někdo z pánských řad strhnout tuto botu, kterou bedlivě střeží ročník. Jestliže je bota stržena do jedenácté hodiny, dotyčný platí čtyři litry vína pořádajícím, pokud po jedenácté, je tomu naopak. Původní odvedence v současné době nahradil ročník, který pod záštitou svých rodičů a obce, tuto folklorní událost pořádá i financuje. Další podpora přichází ze strany drobných podnikatelů a sponzorů, kteří zajišťují bohatou tombolu. „Kača“ se koná v obecním kulturním domě, který je pestře vyzdoben. Všechny konfety z barevného krepového papíru se sbíhají do středového bodu kulturního domu, kde je umístěn věnec, se zavěšenou dámskou lodičkou potaženou alobalem, zdůrazňujícím právě ženské právo. Všichni chlapci z ročníku se schází u vybrané dívky, která se tradičně před kamerou obléká do kroje. Společně odchází na zahájení začínající průvodem krojovaného ročníku za doprovodu dechové muziky a místních přihlížejících. Průvod jde kolem kostela sv. Ludmily, dále před dům starosty obce a končí v místě konání. Na všech zastávkách se tancuje a zpívají tradiční lidové písně. Následuje zpívání v kruhu pod zavěšeným „krpcem“ za doprovodu harmonikáře. Než odbije jedenáctá hodina, určený pár z ročníku pronáší úvodní řeč s tradiční básní. Po celou dobu visí v pestrobarevně naaranžovaném a připraveném sále plakát, kterým ročník upozorňuje na souboj o botu: Hej, ogaři, poslúchajte, na botu nám nesahajte.

41

Dřív než jedenáct odbije, ať tam bota eště je. Ten, kdo nám ju před tým strhne, 4 litry vína zatahne. A po jedenáctej hodině, lesti zatúžíte po víně, k výčepu ju doneste, 4 litry vína za ňu dostanete. To vám v úctě vzkazuje ročník...

Sucholožské Kateřinské zábavy se zúčastňují všechny věkové kategorie, od nejmladších až po ty nejstarší, nejpočetněji je však zastoupena střední věková kategorie. Akce je podporována téměř celou obcí, přespolními i folklorními milovníky. „Fašank“ v Korytné Jak bylo již uvedeno, populárně známým zvykem s mnoholetou tradicí je pořádání „fašankových“ oslav s pochováváním basy. V Korytné, jako v jedné z posledních obcí, se obchůzka koná více dnů, a to v pondělí a úterý před Popeleční středou. Tímto se zdejší masopust odlišuje od ostatních, které přesunuly toto veselí na víkend. Historicky se zde „fašank“ slavil v délce tří dnů a byl pořádán odvedenci. Pondělí patřilo „babkovníkům“, odrostlým chlapcům zpívajícím žertovné písně a vyvádějícím různé šprýmy po obci. Bývali převlečeni za kominíky, vojáky a další, vodívali s sebou i živého berana. V úterý chodili „hřebenáři“, celí omotaní slámou, v doprovodu medvěda a „slaměnářů“. Pokud některý z hospodářů neměl ještě vymláceno, před domy mu pak řinčely v tento den cepy. Opět se tančilo a zpívalo. Při obchůzce dostávali většinou slaninu a pití, které následně v hospodě vypili a snědli. Po třech dnech slavení se za velkého nářku pohřbila basa, čímž nastala doba pokání. V pondělí obchází vesnici krojovaná chasa z ročníku za doprovodu místní dechové hudby Korytňanka. Chlapci jsou oděni ve slavnostních krojích a navštěvují dům od domu. K nim se novodobě přidala i nejmenší chasa, děti z mateřské školy s připraveným pásmem. Před každým domem pak tančí a zpívají lidové písně. Následuje „maškarní“ úterý, jako vrchol masopustního období. Typickými maskami jsou např. medvěd, „slaměňák“, kominík, doktor, vězeň či četník. Zúčastňují se i ostatní soubory v maskách. Přidává se mateřská škola a dětský soubor Korytňánek, s muzikanty a cimbálem Korytňan, dále Mužáci a spousta dalších milovníků zábavy. 42

V tento den obchází průvod masek, v čele s nevěstou a ženichem, opět celou obec. Občané „fašančáře“ po celé dva dny štědře hostí, většinou domácí slivovicí, koblihami, uzeným masem, slaninou či klobásami. Zakončením všeho veselí je večerní muzika s „pochováváním basy“, již zmíněné výše v kapitole „Společné tradice“. Jelikož je masopust pro občany z Korytné velmi důležitým folklorním zvykem, je podporován obcí, institucemi jako mateřská a základní škola či místními folklorními spolky. Účastní se veškeré folklorní spolky z obce, ale i další (hasiči, fotbalisté, myslivci, včelaři). O udržení tradic v obci a jejich rozvoj se snaží především Školská kulturní komise a Sdružení doktora Stivara. Dobrovolná finanční pomoc přichází především od pořadatelů, podnikatelů a dalších sponzorů. Důležitá je také podpora občanů, kteří žijí danou kulturní tradicí a snaží se i ty nejmenší vychovávat a motivovat k úctě a hrdosti k dochovaným obecním zvykům. Proto jsou v účasti hojně zastoupeny všechny věkové kategorie. „Bánovské leto“ a „Svatomartinské hody“ Všechny z obcí mikroregionu mají svoji specifickou tradici. Chloubou Bánova jsou rovnou tradice dvě, spojené a oslavované v jeden časový úsek. Vše se odehrává v jeden listopadový víkend, nejbližší ke svátku sv. Martina. Od toho jsou odvozeny Svatomartinské hody. Novodobě se k hodům přidala tradice bánovského posvícení, tedy oslava „Bánovského leta“, značící výročí posvěcení farního kostela. Obě kulturní události současně probíhají ve třech dnech plných muziky, zajímavých programů, atrakcí a bánovského folkloru. Vše začíná pátečními tanečními zábavami, které se pořádají na dvou místech. Sobota je obohacována tematickým programem, který se rok od roku mění. Jednotlivé ukázky i vystoupení probíhají na místním letišti, v areálu Pálenice, ve Sportovní hale a v prostorách základní školy. K Svatomartinským hodům neodmyslitelně patří Svatomartinská jízda či průvod, na počest sv. Martina. V tento den navečer přijede Martin na koni i se svojí družinou, přihlížející mohou spatřit scénky popisující jeho život. Trasa jízdy se každoročně mění. Zakončení jízdy je vždy u cimbálové muziky „Strúček“ či dechové hudby Bánovjanka. Neděle bývá zahájena slavnostní mší svatou v kostele. Příznivci lidové hudby si nenechají ujít folklorní odpoledne, pořádané místními soubory „Hútek“ a „Kohútek“. Každoročně si při této příležitosti zvou hosty 43

a spřízněné soubory z blízkého okolí. Společně pak tráví odpoledne v rytmu lidových tanců, zpěvu a folklorních muzik. Kdo však nemá hodů dosti, pokračuje ještě pondělními „hodkami“. Po celý víkend se v prostorách bánovského obecního úřadu koná prodejní výstava regionálních umělců a další výstavy v rámci školy. Pro děti jsou zvány různé atrakce, spojené s herním odpolednem. Dále je tato tradice spojována s pečením svatomartinských rohlíčků, které se následně rozdávají spolu s konzumací svařeného vína. Největší zásluhu na pořádání a financování uvedených tradic má především obec, která je vtažena do veškerého dění. Dále jsou to především folklorní skupiny a škola, které jsou součástí programu. Finanční pomoc přichází i od drobných podnikatelů z obce a místní akční skupiny, která dotuje souborům kroje či hudební nástroje. Bánovských hodů i „leta“ se každoročně účastní spousta lidí všech věkových kategorií. Celý víkendový program je nastaven tak, aby nalákal širokou paletu lidí, a proto zde hodují nejen místní a přespolní občané, vzdálené rodiny, ale i milovníci pravých slováckých muzik a oblíbených folklorních sborů. Nivnický „Kupkofest“ Přestože Nivnice vlastní nemalé množství folklorních muzik a spolků, nedochovala se zde žádná zásadní tradice, která by byla typickou pro obec. Avšak v posledních několika letech se zde začal pořádat multižánrový festival v regionálním měřítku, zvaný „Kupkofest“, který se pozvolna s každým rokem dostává do povědomí blízkého i vzdálenějšího okolí. Název je odvozen od věty „jdeme na kupko“ čili na koupaliště. Následující rok oslaví své páté výročí od založení. Pořádá se v duchu rodinného festivalu v areálu Nivnické riviéry, jež vytváří pohodovou atmosféru po celý den konání. Návštěvníci vždy ocení bohatý kulturní i doprovodný program. Tradičně v něm nesmí chybět folklorní pásmo a místní muziky, vystoupení známých i začínajících kapel všech žánrů. Zvláštní atmosféru této události přidává koupání v místním bazénu, různé atrakce pro děti i turnaj ve vodním fotbálku pro starší zájemce. Vítěz turnaje tradičně získá týdenní zájezd do Itálie. Vše je zahájeno v odpoledních hodinách, kdy se na hlavním pódiu rozezní jedny z prvních kapel. Pořadatelé lákají výběrem kapel jak mediálně známých tak místních, oblíbených skupin. Je zde i menší pódium, které je vyhrazeno místním dechovkám, cimbálu i country z širokého okolí. V průběhu celého dne 44

je připraveno občerstvení, možnost koupání i hraní různých her. Organizátoři nezapomínají ani na děti z dětských domovů, kterým věnují malé dary. Celý festival trvá až do pozdních ranních hodin. „Kupkofest“ je zaštiťován organizátorem Tomášem Vitáskem spolu s podporou obce a další řadu pořadatelů a sponzorů. Financován je rovněž pořadateli, obcí a různými sponzory z okolí. Tato novodobá tradice je kvalitně marketingově propagována a to na úrovni regionální. Upoutávky na tuto akci lze možno vidět na billboardech v kraji, v regionálních rádiích i na webových serverech či sociálních sítích. Tradičně se zúčastňuje kolem dvou tisíců návštěvníků. Z územního hlediska je „Kupkofest“ známý a propagovaný na úrovni Zlínského kraje. Účastní se lidé z blízkého i vzdálenějšího okolí. Největší zastoupení je však z obce a sousedních vesnic. Jelikož je program celého konání zaměřen na všechny věkové kategorie, každý si zde může vybrat z pestré škály aktivit, hudebních žánrů i občerstvení. „Jízda králů“ ve Vlčnově Jízda králů patří k nejnavštěvovanějším, neznámějším i historicky nejstarším tradicím v mikroregionu. Je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Její kořeny sahají až do předkřesťanského období. Dříve se konala o svatodušním pondělí, v současnosti však připadá na poslední květnovou neděli. Má iniciační charakter a jakousi neviditelnou mystickou rovinu. S jízdou je spojena pověst o Matyáši Korvínovi, nepříteli národa, který byl v převleku převáděn přes hranice, z toho je odvozena symbolika krále v ženském kroji. Dříve Jízda králů objížděla celou vesnici a byla konána spíše pro komunitu obce. Iniciační charakter spočíval v tom, že osmnáctiletí chlapci vstupovali do světa mužů, vyháněli zlé duchy z prostoru a seznamovali se s hranicemi, které měli chránit. Novodobě je vytyčená trasa jízdy, i z důvodu velkého počtu návštěvníků. Jízdokrálové přípravy probíhají v průběhu celého roku, kdy ročník pořádá krojový ples, kde určí nového krále, obchází vesnici na velikonoční pondělí, staví a střeží májku a zajišťuje další organizační složky. Samotná Jízda králů trvá po dobu tří dnů ve víru pestrých barev i slavnostní atmosféry. Je zahalena tajemnem v podobě krále převlečeném v ženském kroji s růží v ústech. Jeho koně i družina jsou taktéž bujaře nazdobeni krepovými kytkami. Vše je zahájeno pátečním volnějším programem

45

u hudby a tance. Sobota je zasvěcena symbolice předání vlády novému králi, oděném v královském – ženském kroji s jeho družinou i děvčaty v nejkrásnější variantě místního kroje. Určený král má symbolizovat čistotu a nevinnost, proto za krále jdou chlapci ve věku kolem deseti let. Po skončení pořadu a bohatého programu je v „búdách“ připraveno pohoštění v doprovodu místních muzik. S východem slunce začíná jízdokrálová neděle. Je sloužena mše svatá věnovaná na počest ročníku, dříve odvedencům, aby se ve zdraví vrátili z vojny. Poté ročník žádá starostu o povolení Jízdy králů, následně se všichni rozejdou do svých domovů a připravují se na samotnou jízdu. Obléknou si slavnostní kroje, připraví své koně a po setkání u nového krále se spolu vydávají na vytyčenou trasu jízdy do středu vesnice. Vše je v doprovodu hudby, tance a pokřiků, slavnostní atmosféry, emocionální i duchovní pospolitosti. Malebnost jízdy je nepopsatelným emocionálním zážitkem a nezapomenutelným dojmem na krásnou a hlučnou zábavu místního lidu. Po předání krále rodině se převlékají do civilu a všichni se opět schází v královské rodině a společně umocňují svoje zážitky. V průběhu celého víkendu je připraven bohatý program, kdy se v místní galerii koná tematicky zaměřená výstava, jsou zde pozváni různí významní řemeslníci – nositelé kultury, místní i okolní muziky, drobní podnikatelé a další. Organizační i finanční složky podporující Jízdu králů se shodují. Jsou jimi obec, prostřednictvím společnosti Jízdy Králů a Klubu sportu a kultury, rodiny Krále, pořádajícího ročníku a dobrovolníci z okolí. Další finanční záštitou události jsou dotace věnované Ministerstvem kultury, Zlínským krajem a dalšími ustálenými donátory, kteří se již tradičně každým rokem dobrovolně podílí na uskutečňování. Návštěvníci všech věkových kategorií se sjíždí z různých koutů ČR, avšak převážnou většinu účastníků tvoří místní a lidé ze Slovácka. Nechybí zde ani zahraniční účast a slavné osobnosti. Přibližný počet návštěvníků v průběhu celé jízdy králů je odhadován kolem deseti tisíc, avšak počet zájemců o tuto tradici každoročně narůstá.

46

11.6 Diskuze Cílem výzkumu bylo zjistit a analyzovat tradice dochované v jednotlivých obcích národopisné

oblasti

Východní

Slovácko.

Na

základě

výzkumných

otázek

je zformulována následující diskuze. Všechny tyto obce se pyšní bohatými folklorními tradicemi, unikátními kroji, identickým nářečím, temperamentní hudbou i tancem. Nabízí tedy návštěvníkům a zájemcům pestrou paletu turistických cílů, nezapomenutelný zážitek ve spojení s kulturními i folklorními událostmi. V rámci výzkumu bylo zjištěno, že velký počet těchto dochovaných zvyklostí, ať už se jedná o stále trvající tradice, či ty, které byly v průběhu vývoje přerušeny a znovu obnoveny, vychází ve své podstatě z duchovna a symboliky té doby. Lze říci, že již od nepaměti se stalo sdružování společnosti základním kamenem v pospolitosti komunity, vývoje a dosahování společných cílů. Lidová kultura je považována za nejryzejší dědictví národní minulosti formulující prvky českého národa. Zdejší lidé žijí svými tradicemi i folklorem dodnes. Stal se nedílnou součástí jejich života, na což jsou právem hrdi. Z uvedené analýzy vyplývá, že obce vykazují z hlediska geografické blízkosti určitou podobnost, a proto výsledky poukazují jak na tradice společné, tak na zvyky unikátní a charakteristické právě pro konkrétní vesnici. Oblast organizování i finanční podpory je zajišťována identickými subjekty. Realizuje se na několika úrovních. Základní subvence přichází ze strany obce, v podobě dotací z EU, MAS Východní Slovácko i v rámci vyhraněné částky obecního rozpočtu. Vlčnovská Jízda králů je navíc podporována Zlínským krajem i Ministerstvem kultury. Místní spolky zde sehrávají také důležitou roli nejen v pořádání a propagaci, ale i z finančního hlediska. Jedná se o folklorní spolky, různá občanská sdružení a další zájmové skupiny. Zvláštní část podpory je přisouzena skupinám mládeže z příslušných ročníků, bez kterých by některým tradicím hrozil zánik. V neposlední řadě se zapojují drobní a střední podnikatelé, z blízkého i vzdáleného okolí se svými dary či peněžitým obnosem. Neopomenutelnou skupinu tvoří dobrovolníci, nadšenci a milovníci lidové kultury, kteří se zajišťováním vždy rádi vypomáhají. Z načerpaných informací lze vyvodit, že účast občanů na určitých tradičních událostech se diferencuje. Zastoupení věkových kategorií je různorodé, avšak všechny jsou plně obsazeny. Nejvyšší podíl zaujímá střední skupina obyvatel. V rámci teritoriálního 47

vymezení jsou tyto tradice nejčastěji navštěvovány především místními obyvateli, lidmi z blízkého okolí a Zlínského kraje. Mezinárodního rozsahu dosahuje tradiční jízda králů. Další skupinou jsou obdivovatelé folkloru a kulturního dědictví. Na poslední otázku, týkající se důležitosti a přínosu z hlediska regionálního rozvoje odpovídali respondenti obdobně. Pospolitost občanů a komunity, hrdost i reprezentace obce, je dle jejich názoru, hlavním důležitým faktorem v udržování a rozvoji tradic. V zájmu turistů se promítá i přitažlivost regionu i ekonomická úroveň dané lokality. Primárním prvkem je taktéž předávání znalostí, zkušeností a dovedností mladším generacím, které se doposud daří s podporou vzdělávacího systému a existencí daných folklorních spolků naplňovat. Mladší generace pak nachází souvislosti v dávné historii, snaží se pochopit důvod vzniku a váží si vybudovaných a dochovaných tradic. Respondenti vidí důležitost také v cestovním ruchu a nalákání turistů nejen na bohaté hmotné i nehmotné kulturní dědictví, ale také na barvitou přírodu a krásy Bílých Karpat.

11.7 Doporučení Klíčovým prvkem pro zachování tradic a jejich dalšího možného rozvoje je významnost vzdělávacích zařízení. Především mladá generace by již od útlého věku měla být vychovávána k úctě k těmto tradicím a motivována k aktivní spolupráci a podpoře v celém procesu zachování zvyklostí. Dále je důležité zaměřit se na kvalitní marketingovou komunikaci v oblasti kultury a na zvýšení propagace cestovního ruchu. Cestovní ruch novodobě představuje nejdynamičtěji se rozvíjející odvětví, současně je významným faktorem regionálního rozvoje v řadě českých regionů i ekonomik. Tím by se mikroregion stal atraktivním pro větší množství turistů. Vedlo by to k jeho zviditelnění, nalákání investorů či zvýšení příjmů malých a středních podnikatelů. Důležitá je úzká spolupráce vzdělávacích zařízení s místními spolky. Společně pak mohou vytvářet programy právě na podporu a pochopení nutnosti zachování těchto tradic. Z hlediska marketingové komunikace by bylo vhodné vytvořit krátký propagační film reprezentující tyto typické tradice mikroregionu Východní Slovácko. S pomocí této marketingové propagace by se mikroregion dostal více do povědomí nejen v blízkém okolí, ale i na úrovni regionální, popř. národní.

48

12 ZÁVĚR Tato bakalářská práce se zaměřuje na ucelený přehled kulturních tradic, dochovaných v jednotlivých obcích mikroregionu a na návrh možných řešení rozvoje. Východní Slovácko je mikroregionem s bohatou kulturní minulostí a tradicemi, které jsou neodmyslitelně spjaty s tamními lidmi i jejich životem. Teoretická část poskytuje základní přehled o studované problematice, zabývá se základní terminologií, kulturním dědictvím i politikou, ale také institucionálním a finančním vymezením. Je zde okrajově zmíněna národopisná oblast Slovácko, do kterého spadá mikroregion Východní Slovácko. V něm je popsána historie, geografie i kultura celku. Dále jsou stručně představeny jednotlivé obce včetně uvedení jejich spolkových činností. Na závěr je rozebrána koncepce rozvoje kultury se současným strategickým rozvojovým plánem. Vlastní práce obsahuje cíl výzkumu a definuje předmět, kterým jsou tradice, ale i objekt, tedy respondenty. Dále je rozebrán kvalitativní výzkum ve formě interview, jeho struktura a zpracování. Ze zjištěných informací vyplývá, že jsou rozlišovány tradice typické svou povahou pro vybranou obec. V Bystřici pod Lopeníkem se jedná o „Bobkovníky“. Suchá Loz se pyšní svou Kateřinskou zábavou. Korytná se odlišuje několikadenním

masopustem.

Bánov

je

zasvěcen

„Bánovskému

letu“

a Svatomartinským hodům. Nivnice v posledních letech preferuje regionálně známý „Kupkofest“ a k Vlčnovu neodmyslitelně patří Jízda králů. Objevují se zde i zvyklosti, které jsou dodržovány ve všech šesti obcích, jsou jimi různé plesy, masopust, nové „leto“, oslava velikonoc, stavění máje, hodové veselí, mikulášská obchůzka a v neposlední řadě svátky vánoční s živým betlémem. Vybrané obce jsou si tohoto faktu vědomi, a proto je jejich podpora, jak finanční tak organizační, směřována na využití potenciálu tradic a jejich uchování. Společně se na této podpoře podílí i spolková činnost a jednotliví dobrovolníci. Svojí účastí podporují tradice většinou všechny věkové kategorie místních obyvatel, ale i lidé z blízkého okolí, či návštěvníci Zlínského a jiných krajů. Důležitost tradic spočívá v jejich pospolitosti, reprezentaci i hrdosti místních obyvatel, ale také v předávání znalostí a zkušeností mladším generacím. Tradice napomáhají k identifikaci a rozvoji jednotlivce, ale zároveň vedou k integritě komunity. Neméně důležitým prvkem, v souladu s uchováním tradic, je i rozvoj lokálního cestovního ruchu. 49

V rámci doporučení je kladen důraz na vzdělávání mladých generací k motivaci a úctě dochovaných tradic, také na větší provázanost veřejného i soukromého sektoru, spolupráce spolků a dobrovolníků ve vytváření programů na podporu a pochopení nutnosti zachování těchto tradic. Klíčovým prvkem v rozvoji a zviditelnění mikroregionu, jako kulturní oblasti, je doporučována marketingová propagace v podobě krátkého reprezentativního filmu, avšak je nutné neustále se zaměřovat na reklamu a informovanost okolí o daných tradicích, jak na webových a televizních portálech, tak přímo v místě konání. Navržená doporučení jsou praktickým přínosem pro účely jednotlivých obcí ve využití, informovanosti i budoucím rozvoji. V současné době nabývá lidová kultura na důležitosti a postupně se stává potenciálním odvětvím v socioekonomickém rozvoji na úrovni regionální i národní. Proto je nutné nadále tyto tradice udržovat a podporovat i za účelem jejich dalšího vývoje.

50

13 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 13.1 Tištěné zdroje BALÍK, Stanislav a kol. Veřejné politiky v České republice v letech 1989-2009. 1. vyd., Brno:Centrum pro studium demokracie a kultury,2010, 695 s.ISBN 978-80-7325-236 6. BENEDICTOVÁ, Ruth. Kulturní vzorce. Praha: Nakladatelství Argo, 1999. ISBN 807203-212-7 BROUČEK, Stanislav, JEŘÁBEK, Richard a kol. Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Věcná část A-N, 1. vyd. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007, 2 sv. ISBN 978-80-2041712-1 DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: Příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze v nakl. Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0139-7 DVOULETÝ, Milan a kol. Na paletě krojů: slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. 1. vyd. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010. ISBN 978-802-5479-308. EAGLETON, Terry. The idea of culture. Malden: Blackwell, 2000, 156 p. ISBN 978-0631-21966-8. FORET, Miroslav. Marketingový průzkum: poznáváme svoje zákazníky. 2. vyd. Brno: BizBooks, 2012, 116 s. ISBN 978-80-265-0038-4. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000, 207 s. ISBN 80-85931-79-6. GIDDENS, Anthony. Sociologie. 1. vyd. Praha: Argo, 1999, 594 s. sv. 15. ISBN 80720-3124-4 HABARTOVÁ, Romana. Lajbl, marínka, kabát, halena: Příspěvek k typologii mužských svrchních oděvních součástek na Slovácku, ročník LIII. In FLOREC, Ivo a kol. Společenskovědní sborník pro moravsko-slovenské pomezí, odborný recenzovaný časopis. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2011, 11-58 s. ISBN 978-80-86185-99-6

51

HEŘMANOVÁ, Eva, CHROMÝ, Pavel a kol. Kulturní regiony a geografie kultury. 1. vyd. Praha: ASPI, 2009. 348 s. ISBN 978-80-7357-339-3. JANČÁŘ, Josef a kol. Lidová kultura na Moravě: Vlastivěda moravská, země a lid. Strážnice: Ústav lidové kultury, 2000, 373 s. sv. 10. ISBN 80-86156-31-1úlk JANČÁŘ, Josef, JAROCKÁ, Zdeňka a kol. Uherské Hradiště. Uherské Hradiště: Město Uherské Hradiště, 2007. JANČÁŘ, Josef, KRIST, Jan, SOUKUP, Václav a kol. Malý etnografický slovník. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2011, 115 s. ISBN 978-80-87261-70-5. JANČÁŘ Josef, KRIST, Jan. Národopisné slavnosti a folklorní festivaly v České republice. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2007 ISBN 80-86156-90-7 KLAPKA, Pavel, TONEV, Petr. Regiony a regionalizace. In TOUŠEK, Václav, KUNC, Josef, VYSTOUPIL, Jiří. Ekonomická a sociální geografie. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 371-397 s. ISBN 9788073801144. KREJČÍ, Tomáš a kol. Regionální rozvoj: teorie, aplikace, regionalizace. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010, 155 s. ISBN 978-80-7375-414-3. LEŠČÁK, Milan a Oldřich SIROVÁTKA. Folklór a folkloristika: O ľudovej slovesnosti. Bratislava: Smena, 1982, 263 s. MALINOVSKÝ, Jan, SUCHÁČEK, Jan. Velký anglicko-český slovník regionálního rozvoje a regionální politiky evropské unie, katedra regionální ekonomiky. 1. vyd., Ostrava: VŠB Technická univerzita Ostrava, 2006, 1000 s. ISBN 80-248-1117-0 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004, 268 s. sv. 15. ISBN 978-808-6429-250. PETRÁČKOVÁ, Věra, KRAUS, Jiří a kol. Akademický slovník cizích slov: [A-Ž]. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 834 s. ISBN 80-200-0982-5. SURYNEK,

Alois,

KOMÁRKOVÁ,

Růžena,

KAŠPAROVÁ,

Eva.

Základy

sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha: Management Press, 2001, 160 s. ISBN 80-7261038-4 The world book encyklopedia. 2 v. Chicago: 1998. ISBN 0-7166-0098-6.

52

Zákon č. 203/2006 Sb., O některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů

13.2 Internetové zdroje15: Bánov: Z historie Bánova [online]. 2007-2013. Dostupné z WWW: . Bánov: Bánovské leto 2013 – NEDEĚLE [online]. 2013 Dostupné z WWW: . Bystřice pod Lopeníkem: Historie obce [online]. 2013. Dostupné z WWW: . BusinessInfo.cz: Hlavní faktory regionálního rozvoje ČR [online]. 2007. Dostupné z WWW:. Klub sportu a kultury Vlčnov [online]. 2012. Dostupné z WWW: . Korytná: O naší obci [online]. 2011. Dostupné z WWW: . Korytná: Fašank [online]. 2009 Dostupné z WWW: . Kupkofest: Galerie [online]. 2012. Dostupné z WWW: . MAS Východní Slovácko: Strategický plán LEADER – 2007 – 2013 [online]. 2011. Dostupné z WWW: . MKCR: Komparace systémů finanční podpory v ČR s vybranými vyspělými státy [online] 2008. Dostupné z

15

Všechny tyto internetové zdroje byly citovány a ověřeny ke dni 20. 12. 2013.

53

MKCR: Příspěvkové organizace [online] 2007. Dostupné z WWW: < http://www.mkcr.cz/ministerstvo/prispevkove-organizace/default.htm> MKCR: Státní kulturní politika České republiky 2009 – 2014 [online]. 2009. Dostupné z WWW: . Nivnice: O Nivnici [online]. 2013. Dostupné z WWW: . Slovácké muzeum: O muzeu [online]. 2013 Dostupné z WWW: . Strukturální fondy, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR: NUTS [online]. 2013. Dostupné z WWW:. Suchá Loz: Historie [online]. 2007-2011. Dostupné z WWW: . Vlčnov: Současnost obce [online]. 2013. Dostupné z WWW: . Východní Slovácko: Strategický rozvojový plán mikroregionu Východní Slovácko [online]. 2006. Dostupné z WWW:. Východní Slovácko: Vítejte v mikroregionu Východní Slovácko [online]. 2013a. Dostupné z WWW: . Východní Slovácko: Geografické vymezení mikroregionu [online]. 2013b. Dostupné z WWW: . Východní Slovácko: Kultura v regionu [online]. 2013c. Dostupné z WWW: . Východní Slovácko: Vítejte v mikroregionu Východní Slovácko [online]. 2013d. Dostupné z WWW: .

54

14 SEZNAM ZKRATEK CHKO

Chráněná krajinná oblast

ČNR

Česká národní rada

ČR

Česká republika

EU

Evropská unie

ICOMOS

Mezinárodní rada pro památky a sídla

LEADER

Program na propojení aktivit pro rozvoj venkovské ekonomiky

MAS

Místní akční skupina

MKCR

Ministerstvo kultury České republiky

NUTS

Nomenklatura územních statistických jednotek

UNESCO

Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu

15 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Symbol mikroregionu

24

Obr. 2: Situační mapa mikroregionu Východní Slovácko v rámci ČR

25

Obr. 3: Mapa obcí mikroregionu

25

16 SEZNAM TABULEK Tab. 1: Společné tradice, zdroj: vlastní archiv

35

Tab. 2: Ostatní tradice v obcích mikroregionu, zdroj: vlastní archiv

39

55

17 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Otázky pro účely kvalitativního výzkumu Příloha č. 2: Rozhovory s jednotlivými respondenty Příloha č. 3: Obrázková příloha

18 PŘÍLOHY Příloha č. 1: Otázky pro účely kvalitativního výzkumu 1. Jaké tradiční zvyky se u Vás v obci dochovaly? 2. Je pro Vaši obec některá z těchto tradic typickou či regionálně známou? 3. Popište prosím blíže tuto tradici… 4. Které subjekty se podílí na pořádání a uskutečňování této tradice? 5. Kdo tyto tradice finančně zajišťuje? 6. Která část populace se zúčastňuje? (věková a územní kategorie) 7. V čem jsou tyto tradice důležité pro regionální rozvoj? Příloha č. 2: Rozhovory s jednotlivými respondenty A. Rozhovor se starostou obce Bánov, s Mgr. Zbyňkem Králem 1. Jaké tradiční zvyky se u Vás v obci dochovaly? Nejjednodušší je to vzít chronologicky jak probíhá rok. Na samém začátku je tradice, která se zde udržuje asi deset let a je jí Tříkrálová sbírka. Dále navazuje plesová sezóna. U nás bývají tradičně čtyři plesy, a to školní, farní, myslivecký a hasičský sbor pořádá šibřinky. Když si vezmeme jednotlivá období, tak se dostaneme k masopustu. Masopust je pořádán v období, které předchází době postní a odvíjí se na třech rovinách. V pátek chodí po obci děti z mateřské školky ve svých úborech za doprovodu maminek a učitelek, obchází největší podnikatele, obchody a obecní úřad, a na každém místě zpívají tradiční písně. V sobotu chodí po vesnici naše folklorní soubory (např. Kohútek, Strůček, Kuřátko) v tradičních krojích či v maskách za doprovodu cimbálové muziky. Nedávno obnovil mužský soubor Hútek pondělní fašank, kdy chodí Hřebenáři (taková bánovská historická tradice), tedy obecní zaměstnanci převlečení za různé postavičky, nejznámější je postava „Jura s cepem“. Tato tradice byla obnovena před třemi lety a setkala se s velkým ohlasem. Těsně před Velikonocemi následuje tradiční chození děvčat s „Novým letem“, jak se u nás tradičně říká. Poslední tři roky se děvčata setkávají v obřadní síni obecního úřadu. Vždy se tu sejde přibližně třicet děvčat v krojích s nazdobenými kočičkami, za bohatého doprovodu všech členů rodiny a s připraveným pásmem. Má to symbolizovat roznášení jara do celé obce. Dále Velikonoce, kdy chlapci nevynechají velikonoční obchůzku. Tyto velikonoční svátky 56

nejsou však spojovány jen s Velikonočním pondělím, ale u nás to začíná Zeleným čtvrtkem, pokračuje Velkým pátkem a Bílou sobotou, následně pak Velikonoční vigílií (večerní bohoslužba, seslání ducha svatého) a Velikonoční nedělí. Na Velký pátek se již deset let tradují pašije, kdy se průvodem vychází od kostela po trase na „bánovsků skalu“ ke Třem křížům. Po této cestě se odehrává čtrnáct zastavení křížové cesty. Po této trase se chodilo i historicky. Ve 30. letech minulého století byly ale tyto kříže zrušeny díky těžbě andezitu a stavbě silnice, avšak v roce 2006 byly zase obnoveny. Dále se zde kolem 11. listopadu konají Svatomartinské hody ke svátku sv. Martina. K nim přibyla od roku 2007 nově vzniklá tradice s názvem „Bánovské leto“ (Shodou okolností byla po povodních v roce 1997 nalezena v archivu v Uherském Hradišti listina potvrzující posvěcení našeho kostela z roku 1743. Toto datum je od roku 2008 při příležitosti posvěcení bánovského praporu spojováno s nově vzniklou tradicí bánovského posvícení zvané „Bánovské leto“, odvozeného od posvěcení kostela). Tato tradice většinou trvá 2 – 3 dny, záleží dle poskládání složek ochotných vstupovat a pomáhat s pořádáním daných činností. Bývá to tak, že v pátek je nějaká zábava a v sobotu je připraven program s tematickým zaměřením. Pořádá se v naší pálenici (zrekultivovaná skládka), kde je dostatek prostoru pro všechny připravené atrakce. Konají se zde ukázky krasojízdy, dravců, přelety letadel, která dětem shazují různé drobnosti. Setkávají se zde obyvatelé Bánova, ale i bývalí rodáci a návštěvníci z okolních vesnic. (Například když bylo Letem světem nad Bánovem, tak se začínalo na letišti u Bánova, kde přistávaly různá letadla a další stroje. To byla jedna část, pak se na to navázalo na pálenici, kde byla přehlídka dravců z Lednice, kteří tam ukazovali asi 30 druhů různých dravců s ukázkami. Jiný rok tam byli zase historičtí šermíři). A takovým způsobem se to sobotní odpoledne většinou odvíjí. Večer tam pak vystupuje nějaká pozvaná kapela či DJ, kde se mohou všichni občané společně bavit. Většinou je však beseda u cimbálu ve školním sále a navazuje na to neděle, kdy se snažíme podporovat obnovování místních krojů pod záštitou souboru Hútek a Zpěvule, přece jenom to v minulých letech trochu upadalo. Tedy v neděli dopoledne je sloužena mše svatá a kolem třetí hodiny začíná folklorní odpoledne, které pořádá folklorní soubor Hútek, který si při této příležitosti zve hosty z blízkého okolí (například zde vystupovali Drmolice z Polešovic, Plkotnice ze Suché Lozi, naše vlastní Zpěvule, soubory z Podluží, z Dolního Němčí, z Vlčnova a z okolí). Vždy se toto odpoledne tráví společně za doprovodu zpěvu a hudby. Ke Svatomartinským hodům patří také Svatomartinská jízda či průvod. Je spojován s koňmi, pláštěm a dobrým skutkem, který sv. Martin vykonal. Tato tradice začala přibližně před 5 – 7 lety a má různé podoby. Trasa jízdy se každým rokem mění. Dříve se jezdilo poklidnějšími uličkami a končilo se u sportovní haly, kde se zpívalo u cimbálu. Poslední roky se však jezdí na bývalé cvičiště, současné dětské hřiště. A to je taková tradice, která Bánovu prospívá, a jsme moc rádi, že se to uchytilo. Dále je to spojeno s pečením svatomartinských rohlíčků, které se zde následně rozdávají a s konzumací svařeného vína, které sponzorují místní podnikatelé. Takže to je další věc, která se váže ke svatomartinským hodům a začíná jako nová tradice. V rámci těchto hodů pořádá škola i výstavu prací žáků, kteří ztvárnili sv. Martina. (Poslední dobou co se uskutečňují výstavy, jednak je to tím, že jsme si pořídili panely kvůli 90. výročí narození Josefa Bublíka, parašutisty, který zahynul po atentátu na Heinricha.) Další pěknou tradicí, kterou zavedli děti, je stezka odvahy. Bývá pořádána ke konci prázdnin, kde jsou kolem pálenice a okolí rozmístěny různé postavičky. Děti chodí až navečer, většinou s baterkami a jsou pro ně připraveny různé soutěže, které končí táborákem. Následují dušičky, spojené se mší svatou, které jsou ale spíše farní akce. Další z nových tradic spojená s Mikulášem, je obecní „zabíjačka“. Dříve však bývala na fašank. Zase se koná na pálenici, kde se sejde celá vesnice, pro 57

kterou je obecními zaměstnanci a skupinou seniorů připraveno pohoštění a program místního spolku či harmonikáře. V současnosti je tato tradice občanům vzácná, jelikož mnoho zabíjaček už vymizelo. Na začátku adventu s obchůzkou Mikulášem je také spojováno rozsvěcování vánočního stromku. Pořádá se asi třetím rokem, kdy vystoupí mateřská školka s nějakým jednoduchým pásmem. S blížícími se Vánocemi, míváme předvánoční besedu se seniory spojenou s vystoupením mateřské školky či souboru s občerstvením a posezením. Také je pro nás tradiční Boží hod vánoční v kostele, který bývá pořádán 25. prosince spojený s přehlídkou bánovských souborů a s pozvanými hosty. Pokaždé se pořádá v duchu určité myšlenky a bývá hodně navštěvovaný. Z těch dalších, blížící se konec roku a Silvestr se slaví individuálně, takže si myslím, že zhruba takový přehled toho všeho co se během roku odehraje, je asi shrnuto v kostce. 2. Je pro Vaši obec některá z těchto tradic typickou či regionálně známou? Myslím si, že typickou je jednak „Bánovské leto“ a jednak je to Svatomartinská jízda. Vím, že je těch jízd na sv. Martina hodně, jak jsme zjistili z nějaké promluvy, jelikož je u nás kolem sta kostelů zasvěcených sv. Martinovi. I přesto si myslím, že my jsme byli jedni z těch prvních, kteří v okolí s touto jízdou začali, a řekl bych, že je to už takové zaběhlé a vždycky spojené s nějakou profesionální skupinou, která předvede vystoupení. To si myslím, že tohle jsou takové dvě hlavní tradice u nás. Je i nějaký folklorní soubor, který by Vás regionálně reprezentoval? Je jím soubor Kohútek, který letos slavil 40. let od založení. Z dětského souboru se vyvinul dospělý. Kohútek vznikl ve škole a v současnosti si ho poslední generace přetáhla na ten dospělý. Ve škole Vlastimil Ondra založil dětský soubor Kuřátko, které slavilo již 10 let. Z první generace kuřátka vznikla zase cimbálová muzika Strůček s Tomášem Beníčkem jako primášem. A tak se to všechno prolíná. V návaznosti na Kohútek vznikl před 5 lety mužský soubor Hútek, tedy zpěváci kteří už jsou starší. Je nás 18 členů, hodně se navštěvuje okolí a myslím si, že je to velmi dobře, když se takhle lidé schází. A aby naše ženy nezůstaly pozadu, tak máme „Bánovské zpěvule“, které založila a vede paní učitelka Vystrčilová zakladatelka Kohútku. A takovým způsobem se u nás folkloristé přelévají do různých souborů. 3. Popište prosím blíže tuto tradici… Tato tradice byla už podrobněji popsána v otázce první. 4. Které subjekty se podílí na pořádání a uskutečňování této tradice? Jsou to především folklorní soubory, protože ti k tomu mají nejblíž, ale podílí se na tom také škola. Kdo se ještě podílí na těch tradicích, tak jsou naši senioři. To je klub seniorů, kteří se také podílí na pořádání a organizování tradic. Obec je samozřejmě vtažena do veškerého dění. 5. Kdo tyto tradice finančně zajišťuje? Především obec a třeba i na jednotlivé akce máme fond mikroprojektů v rámci místní akční skupiny Východního Slovácka. Těmito penězi se přispívá vlastně i na naše Bánovské leto. Podílí se na tom i nějaké soukromé subjekty? Podílí se u nás konkrétně, když jsem mluvil o té Svatomartinské jízdě, tak tam poskytuje svařené víno pan Petráň, takže ti větší podnikatelé. Na financování krojů, jejich pořizování a doplňků se podílí také dotace z místní akční skupiny v rámci Leaderu EU. V rámci Východního Slovácka jsme měli možnost získat finanční prostředky, kdy každá z obcí dostala určitý obnos. Tyto finance jsou potom rozděleny i na obecní akce a také na pořizování krojů či nástrojů jednotlivých spolků. A proto si myslím, že je pro regiony strašně důležité, aby dotace nebyly pro tyto účely rozdělovány přes naše centrální orgány. Myslím si tedy, že je mnohem důležitější a mnohem efektivnější financování z místních akčních skupin. A díky tomuto financování se uskutečnila celá škála projektů v každé z obcí mikroregionu. Například u nás si Hútek pořídil boty, opasky, kalhoty a kabát, díky 58

těmto financím. Dále i Kohútek si tak pořídil nový cimbál či hudební nástroje a taky nějaké části krojů. Takže tímto způsobem dochází k financování v rámci MAS Východní Slovácko. 6. Která část populace se zúčastňuje? Já bych řekl, že některých akcí, se zúčastňují téměř všechny věkové kategorie. My se snažíme, abychom našimi akcemi zaujali i děti, aby si zvykly. Je to prakticky předávání tradic těm mladším generacím. Proto také třeba bývají na to „Bánovské leto“ zvané různé dětské atrakce – trampolíny, malování na obličej, jarmarky. Jsme rádi, že se na jarmarku prezentují naši občané se svými výrobky, například tradiční prodej keramiky Adély Volné. 7. V čem jsou tyto tradice důležité pro regionální rozvoj? Já si myslím, že vůbec ten náš kraj je úžasný v tom (nemyslím teď jen Bánov a mikroregion Východní Slovácko, ale Slovácko celkově), že je zde ve velké míře upřednostňován folklor a tradice, které bychom těžko hledali ve zbytku republiky nebo možná i jinde za hranicemi. Například když jsme byli s Kohútkem v Itálii a začali jsme vystupovat, bylo vidět, že náš folklor je zajímavý svým temperamentem a ta západní kultura je trošku taková umírněnější, tam ty folklorní skupiny jsou především seniorské. Když začali vystupovat naši mladí a trochu se do toho obuli, v okamžiku se kolem nich seskupilo mnoho lidí, kteří hned zjišťovali, odkud jsme. Myslím si, že pro mě osobně jsou tradice velmi důležité, protože udržují takovou pospolitost, že lidé mají něco, s čím se rádi ukážou. Jednak ty tradice navazují na to, že vzdělanost a celá ta naše kultura má křesťanské kořeny a vlastně kroj sám o sobě vždycky byl slavností oděv, který se nosil především do kostela, pak se od toho odvíjely zábavy a různé další věci. Jsou i důležité hlavně z toho důvodu, že když se občané dané obce schází u tradičních příležitostí, tak mají k sobě mnohem blíž. B. Rozhovor se starostou obce Suchá Loz, s Bc. Václavem Bujáčkem 1. Jaké tradiční zvyky se u Vás v obci dochovaly? V naší obci se dochovala spousta zajímavých a výjimečných tradic, které v jiné části České republiky nenalezneme. Což samozřejmě platí o celém regionu Slovácko. Konkrétně tedy naše obec je proslulá Kateřinskou zábavou s právem žen na celovečerní dámskou volenku a bojem „o botu“, u nás lidově zvanou „Kača“. Další tradiční slavností je pouť, neboli u nás nazývané hody na sv. Rocha. Tyto hody jsou zde slaveny na počest vystavění kaple sv. Rocha z roku 1886, která symbolizuje ukončení morové epidemie. Tedy délka trvání našich hodů trvá od pátku až do neděle, kdy je připraven program na celý víkend. Například letos se začalo hudební zábavou na našem fotbalovém hřišti v pátek, v sobotu byla dechová zábava a pozvaní hosté u obecního sálu a v neděli byl připraven program už od rána. Začalo se mší v kostele sv. Ludmily, byla zde na obecním úřadě pořádána výstava fotografií našich místních fotografů, dále zde bylo otevřeno nově zrekonstruované obecní muzeum a došlo k otevření třetího pramenu a nově postaveného altánu u naší kyselky „Slatiny“. V tento den se sem sjedou lidé ze všech koutů, rodiny našich občanů a hlavně okolní vesnice a společně „hodujeme“ až do večera, kdy naši sportovci pořádají další hudební zábavu. Vždy se sem sjedou i kolotoče a drobní podnikatelé s cukrovinkami a domácími výrobky. Dalšími tradicemi, které se zde stále udržují, je masopust pořádaný hasiči s maškarním průvodem. Děvčata chodí s novým „letem“ a roznáší po vesnici jaro. K Velikonocím neodmyslitelně patří „mrskačka“ a klepáči, kteří chodí těsně před zahájením samotných Velikonoc. Den před Mikulášem, 5. prosince chodí po obci Mikuláš, čert i anděl a obchází rodiny s malými dětmi a požadují po nich básničky či písničky. Ptají se jich také na to, jestli poslouchají. V závěru jim předají dárky. V obci se pořádají také různé jarmarky, velikonoční či vánoční, různé plesy, závody či stezky odvahy. O Vánocích je lidmi z obce sehrán živý betlém před místním 59

kostelem. Na večer 30. dubna se zde staví máj, pořádaný ročníkem. Ten se následně po celý měsíc střeží, aby jej nikdo z okolní vesnice nemohl podřezat, což by znamenalo ostudu. Na konci měsíce se máj kácí a stejně jako u stavění propukají bujaré oslavy. 2. Je pro Vaši obec některá z těchto tradic typickou či regionálně známou? Určitě typickou a přinejmenším regionálně známou je naše tradiční Kateřinská zábava a jako další bych uvedl Sucholožské hody, které do obce nalákají vždy mnoho turistů, jelikož se konají v srpnu, kdy je hezké počasí a tedy i možnost všech druhů turistiky. 3. Popište prosím blíže tuto tradici… Co se týče Kateřinské zábavy, koná se vždy v listopadu ke svátku sv. Kateřiny. Je to tradice s právem žen a bojem o botu. Jelikož místní kulturní dům je pestře vyzdoben krepovými papíry, které se sbíhají ze všech rohů do středového bodu, kde visí pod zeleným věncem „krpec“ obalený alobalem, jako symbol ženského práva. Právo žen končí se strhnutím boty, kterou pečlivě stráží ročník. Tradičně se jedna dívka z ročníku obléká před kamerou a chlapci z ročníku se u ní schází. Společně pak jdou do sálu, kde se setkají s ostatními. Zahájení celé akce je průvodem kolem kostela, před dům starosty až zpět ke kulturnímu domu. Vše za doprovodu hudby, tance a přihlížejících. V sále se pak zahajuje tancem v kruhu pod botou, za doprovodu harmoniky. Na úvod vybraný pár z ročníku vítá hosty a přeje jim příjemnou zábavu. Kateřinská zábava původně vznikla na počest odchodu odvedenců na vojnu, jako rozlučka s rodinami a svými děvčaty. 4. Které subjekty se podílí na pořádání a uskutečňování této tradice? Kateřinskou zábavu pořádá vždy příslušný ročník (většinou děvčata a chlapci ve věku 17 let), který právě vystupuje v kroji, spolu s rodiči, jak je tomu už několik desítek let, za podpory obce a spolků. 5. Kdo tyto tradice finančně zajišťuje? Finanční podpora je opět zajišťována ročníkem a rodiči. Obec poskytuje prostory místního kulturního domu a místní podnikatelé napomáhají sponzorskými dary. 6. Která část populace se zúčastňuje? (věková kategorie, územní kategorie) Většinou se „Kače“ účastní všechny věkové kategorie, od nejmenších až po ty nejstarší generace. Je to způsobeno i v rámci rodinných kruhů, kdy prarodiče chtějí vidět své vnuky a vnučky v krojích a průvodu. Převážná většina návštěvníků je místních, avšak účastní se i okolní vesnice a další zájemci o tuto folklorní tradici 7. V čem jsou tyto tradice důležité pro regionální rozvoj? Zejména jsou tyto tradice důležité v rozvoji cestovního ruchu, v uchování těchto tradic ve formě mezigeneračního předávání a udržování. Návštěvností akcí dochází k podpoře a zviditelnění obce a vytváření jakési image a širšího povědomí nejen kulturních tradic, ale i přírody a krásy Bílých Karpat. V rámci cestovního ruchu pak dochází k přísunu financí i menším podnikatelům z obce, např. pohostinství. Obec prostřednictvím Centrály Cestovního ruchu Východní Moravy dává na vědomí, kdy se koná nějaká kulturní či jiná akce v obci. C. Rozhovor s kronikářkou obce Suchá Loz, s Mgr. Evou Gazdíkovou 1. Jaké tradiční zvyky se u Vás v obci dochovaly? Jedná se spíš o zvyky, které někteří pamatují a tak je znovu obnovily. Dříve to po období asi 40 let mělo úpadek a asi jediný zvyk, který přetrvával v těch rodinách tak bylo „nové leto“. Kdy malé holčičky chodí v krojích a v ruce nosí větvičku, která představovala to „létečko“. Na větvičce jsou růže se svatými obrázky. Většinou chodily po rodinách a dostávaly za to výslužku, jakoby za to, že přinesly jaro. To si myslím, že je to jeden ze zvyků, který se u těch malých dochoval. Potom ty církevní zvyky, které se až po revoluci dostaly u nás do popředí,

60

znovu se obnovilo. Například Boží tělo nebo poděkování za úrodu, myslivecká mše, skautská mše. Další zvyk, který se dochoval a nepřerušil tradici, je Kateřinská zábava. Víte, k jakému datu se vztahuje vznik této Kateřinské zábavy? To netuším, bohužel jsem na to nikdy nenarazila. I když jsem prohlížela kroniky i z roku 1952, není tam ani zmínka o této tradici. Spíše se tam píše o zemědělských záznamech. Ale o tradicích se tam nikde nepíše. Jen pan Martin Beníček, dřívější kronikář, zapisoval podrobněji stavbu a svěcení našeho kostela. Další tradice, které se obnovily a jsou zásluhou místních „skautů“ jsou například Vynášení smrtky, k nim se později přidala i mateřská škola a škola. Dále zde byl Bukotkinův závod. Je to tradiční závod, který dříve pořádala škola, ale potom to převzali skauti. Je to tříčlenný závod dětí, dvou věkových kategorií. Pořádá se na počest J. J. Bukotkina, který zde byl upálen Němci. Další tradicí jsou velikonoce, které jsou ve všech vesnicích. Není to však typické pro vesnice, ale všeobecně pro Slovácko. Když to vezmeme od ledna, tak jsou plesy. Dříve těch plesů bylo víc, které pořádaly různé spolky. Například zahrádkáři, červený kříž, štěpánská zábava. Co tady v obci momentálně je, tak myslivci znovu obnovili zvěřinové hody, kde se prezentují. Obec pořádá ples, Farnost pořádá ples, ale ten je většinou v Bánově. Ale co se obnovilo pochovávání basy, které tady pořád nebylo. Bylo to tehdy nějak přes zahrádkáře, kteří pořádali i vinobraní. Dále dožínky symbolizují právě připomenutí toho práva a toho děkování za úrodu. Sucholožský masopust, který současně pořádají Hasiči, avšak nikde není zaznamenáno, jak tomu bylo dříve. Ale myslím si, že dříve před válkou, určitě chodili, avšak nikde nejsou tyto informace zaznamenány. Takže se pořádá to pochovávání basy, je to spojené se zabíjačkou. Hasiči teda převlečení za maškary chodí po té vesnici a pak je pochovávání basy. Pokaždé jsou téma a scénky jiné. Potom co pořádá škola, tak je slet čarodějnic, spíše taková hra pro děti, pro zpestření. Děti mají masky a hrají si na čarodějnice a kouzelníky. Ve škole bývají besídky ke dni matek a vánoční. Je to vystoupení, kde děti předvedou, co umí a co se naučili. Dalším zvykem je stavění máje, který pořádá ročník. Dříve to byli chlapci, kteří šli k odvodu. Nevím, jestli tomu bylo tak i dříve, ale v současnosti se začíná prosazovat, že si každý sám staví májku, nějaký spolek nebo společenství rodin. Že to není jen ten hlavní máj, ale je jich po té obci víc. Na konci měsíce je kácení máje. Církevní záležitostí je první svaté přijímání i Boží tělo. Je to zajímavé. Dříve to tady určitě bývalo, ale s nástupem komunistů bylo zrušeno. Po revoluci se to zase obnovilo skoro v každé vesnici. Je zajímavé tím, že s tělem pána Ježíše, s tím symbolem, se chodí průvodem od kostela k 4 oltářům, které představují světové strany. Symbol je v tom, aby se pán Ježíš dostal všude, až k těm obydlím v té vesnici. Pak se nazpět chodí do kostela. Dále je tradiční pouť ke kapli sv. Petra a Pavla. Kdy jde procesí lidí k té kapli na svátek Petra a Pavla a jdou nahoru k morovému hřbitovu. Dříve zde působila jedna paní učitelka Lucká, která sepisovala, jak vypadaly tehdejší kroje a jak se vlivem moderny měnily. Jak se měnily barvy, rukávce, košile a tak dále. Teď náš současný kroj je tedy moderní a je jiný než ten, který vznikl ve 40. a 50. letech. Takové zajímavosti a tak se každá vesnice od sebe lišila. Pak z těch moderních bývá skautský tábor každý rok, pokaždé na jiném místě. Dále sucholožské hody. Ty hody jsou k připomínce sv. Rocha. Kdy byla postavena kaplička sv. Rocha, kvůli tomu, že zde hodně lidí umíralo na morovou nákazu. S tím se spojily ty hody. Potom byl problém, kdy se vystavil nový kostel, a nevědělo se, kdy se má ten kostel posvětit. Protože vždycky ty hody byly k posvěcení kostela. Někde však zůstaly císařské hody, které byly pevně dány, kdy chtěli sjednocení. Když se světil kostel, tak se světil na sv. Ludmilu, tedy druhé hody máme i v září, ale už se to zase tak moc neslaví. Není zde však dochovaná žádná vyloženě krojová tradice s právem. Ale dříve byly hody, něco jako dožínky, že chasa v krojích se scházeli většinou po sklízení úrody u hospodáře a zároveň se potom chodilo 61

do kostela, protože byli všichni věřící. Všichni šli děkovat za tu úrodu. Dříve ta mládež chodila za starostou nebo hospodářem a chtěli od něj získat právo se bavit. To byl ten symbol toho práva, který je v každé vesnici jiné, různě nazdobené s různým tvarem. Symbol těch hodů, že mládež má ted povoleno, protože už sklidili, protože byli pod vlivem těch hospodářů, protože pro ně pracovali a oni jim dávali peníze či jídlo. A když získali to právo, tak si uspořádali zábavu, tančili, jedli a pili a bavili se. Proto se tomu říká hody, že hodovali. Myslím si osobně, že to tady také bylo, avšak to nikde není dochované. A mohlo to být i v 19. století a třeba i před válkou. To už bohužel ale nezjistíme. Potom tu druhé hody, hody Ludmilské. Potom se třeba to skautské středisko snaží pořádat akce pro veřejnost. Například dělá drakiádu, výšlap na Velký Lopeník už asi 4. rokem. Začali jsme Suchou Loz plnou strašidel a pak to převzala škola. Ještě se pořádá lampionový průvod při příležitosti vzniku republiky k tomu 28. říjnu. Začali jsme jarmarky asi před 5 lety. Byla tady tendence zkusit i velikonoční jarmark, ale ten se moc neujal. Tak v současnosti se dělá mikulášský jarmark. Děti se tam setkají s Mikulášem, jsou tam různá vystoupení, prodává se tam zboží od místních obyvatel, kteří zde prezentují svoje práce. V prosinci se pořádají besídky, školní, skautská. Skauti také roznáší betlémské světlo, je to světlo přivezené z betléma. Naši čeští skauti si ho nakládají ve Vídni a pak se vlaky rozváží po celé republice a ti jej pak roznáší do domů 24. prosince, přímo na štědrý den. Začali jsme od roku 2002 dělat živý betlém. Každý rok se mění ztvárnění a prostředí, avšak základní postavy zůstávají stejné. Celým motivem bylo, aby se obec sešla o Vánocích a připomněla si narození pána Ježíše. Je to něco jiného, než jít na mši. Je to jiné, když si spolu zazpíváme, podíváme se na představení. A má to daleko asi hlubší význam, záživnější i pro děti. Potom bývají různé vánoční koncerty. Dříve tu byla i Štěpánská zábava, kterou se snaží místní chlapci letos obnovit. Opět to bývalo formou plesu, zábavy a jak se říká „Na Štěpána není pána“. Celý advent je půst, přijde štědrý den, kdy je stále ještě půst, protože se jí ryba. Až na svátek svaté rodiny a na Štěpána už přestává být půst a už je ta zábava, že už je to povolené. Že se prakticky radujeme i z toho narození. Tradice jako takové, že když na začátku vznikne, tak tím, že je nazvaná stejně, tak je tradicí. Ale každá tradice se svým způsobem mění vlivem toho času a vlivem lidí, kteří tradice ovlivňují. 2. Je pro Vaši obec některá z těchto tradic typickou či regionálně známou? Určitě je nejznámější ta naše Kateřinská zábava. 3. Popište prosím blíže tuto tradici… Cílem Kateřinské zábavy byl boj o botu a to, že se dříve odvedenci loučili se svobodou. Historické kořeny této tradice nejsou známy, avšak je to zakotveno v tom, že se ti odvedenci chtěli rozloučit, než půjdou na vojnu se svými děvčaty a zabavit se. Dnes je to tak, že je celou dobu dámská volenka, proto s právem žen, a až se shodí bota v těch 11 hodin, tak nastává pánská volenka. Bota je symbolem dámy. A když tedy shodí tu botu, tak už přestává fungovat to jejich právo. Změny oproti minulosti určitě jsou, ale nejsou zaznamenány. Určitě byly změny v tombole, že dříve babičky říkaly, že neměli takovou velkou tombolu. Dřív se o to starala jen mládež, žádní rodiče, sami si domlouvali kapelu. Nic se neshánělo jako teď, ale všechno si měli možnost koupit vedle v hospodě. Hospoda s něma spolupracovala. Myslím si, že k té Kači patří i ty tětičky. Dřív i na těch zábavách chodily tetičky, sedly si do řádku a sledovaly, co se tam děje a samozřejmě pomlouvaly. Patřilo to k tomu. Byly tam zastoupeny všechny generace. Ti mladí, ta chasa, chodí po obci a na začátku tančí po obci, většinou před kostelem a před starostou a také před sálem. Tančí se také po příchodu do sálu pod botou v kruhu v doprovodu harmonikáře a s vínem, které koluje po vytvořeném kruhu. Následuje úvodní řeč a hraje vždy nějaká dechovka z okolí nebo místní. V sále je zavěšený plakát s básničkou: „Hej, ogaři, poslúchajte, na botu nám nesahajte. Dřív než jedenáct odbije, ať tam bota eště je. Ten, kdo nám ju před 62

tým strhne, 4 litry vína zatahne. A po jedenáctej hodině, lesti zatúžíte po víně, k výčepu ju doneste, 4 litry vína za ňu dostanete.To vám v úctě vzkazuje ročník...“ 4. Které subjekty se podílí na pořádání a uskutečňování této tradice?Ročník, podpora obce a sponzoři. 5. Kdo tyto tradice finančně zajišťuje? Finančně zajišťují rodiče, pak co vydělají, tak si rozdělí. Většinou se jim to vrátí. 6. Která část populace se zúčastňuje? (přibližný počet, věková kategorie, územní kategorie) Dříve navštěvovaly všechny generace. Dneska chodí jen někteří, bud mladí, část té střední generace a staré tam skoro nepotkáš. Většinou z rodiny z toho ročníku. Rodiče, ročník. Z územní kategorie obec a okolí, okolní vesnice. 7. V čem jsou tyto tradice důležité pro regionální rozvoj? Určitě v tom, že se tam ti lidi potkají z toho regionu či mikroregionu a poznávají se. V každé té obci jsou jiné tradice a tak mohou získat nové informace nebo se poučit z různých věcí. Také pro uchování tradic, podpora tradic. Tím, že tam ti lidé přijdou, tak podpoří tu tradici, že to má nějaký smysl a bude to fungovat. To, že to má nějaký smysl a bude se to posouvat dál a tradovat. Aby se to vůbec udrželo a aby mladší generace věděly, jak to bylo dřív. D. Rozhovor s místostarostkou obce Nivnice, s Ing. Marií Kománkovou 1. Jaké tradiční zvyky se u Vás v obci dochovaly? Tak vezmeme to od podzimu, kde máme hody, ty se zde dodržují, ale u nás nejsou krojované hody. Posledních 4 až 5 let si to převzala pod patronát obec s tím, že zajišťuje program, samozřejmě ve spolupráci s různými folklorními spolky. Většinou je nějaká hodová zábava s kapelami z okolí, dále je zde krojové veselí, různé výstavy, také koncert dechovečky mladých a vystoupení Nivničky. Po celou dobu hodů zde přebývají kolotoče a drobní prodejci s balonky, perníčky, cukrovinkami a dalšími drobnostmi. Na konci září se zde pořádá Noční pohádkový les. Na začátku adventu se koná tradiční setkání Seniorů s kulturním programem. Koná se to v Besedě a pod vedením obce. Na konci listopadu se koná vánoční výstava, kterou pořádá obec. Dále rozsvícení vánočního stromu, co se už tedy stalo tradicí, taktéž pod patronátem obce ve spolupráci s folklorním programem. Ze začátku prosince pořádá Jednota Orel Mikulášskou besídku, v půli měsíce TJ Nivnice pořádá Nivnické klobáskování (letos už šestý ročník, takže se to také stává tradicí). Dále se zde koná před Vánocemi Vánoční koncert Nivnické dechovečky mladých, pak také Vánoční koncert Dechové hudby Nivničanka. Pod záštitou farnosti se zde koná 24. prosince Vítání ježíška u Kaple nejsvětější trojice. Po novém roce se koná Tříkrálová sbírka, kterou pořádá charita a místní farnost. V lednu zde máme mnoho plesů: hasičský, farní, myslivecký. Na začátku února se zde koná maškarní veselí, dále ke konci měsíce sportovní ples. Tyto plesy jsou vždy pod záštitou spolků. V průběhu roku se zde pořádají různé košty, například klasický košt slivovice (myslím třetí nebo čtvrtý ročník), dále i košt hub. Následuje nivnický fašank, avšak ten u nás není tak rozšířený jak v okolních vesnicích. Na nové leto chodí malá děvčátka v krojích, avšak to je spíše jen v rodinném kruhu. Na velikonoce obchůzky, ale krojované obchůzky dodržuje soubor Nivnička pod vedením Vlastika Ondry a dále skupinky, které se domluví a chodí za příbuznými a známými. Na začátku dubna se koná již tradiční Vándrácká 50 přes Bílé Karpaty, kterou pořádá turistický oddíl. Pořádá se zde více než 20 ročníků. V dubnu se zde také otvírají zahrádky. V květnu následuje stavění máje, které vždycky pořádá ročník, teď tedy už odvedenci. Obec vstupuje do pořádání výpomocí s pořízením stromu. Na konci se zde koná také Pouť u kaple nejsvětější trojice, pod záštitou farnosti. Vždy se jde v krojovaném průvodu od kostela až přímo ke kapli, kde se koná mše svatá. V červnu se zde otvírá bazén a s tím 63

následující měsíc přináší různé soutěže v nohejbalu, v beach volejbalu a také se rozjíždějící Kupkofest, současně pátý ročník. 2. Je pro Vaši obec některá z těchto tradic typickou či regionálně známou? Asi bych tady zmínila tu naši Vandráckou 50., která se koná již desítky let, a jezdí sem obyvatelé z celé ČR. Takže tento pochod je zaměřen hodně i na cestovní ruch a turistiku. Avšak o tomto by Vám více řekl pořadatel z turistického oddílu Jiří Miškár. V rámci této Vandrácké, zde obec vstupuje jen s nějakými sponzorskými dary, jinak to mají celé na starosti oni sami. Dále možná, co by se sem dalo zařadit jako typickým v současnosti je Kupkofest. I když se nepořádá tak dlouho, tak sem jezdí mnoho lidí z blízkého i vzdálenějšího okolí. Je to akce velká a reklamy jsou na tuto akci do dálky šířeny a propagovány. Bylo to pod záštitou obce. 3. Popište prosím blíže tuto tradici… Celý název akce je odvozen od věty „jdeme na kupko“ tedy na místní koupaliště v areálu Nivnické riviéry. Letos tento multižánrový festival slavil čtvrté výročí a je zaměřován na rodiny s dětmi. V průběhu dne je připraven bohatý program na dvou pódiích. Jedno pódium je hlavní, kde vystupují známější skupiny, ale i místní rozvíjející se menší kapely. Druhé pódium je ponecháno pro milovníky dechovky, cimbálu a country z blízkého okolí. Vše začíná v odpoledních hodinách a končí nad ránem. Po celý den je možné v areálu hrát různé míčové hry, plavat, je zde možné zakoupit občerstvení od místních podnikatelů. Pro děti jsou zde připraveny různé hry, pro ty starší souboj ve vodním fotbálku. Hra však trvá několik hodin, avšak vítěz získává týdenní zájezd do Itálie. Na hlavním pódiu pak organizátoři věnují zástupcům některých z dětských domovů malé dary. Celá událost je v regionálním měřítku, kdy místní kapely natáčí krátká videa a šíří je na webu i na sociální síti. Další propagace je regionálními rádii, televizí či na billboardech. 4. Které subjekty se podílí na pořádání a uskutečňování této tradice? Vandráckou tedy pořádá pan Jiří Miškár, který je předsedou turistického oddílu. Co se týče Kupkofestu, tak ten zajišťuje Tomáš Vytásek z Korytné a obec. 5. Kdo tyto tradice finančně zajišťuje? Na Vandráckou taktéž přispívá obec, avšak jinak zajišťuje oddíl a také mají své sponzory, které by věděl výše zmiňovaný pan Miškár. Kupkofest je financován hlavně obcí ve spolupráci s různými sponzory. Co se týče sponzorů, tak se jedná většinou o sponzory tady z okolí. Pokud nějakou akci nemá obec vyloženě na starosti, tak sem pořadatelé většinou posílají žádosti o spolufinancování, takže se jim vždycky něco v radě schvaluje. 6. Která část populace se zúčastňuje? (věková kategorie, územní kategorie) Na Kupkofestu víme, že se zúčastňuje zhruba kolem 2 tisíců lidí, většinou úplně pro všechny. Od malé až po velké, protože si tam každý může vybrat to své. A to si myslím, že už to začíná být hodně známé. Co se týče věkové kategorie, tak se většinou zúčastňují opravdu všichni. Jak kupkofest, tak i vandrácká. A územně je Kupkofest přes Zlínský kraj určitě a Vandrácká bude víc, i z Čech. To vím, že sem jezdí hodně turistů i s noclehem. 7. V čem jsou tyto tradice důležité pro regionální rozvoj? Co se týče toho regionálního rozvoje, tak je to hlavně z důvodu nalákání turistů. Protože jedná se vlastně o propagaci naší obce svým způsobem a jakousi image obce. E. Rozhovor se starostou obce Korytná, s panem Vladimírem Jančou 1. Jaké tradiční zvyky se u Vás v obci dochovaly? Máme u nás tradiční obecní ples, který je organizován obecním zastupitelstvem již více než 10 let. Také se zde pořádá maškarní ples. Tradičně bývá hojně navštíven a obdarován dary od sponzorů. Dále zde máme tradiční fašankové oslavy s populárním pochováváním basy v pondělí a úterý 64

před popeleční středou. Akce je zabezpečována ročníkem. Před velikonocemi chodí malá děvčátka na „nové leto“ a na velikonoční svátky chodí chlapci s korbáčema. Tato šlahačka je na velikonoční pondělí, kdy kluci chodí za děvčaty a se slovy „abys neoprašivěla“ děvčatům nabijí, načež obdrží většinou malovaná vajíčka. Slaví se zde i první máj. V jeho předvečer se máj staví a organizátory jsou opět ročník spolu s doprovodem hudby. V současnosti si staví svůj máj i děti z mateřské školy. Další tradicí, která se zde od roku 1999 opět obnovila, je Oslava Božího těla, kdy chodí nastrojené družičky s košíky s květy. Přitom hraje dechová hudba a společně se jde z kostela ke kapli Nejsvětější Trojice. Na sv. Václava zde máme hody. V listopadu zde také oslavují Dušičky. Den přes sv. Mikulášem chodí občané převlečení za Mikuláše, čerta a anděla a navštěvují rodiny, které mají děti. Vždy je připraven bohatý program na celý víkend, pod záštitou místních spolků a naší obce. Po Štědrém dnu se zde slaví i Den sv. Štěpána, který je považován za svátek chlapců, protože se říká, že na Štěpána každý sobě za pána. Nový rok je zase svátkem holek. V tyto dny se chodí do kostela v krojích. Dále zde máme tradiční chození za řezníky 27. prosince. Tento zvyk se zde traduje od nepaměti a tito chlapci (opět dříve odvedenci, dnes již ročník) chodí po vesnici a zpívají a kontrolují dobytek. Děti z mateřské i základní školy zde pak pořádají obvykle vánoční besídku v prostorách kostela. 2. Je pro Vaši obec některá z těchto tradic typickou či regionálně známou? Typickou tradicí či zvykem je pro naši obec Korytná určitě masopust. Zapojují se do něj snad všechny složky v naší obci. Další zajímavou tradicí jsou naše Svatováclavské hody. 3. Popište prosím blíže tuto tradici… Fašank neboli masopust se u nás udržuje už desítky let. Jelikož se odvíjí od Velikonoc, není tedy pevně stanovené datum. Masopust je u nás slaven ve dvou dnech. Začíná v pondělí, které je krojové a dále v úterý je maškarní. V pondělí chodí po obci, dům od domu, ročník v krojích (krojovaná chasa) společně s našimi muzikanty. Doprovod jim také dělají naše děti z mateřské školy. Ročník to pořádá z toho důvodu, že dříve tyto akce pořádali kluci, kteří měli jít na vojnu a kteří chodili po obci hlavně za děvčaty. Dnes jak jsem řekl, chodí po celé obci. Před každým domem se tančí a zpívá. Další den již chodí průvod v maskách a další spolky. Lidé jim většinou připraví nějaké pohoštění, které většinou obsahuje slivovici a nějaké koblihy. Současně chodí novodobé masky, jako například nevěsta se ženichem, čerti, medvěd, doktor a prakticky cokoliv, co si vymyslí. Večer je pochovávání basy, kde naši občané uslyší veselé historky a pomluvy o našich funkcionářích a zámožných lidech ve vsi, tedy historky, které se udály za celý rok. Většinou se tyto pomluvy týkají různých konaných akcí, starosty či zastupitelstva. Občas se však při pochovávání může stát, že tyto pomluvy některé rozpláčou či dokonce rozzlobí. Muzikanti většinou vyhrávají až do ranních hodin. 4. Které subjekty se podílí na pořádání a uskutečňování této tradice? Především se do těchto akcí zapojují veškeré spolky, které ve vesnici máme. Jsou to tedy soubor Korytňánek, cimbálová muzika Korytňan, spolky jako jsou fotbalisté a hasiči a také náš ženský spolek Ketc. Hlavním pořadatelem je však náš obecní úřad. Masopust pořádá ročník, tedy kluci ve věku 18 let a k nim děvčata ve věku 15 let. Tento věkový rozdíl je historicky zakotven a spojován s vojnou a odvodem na vojnu. Dále například naše hody pořádá většinou opět obec, obecní zastupitelstvo, občanské sdružení doktora Stivara a další složky z obce. 5. Kdo tyto tradice finančně zajišťuje? Jak jsem zmínil již v předchozí otázce, tak i finanční podporu většinou zajišťují bezpochyby pořadatelé, dále také jednotliví sponzoři, avšak hlavní slovo opět má obec. Co se týče právě masopustu, tak ten pořádá

65

roční, který dostane zpětnou vazbou od našich obyvatel, nějaké peníze, které vyberou. To si většinou nechávají a pořádají se z těchto financí následně další akce. 6. Která část populace se zúčastňuje? (věková kategorie, územní kategorie) Záleží na tom, o jaké tradice se jedná. Většinou se ale zúčastňují všechny věkové skupiny z celé vesnice. U masopustu je tomu tak, že se účastní všichni z obce, kteří jsou doma, jelikož se chodí dům od domu. Například u stavění máje vypomáháme koupí stromu, ostatní už je na daném ročníku. 7. V čem jsou tyto tradice důležité pro regionální rozvoj? Jsou důležité hlavně pro soudržnost obce, aby vychovávaly mladší generace k úctě k tomu, co bylo dříve vybudováno a taky pro lásku k rodné vesnici. Snažíme se tyto tradice udržovat proto, aby se zde dochovaly co nejdéle, a proto je neudržujeme kvůli zisku. Jelikož, z vlastních zkušeností vím, že když někdo pořádal nějakou akci za účelem zisku, tak vždycky pak došlo k vymizení této tradice. Avšak vždy vypomáháme a snažíme se, aby i další ročníky a další generace se stále zapojovali a udržovali tyto zvyky i nadále. F. Rozhovor s kronikářkou obce Korytná, s paní Jarmilou Mikeskovou 1. Jaké tradiční zvyky se u Vás v obci dochovaly? V naší obci máme různé tradiční zvyky. Některé již bohužel zanikly, avšak jiné se zde úspěšně dochovaly dodnes. Nedávno jsme zde měli besedu o našich tradicích pro občany, kteří navštěvují místní knihovnu. Proto zde mám připravený harmonogram, jak jdou zvyky po sobě. Při vytváření jsem vycházela i z knihy z roku 1953 z podkladu kroniky od doktora Stivara, z knihy „Podjavořinská dědina Korytná“. Když po listopadových chmurách přišel prosinec, zpravidla se sněhem a mrazy, přišel i Advent. Dříve v Korytné přestávalo veselí, avšak dnes již tomu tak není. Následuje předvečer sv. Mikuláše, kdy místní chlapci chodí převlečení za Mikuláše, anděla a mnoho čertů, občas se objeví i maska smrti. Dříve korytňanští mládenci chodili za děvčaty, dnes již chodí po rodinách s malými dětmi a rozdávají různé dárky či „výprask“. Za týden už zase chodila „Luca“ (vždy předvečer sv. Lucie). Bylo tomu tak, že jeden mládenec dělal „Lucu“ a jiní dva dělali koně. Většinou chodívali opět za děvčaty, které vyšívali či drápali peří. Dávali jim buď dárky, nebo jim provedli nějakou výtržnost. Tento zvyk však po první světové válce zcela zanikl. Nastává štědrý den a s ním, pro některé, celodenní postění z důvodu spatření „zlatého prasátka“. Štědrá večeře se převážně začíná modlitbou (dříve se jedly oplatky s medem, pak polévka a nakonec vdolky a krajánky). Následuje polévka zvaná „kyselica“, ryba a bramborový salát. Tradičně se po večeři rozkrojí jablko a zjišťuje se, jestli se objeví kříž či hvězda. Dále se pouští lodičky se svíčkami z ořechových skořápek a pozoruje se, kam až lodičky doplují. Na stole vždy byla nachystána mísa s ovocem, zeleninou a další domácí úrodou, po vsi chodili pastýři a práskali bičem a přitom zpívali. Dále děvčata házela „střevícem“ jako symbol svatby. Také se lilo olovo. Všechny zmíněné bývalé tradice měli symbolizovat budoucnost a vývoj v následujícím roce. V současnosti se po večeři jde rozbalovat dárky a pak se schází s nejbližší rodinou a sdělují si, co dostali od Ježíška. Pravidelně zde bývá večerní mše svatá. Dříve vánoční stromky nebyly však v každé rodině, rozmach chystání stromků a ozdob byl až po roce 1914. Současně si však Vánoce bez vánočního stromku nedokážeme představit. Následuje první svátek vánoční Boží hod, poté druhý svátek vánoční a to sv. Štěpán. Na Štěpána, jak se u nás říká, je každý sobě za pána. Znamená to, že se užívá sváteční nálady, svobody, a u některých i to, že se mohou opít. Na sv. Jana, který je 27. prosince, chodívají po vesnici chlapci z ročníku, oblečení za řezníky. Chodí do domů kontrolovat dobytek a většinou zpívají, tancují a popíjejí. Dříve tato tradice spočívala v tom, že chlapci chodili za svými děvčaty a chtěli si je koupit. Následuje Silvestr a s ním i Nový 66

rok. Dále se zde koná 6. ledna Tříkrálová sbírka. Dnes je to spíše charitativní sbírka, dříve se však chodilo koledovat. Na Tři krále se světí křída a pak se chodí po vsi a na všechny dveře v každém domě se píší iniciály K + M + B a daný rok. Má to symbolizovat, aby zlý duch nemohl do domu. Následuje popeleční středa neboli škaredá, která představuje začátek půstu. Nastává masopust zvaný také fašank. V naší obci se tato tradice obzvláště udržuje. Dříve se zde fašank slavil přes celé 3 dny (V pondělí chodili maškary „babkovníci“, odrostlí chlapci, kteří zpívali žertovné písně a vyváděli po vsi, chodili také převlečení například za kominíka, vojáky a další. V úterý chodili „hřebenáři“, kteří bývali celí omotaní slámou. Doprovázel je i medvěd, „slaměnáři“ s cepy, kteří před domy hospodářů mlátili cepy, těm kteří neměli ještě vymláceno. Opět se tančilo a dostávali také slaninu a něco k pití, což se následně v hospodě vypilo a snědlo. Večer byla taneční zábava, o půlnoci se za velkého nářku pohřbila basa a tím nastala doba pokání). Dnes se dochovalo slavení ve 2 dnech, v pondělí a úterý. Je to tak, že v pondělí chodí po obci muzikanti a kluci z ročníku (dříve ti, co měli jít na vojnu). Tito chlapci chodí v krojích, tancují po obci a u každého domu jsou většinou pohoštěni slivovicí či domácími koblihy, avšak sami také nabízejí nějaký alkohol. V úterý chodí „maškary“, tedy ostatní soubory v maskách. Chodí tedy například mateřská škola v maskách, soubor Korytňánek s muzikanty a cimbálem Korytňan, dále Mužáci. Chodí se opět po celé obci, dům od domu a děti tančí, hraje cimbál, lidé doma mají nachystané koblihy, čaj a slivovici. Večer je pak tradiční „pochovávání basy“, kde jsou opět lidé z obce převlečení za maškary. Na této akci se pak šíří veškeré informace o obci o lidech, různé pomluvy a tak dále. Toto „pochovávání basy“ znamená dobu rozjímání a to, že začíná půst. Dříve to symbolizovalo přípravu na bohoslužby o svatém týdnu. V každém domě se dříve po 40 dnů modlívalo a postilo a znamenalo to půst před Velikonocemi. Na květnou neděli se světí v kostele „kočičky“, jež dříve měli chránit dobytek proti nemocem a dům proti ohni. Čtrnáct dní před Velikonoci chodí malá děvčátka s „novým letem“ po obci s „kočičkami“ nazdobenými různými svatými obrázky a zpívají písničky. Nastává Velká noc. Na Zelený čtvrtek se obvykle chodí do kostela. V tento den se říká, že „zvony odlétají do Říma“. Od tohoto slavného Gloria začínají chodit po vsi „klepáči“, kteří až do sobotního Gloria nahrazují klepáním zvonění zvonů. Chlapci většinou vychází od kostela, zastaví se u každého z křížů ve vsi a zase se vrací zpět ke kostelu. Na Velký pátek se chodívá opět do kostela a kleká se před křížem. Na Bílou sobotu je slavné „Vzkříšení“. V tento den je i krojová přehlídka a působí zde místní hudba. Nastává Velikonoční pondělí a s ním i „šlahačka“. Po obci chodí chlapci s pomlázkou (u nás nazývané šlahačky, korbáče či tatary) a navštěvují děvčata a vyplácí je, za účelem probuzení jara. Většinou dostanou od děvčat nabarvená vajíčka a mašličku na pomlázku. Den před 1. květnem staví ročník máj. Děvčata pomáhají nazdobit májku a chlapci obstarají postavení máje a dřevo na táborák. Stavění máje má symbolizovat vzkříšení země. Májka stojí, pokud ji někdo z okolní vesnice neshodí, až do poslední neděle v květnu, kdy se máj kácí. S kácením je spojeno i slavení a nějaká hudební zábava. Dříve bývaly po žních dožínky, které zakončovaly práci na poli a sklízení. Nastávají Svatomartinské hody na sv. Václava 28. září. Naše hody jsou od pátku do neděle. V pátek začínají nějakou večerní hudební zábavou, většinou nějaká kapela z blízkého okolí. V sobotu se většinou připraví nějaký program. Pořádá se dopolední vycházka k obrázku sv. Václava a k pramenu „Smraďačka“, místní kyselku, kterou pořádá obecní úřad a starší občané. Odpoledne je vždy na dvorku u školy vystoupení místních folklorních souborů spolu s pozvanými hosty z okolí. Ve večerních hodinách je pak v místním kulturním domě hudební zábava, většinou naše Dechovka Korytňanka. V neděli se začíná mší svatou, fotbalisti pořádají zápas s nějakou okolní obcí a taky se 67

zde mohou občané pokochat výstavkami místního malíře, paličkovaných věcí a dalších z místních zdrojů. Po celý víkend jsou v naší obci různé dětské zábavní atrakce, kolotoče, kde si přijdou na své i děti. V listopadu, na „dušičky“ lidé zdobí své hroby a rozsvěcují svíčky, jako památka zesnulých. 2. Je pro Vaši obec některá z těchto tradic typickou či regionálně známou? Řekla bych, že je typický a významný pro nás několikadenní Masopust. 3. Popište prosím blíže tuto tradici… V první otázce byl už náš masopust popsaný. Ale tedy v pondělí chodí ročník, tedy chlapci ve věku 18 let v krojích. V úterý chodí ostatní z „dědiny“ v maskách. Celé dva dny se tančí a zpívá a prochází celou obcí v souborech. V úterý večer bývá pochovávání basy, které tradičně trvá až do ranních hodin následujícího dne. 4. Které subjekty se podílí na pořádání a uskutečňování této tradice? Mezi subjekty pořádající tradice u nás v obci patří bezesporu obecní úřad, který všechno dění v obci zaštiťuje. Nepochybně mezi další pořadatele patří základní škola i mateřská škola, školská kulturní komise a Sdružení doktora Stivara. Dále také podporují naše místní spolky, jako je soubor Korytňánek, cimbál Mužáci, ženský spolek Ketc, muzikanti Korytňanka a další (hasiči, fotbalisté, včelaři, pečovatelská služba, myslivci, český svaz chovatelů poštovních holubů…). 5. Kdo tyto tradice finančně zajišťuje? Všechny tyto tradice jsou zajišťovány zmíněnými pořadateli a dalšími místními sponzory. Hlavní slovo však má obecní úřad. 6. Která část populace se zúčastňuje? Těchto akcí se většinou účastní celá obec. Konkrétně masopust pořádá mládež a také jim vypomáhají školáci. 7. V čem jsou tyto tradice důležité pro regionální rozvoj? Pro naši obec i mikroregion jsou důležité, jelikož zachovávají a učí děti a mládež hrdosti a aby měli rádi vesnici. Také aby si vážili, co se dochovalo (tradice i kroj) a toho, co udělali lidé v dávné době, zanechat tedy vzpomínku a pokračovat v tradování, aby naše zvyky nebyly zapomenuty. G. Rozhovor se starostou obce Bystřice pod Lopeníkem, s Mgr. Viktorem Machalou 1. Jaké tradiční zvyky se u Vás v obci dochovaly? Chronologicky z těch nejstarších tradic v únoru a březnu máme „fašankovou„ obchůzku s tradičními „Bobkovníky“, stavění máje, nové „leto“, „mrskačka“, hodová pouť do kopců v srpnu. Tato hodová pouť je standardní pouť, avšak průvod nejde klasicky do kostela, ale jde se ke kapli, kde se slouží mše svatá pod širou oblohou. Hody zde trvají celý víkend, kdy jsou pořádány v pátek a v sobotu hudební zábavy spolu s ochutnávkou zvěřinových specialit. V neděli je zmíněná pouť. 2. Je pro Vaši obec některá z těchto tradic typickou či regionálně známou? Řekl bych, že tradice „Bobkovníků“. Také hodová pouť, avšak ne v takovém rozsahu jako v okolních obcích. 3. Popište prosím blíže tuto tradici… „Fašankovou“ obchůzku zde máme trochu jinou, krojovou. Vychází to z tradice, díky které máme i erb a obecní vlajku, kde je jestřáb, který má dohlížet na kraj a 3 šavle. Právě z toho vychází tradice. Existovala zde domobrana, na nedalekém kopci. (Toto území je pohraniční, nárazníkové pásmo, které by se dalo přirovnat k chodům, jelikož je to odlehlé území). Místní obyvatele svoji ochranu řešili sami a to právě domobranou. V zimních měsících, před obdobím půstu, chodili členové domobrany – místní kluci do vesnice a u každého domu zatančili tanec „podšable“, za který dostali něco k jídlu a pití. Tancovalo se s tureckými ostrými šavlemi, které kluci ukořistili nájezdníkům v lese. „Bobkovníci“ se jim říká proto, že jeden z vedoucích kapitánů se jmenoval Bobek. Druhá verze je, že součástí zimních 68

krojů je přes levé rameno a přes boky červený ženský šátek, bud kvůli památce na přítelkyně nebo z důvodu zimy. Jelikož se tyto šátky nosily na „babku“, od toho „babkovníci“. To je tedy druhý z možných odvozených názvů. Dodnes se tedy dochovalo, že dům od domu chodí ročník (dříve odvedenci, kteří měli jít na vojnu), pořádající kluci, kterým říkáme „páni“. U každého domu tancují tanec „podšable“ a zpívají. Na jeden tanec je potřeba dvě čtyřky, tedy osm kluků. V současnosti je však v ročníku málo chlapců, a tak jim chodí vypomáhat starší kluci. Co se týče hudby, hraje jim v doprovodu harmonika a oni při ní zpívají. Tento tanec je poměrně unikátní, bohužel zatím však nemáme možnost pracovat na žádosti do UNESCA, avšak určitě by si tento tanec zasloužil zapsání. Tančí se tak, že stojí ve čtyřce, pravá ruka je na rameni a drží jílec šavle a levá ruka drží špici toho před sebou. Stojí v kroužku, ve kterém se různě pod těmi šavlemi proplétají, proto „podšable“. Tyto dvě čtverky se spojí občas v osmičku, což je ještě náročnější tanec. Ten se však tančí jen před významnějšími domy, například kde se odveden narodil. Unikátní je tato tradice v tom, že tento tanec u nás tančí i ženy. Ty však s chlapci po vesnici nechodí, ale tančí jen večer na hudební zábavě. Chlapci chodí od časných ranních hodin, od šesté hodiny ranní po obci, do odpoledne, pak mají pauzu a následně večer pořádají hudební a taneční zábavu. O půlnoci se již tančí sólo a tento tanec zde tančí i ženy ve svých krojích. Tato ženská tradice, jak je z ústního podání zjištěno, údajně když obec stavěla kanalizaci a vodovod, tak obec chtěla získat nějakou podporu od státu a jeli tedy do Prahy, kde ženy v krojích zatančily tento tanec, muži se rádi podívali a obec získala peníze. Právě na tuto počest zde děvčata tančí tento tanec. Historické kořeny však nejsou známé, avšak traduje se zde tato tradice odnepaměti, každý z generace obce si tímto tancem prošel. Tanec tančíme i na různých akcích, Slavnosti vína, vystoupení s profesionálním souborem Ondráš a další. Ještě stojí za zmínku to, že šavle jsou dřevěné, jelikož ty pravé jsou těžké. Změny oproti minulosti neproběhly. Snažíme se tuto tradici uchovat tak, jak se to tradovalo dříve, avšak přizpůsobujeme se době. 4. Které subjekty se podílí na pořádání a uskutečňování této tradice? My bohužel nemáme prozatím žádný folklorní soubor, který by se věnoval pořádání této tradice, avšak směřujeme k tomu. Současně je to skupina nadšenců, kluci, kteří jsou na to hrdi. Vezmou si tuto akci s pomocí obce, děvčat a rodičů na starost a společně ji organizují. 5. Kdo tyto tradice finančně zajišťuje? Kapitál je vložen opět ročníkem, rodiči i obcí. Z vybraných peněz se hradí náklady. Zbytek se rozdělí mezi pořadatele. Takže nízkonákladová záležitost. 6. Která část populace se zúčastňuje? (věková kategorie, územní kategorie) Účastní se celá obec napříč všemi věkovými kategoriemi. Jezdí sem také obyvatelé a nadšenci této akce z blízkého okolí. 7. V čem jsou tyto tradice důležité pro regionální rozvoj? Je to právě to, na co můžeme být právem hrdí. Minulý rok jsme i jako obec byli oceněni za udržování lidových tradic v soutěži Zlínského kraje. H. Doplňující informace od člena souboru „Bobkovníci“ Lukáše Šupiny Popište prosím blíže tuto tradici… Každá vesnice tohoto regionu žije svým vlastním životem a má své zvyky a tradice. Některé jsou společné, jiné jsou typické pro danou obec. Jedním z takovýchto lidových zvyků, který se dochoval do dnů dnešních je v naší obci Fašank s tzv. „Bobkovníky“. Jedná se o chlapeckou družinu chlapců v počtu po dvanácti, vždy deset chlapců, kteří tančí tanec „pod šable“, jeden harmonikář a jeden „košař“. Košař vybírá od obyvatel obce peníze či potraviny, většinou dle toho, čím je občané obdarují (vejce, slanina, 69

domácí koblihy, slivovice). Tato chlapecká družina obchází o fašanku (či masopustu) celou vesnici, dům od domu, přičemž tančí a zpívají fašankové písně, vždy za doprovodu harmoniky. Tato tradice se váže k 17. století, kdy prakticky vznikla. Na okolních kopcích kolem Bystřice byly rozestavěny hlídky domobrany, v případě vojenského nebezpečí. Když toto vojenské nebezpečí pominulo, stalo se tradicí, že jednou za rok družina tančila po vesnici tanec „podšable“ (odvozeno od jejich zbraní, šavlí) a vybírala a sháněla jídlo a pití na svou obživu. Název „Bobkovníci“ vznikl odvozením od jména velitele Bobka. Tito chlapci byli ve svých taženích a akcích velice úspěšní. Tato akce byla dříve masopustním veselím, tedy v pondělí před Popeleční středou, kdy začíná podle křesťanského kalendáře postní doba. V posledních letech se tato akce koná vždy již o víkendu před masopustem. A to proto, že je doma více lidí, nejsou pracovní povinnosti, aby se tohoto veselí mohli zúčastnit v co největším počtu. Družina chodí oblečená v kroji, což býval sváteční oblek, většinou se v něm chodilo do kostela. Tento sváteční kroj se nosí jen ve vesnicích naší farnosti, tj. Bánov, Suchá Loz a Bystřice pod Lopeníkem. Skládá se z „bruncleku“, což je bílý kabátek, který se nosí místo velké bílé haleny jak tomu bylo dříve. Došlo ke změně kvůli tomu, aby velká halena nepřekážela v tanci. Červené turecké šátky, které bývají speciálně vázané, jsou spíš doménou žen, muži je jindy nepoužívají. Avšak naši „Bobkovníci“ je nosí z důvodu pestrosti a zvýraznění krojové krásy. Také letos, jak tomu bylo i v minulých letech, začala klasicky brzy ráno fašanková obchůzka. Naše obec je však známá i tím v okolí, že zde nechodíme oblečeni v maskách za „maškary“, jak je tomu v jiných obcích, ale jako krojovaní mládenci. Vždy zatančíme před každým domem v obci náš tradiční fašankový tanec „pod šable“ a pokračujeme dál. Tato obchůzka obcí trvá až do pozdních odpoledních hodin. Takovýto fašank je dost fyzicky náročný a my, jako mládenci se musíme šetřit na večerní tradiční „fašankovou“ zábavu, kterou sami organizujeme a kde tančíme se svými děvčaty v krojích. Samozřejmě se zde sejde prakticky celá obec i blízké okolí. Asi takto bych shrnul naše tradiční slavení fašanku a nás „Bobkovníky“ I. Rozhovor se starostou obce Vlčnov, s panem Janem Pijáčkem 1. Jaké tradiční zvyky se u Vás v obci dochovaly? Jízda králů předně, dále děkovná mše za úrodu, která se každoročně koná na okraji vesnické památkové rezervace v části vinohradů. Hody kde je hodové zpívání v „búdách“, konané na sv. Jakuba staršího. Během roku jsou dále stavění a kácení máje, který organizuje jízdokrálový ročník. Na jízdu králů potom navazuje boží tělo. Jsou zde čtyři kapličky, ke kterým se putuje. Účastní se ho ročník, ale i ti, kteří se chystají k prvnímu svatému příjímání. Také plesová sezóna. Na krojovém plese se představí král pro následující rok. Další plesy jsou myslivecký, sportovní, krojový ples, který pořádá klub sportu a kultury – příspěvková organizace obce, která má na starosti sport i kulturu, pořádá a organizuje i financuje tyto události. Také fašank, který zde není až tak tradiční jako v okolních vesnicích. Chodí průvod po vesnici v tematickém zaměření masek. Na Vánoce se využívají památkově chráněné objekty, kde se ukazují dřívější tradiční akce ve formě výstavy – draní peří, lití olova, luca, historické stolování i řemesla a další, které si lidé mohou vyzkoušet a mohou také nahlédnout do doby, jak tomu bylo dříve. Do života vesnice patří i místní galerie s výstavami a vernisážemi. Také nové „leto“ a velikonoce se zde dodržují. 2. Je pro Vaši obec některá z těchto tradic typickou či regionálně známou? Jeden z těch nejnavštěvovanějších a nejznámějších i historicky nejstarších je jízda králů, kde kořeny jízdy králů sahají až do předkřesťanského období, která se dochovala i na jiných 70

místech. Toto konání o svatodušním pondělí, které se termínově překrývá s keltským svátkem, který měl iniciační charakter. Je s ní spojena taková pohádka o převádění Matyáše Korvína, který zde plenil území a byl nepřítelem národa. V každé vesnici jej oblékali do jiného kroje a převáděli přes hranice. I proto je tato tradice zahalena tajemnem v podobě přestrojeného krále v ženském kroji s růží v ústech. 3. Popište prosím blíže tuto tradici… Jízda králů byla zapsaná do nehmotného kulturního dědictví UNESCA, kterému předcházelo úsilí a dokumentování. Žádost se předkládá do centrály UNESCA v Paříži, která monitoruje historii i současnost tradice. Sleduje se odklon od minulosti. Nejezdí se na svatodušní pondělí, ale slaví se to nejblíže k těmto svátkům. Bylo to však ustáleno na konkrétní datum, na poslední neděli v květnu, z důvodu informačního marketingu. Dříve objížděli každou ulici ve vesnici a vyháněli zlé duchy z prostoru. Iniciační obřad byl vtom, že kluci vstupovali do světa mužů, seznamovali je s hranicemi, které měli teoreticky bránit, symbol bojovníka. To se taky změnilo, protože v současnosti už je vytyčená trasa jízdy. Jízda králů opět není datována v žádné kronice, avšak koná se zde od nepaměti. Všechny tyto rituály jsou napasovány na život zemědělského lidu v rovinách plodnosti, poděkování za úrodu a křesťanského charakteru. Díky cestování po světových konferencích jsem si uvědomil, že kořeny, které neustále hledáme, nejsou v historii obce, ani v historii tradice, ale je to v lidech. Není to ani v místě, ani čase, ale v neviditelné rovině a to v člověku. Celá kultura vychází ze zemědělství, jako prapočátek a po celém světě vychází tyto rituály z lidu. Vždycky se jízda králů konala, kdy ti kluci dosahovali plnoletosti. Už má odpovědnost nejen za sebe, ale i za komunitu. Samotná jízda králů trvá 3 dny, avšak pro jízdokrálový ročník trvá celý rok. Schází se společně s děvčaty a plánují přípravy, chodí na Velikonoce, na krojovém plese představují nového krále a chodí po rodinách a shánějí krále. Pořádají máj, který každý den stráží až do jeho kácení, pořádají ročníkovou zábavu a další. Jakmile se blíží jízda králů, připravuje se kroj i výzdoba na koně. Rodiče musí mít připravené pohoštění. V pátek před jízdou je ještě pohodové posezení ročníku u vína a hudby před jízdou. Fungují zde již řemeslníci a hudba. Jízda králů bývá zahájena výstavou v pátek, například cenných obrazů či medailí, malíři, fotografové, řemeslná výroba. V sobotu se začínají připravovat, kdy se již vstupuje do děje a nastává předávání vlády novému králi. Loňský král symbolicky předává vládu tomu novému králi. Toho se účastní i kluci ze současného ročníku a děvčata oblečená v té nejkrásnější variantě kroje, kdy jdou za družici. Kluci již při předávání představují jejich schopnosti a vyvolávají na publikum a obec. Král se poté převlékne do královského kroje, do ženského kroje, který má i při předávání vlády. To naznačuje pradávnost toho rituálu, protože normálně si muži neoblékli ženský kroj. Pokud si dříve muž oblékl ženský kroj, nebylo to jen ze srandy, ale byl v tom vážný důvod, v tomto případě matení při převodu přes hranice. Kroj je pak symbolem ponížení. Do něj se obléká kluk ve věku 10 – 12 let. Král, kterého hlídají, má být symbolem čistoty a nevinnosti, což je i v jeho panictví. Když skončí pořad, jdou se poveselit do „búd“ až do bílého rána. Tam je připravena muzika i pohoštění, lidé sem pak chodí pobesedovat. Zatančí si, zazpívají a baví se. Je zde atmosféra takové pospolitosti, která již současně není normálně běžná. Poslední písničku vždy hraje místní muzika, která by měla nabíjet ostatní lidi energií při východu slunce nad horizontem. Ráno se obléknou do kroje, král do chlapeckého kroje je oblékán před obecenstvem. Je za ně sloužena mše. Což bývalo i dříve, kdy to pořádali odvedenci, kteří měli okamžitě narukovat na vojnu. Mše se dříve sloužila za to, aby se ti chlapci ve zdraví vrátili. Tím vlastně začíná jízdokrálová neděle. Následně po mši se jde na úřad a žádají zde o povolení k jízdě králů. Samozřejmě je to v současnosti jen symbolické. Novodobě se to odehrává jen z očí do očí mezi starostou a ročníkem včetně děvčat. Poté se rozejdou domů a tam rodiny připravují koně. Průvod 71

nikdy nejde z jednoho místa, protože každý z ročníku vychází ze svého domu a sejdou se společně u krále. Již po cestě vyvolávají a sejdou se u krále, který je už převlečený ve slavnostním kroji, pobočníci také. Je to kroj určený vyloženě jen na tuto událost. Odtud vyjíždí průvod svoji trasu do středu vesnice. Trasa je předem připravená z důvodu obrovského počtu přihlížejících a turistů. Jedou směrem ke hřbitovu, otočí se a následuje přehled všech krojů, které se za celý víkend na jízdě králů objevily. Objedou obec v průvodu. Po předání krále do svého domu, se každý rozjede taktéž domů. Tam odstrojí koně, kluci se převléknou do civilu a je tam pohoštění. Navečer se opět ročník schází u nového krále a tam si vypráví vtipné historky a zážitky z průběhu dne. Čímž se semkne ročník a umocní se zážitky. Kdo komu vyvolal a tak dále. Po jízdě králů opět ročník přichází na oběd a pomáhá královské rodině s úklidem a uzavírají tak jízdu králů. Všechny zvyky se samozřejmě dostaly do své podoby s vývojem doby a společnosti, který neustále jde dál. V minulosti, když nebyl žádný vstup, nebyly ani žádné doprovodné programy. Jízda králů projela obcí a tím to končilo. Později sem začali jezdit lidé z blízkého či vzdáleného okolí a tím se jízda králů dostala až do současných rozměrů. Od té doby začala popularizace toho zvyku, který byl dříve jen pro tu komunitu. Postupně se přidávaly i programy a další atrakce. Představovaly se i obyčeje, které se konají tradičně v průběhu roku. Největší motivace byla i podpora dětských souborů. Jízdu králů jezdí jen kluci, kteří mají trvalé bydliště ve Vlčnově. Do mezinárodního měřítka se jízda dostala až po zápisu do UNESCA, kdy akce získá certifikát o světové unikátnosti. A po tom zápisu si lidé ze zahraničí a milovníci těchto kulturních dědictví zjišťují a objíždí právě dané kulturní tradice. 4. Které subjekty se podílí na pořádání a uskutečňování této tradice? Obec v podobě Klubu sportu a kultury a společnosti Jízdy králů, rodiny králů, rodiny jezdců, ale také část lidí z Vlčnova i okolí, jako dobrovolníci. 5. Kdo tyto tradice finančně zajišťuje? Financuje královská rodina, s podporou společnosti Jízdy králů – nezisková společnost, která finančně přispívá rodině a následně i obec. Začala přispívat tato organizace i obec, aby se rodiny nemusely rozhodovat jen z důvodu svých financí, ale aby mohla kterákoliv rodina z vesnice mít tu možnost, že jejich syn bude nový král. Aby to nebyla výsada jen té střední a vyšší vrstvy, ale aby měli možnost všichni. Obrovský programový záběr, který se musí ufinancovat, proto se vybírá vstupné, které slouží k úhradě nákladů a podpoře všech řemeslníků, prodávajících vlastní práci a souborů a dalších účastníků programu. Dále je zde prostor pro lidové řemeslníky – nositelé tradice, kteří získali titul. Opět je to podpora tradiční lidové kultury v hmotné i nehmotné sféře. Pořadatelé dělají prakticky celý marketing nejen této akce, ale i právě řemeslníkům a všem, kteří zde vystupují. Podpora odbytu řemesla. Obec prostřednictvím klubu sportu a kultury, pak jsou to další donátoři, tedy ti, kterým se tradice líbí a dobrovolně přispívají a neočekávají zpětnou vazbu. Těchto donátorů je ustálený počet do deseti, většinou tady z okolí, ale také například z Čech. Dále ministerstvo kultury a zlínský kraj. Jelikož je jízda králů v UNESCU, tak stát musí vytvářet povinně finanční zdroj na podporu této události. 6. Která část populace se zúčastňuje? (věková kategorie, územní kategorie) Očima turistiky sem na tyto akce přijíždí lidé z okolí, avšak co se týče jízdy králů, ta přesahuje rámec republiky, například Jižní Korea, Španělsko, Itálie, USA a další. Jízda králů je událost trvající tři dny a pro malé podnikatele a řemeslníky ve službách, i pro okolní ubytovací a stravovací zařízení je právě tato akce z hlediska cestovního ruchu a zisků nejúspěšnější za celý rok. Navštěvují ji i významné osobnosti. Diváci i z jiných světadílů, účinkující od nás i ze zahraničí, kteří představují odlišnou kulturu. Což je obohacením a umožnuje naučit lidi, aby si kultury vážili. Základ je Slovácko. Z věkové kategorie je to pro všechny generace. Přibližný počet návštěvníků v průběhu celého 72

víkendu je kolem deseti tisíc. Samotná návštěvnost v neděli, dle prodaných vstupenek je kolem čtyř tisíc návštěvníků. 7. V čem jsou tyto tradice důležité pro regionální rozvoj? Přínos pro komunitu a ekonomiku jako takovou, protože přínos, který zde místní lidé mají, napomáhá k tomu, aby lidé zůstali a mohli dále pracovat. Ekonomika napomáhá k udržení toho zvyku. Na prvním místě je to život té komunity a jakási pospolitost lidí. V širším slova smyslu se to promítá do ekonomiky a přitažlivosti obce, ale i regionu, jak pro turisty, tak pro lidi, kteří by zde chtěli bydlet. Tyto tradice zde vytváří podmínky pro zviditelnění a pro přitažlivost území, nejen z hlediska cestovního ruchu, ale i tedy bydlení a rekreace. Také je rozhodujícím občanská, sociální a další vybavenost, služby a zdravotnická vybavenost, které jsou rozhodující pro turisty krátkodobé i dlouhodobé, ale i pro lidi, kteří se rozhodnou, že tu chtějí žít.

Příloha č. 3: Obrázková příloha A. Tradice před Velikonocemi zvaná Nové „leto“

Zdroj: vlastní archiv

73

B. Velikonoční „šlahačka“

Zdroj: vlastní archiv C. Jízda králů ve Vlčnově

Zdroj: Klub sportu a kultury Vlčnov: online, 2012

74

D. Kateřinská zábava v Suché Lozi

Zdroj: vlastní archiv

E. „Bobkovníci“ v Bystřici pod Lopeníkem

Zdroj: Bystřice pod Lopeníkem: online, 2013 75

F. Nivnický „Kupkofest“

Zdroj: „Kupkofest“: online, 2012

G. „Bánovské leto“

Zdroj: Bánov: online, 2013 76

H. „Fašank“ v Korytné

Zdroj: Korytná: online, 2009

77