Analýza ekonomické a finanční situace podniku. Ing. Lenka Krutnorádová, MBA

Analýza ekonomické a finanční situace podniku

Ing. Lenka Krutnorádová, MBA

LEGISLATIVNÍ RÁMEC

Zákon o účetnictví 353/2001 Sb. ve znění p.p. –poslední novela 410/2010 a 188/2011 Sb. a prováděcí vyhláška k němu č.500/2002 Sb. Účetní standardy pro podnikatele Zákon o dani z příjmu č. 586/1992 Sb.poslední novela 470/2011 a 458/2011 Sb. a 500/2012 Sb.

ÚČETNÍ ZÁVĚRKA A UZÁVĚRKA Rozdíly mezi pojmy "účetní uzávěrka" a "účetní závěrka" nejsou účetním laikům dost jasné, proto malé připomenutí: 1. Účetní uzávěrka je vžitý pojem používaný pro uzavírání účetních knih. Účetní knihy se uzavírají účetními zápisy. Postupy účtování konečných zůstatků rozvahových účtů a konečných stavů výsledkových účtů jsou prováděny jednou měsíčně / § 13 zákona o účetnictví/. Slovní popis činností souvisejících s uzavíráním účetních knih obsahuje Český účetní standard č. 002 Otevírání a uzavírání účetních knih. 2. Účetní závěrka je nedílný celek, který tvoří povinně a) rozvaha, b) výkaz zisku a ztráty, c) příloha. Povinný obsah účetní závěrky je stanoven v § 18 ZoÚ. Další podrobnosti obsahuje zejména § 19 ZoÚ a vyhláška č. 500/2002 Sb .ve znění p.p. Uspořádání a označování položek rozvahy obsahuje příloha č. 1 k vyhlášce, uspořádání a označování položek výkazu zisku a ztráty obsahuje příloha č. 2.druhové členění a příloha č. 3-účelové členění

Obsah přílohy (třetí povinné části účetní závěrky) je uveden v §§ 39 vyhlášky č. 500/2002 Sb.

ÚČETNÍ ZÁVĚRKA § 18 Zákona o účetnictví Je možné ji sestavit v plném či zjednodušeném rozsahu. Tvoří ji: Rozvaha Výsledovka Výkaz zisku a ztráty Příloha Může zahrnovat přehled o cash-flow a o změnách vlastního kapitálu. Účetní závěrka vždy musí obsahovat okamžik sestavení a dále podpisový záznam statutárního orgánu účetní jednotky, tím se považuje za SESTAVENOU. Vykazuje se v celých tis. Kč, v případě vyšších aktiv v netto hodnotě 10 mld.a více v celých mil. Kč. Některé účetní jednotky dále sestavují zprávu o propojených osobách a výroční zprávu

ROZVAHA Obecně se člení aktiva na tyto základní skupiny a položky: Dlouhodobý majetek (stálá aktiva) Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Dlouhodobý finanční majetek Oběţná aktiva Zásoby Pohledávky Krátkodobý finanční majetek Přechodné účty aktiv Pasiva Pasiva, která zobrazují členění majetku uznaného za aktiva z pohledu vlastnictví, se člení na vlastní zdroje a cizí zdroje. Označují se též jako vlastní a cizí kapitál. Vlastní zdroje Základní kapitál Fondy (kapitálové, ze zisku) Zisk (výsledek zhodnocení majetku účetní jednotkou) Cizí zdroje Závazky dlouhodobé – se splatností delší než jeden rok (bankovní úvěry, výpomoci…) krátkodobé – se splatností kratší než jeden rok (závazky vůči dodavatelům, zaměstnancům, státu, bankám) Rezervy Přechodné účty pasiv

ROZVAHA A JEJÍ FUNKCE Rozvaha Účetní výkaz, v němž je majetek uspořádán k určitému okamžiku, tj. k rozvahovému dni podle druhů (aktiva) a podle zdrojů krytí, financování (pasiva). V rozvaze se vyskytuje stav majetku účetní jednotky (podnikatele) k rozvahovému dni v uspořádání podle dvojího kritéria.

Funkce rozvahy Podávat přehled o stavu majetku účetní jednotky k určitému datu ve srozumitelném a přehledném uspořádání, čímž její uživatelé mohou získat informace o finanční situaci účetní jednotky.

DRUHY ROZVAHY Zahajovací rozvaha – sestavuje se na počátku zahájení činnosti účetní jednotky, představuje tedy uspořádaný přehled majetku ke dni vzniku účetní jednotky. Ten je většinou definován právním předpisem a je dán dnem zapsání účetní jednotky do povinného registru (OR) Řádná rozvaha – sestavuje se pravidelně, k okamžiku řádné účetní závěrky (31.12 nebo k poslednímu dni hospodářského roku). Mimořádná rozvaha – sestavuje se tehdy, když je potřeba vykázat přehled majetku k jinému okamžiku => vstup účetní jednotky do likvidace… Konečná rozvaha – v případech, kdy účetní jednotka končí se svojí činností

ČLENĚNÍ AKTIV Obecně se člení aktiva na tyto základní skupiny a položky: Dlouhodobý majetek (stálá aktiva) Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Dlouhodobý finanční majetek Oběžná aktiva Zásoby Pohledávky Krátkodobý finanční majetek Přechodné účty aktiv

ČLENĚNÍ PASIV Pasiva, která zobrazují členění majetku uznaného za aktiva z pohledu vlastnictví, se člení na vlastní zdroje a cizí zdroje. Označují se též jako vlastní a cizí kapitál.

Vlastní zdroje Základní kapitál Fondy (kapitálové, ze zisku) Zisk (výsledek zhodnocení majetku účetní jednotkou) Cizí zdroje Závazky dlouhodobé – se splatností delší než jeden rok (bankovní úvěry, výpomoci…) krátkodobé – se splatností kratší než jeden rok (závazky vůči dodavatelům, zaměstnancům, státu, bankám) Rezervy Přechodné účty pasiv

VÝKAZ Z/Z Je sestavována v druhovém nebo účelovém členění Rozděluje se do tří druhů podle činnosti: Provozní činnost Finanční činnost Provozní a finanční činnost je nazývána činností běžnou Mimořádná činnost

STRUKTURA VÝKAZU Z/Z Jestliže rozvaha je statická a zachycuje aktiva a pasiva v daném okamžiku sestavování rozvahy, tak výkaz zisků a ztrát se vztahuje vždy k určitému časovému intervalu. Struktura výkazu zisků a ztrát se dá popsat následovně:  + trţby za prodej zboţí  − náklady na prodané zboţí  = odchodní marţe  + výnosy z finančních činností  − náklady na finanční činnost  = finanční výsledek hospodaření  + trţby z prodeje vlastních výrobků a sluţeb  − náklady související s provozní činností  = provozní výsledek hospodaření  − daň z příjmu za běţnou činnost  = výsledek hospodaření za běţnou činnost  + mimořádné výnosy  − mimořádné náklady  − daň z příjmů z mimořádné činnosti  = mimořádný výsledek hospodaření

PŘEHLED O ZMĚNÁCH VK  § 44 Vyhlášky pro podnikatele Podává informace o zvýšení či snížení jednotlivých složek VK mezi dvěma rozvahovými dny. ÚJ vyčíslí vyplacené dividendy a i zdroje, ze kterých bylo jejich vyplacení čerpáno. Přehled o změnách vlastního kapitálu zobrazuje stav vlastního kapitálu účetní jednotky a jeho jednotlivých složek k rozvahovému dni minulého účetního období, jeho zvýšení a snížení v průběhu běžného účetního období a stav k rozvahovému dni běžného účetního období. Součet položek „A. Jmění účetní jednotky a upravující položky“, „B. Fondy účetní jednotky“, "C. Výsledek hospodaření“ a "D. Příjmový a výdajový účet rozpočtového hospodaření“ se musí rovnat položce rozvahy „C. Vlastní kapitál“.

CASH-FLOW § 40-43 vyhlášky pro podnikatele Jedná se o výkaz, který informuje uživatele účetní závěrky o schopnosti ÚJ vytvářet peněžní prostředky a peněžní ekvivalenty a dále o způsobu jejich použití v daném období. Výkaz třídí peněžní toky na peněžní toky z hlavní /provozní/činnosti, investiční činnosti a dále z finanční činnosti. Volba metody, koncepce , modelu a obsahová náplň přehledu o peněžních tocích je v pravomoci ÚJ.

STRUKTURA CASH FLOW Výkaz se sestavuje ve třech úrovních činností podniku: provozní činnosti – veškeré peněžní toky vyplývající z hlavní činnosti podniku, která je předmětem jeho podnikání (pohyb zásob pohledávek, závazků). Patří sem ale také činnosti, jež nelze jednoznačně přiřadit mezi činnosti investiční nebo finanční. Výpočet peněžního toku z provozních činností bývá považován za nejnáročnější investiční činnosti – pořízení hmotného a nehmotného majetku a jeho prodej, dále poskytování dlouhodobých půjček a příjem jejich splátek finanční činnosti – peněžní toky které ovlivní velikost vlastního jmění, přijaté úvěry a půjčky sloužící k navýšení vlastního kapitálu, smlouvy o finančním pronájmu.

DEFINICE SESTAVENÍ CASH FLOW P. = Počáteční stav peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů Z. = Hospodářský výsledek běžného účetního období (+/-) A. = Peněžní toky z provozní činnosti (včetně odpisů) B. = Peněžní toky z investiční činnosti C. = Peněžní toky z finanční činnosti F. = Peněžní toky celkem (Z + A + B + C) R. = Konečný stav peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů (P + F)

PŘÍLOHA K ÚZ § 39 Vyhlášky 500/2002 Sb. Obecné údaje Používané účetní metody, obecné účetní zásady a způsoby oceňování Doplňující informace k rozvaze a výkazu zisku a ztráty Informace, které nejsou v rozvaze a výkazu zisku a ztráty

ÚČETNICTVÍ-ÚČETNÍ TŘÍDY Účetní osnova pro podnikatele 2012, 2013 Třídy účetní osnovy: Účtová třída 0 - dlouhodobý majetek (Aktiva) Účtová třída 1 - zásoby (Aktiva) Účtová třída 2 - finanční účty (Aktiva) Účtová třída 3 - zúčtovací vztahy (Aktiva a Pasiva) Účtová třída 4 - kapitálové účty a dlouhodobé závazky (Pasiva) Účtová třída 5 - náklady Účtová třída 6 - výnosy Účtová třída 7 - závěrkové a podrozvahové účty

MAJETEK V PODROZVAHOVÉ EVIDENCI

-konta 75x-79x Vedeme zde: -Najatý majetek -Majetek přijatý do úschovy -Majetek ve výpůjčce -Majetek pořízený 100% z dotace -Majetek daný do zástavy / popř. AE k účtu 0x/ -Majetek s věcným břemenem / popř. AE k účtu 0x -Majetek dle smlouvy o nájmu podniku

VNITROPODNIKOVÉ SMĚRNICE Zákonné: -účtový rozvrh- § 14 ZU -seznam účetních knih - § 16 ZU -seznam číselných znaků symbolů a zkratek používaných v účetnictví - § 16 ZU odpisový plán-§ 28 ZU Ostatní: - oběh dokladů - Účtování a odepisování DHIM a DNIM - inventarizace majetku - harmonogram účetní závěrky - oceňovací metody použité v účetnictví - účtování a evidenci zásob - časové rozlišení nákladů a výnosů - tvorba a čerpání rezerv - vyúčtování cestovních náhrad - paušály na pracovní oděvy, telefony, použití vlastního nářadí - úschova účetních písemností - podpisové vzory

MANAŢERSKÉ OTÁZKY Manažeři potřebují rychlou, aktuální a zdůvodnitelnou odpověď na tyto otázky: Jak na tom firma je? Proč tomu tak je? Kam zmizely peníze? Jak a kdy byly provedeny úhrady faktur? Potřebují rychle rozvahu a výsledovku. Potřebují mít možnost pracovat s daty i mimo firmu, tedy bez on-line přístupu ke zdrojové databázi. Reporty jsou většinou zpracovávány v tabulkách MS Excel. Každá firma má úplně jiné reporty. V konkrétních reportech dochází průběžně ke změnám struktur, tj. řádků reportů, a ke změnám obsahu, tj. přiřazení zdrojových segmentů k těmto řádkům. Zpravidla se opisují data ze sestav vygenerovaných ve firemních systémech. Hodnoty zapsané do reportu jsou velice obtížně zdůvodnitelné – vyžaduje to sestavení dalšího reportu.

FINANČNÍ ANALÝZA Finanční analýza zkoumá finanční situaci podniku. Finanční výkazy podávají obraz o finanční situaci podniku v řeči finančního účetnictví, účetnictví je jazykem financí. Finanční situace se testuje kvantitativními metodami, zpracovávajícími údaje uvedené v účetních výkazech. Z účetních výkazů je třeba vypreparovat indikátory finanční situace podniku a jejího vývoje, a z pouček finančního řízení odvodit kritéria pro jejich hodnocení. Finanční situaci ovšem nelze zjistit pouhým výpočtem. Celkový obraz o finanční situaci se domýšlí úsudkem analytiků na základě zkušeností, podle indicií, naznačených relevantními testovanými kvantitativními vztahy. Před výkladem metod finanční analýzy je nutné předeslat, že systém finanční analýzy není kodifikovaný, není žádným způsobem legislativně upraven právními předpisy nebo všeobecně uznávanými jednotnými standardy jako například finanční účetnictví a daňová problematika, což komplikuje provádění finanční analýzy, způsobuje nejednotnost terminologie a postupů, nejednoznačnost výkladu, interpretace a srovnávání jejích výsledků. Buď se stejným pojmům přiřazuje různý obsah nebo naopak různé pojmy jsou spojeny s představou stejného obsahu.

METODY FA

1.Absolutní ukazatele 2.Rozdílové ukazatele 3.Poměrové ukazatele

ABSOLUTNÍ UKAZATELE Horizontální a vertikální analýza Absolutní ukazatele používáme zejména k analýze vývojových trendů – horizontální analýze a k analýze komponent – vertikální analýze. Horizontální a vertikální analýza jsou výchozím bodem rozboru účetních výkazů, měla by pomoci snadněji nahlédnout do výkazů, o nichž bychom měli mít již celkem dobrou představu. Oba postupy umožňují vidět původní absolutní údaje z účetních výkazů v určitých souvislostech. Představují základní východisko analýzy účetních výkazů a slouží nám k prvotní orientaci v hospodaření podniku. Upozorňují na problémové oblasti, které je potřeba podrobit podrobnějšímu zkoumání. V případě horizontální analýzy se sleduje vývoj zkoumané veličiny v čase, nejčastěji ve vztahu k nějakému minulému účetnímu období. Vertikální analýza sleduje strukturu finančního výkazu vztaženou k nějaké smysluplné veličině (např. celková bilanční suma). Cílem horizontální a vertikální analýzy je především rozbor minulého vývoje finanční situace a jeho příčin, s omezenými možnostmi učinit závěry o finančních vyhlídkách podniku.

TECHNIKA VÝPOČTU H A V ANALÝZY

Finanční účetní výkazy obsahují jak údaje týkající se běžného roku, tak údaje z předcházejících let nebo alespoň z minulého roku. Je nutné mít k dispozici údaje za minimálně dvě po sobě jdoucí období.

Hledáme odpověď na dvě základní otázky: O kolik jednotek se změnila příslušná položka v čase? – (absolutní změna) O kolik % se změnila příslušná položka v čase? – (procentní změna) Technika rozboru je jednoduchá: vypočte se rozdíl hodnot z obou po sobě jdoucích let (absolutní výše změny) absolutní změna = hodnota t – hodnota t – 1 vyjádří se procentem k hodnotě výchozího roku: Procentní změna= absolutní změna/hodnota t-1*100%

ROZDÍLOVÉ UKAZATELE Kromě horizontálního a vertikálního rozboru za absolutní ukazatele lze považovat i tzv. rozdílové ukazatele, které získáme jako rozdíl dvou absolutních ukazatelů. Někdy se označují jako finanční fondy nebo fondy finančních prostředků. Pojem „fond“ se ve finanční analýze používá v jiném smyslu než jak jej vymezuje účetnictví, tj. jako zdroj krytí aktiv (např. kapitálové fondy, rezervní fond aj.), ve finanční analýze se fond chápe jako: agregace určitých stavových položek vyjadřujících aktiva nebo pasiva, rozdíl mezi určitými položkami aktiv na jedné straně a určitými položkami pasiv na straně druhé. Takový rozdíl se obvykle označuje jako čistý fond (net fund). Fondy finančních prostředků zde nejsou účetním termínem, ale pojmem finančního řízení. Mezi nejčastěji používané fondy ve finanční analýze patří: čistý pracovní kapitál čisté pohotové prostředky čisté peněžně pohledávkové finanční fondy

ČISTÝ PRACOVNÍ KAPITÁL Také označovaný jako provozní nebo provozovací kapitál je nejčastěji užívaným rozdílovým ukazatelem vypočtený jako rozdíl mezi oběžnými aktivy (bez dlouhodobých pohledávek) a krátkodobými závazky, resp. dluhy, neboť k samotným krátkodobým závazkům musíme přidat i běžné bankovní úvěry a krátkodobé finanční výpomoci. Obsah kategorie pracovní kapitál představuje oběžná aktiva očištěná o ty závazky podniku, které bude nutno v nejbližší době (do jednoho roku) uhradit nebo jej lze charakterizovat jako část oběžných aktiv, která je financována dlouhodobými zdroji (dlouhodobé závazky, dlouhodobé bankovní úvěry a vlastní kapitál podniku). ČPK = oběţná aktiva – krátkodobá pasiva (dluhy) Konstrukce čistého pracovního kapitálu je založena na rozlišení oběžného majetku s dobou obratu kratší než jeden rok a neoběžného (dlouhodobého) majetku. Souvisí s běžným krátkodobým financováním – tedy v podstatě s financováním oběžného majetku pokud jde o: určení optimální výše každé položky oběžných aktiv a jejich struktury (zásoby, pohledávky, peněžní prostředky v hotovosti i na běžných účtech, krátkodobý finanční majetek a stanovení jejich přiměřené celkové výše, výběr vhodného způsobu financování oběžných aktiv.

ČISTÉ POHOTOVÉ PROSTŘEDKY Čisté pohotové prostředky (peněţní finanční fond) Jsou vypočítávány jako rozdíl mezi pohotovými peněžními prostředky a okamžitě splatnými závazky, přičemž pohotovými peněžními prostředky se rozumí peníze v hotovosti a na běžných účtech, někdy se zahrnují i jejich ekvivalenty jako směnky, šeky, krátkodobé termínové vklady, krátkodobé cenné papíry, neboť v podmínkách fungujícího kapitálového trhu jsou rychle přeměnitelné na peníze. Výhodou ukazatele tohoto typu je jeho nízká souvislost s podnikovými oceňovacími technikami. Může však být nevědomky či záměrně ovlivněn časovým posunem plateb ve vztahu k okamžiku zjišťování likvidity zadržením nebo naopak dřívějším uskutečněním plateb. Publikované účetní závěrky neposkytují pro externí analytiky vstupní údaje pro výpočet tohoto ukazatele. ČPP = pohotové peněţní prostředky – okamţitě splatné závazky

ČISTÝ PENĚŢNÍ MAJETEK Čistý peněţní majetek (peněţně pohledávkový finanční fond) Představuje určitý kompromis, střední cestu mezi oběma výše uvedenými ukazateli, je konstruovaný tak, že vedle pohotových prostředků a jejich ekvivalentů zahrnuje do oběžných aktiv ještě krátkodobé pohledávky (bez nevymahatelných). Proto se nazývá peněžně pohledávkový finanční fond. ČPM = oběţná aktiva – zásoby – nelikvidní pohledávky – krátkodobá pasiva

POMĚROVÉ UKAZATELE Poměrové ukazatele jsou základním metodickým nástrojem, jádrem metodiky finanční analýzy. Jsou formou číselného vztahu, do kterého jsou uváděny finančně-účetní informace. Poměrové finanční ukazatele (financial ratio) se běžně vypočítávají vydělením jedné položky (skupiny položek) jinou položkou (skupinou položek) uvedenou ve výkazech, mezi nimiž existují co do obsahu určité souvislosti. Existuje mnoho smysluplných závislostí, které lze vyjádřit poměrem dvou položek účetních výkazů. Konstrukce a výběr ukazatelů je podřízen hlavně tomu, co chceme změřit. Zaměření rozboru musí být relevantní zkoumanému problému či prováděnému rozhodnutí. Poměrových finančních ukazatelů se postupem času vyvinulo značné množství. V některých případech je navrženo i několik různých ukazatelů pro hodnocení stejné charakteristiky finanční situace. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že prosté nahromadění velkého množství různých ukazatelů, které jsou schopny vyprodukovat některé nabízené počítačové programy, nelze ještě považovat za kvalitně provedenou finanční analýzu. Neplatí „čím více poměrových ukazatelů, tím lépe“. Hlavní důraz z hlediska finančního manažera i ostatních uživatelů je kladen na vypovídací schopnost poměrových ukazatelů, vzájemné vazby a závislosti, způsob jejich interpretace a jaký význam je jim přisuzován pro posouzení ekonomické situace podniku. Je tedy třeba rozumně vybírat poměrové ukazatele testující nejzávažnější souvislosti. Mohou analytiky upozornit na problém, který vyžaduje další pátrání po jevech, jež se za problémem skrývají.

UKAZATELE RENTABILITY 1.ROI- ukazatel rentability vloženého kapitálu: Zisk před zdaněním+nákladové úroky/celkový kapitál 2.ROA- ukazatel rentability celkových aktiv-měl by být nad 7% Zisk před zdaněním/celková aktiva 3.ROE-ukazatel rentability VK- měl by být nad 15% Čistý zisk/ VK

UKAZATELE ZADLUŽENOSTI

1.Celková zadluženost: Cizí kapitál/celková aktiva /30-60% OK/ 2.Finanční nezávislost-koeficient samofinancování Vlastní kapitál/celková aktiva /více jak 40% OK/ 3.Koeficient zadluženosti: Cizí kapitál/vlastní kapitál 4.Úrokové krytí: Zisk před zdaněním / úroky / optimum větší jak 2/

UKAZATELE LIKVIVITY 1.Běžná-optimum 2,5-2,0 pod 1 je podnik zcela nelikvidní Oběžná aktiva/krátkodobé závazky 2.Pohotová-optimum 1,2-0,7 Oběžná aktiva-závazky/krátkodobé závazky 3.Okamžitá-optimum 0,2-0,5 Peněžní prostředky+ekvivalenty/splatné závazky

UKAZATELE AKTIVITY 1. Vázanost celkových aktiv-ukazuje efektivnost využití aktiv Aktiva/ roční tržby 2.Obrat celkových aktiv-ukazuje efektivnost využití aktiv Roční tržby/aktiva 3. Doba obratu zásob / optimum 30-70 dní/ u posouzení je optimální klesající trend Průměrná zásoba/denní spotřeba 4. Doba obratu pohledávek-výtečně pod 30 dní, špatně nad 90 dní, obvykle 40-60 dní Obchodní pohledávky /denní tržby na fa 5. Doba obratu závazků- to samé jako u pohledávek, obvykle 80-120 dní Závazky/ denní tržby na fa

SYNTETICKÉ UKAZATELE Samostatnou skupinu ukazatelů používaných k finančnímu hodnocení podniku tvoří ukazatele konstruované jako kombinace primárních ukazatelů. Často je jejich konstrukce motivována snahou získat charakteristiku, jež by hodnotila finanční situaci podniku synteticky, tzn. dokázala by spojit poměrové ukazatele různých vypovídacích vlastností (ukazatele rentability, zadluženosti, likvidity, příp. další), nebo charakteristiku hodnotící specifický důsledek určité finanční situace (např. pravděpodobnost konkursu, bankrotu). Tyto ukazatele vznikají s využitím metod víceaspektního hodnocení, kdy jednotlivým poměrovým ukazatelům do nich vstupujících jsou přiřazovány různé váhy. Finanční situaci lze tedy vyjádřit jako syntézu dílčích hledisek v podobě váženého průměru nebo váženého součtu (skóre) univerzálních poměrových ukazatelů, kterými byla testována jednotlivá hlediska. Váhy se přisuzují poměrovým ukazatelům na základě empirie (zkušenosti) nebo matematickostatistickými metodami (diskriminační analýzou). Scoringová stupnice je založena na zásadě, že čím je vyšší skóre, tím je lepší finanční situace. Na tomto principu jsou založeny predikční scoringové modely. Typickým příkladem je např. Altmanův model pro charakterizování nebezpečí úpadku podniku v brzké budoucnosti, který se v mnoha modifikacích používá v různých západních zemích a také u nás.

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ 1. Vymezení předmětu MU 2. Členění nákladů 3. Kalkulace a kalkulační systém 4. Hospodářský výsledek 5. Rozpočty a odpovědnostní účetnictví

6. Využití manažerského účetnictví pro rozhodování 7. Strategické manažerské účetnictví

Vývoj MU 1)

2)

3)

19. stol.- potřeba sestavit kalkulace ceny výrobku, potřeba zjistit, sledovat a vyhodnocovat informace pro tvorbu cen a řízení nákladů výroby (výkonově -orientované účetnictví) konec 20. stol.- potřeba řídit složité podnikové struktury, důraz na řízení, motivaci a odpovědnost, postupná integrace MU s řídícími systémy podniku (odpovědnostně orientované účetnictví) současné výzvy pro MU - globalizace, komplexnost, provázanost podniku a okolí, rychlé šíření informací, potřeba je třídit, analyzovat pro zajištění rychlé a přesné orientace; propojování hodnotových informací s informacemi o spokojenosti zákazníků, zaměstnanců

FINANČNÍ ÚČETNICTVÍ Finanční účetnictví /FÚ/ je povinné a je normativně upraveno jednotně pro všechny druhy účetních jednotek. Eviduje účetní případy, které zachycují změny v majetku a závazcích účetní jednotky jako celku při jejím styku s vnějším světem. Náklady a výnosy jsou sledovány komplexně a výsledek hospodaření je vykazován souhrnně za celou účetní jednotku v předepsaném členění umožňující zjištění základu pro výpočet daně z příjmů. Přitom je nutné respektovat předpisy pro účtování, neboť jejich porušení může být sankcionováno finančními orgány.Výstupy finančního účetnictví jsou předkládány interním i externím uživatelům mj.správcům daně.Obdobou finančního účetnictví je účetnictví daňové, kdy na základě finančního účetnictví jsou náklady a výnosy posuzovány z hlediska zákona o danich z přijmů - / zákon 586/1992 Sb. ve znění.p.p./.

VNITROPODNIKOVÉ ÚČETNICTVÍ

Vnitropodnikové / nákladové/ účetnictví -/VPÚ/ je dobrovolné a účetní jednotka si jej organizuje zcela ve své kompetenci. Obecně lze říci, že je zaměřeno na minulost a zachycuje náklady a výnosy především coby podklad pro kalkulace výkonů, ocenění zásob popřípadě jiných výkonů vytvořených vlastní činností aktivací, zjištění stavu a změny stavů zásob vytvořených vlastní činností apod. Přitom využívá struktury nákladů dle kalkulačního vzorce tj. rozdělení na náklady přímé, výrobní režii, správní, případně odbytovou režii, poddodávky a zisk.VPÚ se dívá do minulosti až současnosti jeho cílem je poznat, zmapovat a osvědčit, co se v podniku odehrálo, jeho výstupem jsou převážně statická, kvantifikovaná a jednoznačně strukturovaná data. VPÚ je především zdrojem informací,a to jak pro finanční účetnictví, tak i pro účetnictví manažerské. Někdy se používá pro VPÚ i zástupné pojmy - nákladové účetnictví (někdy i provozní účetnictví). Tím je ale zdůrazněn hlavní cíl VPÚ,a tím je podrobné sledování firemních nákladů. Právě umění porozumět všem druhům nákladů, jejich struktuře a provázanosti dělá z VPÚ výkonný nástroj přo plánování úsporných opatření a také při optimalizaci produkovaného množství / viz. ekonomická teorie známá jako "úspory z rozsahu"/.Je tedy zaměřeno na sledování výkonnosti firmy.

MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ Manaţerské účetnictví- /MÚ/ je rovněž dobrovolné a zcela v kompetenci účetní jednotky, ovšem proti VPÚ je zaměřeno zejména na budoucnost.Využívá různě strukturovaných nákladů, tak, jak je v každém jednotlivém případě vhodné, někdy dokonce některé druhy nákladů ze sledování v určitých etapách vypouští. Stejně tak se neváže na pevné období, ale vybírá si období tak, aby výsledek poskytl vhodné ucelené výsledky, které mohu posloužit určenému cíli. Snahou je odhalovat neefektivnosti a doporučovat zlepšení systému výroby, řízení, odbytu kontroly atd. Minulost je pro ně zajímavá pouze jako zdroj podkladů pro rozhodování o budoucnosti doslova opírající se o minulost, přetváří současnost pro lepší budoucnost. Výstupem manažerského účetnictví jsou dynamické převážně kvalifikované / nebo jen slabě kvalifikované/, často víceznačné soubory dat v mnoha modifikacích, tak, aby manažer mohl na jejich podkladu kvalifikovaně rozhodnout o budoucím vývoji společnosti v určité oblasti.Systém MU byl vytvořen zejména pro zaznamenání ekonomické reality podniku. Nástroje MÚ relevantní informace třídí,sumarizují, evidují a analyzují.Výstupy tohoto systému-jako jsou reporty, výkazy atp. pomáhají řídícím pracovníkům pro rozhodování a řízení.Na rozdíl od FÚ MÚ nejen zaznamenává skutečnost, ale poskytuje také infrormaci o variantách tj."jaký by byl / popř. jaký bude/ výsledek hospodaření /nebo marže, náklady/ za určitých podmínek.Manažerské účetnictví tak pomáhá řídit podnikatelské riziko.

HLAVNÍ ROZDÍLY FÚ a MÚ Účetnictví Určení Zájem Obsah Pravdivost Úprava Ceny Jednotky

Manažerské Finanční interní externí maximalizace minimalizace zisku daní analitické účty syntetické účty maximální princip opatrnosti neregulované regulované státem kalkulované reálné hodnotové finanční i finanční

VZÁJEMNÉ VAZBY FÚ A MÚ Je nutné si uvědomit, že všechny složky účetnictví na sebe vzájemně navazují a čerpají jedna z druhé. Finanční účetnictví přebírá z vnitropodnikového účetnictví údaje o zásobách vytvořených vlastní činností, a o časovém rozlišení, o ocenění aktivace vnitropodnikových výkonů /př.vlastní přeprava při pořízení investic/ a na druhé straně VPÚ přebírá z finančního účetnictví údaje o vstupních nákladech. Manažerské účetnictví přebírá data jak z finančního účetnictví, tak i z VPÚ, ale dokáže je dále zpracovávat, případně i jinak upravovat / např. jinak oceňovat/, což může pochopitelně vést ke zjištění jiného výsledku hospodaření než ve finančním účetnictví.

Finanční řízení každá činnost podniku má svoji věcnou i finanční stránku, tj.    

náklady, (výnosy), pohyb peněžních prostředků, efektivnost

Podnikové finance pohyb  peněžních prostředků,  kapitálu,  finančních zdrojů ;

kvantitativní a kvalitativní vztahy  s ostatními podnikatelskými subjekty,  zaměstnanci,  státem

Finanční cíle rozhodující část podnikových cílů  z krátkodobého hlediska,  z dlouhodobého hlediska Finanční cíle jsou východiskem finančního plánu

Účel strategické analýzy Potenciál vývoje podniku: Vnější potenciál Národní hospodářství Odvětví a trh

Vnitřní potenciál Konkurence

SWOT analýza Vnitřní faktory

Vnější faktory

S - Strenghts - silné stránky

O - Opportunities – příležitosti

W - Weaknesses – slabé stránky

T - Threats ohrožení

Porovnání vlastního podniku s konkurencí pomocí úrovní zisku

EAT – zisk po zdanění

EBT – zisk před zdaněním  eliminace vlivu daní

EBIT – zisk před úroky a zdaněním  eliminace vlivu struktury kapitálu

EBITD – zisk před úroky, zdaněním a odpisy  eliminace vlivu amortizace

Struktura plánů

vize

Strategie Střednědobý plán

Operativní plán

Oblasti řešení

Poslání, perspektiva

Zákazníci, konkurence Investice, zdroje financování

Výnosy, náklady, PT

Proces tvorby podnikatelského (dlouhodobého) plánu

Analýza podnikatelského okolí

Analýza firmy

Cíle firmy

Plánové kalkulace

Plán výroby – plán prodejů (marketingový plán) Plán nákupu a zásobování. Personální plán

Plán inovací a racionalizace. Investiční plán.

Finanční plán

Otázky, na které hledáme odpověď Jaké jsou perspektivy podniku z dlouhodobého hlediska? Jaký vývoj trhu, konkurence a především vývoj podnikových tržeb lze v souvislosti s odpovědí na první otázku očekávat? Jaká rizika jsou s podnikem spojena

Sloţky finančního plánu (1) Plánový výkaz zisků a ztrát • Plán výnosů • Plán nákladů Plánová rozvaha • Plán aktiv • Plán oběžných aktiv • Plán dlouhodobých aktiv (investiční program) • Plán pasiv • Krátkodobé cizí zdroje • Dlouhodobé zdroje (cizí a vlastní)

Sloţky finančního plánu (2) Plánové peněžní toky • Provozní činnost • Investiční činnost • Finanční činnost

Plánové hodnoty poměrových ukazatelů • zadluženost (poměr vlastní / cizí kapitál aj.) • pracovní kapitál • likvidita • rentabilita • aj.

Rozvaha Aktiva Dlouhodobý majetek Nehmotný Hmotný Finanční Oběžná aktiva Zásoby Pohledávky dlouhodobé Pohledávky krátkodobé Finanční majetek (krátkodobý)

Pasiva Vlastní kapitál Základní kapitál Fondy ze zisku Zisk ztráta min.o. Zisk b.o. Cizí kapitál Rezervy Závazky dlouhodobé Závazky krátkodobé Úvěry dlouhodobé Úvěry běžné

Časové rozlišení Časové rozlišení Aktiva

=

Pasiva

Výkaz zisku a ztrát

Peněžní toky

Výnosy celkem Výnosy z provozních činností Výnosy z finančních operací

FM počátek období Zisk b.o. Úpravy o nepen.operace (odpisy) Změny oběžných aktiv Toky z provozních činností celkem

Náklady celkem Výkonová spotřeba Osobní náklady Odpisy Náklady finančních operací (úroky) Ostatní náklady Hospodářský výsledek (zisk)

Změny dlouh.nehm.majetku Změny dlouh.hmotného majetku Změny dlouh.finančního majetku Toky z investičních činností celkem Změny vlastního kapitálu Změny závazků Změny úvěrů Toky z finančních činností celkem Peněžní toky celkem FM konec období

VÝKAZ ZISKU A ZTRÁT PROVOZNÍ OBLAST PROVOZNÍ VÝNOSY CELKEM PROVOZNÍ NÁKLADY CELKEM

*

Provozní HV

FINANČNÍ ČINNOSTI FINANČNÍ VÝNOSY CELKEM FINANČNÍ NÁKLADY CELKEM

*

HV z finančních operací

R

Daň z příjmů za běžnou činnost

** HV za běžnou činnost

MIMOŘÁDNÉ ČINNOSTI XVI Mimořádné výnosy

S

Mimořádné náklady

T R

Daň z příjmu z mimoř.činnosti Převod podílu společníkům

*

HV za mimořádnou činnost

*** HV za účetní období

VÝKAZ ZISKU A ZTRÁT PROVOZNÍ OBLAST I

Tržby za prodej zboží

A

Náklady vynaložené na prod.zb.

+

Obchodní marže

II

Výkony

Přidaná hodnota

Tržby z prodeje inv.majetku a mat. Zúčt.rezerv a čas.r.do pr.výnosů Zúčt.opr.pol.do prov.výnosů Ostatní provozní výnosy Převod provozních výnosů

Výkonová spotřeba Osobní náklady Daně a poplatky Odpisy investičního majetku Zůst.cena prod.inv.maj.a mater. Tvorba rezerv a čas.r.do pr.nákl. Zúčt.opr.pol.do prov.nákladů Ostatní provozní náklady Převod provozních nákladů

+

III IV V VI VII

B C D E F G H I J

PROVOZNÍ NÁKLADY CELKEM

*

Provozní HV

*

HV z finančních operací

**

HV za běžnou činnost

*

HV za mimořádnou činnost

PROVOZNÍ VÝNOSY CELKEM

FINANČNÍ ČINNOSTI FINANČNÍ VÝNOSY CELKEM FINANČNÍ NÁKLADY CELKEM R

Daň z příjmů za běžnou činnost

MIMOŘÁDNÉ ČINNOSTI XVI Mimořádné výnosy

S

Mimořádné náklady

T R

Daň z příjmu z mimoř.činnosti Převod podílu společníkům

*** HV za účetní období

VÝKAZ ZISKU A ZTRÁT PROVOZNÍ OBLAST PROVOZNÍ VÝNOSY CELKEM PROVOZNÍ NÁKLADY CELKEM

*

Provozní HV

FINANČNÍ NÁKLADY CELKEM

*

HV z finančních operací

Daň z příjmů za běžnou činnost

**

HV za běžnou činnost

*

HV za mimořádnou činnost

FINANČNÍ ČINNOSTI VIII IX X XI XII XIII XIV XV

Tržby z prodeje CPV Výnosy z finančních investic Výnosy z krátk.fin.majetku Zúčtování rezerv do fin.výnosů Zúčtování opr.pol.do fin.výnosů Výnosové úroky Ostatní finanční výnosy Převod finančních výnosů

K

Nákup.cena prodaných CPV

L M N O P

Tvorba rezerv na fin.náklady Zúčtování opr.pol.do fin.nákladů Nákladové úroky Ostatní finanční náklady Převod finančních nákladů

FINANČNÍ VÝNOSY CELKEM R

MIMOŘÁDNÉ ČINNOSTI XVI Mimořádné výnosy

S

Mimořádné náklady

T R

Daň z příjmu z mimoř.činnosti Převod podílu společníkům

*** HV za účetní období

NÁKLADY ANO Nákup

ANO

(a proplacení) zboží, materiálu, energie a služeb ve stejném bilančním období, ve kterém jsou spotřebovány Mzdy Nákladové úroky

VÝDAJE Odpisy

NE

DNM a DHM Tvorba rezerv Tvorba opravných položek Leasingové nájemné účtované do nákladů

NE zvýšení

pohledávek zvýšení zásob snížení závazků Splácení úvěrů Vyplacení obligací Splátky leasingového nájemného Platby záloh na DP Výplaty dividend Pořízení dlouhodobého majetku

VÝNOSY ANO Prodej

AN O

za hotové Prodeje s dobou splacení kratší než bilanční období

PŘÍJMY Prodeje

NE

s dobou splacení delší než bilanční období (zvýšení pohledávek) Aktivace Zúčtování rezerv do výnosů Zúčtování opravných položek do výnosů

NE Snížení

pohledávek Snížení zásob Zvýšení závazků Čerpání úvěru Navýšení základ. kapitálu Emise obligací Splátky půjček od jiných subjektů

Sestavení finančního plánu Výsledovka  odhad vývoje tržeb,  určení míry variabilních nákladů (nebo ziskové marže)  odhad režijních nákladů

Rozvaha  odhad vývoje stálých aktiv (zejména provozně nutných investic)  modelování oběžných aktiv (s využitím obrátky)  dopočet potřebných cizích zdrojů (úvěry)

Účetnictví pro řízení PRO KOHO? – komu jsou informace určeny interním uživatelům (řídícím pracovníkům, zaměstnancům)

CO? – co je předmětem informace pro řízení – porovnání skutečnosti s plánovaným stavem, analýza odchylek informace pro rozhodování – o rozšíření / utlumení výroby konkrétního produktu, tržní orientace informace o externích vazbách organizace a okolí + informace o interních vazbách mezi útvary podniku

JAK? – nástroje a způsob používání způsob zpracování informací na základě individuálních potřeb podniku (frekvence, forma prezentace, vybraný okruh informací, komplexní pohled) nástroje - kalkulace, rozpočty, rozpočtové výkazy (výsledovka, rozvaha, výkaz CF) upravené pro potřeby řízení MU má sloužit konkrétním potřebám uživatelů, forma by tedy měla především respektovat jejich potřeby

Výkonově orientované účetnictví  Jaká je přidaná hodnota našich výrobků / služeb?  Jak si stojíme ve vztahu ke konkurenci?  Daří se nám zvyšovat přidanou hodnotu výrobků? MU umožňuje získat informace o jednotlivých výrobcích (členěných podle potřeb řídících pracovníků), sestavovat kalkulace pro fáze vývoje, výroby, kalkulace životního cyklu výrobků. Jednou z prvních požadavků na MU bylo odpovědět na tyto otázky.

Odpovědnostně orientované účetnictví Odpovědnostní účetnictví  umožňuje rozlišit ekonomické postavení jednotlivých útvarů podniku (útvary s pravomocí rozhodovat o nákladech, útvary s limitem nákladů, útvary ovlivňující investice či výnosy podniku)  vytvořit motivační systém podniku pro měření přínosu jednotlivých útvarů podniku ke zvýšení celkové hodnoty Pomocí systému plánu a rozpočtů a vnitropodnikových cen je možné nastavit hodnotové vazby mezi podnikovými útvary, stanovit cíle jednotlivých útvarů podniku a kontrolovat skutečný průběh podnikatelského procesu. Podnikové výsledky jsou porovnávány s plánovaným stavem, a to tak, aby bylo možné v co nejkratším čase analyzovat a vyhodnotit odchylky skutečnosti od plánu. Tyto odchylky pak slouží jako podklad k dalšímu rozhodování o zvýšení / snížení výkonů, změně orientace podnikatelského procesu apod.

Procesně orientované účetnictví  Je tato činnost pro zákazníka nezbytná?  Jaké náklady a výnosy jsou s touto činností spojené? orientované účetnictví realizovat nabízí jiný pohled na podnikatelský řídícímrežii? pracovníkům, který Procesně Je pro nás levnější tuto aktivitu veproces vlastní může být užitečný zejména při nutnosti redukce celkových nákladů podniku. Pokud rozdělíme podnikatelský proces na jednotlivé činnosti, ke kterým přiřadíme související náklady, můžeme postupně analyzovat:

Rozpočet (1)

Období

I. 2011

II. 2011

Celkové výnosy

1 000

1 500

Celkové náklady

800

1230

Počet prodaných kusů

10

15

Tento krátký příklad chce ukázat jednoduchou formou použití MU. Tabulka zachycuje data o výnosech a nákladech spojených s prodejem jednoho druhu výrobku v lednu a únoru 2011. Výnosy a náklady uvedené v tabulce byly vynaloženy pouze na prodané výrobky. Pro podrobnější analýzu tabulku doplníme.

Rozpočet (2)

Období

I. 2011

II. 2011

Celkové výnosy

1 000

1 500

Celkové náklady

800

1230

Celková marže = rozdíl výnosů a nákladů

200

270

Počet prodaných kusů

10

15

Náklady / 1 ks

80

82

Cena 1 ks

100

100

Porovnáním celkových výnosů a nákladů obou období a nákladů na jeden prodaný kus je vidět, že celková marže vzrostla i přes to, že se zvýšila nákladová náročnost jednoho prodaného výrobku. Celková marže vzrostla proto, že se zvýšil počet prodaných kusů. Pro detailnější analýzu nákladů potřebujeme informace o konkrétních nákladech, nikoli pouze celkovou hodnotu uvedenou v tabulce.

Diskuse Důvodem růstu nákladů může být např. a) růst cen materiálu od dodavatelů b) růst zmetkovitosti c) dodatečné požadavky zákazníků na další úpravy výrobků d) náklady na novou marketingovou kampaň atd. Je zřejmé, že v každý z uvedených důvodů vyvolá potřebu odpovědí na další otázky – např. a) proč dodavatel zvýšil cenu? bylo potřeba nahradit stávajícího / dodat materiál v kratším časovém intervalu? b) podíleli se na výrobě pracovníci, kteří nebyli řádně zaškoleni? způsobilo růst zmetkovitosti špatné nastavení technického zařízení? c) jednalo se o požadavky stálých / nových zákazníků? budou se opakovat? d) o jaký druh marketingové kampaně se jedná? jak dlouho bude trvat? je možné kvantifikovat počet zákazníků, které nám kampaň přinesla?

KALKULACE Kalkulace a jejich druhy Kalkulace je předběžné stanovení nebo následné zjištění vlastních nákladů a ostatních složek ceny (zisku, ztráty) na jednotku výkonu, tj. na kalkulační jednici. Kalkulační jednice je výkon vymezený kvalitativně i kvantitativně, např. mnoţstvím, např. 1 plášť značky Adam, 100 m látky Koral časem (u výkonů povahy služeb), např. 1 hodina opravářské práce, 1 hodina práce počítače jiným způsobem, např. 1 tkm v nákladní dopravě. Předmětem kalkulace jsou výkony vytvářené vlastní činností, tj. výrobky a služby určené pro odbyt (odbytové výkony) nebo pro vnitropodnikovou spotřebu (vnitropodnikové výkony) výkony nakupované od jiných organizací, tj. zjištění pořizovací ceny nakoupeného dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a zásob (pomocí kalkulačních účtů finančního účetnictví).

DRUHY KALKULACÍ Druhy kalkulací Kalkulace předběžná operativní plánová propočtová výsledná

DRUHY KALKULACÍ-pokračování Podle doby, kdy se kalkulace sestavují, se rozeznávají předběţné kalkulace, které se sestavují před zahájením výkonu a stanoví předpokládané (plánované) náklady na kalkulační jednici. Vycházejí z THN přímých nákladů a z rozpočtů režijních nákladů výsledné kalkulace, které se sestavují až po provedení výkonu a zjišťují skutečné náklady na kalkulační jednici. Vycházejí u údajů vnitropodnikového účetnictví Podle druhu pouţitých podkladů se předběžné kalkulace dělí na operativní kalkulace, které vycházejí z operativních norem platných ve výrobě v době sestavování kalkulací a jež vyjadřují současně podmínky v technologii a organizaci výroby. Změny těchto podmínek vyvolávají i změnou norem a tím i změnu kalkulace. Sestavují se na kratší období (čtvrtletí, měsíc). Jsou podkladem pro stanovení vnitropodnikových cen vlastních výkonů plánové kalkulace, které vycházejí z plánových norem platných zpravidla pro období 1 roku. Tyto normy vyjadřují nejen současné podmínky výroby, ale i plánované technicko-organizační změny ve výrobě během roku. Informují o vlastních nákladech, které se mají u určitého výkonu dosáhnout v průměru za plánované období. Používají se při plánování nákladů podniku. Sestavují se na období 1 roku propočtové kalkulace, které jsou méně přesné, neboť se sestavují podle kalkulací porovnatelných výrobků nebo na základě odhadu. Používají se u výrobků kusové výroby, u kterých nejsou k dispozici THN spotřeby přímých nákladů a podrobná konstrukční, technologická a výrobní příprava (v době sestavování

KALKULAČNÍ VZOREC Kalkulační vzorec je předepsané seskupení a členění nákladů a ostatních složek ceny do kalkulačních položek. Zajišťuje se jím jednotnost při sestavování a vzájemném porovnání kalkulací. Volba kalkulačního vzorce závisí na konkrétních podmínkách každé účetní jednotky a je plně v její pravomoci. Kalkulační vzorec a náplň jeho jednotlivých položek je závazně určena ve vnitřní směrnici účetní jednotky. Kalkulační vzorec může mít následující podobu:

STRUKTUTA KALKULAČNÍHO VZORCE

kalkulační vzorec + přímý materiál + přímé mzdy + ostatní přímé náklady + výrobní (provozní) režie (např. odpisy strojů, energie, atp.) VLASTNÍ NÁKLADY VÝROBY + správní režie (např. řízení podniku jako celku, odpisy správních budov) VLASTNÍ NÁKLADY VÝKONU + odbytové náklady (např. skladování, propagace, expedice) ÚPLNÉ VLASTNÍ NÁKLADY VÝKONU + zisk (ztráta) CENA VÝKONU

ČLENĚNÍ NÁKLADU V KV Členění nákladů v kalkulaci, kalkulační vzorec Podle způsobu vyčíslování nákladů na kalkulační jednici člení se náklady v kalkulaci na:

 přímé (jednicové) - na kalkulační jednici se vyčíslují přímo a přesně. Patří sem:

• přímý materiál - hodnota surovin a základního materiálu, které tvoří podstatu výrobků • přímé mzdy - mzdy výrobních dělníků za odpracovaný čas, které souvisejí s výkonem • ostatní přímé náklady (pojistné SP a ZP připadající na přímé mzdy, spotřeba technologické energie, technologického paliva, odpisy speciálních nástrojů, náklady na přípravu a záběh nové výroby)

 nepřímé (reţijní) - na kalkulační jednici se vyčíslují nepřímo pomocí jiných veličin, např. pomocí rozvrhové základny. Patří sem společné náklady (spotřeba režijního materiálu, energie, náklady na opravy a udržování, odpisy dlouhodobého majetku, cestovné, režijní mzdy aj.) na zajištění • řízení a obsluhy výroba => výrobní režie • řízení a správy podniku jako celku => správní režie • odbytové činnosti => odbytové náklady. Jde jak o náklady přímé (obaly), tak i režijní (spojené se skladováním ,m prodejem a expedicí výrobků).

Zatímco rozpočetnictví stanoví náklady na celý objem výkonů, kalkulace je stanoví na jednotku výkonu (kalkulační jednici).

KALKULAČNÍ METODY Kalkulační metody při sestavování předběţných kalkulací Kalkulační metody jsou způsoby, kterými se stanoví náklady na kalkulační jednici. Tyto způsoby závisí • na povaze výkonů (zda jde o výkony stejnorodé či různorodé) • na povaze nákladů (zda jde o náklady přímé či nepřímé).

Stanovení přímých nákladů na kalkulační jednici Přímé náklady se stanoví na kalkulační jednici přímo podle THN spotřeby základního materiálu a spotřeby času výrobních dělníků. Přímý materiál v Kč = norma množství × cena za jednotku množství Přímé mzdy v Kč = norma času × tarifní sazba za jednotku času Stanovení nepřímých (reţijních) nákladů na kalkulační jednici Stanovení režijních nákladů na kalkulační jednici lze rozložit do dvou kroků: – nejdříve se zjistí celkový objem nepřímých (režijních) nákladů, a to z rozpočtů režijních nákladů – vypočte se podíl režijních nákladů na kalkulační jednici pomocí tzv. rozvrhové základny.

KALKULAČNÍ TECHNIKY Podle volby rozvrhové základny se rozeznávají kalkulace dělením prostým (rozvrhovou základnou je plánovaný objem výkonů) pomocí poměrových čísel (rozvrhovou základnou jsou poměrová čísla) kalkulace přiráţkové pomocí režijních přirážek (rozvrhová základna je peněžní) pomocí režijních sazeb (rozvrhová základna je naturální)

KALKULACE PROSTÝM DĚLENÍM Kalkulace prostým dělením Používá se v jednoduché hromadné výrobě, kde se vyrábí stejnorodá produkce, tj. zpravidla 1 výrobek. Například v podnicích těžebních, energetických, ve vápenkách, cementárnách aj. Celkové rozpočtované režijní náklady se dělí plánovaným objemem výkonů (výroby).

KALKULACE DĚLENÍMPOMĚROVÁ ČÍSLA Kalkulace dělením pomocí poměrových čísel

Používá se v podnicích, které vyrábějí několik stejnorodých výrobků, a to stejným technologickým postupem, lišících se jen velikostí, hmotností, pracností nebo jakostí.

KALKULACE PŘIRÁŢKOVÁ Kalkulace přiráţková Používá se v podnicích, které vyrábějí více nákladově různorodých výrobků. podíl reţijních nákladů na kalkulační jednici se vypočte pomocí tzv. rozvrhové základny. Rozvrhová základna může být: 

peněţní, např.



naturální, např.

přímé (jednicové) mzdy přímý materiál součet přímého materiálu a přímých mezd (přímé náklady) vlastní náklady výroby počet strojových hodin počet normohodin ruční práce výrobních dělníků. Rozvrhová základna musí splňovat tyto požadavky: • • •

být přímo úměrná k rozvrhovaným režijním nákladům stálá a snadno zjistitelná shodná pro předběžné i výsledné kalkulace

Nepřímé (režijní) náklady se stanoví na kalkulační jednici pomocí reţijní přiráţky v % (u nepeněžní rozvrhové základny) nebo sazby v Kč (u naturální rozvrhové základny).

ZPUSOB VYPOČTU REŢIJNÍ PŘIRÁŢKY

Postup výpočtu reţijní přiráţky v %

Nejdříve se zjistí rozvrhová základna na celý objem výroby v peněžních jednotkách (za všechny výrobky).

Vypočte se reţijní přiráţka v %, která vyjadřuje poměr režijních nákladů ke zvolené rozvrhové základně. Režijní přirážka v % = rozpočtované režijní náklady v Kč× 100rozvrhová základna v Kč Vypočte se podíl reţijních nákladů na kalkulační jednici v Kč. Režijní náklady na jednici v Kč=režijní přirážka v %×rozvrhová základna na jednici v Kč100 Postup výpočtu reţijní sazby v Kč Vypočte se rozvrhová základna na celý objem výroby v naturálních jednotkách (za všechny výrobky), např. v hodinách Zjistí se reţijní sazba v Kč připadající na naturální jednotku, např. na 1 hodinu Režijní sazba v Kč na 1 hodinu =rozpočtované režijní náklady v Kčnaturální rozvrhová základna (v h) Vypočtou se reţijní náklady v Kč na kalkulační jednici Režijní náklady na jednici v Kč = režijní sazba v Kč/h × počet hodin na jednici

KALKULAČNÍ SYSTÉM Všechny úkoly kalkulace nemůže plnit jediný propočet nákladů na kalkulační jednici. V podnicích se proto sestavují různé druhy kalkulací v závislosti na tom, k jakému účelu slouží a za jakých podmínek probíhá výroba či provádění výkonů. Kalkulace, které spolu vzájemně úzce souvisí, tvoří kalkulační systém. KALKULACE výsledná předbežná

EX ANTE EX POST normová propočtová plánová operativní

PŘEDBĚŢNÁ KALKULACE Pouţití předběţných kalkulací Předběžné kalkulace (zejména operativní) slouží jako podklad pro stanovení vnitropodnikových cen (VPC) vlastních výkonů. Tyto ceny se nejčastěji stanoví na úrovni vlastních nákladů výroby nebo výkonů, popř. jen přímých nákladů. Výkony a služby materiální povahy (nedokončená výroba, polotovar vlastní výroby, výrobky, opravy, doprava, elektrická energie) se oceňují vnitropodnikovými cenami, služby nemateriální povahy, např. výkony správního střediska se oceňují zúčtovacími sazbami. V účetnictví se pomocí vnitropodnikových cen a zúčtovacích služeb stanoví střediskové výnosy jednotlivých středisek. Střediskové výnosy = objem výkonů × VPC výkonů Kalkulace se zpravidla vypracovávají do zvláštních formulářů kalkulačních listů.

KALKULACE VÝSLEDNÁ KALKULACE VÝSLEDNÁ Slouţí pro kontrolu hospodárnosti. Vyjadřuje skutečné průměrné náklady připadající na jednotku výkonu. Tyto průměrné jednotkové náklady se následně porovnávají s nákladovým úkolem a stávají se tak měřítkem hodnocení hospodárnosti. Výsledná kalkulace přejímá informace o vynaložených nákladech z účetnictví. Z tohoto důvodu musí být v účetním subsystému mechanismus, který by dovoloval propočet výsledné kalkulace na dokončený výkon.

KALKULACE PROPOČTOVÁ KALKULACE PROPOČTOVÁ

Jejím úkolem je vytvářet podklady pro předběţné posouzení efektivnosti, respektive pro návrh ceny nově zaváděného nebo individuálně prováděného výkonu. Kalkulovat náklady lze nejen na výkony určené na prodej, ale i pro vnitřní potřebu podniku. Tato kalkulace se sestavuje zpravidla současně s technickým upřesněním výrobku, tzn. před jeho konstrukční přípravou. Vzhledem k tomu, že nejsou v té době k dispozici technicko-hospodářské normy, sestavuje se kalkulace na podkladě orientačních podkladů (informace o podobných výrobcích………). Význam propočtové kalkulace je v rozhodovacích úlohách o výrobě nových výrobků či inovaci výrobního zařízení. Také slouží v případě, kdy potřebujeme dopředu stanovit cenu výrobku (služby). Je málo přesná.

KALKULACE PLÁNOVANÁ KALKULACE PLÁNOVANÁ Tato kalkulace má význam pro výkony, jejichţ výroba se bude opakovat v průběhu delšího časového intervalu (alespoň 1 rok). Sestavuje se po podrobné konstrukční a technologické přípravě, jejíž součástí jsou i technicko-hospodářské normy. Plánovaná kalkulace je v podstatě váženým aritmetickým průměrem jednotlivých úrovní předem stanovených nákladů. Význam této kalkulace je zejména na úrovni podnikového vedení, kde slouţí jako podklad pro sestavování plánů nákladů, výkonů, zisku, tzn. je nástrojem řízení hospodárnosti. Plánovaná kalkulace se mění na základě změn podmínek uvnitř podniku, a to i v průběhu období pro které je sestavena.

KALKULACE OPERATIVNÍ KALKULACE OPERATIVNí Vyjadřuje úroveň předem stanovených nákladů, které odpovídají současným technickým a výrobním podmínkám, za nichž se uskutečňuje výrobní proces. Určuje výši nákladů za předpokladu, že bude dodržena konstrukční a technologická disciplína. Sestavuje se zejména v položkách přímých nákladů. Vzhledem k tomu, že se operativní normy mění vždy se změnou konkrétních podmínek, je operativní kalkulace vyuţívána při zadávání nákladového úkolu výrobních útvarů a při kontrole jejich plnění. Vzájemným porovnáním operativní kalkulace s plánovanou kalkulací se kontroluje zajištěnost ročního plánu nákladů a tedy i vytvoření podmínek pro výrobu.

Odpovědnostní řízení základní cíl: dosaţení takového dlouhodobého stavu, kdy jednání kaţdého útvaru a pracovníka v podniku přispívá k dosaţení strategických cílů podniku principy odpovědnostního řízení: 1. ovlivnitelnost → pravomoc a odpovědnost

 chceš-li výsledky, musíš dát příleţitost 2. transformace cílů na úkoly → měřitelná kritéria

 co chceš řídit, musíš umět měřit

3. přínos k výsledkům → zainteresovanost  řekni mi, jak mě budeš měřit, a já ti řeknu, jak se budu chovat

Odpovědnostní účetnictví základní cíl: informační podpora odpovědnostního řízení v oblasti hodnotových informací úkoly odpovědnostního účetnictví: 1. rozčlenit hodnotové informace podle odpovědnosti  kdo je odpovědný za vývoj nákladů, výnosů, aktiv, závazků,

příjmů, výdajů

2. zobrazit vztahy mezi středisky (→ interní výnosy a náklady)

 jaký je přínos střediska k výsledkům podniku 3. vyjádřit přímo v účetním systému rozdíly či odchylky  co je příčinou a kdo je zodpovědný za rozdíly skutečnosti oproti očekávanému stavu

Strukturální předpoklady odpovědnostního řízení řešení organizační struktury podniku stanovení míry centralizace a decentralizace vytvoření ekonomické struktury podniku

Organizační struktura podniku vymezuje věcnou náplň činnosti prvků podnikové struktury a vazby mezi nimi tvorba organizační struktury určuje 1. horizontální vztahy → dělba činností a kooperace

 předmětné uspořádání (od nákupu po prodej ...)  technologické uspořádání (specializace činností ...) 2. vertikální vztahy → rozloţení pravomoci a odpovědnosti

 centralizace  decentralizace

(De)centralizace řízení podniku Centralizace: způsob řízení podniku, kdy rozhodovací pravomoc i odpovědnost je soustředěna na vrcholové úrovni řízení; niţší úrovně řízení mají pouze výkonné funkce  orientace na přesné, včasné, kvalitní a hospodárné splnění příkazu  direktivní nástroje řízení  převážně naturální kritéria výkonnosti  kontrola odchylek od stanoveného úkolu v krátkých intervalech Decentralizace: proces přenášení pravomoci a odpovědnosti z nadřazené úrovně řízení na úrovně podřízené; niţší úrovně řízení disponují rozhodovacími i výkonnými funkcemi  orientace na přínos k zhodnocení zdrojů (účinnosti) a finanční pozici  stanovení rámcových podmínek → očekává se iniciativa  hojné využití hodnotových kritérií  hodnocení skutečných výsledků za delší období

Ekonomická struktura podniku navazuje na organizační strukturu a doplňuje věcné nástroje řízení o vyuţití motivačně účinných hodnotových nástrojů odpovědnostního řízení

základní prvek ekonomické struktury – odpovědnostní středisko typy odpovědnostních středisek: základní rozlišení

pokročilé rozlišení

 nákladové/výnosové středisko  nákladové/výnosové středisko  výdajové středisko  ziskové středisko  ziskové středisko  rentabilitní středisko  investiční středisko  investiční středisko

ODPOVĚDNOSTNÍ STŘEDISKA Střediska jsou řízena pomocí finančních nástrojů, které mají určitou formu a obsah. Aplikace finančních kritérií ve střediscích vede k vytvoření struktury odpovědnostních středisek. Odpovědnostní střediska jsou motivována a zainteresována na dosažení žádoucí úrovně finančně (hodnotově, peněžně) vyjádřeného výsledku. Např. jsou zainteresována na snižování nákladů, nebo na zvyšování výnosů, na dosahování zisku a jeho zvyšování. 8.2.2 Členění středisek 1) nákladová 2) zisková 3) rentabilní 4) investiční 5) výnosová 6) výdajová

Nákladová, výdajová, výnosová střediska Nákladová střediska  orientace na hospodárné vynakládání nákladů  předpoklad: vymezení nákladů ovlivnitelných činností střediska  hodnocení: srovnání skutečné a předem stanovené výše nákladů Výdajová střediska  orientace na zvyšování budoucího potenciálu firmy (vzdělávání, výzkum a vývoj, strategický marketing ...)  hodnocení: převážně věcné posouzení činnosti doplněné o srovnání skutečné a předem stanovené výše nákladů (→ výdajů) Výnosová střediska  vstupují do vztahů se zákazníky → ovlivňují objem a strukturu prodeje (obchodní zastoupení, útvary prodeje, oddělení obchodního domu ...)  orientace na maximalizaci výnosů

Zisková, rentabilitní střediska Zisková střediska  předpoklad: řídí celý proces od nákupu, přes tvorbu výkonu po prodej → vstupují do vztahů s dodavateli i zákazníky  ovlivňují náklady, výnosy a zisk střediska → orientace na účinnost  hodnocení: skutečně dosažená úroveň zisku  zastřešují několik nákladových a výnosových středisek Rentabilitní střediska  problém orientace ziskových středisek: zvyšování zisku bez ohledu na výši čistého pracovního kapitálu → vázanost zdrojů ovlivňuje finanční pozici  rentabilitní středisko → zahrnutí čistého pracovního kapitálu (pohledávky, zásoby, závazky z obchodního styku ...) do odpovědnosti střediska

HOSPODÁŘSKÁ STŘEDISKA Hospodářská střediska Hospodářské středisko je samostatně hospodařící vnitropodnikový útvar, který: sleduje své náklady, výnosy a zjišťuje výsledek hospodaření má předem stanoveny úkoly v peněžních jednotkách, popř. i ve hmotných jednotkách (u výrobních středisek) své vstupy a výstupy eviduje v peněžních jednotkách v podobě střediskových nákladů a střediskových výnosů rozpočtuje si své náklady, výnosy a HV na určité období (min. 1 měsíc, max. 1 rok)

Druhy hospodářských středisek Druhy hospodářských středisek Ve výrobních podnicích se nejčastěji zřizují tato střediska: výrobní - hlavní výroby (může jich být více) pomocné výroby a vedlejších činností (např. údrţba, výroba energie, doprava, aj.) zásobovací správní odbytové

DALŠÍ DRUHY STŘEDISEK nevýrobní střediska, např. bytového hospodářství, rekreačních zařízení, zdravotní, sportovní, aj. zúčtovací střediska, např.  středisko realizační (místo jednoho odbytového střediska se zřídí: vlastní realizační středisko, které sleduje náklady a výnosy jen střediska odbytu; realizační středisko, které sleduje náklady a výnosy realizace celého podniku)  středisko naturální (fiktivní útvar, který se zřizuje pro evidenci mimořádných výnosů a nákladů, nebo nákladů společných všem střediskům, např. uhrazené úroky z úvěrů, náklady na odstranění živelné pohromy, aj. Při zřizování středisek je třeba respektovat zásadu, aby veškerá činnost podniku byla rozdělena mezi střediska beze zbytku.)

Typy vnitropodnikových cen založené na nákladech

 na úrovni variabilních nákladů  na úrovni plných střediskových nákladů  na úrovni plných střediskových nákladů s připočtení ziskové přirážky založené na tržní ceně založené na dohodě mezi středisky

Výsledek hospodaření střediska funkce: 1. kriteriální

 kritérium (měřítko) pro hodnocení úspěšnosti hospodaření střediska 2. stimulační

 stimulace k zajištění souladu cílů střediska a podniku  podnět pro rozvoj jednání, které zvyšuje efektivnost činnosti střediska, a tím i efektivnost podniku klíčové je propojení s vhodnou formou odměny obsah výsledku hospodaření závisí na typu odpovědnostního střediska

Výkaz hospodářského výsledku nákladového střediska (výkaz odchylek)-příklad manaţerské výsledovky Střediskové náklady („skutečnost“) Jednicový materiál Jednicové mzdy Variabilní režie Fixní režie Celkem

Interní výnosy („rozpočet“)

Odchylky (úspora/ překročení)

Výsledovka ziskového střediska Výnosy z prodeje výkonů (Variabilní náklady výkonů) Marže (příspěvek na úhradu) (Ovlivnitelné fixní náklady střediska)

Ovlivnitelný výsledek střediska (Neovlivnitelné fixní náklady střediska)

Výsledek hospodaření střediska (Alokované náklady na správu a řízení) Výsledek střediska po alokaci správních n.

ROZPOČETNICTVÍ Úkoly rozpočetnictví, druhy rozpočtů Rozpočetnictví je součástí manažerského účetnictví a je zaměřeno na budoucnost. Plní tyto hlavní úkoly: stanoví v peněžním vyjádření úkoly do budoucna, tj. náklady a výnosy na celý objem výkonů (výroby) jednotlivých středisek i za podnik jako celek poskytuje informace pro sestavení předběţných kalkulací (informace o výši režijních nákladů) vytváří předpoklady pro běţnou kontrolu hospodaření středisek, neboť údaje rozpočetnictví (předpoklad) se porovnávají s údaji vnitropodnikového účetnictví (skutečnost)

ROZPOČTY Výsledkem rozpočetnictví je vypracování rozpočtů, které se člení: podle obsahu na:  rozpočty nákladů  rozpočty výnosů

podle období, na které jsou sestavovány, na  rozpočty krátkodobé (měsíční, čtvrtletní)  rozpočty roční  rozpočty dlouhodobé

podle organizačního stupně, za který jsou sestavovány, na  rozpočty základní (sestavují se na úrovni jednotlivých středisek)  rozpočty souhrnné (sestavují se na úrovni závodu nebo podniku a vznikají postupnou sumarizací rozpočtů základních)

ČLENĚNÍ NÁKLADU V ROZPOČTECH

Náklady se v rozpočtech člení na přímé a nepřímé (reţijní), prvotní a druhotné (vnitropodnikové Přímé (jednicové) náklady Jde o náklady, které se dají zjistit přímo a přesně na jednotku výkonu (výrobku nebo služby) a tím i na celý objem výkonů. Patří sem: přímý materiál - suroviny a základní materiál, které se ve výrobním procesu přecházejí do výkonu a tvoří jeho podstatu přímé mzdy - mzdy výrobních dělníků za odpracovaný čas, které přímo souvisejí se zhotovením příslušného výkonu (výrobku) Rozpočtují se snadněji než nepřímé náklady, neboť mají přímý vztah k objemu výroby. Tyto náklady se dají přesně stanovit na kalkulační jednici (např. 2 m látky, 5 dkg mouky…) a jsou dány příslušnými technickohospodářskými normami (THN). Přímé náklady se uvádějí v rozpočtech nejčastěji v členění: přímý materiál přímé mzdy ostatní přímé náklady (sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem z objemu přímých mezd, spotřeba technologické energie, technologického paliva, aj.)

ČLENĚNÍ NÁKLADU V ROZPOČTECH Nepřímé (reţijní) náklady Jsou společné náklady vynaložené na zajištění procesu výroby či jiné podnikové činnosti. Jsou společné více druhům výkonů a nazývají se reţie. Například spotřeba pomocné (režijního) materiálu, energie, mzdy technickohospodářských pracovníků a pomocných dělníků, odpisy dlouhodobého majetku, náklady na opravy a udržování, cestovné, výkony spojů aj. Jejich rozpočtování je obtížnější než u přímých nákladů, neboť nemají přímý vztah k objemu výkonů. Režijní náklady lze rozložit na: stálou složku závislou na čase, např. odpisy dlouhodobého majetku, nájemné, režijní mzdy, výkony spojů, cestovné složku úměrnou objemu produkce, např. spotřeba režijního materiálu. Nepřímé (reţijní) náklady se uvádějí v rozpočtech v druhovém členění: spotřeba režijního materiálu spotřeba energie opravy a udržování cestovné režijní mzdy pojistné sociální a zdravotního pojištění (placené zaměstnavatelem z objemu režijních mezd) odpisy dlouhodobého majetku jiné provozní náklady.

ČLENĚNÍ NÁKLADU V ROZPOČTECH Dále se člení náklady v rozpočtech na prvotní a druhotné. Prvotní náklady vznikají ve vztahu podniku k jeho okolí a jsou zpravidla externí povahy. Z interních nákladů zahrnují spotřebu materiálu a odpisy dlouhodobého majetku. Projevují se v podobě nákladových druhů, např. spotřeba materiálu, spotřeba energie dodané jiným podnikem. Druhotné náklady (vnitropodnikové) vznikají spotřebou vnitropodnikových výkonů odebraných od jiného střediska. Například provede-li středisko údržby opravu strojního zařízení pro středisko hlavní výroby, je tento výkon pro středisko údržby střediskovým výnosem a pro středisko hlavní výroby druhotným nákladem. O prvotních nákladech se účtuje ve finančním účetnictví (účtová třída 5..), kdežto ve vnitropodnikovém účetnictví se účtuje jako o nákladech prvotních, tak i druhotných.

ROZPOČET NÁKLADU VYROBNÍHO STŘEDISKA

Rozpočet střediskových nákladů stanoví předpokládané náklady v předepsaném členění na celý objem výkonů střediska za určité období. Podklady pro rozpočtování přímých nákladů výrobních střediska: plán výkonů (výroby), který určuje, jaké výkony (výrobky) bude výrobní středisko vyrábět a v jakém množství technickohospodářské normy (THN) spotřeby přímého materiálu a přímých mezd výrobních dělníků na jednotku výkonu (1 výrobek). Vychází se přitom z předběžné kalkulace. Střediskové náklady v Kč (přímé)=THN přímých nákladů×objem výkonů v jednotkách hmotných

Podklady pro rozpočtování nepřímých nákladů výrobního střediska: náklady na reţijní materiál se stanovují podle THN spotřeby režijního materiálu (THN × objem výkonů), nejsou-li THN k dispozici, stanoví se náklady odhadem na základě zkušeností z minulého období náklady na spotřebovanou energii se stanoví jako součin předpokládané spotřeby energie (elektrické energie, vody či plynu) a sazeb za jednotku energie (kWh, m3) odpisy dlouhodobého majetku vycházejí z ročního odpisového plánu (z objemu dlouhodobého majetku v pořizovacích cenách a odpisových sazeb) s přihlédnutím k délce rozpočtovaného období náklady na opravy a udrţování vycházejí z plánovaného objemu oprav a údržby reţijní mzdy se rozpočtují podle plánovaného stavu technickohospodářských pracovníků a pomocných dělníků a jejich průměrné mzdy cestovné, výkony spojů aj. se často stanoví podle limitů a normativů, které si určuje sama účetní jednotka Nejsou-li k dispozici normy, plány či jiné podklady, vychází se ze zkušeností minulých let (údajů účetnictví a statistiky) nebo z rozboru časových řad daného nákladového druhu za předchozí období. Přihlíží se přitom k míře inflace a k očekávaným cenovým a tarifním změnám.

ROZPOČET VYNOSU VYROBNÍHO STŘEDISKA

Rozpočet střediskových výnosů výrobního střediska stanoví předpokládaný objem výkonů oceněný ve vnitropodnikových cenách, který se stanoví na úrovni vlastních nákladů výroby podle předběžných kalkulací. Vzhledem k tomu, že vnitropodnikové ceny vlastních výkonů neobsahují zisk, rozpočtují se střediskové výnosy zpravidla na stejné úrovni jako střediskové náklady. Střediskové výnosy v Kč =objem výkonů×vnitropodniková cena výkonů Kontrola plnění rozpočtu nákladů a výnosů výrobního střediska Spočívá v porovnání skutečných nákladů a výnosů zjištěných v účetnictví s údaji stanovenými v rozpočtech. V případě, že se objem skutečných a rozpočtovaných výkonů liší, je třeba rozpočet upravit (přepočítat) v položkách přímých nákladů a ostatních nákladů, pro které byly stanoveny normy, a to podle skutečného objemu produkce. Rozdíly se podrobují rozboru z hlediska příčin jejich vzniku.

VZÁJEMNÉ VAZBY Vzájemné vztahy předběţné kalkulace, rozpočetnictví a vnitropodnikového účetnictví Předběžné kalkulace THN / technicko-hospodářské normy/ krát objem výkonu=rozpočty středisek/ rozpočtované přímé a režijní náklady/ Toto vede ke stanovení VPC Střediskové výsledovky

VZÁJEMNÉ VAZBY-pokračování Přímé náklady na kalkulační jednici se stanoví pomocí THN spotřeby základního materiálu a času výrobních dělníků. Pomocí přímých nákladů na jednici se stanoví přímé náklady v rozpočtech na celý objem výkonů (přímé náklady na jednici × objem výkonů). Pro stanovení nepřímých nákladů na kalkulační jednici je třeba vypočítat režijní přirážky v % nebo režijní sazby v Kč. Podklady pro jejich výpočet se čerpají z rozpočtů režijních nákladů. Na podkladě předběžných kalkulací se stanoví vnitropodnikové ceny jednotlivých výkonů a tím i střediskové výnosy jednotlivých středisek (vnitropodniková cena × objem výkonů).

CONTROLLING Controlling je považován za nástroj řízení firmy orientovaného na cíl. Je to logická vývojová etapa v řízení pokročilých firem. Jedná se o vysokou formu hodnotového řízení firmy, která musí být spjata s řízením hmotným. Controlling akcentuje požadavek na takové řízení, které dokáže udržet firemní procesy v předem stanovených mezích. Controlling napomáhá k hladkému fungování firem. Realizuje se v týmu mezi manažerem a controllerem. Pro management je controlling filozofií myšlení a variantou pro opatření do budoucna. Integruje tradiční účetnictví a plánování do ucelené koncepce řízení. Vzhledem k tomu, že existují různé koncepce controllingu, je vždy nutné : - analyzovat okolí firmy - analyzovat potřebu controllingu a zdůvodněné cíle controllingu - využívat controllingu jako prostředku k dosažení cíle

CONTROLLER Controller – hlavní úkoly: 1. koordinuje základy plánování a rozhodování, je manažerem procesu tvorby rozpočtu. 2. informuje o výši a příčinách odchylek od cíle a navrhuje způsoby řešení 3. nabízí poradenství 4. informuje o změnách v podnikovém okolí 5. tvoří firemní metodiku, nástroje a koordinuje rozhodnutí 6. spolupodílí se na vývoji firmy – podpora inovací např. 7. je poradcem manažera

MANAŽER Manažer - hlavní úkoly: 1. plánuje hodnoty rozpočtů, cíle firemních výkonů a opatření k dosažení cílů, provádí rozhodnutí 2. určuje nápravná opatření při odchylkách od cíle – rozhoduje o nich 3. reaguje na informace v podnikovém okolí a rozhoduje o opatřeních 4. žádá po controllerovi poradenství 5. vytváří předpoklady pro řízení firmy orientované na cíl 6. akceptuje controllera jako partnera v procesu řízení

PŘEDPOKLADY FUNGOVÁNÍ Předpoklady pro fungování controllingu : 1. je nutné důsledné propojení informačních, řídících a prováděcích činností. Jakmile je zjištěna odchylka od žádoucího stavu, je nutné přijmout opatření.

2. je nezbytné propojit finanční a technickou stránku každé činnosti, tedy mezi korunovými a technickými ukazateli. Plnění hlavních firemních cílů je vyjádřeno jak v korunových, tak technických jednotkách. 3. je nutné opravdu důsledně propojit plnění plánu se skutečností. Pro sestavení plánu musí být k dispozici věrohodné informace. 4. je nezbytné zajistit fungující vzájemné propojení mezi jednotlivými oblastmi činností, jako je nákup - zásobování, distribuce a prodej, technická příprava výroby - služeb, výroba - poskytování služeb, financování, inovace, marketing, zákaznický servis. 5. je nutné zajistit propojení mezi řízením útvarovým a výkonovým – týká se výrobků a poskytování služeb.

ZÁSOBY VLASTNÍ VÝROBY Nedokončená výroba jsou produkty, které již prošly jedním nebo několika výrobními stupni a nejsou již materiálem, ale také ne ještě hotovým výrobkem. Jedná se o přechodný stav zásob mezi materiálem a hotovými výrobky. Zpravidla má podle povahy výrobního procesu několik stupňů, ale není ještě možné produkty evidovat odděleně. Pod pojem nedokončená výroba se zahrnují rovněž nedokončené výkony jiných činností, kde nevznikají hmotné produkty, například při poskytování služeb. Tedy jako nedokončená výroba budou evidovány nejen hmotné produkty, jako např. nedokončené strojírenské výrobky, ale i např. nedokončené stavby prodávané realitními kancelářemi či nedokončené inženýrské sítě dodávané s pozemkem pro výstavbu, stejně jako nedokončený software, ať již je tvořen na zakázku jediné společnosti či pro opakovaný prodej. Podobně musí účetní jednotka aktivovat i náklady vynaložené na sestavení prototypu výrobku. Pro dosažení věrného obrazu účetnictví je třeba nedokončenou výrobu vhodně analyticky členit, např. na: nedokončené zakázky (výrobky) a práce, výrobky sice dokončené ale dosud nepředané skladu, dokončené práce, avšak nepřevzaté odběratelem, nedokončené pokusné práce aj. Polotovary vlastní výroby jsou odděleně evidované produkty, které ještě neprošly všechny výrobní stupně a musí být proto dokončeny nebo zkompletovány do hotových výrobků v dalším výrobním procesu účetní jednotky. Výrobky jsou předměty vlastní výroby určené k prodeji mimo účetní jednotku, popř. ke spotřebě uvnitř účetní jednotky. Zvířaty náležejícími do zásob jsou mladá chovná zvířata, zvířata ve výkrmu a dále např. kožešinová zvířata, ryby, včelstva, hejna slepic, kachen, krůt, perliček, hus na výkrm, psi a další.

OCEŇOVÁNÍ ZVV Zásadní otázku v oblasti zásob vlastní výroby řeší účetní jednotka v oblasti jejich oceňování. V souladu s Českým účetním standardem (dále jen „ČÚS“) č. 015 - Zásoby, se zásoby vlastní výroby oceňují vlastními náklady. ĆÚS č. 015upřesňuje ustanovení § 25 a § 49 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZU“).Vlastními náklady se zde rozumí buď skutečná výše nákladů nebo výše nákladů podle operativních (plánových) kalkulací, pokud jsou stanoveny v podmínkách technické přípravy výroby. V návaznosti na charakter výrobního procesu mohou účetní jednotky odchylně oceňovat zásoby vlastní výroby: výroba s krátkodobým nepřetržitým cyklem - odlišně jsou oceňovány zásoby nedokončené výroby (pouze na úrovni přímých materiálových nákladů) a zásoby výrobků nebo polotovarů (přímé materiálové náklady + přímé mzdové náklady), hromadná a velkosériová výroba - pouze na úrovni přímých nákladů (přímý materiál, přímé mzdy a ostatní přímé náklady), malosériová a kusová výroba a výroba s dlouhým výrobním cyklem - přímé náklady a výrobní, popřípadě správní režie.

Úplné vlastní náklady Složení:  přímé variabilní náklady  podíl přímých fixních nákladů  podíl nepřímých nákladů

Cíl:  stanovit nákladovou cenu

Problémy:  vypovídací schopnost podílu nepřímých nákladů

ZACHYCOVÁNÍ NÁKLADU VE VZTAHU K ZVV

Způsob zachycování zásob vlastní výroby v účetnictví je v konkrétní účetní jednotce vysoce závislý na její organizaci účetnictví. Uspořádání soudobého funkčního modelu účetnictví umožňuje prvotně zachycovat náklady v druhovém členění - jedná se o náklady prvotní, externí a jednoduché. Informace o nákladech v druhovém členění jsou vyhovující zejména pro externí uživatele, jsou vhodné k mezipodnikovému srovnávání, pro účely vyjádření základu daně z příjmů (v členění na daňově uznatelné a neuznatelné). Požadavky pro potřeby vnitropodnikového řízení a rozhodování jsou však zcela odlišné od požadavků externích uživatelů. Náklady zachycené ve finančním účetnictví ve výše uvedeném členění však nevypovídají o vztahu vynaložených nákladů k prováděným výkonům. Je zcela v pravomoci účetní jednotky, jakým způsobem zajistí zachycení nákladů ve vztahu ke konkrétnímu výkonu. Zachycení nákladů ve vztahu ke konkrétnímu výkonu nebo ve vztahu k odpovědnosti za vynaložený náklad je předmětem vnitropodnikového účetnictví. Účetní jednotka může v návaznosti na svoji organizační strukturu, charakter výroby a velikost podniku organizovat systém účetnictví podniku jako: jednookruhový, dvoukruhový, kombinací obou způsobů.

Jednookruhový systém účetnictví Jednookruhová soustava představuje jednu ze základních možností formální organizace účetnictví. Cílem je, aby byly požadavky externích i interních uživatelů zajištěny pomocí jediného okruhu účetnictví, a to prostřednictvím analytických účtů. Požadavky uživatelů jsou uspokojovány prostřednictvím variantních seskupení analytických účtů. Jednookruhová soustava účetnictví je vyhovující zejména pro podniky, kde se vzájemně výrazně neodlišují požadavky jednotlivých skupin uživatelů (neliší se způsob oceňování, liší se pouze rozsah informací poskytovaných jednotlivým skupinám uživatelů). Uvedený způsob jednodušší v oblasti zpracování informace, ale na druhé straně neumožňuje obsahově odlišit informace určené pro jednotlivé skupiny uživatelů (odlišné oceňování zásob vlastní výroby pro účely externí a pro účely vnitropodnikového řízení a rozhodování). Konta 599,699.

Schéma jednookruhového účetnictví

SCHEMA JEDNOOKRUHOVEHO UCETNICTVI

Základní zjednodušené schéma jednookruhové účetní soustavy pak může vypadat třeba následovně. Účtové třídy 5 a 6 byly pro úsporu místa a zvýšení přehlednosti spojeny do jednoho účtu. Různé účty Náklady Výnosy Různé účty ---------+-------------------+------------------+-------| | | |-------------------> |-----------------------> | | Náklady příštích | Výnosy příštích | | období | období | | -------+-------| -------+------| | | | | | |-------> | | | <----------| | | | | | | | | | | | Výdaje příštích | Příjmy příštích období | období -------+------| --------+-----| <------------|-------------> | | | | | | | | | | +---------->--+----------+ | Vnitropodnikové vztahy | +------------------------+

Účtový rozvrh pro okruh VPÚ Účtová třída 8 - Náklady a zásoby vlastní výroby členěné podle potřeb vnitropodnikového řízení: 80 - Náklady hlavní výroby 81 - Náklady pomocné výroby 82 - Náklady na správu (správní režie) 83 - Náklady na odbyt (odbytová režie) 84 - Náklady prodaných výkonů 86 - Zásoby vlastní výroby a oceňovací rozdíly 87 - Spojovací účty k nákladům, výnosům, zásoby vlastní výroby

Účtová třída 9 - Výnosy členěné podle potřeb vnitropodnikového řízení: 90 - Výnosy hlavní výroby 91 - Výnosy pomocné výroby 92 - Výnosy útvaru správa 93 - Výnosy útvaru odbyt 94 - Tržby z prodeje výkonů 96 - Rozdíly mezi finančním účetnictvím a vnitropodnikovým účetnictvím

Dvoukruhová soustava účetnictví okruh finančního účetnictví, kde jsou zachycovány informace v souladu s právní úpravou účetnictví v ČR; informace jsou určeny externím uživatelům, jsou časově a prostorově srovnatelné; informace finančního účetnictví jsou také výchozím bodem pro zjišťování základu daně z příjmů (při zachycování nákladů lze v rámci analytické evidence uspořádat zachycené náklady tak, aby byly informace finančního účetnictví vhodným zdrojem pro zjištění základu daně z příjmů),

okruh vnitropodnikového účetnictví (nákladového účetnictví), kde jsou zachycené informace uspořádány pro vnitropodnikové účely; ve směrné účtové osnově jsou pro tyto účely vymezeny dvě účtové skupiny (8 a 9). Pro vnitropodnikové účetnictví v současné době neexistuje žádná právní regulace (do roku 1992 bylo i vnitropodnikové účetnictví regulováno), je zcela v pravomoci účetní jednotky, jakým způsobem je tento okruh uspořádán.

SCHEMA DVOUOKRUHOVE SOUSTAVY Schéma dvouokruhové soustavy Ukažme si poněkud praktičtější schéma dvouokruhové účetní soustavy. 1. okruh: Finanční účetnictví Různé účty 5 - Náklady 6 - Výnosy Různé účty ---------+--------------------+-------------------+-------| | | | -------------------> | ----------------------> | | Náklady příštích | Výnosy příštích | | období | období | | -------+-------| -------+------| | | | | | | -------> | | | <--------- | | | | | | | | | | | | | | | | Výdaje příštích | Příjmy příštích | období | období | -------+------| --------+-----| | <------------ |-----------> | | | | | | | | | | | 2. okruh: Vnitropodnikové účetnictví | | | 8 - Náklady 9 - Výnosy | | | | | Spojovací účet | Spojovací účet -------+------ | -------+------| | | | | | | | | | | | | + -- -- -- -> |-------->|-------->| -- --- --- --+ | | | | | | | +--------->--+-------------+ | Vnitropodnikové vztahy | +--------------------------+

Kombinace jednookruhového a dvoukruhového systému V praxi se lze setkat s jednookruhovou nebo dvoukruhovou soustavou poměrně zřídka, nejčastěji je systém účetnictví v podniku koncipován jako účelná kombinace obou výše zmíněných účetních soustav. Takový systém nejlépe vyhovuje uspokojení informačních požadavků interních i externích uživatelů. V kombinaci jsou syntetizovány výhody obou systému a eliminovány jejich nedostatky: v případě, že požadavky jednotlivých skupin uživatelů jsou značně odlišné, jsou pro zobrazení příslušné informace využity dva okruhy účtů, pokud se požadavky liší pouze v oblasti podrobnosti zpracovávané informace, lze využít analytické evidence.

KOMBINACE OBOU OKRUHU -----------------------------+ | Finanční účetnictví | +--------------------------++-+ /\ || || || || Spojovací účty || || || || \/ +--++-------------------------+ | Vnitropodnikové účetnictví | +-----------------------------+

OBĚH ÚČETNÍCH DOKLADU Základní fáze oběhu účetních dokladů jsou:

Vyhotovení účetních dokladů Přezkoušení účetních dokladů Zaúčtování účetních dokladů Úschova účetních dokladů

Vyhotovení účetních dokladů Účetní doklady jsou vyhotoveny účetní jednotkou v každém případě vzniku skutečnosti, která je předmětem účetnictví. Přezkoušení účetních dokladů Přezkoušení účetních dokladů se děje z hlediska věcného, kdy se ověřuje souhlas účetního dokladu se skutečností, cena a počáteční kontrola. A také z hlediska formálního, kdy se kontroluje, zda jsou dodrženy předepsané náležitosti. Špatné doklady se vracejí jejich zhotoviteli. Zaúčtování účetních dokladů Součástí samotného zaúčtování je příprava účetních dokladů k zaúčtování, kdy se účetní doklady nejprve roztřídí, očíslují a opatří se účtovacím předpisem. Teprve potom proběhne samotné zaúčtování účetních dokladů do účetních knih. Úschova účetních dokladů Zákon o účetnictví stanoví minimální dobu úschovy účetních dokladů a písemností. Teprve po uplynutí archivační doby smí podnik doklady skartovat. Fakt úschovy musí být respektován a proto zmizení nebo účtování bez účetních dokladů může být pokutováno státem.

Zisk a hodnota podniku zisk = krátkodobý finanční cíl růst tržní hodnoty = dlouhodobý finanční cíl

ale bez dlouhodobě dosahovaného zisku není růstu hodnoty !!!

Trţby, náklady, KP(1), zisk

1 200

1 000

náklady, výnosy

800

fixní náklady zisk/ztráta

600

tržby krycí příspěvek (1) náklady celkem

400

200

0 1

-200

2

3

4

5

6

množství produktu

7

8

9

10

Korigovaný provozní hospodářský výsledek Vyloučení neprovozních aktiv  hmotných + výnosů a nákladů s nimi spojených  dlouhodobých finančních aktiv  krátkodobého finančního majetku

Vyloučení HV z prodeje majetku a materiálu

Volný peněţní tok Pro vlastníky a věřitele (FCFF)     

KPHV (+) zdanění (-) nepeněžní operace (+) změna pracovního kapitálu (-) změna provozně nutného dlouhodobého majetku (-)

Pro vlastníky (FCFE) - navíc

 od KPHV se odečtou nákladové úroky  změna úročených závazků (+)

(podle M. Mařík a kolektiv; Metody oceňování podniku; str. 29)

Ekonomická přidaná hodnota KPHV (+) zdanění (-) minimální požadovaný výnos (investovaný kapitál * WACC) EVA = rozdíl KPHV po zdanění - minimální požadovaný výnos Pro stanovení hodnoty podniku připočteme počáteční investovaný kapitál

Kapitalizovaný čistý výnos z minulosti nebo z plánu

KPHV (+) nákladové úroky (-)

zdanění (-) příděl rezervnímu fondu

(podle M. Mařík a kolektiv; Metody oceňování podniku; str. 29)

Výpočet diskontované hodnoty 1. (2.) fáze

2. (3.) fáze

ocenění  podle M. Mařík a kolektiv; Metody oceňování podniku; str. 41

výnos rg

Firemní finanční politika

účetní a daňová politika dluhová a úvěrová politika dividendová politika a akciové

financování

Účetní a daňová politika oceňování zásob, odpisy, rezervy, účetní závěrky, manažerské a finanční účetnictví

Daňová politika daňová optimalizace (= regulérní snížení daňového základu; optimální ve střednědobém horizontu)¨

zdroje daňového základu:    

zisk, přidaná hodnoty obrat (spotřební) majetek

Firemní finanční politika

účetní a daňová politika dluhová a úvěrová politika dividendová politika a akciové

financování

Vnější faktory dluhové politiky úrokové sazby inflační riziko hospodářský cyklus rozvinutost finančních trhů daň z příjmu a z výnosů kapitálového majetku vymahatelnost práva

Vnitřní faktory dluhové politiky bonita (stav financí podniku )  struktura kapitálu  dlouhodobých zdrojů  úrokové krytí

kredibilita (úvěrová důvěryhodnost)  fáze vývoje, historie  zadluženost  podíl cizího kapitálu a nehmotných aktiv

Úvěrová a likvidní politika úvěrová politika obchodní úvěr, (dopad do nákladů) úvěr za úplatu likvidní politika ukazatele, bonus a úrok…. funkce krátkodobého finančního majetku

Dividendová politika a akciové financování Použití zisku: na úhradu dluhů, reinvestování, rozdělení vlastníkům (Netýká se jen dividend; tj. a.s., ale přiměřeně i podílů na zisku.)

Zdroje financování podniku vnitřní financování  zisk  dlouhodobé rezervy  uvolněný pracovní kapitál

vnější financování  z vlastních zdrojů  z cizích zdrojů

POUŽITÁ LITERATURA Rozpočetnictví a kalkulace Odpovědnostní řízení Finanční analýza Manažerské účetnictví -soubory pro studium MBA-obor ekonomika a finance

Zákon o účetnictví a prováděcí vyhláška pro podnikatele Obrázky jsou staženy z www.stránek -Praxe lektora

Ing. Lenka Kruntorádová MBA -Auditor -Daňový poradce -Znalec oboru ekonomie-odvětví účetní evidence -Tel: 605970488 Email: [email protected] Majitel společnosti: KLM Group, SE www.stránky: klmgroup.cz