Analýza ekonomických dopadů

Výzkumný ústav potravinářský Praha

Analýza ekonomických dopadů na výrobní subjekty v resortu MZe, spadající pod zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování

Zpráva o řešení Pokynu Ministerstva zemědělství č.j. 23815/2005 - 17410

Koordinátor: Ing. Ctibor Perlín, CSc.

Praha, listopad 2005 leden 2006

Obsah

str. 3

6 7.

Úvod Kategorie 6.4. – zařízení v potravinářském průmyslu Pivovary a sladovny Cukrovary Mlékárenský průmysl Souhrnné údaje za odvětví potravinářského průmyslu Odhad vývoje nákladů na recyklaci odpadů z obalů Náklady spojené s výrobou krmiv Kategorie 6.5 - zařízení na zneškodňování zvířecích těl Kategorie 6.6 - chovy hospodářských zvířat Analýza zařízení z pohledu požadavků na spotřebu energie Systém environmentálního řízení Závěry

8.

Přílohy

1. 1. 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 3. 4. 5.

6 7 11 13 15 19 21 24 27 34 45 50 53

Znění pokynu čj. 23814/2005-17410 Analýza ekonomických dopadů na výrobní subjekty, spadající pod zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, včetně Nařízení vlády č. 63/2003 Sb.,, o způsobu a rozsahu zabezpečení systému výměny informací o nejlepších dostupných technikách Minimalizace materiálových toků a užitečnost jeho užití pro zvýšení ziskovosti v potravinářském a nápojářském průmyslu (v UK)

2

55

58 61

1. Úvod Předkládaná zpráva, zabývající se analýzu ekonomických dopadů na výrobní subjekty, spadající pod zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování, byla zpracovaná na základě pokynu MZe č.j. 23815/2005 – 17410 (viz příloha č. 1). Prvním krokem při řešení úkolů vyplývajících z pokynů bylo zpracování metodiky řešení. Tuto metodiku jsme pojali maximalisticky (viz příloha 2), respektive zahrnuli jsme do ní všechny požadavky na informace, které by byly pro řešení pokynu účelné, a to i s vědomím, že získat podklady nebude snadné, jak vyplývalo z naší předchozí zkušenosti při práci s podnikatelskou sférou v potravinářském průmyslu. Bližší informace budou uvedeny v části analýzy dopadů zákona č. 76/2002 Sb. na podniky potravinářského průmyslu. Citovaný pokyn MZe předepisoval spolupráci na řešení této analýzy. Ukázala se jako účelná. Část „Analýza zařízení spadajících pod kategorii 6.4, 6.5 a 6.6 přílohy č.1 zákona č. 76/2002 Sb. z pohledu požadavků na spotřebu energie“ zpracoval kolektiv pracovníku firmy Enviros ve složení Ing. Monika Přibylová, Ing. Pavel Sitný, Ing. Libor Prouza, Ing. Jan Pejter a Ing. Pavol Škamla. V původním záměru, vyjádřeném Pokynem č.j. 23815/2005 - 17410, se předpokládalo, že Analýza ekonomických dopadů při likvidaci nebo využití zvířecích těl, kategorie 6.5., bude převzata z podkladů kolektivu pracovníků MZLU. Musíme ale konstatovat, že v žádném dostupném podkladovém materiálu tato analýza nebyla k dispozici. Proto se řešitel Pokynu MZe č.j. 23815/2005 – 17410 obrátil na Dr. Petra Maradu s žádostí o zpracování požadovaných údajů, což oslovený učinil. Výsledkem práce kolektivu autorů Ing. Petr Krejzek, Ph.D., MVDr. Lubomír Křikava a Dr.Ing. Petr Marada je kapitola zaměřená na odhad ekonomických nákladů na zpracování a likvidaci zvířecích těl (kategorie 6.5.) ve veterinárních asanačních ústavech Problematikou vyčíslení nákladů na zavedení podmínek provozu farem intenzivního chovu hospodářských zvířat (drůbež, prasata) spadajících pod působnost zákona č. 76/2002 Sb. (IPPC) se zabýval kolektiv pracovníků Výzkumného ústavu zemědělské techniky v Praze – Ruzyně, zejména Ing. Martin Dědina a Ing. Antonín Jelínek, CSc. Problematiku odhadu neinvestičních nákladů na environmentální management ve shodě ze zadáním uvedeném v Pokynu zpracovala Doc. Ing. Eva Rosochatá, CSc., z ČZU, PEF. Problematika ekonomických dopadů implementace zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, na podniky potravinářského průmyslu, je výsledkem práce pracovníků VÚPP a konzultantů z oborů, se kterými byla problematika diskutována. Především to byli členové TPS pro potraviny, nápoje a krmiva, dále jmenovitě Ing. Ladislav Černý (VÚPS Praha), Ing. Jaroslav Gebler, CSc. (VÚC Praha), Ing. Jan Veselý (Madeta České Budějovice) a řed. Pavel Hlásenský (Madeta Český Krumlov). Podkladová materiál pro odhad nákladů spojených s implementací zákona č. 76/2002 Sb. zajistil Ing. J. Zedník z ČMSOZZN. Byly využity i data z ÚKZÚZ, které ochotně poskytla Ing. Vlčková. Cenné podklady pro odhad nákladů na recyklaci obalů v potravinářském průmyslu pro období 2005 – 2012 poskytl Ing. Zbyněk Kozel, generální ředitel fy EKOKOM. Všem spolupracovníkům a konzultantům koordinátor a řešitel Pokynu č.j. 23815/2005 – 17410 touto cestou děkuje.

3

Z názvu studie „Analýza ekonomických dopadů na výrobní subjekty v resortu MZe, spadající pod zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování“ sice jasně vyplývá, kterých podniků se tato problematika týká, nicméně ve shodě se zadavatelem považujeme za účelné hned na začátku uvést přehledný odhad počtu dotčených zařízení. Tabulka 1: Přehledný odhad počtu zařízení, podléhajících povinnostem vyplývajícím ze zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci Kategorie 6.4a 6.4b živ. původu 6.4b rostl. původu 6.4c 6.4 krmiva 6.5 6.6 nosnice 6.6 brojleři 6.6 prasata výkrm 6.6 prasnice

Ověřená data 16 17 16 12 85 8 40 140 140 30

Neověřená data 10 10 26 1 15

Celkem 26 27 42 13 100 8 40 140 140 30

Členění uvedené v tabulce vychází z přílohy 1 citovaného zákona s výjimkou kategorie krmiv, která by zřejmě patřila do kategorie 6.4b) pro potraviny a krmiva rostlinného původu. Pro tyto účely jsme považovali za účelné ji uvést samostatně, protože by mohla zkreslit situaci v potravinářském průmyslu. Současně upozorňujeme na skutečnost, že většina zařízení v kategoriích 6.4a a 6.4b – potraviny živočišného původu jsou tatáž, protože řada jateckých provozů má i masnou výrobu. Pokud se týče tzv. „neověřených“ dat, tak ta se týkají zařízení, která splňují podle našich informací kapacitní podmínky zákona, ale jejich provozovatelé usuzují, že povinnosti zákona č. 76/2002 Sb se na ně nevztahují. Převážně jsou to výrobci nealkoholických nápojů v majetku zahraničních subjektů, kteří nepovažují cukr, používaný v jejich technologiích, za „surovinu rostlinného původu“, ale za produkt rostlinného původu. Je to tedy otázka legislativní, která zatím v ČR řešená není. Pak sem patří ti provozovatelé, kteří zatím váhají s podáním žádosti o integrované povolení s nadějí, že to nějak dopadne. U výrobců krmiv se jedná o pouhý odhad na základě informace z ČMSOZZN. Nástin aplikované metodiky analýzy Kvantifikace finančních nákladů souvisejících s aplikací zákona č. 76/2002 Sb. ve všech oblastech (kategorie 6.4, 6.5, a 6.6) byla provedena odborným odhadem na základě níže uvedeného dotazníku. V oblasti potravinářského průmyslu jsme podklady získali ve spolupráci společenstev výrobních oborů potravinářského průmyslu. Požadované údaje byly strukturovány podle následujícího schématu: a) náklady na zavedení environmentálního managementu – školení pracovníků, přijetí podnikového ekologa atp. U podniků se zavedeným

4

b)

c) d) e) f)

g) h) i) j) k) l)

ekologickým systémem řízení (EMS) jde o součást nákladů na certifikaci či validaci EMS podle ISO 14 001 či EMAS. náklady na vypracování veškeré chybějící dokumentace vyžadované novými environmentálními předpisy (písemná dokumentace, grafické a mapové materiály v digitální formě). U podniků se zavedeným EMS jde o součást nákladů na certifikaci EMS. náklady spojené s dopravní činností vztahující se k environmentální a hygienické problematice (inovace autoparku, registrace teplot při transportu zboží a pod.). náklady spojené se změnami používaných surovin příp. médií v zařízení (např. změna médií v chladicích systémech, změny v používaných látkách pro hygienu a sanitaci) náklady spojené s vodním hospodářstvím (ochranná pásma, úprava, čištění, přívody, odpadní vody, splaškové vody, technologické vody náklady spojené s ČOV i ve vztahu ke koncovým technologiím) náklady spojené s úpravou skladů, meziskladů, surovin pomocných materiálů a dalších látek, včetně technolog skladů na úroveň současných požadavků platné legislativy, výstavba záchytných van, výměna jednoplášťových cisteren za dvouplášťové, instalace odsávání a rekuperace par těkavých látek atp. (sklady PHM, topná media pro záložní zdroje, sklady nebezpečných látek, sklady SRM a konfiskátů, sklady nebezpečných odpadů a pod. náklady spojené s energetickým hospodářstvím (rekonstrukce kotelen, instalace úsporných spotřebičů) náklady spojené s řešením produkovaných emisních faktorů (prach, hluk, pach, světlo, prašnost, ionizující záření, vibrace, případně instalace koncových technologií – filtrů, záchytných zařízení). náklady spojené s opatřeními k předcházení vzniku, úpravě, využívání či odstraňování odpadů) náklady spojené se zvýšenými požadavky na způsob monitorování emisí a přenosů včetně technických opatření náklady spojené s problematikou obalů a s nimi spojených odpadů (vlastní řešení, řešení prostřednictvím AOS) Požadavky na jiné akce výše neuvedené

5

2. Kategorie 6.4 – zařízení v potravinářském průmyslu V oblasti potravinářského průmyslu je značným oříškem metodicky rozlišit ekonomické dopady spojené s technologickými investicemi na základě konkurenčního boje, na základě splnění požadavků na bezpečné potraviny anebo na základě požadavků environmentálních zákonů. Mimochodem tento problém řeší i nařízení Rady ES č. 1782/2003 o požadavcích v oblasti ochrany životního prostředí a bezpečnosti potravin. Toto nařízení totiž od r. 2005 váže poskytování přímých plateb zemědělcům na dodržování předpisů v oblasti životního prostředí, bezpečnosti krmiv a potravní bezpečnosti a také na dodržování předpisů v oblasti zdraví a ochrany zvířat. Toto opatření se nazývá cross-compliance (CC). Opatření cross-compliance, tedy křížový soulad nebo křížová shoda mezi dodržováním zásad bezpečnosti potravin a požadavky na ochranu životního prostředí, je obecnou podmínkou potravinářských technologii již po značnou dobu. Zatím co pro zemědělce je to jedna z podmínek získání dotací či přímých plateb, pro podnikatele v potravinářství je to v podstatě nejdůležitější podnikatelská podmínka, ostře sledovaná dozorovými orgány MZe, MZ a MŽP. Přitom tato podmínka není spojena s nárokem na jakékoliv dotace. Z uvedeného tedy plyne, že investice do nejlepších dostupných technik jsou zároveň investice do zajištění požadavku na bezpečné potraviny a na hygienické požadavky výroby potravin, ale i investice na dosažení konkurenceschopnosti.. Dalším problémem při zjišťování ekonomických dopadů na potravinářský průmysl spojených s zaváděním IPPC je značná rozmanitost jeho technologií, silný konkurenční tlak mezi jeho subjekty, tlak obchodních řetězců na snižování cen. Tato skutečnost vyvolává u provozovatelů nechuť poskytovat podrobnější údaje o ekonomice a modernizaci podniků, což ztěžuje spolupráci a vede k řídké hustotě získávaných informaci. Rozmanitost technologií potravinářského průmyslu vede samozřejmě i k rozmanitosti v požadavcích a značném rozptylu hodnot, což je patrné např. i z BREFu „Potraviny, nápoje a mléko“. V oboru potravinářském prostě neexistuje technologická homogenita, jako je tomu více méně v kategoriích 6.5 a 6.6. Na základě těchto skutečností jsme se rozhodli členit tuto zprávu nejprve na výsledky podrobnější sondy do oborů pivovarnictví a sladařství, cukrovarnictví a mlékárenského průmyslu. U zástupců těchto oborů jsme totiž získali podrobnější údaje. Všechny získaná data poskytují ale i tak pouze rámcové údaje, tedy údaje na úrovní oboru, nikoliv jednotlivých zařízení. Zvlášť cenné považujeme údaje o administrativním zatížení podniků agendou IPPC, z našich vlastních zkušeností i ze zkušeností některých podniků leckdy i vyplývající z nedostatečné přípravy subjektů na environmentální legislativu, ale v jiných případech je to neblahý důsledek nastavené těžkopádnosti celého procesu zatíženého nadbytečnými požadavky nad rámec směrnice IPPC a neprofesionální byrokratizací procesu schvalování žádostí.

6

2.1. Pivovary a sladovny Problematika zákona č. 76/2002Sb o integrované ochraně se týká podle našich informací z pohledu výrobních kapacit celkem 8 pivovarů a 5 sladoven. Podle Pivovarnického kalendáře je v ČR v provozu celkem 103 pivovarů o různé velikosti, ty nejmenší jako restaurační pivovary zásobující pivem pouze přilehlou restauraci. Níže uvedené údaje se týkají pouze pivovarů a sladoven s minimální výrobní kapacitou která odpovídá příloze 1 zákona č. 76/2002 Sb. d) Náklady na zavedení environmentálního managementu Pracovní kapacita podnikového ekologa je odhadnuta na 0,75 pracovního úvazku, což při průměrném platu cca 15 000 Kč měsíčně znamená roční náklady ve výši cca 180 tis. Kč e) Náklady na zpracování žádosti o integrované povolení Zkušenosti s více než dvouletým fungování zákona č. 76/2002 o integrované prevenci ukazují, náklady spojené s činnosti environmentálního managementu v souvislosti s podáním žádostí i integrované povolení dosahují i podniků, spadajících pod zmíněný zákon, zhruba v průměru 470 tis. Kč. Tato položka je složena s poplatku za podání IP ve výši 30 tis. Kč, vstupní konzultace s experty na danou problematiku (OZO) v hodnotě kolem 40 tis. Kč a vlastní vypracování žádosti pracovníky podniku. Pro tuto činnost je nutno vyčlenit tým cca 2-3 pracovníků, spolupracujících s dalšímu experty. Odborným odhadem lze konstatovat, že se jedná o tým 2-3 lidí pracující na žádosti po dobu 3-6 měsíců, podle stavu požadované dokumentace. Při tříměsíčním zatížení do představuje 200 tis. Kč nákladů. Při zpracování žádosti specializovanou firmou je možno náklady na zpracování žádosti odhadnout na částku 300 – 500 tis. Kč, ve které nejsou zahrnuty náklady pracovníků zadavatele. Jde totiž absurdní se domnívat, že žádost o integrované povolení může zpracovat dodavatelská firma bez součinnosti zadavatele. Shrneme-li tyto ekonomické údaje, pak na úrovni odborného odhadu lze konstatovat, že náklady spojené s požadavky zákona č. 76/2002/Sb z pohledu zpracování a podání žádosti o integrované povolení pro jeden podnik v pivovarském průmyslu je možno odhadnout na minimálně 500 tis. Kč, což pro obor pivovarský činí celkem 4 mil. Kč neinvestičních prostředků. Ve sladovnách pak tyto náklady lze odhadnou na 2,5 mil. Kč. c) Náklady na dopravní činnosti vztahující se k environmentální problematice v cukrovarnickém průmyslu nejsou specifické a jsou součástí běžných provozních nákladů při výrobě piva a sladu h) Náklady spojené se změnami používaných surovin a medií Základní suroviny v pivovarském průmyslu se nemění, může se měnit jejich kvalita, což je spojeno spíše se sníženými výrobními náklady než náklady na environmentální ochranu. Základní surovinou pro výrobu sladu je sladovnický ječmen a zdravotně nezávadná voda, pro výrobu piva jsou to pitná voda, ječný slad, chmel nebo chmelové produkty, náhradní suroviny za slad (surogáty), přídatné a pomocné látky. Se zvýšením ochrany životního prostředí může korespondovat jako příklad zlepšená jakost chmele (vyšší obsah hořkých látek, α-hořkých kyselin), která se projeví snížením podílu odpadů

7

z chmele při jeho zpracování, většinou mimo pivovar. Kvantifikace těchto ukazatelů zasahuje již do používané technologie, což je spojeno s obchodním tajemstvím jednotlivých výrobců piva. i) Náklady spojené s emisemi do vody Objem odpadních vod v pivovarech je v mezích 0,3 - 0,55 m3/hl piva, ve sladovnách 4 – 10 m3/t sladu. V městských aglomeracích je voda vypouštěna převážně bez jakýchkoliv úprav do městských kanalizačních sítí nebo do komunálních ČOV, v ostatních případech jsou vybudovány biologické čistírny s aerobním i anaerobním systém likvidace odpadních vod, s možností produkce bioplynu. Odpadní vody z pivovarů a sladoven jsou zatíženy snadno odbouratelnými látkami a původní hodnoty BSK5, t.j. 1500 – 2000 u piva a 800 u sladu, se snižují až na hodnoty 5 – 10 mg/l. Vzhledem k anorganického složení odpadních vod není třeba přidávat do biologických čistíren žádné živiny pro bakterie, nehrozí ani rizika z toxických látek, protože v odpadních vodách jsou obsaženy v nulových nebo minimálních hodnotách. Hlavními zdroji odpadních vod jsou varny (výstřelkové vody) a kvasná zařízení (odpadní kvasinky). Systém IPPC nezvyšuje náklady na likvidaci odpadních vod vůči předchozímu stavu. j) Náklady spojené s úpravou souvisejících zařízení s ohledem na environmentální požadavky (úprava skladů, meziskladů, sklady PHM apod.) v současné době již vesměs odpovídají platné legislativě anebo, pokud se týká služeb, jsou řešeny smluvně s partnery, kterých by se tyto náklady týkaly. g) Náklady spojené s energetickým hospodářstvím Hlavními zdroji energie jsou vysokotlaká pára (u pivovarů v průměru 75 %, 3 závody a 1 kombinovaný s plynem , především u závodů lokalizovaných v městských aglomeracích, a dále u dvou sladoven v průměru 86 %, celkem z 79 %), nebo plyn (cca 70 % spotřeby energie ve 4 pivovarech a 74 % ve 4 sladovnách), elektřina představuje 14 – 26 % celkového energetického příkonu u pivovarů (průměrně 19 %) a 10 – 40 % energetického příkonu ve sladovnách (průměrně 21 %) . Při porovnání úrovně spotřeby jednotlivých zdrojů energie tuzemských pivovarů a pivovarů v EU 15 se ukazuje, že ve spotřebě ¾ elektrické energie v období počátku nového tisíciletí byly naše pivovary na úrovní EU 15 ¾ měrného tepla nedosahovaly naše pivovary (160 – 180 MJ/hl) úrovně pivovarů v členských zemích Unie EU 15 (120 – 160 MJ/hl). U středních a malých pivovarů je situace ještě méně příznivá, tam měrná spotřeba tepla dosahuje úrovně 130 – 220 MJ/hl. Rozdíly mohou vyplynout i z různé vykazování spotřeby energie: buď na t.zv. „čistou“ produkci, t..j. v přepočtu na 1 hl produkovaného piva, nebo se zahrnutím spotřeby i z pomocných a podpůrných provozů (provoz ČOV, velkoskladů, administrativních budov a pod.). Hlavními spotřebiteli energie v pivovarech jsou varna (46 % spotřeby tepla a 18 % spotřeby elektřiny), a stáčírna (19 a 21 %). Ve sladovnách jsou to hvozdění z hlediska tepelné energie a klíčírny z pohledu elektrické energie (25 % na chlazení, 20 % na mechanický pohon).

8

U pivovarů největší úspory tepla byly dosaženy ohřevem vody při chlazení po chmelovaru (zisk až 90 °C teplé vody), dále využitím tepla brýdových par, nebo použití tlakového varu při 103 – 105 °C a přetlaku 0,05 MPa, což je ale postup relativně nákladný a tak zatím realizovaný jde ve 2 zařízeních. Největší úspory energií jsou již reálně dosažené ve sladovnách při odsoušení sladů (rekuperace tepla odcházejícího z hvozdů jeho využitím k předehřátí vzduchu pro proces odsoušení). Proti stavu bez rekuperace dochází k úspoře 25 – 30 % energie na odsoušení. Další úspory byly dosaženy recyklací vzduchu s nižší vlhkostí na konci hvozdění pro konečnou fázi sušení. U plynofikovaných hvozdů se využívá teplo spalin z otopu hvozdů, úspory energie přináší i periodické čtvrtletní seřizování funkce hořáků, modernizace tepelných výměníků a také stavební úpravy s použitím tepelných izolací hvozdů Pokud se týká měrné spotřeby technologické vody klesly na počátku 2. tisíciletí v pivovarech na hodnotu 0,45 – 0,70 m3/hl , střední hodnota se blíží horní hranici uváděného rozpětí, což je pokles o zhruba jednu třetinu za posledních 25 let. Největší spotřební místa pro vodu jsou varna (27 %) a stáčírna lahví (25 %). Měrná spotřeba vody ve sladovnách dosahuje hodnot 5 – 11 m3/t sladu, střední hodnota se blíží spodní uvedené hranici. Místy maximální spotřeby připadají na máčení ječmene (až 80 % celkové spotřeby) a)

Náklady s řešením emisí do ovzduší

V pivovarsko-sladařském průmyslu vznikají toxické i netoxické emise do ovzduší. Toxické emise jsou spojeny pouze z výrobou energie, tj. exhalacemi spalin ze spalovacích zařízení, z otopu při otopu hvozdů a při výrobě páry pro varny a lahvovny. Vzhledem k tomu, že je jedná v drtivé většině o spalovací zařízení s výkonem pod 20 MW tepelných, není dosahováno vyhláškami stanoveným minim a koncentrace kontaminantů není limitována. Mezi netoxické emise v pivovarech patří vodní páry z parníků rmutovacích a varních pánví varny. Tato pára je zachytitelná a využitelná pro rekuperaci tepla její kondenzací s využitím kondenzátu jako zdroje ohřáté vody v provozu. Současně se sníží emise páry. Bez uplatnění kondenzace těchto brýdových par uniká do ovzduší cca 0,1 t páry/hl hotového piva. Problém úniku oxidu uhličitého z otevřených kvasných kádí, spilek, byl vyřešen přechodem na cylindrickokonické tanky, kde je oxid uhličitý zachycován a následně využíván jeho následnou komprimací, přečištěním a navrácením do výrobního procesu k zamezení oxidace piva (předplňování obalů, doprava piva přetlačováním, vytváření ochranného polštáře). Při kvašení piva se produkuje cca 3,2 kg CO2/hl vyrobeného piva. Využití je možné z 65-90 %, vyšší využití ale zvyšuje ekonomické nároky na tento proces. Ve sladovnách se jedná o úlety sladového prachu z hvozdů, vodních par při sušení sladů (cca 0,5 t vody/t sladu) a oxidu uhličitého při klíčení ječmene, resp. při jeho máčení v náduvnících (cca 8 kg/t sladu). Náklady na monitorování emisí do ovzduší a úrovně znečištění odpadních vod se pohybují okolo 50 tis. Kč při řešení těchto prací zakázkou. Zhruba 80 % této částky je vynaloženo na rozbory odpadních vod.

9

b) Náklady na likvidaci pevných odpadů Pevné odpady jsou podle metodiky resortu ŽP sledovány ve čtyřech základních položkách: ¾ Zkrmitelné, z pivovarů se jedná o množství 15 – 26 kg/hl piva, především o kvasnice a mláto, u sladoven o sladový květ v množství 50 – 93 kg/t sladu. Tyto odpady, respektive krmné komponenty, se využívají z téměř 100 %, u piva z 97 – 100%, u sladoven z 100 % ¾ Skládkovatelné, z pivovarů se jedná o 0,2 – l,4 kg odpadů/hl piva, ze sladoven o 0,5 – 1,0 kg/t sladu ¾ Recyklovatelné odpady činí 0,2 – 2,0 kg/hl piva; jde především o střepy z lahví, PET lahve, folie z fixace kartonů na paletách. Ve sladovnách sem patří odpady z čištění ječmene v množství 0,3 – 12 kg/t sladu ¾ Nebezpečné odpady vznikají provozem autodopravy a ČOV. Jde o kaly z odbourávání organických nečistot z odpadních vod buď pivovarů (1 .- 4 kg/hl piva) nebo sladoven (11 – 12 kg/t sladu) a další odpady v množství 2-10 kg/hl piva či 10-60 g/t vyrobeného sladu j) Odpady z obalů a jejich problematika spojená s požadavkem recyklace je uvedena v samostatné kapitole Pro úplnost uvádíme i odhad nákladů na technologické inovace Modernizace pivovarských technologií je možno charakterizovat opouštěním klasických technologií (hlavní kvašení v otevřených kvasných kádích – spilkách, dokvašování v ležáckých tancích, otevření chlazení na štokách) a jejich nahrazením ekonomičtějšími, intenzifikovanými výrobními postupy, které šetří surovinu, energii, lépe využívají prostor, zkracují dobu výroby a také snižují imise. Bez jejich zavedení by výrobce ztratil svoji konkurenceschopnost, takže je nelze řadit do skupiny vynucených inovací z pohledu ochrany životního prostředí, ale stav životního prostředí pozitivně ovlivní také. Jedná se ve stručnosti o tyto inovace: ¾ zavádění sběrače mladiny ve varně, použití přetlakového varu a uzavřeného systému chlazení (whirpool) ¾ vedení kvasného procesu v cylindrickokonických tancích (nebo výjimečně v ležatých velkoobjemových nádobách) v jedno- nebo dvoufázovém režimu, provádění kvašení v uzavřením systému s jímáním oxidu uhličitého ¾ použití vysokovýkonných stáčecích linek s vícenásobnou evakuaci a předplněním oxidem uhličitým, zvyšování podílu průtokově pasterovaných piv, zavádění automatické kontroly ¾ ve sladařství jde o zkrácení doby namáčení, odsávání oxidu uhličitého, dokrápění při klíčení, úpravy klíčících skříní nebo posuvných hromad, přesná regulace parametrů klimatizace vzduchu s rekuperací tepla při hvozdění Odhad plánovaných technologických investic v subjektech v pivovarskosladařském oboru, podléhajících zákonu o integrované prevenci přesáhne částku 1,6 mld Kč. Připočteme-li nutné investiční náklady i ve středních a malých pivovarech, pak odhad potřebných finančních prostředků na investice se zvýší na 3 – 5 mld Kč za období 2003 2007.

10

V souvislosti s zákonem č. 76/2002 Sb. můžeme na základě předložené expertizy dovozovat, že náklady na splnění požadavků zákona v pivovarsko-sladařském oboru budou následující: - neinvestiční náklady roční spojené s s environmentálním managementem ve výší 230 tis. Kč na jedno zařízení, celkem tedy 1 990 tis. Kč; - neinvestiční náklady jednorázové, spojené s vypracováním a podáním žádosti o integrované povolení ve výši 500 tis. Kč na jedno zařízení, celkem tedy ve výši 6 500 tis. Kč; - technologické investiční prostředky ve výši cca 1,6 mil. Kč cca 180 mld. Kč pro celý obor; tyto technologické investiční prostředky ve smyslu zásady crosscompliance jsou však vyvolány nejen požadavky environmentálních zákonů, ale i obecnými zásadami pro výrobu nezávadných (bezpečných) potravin anebo i udržením prosté konkurenceschopnosti.

2.2. Cukrovary V současné době je v ČR v provozu celkem 11 cukrovarů, což odpovídá našemu šetření v r. 2004. Všechny provozované cukrovary spadají pod povinnosti dané zákonem č. 76/2002 Sb. V devadesátých letech došlo k výrazné koncentraci výrob, zvýšení kapacit a zdokonalení technologického vybavení. V budoucnu počet a kapacity cukrovarů v ČR budou záviset na velikosti cukerné kvóty, kterou Česká republika získá na v bruselských jednáních. Základní informace pro kvantifikace nákladů pro účely této zprávy byla získána konzultacemi na pracovišti VUC Praha, náklady jsou vztaženy modelově na jeden průměrný cukrovar. a) Náklady na zavedení environmentálního managementu Pracovní kapacita podnikového ekologa je odhadnuta na 0,75 pracovního úvazku, což při průměrném platu cca 15 000 Kč měsíčně znamená roční náklady ve výši cca 180 tis. Kč d) Náklady na zpracování žádosti o integrované povolení včetně dohledání potřebných dokumentů byly jako jednorázové odhadnuty na částku 500 tis. Kč e) Náklady na dopravní činnosti vztahující se k environmentální problematice v cukrovarnickém průmyslu nejsou specifické a jsou součástí běžných provozních nákladů při výrobě cukru. Rozhodující je kvalita (obsah cukrů i necukrů) u řepy, což je problémem nákladovým, který také zasahuje do problematiky ochrany životního prostředí, ale jen nepřímo. f) Náklady spojené se změnami používaných surovin v důsledku environmentálních požadavků v cukrovarnické výroby v podstatě netýkají a tyto náklady jsou součástí provozních nákladů, ve kterých se projevují také v důsledku inflačních trendů g) Náklady spojené s vodním hospodářství se týkají čistění a úpravy odpadních vod. Na všech provozovaných cukrovarech existují čističky odpadních vod (ČOV), ale jen 50 % čističek je vybaveno anaerobním stupněm s možností zachycovat a využívat bioplyn. Náklady na ČOV se pohybují v rozsahu 10 – 50 mil. Kč. Anaerobní stupeň je důležitý tam, kde se jedná o zachycení dusíkatých sloučenin. Dovybavení stávajících ČOV anaerobním stupněm by představovalo odhadem v průměru na jedno zařízení 14 11

mil. Kč, celkem zhruba v oboru 180 mil. Kč. Realizace těchto investic do značné míry bude souviset s velikosti cukerné kvóty pro Českou republiku h) Náklady spojené s úpravou souvisejících zařízení s ohledem na environmentální požadavky (úprava skladů, meziskladů, sklady PHM apod.) jsou minimální, protože požadavky v současné době již vesměs odpovídají platné legislativě anebo, pokud se týká služeb, jsou řešeny smluvně s partnery, kterých by se tyto náklady týkaly. i) Náklady spojené s energetickým hospodářstvím lze rozdělit na výrobu energie a na úspory energie v používaných technologiích. Kotelny cukrovarů byly rekonstruovány především v posledních dvou dekádách minulého století. V současné době využívá jako palivo 7 cukrovarů plyn, z toho 3 cukrovary s možností kombinovat plyn s mazutem, a 4 cukrovary mají kotelny uhelné. Volba paliva je dosti ovlivněna jeho cenou, zvláště při kombinované možnosti použití různých paliv. Z technologického hlediska je v cukrovarech z ekonomických důvodů dosti propracován systém rekuperace tepla. Ve speciální energetické části této zprávy jsou vyčísleny náklady a úspory na sušení řízku, což je ale na druhé straně postup, který není využívám všude, protože spotřebitelé řepných řízků mohou odebírat tuto krmnou komponentů v mokrém stavu. j) Emise do ovzduší se v cukrovarech týkají buď spalin z kotelen, kde jsou aplikována obecně známá záchytná zařízení, anebo oxid uhličitý ze saturace, jehož emise jsou pravidelně měřeny. Vzhledem k tomu, že cukrovary pracují v sezónním režimu, jsou tato měření rovněž sezónní a náklady na jejich monitoring provedený formou služby činí cca 50 tis. Kč ročně. Náklady na opatření k omezení emisí jsou součástí běžných provozních nákladů a souvisí s dřívějšími podmínkami provozu z hlediska hygieny práce. k) Zacházení s pevnými odpady v cukrovarském průmyslu má svoji tradici, protože je to trvalý problém, řešený moderními prostředky. Jedná se o hlínu, kameny, chrást, saturační kaly, případně vyslazené řízky a melasa, které nacházejí opětné použití v různých oblastech, především v zemědělství jako hnojiva či krmiva nebo jako fermentační medium (melasa). Provozní náklady na jejich likvidaci byly odhadnuty na 500 tis. Kč ročně, ale jsou součástí běžných provozních nákladů, které environmentální požadavky nezvýšily. l) Problematika nákladů na likvidaci odpadů z obalů je uvedena v samostatné části Z uvedeného přehledu se ukazuje, že náklady spojené s požadavky zákona č. 76/2002 Sb lze v oblasti cukrovarnické výroby rozdělit na: - neinvestiční náklady roční spojené s s environmentálním managementem ve výší 230 tis. Kč na jedno zařízení, celkem tedy 2 530 tis. Kč - neinvestiční náklady jednorázové, spojené s vypracováním a podáním žádosti o integrované povolení ve výši 500 tis. Kč na jedno zařízení, celkem tedy ve výši 5 500 tis. Kč - technologické, týkající se dokompletování vlastních čistíren odpadních vod, ve výši cca 180 mil. Kč pro celý obor (viz poznámka týkající se cross-compliance)

12

2.3. Mlékárenský průmysl Z přímé spolupráce se zpracovali jsme získali požadované údaje pouze z jednoho mlékárenského zařízení, což představovalo 9 % zastoupení na trhu. To je zastoupení dosti nereprezentativní. Proto jsme uvítali vstřícnost generálního ředitele Ing. M. Teplého, která nám umožnila osobním jednáním získat podklady z MADETY pro účely této studie. Z produkčního hlediska MADETA České Budějovice, která má celkem 8 závodů, z nich 5 jsou kapacitou zpracování mléka patří pod dikci zákona č. 76/2002 Sb., o integrované ochraně, představuje cca třetinu českého trhu s mlékem a mléčnými výrobky. Z našeho šetření vyplývá, že v oblasti zpracování mléka (kategorie 6.4c) existuje 12 nebo 13 zařízení spadajících pod povinnost danou zákonem č. 76/2002 Sb. Náklady spojené s prováděním environmentální politiky byly odhadnuty následujícím způsobem: a) Náklady na zavedení environmentálního managementu Pracovníci environmentálního managementu mají kumulované funkce. Odborným odhadem lze konstatovat, že 8 závodech MADETY se touto problematikou zabývá po 1 pracovníku s 40 % pracovní kapacitou; při průměrném platu 17 tis. Kč měsíčně a započtením odvodů na penzijní a zdravotní pojištění pak tedy tyto náklady jsou odhadnuty na (v tis. Kč ročně) na 17 . 1,35 . 0,4 . 8. 12 = 881,3 tis. Kč, zaokrouhlený odhad tedy činí 900 tis. Kč/rok b) Náklady na vypracování veškeré chybějící dokumentace vyžadované novými environmentálními předpisy (písemná dokumentace, grafické a mapové materiály v digitální formě) Vycházíme ze skutečnosti, že příprava podkladů pro předložení žádosti o integrované povolení podle zákona č. 76/2002 Sb. vyžadovala na 5 závodech Madety 6 měsíční přípravu jednoho přepočteného pracovníka při 50 % zatížení na každém závodě. Náklady tedy odhadujeme na (v tis. Kč/r) 17 . 1.35 . 5. 0,5 . 6 = 344,25 zaokrouhleno celkem 350 tis. Kč, což představuje 70 tis. na jednu žádost o IP. Málokterý podnik vyplnění složité žádosti zvládne bez odborné konzultační činnosti. Podle zkušeností VÚPP tato činnost představuje v průměru další náklady minimálně ve stejné hodnotě, jako je činnost pracovníků žadatele, (ale spíše mírně vyšší), tedy dalších 70 - 90 tis. Kč. Celkové náklady na zpracování a předložení žádosti o IP dosahují podle našich zkušeností min. hodnoty 150 tis. Kč na jednu žádost. c) Náklady spojené s dopravní činností vztahující se k environmentální a hygienické problematice (inovace autoparku, registrace teplot při transportu zboží a pod.) nelze v MADETĚ specifikovat, protože dopravní činnost v podniku je řešena dodavatelským způsobem . a) Náklady spojené se změnou používaných surovin a médií Podnik nemění media v chladicích systémech, ale přechází na efektivnější a úspornější systémy se sníženým obsahem chladiv (menší rozměry zařízení při stejném chladicím efektu). Náklady na zavedení těchto systémů činily již 30 mil. Kč a očekává se další investice v hodnotě 10 mil. Kč. Úspory nejsou odděleně sledovány, respektive jejich identifikace by byla administrativně složitá a tedy i

13

nákladná. Obecně se jedná o zvýšení spolehlivosti zařízení a snížení provozních nákladů a spotřeby chladicí vody b) Náklady spojené s vodním hospodářstvím Tyto náklady se týkají především úpravy odpadních vod před jejich vypuštěním do komunálních ČOV. Sanitace pomocí alkalických prostředků zvyšuje pH, je nutnost jeho úpravy. Náklady na likvidaci odpadních vod představují v MADETĚ částku 52 mil. Kč ročně, zvýšenou o 8 % nákladů na úpravu vod v podniku, tedy spolu cca 56 mil. Kč ročně. Tyto náklady ale povinnostmi uloženými zákonem č. 76/2002 Sb. ovlivněny nebyly c) Náklady spojené s úpravou skladů, meziskladů, surovin pomocných materiálů a dalších látek, včetně technologických skladů, na úroveň současných požadavků platné legislativy, výstavba záchytných van, výměna jednoplášťových cisteren za dvouplášťové, instalace odsávání a rekuperace par těkavých látek atp. (sklady PHM, topná media pro záložní zdroje, sklady nebezpečných látek, sklady SRM a konfiskátů, sklady nebezpečných odpadů a pod., nebyly specifikovány d) Náklady spojené s energetickým hospodářstvím činily vzhledem k rekonstrukci kotelny v závodě Pelhřimov 10 mil. Kč Náklady na provedený energetický audit v celém podniku představovaly částku 1,8 mil. Kč, což zprůměrováním představuje částku 225 tis. Kč na jeden závod (provozovnu). Audit se zaměřil na izolace proti únikům tepla, rozvody a strojové chlazení. To ale nejsou klíčové energetické spotřebiče, navíc budovy jsou vytápěny odpadním teplem, které se jinak neumí využít. Problémem jsou z energetického hlediska sušárny mléka a syrovátky, kde posouzení energetické účinnosti nemůže patřit do oblasti energetických auditorů, ale technologů. Mezinárodní zkušenosti ukazují, že energetický audit nemá být pouze legislativní povinností, ale cestou hledání úspor, což je zvlášť důležité při trvalém růstu cen energií. Náklady na spotřebu energie a vody byly v r. 2004 následující: celkem 196 mil. Kč, elektřina 38 mil. Kč (19,4 %), plyn 57 mil. Kč (29,1 %), teplo 52 mil. Kč (26,5 %) a voda a odpadní voda 25 mil. Kč (25 %). e) Náklady spojené s emisemi do ovzduší se týká úletů v sušárnách; úlety dosahují hodnoty 0,5 – 0,7 % ze sušeného množství, což představuje ztráta na produkci ročně cca 27 t v hodnotě 1,350 mil. Kč. Úlety lze snížit namontováním bag-filtru, což představuje náklady ve výši 10 mil. Kč ročně na jedno zařízení. f)

Zacházení v pevnými odpady Objem odpadů je minimalizován. Obecně jde ještě o tuky z lapačů tuku a písek, odpadní vody jsou likvidovány smluvně, ostatní odpady jsou komerčně využívány anebo likvidovány v kafilériích

g) Náklady spojené se zvýšenými požadavky na způsob monitorování emisí a přenosů včetně technických opatření představují ročně částku 0,1 mil. Kč h) Náklady na likvidaci odpadů z obalů v r. 2004 činily 7 mil. Kč a do r. 2012 se očekává jejich zvýšení podle studie EKOKOMu o 50 %, tj. na 10,5 mil. Kč ročně.

14

Z uvedeného přehledu se ukazuje, že náklady spojené s požadavky zákona č. 76/2002 Sb., lze v oblasti zpracování mléka rozdělit na - neinvestiční náklady roční spojené s s environmentálním managementem ve výší cca 120 tis. Kč na jedno zařízení, celkem tedy 2 644 tis. Kč za celý obor; náklady na úpravu a likvidace odpadních vod byly vyčísleny na 56 mil. Kč ročně, ale tyto náklady patří k běžným provozním nákladům - neinvestiční náklady jednorázové, spojené s vypracováním a podáním žádosti o integrované povolení ve výši 150 tis. Kč na jedno zařízení jsou v Madetě atypicky nízké. V celém mlékárenském oboru by pak činily 2 250 tis. Kč; energetický audit v MADETĚ představoval částku 225 tis. na jedno zařízení, přepočtem na celý obor dojdeme k sumě 2 700 tis. Kč; -

technologické, týkající se zavádění úspornějších systémů se sníženým obsahem chladiv (menší rozměry zařízení při stejném chladicím efektu), představovaly náklady ve výši 40 mil. Kč

2.4. Souhrnné údaje za odvětví výroby potravin (kategorie 6.4) Při zpracování podkladů se nepodařilo odlišit kategorie jatecké výroby od výroby potravin nebo krmiv živočišného původu s výjimkou mléka. Dalším problémem bylo to, že nebyla rozlišeny zařízení s kapacitou, se kterou spadají pod dikci zákona č. 76/2002 Sb., od zařízení, které jsou kapacitně menší. Do nákladů také spadly veškeré plánované investice technologické, které ale bude s největší pravděpodobností nutno provést bez ohledu na integrovanou prevenci vzhledem k požadavků na dobrou hygienickou a výrobní praxi na zařízeních potravinářského průmyslu. Výsledky šetření jsou sumarizovány v následné tabulce s tím, že na základě stanovení podíl respondentů na celooborové produkci (podle kategorií) je přepočítáno na celá obor. Tabulka č.2 :Kvantifikace nákladů – odborný odhad Obor činnosti

Kategorie

2004-7 celkem

Průměr další rok mil. Kč

Podíl respondentů na celooborové produkci, %

Jatka a výroba živočišných produktů s výjimkou mléka Potraviny rostlinného původu Zpracování mléka Celkem obor potravin

6.4. a + 6.4. b - živočišné

1 244

267

48,7

6.4. b - rostlinné

2 151

616

43,5

6.4. c

180 3 575

50 933

41,8 (44,7)

Z dosavadních zkušeností vyplývá, že potravinářské podniky budou nejvíce zatíženy požadavky na optimální využívání energie, na rozšiřování recyklace odpadů z obalů a na řešení likvidace konfiskátů a živočišných odpadů. Těmto otázkám je věnována samostatná část. Řešení si bude vyžadovat u specializovaných provozů i snížení emisí TZL (– tuhé znečišťující látky), tedy prašnosti, zabezpečení nádrží pro PHM a manipulace s nebezpečnými látkami a konečně technické zabezpečení havarijních plánů.

15

V „Koncepci potravinářství ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013)“ přijaté vládou v roce 2004, se uvažuje s využitím přirozeného investičního cyklu k postupnému zavádění technologií šetrnějších k životnímu prostředí. Souhrnné environmentální náklady potravinářských zařízení na léta 2004 – 2007 byly při zpracování tohoto dokumentu odhadnuty na 3 774 mil. Kč a 77 mil. Kč na ostatní environmentální náklady, což je průměr na 1 rok 944 mil. Kč a 19 mil. Kč. Nároky v příštích letech v tomto směru dále porostou, a to zejména v letech 2007 – 2012. Po roce 2007 do roku 2012, resp. 2013 lze tyto náklady odhadnout na zhruba 2 mld. v průměru na 1 rok, což představuje od roku 2008 celkem 10 až 12 mld. Kč. Tato data jsou relativně v dobrém souladu s naším šetřením, ale také jsou zatíženy již dříve diskutovanou otázkou vícenásobného započítání požadovaných investic, respektive ignorováním zásady cross – compliance. Odborný odhad možnosti financování uvádí, že z vlastních finančních prostředků jsou provozovatelé potravinářských zařízení schopni financovat uvedená opatření zhruba 20 %. Především se bude jednat o investice do zajištění veterinárních a hygienických požadavků, na posílení požadavků zdravotní nezávadnosti, ale také konkurenceschopnosti, marketingu a zaměstnanosti. A je právě otázkou, zda-li tyto investice jsou i na vrub požadavků zákona č. 76/2002 Sb., zvláště za situace, kdy bez splnění podmínek zajištění bezpečnosti potravin, omezení hygienických rizik a splnění podmínek rámcových environmentálních zákonů je stejně podmínkou činnosti všech zařízení. Kromě toho operační program Rozvoje venkova a multifunkčního zemědělství na období 2004 – 2006 poskytuje dotace na potravinářské technologie pouze pro oblast prvního stupně zpracování a odbytu výrobků s omezením z pohledu IPPC jen na tzv. „anexové“ obory, což jsou jatecké provozy, konzumní mlékárny a mlýny; do seznamů příjemců dotací lze zařadit i škrobárny a konzervárny ovoce a zeleniny, ale v těchto oborech neexistuje v ČR podnik (zařízení), který (-é) by podléhal (-o) povinnostem vyplývajícím ze zákona č. 76/2002 Sb. Pro ostatní je možno požádat o podporu prostřednictvím Czechinvestu Ministerstvo průmyslu a obchodu. Přesto, že úspěšnost žadatelů o podporu z oblasti výroby potravin nebyla předmětem řešení tohoto úkolu, uvádíme několik informačních čísel, která byla k dispozici na veřejných informačních portálech. V rámci dotací Operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství , opatření 1.2 „Zlepšení zpracování zemědělských výrobků a jejich marketing“ bylo poskytnuto do konce r. 2005 pro masný průmysl 6,4 mil. Kč pro 2 subjekty, pro drůbežářský průmysl 14,2 mil. Kč pro 1 subjekt ve 3 projektech a pro mlékárenský průmysl 14,2 mil. Kč na základě 7 projektů z 1 subjektu., celkem tedy necelých 35 mil. Kč. Ostatní dotace byly mimo rámec podniků připadajících v úvahu pro povinnost získání integrovaného povolení v rámci zákona č. 76/2002 Sb. Pro rok 2006 je připravován MZe ve spolupráci a s finanční podporou MPO dotační program 13 pro potravináře na investice podporující zpracování zemědělských produktů. Program umožňuje podporovat projekty šetřící životní prostředí a skýtá mnohem větší šanci pro potravinářské podniky než dotace v rámci Operačního programu MZe. Rozsah dotace je do 40 % na zdokumentovanou investici. Jeho úspěšnost bude možno zhodnotit až po prvních výsledcích s tímto programem.

16

Zkušenosti s dosavadním průběhem implementace směrnice IPPC pro oblast potravinářského průmyslu Po téměř třech letech účinnosti zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, praktičtí účastníci tohoto procesu, zejména z podnikatelské sféry, docházejí k názoru, že očekávání spojená se zavedením integrované prevence nebyla naplněna. Smyslem původní směrnice Rady 96/61/EC, známé pod zkratkou IPPC, totiž byla (ve stručnosti), integrace ochrany s využitím principů vyjednávání, zjednodušení a zefektivnění skutečné ochrany životního prostředí, a to za ekonomicky dostupných podmínek. V ČR se celý proces integrované ochrany dostal do kolejí hledání vzorníku pro nejlepší dostupné techniky v rámci jednotlivých BREFů a do snahy o vybudování dostatečně silného správního aparátu pro řízení celého procesu. Naštěstí na většině správních úřadů zodpovědné osoby jednají uvážlivě, zodpovědně a dobře komunikují. Existují však neblahé výjimky. Je to tam, kde legislativní pravidla byla doplněna o českou nadstandardnost, umožňující vyžadovat další a další informace, pro vlastní rozhodování bezvýznamné, ale výrazně ekonomicky postihující provozovatele zařízení. Výsledkem je protahované řízení o žádostech, daleko překračující zákonem stanovenou dobu na vyřizování žádostí, přecházení z režimu lhůt v zákoně č. 76/2002 Sb. do lhůt zákona o správním řízení. Klasickým případem je požadavek již ke stavebnímu řízení mít integrované povolení, anebo požadavek dokumentovat veškeré hodnoty emisí dalšími a dalšími měřeními. Nestačí žadatelovo prohlášení, je nutné je doložit, a to i v případech, kdy nepravdivost údajů žadatele lze následně prověřit a sankcionovat. Přitom sankcionace nadbytečných požadavků není možná. Tady nejde jen o nesprávný postup správních úředníků, naštěstí jejich výrazně menší části, ale o přímé ekonomické poškozování podnikatelské sféry. Příkladem může být z naší praxe požadavek na tlaková měření potrubí nezávislým orgánem v ceně kolem 1 mil. ročně u kapalin typu vody (podařilo se v tomto případě úředníky přesvědčit a požadavek nahradit povinností pravidelné dokumentované kontroly) anebo požadavek na měření pachů na 120 průduších v ceně 10 tis. Kč za jedno měření, navíc při požadavku tří měření v jednom bodě. Z hlediska potravinářského průmyslu není problémem zavádět BAT technologie chránící životní prostředí, protože je to základní podmínka související s dobrou hygienickou praxí a konkurenceschopností všude tam, kde se šetří energie, voda a maximálně využívá sušina suroviny. K tomu přistupuje minimalizace emisí. To jsou základní aspekty integrované ochrany životního prostředí, což je také podmínkou úspěšného výrobce technologických zařízení v potravinářském průmyslu. Problémem je nadměrné administrativní zatížení potravinářských podnikatelů a jejich nerovné postavení při jednání s některými úřady. Většina úřadů má vynikající specialisty na emise do ovzduší, energetiku, odpadní vody, tuhé odpady a další aspekty integrované ochrany, ale nemají a ani nemohou mít specialisty na potravinářské technologie. Proto většinou rozhodují podle složkových zákonů. Ty ale nepotřebují tak složitý administrativní postup. Ulevme tedy žadatelům a navrhněme zjednodušený postup na předkládání a vyřizování žádosti o integrované povolení, na co není třeba novelizovat dva roky před konečným termínem zákon, a na to stačí novelizovat vyhlášku, řešit při sporech pouze sporný bod a nikoliv zahajovat celý proces integrovaného povolování od počátku a hlavně jednat a vzájemně komunikovat. Všechny tyto administrativní postupy mají přímý dopad do ekonomiky procesu aplikace zákona č. 76/2002 Sb. a dopadají na jednotlivé subjekty v potravinářském průmyslu. Proto se touto problematikou tady zabýváme.

17

Ze sond v podnicích potravinářského průmyslu a ze zkušeností z konzultací v rámci podávání žádostí o integrované povolení v podnicích potravinářského průmyslu vyplynulo, že většina podniků, která spadá pod povinnosti stanovené zákonem č. 76/2002 Sb, tedy integrovanou prevenci znečištění, musí vynakládat prostředky na systémy environmentálního řízení (EMS) jako takový a další prostředky na zpracování a podání žádosti o integrované povolení provozu. Jednorázové náklady na zpracování a podání a obhájení žádosti o integrované povolení závisí na stavu dokumentace v podniku, zda jde o provozovatele koncernového typu nebo samostatný podnik, ale také na odbornosti schvalovacího orgánu (kraje), respektive na míře nadstandardnosti, který Úřad vyžaduje. Roční náklady na environmentální management byly odhadnuty na sumu 180 – 200 tis. Kč ročně, jednorázové náklady na zpracování, podání a obhájení žádosti o integrované povolení stojí od 150 tis. Kč až do 500 tis. Kč. Z hlediska konzultační firmy neinvestiční náklady na zpracování žádosti o integrované povolení mohou vypadat následovně (kalkulace je odborným odhadem pro zprůměrované náklady na základě zkušeností ze zpracování cca 10 žádostí o integrované povolení pro potravinářské podniky): a) náklady na technickou a konzultační činnost odborně způsobilé osoby 100 000 Kč (VÚPP uzavírá smlouvy na zpracování žádosti ve výši 75 tis. Kč + cestovní náklady, které dosahují podle lokalizace podniku v průměru částky 25 tis. Kč) a) vyhledání a zpracování podkladů pro žádost, (je kalkulováno s jedním přepočteným pracovníkem po dobu 6 měsíců s průměrným platem 25 tis. Kč/měs. + pojištění) 200 000 Kč V tom je zahrnuta v rámci podniku spolupráce ekologa (odpovědný spolupracovník konzultační firmy), vodaře, energetika, technologa, výrobáře, odpadáře, případně dalších profesí, a konzultace u organizací, které se podílejí na hodnocení žádosti (např. krajský úřad, ČIŽP, vodohospodářská správa, místní správní orgány, hydrometeorologové, správa povodí, správa CHKO-je-li v dotčené oblasti, a další orgány státní správy a samosprávy) b) náklady spojené s činností ad b): 10 x pracovní cesty pracovníků podniku za dotčenými orgány v rozsahu 50 km od sídla podniku, náklady na 1km 7,50 Kč 75 000 Kč Celkem odhad:

375 000 Kč

To je ale odhad, který vychází z předpokladu hladkého průběhu jednání. Pokud Úřad vyžaduje stále další a další informace, většinou nad požadavky zákona, náklady samozřejmě rostou. Tyto administrativně správní náklady na straně provozovatelů v potravinářském průmyslu a u výrobců krmiv při počtu potravinářských zařízení kolem 110 zařízení a zhruba 100 zařízeních v krmivářské oblasti mohou představovat na úrovni minimální dolní hranici částku 80 mil. Kč. Zjednodušením celého správního řízení lze hrubým odhadem dosáhnout úspor kolem 30 % této částky, tedy 24 mil. Kč, kromě dalších úspor na straně správních úřadů. Každá komplikace při schvalování, např. při odvolání zahajování celého postupu od začátku, vyžadování nových měření a dalších údajů, může tuto částku výrazně posunout nahoru. Jaká je situace v zahraničí? Z říjnového kongresu v Drážďanech jednoznačně vyplynulo, že proces IPPC probíhá mnohem jednodušeji, že spolupráce státních orgánů a výrobců je mnohem více na bázi vyjednávání, zahraniční partneři považují celý proces 18

za kontinuální a vyžadují od provozovatelů plnění postupných cílů. Nejsou vyžadovány kontroly předložených údajů v žádosti, ale jsou kontrolovány hodnoty schválené v integrovaném povolení a jejich nedodržení sankcionováno. Odpovědnost tedy z beder provozovatelů není sejmuta. Celý proces je také podporován, jak vyplývá z různých zahraničních časopiseckých sdělení, různými konzultačně poradenskými programy hrazenými z rozpočtů státu. Příkladem může být environmentální politika Velké Britanie, jak uvádíme v příloze, kde je podporována poradenská činnost na snížení množství odpadů, spotřeby energií, vody, vyšší využití sušiny suroviny a podobně. Tyto programy bohužel v České republice pro potravinářský průmysl jsou velmi sporadické.

2.5. Odhad vývoje nákladů na recyklaci odpadů z obalů Závazné předpisy EU stanovují základní míru recyklace pro všechny obalové materiály společně, a to ve výši 55 %. To je důvod, proč je nutné ustoupit od dosud aplikovaného systému, kdy náklady na recyklaci obalů byly u jednotlivých materiálů sledovány odděleně a každý z materiálů měl stanovenou specifickou míru minimální recyklace. Nový přístup si vyžádal i nové propočty sdílení celkových nákladů recyklace tak, aby byl zohledněn přínos těch oborů, které se na dosažení předepsaného podílu podílejí nejvíce, a současně aby byla zajištěna celková minimalizace nákladů. Tyto propočty na požádání provedla firma EKOKOM z iniciativy Potravinářské komory ČR. Předložené varianty posoudili zástupci oborů potravinářského průmyslu a shodli se na níže uvedené variantě jako na kompromisním návrhu, který sice není stoprocentně vyhovující pro žádný obor, ale je pro naprostou většinu oborů přijatelný jako rozumný kompromis. Dopady jsou vyjádřeny v nákladech roku 2005, zvýšené o příslušné procento, při těchto uvedených výkupních cenách za 1 tunu: PET (plasty) 10 000 Kč, sklo 400 Kč, papír směs 700 Kč, lepenka 2 000 Kč. Tabulka 3: Výsledky modelového propočtů relativních nákladů na recyklaci obalů v oblasti potravinářského průmyslu za výše uvedených podmínek (hodnoty navýšení jsou uváděny v procentech roku 2005): Sektor cukrovarnický nealko nápoje škrobárenský svaz drůbežářský pekaři a cukráři mlýnský masný minerální vody lihoviny konzervárenský ZZN mlékárenský lahůdkářský

2005 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

2006 104 109 106 110 108 106 109 110 91 101 107 108 105

2007 112 114 113 116 113 113 116 114 106 114 113 114 112

19

2008 121 118 119 123 118 120 122 118 121 128 120 121 120

2009 131 122 127 129 124 128 127 121 129 136 127 127 125

2010 141 126 135 135 129 136 132 124 138 145 134 134 130

2011 154 130 144 142 135 146 138 128 146 154 142 142 136

2012 166 135 153 148 140 156 144 131 155 164 151 150 141

Problémem zůstávají - domácí firmy, které poplatky na recyklaci obalů nedodávají nebo zkreslují jejich výši - společnosti, dovážející potraviny ze zahraničí a u kterých je tedy obtížné zjistit, zda se na systému recyklace podílejí odpovídajícím způsobem. Jako doplněk k uvedených relativním číslům uvádíme celkové náklady na recyklaci obalů v potravinářském průmyslu jako celku. Celková náklady jsou data získaná z EKOKOMu data o nákladech v jednotlivých uvedených oborech nebylo možno získat pro složitost a nákladnost tohoto šetření. ROK 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1

NÁKLADY V mil. KČ 613,5 654,9 699,0 743,2 782,6 822,2 866,1 910,0

Pramen: EKOKOM Jedná se o odhad na základě matematického modelu využití obalového odpadu v ČR při fixních cenách motorové nafty 26 Kč za litr, fixní ceně práce jako hrubé průměrné mzdě 18 000 Kč za měsíc, a fixních prodejních cenách druhotných surovin (viz předcházející strana). Náklady jsou vyjádřeny v cenách roku 2005. Matematický model je výsledkem práce firmy EKOKOM, jak je uvedeno výše. Podmínkou platnosti těchto nákladů je nastavení cílových (rok 2012) hodnot recyklace skla na 70%, papíru na 70%, kovů na 50% a čisté recyklace plastů 35% při jejich celkovém využití včetně energetiky 47%. Tato čísla jsou striktní podmínkou platnosti odhadu nákladů a nesmí se u žádné komodity výrazněji odchylovat ani směrem nahoru ani dolu (pozor: snížení recyklace některé z komodit může ve svém důsledku vést k prudkému růstu celkových nákladů). Za předpokladu nastavení parametrů na tyto hodnoty jsou náklady průmyslu nejnižší možné. Při odchylce plus minus 2% od těchto parametrů dojde k navýšení nákladů do 5%, při vyšších odchylkách může jít navýšení nákladů až o desítky procent. Odhad potravinářského průmyslu je proveden jako 80% celkových nákladů recyklace a využití. Vychází z rozboru domovního odpadu prováděného společností EKOKOM, ze kterého vyplývá, že přibližně 80% všech obalů pochází z potravin nebo obdobného zboží. Možná nepřesnost je přibližně do 10%, spíše směrem dolů. V principu lze uvedený odhad považovat za „best case scenario“, a byl prováděn pro účely zvolení strategie nastavení cílových parametrů recyklace, tedy nikoli pro účel odhadu reálných možných nákladů ve variantách (matematický model je kontinuální a 20

nepočítá s volatilitou (s výkyvy cen) trhu druhotných surovin, růstem ceny práce a především s růstem ceny vstupů zejména nákladů dopravy. Pokud je cílem odhadnout realistické možné náklady nebo případně jejich rozmezí, musel by se aplikovat nákladný jiný postup výpočtu a ani pak by nebylo dosaženo exaktních výsledků z důvodů příliš mnoho proměnných. Velmi obecně lze říci, že pokud pomineme takové věci jako je ropný šok a jiné nepředvídatelnosti, tak rozsah pravděpodobných nákladů se bude pohybovat někde v rozmezí 10-30% nad těmito ideálními, jak vyplývá z dosavadních empirický zkušeností s validitou modelu. Hodně to záleží na změnách v obalovém portfoliu podniků samotných a také na vývoji spotřebitelských preferencí. Uváděný odhad je udělán na předpokladu lineárního růstu množství všech obalů bez změny jejich materiálového složení (složení fixováno na rok 2004) o meziročně 1,5% tedy na přibližně polovině růstu HDP. To je také důvod k tomu, aby uvedená čísla byla brána spíše jako orientační, skutečně možná v ideálním případě. Ostatně už dneska je patrné, že vstupní parametry zejména cena paliv zvolené ze statistického průměru roku 2004 jsou na hony vzdáleny dnešní realitě. V rámci výše uvedeného modelu byly zpracovány i náklady na recyklaci obalů z oblasti krmivářského průmyslu v rámci podniků ZZN. V kapitole zabývající se problematikou výroby krmiv jsou tyto náklady odhadnuty na roční náklady ve výší 17 mil. Kč , model zvyšuje tyto náklady na 151 % počátečního stavu v r. 2012.

2.6. Náklady spojené s výrobou krmiv (kategorie 6.4) Výroba finálních krmiv v České republice je zajišťována podle informací ÚKZÚZ, pracoviště Praha (Ing. Vlčková) celou řadou výrobců krmných směsí, premixů, krmivářských surovin a krmných doplňků. Z hlediska požadavků zákona č. 76/202 Sb., jsou zajímavé pouze ty provozy, které produkují podle přílohy 1 zákona denně min. 300 t krmných produktů. Jsou to podle odborného odhadu ÚKZÚZ pouze výrobci krmných směsí a pravděpodobně i výrobci premixů. Pokud se týče producentů surovin, v případě surovin průmyslového charakteru (vedlejších produktů potravinářské výroby), jsou již zachyceni v kategorii 6.5 (kafilérie) anebo v kategorii 6.4. potraviny a krmiva. Je totiž málo pravděpodobné, že by zařízení na výrobu potravin vyrábělo více krmných surovin než potravinářských výrobků a pokud součet obou druhů výronků přesahuje předepsaný limit, je zařízení již zachyceno v kategorii 6.4. Podle informací ČMSOZZN, sdružení výrobců krmiv, které sdružuje celkem 77 podniků v ČR a minimálně stejný počet zařízení (odhad zařízení zněl na 85 zařízení v rámci členů ČMSOZZN), produkují výrobci krmných směsí sdružení v ČMSOZZN kolem dvou třetin výroby krmných směsi v ČR a splňují kriteria zákona č. 76/2002 Sb. potřebná pro zařazení do skupiny zařízení vyžadující integrované povolení. Zbytek z celkového počtu 394 podniků, registrovaných v databázi ÚKZÚZ jako výrobci krmných směsí, je cca více než 300 podniků s celkovou výrobní produkci kolem jedné třetiny krmných směsí tuzemského původu. Podle názoru pracovníků ČMSOZZN se jedná většinou o drobné družstevní míchárny. Kromě toho je evidováno cca 450 provozů u zemědělských podniků, kteří vyrábí krmné směsi s použitím doplňkových krmiv pro vlastní potřebu ( neuvádí krmiva do oběhu). Výrobců premixů je evidováno 25. Identifikace kapacit všech těchto mícháren by byla velmi pracnou záležitostí, protože v registru výrobců není uvedena kapacita výroby.

21

Z uvedených důvodů uvádíme kvantifikaci nákladů u výrobců krmiv sdružených v ČMSOZZN jako podkladový materiál blížící se předpokládaným skutečným nákladům na implementaci zákona č. 76/2002 Sb pro skupinu výrobců krmiv. Tabulka uvádí, jak je patrné z posledního sloupce, jednak odhad celkových nákladů v oblasti výroby krmiv spojených s implementací zákona o integrovaní ochraně, a také propočet těchto nákladů pro jedno průměrné zařízení na výrobu krmiv. To umožňuje odhadnou celkové náklady, pokud by se počet výrobců krmiv výše definovaných zvýšil. Tabulka č. 4: Vyvolané ekonomické náklady a finanční dopady u výrobců krmných směsí členů ČMSOZZN, spojené s celkovým zajištěním vypracování žádosti a získání integrovaného povolení, včetně jím uložených opatření a povinnosti sledování jejich plnění tak, aby ve svém celku odpovídal následujícím požadavkům: tis. Kč

Kategorie nákladů

celkem/ 1 zařízení školení 8 500 / 100

a) náklady na zavedení environmentálního managementu – pracovníků, přijetí podnikového ekologa (ne) atp. U podniků se zavedeným ekologickým systémem řízení (EMS) jde o součást nákladů na certifikaci či validaci EMS podle ISO 14 001 či EMAS. b) náklady na vypracování veškeré chybějící dokumentace vyžadované novými environmentálními předpisy (písemná dokumentace, grafické a mapové materiály v digitální formě). U podniků se zavedeným EMS jde o součást nákladů na certifikaci EMS. c) náklady spojené s dopravní činností vztahující se k environmentální a hygienické problematice (inovace autoparku, registrace teplot při transportu zboží apod.). d) náklady spojené se změnami používaných surovin příp. médií v zařízení (např. změna médií v chladicích systémech, změny v používaných látkách pro hygienu a sanitaci) a) náklady spojené s vodním hospodářstvím (ochranná pásma, úprava, čištění, přívody, odpadní vody, splaškové vody, technologické vody náklady spojené s ČOV i ve vztahu ke koncovým technologiím) f) náklady spojené s úpravou skladů, meziskladů, surovin pomocných materiálů a dalších látek, včetně technolog skladů na úroveň současných požadavků platné legislativy, výstavba záchytných van, výměna jednoplášťových cisteren za dvouplášťové, instalace odsávání a rekuperace par těkavých látek atp. (sklady PHM, topná media pro záložní zdroje, sklady nebezpečných látek, sklady SRM a konfiskátů, sklady nebezpečných odpadů a pod. k) náklady spojené s energetickým hospodářstvím (rekonstrukce kotelen, instalace úsporných spotřebičů) l) náklady spojené s řešením produkovaných emisních faktorů (prach, hluk, pach, světlo, prašnost, ionizující záření, vibrace, případně instalace koncových technologií – filtrů, záchytných zařízení) m) náklady spojené s opatřeními k předcházení vzniku, úpravě, využívání či odstraňování odpadů

22

17 000 / 200

1 700 / 20

-

25 500 / 300

38 250 / 450

25 500 / 300

4 250 / 50

n) náklady spojené se zvýšenými požadavky na způsob monitorování emisí 10 250 / 120 a přenosů včetně technických opatření (roční) k) náklady spojené s problematikou obalů a s nimi spojených odpadů 17 000/ 200 (vlastní řešení, řešení prostřednictvím AOS) (roční) Náklady celkem

147 950 / 1 740

Na závěr uvádíme, že kategorii krmiv pro hospodářská zvířata jsme úmyslně nezařadili do problematiky potravinářského průmyslu, tedy do kategorie 6.4., protože tam věcně nepatří.

23

3. Kategorie 6.5 - zařízení na zneškodňování zvířecích těl, V této části analýzy ekonomických dopadů na výrobní subjekty se zabýváme zařízeními na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a odpadů živočišného původu o kapacitě nad 10 t denně. Pro analýzu byly vzaty za základ podklady získané z jednoho běžného pilotního veterinárního asanačního zařízení, které je možno zobecnit na všechna asanační zařízení v resortu.. Kvantifikace odhadnutých nákladů je následující: )

)

c)

d)

c)

d)

e)

f)

náklady na zavedení environmentálního managementu – školení pracovníků, přijetí podnikového ekologa atp. U podniků se zavedeným ekologickým systémem řízení (EMS) jde o součást nákladů na certifikaci či validaci EMS podle ISO 14 001 či EMAS. 300,- tis. Kč náklady na vypracování veškeré chybějící dokumentace vyžadované novými environmentálními předpisy (písemná dokumentace, grafické a mapové materiály v digitální formě). U podniků se zavedeným EMS jde o součást nákladů na certifikaci EMS. 150,- tis. Kč náklady spojené s dopravní činností vztahující se k environmentální a hygienické problematice (inovace autoparku v důsledku povinnosti odděleného svozu surovin podle kategorií 1 až 3, registrace teplot při transportu zboží a pod.). 20 000,- tis. Kč náklady spojené se změnami používaných surovin příp. médií v zařízení (např. změna médií v chladicích systémech, změny v používaných látkách pro hygienu a sanitaci, vyřazení preparátů na bázi J, Cl a používání přípravků na bázi kvarterních amoniových solí) 100,- tis. Kč náklady spojené s vodním hospodářstvím (ochranná pásma, úprava, čištění, přívody, odpadní vody, splaškové vody, technologické vody náklady spojené s ČOV i ve vztahu ke koncovým technologiím) 1 000.- tis. Kč náklady spojené s úpravou skladů, meziskladů, surovin pomocných materiálů a dalších látek, včetně technologických skladů na úroveň současných požadavků platné legislativy, výstavba záchytných van, výměna jednoplášťových cisteren za dvouplášťové, instalace odsávání a rekuperace par těkavých látek atp. (sklady PHM, topná media pro záložní zdroje, sklady nebezpečných látek, sklady SRM a konfiskátů, sklady nebezpečných odpadů a pod. 700,- tis. Kč náklady spojené s energetickým hospodářstvím (rekonstrukce kotelen, instalace úsporných spotřebičů, výměna kondenzátorů a potrubí při za tzv. tlakový kondenzátor za účelem úspory energie do 5% do 10 000,- tis. Kč náklady spojené s řešením produkovaných emisních faktorů (prach, hluk, pach, světlo, prašnost, ionizující záření, vibrace, případně instalace koncových technologií – filtrů, záchytných zařízení). 20 000,- tis. Kč 24

g) náklady spojené s opatřeními k předcházení vzniku, úpravě, využívání či odstraňování odpadů) 100,- tis Kč h) náklady spojené se zvýšenými požadavky na způsob monitorování emisí a přenosů včetně technických opatření (250,- tis. Kč – pachový audit, měření emisí 1x ročně cca 130 tis. Kč, chemické měření 50 tis. Kč) 430,- tis. Kč i) náklady spojené s problematikou obalů a s nimi spojených odpadů (vlastní řešení, řešení prostřednictvím AOS, nové kontejnery) 50,- tis. Kč Celková výše nákladů na realizaci požadavků spojených s integrovanou prevenci u jednoho pilotního VAU (také označovaného zkratkou AP – asanační podnik) tak byla odhadnuta na 52 830 tis. Kč, při 8 asanačních ústavech to představuje částku blízkou 423 mil. Kč. Pokud tyto prostředky nebudou poskytnuty formou dotace, znamenají další zatížení výrobní sféry, která bude muset tyto náklady zaplatit formou vyšších cen za likvidaci odpadů živočišného původu. Tabulka č. 5: Celkový stav asanačních podniků: stav k 31. 10. 2005 VAÚ

Zpracovávaná surovina (kategorie)

VAPO Podbořany

III,II, (na 1 lince) II (1. linka) III (2. linka) 1.7. 05 – ukončena výroba, svoz funguje I+II (1.linka) III (drůbež) – (2.linka) I+II III III(1.linka) I+II(2.linka) III peří (1.linka) III krev (2.linka) III drůbež (3.linka) III směs (4.linka) II+III

ASAVET Biřkov VETAS Chotýčany SAP Mimoň ASANACE Žichlínek REC Mankovice ASAP Věž AGRIS Medlov MAT Otrokovice

Svoz SRM: Vetas Chotýčany realizuje svoz vedlejších živočišných produktů; z toho I. kategorie do Mimoně, II. a III. kategorie - polovinu do Asavetu Biřkov a polovinu do ASAPU Věž. MAT Otrokovice, AGRIS Medlov, REC Mankovice vozí SRM do spol. ASANACE Žichlínk; VAPO Podbořany vozí 1/3 do SAPu Mimoň a 2/3 do ASANACE Žichlínek.

25

Problematika nakládání s odpady vznikajícími při výrobní činnosti podnikatelských subjektů je velice rozsáhlá a u specializovaných průmyslových odvětví, jakým je potravinářství je ještě rozšířena o další veterinární a hygienické předpisy, které vyjmenované druhy odpadů vyjímají z dikce zákona o odpadech a mění je na vedlejší živočišné produkty. Základním dokumentem je od 3. 5. 2003 závazné Nařízení (ES) č. 1774/2002 Evropského parlamentu a Rady z 3. října 2002, které klasifikuje vznikající vedlejší živočišné produkty dle jejich rizikového potenciálu. Důvodem pro vydání tohoto závazného předpisu bylo zapracování obecných zásad maximálního omezení možnosti šíření na člověka přenositelných nákaz, a to jak přímo přes zpracovávané živočišné produkty, tak prostřednictvím přenosu choroboplodných zárodků do živočišné suroviny krmivem, apod. Rozdělení vedlejších živočišných produktů je provedeno do tří kategorií, kde 1. kategorie představuje materiál s nejvyšším a 3. kategorie s nejnižším potenciálem rizika. V podmínkách VAU je stav uplatňování zákona č. 76/2002 Sb., o IPPC vážný – žádost o IP a vlastní rozhodnutí o integrovaném povolení vlastní spol. ASAP Věž, spol. ASAVET Biřkov - pozastaveno řízení ve věci vydání IP, Agris Medlov se začíná s problematikou IPPC zabývat.

26

4. Kategorie 6.6. – chovy hospodářských zvířat Tato část uvádí vyčíslení nákladů na zavedení podmínek provozu farem intenzivního chovu hospodářských zvířat (drůbež, prasata) spadajících pod působnost zákona č. 76/2002 Sb. (IPPC). Úvod Problematika zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a snižování znečištění, o integrovaném registru znečištění (IPPC), značně zasahuje do resortu zemědělství. Podle současné databáze podniků, spadajících pod působnost zákona o IPPC, se tato problematika bezprostředně dotýká cca 350 zařízení intenzivního chovu prasat, drůbeže a podniků zpracovávajících konfiskáty živočišného původu – kafilérie a dalších zařízení v oblasti potravinářského průmyslu. Pokud dojde k předpokládanému rozšíření působnosti zákona i na zařízení chovu skotu, lze podle v současnosti dostupných informací očekávat dopad na dalších min. 600 podnikatelských subjektů. Z těchto důvodů je proto velmi nutné vyčíslit reálné náklady, které bude třeba vynaložit na změny z referenčních technologií na nejlepší dostupné techniky (BAT), nebo které bude nutné vynaložit na další opatření snižující emise do půdy, vody a ovzduší při splnění podmínek ochrany životního prostředí jako celku a zároveň zachování konkurenceschopnosti českých podniků v rámci Evropské unie. Podstatou zákona je přijmout technicky a ekonomicky dostupná opatření, proto je nutné ekonomickou dostupnost jednotlivých opatření velmi precizně definovat pro podmínky českého zemědělského resortu za současné ekonomické situace ČR. Shrnutí současného stavu Chovy drůbeže a prasat, spadající pod působnost zákona IPPC, jsou povětšinou moderně postavené farmy, vybavené moderní technologií, které v částech krmení, napájení a větrání plně odpovídá požadavkům na BAT techniky. Stejně, jako na farmách intenzivních chovů hospodářských zvířat v členských státech EU, neodpovídá BAT technika klimatu stájí, skladování exkrementů (kejda, podestýlka, trus) vlastním skladovacím prostorám, způsobům zapravení exkrementů jako hnojiva do půdy a vlivům na ovzduší. Podíl vyhovujících a nevyhovujících zařízení z hlediska požadavků BAT nelze exaktně zjistit a rozdíly mohou být i ve vybavenosti hal v jednom zařízení. Předpokládané náklady je proto možné posuzovat z následujících hledisek. Souhrn BAT technik převzatý z BREFu pro intenzivní chovy hospodářských zvířat porovnat se skutečností v chovech podle databáze podniků, spadajících pod IPPC v ČR. Výsledek je uveden v tabulce č. 1: Tabulka č. 6: Odhad počtu zařízení spadajících pod zákon č. 76/2002 Sb. Počet zařízení Chov drůbeže Chov prasat

40 140 140 30

Nosnice Brojleři Prasata výkrm Prasnice

27

Počet chovaných kusů za rok 4 000 000 50 000 000 2 700 000 370 000

V tabulkách č. 8 (chovy drůbeže) a č. 9 (chovy prasat) je uveden úplný seznam BATů pro tyto chovy a odhady nákladů na jejich zavedení. Šetřením na farmách byl zjištěn stupeň využití jednotlivých BATů. Protože žádost IPPC v podstatě porovnává BATy uplatněné a zatím neuplatněné, ale s možností jejich uplatnění, je u těchto BATů, které nejsou na našich farmách stoprocentně využívány, proveden výpočet nákladů na jejich zavedení. Výpočet vychází z podkladů prodejců techniky, biotechnologických prostředků a investičních nákladů (např. na zavedení měření spotřeby vody v každé stáji, přeměna technologie klecového ustájení nosnic na obohacené klece) a je na úrovni odborného odhadu.. V jednotlivých oddílech BAT je vzhledem k tomu, že chovatel bude používat pouze jednu BAT z celé skupiny, vyčíslen průměrný náklad na zavedení BATu. Z projednávání modelových žádostí IPPC a dotazem na největší chovatele v ČR jsme zjistili, že každá z farem splňuje BATy cca ze 60 % sledovaných BATů. Proto je možné usoudit, že z celkového nákladu na zavedení BATů (součet průměrných hodnot na jejich zavedení) bude zjištěna celková potřeba finančních prostředků v ČR. Dále jsme považovali nutné ještě rozdělit náklady každoroční (uplatnění biotechnologických prostředků v krmivu, v napájecí vodě, jejich uplatnění na skládkách exkrementů a při jejich zapravování do půdy, případně ošetření skládek) a náklady na jednorázové uplatnění požadavků při investiční činnosti (např. zateplení stájí, ventilační a vytápěcí systémy, dlouhodobě použitelné technologie – shrnovací lopaty, obohacené klece pro nosnice apod.). Závěr Vyčíslené náklady ukazují, jak bude nutné zajistit finanční prostředky, aby stávající intenzivní chovy hospodářských zvířat získaly integrované povolení a byly konkurenceschopné v rámci EU. U drůbeže jsou největší položkou náklady na obohacené klece (klece vyhovující principům welfare), odhadnuté na 3 500 mil. Kč. Ročně bude nutné v průměru vložit do drůbežářství 450 mil. Kč U prasat se nepočítá s výraznou změnou technologií v chovech. Přesto bude nutné vložit do komodity prasat 668 mil. Kč ročně. Náklady nejsou spojeny s investiční výstavbou spojenou se změnou technologií, ale se zajištěním plnění požadavků environmentální legislativy jinými, emise snižujícími technologiemi. V následující tabulce jsou uvedeny náklady na zavedení národního BATNECC – využívání biotechnologických přípravků v chovech hospodářských zvířat. Tabulka č. 7: Náklady na využívání biotechnologických přípravků v chovech hospodářských zvířat Kategorie hospodářských zvířat Prasata výkrm Prasata ostatní (prasnice, selata) Drůbež výkrm Nosnice Skot výkrm Dojnice

Náklady v mil. Kč/rok 348 320 290 160 326 294

Náklady byly spočítány na základě množství chovaných zvířat v ČR. Pro výpočet byly do úvahy vzaty průměrné ceny a dávkování jednotlivých přípravků pro jednotlivé

28

kategorie chovaných zvířat, uvedených v tab. ověřených biotechnologických přípravků na www.vuzt.cz. Pro jednodušší výpočet se vybraly přípravky, které se aplikují přímo do krmných směsí, protože odpadají další náklady spojené s aplikací přípravku (mzdové náklady). Do zprávy předložené VUPP nebyly zahrnuty náklady na zavedení snižujících technologií v chovech skotu, neboť se neočekává do roku 2007 s jejich zařazení pod působnost zákona č.76/2002 Sb. o integrované prevenci. Nicméně je potřeba u chovů skotu počítat s náklady na zavedení snižujících technologií v rámci plnění Zásad správné zemědělské praxe. Celkově to znamená, že ročně je nutné do intenzivních chovů hospodářských zvířat (drůbeže a prasat) vložit 1118 mil. Kč mimo částky 3 500 mil. za obohacené klece.

29

Tabulka č. 8: Přehled BAT pro chovy drůbeže a odhad nákladů na jejich zavedení

BAT obecně

Drůbež Správná zemědělská praxe

BAT z hlediska emisí do půdy a ovzduší BAT z hlediska emisí do ovzduší

Krmná opatření

Ustájení drůbeže

Popis BAT technik Stanovit a zavést vzdělávací a výcvikové programy pro pracovníky farmy • Vést záznamy o spotřebě vody a energie, množství chovaných zvířat, vzniklých odpadech a polní aplikaci organických hnojiv a hnoje • Zpracovat havarijní plány pro případ nenadálých havárií nebo znečištění životního prostředí • Zavést programy obnovy a údržby zařízení k zajištění jeho správného chodu • Plánovat řádně činnosti, jako jsou dodávky materiálů, odkliz odpadů a odběr produktů • Plánovat řádnou aplikaci exkrementů na pole • fázový výkrm • krmiva s obsahem aminokyselin (lysin, methionin, threonin, tryptophan) • krmiva s obsahem fytázy nebo lehce stravitelného fosforu Nosnice - konvenční klecové systémy ustájení: • Klecový systém s odklizem trusu alespoň dvakrát týdně pomocí trusných pásů do uzavřeného trusného prostoru (4.5.1.4). • Vertikální bateriové klecové systémy s trusným pásem s nuceným sušením pomocí vzduchu, kde trus je odklízen alespoň jednou týdně do uzavřeného trusného prostoru (4.5.1.5.1) • Vertikální bateriové klecové systémy s trusným pásem s vylepšeným, nuceným sušením pomocí vzduchu, kde trus je ze stáje odklízen každých pět dní do uzavřeného trusného prostoru (4.5.1.5.3). • Vertikální bateriové klecové systémy s trusným pásem a s sušícím tunelem nad klecemi, kde trus je odklízen po 2436 hodinách do uzavřeného trusného prostoru (4.5.1.5.4). Nosnice – nekonvenční klecové systémy ustájení • Systém obohacených klecí Nosnice - neklecové systémy ustájení: • Systém ustájení na hluboké podestýlce s nuceným sušením (4.5.2.1.2). • Systém chovu nosnic na hluboké podestýlce s perforovanou podlahou a nuceným sušením trusu (4.5.2.1.3). • Voliérový systém (4.5.2.2). •

Brojleři •

Systém chovu kuřecích brojlerů na hluboké podestýlce v přirozeně ventilované hale vybavené bezúnikovým

30

A 40

B 100

100

0

50

20

C

D

0,032 40

10

100

0

60

60

100 90

0 0,1 0,005

0

-

80

158

30

829

20

508

10

124

0

3500

3500

0

553

553

0

-

0

-

0

-

374

•

Skladování exkrementů

• •

• •

Aplikace exkrementů BAT z hlediska úspor spotřeby vody

• • •

• • • • BAT z hlediska úspor spotřeby energie

• • •

•

•

Označení sloupců: A BCD-

napájecím systémem (2.2.2 a 4.5.3). Systém chovu kuřecích brojlerů na hluboké podestýlce v nuceně ventilované hale se zesílenou izolací, vybavené bezúnikovým napájecím systémem (4.5.3). aplikace biotechnologických přípravků BATem je uspořádání skladovacího zařízení pro drůbeží exkrementy tak, aby mělo dostatečnou kapacitu do dalšího zpracování nebo zapravení, BATem je skladování suchého trusu ve skladovacích prostorách s nepropustnou podlahou a dostatečným větráním. Pro polní hnojiště je BATem umístění hromad mimo oblasti s citlivými receptory, jako jsou vodní zdroje nebo lidská obydlí. aplikace biotechnologických přípravků BAT pro zapravování pevné frakce je zaorání během 12 hodin čištění stájí a jejich vybavení pomocí vysokotlakých čističů po každém produkčním cyklu. Je potřebné najít správnou rovnováhu mezi čistotou stáje a co nejnižším spotřebovaným množstvím vody; provádět pravidelné nastavování napájecího zařízení tak, aby se zabránilo únikům; uchovávat záznamy o naměřené spotřebě vody vyhledávat a opravovat úniky vody krmiva s obsahem aminokyselin (lysin, methionin, threonin, tryptophan) instalace vodoměrů na každou halu Izolace budov v oblastech s nízkou venkovní teplotou (koeficient prostupu tepla lepší než 0,4 W/m2/°C). Optimalizace provedení větracího systému v každé stáji tak, aby umožňoval nastavení správné teploty a dosahoval v zimních měsících minimální úrovně větrání. Zabránění zvyšování odporu proudění vzduchu ve větracím systému pravidelnými inspekcemi a čištěním ventilátorů a rozvodných potrubí Používání fluorescenčních svítidel

100

0

20 100

110 0

10

40 39

70

5

20 80

110 6

100

0

100

0

6

0,014 100

0

100 100 20

0 0 14

60

108

60

30 40

70

1

80

20

procento stávajícího využití náklady na administrativní činnost (neinvestiční protředky) v tis. Kč náklady na zavedení BAT na všech zařízení v mil. Kč průměrná cena alternativních alternativních možností, mil. Kč

Z výpočtu je zřejmé, že na změnu klecového ustájení nosnic do roku 2012 bude nutné vynaložit 3 500 mil., na ostatní BAT techniky pak rovnoměrně ročně vynaložit cca 450 mil. Kč do roku 2007.

31

110

Tabulka č. 9: Přehled BAT pro chovy prasat a odhad nákladů na jejich zavedení Prasata a prasnice BAT obecně Správná zemědělská praxe

Popis BAT technik

A

B

•

40

100

100

0

50

20

•

• • • • BAT z hlediska emisí do půdy a ovzduší

Krmná opatření

BAT z hlediska emisí do ovzduší

Ustájení prasnic a prasat

• • •

Skladování exkrementů

Stanovit a zavést vzdělávací a výcvikové programy pro pracovníky farmy Vést záznamy o spotřebě vody a energie, množství chovaných zvířat, vzniklých odpadech a polní aplikaci organických hnojiv a hnoje Zpracovat havarijní plány pro případ nenadálých havárií nebo znečištění životního prostředí Zavést programy obnovy a údržby zařízení k zajištění jeho správného chodu Plánovat řádně činnosti, jako jsou dodávky materiálů, odkliz odpadů a odběr produktů Plánovat řádnou aplikaci exkrementů na pole Fázový výkrm Krmiva s obsahem aminokyselin (lysin, methionin, threonin, tryptophan) Krmiva s obsahem fytázy nebo lehce stravitelného fosforu

Prasnice: • Plně nebo částečně roštová podlaha s vakuovým systémem pro pravidelný odkliz kejdy (4.6.1.1 a 4.6.1.6). • Částečně roštová podlaha s redukovanou hnojnou šachtou (4.6.1.4). • Hnojné koryto pod podlahou (4.6.2.4) Výkrmová prasata: • Plně roštová podlaha s vakuovým systémem pro pravidelný odkliz kejdy (4.6.1.1). • Částečně roštová podlaha s redukovanou hnojnou šachtou s šikmými stěnami a vakuovým systémem. • Částečně roštová podlaha s centrální, konvexní pevnou podlahou nebo s vyspádováním podlahy za kotce, kalištěm se šikmými stěnami a vyspádovanou hnojnou šachtou (4.6.4.2). • Aplikace biotechnologických přípravků • Hnojné koryto pod podlahou (4.6.2.4) •

•

BATem je uspořádání skladovacího zařízení pro prasečí exkrementy tak, aby mělo dostatečnou kapacitu do dalšího zpracování nebo zapravení. aplikace biotechnologických přípravků

32

C

D

0,032 40

10

100

0

60

60

100 90

0 0,1

0

-

0,005

10

186

0

758

80

373

10

574

0

2330

80

387

20

152

80

1148

60

204

30

110

439

918

157

•

Faremní zpracování exkrementů

Aplikace exkrementů

BAT z hlediska úspor spotřeby vody

BAT z hlediska úspor spotřeby energie

Označení sloupců: A BCD-

Jako BAT je zakrytí lagun, při využitím následujících možností: • Mechanická separace prasečí kejdy využitím uzavřených systémů (např. odstředivky, tlakové šnekové separátory) k minimalizování emisí amoniaku (4.9.1) • Anaerobní fermentace v bioplynovém zařízení s ošetřením plynných emisí ze spalování bioplynu (4.9.7) • BATem je rozmetání a zapravení kejdy během 24 hodin • BATem je využití systémů přímé aplikace kejdy do půdy (vlečené botky, vlečené hadice, injektáž – otevřená, uzavřená štěrbina) • Čištění stájí a jejich vybavení pomocí vysokotlakých čističů po každém produkčním cyklu. Je potřebné najít správnou rovnováhu mezi čistotou stáje a co nejnižším spotřebovaným množstvím vody; • Provádět pravidelné nastavování napájecího zařízení tak, aby se zabránilo únikům; • Uchovávat záznamy o naměřené spotřebě vody • Vyhledávat a opravovat úniky vody • Krmiva s obsahem aminokyselin (lysin, methionin, threonin, tryptophan) • Instalace vodoměrů na každou halu • Využívání přirozeného větrání tam kde je to možné, což vyžaduje příslušné uspořádání stáje a prostorové plánování s ohledem na směr převládajících větrů, který zvýší proudění vzduchu ve stáji. Tohoto lze využít u nově plánovaných zařízení. • Optimalizace provedení větracího systému v každé stáji tak, aby umožňoval nastavení správné teploty a dosahoval v zimních měsících minimální úrovně větrání. • Zabránění zvyšování odporu proudění vzduchu ve větracím systému pravidelnými inspekcemi a čištěním ventilátorů a rozvodných potrubí • Používání fluorescenčních svítidel

0

-

30

30

115 10

200

70

8

20

30

100

0

100

0

100

0

100 100

0 0

40

7

0

-

90

4

7

15

80

2

40

24

procento stávajícího využití náklady na administrativní činnost (neinvestiční prostředky) v tis. Kč náklady na zavedení BAT na všech zařízení v mil. Kč průměrná cena alternativních alternativních možností, mil. Kč

Na zavádění IPPC do chovů prasat a prasnic bude potřeba každoročně do roku 2007 vynaložit cca 668 mil. Kč.

33

19

5. Analýza zařízení z pohledu požadavků na spotřebu energie. Zařízení spadající pod zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci (IPPC) by měly být v duchu směrnice 96/61/EC kromě jiného provozovány tak, aby energie byla využívaná účinně. Musí být přijata veškerá opatření – zejména zavedení „nejlepších dostupných technik (BAT)“ – ke snížení přímého i nepřímého znečišťování životního prostředí. To zahrnuje také veškeré znečištění, které pochází z užití energie. S ohledem na definici zařízení dle směrnice o IPPC (stacionární jednotka, ve které probíhá jedna či více činností uvedených v příloze I směrnice, a jakékoliv další s tím spojené činnosti, které po technické stránce souvisejí s činnostmi probíhajícími v daném místě a mohly by ovlivnit emise a znečistění) je v řadě případů potřeba zabývat se nejen energetickou účinností týkající se přímo výrobní činnosti, ale i energetickou účinností v podniku jako celku (vytápění budov, osvětlení, pomocné provozy, apod.). Rovněž je třeba upozornit na skutečnost, že odvození „čistých“ nákladů vyvolaných požadavkem na účinné využívání energie rámci IPPC, nelze jednoznačně oddělit od dopadů další legislativy z oblasti ochrany životního prostředí a hospodaření s energií. 5.1. Zdroje informací Hlavním zdrojem informací při posuzovaní nejlepších dostupných technik (BAT) z pohledu požadavků na efektní využívání energie pro jednotlivé sektory byly referenční dokumenty (BREF) Evropské unie, energetické audity, žádosti o vydání IPPC povolení vypracované firmou ENVIROS s.r.o. a Rámcová analýza technických, ekonomických a sociálních dopadů IPPC v ČR (6/2001) zpracovaná pro MŽP. Vertikální BREF dokument zabývající se energetickou účinností v provozech spadajících pod IPPC zatím nebyl vydán (v květnu 2005 byla založena – pracovní skupina v Seville). První návrh BREF je plánován na polovinu r. 2006. Pro potřeby této analýzy se vycházelo s následujících dokumentů: ™

BREF - Velké spalovací zařízení (dokončen květen 2005),

™

BREF - Průmysl potravin, nápojů a mléka (dokončen, červen 2005),

™

BREF -Jatka a zpracování vedlejších živočišních produktů (schválený, květen 2005),

™

BREF - Cement a vápno (schválený, prosinec 2001),

™

BREF - Intenzivní chov drůbeže a prasat (schválený, červenec 2003), Energetické audity a žádosti o vydání IPPC povolení vypracovaných společnosti ENVIROS s.r.o. (Masokombinát Polička, Drůbežárna Xaverov, Danone Benešov, General Bottlers ČR, Coca Cola Kyje, Unilever ČR, Pivovar Velké Popovice, 34

Pivovar Plzeňský Prazdroj, TTD Cukrovary Dobrovice, Pražské pivovary, SETUZA). 5.2 Analýza V úvodu je nutné připomenout, že účinné užití energie je požadavkem horizontálním. Z toho vyplývá, že zpracování této oblasti se v jednotlivých BREF liší nejenom z důvodu odlišnosti průmyslových odvětví, ale i z podstaty spotřeby, výroby a rozvodu energie. Nejprve jsou uvedena všeobecná opatření BAT společná pro všechna odvětví potravinářského průmyslu. Další části jsou členěny podle přílohy č. 1 zákona č.76/2002 Sb. S přihlédnutím na jednotlivé procesy v oblasti potravinářské výroby. Beznákladová opatření zahrnují minimální náklady a týkají se hlavně zefektivnění činnosti organizace. Nízkonákladová opatření se pohybují do 0,5 mil. Kč. Vysokonákladová opatření jsou ve výškách nad 0,5 mil Kč a povětšinou se jedná o desítky mil. Kč. 5.2.1. Všeobecné BAT pro zařízení spadající pod kategorie 6.4., 6.5. a 6.6. zákona č. 76/2002 Sb.

č.

1.

2.

3.

4.

Nejlepší dostupné techniky Aplikace Systému energetického řízení a kontroly (+ chladu)

Technický popis opatření

Bližší popis je uveden pod tabulkou

Rekuperace odpadního tepla Rekuperace recirkulací spalin, odpadního tepla instalace tepelních čerpadel a výměnníku tepla Výroba tepla a elektrické energie Kogenerace ve výrobních (cukrovary, procesech pivovary, vyžadujících mlékárny) stabilní poměr v potřebě tepla/elektřiny Výměníky tepla Instalace deskových s vysokou výměníků místo účinností (např. trubkových. deskové

Úspora energie

Přínosy z hlediska ochrany živ. prostředí

Investice

5 – 15 % vstupní energie

Snížení spotřeby energií a redukce emisí

1 – 3 mil. Kč

30 – 80 % odpadního tepla může být znovu využito

Snížení emisí do ovzduší, úspora energie

0,5 – 3,5 mil. Kč

Zvýšení využití primárních paliv, úspora 10 % energie v palivu

Snížení emisí do ovzduší, úspora energie

5 mil. Kč a více

Zvýšení energetické účinnosti procesu na 80 – 90 %,

Snížení emisí do ovzduší, úspora

0,1 – 1 mil. Kč /kus

35

výměníky)

snížení emisí CO2 energie o5–8% Snížení emisí do Snížení ztrát ovzduší, tepla/chladu o 80 úspora – 86 % energie a paliv

5.

Izolace potrubních vedení páry/teplé vody/chladu

Izolace potrubních vedení vhodnými izolačními materiály

6.

Zvýšení účinnosti kompresorů při výrobě tlakového vzduchu

Náhrada pístových kompresorů šroubovými, rekuperace odpadního tepla z kondenzace chladiva

7.

Kontrola výkonu/rychlost i elektromotorů (čerpadel, ventilátorů, atd.)

Instalace frekvenčních měničů na vhodné elektromotory

Suché čištění zařízení

Úspora Úspora energie energie, V co největší potřebné k ohřevu snížení možné míře vody (na ohřev 1 množstva nahrazení mokrého m3 vody z 10 °C odpadních čistění vysáváním a na 80 °C je vod, stíráním snížení potřeba 0,25 GJ tepla) spotřeby detergentů

Beznákladová resp. nízkonákladové opatření

Odmrazovaní použitím teplého vzduchu od kompresoru

Snížení spotřeby energie

90 000 Kč / výparník

Výparní teplota amoniaku je vyšší u deskového 20 % elektřiny výměníku než u spirálovitého chladiče

Snížení emisí do ovzduší, úspora energie

0,1 – 1 mil. Kč /kus

Pravidelná vizuální Snížení spotřeby o a sluchová kontrola cca. 6 % na 100 rozvodů stlačeného kPa vzduchu, spojů a

Snížení ztrát tlakového vzduchu,

Beznákladová opatření

8.

9.

10.

11.

Automatické odmrazování výparníků v chladících zařízeních Použití deskových tepelných výměníků při předchlazení ledový vody amoniakem Kontrola a údržba tlakovzdušných systémů

Úspora elektřiny1)

20 % elektřiny

Úspory závisí na počtu výparníků 100 000 kWh/rok

36

1000 Kč / 1 m délky hl. potrubí DN 210

Úspora energie

Vysokonákladová opatření 1 – 2,5 mil. Kč

Úspora energie

Cena za frekvenční měnič závisí od výkonu motoru (např. 5,5 kW – cca 18000 Kč)

pneumatických zařízení 1)

úspora energie

při průměrné roční kondenzační teplotě chladiva 30°C lze předehřát teplou užitkovou vodu („TUV“) v množství 600 m3/den na 22°C a tak ušetřit 8 372 kWh/den tepelné energie. To při 250 pracovních dnech v roce představuje úsporu tepelné energie ve výši 2 093 MWh/rok

Energetické řízení je z pohledu IPPC nejlepší dostupnou technikou pro zvyšování energetické účinnosti a snižování negativních vlivů na životní prostředí. Formalizovaný a strukturovaný systém energetického řízení jako nezbytná podmínka prokázání shody s požadavky IPPC je vyžadován např. ve Velké Británii, kde se musí zaměřit na několik závazků a postupů, které lze rozčlenit do oblastí: politiky, plánování, organizace, monitoringu a řízení, podávání zpráv a zpětné kontroly. Cílem energetického řízení na úrovni podniků je minimalizace nákladů na energii z krátkodobého i dlouhodobého hlediska při zajištění dodávky množství energie pro výrobu v požadované kvalitě. Nástroji a technikami energetiky řízení jsou m.j.: • Energetický audit • Benchmarking - srovnávací analýza • Monitoring a Targeting (M&T) – metoda je založená na sběru, vyhodnocování dat a realizaci nápravných opatření.v oblasti energetického řízení použita v existující struktuře podniku, která Podle informací z jednání TWG se předpokládá, že energetické řízení bude zařazeno jako jedna z BAT v BREFu EU. 5.2.2. A Zařízení spadající pod kategorii 6.4. a) zákona č. 76/2002 Sb. Přehled doporučených BAT pro jatka o kapacitě porážky větší než 50 t denně s vyčíslením nákladů na jejich realizaci:

Č.

1.

2.

Nejlepší dostupné techniky Signalizace překročení povoleného časového limitu otevřených dveří

Technický popis opatření Dveře chladících boxů vybavit mikrospínači a signalizačním zařízením

Instalace Rekuperace tepla na rekuperátorů tepla chladících zařízeních na a předehřev vody straně kondenzace chladící směsi

37

Úspora energie

Přínosy z hlediska ochrany živ. prostředí

Investice

Závisí od velkosti dveří a počtu chladících místností

Sekundární snížení emisí a spotřeby energie

Nízkonákladová opatření (do 10 000 Kč)

Zvýšení energetické účinnosti procesu a úspora energie 1)

Sekundární snížení emisí

1 až 5 mil. Kč

Zvýšení energetické účinnosti procesu a úspora energie

Sekundární snížení emisí

0,3 – 0,5 mil. Kč / rekuperátor

4.

Použití „tekutého“ ledu jako chladícího média (směs vody, nemrznoucí směsi, antikorozního přípravku a krystalů ledu)

30 – 60 % zvýšená Instalace zařízení chladící na výrobu ledu, schopnost systému čerpadel a v porovnaní výparníků. s použitím solanky

Snížení spotřeby energie, snížení rizika havárií a případného ohrožení okolí, ochrana ozonové vrstvy

Vysokonákladová opatření, 1,5 – 3 mil. Kč

5.

Automatická kontrola teploty vody/páry v potrubích/hadicích

Instalace termostatických ventilů

Snížení spotřeby paliv

1 500 Kč / otopné těleso

6.

Omezování přímé spotřeby páry v technologii a ve vytápění

3.

7.

Instalace rekuperátorů na Rekuperace tepla na vedeních vzduchotechnických odpadního systémech a ze spalin vzduchu, resp. spalin

Úspora energií při sterilizace nožů

8.

Kondenzační/parní opařování prasat (vertikální opařování)

9.

Chlazení těl zpracovaných zvířat

Do 10 % na vytápění

Nahrazování používání páry Úspora teplou vodou nebo energie 2) používaní výměníků tepla Snížení teplotních ztrát, snížení Použití množství zaizolovaných a odpadních uzavřených vod, snížení sterilizátorů nožů, spotřeby sterilizace nožů energie až o nízkotlakou párou 75 % (úspora 2500 GJ/rok) Výsledná spotřeba energie je na úrovni cca. Použití vlhkého 5,2 kWh/t vzduchu o teplotě (úspora 60 – 62 °C energií o 20 % oproti cirkulační metodě) Rozprašování 50 % úspora vodní mlhy (10 – energie 38

Snížení spotřeby 0,25 – 1 mil paliv, emisí Kč do vod a do ovzduší Snížení spotřeby energie potřebné na ohřev vody, snížení spotřeby vody

Vysokonákladová opatření 0,5 – 1 mil Kč

Úspora energie, snížení spotřeby vody oproti klasickému opařování teplou vodou

Vysokonákladová opatření

Zvýšená spotřeba

Vysokonákladová

rozprašováním vodní 100 µm) mlhy v tunelovým chladiči. Chladící proces cca. 3 hodiny. 1)

potřebné na chlazení a ventilaci

vody

opatření 5 – 10 mil Kč

např. předehřev 7000 m3 napájecí vody z 10 °C na 30 °C ušetří 590 GJ

2)

instalací 30 kW plynového turbokotle se dosáhne roční úspora energie 350 GJ

5.2.2 B Zařízení spadající pod kategorii 6.4. b) zákona č. 76/2002 Sb. Zařízení na úpravu a zpracování za účelem výroby potravin nebo krmiv ze živočišních surovin (jiných než mléka) o výrobní kapacitě větší než 75 t hotových výrobků denně a rostlinných surovin s výrobní kapacitou větší než 300 t hotových výrobků za den (v průměru za čtvrtletí). a) zpracování masa a drůbeže

Č.

1.

Nejlepší dostupné techniky

Technický popis opatření

Úspora energie

Přínosy z hlediska ochrany živ. prostředí

Investice

„Vločkový“ led se používá na chlazení směsi masa – jeho Snížení použití je Úspora spotřeby Minimalizace výroby a 0,5 – 3 mil možné energie 20 použití „vločkového“ ledu vody a úspora Kč minimalizovat – 40 % energie vhodným smíšením zmraženého a studeného masa

b) pivovary

Č.

Nejlepší dostupné techniky

1.

Opětné použití teplé vody z chlazení mladiny

Technický popis opatření

Úspora energie

Získávání tepla Úspora v tepelném energie,

39

Přínosy z hlediska ochrany živ. prostředí Snížení spotřeby

Investice Do 10 mil Kč

(CIP, sterilizace, čištění flašek)

2.

Využití odpadního tepla z vaření piva

výměníku při chlazení mladiny na fermentační teplotu

(na ohřev 1 m3 vody z 10 °C na 100 °C je potřeba 0,3 GJ tepla)

Kondenzace par odtahovaných z varen piva

Úspora energie okolo 150 MJ/hl

energie, snížení emisí zápašných látek Snížení spotřeby energie, snížení emisí zápašných látek, snížení spotřeby vody

Vysokonákladová opatření 5 – 15 mil Kč

c) cukrovary

Č.

1.

Nejlepší dostupné techniky

Vyslazené řízky sušit v parních nebo v dvoustupňových (vysokoteplotních) sušárnách

Úspora energie

Přínosy z hlediska ochrany živ. prostředí

Investice

Zvýšená energetická účinnost sušení o 15 – 18 %

Snížení emisí tuhých látek a zápachu, para na výstupe může být použita v dalším technologickém procesu, zvýšení produkce odpadních vod

Vysokonákladová opatření, cena vysokoteplotní sušárny se pohybuje kolem 300 mil Kč, cena dvoustupňové sušárny je 390 mil. Kč

Technický popis opatření Řízky jsou sušeny teplem (spaliny, pára) vznikajícím spalováním paliv (BAT – zemní plyn), před sušením je potřeba co největšího odstranění vody např. lisováním

d) výroba nealkoholických nápojů Platí všeobecné BAT uvedené v kapitole 2.1.

e) výroba krmiv Platí všeobecné BAT uvedené v kapitole 2.1.

40

5.2.2. C Zařízení spadající pod kategorii 6.4. c) zákona č. 76/2002 Sb. Zařízení na úpravu a zpracování mléka, kde množství odebíraného mléka je větší než 200 t denně (v průměru za rok).

Č.

Nejlepší dostupné techniky

1.

Várkové pastéry nahradit kontinuálními

2.

Využití zůstatkového tepla na předehřátí mléka vstupujícího do pastéru

3.

Redukce velikosti homogenizátoru

Technický popis opatření Pasterace probíhá dvěma způsoby: 1.při teplotě 72 – 75 °C a čase 15 – 240 sek. 2. při teplotě 85 – 90 °C a čase 1 – 25 sek. Předehřátí mléka vstupujícího do pastéru odpadním teplem za pasterizace

Částečná homogenizace čerstvého mléka

Úspora energie

Přínosy z hlediska ochrany živ. prostředí

Investice

30 – 60 % tepla

Snížení spotřeby energií a množstva Vysokoprodukovaných nákladová odpadních vod opatření v porovnání s várkovými pastéry

80 - 90 % tepla

Vysokonákladová Snížení spotřeby energie opatření 5 – 10 mil Kč

Úspora elektrické energie do 65 %

Poloviční náklady na homogenizační nádrž Snížení (podle spotřeby energie kapacity), vysokonákladová opatření 5 – 10 mil Kč

Spotřeba energie (v kWh/l přijatého mléka) v smyslu BAT při výrobě čerstvého mléka by měla být 0,07 – 0,2 a 0,3 – 0,4 Wh/l při výrobě sušeného mléka. Spotřeba energie při výrobě mražených krémů by ve smyslu BAT měla být 0,6 – 2,8 kWh/kg zmrzliny.

41

5.2.3. Zařízení spadající pod kategorii 6.5. zákona č. 76/2002 Sb. Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu o kapacitě zpracování větší než 10 t denně.

Č.

1.

Nejlepší dostupné techniky

Technický popis opatření

Využití hydrolýzy, přímé páry, Kontinuální mechanického zpracování čerstvých odstranění vody surových kůží a v dekantéru a chlupů/štětin odpaření zbytkové vody v odparce

Úspora energie

Přínosy z hlediska ochrany živ. prostředí

Snížení Potenciální produkce úspora 40 – odpadních 50 % tepelní vod emisí energie do ovzduší

Odstraňování vody z krve parní koagulací

Koagulace krve přímím vstřikováním páry, separace jednotlivých fází v dekantéru a sušení

3.

Použití více stupňových výparníků

Úspora energie, výsledná Odstraňování vody potřeba z kapalných směsí energie se při tlaku do 50,7 kPa sníží k hranici 400 – 450 kWh/t

4.

Zpracování krve – koncentrace krevní plasmy

Voda se Reverzní osmózou a z krve Úspora vakuovým energie odstraňuje odpařováním už při 40 °C

5.

Izolování vnějšího Teplotní izolace povrchu van zařízení k odstranění vhodným izolačním tuku z kostí materiálem

2.

42

Úspora energie do 50 % (v Úspora závislosti na energie použité sušárny)

Úspora energie 1)

Úspora energie

Snížení teplotních ztrát a úspora energií

Investice

Vhodné pro provozy se vstupem 2 – 5 t/h čerstvého peří. Nevhodná investice pro provozy s malým množstvím zpracovávané krve, vysokonákladová opatření Vhodné pro provozy zpracující více než 50 000 tun surovin ročně (tuk, želatina, atd.), vysokonákladová opatření Nákladné čištění a údržba filtračních membrán Vysokonákladová opatření 0,5 – 1,5 mil Kč

1) zateplení 18 nádrží o průměru 2,8 m a výšce 3,7 m určených ke skladování látky o teplotě 60 °C by vedlo k roční úspoře tepelné energie 6 700 GJ 5.2.4. Zařízení spadající pod kategorii 6.6. zákona č. 76/2002 Sb. Zařízení intenzivního chovu drůbeže nebo prasat mající prostor pro více než 40 000 kusů drůbeže; 2 000 kusů prasat na porážku (nad 30 kg), nebo 750 kusů prasnic.

Č.

1.

Nejlepší dostupné techniky

Mechanickou ventilaci nahradit ventilací přirozenou

2.

Použití úsporných svítidel

3.

Izolace budov v oblastech s nízkou okolní teplotou

4.

Technický popis opatření

Režim osvětlení hal (plný výkon 1/3 dne)

Výměna energeticky náročných svítidel za šetrná Tepelné zaizolování budov (součinitel přestupu tepla 0,4 W/m2/°C nebo lepší)

Úspora energie

Přínosy z hlediska ochrany živ. prostředí

Investice

100 % Úspora elektřiny na energie větrání

Beznákladová (už při projektování nových budov)

20 – 50 % elektřiny

Úspora energie

Nízkonákladová opatření

Úspora energie

Vysokonákladová opatření 1000 – 1500 Kč/m2

Úspora energie

Beznákladová (organizační) nebo nízkonákladová opatření

Snížení teplotních ztrát o 20 – 35 %

Automatizovaná kontrola do 40 % intenzity elektřiny osvětlení v halách

5.3. Závěr Problematiku energetické účinnosti v rámci požadavků zákona o integrované prevenci (IPPC) by bylo vhodné řešit v kontextu specifických podmínek ČR, s využitím existujících legislativních nástrojů. Zákon o hospodaření energií stanovuje svými vyhláškami parametry energetické účinnosti, kterých je třeba dosáhnout v nových a rekonstruovaných zařízeních i budovách, vyžaduje realizaci energetického auditu a naplnění jeho nákladově efektivních doporučení. Energetický audit je možné využít k vytvoření plánu postupného zvyšování 43

energetické účinnosti a snižování emisí pocházejících z užití energie s kvantifikovanými cíli v čase. Tento plán, obsahující seznam konkrétních kroků k postupnému zlepšování v oblasti účinnosti užití energie, by podnik měl povolujícímu úřadu předkládat. Prokazování a kontrolu dosahování takového plánu umožňuje vhodně nastavený, formalizovaný systém energetického řízení. Proto by energetické řízení mělo představovat jeden ze základních BAT požadavků povolujících úřadů. Je to názor zpracovatele, který se zabývá hospodářskou činností spojenou s prováděním energetických auditů.

44

6. Systém environmentálního řízení Systém environmentálního řízení (EMS – Environmental Management System) je systém řízení podniků, který zohledňuje dopady na životní prostředí, zajišťuje soulad řízení výrobních aktivit s řešením jejich negativních vlivů na životní prostředí. EMS je možný realizovat třemi způsoby: • zavedení EMS podle norem řady ISO 14000 • zavedení EMS podle Programu EMAS • zavedení neformálního EMS Normy řady ISO 14000 mají mezinárodní platnost. Program EMAS (Eco Management and Audit Scheme) byl vytvořen na úrovni Evropské unie. Upravuje jej Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS), které Česká republika převzala formou vládního usnesení a vytvoření Národního programu zavedení systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (zkráceně Aktualizovaný program EMAS). Třetí možnost - zavedení neformálního EMS (bez certifikace) - využívají především malé a střední podniky, jimž finanční prostředky či časové a personální kapacity brání v implementaci "plnohodnotného" formálního systému. Zlepšení environmentálního profilu a fungování environmentálního řízení mohou být pro tyto podniky důležitější než tvorba veškeré potřebné dokumentace a vlastnictví certifikátu. Srovnání ISO 14000 a EMAS Environmentální řízení představuje především vlastní systém - EMS. Vedle něj se však příslušné normy (ISO 14000 i EMAS) a související dokumenty zaobírají ještě mnohými dalšími otázkami podnikového environmentálního řízení. Normy řady ISO 14000 zahrnují : systém environmentálního řízení, environmentální auditing , hodnocení environmentálního profilu, hodnocení životního cyklu (LCA), slovníček, environmentální aspekty výrobků a environmentální reporting

Činnosti Nařízení č. 761/2001 a výkladové dokumenty, které k němu byly vydány.

Nařízení č. 761/2001

Systém environmentálního řízení Environmentální auditing a ověřování Environmentální prohlášení (reporting) Environmentální aspekty Logo EMAS

Rozhodnutí Komise o zásadách provádění EMAS

Environmentální auditing a ověřování Logo EMAS

Doporučení Komise o zásadách provádění EMAS

Environmentální prohlášení Účast zaměstnanců na procesu neustálého zlepšování Identifikace environmentálních vlivů

Doporučení Komise o návodu pro implementaci EMAS

Environmentální indikátory (hodnocení environmentální profilu)

45

Oproti normám řady ISO 14001 tedy EMAS nezahrnuje oblast environmentálního označování, která je řešena samostatnými předpisy, ani otázky související s hodnocením životního cyklu. Naproti tomu se však šířeji zabývá účastí zaměstnanců v procesu neustálého zlepšování, identifikací environmentálních vlivů a možností využívání loga EMAS. Další rozdíl mezi ISO 14000 a EMAS je také v požadavcích na vlastní systém environmentálního řízení. EMAS totiž mezi povinné údaje zařazuje některé prvky, které norma ISO 14001 pouze doporučuje nebo se jimi vůbec nezabývá. Patří mezi ně především tyto prvky: • environmentální přezkoumání; • četnost provádění auditů (certifikačních); • publikace a ověřování environmentálního prohlášení; • soulad s legislativou; • posuzování nepřímých environmentálních aspektů; • aktivní účast zaměstnanců na procesu neustálého zlepšování; • využívání loga.

Pod pojmem environmentální přezkoumání se rozumí „úvodní podrobná analýza problémů ochrany životního prostředí, dopadů a plnění aktivit souvisejících s činnostmi organizace". Jde tedy o přezkoumání současného chování organizace na poli ochrany životního prostředí s cílem zvážit všechny její environmentální aspekty a vytvořit tak základ pro vybudování kvalitního EMS. Zatímco organizace zavádějící EMAS musí toto přezkoumání provést povinně, norma ISO 14001 jej pouze doporučuje. V praxi je však přezkoumání při zavádění EMS podle ISO 14001 běžně prováděno, čímž se rozdíl mezi oběma předpisy více méně stírá. Obdobným způsobem se ISO norma od EMAS (ne)liší i v otázce četnosti certifikačních auditů. V případě EMAS nehovoříme o certifikačním auditu, nýbrž o ověřování environmentálního prohlášení. V případě EMAS je explicitně stanovena minimálně tříletá perioda, kdežto norma ISO 14001 žádné takové časové omezení neobsahuje. V realitě ovšem certifikační orgány omezují platnost svých certifikátů na dobu 3 let, a tak zmíněný rozdíl opět existuje převážně jen na papíře. Environmentální prohlášení představuje environmentální zprávu, jejímž účelem je "poskytnout veřejnosti a dalším zúčastněným stranám informace o environmentálním dopadu a vlivu činnosti organizace na životní prostředí a neustálém zlepšování tohoto vlivu." Je považováno za důkaz otevřenosti organizace a její vstřícné komunikace s okolím, na kterou klade EMAS velký důraz. Naproti tomu norma ISO 14001 publikaci žádné environmentální zprávy nevyžaduje a pokud jde o komunikaci s okolím, zmiňuje se pouze o nutnosti vytvoření postupů pro reakce na podněty od externích zainteresovaných stran a o povinnosti "zvažovat postupy pro externí komunikaci týkající se významných environmentálních aspektů."

46

Obsahem environmentálního prohlášení podle EMAS musí být především: • popis organizace a přehled jejích činností, výrobků a služeb; • environmentální politika a stručný popis systému environmentálního řízení

organizace; • popis přímých a nepřímých environmentálních aspektů a vysvětlení charakteru

dopadů souvisejících s těmito aspekty; • popis obecných a specifických environmentálních cílů; • přehled dostupných údajů o vlivu činnosti organizace na životní prostředí; • další faktory týkající se vlivu činnosti organizace na životní prostředí (např.

dodržování legislativy); • jméno a akreditační číslo environmentálního ověřovatele a datum schválení.

Soulad s legislativou. Obecně lze říci, že EMAS tento soulad striktně vyžaduje, zatímco norma ISO 14001 tak přísná není a umožňuje i certifikaci společnosti, která zákonné požadavky nedodržuje. V praxi však velmi záleží na pohledu certifikačního orgánu, jenž podnikový systém řízení posuzuje. V Nařízení č. 761/2001 je jasně stanoveno, že organizaci, která porušuje právní požadavky týkající se ochrany životního prostředí, musí být odmítnuta (případně pozastavena) registrace v Programu EMAS. Norma ISO 14001 však takto jednoznačně nemluví. Vyžaduje sice, aby environmentální politika "obsahovala závazek plnit požadavky platných zákonů a nařízení na ochranu životního prostředí", avšak již se nezmiňuje, jakým způsobem postupovat v případě nedodržení tohoto závazku. V praxi pak někteří posuzovatelé chápou zmíněné nedodržení jako systémový nesoulad a certifikát neudělí, jiní se ale takovéhoto výkladu nedrží a nedodržení předpisů za překážku certifikace nepovažují. Norma ISO 14001 se také nezabývá oblastí nepřímých environmentálních aspektů. Hovoří se v ní pouze o aspektech, které může organizace řídit, a to především "z pohledu vstupů a výstupů spojených s její činností, výrobky a/nebo službami" - tedy o aspektech přímých (emise, odpady, riziko nehod apod.). Nařízení č. 761/2001 jde v úvahách o environmentálních aspektech dále, neboť se zabývá i těmi aspekty, jež organizace nemůže plně kontrolovat, avšak může je částečně ovlivnit - tedy nepřímými environmentálními aspekty. Řadí mezi ně např.: • problémy související s výrobky (např. design, vývoj, balení, přeprava, použití,

odpad); • výběr a složení služeb (např. doprava); • kapitálové investice, poskytování půjček a pojišťovací služby; • správní a plánovací rozhodnutí; • chování dodavatelů a subdodavatelů.

47

Hlouběji než ISO 14001 jde EMAS také v otázce aktivní účasti zaměstnanců v rámci EMS. Obě normy vyžadují, aby "všichni zaměstnanci, jejichž práce může mít významný dopad na životní prostředí, byli odpovídajícím způsobem vycvičeni." Musí být seznámeni s významem dodržování environmentální politiky a požadavky systému environmentálního řízení, environmentálními dopady jejich pracovních činností a možnými následky nedodržení stanovených postupů. EMAS však navíc zdůrazňuje potřebu zapojit zaměstnance také "do procesu neustálého zlepšování celkového vlivu činnosti organizace na životní prostředí." Za tímto účelem navrhuje různé formy této účasti, jako jsou např. systém zlepšovacích návrhů, skupinová projektová práce nebo výbory na ochranu životního prostředí. Posledním prvkem systému, který od sebe normu ISO 14001 a EMAS odlišuje, je možnost využívání loga. Pokud má podnik platnou registraci v Programu EMAS, může za přesně stanovených podmínek používat logo EMAS. To má informovat veřejnost a další zainteresované strany o účasti podniku v programu, tedy o zavedení EMS, snižování environmentálních dopadů podnikových činností, výrobků a služeb, otevřené komunikaci s okolím, shodě s právními předpisy atd. Logo existuje ve dvou verzích pro různé způsoby použití. Pokud jde o společnosti se zavedeným EMS podle normy ISO 14001, ty mohou po předcházející dohodě s certifikačním orgánem využívat jeho logo. Z uvedených odlišností je patrné, že požadavky a prvky systému environmentálního řízení podle ISO 14001 tvoří podmnožinu požadavků EMAS. Pokud tedy podnik získá ověření a registraci v EMAS, automaticky tím vyhovuje i normě ISO 14001. Vzájemný soulad v základních požadavcích na systém environmentálního řízení je ještě umocněn faktem, že pro znění přílohy I Nařízení č. 761/2001, specifikující požadavky na vlastní systém, bylo použito textu oddílu 4 normy ISO 14001. Proces registrace v Programu EMAS Pokud chce organizace dosáhnout registrace v Programu EMAS musí uskutečnit následující kroky: • provést úvodní environmentální přezkoumání; • s ohledem na výsledky přezkoumání zavést systém environmentálního řízení; • provést nebo nechat provést environmentální audit; • připravit environmentální prohlášení; • nechat ověřit, zda environmentální přezkoumání, systém řízení, postup auditu a

environmentální prohlášení splňují požadavky Nařízení č. 761/2001; • nechat schválit environmentální prohlášení environmentálním ověřovatelem; • doručit schválené environmentální prohlášení příslušnému subjektu (Agentura

EMAS), a po registraci toto prohlášení zpřístupnit veřejnosti. Pro udržení registrace je potřeba nechat pravidelně ověřovat systém environmentálního řízení a schvalovat environmentální prohlášení. Organizace musí každoročně vypracovat a nechat ověřit aktualizované environmentální prohlášení, zahrnující změny, ke kterým od minulého ověřování došlo; minimálně jednou za tři roky

48

pak vypracovává a nechává ověřovat "velké" environmentální prohlášení. (Jedná se o obdobu každoročních dozorových a tříletého certifikačního auditu, jež probíhají v rámci EMS podle ISO 14001.) Systém omezování rizik – další opatření k zajištění plnění povinností preventivního charakteru Snižování rizika je vždy spojeno se zvyšováním nákladů. Nutno najít hranici, na kterou je možné únosné riziko snížit, aby byly přijatelné i vynaložené náklady. Vyhodnocení: • politicko hospodářských aspektů ( veřejné mínění, osvěta, dodržování mezinárodních dohod a úmluv, možné sankční režimy) • vlivu na obyvatelstvo ( ochrana zdraví člověka, znečišťování ovzduší, kvalita a schopnost regenerace přírodních zdrojů, změna krajiny pro rekreační účely, sociální a ekonomické vlivy ) • možnosti zabezpečení nejlepší dostupné techniky • dopravy, infrastruktury • environmentálních rizik při možných haváriích Plán odborného vzdělávání pracovníků zařízení Z pohledu podniku: Pravidelné měsíční školení pracovníků zařízení zaměřené na dodržování stanovených technologických postupů ve vztahu k životnímu prostředí, možností inovace, bezpečnostních předpisů. Z pohledu MZe: Vymezení témat školení - min. 4 ( Zákon o integrované prevenci č. 76/ 2002 Sb., včetně všech navazujících předpisů, Žádost o vydání integrovaného povolení, Nejlepší dostupné techniky v příslušných oborech, Systém environmentálního řízení , Předpokládaný systém průběžných kontrol a možné sankční režimy ). Vymezení cílové skupiny účastníků: odpovědní manažeři podniků za danou oblast Předpokládaná časová dotace: 1 denní kurz po 8 hod. x 4 témata x 2 opakovat ( předpoklad 40 účastníků ) = 64 výukových hodin Náklad na účastníka: 1000 x 64 = 64 000 Kč 1500 x 64 = 96 000 Kč Zabezpečení podkladových materiálů: 80 účastníků x 500 = 40 000 Kč Certifikace účastníků: 8 000 Kč Předpokládané neinvestiční výdaje:

112 000 – 144 000 Kč

49

8. Závěry Odhad celkových nákladů v resortu zemědělství Tabulka č.10: Hrubý odhad ekonomických dopadů vyplývajících z povinností uložených zákonem č. 76/2002 Sb. na provozovatele zařízení v resortu zemědělství za jeden rok pro období 2005 - 2012 Položka Počet zařízení Investiční náklady, mil. Kč Environmentální management, mil. Kč Žádost o IP, mil. Kč Recyklace obalů, mil. Kč Celkem, mil. Kč

6.4 (+ krmiva) 210 1 014 42 79 7 363 8 498

6.5 8 405 6 2 1 414

6.6 350 1555 72 135 neuvedeno 1 762

V tabulce uvedené hodnoty jsou hrubým odhadem za základě předešlých úvah, kalkulací a odhadů. Průměrné roční investiční náklady v kategorii 6.6 ve výši 1 118 mil. Kč byly navýšeny o částku 437 mil. Kč, což je rozdělený celkový náklad na obohacené klece ve výši 3500 mil. Kč za předpokladu, že tato investice bude realizována postupně v letech 2005 – 2012 průměrným tempem bez nárůstu ceny těchto klecí. Obecně lze konstatovat, že investiční náklady nelze posuzovat jen z hlediska integrované ochrany, ale i na základě požadavků na bezpečné potraviny, tedy ve shodě ze zásadou cross-compliance. Náklady na recyklaci obalu v kategorii 6.4 je propočítán jako průměrný nárůst v letech 2005 až 2012. Náklady na zpracování žádosti vycházejí ze střízlivého odhadu 375 tis. na jednu žádost, což je odhad spíše na dolní hranici nákladů. Při zjednodušení administrativního řízení ve smyslu zkušeností z jednání konference IPPC v r. 2005 v Drážďanech lze dosáhnou relativně vysokých úspor (odhad je cca 30 %). V nákladech na environmentální management se vychází ze stálých nákladů v odhadnutých na 200 tis. Kč na zařízení a rok; její až zdvojnásobení může být způsobeno povinnosti monitorovat případné emise. Navíc náklady v této položce budou nepřímo úměrné velikosti podniku. Z provedeného šetření odhadu nákladů na realizaci opatření vyžadovaných zákonem č. 76/Sb., o integrované ochraně, vyplynulo zřetelně, že ™ vznikají jednorázové náklady spojené s předkládáním žádostí o integrované povolení; složitost procesu ovlivňuje výši nákladů a naše zkušenosti rozhodně ukazují, že snížení administrativních požadavků neuškodí procesu zdokonalení ochrany životního prostředí v oblasti resortu MZe; ™ trvalé náklady spojené s požadavky uvedeného zákona vyplývají především ze zavedení environmentálního managementu, což lze považovat za pozitivní, pokud jeho pracovníci jsou odborně fundováni; ™ drtivá většina technologických inovací je spíše než s environmentální ochranou spojena s dosažením konkurenceschopnosti a zabezpečení nezávadnosti potravin a požadované dobré hygienické a výrobní praxe; ™ dosavadní zkušenosti s průběhem uplatňování zákona č. 76/2002 Sb. v praxi ukazuje, že zákon má pozitivní dopad tam, kde je dodržována zásada vyjednávání, ale přináší

50

zvýšení finanční náklady a snižování konkurenceschopnosti tam, kde tato zásada je ignorována, což naštěstí je jen u některých správních úřadů; ™ změna prováděcí vyhlášky a větší spolupráce a konzultace mezi TPS, správními a zákonodárnými orgány by přispěla k vyšší efektivitě ochrany životního prostředí a konkurenceschopnosti; ™ prvořadým úkolem v budoucnu bude využití BAT a BREF nikoliv jen jako podklad pro schvalovací řízení žádostí o integrované povolení, ale jako inspirace k dosažení snížení provozních nákladů.

51

52

PŘÍLOHY

53

54

Příloha č. 1 Ministerstvo zemědělství České republiky, Těšnov 17, 117 05 Praha 1

POKYN Ministerstva zemědělství č.j. 23815/2005 - 17410 (dále jen ,,pokyn“)

Ministerstvo zemědělství (dále jen objednavatel) za účelem zpracování podkladů pro splnění úkolů stanovených v rozhodnutí Evropské komise 2003/241/ES ze dne 26.3.2003 ukládá:

Organizaci: Výzkumný ústav potravinářský Praha (dále jen zhotovitel) Adresa: Radiová 7, 102 31 Praha 10 IČ: 00027022 Jménem VÚPP jedná: Ing. Jiří Celba, CSc., ředitel ústavu Garanti projektu: Ing. Jan Petráček MVDr. Karel Svoboda Doba plnění: průběžně v roce 2005

(dále jen "VÚPP")

který je od 27. 6. 1995 příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem zemědělství, v souladu s hlavní náplní činnosti dle zřizovací listiny č.j. 22924/2001-3030

provést následující činnosti: Vypracovat analýzu ekonomických dopadů na výrobní subjekty, spadající pod zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování, včetně nařízení vlády č. 63/2003 Sb., o způsobu a rozsahu zabezpečení systému výměny informací o nejlepších dostupných technikách. Analýza bude sloužit jako podklad pro případný návrh programů státní podpory. Bližší specifikace rozsahu práce: - Vypracovat technicko-ekonomický rozbor dopadů zavádění IPPC pro výrobní zařízení podle kategorií, uvedených v příloze č. 1 zákona č. 76/2002 Sb.,o integrované prevenci a zařízení vlády č. 63/2003 Sb., o způsobu a rozsahu zabezpečení systému výměny informací o nejlepších dostupných technikách pro kategorie 6.4. a) jatka o kapacitě porážky větší než 50 t denně, b) zařízení na úpravu a zpracování za účelem výroby potravin nebo krmiv - z živočišných surovin (jiných než mléka), o výrobní kapacitě větší než 75 hotových výrobků denně, - z rostlinných surovin, o výrobní kapacitě větší než 300 t hotových výrobků denně (v průměru za čtvrtletí), c) zařízení na úpravu a zpracování mléka, kde množství

55

odebíraného mléka je větší než 200 t denně (v průměru za rok), 6.5. Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu o kapacitě zpracování větší než 10 t denně. 6.6. Zařízení intenzivního chovu drůbeže nebo prasat mající prostor pro více než a) 40 000 kusů drůbeže, b) 2 000 kusů prasat na porážku (nad 30 kg), nebo c) 750 kusů prasnic. - Kvantifikovat předpokládané finanční náklady pro výše uvedené kategorie. - Při vypracování analýzy vycházet z podkladů kooperujících organizaci - VUZT, PEF ČZU, ENVIROS s,.r.o. Předložení celkového vyúčtování vynaložených nákladů na tuto činnost bude provedeno do 30. 11. 2005. VÚPP bude při shora uvedených činnostech postupovat v souladu se zákonem č. 76/2002 Sb., nařízením vlády č. 63/2003 Sb., a ostatními předpisy. Vlastníkem studií, které jsou předmětem tohoto pokynu je ČR - Ministerstvo zemědělství. Způsob a výše platby . Platba bude provedena rozpočtovým opatřením podle § 23 písmena č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,rozpočtová pravidla“) ve výši 320 000,- Kč (slovy: třistadvacettisíc korun českých). O tuto částku bude povýšen rozpočet příspěvku na činnost VÚPP v souladu s ustanovením odst. 3 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Využití finančních prostředků a další povinnosti Výzkumný ústav potravinářský Praha je povinen: 1. použít finanční prostředky pouze na uvedené činnosti, 2. vést o smluvených aktivitách průkazné účetnictví oddělené v analytické evidenci za předpokladu dodržování příslušných ustanovení rozpočtových pravidel, 3. uchovávat toto účetnictví včetně dokladů a dodatků vztahujících se k němu v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění, 4. poskytovat požadované informace, dokladovat činnost a umožňovat vstup kontrolou pověřeným pracovníkům Ministerstva zemědělství, Ministerstva financí a dalším subjektům oprávněným provádět kontroly. 5. provádět věcné vyhodnocování činnosti a průběžně informovat zadavatele o stavu realizovaných aktivit a využití poskytnutých finančních prostředků. Ve smyslu příslušných ustanovení rozpočtových pravidel, ve stanovených termínech poskytnuté prostředky finančně vypořádal. V případě porušení rozpočtové kázně (neoprávněné použití prostředků) se postupuje podle § 44 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, 6. provádět uvedené činnosti včas a řádně. VÚPP (garant projektu) odpovídá 56

za odborné a kvalitní provedení. Případné změny pokynu budou řešeny formou dodatku s upřesněním ceny. Tento pokyn je vyhotoven ve 4 stejnopisech, z nich každý má platnost originálu. . V Praze dne Za Ministerstvo zemědělství: MVDr. Milena Vicenová

57

Příloha č. 2

Analýza ekonomických dopadů na výrobní subjekty, spadající pod zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, včetně Nařízení vlády č. 63/2003 Sb.,, o způsobu a rozsahu zabezpečení systému výměny informací o nejlepších dostupných technikách. Cílem analýzy je získat přehled o předpokládaných nákladech spojených s integrovanou prevencí a omezování znečištění a získání podkladů a argumentů pro případnou státní podporu pro dotčené subjekty. Tyto náklady budou kvantifikovány. Předmětem analýzy budou zařízení spadající pod kategorii 6.4. , 6.5. a 6.6. přílohy ke zmíněnému zákonu, tedy jmenovitě: pro kategorii 6.4. a) jatka o kapacitě porážky větší než 50 t denně; b) zařízení na úpravu a zpracování za účelem výroby potravin nebo krmiv - ze živočišných surovin (jiných než mléka) o výrobní kapacitě větší než 75 t hotových výrobků denně; - z rostlinných surovin o výrobní kapacitě větší než 300 t hotových výrobků denně (v průměru za čtvrtletí); c) zařízení na úpravu a zpracování mléka, kde množství odebíraného mléka je větší než 200 t denně (v průměru za rok); pro kategorii 6.5. zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu o kapacitě zpracování větší než 10 t denně; pro kategorii 6.6. zařízení intenzivního chovu drůbeže nebo prasat mající prostor pro více než a) 40 000 kusů drůbeže; b) 2 000 kusů prasat na porážku (nad 30 kg), nebo c) 750 kusů prasnic.

NÁVRH ZÁKLADNÍHO ZAMĚŘENÍ PLNĚNÍ POKYNU Č. 23815/2005-17410 MZe ČR: V souladu s Pokynem Mze ČR č.j. 23815/2005-17410 a jeho ustanovením, které formuluje spolupráci VÚPP (koordinační pracoviště) s VÚZT, PEF ČZU a ENVIROS s.r.o. tak, že VÚPP bude „při vypracování analýzy vycházet z podkladů kooperujících organizací – VÚZT, PEF ČZU, ENVIROS s.r.o.“, je navržen následující věcný obsah podkladů

58

Všechny kooperující organizace samostatně zpracují analýzu ekonomických dopadů na výrobní subjekty spadající pod zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, včetně nařízení vlády č. 63/2003 Sb., o způsobu a rozsahu zabezpečení systému výměny informací o nejlepších dostupných technikách pro kategorie zařízení 6.4, 6.5 a 6.6 přílohy č. 1 k zákonu č. 76/2002 Sb., se specifickým zaměřením pro jednotlivá kooperující organizace (viz níže). Struktura podkladového materiálů bude před zahájením prací konsultována s koordinačním pracovištěm, odpovědným za plnění tohoto pokynu, tj. VÚPP Dílčí podklady kooperující organizace předají koordinačnímu pracovišti nejpozději do 15.10.2005 Pro VÚZT: Podklad bude zaměřen na analýzu ekonomických dopadů na výrobní subjekty spadající pod zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, včetně nařízení vlády č. 63/2003 Sb., o způsobu a rozsahu zabezpečení systému výměny informací o nejlepších dostupných technikách pro kategorii zařízení 6.6 přílohy č. 1 k zákonu č. 76/2002 Sb. Pro PEF ČZU: Podklad bude zaměřen zejména na požadavek vyhlášky č. 554/2002 Sb., kapitoly 12: „Popis dalších plánovaných opatření k zajištění plnění povinnosti preventivního charakteru“. Kapitola uvádí požadavky na „Systém omezování rizik“, a „Systém environmentálního řízení“. Dále pak na kapitolu 10.11 „Plán odborného vzdělávání pracovníků zařízení“. Pro ENVIROS s.r o.: Podklad bude zaměřen zejména na požadavek vyhlášky č. 554/2002 Sb., kapitolu 7.4.5. „Realizovaná a plánovaná opatření k účinnějšímu využití a úsporám energie, podpoře využití alternativních zdrojů energií a zvyšování účinnosti využití energií a jejich vliv na životní prostředí“ případně na kapitolu 8.7. „ Realizované a plánované opatření k předcházení vzniku, popř. omezení emisí a dalších negativních vlivů na životní prostředí“. Pro VÚPP: Podklad VÚPP bude zaměřen na kategorie zařízení 6.4. a 6.5. . VÚPP si vyžádá již zpracované podklady od MZe ČR pro kapitolu 6.5. „Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu a kapacitě zpracování větší než 10 t denně“ tak jak bylo rozhodnuto při konzultaci přípravy tohoto pokynu, a zapracuje je do celkového materiálu. zejména na požadavky vyhlášky č. 554/2002 Sb. Vlastní analýza se soustředí na tyto kapitoly citované vyhlášky: Kapitola 5. „Popis zařízení a s ním přímo spojených činností“ Kapitola 10. „Popis dosavadních nebo uvažovaných opatření k předcházení vzniku, úpravě, využití či odstranění odpadu“. Kapitola 11 „Popis dosavadních a uvažovaných opatření k měření a monitorování emisí vypouštěných do životního prostředí“ Dále bude podkladový materiál VÚPP zaměřen na vyvolané ekonomické – finanční dopady spojené s celkovým zajištěním vypracování žádosti a získání integrovaného

59

povolení, včetně jím uložených opatření a povinnosti sledování jejich plnění tak, aby ve svém celku odpovídal následujícím požadavkům: a) náklady na zavedení environmentálního managementu – školení pracovníků, přijetí podnikového ekologa (ne) atp. U podniků se zavedeným ekologickým systémem řízení (EMS) jde o součást nákladů na certifikaci či validaci EMS podle ISO 14 001 či EMAS. b) náklady na vypracování veškeré chybějící dokumentace vyžadované novými environmentálními předpisy (písemná dokumentace, grafické a mapové materiály v digitální formě). U podniků se zavedeným EMS jde o součást nákladů na certifikaci EMS. c) náklady spojené s dopravní činností vztahující se k environmentální a hygienické problematice (inovace autoparku, registrace teplot při transportu zboží a pod.). d) náklady spojené se změnami používaných surovin příp. médií v zařízení (např. změna médií v chladicích systémech, změny v používaných látkách pro hygienu a sanitaci) e) náklady spojené s vodním hospodářstvím (ochranná pásma, úprava, čištění, přívody, odpadní vody, splaškové vody, technologické vody náklady spojené s ČOV i ve vztahu ke koncovým technologiím) f) náklady spojené s úpravou skladů, meziskladů, surovin pomocných materiálů a dalších látek, včetně technolog skladů na úroveň současných požadavků platné legislativy, výstavba záchytných van, výměna jednoplášťových cisteren za dvouplášťové, instalace odsávání a rekuperace par těkavých látek atp. (sklady PHM, topná media pro záložní zdroje, sklady nebezpečných látek, sklady SRM a konfiskátů, sklady nebezpečných odpadů a pod. g) náklady spojené s energetickým hospodářstvím (rekonstrukce kotelen, instalace úsporných spotřebičů) h) náklady spojené s řešením produkovaných emisních faktorů (prach, hluk, pach, světlo, prašnost, ionizující záření, vibrace, případně instalace koncových technologií – filtrů, záchytných zařízení). i) náklady spojené s opatřeními k předcházení vzniku, úpravě, využívání či odstraňování odpadů) j) náklady spojené se zvýšenými požadavky na způsob monitorování emisí a přenosů včetně technických opatření k) náklady spojené s problematikou obalů a s nimi spojených odpadů (vlastní řešení, řešení prostřednictvím AOS) l) Požadavky na jiné akce výše neuvedené Celkový materiál dle Pokynu zpracuje VÚPP na základě podkladů vlastních i podkladů od spolupracujících organizaci tak, aby mohl být předán Mze ČR nejpozději do 15.11 2005 a aby předložení celkového vyúčtování vynaložených nákladů na tuto činnost mohlo být provedeno do 30. 11. 2005.

60

Příloha č. 3

Minimalizace materiálových toků a užitečnost jeho užití pro zvýšení ziskovosti v potravinářském a nápojářském průmyslu Program Minimalizace odpadů v potravinářském a nápojářském průmyslu v Norfolku a Suffolku začal v r. 1997 jako odezva na důležitost těchto odvětví a jako rostoucí poptávka vlády a průmyslu UK prokázat zlepšený přístup k problematice životního prostředí. Cílem projektu bylo zlepšení konkurenceschopnosti a environmentálního chápání. Použitá strategie zahrnovala program cílené celkové podpory, školení a konzultací při minimalizaci odpadů. Z širšího pohledu záměrem bylo podpořit iniciativy na snížení místní produkce odpadů v potravinářském a nápojářském průmyslu, zlepšení ziskovosti optimalizací investic a zlepšení environmentálního prostředí a ekonomické udržitelnosti pro cílové společnosti.

Potravinářský a nápojářský průmysl a životní prostředí Říká se, že nelze sloužit jak potřebám průmyslu, tak životnímu prostředí najednou. S. Schmidheiny (1) ale věří, že to není nesplnitelná úloha. Průmysl si již déle nemůže dovolit ignorovat potřeby životního prostředí. Zisk se stává nesmyslným bez kvality života. Finanční výsledek může být mnohoznačný, ale zúžení problému na samotný zisk nebude postačovat. Zelená budoucnost zůstane idealistickým snem, leda by se průmyslníci a ekologové setkali při diskusích a při řešení problémů. Tato slova pronesl v r. 1992 předseda Obchodní rady pro udržitelný vývoj (Business Council for Sustainable Development) (BCSD) na mezinárodní konferenci v Rio de Jainero. Jako odezva na výzvu celosvětového summitu následovala vlna průmyslových akcí vyrábět více s použitím méně zdrojů. V EU celkové požadavky na suroviny, získané z přírodních zdrojů, rostou rychleji než populace (2) , a to ve stejném poměru jako HDP mezi roky 1988 a 1997. EU také vyprodukuje více odpadů a spotřebuje více energie dnes než před 10 léty (3). Klimatické změny a potravinářský a nápojářský průmysl Mezivládní panel o klimatických změnách (4) nedávno uvedl, že koncentrace oxidu uhličitého (CO2) se od roku 1750 zvýšila o 31 %. Současná koncentrace CO2 nebyla v posledních 420 000 letech překročena a současná rychlost vzestupu za posledních 20 000 let je bezprecendenční. Panel také upozornil na to, že asi tři čtvrtiny emisí CO2 způsobených lidskou činnosti (antropogenické emise) do atmosféry za posledních 20 let byly způsobeny spalováním fosilních paliv, což přímo souvisí se spotřebou energie. Očekává se, že celková průměrná povrchová teplota před r. 2100 se zvýší o 1,4 až 5,8 oC,

61

průměrná výše mořské hladiny se má zvýšit o 0,09 až 0,88 m a očekávají se mnohem intensivnější srážkové poměry. Výzkum prováděný oddělením pro obchod a průmysl DTI (Department of Trade and Industry) (5) ukazuje, že potravinářský, nápojářský a tabákový průmysl vyžaduje 11,5 % celkové energie spotřebované v průmyslových procesech UK. Sektor produkuje o 31 % více výkonů a spotřebovává o 17 % méně energie než v r. 1970, čímž klesla spotřeba energie v r. 1999 na jednotku produkce ve srovnání s r. 1970 o 37 %. Tato zvýšená efektivnost se jeví jako imposantní, ale je zřetelně nižší než průměrný pokles spotřeby energie na jednotku produkce o 62 % v průmyslu UK. Výše uvedená čísla pouze popisují použití energie v průmyslu, ale nezahrnují dopravu. Oddělení pro životní prostředí, přepravu a regiony (DETR) ukázalo, že silniční přeprava spotřebovala v r.1999 40,75 mil t ropných ekvivalentů, z čehož dvě třetiny připadly na osobní přepravu a jedna třetina na přepravu nákladů. Potravinářské výrobky, nápoje a tabákové výrobky si v r. 1999 vyžádaly 41,5 mld t/km, což představuje 27,8 % přepravy celkových silničních nákladů. Energie používaná v UK pro silniční přepravu nákladů potravinářského, nápojářského a tabákového průmyslu ve vozidlech nad 3,5 t činí asi 3,9 mil. t ropných ekvivalentů, zatímco v průmyslu se spotřebuje 4,1 mil t ropných ekvivalentů podle DTI (5). Údaje DETR také ukazují, že vysoká tonáž silničních nákladů se od r. 1982 zvýšila o 85 %.. Do systému dodávky potravin dále je třeba připočíst 10,7 mil t ropných ekvivalentů letecké přepravy a 26,9 mil. t ropných ekvivalentů použitých pro silniční přepravu cestujících, ale není známo, k jakému rozšíření zde došlo. Tato data jasně ukazují, že celková energie používaná pro přepravu potravin, nápojů a tabákových výrobků převyšuje energii spotřebovanou v UK pro výrobu těchto produktů. Spotřeba vody a potravinářský a nápojářský průmysl Program životního prostředí OSN (7) konstatuje, že Evropa a Severní Amerika jsou jediné globální oblasti, kde se používá více vody pro průmysl než pro zemědělství. V Evropě používá průmysl 55 %, zemědělství 31 % a domácnosti 14 % celkové spotřeby vody. Celková poptávka po vodě se v západní Evropě dramaticky zvýšila mezi léty 1950 a 1990 z 100 km2/r na asi 560 km2/r. Od r. 1990 poptávka po vodě se mírně snížila v důsledku zlepšení vodního managementu, větší recyklaci a omezením oborů s vysokou spotřebou vody. Podle Manniona (8) společná zemědělská politika v EU zvýšila tlak na polní zdroje a vedla ke značným potravinových přebytkům. Intensivní zemědělství s vysokým užitím hnojiv a pesticidů výrazně ovlivnilo půdu a vodní zdroje stejně tak jako přirozené obyvatele. Tyto znečišťující látky přešly do povrchových i spodních vod, ale mohou se dostat přímo do produkce. Dusičnany nad povolený limit kontaminují již čtvrtinu spodních vod v Evropě. Chambers a kol. (9) zjistili, že využitelnost vody je výjimečným problémem v Evropě či Severní Americe, přestože se v těchto oblastech zatím využívá pouze 10 % vhodných vodních zdrojů. Jedna třetina světové populace ale žije v zemích, kde je výrazný nedostatek vody a „světová žízeň“ se stane problémem 21. století. Potravinářský a nápojářský průmysl a nová nařízení Potravinářský a nápojářský průmysl ovlivňuje životní prostředí pevnými odpady, pesticidy, hnojivy, odpadními vodami s vysokou biologickou spotřebou kyslíku (BSK), přepravou a extensivním používání obalů a na tyto oblasti je zaměřena pozornost. 62

V souvislosti s environmentálními vlivy potravinářský a nápojářský průmysl zavedl Nařízení o prevenci a omezování znečištění (Pollution Prevention Control – PPC – Regulation), která vešla v platnost v listopadu 1999. PPC je určena k prevenci, omezování a vylučování znečišťujících zdrojů, a to prostřednictvím moudrého řízení přírodních zdrojů. Jinými slovy zahrnuje mezi jiným legislativní požadavek na zavedení minimalizaci odpadů. PPC znamená podstatné procedurální změny pro ty potravinářské a nápojářské společnosti, které legislativa zachytí.V závislosti na přesném charakteru obchodu, aplikace již zavedených zařízení budou provozovány mezi roky 2002 a 2005.

Minimalizace odpadů v potravinářském a nápojářském průmyslu Metodologie pro omezování odpadů a několik případových studií v potravinářském a nápojářském průmyslu již uvedli a analýzovali Bates a Phillips (10) v základním sdělení o udržitelném řízení odpadů. Tato práce používá empiričtější evidenci a je podrobnější v tom, jak lze dosáhnout v potravinářském a nápojářském průmyslu úspor z minimalizace odpadů. V rozmezí od února 1996 do září 1997 zavedla firma Hillsdown Holdings Plc ve svých pěti provozovnách program minimalizace odpadů. Zpráva Programu o environmentální nejlepší technologické praxi (Environmental Technology Best Practise Programme Report) (11) ukázala, že bylo dosaženo celkových ročních úspor 618 tis. £ (743 tis. Euro), přičemž asi 70 % všech úspor bylo výsledkem nízkonákladových nebo beznákladových měření. Náklady na projekt činily 300 tis. £ včetně investičních nákladů, nákladů na měření a nákladů na jednání. Celková návratnost byla pod 6 měsíců. Projekt Minimalizace odpadů potravinářského a nápojářského průmyslu ve východním Norfolku a Suffolku byl zahájen v r. 1997 a zahrnul 13 nezávislých společnosti s ročním obratem od 150 tis. do 100 mil. £. Bylo dosaženo ročních úspor (12) ve výši 1,100 mil. £, z toho 29 % úspor na základě opatření nevyžadujících dodatečné náklady a 68 % opatřeními, kde vložené náklady se vrátily dříve než za 1 rok. Náklady na projekt činily 412 tis. £ a dalších 335 tis. £ investovaly zmíněné společnosti. Celková návratnost tedy činila 8 měsíců. 18 potravinářských a nápojářských společností ve zmíněných dvou projektech dosáhlo za rok snížení spotřeby vody o 220 tis. m3, snížení objemu odpadních vod o 156 tis. m3, snížení spotřeby surovin o 1 900 t a snížení emisí CO2 o 2100 t. Je zřejmé, že existuje velký potenciál pro snižování objemu odpadů v potravinářském a nápojářském průmyslu (13), který je odhadován v celém UK na 21 mil £ ročně, a to použitím efektivnějšího řízení odpadového hospodářství. Z toho důvodu se potravinářský a nápojářský průmysl ocitl v programu Nejlepší praxe v technologiích životního prostředí (Environmental Technology Best Practise Programme – ETBPP) v březnu 1994 jako „oblast zvláštní pozornosti“. Je uveden materiálový tok a další složky, které se podílely na většině finančních úspor v Projektu. U surovin to bylo v projektu kolem 700 tis. £, u pracovní sil 110 tis. £, energie 70 tis. £, obalů 80 tis. £, režijního materiálu 35 tis. £, vody a odpadních vod 40 tis. £ a ostatních cca 40 tis. £.

63

Suroviny Bylo zjištěno (15), že při zpracování salátu a zeleniny činila výtěžnost suroviny 60 – 70 %. Tam, kde se denně zpracuje tisíce tun takové suroviny, tam vznikají tisíce tun odpadu. Význam takového zjištění podtrhuje skutečnost, že v Norfolku potravinářské odpady činily v roce 1993/4 11 % všech odpadů zaznamenaných Radou hrabství. V celém UK činila odpady (17) z hotelů, stravovacích zařízení a potravinářského (včetně tabákového) a nápojářského průmyslu 16 % průmyslových a obchodních odpadů. Ve finančním vyjádření byly úspory surovin v projektu mnohem vyšší než u ostatních kategorií a činily 67 % všech úspor. V tom je shoda s případovou studií ETBPP (11), kde 65 % úspor z minimalizace odpadů u 5 potravinářských společností pocházelo z efektivnějšího využití suroviny. Celková tonáž uspořených surovin v Projektu činila 1 390 t a to mělo přímý vliv na úspory v rámci opatření mimo vlastní technologii. Oddělení těchto 1 390 t od zavážky představuje další úspory ve výší 4 700 £ pro 13 zmíněných společností. Zatímco poměr objemů uspořených surovin k objemu pevných odpadů pro zavážku je 1:1, poměr finančních úspor z úspor surovin k úsporám dodatečným na bázi úspor surovin je 154:1. Z toho lze vyvodit, že suroviny jsou v průměru 150 krát cennější než omezení nákladů spojených se zavážkou. Tyto údaje výrazně podporují klíčovou důležitost omezení zdrojů před řešením koncových materiálových problémů. Ročních surovinových úspor ve výši 60 % bylo dosaženo různými technologickými změnami. Průměrná návratnost základních investic pro snížení spotřeby surovin byla nižší než 4 měsíce. Provozní změny představují 40 % úspor materiálu s velmi nízkou kapitálovou návratností (v průměru pouhé 2 dny). Iniciativy směřující k omezení spotřeby surovin V jedné společnosti bylo zmrazené maso před použitím ponecháno volně rozmrazit. Bylo zjištěno, že zadržená šťáva v mase, která se při rozmrazování neuvolní, může představovat značné úspory, a to jak jako zdroj efektivnosti zpracování, tak jako snížení zatížení odpadních vod v hodnotách BSK. Během Projektu byly pečlivě monitorovány ztráty v mase během skladování a manipulaci ve spojení se studiem optimálního načasování temperování masa při zpracování. Je-li maso temperováno příliš brzy, odkap se zvýší. Společnosti zavedly podložky pro shromažďování odkapových ztrát z každého jednotlivého balení masa při rozmrazování Sledování ukázalo, že 2 % úspor počáteční hmotnosti bylo dosaženo u určité suroviny, jejíž cena se pohybuje kolem 2,50 £/kg, což při běžném objemu 1 500 t zmrazeného hovězího masa znamená roční úspory ve výši 75 tis. £. Asi 30 t šťávy zavedené ročně zpět do zpracování také snižuje požadavek na použití přidávané vody. Jedna společnost zjistila, že při manipulaci dochází k znehodnocení surovin, a to na dopravníkových pásech. Kovové koše, používané pro různé typy hlávkových salátů, poškozují tuto surovinu. Kovové koše byly nahrazeny menšími pletenými koši (ošatkami), tím se snížil tlak na surovinu a omezilo znehodnocení. To samozřejmě zvýšilo přepravní náklady. Proto byly navrženy vícekrát použitelné plastické nádobky. Investiční náklady činily 40 tis. £, roční úspory dosáhly 250 tis. £ úsporou 600 t suroviny.

64

Jiná společnost zjistila, že surovina se v každé várce znehodnotí při kulinárním zpracování v tanku. Bylo proto rozhodnuto upravit dno tanku na konický tvar, což zvýšilo využitelnost suroviny. Tím se dosáhlo úspor 10 – 20 kg produktu na tank a celkových ročních úspor 5000 kg produktu navíc. Investice činily 3 000 £, úspory byly vyčísleny na 2 500 £ v surovině. Nicméně společnost produkci z uspořených surovin zabalila a prodala, čímž získala tržby ve výši 20 000 £, tedy o hodnotě osmkráte vyšší než byla hodnota suroviny. Další úspory ze snížení odpadů a nákladů na jejich likvidaci jsou obtížně určitelné. Objem čisticích prostředků a vody se nezměnil, ale odpadní vody měly nižší hodnotu BSK a nižší obsah pevných částic.

Pracovní síla Při efektivnějším zpracování lze zkrátit dobu zpracování a pracovní síly při současném zvýšení konkurenceschopnosti. Zavedením opatření pro minimalizaci odpadů často vede k jinému rozmístění obsluhy, ale může také vyústit do nadbytečnosti obsluhy v důsledku zvýšení efektivnosti. Pro místní ekonomiku musí být tato nadbytečnost zvážena z pohledu dlouhodobé stability, protože společnost se může zvětšovat a stávat větším zaměstnavatelem v místě působení. Zaměstnanost je směrována spíše k maximu než k minimu v souladu s cíli udržitelného rozvoje. Téměř veškeré úspory pracovní síly pocházejí z technologických změn, méně ze změn v postupech. Úroveň úspor pracovní síly je překvapivě vysoká a činí 12 % celkových úspor dosažených v Projektu. Společnosti většinou prohlašují, že ušetření pracovníci jsou převedeni do různých částí organizace spíše, než se stanou nadbytečnými. Veškeré úspory pracovních sil v Projektu jsou spojeny s omezeným použitím surovin a dalšího spotřebního materiálu. Iniciativy vedoucí ke snížení namáhavosti práce Jedna společnost standardizovala samo se vztyčující kartón pro expedovanou produkci. Tím se snížila hmotnost použitého kartónového materiálu, skladovací prostory a čas nutný na úpravu (vztyčování) kartonů. Roční úspora kartónu v množství kolem 19 t vedla k úsporám ve výši 26 tis. £. Doba návratnosti byla 9 měsíců.

Spotřeba energie V potravinářském a nápojářském průmyslu se elektrický proud používá především pro zmrazování. Program Nejefektivnějšího využívání energie (The Energy Efficiency Best Practise Programme) (19) odhalil, že asi 15 % veškeré elektřiny produkované v UK se používá pro zmrazování a klimatizaci, které tak patří mezi nejdůležitější technologie používající energii, srovnatelné s osvětlováním. V potravinářském a nápojářském průmyslu představuje použití energie pro zmrazování jeden z nejvýznamnějších vlivů na životní prostředí. Hlavní potenciál pro úspory je tedy nutno hledat zde. Úspory ve výši 50 tis. £ jsou přímo spojeny s úsporami elektřiny při zmrazování a to představuje více než 75 % celkových úspor elektrické energie. Úspor elektřiny se nejlépe dosáhlo procesními změnami a dobrým hospodařením při velmi malých investičních vkladech. Rovněž byly učiněny některé technologické změny s cílem úspor elektřiny. Průměrná návratnost investic dosáhla 18 měsíců, což je větší než průměrná

65

návratnost pro ostatní postupy na minimalizaci odpadů a dosahování úspor z této činnosti, jak vyplývá ze zkušeností získaných v Projektu. V transportu potravin, nápojů a tabákových výrobků se v UK používá více energie než při jejich výrobě, jak bylo prokázáno dříve. Bylo provedeno několik akcí na optimalizaci dodávek aby se minimalizovala přeprava., ale tato opatření byla v porovnání s jinými opatřeními méně významná. Iniciativy vedoucí ke snížení spotřeby elektřiny Ve výrobě, skladování a dodávkách zmrazených potravin se zavedlo nákladové řídící schéma. Účinnost kompresorů byla zvýšena provozem kompresorů na plné zatížení, tj. maximální efektivnost, zatím co odpařovače byly zapínány a vypínány podle potřeby využívání kompresorů. V dřívějším pracovním režimu pracovaly kompresory často při neefektivním zatížení. Jiným inovačním opatřením bylo uzavření strojovny v zimních měsících na 4 hodiny večer, když je okolní teplota nízká. Kompresory by mohly běžet na plné zatížení přes noc, což není pouze efektivnější, ale vede k dalším úsporám v důsledku nižší ceny noční elektřiny. Tatáž společnost omezila chladicí zatížení mírným zvýšením skladovacích teplot. V průběhu 20 týdnů bylo proměřeno zvýšení energetické účinnosti, což se projevilo v úsporách ve výši 240 MW. Ve finančním vyjádření to činilo na úsporách 6 400 £ na úseku kompresorů a 2 230 £ na úseku skladování. Schéma zátěžového řízení také vedlo k dosažení maxima úspor na poplatcích v důsledku předplatného za elektřinu. Zvýšené použití nočního tarifu mělo za následek snížení nákladů o 3 000 £ za 7 měsíců. Celoroční úspory byly stanoveny na 37 780 £. V jedné společnosti kontinuálně pracovala chladicí vakuová vývěva bez ohledu na okamžitý stav procesu chlazení. Zavedením kontrolního článku do vývěvy se dosáhlo přímého propojení vývěvy s procesem chlazení. Roční úspory pak byly vyčísleny na 6 400 kWh v hodnotě 250 £. Investice si vyžádaly pouze 100 £. Nasávací teplota pro chlazení sklady byla zvýšena na – 5oC z hodnot –35 o. Toto jednoduché opatření vedlo k úsporám 240 MWh a cca 9 600 £ ročně a výrazně zvýšilo chladírenskou kapacitu.

Balení V r. 1997 byl odhadnut objem balicích materiálů pro potravinářský a nápojářský průmysl ve výši 5,82 mld £ při započítání více než poloviny celkové hodnoty pro obalový průmysl (20). V potravinářském a nápojářském průmyslu UK se užívá ročně cca 1 Mt obalových materiálů. Sektor stojí v popředí obalového designu. Výrobci i designéři mají samozřejmě omezenou pružnost, protože závisí na poptávce po obalech z několika obchodních řetězců, které ovlivňují velikost jejich tržeb. Technologické změny vyvolaly pětinásobek úspor než procesní změny. Návratnost investic technologických změn byly mírně pod 1 rok, zatímco procesní změny si nevyžádaly žádné investice. Iniciativy vedoucí k omezení balení Jedna společnost změnila balení svého značkového zboží – lahví z 12 kusů na 6 kusů do 1 obalu. Tato změna vedla k tomu, že bylo možno opakovaně použít balicí mezivložky zasílané výrobcem lahví, snížila se množství odpadů pro zavážky o 13 t a

66

snížily se náklady na surovinu. Bylo dosaženo ročních úspor ve výši 3 400 £ relativně jednoduchou změnou. Jedna společnost zlepšila přebalování zboží na paletách. Investovala 16 tis. £ do dvou paletovacích obalovacích strojů. To jednak snížilo dobu nutnou na tento proces, ale hlavně snížilo spotřebu přetahovací folie. Výsledkem bylo snížení odpadů o 7 t ročně a materiálové úspory dosáhly 7 700 £. Snížila se také pracnost.

Režijní materiál (vnitřní spotřeba) Za „vnitřní spotřebu“ se rozumí materiál, používaný k udržení běhu procesu. Na rozdíl od surovin, materiál ve vnitřní spotřebě není částí konečného produktu z výroby. Podobně jako surovina je vnitřní spotřeba ohodnotitelná, má cenu, a uvážlivé použití tohoto materiálu v průmyslovém měřítku může vést k významným úsporám. Veškeré finanční úspory v této oblasti jsou výsledkem spíše procesních změn než změn technologických, investiční nároky jsou minimální. Iniciativy vedoucí ke snížení spotřeby režijního materiálu V jedné společnosti se nákup čisticích prostředků prováděl prostřednictvím místního dodavatele, který si zrenovoval skladové prostory a obstaral si nutné zařízení. Hlavní používané chemikálie byly dodávány především v opakovaně použitelných 1000 litrových kontejnerech, méně v 25 l sudech. Roční úspory ve výši 30 tis. £ vyvolaly investice ve výši 900 £. Jiný přínos této jednoduché změny spočíval v tom, že 2 400 menších plastických sudů bylo vyřazeno, snížila se manipulační doba, , omezila se přeprava v důsledku méně častých dodávek a konečně toto opatření umožnilo přesnější dávkování chemikálií, což vedlo k uvážlivějšímu používání chemických prostředků.

Voda a odpadní vody Podle Cheeseborougha (21) je spotřeba vody v potravinářském a nápojářském průmyslu zhruba ročně v rozsahu 3 000 Mm3. ETBPP (14) uvádí, že z toho spotřeba na čištění v celém sektoru dosahuje asi 70 % celkové spotřeby. Podíl spotřebované vody často závisí na druhu produktu. Dokonce v pivovarském průmyslu a průmyslu nealkoholických nápojů, kde voda je hlavní složkou výrobku, pouze 20 – 30 % celkové spotřeby vody zůstává ve výrobcích, zbytek připadá na atmosférické emise nebo na odpadní vody. Odpadní vody z potravinářského a nápojářského průmyslu mají často vysokou hodnotu BSK, což snižuje jakost vody v místě. Je důležité si uvědomit, že existuje vazba mezi sníženou spotřebou vody a omezením množství odpadních vod, což je důležité pro hledání reálných možností na snížení spotřeby vody. Procesní změny a dobré hospodaření s vodou byly velmi úspěšným opatřením, které vedlo ke snížení nákladů o 10 tis. £ bez podstatných investičních nákladů. Potravinářský a nápojářský průmysl zejména má velký potenciál pro úspory vody (22). Je proto pozoruhodné, že úspory vody v projektu byly nižší než v některých jiných projektech z jiných resortů (23). Jedním z důvodů by mohlo být velké množství vody používané na čištění vzhledem k tomu, že potravinářský a nápojářský průmysl vyžaduje špičkovou jakost (zdravotní nezávadnost). Možnost recyklovat tuto vodu, tak jak je tomu 67

v jiných průmyslových sektorech, je omezena požadavkem na zdraví, nezávadnost a chováním veřejnosti. Iniciativy ke snížení spotřeby vody a produkce odpadních vod Jedna společnost zjistila, že vracení chladicí vody do tepelného výměníku, který není v provozu, vede k ročním úsporám 45 tis. m3 studniční vrtané vody, která se vypouští do místní řeky. Toto opatření ročně ušetřilo cca 4 500 £. Významné množství produktu odchází kanálem během čištění a při moderním zpracování potravin a nápojů. Jedna společnost zavedla inovovaný systém rozptylování odpadních vod. Pomocí refraktometru byly propojeny měřené hodnoty vodivosti a teploty s řídícím ventilem, který v kritickou dobu směroval odpadní vodu s částí surovin do zásobníku. Systém také umožnil zpětný tok do výrobního procesu. Kdekoliv se stal proces z hlediska odpadů kritický, informace o tom byla předána do příslušné oblasti a tím se minimalizovaly zdroje odpadů. Tato zpětná smyčka si investičně vyžádala 20 tis. £ , ale přínos byl takový, že návratnost nepřekročila 1 rok. V malém mikropivovaru se pro mytí sudů používá velký objem vody. Při částečném použití chemikálií se mycí cyklus mohl zkrátit z 9 na 3 min, což vedlo k týdenní úspoře 15 m3 a ročním úsporám ve výši 750 £. Ve vinařském průmyslu byl zaveden procesní diagram toků a hmotová bilance použití vody v celém provozu. Ukázalo se, že značný objem vody se používá pro čištění fermentačních tanků. Výrazného snížení spotřeby vody se dosáhlo opatřením čisticích hadic kohoutky. Ve finančním vyjádření se dosáhlo ročních úspor ve výši 1 500 £ z titulu snížení spotřeby vody a dalších 720 £ snížením poplatků za odpadní vody.

Diskuse Největší potenciál pro získání finančního prospěchu v potravinářském a nápojářském průmyslu snížením odpadů spočívá v surovinách. To je patrné jak z projektu Minimalizace odpadů v potravinářském a nápojářském průmyslu východního Norfolku a Suffolku (East Anglian Waste Minimalization in the Food and Drink Industry Project), tak i z podobného projektu prováděného firmou Hillsdown Holdinds Pcl. Zvlášť výrazné jsou úspory dosažené nízkonákladovými procedurálními změnami. Pečlivá revize, zacházení se surovinami a školení obsluhy se ukázalo být klíčem k úspěchu. Je cenné upozornit na to, že equivalent úspor při omezeném mimozávodovém uspořádání je nižší než 1 % úspor dosažených snížením nákladů na surovinu. To potvrzuje důležitost snížení odpadů všude tam, kde je to možné, tedy raději než použití opětného zpracování suroviny nebo recyklace. To také ukazuje, že poplatky za ukládání odpadů mají velmi malý vliv na potravinářský a nápojářský průmysl v UK. Každá příležitost pro omezení spotřeby surovin a pracovních sil má potenciál dosáhnout značných finančních úspor, ačkoliv úspory pracovních sil často vyžadují strojní investice. Pokud se zvažuje snížení spotřeby elektřiny, vody, snížení objemu odpadních vod anebo uspořádání výrobního postupu, pak každá individuální příležitost nemusí přinést stejnou možnost pro finanční prospěch, ale existuje mnoho malých nízkonákladových opatření, které spolu dohromady přinášejí podstatné finanční přínosy. Skutečnost, že tato opatření nabízejí nižší úroveň úspor, staví úspory energie, vody a 68

snížení objemu zavážek do stínu zájmu společností. Je to na pováženou, protože spotřeba vody, produkce odpadních vod a pevných odpadů a použití elektřiny patří mezi významné vlivy průmyslu na životní prostředí. Aby se toto tržní zanedbání upravilo, EU a vláda UK čím dále více používá nástroje tržní ekonomiky. Jedním z příkladů jsou poplatky za vyvážení odpadů nyní ve výši 11 £ za tunu, která bude zvýšena do r. 2004 o 1 £ za tunu. Při růstu tohoto poplatku o 4 £ ročně dosáhne tento poplatek úrovně 35 £ v r. 2009. Jiným příkladem je uložení daně za použití neobnovitelné energie v obchodu (Climate Change Levy, daň ze změny klima), zavedené v dubnu 2001 na posílení efektivnosti užití energie a využití obnovitelných zdrojů energie. Předpokládá se, že zvyšování váhy těchto politických nástrojů povede k minimalizaci spotřeby a hospodárnému toku materiálů budoucnosti . Tato práce popsala, že silniční přeprava potravin, nápojů a tabákových výrobků sama o sobě představuje 3,9 mil. t ropných ekvivalentů v porovnání se 4,1 mil. t ropných ekvivalentů, použitých při výrobě potravin v UK. Také nárůst přepravy potravin, nápojů a tabákových výrobků za posledních 17 let o 85 % přesahoval celkový průměrný nárůst přepravy celkem na úrovni 64 %. Dále potraviny přispívají významných podílem zdvojením tonáže při jejich letecké přepravě v poslední dekádě. Mezitím spotřeba energie na výrobu poklesla, což znamená, že politici jsou více zaměření na systémy dodávky potravin pro finálního spotřebitele než na pouhé sledování rostoucí zpracovatelské efektivnosti . Byla formulována potřeba pro průmysl ovlivnit spotřebitele více k udržitelnému partnerství při spotřebě. Jednotlivé společnosti (26) se věnují neustálému zlepšování, ale oblasti a výrobní řetězce se stanou velmi důležitými ohnisky v globálním pokrytí produkčních systémů. To je zakotveno v Integrované výrobní politice (Integrated Product Policy, IPP), předmětu Zelené knihy Evropské komise. IPP je určena problémům životního prostředí ve vztahu k spotřebě a usiluje dosáhnout posunu environmentálních vlivů z jedné fáze cyklu produkčního života do ostatních. Vliv cyklu produkčního života na produkční prostředí není dán politikou orientovanou na proces, jako je minimalizace odpadů, ale zaměřuje se na oddělené postupy v cyklu produkčního života, jako je pěstitelství, zpracování, distribuce atd. Zdrojově efektivní výroba výrobků a služeb zůstane ještě důležitou složkou v souborech opatření.

Kategorie 12 10 44 14 12 37

Úspory Roční úspory, tis. £ 703 128 66 65 31 31

42 171

32 1 055

Počet případů Suroviny Pracovní síly Elektřina Balení Vnitřní spotřeba Voda a odpadní vody Ostatní Celkem

138 87 11 52 1 37

Doba návratnosti měs. 2,3 8,2 1,9 9,6 0,5 14,5

9 335

3,5 3,8

Investice, tis. £

V oblastech, kde převládaly technologické změny, byly prioritní úspory pracovní síly, ale také omezení balení. Úspory pracovní síly byly kombinovány s technologickými

69

změnami vedoucí k úspoře surovin a pomocných materiálů. Je důležité zaznamenat, že snížení počtu personálu není v souladu se záměrem minimalizace odpadů a udržitelností, ale je vhodné zkušenosti a práci převést do oblastí, kde je možné je efektivněji využít. Proto je třeba uvádět, že ve všech případech nevzniká uvedenými aktivitami nadbytečná pracovní síla a že Projekt sám zaměstná významný počet osob v omezeném časovém období. Společnosti, které dosáhly úspor pracovních sil (nebo jiných úspor) budou v budoucnu pravděpodobně více konkurenceschopné a tím umožní další růst místní zaměstnanosti. Omezení použití balicích materiálů bylo často umožněno zavedením nových technologií, protože to umožnilo rychlejší a efektivnější zpracování surovin než by to uměl lidský činitel. Celkově se nyní ročně ušetří 420 tis. £ díky procedurálním změnám při době návratnosti v průměru 0,6 měsíce a 635 tis. £ díky technologickým změnám s dobou návratnosti 6 měsíců. To ukazuje, že je zde značný prostor pro nové přehodnocení přístupu k ověřovaným postupům a pro kladení jednoduchých otázek o základech výrobních operací. To často vede k zjednodušení a k rychlým zdokonalením zdrojů efektivnosti těchto operací a ověření skutečnosti, že většina aktivit k minimalizaci odpadů nejsou nákladné anebo jsou nízkonákladové.

Závěry Pro potravinářský a nápojářský průmysl přináší minimalizace odpadů prostřednictvím úspor surovin a technologických a procedurálních změn největší potenciál pro finanční úspory. Náklady na zavážku jsou pro potravinářský a nápojářský průmysl nevýznamné ve srovnání s náklady na suroviny, což potvrzuje důležitost hledat zdroje pro omezování spotřeby spíše než řešení koncovek technologií. K tomu pracovní síly, balení, režie, elektřina, voda a odpadní vody jsou oblasti, které skýtají významné finanční úspory pro společnosti v Projektu minimalizace odpadů ve východním Norfolku a Suffolku pro potravinářský a nápojářský průmysl. Aktivity v elektřině, pevných odpadech, vodě a odpadních vodách nepřinášejí jednotlivě stejný potenciál jako v jiných oblastech, což vnitřně uděluje těmto úsporám nižší prioritu. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že mnoho aktivit se zavádí levnými a jednoduchými prostředky a jejich spojování vede k podstatnějším úsporám. Existuje trend v rámci EU pro zvyšování používání nástrojů tržní politiky pro podporu a umírněné používání přírodních zdrojů. Tím se zvyšuje důležitost minimalizace odpadů v potravinářském a nápojářském průmyslu aby zůstal konkurenceschopný. Jiným trendem v rámci EU je hledání politiky, která by podporovala efektivní spotřebu stejně tak jako výrobu. Tyto trendy se zaměřují na zvyšování energie pro přepravu v řetězci potravin a nápojů. Změny v technologii přinášejí významné úspory pracovních sil, surovin a pomocných surovin se značně nízkou dobou návratnosti. Změny v postupech jsou často zaměřeny na kontrolu, zacházení s materiálem a školení obsluhy, což přináší úspory s velni nízkými investicemi. Pozn.: Více informací lze získat na adrese www.envirowise.gov.uk a e-mailové adrese [email protected]. Seznam v článku použitých zkratek

70

BOD CAP DETR DTI ETBPP IPP PPC

Biologická spotřeba kyslíku (BSK) (Biochemical oxygen demand) Společná zemědělská politika (Common Agricultural Policy) Oddělení pro životní prostředí, přepravu a regiony (Department of the Enviroment, Transport and the Regions) Oddělení pro obchod a průmysl (Department of Trade and Industry) Nejlepší praxe v technologiích životního prostředí (Environmental Technology Best Practise Programme) Integrovaná výrobní politika (Integrated Product Policy) Prevence a omezování znečištění (Pollution Prevence Control)

Henningsson,S., Smith,A., Hyde,K.: Minimizing material flows and utility use to increase profitability in the food and drink industry, Trends in Food Science Technol., 2001, č.12, s. 75-82

71

72