Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra tělesné výchovy a sportu
Sokol v mikroregionu Nechanice Diplomová práce
Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce:
Marek Krátký Specializace v pedagogice Učitelství pro střední školy – dějepis Učitelství pro střední školy – tělesná výchova Mgr. Brigita Stloukalová, Ph.D.
Hradec Králové 2015
Zadání diplomové práce Autor: Bc. Marek Krátký Studium: P13156 Studijní program: N7504 Učitelství pro střední školy Studijní obor: Učitelství pro střední školy ‐ dějepis, Učitelství pro střední školy ‐ tělesná výchova
Název diplomové práce: Sokol v mikroregionu Nechanice Název diplomové práce AJ: Sokol organisation in Nechanice region Cíl, metody, literatura, předpoklady: Cíl práce: Popsat historii a vývoj TJ Sokol v mikroregionu Nechanicko a zhodnotit podíl TJ Sokol na kulturně společenském životě v regionu. Metody: práce s archívními prameny, metody dotazování. Doporučená literatura: Věstník sokolské župy Orlické. DOLANSKÝ, J. a kol. Sto deset let Sokola 1862 ? 1972. Praha: Olympia, 1973. HORYNA, V. Vlastivěda Královéhradecka. Hradec Králové: Okresní pedagogické středisko, 1969. KOZÁKOVÁ, Z. Sokolské slety. Praha: Orbis, 1994. KRÁTKÝ, M. Historie TJ Sokol v Dohalicích, Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2013. Bakalářská práce. MUŽÍK, R. Almanach ke 100. výročí Sokolské župy Orlické. Hradec Králové: Aldis, 1995. Garantující pracoviště: Katedra tělesné výchovy a sportu, Pedagogická fakulta Vedoucí práce: Mgr. Brigita Stloukalová, Ph.D. Oponent: doc. PaedDr. Jiří Ryba, CSc. Datum zadání závěrečné práce: 12.2.2014
Anotace KRÁTKÝ, Marek. Sokol v mikroregionu Nechanice, Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. 80 s. Diplomová práce. Tato diplomová práce se zabývá vlivem Sokola na kulturně – společenské dění v mikroregionu Nechanice. Je zajímavé sledovat, jak jeden dobrovolný spolek dokáže ovlivnit celou obec či dokonce mikroregion. Získat si na svou stranu většinu lidí a mít nemalý podíl na chod převážné většiny událostí, které se v této oblasti děly, dějí a budou dít. V úvodní části této práce je nastíněno, co vedlo autora k napsání této publikace, osobní vztah k tématu a jeho spojení se Sokolem.
Klíčová slova: historie sportu, Sokol, Nechanice, mikroregion Nechanice
Annotation KRÁTKÝ, Marek. Sokol organisation in Nechanice region, Hradec Králové: Faculty of education, University of Hradec Králové, 2015. 80 pp. Diploma Degree Thesis.
This thesis examines the influence of culture on Sokol - social events in the region Nechanice from its inception to the present. It is interesting to see how one voluntary association can affect the whole community. Get yourself over to his side, and most people have no small share of all events that in this small village cannons happen and will happen. In the introductory part of this thesis is outlined what led the author to write this publication, personal relationship with the community and its connection with Sokol.
Keywords: history of sport, Sokol, Nechanice, region Nechanice
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně s odbornou pomocí vedoucí diplomové práce Mgr. Brigity Stloukalové Ph.D. V práci jsem uvedl všechny použité literární a odborné zdroje.
V Hradci Králové dne 20. 4. 2015
……………………
Obsah Úvod ...........................................................................................................................................1 1. Metodologie práce .................................................................................................................2 1.1 Cíle a úkoly práce .................................................................................................................2 1.2 Rozbor pramenů ....................................................................................................................2 1.2.1 Monografie, kroniky, ročenky a jiné periodické i neperiodické tisky ..........................3 1.2.2 Orální prameny..............................................................................................................4 1.2.3 Internetové prameny......................................................................................................5 2 Mikroregion Nechanice .........................................................................................................6 3 Vznik Sokola a počátky jeho činnosti ................................................................................12 3.1 Sokolský program a idea.....................................................................................................15 3.2 Organizace Sokola ..............................................................................................................16 4 TJ Sokol Nechanice..............................................................................................................17 5 TJ Sokol Dohalice ................................................................................................................24 6 TJ Sokol Stěžery...................................................................................................................28 6.1 Založení Sokola ..................................................................................................................28 6.2 Oddíl házené .......................................................................................................................31 6.3 Oddíl kopané .......................................................................................................................33 6.4 Jezdecký a tábornický oddíl ................................................................................................35 6.5 Oddíl stolního tenisu ...........................................................................................................37 6.6 Oddíl juda ...........................................................................................................................37 7 TJ Sokol Těchlovice .............................................................................................................40 8 TJ Sokol Třesovice ...............................................................................................................50 9 TJ Sokol Probluz ..................................................................................................................58 10 TJ Sokol Hněvčeves ...........................................................................................................69 11 TJ Sokol Kunčice ...............................................................................................................71 12 TJ Sokol Suchá ...................................................................................................................72 13 Závěr ...................................................................................................................................73 14 Přílohy .................................................................................................................................75
Úvod Práce se věnuje historii a sokolské organizace v jedné části východních Čech, její činnosti a vlivu na kulturní život ve vesnicích mikroregionu Nechanice. Dnes už organizace jako byl a je právě Sokol nemá takový význam jako v minulosti. Během minulého a částečně předminulého století to byla na vesnicích vlastně jediná organizace, která zaštiťovala nejen tělovýchovné nebo sportovní dění v obci, ale i kulturní. Dalo by se říci, že zaštiťovala pravidelný program pro celou obec, jako sportovní utkání či různé plesy, přednášky a pochody. Pravdou je, že sokolské jednoty se v mikroregionu Nechanice začaly zakládat až několik desítek let po vzniku samotného Sokola v Praze. Výjimku tvoří pouze Sokol v Nechanicích, který byl založen jako druhý hned po Sokolu v Praze. Přestože v tomto regionu nepůsobil Sokol jako jediný spolek, vždy dokázal s ostatními organizacemi najít společnou řeč v rozhodujících momentech v životě obyvatel jednotlivých obcí. V určitých obcích se některé spolky staly součástí Sokola a nadále působily pod záštitou jednoty. Aktivita spolků a převážně Sokola ovlivňovala život v regionu, zájem obyvatel a jejich podporu jednotlivým organizacím. Pro samotné obce měly největší význam organizace sportovní, ochotnické a tělocvičné. Identifikace a charakteristika mikroregionu není jednoduchou záležitostí. Jak jsem zjistil, tak v průběhu let se určité vesnice a vesničky slučovaly a zase oddělovaly, tudíž mohla vzniknout paradoxní situace, že Sokol byl v obci, která již neexistuje a je součástí jiné obce. Mikroregion Nechanicko vznikl jako dobrovolný svazek 18 obcí v roce 2002. Je to správní oblast, která se nachází ve východních Čechách. Na východní straně sousedí s městem Hradec Králové a na západě s mikroregionem Novobydžovsko. Svoji rozlohou přibližně odpovídá bývalému okresu Nechanice z předválečného období. Cílem mikroregionu je zajistit harmonický rozvoj celé oblasti, zprostředkovat komunikaci s institucemi veřejné správy.
1
1. Metodologie práce V této práci jsem zvolil deduktivní postup, proto kritériem rozčlenění mé diplomové práce bylo, seznámit čtenáře nejprve s obecnými fakty jako například charakteristika mikroregionu a jednotlivých obcí či historie sokola jako organizace, až po konkrétní fakta, která se týkala Sokolů v jednotlivých obcích. V samotných kapitolách jsem se snažil postupovat chronologicky pro jednodušší pochopení dané problematiky. V první kapitole čtenáři narazí na popis mikroregionu. Je zde popsána poloha, vznik, hospodářství, správní rozdělení a počet obcí. Další kapitola se věnuje organizaci Sokola jako takového, aby se čtenář mohl seznámit se strukturou této organizace, která má u nás dlouholetou historii. V dalších kapitolách pak následuje popis jednotlivých Sokolů a jejich historie, společenská či sportovní aktivita v obcích. Hlavními použitými metodami byly práce s archívními prameny a metody dotazování, konkrétně rozhovory s pamětníky.
1.1 Cíle a úkoly práce Cílem práce je popsat historii a vývoj Sokolu v mikroregionu Nechanicko a zhodnotit podíl Sokola na kulturně společenském životě v regionu. Úkoly: 1. Základní orientace v předmětu bádání – informace o obcích, stručná historie obcí a hospodářství. 2. Zpracovat obecné informace o historii Sokola. 3. Sběr dostupných dat o historii Sokola v mikroregionu Nechanice – vyhodnocení významu organizace Sokol pro společenský život regionu.
1.2 Rozbor pramenů Pro
charakteristiku
tohoto
mikroregionu
jsem
využil
internetový
zdroj
http://www.nechanicko.cz/, který slouží i jako informační portál pro širokou veřejnost. Nicméně stěžejní se pro mou práci staly různé pamětní knihy, kroniky, almanachy, sepsané dějiny obce aj. Dále jsem čerpal informace z literatury, která se věnuje historii a vysvětluje některé pojmy jako například práce Antonína Profouse Místní jména v Čechách jejich vznik, původní význam a změny či publikace od Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze království
2
českého. K pochopení historických souvislostí mi posloužila publikace od Zdeňka Kárníka České země v éře první republiky. Další informace k pochopení samotné organizace a vzniku Sokola jako takového, jsem čerpal z knihy od Zlaty Kozákové Sokolské slety a od Viléma Muchy Dějiny dělnické tělovýchovy v Československu. Dalším zdrojem informací k tématu Sokola
se
stal
internetový
zdroj
http://www.sokol-cos.cz/historie-sokola-F6EA
a
http://www.sokol.eu. Jelikož Sokol v tomto regionu byl a je součástí župy Orlické, tak jsem použil i informace od pana Rostislava Mužíka Almanach ke 100. výročí Sokolské župy Orlické. Předem bych měl zdůraznit, že prameny k této problematice jsou velice stručné. Částečně je tento fakt způsoben tím, že za svou historii byl Sokol několikrát jako organizace zakázán a pak tu měl velký vliv socialistický režim, který se snažil tuto organizaci, která oslavovala ideály první republiky, potírat. Ve spoustě obcí mi chyběly spousty informací z první a druhé světové války. Ať z toho důvodu, že občané měli jiné starosti, či Sokol svou aktivitu naprosto utlumil. Dalším chudým obdobím z hlediska informací, byla léta socialismu, kde se v některých obcích o Sokole nic nedozvíme. 1.2.1 Monografie, kroniky, ročenky a jiné periodické i neperiodické tisky Informace jsem čerpal z literatury, která se věnuje historii a vysvětluje některé pojmy jako například práce Antonína Profouse Místní jména v Čechách jejich vznik, původní význam a změny či publikace od Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze království českého. K pochopení historických souvislostí mi posloužila publikace od Zdeňka Kárníka České země v éře první republiky. Další informace k pochopení samotné organizace a vzniku Sokola jako takového, jsem čerpal z knihy od Zlaty Kozákové Sokolské slety a od Viléma Muchy Dějiny dělnické tělovýchovy v Československu. Důležitým zdrojem informací ohledně Sokola v Dohalicích se mi stala bakalářská práce pana Michala Vaňka Rozvoj spolkového života ve východních Čechách v období dvacátých a třicátých let 20. století, která velmi zasahuje do mého tématu. Autor se zde věnuje podobné tématice, proto jsem čerpal informace zejména o fotbalovém oddílu či Sokolu ve východních Čechách. Dále pak k získání informací o Sokole v Nechanicích mi posloužila publikace od místního historika Václava Pražáka Nechanice Obrázky z historie a života města, kde jsem vyhledal potřebné informace hlavně v kapitolách Spolkový život v Nechanicích do roku 1914 a Společenské organizace v druhé polovině 20. století.
3
Důležitým zdrojem informací se pro mou práci staly pamětní knihy. Například Pamětní kniha pro obec Dohalice, která se začala psát v roce 1920 díky zákonu z 30. ledna 1920. čís. 80 Sb. a končí rokem 1938, kdy začíná okupace naší vlasti Německem. Dále pak Pamětní kniha tělocvičné jednoty Sokol pro Probluz a okolí, která pokrývá historii Sokola téměř po celé jeho fungování, součástí fondu je pěkně vedená kronika, která byla založena roku 1925 místní učitelkou A. Demuthovou, která sepsala dějiny Sokola retrospektivně až do roku 1911. A Pamětní kniha obce Suchá 1928 - 1968, která pokrývá velkou část historie obce, ale naneštěstí o místním Sokolu zde prakticky žádné informace nejsou. Pro doplnění informací o Sokole v Třesovicích jsem také čerpal informace zejména po roce 1935 z Pamětní knihy obce Třesovice 1934 – 1944. Informace o Sokole v Suché jsem čerpal také z fondu TJ Sokol Suchá, Zápisky ze schůzí, kde jediný čitelný zápis se týkal schůze ze dne 19. prosince 1970 v chatě na hřišti. Ze zápisu se můžeme dozvědět pouze o programu schůze a počtu členů. A k objasnění informací o Sokole v Dohalicích jsem čerpal z Kroniky obce Dohalice. Stěžejním pramenem pro Sokol v Třesovicích se mi stal fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, což je kronika, která se píše od založení jednoty, ale končí rokem 1935. Výborným zdrojem pro informace o mikroregionu či doplnění informací o jednotlivých Sokolech se mi stal Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko, který vychází čtyřikrát do roka. Jelikož Sokol ve východních Čechách byl součástí župy Orlické, tak bylo nutné také použít i informace od pana Rostislava Mužíka Almanach ke 100. výročí Sokolské župy Orlické. Dále jsem použil almanach pana Otty Kučery Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, kde je popsána historie Sokola od jeho založení až po současnost. 1.2.2 Orální prameny Velmi dobře mi posloužily vzpomínky pana Františka Petříka z Dohalic a také vzpomínky pana Jaroslava Fejfara z Hradce Králové. Tito dva pánové mi objasnili veškeré fungování obce a vůbec sportovního či kulturního dění v Dohalicích po druhé světové válce až do současnosti. Dále jsem vedl rozhovor s panem Květoslavem Kvasničkou z Kunčic, který je starostou obce a také předsedou místního fotbalového klubu, takže mi podal mnoho informací nejen o Sokole, ale také o obci a místním fotbalovém oddíle a úzkém vztahu k Nechanicím.
4
1.2.3 Internetové prameny Internetové zdroje na toto téma téměř neexistují. Z tohoto zdroje jsem čerpal pouze obecné informace o mikroregionu Nechanicko dostupný z http://www.nechanicko.cz/ či o jednotlivých obcích jako například o Mokrovousích dostupný z http://www.mokrovousy.cz Dalším mnohem důležitějším zdrojem se mi staly stránky http://www.sokol-cos.cz a http://www.sokol.eu, kde jsem čerpal obecné informace o Sokolu, jeho vzniku a dalším vývoji.
5
2 Mikroregion Nechanice Mikroregion Nechanicko (dále jen MN) vznikl v roce 2002 jako dobrovolný svazek 18 obcí – Boharyně, Dohalice, Hněvčeves, Hrádek, Kunčice, Lodín, Mokrovousy, Mžany, Nechanice, Pšánky, Puchlovice, Radíkovice, Radostov, Sadová, Sovětice, Stračov, Těchlovice, Třesovice.1 Byla vypracována zakládací listina, stanovy a v březnu 2002 byl tento dobrovolný svazek obcí zaregistrován u Okresního úřadu Hradec Králové. V roce 2002 byla valnou hromadou MN přijata za člena obec Dolní Přím. Začala intenzivní příprava na vyhotovení strategického plánu MN. Strategický plán byl dokončen v listopadu roku 2002 za finanční výpomoci Programu obnovy venkova (dále jen POV) spravovaného Ministerstvem pro místní rozvoj.2V únoru roku 2003 byla valnou hromadou MN přijata za člena obec Stěžery. Starostové byli informováni o možnostech získání financí nejen z POV, ale také z grantů Královéhradeckého kraje, které jsou každoročně vypisovány. V tomto roce MN díky dotaci od Krajského úřadu Královéhradeckého kraje zakoupil do oblasti Sadové, Těchlovic a Boharyně travní sekačky a vydal propagační materiál v nákladu 10 000 ks.3 Prostřednictvím dotací POV MN doplnil strategický plán o nově přistoupenou obec Stěžery, vytvořil své logo. Všechny obecní úřady včetně MN mají své internetové stránky. Byl vydán turistický leták MN v češtině, angličtině a němčině. V roce 2004 MN při využití dotace z POV přispěje městu Nechanice na zajištění akce „Protipovodňové úpravy a revitalizace krajiny MN“. Samozřejmostí je každoroční vedení účetnictví, příprava rozpočtu, revizní zpráva, povinný audit atp. Všechna usnesení správních rad a valných hromad, každoročních rozpočtů a množství dalších informací je k dispozici na www.nechanicko.cz. Základním prostorem mikroregionu Nechanicko je území nacházející se převážně v povodí řeky Bystřice. Jedná se o území o celkové rozloze převyšující 13 400 ha s celkovým počtem zhruba 8 700 obyvatel.4 Prostor tvoří jednu z nejméně zalidněných oblastí na území České republiky. V tomto vymezeném území MN leží město Nechanice a 19 obcí. V nich se dochovala řada kulturních a historických památek. Největší hustotu osídlení mají při své rozloze obce Sadová a Stěžery. Sadová se s hustotou osídlení 158 obyvatel na jeden km2 téměř přibližuje Hradci Králové. Nejméně obyvatel má obec Pšánky, 21 obyvatel na jeden km2. Průměrný věk se pohybuje téměř ve všech obcích kolem 40 let a je mírně nad hranicí
1
Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 0 – 2004. Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 0 – 2004. 3 Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 0 – 2004. 4 Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 0 – 2004. 2
6
okresního a krajského průměru. Počet obyvatel je poměrně stabilní, ale ani MN se nevyhnul celkový trend stárnutí obyvatelstva v republice. Největší podnikatelskou aktivitu z hlediska živnostenského podnikání vykazují město Nechanice, obce Stěžery a Sadová. Naopak nejnižší počet živnostenských oprávnění, vztahující se k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu je v obcích Pšánky a Puchlovice. Rozvoj drobného a středního podnikání je nedostačující a v porovnání s ekonomickým okolím nižší než průměrný. Rozdělení výnosu daní mezi stát a obce ovlivňuje výši obecních příjmů a předurčuje finanční samostatnost obcí. Systém rozpočtového určení daní vznikl v souvislosti s reformou daňového systému a reformou místních rozpočtů z roku 1993.5 Od té doby doznal několika úprav. Průměrné příjmy z daní v MN, přepočtené na jednoho obyvatele, dosáhly v roce 2001 2 459 Kč.6 Tato daňová výtěžnost je v rámci ČR na velmi nízké úrovni. MN patří v tomto směru mezi oblasti s nejnižší daňovou výtěžností v přepočtu na jednoho obyvatele. Z hlediska přírodních podmínek má MN relativně příznivé podmínky pro zemědělskou výrobu. Před rokem 1990 se zemědělství podílelo na celkové zaměstnanosti v MN zhruba jednou třetinou. Vlivem strukturálních změn v zemědělství došlo jednak k poklesu produkce, jednak k výraznému snížení počtu zaměstnanců v tomto odvětví. V současné době pracuje v zemědělství zhruba 15% práce schopného obyvatelstva. V tomto regionu se nachází mnoho památek, mezi nejvýznamnější patří zámek Hrádek u Nechanic obklopený rozsáhlým anglickým parkem, ve kterém je golfové hřiště. 7 Kromě zajímavých přírodních lokalit, památek technického či lidového stavitelství, jsou zde také památné stromy, altány a restaurace. Mikroregionem vede naučná stezka „Bitva u Hradce Králové 3. 7. 1866 – jižní křídlo“, která má celkem 26 zastávek s informačními tabulemi, na kterých jsou popsány události prusko-rakouské války roku 1866. Jsou zde i zajímavosti z pamětních knih týkající se historie obcí v polštině i němčině. Po jednotlivých bojištích v severovýchodních Čechách vede síť jedenácti naučných stezek, které jsou vzájemně propojené a uceleně spojují všechna místa bojů ve válce roku 1866. Doručovací adresa a zároveň sídlo svazku je na obecním úřadě Mokrovousích, předsedou je Petr Švasta mimo jiné také starosta obce Dolní Přím. Místopředsedou je pak JUDr. Věra Macháčková a také starostka obce Boharyně. 8
5
Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 0 – 2004. Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 0 – 2004. 7 Dostupný z://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=15873. 8 Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=20751. 6
7
Jak už bylo řečeno na začátku této kapitoly, mikroregion má dvacet obcí, ovšem díky různým katastrálním a správním změnám toto není skutečný počet. K mnoha vesnicím patří i obce menší, které katastrálně patří pod zakládající. A zrovna v případě Nechanic se tento počet obcí může vyšplhat až na číslo sedm. Proto pokládám za důležité tyto vesnice zmínit, protože i v nich se mohla angažovat taková organizace jako Sokol. Nechanice, 2176 obyvatel, 242 m. n. m. Město leží v údolní nivě řeky Bystřice. Bývalo centrem někdejšího politického okresu nechanického. První historická zmínka je z roku 1228.9 V roce 1867 byly Nechanice povýšeny na město, o tento status přišly v roce 1949 kvůli protestům proti zemědělské politice KSČ. V roce 1992 byl Nechanicím vrácen statut města, a Nechanice se opět staly centrem širokého okolí se zázemím veřejných institucí, služeb, obchodů a řemesel. V současné době mají Nechanice tyto místní části: Komárov, Lubno, Nerošov, Sobětuš, Staré Nechanice, Suchá a Tůně. Boharyně, 522 obyvatel, 240 m. n. m. Obec ležící na obou březích řeky Bystřice. První písemná zmínka o obci Boharyně pochází z roku 1355, ostatní části obce jsou připomínány až z pozdější doby. 10 Boharyně je samostatnou obcí od roku 1850. V tu dobu k ní již patřila východně ležící osada Homyle. V roce 1976 byla k Boharyni přičleněna původně samostatná obec Trnava a stejně tak i Zvíkov.11 Od roku 1960 do konce roku 1991 byla k Boharyni připojena dříve a nyní opět samostatná jižně ležící obec Puchlovice. Od roku 1975 k obci správně patří obce Trnava, Zvíkov a Budín. Dohalice, 452 obyvatel, 260 m. n. m. Obec Dohalice se nachází v severozápadní části okresu Hradec Králové, 7 km severovýchodně od Nechanic a 12 km jihovýchodně od Hořic. Historie obce sahá až do 14. století, kdy zde sídlil rod Dohalských z Dohalic.12 K roku 1352 ji vlastnil Václav z Dohalic. Tento rod držel pevnost až do poloviny 17. století Vesnice byla pojmenována podle lidí Dohalových a samotné osobní jméno Dohala se odvozuje od posměšné či hanlivé přezdívky. Ti zde vybudovali na břehu Bystřice pevnou tvrz, později přebudovanou na barokní sýpku. Pod tuto obec také správně patří vesnička Horní Dohalice.
9
Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 11 Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 12 Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967 10
8
Dolní Přím, 550 obyvatel, 298 m. n. m. O současné obci, zvané tehdy Nízký Přín, pochází z roku 1352, kdy ji vlastnili vladykové z Přínu. Roku 1879 panství koupil hrabě Jan Harrach. Harrachům panství patřilo až do roku 1945. Posledními majiteli obce a rozlehlého panství byli Harrachové, kteří při statku zřídili mlékárnu, v současné době produkující vynikající sýry značky Niva. Za zmínku stojí Probluz, původně samostatná obec, nyní místní část Dolního Přímu. Dolní Přím se skládá z šesti částí: Dolní Přím, Horní Přím, Nový Přím, Probluz, Jehlice a část osady Bor. Hněvčeves, 164 obyvatel, 270 m. n. m. Obec Hněvčeves leží na pravé straně řeky Bystřice. Na jihozápadě leží výšiny Rozkoš a Bukvice a na jihovýchodě leží kopec Svíb. Obec s bohatou historií, která sahá dle první písemné zmínky k roku 1366.13 Hněvčeves je rodiště JUDr. Jana Podlipného, primátora Prahy a prvního starosty České obce sokolské.14 Hrádek, 196 obyvatel, 276 m. n. m. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1377.15 Ves patřila vladyckému rodu Bořků z Hrádku. V polovině 15. století za Martina Haléře se statek rozrostl o zakoupené Radíkovice. V roce 1661 byl Hrádek prodán Schaffgotschům. Ti jej drželi až do roku 1829, kdy byl prodán Harrachům. Harrachové jej drželi až do roku 1945, kdy jim byl majetek znárodněn.16 Koncem 20. století bylo v parku zřízeno golfové hriště, první v kraji. Kunčice, 253 obyvatel, 239 m. n. m. Obec se nachází v okrese Hradec Králové, 2 km jižně od Nechanic a 14 km západně od Hradce Králové. Jako osada jsou připomenuty již v r. 1382, kdy bývaly samostatným zemanským statkem.17 Roku 1721 byla kunčická tvrz přestavěna v jednopatrový barokní zámek. Lodín, 330 obyvatel, 250 m. n. m. Obec obklopená ze tří stran lesními komplexy je údajně spojována s názvem Lodyně, ke kterému se váží letopočty 1068 a 1126. Jako většina obcí Nechanicka patřil Lodín naposledy Harrachům, jejichž dvůr byl zbořen 1924 při parcelaci pozemků r. 1924. 18 K obci náleží osada Janatov, která leží 2 km západně od Lodína, jejíž název vznikl z příjmení Janata.
13
Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 15 Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 16 Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 17 Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 18 Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 14
9
Mokrovousy, 272 obyvatel, 252 m. n. m. Obec leží v centrální části Bojiště bitvy u Hradce Králové 1866 na levém břehu Bystřice. Nacházela se v okolí rybníku a močálu a to zřejmě přispělo ke kurióznímu názvu obce. První zmínka o vsi pochází z druhé poloviny čtrnáctého století, od kdy se zde vystřídalo několik vlastníků. K nejznámějším majitelům patřil zeman Beneš z Mokrovous.19 Po zničení zámku Sadová požárem koupila obec rodina Harrachů. Mžany, 424 obyvatel, 275 m. n. m. Přesné zprávy o původu obce, stejně jako o vzniku jejího názvu chybí. Až v letech 1380 se stal prvním majitelem Markvart z Mokrovous, posledním pak František A. Harrach.20 K obci Mžany patří ještě osady Stračovská Lhota a Dub. Pšánky, 51 obyvatel, 255 m. n. m. Je obec, která se nachází asi 20 km severozápadně od krajského města Hradec Králové a asi 7 km jižně od města Hořice v Podkrkonoší. První písemná zmínka o obci pochází z roku1393.21 Co do počtu obyvatel nejmenší obec nejen v mikroregionu, ale i v okrese, zato však jedna z nejhezčích. K založení obce došlo ve středověku neobvyklým způsobem, a to na majetku sousedního zemanského dvora v Petrovičkách.22 Puchlovice, 131 obyvatel, 232 m. n. m. Patří mezi obce ležící při řece Bystřici. Ves patřila původně k Boharyni. První historická zmínka je až z poloviny 15. století, kdy se stal majitelem rod Boharyňských z Hrádku.23 Radíkovice, 173 obyvatel, 247 m. n. m. Obec se osamostatnila v roce 1992 od původně střediskových Libčan. Rozkládá se v údolí uměle vybudované vodoteče Radíkovského potoka, který odvodnil zdejší krajinu. Radostov, 127 obyvatel, 245 m. n. m. Obec byla založena na vymýcené lesní půdě. Lesy ji dodnes ze tří stran obklopují. Prvním známým držitelem byl Aldyk z Radostova dle zápisu z roku 1395. Poslední majitelé Harrachové připojili Radostov ke stěžerskému panství.
19
Dostupný z http://www.mokrovousy.cz/index.php?nid=610&lid=cs&oid=15942. Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 21 Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 22 Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 23 Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 20
10
Sadová, 334 obyvatel, 263 m. n. m. Je všeobecně známa tím, že rozhodující událost války 1866 byla původně nazývána bitvou u Sadové. V této lokalitě, jako jedné ze tří, totiž bitva 3. 7. začala. V minulosti tvořila Sadovou tvrz, později mlýn, pivovar, cukrovar, velkostatek a cihelna (všechny objekty postupně zanikly) a nádherný barokní zámek, který vyhořel a nebyl již nikdy obnoven. Sovětice, 212 obyvatel, 265 m. n. m. Obec leží v povodí Bystřice. První zmínka je datována rokem 1369, kdy ves spadala pod faru v Hněvčevsi.24 Od konce 18. století patřila k sadovskému panství, tj. rodu Schaffgotschů a později Harrachů. Součástí Sovětic je i malá vesnička Horní Černůtky. Stěžery, 1643 obyvatel, 256 m. n. m. Mají bohatou historii známou od roku 1229, kdy od krále Přemysla Otakara I. koupil obec opatovický klášter.25 Po jeho zániku v husitských bouřích získalo Stěžery město Hradec Králové. Roku 1632 se stali majiteli dva bratři Harrachové. Katastr o rozloze 1 282 ha doplňují místní části - Stěžírky, Charbuzice a Hřibsko. Stračov, 317 obyvatel, 245 m. n. m. Je obec, která se nachází asi 19 kilometrů severozápadně od okresního města Hradec Králové a též jedna ze dvou vesnic tvořících tuto obec. Obec Stračov je složena ze dvou místních částí - Stračov a Klenice. Za vlády Vladislava Jagelonského měl Stračov status městečka a privilegium týdenních trhů.26 K této obci ještě katastrálně patří vesnice Klenice. Těchlovice, 330 obyvatel, 283 m. n. m. Obec se nachází v okrese Hradec Králové, v zemědělské oblasti Východolabské tabule necelých 9 km západně od Hradce Králové. Třesovice, 232 obyvatel, 250 m. n. m. Obec byla založena na levém břehu řeky Bystřice, která protéká kotlinou ohraničenou na severu a východě návrším. Prvním známým vlastníkem ve 13. století byl klášter minoritek z královéhradeckého předměstí.27
24
Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 26 Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 27 Dostupný z http://www.nechanicko.cz/index.php?nid=609&lid=cs&oid=1070967. 25
11
3 Vznik Sokola a počátky jeho činnosti Česká obec sokolská je v České republice čtvrté nejpočetnější občanské sdružení. Má téměř 190 000 členů, kteří se dobrovolně věnují sportu, pohybovým aktivitám v oddílech sokolské všestrannosti a kulturní činnosti. Sokol byl v minulosti čtyřikrát zakázán nebo musel svoji činnosti omezit při válce či totalitních režimech. Sokolská myšlenka se brzy ujala i mimo Prahu. Na venkově začaly vznikat první jednoty. Tak například nechanická byla založena o pouhých pět roků později – 1867.28 Sokolské spolky začaly vznikat i v dalších slovanských zemích Rakousko-Uherska. Od počátku byla pociťována potřeba sdružovat roztroušené jednoty do vyššího organizačního celku, čemuž administrativa mocnářství nebyla nakloněna a toto úsilí všemožně brzdila. Přesto se zpočátku podařilo založit jednotlivé krajové organizace – sokolské župy. Východočeská se sídlem v Hradci Králové, předchůdkyně dnešní župy Orlické, vznikla jako druhá koncem roku 1884.29 Snaha vybudovat centrální orgán, který by zastřešoval veškeré Sokolstvo, byla úřady negována. Byly schváleny pouze stanovy České obce sokolské platné jen pro zemi Českou. Vzniklo tak ústředí, které mělo za úkol starat se nejen o otázky technického charakteru, tj. o zásady jednotné tělocvičné soustavy, názvosloví, sokolského kroje, včetně jednotného cvičebního úboru, veřejných vystoupení, ale i o formy vzdělávání prostřednictvím přednášek, rozvoj organizace zakládáním nových jednot, pořádání cvičitelských kursů, či také o zvelebování školního tělocviku. Za datum založení Sokola se pokládá 16. únor 186230, kdy byla do Malypetrova ústavu svolána valná hromada. Přišlo na ni 75 členů. Starostou byl zvolen Jindřich Fügner, místostarostou Friedrich Tirsch.31 U vzniku pozdějšího Sokola stáli představitelé české politiky a kultury: bratři Eduard a Julius Grégrové, Josef Mánes a další. Sokol by pravděpodobně nemohl vzniknout bez zásadní finanční podpory Jindřicha Fügnera. Název Sokol dal spolku Emanuel Tonner. Jindřich Fügner navrhl oslovení „bratře“ a „sestro“. Josef Barák navrhl pozdrav „Nazdar!“ a Miroslav Tyrš byl tvůrcem sokolských zásad, které se měly dodržovat. K hlavním vlastnostem každého Sokola patřily: síla, mužnost, činnost, vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů.32
28
Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 3 – 2012. Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 3 – 2012. 30 KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety, Kapitola Ohlédnutí do historie, Praha 1994, s. 5. 31 Narodil se v rodině dr. Jana Vincence Tirsche, jeho matka byla rozená Kirschbaumová, pocházeli z Čech, avšak mluvili německy. 32 Dostupný z http://www.sokol-cos.cz/historie-sokola-F6EA. 29
12
Vlastní činnost zahájil Sokol Pražský 5. března 1862. Ze začátku se cvičilo v pronajatých tělocvičnách. Zájem byl obrovský, proto se cvičilo krom neděle každý den. Zaměření mohlo být různorodé, Krom pravidelných cvičení byly pořádány i výlety a různé společenské zábavy. Každý sokolský výlet byl velice pečlivě naplánován a shromáždění Sokolů v krojích byl pro místní obyvatele významným zážitkem. Dalším programem byly ukázky cvičení a lidové slavnosti. Zdobení takovýchto průvodů tvořily většinou slavobrány, prapory se sokolskými hesly, občerstvení atd. Po celých deseti letech od vzniku spolku bylo hlášeno 10 000 cvičenců. První takzvaná sokolovna byla vybudována v Sokolské ulici čp. 1437 zásluhou Jindřicha Fügnera, který budovu Sokolu později odkázal.33 Šíření sokolské myšlenky na venkov naráželo na zákony Rakouska-Uherska. Počátkem roku 1871 se začíná vydávat časopis Sokol. Po rychlém rozvoji Sokola i jiných spolků dochází v sedmdesátých letech k útlumu. K roku 1875 bylo zapsáno jen 71 sokolských spolků se 7 812 členy, z nichž cvičilo pouze 1 156 členů. Útlum se v dalším desetiletí podařilo zvrátit.34 V roce 1889 byl rozvoj Sokola dovršen založením České obce sokolské. Dalším důležitým krokem bylo roku 1895 založení Svazu českoslovanského sokolstva. A k roku 1908 byl založen Svaz Slovanského sokolstva.35 Začátkem roku 1882 Sokol začal organizovat všesokolské slety. Do začátku roku 1914 jich bylo šest36, s dalším narůstajícím počtem cvičenců, hostů a diváků. Ovšem rozvoj zabrzdila 1. světová válka, když byla v roce 1915 Česká obec sokolská zakázána. Důležitým momentem bylo, že Sokolové hráli významnou roli v převzetí demokratické moci v nově vzniklé Československé republice. za první světové války měli sokolové velký podíl na vzniku československých legií a ve dnech převratu v říjnu a listopadu 1918 udržovali pořádek ve městech. Často byli nazýváni naším národním vojskem. V Československu měl Sokol významnou společenskou podporu, a tak už v roce 1920 mohl nadále pokračovat v pořádání svých sletů. Během první republiky Sokolové zorganizovali čtyři velké všesokolské slety.37 Přihlížejících bylo až 200 000 včetně našeho prezidenta.38 Ve většině těchto akcí se zapojily statisíce cvičenců. Významným faktorem bylo, že Sokolové
33
Dostupný z http://www.sokol-cos.cz/historie-sokola-F6EA. MUCHA, Vilém. Dějiny dělnické tělovýchovy v Československu, Kapitola Doba vzniku Sokola, Praha 1975, s. 11. 35 Dostupný z http://www.sokol-cos.cz/historie-sokola-F6EA. 36 V letech 1882, 1891, 1895, 1901, 1907 a 1912. 37 V letech 1920, 1926, 1932 a 1938. 38 Dostupný z http://www.sokol-cos.cz/historie-sokola-F6EA. 34
13
se prezentovali i ve světě jako například na mistrovstvích světa, závodech Mezinárodní tělocvičné organizace, olympijských hrách. Další vývoj a rozvoj spolkové činnosti ovšem zastavila druhá světová válka. Na jejím počátku byl Sokol a mnohé další spolky opět rozpuštěny. Po skončení války Sokol obnovil opět svoji činnost. První slet byl zorganizován k 1. lednu 1946, což víceméně znamenalo obnovení Československé obce sokolské. V této době už Sokol obsahoval 3 300 jednot s více než miliónem členů. V tomto roce byly zahájeny i přípravy na jedenáctý všesokolský slet, který se podařilo uskutečnit na Strahově až v roce 1948.39 Zanedlouho Československo, ovládané socialistickým režimem, tělovýchovu sjednotilo. Ze sokolských jednot bylo vyloučeno nebo odešlo přes 11 000 členů a byla zastavena činnost ČOS.40 Velká část Sokolů emigrovala a stala se součástí zahraničních sokolských jednot po celém světě. Do Spojených států amerických odešly přední osobnosti tehdejší Československé obce sokolské, jako například prof. Marie Provazníková či JUDr. Antonín Hřebík. Pokusy o obnovení probíhaly v letech 1967 a 1968, toto snažení však bylo zmařeno vpádem okupačních sovětských armád 21. srpna 1968.41 Na podzim 1989, tedy v době, kdy politická situace v Evropě již naznačovala pád železné opony, se začali scházet bývalí sokolští činovníci, a také se začalo tajně nacvičovat na slet, který plánovalo zahraniční sokolstvo do Paříže na rok 1990. Sokol byl tedy připraven a po obnově demokracie 17. listopadu 1989 rychle obnovil svou činnost. Nejprve byla zřízena ústřední kancelář v Dušní ulici, kam se hlásily stovky sokolů ke spolupráci. Rozhodující byl sjezd na pražském výstavišti konaný 7. ledna 1990, kam přišlo téměř 3 000 lidí.42 Rychle se obnovovaly sokolské jednoty, kterých je dnes již zhruba 1 200. Obnovené jednoty však jen těžko získávaly zpět svůj bývalý majetek. Organizačně byla obnovena také většina žup v Čechách a na Moravě, následkem zřízení nových krajů však došlo k menším úpravám jejich působnosti. Obnovená ČOS získala zpět pro své ústředí Tyršův dům v Praze, který mu zpět předala Fakulta tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy hned poté, co dostala náhradní objekt v Praze – Vokovicích. Tyršův dům je dnes již opraven, a to i po ničivých povodních roku 2002.43
39
KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety, Kapitola XI. všesokolský slet, Praha 1994, s. 42. KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety, Kapitola XI. všesokolský slet, Praha 1994, s. 42. 41 Dostupný z http://www.sokol.eu/leta-totality-1948-1989-71EB. 42 Dostupný z http://www.sokol.eu/obnova-po-roce-1989-AD30. 43 Dostupný z http://www.sokol.eu/obnova-po-roce-1989-AD30. 40
14
Tělocvičný proces v Sokole prošel velkou proměnou, protože vývoj v oblasti tělovýchovy stále pokračuje. Dřívější sokolské cvičení je dnes koncipováno jako všeobecná průprava pro děti a kondiční pro dospělé, v mnohém má ale ještě modernější ráz. Byla pozměněna forma i obsah, což si získává stále nové příznivce. Objevují se například různá cvičení při hudbě, aerobic, kalanetika, rokenrol, pořádají se soutěže ve všestranném víceboji pro děti i dospělé, turistické akce a soutěže, cvičení a výlety pro seniory atd. 44 Přibývají také nové sporty, kterých odbor sportu ČOS eviduje již kolem osmdesáti. Pokračuje se ve výchovném procesu i v kulturních činnostech. Dále se rozvíjí tradice všesokolských sletů, přesto ČOS i župy pořádají i řadu jiných větších akcí, kterých se účastní závodníci i ze vzdálených jednot a žup.
3.1 Sokolský program a idea Sokol v uplynulých letech prokázal, že má své pevné místo v konkurenčním prostředí zájmových občanských sdružení organizujících zájemce o nejrůznější tělovýchovné a sportovní činnosti. Programem Sokola je vzájemně provázaný soubor sportovních, pohybových, kulturních a společenských aktivit, které se uskutečňují v tělocvičných jednotách. Činovníci, cvičitelé a trenéři sokolských tělocvičných jednot jsou nejen nositeli a organizátory sokolského tělovýchovného a sportovního programu, ale společně s ostatními členy vytvářejí společenského prostředí pro utváření mravního postoje sokolství, prostředí pro uchovávání sokolských idejí. Úvodní články Stanov ČOS uvádějí: Posláním ČOS je zvyšovat tělesnou zdatnost svých členů a vychovávat je k čestnému jednání v životě soukromém i veřejném, k národnostní, rasové a náboženské snášenlivosti, k demokracii a humanismu, k osobní skromnosti a ukázněnosti, k lásce k rodné zemi a úctě k duchovnímu dědictví našeho národa.45 Cílem činnosti ČOS je přispívat ke zvyšování duchovní, kulturní a fyzické úrovně naší demokratické společnosti prostřednictvím tělesné výchovy a sportu, výchovy k mravnosti, společenské a kulturní činnosti. Na začátku byla myšlenka sokolského programu života lidí, který formuloval Miroslav Tyrš v úvodním článku prvního čísla časopisu Sokol v lednu 1871 pod titulem Náš úkol, směr a cíl.46 Na antickém principu kalokagathie Tyrš postavil ideál člověka tělesně zdatného, duševně a sociálně vyspělého, připraveného pracovat a bránit svůj národ. Tyršova idea sokolství přežila století i několikeré zákazy sokolské činnosti a násilná zrušení sokolské 44
Dostupný z http://www.sokol.eu/obnova-po-roce-1989-AD30. Dostupný z http://www.sokol.eu/idea-a-program-310A. 46 Dostupný z http://www.sokol.eu/idea-a-program-310A. 45
15
organizace. Idea SOKOLSTVÍ je aktuální i na začátku 21. století. Univerzální hodnotou sokolství je všestrannost tělesného, duševního a sociálního rozvoje osobnosti člověka. Sokolství je mravním postojem všech členů Sokola. Sokolství cvičenců, sportovců a činovníků je založeno na národních tradicích, na odkazu ušlechtilých činů členů Sokola v období válek a nesvobody i na všelidských hodnotách formulovaných v kodexu fair-play.47 Je založeno na obětavosti v činnosti pro naši organizaci a na připravenost veřejně se angažovat na straně demokracie, práva a morálky. Sokolství vzniká za podmínek, kdy se členové, cvičitelé, trenéři a činovníci přihlásí k jeho morálním hodnotám a prosazují je podle svých možností ve své každodenní činnosti pro tělocvičnou jednotu, župu či obec.
3.2 Organizace Sokola Tělocvičné jednoty uspořádány do 42 sokolských žup. Změna platná od 1. ledna 2003 spočívala v územní úpravě žup.48 Území žup jsou vždy na území jednoho kraje. Veškerou koordinaci a spojení mezi župami zajišťuje v každém kraji krajský zmocněnec. Vyslanci, kteří jsou následně zvoleni na valných hromadách žup, tvoří výbor ČOS, ten pak volí starostu, místostarosty, jednatele a další členy předsednictva ČOS.49 Předsednictvo ČOS má 13 členů. Nejvyšším orgánem ČOS je sjezd ČOS, který se koná jednou za tři roky. Dvakrát do roka zasedá výbor ČOS, který schvaluje zásadní materiály. Kvůli novému územnímu uspořádání České republiky došlo k reorganizaci ČOS s platností od 1. ledna 2003, reorganizace pak byla schválena Výborem ČOS dne 30. listopadu 2002.50
47
Dostupný z http://www.sokol.eu/idea-a-program-310A. Dostupný z http://www.sokol.eu/organizace-A9EF. 49 Dostupný z http://www.sokol.eu/organizace-A9EF. 50 Dostupný z http://www.sokol.eu/organizace-A9EF. 48
16
4 TJ Sokol Nechanice Společenský a veřejný život ve městě ovlivňovaly s různou intenzitou jednotlivé spolky. Byly zakládány v poslední čtvrtině 19. století a jejich počet poté vzrůstal. Bylo to dáno do určité míry touhou vymanit se z područí rakouského národa. Proto některé, zejména Sokol, měly silné vlastenecké zaměření. Činnost všech byla násilně přerušena první světovou válkou. Prokazatelně nejstarší známou organizací v Nechanicích je Tělovýchovná jednota Sokol. Její založení se shoduje s rokem povýšením na město v roce 1867, o necelé tři měsíce později na ustavující schůzi 18. září a jen pouhých pět let po vzniku první sokolské organizace v Praze. 51 Patří proto právem mezí nejstarší v naší zemi. V Nechanicích stál u zrodu Sokola MUDr. Jan Štros, poslanec českého zemského sněmu, deklarant a starosta Sokola v Kutné Hoře. Když kutnohorští sokolové navštívili z popudu dr. Štrose bojiště bitvy z roku 1866 na Chlumu, došli odtud pěšky do Nechanic. Jejich návštěva a ukázka cvičení vzbudila tak velký zájem na veřejnosti, že se nechaničtí mladí muži nadchli a rozhodli se stát také Sokoly. Starostou jednoty nemohl být zvolen nikdo jiny než dr. Štros, který v té době již v Nechanicích působil jako okresní lékař.52 Počáteční krůčky mladé jednoty nebyly snadné, tak jako vše sokolské i ji provázela nepřízeň c. k. úřadů. Na první výlet do Libčan se sešlo jen patnáct členů v krojích. Další akcí byla účast na oslavě svátku Mistra Jana Husa v Hradci Králové. Slavnostním řečníkem byl ustanoven dr. Štros. Nechaničtí bratři cítili morální povinnost dostavit se na tuto pokrokovou manifestací. Protože však svůj záměr nenahlásili úřadům, byli za nedovolenou účast potrestáni několikadenním vězením v budově nechanického soudu. Jídlo a pití jim donášeli manželé Štrosovi. Také organizační začátky byly svízelné. Vůbec první veřejné cvičení se konalo ve Stýskale v roce 1870.53 Jednota měla v té době 46 členů. První letní tělocvična byla zřízena na dvoře obecní školy, v zimě se cvičilo u bratra Františka Hrušky. V roce 1871 byla letní tělocvična přeložena do hostince pana Jana Ulricha. Od roku 1883 se spolková cvičení konala v sále městské radnice a v zimě cvičili u bratra Hrušky, což byl později dnes již neexistující Žítkův hostinec v Palackého ulici.54 Zájem o členství rychle stoupal, takže již v následujícím roce bylo cvičení v zimě přeloženo do Ulrichova hostince (později lékárna nyní služebna policie). Třetí a nadlouho definitivní místo, kam byla tělocvična přemístěna, byl sál radnice, který město Sokolu propůjčilo zdarma. Vlastenecké
51
PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 78. PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 78. 53 PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 79. 54 PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 79. 52
17
působení jednoty a nadšení prvních let časem vyprchalo a tlak ze strany úřadu nepovoloval, a tak z nepochopitelných důvodů došlo z rozhodnutí valné hromady v roce 1874 ke změně spolku na jednotu hasičskou. Jistě k tomu přispěla i skutečnost, že v té době město dobrovolné hasiče nemělo. Trvalo pak osm let, než členové hasičské uniformy svlékli a oblékli znovu sokolské stejnokroje, stvrdili nové stanovy, v nichž se zavázali vykonávat i hasičskou činnost.55 Již v červnu 1882 se zúčastnili jubilejní slavnosti pražského Sokola. Návrat do sokolských řad to byl slavný, neboť během tohoto roku si šedesát dva členů pořídilo stejnokroje. Za dalších osm let v roce 1900 došlo k definitivní rozluce s hasičstvím, které bylo z činnosti jednoty vypuštěno. Inventář k hašení byl předán městskému úřadu. V tomto roce ztratila jednota také svého zakladatele dr. Štrose. Sady, které byly založené z jeho iniciativy v roce 1895, byly po něm pojmenovány až v roce 1907, kdy Sokol slavil čtyřicet let svého trvání.56 Důkaz o tom, že po obnovení činnosti v osmdesátých letech aktivita organizace stoupala, podává na tehdejší dobu významný vlastenecký čin. Nechanická sokolská jednota zakoupila pozemek u obce Rosnice, kde se odedávna říká Žižkův stůl. Na návrší vybudovali členové památník tomuto vojevůdci. Památník byl odhalen při desetitisícové manifestaci 29. srpna 1886. Průvod účastníků odcházel o sedmé hodině z nechanického náměstí. K odhalení došlo v 10 hodin a provedl je zemský poslanec K. Tůma. Poté se všechny korporace vrátily zpět do Nechanic, kde oslava pokračovala. Město bylo při této příležitosti vzorně uklizeno a vyzdobeno. Krom pravidelných cvičení pořádala jednota veřejná cvičení. Členstvo se rovněž zúčastňovalo všesokolských sletů v Praze. Při příležitosti 25. výročí založení Východodočeské župy se konal její slet v Nechanicích v srpnu 1893.57 Byl vzorně organizačně zajištěn. Kolem roku 1895 se mezi členstvem začala šířit myšlenka vybudování vlastní tělocvičny. Do konce byl získán darem pozemek v místě dnešní nemocnice, ale město jej později odkoupilo zpět. V tomtéž roce došlo k organizační změně a jednota byla včleněna do župy Orlické. V té setrvala až do sjednocení tělovýchovy v roce 1949. Ukázkou síly a masovosti sokolské organizace byly její slety v Praze. Nechaničtí Sokolové se pravidelně zúčastňovali. Například na 4. všesokolském sletu roku 1901 cvičilo 33 bratrů a sester. V roce 1897 byl totiž založen ženský odbor nechanického Sokola, který se později v roce 1912 organizačně sloučil s mateřskou jednotou. V tomto roce cvičilo na šestém sletu již 70 nechanických cvičenců. Koncem července 1914 se konal slet v Brně. Byl však četnictvem rozehnán v souvislosti s atentátem v Sarajevu. Zprávu o tom podal jeho účastník
55
PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 79. PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 79. 57 PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 79. 56
18
Josef Šaroun. Z obav před konfiskací majetku na začátku světové války rozhodl výbor, že bude všechen předán do správy města. Činnost jednoty byla potom dána do nuceného klidu. Z podnětu činovníků Sokola se v roce 1903 ustavil v Nechanicích výbor složený ze zástupců všech významných spolků a představitelů města. Vytkl si za cíl vybudování pomníku Mistra Jana Husa, který byl poté slavnost odhalen v následujícím roce.58 Působení Sokola však přerušila první světová válka. Jako v jiných obcích, tak i v Nechanicích se konaly sokolské odvody k obraně území jižního Slovenska, které bylo napadeno Maďarskou republikou rad.59 Z nechanické jednoty se přihlásili k odvodům všichni muži až na dva, kteří byli pro zbabělý přístup k obraně vlasti ze Sokola vyloučeni. V roce 1921 se místní Sokol rozhodl pro velký krok v oblasti kultury obce Nechanice a zakoupil od válečných invalidů zařízení biografu za 32 000,- Kč a přejmenoval ho na Bio Sokol.60 Bio Sokol hrálo pro děti i dospělé. Asi největší odezvu měly filmy o Pepku námořníkovi. Už v roce 1919 se v Nechanicích sešlo několik pokrokových občanů, aby založili spolek pro postavení sokolovny. V prvém roce svého vzniku spolek vlastnil částku 4 890,Kč. Plány a náčrty stavitele Františka Kuchaře byly vystaveny k nahlédnutí v Okresní hospodářské záložně. Sen o vlastním sportovně - kulturním stánku se začal naplňovat až po 18 letech, kdy Sokol slavil 70. výročí svého vzniku. V červnu 1937 byl slavnostně položen základní kámen ke stavbě sokolovny, tím si sokolská jednota zajistila cvičební prostory v tělocvičně měšťanské školy.61 Ten den dopoledne se konal na náměstí slavnostní koncert a pestrý průvod prošel Nechanicemi. Odpoledne se na hřišti proběhlo slavnostní cvičení všech složek Sokola včetně vystoupení jízdního Sokola a Selské jízdy. Po dostavbě a slavnostním otevřením Sokolovny na začátku okupace v srpnu 1939 bylo kino přeneseno do mnohem kulturnějšího prostředí nové budovy a stále jako Bio Sokol hrálo až do zastavení činnosti Sokola, který byl v roce 1941 úředně rozpuštěn.62 Poté se již pod hlavičkou státního kina promítalo v sokolovně do konce války, ovšem jen německé filmy. Nemovitý majetek převzala do správy protektorátní mládežnická organizace Kuratorium pro výchovu mládeže, zřízená ministerstvem školství. Účast chlapců byla v Kuratoriu povinná. Také v Nechanicích začala tato organizace pořádat pravidelná cvičený v sokolovně, kam řadoví členové chodili cvičit tak, jako kdyby pokračovali v Sokole. Se vzrůstajícím 58
PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 80. PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 105. 60 PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 106. 61 PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 113. 62 PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 116. 59
19
ideologickým nátlakem činnost postupně upadala, až se existence této organizace ve městě stala zcela formální. Způsobovaly to válečné potíže, hlavně nedostatek uhlí k vytápění tělocvičny a později zejména nechuť angažovat se v organizaci, jejíž vedení se veřejně hlásilo ke spolupráci s okupanty. Jediný provoz, který v sokolovně zůstal po celou válku, bylo kino, protože Bio Sokol bylo převedeno, tak jako jinde, pod protektorátní správu. Není bez zajímavosti, že po válce oba vedoucí kina, učitelé B. Bílek a F. Hyrš1, předali vedení jednoty ke splacení dluhu na sokolovně 30 000 korun.63 Částku získali neúplnými odvody z tržeb za války. Skutečnost, že členové nechanického sokola organizovali aktivní odboj proti okupantům, za což někteří zaplatili vězením a dokonce i životy, bude navždy patřit mezi světlé stránky historie této organizace. Nejcennější sokolské předměty a dokumenty se podařilo ukrýt před zabavením, zejména historicky prapor. Ten byl během války schován postupně ve dvou rodinách, u Pražáků a u Jásenských.64 Bezprostředně po osvobození v květnu 1945 začala slibná a radostná etapa v rozvoji jednoty při pravidelných cvičeních všech složek. Čile pokračovala i tradiční předválečná sportovní činnost v odbíjené. Tento sport se v Sokole provozoval již od poloviny třicátých let. Neustal ani za okupace, tehdy ovšem pod kamuflovaným názvem, ale na sokolském hřišti na dvou pískových kurtech v dolní části areálu. Nyní má tento pozemek pronajatý jako stavební dvůr firma Turnovský. Zní to paradoxně, ale sokolský volejbal měl právě za války první ze svých tří vrcholů díky působení bratří Totterů a jejich spoluhráčů. Bohužel se tehdy nesměla organizovat žádná dlouhodobá soutěž, a tak mohli nechaničtí volejbalisté prosazovat svou vynikající výkonnost jen na turnajích. Druhý výrazný sportovní vrchol představuje poválečná generace volejbalových dorostenců. Tito chlapci uspěli jako druzí na mistrovství Čech roce 1949 a poté skončili na mistrovství ČSR v Praze na místě pátém.65 V poválečném nadšení organizoval nechanický Sokol různá veřejná vystoupení, tělocvičné akademie, podílel se na oslavách státních svátků za účasti všech krojovaných složek, pořádal sokolské taneční zábavy, zejména maškarní šibřinky, jimiž vrcholila plesová sezóna. Brzy se ukázalo, že sokolovna k bohaté rozvinuté činnosti nepostačuje. Proto v roce 1946 bylo rozhodnuto o přístavbě, která proběhla v rychlém tempu a byla dokončena roku 1947. Úpravy byly dalekosáhlé: byl výrazně prodloužen sál tělocvičny, zvětšeno jeviště, přistavěli malý sál v suterénu, tamtéž kuchyni, sprchy v patře horní klubovna s přední místností. Po rychle provedené adaptaci a zařízení ubytovací kapacity pro cca padesát dětí zde již v létě 1946 probíhal první zdařilý prázdninový
63
PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 165. PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 165. 65 PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 165. 64
20
tábor. Jedinou stinnou stránkou z hlediska aktivit TJ, hlavně pravidelného zdroje příjmů, bylo zestátnění sokolského kina v rámci znárodnění celé kinematografie, Tak se Bio Sokol stalo součástí celostátní sítě jako Kino Nechanice a jednota dostávala pouze nájemné ze sálu a promítací kabiny. Pokud bylo kino v majetku Sokola, zůstávalo výdělečné jen díky tomu, že mělo jen dva zaměstnance v pracovním poměru - promítače pana Tesaře, těžkého válečného invalidu bez obou nohou, a pomocného zřízence.66 Ostatní funkce byly čestné a členové jednoty byli zvyklí je vykonávat zdarma. Zlom v činnosti Sokola přinesly politické události února roku 1948. Násilná opatření místního Akčního výboru Národní fronty v rámci očisty veřejného života zbavila jednotu několika předních funkcionářů. Vyloučeni byli starosta F. Vaněk, náčelnice F. Vrcková, správce tělocvičny František Munzara dalších deset členů.67 K tomu přibylo ještě několik důtek. Ti, kteří nahradili dosavadní funkcionáře, přicházeli sice s dobrými úmysly, ale s menším elánem a zkušenostmi. Zejména odchod Františka Vaňka, který změnil působiště i jako učitel a odstěhoval se do rodných Rosic nad Labem, se ukázal jako těžko zacelitelná rána. Dvacátého osmého března 1948 došlo ke sjednocení tělovýchovy. K tomuto datu zanikl SK Nechanice a stal se nejprve odborem a posléze oddílem kopané Sokola Nechanice. Fotbalový klub převedl do TJ Sokol bez větších problémů své funkcionáře. Především předseda JUC. Josef Jenčík svou osobní autoritou získal pro oddíl kopané důstojné zastoupení a postavení. Nějaký čas trvalo, než si všichni hráči a funkcionáři obstarali sokolské průkazy, pokud nebyli členy jednoty již od obnovení činnosti Sokola po skončení války. Začalo totiž platit pravidlo, že aktivně mohl sportovat a reprezentovat jen ten, kdo se stal členem některé DSO - dobrovolné sportovní organizace ustavené v rámci sjednocení a pojmenované podle průmyslových resortů, které ve sjednoceném systému působily.68 Například DSO Baník, DSO Lokomotiva, DSO Dynamo, DSO Spartak apod. Pro vesnickou tělovýchovu byl ponechán název DSO Sokol. V roce 1948 se členové jednoty zúčastnili nácviku a posléze i vystoupeni na XI. všesokolském sletu v Praze, který byl posledním před nastupujícím obdobím socialismu.69 TJ Sokol Nechanice se stal v rámci sjednocení součástí DSO - dobrovolné sportovní organizace. V pozdějších letech začala převažovat sportovní činnost několika oddílů, kopané, odbíjené, stolního tenisu (od roku 1949), juda a jeden čas dokonce i hokeje, zatímco základní tělesná výchova, jak se začalo říkat tradičnímu sokolskému cvičení, začala
66
PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 166. PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 166. 68 PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 166. 69 PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 166. 67
21
stagnovat. Oživovaly ji jen pravidelně se opakující Spartakiádv, jež nahradily slety. Těch se nechaničtí cvičenci též zúčastňovali, i když jen v kategorii dospělých. V šedesátých letech proslul Sokol Nechanice opět svými výsledky ve volejbale. Družstvo mužů pod vedením Vladimíra Petráčka dosáhlo třetího, a zatím posledního vyvrcholení především v dlouhodobých soutěžích. Byla to po čtyři roky trvající účast v krajském přeboru I. a devět let v jeho II. třídě.70 K úspěchům patří i. několik vítězství a řada druhých a třetích míst na mnoha turnajích po celém Východočeském kraji. Po generační výměně však došlo k postupnému poklesu výkonnosti. Sokol Nechanice přežíval i za socialismu. Období zvýšené aktivity se střídala s úseky činnosti, kdy převládal laxní přístup a celková letargie. Na lepší časy svitlo krátce v roce 1968, ale vše se opět brzy vrátilo do starých kolejí normalizace. Ubyli obětaví funkcionáři a podle toho se měnila aktivita v jednotlivých obdobích druhé poloviny 20. století. Rozpadl se definitivně oddíl kopané, který se ještě v roce 1980 umístil v okresní soutěži na 4. místě.71 V roce 1992 se definitivně zbortily kabiny. Na fotbalovém hřišti se nyní prohánějí s míčem pacienti léčebny návykových nemocí a občas v hodinách tělocviku žáci vyšších tříd základní školy. Svou činnost ukončil též oddíl juda. Přetrval tradiční volejbal a co do počtu hráčů nenáročný nohejbal, který se jednou do roka prezentuje putovním turnajem. V současné době TJ Sokol Nechanice patří mezi nejpočetnější organizace ve městě. Na pravidelná cvičení a tréninky jednotlivých oddílů se schází přes dvě stě členů.72 V základní tělesné výchově cvičí již předškolní děti v doprovodu rodičů. Další početnou skupinu tvoří ženy, které se třikrát týdně scházejí pod vedením kvalifikovaných cvičitelek aerobiku a stepaerobiku. V minulosti se nechanické ženy úspěšně zúčastňovaly spartakiád v Praze. Oddíl nohejbalu a malého fotbalu má čtyři družstva. Členové se scházejí většinou o víkendech. Pořádají každoročně turnaje za sokolovnou a na fotbalovém hřišti. Nejslavnější tradici má oddíl volejbalu, jehož bývalí dorostenci se před lety kvalifikovali na mistrovství Čech, kde obsadili 2. místo a na mistrovství republiky téhož roku 5. místo.73 V současné době hraje v krajském přeboru družstvo žáků a v ročníku 2005/2006 též družstvo žen. K mistrovským zápasům i pravidelným tréninkům nastupují volejbalisté na třech antukových kurtech a při nepříznivém počasí hrají a trénují v sokolovně. Oddíl pořádá mimo mistrovské soutěže rovněž turnaje, na které se sjíždějí nejlepší volejbalová družstva z jiných okresních a krajských soutěží. Nejpopulárnější je turnaj smíšených družstev (čtyři muži a dvě ženy). V 70
PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 167. PRAŽÁK Václav, Nechanice Obrázky z historie a života města, Hradec Králové 2003, str. 167. 72 Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 4 – 2005. 73 Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 4 – 2005. 71
22
sokolovně bylo v roce 2004 otevřeno Fitcentrum, kde na posilovacích strojích denně utužují svou fyzickou kondici desítky vyznavačů tohoto cvičení.74 Každý den od pondělí do neděle je sokolovna v provozu. Zvláště v zimních měsících je o jednotlivé provozní prostory velký zájem. Sokol Nechanice velmi dobře spolupracuje se zdejší základní školou. Činnost je zaměřena především na výchovnou práci s mládeží a provozování rekreačního sportu pro širokou veřejnost. V roce 2007 pak proběhly oslavy 140. výročí založení sokolské jednoty v Nechanicích. Konaly se v sobotu 16. června, kdy od rána probíhalo několik akcí, o týden později doznívaly již jen turnajem v nohejbalu.75 Součástí oslav bylo zahájení tradičního volejbalového turnaje smíšených družstev (čtyři muži a dvě ženy) za nebývalé účasti osmnácti kolektivů s roztodivnými až recesistickými názvy. Pořadatelé zajistili bezproblémový průběh a tak program pokračoval dvěma dopoledními starty běhu Terryho Foxe, jež byly především záležitostí školní mládeže. Jeden běh zpestřil i bývalý člen Sokola Nechanice, téměř sedmdesátiletý Jan Šiml. Doběhl bezpečně na delší trati. Další program se odehrával odpoledne. Nejprve položili zástupci jednoty, za účasti krojované delegace funkcionářů Orlické župy, kytice k pomníku zakladatele nechanického Sokola, MUDr. Jana Štrose.76 Ke cti představitelů města budiž podotknuto, že byl pomník před blížícím se jubileem nákladně zrestaurován. Ve vyčerpávajícím projevu starosty jednoty, bratra Jenčíka byl zhodnocen význam osobnosti MUDr. Štrose, tehdejšího úředního lékaře nechanického okresu, a to nejen jako prvního starosty, ale všestranného veřejného činitele města. Při této příležitosti na závěr proslovu také vyhlásil rozhodnutí o rehabilitaci členů vyloučených ze Sokola pod vlivem politických událostí po únoru 1948. Závěr oslav patřil vernisáži výstavy o stočtyřicetileté historii jednoty. Na patnácti panelech byla ve fotografiích, doprovázených řadou trojrozměrných historických exponátů (sokolských krojů, pohárů z vítězných turnajů, kroniky, čtyř praporů a dalších předmětů) dokumentována v časovém sledu historie a činnost jednoty od jejího založení až po současnost.77 Jubileum nejstarší nechanické společenské a tělovýchovné organizace by mělo být impulsem k rozvíjení ještě bohatší činnosti než dosud. Toto přání je však odvislé nejen od aktivity zvolených funkcionářů, ale i od posílení jejich počtu z řad občanů města, jako tomu bylo dříve. Jen tak se může TJ Sokol Nechanice zaskvět v takovém světle a slávě jako tomu bylo v první polovině minulého století.
74
Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 4 – 2005. Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 3 – 2007. 76 Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 3 – 2007. 77 Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 3 – 2007. 75
23
5 TJ Sokol Dohalice Sokol v Dohalicích byl založen v roce 1905 v souvislosti s návštěvou jednoty z Nechanic.78 Právě díky této události byla v dubnu 1905 svolána schůze do hospody pana Brožka v Dohaličkách na kopci. Předsedou se stal pan Jan Tobolka, který byl starostou Dohalic a také dalších dvacet let starostou jednoty.79 Hlavním strůjcem myšlenky o založení se stal pan Richard Petráň, což byl ředitel na místní základní škole. Pro své pokrokové a vlastenecké myšlení se velice často dostával do střetu například s místním farářem římskokatolické církve. Přesto se pro velkou část obce stává vůdčí osobností. Díky jeho zapálení pro sokolskou myšlenku se mu podařilo kolem sebe shromáždit početnou skupinu stejně smýšlejících občanů a to nejen ze svého okolí, ale také z ostatních vesnic, jako například z Mokrovous, Sadové, Dubu atd.80 Dalším důležitým momentem byl červen 1905, kdy byly dohalští sokolové přijati do svazu České obce sokolské a organizačně náleželi do druhého okrsku Berkova, který patřil do župy Orlické. Sokolská župa orlická vznikla na župní valné hromadě v Chocni v roce 1895, díky vyčlenění z župy východních Čech.81 Už v roce 1907 se v Dohalicích konalo první okrskové cvičení. Tento sokolský rozmach existujících tělocvičných a sportovních spolků zastavila až mobilizace v roce 1914. Stejně na tom byl i Sokol v Dohalicích, kde se v roce 1914 schází pouze pár členů výboru. Důležitým momentem schůze bylo vyřešení sokolského majetku, který byl převeden obci.82 Až v listopadu roku 1914 se schází pan Richard Petráň se zbytkem členů jednoty a činnost Sokola pozastavují. Po skončení první světové války zaznamenal Sokol velký příliv nových členů a také v této době zakládá dohalická jednota svůj odbor v Třesovicích, který se tedy dalším rokem osamostatnil.83 Činnost jednoty byla také narušena díky konfliktu s Maďarskem na Slovensku roku 1919, kdy Česká obec Sokolská nařídila povinné odvody svých členů od dvaceti do třiceti let. Právě tento konflikt odvedl velkou část mužů z Dohalic. A díky tomuto konfliktu, bídě, stoupající drahotě a politické nestabilitě, která vyústila v generální stávku, tak
78
Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dohalicích, nestránkováno. Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dohalicích, nestránkováno. 80 Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dohalicích, nestránkováno. 81 MUŽÍK, Rostislav. Almanach ke 100. výročí Sokolské župy Orlické, Hradec Králové 1995, s. 8. 82 Jedná se o dopis, kterým zastupitelstvo Dohalic potvrzuje převzetí veškerého sokolského majetku do svého vlastnictví. Tento dopis můžeme nalézt v Pamětní knize Tělocvičné jednoty Sokol Dohalice. 83 Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dohalicích, nestránkováno. 79
24
mj. i v Dohalicích byly zřizovány sokolské branné čety za účelem ochrany místních osob a majetku.84 V roce 1925 díky neshodám odešel jednatel dr. Rudolf Klazar a náčelník Karel Novák, který byl nástupcem Richarda Petráně, dále pak odstupuje dlouholetý starosta jednoty Jan Tobolka. Novým starostou byl zvolen učitel z vedlejších Mžan pan Václav Morávek, který se stal shodou okolností i prvním kronikářem jednoty. Právě rok 1925 je pro jednotu nejen rokem rušným, ale i výročním, kdy slaví dvacet let od svého založení. I díky tomu byl na schůzích kladen důraz na sokolské svědomí, city a soudržnost.85 Dokonce byl založen i smyčcový kvartet, který byl založen poprvé v historii jednoty. Na konci roku obsahoval tento smyčcový soubor až čtrnáct členů. Tento hudební odbor měl dokonce vlastní organizaci, pokladnu a řád. Do čela se postavil pan Karel Karas. Tento soubor působil při večírcích, besídkách, zábavách a sokolských akademiích.86 V roce 1926 dochází k hádce mezi místními divadelními ochotníky a sokolskou jednotou, která na nějakou dobu narušila vzájemnou spolupráci těchto dvou organizací. Šlo o to, že v ochotnických řadách, kde mimo jiné působil i velký počet sokolů, povstala opozice proti současnému vedení divadelní jednoty. Právě tuto opoziční skupinu tvořili i Sokolové. Při slovní hádce mezi těmito dvěma opozicemi došlo k pošpinění i sokolského výboru, který byl obviňován z toho, že překračuje své pravomoci. Začátkem roku 1926 se zrodila myšlenka založení sokolského biografu, podle již fungujících v Praskačce, ve Lhotě pod Libčany a Nechanicích. Ovšem vyvstával tu jeden zásadní problém, a tím se stalo získání biografické licence. Tuto licenci Sokol získal až v roce 1927.87 Hned potom se začalo s přestavbou Růžičkova hostince, kde byl vybudován promítací sál. Tento sál sloužil i jako tělocvična a místnost pro konání besed, schůzí a dalších společenských událostí, které měl Sokol na starosti. Bylo zakoupeno promítací zařízení, získány vyřazené židle z Klicperova divadla a vystavěna promítací kabina. Dále byla vyměněna nevyhovující dřevěná podlaha a bylo rozšířeno stávající jeviště po dohodě s Jednotou divadelních ochotníků. Celkové náklady tedy činily 79 965,-Kč,88 což výrazně převyšovalo původní rozpočet 30 000,-Kč. I přes vyšší náklady se brzy podařilo uskutečnit první promítání k 10. 12. 1927. Během dvou let se v Dohalicích promítlo sto deset večerních, třináct odpoledních a dvanáct dětských představení.89 Další podobné biografy v blízkém okolí 84
Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dohalicích, nestránkováno. Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dohalicích, nestránkováno. 86 Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dohalicích, nestránkováno. 87 Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dohalicích, nestránkováno. 88 Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dohalicích, nestránkováno. 89 Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dohalicích, nestránkováno. 85
25
můžeme nalézt v Dobřenicích, Lhotě pod Libčany, Pouchově, Praskačce, Černilově, Třebechovicích pod Orebem a v Novém Hradci Králové. Stejně jako v Dohalicích, tak provozovaly tyto biografy sokolské jednoty. Zajímavým a jedinečným promítáním bylo představení takzvaných Ruských večerů. Tyto večery probíhaly v roce 1930 a diváci se zde mohli seznámit s ruskými písněmi, tanci a běžným životem ruského lidu. V roce 1932 nastala krize pro biografická představení a došlo k poklesu zájmu o návštěvnost, proto se přistoupilo k reorganizaci bioodboru, počet představení byl snížen pouze na dvě měsíčně a každý člen si musel povinně zakoupit čtyři lístky do biografu.90 Důležitým momentem se ve třicátých letech stalo zajištění vyhovujícího venkovního cvičiště. Vše bylo nutné vyřešit do roku 1934, kdy se v Dohalicích pořádalo okrskové cvičení, což bylo teprve podruhé, co se organizátorem a pořadatelem stala místní sokolská jednota. Díky této události zde bylo vybudováno občerstvení pro obecenstvo a pro účastníky bezplatná kuchyně.91 Cvičení bylo zahájeno proslovem Richarda Petráně. Dohalice byly zastoupeny v počtu sto třinácti cvičících. Celé sokolské cvičení mělo pozitivní reakce jak z obecenstva, cvičenců, tak i ze strany vrcholných sokolských orgánů. V roce 1938 bylo stěžejní se připravit na desátý všesokolský slet. Ten byl naplánován mezi měsíci květen až červenec roku 1938. Jednou z posledních aktivit dohalického Sokola po roce 1938 byla charitativní sbírka na podporu uprchlíků z pohraničí. Vše bylo zasláno do sokolovny v Hradci Králové.92 Nepříznivý vývoj politické situace znamenal postupný útlum sokolské činnosti a rok 1941 byl definitivní konec nejen pro Sokol z Dohalic, ale také pro všechny sokolské jednoty na území tehdejšího protektorátu. Po válce byla naštěstí činnost Sokola obnovena, ovšem události únorového převratu v roce 1948 znamenaly opětovný konec ČOS v Československu a tu nahradily tělovýchovné jednoty v čele s ČSTV. Po převratu komunisté zakázali činnost i místnímu Sokolu v Dohalicích, ten si nechal Sokol v názvu, ale administrativně patřil pod ČSTV. Komunisté odstavili nespolehlivé osoby a stávající výbor Sokola přestal existovat. V praxi to fungovalo tak, že Sokol v Dohalicích včetně majetku převzalo ČSTV, dosadilo do výboru své lidi, a tak znemožnilo řízení samotnými zástupci Sokola. Přesto, že se změnilo vedení i organizace, stále se v Dohalicích cvičilo. Samotný Sokol měl dva oddíly: ZRTV, v rámci něhož zůstala cvičení žen, dětí a cvičily se spartakiády, které předcvičovala paní Štěpánková, a oddíl kopané.
90
Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dohalicích, nestránkováno. Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dohalicích, nestránkováno. 92 Pamětní kniha Tělocvičné jednoty Sokol v Dohalicích, nestránkováno. 91
26
Po roce 1989 měli v Dohalicích na výběr dvě možnosti, buď jít do ČSTV, nebo se přihlásit zpět k ČOS. Na výroční schůzi téhož roku se usneslo, že Sokol bude pokračovat pod ČSTV. Právě v roce 1989 se hromadně vracel majetek ČOS, ovšem v Dohalicích se nikdo nepřihlásil o obnovení činnosti sokola, tudíž se župa orlická domáhala vydání majetku soudní žalobou, kterou krajský soud v HK zamítl. ČSTV Praha v roce 1991 převedla majetek na TJ Sokol Dohalice a tímto aktem byly ukončeny jakékoliv spory o majetek Sokola v Dohalicích. Na základě toho vznikla právní subjektivita zaregistrování Stanov tělovýchovné jednoty Sokol Dohalice u ministerstva vnitra ČR 8. 1. 1992. Od této chvíle mohli s majetkem rozhodovat pouze členové sokola v Dohalicích a ne nikdo jiný. V roce 1990 se ZRTV změnila na Asociaci sportu pro všechny, ale díky nezájmu členů její útlum později upadá a v roce 1994 se činnost zcela zastavuje. Ovšem celou dobu současně existoval oddíl kopané, který nadále rozšiřoval svou základnu členů a i díky ní existuje dodnes. Také z pramenů se můžeme dočíst, že veškeré sportovní či kulturní dění se v Dohalicích postupně přeneslo na dvě organizace, a to Sbor dobrovolných hasičů a převážně na fotbalový oddíl. Tyto dvě organizace prakticky zaštiťovaly další kulturní a vzdělávací program v Dohalicích.93
93
VANĚK, Michal. Rozvoj spolkového života ve východních Čechách v období dvacátých a třicátých let 20. století, Hradec Králové 2006, bakalářská práce, str. 32.
27
6 TJ Sokol Stěžery 6.1 Založení Sokola Tělocvičný spolek nesoucí jméno Sokol byl ve Stěžerech založen 17. září 1913. Dvanáctého října 1913 přijel do Stěžer župní náčelník Sokola z Hradce Králové bratr Hartman a na ustavující schůzi přednesl plamenný projev, který způsobil nadšení. Založení vašeho Sokola je slavnou upomínkou na úmrtí Jana Žižky z Trocnova (11. října 1423) a jeho skvělou historii, kterou lze nazvati středověkým Sokolem. Směr Sokola budiž čistě rázu svobodomyslného: Volnost – Rovnost – Bratrství.94 Chceme, aby v naší vlasti byl národ dobrý, všem bludům, které jsou bídnou lží, musíme stát v odporu. Sokol musí být Sokolem tělem i duší, srdcem i krví! Na tomto slavnostním shromáždění, které se konalo v hostinci U Špryňarů, byly zastoupeny i jednoty sousední z Pražského Předměstí, Slezského Předměstí, Kuklen, Probluze, Svobodných Dvorů, Hradce Králové a Kratonoh. Byl zvolen prozatímní výbor ve složení starosta bratr Josef Rykl, místostarosta bratr V. Drahorád, náčelník bratr J. Ulrich. Po neděli se Sokolové opět sešli, aby potvrdili stávající výbor a doplnili o jednatele bratra Josefa Břetislava Kříže, pokladníka Josefa Matějku, hospodáře M. Jenče a další členy výboru V. Žítka, Ot. Hrdličku, F. Šebka. Náhradníky se stali Jos. Novotný, Josef Nosek, J. Kotek, V. Podrazil, F. Polívka, F. Škrábal.95 Revizory účtů se stal F. Michálek a J. Nosek. Informace zajišťoval Sokolník poslíček bratr Tichý. Tak vznikl Sokol Stěžery v počtu šedesát pět mužů. První kus nářadí, a to žíněnku, zhotovil bratr Nosek. Místnost, světlo a otop dal do konce roku zdarma bratr hostinský Josef Špryňar. Poplatek zakládajících členů byl 50,- K, zápisné 2,- K. První cvičení bylo v říjnu za účasti dvaceti jedna bratrů. Dne 23. listopadu 1913, v den odloženého posvícení, byl pořádán první Sokolský věneček. Ke konci roku byla zakoupena americká hrazda. Aby nebylo toho nadšení moc, tak se rodící dělnická strana rozhodla odtrhnout a založit koncem roku konkurenční spolek DTJ. První Sokolský ples byl 11. ledna 1914 a z výtěžku byla zakoupena bradla. Stav členů stoupl na sto padesát tři mužů a padesát osm dorostenců. V únoru vstoupilo do Sokola celé obecní zastupitelstvo. V roce 1914 však vypukla první světová válka. Hejtmanství v Hradci Králové zakázalo okamžitě spolkovou činnost a šedesát pět členů Sokola bylo mobilizováno. Padl J. Ulrych a J. Pluhař. Když se cítilo, že Rakousko-Uhersko prohraje, tak se tajně sešla třetí valná hromada již 7. července 1918 a zvolila nového starostu Sokola V. Drahoráda. Po válce měl Sokol sedmdesát sedm bratrů a osmdesát devět sester. Předválečný Sokol byl vlastně organizován vojensky, a 94 95
KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno.
28
tak i Sokolové ve Stěžerech 28. října při vyhlášení samostatnosti a ČSR, dokázali vzorně pochodovat v Hradci Králové a dokonce byli pověřeni strážní službou u Prachárny a na hradeckém nádraží. Okamžitě začaly sbírky mezi lidmi a příspěvky byly poslány na stavbu hradecké Sokolovny, na Červený kříž a založen fond na stavbu stěžerské Sokolovny. Dokonce 8. února 1919 byla založena sokolská knihovna a dramaticko-vzdělávací odbor s cílem zpívat a hrát divadlo. Počet členů se výrazně zvýšil na tři sta šestnáct bratrů.96 V témže roce se podařilo nakoupit metací stůl, můstek pružný a náčelnickou trubku. První velké veřejné cvičení 14. září 1919 bylo na zahradě u Hrdličků, hrála hudba pana Česenka. Žáci a žačky cvičili prostná, muži a ženy nářadí. Pak byl na zahradě velký koncert, sestra Červinková nejvíce vydělala na bufetu a ovoci od pana faráře. No a večer byly veselice ve dvou hospodách — U Špryňarů (dnes cukrárna) a U Michálků (dnes OÚ). Mimo cvičení se hodně pamatovalo na kulturu. Samozřejmostí byly přednášky o Tyršovi, Fügnerovi, oslava narozenin T. G. Masaryka, průvod a pálení mistra Jana Husa, výklad o J. A. Komenském. Od 29. srpna 1920 se začala hrát divadla, jako žertovná hra Palackého třída 27, nebo obraz ze života J. K. Tyla a na Silvestra veselohra Mlsáníčko. Hráli hlavně F. Holeček, F. Matějka, Jos. Rykl, A. Kuřová. Též se začalo uvažovat o splynutí předválečného zpěváckoochotnického spolku Mladota se Sokolem. Členové moderního Sokola a staré Mladoty byli vlastně stejní lidé. I přes veškeré snahy spojit tyto dva spolky začaly velké rozepře. Zastánkyně Mladoty paní předsedkyně Červinková prohlásila: „Sloučení? Jen přes mou mrtvolu!“97 Tak se začaly hledat různé finty, až paní Červinková onemocněla. Když členové Mladoty zjistili, že je upoutána na lůžko, takticky se sešli a 20. června 1923 zanikla Mladota a vše se sloučilo se Sokolem. Tento spolek vstoupil celý do nového Sokola. Mnoho občanů vstoupilo též do Sokola ze zaniklé Živnostensko-občanské besedy v roce 1923. Bohužel název Mladota musel být použit ještě jednou jako krycí název Sokola v období německé okupace od března 1939 do konce druhé světové války.98 V únoru 1920 byla propuštěna jednota Řibsko ze sokolské rodiny stěžerské a osamostatnila se. Mnohdy se řešily i problémy vážné, jako zákaz členům, a zvláště bratrům z výboru Sokola, hrát jakékoliv hazardní hry pod pokutou 50,- Kč, či dopomoc a cvičební záchrana bratrů a zakrytí oken při cvičení žen99. Hlavní náplní meziválečného Sokola bylo pravidelné cvičení dvakrát týdně v sále U Špryňarů, kdy hodina
96
KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. 98 KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. 99 KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. 97
29
začala různými nástupy, obraty na místě a rázným pochodem se zpěvem. Druhá část byla věnována prostným cvičením, která se skládala z pohybů paží, nohou v různých polohách těla. Cvičení bylo na počítání pro všechny shodné a při veřejných vystoupeních se předvádělo shodné provedení celé skupiny. Třetí částí byl nářaďový tělocvik na koni, stole s pérovým můstkem, na žíněnkách, bradlech, ženy o nestejné výši žerdí, na kruhách většinou různé druhy houpání s obraty, ženy cvičily na kladině, muži na hrazdě.100 Dalším náčiním byly koule, činky, kužele a obruče. Docházka byla přísně kontrolována a zapisována. V roce 1924 bylo příkladně provedeno mimo pravidelné cvičení, třicet proslovů vzdělávacích, sedm přednášek a pět divadelních představení. Knihovna Sokola vlastnila sto padesát pět svazků. Mimo svoji hlavní činnost tělocvičnou se věnoval kultuře, aby z výtěžků divadel, koncertů, kabaretů, plesů, tanečních zábav a tělovýchovných akademií si vydělal na činnost tělovýchovnou. Jako v minulých spolcích se nejprve pouze zpívalo. Lidé se scházeli U Špryňarů a sborový zpěv zněl dlouho do noci. Po roce 1923, když přišly rozpuštěné minulé spolky, začalo se hrát ochotnické divadlo. Vedoucím divadla byl učitel Karel Nosek. Někteří časem přešli do dalších spolků. Protože se muselo jeviště vždy stavět, pan Špryňar postavil první zděné jeviště v roce 1926. Za jeden rok dokázali ochotníci Sokola sehrát i čtrnáct her a operet, kdy zajížděli i do okolních vesnic. Vyvrcholení divadelnictví bylo během druhé světové války, kdy byl Sokol Němci rozpuštěn a činnost byla povolena opět v krycím názvu Mladota. Po roce 1945 ještě dožívala euforie válečného vlastenectví, postupně však nový režim pod vedením jedné strany KSČ, která vše násilím sjednocovala, se lidi přestali scházet. Pokusy bývalých nadšenců podchytit mladou generaci, kdy se pořádaly velké Silvestry a při oslavách recitace, časem zanikly. Novinkou bylo zakoupení promítacího přístroje. V roce 1926 se U Špryňarů začal hrát za vedení Jaromíra Vestfála, Františka Holečka a Stanislava Hofmana biograf.101 Za jevištěm byla přistavěna místnost a do sálu vysekány díry, kudy se promítalo. Protože dříve byly filmy němé, hrála u plátna skupina hudebníků Václava Bubla. Nadšení bylo obrovské. Vždy v pátek po cvičení žáků, starších žáků, dorostenců a mužů se ve 22 hodin nanosily řady černých sklápěcích lavic a promítalo se v sobotu a v neděli. Večer se hned lavice opět vynosily a v pondělí v 16 hodin už cvičily mladší žačky. Tento biograf skončil s nástupem filmu
100 101
KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno.
30
zvukového v roce 1938, kdy soukromník pan Janhuba zřídil kino v sále hostince U Součků. Staré sklápěcí lavice se ještě používaly při různých oslavách v 50. letech století dvacátého.
6.2 Oddíl házené Házená byla ve Stěžerech velice populární. Ve Stěžerech začala česká házená tak, že v roce 1926 poznali bratři Sokolové podivnou házenou na hřišti v Kuklenách a začali házet jen na jednu bránu. Pak si pronajali pole Za Branou, vlevo od cesty ke Staré cihelně za Kovandovými a vzniklo první hřiště. Průkopníky sokolské házené byli Jar. Vestfál, Jos. Kučera a další. Hrálo se ve cvičebním úboru – cvičky, modré šponovky a bílé, červeně lemované tílko s čepičkou na hlavě. Branky byly sbité z nenatřených trámků. Protože na první hřiště chodili i cvičenci z DTJ a komunisti z FDTJ, hrávalo se partajní derby. Pak někdo branky ukradl. Jak běžel čas, sehrávali se hráči, pravidelně se trénovalo a vzniklo velké kamarádství házenkářů. Sehraná parta porážela družstva České obce sokolské a patřila mezi osm ligových družstev v ČSR. V roce 1933 I. A sedma Fr. Kučera, K. Kovář, O. Kučera, Ant. Podrazil, K. Bittner, E. Vítek a Č. Jirousek skončila herní rok gólovým skóre 264:85.102 Rok 1935 byl pro tuto partu rozhodujícím. Stali se přeborníky Východočeského kraje. Bylo jasné, že je to vrchol jejich sportovního života. Většina nastupovala na vojnu, ostatní pracovali až v Praze nebo v jiných částech okresu, ale na tréninky a nedělní utkání vždy přijeli. Mistrovství republiky bylo tentokrát v Prostějově. Natěšení reprezentanti Sokola Stěžery nedostali pozvánku, protože vedoucí Krajské obce Sokolské je zapomněl přihlásit. Nadšení Stěžeráci však měli další družstva: Stará garda, žáci A, žáci B. Rok 1936 přinesl změny. Původní hřiště Za Branou bylo moc drahé, tak pan Zikl pronajal pole za zámeckou zahradou, kde nadšení muži, ženy i děti s kolečky vybudovali podle plotu hřiště na českou házenou a dvě hřiště na odbíjenou. V příštím roce 1937 hrál pouze dorost, kde se rodila nová parta. Vrcholem pro tuto partu bylo mistrovství severovýchodní župy v roce 1939, které vyhráli. Na zemský přebor do Prahy zase neodjeli, kvůli špatným registračním průkazům a nepořádku na župě. Byli však pozváni do Prahy na celostátní turnaj, který pořádal Sokol Smíchov, kde vyhráli skupinu B. Ve válečném období Němci Sokol zakázali. Povolen byl v roce 1944 spolek Mladota, ten takticky převzal majetek Sokola a funkcionáři slíbili, že až bude po válce, vše se vrátí Sokolu. Tím také zaniklo hřiště Za Zámkem, které bylo oseto pšenicí. Postupně se však nadšenci pod vedením Mirka Kučery
102
KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno.
31
vrhli do písníku nad hřbitovem, kde aspoň trochu porovnali terén a postavili branky. Hřiště to bylo nouzové, hrbolaté a dost daleko za obcí a zase se začalo hrát. Po okupaci se stal starostou Sokola Josef Jeřábek, který začal jednat s předsedou Revolučního odborového hnutí (ROH) ve velkostatku, Jaroslavem Součkem, který nabídl pole Za Branou.103 Tam Sokol uspořádal ještě sletové, okrskové cvičení v roce 1948 a po obvyklých tahanicích a dohadech byla funkce starosty předána poštmistrovi Františku Kašparovi. Po komunistickém převratu v únoru 1948 bylo vše po vzoru SSSR sjednocováno. Zrušená Federativní dělnické tělovýchovné jednoty (FDTJ) a Dělnická tělovýchovná jednota (DTJ), z které přišla vůdčí osobnost tělovýchovy 20. století, truhlář Josef Preisler. V roce 1950 se začalo s výstavbou nové a rovné cesty na přímský kopec a těžké stroje pomohly upravit plochu pro současné hřiště. V první vlně prací se zde postavilo pouze malé hřiště na českou házenou. Poslední vlna házenkářské tradice se rýsovala ještě v roce 1954 – 1956, kdy se družstvo mladých účastnilo krajského přeboru. Bohužel družstvo již muselo být doplňováno hráči z Kuklen a Svobodných Dvorů. Hřiště pozvolna zarůstalo trávou, ubylo vedoucích, tělovýchova byla centrálně řízena. Protože název Sokol byl buržoazní přežitek, tak v roce 1952 naše sjednocená tělovýchova pro všechny jednoty a kluby přijala Dobrovolnou sportovní organizaci (DSO). Ve Stěžerech se jednota přejmenovala na DSO Sokol při ZVD (Dobrovolná sportovní organizace Sokol při Zemědělském výrobním družstvu). Mělo to i své výhody. Začalo se s budováním nového hřiště, opět Za Kovárnou na místě dnešním. DSO dostala stranický úkol 8. června 1952 uspořádat veřejné vystoupení. Hřiště mělo povrch rozbahněný a hrbatý, tak během dopoledne se navozilo mnoho fůr drobné škváry z cihelny a ještě přes oběd se pod vedením nového již předsedy Sokola Františka Kučery rovnalo a hrabalo. Pak sehráli českou házenou staří proti mladým 4:4. Staří nestačili s dechem a mladí s technikou. V dalších letech toto hřiště zarůstalo travou a bývalé sportování v obci skomíralo. Občas se hrál volejbal, házená zmizela. Právě v tomto období se ukázalo nadšení bratra Josefa Preislera, který po práci organizoval v hostinci U Špryňarů pravidelná hodinová cvičení v pondělí a čtvrtek pro dívky a v úterý a pátek pro kluky.104 Tato všeobecná, nářaďová gymnastika dala základ celým dalším generacím. V roce 1954 dostal od Krajského výboru Československého svazu tělesné výchovy (KV ČSTV) subvenci na zbudování hřiště 20 000,- Kč s podmínkou, že většina prací
103 104
KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno.
32
bude zdarma od občanů Stěžer.105 Prvním úkolem bylo zbourání staré harrachovské kovárny pana Vestfála, jejíž cihly se použily na novou kabinu. Nejvíce pracovali žáci a dorostenci s bratrem Preislerem. Štěstím bylo, že v létě byla zahájena rekonstrukce cesty Stěžery – Horní Přím, která se ze serpentýn výrazně narovnala a rozšířila. Veškerý písek se vozil z místních písníků. Nové moderní buldozery rovnaly terén hřiště od sochy sv. Marka, ale dva měsíce pršelo a vše bylo těžké. V roce 1956 se kolem fotbalového hřiště začala připravovat atletická, škvárová dráha a U Marka pak hřiště na odbíjenou, skok daleký a vrh koulí. Většina lidí v obci však na brigády nechodila, což není jen problém minulý, ale taky současný. Základy nové kabiny na hřišti se začaly kopat v roce 1956. Celý rok se brigádně zdila kabina, dorostenci naváželi cihly, a kdo uměl, zedničil. Aby přišli dělníci, tak za dvě hodiny práce každý dostal los a na Silvestra se losovalo. Naštěstí celé žně pršelo a hřiště se zazelenalo, takže ho K. Bittner mohl sekat s hrdličkovými koňmi. Přes veliký nedostatek materiálu, který sháněl jednatel Mirek Šanc, se podařilo postavit hrubou stavbu a na zimu provizorně zastřešit. Aby na hřišti nefoukalo, zasadil okolo ve dvou řadách O. Kučera st. přes tři sta topolů. Na valné hromadě 19. ledna 1958 byl potvrzen předsedou Josef Preisler.
6.3 Oddíl kopané Slavné období české házené se po druhé světové válce pomalu blížilo ke svému konci. Ve Stěžerech ještě hrálo družstvo mladších mužů a dokonce i žen. Na hrudi měl každý hráč písmeno, která společně dala jméno STĚŽERY. Pozvolna nastupovalo období, kdy v celé ČSR se aktivně začínala hrát kopaná. Stěžerští muži tedy nemohli stát opodál. Místo malého hřiště těsně za plotem se budovalo hřiště velké na kopanou a 9. dubna 1958 se konal první trénink stěžerských fotbalistů pod vedením předsedy fotbalového oddílu Miroslava Kloučka. První zápas se Sokolem Probluz prohráli Stěžeráci 1:6.106 Přes velkou snahu se nedaří předsedovi oddílu, aby mu hráči docházeli na trénink a ani na utkání se nesešla celá jedenáctka, to sedm hráčů na házenou bylo jednodušší. Také v roce 1959, kdy už je hotov nový stadion se mužům moc nedaří a nekázeň se odráží na skóre. Radostnější vyhlídky ukazuje oddíl žáků, který byl založen 1. září 1959. V roce 1960 pro naprostou nekázeň byl oddíl mužů odvolán ze soutěže. Tak se hrálo živelně, podle nálady a dohody se sousedními vesnicemi. Až v roce 1966 bylo vytvořeno družstvo žáků pod vedením Miroslava Schenka, které získalo 1. místo v okresní soutěži.107 Družstvo dorostu bylo pro nekázeň staženo a
105
KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. 107 KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. 106
33
družstvo mužů živořilo v A skupině okresu. Výroční zpráva oddílu kopané za rok 1966 při TJ Sokol Stěžery. V tomto roce byly v činnosti tři oddíly kopané a to žáci, dorostenci a muži. Dorostenci byli přihlášeni v roce 1965 do okresní soutěže dorostu, při OV ČSTV Hradec Králové, která probíhala na podzim 1965 a na jaře 1966. Vedoucím a trenérem dorosteneckého oddílu byl výborem TJ schválen Chvojka Jiří. Někteří dorostenci byli neukáznění, nedochvilní na zápasy i tréninky. V celku hráli někteří dorostenci úplně bez zájmu na výsledku. Na výborové schůzi TJ Sokol Stěžery byl projednáván neutěšený stav v oddílu kopané dorostenců. Po velké debatě bylo výborem rozhodnuto - odvolat náš dorostenecký oddíl kopané z další soutěže. V této výborové schůzi tj. 30. 6. 1966 byla projednávána možnost přihlášení do okresní soutěže oddíl žáků a mužů. Vedoucím našich žáků byl schválen výborem TJ Miroslav Schenk, trenérem žáků byl schválen hráč Zdeněk Matějka. Dále je nutné kladně hodnotit účast tohoto mužstva na zemědělské brigádě, kde při sklizni brambor odpracovali celkem sto padesát hodin. Vedoucím oddílu kopané mužů byl výborem schválen Klouček Miroslav. Na začátku okresní soutěže se dostavovali na trénink hráči ve velkém počtu. Odstupem času ochabovala jejich účast na trénincích a před posledním zápasem jich chodilo pouze 5 pravidelně. Někteří hráči odmítají fyzický trénink, přestože byli trénovat na hřišti. Velkou reorganizaci prodělal oddíl koncem roku 1968, kdy vedoucím oddílu se stal Luděk Červinka a příprava se slibně rozjela. Postupně se aktivita hráčů stabilizovala a v roce 1974 družstva dojížděla společně na zápasy mikrobusem ze Školního statku, který zapůjčoval ředitel Miroslav Schenk starší. Automobil Garant 2000, kterým se do té doby jezdilo, byl prodán panu Smotlachovi do Kuklen.108 Kádry mužů a dorostu se stabilizovaly. Družstvo hrálo IV. třídu, skupinu A na šestém místě, dorost skončil třetí. Na nové vyasfaltované ploše bylo možné provozovat doplňkové sporty. V tomto období bylo navázáno přátelství s Poláky. Většina dospělých hráčů začala totiž výstavbu svých bytů na sídlišti. Přátelství vyvrcholilo i přátelským utkáním 8. 10. 1978. V roce 1979 oddíl vedl V. Hájek. Muže vedl M. Klouček. Po podzimní části bylo obsazeno druhé místo. Oddíl si pomáhal s financováním pořádáním zábav a sběrem starého železa. V tomto období oddíl krátce vede M. Holík a byl zakoupen Robur na přepravu hráčů. V roce 1980 dorostenci postupují do přeboru a muži do III. třídy. Hřiště bylo každé pondělí pronajímáno na ligu neregistrovaných podnikům Zelenina, Stavoprojekt, později Ligmet.109 Trenérem se stal Z. Zikl, novým správcem hřiště F. Klouček, který byl zároveň zástupcem oddílu ve výboru TJ. V roce 1983 i přes prohru v posledním utkání s Hořiněvsí doma 0:1, 108 109
KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno.
34
muži postupují do Přeboru.110 V roce 1987 oddíl kopané řešil pevné vedení, o žáky se staral Ladislav Balcar a Přemek Šanc, M. Ježek aj. Od roku 1998 má oddíl pevnou organizaci a všechny věkové kategorie v soutěžích. Zvláštní rok 1959 znovu oživil i zašlou slávu stěžerských předválečných a válečných divadelníků a vznikla skupina Ochotníků Sokola, kteří po třech měsících poctivých zkoušek dokázali sehrát v hostinci U Špryňarů operetu Nezapřeš nikdy ženy své v režii Zdeňka Kloučka.111 Sehrála se hned dvě vyprodaná představení 4. a 5. července 1959 a na žádost se hostovalo v Kuklenách, kde lidé tleskali i při hře. Obrovské nadšení si získal nácvik na Spartakiádu. V tomto období sjednocené tělovýchovy, kdy byla jediná organizace ČSTV a vedoucí stranou KSČ, byly všechny iniciativy a nápady řízeny a organizovány centrálně.112 Ukázalo se, že lidem chybí kamarádství, sdružování se do skupin. Lidé rádi nacvičovali na spartakiádní vystoupení: sešli se večer s přáteli, nacvičili s nimi skladbu, pak poseděli v hospodě a společně zajeli na místní, okrsková až celostátní vystoupení do Prahy. Stěžerské Spartakiády byly slavné. Průvod prošel z Růžku obcí s dechovkou Stěžerandou a na hřišti pak probíhala velká cvičení od dětí s rodiči až po muže. Dokonce se ještě nacvičovalo na poslední Spartakiádu v roce 1990, která však pro velký nezájem lidí byla zrušena. Až v roce 1994 proběhl první obnovený sokolský slet – ovšem už v úplně jiné organizaci. Po Spartakiádě vše usnulo, hřiště spravoval Stanislav Ledvinka, kopaná se hrála jen živelně. Dorostenci chodili vpodvečer hrát odbíjenou, ale do soutěží se jim nechtělo. Předseda Josef Preisler organizoval večerní cvičení mládeže v tělocvičně, kde cvičili Jos. Kříž a B. Jeřábková. Po celý rok 1965 se brigádnicky budovalo sociální zařízení jako přístavba tělocvičny do dvora. Postupně se opravila i celá tělocvična. Stavba skončila v lednu 1967. V obrozeneckém roce 1968 se nové svobodné myšlenky rychle šířily. Sokol dostal nový název TJ SOKOL Stěžery (TJ – Tělovýchovná jednota). Pravidelně se cvičilo pouze přes zimu v tělocvičně, v létě byly pak pokusy s atletikou na hřišti, kde bylo doskočiště a vrhačský kruh.
6.4 Jezdecký a tábornický oddíl V roce 1962 byl založen Jezdecký oddíl Sokola. Jaroslav Věchet celý svůj život zasvětil koním, a již jako mladý kluk v roce 1937 vyhrál první závody v Janákově sboru při 110
KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. 112 KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. 111
35
nechanické Selské jízdě. Po válce sloužil jako déle sloužící voják sedm let, samozřejmě u koní. Jak se vrátil domů, ihned se začal zajímat, jak to v nové době, kdy se všechno zestátnilo, půjde udělat, aby se mohly jezdit koňské soutěže. Koně vlastnilo Jednotné zemědělské družstvo (JZD) a na závodění nebyl čas ani peníze. Tak se v Sokole podařilo v roce 1962 založit Jezdecký oddíl a dvacet šest členů s předsedou Josefem Bečkou, jednatelkou Ivou Špryňarovou a trenérem Jaroslavem Věchtem uspořádalo 11. listopadu 1962 chovatelský den s jezdeckým odpolednem na polích Za Markem.113 Přihlíželo sedm set lidí. V roce 1964 již oddíl vlastnil tři koně a o dalších pět koní školního statku se brigádnicky staral. Členové oddílu se denně střídali u Věchtů při ošetřování koní. Na třetí chovatelský a jezdecký den se sjelo šedesát osm koní i ze Státního plemenářského ústavu z Kladrub. Velkou akcí byla též každoroční Hubertova jízda, kde se sjíždělo na čtyřicet koní. I v dalších letech se účastnili jezdci závodů v Hradci Králové, okresních přeborů v Letohradě, jezdeckých dnů v Kačině či Žíželicích. V roce 1969 se oddíl rozdělil a část pana Věchty přešla do Školního statku. Sokolu zůstali pro radost dva starší koně, kteří byli ve stáji u Červinků, a starala se o ně hlavně rodina Bečkova. Tábornický oddíl Sokola Stěžery byl oddílem s nejkratší dobou trvání v celé historii Sokola. Na počátku normalizace, v letech 1972 – 1973 došlo v republice již potřetí ke zrušení skautské organizace.114 Ve Stěžerech ji pod názvem Junák Stěžery obnovili v roce 1968 manželé Jeřábkovi. Táborů konaných v Kameničkách na Vysočině se v letech 1969 – 1971 zúčastnilo více než osmdesát dětí. Protože většina těchto skautů byla stejně zároveň členy stěžerského Sokola a zájem o letní tábory mezi dětmi i jejich rodiči trval i po zrušení organizace Junák Stěžery, navrhl sokolský starosta bratr Preisler, aby děti i se svými vedoucími vytvořily Tábornický oddíl Sokola Stěžery.115 Tak se i stalo. Byly změněny kroje, vytvořeny nové znaky pro plnění různých dovedností v přírodě, nacvičovány nové písně a prožit nový tentokrát sokolský tábor. Bohužel už ve druhém roce trvání oddílu se našli občané, kteří napadali oddíl s nařčením, že se zde tajně pod Sokolem provozuje skauting. Bratr Preisler byl předvoláván na různá jednání, na kterých marně poukazoval na to, že i sokolské tradice zahrnují výchovu mládeže k vzájemnému bratrství, úctě ke státním symbolům, šetrnému chování k přírodě, umění první pomoci i slušnému chování. Výsledek byl takový, že oddíl musel být zrušen a jeho vedoucímu Jaroslavu Jeřábkovi byl předán zákaz práce s mládeží. Na další tábor na Vysočině, tentokrát již zase skautský, si museli malí i velcí 113
KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. 115 KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. 114
36
sokolští táborníci počkat až do roku 1990. Mnozí z těch kdysi malých se ho zúčastnili již jako dospělí skautští vedoucí. Členy tělovýchovné jednoty Sokol Stěžery ale být nepřestali.
6.5 Oddíl stolního tenisu I na vzniku oddílu stolního tenisu má jasnou zásluhu pan Preisler. Na počátku sedmdesátých let byl ve Stěžerech stůl na ping-pong u Andršů, kam chodili pinkat hlavně kluci z parcel a nahoře zase U Křížů.116 Ale všechny tyhle kluky do tělocvičny, kde byly zakoupeny dva stoly, dostala až následně přítomnost několika starších hráčů z Hradce Králové, které právě dlouholetý předseda a organizátor sportu ve Stěžerech do tělocvičny pozval. Jaroslav Skalička, Josef Hemerka a hlavně Josef Falta.117 To byli tahouni, na které byl spoleh, a stáli u zrodu tohoto sportu ve Stěžerech. Po celém okrese a možná i kraji se staly vyhlášenými jejich turnaje ve stěžerské tělocvičně, které každým rokem vrcholily turnajem Grand Prix. A právě tento turnaj byl vysílán v České televizi v roce 1973. Paní redaktorka Hrivňáčová moderovala památné finále Josef Hemerka – Jindřich Čihák, které místní hráč, ač papírově slabší, šťastně vyhrál nad hráčem hradecké Slávie. Turnaje měly na svoji dobu slušnou úroveň, ročník 1974 vyhrál tehdejší veliký talent Jirka Merkl. Do sportování s celuloidovým míčkem se zapojili další vyznavači. Tak Stěžery začaly hrát okresní přebor. V sezóně 1974 – 1975 obsadily třetí místo za Fomou Hradec a Slávií Hradec Králové. Oddíl se postupně rozrůstal, přišel Milan Grondzik, trenér mládeže. Mládež se postupně stávala prioritou oddílu. Tělocvična, a to především osvětlení neodpovídalo potřebám hry stolního tenisu. Nicméně až po mnoha diskuzích a odmítavých postojích některých funkcionářů výboru se konečně přistoupilo k rozsáhlé rekonstrukci osvětlení tělocvičny. Vlastní provedení bylo realizováno o prázdninách. Kromě osvětlovacích těles s kombinací žárovky a výbojky muselo být provedeno i vyztužení stropu pro jeho nosnost. Byl proveden postřik stropu latexovou barvou a také velký úklid sálu.
6.6 Oddíl juda Historie stěžerského juda začala v roce 1980, kdy vznikl kroužek juda při TJ Sokol Stěžery.118 Tréninky vedl a své zkušenosti četným zájemcům předával trenér Jiří Těšitel, nositel černého pásku a bývalý juniorský reprezentant české republiky. S judem začínal v patnácti letech v hradeckém Spartaku. V TJ Spartak Hradec Králové aktivně působil až do
116
KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. 118 KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno. 117
37
odchodu na vojenskou základní službu. Po příchodu z vojny dva roky vedl kroužek juda v Nechanicích a v září roku 1980 se začal věnovat judu ve Stěžerech. Kroužek juda při TJ Sokol Stěžery byl koncipován jako přípravka pro hradecký Spartak. Tréninky probíhaly dvakrát týdně v místní tělocvičně Sokola, kde v přísálí dočasně našla místo starší, vysloužilá, judistická žíněnka, neboli tatami z hradeckého Spartaku. Cvičilo se v kimonech, teplákách, nebo pracovních oděvech. Prvotní zájem byl velký, ale protože judo bolí, mnozí odpadli. Po čase se počet malých judistů stabilizoval mezi dvaceti a třiceti. Na tréninky však docházelo průměrně patnáct dětí. Jak starší odrůstaly a nastupovaly mladší, bylo je potřeba rozdělit na technicky vyspělejší a začátečníky. Tyto skupiny se střídaly na žíněnce při nácviku technik juda a v tělocvičně, kde se trénovala rychlost, pohyblivost a gymnastika. V devadesátých letech přibyly lehké jednoruční kilové činky pro kondiční posilování, zaměřené na dynamiku. Za celou dobu činnosti kroužkem juda prošlo sto třináct dětí ze Stěžer, Stěžírek, Probluze, Horního Přímu, Svobodných Dvorů a Hřibska, z toho devět děvčat. Byla to celá jedna generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků. K doplnění úbytku členů byly pořádány každoroční nábory nových členů. Zájem klesal, jak bylo obvyklé i v jiných sportech, zejména po letních prázdninách. Judisté využívali možností společných tréninků spřátelených blízkých oddílů z Nechanic a Libčan, nebo příležitostně jezdili do Hradce Králové na Spartak. Během letních prázdnin nabírali fyzickou kondici na sportovním judistickém táboře v Mladkově v Orlických horách.119 Na konci osmdesátých let se judisté zúčastňovali množství sportovních soutěží jednotlivců či družstev mladších žáků. Z těchto pohárů, turnajů, nebo obyčejných přátelských zápasů se většinou nevraceli domů s prázdnou. Nad diplomy a medailemi za umístění v soutěžích však vždy stály vyšší cíle plynoucí z podstaty a filozofie juda. Od roku 1986 do roku 2001 byly nepravidelně pořádány ukázky pro rodiče a přátele juda, kde se mohli mladí judisté pochlubit a předvést, co se naučili a zvládli. Ukázky probíhaly na rozložené žíněnce, uprostřed stěžerské tělocvičny a setkávaly se s velkým zájmem veřejnosti. Zejména ukázky různých forem sebeobrany se zbraní patřily k nejžádanějším a nejvíce oceňovaným. V roce 1988 kroužek stěžerského juda připravil ukázky pro TJ Sokol Všestary, které probíhaly ve staré Sokolovně ve Všestarech u místního koupaliště. Jednalo se o část programu u příležitosti oslav sedmdesát pět let místní tělovýchovné jednoty. Po sametové revoluci ze sportu zmizela dobrovolnost a s ní i trenéři, rozhodčí a organizátoři soutěží pro začínající judisty. Ve společnosti opadl i zájem o tento druh sportu. Druhého trenéra se nastálo nepodařilo vychovat, ani najít, a proto se přestaly hledat a nabírat malé děti. Zůstala pevná
119
KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno.
38
skupina, která držela při sobě a trénovala, ale již neměla chuť navštěvovat turnaje a zápasy a dělala judo pro radost. Po roce 2000 již dochází k postupnému a neodvratnému ukončení činnosti.120
120
KUČERA, Otto. Almanach ke 100. výročí založení Sokola Stěžery, Stěžery 2013, nestránkováno.
39
7 TJ Sokol Těchlovice Nejaktivnějším spolkem v Těchlovicích za první republiky byla bezesporu Tělocvičná jednota Sokol. Založena zde byla ustavující schůzí 28. září 1919, avšak prozatím jako pobočka Sokolské jednoty v Libčanech, kam do té doby docházelo několik těchlovických nadšenců z řad mládeže pravidelně do cvičení (František Skořepa, František Vyčítal, František Gregora a další).121 Právě oni se zasadili o vznik pobočky v Těchlovicích. Na založení pobočky začali pomýšlet již na jaře 1919, ale nejprve bylo nutné zajistit potřebné finanční prostředky. Proto byla na pouť uspořádána v obci slavnost sázení Lípy svobody, která byla spojena s taneční zábavou. Čistý zisk činil 300 Kč. Následně pak byli ještě požádáni sousedi sokolské jednoty v Libčanech a Stěžerech, aby uspořádali v Těchlovicích veřejné cvičební vystoupení ve prospěch založení místního odboru. Žádost byla vyslyšena a 10. srpna 1919 se veřejné cvičení uskutečnilo. Tímto způsobem bylo získáno dalších 2 400 Kč a teprve poté byla mateřská Sokolská jednota v Libčanech požádána o svolení k založení místního odboru v Těchlovicích, k čemuž následně došlo v září 1919.122 Sokolská jednota provozovala vedle prostných a nářaďových cvičení i běhy a sportovní hry. Náplní činnosti jednoty bylo nejen pěstování a výcvik těla, ale i výchova ducha, čehož mělo být dosaženo vedle cvičení i pořádáním četných přednášek. Neopomenutelná byla i úloha při formování národního uvědomění a vlastenectví. Společenský život v obci jednota obohacovala vedle uvedeného i pořádáním zábav, plesů, divadelních představení a veřejných oslav významných svátků nebo výročí. Spolupracovala jak se sborem dobrovolných hasičů, tak i se spolkem divadelních ochotníků. Hned na zmíněné ustavující schůzi se do těchlovické pobočky přihlásilo dvacet dva činných členů, tři členové přispívající a dvacet osm činných členek a následně byli zvoleni i činovníci pobočky. Správcem těchlovické pobočky se stal učitel Josef Ledvinka, náčelníkem František Skořepa, jednatelem František Vyčítal, pokladníkem Emanuel K. Matějovič a členkou výboru Anna Peřinová.123 Mateřská jednota z Libčan těchlovickou organizaci podporovala i hmotně; objednala např. potřebné nářadí na cvičení jako hrazdu, bradla a záklopky, dále byly objednány žíněnky, můstek a tyče ke skoku. Dvě desetikilogramové činky daroval místním Sokolům pan Pilňáček. Se cvičením se započalo 3. listopadu 1919 a cvičilo se zpočátku jen jednou týdně, později dvakrát. 124 Cvičili muži, ženy, dorost a žactvo. Vedle pravidelných cvičení se členové účastnili i cvičení veřejných, a to od
121
MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 145. MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 145. 123 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 145. 124 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 145. 122
40
okrskových cvičení přes župní, až po Všesokolské slety v Praze. Vedle toho byl hned začátkem roku 1920 při těchlovické pobočce sokolský pěvecký kroužek. Pozoruhodnou událostí v Těchlovicích bylo dne 16. května 1920 slavnostní odhalení pomníku padlým v první světové válce. Místní pobočka TJ Sokol se na slavnosti podílela veřejným cvičením konaným na cvičišti zřízeném v bývalém písníku. Nejprve cvičilo dvacet těchlovických žáků prostná sletová, pak následovalo cvičení družstev na nářadí. Poté nastoupilo čtyřicet osm žen z těchlovické a okolních jednot na prostná sletová a posléze osmdesát mužů taktéž předvedlo prostná sletová. Počet návštěvníků slavnosti a cvičení se odhadoval na pět až šest tisíc osob.125 Činnost těchlovické pobočky byla již od počátku bohatá, a tak není divu, že se mateřská libčanská jednota 28. srpna 1920 usnesla propustit těchlovickou pobočku ze své ochrany a oznámila svůj úmysl České obci sokolské, která zanedlouho odpověděla, že uznává dosavadní místní odbor za samostatnou jednotu.126 Ustavující valná hromada samostatné TJ Sokol v Těchlovicích se konala 10. dubna 1921 za přítomnosti dvacet šest členů a členek. Starostou jednoty byl zvolen Josef Ledvinka, místostarostou Josef Hýsek, náčelníkem František Skořepa náčelnicí Marie Skořepová, členy výboru Fr. Vyčítal, Jos. Bárta, Fr. Hamáček, Fr. Kovanda, Fr, Košťál, Em. Matějovič a Anna Peřinová, revizory účtů Jos. Vyčítal ml. a Jos. Mareš, vzdělavatelem J. Ledvinka, jednatelem Fr. Vyčítal, pokladníkem Em. Matějovič, knihovníkem Fr. Hamáček, správcem nářadí Fr. Košťál a archivářem V. Klazar. Toto ustavení nicméně nebylo platné, protože v lednu 1923 sdělila Okresní politická správa v Hradci Králové starostovi spolku, že jakýmsi nedopatřením nebylo ustavení těchlovické TJ Sokol dosud úředně povoleno. Na doporučení úředníků se proto konala nová ustavující schůze, a to 1. února 1923 v hostinci Aloise Hýska za účasti dvacet čtyři členů. Byly přečteny a schváleny stanovy a provedena volba činovníků. Starostou zůstal nadále Josef Ledvinka, místostarostou se stal Josef Mareš, náčelníkem František Skořepa a náčelnicí Marie Vyčítalová. Do spolkového katastru byla pak TJ Sokol v Těchlovicích následně zapsána 20. února 1923.127 Koncern roku 1925 měla TJ Sokol v Těchlovicích třicet čtyři členů, avšak o čtyři roky později již jen dvacet devět členů. Přestože počet členů zdejší jednoty ve dvacátých letech poněkud poklesl, činnost byla i nadále velmi bohatá a pestrá. Hlavní náplní samozřejmě zůstávala pravidelná cvičení. Z veřejných cvičení si zaslouží pozornost zvláště okrskové cvičení III. okrsku Sokolské župy Orlické, které se konalo přímo v Těchlovicích v červnu 1929, a to na oslavu desátého výročí trvání zdejší 125
MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 146. MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 146. 127 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 146. 126
41
sokolské jednoty. Cvičení vyneslo 5 500 Kč čistého zisku, jenž byl celý věnován na uhrazení výloh spojených s pořízením nového divadelního jeviště, které jednota předchozího roku zakoupila. Z toho je již patrné, že vedle tělocviku byla nezanedbatelnou náplní činnosti místního Sokola i kulturní a vzdělávací složka. Z přehledu vzdělávací činnosti jednot Sokolské župy Orlické za rok 1928 vyplývá, že TJ Sokol v Těchlovicích patřila do III. okrsku této župy (patřily sem ještě sokolské jednoty Dobřenice, Hřibsko, Kukleny, Lhota pod Libčanv, Libčany, Libišany, Osice, Plačice, Praskačka, Roudnice, Sedlice a Stěžery), měla vzdělávací sbor složený ze čtyř členů, uspořádala tohoto roku celkem třicet čtyři proslovů a přednášek, sedm besed, rozhovorů či programů nebo vzdělávací zábavy, pět vycházek, dvě divadelní představení nebo koncerty, žádné promítání filmů, žádné loutkové představení, dvě taneční zábavy a čtyři přednášky pro nové členy.128 Sokolská knihovna v Těchlovicích čítala téhož roku osmdesát devět svazků a jednota odebírala šest výtisků časopisů. Po zakoupení nového jeviště v roce 1928 získala sokolská divadelní představení v obci postupně na oblibě, i když frekvence představení (několik málo do roka) se příliš nezměnila. Nové divadelní jeviště, pořízené značným nákladem, se skládalo z osmdesáti čtyř dílů, vedle něj vlastnila jednota sto skládacích židlí pro diváky a počátkem třicátých let bylo zřízeno i elektrické osvětlení jeviště (reflektory a rampy, barevné žárovky atd.). V roce 1933 propukly uvnitř členské základny TJ Sokol v Těchlovicích rozpory. Vše započalo tím, že na jaře 1933 ve snaze zajistit pro mládež nějakou kolektivní hru povolila jednota hrát svým mladým členům odbíjenou. Ta byla přijata doslova s nadšením a byla hrána každý večer. To ale bránilo řádnému nácviku, a tak byla hra omezena jen na tři dny v týdnu. Omezení hry se však několika členům nezamlouvalo, přestali proto docházet do cvičení a založili vlastní neoficiální Sportovní klub. Z jednoty byli až na výjimky vyloučeni a později požádali o přijetí do zdejšího hasičského sboru, kam nakonec byli přijati a provozovali házenou. Tak se dostala TJ Sokol ještě do vleklého sporu i s místními hasiči, se kterými do té doby spolupracovala na mnohých akcích. Tyto problémy se pochopitelné negativně promítly do členské bilance místního Sokola. Začátkem třicátých let bylo totiž nejprve možné zaznamenat v členské základně těchlovické sokolské jednoty slibný nárůst – počátkem roku 1933 čítala celkem již padesát jedna členů, tedy oproti roku 1929 o dvacet dva členů více.129 Skutečný počet členů zdejší sokolské organizace byl však, připočteme-li k členstvu ještě žactvo a dorost, začátkem roku 1933 podstatně vyšší, a to celkem sto třicet jedna. Z toho bylo čtyřicet členů, jedenáct členek, deset dorostenců, pět dorostenek, třicet sedm žáků a 128 129
MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 146. MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 147.
42
dvacet osm žákyň.130 Starostou byl tehdy stále Jos. Ledvinka, místostarostou Fr. Skořepa, jednatelem Jar. Bárta, pokladníkem Jos. Hampl, hospodářem Jos. Caldr, menšinářem a novinářem131 Fr. Bárta, matrikářem Jos. Jezdinský, zdravotníkem Fr. Skořepa, vzdělavatelem Fr. Hysek, náčelníkem Vojt. Černík a náčelnicí Marta Růžičková.132 Po výše uvedené rozepři spojené s vyloučením několika členů zůstalo v jednotě ke konci roku 1933 jen čtyřicet jedna členů (třicet mužů a jedenáct žen), přičemž ani v nejbližších letech se nepodařilo mírný pokles zastavit. Svou roli sehrála při tom zřejmě i hospodářská krize, která měla velký dopad na široké vrstvy obyvatelstva. K 31. 12. 1935 měla jen třicet sedm členů. Těchlovice nadále patřily do III. okrsku župy Orlické, přičemž složení jednot v okrsku bylo stejné jako roku 1928. Problémy s udržením členstva vedly v březnu 1935 k ustavení odboru házené i při TJ Sokol (existoval již při SDH). Současně byl téhož roku v Těchlovicích při sokolské jednotě založen samostatný divadelní odbor. Na tomto místě je nutné pro pořádek dodat, že v roce 1934 byla Tělocvičná jednota Sokol Těchlovice v souvislosti se změnou stanov (nové stanov byly schváleny valnou hromadou spolku 20. ledna 1934) nově zapsána dne 3. 11. 1934 do spolkového katastru. Krátce před tímto novým zapsáním si těchlovičtí Sokolové 30. září 1934 důstojně připomenuli patnácté výročí založení své jednoty.133 V souvislosti s ohrožením republiky ze strany nacistického Německa se účastnili členové jednoty branných kurzů v Hradci Králové. Cvičeni byli hlavně ve střelbě. Např. 2. května 1937 se účastnili ostrých střeleb na vojenské střelnici v Hradci Králové členové těchlovického Sokola Jar. Bárta a Fr. Jezdinský. Vypjatá situace v pohraničí si zase žádala podporu tamních českých menšinových spolků. TJ Sokol v Těchlovicích zasílala finanční příspěvky zejména do obce Dolní Nemojov u Dvora Králové. V roce 1938 byli činovníky těchlovické sokolské organizace čestný starosta Josef Ledvinka, starosta František Hysek, místostarosta Josef Klazar (současně byl starostou obce Těchlovice), náčelník Josef Jezdinský, náčelnice Marie Vyčítalová, vzdělávatel Vojtěch Černík, jednatel Josef Košťál, pokladník Josef Hampl, hospodář Josef Skořepa, archivář Josef Mareš, matrikář Stanislav Sehnoutek, menšinář Václav Mrkvička, knihovník Josef Mareš a zdravotník Karel Holý.134 Počet členstva v Těchlovicích v této pohnuté době rostl. Po okupaci našich zemí v březnu 1939 sice činnost Sokola nebyla ihned zakázána, ale výrazně omezována a kontrolovaná protektorátními úřady. V roce I940 bylo dokonce zakázáno uspořádat okrskové a župní cvičení. To se již osud sokolské organizace začal pomalu 130
MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 148. Tedy činovníkem, který jednak dohlížel na spolupráci jednoty s menšinovými sokolskými jednotami v pohraničí a jednak i zpravodajem, který do sokolského a regionálního tisku dodával zprávy ze zdejší jednoty. 132 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 148. 133 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 148. 134 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 148. 131
43
naplňovat, protože zanedlouho v dubnu 1941 byla TJ Sokol v Těchlovicích stejně jako celá Česká obec Sokolská násilně rozpuštěna.135 Až do roku 1945 se pak cvičilo pod tzv. kuratoriem, které bylo kolaborantskou organizací spolupracující v Němci. V Těchlovicích se nicméně roku 1944 utvořil ještě Sportovní klub hrající házenou, v němž se začala v posledním roce okupace shromažďovat i někdejší sokolská mládež. Po nedobrovolném zániku TJ Sokol v dubnu 1941 neustalo v obci pro následující léta úplně sportovní dění. V roce 1943 se začalo scházet několik sportovních nadšenců, kteří začali hrát pro svoji zábavu a potěšení házenou.136 Tato skupina se přihlásila na dorostenecký turnaj v Náchodě. Neznámí, neregistrovaní a v různorodé výstroji vzbuzovali úsměvy ostatních soupeřů i obecenstva. Ale jen do té doby, než začali hrát. Domů se vraceli jako vítězové s putovním pohárem. Tento úspěch byl povzbuzením k registraci ve Svazu České házené v Praze a k dobrým výkonům, které vedly od vítězství k vítězství. Obnovení činnosti TJ Sokol bylo umožněno až po osvobození Československa v květnu 1945. Léta okupace však místní TJ Sokol nepříznivě poznamenala ztrátou kontinuity s prvorepublikovými idejemi sokolství. Zejména citelný byl čtyřletý výpadek ve spolkové výchově mládeže, kterou se dařilo po roce 1945 jen velice těžko znovu získávat pro kolektivní činnost. Několik členů jednoty navíc odešlo dosídlit pohraničí, což situaci ještě zkomplikovalo. Těchlovice se tím ale nenechaly od tělocviku a sportování odradit. Již v roce 1945 začali jednat představitelé zdejšího obnoveného Sokola s představiteli místního SK o sjednocení.137 Mělo se tak stát v rámci slučování tělocvičných a sportovních organizací na celostátní úrovni, která měla být provedena podle závazných směrnic nejpozději do 1. září 1945. Všechny tělocvičné a sportovní spolky měly být do tohoto data spojeny pod jednotnou celonárodní organizaci Sokol, avšak nakonec k tomu došlo až o tři roky později. V Těchlovicích byl nicméně ještě v létě 1945 ustaven místní národní tělovýchovný výbor, složený ze zástupců TJ Sokol, Sportovního klubu a Svazu československé mládeže. Jeho úkolem bylo usměrňovat v obci tělovýchovnou i kulturní činnost. Ke sloučení TJ Sokol s SK však nedošlo. Starostou TJ Sokol zůstal po roce 1945 nadále František Hysek. Obnovení činnosti TJ Sokol v Těchlovicích bylo do spolkového katastru zapsáno teprve 27. června 1946.138 Tělocvičná aktivita byla ale v roce 1946 velice slabá, a tak se nelze divit, že se dokonce uvažovalo o rozpuštění jednoty. V roce 1947 se podařilo činnost spolku výrazně 135
MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 148. MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 157. 137 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 149. 138 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 149. 136
44
povznést a hrozba zániku jednoty se tak tudíž nevyplnila. Vedle cvičení se hrálo i po válce divadlo, a to pod vedením režiséra Františka Hyska. Pokud se počtu členstva týká, tak lze konstatovat, že na konci roku 1946 měl v Těchlovicích Sokol třicet pět členů a členek. K 31. 12. 1947 to bylo čtyřicet sedm členů, osmnáct členek (celkem šedesát pět členů).139 Vidíme tedy, že během roku 1947 počet členstva, dorostu i žactva nezanedbatelně vzrostl. Zvýšení aktivity jednoty je patrné i z toho, že se v Těchlovicích 8. června 1947 uskutečnilo veřejné okrskové cvičení III. okrsku Sokolské župy Orlické. Cvičilo při něm na devět set cvičenců. Mezi přítomnými bylo vybráno vice než 42 000 Kčs, což svědčí o mimořádně vysoké návštěvě této akce.140 Po únorových událostech v roce 1948 se v rámci procesu sjednocování tělovýchovy sloučil v Těchlovicích s TJ Sokol zmiňovaný Sportovní klub, hrající házenou. Tak vznikl při TJ Sokol v Těchlovicích sportovní odbor, jehož předsedou se stal Stanislav Vajnlich. Nový odbor zaujal na přelomu 40. a 50. let 20. století pozici bezkonkurenčně nejaktivnější složky místní sokolské jednoty, jeho I. mužstvo hrálo dokonce v letech 1948 – 1949 českou ligu v házené. Na začátku padesátých let činnost jednoty víceméně stagnovala. Největší změnou bylo v tomto období zrušení České obce sokolské a zařazení tělovýchovných jednot pod Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV).141 V únoru 1951 byl zvolen starostou TJ Sokol v Těchlovicích předseda Ludvík Syrůček, jenž nahradil v této funkci Františka Hyska, místostarostou se stal Stanislav Vajnlich, náčelníkem Josef Fajl, náčelnicí Jindřiška Bohdanecká, vzdělavatelem Zdeněk Bárta, jednatelem Josef Jezdínsky, hospodářem Václav Bělohoubek, pokladníkem František Zolman a zdravotníkem Jr Doležal.142 V této době však cvičily pravidelně jen dorostenky, protože náčelník Josef Fajl odešel na vojnu a cvičení mužů i dorostu v době jeho nepřítomnosti prakticky úplně upadlo. Mimo cvičení dorostenek hrálo ještě po jistou dobu družstvo házené krajskou soutěž. Když začal být nečinný i oddíl házené, oznámil na jaře 1956 okresní výbor sokolské organizace v Hradci Králové těchlovickému MNV143, že zrušil místní sokolskou organizaci pro nečinnost.144 Až tento impuls vzpružil několik nadšenců, aby zde sokolskou jednotu zachránili. Na schůzi pléna MNV dne 29. 6. 1956 bylo oznámeno, že sokolská jednota byla opět ustavena a dvakrát týdně cvičí. Předsedou Sokola se stal Josef Vohralík a jednatelem Jindřich Klazar. V lednu 1957 Sokol požádal
139
MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 149. MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 149. 141 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 149. 142 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 149. 143 Jedná se o Místní národní výbor, což je současný obecní úřad. 144 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 150. 140
45
MNV o slevu dávek ze zábav a bylo mu vyhověno. Na jaře příštího roku se konala už i pravidelná cvičení žactva. Žáky vedl Josef Fajl a žákyně s několika dorostenkami cvičila Olga Kocourková. V zimě 1962 – 1963 spolupořádala TJ Sokol s místní školou v obci Zimní hry mládeže. Jednalo se o bruslení, sáňkování a přebor žactva a dorostu v lyžování. Spolupráce se školou se projevila také tím, že ředitel školy Vladimír Palička vedl v TJ Sokol po určitou dobu družstvo žáků. V roce následujícím byly vedle Zimních her mládeže uspořádány i Letní hry mládeže.145 V letech 1951 – 1970 byli předsedy TJ Sokol v Těchlovicích Ludvík Syrůček, Stanislav Vajnlich, Josef Vohralík a Josef Hrubý vždy asi v pětiletém sledu. Skutečnou duší spolku byl však v této době Josef Fajl, jenž byl v letech 1950 – 1961 náčelníkem. Zůstával ale mnohdy ve své snaze o povznesení spolkového života osamocený. V letech 1960 – 1970 o něm zastával místo náčelníka M. Vítek. Protože zdejší tělovýchovná jednota začala koncem šedesátých let opět nebezpečně upadat, uskutečnila se na konci srpna 1970 její obrodná ustavující schůze, jejímž cílem bylo zvolit nové vedení a obnovit řádnou činnost. Na této ustavující schůzi byl novým předsedou skomírajícího těchlovického Sokola zvolen Josef Fajl, tajemnicí Drahuše Andrlová, hospodářem Vladimír Pěník, zdravotníci Dana Lebišová, náčelníkem Petr Fajl a náčelnicí Zita Hlavatá.146 Jednota měla toho roku dvacet mužů, čtrnáct žen, jednu dorostenku, dvacet šest žáků a dvacet čtyři žákyň. Od té doby se datuje výrazné oživení činnosti TJ Sokol, která se stala opět platným spolkovým činitelem v obci, přestože pravidelně cvičilo již jen žactvo a ženy. Kulturní činnost zdejší sokolské jednoty, zejména pak pořádání ochotnických divadelních představení, v padesátých a šedesátých letech prakticky ustala. Jen založení sokolské hudby Čerešnička v dubnu 1964 aktivitu jednoty v kulturní oblasti zlepšilo.147 Jejím zakladatelem byl Josef Fajl, který se vedle tělocviku aktivně věnoval i muzice. Hudba hrála zejména při dětských karnevalech, na schůzích spolků a při oslavách Mezinárodního dne žen (MDŽ). Koncem šedesátých let 20. století byl v dřívějších dobách pořízený inventář (např. kožené žíněnky, skládací židle, velká část divadelních kulis) buď úplně zničen, anebo ve značně neuspokojivém stavu. Tělocvičné nářadí muselo být proto nahrazováno nářadím novým – pořízeny byly dvě žíněnky a švédská bedna.148 Po roce 1970 se podařilo nedostatky odstranit a vše postupně uvést do řádného stavu. V letech 1971 – 1973 bylo zřízeno a upraveno hřiště, postavena konstrukce na odbíjenou a areál hřiště oplocen.
145
MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 150. MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 150. 147 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 150. 148 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 151. 146
46
MNV v roce 1971 zakoupil jednotě konstrukci na hrazdu, kruhy a šplh za 2 900 Kčs. Dále byla pořízena kladina, pevný můstek, gramofon, dva míče a dvanáct dresů. Koncem roku 1974 si jednota upravila ve třídě zrušené školy tělocvičnu. Vytápěna byla naftovými kamny a osvětlena zářivkami. Úspěšné obnovení činnosti se projevilo nárůstem jednak v účasti členů na sportovních soutěžích v okolí, jednak i v pořádání sportovních a kulturních akcí jednotou přímo v Těchlovicích. V sedmdesátých letech se jednalo ponejvíce o účast členů tělovýchovné jednoty na závodech v přespolním běhu v Hořiněvsi či Stěžerech, okresním přeboru žactva v lyžování pořádaném v Krkonoších, na lehkoatletických přeborech žactva či pochodech zvaných Stěžerské šlapačky (buď na patnáct, nebo třicet km). Jednota sama pořádala každoročně sokolský ples, dětský maškarní karneval, dále pouťové zábavy, dětský den, pálení čarodějnic, turnaje ve stolním tenisu, pro žactvo letní táboření u místního rybníka atd.149 Nadále působila sokolská hudba Čerešnička, která několikrát do roka zahrála občanům k tanci i poslechu. Josef Fajl vedl také mládežnický recitační kroužek (recitace při MDŽ, výročí VŘSR150 či 9. května151). Cvičení se však soustředila hlavně na mládež a ženy. Ženy a dívky vedly v letech 1971 – 1975 cvičitelky Zita Hlavatá, Alena Klazarová, Vladimíra Pěníková a Jana Košťálová, muže a chlapce cvičili postupně náčelníci Petr Fajl, Jaroslav Košťál a Zdeněk Vrtěna.152 Viditelný byl nárůst nejen v aktivitě jednoty, ale i v počtu jejího členstva. K 31. prosinci 1975 měla TJ Sokol Těchlovice celkem sto čtyři členů, avšak skutečně jich cvičilo pouze čtyřicet sedm,153 V roce 1976 pracoval výbor TJ v tomto složení: předseda Josef Fajl, místopředseda Zbyněk Albrecht, tajemnice Miluše Mlatečkova, hospodář Vladimír Pěník, zdravotnice Dana Lebišová, náčelník Zdeněk Vrtěna, náčelnice Alena Klazarová, cvičitelky Vladimíra Pěníková a Jana Kosťálová. V letech 1980 – 1982 byly v obci zásluhou Františka Doležala, Ing. Jiřího Zikla a Františka Čepka vybudovány dva tenisové kurty s klubovnou.154 V únoru 1981 byl při TJ Sokol založen tenisový oddíl, který svoji činnost zahájil k 1. 4. 1981. Zakládajícími členy oddílu se stali Ing. Jiří Zikl, předseda tenisového oddílu, František Doležal, František Čepek, Josef Fajl a Zdeněk Košťál. První tenisový turnaj se uskutečnil ve dnech 18. - 19. září 1982 a jeho vítězi se stali mezi muži Radomír Komárek, mezi žáky Miroslav Hrubý a mezi žákyněmi 149
MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 151. Jedná se o Velkou říjnovou socialistickou revoluci. 151 Z pohledu Sovětského svazu se jedná o ukončení druhé světové války. 152 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 151. 153 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 151. 154 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 152. 150
47
Vanda Klazarová.155 V roce 1983 přihlásil tenisový oddíl do okresní soutěže družstvo žáků a žákyň. Vedli je trenéři Ing. Jiří Zikl a František Doležal. Dobrých výsledků dosahovala hlavně Vanda Klazarová. Velkou popularitu si v Těchlovicích brzy získaly tenisové turnaje všech kategorií pořádané o pouti nebo posvícení. Tenisové družstvo žáků bylo přihlášeno v okresní soutěži ještě roku 1984, ale pak se z ní odhlásilo a tenisové kurty byly využívány již jen k rekreačnímu sportování a ke zmíněným tenisovým turnajům. Vanda Klazarová přestoupila do tenisového oddílu v Hradci Králové. Vedle toho dojížděla mládež za sportem, hlavně za kopanou a judem, do sousedních Libčan. Sokolská jednota v Těchlovicích se věnovala v polovině osmdesátých let díky obětavosti Josefa Fajla a Zdeňka Vrtěny nadále hlavně cvičení s dětmi. Zmínění cvičitelé chodili s dětmi za pohybem dvakrát týdně jak do přírody, tak do místní tělocvičny. Náplní byly vedle atletiky například míčové hry, ale i střílení ze vzduchovek. V tělocvičně byl také k dispozici stůl na stolní tenis, který byl taktéž hojně využíván zejména mládeží. Jednota pořádala i turnaje ve stolním tenisu a nadále při ní působila sokolská hudba. Počet členu TJ se přesto od poloviny 70. let snižoval, až se v roce 1985 ustálil na šedesáti třech členech.156 Na výroční členské schůzi dne 14. 2. 1986 byl zvolen předsedou TJ Josef Fajl, místopředsedou Ing. Jiří Zikl, tajemnicí Miluše Mlatečková, hospodářem Vladimír Pěník, politicko-výchovnou pracovnicí Ing. Ivana Hulajová, zdravotnicí Dana Lébišová a metodikem Zdeněk Vrtěna.157 V letech 1987 – 1989 měla jednota stále okolo šedesáti tří členů, avšak cvičení bylo prováděno nadále jen se žactvem a ženami. U žákyň si dobře vedly jako cvičitelky Ivana Hulajová a Alena Bártová, které po určitou dobu cvičily také dorostenky a ženy při hudbě. Žáky nadále cvičili náčelník Zdeněk Vrtěna a Josef Fajl. Předsedou tenisového oddílu byl nadále Ing. Jih Zikl. Tenisový kurt se speciálním umělým gumovým povrchem však rychle chátral, takže se od roku 1987 uvažovalo o jeho nahrazení asfaltem. Došlo k tomu s pomocí MNV roku 1988, antukový kurt byl využíván bez větších problémů dále. V roce 1987 ještě získal TJ Sokol Těchlovice zásluhou Stanislava Štefana od ČSTV dotaci ve výší 100 000 Kčs.158 Této finanční částky bylo využito k nákupu nového tělocvičného nářadí jako kozy, kladiny, dvou švédských lavic, dvou ribstolů, čtyř žíněnek, švédské bedny, malé trampolíny a univerzální posilovací lavice. Po listopadu 1989 bylo možné se svobodně rozhodnout, zda setrvat nadále v ČSTV nebo vstoupit do obnovené ČOS. Těchlovičtí Sokolové se rozhodli přestoupit z ČSTV do
155
MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 152. MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 152. 157 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 152. 158 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 152. 156
48
ČOS, k čemuž došlo dne 21. 6. 1990.159 Současně byla obnovena Sokolská župa Orlická a starosta místní sokolské jednoty Josef Fajl byl zvolen do jejího předsednictva. Na druhém sjezdu ČOS v Praze byl ještě zvolen do smírčí komise ČOS. Jako jediný těchlovický zástupce s praporem místní jednoty v červenci 1994 zúčastnil i průvodu při XII. všesokolském sletu v Praze. V roce 1997 navrhl Josef Fajl na vyznamenání ČOS in memoriam bývalého starostu zdejší jednoty Františka Hyska a udělené vyznamenání předal jeho dceři.160 Ani koncem devadesátých let nezůstala TJ Sokol v Těchlovicích pasivní. Roku 1997 se na vedení Sokola podíleli starosta Josef Fajl (starostou od roku 1970), místostarosta Jiří Zikl, jednatelka Ivana Hulajová, náčelník Lubomír Pečinka, náčelnice Ivona Pečinková, hospodářka Alena Bártová, předseda oddílu volejbalu Václav Pajskr, předseda oddílu nohejbalu Zdeněk Říha, předseda oddílu malé kopané Lubomír Pečinka, zdravotnicemi byly Vanda Klazarová a Alena Bártová. Jednota pořádala volejbalové a nohejbalové turnaje. Ke cvičení využívala i tělocvičny, do které bylo roku 1998 zavedeno plynové vytápění. Také roku 2000 pracovaly pilné Jednotlivé oddíly místní sokolské jednoty. V tomto roce vznikl dokonce při jednotě nový turistický oddíl a 13. května uskutečnilo sedm dětí a čtyři dospělí za pěkného počasí výlet na hrad Kunětická hora.161 Z uvedeného přehledu je patrné, že TJ Sokol patří i v současnosti mezi nejaktivnější složky v obci a výrazné obohacuje sportovní i kulturní dění v Těchlovicích. Má osmdesát tři členů, kteří mají možnost sportovního vyžití v některém z oddílů (fotbalový, nohejbalový, stolního tenisu, tenisový, volejbalový, turistický, všestrannosti).
159
MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 153. MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 153. 161 MÁLEK, Vlastimil. Dějiny obce Těchlovice na Královéhradecku, Dobřenice 2001, s. 153. 160
49
8 TJ Sokol Třesovice Po osvobození a oddělení od Rakouska-Uherska nabývala sokolská myšlenka širokého zájmu, byly zakládány nové jednoty tak, že jejich počet se ztrojnásobil. I v Třesovicích vznikla myšlenka založit vlastní ohnisko sokolské práce. Průvodcem této myšlenky byl bratr Eda Suchý, který ji také uskutečnil. Jednota dohalská se ochotně ujala ustanovit v Třesovicích svoji odbočku. Stalo se tak 6. dubna 1919, kdy na tento den byla svolána veřejná schůze v hostinci pana Jana Bednáře.162 K této příležitosti přijel do hostince bratr Petráň a v obsažné přednášce se snažil objasnit Sokolství po všech stránkách a připomněl povinnosti každého člena. Zjistil, že se zde myšlenka sokolství ujala, neboť se přihlásilo asi 40 nových členů. Odbor byl tedy ustanoven a na následující schůzi byli zvoleni prozatímní funkcionáři. První činovníci byli ustanoveni takto: starosta Jan Ryba, jednatel Karel Bednář, náčelník Eda Suchý, vzdělavatel František Pišl, pokladník Karel Bednář ml., správce nářadí Václav Flégr, a náčelnice Františka Tichá.163 Cvičení bylo zahájeno ihned za náčelníka Suchého. Dohalská jednota zapůjčila starou hrazdu, která se musela dát opravit, stará primitivní bradla a činky. V tuto dobu byl počet cvičících velmi vysoký, vyšplhal se až na číslo dvacet. Takže malá tělocvična v sále bratra Bednáře byla značně přeplněna. Zpočátku byl život takto mladé jednoty velmi svěží a čilý. Největší docházka je během prvních tří měsíců, kdy cvičilo dvacet členů, dvacet dorostenců a dvacet čtyři žáků, čtrnáct žen, třicet dva dorostenek a žákyň. Ovšem takto se cvičilo jen zpočátku, protože jak upadlo nadšení, tak upadala i docházka do cvičení. Pořádány byly taktéž pravidelné členské schůze s přednáškami ze sokolské ideologie, naší historie nebo ze současného života. Třesovická jednota poprvé vystoupila na veřejnosti v okrskovém cvičení v Libčanech, zúčastnila se dvou tajných výletů pořádaných okolními jednotami.164 První vlastní veřejné cvičení bylo pořádáno ani ne půl roku od založení místní jednoty. Bylo spojeno s dvaceti pětiletým jubileem založení místní školy. Vypomáhala zde dohalická i nechanická jednota. Cvičení bylo velice zdařilé a to bylo další pobídkou pro další práci. Díky slušnému výtěžku se mohlo nakoupit nové nářadí jako bradla a žíněnky. V roce 1920 se tělocvičná činnost nesla hlavně ve znamení VII. sokolského sletu v Praze. Župního sletu v Žamberku se zúčastnilo osm členů, toto cvičení mělo být zkouškou na pražský slet. Nevyznělo však příznivě, a proto se konaly zkoušky po okrskách. Díky 162
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 164 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 163
50
bratrovi Suchému byla pořádána zkouška s okrskovým cvičením v Třesovicích. I přes nepříznivé počasí vypadalo cvičení uspokojivě jak po stránce obsahové, tak i po stránce finanční. Tudíž mohla být zakoupena nová americká hrazda. Nyní byla místní jednota připravena vyjet do Prahy. Pro cvičící členy byl slet mohutnou vzpruhou k další práci. Z místní jednoty se sletu zúčastnilo dvanáct členů a dva dorostenci. 165 Po Pražském sletu se cvičilo na okrskovém cvičení v Nechanicích v počtu asi třiceti cvičenců, dále pak na veřejném cvičení jednoty ze Všestar na Chlumu, kde členové cvičí hrazdu.166 O vnitřní život a záležitosti jednoty se staral výbor, schůze byly konány pravidelně a vždy byly obohaceny o přednášku. Z nařízení ČOS byla konána ideová škola pro všechno členstvo v osmi přednáškách. Bylo sehráno divadlo Kostnické plameny o Prvním máji. Pak bylo opakováno 13. května pro děti. Co se týče vzdělávací činnosti, tak ta vypadala takto: čtrnáct přednášek, dvacet proslovů, jedno divadlo, jedna vycházka. Počátkem roku 1921 byla místní odbočka přeměněna na samostatnou jednotu. Bylo obnoveno cvičení žactva, které si vzal na starost Václav Pišl. Dne 1. května byla pořádána první akademie s bohatým programem, kde se cvičilo a zpívalo. V červnu se místní jednota vydala na Slovensko, aby posílila tamější sokolskou myšlenku. Tělocvičná vyspělost jednoty po třech letech dostupuje svého vrcholu, avšak odchodem několika nejlepších cvičenců utrpěl ztrátu tělocvičný i spolkový život. V červnu opouští jednotu její první náčelník bratr Eda Suchý. V září pak odchází další členové. Odchodem některých členů, kteří šli bránit vlast před maďarským vpádem, upadá činnost jednoty ještě značněji. Až teprve v prosinci se zlepšila docházka, konala se výborová i členská chůze a spolu s ochotníky se hrálo divadlo. Vzdělávací činnost byla v tomto roce významná, protože byly pořádány čtyři přednášky, dvacet čtyři proslovů před šikem, divadelní představení Směry životů, vycházka žactva na zámek Hrádek.167 Tento rok, když opustili jednotu bratr Suchý a Tichý, spolková činnost upadla a nebylo kvalitních členů, kteří by je nahradili. Projevila se tak častá chyba menších jednot a spolků, jejichž činnost je založena na práci jednoho až tří lidí. Ostatní členové si myslí, že povinnost vůči jednotě končí zaplacením členského příspěvku. Podobnou situaci můžeme vidět i u okolních jednot. A můžeme říci, že postupně sokolský život zvlažněl a zlhostejněl, proti předválečnému. Tělocvičná činnost byla podstatnou známkou života jednoty – je tudíž měřítkem vedle činnosti výchovné, také kulturní a menšinové, která se však může nejlépe rozvinout a uplatnit 165
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 167 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 166
51
při plném tělocvičném a dostatečném zájmu o sokolskou věc. V roce 1922 byla činnost tělocvičná vyjádřena jen cvičením bratří a žactva. Po odstoupení náčelnice Flégrové, která se vzdala funkce, nastoupila nová náčelnice Halamová, za níž se cvičilo pouze dva měsíce za celý rok.168 Místní jednota se účastnila závodů v Hradci Králové, okrskového cvičení v Nedělištích, cvičení žactva a dorostu na Chlumu a konal se zájezd na Těšínsko. Roku 1922 pořádal Jugoslávský sokol v Lublani svůj první slet v osvobozené vlasti a místní sokol prohlásil slet Lublaňský za svůj a zúčastnil se ve velikém počtu. V roce 1922 byla vzdělávací činnost velice bídná, protože se pořádaly pouze čtyři proslovy a přednášky, dvě besedy a rozhovory.169 Divadlo se nehrálo, aby se nezabíralo činností divadelního odboru, ve kterém jsou vlastně stejní lidé jako v Sokolu, byla tedy učiněna dohoda se Sokolem o spolupráci a zároveň podílu na zisku. V roce 1923 se znatelně zvýšila činnost a cvičilo se pilně po celý rok. Zajímavým momentem bylo pořádání pěkného programového večírku, který pořádala Svobodo-dvorská jednota a jehož čistý zisk připadl naší jednotě. Rovněž jednota pořádala ples, který se vydařil jak po stránce hmotné, tak i družnou zábavou. V roce 1924 poněkud činnost poklesla, hlavně v žákovských oddílech. Podniků mnoho nebylo, tak se jednota zúčastnila pouze Žižkovy oslavy v Hradci Králové a okrskového cvičení v Dohalicích. Během roku ubylo v jednotě patnáct členů, takže počet členů během roku poklesl na třicet osm.170 Tím se místní jednota dostala v župní statistice na poslední místa, jako jedna z nejmenších. V roce 1925 bylo třesovické jednotě přiděleno okrskové cvičení, tudíž první pololetí bylo vyplněno přípravou na toto cvičení. Cvičení se tentokrát konalo na místním cvičišti, totiž školním hřišti, které bylo jednotě trvale propůjčováno k používání. Cvičení se konalo 31. května. Účast byla slušná a cvičení v celku dobré. Jednota se účastnila župního sletu v Hradci Králové, kde cvičilo sedm bratrů a čtyři dorostenci, dále pak veřejného cvičení jednoty v Nechanicích a tajného výletu.171 Během roku bylo vykonáno osm přednášek a sedm proslovů před šikem. Ministerstvo zdravotnictví přidělilo podporu jednotě ve výši 395 Kč, část peněz byla použita na ohrazení cvičiště dřevěnou bariérou a za zbytek byla dovybavena lékárnička.
168
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 170 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 171 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 169
52
Rokem 1926 se veškerá činnost nesla ve znamení VIII. Všesokolského sletu v Praze. Cvičilo se pilně před sletem i po sletu, a pak pravidelně až do konce roku. Ovšem vyjma ženské složky, která přestala cvičit. Sletu v Praze předcházelo okrskové cvičení v Plotištích, kterého se účastnilo deset členů, pak župní zkoušky v Třebechovicích, kde se účastnilo sedm členů.172 Na slet do Prahy jelo až jedenáct bratrů a dvě sestry. Cvičící členové byli ubytováni na starém výstavišti a necvičící členové v holešovickém pivovaru. První místo, kam se třesovičtí Sokolové vydali, byl nový stadion na Strahově. Jeho rozměry a účelné uspořádání působily na místní cvičence mocným dojmem. Stadion pojmul 14 400 cvičících a na 130 000 diváků.173 Novým programem oproti dřívějším sletům byla prostná starších bratrů, dále pak vystoupení značného množství jugoslavským bratrů a vystoupení jugoslávského vojska. Jugoslavských cvičenců bylo asi 7 000 dospělých a 1 000 členů z dorostu. Po sletu cvičilo pět členů místního sokola na tělocvičném večeru ve Svobodných Dvorech a 28. října se někteří členové účastnili odhalení pomníku T. G. Masaryka v Hradci Králové. Místní vzdělavatel bratr Václav Pišl vykazuje svojí činnost sedmi přednáškami a devíti přednáškami před šikem. Z výtěžku loňského cvičení byl koupen nový tělocvičný kůň za 1 453 Kč, vyměněny nevyhovující žerdě bradel za nové v ceně 524 Kč a taktéž doplněn stav nejnutnějšího nářadí.174 Letos na jednotu připadl pořádat ples, který se vydařil. Stal se významným tak trochu tím, že poprvé na něm v obci svítilo elektrické světlo. Následující rok po všesokolském sletu bývá v jednotách provázen ochabnutím činnosti, a to zejména tělocvičné. V třesovické jednotě to bylo právě naopak. Po valné hromadě, kde byla zvolena nová náčelnice Jedličková, začalo opět cvičení žen a dorostenek. V dubnu se pořádal programový večer s pěkným obsahem a zdařilým provedením, ovšem návštěva domácích občanů byla velice slabá, což se nestalo poprvé, a tak se pokryly pouze náklady. Činnost jednoty v roce 1924 byla poněkud slabší. Muži cvičili sice po celý rok, ale dorost jen v jednou měsíci a žáci jenom asi pět měsíců. Také žačky a dorostenky cvičili jen tři měsíce. Jednota sama nic nepořádala, pouze se účastnila okrskového cvičení na Probluzi, celkem cvičilo třicet dva členů. Vzdělávací činnost, kterou vedl vzdělavatel Jedlička, vykazuje sedm přednášek, devět proslovů před šikem a jednu vycházku se žáky.175 V roce 1925 slavila místní jednota deset let od založení. Cvičení po celou tuto dobu nebylo přerušeno, s výjimkou obvyklých přestávek v době žní, nebo velkých mrazů. Záslužná 172
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 174 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 175 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 173
53
byla činnost vzdělávací, kdy se místní jednota snažila dostát svým povinnostem jak k okrsku, tak k župě. I přes výměnu některých funkcí zůstal starostou Jan Ryba. Jubileum založení jednoty se oslavilo tělocvičnou akademií s pestrým programem, na kterém byly zastoupeny všechny cvičící složky, od nejmenších až po nejstarší. Večer byl zahájen proslovem místního vzdělavatele bratra Pišla, který měl takový úspěch, že byl opakován ještě prvního května.176 Akademie se účastnil i bratr Petráň, který přednášel těsně před založením naší jednoty. V roce 1925 se také místní jednota vydala posílit sokolskou myšlenku do Plzně, kde se konalo krajové cvičení čtyř žup. Na tento výlet odjeli čtyři členové místního sokola. Plzeňský slet svým rozsahem a značnou účastí se podobal sletům pražským. Významným se stal tím, že se zde od světové války sešla poprvé celá slovanská sokolská rodina. Vedle Jihoslovanů a zahraničních Rusů dorazili také Poláci, utiskovaní Lužičtí Srbové a dokonce i Bulhaři. Na podzim se konal na oslavu 28. října druhý tělocvičný večer, který vyzněl rovněž uspokojivě. Tělocvičná činnost byla jedna z nejlepších v posledních letech, důvodem bylo nacvičování na oba tělocvičné večery a na zájezd do Plzně. Vzdělávací činnost byla plodná, a vykazuje sedm přednášek a dvacet jedna proslovů.177 To je zásluhou vzdělavatele Jedličky, který ale musel z místní jednoty odejít. Významnou událostí byla návštěva prezidenta T. G. Masaryka v Nechanicích dle 24. května. Místní jednota byla na této události četně zastoupena. Rok 1930 byl ve znamení příprav na veřejné vystoupení místní jednoty. Cvičily všechny složky ve velmi početném zastoupení. Cvičení se konalo 6. července na cvičišti za školou a přilehlých zahradách.178 Vypomáhaly jednoty Dohalice, Nechanice a Probluz. Průvod vyšel v jedenáct hodin od Babylonu přes ves a školní zahradu na cvičiště. Zde místostarosta Matěna v krátkém proslovu zdůraznil význam cvičení a sokolské práce a obrátil se nejvíce na ty nejmenší, kterým se má věnovat péče co největší. Po krátké přestávce následoval program zahájený cvičením nejmenších žáků a dalších složek. Návštěva byla slušná, zarážela však účast domácích. Cvičení bylo sledováno opravdu s velkým zájmem a pěkné výkony byly odměňovány potleskem. Mimo to se jednota účastnila okrskového cvičení ve Svobodných Dvorech a tajného výletu. Rok 1932 byl opět ve znamení všesokolského sletu v Praze. Život jednoty před sletem se projevil především zvýšenou tělocvičnou činností. Pilně navštěvovali cvičení pouze muži, dorost vůbec necvičil, žáci pouze letní měsíce, ženské složky přestaly cvičit již koncem
176
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 178 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 177
54
minulého roku. Jednota se účastnila 29. května okrskového cvičení v Nedělištích v počtu osmnácti členů a župního sletu v Hradci Králové v počtu devatenácti členů.179 Na IX. všesokolský slet do Prahy ve dnech 2. až 7. července vyrazilo dvanáct členů z toho osm v krojích. Slet se vydařil po všech stránkách, navštívilo ho mnoho hostů ze zahraničí. Ze slovanské sokolské rodiny převládali hlavně Jihoslované a ve slušném počtu dorazili Poláci, Bulhaři i Rusové. Dojemné bylo vystoupení československého sokolstva amerického, které dorazilo ve značném počtu a navštívilo svojí bývalou vlast. Vzdělávací činnost třesovické jednoty vykazovala dvacet šest proslovů, dvě přednášky a ke konci ještě ples, který se vydařil. V roce 1933 díky vývoji politických událostí v sousedním Německu, po vítězství Hitlera nad demokratickou ústavou státu, začala Česká obec sokolská posilovat myšlenku brannosti. Provedla také náhlé srazy sokolského členstva v 49ti jeho župách.180 Místní župa je provedla po okrscích, a třesovická jednota měla sraz na Chlumu. I přes vytrvalý déšť byla účast jednot asi dvě třetiny všeho členstva. Z třesovické jednoty se z celkového počtu třiceti osmi členů dostavilo dvacet pět. Roku 1934 dovršila místní jednota patnácti let svého trvání. Bohužel z padesáti dvou zakládajících členů jich zůstalo pouze čtrnáct. Během roku odešlo sedmdesát sedm členů. Koncem tohoto roku má jednota čtyřicet tři členů. Jednota byla aktivní jak po stránce tělocvičné, tak po stránce vzdělávací. Muži cvičili po celý rok. Jednota se účastnila v červnu okrskového cvičení v Dohalicích v počtu šestnácti mužů, čtyř dorostenců, dvaceti žáků, jedné ženy a dvaceti žákyň.181 Dále pak župního setu v Kuklenách, kterého se účastnilo osm bratrů. V červenci se pak jednota účastnila otevření nové sokolovny ve Starých Nechanicích v počtu čtyřiceti pěti členů. Také bylo předneseno nejvíc proslovů v počtu třiceti devíti, uspořádány dvě besedy s proslovem, jedna vycházka a jedna taneční zábava. Následující rok si jednota vedla opravu čile a to jak po stránce tělocvičné, tak i po stránce vzdělávací. Cvičilo se po celý rok a hlavně cvičily všechny složky. V roce 1934 zvolený náčelník František Jahelka se osvědčil, docházka do cvičení byla 96%.182 Rok byl ve znamení okrskového cvičení v třesovicích, nicméně cvičení bylo ohroženo, protože se krylo s okrskovým cvičením hasičů na Přímě a oslavou padesátiletého založení Pražského Předměstí. Nakonec se rozhodlo, že se okrskové cvičení bude pořádat, což bylo k velkému prospěchu jednoty. Bylo totiž nádherné počasí a rovněž návštěva byla nad očekávání. 179
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 181 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 182 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 180
55
Spokojený byl i bratr župní referent, který napsal do župního věstníku pochvalný článek o jeho průběhu. V září pořádal druhý a první okrsek v rámci cvičení brannosti, jakési manévry. Z místní jednoty nastoupilo patnáct žáků vedených dvěma bratry v plné polní zbroji, s dřevěnou puškou na rameni, s papírovou přilbou na hlavě do bojového prostoru.183 Chlapci si vedli dobře, kryli se za meze, v bramborách, postupovali v rojnicích a jejich statečnost vyvrcholila v závěrečné fázi, došlo na boj, pak odtroubilo a všichni dostali guláš z vojenské polní kuchyně. K tomu jim hrála sokolská hudba. Na podzim pořádala župa cvičení brannosti rovněž pro členstvo, které nemělo být svoláno na určité datum, nýbrž vyhlášením poplachu od jednoty k jednotě. Stalo se tak v neděli 10. listopadu. Třesovická jednota šla přes Lubno, kde se připojila k jednotám obou Nechanic a Dohalické. Společně pak přes Přím na Probluz, kde byl sraz celého okrsku. Pak se pochodovalo se sokolskou hudbou do Nechanic.184 Počátkem roku 1936 měla jednota čtyřicet jedna členů, z nich dva vojíny. Začátkem roku se konal vzpomínkový večer na počest třiceti let členství Jana Ryby a L. Vébra v Sokolu, oba obdrželi čestný diplom.185 O měsíc později se pořádala přednáška pro propagaci zájezdu na Slovensko. Jednota se také účastnila okrskového cvičení v Plotištích. V dubnu 1937 se konal branný sraz před státní vlajkou. Rozhlas vysílal hymny a programy funkcionářů ČOS. Na hřišti se pak cvičila pořadová cvičení a pochod, na konci pak střelba ze vzduchovky. V říjnu 1937 byly rozestavné běhy ČOS. Sletové poselství bylo neseno v deseti hlavních tratích vycházejících z Tyršova domu v Praze do všech sokolských žup. Místní jednota obsadila trať jeden kilometr dlouhou na státní silnici od odbočky k Mžanům po železniční přejezd v Sadové pěti bratry a pěti dorostenci. Poselství se přebíralo od jednoty Dohalice ve 2:45 minut ráno.186 V lednu 1938 byl pořádán sokolský ples za veliké účasti široké veřejnosti a pěkného finančního výsledku. V roce 1939 se členové zúčastnili otevření nové sokolovny v Nechanicích, ovšem vlastní podniky nebyly žádné. V prosinci 1939 došel oběžník župy Orlické, ve kterém bylo zakázáno konání jakýchkoliv zábav, hlavně na ukončení roku. Dále bylo oznámeno, že byla provedena změna sokolských stanov a ukončena platnost dosavadních členských průkazek.187 Vinou předválečných událostí se činnost Sokola omezovala pouze v rámci směrnic, které čas
183
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Sokol- tělocvičná jednota Třesovice, Kronika, inv. č. 01,02. 185 Pamětní kniha obce Třesovice 1934 – 1944, nestránkováno. 186 Pamětní kniha obce Třesovice 1934 – 1944, nestránkováno. 187 Pamětní kniha obce Třesovice 1934 – 1944, nestránkováno. 184
56
od času vydávalo ČOZ. Proto také místní jednota žádné podniky nepořádala. Obava před nejistou budoucností byla příčinou, že se již necvičilo. V dubnu 1941 byla zastavena činnost Sokola a k jeho rozpuštění došlo v říjnu 1941.188 První výborová chůze po válce se konala 28. května 1945. Další materiály již k Sokolu nejsou, kronika končí rokem 1935 a Pamětní kniha Třesovice končí rokem 1945. Co můžu říci s naprostou jistotou je, že místní Sokol už v současnosti neexistuje.
188
Pamětní kniha obce Třesovice 1934 – 1944, nestránkováno.
57
9 TJ Sokol Probluz Rok 1911 a proces založení vystihl krásnými slovy pan František Hebelka: ,,Za mlhavých dnů podzimu vzlétl Sokol do oblak, aby hnízdo sobě vyhledal a hle: hostinné hvozdy přímské zlákaly jeho pozornost. Župa naše a zároveň I okrsek její vítá v lůno svoje nového činitele, jednotu Sokol pro Probluz a okolí.“189 Takto začínají slova pana Františka Hebelky ve Věstníku župy Orlické. Dějiny založení této jednoty jsou skromné. První kdo vyslovil myšlenku založení sokola v Probluzi, byl Jaroslav Cerman z Dolního Přímu. Ten byl dlouholetým cvičencem i cvičitelem Sokola v Kruhu u Jilemnice. Odtud si přinesl myšlenku založení Sokola blízko jeho působiště. Následovala písemná žádost o založení, která byla adresována Richardu Petráněmu, vedoucímu župy Orlické. Žádosti bylo vyhověno a následně se na 16. července roku 1911 svolala veřejná schůze do hostince pana Josefa Pázlera na Probluzi. Pozváni byli občané z vesnic Bor, Probluz, Střezetice, Dolní a Horní Přím. Na schůzi se dostavilo asi třicet osob. Hned na schůzi se k Sokolu přihlásilo dvacet čtyři dospělých a tři dorostenci. Následně byl zvolen výbor, do kterého patřili Jan Cerman, František Keizar, Ladislav Hofman, František Hynek a František Hebelka.190 O dva měsíce později měla jednota už šedesát tři členů a šest dorostenců. Sokolská jednota z Probluze byla přijata do I. okrsku (celá župa byla rozdělena do tří okrsků). Sokol měl tehdy k dispozici pouze 120 korun a s touto částkou musela jednota hospodařit. Příspěvky byly nízké, pouze dvacet haléřů na osobu.191 Kvůli finanční tísni byla jednota nucena si vypůjčit 300 korun, aby vůbec mohla nakoupit cvičební nářadí. Jako tělocvična sloužil sál v místním hostinci bratra Pázlera. Na výborové schůzi dne 23. září byla podána žádost o nákup nářadí, bez něhož se samozřejmě nedalo cvičit. Zažádáno bylo o bradla, dvě plátěné žíněnky, dvacet tyčí, můstek a činky, ovšem díky rozpočtu byla objednána pouze bradla. Kulturní činnost v prvním roce fungování místního Sokola byla výrazná i přes to, že v počátcích bylo mnoho jiné práce a uvědomíme-li si, že i zde jako všude jinde musela jednota prolomit značný odpor reakčních stran pochopíme, že byla dokonce velmi nutná. Ještě před založením Sokola se místní rozhodli přednášet v místním hostinci myšlenku sokolstva, 189
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, z 15. listopadu 1925, v Probluzi. 190 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, z 15. listopadu 1925, v Probluzi. 191 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, z 15. listopadu 1925, v Probluzi.
58
jež měla seznámit okolní občany se sokolskými ideami a jeho cíli. V září byl v hostinci bratra Pázlera pořádán zábavný večírek s tělocvičným programem. Taktéž se konala vycházka. Jednota také předplácela jeden výtisk Sokola a pět výtisků Věstníku župy Orlické. Tyto časopisy byly každému k dispozici v hostinci bratra Pázlera. V červnu roku 1912 navštívili valnou hromadu Sokola významní hosté, kteří přicestovali až ze Srbska, mj. náčelník svazu srbského Sokola Andrej Miličevič. Díky padesátému výročí Sokola dostává jednota jubilejní legitimace a župa Orlická zasílá též devět letáků rodičům, aby své syny učedníky zapsali do dorostu Sokola. 192 V červnu byla také na Probluzi konána okrsková schůze, kde se dohodlo, že na Probluzi se bude v červenci konat okrskové cvičení. Rok 1912 je ve znamení sbírek, první sbírka, kterou jednota pořádala, byla na IV. slet všesokolský. Kde mohl každý přispět aspoň malým dárkem. Místní jednota vybrala celkem osm korun, které byly zaslány Finančnímu odboru sletovému.193 Další sbírka byla pořádána na podporu zraněných jihoslovanských bratrů, sbírka vynesla čtyřicet pět korun, které byly zaslány župě. Ta ovšem částku vrátila a žádala o částku takovou, jako je počet členů. Zbytek částky, tj. patnáct korun byl tedy vybrán při posvícenské zábavě. O další sbírku poprosil výbor Národní Jednoty Pošumavské za účelem vánoční nadílky. Ve sbírce se sešly dvě koruny. I přes sbírky byl rok 1912 pro jednotu finančně pozitivní a to díky výtěžkům z divadla, okrskového cvičení a tělocvičnému večírku, celkem tedy jednota vybrala 491 korun.194 Z ušetřených peněz byla koupena skříň pro knihy, obrazy Tyrše a Fügnera, praporky a dokonce i kůň za 218 korun. V roce 1912 se ukázalo jako nutné pořízení krojů, aby mohla jednota reprezentovat na VI. všesokolském sletu, ovšem později se dozvěděla, že cvičit nemůže, protože jejich jednota je příliš mladá. Kroje se mohly objednat na účet jednoty na Sokolské tržnici na roční úvěr. Členům, kteří by si kroj pořídili, by byly povoleny splátky v libovolných lhůtách. Oběžníkem se zjistilo, že pět členů kroj již má a sedm se o kroj přihlásilo. Samotné cvičení bylo v roce 1912 velmi slabé. Přestože jednota musela cvičit na okrskové cvičení, které se konalo právě v Probluzi a také na VI. všesokolský slet. ,,Ukáže nám tu smutnou číslici zpráva náčelníkova. V roce 1911 byla průměrná návštěva v jedné hodině cvičební 162 a letos jen 91. Kde jest těch 71?Ze členstva jednoty naší by mohlo cvičiti 192
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 193 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 194 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi.
59
by mohlo nejméně 30 členů. Měl by se tedy průměr pohybovati mezi číslicí 20 až 30. Zatím jen tak chudé číslo 9. Kde jsou ti zbývající? Živořili bychom nějaký čas a pak k velké radosti nepřátel našich brzy bychom jednotu naši ukládali v hrob.“195 Tak zní slova smutku v kronice. Proto byl v březnu zřízen oddíl žen a byly přijaty první členky: B. Hebelková, C. Hofmanová, M. Hušková a R. Krejčová. Aby se rozšířil dorost, bylo rozesláno devět letáků rodičům, ty však nedochovaly a ani nevíme, jestli měly nějaký účinek. V květnu se koná v Hradci Králové župní zkouška se závody. Všichni členové jsou věstníkem vyzváni k účasti. Zkoušky se nakonec účastnilo pouze deset členů, devět v kroji a jeden v oblečení občanském. Ovšem mnohem více práce a úsilí se věnovalo přípravě okrskového cvičení. Jako nejlepší místo ke cvičení byla vybrána hájenka v Boře. Už v květnu byla určena tělocvičná vycházka ke zhlédnutí cvičiště, které se nacházelo v Boru. Ve výborové schůzi byly pak určeny jednotlivé odbory a to technický, slavnostní a zábavní, které měly okamžitě zahájit svou činnost. V obecní kronice se pak dočítáme, že: ,,Sto Sokolů v kroji s praporem a hudbou šlo v průvodu po vsi ozdobené prapory na cvičiště v Boře.“196 Účast byla hojná, svědčí o tom i fakt, že bylo vybráno 421 korun. Kulturní činnost byla opravdu výrazná, hned lednu byla pořádána přednáška na téma Jindřich Fügner. Dále pak ještě týž měsíc se poprvé konal Ples tělocvičné jednoty Sokol pro Probluz a okolí. V březnu pak byla sehrána divadelní hra od Ladislava Stroupežnického Naši furianti. V říjnu bylo na návrh starosty zavedeno jednou týdně čtení před šikem. Ovšem jak se dozvídáme, tak toto čtení bylo pouze několikrát a později bylo zrušeno. V listopadu byl ještě pořádán Tělocvičný večírek. Na programu byla čísla tělocvičná, recitace, zpěv a hudba. V březnu roku 1913 se jednota účastnila tělocvičné akademie, která byla pořádána Sokolem v Nechanicích ke čtyřicátému pátému výročí založení místní organizace.197 K tomuto vystoupení byla probluzská jednota morálně zavázána, jelikož jí jednota nechanická pomáhala minulý rok s okrskovým cvičením. Sokolové pomáhali, kde mohli, proto se místní jednota rozhodla pomoci Sokolu krátonožskému a na jeho požádání se zúčastnila jejich I. veřejného cvičení. Osmičlenné družstvo cvičila na hrazdě a koni na šíř. V srpnu cvičí zástupci jednoty na župním sletu v Holicích a závodí v Lublaňských prostných. Tuto disciplínu
195
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 196 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 197 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi.
60
vyhráli, což je pro místní jednotu velká událost, protože pro tak mladou jednotu je to mimořádný úspěch. Jako každý rok, tak i během roku 1913 bylo přednášeno, první přednáška byla již v únoru v hostinci pana Horkého a přednášel pan Hebelka na téma padesát let Sokolstva.198 Aby se udržel zájem o Sokol, byla konána další přednáška v březnu na Dolním Přímě na téma Žena v Sokole. Této přednášky se účastnilo úctyhodných padesát devět členů. Během roku proběhly ještě další dvě přednášky, divadelní představení hráno nebylo, i když se zkoušelo a pro místní jednotu by to byla příjemná finanční injekce, kterou takto malá jednota potřebovala. Další kulturní vložkou do života místních obyvatel byly taneční hodiny, které byly konány v říjnu a listopadu pro členy i nečleny Sokola. Jednota pravidelně odebírala spoustu časopisů. Ale ve výroční zprávě si jednatel stěžuje: ,,Ač na lihoviny a tabák vždy je peněz dosti, na dobré časopisy se nedostává.“199 V roce 1913 se můžeme v pamětní knize dočíst i o reprezentaci Sokola v Paříži. V knize jsou tomuto tématu věnovány celé tři stránky. Rok 1914 byl velice chudý z pohledu nových členů, vstoupil pouze jeden. Ale vysvětlení je jednoduché. V roce 1914 začíná první světová válka, která zasahuje všude a vybírá si nemilosrdně i z řad probluzského Sokola. Plánované veřejné cvičení, které mělo být na Dolním Přímě, se zrušilo. Ještě v lednu je pořádán v hostinci pana Pázlera ples. V únoru byl pořádán humoristický večírek, v březnu veselohra, hudební čísla si Sokolové obstarali sami, takže poměrně velké vydání se zmenšilo a jistý zisk byl. K pětistému výročí upálení Jana Husa se konaly přípravy v celém státě a ani místní nezůstali pozadu. V březnu zemřel první starosta ČOS Jan Podlipný, rodák z Hněvčevse a hradecký student. Válka je všudypřítomná a pár stránkami je popsána i v kronice. ,,Tělocvičny pozavírány, jednotlivci špehováni, vyslýcháni, vězněni, ale ten mohutný duch, který dovedl vésti Sokolstvo k úspěchům dříve, ten nespal. Žil a posiloval v tajném, za to však urputném odboji. Důsledek války projevuje se i u nás. Nejlepší naši cvičenci odcházejí, zanechávajíce v tělocvičně povětšinou jen dorostence. Bratři se těžce loučí s rodinami, aby šli proti bratrům Srbům, kterým do nedávna prokazovali nelíčené přátelství. Hned ve 14 roce bylo povoláno 11
198
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, z 15. prosince 1926, v Probluzi. 199 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, z 15. prosince 1926, v Probluzi.
61
cvičících bratří.“200 Den před rakouskou mobilizací se na Probluzi ještě cvičilo, i když byli všichni pobouřeni poplašnými zprávami. Druhý den byli všichni povoláni, tělocvična osiřela, zůstalo pouze pět mladých členů a několik dorostenců. Cvičilo se však dále a pravidelně. „Z Hradce Králové co chvíli nám vždy odvádějí „maršku“ některého z našich bratrů a tu dojíždíme pokud možno s náčelníkem Lad. Hofmanem stisknout jim ruku a přáti brzkou shledanou za našeho „Sokola“. Tak pamatujeme se na srdečné rozloučení s bratrem Hebelkou i jinými, jež jsme však nikoli již nepřivítali.“201 Ve válce zemřeli tito členové jednoty: František Hofman, zakládající člen František Hebelka, František Černík, Josef Truksa, Josef Tobiášek a dorostenec Bohumil Sláma. Po odchodu mladých v roce 1915 nastala v jednotě nečinnost. Každý Sokol do 50 let byl odveden. Ani znak se nemohl nosit, hlavně v roce 1916 a 1917 se proti Sokolům vystupovalo. Sokol byl pronásledován, nářadí muselo být odstraněno. Takže se muselo důsledně poschovávat a proto po roce 1918 dalo mnoho práce dát zase vše do původního stavu. První činnost po válce byla zahájena 5. listopadu 1918.202 Lidé byli obesláni oběžníkem a pozváni do sokolovny v hostinci U Pázleru k prvnímu cvičení. Cvičení se ujal navrátilec Jaroslav Polívka. Ke cvičení nastoupilo devatenáct členů. Právě rokem 1918 začala jednota volbou nových členů do správního výboru. V tomto roce také jednota zaznamenává značný příliv členů, ke konci roku je toto číslo již na sto dvaceti pěti. Po válce se vyskytovaly případy krádeže potravin, proto místní jednota posílala své členy ke každému vlaku, jelikož ne všude se dostávalo bezpečnostních složek. „Členové nosili střelnou zbraň (pušku), sokolskou čapku, členský odznak a na rukávu červenobílou pásku se jménem „sokolská stráž“, mimo to označeni byli zvláštní legitimací. Tato opatření po 14ti denní činnosti byla jednotou zastavena neb nebylo již pro toto důvodu.“203 V listopadu byla pořádána Sokolská veselice za velké účasti. I přes nízké vstupné se docílilo zisku pět set korun. V prosinci uspořádal nově vzniklý zábavní výbor Mikulášskou zábavu první u naší jednoty vůbec. V roce 1919 bylo nově zřízeno cvičení zpěvu, které bylo v zimních měsících jednou týdně. Sbormistrem byl zvolen pan Josef Klubíčko. Členové do
200
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, z 10. ledna 1927, v Probluzi. 201 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 202 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 203 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi.
62
zpěvu velice rádi chodili, což se projevovalo při různých výletech, když si uměli hezky zazpívat. Ve výroční den přísahy národních vůdců složilo šedesát členů jednoty sokolský slib. Tato domácí slavnost mající důstojný průběh byla konána v tělocvičně. Po ukončení sokolského slibu odešel průvod do vojenského parku Na Bojišti a v severním rohu alejí byly zasazeny čtyři lípy svobody.204 První lípu od Probluze vysadili bratři, druhou dorostenci, třetí dorostenky a čtvrtou sestry. Příslušná přednáška a zpěvy s recitacemi byly doplňkem obou slavností, jejichž členové se zúčastnili v krojích nebo černých úborech. Jednota uspořádala jeden tajný výlet na Žiškův stůl se šesti sousedními jednotami a druhý za spoluúčasti s jednotou Pražské předměstí v noci do parku Na Bojiště. Došlo čtrnáct jednot s 1500 účastníky. Jejich zpěvácké odbory hudební po přednášce župního jednatele Petráněho dlouho noci koncertovaly. Veřejné cvičení za účasti jednot Nechanice, Stěžery, Libčany a Všestary se konalo v září v parku.205 Z probluzské jednoty cvičilo šestnáct členů a dvacet čtyři dorostenců. Na okolních cvičeních se jednota účastnila hlavně v Libčanech, kde cvičilo padesát členů ze všech kategorií. Dále se pak cvičilo ve Stěžerech. V krojích vystoupila jednota při čtyřech okolních slavnostech. V únoru se konala přednáška pana Klubíčka, který se vrátil ze zajetí jako legionářský poručík Čechoslováci za hranicemi v boji za samostatnost za hojné účasti čtyři sta posluchačů. Dalšími přednáškami byly Naše osvobození a Bitva na Bílé Hoře. „Po vpádu maďarských hord na Slovensko koná ČOS odvody svého členstva. Naše jednota jde k odvodu do Nechanic. Všichni pokud nenastoupili v částečné mobilizaci k vojsku , nadšeně se hlásí ku obraně vlasti. Odvodu se zúčastnilo 48 bratrů, pouze 3 nedostáli své povinnosti a byli za to z jednoty vyloučeni. Kdo za rakouska nemohl, a neb i v pravdě byl neschopen, až na malé výjimky hlásili se bratři bez prohlídky zdrávi a schopni!!!“206 Na místo plesu byl konán v únoru věneček a zábavný večer, na němž účinkoval velký pěvecký spolek nechanického sokola, v zimě pak byla pak tradiční mikulášská.
204
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 205 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 206 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi.
63
Oslova narozenin pana prezidenta byla na pořadu v březnu 1920. Součástí oslav byla přednáška, dále divadelní drama a ke konci na jevišti živý obraz Hola panu prezidentovi. Účast byla veliká, takže pro Sokol to byl úspěch jak morální, tak i finanční. V červnu byla uspořádána sokolská škola. Program této školy byl následující: první přednáška byla na téma založení Sokola, druhá přednáška byla o základních zásadách Sokola, kroji, odznaku a organizaci, třetí a poslední byla o rozvoji Sokola dnes. Této školy se účastnilo úctyhodných sto čtrnáct posluchačů. Jednota účastnila župního cvičení v Žamberku, výletu v Těchlovicích, okrskového cvičení v Třesovicích, veřejného cvičení v Nechanicích a na Chlumě. Všude byla jednota reprezentována velkým počtem členů. V roce 1920 také došlo k rozdělení župy Orlické na tři okrsky. Sokol z Probluze spadal do druhého okrsku, který vedl Sokol z Pražského Předměstí. K oslavě upálení Husa uspořádala jednota hranici, kterou doprovodila přednáška. Den vzniku Československa oslavila jednota programovým večírkem s přednáškou. V únoru byl opět konán Sokolský ples a v prosinci mikulášská zábava. Oslava desetiletí místní jednoty proběhla slavnostní schůzí v listopadu, kde byla přednáška o vývoji probluzského Sokola. Byly konány tři přednášky, jedenáct proslovů před šikem a dvě vzdělávací besídky. Jednota cvičila na Pražském předměstí při okrskovém cvičení na Chlumu, které pořádala jednota ze Všestar a ve Svobodných Dvorech při otevírání nové tělocvičny. V jednotě se dokonce utvořil hudební kroužek, který založili cvičenci, kteří ovládali nějaký hudební nástroj. Vycvičili se do takové míry, že mohli i veřejně vystupovat, hrát během divadla a při různých příležitostech. Tím samozřejmě přispívali určitým ziskem k fungování jednoty. Celkem hrálo deset místních, měli též svůj fond, z kterého hradili své výdaje. Rok 1922 je ve znamení divadel. V březnu bylo sehráno v sokolovně při mikulášské zábavě Bratři Sokolové a Z českých mlýnů. Poslední dvě divadla byla hrána na novém jevišti nového družstva, u kterého měla jednota deset podílů. Stavba jeviště a utvoření se družstva bylo výtvorem správního výboru, jež vždy těžce nesl, že nebylo pořádné jeviště. Jednotu zastupoval pan Demuth. Později přenechala čtyři podíly místnímu hasičskému sboru, ale vyhradila si právo, že jednota si může jeviště vypůjčit tam, kde bude mít spolkovou činnost. V červnu byl koupen pozemek u parku Na Bojišti, na kterém se mělo vystavět nové sokolské cvičiště. V záři na schůzi byl zvolen odbor k řízení prací a obstarán plán a návrh na cvičiště. Začátkem roku 1923 se začalo s opravami tělocvičny U Pázleru. Během oprav se cvičilo buď na Dolním Přímě, nebo venku. Po opravě se dohodlo, že jednota bude v tělocvičně cvičit i nadále zdarma.
64
Veřejně se vystupovalo na župním sjezdu v Pardubicích a v Hněvčevsi, kde se konala slavnost k odhalení pamětní desky doktoru Podlipnému. Byl také konán pochod celého okrsku na Chlum. K oslavě Žižky byl pořádán osvětový sbor v Rosnicích, místní jednota vypravila čtyři jezdce s koňmi a jeden potah s kočím. Během roku bylo konáno deset proslovů a ideová škola. K oslavě narozenin pana prezidenta bylo sehráno divadelní představení Lucerna. Husův svátek byl pak oslaven pálením hranice s přednáškou a dalšího dne sehráno divadlo Zvony. Prvního května a 28. října byly pořádány programové večírky. Letní cvičiště bylo po celý rok pracně upravováno. Každému byla předepsána nucená práce pod peněžitou pokutou. „Ovšem, že pokuty byly později sleveny, neb mnohý bratr ještě neví, co sokolská kázeň jest a co vyžaduje. Ku cti nechť bratrům stojí co vykonali svou práci pro jednotu o těch ostatních se lépe nezmiňovati.“207 V říjnu na členské schůzi bylo usneseno, že každý člen přispěje 5 korun na úpravy cvičiště. V roce 1924 se jednota potýkala s hromadným vystupováním členů, což bylo způsobeno odchodem nespokojenců z řad Dolního Přímu, takže koncem roku jednota čítá šedesát tři členů.208 Ti byli ovšem v roce 1925 zase přijati po bedlivém zvážení příštích správních výborů. Jednota se účastnila okrskového cvičení v Dohalicích, župního výletu v Rychnově, cvičenci měli také noční tajný výlet s jednotou z Chlumu. V červenci se pak konal výlet do Prachovských skal za účasti osmnáct členů.209 Mimo pravidelných proslovů a přednášek sehrála jednota tato divadelní představení: Na kozlanském klepáči, Vrah a pořádala mikulášskou zábavu. V lednu roku 1925 se v tělocvičně pořádala veřejná cvičební hodina s čajovým večírkem, pro úspěch byla zopakována ještě v červenci. Díky těmto akcím se podařilo vybrat menší obnos peněz na dostavbu letního cvičiště. V červenci byl konán noční výlet do Čištěvse, v říjnu se pak jednota účastnila na okrskovém tajném výletu v noci do Dohalic a ještě v říjnu probluzský Sokol navštívil jednotu v Nechanicích a na Chlumu. Jednota cvičila na okrskovém cvičení v Třesovicích, župním sletu v Hradci Králové a veřejném cvičení Sokola v Nechanicích.
207
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 208 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 209 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi.
65
Během roku bylo vykonáno patnáct proslovů, čtyři přednášky, dvě besedy a na výročí Husa bylo pořádáno pálení hranice. Na mikulášské zábavě byla sehrána fraška Každý má své kalhoty. V masopustě pořádala jednota svůj první maškarní ples. Po celý rok se jednota řešila stavbu letního cvičiště. Sokol spolu s obcí Probluz podává žádost o předání vojenského parku do správy jednoty, aby ho mohla spojit se cvičištěm. Žádosti bylo vyhověno a ještě v roce 1925 začaly práce s odvodňováním. Rok 1925 byl ve znamení VIII. Sletu všesokolského v Praze, místní jednota vypravila dvacet dva členů, ovšem pouze tři členové cvičili. Místní Sokol se rozhodl ve spolupráci s jednotou Všestary, Třesovice, Dohalice a Nechanic uspořádat veřejné cvičení. Původní plán byl takový, že se mělo cvičit na novém letním cvičišti, ale díky nepříznivému počasí bylo cvičení přesunuto na pole za hostincem Na Bojišti.210 Během roku se Sokol účastnil okrskového cvičení v Plotištích, župní předsletové přehlídky v Třebechovicích a odhalování pomníku prezidenta republiky Masaryka v Hradci Králové. Konány byly též tajné noční výlety a to s Nechanicemi do Lubna a okrskový do Nechanic. V roce 1927 se Sokol potýká s odlivem cvičících žen, jelikož je přebírají hasičské odbory. Tento problém nemá pouze Sokol v Probluzi, ale i ostatní obce. Narozeniny prezidenta byly oslaveny divadlem Jménem jeho veličenstva, jemuž předcházela přednáška. V červenci se konala oslava Jana Husa. Průvod byl veden hudbou a u hranice byla přednáška. V říjnu ke vzniku ČSR byla slavnostní přednáška a recitace, po nichž následovalo divadlo Transport č. 20. Mimo to bylo hráno v dubnu divadelní představení Lucifer a v červenci se hrála v přírodě v Boře v Hájence Kráska ze Šumavy.211 Na podzim byla hrána veselohra Milenky starého kriminálníka. Jednota pak veřejně vystoupila na dětském dnu v Nechanicích a župním dni žactva ve Vamberku. Také byl konán noční tajný výlet s ostatními jednotami do Rozběřic. Další rok v květnu byl pořádán výlet na Slovensko, členové cvičili v Báňské Bystrici a v Tisovci. Tohoto výletu se zúčastnili pouze dva členové místního Sokola.212 Dále se v jednotě udržovaly proslovy před šikem, kterých bylo pořádáno celkově dvanáct. V roce 1928 bylo rozhodnuto, že II. okrskové cvičení se bude pořádat na Probluzi. Toto byl velký 210
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 211 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 212 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi.
66
impulz k dokončení prací na novém letním cvičišti. Pracuje se v sobotu i neděli a všední dny, aby se vše stihlo včas. Veškerá práce členů byla konána samozřejmě zdarma. Některé dny byla radost se na práci dívat, protože účast byla veliká a chuť do práce ještě větší. Hrubý odhad této bezplatné práce by přesahoval 2 000,- Kč.213 Jednota se zúčastnila také okrskového cvičení ve Všestarech, župního sletu v Kyšperku, veřejného cvičení v Praskačce a uvítání prezidenta v Nechanicích. Přednášky byly tři, z toho pouze jedna se týkala Sokola. Konána byla také dětská besídka spojená s vánoční nadílkou. Dále byla také sehrána dvě divadelní představení. V roce 1930 byla cvičící činnost velmi slabá a účast na různých cvičeních taktéž. Nezájem byl patrný i o přednášky. Pro členstvo a dorost bylo pořádáno patnáct proslovů. Bylo sehráno jedno divadelní představení takřka před prázdnými lavicemi. Vycházka pro členstvo a dorost jedna a pro žactvo čtyři. Byla také konána Husova oslava pálení hranice s přednáškou. V roce 1931 Probluz navštívil bratr Miroslav Usjinovič, který vyprávěl zdejší jednotě o poměrech v bratrské Jugoslávii. Přednáška měla velký ohlas a spousty zájemců. V roce 1933 Sokol vytváří odbor volejbalový a lyžařský.214 V roce 1936 se kronikář zmiňuje pár slovy o volejbalovém týmu, který skončil druhý v mistrovství Sokolu župy Orlické. Dále se oslavilo dvacet pět let místní jednoty v Probluzi veřejnou valnou hromadou. Byl přečten zápis o založení, děkovné řeči a pak vzpomínání pamětníků na první roky zakládání. Ke konci byl zpěv a pak následovala volná zábava. V roce 1937 pak jednota musela řešit velký problém, protože nikdo nechtěl přijmout místo starosty jednoty. Výsledkem byla ostrá tříhodinová debata, díky které byl pak zvolen bratr Višnák.215 V dalších letech jsou zápisy v kronice velmi stručné, až končí úplně. Jsou to už pouze výpisy činovníků, cvičení v tělocvičně a přesný počet hodin, které se odcvičily v daných kategoriích, různé osvětové programy jako besedy, přednášky, výlety apod. a také činnost jednoty v okolí, která se účastnila vždy okrskových a veřejných cvičení, kam je pozvaly jiné jednoty. Ke každé kapitole je pouze několik řádků.
213
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 214 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi. 215 Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Tělocvičná jednota Sokol pro Probluz a okolí, Pamětní kniha, inv. č. 1, v Probluzi.
67
Pamětné kniha končí rokem 1939, během války Sokol oficiálně neexistoval, ale jak se můžeme dočíst z jiných jednot, stále tu byl a lidé měli chuť si zacvičit i nadále. Další materiály k Sokolu bohužel neexistují, přesto Sokol na Probluzi funguje i nyní, ale už pouze jako oddíl fotbalový.
68
10 TJ Sokol Hněvčeves Napsat kapitolu o této jednotě byl nejsložitější úkol. Jednota nemá žádnou kroniku. Vycházel jsem pouze z tiskoviny, kterou mi poslala paní starostka, viz příloha č. 8. Roku 1921 byla složena výprava na schůzi do Horních Černůtek, kam byli pozvaní F. Erbs a V. Vávra. Sokolská jednota v Horních Černůtkách byla velmi slabá a snahou vedoucích bylo posílit jednotu činnými členy, proto jednota projevila přání, aby výše zmiňovaní vstoupili do jednoty. Místní jim nic neslíbili a cestou domů se dohodli, že založí tělovýchovnou jednotu přímo v Hněvčevsi. S touto myšlenkou se přišlo k místním učitelům Součkovi a Žabovi a samozřejmě za starostou obce Skořepou, jestli by mohli s touto záležitostí pomoci. Myšlenka se setkala s velkým nadšením a porozuměním. Brzy na to svolal starosta informativní schůzku pro všechny členy obce, kde byl zvolen přípravný výbor a určen den svolání všech občanů do ustavující schůze. V polovině března 1921 se všichni sešli na ustavující schůzi v hostinci U Podílných. Po krátkém projevu bratra Studeného byla místní sokolská jednota slavnostně založena. Z přítomných byl zvolen dvanáctičlenný výbor a taktéž byli přijímáni další aktivní členové. Brzy po tomto významném dni byl ustanoven z činných bratrů a sester cvičitelský kroužek, ze kterého byli vybráni následující vedoucí: u mužů Menšík, taktéž náčelník a u žen Krušínová, taktéž náčelnice. Všichni byli velice šťastní, že se splnili sen, a také v Hněvčevsi byla založena jednota Sokol. Chuť do cvičení byla veliká, ale nebylo na čem cvičit a hlavně kde cvičit. V nouzi se ke cvičení použily školní zahrady, kde sice byla bradla, žebřík a šplh, ale to vše bylo zřízeno pro školní mládež a pro muže a ženy bylo toto nářadí nepoužitelné. Bradla a žíněnky si místní vyrobili tedy sami. Nejvíce se cvičila pořadová cvičení a ženy včetně dorostenek různé tanečky. Tato cvičení probíhala hlavně v létě. V zimním období byl místní jednotě zapůjčen bývalý krám U Podlipných, kde se naneštěstí musely jednotlivé složky Sokola střídat, protože zde bylo málo místa. V druhém roce fungování místní jednota zakoupila bradla a to tím způsobem, že členové mezi sebou vybrali různé obnosy, kdo co mohl dát a také bylo sehráno divadlo, z čehož byl také vybrán malý obnos. Nálada v jednotě byla veselejší, protože činnost jednoty se rozvíjela velice slibně.
69
Jedním z významných sokolských funkcionářů byl JUDr. Jan Podlipný. Zmiňuji ho zrovna v této kapitole a to pro to, že se narodil v Hněvčevsi v čp. 11 bouřlivého roku 1848.216 Jeho život se završil symbolicky v dalším historickém letopočtu roku 1914. Kromě funkce primátora hlavního města Prahy byl zvolen prvním starostou České obce sokolské – ČOS. Ustavující sjezd ČOS se konal za účasti 207 delegátů z 12 sokolských žup, sdružujících 165 jednot asi s 19 000 členy dne 24. března 1889 v Praze. Do čela, jako první starosta, byl zvolen JUDr. Jan Podlipný. Jeho prvním počinem v nové funkci byl návrh na uspořádání II. Všesokolského sletu. Inicioval zřízení organizačního výboru, v jehož čele stanul. Po nemalém osobním úsilí jeho a dalších nadšených funkcionářů, se ve dnech 27. - 30. června 1891 slet konal, a to na pracně zbudovaném cvičišti a výstavišti v Královské oboře.217 Přidružené akce proběhly na Žofíně. Není bez zajímavosti, že se sletu také zúčastnilo třicet dva krojovaných a dvacet jedna cvičících členů a jedno závodní družstvo TJ Sokol Nechanice. Když Podlipný organizoval v příštím roce návštěvu sokolské delegace do Francie, jako reciprocitu za účast francouzských gymnastů na sletě, přibral jako člena tehdejšího nechanického starostu a čelného funkcionáře místní jednoty Františka Rašína.218 Jana Podlipného lze právem považovat za třetí hlavní osobnost.
216
Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 3 – 2012. Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 3 – 2012. 218 Zpravodaj Mikroregionu Nechanicko č. 3 – 2012. 217
70
11 TJ Sokol Kunčice Sokol byl založen v roce 1945 jako Bystřian Kunčice a už od prvopočátku fungoval jako fotbalový oddíl.219 Není nikde napsáno, proč předkové zvolili zrovna tento název, ale je pravděpodobné, že zvolili tento název kvůli místní říčce Bystřice. Za založení místního Sokola s největší pravděpodobností může město Nechanice, které nemá a nemělo fotbalový oddíl. V zimě probíhalo cvičení s dětmi v místním hostinci, cvičení zajišťoval místní důstojník kapitán Virgula. Nehrálo se na současném hřišti, ale na hřišti u obory u lesa. Později za pomoci místního hospodáře Petlacha se na obecním písáku zřídilo hřiště nové a k tomu se postavily dřevěné šatny.220 Hrály se tady různé registrované a neregistrované soutěže a to až do současné doby. Během socialismu byl však Bystřian přejmenován na Sokol, což se stalo v roce 1952. Od roku 1990 však opět používá název Bystřian.221 Místní Sokol pořádal pravidelně společenské zábavy jako plesy, maškarní apod., ale v současné době tato aktivita ustala. Z převážné části je to díky změně struktury vedení. Pro místní jsou velkou společenskou událostí právě fotbalové zápasy, které navštěvuje až dvě stě lidí. Součástí sportovního areálu je i dětské hřiště a hospoda, kam místní rádi o víkendu směřují. Za úspěchy fotbalového oddílu z velké části stojí město Nechanice, které fotbalový oddíl nemá a právě občané Nechanic přicházejí hrát fotbal do Kunčic, a to i za finanční podpory města. Největších úspěchů bylo dosaženo zhruba před čtyřmi lety, kdy muži i dorostenci hráli krajský přebor. Z důvodu nedostatku hráčů v současné době dorost nehraje. Dále pak fotbalový oddíl má čtyři mládežnické kategorie. Aby byl zajištěn chod oddílu, tak je potřeba 500 000 – 600 000,- Kč.222 Na této částce se zhruba dvěma sty tisíci korunami podílí obec a zbytek zajišťují sponzoři, hlavně pan Zdeněk Šulc, který je hybnou silou celého kunčického fotbalu. V současné době má společenské dění na starosti nejen místní fotbalový oddíl, ale také kunčické matky, které ve spolupráci s fotbalisty pořádají různé společenské akce jako např. maškarní bál, drakiády, rozsvěcení vánočního stromu.
219
Vzpomínky pana Květoslava Vzpomínky pana Květoslava 221 Vzpomínky pana Květoslava 222 Vzpomínky pana Květoslava 220
Kvasničky z Kunčic. Rozhovor dne 25. 2. 2015. Kvasničky z Kunčic. Rozhovor dne 25. 2. 2015. Kvasničky z Kunčic. Rozhovor dne 25. 2. 2015. Kvasničky z Kunčic. Rozhovor dne 25. 2. 2015.
71
12 TJ Sokol Suchá Na Sokol Suchá jsem narazil čistě náhodou, když jsem v archivu hledal informace o jiných organizacích v mikroregionu Nechanicko. Je velmi zajímavé, že v této malinké vesničce, která nemá ani svůj obecní úřad, se vůbec Sokol mohl založit. Při pátrání o místním Sokolu jsem v archivu v Hradci Králové narazil na zápisky ze schůzí. Jediný čitelný zápis se týkal schůze ze dne 19. prosince 1970 v chatě na hřišti. Ze zápisu se můžeme dozvědět o programu schůze, který byl následující: 1) zahájení, 2) zpráva o činnosti za rok 1970, 3) diskuze ke zprávě, 4) volby do výboru TJ, 5) plán prací na rok 1971, 6) plán kulturních akcí na rok 1971, 7) předání nových členských průkazů, 8) volná diskuze a závěr.223 Pod tento program se podepsalo 20 členů Sokola. Z toho můžeme vyčíst, že základna na tak malou obec byla početná. Když jsem chtěl zjistit více informací k samotnému Sokolu, tak prakticky žádné nejsou. Obecní úřad v Suché neexistuje a v Nechanicích, pod které obec spadá, nic nemají. Místní dokonce ani nevědí, že v jejich vesnici Sokol vůbec existoval. Tak jsem byl nucen sáhnout po Pamětní knize obce Suchá z let 1928 - 1968, kde jsem doufal, že naleznu nějaké informace. Bohužel ani v Pamětní knize nejsou žádné zmínky o Sokolu. Z Pamětní knihy se můžeme pouze dočíst, že kulturní život v obci řídil převážně Sbor dobrovolných hasičů Suchá, ochotnický spolek a za komunistického režimu zde působily různé tělovýchovné organizace jako např. Svaz české mládeže apod.224 Na závěr bych chtěl říci, že Sokol v Suché existoval, ale s velkou pravděpodobností jen velmi krátce a v omezené míře. Nicméně ze zápisků ze schůze můžeme vyčíst, že na vesnici, která měla počet obyvatel kolem 150, byl počet členů 20 velmi pozoruhodný.
223
Státní okresní archiv Hradec Králové, fond TJ Sokol Suchá, Zápisky ze schůzí, inv. č. 1. Státní okresní archiv Hradec Králové, fond Archiv obce Suchá,Pamětní kniha obce Suchá 1928-1968, inv. č. 1, str. 58. 224
72
13 Závěr I přes to, že byl mikroregion Nechanice vytvořen uměle, myslím, že má svoji hodnotu. Ať už je to čistě materiální hledisko, kdy zakladatelé tvrdí, že je jednodušší přerozdělování dotaci apod., tak i kulturní, a to jak v minulosti, tak v současnosti. Původci veškerého společenského života v obcích byli samozřejmě lidé, kteří zejména po skončení první světové války a vznikem samostatného státu měli obrovskou motivaci a také i možnost ovlivňovat obecní i společenské dění. Snažil jsem se poukázat na to, že vlastně i zemědělský lid a jeho sousedé se začali postupně zapojovat v různých spolcích, organizacích a určovali tak chod celé obce a vlastně i celého regionu. Měl bych zde také zdůraznit, že Sokol neměl vliv pouze na tělovýchovné a sportovní dění, ale také velký vliv na život v obci jako takový. Myslím, že se nedá říci, že by měl Sokol vliv na politický život ve vesnici, spíše naopak, politický vývoj měl vliv na samotný Sokol. Důkazem nám může být to, že prameny k této tématice jsou opravdu skromné, protože během války Sokol nefungoval, po válce byl několikrát zrušen, a přesto můžeme říci, že během fungování Sokola bylo kulturní i sportovní vyžití na velice slušné úrovni. Škoda jen, že materiálů k této práci Sokola je velice málo. Když jsem po této problematice pátral, tak důvodů může být několik. Prvním důvodem může být dřívější socialistická ideologie, která potírala myšlenky První republiky. Sokol jako organizace právě ideály První republiky vyzdvihoval. Takže je dost možné, že některé materiály byly zničeny. Dalším důvodem může být fakt, že se nikdo nenašel, aby začal kroniku psát či ji sepsal retrospektivně. Nebo, jak jsem se později dozvěděl od archiváře Mgr. Mrkvičky, tak kronika či materiály existují, ale mají je v rukou tací lidé, kteří ji mají zavřenou doma v šuplíku a nechtějí ji nikomu půjčit či dokonce ukázat, protože pro ně má jistou osobní hodnotu. Jak už jsem již zmínil, Sokol byl za války a za minulých režimů několikrát zrušen, přesto si našel cestu, jak stále fungovat, i když třeba neoficiálně. Přesto, že byl jako organizace zakázán, lidé se scházeli a i přes politickou nepřízeň stále cvičili. Proto se v některých jednotách stávalo, že i když byl Sokol zrušen, stále fungoval, ale v rámci jiné povolené organizace jako například ve Stěžerech pod názvem Mladota. Je zajímavé, že Sokol Nechanice je jedna z největších stále fungujících jednot v tomto mikroregionu, byla založená jako druhá v republice, a přesto neměla dostatek sil na to, aby ovlivnila místní zakládání jednot. Ovšem některé jednoty byly založeny po návštěvě právě
73
nechanických Sokolů jako například v Dohalicích. Přesto, že probíhala různá okrsková cvičení, na kterých se jednoty sdružovaly, tak roky založení jednot v tomto mikroregionu se výrazně liší. Je zde např. rok 1867, kdy vznikla jednota v Nechanicích, rok 1905 u Dohalic, ale pak už je výrazný skok, kdy další jednoty vznikaly například až ve 20., 30. a 40. letech 20. století. Paradoxně Sokol, který je Nechanicím nejblíže a měl největší možnosti ovlivnění, tj. Sokol Kunčice, byl založen až v roce 1945. Závěrem lze konstatovat, že kultura, vzdělání či sportovní vyžití nebylo vždy jen výsadou městského života. Tato práce měla poukázat na to, zda Sokol nějakým způsobem ovlivnil dění v mikroregionu Nechanice. Myslím, že to se mi podařilo ukázat, že ano, protože pokud se podíváme na společenské či sportovní akce, tak velkou část organizoval Sokol. Ten měl ve spoustě obcích širokou základnu. Ať už existoval pouze chvíli či existuje doposud, tak ovlivnil velkou masu lidí. Samozřejmě pod záštitou Sokola fungovalo cvičení, které se provozovalo jen tak pro radost, ale i závodně, kdy vybraní členové jezdili na okrsková cvičení po místním kraji. Přestože organizace to byla dobrovolná, jak se z různých kronik ukázalo, tak docházku do cvičení bralo vedení velmi vážně a snad každý rok a v každé kronice je zmíněna docházka do cvičení. Dále Sokol zaštiťoval přednášky před šikem, kulturní přednášky v rámci valné hromady, různé oslavy, průvody, plesy, maškarní atd. Kolikrát se součástí Sokola staly různé zájmové spolky jako například pěvecký kroužek, jezdecký kroužek či divadelní kroužek, který v některých jednotách dost výrazně ovlivňoval sokolské finance. Několikrát jsem také narazil na to, že Sokol provozoval v dané obci biograf jako například v Dohalicích či Nechanicích. Díky těmto činnostem do sokolské pokladny plynuly na tehdejší dobu nemalé finance. Bohužel pro ně byl většinou biograf zrušen, nebo předán do státní správy. I v současné době má Sokol velký vliv. Důkazem může být to, že když se jednoty v devadesátých letech rozhodovaly, jestli zůstat pod ČSTV, nebo jít k ČOS, značná část z nich volila právě ČOS. To vyjadřuje důvěru v tuto velkou organizaci, která i v současné době má svým příznivcův co nabídnout.
74
14 Přílohy
Příloha č. 1: Zakladatel Sokola v Dohalicích. Richard Petráně s manželkou Marií.
75
Příloha č. 2: Okrskové cvičení v Dohalicích v roce 1934 na letním cvičišti u tvrze (muži).
Příloha č. 3: Okrskové cvičení v Dohalicích v roce 1934 na letním cvičišti u tvrze (starší muži).
76
Příloha č. 4: Sokolové v Nechanicích.
Příloha č. 5: Slavnostní otevření sokolovny v Nechanicích 9. července 1939.
77
Příloha č. 6: Plakát na divadelní představení v Třesovicích.
78
Příloha č. 7: Pěkně zdobená Pamětní kniha tělocvičné jednoty Sokol v Třesovicích
79
Příloha č. 8: Část tiskoviny od Sokola Hněvčeves, která se našla u jednoho obyvatele na půdě.
80
