~~AlIC' F\;ID4~I(.LI $E MU TO, CUCl ~ JAi:V V#PčC A rnnpa. ...,._. W. NOI!A F~NAr

• HADlžENA.

ev

E

I

-"ll' •

TAIr'A,H EU;.(M.HTN~ PIlErL.lS.~L /lE;)F"I

NINou TR'BUN~ALE'~'

..... ,._.

1i?fll9J /!Oí pop(vE{J

IAf'KU

~ÝA1Tfi/

SE ()I\'SIAL

W. NOI!A

~~AlIC'

F\;ID4~I(.LI

~RD.

F~NAr

NI.

/VIO:t'NO$n: $E MU TO, CUCl ~

JAi:V V#PčC A rnNpA ,

•

LI:/-lK/5" ATI & TIKY POi!!NAr.

//

tlAM

•

-B4F h?,IJ<\ PAA!tll.4 , N.4VIG! JSEM TOHO t!!J.oI/#f:A

01+7#t. ogOBN'# A:>ZAlA . ...._

'"J

•

UA, , O tVlNE? •

S1W\Š,PELNI MI<:ZET.

•

r

•

Jd

I

A' , ~_

,.

,

NAPSAL

VÁCLAV ČTVRTEK KRESBY ,

KAREL FRANTA , •

Protože už bylo po létě, a náš tábor už dávno nestojí, můžu to prozradit. Slibil jsem Frantovi, že o tom ani nemuknu, dokud nevstane tráva na místě, kde jsme měli stan, ' Franta je velký rváč . A já jsem s ním bydlel ve stan'u rád, protože tam bylo bezpečno , Franta obstarával silu a já vždycky to, když se o něčem muselo přemýšlet. Jsem menši než Franta, , O kulovém blesku už asi bylo napsáno moc příbě ­ hů , Ale takový, co se stal mně a Frantovi, jistě ještě ne, Na našem táboře bylo hodně kluků a dost holek, Nejdůležitější ze všech byla Jitka, Bydlela ještě s jednou holkou ve čtvrtém stanu od nás k rybníku , Frantovi se líbila , A mně taky, Jenže to bylo pro ,slabšího kluka, jako jsem já, dost

•

•

těžké, Vůbec

jsme o tom s Frantou nemluvili, až jednou Franta povídá : "Díváš se pořád na čtvrtý stan ," A zas jsme o tom nemluvili. ' Potom jsem sí ale všiml, že vždycky když Jitka vy šla ze stanu, Franta mě zavolal: • "Kdo to hodí dáli" . A zvedl veliký kámen, co už tam asi měl připravený, a hodil ho až za čtvrtý stan, K tomu řekl : "Promiň, Jitko," A pak se otočil ke mně: "Můžeš to hodit zpátky," Naštěstí umím rychle přemýšlet , Vždycky jsem si stačil něco vymyslet, abych nemusel hod,i t zpátky ten kámen, co měl nejmíň tři kila , "No jo," řekl Franta, aby ho Jitka slyšela , Jenže Jitka se pořád tvářila, jako by o nás dvou nevěděla ,

Ale jednou večer, když šel Ffanta pro nás oba pro večeři, za mnou tajně zašla , A řekla: "Já už se na tebe nemůžu dívat." Styděl jsem se tolik, až se mě Franta, když přišel s večeří, zeptal : "To jsi tak červený od červánků, nebo od horeč ­ ky?" A já, aby to slyšela Jitka až do čtvrtého stanu, jsem řekl:

"Zítra si to rozdáme, zas podle mě , " "Kdo vyfoukne jedním dechem víc bublin, nebo

3

•

•

jak?" zasmál se Franta. A taky tak hlasitě, aby to slyěela Jitka. "Na ryby," řekl jsem. "Kdo vytáhne větěí rybu." Protože na to nemusí být žádná velká síla, ale člo­ věk si musí umět rychle poradit. "A Jitka bude soudcovati" křikl"jsem. Jitka přišla od čtvrtého stanu. "Co budu soudcovat?" "Až si to s Frantou rozdáme, kdo vytáhne větěí rybu," řekl jsem rychle, aby se nemohl nějak vymluvit. Protože Franta měl gumové ploutve a plaval jako ryba a pod vodou vydržel, jako by měl žábry, ale chytit na udici docela obyčejnou rybu ještě nikdy nedokázal. Já nevím, ale Jitka třeba byla ráda, že se s Frantou chci poprat aspoň takhle. "Tak já to budu soudcovat," řekla. Franta se podíval jako medvěd, když za ním zaklapne past. Má malé oči, a tak se někdy dívá jako medvěd.

Ryby je nejlíp chytat ráno nebo večer. Ale odpoledne to jde taky. Dovolili jsme se vedoucího a odešli jsme na druhou stranu rybníka, kde jsou pěkné zátočinya kolem nich 111zké vrby a olše. Nesl jsem dva rybářské pruty, jeden ocelový a druhý z laminátu. Když jsme tam přiěli, řekl jsem Jitce, aby si sedla na pařez na hrázi. Aby měla rozhled. Frantovi jsem ukázal oba pruty: "Tak který chceš?" "Ten z ocele," povídá Franta. "Abych ho nepřera­ zil, až za to pořádně vezmu." "A kam si chceě sednout?" řekl jsem, aby Jitka viděla, že nechci mlt nějakou výhodu. Franta už se svlékal do plavek, jako by ty ryby chtěl chytat do náruče. "Jen si klidně nahoď," povídá. "Na tebe mám vždycky dost času."

•

4

Když mě urazil, odeěel do olěí, že se zatím trochu vykoupe. Napíchl jsem na · háček rousnici. Ruce jsem si musel opřít o kolena, jak se mi třásly zlostí. "Voda je podkalená, mohl by zabrat kapr," ře kl jsem Jitce a nahodil jsem. Jitka mlčela, tíše se se mnou dívala na splávek. "Do náruče Franta rybu nechyti.' řekl jsem je ět ě "Než se vykoupe, máš tu toho kapra." "A co když pak Franta chytí větěiho?" řekla Jitká. "To nesmíl" vyhrkl jsem. "A proč by nesměl?" zeptala se Jitka. Na to byla moc těžká odpověď. Vysvětlit Jítce, proč pro ni Franta nesmí· chytit větěího kapra nel já. Naštěstí ale mám rychlé myělenky. Rozhlldl jsem se po nebi. "Protože za chvíli je tu bouřka. A to by si Fra ntl musel moc pospíšit." Dál už jsem se dlval jen na splávek. Ve vodě se pomalu tmělo. Splávek poskoČíl. A já zasekl. Ohlldl jsem se po Jitce. "Je to pořádný klacek. Nejdřív ho budu musel zvednout ode dna." A jak jsem uměl nejlíp, začal jsem. "Kolik má kilo?" řekla Jitka. "To se jeětě neví, ale hodně." A prut v jednom oblouku a vlasec zvoní. S tím kaprem jsem nehnul. Jitka vyklouzla z šat O, a protože vůbec nebyla rybářka, řekla: "Já ti pomůžu." Než jsem na ni stačil křiknout, už tam byla. Až dole u dna. A vyplavala, v rukách držela ulomenou větev a řekla: "Podívej se, je to uvázané na mašličku." To se mi ještě nestalo, aby se mi vlasec okolo n ě · čeho uvázal na mašličku. "Opravdu, na mašličku," řekl jsem. "Vážně, jako pentle," povídá mi za zády Franta. Protože mám rychlé myšlenky, podíval jsem se mu rovnou na nohy. Nárty měl ještě otlačené od gumo, vých ploutvI. A já jsem mu teď měl před Jitkou povědět, že vím, kdo tu mašličku pod vodou uvázal, a že za to jednu

It

,

ne. Jenže jsem mlčel, protože Franta mi tajně l ova I pěst. I taky neřekla nic, ale byla dost zamyšlená. po chytání," povídá Franta. "Teď to zkusím

ro ocelový prut, našel si červa kamenáče ho na háček. mi docela malá rybička, a vyhraju," povídá I se na Jitku. . a e děla na pařezu na hrázi a pořád se jen zaI dívala. t I nta nahodil, já jsem si od něho sedl asi na dvaI kroka, a dívali jsme se na splávek. N nebi se tmělo, a ve vodě se tmělo . Mualm si pospíšit, než to začne," řekl Franta Idvlhl prut, aby si přehodil. Vlom se přikutálí z luk taková kulička, asi jako míza tři koruny. Maličko svítí do ražova a zas do a. Zastavila se zrovna mezi Frantou a mnou. tl ,Ita na ni ukázal špičkou prutu. .It le l"

A já, protože mám rychlé myšlenky, mu rychle povidám: "Nech ho." Franta se na mě podíval: "Koho'?" "Ten blesk," povídám. A byl to kulový blesk, zrovna jak se o něm píše ve Fyzice. "TěbLIh," povldá Franta. "A já mám v ruce hromosvod. " A zahodil maj ocelový prut do rybnlka. A utekl pryč tak rychle, že ani nestačil upadnout, když klopýtnul. Já jsem v tu chvíli pro samou hrůzu ani neměl strach. A tak jsem viděl, jak si kulový blesk trochu poskočiL A odkutálel se někam za louku. Došel jsem k Jitce a řekl jsem jí: "Já jsem vyhrál." Jitka se zvedla z pařezu, oprášila si dlaní vzadu sukni a vykročila k táboru. "Nic jsi nevyhrál. Franta se bojí blesku, a ty se bojíš Franty. Tak jsi pořád větší zbabělec než on."

i

•f

~ALI VAŠI

,

ARÁDJ

' --"

....

II O NÁRODNÍ souTĚž DĚTSKÉHO LlTE

ÍHO PROJEVU 1974-75 •

Vylézáme ven, couráme kolem s nadějí na něco k snědku. Ale marně. Usedám na kolej a vidina OTEVŘEN r mámy u kamen s mísou voňa­ .. vých halušek mě ne a ne opustit. Kolem mě se potulují kamarádi, lelkují, nebo žertují s děvčaty, DAGMAR HAMERNIKOvA, ale oči nás všech se stále točí CHLUM U TAEBON~ jedním směrem. Na trať. Jestli bude volná, budeme zase bliž k domovu. Cerven v červenec se mění, Kolej mě začíná tlačit. Hledám neprobuď se, to nic není, poslepu rukama za sebou, nato padá jen heboučké hmatám plochý kámen, posunuji mJen/ do snů, do lupení, jej na tvrdou kolejnici a hle, už do oddychuj/cích lánů, • sedím lépe. Pohupuji se sem do květin i starých dJbánů a tam a dokonce se usmívám. pohozených na smetišti Snad už jen pár dní a dojedeme se vzkézán/m pro ta př/ští, do Katowic, pak do Ostravy pro daleká pokolení. a odtamtud se už rozběhnu třeba Z Mléčné dráhy tiše prýští pěšky přes kopec domů. Přece co předt/m jen plápolalo. jsem tu válku ve zdraví přežil, ani Na déšť to je, díM, málo, se tomu věřit nechce. Teď už se šeptá, prš/ to jen proto, mi nemůže nic stát. Přede mnou aby se ti šťastně spalo. leží léta klidu a míru, jako pohádková kniha. Pohupuji se, dívám se do modrého nebe a najednou je mi nevýslovně krásně. Mé sladké snění vyruší pronikavý za nim teče řeka. Pomalu, opatrvýkřík. A druhý, třetí, ječení • ně se zvedám, v krku mi vyschlo, a úprk. Kolem mne se utvořil půl­ že nemohu polknout, srdce m~ kruh lídí a všichni ječí, křičí buši, jako těžký zvon, ale přece a ukazují rukama i prsty právě na minu zvedám, jako ve snu se s ni kolej, na místo, kde sedím. A za otáčíni kolem své osy, stále chvíli je kolem mne pusto, lidurYchlejí, a rychlejí ... prázdno. Podívám se pod sebe Padám k zemi, strašný výbuch a doslova hrůzou kamením. Semě ohluší, 'jsem zasypán hlínou dím a houpu se na červené protia kamením, ale žiji. Žiji I tankové miněl Odjištěné I Disk proletěl šťastně vzduchem Tedy si mě smrt přeci našla. Nea vybuchl dole za náspem. A tak hýbu se, horečně přemýšlím. jsem se zase jednou znovu naroKousek od trati je vysoký svah, dil. "

OKNO

t

N~ K SCHILL, ADEC KRALOV~

házky s tátou kolem řeky, to I laho. Louky voní, rybáři tiše tll na březích, ptáci plachtí Yllluchem a náš malý Filip ratl I tně vrtí ocáskem a běhá koI 111. A táta si se mnou povídá. To laho největší. I to, co to znamená, když člo­ y k o s obě řekne, že se znovu , zahajuji otázkou. I se dívá na řeku a nějak ,II uho mlčí. Pak hodí Filipovi č ko a usměje se. " III jaem se v životě mnohokrát 1\ vu narodil. Viš, za války. bylo to vždycky smutné, ale lnou to bylo téměř komické." , to," zaprosím. II

,my

• • • ,I Vl už konec války, rok 1945, IIlvnl polovina června. Na po'II nádraží přijel nehlášený tr i a ční vlak z Berlína. Vlak Jiný Poláků, Rumunů, Cech oslov Maďarů, Italů a 'lidí bůhví­ národnosti. Amatér stroj v ce vylézá ven a prohliži trať. II d pojedeme dál. Vlečeme se deset dní územím pustým p oušť. Ze země kolem civí nlls rozbité tanky a poházené ,Iu ně. Ohromné trychtýře od 1111mb jsou i zde na "nádraží".

a,

N CI

5

•

•

,

DVĚZPRÁVV

Z HODONfNS

•

V Miloticich nacvičil divadelni kroužek zoS moderně upravenou a 'nápaditou pohádku. Představení bylo tak zdařilé, že je pionýři opakovali i v okoli. - Téměř padesát pionýrů z Cejkovic navštívilo veřejné hlavní líčení okresního soudu, jehož za SSM má nad §kolou patronát.

J. Kux, Hodonln

I

PODZiMNIVYCHÁZKA. ,

•

Foto Eva Procházková

•

š O

•

Pionýři

PRAVDIVÝ

z Rokycanska se sjeli do okresní táborové školy v Mlečicích. Učili se zde pracovat v dětském aktivu, zúčastnili se mnoha krásných besed o tajích ornitologie, o odbojí na Zbirožsku, o topografii, o mezinárodních táborech v SSSR, v Rumunsku a ve Finsku. Zbyl i čas na zábavu, na sport. M. Sinkulová, V. Aubrechtová, Rokycany

,

0- ÁDNÝ

S

Kdysi dávno prý se loučil na vrcholku nejvyěšl hory krkonošského podhůří Jan Ámos Komenský s rodnou zemí. V jeho srdci byl veliký žal, proto prý hora dostala to teskné jméno - Žalý. Na jejím strmém svahu odklízeli vrchlabšti pionýři uschlé kmeny, větve, rošti, pak sázeli přes tisíc stromků a ve dnech sucha je zalévali, aby se dobře uchytily. Za poctivou práci pochválili děvčata a chlapce lesníci, kteřl si s nimi povídali u táboráku. Nový a krásný les bude vyrůstat mnoho let pro potomky dne§ních pionýrů.

H

Potkali jsme 'jednou v Závisti Láďu, který kroužkoval ptáky. Tak co, Láďo, kam posplcháš? Ale, našel jsem opuš~ěnou la ň. Asi za třicet minut se vracel s t atínkem do vesnice, nesli malou laň. Pojmenovali jsme ji Tonička . V neděli musel Láďa odjet do Prahy, takže mě a mého kamaráda Zdeňka pověřil, abychom la ň · ošetřovali. Krmili jsme ji dobře , za několik dní přeskočila třičtvrt i­ metrovou ohrádku, v které jsme ji chovali. Láďa vždycky v pátek přijížděl a v neděli se vracel domů. Tak to bylo několik měsí ­ ců. Ale najednou přijeli z polesí Pívoň a naši svěřenku odve~l i. Bylo nám smutno. Ale určitě by nám bylo smutněji, kdyby Tpni č ­ ku zavřeli v zoo v ohradě na doživotí. Na polesi zůstane jenom tak dlouho, dokud nebude samostatná, a pak ji pusti na svobodu . Drahomír Krupička, 10 let

Ludmi/n Pelcová, Vrchlabí

6

pAf

,

•

•

T II

I

rké letní odpoledne. Malý I III ~ k těžce dýchá a jeho jaI hy l odá voda jen matně odráží , II ly, tisnící se kolem. Na stroI I II e nepohne ani list a zdáli I hřmění. Ticho ruší jen bezstarostně se prohálem chatiček. I II vyhlédne starostlivá tvář l!llnky, myje nádobí od neděl111111 bě da, děti jsou napomenuB uďte přeci tiše, vzbudite I I Otec se opravdu pro bou" II edá, zanařiká: Bude h"" ka l A já umyl auto, já se • lll h zblázním, člověk dře celé pul dne nanic, já... Klikatý rozřízl oblohu a na suchou • 11\ opadají první kapky deště. II linka se bezmocně dívá, jak 1,1 uJi nové embéčko proudy I I y. Prší hustě a zdá se, že prI nikdy nepřestane. I dnou se na cestě objevi čl 0• de pomalu a piská si. Okna I li l č e k k němu vysílají soucit-

orazci křížovky je zakreslen ,1 k pionýrské organizace, zalo. I II v roce 1922; sdružuje chlapděvčata od 10 do 75 let. Čle­ ll, , nosí bílé košile a zmavé II, t y nebo sukně. Tajenka kří­ I" ky vám ppět odpoví na otázll, který stát se jedná . I

né, udivené a trochu pohrdavé pohledy. Je to chlapec, má ošoupané džínsy, klobouk, koženou bundu a kytaru. Zdá se, že mu prudký liják v nejmenším nevadí. Rodinka ožila. - Podívejme se na toho blázna I Když se dost nasmějí, otec se zvolna zvedá ze židle. - Haló mladíku, pojďťe se. schovatl Chlapec se zastaví a rozpačitě . pohlédne na silného, staršiho pána v okně chaty. • - To leje, co, říká pán a začne blahosklonně vyprávět, jak je to pro něho strašné, zrovna umyl auto, když. . . Chlapec pozorně vyslechl lamentaci, zalíbil se tím pánovi a ten ho proto znovu zval pod svou střeh c u. - Děkuji, usmál se chlapec děkuju, ale mám rád, když prší, já mám déšť rád, na shledanou, pane. .. Kráčel pomalu dál a déšť mu smýval z tváře výraz soucitu.

L. Svobodová, 14 let ryba - část obličeje - D. Ženské křestní jméno - citoslovce vybízející k tichu - E. Číslovka základní - starořímský pozdrav - F. Chlapecké křestní jméno letecká společnost Salvadoru G. Zkratka naší mláéježnické organi;zace - místo na Sloven-

TELEGRAM PRO ... ... Llbu!i F. z Plzně: Piš méně, zato víc přemýšlej I Pozoruj lidí, pozoruj své okoli, a výstižně popiš třeba jen malou přihodu - nepouštěj se hned do seriálu povidek, to je nad tvé síly I . .. Jindru B. z Prahy 9: Tvé minipovidky maji hezké mini nápady. "V nedělni podvečer" otiskneme, buď však trpělivý, bude to až počátkem přištiho roku. Příspěvků je velmi mnoho. Napišeš-Ii však nové povldečky, pošli, rádi si je přečteme. Y té o trapasu chybl dobrý konec, jinak je pěkně napsaná. Přemýšlej o nll ... Ludmilu K. ze Stfflek: Tvá básnička opravdu nenl pro otištěni, přesto je dobře, žes ji napsala. Třeba ti pomohla zmlrnit stesk po Praze, a to stoji za to. Možná, že dnes už ti tak těžko není, možná, že se ti v novém domově dokonce zalíbilo. Potěšil by nás tvůj dopis. ... Blafenu G. ze Slu!ovic: Přestože se dovedeš dobře vyjadřovat, povídka se ti nepovedla, je nepromyšlená; psala jsi prostě bez jakékoliv úvahy, co tě právě napadlo. Ani o básni jsi příliš neuvažovala. sku -

H. Kolem - písemné vysvědčení I. Kouř - norské město - osobní zájmeno - J. Mužské křestní jméno - chemická značka astatu - způsob provedeni. I Pomůcka:

•

F. TAS .

••

lor ovně: 1. Náboj lovecké - předložka - prací proI k - 2" Chemická značka ku- první část tajenky 500 - 3. Průkaz k cestě

I

•

ny - malá částečka hmoruská řeka ústící do Češk h . zálivu - 4. Souhlas - tě­ I t ka mene - 5. Čidlo čichu V'il trála - 6. Znak šlechticů I I' ký hlas - 7. Noční podnik IIIV rna obráběcích stro strojů ut označka Rychnova nad - netečnost - autoOstravy - 9. Předložka r u há část tajenky - viln ve spánku - 10. Pfedstave-

""

tv

I

t Inia - korálový ostrůvek. v I I e : A. 60 kusů - zápor 1\

•

vské město - B. Zkratka liščí It listické velmoci 'I Upě - mys - C. Sladkovodní

111111

•

•

7

•

•

I

•

•

Kreslí

JAROMÍR VRAŠTIl •

-

V

O'

I

Lesník Nikolas Dek se s doktorem Patakem vydali na opuštěný hrad, třebaže záhadný hlas v místním hostinci lesnfka varoval. Hrozba neviditelného nebyla planá. Když muži dorazili před hrad, zjevily se jim tam příšery. Přesto .Nik šplhal na zeď hradu, ale tu ho zasáhl úder. Nik spadl do příkopu, zatímco doktor byl jako ochrnutý. Jaké tajemné sily ovládajf' hrad?

PUJDEME JIM NAPROTI. KD ~

JE TE SE NEVRATILI. N CO SE JIM MU5E.lLO

HL SI.

ST~T.

NEPLAt,MIRIOTo, RYCHTA'Ř,

PAST~1t fR/K A JONA'š SE NA I KARPATSHY HR'A D

•

,

,

L'j:SNIKA NESOU NA NOSÍTKÁCH!

VRA(EJI SE I. ALE NEJSOU VŠICHNI!

•

•

•

BYLO TO STRAŠ

NA5L1 JSME JE NEDALEKO

HRADU

SENA S

TON

8 I

SE 'ŘE~

•

II II MĚ NEZ

'

.. SlíA. DRtELA

),{usíf se uzdravit, ){ifw !

MfsTĚA , - NlKA SRAZIL N /. rAKY UDER.

'Bála b ln se tu! .... Vidy něf
OCHRNUL.

se

t pryc···

•

VSECHNO ZAVINIL

KARPATSKÝ HRAD. BYDLI TAM DUCHOV É

TO. JSOU BACHORKV

I

JSTE TAM Ně~DY? P~ED DVACETI LETY

PUSTIL HRAD BARON GORT . HIlAD Z PUSTI.:.··A .......

COZE? RUDO F

GORTZ.

•

V

N~ ~ARPATS

HRAU

EME.

ZITRA VYRAZ f, ROKU~

•

pokratovón(

9

.'.

"

"To by šlo," připustil Filip, "a dál?" "To obstarám já," tvrdil kamarád. "Dovedu žonglovat v s třemi lahvemi od ovocenky a přer:lvedu cvičeného foxte• rié-ra Mrt'afu. Dále umím čtyři báječné triky s kartami a do zvěřirice nachytám ve sklepě krysy:" "A to bude všecko?" divil se Filip. "Zkus ještě něco vymysleti" vyzval ho Tonda. "Pedagogové o tobě tvrdí, že jsi inteligentní žák. Tak to teď dokažl" Filip se zamyslil a úporně přemítal. Samozřejmě si okamžitě , vzpomněl na svou sestru Klárku. Klárka chodila dvakrát týdně do ba'letu a Filipa napadlo, že Píše MILOSLAV ~VANDRLlK by se těchto sestřiných vlastKreslí NEPRAKTA ností dalo docela dobře využit. Nápad nedostal Filip, ale "Když vezmeme do party Tonda Vařečka. . naši Kláru," řekl, "múžeme "Je smutné," pravil, ,,~dyž tomu podniku náramně pokluci jako my, nemají ani na mocí. Představ si, že ta holka žvejkačku. Musíme nějak přidovede baletit a ještě si dá jít k penězúm!" , kdyko,liv nohu za krkl" "Ale jak?" zeptal ' se Filip. "Balet se do cirkusu neho"Chceš přepadat chodce? dí," qumal Tonda, "ale mohNebo se pokusíme najit pola by dělat hadi ženu. Dává si klad, který je prý od vpádu za k r.k levou nebo pravou , Pasovských do Prahy zakonohu?" pán ve sklepě?" "Třeba obě," chválil sestru "Hledání pokladu by nebylo Filip, "je fakticky jako špatné," řekl Tonda, "ale z gumyl" bylo by to na dlouhé lokte. "Primal" zajásal Tonda, "to Mohli bychom strávit ve skleze sepe dovede udělat balík, pě tři čtyři roky a do té doby který se vejde do škatule od si budeme vydělávat." margarínu nebo od něč,eho "Tak řekni rovnou, co máš za podopného. V tom ji taky při­ lubem I" naléhal Filip, "kouneseme do manéže. Představ káš jako bazilišek, tak to si ten údiv, až z toho vyleze bude určitě stát zatol" a udělá salto." "Taky že stojíl" cbvástal se "Spí~ hvězdu," opravil ho FiTonda. "My si ty peníze vylip, "tu ovládá parádněl" dělámel" "Víš co? Dnes odpoledne si "Vyděláme ?" to vy~koušímel" "Přesně tak. A to ne sběrem Filip přikývl a už se těšil, jak starého papiru nebo jiným bude : Klárka jejich - podnivšedním zpúsobem, ale umě­ ním." Filip vykulil očí. "To snad ne," pochyboval, "ani ty ani já nemáme hlas ... " "Kdo mluví o zpívání?" usmál se Tonda. "Uspořádá­ me na dvoře pro kluky a holky z okolí církusovépředsta­ veni a budeme vybírat po koruně. " "A co chceš za tu korunu předvádět?" strachoval se Filip, "já napříklaQ, neumím vúbec nic." '"Budeš dělat klauna," poučil ho Tonda. "N,a maluji ti obličej, nalepím vousy a ty budeš jenom skřehotat a válet se po zemil"

SOUROZENCI OD STŘíBRNÉ ELVY

,

HADí ŽENA

•

kem nádšena. Kupodivu nebyla. Opovržlivě ohrnula rtí ky li prohlásila, že v cirkuse vystupovat nehodlá. "Ale proč ne?" žasl Filip. " Co máš proti cirkusu?" . "Chci být klasickou baletkou," řekla, "a tančit v N árodním divadle. A vy mi na bízíte, abych si dávala nohy za krk mezi vystoupenim při bl blého foxteriéra a produkcí hladových krysl" " "Tak se na to nesmiš dívati " domlouval jí Filip. "Když si přečteš životopisy velkých umělcú, zjistíš, že začin a li všelijak. Hlavní věc, že se na tebe bude někdo dívati A p otom: vyděláme nějaké penize a neříkej, že žádné nepotř e­ buJešl" Tohle byl přece jen arg ument. Klárka už začinala vybírat dárky k vánocúm a f inanční přilepšení by ji přišl o náramně vhod. "Dobrá," řekla konečně, "já to tedy s vámi zkusím. Al e nemysli si, že mě při děle n i ošidítel" Odpoledne se dostavila na zkoušku, kterou ředitel cirkusu Vařečka Antonín ,svolal na dvúr hned za vchodem. Tonda přinesl dřevěný voje nský kufr, s kterým kdysi rukoval jeho otec do Olomouce. "Co myslíš, Kláro?" zamrkal. "Složíš se tam?" "Zkusím to," řekla poněku d upjatě, "neni to sice m ů j obor, ale mám dojem, že by se to dalo provést." Zkusila to a provedla to znamenitě. Vlezla do kufru, da la si nohy za krk a Tonda mohl pohodlně zaklapnout víko. V té chvíli si jich všim la z pavlače správcová Brejšová. "Haló, kluci I" zvolala svým: mohutným hlasem. "Pojď~e mi píchnout s kredencíl Sama na to nestačiml" Tonda s Filipem . necht ě li ženě, která nezaplatila vstu pné, prozradit budoucí parádní číslo, a tak se rozběhli sp lnit úkol, aniž by hadi ženu osvobodilí. Nechali dívku v stísněném prostoru a doufali, že jejich dúvody pochopi. "Vydrž, Klárko," zašeptal Fi lip, "hned jsme zpátkyl" Skutečně to dlouho ,netrval o, Možná pět, nejvýše deset m inut. Ale když se vrátili na dvúr, nebylo po kufru ani po Klárce ani památky. "To-to není možné I" zabl ekotal Filip. , .

10 ,

,..,~.-

•

, •

"Je to idiot," zlobil se Filip, Když ale poznala, že kolem je dost lidí a slyšela jejich ho"a to ho ještě chváliml" ;,Neurážej Mrfaful" vyjekl vor, začala ječet: "Pomócl Tonda. "Mně říkej jak chceš, Pomócl" Únosce se polekal a upustil ale jeho nech na pokoji I" "Když říkám, že je idiot, tak kufr. Chtěl vzit do zaječich, je idioti" trval na svém Filip. ale na to už bylo pozdě. Ně­ "neumí nic jiného, než žrát kolik párů rukou ho drželo cizí vuřtyl" tak pevně, že sebou nemohl "Chceš facku?" otázal se vý- ani pohnout. A vzápětí při­ m asi utikal?" přemital spěchal i příslušník Veřejné I hl8S Filip. "Napravo nebo . hružně Tonda. "Jen si něco zkus I'" postavil bezpečnosti. tl I ' vo?" se mu Filip. "Zmydlím tě "Podivejme sel" zajásal. ,lOkati" vykřikl Tonda. a navíc ti zašlápnu foxterié"Véna Bajžll Už ho hledáme ,I Inesu psa a vydáme se po ral" . dobré tři neděle I" II stopěl" V rekordni době Strach o Mrfafu nedovolil "Unesl ditěl" zlobili se lidé. p řivedl foxteriéra MrfaTondovi pokračovat ve spo- "Tohle mu musí přijít pořád­ r I, Je hož detektivní schop- ru. Ale odvrátil se na druhou ně drahol" a pomáhali Klárce III tl prý 'byly nade všechny stranu a dal Filipovi najevo, z kufru. I I hybnosti. že případ považuje za ukon"To byl omyli" bránil se zloMrfafo, ,hledejl" vyzval ho čený. Bylo zřejmé, že ho kráčinec. "Já chtěl fakticky jen Mda, "a doveď nás k tomu II r vi, ať z něho vytřeseme

eký lotr mi ukradl kufrl" " Tonda. "Byl jako novýl" rt vem kufrl" zlobil se Fi,Ale co se stalo s Kláru? Jestli ji ten zločinec za1111 1 duje ... " VVI hli na ulici, před domem I I ylo po únosci ani památ-

,,1,

k

'I

1111611 "

MI ( fa radostně zaštěkal \ vyrazil kupředu, Neběžel v k ani vpravo ani vlevo, ale I' f o přes ulici. Zde bylo to" uze nářstvi, odkud voněly II ma nité pochoutky, Mrfafa zastavil před krámem ,ča l panáčkovat.

hce vuřta," konstatoval III da, "a nédá pokoj, -dokud II nedostane, Já ho známi" , I je vyděrač a ne slušný , I" zlobil se Filip. "Kromě I ho chce honorář dřiv, než Y kona I práci!" " 11 už je takový," řekl TonII , ,,máš dvě koruny?" .,N mám," zahučel Filip, "tak Y IIké obnosy si neberu do I Irkusových zkoušek." " I voje chyba I" káral ho TonII . " Jegtli Mrfafa nedostane vufta, přijdu o svůj kufr a ty I I l ná · vice nespatřiš svou trul" ,1 .st iel" ulevil si Filip, "pů­ .Iu do krámu, třeba mi dá I I Mazličková vuřta na dluh. " I ho úmysl se zdařil. Za chvlII vrátil na ulici s vuřtem II ruce a Mrfafa v předtuše I I t ených zážitků počal slin, Filip mu hodil uzeninu, " I divej, jak ho nádherně I hlamstnu"" vzdychl obdivII Tonda. "Pes jak rukavice polkne vuřta jako malinu I" , Na žrádlo je sekáč," při pusI I Fil ip, "tak ať se teď ukáže I ko pátrači" " Mrfafo, hledejl" zavelel " vu Tonda. I foxt~rier si lehl na chodIl k a několikrát se líně protáItl. Pa k zavřel oči a usnul. , J t o podivín," řekl Tonda. , I k zvláštního psa má máI kd o. Nikdo se v něm nevy-

n

o"

•

dež kufru přestala zajímat. Filip pochopi.l, že nemůže spoléhat na cizí pomoc! Zmateně se rozhlédl na obě strany a pak se rozeběhl .vlevo. Běžel jak nejrychlejí ď Qvedl a doufal, že narazí na něja- . kou stopu. . Nenarazil a ani nemohl, protože muž, který kufr s Klárkou ze dvora odcizil, zvolil směr právě opačný. i Pádil vpravo . a záhy zmizel za rohem. Zde byla větší frekvence a proto poněkud ~·volnil. A nejenom proto. Klárka sice nebyla žádný tlouštik, ale ně­ kolik kilogramů přece jen měla. Prozatím byla zticha a ani nedutala. '1

kufrl Ležel tam tak o samotě . . ." "To nám vysvětlíš jinde," rozhodl příslušnik VB, "tady nemůžeme zdržovat provozl" Když se zoufalý a zdrcený Filip vrátil s nepořízenou domů, seděla už Klárka nad knihou a pilně se učila. "Kde ses tu vzala?" zalapal po dechu, "jak to, že jsi doma?" "Když někdo nechá sestru v kufru," ušklíbla se, "a jde si přBtahovat kredenc, nemá právo klást otázky. Ale jestli tě to doopravdy zajímá, pře­ čti si zítra ve Večerní Praze článek Statečná dívka zadržela recidivistu I"

•

,

•

11

-

? • ,

•

j

----~~.~------------~.~------------------_----------,--_---------------

•

,

•

,

I,

----~~--~--------~--------~-----------..

STALI JSME PŘED CIRKUSEM a zvědavě hleděli na ohromného lva a jeho krotitele, možná že víc než o hlavu vyššího než ostatní lidé kolem něho. Krotitel taky pomáhal stavět stan. Slunce pražilo a tak nebylo divu, 'když stavba toho obrovského stanu skončila, že znavený obr zavolal na lidi, tísnící se před lví klecí: - ~depak bych si mohl vypít něco pol'ádně studeného a trochu se najíst? Nějaký vtipálek zlomyslně poradil: - Skočte si tamhle do zahrady Německého domu. Vidíte, je tam plno . .. Ale jídlo i pití je tam náramně dobré ... Jenomže vy mluvíte česky, a to bude potíž ... Sedí

3/

.

•

•

tam v zahradě továrník a poslanec Čert, ten zakazuje, aby v Němec­ kém domě padlo české slovo. Jen to zkuste, sotva si něco objednáte po česku, hned vás vyprovodí, ani nepostačíte ukázat, jak jste silný! - Mně a vyhodit? - burácivě se i asmál obrovitý cirkusák. - Na to se tedy podívárri! Dlouhými kroky si to namíl'i1 do zahradní hospody, kde si hověl Čert se svými pl'lznivci Čerťaky, a už jsme slyšeli mocný hlas: - Jedno pivo sem! Poslance Čerta jako když pícltne. Skáče jako čertík ze škatulky a I've: - Tady je zakázáno mluvit česky! Sem žádný Čech nesmí! Ven s ním, ven, vx.hodit! Houf Cerťáků se vrhl na krotitele, sevl'eli mu ruce a nohy, vyzvedli ho do výšky a před branou s nim praštili o zem.. Krotitel vyskočil jako z gumy - byl přece cirkusák - a vzteky bez sebe se hnal k cirkusu. Otevřel lví klec a zavelel šelmě: , - Alou! Alou! - Tam! Prožeň tu bandu čerťáckou! Tam! •

14

"--

Napsal jAROSLA V FREY Veliký krotitel velitelsky ukazoval do zahrady, odkud ho vyhodili. Lev byl zvyklý na jeho rozkazy z cirkusu. Jakmile uslyšel Alou! a Tam ~ vyletěl z klece a namířil si to přímo do zahradní brány. Lidé se rozu tíkali na všecky strany' báli se té šelmy. Taky já jsem honem vylezl na vysoký strom, který stál . zrovna mezi zahradou a cirkusem. Viděl jsem tedy dobře, co se děje mezi stoly. Lev lítal jako divý, skákal přes Čerťáky, ocas zvedl do výšky, hříva mu divoce vlála, hned vyrazil zde, hned tam. Čerťácká sebranka se strašně polekala, všichni se dali na útěk jediným směrem, který jim zbýval. Rozlícenému krotiteli mohli jakž

•

Kreslí KAREL VILGU S

takž uniknout jenom do městské· ho parku přes nízký drátěný plot, za nímž tryskala voda z krásné kašny. Pod vodotryskem se tl'pytil dosti veliký rybníček po okraj plný. Čerťáci se hnali kupředu jako poplašené opice, směšně se drápali přes plot, padali dolů jako přezrálé švestky, zadní se tlačili na ty přední, prostor v parku byl p ře · plněný, takže první řad:ť se octly chtě nechtě v rybníčku. Cerťáci se tam potápěli skoro až po krk, klouzali po bahnitém dnu, v panice se drápali ven, zatímco druzí do kašny pl'ímo skákali. Máchali se tam jako hejno hastrmanů, i sao motného poslance Čerta strhl bez· hlavý dav pl'lmo pod vodotrysk. Nemohl se dostat ven, chytal se za

V N~meckdm dom~ Mhd lev a koza za/lm CEUtzUROtA-SSFNFjtNtSS

•

•

•

-.,,

P', .'_ •.0

-'k:

_
\

•

•• --•• • hl vu obrovské kamenné' ryby, která zdobila kašnu • •• vlrala širokánskou hubu jako by se smála té poIlIvlt né. ' I t všechno pozoroval z koruny stromu a bylo to • •• 1111 mne zábavné divadlo. ~ tltel zatlm přivolal lva, ten na slovo poslechl. Dal • Ivést do cirkusu a tam ulehl do své klece. • I II dobře znali poslance Če'rta, a proto radili cirku•• Bude zle! Za chvili se policajti, aby vás •• v~ li. Poslanec Čert už teď na vás žaluje, co jste mu •• Dejte si pozor! !ll ě li pravdu. Sotva Čert vylezl z nedobrovolné, • I lulité lázně, utlkal k policajtům a žádal, aby krotite• lIustrBc8 G, 00r8 I do kriminálu a cirkus vykázali ze Znojma. • II vský cirkusák však na nic nečekal, vytratil se, • • do kam. To už jsem slezl ze Já vim, je to troufalost, ptát se vás, kdo je ten dOmy• pozorovaci stanice a byl jsem co se bude siný smutné povahy. Viichni vite, le je to '-:-;;; •• ten blázen, co bojoval s .lIt mlýny a byl Ji loudal jsem se k cirkusu a znovu se díval na velikéle zápasi s obry. Máte pravdu, •• Cervantes si Dona Ouijota vymyslel, aby se vysmál .... hll Iya. Na kozenku a na cisal'e pána jsem si nevzporománOm. Vyvedl svého hubeného ..... il. Pořád jsem si říkal, kdypak se asi přihrnou poli• romány pomátly na rozuz knihovny, kde ho I . . . a - už tu byli! Hledali všude v cirkuse toho, • mu, oblékl ho do které sotva drle- I\j pustil lva z klece na Čerťáky, hledali však marně. • 10 posadil na vyzáblou herku, která div,).. Vyunli rozkáz, že cirkus musí odtáhnout z města. • že se pod nim neprolomila, ndel mu sluhu na oslu \..... •• a poslal ho do Ten nebyl, pravda, zrovna II usáci k stan, naložili všechno na a od nás rozlehlý, rytlf se potloukal po okolí svého zchudlého •• statku. Zato dobrodrufstvi byla obrovská, svět byl )Cc: lir ustaveni, které cirkus pro diváplný nepfátel, a co tady ilechetnému rytifi zbývalo, a já si V l darma a jenom jednou, • než aby Ael, napravoval bezprávi, mstil kfivdy, ochra-
,

III

náramně

II

klidně

• II

přiženou

1111

I vře li

I II

•

nevěděl

samozřejmě zvědavý,

y

rytlř

větrnými

přesvědčen, rytiřským

11111

Ifll

~

určitě

ostatně

přitom rytiře

rytlřské směiného brněnl,

III

- "

'~

pohromadě,

večeru zbořili odjižděli pryč. vlastně uspořádal skončilo, svěřila babička. pořádku, právě

I VII!.)'

II I

okamžitě

světa .

svět

~ VJ

vzpomněl

'~

přivázaná

uvědomil,

světem

věcech

cisaře

J

věfil, čest,

svěří

císaře

nějaký

8

teď

učit?

~I

prostě

ztemnělým

človAk

křovin vyděšeně vyskočila,

I

chlapče,

přilil často

Přimětic

čisté človAku ,

přestává

dvlřkám. tl'(lě bělala osamělá přimo Přímětic,

II

před

•

čest,

něm

zamyšleně

kuchyně. Neudělal

vdAčnosti Vždyť

uskutečnit

tatínkův

SI

I

učinit

kůlně

bojovně

může

mě

čerťácké

babička

něj

největil

človAk

císaře

~ ~

oQI

~

•

,

..

.

.

,

=,

-;--

•

•

•

Hemingway, člověk neobyčejné tělesné i duševni síly, prožil vzácně plný život. Přímý až strohý literární styl mu umožnil v několika řádcích vyslovit hotovou záplavu věcí, které viděl anebo hluboce procítil, styl, který ovlivnil celou západní literaturu 20. století. Těchto několik rysů charakterizuje člověka, který patrně zůstane jením z největších spisovatelů naší doby: Ernesta Hemingwaye. Narodil se 21. července v Oak Parku pobllž Chicaga v USA. Prvních životních lekci se mu dostalo už jako chlapci, když jej otec s sebou bral na dlouhé a dobrodružné lovecké a rybářské výpravy. Oba tyto sporty pak provozoval celý život a ve všech koutech světa. Hemingwayova lovecká vášeň se pochopitelně odrazila i v jeho díle. Slavná novela Stařec a moře je' symbolickým přiběhem starce, který tvrdohlavě pronásleduje nepoddajnou a unikající kořist. Hemingwayovo dětstvi nebylo tak radostné, jak by mohlo být. Jeho matka snad žárlila na to, že Ernest tolik visí na.:;vém otci. Mladý Hemingway tedy dvakrát utekl z domu. Byl potápěčem, pomocným děl­ níkem i sparing-partnerem (cvičným soupeřem) pro druhořadé boxery.

To všechno byly zkušenosti, které mu později posloužily. V osmnácti letech se Hemingway stal reportérem listu Kansas City Star. Jeho představený - Lionel Cahoun Moise - vynikající novinář, ho naučil umění přináš~t objektivní a jasnou informaci. První světová válka se Hemingwayovi nevyhnula. V červenci roku 1918 byl ve zdravotnickém sboru v Itálii. Byl velmi těžce raněn, musel podstoupit dvanáct operací. Z této nelehké zkušenosti vznikl jeden z nejkrásnějších Hemingwayových román ů "Sbohem, armádo". Kromě toho mu z ni zůstalo pár šrapnelových střepin v těle a dvě vyznamenání. A také seznámení s pocitem, který dosud neznal: strachem. Hemingway totiž zažil strašné chvíle po výbuchu granátu u Fossalty. Tehdy se bál. Slíbil si, že nikdy v životě už nedovolí, aby se ho zmocnil strach .

•

•

Strach před vlastnim strachem ho celý život hnal k tomu, aby neustále zkoušel a dokazoval svou odvahu. Proto jsou také asi všichni Hemingwayovi hrdinové plni bezmezné statečnosti. Roku 1919, po návratu do USA, Hemingway začíná pomýšlet na spisovatelskou dráhu. A současně se rozhodne, že bude dobrým spisovatelem. Mezitím se pustí do

,

-

-

Arény s picadory, matadory a toreadory ho vzrušují. Hemingwayovo pero stvořilo legendu krvavé a hrdinské corridy. Ale o tom všem se dočtete i v povídce Neporažený.

• Dramatické události byly Hemingwayově povaze blízké, nevyhýbal se jim. V roce 1938, za španělské občanské války, se stal korespondentem. Pochopitelně ho do bojujícího Spanělska nevedla jen touha po dobrodružství, ale i. protifašistický postoj. Po boku republikánů načerpá nové zkušenosti, které dají vznik dalšímu z jeho velkých románů Komu zvoní hrana. •

néfské práce. Po krátkém působení v Kanadě do Paříže jako zahraniční dopisovatel. Na pouti Evropou se setká se spisovateli, kteří mu lili ruč ují, aby se pustil do psaní a povzbuzují jej. III se ostře dívat na věci a události kolem

•

II!lV

Touha po nebezpečí zavedla Hemingwaye do nitra Afriky, ne. jako cestovatele, ale jako lovce divoké zvěře, i do Austrálie, kde místo bizonů a lvů lovil

a dovede několika slovy znovu vyvolat dojmy, v něm zanechaly. IIIIIh8 všechno vidět a poznat ho zavede do Pam-

I li

ny ve Spanělsku, a tady objeví něco, co se staJ ho novou vášní i předmětem spisovatelského u: býčí zápasy.

•

mečouny: Vznikla další slavná díla, něná novela Stařec a moře, za niž

mezi nimi i zmídostal Hemingway roku 1952 Pulitzerovu cenu (jedna z největších literárních cen v USA) a roku 1954 Nobelovu cenu. Jednoho rána roku 1961 pak sám vkročil do legendy: při čištění lovecké pušky vyšla rána a Ernest Hemingway odešel ze světa zápasů, skvělých vítěz­ ství a slavných proher.

•

čal

I

Rodina Saljapinových žila v Kazani, a dařilo se jim bídně. Odstěhovali se tedy do Astracháně v naději, že se Apatná karta osudu obrátí. Ale nestalo se to. Bylo to v roce 1888, mladému Fjodoru Saljapinovi bylo tehdy 15 let. Nechal se najmout jako dělník na dopravní parník, který jezdil po Volze. Konal namáhavé práce a zkusil dost od dozorců. Aspoň se vAak dosyta najedl a to bylo hlavni. Tvrdý život, který byl z bídy přinucen vést, z něj udělal vytrvalého, otužilého muže, silného tělesně i duAevně. Bylo mu devatenáct let, když jej objevil učitel zpěvu Usatov a za-

t8

mu dávat hodiny. Byl to Usatov, kdo zařídíl, že Saljapín poprvé vystoupil v opeře v TífUsu v Gruzii. Začala tím Saljapinova oslnivé dráha? JeAtě ne. Soubor, do kterého vstoupil, se rozpadl. Když se Fjodor Saljapín vrátil domů, zjistil, že jeho rodina žije v jeAtě větAí bídě než v době, kdy ji opustil. Hlad u nich byl na denním pořádku, vyžebrat se totiž nedá nikdy dost. Saljapin se rozhodl pro závažný pokus. Vydal se do Moskvy zkusit Atěstí u Carského divadla. Psal se rok 1893 a jemu bylo dvacet let. Otvíraly se před ním vAechny naděje svě­ ta. Hned na začátku vAak bylo zklamání: divadlo mělo na léto zavře­ no. Mladému zpěvákovi se podařilo alespoň to, aby si jej poslechl ímpresário - dnes se osobě podobného pOVOlání říká spíAe manažer. Saljapinův krásný bas

měl úspěch, impresário mu při ­ dělil roli v Hoffmannových po· vídkách. Měl tedy zpívat v Petro· hradě, tehdejAím hlavním měst ě .

A ted už vzhůru za slávou I Za ně · kolik týdnů nato byl angažován do Státního divadla. PfíAtí rok s. vrátil, tentokrát už hlavním vchodem, do Carského divadla v Moskvě. A doby hladu a bídy se přestěhovaly do vzpomí· nek ... Brzy sl celý svět rval slav· ného zpěváka z rukou: mohutný Saljapinův bas zazněl z jeviAf v Miláně, Londýně, Pa říži i v Americe. Nadlením Ailicí sály tleskaly postupně Saljapinovu Borisi Godunovovi, knížeti Igoro· vi, donu Basiliovi z Lazebníka se· villského, Mefistovi z Faust. a Markétky a dalAim a dalAím postavám. Osud mu chtěl yyn a· hradit neradostné mládí: Salja· pin zemřel zahrnut slávou roku 1938.

-

I -

!

•

•

•

došfo

Na

obrúku vpravo je podmořS8CI• pumpa

Takto vypadát LethbridgŮY skafandr

které patřity • cestujíI '"

II

z lodi

oge.

,

•

I

kotníky D st..... M"žík seděl.a djv.al

•

se přes stůl. "Kolik corrid jsi letos ,absolvoval?" ~eptal se Reta-

ESTHEMINGWAY ,

na.

"Jednu," odpov~ěl. . ,,Jen tu jednu?" iep~ mužík. "To je viecko." ,. , "Cetl "jsem o tom v novinách," řekF Retena .. Opřel Manuel García vylezl po schodech ke kanceláři se do židle a díval se na Manuela. dona Miguela Retany. Kufr položil na zem a zakle"Sedni si a si čepici," řekl. pl. Žádná odpověď. Manuel i z chodby.cítil, že v po- .Manuel se · Bez ~ vypadal jeho obličej docela Byl bledý a coleta, připnutá nad čekoji někdo je. Cítil to i skrz dveře. stRetano," řekl a poslouchal. lem, aby n8Čouhala zpod čepice, mu dodávala Ládná Odpověď. zvláštního vzezření. ' Je tam, rozhodně, si Manuel. "Nevypadáš dobře," řekl Retana. "Retano," řekla na dveře. "Zrovna mě pustili z nemocnice." řekl Manuel. "Kdo je?" řekl někdo v kanceláři. "Slyšel jsem, že ti uřízli nohu/' řekl Retana. ..Ne;-' řekl Manuel, •.zahojila se." "Já, Manolo," řekl Manuel. "Proč si nějakou práci a nejdeš dělat?" "Co chceš?" zeptal se hlas. I ' řekl Renata. "Hledám práci," řekl Manuel. • kl M ' Ve ~veřich něco párkrát cvaklo a otevřely se doko, dělat, " re anue,I "jSem - s býky." • řán. Manuel vstoupil s kufrem v ruce. Za psacím stolem v druhém rohu mistnosti seděl "Zápasnici s už neexistují," řekl Retana. drobný chlapík. Nad hlavou měl býčí hlavu, kterou ,,Já jsem " řekl Manuel. vycpal madridský preparátor; na stěnách visely za- Renata nic a díval se na Manuela. rámované fotografie a plakáty býČích ' zápasů. "Dal bych tě na večer, jestli chceš." Mužík seděl a díval se na Manuela. ~ "Kdy?" zeptal se Manuel. ,,litra večer." "Myslil ,jsem, že tě zabili," pravil.

'ZDE

BURIAN

,

,

-

22

\

N rad za někoho zaskakuju," řekl Manuel. "Takli z nás většina přijde o život. Takhle přišel o život I Ivador." Bubnoval kotníky O stůl. I II e všechno, co mám," řekl Retana. t< II Ik dostanu?" zeptal se Manuel. Ještě si pohráv I II možností odmítnout. I když věděl, že odmítIIl1l1t ne může. D"ě stě padesát peset." řekl Retana. Myslel na I set, ale když otevřel ústa, vyslovila dvě stě paI

II jte mi tři sta, Retano." D o bř e ,"

souhlasil Retana. Sáhl do zásuvky pro

1,,,,,lr. Mohl bych dostat li

teď

padesátku?" zeptal se Ma-

.

. )"Aem," řekl Retana. Vzal z peněženky padesátiI" etovou bankovku a položil jí rozloženou na stO!. MlIlluel si ji vzal a vstrčil do kapsy. (Altě l bych mít aspoň slušnou příležitost," řekl uel rozvážně. "Když jdu na věc, chci mít mož1111 t diktovat si rány do býka. Na to stač stačí jeden dubrý pikador." " "O řil k člověku, který ho už dávno nepOSlouchal.. " J stli chceš mít něco extra, jdi a sežeň si to. Bude I m obvyklá cuadrílla. Přiveď si svých pikadorů, kolik chceš." M sebral kufřík a vyšel ven. I rod Puerta del Sol zahnul do kavárny. V ka v árně byl klid .. Manuel si sedl k jednomu stol u I Pllel číšník a stoupl si k Manuelovu stolku. , Ne v iděl jste Zurita?" zeptal se ho Manuel. .,Ilyl tady před obědem," odpověděl číšník, "nev,lItl se před pátou." " Doneste mi bílou kávu a jednoho panáka," řekl M Monuel dopil brandy. Chtělo se mu spát. Na to, aby I do města, bylo příliš horko. Krom toho tam ne11161 co dělat. Chtěl se jen sejít s Zurítem. Pospí si po č ká na něj. Uyž se probudil, seděl někdo u stolku proti němu. nyl to mohutný člověk s těžkým snědým obličejem Inko Indián. Seděl tu už nějaký ča•. Mávnutím polol č íšníka pryč a seděl, četl noviny a ob~as se [Iodlval na Manuela, který spal s hlavou na stol!,. Manuel se narovnal a pohlédl na něj. "Ahoj, Zuríto," řekl. "Ahoj, chlapečku," řekl velikán. " pal jsem," Manuel sí třel čelo hřbetem ruky. " Myslel jsem si, že asi splš." ' "Ja k se tí vede?" "C htě l bych tě požádat o laskavost, Manos," řekl Manuel. . Manosduros byla Zurítova přezdívka. Kdykoliv ji '''slechl, neubránil se pomyšlení na své obrovské ruoe. Položil je rozpačítě pl ed sebe na stůl. ,,0 co jde, Manolo?" postaví I Zuríto sklenicí na stOI. "Nec htěl bys mí pichnout dva býky zítra 'večer?" se Manuel a pohlédl přes stůl na Zurita. .. e," řekl Zuríto. "Nedělám píkadora." Manuel se zahleděl do sklenice. Očekával tu odpovc\ď - teď to měl. Teď to dostal. " ituju, Manolo, ale už nedělám pikadora," Zurito 18 díval na ruce. "To nevadí," řekl Manuel. " Už jsem na to starý," řekl Zurito. "Jen jsem se tě zeptal," řékl Manuel. "Co tě u toho pořád drží?" zeptal se Zurito. "Mano10, p roč sí už neustřihneš tu co/etu?" "Nevím," řekl Manuel. "Musím to dělat. Nemohu od toho odtrhnout." . " Ale můžeš." " Ne, nemohu, už jsem to zkoušeL"

Zurito se mu díval do tváře .' "Byl jsí v nemocnící." "Ale zrovna než jsem byl zraněn, mi to šlo báječ ­ ně. " Zurito neřekl nic. Přelil sí koňak z talířku do sklenič­ ky. "Noviny psaly, že nikdy neviděly lepší faenu," řekl Manuel. Zurito se na něj díval. "Víš přec-e, že jsem dobrý, když mi to sedne," řekl Manuel. Zurito se předklonil a položil ruce na stůl. "Poslyš, píchnu ti, ale jestli ti to zítra nepůjde ohromně, necháš toho. Jasné? Dokážeš to?" "Jasné. " Zuntovi se ulevilo a opřel se o židlí. "Musíš toho nechat," řekl. "Žádné opičárny. Měl by sis tlstřihnout co/etu." "Nemusím toho nechat." řekl Manuel. "Uvidíš. Mám to v hrstí." Zurito se zvedl. Dohadování ho přestalo bavit. "Musíš toho nechat." řekl. "Sám ti tu coletu ustřih­ nu." "Ne, neustříhneš," řekl Manuel. "Nebudeš mít možnost." Zurito zavolal vrchního. "Pojď," řekl Zurito. "Pojď k nám." Manuel se natáhl pod židli pro kufr. Byl šťasten. Věděl, že mu Zurito bude dělat pikadora. Byl to nejlepší žijící pikador. Všechno bylo najednou jednoduché. "Pojď k nám a najíme se," řekl Zurito . •

* * * Manuel stál v patiu de caballos a čekal, až skončí charlotada. Zurita stál vedle něho. Tam, kde stáli, bylo tma. Vysoká vrata, která vedla do arény, byla zavřena. Nad sebou zaslechli jeden a pak druhý výbuch smíchu. Pak bylo ticho. Manuel měl rád vůni stáji kolem patia de caba/los. Ve tmě to byla pří­ jemná vůně. Z arény zaslechl další výkřiky a pak potlesk, dlouhý neutuchající potlesk. Branou se řítili mezci, biče práskaly, zvonce cín kaly a mladý býk vyrýval brázdu v písku. Jen co odvlekli býka, seřadili se k paseo. . Oba matadoří stáli spolu před svými třemi pe6ny, pláště měli oba svinuty stejným způsobem přes levou ruku. Manuel myslil na ty tří mladíky za sebou. Jeden z nich se mu zalíbil: cikán, vážný, zdrženlivý, tmavý. Otočil se. "Jak se jmenuješ, chlapče?" zeptal se cikána. "Fuentes," řekl cíkán. "Hezké jméno," řekl Manuel. Cikán se usmál, až mu zasvítily zuby. "Až se býk objeví, postarej se, aby se trochu proběhl," řekl Manuel. "Dobře," řekl cikán. Tvář mu zvážněla. Pustil se hned do přemýšlení o tom, co udělá. Vykročili s hlavamí vzhůru a kráčeli v rytmu hudby, pohupovali pravou rukou a tak přešli arénou posypanou pískem ve světle obloukovek. Zurito projel kolem jako obrovská jezdecká socha. Otočil se s koněm kolem dokola a obrátil se čelem k tori/u na druhé straně zápasíště, odkud vyběhne býk. 'J,UŽ jde," řekl Manuel. . t;ervená vrátka se zhoupla dozadu a na okamžik ví děl Zurito do prázdné chodbíčky daleko na druhé straně arény. Pak se vyřítil býk, smýkl se na všech čtyřech, když vběhl do světla, a pak cvalem zaútočíl.

Manuel, který se opíralo barreru a pozoroval býka, dal rukou znamení; cikán vyběhl a táhl za sebou pláštík. Býk se v plném cvalu 'otočil kolem své osy ,

23

•

, •

a s hlavou skloněnou a t>e zdvihnutým ohonerp zaútočil na pláštik, Cikán kličkoval, ale jak se pohnul, býk si ho všiml, nechal pláštík a zaútočil na člově. ka. Cikán se rozběhl a přelétl rudá břevna barrery, zrovna když do ní býk narazil rohy. Manuel vykročil na udupaný písek, jakmile býk začal bušit do hrazení. Koutkem oka zahlédl, že Zurito sedí na bílém koni hned u barrery, asi o čtvrt obvodu nalevo. Manuel držel pláštík těsně pfed sebou, v každé ruce jeden záhyb, a křikl na býka: "Hul Hul" Býk se otočil, a jako by se odrazil od hrazeni, prudce vyrazil a zaútočil na pláštik, zatimco Ma'Ouel uskočil stranou, otočil se na patách podle býkova útoku a mávl mu pláštíkem rovnou před . rohy. Na konci obratu stál znovu čelem k býkovi a držel pláštěnku v téže pozici těsně před tělem. a znovu se otočil, když býk- opět zaútočil. Po každém obratu dav zajásal. Ctyřikrát se tak otočil s býkem, zvedaje pláštik, aby se docela rozvinul, a pokaždé přinutil býka, aby zaútočil. Pak na konci pátéhO obratu si podržel pláštík k boku a otočil s.e kolem sv~ osy, takže pláštík se roztočil jako sukénka baletky a Manuel si ovinul býka kolem sebe jako pás, úkrokem se ho zbavil a nechal býka čelem proti Zuritovi na bilém koni, který najel a zarazil na místě; kůň přimo proti býkovi, se vztyčenýma ušima a neklidnými pysky, Zurito s kloboukem nasazeným do očí se nakláněl dopře­ du a dlouhá tyč, která mu trčela pod pravou paží vostrém úhlu vpřed i vzad, mířila svou trojhrannou ocelovou špící na býka. . Zurito na koni sledoval vzdálenost mezi býkem a špičkou píky. Zatímco se díval, býk se sebral a vyrazil s očima upřenýma koni na prsa. Když sklonil hlavu, aby ho nabral na rohy, zarazil Zurito hrot piky do vzdutého hrbolu svalů nad býkovými rameny, nalehl celou vahou na žerď a levou rukou zvedl bělouše do vzduchu, až zahrabal kopyty, a přehodil ho doprava, zatímco tlačil býka k zemi tak, aby . rohy prošly bezpečně pod břichem koně. "Dal jsem mu to," řekl Zurito. "Teď se na něj podívej." Na zévěr . mávnutí pláštíkem, provedeného těsně u těla, sklouzl býk na kolena. Ihned se zvedl, . ale i přes celou plochu písku zahlédli Manuel se I Zuritem lesk tryskajícího proudu krve, který se jasně odráŽel od černých býkových pleci. !'v1anuel zamával pláštíkem; už jde; úkrok stranou a hbitě se otočil k další veronice. Míří odporně přesně, pomyslel si. Už má dost boje a tak je ve stfehu. Teď půjde po mně, vzal si mě na mušku. Ale já mu pOkaždé podstrčím pláštik. . Tak, a teď naposled. Manuel stál proti býkovi, s nímž se při každém útoku otočil. a nastrčil mu oběma rukama pláštík. Býk . se na něj dival pozornýma očima a číhal s rohy trčícími přímo vpřed. , "Hul" řekl M,anuel, "Torol" a v záklonu máchl pláštíkem dopředu. Už jde. Úkrok stranou, máchnutí pláštikem za zády, obrat, takže býk, který sledoval ,kroužení pláštíku, vyšel naprázdno, soustředěný na výpad a ovládán pláštíkem. Manuel mu mávl pláštíkem v jedné ruce před tlamou, aby předvedl, že býk je nehybný, a odešel. Žádný potlesk. Zuríto se opřelo barreru, přenášeje celou váhu těla na ruce. Manuel se k němu otočil. "Jde ti to pěkně," řekl Zurito. ' Manuel potřásl hlavou. Až do příští třetiny už neměl co dělat. Cikán to s banderillami uměl. Dostllne býka v přiští třetině už dobře zpracovaného. Dobrý býk. Až dosud bylo všechno snadné. Starost mu dělala jen ta I

24

záležitost na konci, s mečem. A jak tam tak stál, tížilo ho zlé tušeni. Cikán proběhl podél barrery k Manuelovi, sklízeje ovace davu. Měl trochu roztržený kabátek v místě, kterým se docela nevyhnul ostrému rohu. Byl z toho šťastný a ukazoval ho divákům. Oběhl arénu kolem dokola. Trúbač nahoře pod střechou zatroubil k poslednimu výstupu' a Manuel kráčel napříč arénou směrem k mistu, kde vysoko v temné lóži musi být prezident. Poklonil se do tmy, narovnal se, přehodil si klobouk přes rameno a s muletou v levici a s mečem v pravici vykročil k býkovi. Býk měl světlé kruhy kolem , oči. Ty oči pozorovaly Manuela. Cítil, že teď toho človička s bilou tváři dostane. A už jde. Hušl Jak se býk přihnal, Manuel se otočil a zvedl muletu tak, že se přenesla býkovi přes rohy a sklouzla po jeho širokém hřbetu od hlavy k oc'asu. Býk se pří útoku docela vymrštil do vzduchu. Manuel se ani nehnul. Na konci figury se býk otočil jako kočka kolem rohu a už zase stál proti Manuelovi. Až uprostřed arény klečel v záři světel Manuel před býkem. Sotva zvedl muletu oběma rukama, býk zaútočil se zvednutou oháňkou. Manuel se mrštně 'vyhnul, a když býk zaútočil znovu, zakroužil do půlkruhu muletou, až dostal býka na kolena. . Manuel vstal a s muletou v levici a s mečem v pravicLpřijal potlesk temné plazy. Býk stál zeširoka na všech čtyřech a koukal na muletIJ. Manuel svinul muletu v levé ruce. Býk se na to díval. Jeho tělo spočívalo těžce na nohou. Hlavu držel nízko, ale ne zas příliš nízko. Manuel na něj vytáhl muletu. Býk se ani nehnul. Jen jeho oči bylý na stráži. Je jako z olova, pomyslel si Manuel. Je v pořádku. Je pěkně zpracovilný. Teď ho dostane .. Vytáhl meč z mulety, stoupl sí z profilu k levému roztříštěnému rohu, spustil muletu přes tělo, až jeho pravá ruka s mečem v rovině udělala znamení kříže, vytáhl se na špičky a zamiřil skloněnou ' čepelí meče na místo mezi býkovými ramennimi klouby. Krátce a rychle se vrhl na býka . Náraz, a už cítil, že letí do vzduch!!. Opřel se o meč, když letěl do výšky, ale vypadl mu z ruky. Dopadl na zem a býk se na něj vrhl. Manuel ležel na zemi a kopal býka po tlamě nohama v trepkách. Kopal, kopal, býk šel po něm, ale v rozčilení ho minul, tloukl do něj hlavou a rohy vrážel do písku. Manuel pocitil v zádech vítr zviřený pláštíky, které se třepetaly před býkem, a pak byl býk pryč, pře­ hnal se přes něj. Tma, když se přes něj hnalo bři­ cho. Ani na něj nešlápl, ~ Manuel vstal a zvedl muletu. Fuentes mu podal mečík. Byl ohnutý, jak naraz·iI na lopatku. Manuel ho natovnal přes koleno a běžel za býkem, který teď !tál u jednoho ze zabitých koní. Kabátek, roztržený v podpaží, se mu třepetal v běhu. Manuel se postavil k býkovi z profilu a zamiřil na něj skloněnou čepelí meče. Býk stál nehybně, jako mrtvý na nohou, neschopen dalšího útoku. Manuel se zvedl na špičky, zamiřil ostřím a vyrazil. Zase náraz, pocítil, že ho něco vymrštilo nazpět, že dopadl tvrdě na písek. Tentokrát se nedalo kopat. Býk stál nad ním. Manuel ležel jako mrtvý, s hlavou na rukou, a býk do něho bušil. Bušil mu do zad, bušil mu tváři do pisku. Citil, jak mu mezi složenýma rukama proniká do písku roh. Býk ho zasáhl do slabín. Zabořil obličej do písku. Roh mu projel jedním rukávem a býk mu ho utrhl. Manuela to odhodilo a volný býk se pustil za pláštíky.

-

• I

•

-- -----:-=- ,. . ,.,- -------------M lIuel vstal, našel meč a muletu, zkusil hrot meče I a pak se rozběhl k barreře pro nový meč. I I nOv člověk mu podal meč přes pažení barrery. I Jtr sl obličej," řekl. M lIuel se rozběhl zpátky k býkovi a utíral si kapesIIlk m zakrvácenou tvář. Neviděl Zurita. Kde je Zu-

, .m I

tll'l ' I II drllla odstoupila od býka a čekala s pláštíky.

hyk po té srážce stál už zas těžce, tupě. MI el k němu kráčel s muletou. Zastavil se a zal/ I JI. Býk nereagoval. Zamával s ní doprava dole, doleva doprava, rovnou býkovi před nosem. tlyk JI sledoval očima a otáčel je současně, ale ne-' I utoč il. Čekal na Manuela. M to znepokojovalo. Nedalo se nic dělat než 10 toho pustit. I lil II obrat s muletou, ale býk se ani nehnul. Ma1111 I mrskal muletou před býkem sem a tam. ZbyI

n6.

vinul muletu, vytasil meč, postavil se z profilu vyrazil na býka. Cítil, jak se mečík ohýbá, když ho I I u váhou zarážel dovnítř, a pak se vymrštil vyso~'I do vzduchu, točil se a spadl do davu. Manuel 1I,l , ko čil do bezpečl, když mu mečík odlétl. I',vnl podušky, vyhozené ze tmy, ho nezasáhly. Pak lIu jedna trefila do tváře, do zkrvácené tváře, obráI n do davu. Vyletovaly rychle. Ležely roztroušelili po písku. Někdo zbllzka hodil lahví od bmpaňk ho. Zasáhl Manuela do nohy. Stál a díval se do IltIy, odkud to všechno přicházelo. Pak něco zasvišI vzduchem a dopadlo vedle něho. Manuel se hýbl a zvedl to. Byl to jeho meč. Narovnal ho na , I . ně a zamával jím davu. I ' kuji vám," řekl. "Děkuji vámi" " hn usnl parchanti! Ti všiváci, ti hnusní parchantil ~ Ilpl v běhu do podušky. lIyk. Stejný jako dřív. No dobrá, ty hnusný všivý I" rchantel Mlnuel mávl muletou býkovi před černou tlamou.

NI . I Y ne půjdeš? No dobrá. Přikročil až k býkovi a naI I I mu drsný okraj mulety do vlhké tlamy. k uskakoval, býk byl hned na něm, a jak klopýtl " n ě ja kou podušku, pocltil, že se do něj zabodává IlIh, do boku. Chytil se rohu oběma rukama a vezl naz pět, přitom se pevně držel na místě. Býk ho • 11 dil, byl volný. Ležel bez hnutí. Byl v pořádku. lIyk byl pryč. . V tal, kašlal a cítil se polámaný a hotový. , mi meči" křičel. "Poc:jejte mi ten hadr!" III otes přinesl muletu i meč. It rná ndez ho objal. ,II le, jdi na ošetřovnu," řekl. "Neblbní." ,Jdi ode mne pryč," řekl Manuel. "Jdi do háje." Vykroutil se mu. Hernández pokrčil rameny. ManuI běžel za býkem. tam stál, pevně rozkročen. uel vytasil meč z mulety, jediným pohybem za1l1lrll a vrhl se na býka. Citil, že meč vniká do býka I IIý. Až po koš. Vrazil do býka čtyři prsty i s palI m. Na kotnících cítil horkou krev, měl nad ním VI

h.

cly! na něj nalehl, nahnul se býk na bok a zřejmě kl l al; najednou byl volný. Díval se, jak se býk polil lo učku převaluje na bok, až měl najednou všeI !lny čtyři ve vzduchu. \ I' k pokynul davu rukou, ještě teplou býčí krví. ! hl ě l něco říci, ale rozkašlal se. Bylo to horké a duIlo ho to. Ohlížel se po muletě. Musí jít na druhou Iranu pozdravit prezidenta. Ať jde prezident ke vlem čertům. Seděl na zemi a na něco koukal: Byl ln býk. Mrtvý býk. K čertu s býkem. K čertu s nimi \I mil Pokoušel se vstát, ale začal kašlat. Dosedl •

zpátky a rozkašlal se. Někdo přišel a zvedl ho. Neslí ho napříč arénou na ošetřovnu . Čekal na něj lékař a dva lidé v bílém. Položili ho na stůl. Rozřezávali mu košili. Manuel cítil jen únavu. Celý hrudnik jako by měl zevnitř opařený . Začal kašlat a přidrželi mu něco k ústům . Všichni velice pospíchali. Oslnilo ho elektrické světlo. Zavřel oči. Slyšel, že někdo velmi ztěžka vystupuje po schodech. Pak to už neslyšel. Pak zaslech vzdálený hluk. Obecenstvo. 'Jeho druhého býka bude muset zabít někdo jiný. Rozstříhali mu celou košili. Doktor se na něj usmál. Ukázal na tRetana. "Nazdar, Retanol" řekl Manuel. Neslyšel se. Retana se na něj usmál a něco řekl. Manuel to ne slyšel. Zurito stál hned vedle a nakláněl se nad doktorem, zabraným do práce. Byl v pikadorském kostýmu, bez klobouku. Zurito mu něco říkal. Manuel to neslyšel. Zurito mluvil s Retanou. Jeden z mužů v bílém se usmál a podál Retanovi nOžky. Retana je podal Zuritovi. Zurito řekl něco Manuelovi. Neslyšel. Ať jdou do háje s tím operačnim stolem. Už byl na tolika operačních stolech. Neumře . Byi by tam kněz, kdyby měl umřít. ' Z\lrito mu něco vykládal. Zvedl nůžky. Ach takl Chtějí mu ustřihnout coletu. Chtějí mu ustřihnout copánekl Manuel se posadil na operačním stole. "Tohle mi přece neuděláš, Manosi," řekl. Najednou uslyšel zřetelně Zuritův hlas. "Máš pravdu," řekl Zurito. "Neudělám. Dělal jsem si legraci." "Slo mi to dobře," řekl Manuel. "Měl jsem smůlu. A bylo to." Manuel se položil. Dali mu něco přes obličej. Cítil se velmi unaven. Byl velmi, velmi unaven. Zase mu to sňali z obličeje. f "Slo mi to dobře," řekl (Manuel tiše. "Slo mi to

•

báječně."

Retana se podíval na Zurita a přikročil ke dveřím. "Zůstanu tu s ním," řekl Zurito. Retana pokrčil remeny. Manuel otevřel oči a podíval se na Zúrita. "Slo mi to dobře, viď, Manosi," zeptal, se, aby si byl jist . "Jasně," řekl Zurito. "Báječně ti to šlo." , Doktorův asistent nasadil Manuelovi na tvář masku a Manuel začal zhluboka dýchat. Zurito tam' nešikovně stál a díval se.

f

VYSVtTLIVKY: banderUleros - pam k drulintJ zllpasníka s býky, toreadora; rozdralďuj/ býky pro toreador8 tím, le mu zabodllvaji do zlltylku tfi pllry hůlek s ostrými hroty. ba rr e r a - ~rBzenl kolem arény, v nll se odehrávaj{ býčl zllpasy. cole ta - cqpánek, který nosl matador stočený v týle, jako znllk své~o povolánI. co rr i d a - b'ýčl zApas. c u a dr i II a - drolina toreadorovll, která s nim na začlltku zApasu slllvnostntJ nastupuje do arény. , (a e n a - z8vt§rečnll práce matadorova s býkem, vrcholícl tím, le mlltlldor vbodne svůj meč býkovi shora pfes rohy mezi lopatky. mat II do r - toreador, který býkll zabijI. mule ta - kus červené látky, ~terý matador uživil k dráldt§nl býka v závt§rečné části zápasu, při (aeM. pat i ode c a'b a /I o s - ohrada pro kont§, ullvaná pfi zá· pase. pic a do r es - pik8dofi; pam k toreadorovt§ drulint§, jezdi na koni a jejich úkolem je vydráždit i oslabit býka tím, le do nt§ho vrálejí dlouhé kopi - tj. PICA.

•

25

I

,

ZADÁNO pionýrů

pro Domy a mládeže

Dé/ku závěsu můžeme nsstsvit uz/ovánfm I

•

nosti, Které jsou dány inateriálem, můžeme se inspirovat zajimavými tvary odřezků kůže. Návrh nakreslfme v původní v~likosti a překreslíme na rubni stranu kůže. Základní tvar vystřihneme ostrými nůž · kami a opatrně, abychom nepotřísnilí Ifcni stranu přívěsu, podlepíme koženkou pomocí kanagomu. (Poku? chceme použít na podlepení dýhu, musíme lepeni ne. c hat az na závěr po "vydirkování" přívě ­ V okresním domě pionýrů a mládeže v Opavě vyrásu). Potřebné dirky rŮZr1ých průměrů vyrazíme prů· bějí v kroužku uměleckých řemesel kožené náhr. bojníkem z lícní strany, kůži podložíme dřevem delníky. A protože se blíží vánoce, a takový náhrnebo kouskem linolea. Střapce z měkčich kůži delník by nebyl špatným dárkem, vybrali jsme jes perličkami uchytíme v. otvorech pomocí uzlů rovjich návod, ze kterého se dovíte, jak na to. něž spoje mezí proužky kůže jsou vázané, rytmus MATERIÁL: uzl.ů slouží jako ozdobll. Přívěs můžeme vyzdobit nejen dirkováním, ale inalepováním koleček, která odřezky barevných kůží, průbojníky, nůžky, zbytky zbudou po vyražení dí[jek průbojníkem. Barevnost koženky nebo dýhy, dřevěné korálky, tužka a oblicelého náhrdelníku vo íme buď v přlbuzných tóbu kanagom: nech nebo ze dvou kontrastních barev a k tomu PRACOVNI POSTUP: jedna barva příbuzná. Raději se vyhneme přílišné Při hledáni tvaru a náhrdelniku vycházíme z možbarevné roztříštěnosti.

v

;

Ll US FUCI

•

Oesb JULIUS FuCfK bylll II'/d6nll v roce 70. výro~1 nllronml II 30. výr~1 smrti národnlho hrdiny. Hudbu slolil Jlln rllusinger, II'/brllné kspitoly ~tou Ji!inll Svorcová, Milsn Klásek, Alenll Procházková, Frsntišek Hsnus s Antonln Hllrdt. Ns Julis Fu~lks vzpomln6 Otsksr Brousek.

26

,

Co sí ·o tom mysU

o S

O

Mám kamarádku, která je velmi podnikavá, je s ni legrace, ale mrzf mě, že mnohdy nemluvi pravdu, zvlMM; když vypráví o tom, co se jf přihodilo. Jednou jsem o nf doma lekla, že strašně lže, ale staršf brácha mi lekl, že si jen vymýšlf, že má takovou fantazii. Přemýšlím nad tim a nevidim v tom žádný rozdll . . . Z dopisu našI čtenářky

•

tf. p CB SB V dírkách II/J . vňují pomocí uzlů

EXISTUJE VTIP, jak rybář vykládá kamarádům o svém nedělnlm úlovku a přitom, když řlká - ten kapr byl takovejhle - se se rozmáchne rukama tak velkoryse, že nemohl chytit kapra, ale malou velrybu. Tenhleten vtip nenl ani vtipem, rybářům se taková nadsázka často stává. A nejen rybářům. Jsou lidé, kteřl když něco vyprávěji, hodně přehánějl. A to ve všech směrech. V podstatě majl třeba pravdu, ale jejich slova nelze brát doslova. Takovi lidé většinou bývají zábavni, jsou dobři vypravěči. Casto si k přlho­ dám přidaji detaily, to, co se stalo jiným, jako by se stalo jim. Dobře se to poslouchá? A taky proč ne? Clověk se přece nemusi bavit jen vážně a konkrétně. Jistá abstrakce je osvěžujlcl. Takových lidi, kteři si vice či méně vymýAleji, když bavl společnost, znám spoustu a nemám jim to za zlé. Naopak, trochu jim závidlm tu jejich bystrost a fantazii. Mlt nápady je pře­ ce báječné. Bez nadsázky a fantazie by nebylo žádných humoristických knlžek ani filmů a divadel. Také o ma-

,

lých dětech se řiká, že nelžou, ale jen si vymýšleji, čili uplafňují svou fantazii a že je to dobře. Takže nějaký rozdil mezi Ihanim a vymýšlenim asi urči­ tě bude. Podle mě Ihani je, když ně­ komu do oči budu vědomě mluvit nepravdu, když na danou otázku záměr­ ně odpovim jinak, než 'je skutečnost a to jen proto, abych vypadal lepši, nebo abych někomu ubližil. To je pak zlé . Když jsem byl malý, taky jsem si doma někdy zalhal, většinou, když jsem něco provedl, zapíral jsem to. Ale vždycky jsem se tek červenal, že maminka okamžitě věděla, na čem je. Dokázala mně mou nepravdu a já se strašně styděl. Měl jsem za co. Proto- , že lhaní je opravdu strašná vlastnost. Ovšem, jak řlkám. Neni lha ni jako Iha•

nt.

FOTO DLABOLA

•

•

koupit pod

stromeček

\

kamarádům, kamarádkám a mladším lIur o zencům, v tom vám poradí nový nabídkllvý katalog ndeho největšího hudebního

vym

vyda vatelství SUPRAPHON D~TEM. V kataloU", který obdržíte v každé prodejně Supraflho nu je uveden seznam dlouhohrajících deI k i kazet určených mládeži ' a dětem. NajdeI v něm pohádky O RUMCAJSOVI A JEHO YN KU CIPISKOVI od autora Václava Ctvrtka v r žii Jiřího Srámka, Erbenovy POHÁDKY, " hybl zde ani popul(lrnl SPEJBL A HURVINI K, SE ST~PÁNKOU ZA POHÁDKOU. " m ezi snímky Supraphonu najdete dárek I pro své rodiče, pakliže vyberete tituly BUŮ III, T~LOCVIK PRO RODICE A D~TI nebo I lě i z tohoto žánru. Velkou oblibu mezi vámi J istě najdou hudební snímky ZpIVÁME PI ONÝRSKOU JITAENKOU a DUHOVÁ KUII CKA. Pro ty, kteřl se přiPr:avují ke studiu, hllde zajímavý snímek ZACl DAREBÁCI " KA NTOR BARNABÁS - což je souhrn verI; tfe dověkých studentů. Přednáší je Mírov Horníček a dobové plsně interpretuje ký skiffle Jiřího Traxlera. II le v seznamu katalogu najdete verše naleh i cizích básníků pod názvem ZRCADLENI, vybě r z kapitol nejznámější knihy Julia Fučíka '" PORTÁZ PSANÁ NA OPRÁTCE i z knihy V clava Aezáče NÁSTUP a mnoho dalších záII vn ých i poučných titulů.

•

•

V produkci kazet najdete nahrávky nejoblíbenějšlch pohádek. JeAtě jednou přlpomlnáme, že katalogy, podle kterých se můžete rozhodnout k nejvýstižnějAímu dárku, obdržíte ve všech prodejnách SUPRAPHONU.

27

,

-

•

•

PEPANEK

B"'/S

Kresli J. Schek

V'-T.(N

Z

L E1", '-H O

TÁB oRA. , M I L f~
\

•

P ROPÁNA.:JÁNA . !•.

/

•

Učitel:

"Kdy je nejvhodnější čas k česáni brušek?" 2ák: "Když je hlídač v boudě." •

•

•

•

Co Sa TI

5TALO?

V~DYl' TI BUDo~ v~eCHNV

~A"'Y M .... LÉ (' Pt\!.IBRAL s

N!:JMěNté I'AVesÁ.,. KILO .. . ~e~o2 •

-

oD SE-ZENI ... •

I

•

,

"Nesmíš být tak líný, Karlíkul Copak tebe nikdy nenapadne něco pořádného udělat?" "I napadne, ale já si vždycky takhle lehnu a počkám, až to přejde." • I •

"Pojď

sem, ty uličníku I Kam tak utíkáš, nevidlš, že jsi rozbil okno?" "Já si utíkám domů pro peníze, abych to mohl zaplatit." Vlte, proč jsou sloni šediví? Aby si je v lese někdo nespletl s jahodama.

rr

.' . . •

.1',

." •

-..•0' ..... . '. ' ..'. . ,.

.' . ....... . .-.# . ._0...• . .. " c- , ... . . . .. . . .

•

• C" '

, .

,

e

~

~

.'

•

.. .

.

Y'

•

'.p '

\. ,

.

•

-~

•

.. ' " ' , ~

.. '

•

..

•

•

•

.. --, •

~

Za týden si vypůjčíme čtyři děti a návštěvu Jim op/atíme/

28

.

tJ \

,

AK EF VO

I·OOSTAL N PAD

.~

-•

•

,, I

•

6

'

, I

tele a zmáčkli knoflik. Postel se nadzvedla a svrhla na chalupě. vás do t:iaz~ nku. Budí,k na prótější ,straně stále zvoI I",fn odevzdání mého pravidelného příspěvku fl t Dlopis Pionýr se nebezpečně přiblížil, přesto ­ nil. Dobi:odili jste se ledovou vodou k budíku a zamáčkli j~te puntí~. Vraceli jste s.e toutéž cestbu prázdniny. Odebral jsem se na tu část půdy, I, byla bojově zařízena jako pracovna. Vyvlekl k postel!, ale postel byla složitým mechanismem IzIž ' I If' tam na třicetimetrové šňůře lampu a zavěsil ji vytažena u stropu. I Tenhl e nápad se mi moc nezamlouval. Můry stále II hP bík. Rozložil jsem papíry, otevřel kufříkový dorážely a .z ničeho nic se vyrojili odněkud okřídlení I etroj Olivetti z roku 1946 a založil první papír. mravenqi. Bylo jich hrozně moc .a nejvíc se jich toatOl jsem postavil konvici s čajem, cukřenku pilo v čaji. , I _ ukrom a lžičkou, šálek se lžičkou a tři máslové nky. Blesklo mi hlavou, že ideálnější pracovní Dostal jsem nepřekonatelnou chuť oa čaj. Začal IHI Hodí jsem nikdy neměl. Bude to nádhe'rné. Najsem 10,v it tonoucí okřídlené mravence z čaje. m im ořádně veselé pOjednání o ... o čem to Vždycky, když jsem jednoho vytáHl, jihý, tam odně­ , II I v l ast ně napsilt? Nadepsal jsem stránku pomlč- kud skočil. Začal jsem hledat místo, odkud sem ty potvory lezou. I " I pomlčkou (-1 - I, což znamenalo Na prkně vedle krpvu jsem objevil vosí hnízdo,. UVl • Vždycky, když takhle nadepíšu stránveliké jako dospělý grapefruit. Ni ~ se v něm nahýdostaví se nějaký nápad. Jenže nápad nikde. jsem přemýšlel o tom, že nápady člověka balb. Zaťukal jsem zlehka na křehký obal. V otvor~ tl I d a jí - to znamená, že se nápady pohybují se objevila rozespalá' vosa. Koukla na mne a zalezII, Oltých oblastech, zřejmě ve vzduchu, a člověk la. Promiňte, řekl jselll tiše a ucouvl jsem. V otvoru I I lIď potká nebo nepotká. Jakmile se dostanete se objevily dvě vosy. Probudil jsem je, napadlo mě,j ' fl rost oru, kde poletují nápady, vrhnou se na vás vylezou a uštípou ",ě, · Do vlasů mi vletěla můra. Otřásl jsem se pomyšlením, že by to byla vosa. Zaadají vás. Jakm'ile se octnete v prostoru, kde žádný nápad vjJs nenapadne. A tohle bylo -třepal jsem hlavou a můra se vrhla .k lampě. Kolem otvoru voslho hnízda !Iezlo už asi šest žlutých, černě t o místo, kde zrovna žádné nápady nebyly. N I uf spaly. Podíval jsem se před sebe na zavře­ . pruhovaných a ozbrojených vosí'sek. Je to divné I rke nné okno a bylo mi to jasné. Jsou venku místo, pomyslel jsem si - mls~o nápadů můry" okřídlení mravenci a lvo.sy. A komafi. Ale ne jenom' dovnitř. Otevřel jsem dokořán půdní trtitěrní. 'Taky obrovití, rekl bych bombardovací ko'1 li , Chvilku jsem čekal. Kolem lampy se začaly "lilI t m ůry a můrky. Jedna, velká asi jako krabička máři. i ' Na scho,dech se ozvaly kroky. Kainarlid nakould lI 'palek, cinkla o lampu a profrčela mi pod noa zeptal se: "Takjak ď ti to jde, Pepo?" Ukázal jsem III. Její kOlegyně se do mne zřejmě zamilovaly vll,IV se na mne, zalézaly do psacího stroje a jed- mu na vosí hnízdo. Kývl hlavou a po chvíli přišel s velikou sklenici. Přiklopil hnízdo sklenicí, šoupl li mi zamotala do vlasů. Podíval jsem se z okna. Iyl uf tma a svítily hvězdy. Tady asi nebloudí sklenici po prkně a rychle přiklopil skleněným ví,1 kem. Ve sklenici bylo vosí hnízdo, a vosy rozčilen~ ", nápady, ale můry. Vzpomněl jsem si na tloukly na . sklo. Postavil skle~ 'ci na podlahU I lili ho íka, který měl pod chalupou rybníček a v jeho ruce se objevil Biolit spray. Zavřel oknq vI m pstruhy. Krmil je každý večer tak, a vystříkal prostor biolitem. Potom vzal konvici I I nad hladinou rybníčku reflektor, můry s čajem a řekl, že mi uvaří jiný. , I se slétaly do kuželu světla a pstruzi hodoSedl jsem za stroj . Můry, můr~y" okřidlení mra- přece jen tu , někde bloumal nápad venci a několik bombardovacích komárů umíralo na o vynálezech. Jednou jsem totiž vynalezl HI hlivý systém na spolehlivé probuzeni. Dopro- podlaze i na desce stolu. Ve sklenici se zoufale mor d pokoje jste si zabudovali bazén se studenou taly vosy s posledními zásobami kyslíku. Jestli tady někde byl nějaký nápad, určitě teď tiše dodělává '" ' II. Jednoho budíka jste dali na druhou stranu po účinné dávce biolitu. I" J a druhého budíka k posteli. Budík na opač­ , u Ire ně pokoje byl natažen na buzení. Budík začal Fotomontái I MIROSLA V HUCEK. I ,nit. Sáhli jste malátnou rukou po budíku u pos, ,

lIylV prázdniny a byl jsem u

přítele

"X'v

,

u.

-

,

29

-

,

,

•

•

•

,•

I

napsal Vojtěch Steklač

kreslil

. Jaroslav Malák •

•

Kapitola §está, v n(f se pan(.Oktábcová domnfvá, fe Béďa je surovec. Bumlit bouchne a dida vrátný půjčf batoh •

•

Okna Oktábcovic chalupy jsou otevřená dokořán, protože, jak tvrdi panl Oktábcová, spánek při otevřených oknech je zdravý. Na trávě, v zahrádce kolem chalupy, leži rosa, ~Iunce stoji ještě velmi nízko, ze dvora od Suchánků, to je hned ta první cha lupa za národním výborem, kokrhá kohout a paní Oktábcová, s čímsi v ruce, stojí na zápražl a kroutí I hlavou. "To jsem blázen," mumlá paní Oktábcová, "co to ta holka šije?" Cosi, co drží panl Oktábcová v rukou, je barvy šedé a materiálem je guma, kterou si Jana přivezla z Prahy. •"To jsem blázen," opakuje paní Oktábcová a pak rázně zavolá do rozevřeného okna: "Jano I Nechceš mi to vysvětlit?" "Co mami?" "Nedělěj hloupou, Jano," říká přísně panl Oktábcová. "Co to má být?" . A panl Oktábcová vezme to cosi do jedné ruky a štltivě zdvihne nad hlavu. "To je, mami," řlká Jana váhavě, "pro pejska." "Ditě nešťastný," namítne paní Oktábcová, "copak my máme nějakýho psa?" "Já neříkám, že je to přece pro našeho psa," brání se Jana. "Však taky žádnýho nemáme," vrtí panl Oktábcová hlavou, "ta~ nemluv o·našem psu." . "Ale já o něm nemluvím." "Nedej bože," přeje si panl Oktábcová, "aby ti to študium lezlo na mozek. Napřed utratíš v Praze vše.hny penlze za tuhle gumu a pak z ní šiješ něco pro psy. Vždy( to, propánakrále, vypadá jako skafandrl" Jana opět zčervená, ale teď už ne trochu, teď docela pořádně. "Já se jdu obllct," slibuje nejistě a její rozcuchaná I hlava mizl z okna. Paní Oktábcová to cosi odloží na lavičku pod oknem a jde nakrmit králíky. Když se vrátí do kuchyně, Jana zrovna vaři sníďani. "A pro kterýho psa to vlastně šiješ?" •

(

30

•

•

,.Pro Ajnětajna." Maminka svraštila čelo.I "Já ti vůbec nerozumím." "To je Béďův pes, Ajnštajn, tak se jmenuje," vysvětluje honem Jana. ; ,Béďův pes?" paní Oktábcová se zatváfl pflsni. "Znám toho Béďu?" . "Ale to je přece ten kluk, co jsem s ním byla na olympiádě . " . "Ten Pražák?" " Ten." "Hm," na tváři paní Oktábcové se stále zračl nejis· tota, "a to ten Béďa je takový surovec?" "Proč?" divl se Jana. ', . "No, když chce do té gumy navlékat psa," řlká panl Oktábcová pohoršeně, ;,tak to mi neříkej, že je normálnl kluk a ne surovec:" "To je, mami, složitý." . "Mně se to ani SlOŽitý hezdá," odporuje mamin ka, "mně to připadá jako nějaká rošťárna."

* * *

Po nádvořl bratislavského Slovnaftu kráčí inženýr Kašay, provázený Mikem. . "Na hodinku, na dvě," i adonl Miko, ale inženýr Ka· šay energicky a záporně vrtl hlavou. "Nejde to, Miko, nejde ~o." "Ale jindy to přece šlo," stěžuje si Miko, "a nio vám v laboratoři nerozbj ju." "Já vlm," usměje se : inženýr, "ale máme ted spoustu práce, pochop, Nic není volné," a inženýr Kašay ztlumí hlas, "ted zrovna dokončujeme vývoj Bumlitu." I "Já vím," věší Miko hlayu, "já jen .. . že jsem nikdy nic neproved a nezvora!, soudruhu inženýre." "To neříkám, ale předpisy ... Radši se seber a běf domů," navrhuje Kašay mírně. "A vy teď jdete do laboratoře?" "Ano," inženýr Kašay nervózně dívá na hodin ky, "a posplchám. Tak co~ nevrátíš se radši? Dneska rozhodně nic z experimentování nebude." "Když já ale nutně potře buju . .. " "Nebuď paličák," přerušuje Mika inženýr, "vždyc-

se

,

I

, řece spolu vycházeli " bručí Miko. '

"

"Přišel ti, Béďo, balíček," kuchyňskou židli.

jako kamar.ádi."

omlouvá se inž~nýr, "děláme pokusnou sérii výbušných reakcí Bumlltu a . .. "

starší Kámen ukázal na

"Díky, tati." Béďa uchopil baliček, pískl na Ajnštajna a s balíč­ kem pod pdí se šoural ke svému pokoji. Spolehli' vě kryt za zavřenými dveřmi, za nimiž zanechal otce, balíček otevřel. . "Vidíš, Ajnštajne?" "Haf," řekl Ajnštajn, a něžně vzal do zubů cíp gumového skafandru. "Doufám, že ti bude pasovat," řekl Béďa, "dou-' fám, že se ti v něm bude líbit." Béďa nejprve Ajnštajnovi nasadil plexikovou kuklu a pak zavřel zip skafandru. Více než kosmonautovi se voříšek podobal mořské chobotnici.

111111

I utná detonace otřese nádvořím a z okna laboI II č l s lo čtyři se vyvall hUlltý dým. Dým 'Se valí I I vo lně, protože okna Qtevřela tlaková vlna. Poli rychle, protože vys~pané sklo teď ležl u MiUVv II nohou. , II ml" vykřikne inžený': Kašay a řití se po železtl .ohodišti k laboratoři. za ním. I

I"

I

* * * •

•

•

o ., ,

,.

.

•

I ••

, I

31

I

I•

• t

I

•

,

I

, ,

"Tak co, jak se v tom cejti!?" "Ale to je přeci jasný," usmál se inženýr, "pomohl. nám s Bumlitem, tak se teď klidně můžeš pustit do "Haf," řekl Ajn!tajn. · "Tak fajn," zaradoval se Béďa. Teď ti to ale honem toho svého experimentu, ale," zdvihl inženýr vý · zase sundám. Co kdyby tátu napadlo se na nás po- stražně prst. "opatrně, Miko, opatrněl" dívat. Trénovat budeme v laboratoři." "To se ví," přikývl šťastně Miko. Ajn!tajn přinesl Béďovi v zubech lístek, zapomenu, tý v balíčku: ' Ahoj, B6ďq, ve čtvrtek přijedu do Prahy na spar"Viš, proč ti volám?" řekl vzru!eně Arno!t. takiádu. Tak se určítě uvldrme. Tvoje Jana. "Asi jo," odtu!il chmurně Béďa. · "Tvoje. Jana," opakoval Béďa a napadlo ho, že "Ale start odložit nemůžemel" zvolal do sluchátk. kdyby tenhle lístek padl do rukou star!iho Bedři­ úpěnlivě Arno!t, "to bysme pQdle mých výp očt Q cha, nebo dokonce mámy ... Tvoje Jana ... to si museli čekat na podobnou konstelaci nejmíň dVl teda klidně mohla odpustit. Ve čtvrtek přijede do , rokyl" Prahy na spartakíádu ... Ve čtvrtek, Béďa svraštil "Jenže jak chce! odsud raketu Odpálit, když tribu čelo a pak hvízdl. na, člověče, bude plná Iidí?l" Hvizdnuti se v Béďově pokoji promíchalo se zatutá"Proto ti přece volám," řekl Arno!t, "musíme n ěco ním druhého zvonku budíku. vymyslet, ale jedno je jistý. Start se přeložit nedá." "Haf," upozornil ~jn!tajn. "Dobře," řekl Qéďa, "já teda myslet budu. ' Mimo "Aha," řekl Béďa, "tak ho.,em do laboratořel" Arno!te, ve čtvrtek přijede taky na sparta chodem, A vecpal Ajn!~ajnův skafandr i s Janiným lístkem kiádu Jana." do tdky a přes pokoj, v němž star!í Bedřich klidně "Jo, a co skafandr?" četl noviny, se hnal ven, následován pochopitelně ho poslala." "Zrovna vořl!kem. ' "Tak fajn, ne?" "Fajn," řekl ponuře Béďa, "teď už zbejvá jen Miko a ... no a abych já to nějak vymyslel." "To je rána," prohlásil zdrceně inženýr Kašay a roz- ' "Mysli, člověče, mysli," pravil nabádavě Arn oAt a zavěsil. hlédl se po pou!ti v experimentální laboratoři číslo 4, "v něčem bude asi chyba," dodal pochmurně a laboranti svěsili hlavy. Nikdo nevěnoval zatím pozornost Mikovi, ' zahloubanému do desek~ označe­ Miko nejprve žádostivě pohlédl na batoh, visící na ných nápisem: Technologie výroby a průmyslové skobě ve vrátnici Slovnaftu a pak na dědu vrátné· aplikace Bumlitu pro pouliti v lomech a při sta- ho. vebnrch pracrch. "Dobrý večer." "Dobrý," odtušil děda, "co tu, kluku, dělá! tak poz· " Mikol" . Přistižený čtenář sebou trhl, vyru!en inženýrovým dě?" hlasem. "Dllj to seml" Miko si lítostivě pomyslel, že je mu nejspíš souzeno Inženýr vzal od Mika desky a rozhlédl se po svých stále lhát, a tak s povzdechem pravil: "Ale nechali spolupracovnicích. "To ov!em nejde, aby si to bou- mi v laboratoři, ve čtyřce, víte, nějaký sběr. Jenže chalo, kdy si to zamane." já si nic nevzal a zejtra bych to měl přinést. Prosím "Bumlit nejspí! potřebuje stabilizátor," podotkl je- vás, nepůjčil byste mi ten batoh? Já dám na něj den z laborantů. pozor." "Nepochybně," souhlasil inženýr. "Ale jaký?l" "Sběr:' usmál se vrátný a natáhl se ke skobě za Laboranti se ponořili v přemítání : svými zády, "no, proč ne? Jen když nebudeě pašo"A CO tenhle?" navrhl Miko a napsal na papír vzo- vat z fabriky ' nějaký výbušniny, ha-hal" zasmál se reček, načež provinile dodal: "Podle toho, jak jsem bujaře, jako kdyby řekl nějaký obzvlMtě podařený koukal, z čeho ten Bumlit je ... " vtip. "Ukaž," vytrhl inženýr z Mikovy natažené ruky IIs~ "Děkuju," zamumlal Miko, uchopil batoh a hnal se tek se vzorečkem. zpátky do laboratoře. Miko bral jeden po druhém malé barely, napln ěné "Dusíčnan draselný s bombardovaným neutr6novým jádrem I" zvolal užasle. směsi, kterou vyrobil. Nacpal je do batohu a po· "Co to má být?" otázal se po chvil i jeden z laboran- myslel si: Teď už může být Béďa klidný a já taky. Cestou k vrátnici ho ov!em napadlo, že by nemuse· tů. "Hrome:; nedal se ru!it inženýr Ka!ay, "ví!, Miko, 10 být zrovna dobré, kdyby vrátný projevil zájem že bysme to mohli zkusti?" o obsah batohu. , \ "Tak už jde!?" řekl děda. "Tak nezapomeň taky na navrátila," usmál se,'"myslím ten batoh." . "Kdepak," řekl hor.livě Miko, "hned zitra ... t eda co nevidět, vám ho vrátim." "Pozor," řekl slavnostně inženýr Ka!ay, "teď to vy- "No dobře," souhlasil děda, "v!ak nehoří. A žádný patrony nebo výbu!niny si v něm neneseš, ha. zkoušíme a mělo by to bouchnout." ha?l" Bouchlo to. Miko strnul a hlasem slabým pravil: "Ne-e, pro· "Hurál" zvolal nejpřičinlivější z laborantů. "A teď to vyzkou!íme je!tě jednou," prqhlásil inže- sím .. . Jen ten sběr." "Však já vim, prohlásil vesela děda, "to se nemusil nýr, ;,teď by to ov!em bouchnout nemělo." hned klepat ... Já tě nesním, to si jen tak děl ám Nebouchlo to. "Hurál"' zvolali současně v!ichni laboranti a nejpří­ legraci ... Tak běž." "Dobrou noc," polkl Miko nasucho. činlivější z nich navrhl dát Míkovi hobla. Než se Miko nadál, octl se ve vzduchu a pak šfast- Trvalo to sto a možná je!tě víc kroků, než se zastavil a ohlédl. Konečně tedy může být Béďa klidný, ně dopadl před inženýra. opakoval si spokOjeně Miko. "Vy jste mi slíbil ... " To ovšem netušil, že jestli k něčemu má v tu chvíli "A sliby se mezi chlapy plní," přikývl inženýr. "Jenže jsme si přesně nestačili vlastně říct, co mi Béďa daleko, pak právě ke klidu. slibujete. " IPokr6čovAnl)

* * *

\

,

* * *

* * *

,

* * *

, •

- ,

-

....

T

,

·ETI

....

,

I V ,. č/sle, v příběhu D08RODRUtSTVf NA ROZHLEDNĚ, jste poznali pionýrský oddil Klubko, ·který objevil zápisy cestovatele Pampiliona a jakéhosi Flodura Nairolfa. Ve 2. . člsle jste se zúčastnili I(YPRA VY NA SOPKU a mohli jste řešit zašifrovanou zprávu, kterou pionýři v té "sopce" objevili. . I

I OZ LUŠTĚNí ZPRAVY: ODDíL KLUBKO OBJEVIL SOPKU TÉMÉKO. se zpráva luštila? Nejdříve bylo zapotřebí určit listy v jeskyňce. Byly z těch­ I st romů: dub, Ifpa, jasan, buk, olše, jilm javor, topol. Každý list měl svoji n č ku. Ve zprávě pak byly tyto značky s číslicemi, které naznačovaly pořadí ne, jež se z názvu stromu mělo vyjmout. Příklad: Dopis začíná značkou ve ru podkoyy a v ní je čtyřka. Tato značka je u javorového listu a čtvrté písmeI o javoru je O. Dále je trojúheh,íček s jedničkou. Je to tedy D, poněvadž se má v rt první prsmeno z dubu. Atd .

••••••••••••••••••• •••••••••••••••••••••••••••••••

v

ane v

v

".

,

•

Když jsme se z výpravy vraceli do tábora, " li jsme celou cestu o čem mluvit. My jsme ten kopec Veliš za Jičínem představovali ko SOpkl.l Téméko. A najednou nám někdo II zná mý připravil překvapení. Uchystal nám II té "sopce" zašifrované potvrzení, že jsme I Téméko byli. A navíc ve skalní průrvě rozel lal kouřový ohníček, aby se už zdálky zdáI . že jde o sopku. Kdo to byl? V rušeně jsme o našem dobrodružství začali vyp rá vět hlídkám, které zůstaly v táboře, ale I pro nás také mělý překvapeni. V táboře byl d ěji Nebo aspoň nějaký vetřelecl Vedoucí J rka byl z toho celý pryč: , kradl něco? Nestalo se nikomu nic?" dra hrdě hlásil, že vetřelce zpozorovali, jak

lezl do stanu Cmeldy a Máčka, ale že se hned za ním pustili a on utekl do lesa. "Byl takový tUouhý, zeleně oblečený," vykládal Ondra. "Asi nějaký divoký tramp. A určitě nic nevzali" Tu se o~val výkřik z jednoho stanu. A k Jarkovi běžela Luďa. "Dopisl" volala a mávala kouskem papíru. "Někdo nám do stanu strčil dopisl" "Podívejme se," přísně koukl na Ondru Jarka. "Vetřelec byr ještě v jiném stanu. Toho jste si nevšimli?" Ondra rozpačitě krčil rameny, ale my se honem honem koukali do dopisu. Byl trochu divný. Obrázkový. Zvířátka, autíčka a další vě. cičky ... Cmelda najednou strčil do Máčka a oba letěli ' ~e svému stanu. "Snad tam taky nemáte dopis?" volal na ně Jarka, když zase vylezli. "Dopis ne," odpovídal Máček. "Jenom korále." To se nám zdálo divné. Ale Cmelda opravdu nesl podivný, pr.imitivní šperk. Na šňůrce byly navlečeny borůvky, jeřabiny a nezralé. šípky. Moc jsme se zatím těmi korálemi nezabývali, protože jsme se snažili rozluštit obrázkový dopis. Podařilo se nám tol Vyjeveně jsme četli ~ext. Záhada výpravy se začínala vyjasňovat. (Když dopis rozluštíte, dáte nám za pravdu.) "Ale kam? Kde je?" nechápavě se ptala Věra. A teď jsme si vzpomněli na korále. Nu ano, i ten šperk z bobulek promluvil. Sice tam byla nějaká nesrovnalost, ale Cmelda se zkroušeně přiznal. "Víte proč?

Já jsem jednu borůvku sněd ... " Tím' pádem jsme měli práci ztíženou. (A vy takyl Poděkujte Cmeldovill

-

•

•

•

•

•

r

33

, I

•

•

Druhý den jsme vyšli z tábora podle

pokynů

vetřelce.

Cestou jsme objevili další vzkazy. Na vyrovnaném metru dříví byla písmena. (Co jim říká­ te 7) Když jsme si s nimi poradili, pokračovali jsme v cestě. Nemohli jsme zabloudit. Brzy jsme stanuJi u jedné stavby a z otvoru ve zdi tahali čtvrtý vzkaz, napsaný jakýmsi "indiánským" pismem. (Můžete zas luštit!) Pak jsme se podívali do otvoru, a on to byl vlastně průzor. Viděli jsme na protější stráň, kde bylo plno stromů. Bezradně jsme se stří­ dali u průzoru a nejlepší oči měla ·Vendulka. Neboť vykřikla:

"Mezi stromy ie komínekl"

skutečně. Malý plechový komínek. Rozeběhli jsme se za ním, jenomže jsme se ještě museli vracet a znovu určovat správný sm ěr. Ale pak už nebylo pochyby. Komínek pat ř il

A

k dřevěnému srubu. Jsme u cíle. Ale srub byl zamčený, okenice uzavřené ...

?• To se dozvíte příště. Zatím rozluštěte všechny čtyři vzkazy a řešení pošlete redakci Pionýra do čtrnácti dnů ode dne, kdy časopis skutečně vyšel. tiešenl můtete psát i na lístku. Deset vylosovaných řešitelů získá trička časopisu Pionýr a dalších deset vyhraje odznaky. .

•

•

•

1':'./' L.7 .-" ''> ../ t:: I

/

/

~('kÁL [' /.-iA ,I bl vADU 1 C,NIE LM !-N ff.t.L ('.

,

,![t;NIA

E:J~ .~ V KLl 111 ~

,

•

,

34

, •

HRNEČKU, VAŘ!

I' dstavený kláštera . hl pecké jméno 1111 k útok II bral na rohy

o vejcích jako o potravině jsme si již jednou

•

povídali. Přesto se vAak k nim dnes vracíme znovu. Je to ze dvou důvodů. Především proto, že vejce jsou z hlediska správné výživy velmi důležitou potravinou. Druhý důvod je pak ten, že úprava vajec je většinou velmi jednoduchá a je tedy možné, aby je připra ­ vovaly i děti. Možná že právě dnes nemá maminka čas s přípravou večeře. Zkuste ji proto zastoupit a připravit jednoduchou večeři z vajec. Přesvědčíte se sami, že k tomu nemusíte mít ani vysokou školu kuchařskou, ani žádné jiné zvláštní - znalosti. Stačí jen postupovat přesně podle našich kuchař­ ských předpisů a všichni členové rodiny budou určitě spokojeni. Myslime, že i tak jste již zruční kuchaři a že proto je pro vás přípra­ va večeře nebo svačiny velmi snadnou záležitostí. Vždyť mnoho z vás na pionýrských táborech vařilo tak flkajic "ve velkém" a tak můžete své zkušenosti uplatnit i doma. Přejeme vám, aby se vám to povedlo a abyste tak získali odvahu připravovat příště ještě daleko složitější pokrmy. Věřte, že je hezký pocit, když vidlte, jak chutná pokrm, který jste právě vy připravili třeba za maminku.

•

4 mořský rak se žalem složí: 1 má z něho být špatné zbožl.

N l'IecKA Ve vi zítce této ženy skryt je

zpěv~k

obHbený.

;

, imperativ sloves~ "osloviti" • •• řada hlásek I , • . . vrch v Lovosicích , .

I

----'._--I

I I

,

y

m hledán skoro měsíc. I IV p řec konečně, kde jsi byli III ku balím opět zavazadla.

Vl

•

SAZENA VEJCE PO UHERSKU "' MPOTY S PRVNIM ~/SLEM má vycházet kolem 8. dne v každém měsíci. Avšak " pro nával práce často vytíštění časopisu zpozdI. IlIllhoršl to bylo v září. Pionýr byl vytištěn a rozesílán až m měsíce, kdy už měla být v redakci řešení soutěží. čtenáři většínou o tiskárenském zpožďování vědí, roz lu~těni posílalí i v říjnu. A to jsme chtělí. 'Vzhledem II 6 ka ná situaci jsme slosování výherců prováděli až 15.

IIllIn

Nejdříve

.

V I oVÁNI SOUT~~E "D dbrodružstvl na / hl . d ně" z 1. člsla: r , I kll č asopisu Pionýr vyhrál/ojl řetitelé: Stanislav BárNový Jičin; Blanka Karlov$~á, Studénka; Dagmar KuPfibram; Pavel Drábek, Usti nad Labem; Jan KotěIIV , Kraslice; Pavel Divín, [jolni Bečva; Alena Kaplano_ I mnice nad Popelkou; Jitka Jeřábková, Kralupy nad lI~v u; Jan Hanuš, Hraclec Králové; lva Kratochvílová, 1111'

CO budete potřebovst: 3 vejce, 100 9 cibule, 60 9 masls, 1 dl kyselé smetsny, sůl, mleta pspriks. zBlena petr/elks.

m.

I

•

si připravlme zapékací misky. Mů žeme použít jak ty z jenSkého skla, nebo i za pékací misky naAí výroby značky Símax. V miskách osmažíme na kolečka krájenou cibuli, pak ji zapráěíme mletou paprikou a po chvilce zalijeme kyselou smetanou. Pak ještě osolíme a krátce vaiíme do té doby, než nám smetana zhoustne. Do připravené směsi klademe potom sázená vejce a znovu dáme do trouby zahřát. A tím je vlastně pokrm hotov. Před podáváním nám zbývá jej pouze posypat drobně krájenou zelenou petrželkou, nebo pažitkou. Vhodnou přllohou je chléb.

, " nllky časopisu Pionýr vy~r~vajl řeiitelll: Marie BrBIIlkllVO, Lány; Stanislav Brožek', Upice; Vlasta Vaňková, PIAlena Lukáěová, Cheb; Z~eněk Hrivňák, Znojm9; Eva I ()v lč ová, Košice; Bronislav,Hostaša, Opatovice; Barba, Muá čová, Praha 1; Pavla ~růžková, Rakovnik: Magda li Piková, Kyjov. I

•

-

II I os ovÁNI SOUT~~E "To by koukal pradědeček" I

,

tl

11I.'a:

.

kll časopisu Pionýr vyhrávajl feiitalll: J. Svačina, . I •• 1 lov; Libuěe Marešová, Svermov; Vladislav Kučik, IIlflpork; Mirek PolU, Brno; Jana Nová, Merklín. I UŠT~NI HÁDANEK v tomto sloupci: opat, Petr, I • trkl - krab, brak - V. Néckář - oslov, slovo, Lovos " Ánsko, Aecko, Kuba. ,

35

-

....AMEN I

,

MíCHANÁ VEJCE NA SLANIN~ SE SÝREM

,

Co budete potřebovat: 45 9 slaniny bez kůže, 3 vejce, 40 9 strouhaného tvrdého sýra, sůl. Další úprava vajec je trochu nezvyklá, je totiž využito kombinace se sýrem. Ale jaký je postup při přípravě? Slanínu (samozřejmě bez kůže) nakrájíme na kostíčky a na rozpálené pánví rozpustíme. Přidáme dobře rozšlehaná vejce, trochu osolíme ti za stálého míchání na ohni necháme vejce na rozpuštěné slanině srazit. Pří podávání posypeme strouhaným tvrdým sýrem a můžeme zdobit rajče­ tem. Pokrm je qobře podávat na předehřá­ tém, tedy teplém talíři. Jako příloha je vhodné pečivo.

,

VEJCE S JOGURTOVOU MAJONÉZOU • potřebovat:

Co budete 4 natvrdo vařená vejce, 1 kBllmek jogurtu bez příchuti, 100 9 mBjonézy, lžička hořčice, 50 9 cibule, 50 9 keču- ' , pu, !cysBlou okurku, citrónovou šťávu, sůl, mletý pepř, zelenou petrželku. Na konec dnešních kuchařských předpisů jsme si nechali jednu úpravu studené veče­ ře. Je velmi chutná' a určitě přijde vhod všem, kteří mají rádi něco neobvyklého. Postup je velmi jednoduchý. Jogurt promícháme s majonézou, hořčicí, trochou citrónové šťávy. Pak přidáme drol:?ně strouhanou kyselou okurku, na drobno nakrájenou cibuli, podle chuti osolime a okořeníme. Hotovou omáčku vlijeme na mělkou kameninovou mísu, vložíme do ní na půlky nebo na koleč­ ka nakrájená vajíčka a zdobíme kečupem a zelenou petrželkou. J,ako přílohu podáváme opět slané pečivo nebo chléb.

Bystřílníci, jejichž §ípy zasáhnou terč Bystřilny, budou Zl svůj vtipný nápad v tomto ročníku odm6l\ováni nejen od znakem, jak jsme uvedli v Č. 1 a vč. 2, ale i tričkem časopl, su Pionýr. Proto ' s přesnou adresou napi§te i svůj věkl NI

va§e střely čekáme 14 dnů od okamžiku, kdy rozevřete nové číslo Pionýra.

VfTĚZNí . BVSTŘfLNíCI

Z

Č.

1: •

•

I •

Já sportovat nebudu, já se schovám do sudu. Dana MBliníková z OstrBvy-Poruby SpOlehlivé

oblečení

ve §vech nepopraská. BIBnkB VrBná z Nového StrBšlJcl

Nejlepší makové buchty

peče

moje

babička.

RomBn Lukáš z JBnovl, Dva soudkové.

BoiislBVB B Standa

Pi/ečkovi z

DrBil6.

Tedy - Diogénes si špatně nebydleli . EVB Lipovská z Tišnov, Za dva roky budu Je§tě

36

potřebovat

cisternu. Jana KBšti/ová z Opavy

jeden knedlík - ,a už bych se sem nevdell Jan Málek z TepU

,

•

,

.. v-

Ll ,

Pe několika generací zavedl Zdeněk Burian do světa dob'1IIhuhtvi, kde se plavili všemi moři světa, putovali pouštěmi, 1IIIIIIkávali se džunglí, sedávalí u ohňů s Indiány a zálesá~V , Podobné vzrušení prožívají i čtenáři Pionýra, a to již II let. Ano, tak dlouho ilustruje Zdeněk Burian povídV V našem časopise , V tomto čísle pro vás nakreslil i obálku vVprávi o tom, co dělá, když právě netvoří štětcem ani pe, II

I

I" " .

MVIII jediným

koníčkem

je kytara. Už jako kluk jsem ji chvil i 11111 chvílí zase ne, ale když mi bylo dvaadvacet, dostal jsem I I1 vé' ženy jako první dárek kytaru, kterou mám dodnes. II II k mám ještě tuhletu ... Hraji si písničky, které jsme zpívali II naší trampské osadě Arizona. Jsou to hlavně americké I"hlvé a melodie z Polynesie. A při tom p jak asi ~lI1ikly , kdo byli a jak vypadalí jejich autoři . .. Jsou to záhady, I hně záhady. Naše parta měla chatu na břehu Sázavy, na1"lItl Me dní~u, ale nakonec vyhořela a nic z ní nezbylo. Do I' II dy a k řece jsme ale jezdit nepřestali. Obpas jsme navštívili kamarády jejich osad - Ztracenky, Býčího oka . . . Teď 111.,11 chatu v Cernošicích a vedle mají chatu moji vrstevníci, si opékáme maso na rožni. Mladí o~ildnici mi nósí vlajky a trofeje. U táboráku je nám dobře. My 'I'lv me písničky našeho mládí a oni zas ty svoje, současné . N hatě jsem rád, zapomenu na městský ruch, špatný vzduch IIIJdu tam všechno; co potřebuje každý malíř k práci; stroIIIV, keře, listy, hory, řeku . . . Příroda- je krásná předloha a je v III stále co studovat. Stále objevuji něco nového, ještě nepoA víte, že jsem v Cernošících nakreslil svoje nejlepší Myslím tím vernovky. Ilustrovat jsem začal ve svých letech a hned napoprvé jsem dostal dobrého autora tevensona, knižka se jmenovala Dobrodružství Davida BalIlIur . A od té doby jsem vyilustroval vice než 600 knih, na17 000 obrázků a namaloval 600 olejů. Práce mě čeká moc a moc, ale na kytaru, písničku a kamarády nezapoIIlltl~m . .

..

MÁM

,

•

,• •

•

I k koruna zmizela? j .Inoduše. Honza IIludkým pohybem tl u. tredil pozornost ,lIv'ků na pravou IIlkll. která minci vů­ l! •• neuchopila. " pravou chvili ji j ul tII do dlaně leve ",~y . Pfi dokazování, , koruna zmizela, IInl' hl pravou ruku ,I~llIk o od těla . Tím '11161 odvedl pozorIIuI I od ruky levé, ~ I rll korunu nenáclně strčila do ka-

OToČRuKu!

rJAK$' NIKDE

•

\

\

-

•

-

/'-

\

•

I I

',IIV I

37

KNIHOVNIČKA KLUBOVNY

•

(

Míša měl strýčka. To už se někdy člověku přihod má strýčky, dokonce se to přihází velmi často. Ale Míša měl strýčka výjimečného: byl to vysloužilý voják, revolucionář, cestovatel, uměl vyprávět báječné příběhy a vůbec byl Míšovým ideálem. A když bylo Míšovi právě třináct, strýček splnil svůj slib, který mu dal, když byl Míša ještě docela malý: slíbil mu totiž, že ho vezme na dalekou cestu. Nejdřív pojedou vlakem, potom se nalodí na parník a budou plout po Bílém moři, potom si sednou na lodičku a poplují přes řeky, vodopády a jezera dál a dál na Sever. A nakonec vystoupí a půjdou pěšky . - Asi jste už uhádli, jak se kniha o Míšovi a jeho strýčkovi jmel)uje, však už vyšla: je to román Jurije Koriňce TAM V DÁLI ZA AEKOU. Přečtete si v ní, kolikrát těm dvěma šlo po cestě o život, ale to není to nejdůležitější. Míšův strýček je totiž celý chlap a tato knížka je vlastně vyprávění o chlapství, kamarádství, o tom, co v životě má cenu a co e - zkrátka o věcech, o kterých člověk někdy sám dumá - ale nikomu to neřekne. A teď druhou knížku: jistě znáte jméno akademika Františka Běhounka, univerzitního profesora, fyzika, který se osobně účastnil Nobileho polární výpravy. Když roku. 1973 zemřel, zanechal po sobě nejen vědecké dílo, ale i řadu dobrodružných románů pro mládež. V jednom z. nich se vypravuje o skupince vědců, kteří ._. /I."' z~meziná r-o.dního pověření provádějí výzkum na neobydleném antarktickém ostrově . Tit,o seriózní vědci však netuší, že pár kilometrů od nich provádí své pokusy jiná skupina vědců, vyslaná a placená soukromým americkým podnikatelem. Tito "soukromníci" prac~jí s kosmickým zářením a snaží se je využít k roztavení ledu v oblasti, kde by. mohl jejich mecenáš výhodně těžit 'uran. Jsou to lidé nezodpovědní a nebezpeční, tím nebezpečnější, že je mezi nimi jeden muž napolo šílený, který pokračuje v· pokusech přes to, že mohou vyvolat zhoubné přírodní jevy. Tento vědeckofantastický román se jmenuje PROJEKT SCAVENGER.

,

•

Zúba vný měs íč n í k pro mládež. Vydává Česká II Tetlni.,.acl3' P0 SS M v Mladé frontě, Šéfredaktor V oj t ěc h S t eklač. Grafická úprava Karel Franta. ' Tiskne Svoboda, graf. závody, n. p.. závod 1, Pra ha . , 5, S. M. Kirova 43. Ce na vý ti sku 2 K čs . Rozš i ř uje PNS. Info rm ace o pře d p l a tn é m podá a objedn ávky pfijí má každá pošta i d or učov atel. Objednávky do za hr a ni čí v y ř i z uj e PNS, ú s třední expedice ti sku, Jindfi šská 14, , Praha 1. ~ Mladá fronta t 975

-

•

Adresa ': Redakce PIONÝR, Karmelitská 17, 11000 Praha I-Malá Strana Telefon •

Toto číslo •

38

530397. vyšlo S.listopadu 1975

Patnáctiletý vysokoškolák ,

VLADl

ÍR B

BEC •

•

•

Jednoho dne se mě otec zeptal: Čim chceš být? Nevim, odpověděl jsem. A opravdu jsem nevěděl. Lákaly mě sice letadla, chtělo se mi létat, ale k tomu jsem se nepřizn a l. Tak budeš, chlapče, textilákem jako já. Budeš dělat šaty. Saty se potřebují vždycky, protože se lidi taky vždycky oblékají. A bylo rozhodnuto, nebránil jsem se. Bylo mi teprve třináct. V té době jsme se přestěhovali ze Žižkova do Prahy 1 a do školy v Jindřišské ulici přišel oběžník, který měl později zafidit všechno úplně jinak. Stálo v něm, že p ři divadle pro mládež, které vede Míla Mellanová, se zaklád6 divadelní kroužek. Chytil jsem oběžnik a nadšeně volal: Kluci, pojďte, přihlásíme se, bude legracn ilárkrát se ule· jeme ze školy .. . Vzala si nás do parády pani Božena Jelin· ková, která vedla mládež k dobré češtině, ke správné výslovnosti. Podařilo se ji objevit ve mně špetku talentu, pro· to se mi věnovala více než ostatním, nosila mi knihy a pak si o nich se mnou povídala. Když jsem delší dobu do kroužku nepřišel, poslala si pro mne. Častokrát jsem si ří­ kal: Do čehos to kluku vlez ... A pak jsem se jednou dostal na scénu opravdového divadla, mezi opravdové herce. Pro představení Dva roky prázdnin onemocněllwerson a já ho měl zaskočit. Měl jsem z toho strach a děsnou trému, bylo to něco jiného než školní besídky s krátkými scénkami a básničkami. Neuměl jsem se učit tak velkou roli, pře d začátkem představení jsem měl pocit úplného prázdna. Ale níc se nestalo. Co jsem neřekl já, řekli za mě zkušení herci. Vzpómínám si, že jsem tenkrát neměl takový strach z diváků, byli to většinou kluci stejného věku, ale z hasič ů , kteří stáli po obou stranách portálů a bylo na ně dob ře vidět. Jen kvůli nim jsem se snažil nic nezkazit. A pak už 58 bližil konec školy a·jednoho dne se nás zeptali, /\lm chce· me být. Textilákem, odpověděl jsem. Několik dnů na to přišla k nám domů paní Božena Jelinková a řekla rodičům : Nechte toho chlapce hrát. Pravda, u divadla by se mohl zkazit, tak ať jde na konzervatoř, tam zatím dospěje. Tak jsem se stal studentem-středoškolákem. Jenže po roce se škola změnila ve vysokou a já se stal v patnácti vysokoško· lákem. Hlavu bych za to dal, že jsme s Janou Stěpánkovo u byli nejmladšimi vysokoškoláky na světě . Tím dnem se všechno změnilo. Už mě nikdo nehlidal, jestli si píšu po· známky - piš si, co chceš, uč se z čeho chceš, ale musíš odpovídat na co se tě zeptám. Ze dne na den jsem pochopil rozdíl mezi středoškolským a vysokoškolským studiem. Ale stačilo se všechno, i brigády na stavbách mládeže, na Ostravsku, na Slapech, na Kladně, i funkcionaření ve svazu mládeže a při I. světovém festivalu mládeže, který byl po válce v Praze. Čím víc jsem dospíval, tím víc jsem myslel na paní Boženu Jelínkovou a byl jí vděčen. Poradila mi dobře . Myslím si, že' i dnešní děti potřebují často poradit, usměrnit, i když jsou mnohem chytřejší, než jsme byli my. . My jsme se toho ve škole moc nedozvěděli, a taky kdy, byly pořád uhelné prázdniny, nálety ... Ale byli jsme praktičtější a zkušenější. Zdá se mi, že ty dnešní děti život tro· chu laská. Proto ty svoje držím zkrátka. Chcí, aby si vážily koruny, dávám jim mnohem méně na útratu, než dostávají ostatní. Když se ozvou - podívej se, tati, tamten či tamta dostali to a to - odpovím: Vydělej si. A taky jo, kluk prodává Večerní Prahu a za peníze ze spartakiády, kde prodával v jednom stánku, si koupil magnetofon. Helenka, i když už nosí máminy boty a zkouší si její šaty, je jeětě malá, ale už dnes nečeká měkči zacházení. Zato se ale snažím svým dětem rozumět a dobře jim poradit, protože vím, že každý potřebuje tu svou pan i Jelínkovou. Jen nevím, jestli svou roli ovládám tak dobře, jako ona. A tak pfeji vAem děte m, aby ji tsl<é nsAly .

I

--

,'. .

•