AKTUÁLNÍ TRENDY VE VÝVOJI SVĚTOVÉHO BANKOVNICTVÍ A JEJICH PROJEVY V ČESKÉM BANKOVNÍM SYSTÉMU

INTERNATIONAL SCIENTIFIC DAYS 2006 "Competitivness in the EU – Challenge for the V4 countries"

Faculty of Economic and Management SAU in Nitra Nitra, May 17-18, 2006

AKTUÁLNÍ TRENDY VE VÝVOJI SVĚTOVÉHO BANKOVNICTVÍ A JEJICH PROJEVY V ČESKÉM BANKOVNÍM SYSTÉMU PŮLPÁNOVÁ Stanislava, (ČR) ABSTRACT This article describes twelve basic trends we can find in modern banking systems and their reflex in Czech bankig too. There are: management of banking risks, consolidation in banking, securitization, the competition of non-banks and non-financial institutions, outsourcing, new technologies, multichannel distribution, new form of bank’s branches, the new look of banking customer, the relationship banking, reregulation, the customer of bank as a consumer. The paper also analyses the real connections of these trends. KEY WORDS reregulation, securitization, management

outsourcing,

relationship

banking,

consolidation,

risk

ÚVOD Následující text je pokusem o zachycení nosných vývojových směrů, s nimiž se lze setkat v moderním bankovnictví. Uvedená charakteristika jednotlivých trendů je podána na základě sledování jejich projevů ve světě, následně je analyzován jejich odraz v českém bankovním prostoru. Z vytipovaných dvanácti trendů prezentuje příspěvek (kvůli omezenému rozsahu) šest nejvýznamnějších. Další (vícekanálová distribuce, nová podoba bankovní pobočky, změna klienta, klientská reorientace, reregulation, klient jako spotřebitel) budou prezentovány v ústním vystoupení. MATERIÁL A METODY Základním východiskem této analýzy bude vymezení kvality finančního prostoru. Během posledních desetiletí (počínaje koncem 70. let) totiž významně narůstá (zejména v důsledku pádu Bretton-Woodského systému a rozvolnění bariér pro pohyb kapitálu) volatilita (těkavost) ekonomických veličin (směnné kurzy, akciové kurzy), které se mohou výrazně měnit v relativně krátkých časových úsecích. S tím se zvyšuje i míra neurčitosti ekonomických jevů a výsledků ekonomických procesů. Dominantním charakteristickým znakem je rostoucí přítomnost rizika ve finanční sféře. Bankovnictví je tak zarámováno nestabilním prostředím a na tuto situaci musí reagovat hledáním adekvátních odpovědí. Odborná literatura je při popisu nových vývojových směrů v ekonomice či jejích jednotlivých sektorech velmi různorodá a do značné míry záleží na přístupu konkrétního autora, jaký ekonomický pohyb bude hodnotit jako trendový, které trendy vytipuje jako nosné a jakým způsobem je bude hierarchizovat. Příspěvek pracuje s obvyklými metodami s důrazem na vzájemnou provázanost a logickou posloupnost sledovaných jevů. ŘÍZENÍ RIZIK V reakci na základní kvalitu finančního prostoru věnují banky významnou pozornost řízení rizik, jež jsou projevem proměnlivosti ekonomického prostředí. V průběhu 80. a 90. let uchopily světové banky tuto oblast jako stěžejní, věnovaly značnou pozornost identifikaci a klasifikaci jednotlivých rizik, stejně jako jejich měření (kvantifikaci). Na základě těchto dvou výchozích kroků pak vyvinuly jednotlivé metody řízení rizik.

1139



Tento trend ve svých počátcích pochopitelně české bankovnictví míjel, neboť vlastnicky centralizovaný systém pracuje s „plánovanou jistotou“ a neurčitosti v něm měly jiný charakter. Ani první polovina 90. let však v tomto směru zásadní obrat nepřinesla, protože aplikace standardních postupů v nestandardním transformačním prostředí by zřejmě nebyla příliš efektivní, navíc české banky začaly nezbytnost zabývat se riziky vnímat s jistým zpožděním. Řízení úvěrového rizika se v té době v českých podmínkách týkalo zejména procesu úvěrování. Ten sice byl postupně vybaven určitými pravidly, ale s těmi bylo zacházeno poměrně ležérně a navíc banky podstatnou měrou participovaly na tzv. malé privatizaci, v jejímž průběhu byly úvěrové vztahy konstruovány často tak, že banka automaticky proúvěruje (každou) cenu vzešlou z aukce. Navíc pracovat standardním způsobem s klienty bez podnikatelské historie v podstatě není možné, neboť proces řízení úvěrového rizika stojí na zpracování a vyhodnocení informací a jejich absence jej znemožňuje. Operacím s cennými papíry, aktivitám na devizovém trhu apod. se naše banky teprve učily, a tak i rizika s nimi související (zejména tržní) je začala zajímat až postupem času. Metody řízení rizik se tak do českého bankovního prostředí dostávají v podstatě po dvou liniích: jednak v důsledku iniciativy bank samotných, která přináší nové postupy a nové modely chování, jednak jako důsledek regulatorních aktivit centrální banky.1 Je však třeba konstatovat, že ČNB (nejen) v této oblasti často reagovala ad hoc na vzniklou situaci a (možná až příliš) mechanicky implementovala postupy Výboru pro bankovní dohled BIS (CBS BIS) a EU.. Vývoj řízení rizik v českém bankovnictví můžeme sledovat také v rovině organizačních opatření a uplatňovaných metodických postupů.2 Výrazným posunem směrem k moderním postupům je na konci 90. let oddělení obchodních a bankovních činností (s tím, že první z nich jsou obvykle ve standardizovaných ekonomikách chápány jako rizikovější) a oddělení fáze realizace jednotlivých operací, jejich vypořádání a zejména řízení příslušných rizik. Zároveň bylo nezbytné řešit konflikt mezi měřením a řízením rizik, resp. zodpovědět otázku, nakolik tyto činnosti separovat. Jako optimální se ukázalo ponechat měření rizika bankovnímu provozu a jeho řízení, které nutně obsahuje stanovování limitů a omezení, jež

1

Jako prvotní impuls k soustavnému zájmu o řízení rizik můžeme zřejmě chápat přijetí prvních obezřetnostních opatření centrální banky (1992), která řešila riziko úvěrové, měnové a likvidní. 2 Prvním samostatným útvarem hlásícím se svým názvem ke sledované problematice bylo samostatné oddělení řízení rizika a likvidity, jež začalo koncem r. 1990 působit v ČSOB a s devíti zaměstnanci se věnovalo "správě rizik" podstupovaných bankou. Označení útvaru zřetelně vypovídá o počáteční fázi v práci s riziky, kdy oblast likvidity jako by stála mimo řízení rizik. Výchozí pozornost tohoto oddělení pak byla soustředěna na sledování devizové pozice, systém řízení povinných minimálních rezerv a zajišťování refinancování banky. Útvar se rovněž angažoval při rozběhu trhu s krátkodobými dluhopisy. 3 Např. ČSOB zformovala v červenci roku 1996 útvar Global Treasury v rámci finanční divize banky a odbor řízení a alokace zdrojů, do jehož kompetencí byla převedena část agendy odboru řízení rizik. Ten se tedy "zbavil" metodiky stanovování úrokových sazeb, problematiky vnitrobankovních přesunů zdrojů, výkonnosti a produktové struktury bilance a mohl se zcela koncentrovat na oblast řízení rizik. V srpnu 1998 pak bylo řízení rizik vyvedeno z finanční divize na úroveň samostatné divize v rámci útvarů řízených generálním ředitelem. 4 Termín konsolidace je používán jak v běžně hovorovém významu (ustálení, upevnění), tak s ekonomickým obsahem (vytváření velkých celků sjednocováním). 5 Zmíněné operace jsou aranžovány velkými investičními bankami, jsou velmi náročné na přípravu a organizaci, vyžadují k realizaci značný časový úsek. S předstihem je třeba připravit celkovou strategii operace a podrobný integrační plán zaměřený nejen na sladění technologických systémů, ale i vnitřních kultur spojovaných subjektů. Zásadními momenty úspěšné realizace fúzí a akvizic je maximální vytěžení informací z due diligence a úspěšná komunikace se zaměstnanci, ale i klienty slučovaných institucí, vedoucí k jejich udržení i v bezprostřední budoucnosti.

1140



pracovník v procesu realizace operací chápe jako svazující, svěřit vrcholovému managementu3. Dnes má již celý systém řízení rizik podobu odpovídající rozvinutým finančním soustavám, a tak lze říci, že první z rozebíraných trendů se již v českých podmínkách prosadil plnou měrou .

KONSOLIDACE Významným procesem, jemuž většina hodnotitelů přiznává zásadní trendový charakter je konsolidace4 Její podstatou je snižování počtu bankovních (finančních) institucí a současné zvyšování jejich průměrné velikosti. Prosazuje se prostřednictvím fúzí a akvizic.5 Konsolidační pohyb je sice ve světovém bankovnictví patrný (v současnosti se často projevuje formou masivních akcí, tzv. megafúzí), prosazuje se však ve vlnách, které respektují vzestupné fáze ekonomického cyklu. V obdobích poklesu obvykle ustupuje do pozadí, a tak často dochází i k zastavení rozpracovaných operací. Velmi často se ovšem prosazují i „protisměrné procesy“, když velká instituce „odhazuje“ součásti nedosahující požadovanou efektivnost.6 Tab. 1: Největší bankovní konsolidační akce v roce 2004 (v mld USD) přebírající přebíraný státy hodnota transakce JPMorgan Chase Bank One USA-USA 58 Bank of America FleetBoston USA-USA 48 Santander Central HispanoAbbey NationalŠpanělsko-Velká Británie12,5 Mitsubishi Tokyo UFJ Holdings Japonsko-Japonsko 6,4 Pramen: HN podle Bloomberg Aktuálně patří k nejzajímavějším evropským konsolidačním akcím spojení italské Unicredito (v postavení přebírajícího) s německou HVB. Je hodnoceno pozitivně, neboť doposud probíhá v evropském bankovnictví pouze 20 % konsolidačních operací přeshraničně (v průmyslu a službách 45 %). Některé domácí regulatorní autority (Itálie) se brání vstupu silných zahraničních subjektů, využívajíce toho, že unijní bankovní směrnice přiznává národnímu regulátorovi právo blokovat fúzi, pokud by narušila finanční stabilitu domácího systému. Snaha zachytit motivační impulsy, které podmiňují konsolidační chování bank, nám nabídne variantní vysvětlení. Prvoplánový přístup přináší logické řešení ve zdůraznění předpokládaných úspor z rozsahu, které by spojování subjektů mělo zaručit. Empirie však potvrzuje u nově vzniklých subjektů nárůst nákladů, zatímco optimální efektivnostní charakteristiky (ziskovost, nákladovost) přiřazuje jednotkám střední velikosti. Konsolidaci v bankovnictví můžeme chápat také jako důsledek tlaku nebankovních (příp. nefinančních) institucí, které mají tendenci pronikat do odvětví a „ujídat z koláče“ bankovních aktivit. Ovšem i proti tomuto řešení stojí argument, který reakci bank na vnější konkurenční tlak spatřuje spíše v diverzifikaci jejich aktivit a tomu odpovídající změně struktury operací ve prospěch mimobilančních (viz dále). Jiné vysvětlení nabízí klasické „bojové pravidlo“ považující útok za nejlepší obranu. Aplikováno na bankovnictví může být parafrázováno heslem „pohlcuji, abych nebyl pohlcen“ a může být projevem snah managementu zachovat si v daném prostoru určitou pozici a jí odpovídající ohodnocení. Také další teze jako by respektovala rčení „za vším hledej“ management a jeho zájmy. Pokud se podaří vytvořit 6

Např. největší světová banka Citigroup jedná v polovině roku 2005 o prodeji své divize správy aktiv, poté co na začátku února ohlásila prodej pojišťovací divize.

1141



celek, který je v bankovnictví „too big to fail“, může být management benevolentnější vůči rizikům a navíc může na koncentrovaných trzích počítat s růstem marží. V novodobém českém bankovnictví se sledovaný trend projevuje spíše prostřednictvím nápravných postupů v systému (např. spojení ČSOB s kolabující IPB či s finanční asistencí ČNB realizované sloučení některých problémových malých bank – např. Foresbank, Ekoagrobanka - s rovněž problémovou Union bankou). „Čistou“ konsolidační operací tak zůstává snad jen v první polovině 90. let realizované vytvoření IPB akvizicí Poštovní banky Investiční bankou. V současnosti jsou nositelem konsolidačního pohybu v českém bankovním sektoru zahraniční instituce. Důsledkem již zmíněného spojení bank Unicredito a HVB bude posílení pozice čtvrtého hráče na českém bankovním trhu, kterou momentálně zaujímá HVB.7 Konec konců už vytvoření HVB mělo svou „českou podobu“, když banka vznikla spojením i u nás prostřednictvím poboček fungujících Hypovereinsbank8 a Bank Austria Creditanstalt (BACA).9 SEKURITIZACE Další z vytipovaných trendů bývá označován jako sekuritizace a projevuje se ve dvou rovinách. Jednak jako sekuritizace financování, jednak jako sekuritizace aktiv. Sekuritizace financování vyústí ve změnu struktury bankovních bilancí, z nichž jsou klasické položky (úvěrové pohledávky, depozita) vytlačovány cennými papíry (sekuritizovanými instrumenty). Změna charakteru financování se pochopitelně projeví i v bilančních obrazech nefinančních subjektů, v nichž začínají zejména v anglosaském světě hrát v průběhu 90. let podstatnou roli právě sekuritizovaná aktiva.10 Obdobná změna se pozvolna (což je dáno historicky odlišnou modelovou kvalitou bankovních systémů a jiným místem a významem kapitálového trhu) prosazuje i v kontinentální Evropě, kde se univerzální banky stále více angažují v operacích s cennými papíry. Pro nás však bude zajímavější druhá (již zmíněná) kvalita sekuritizace jako velmi využívané moderní bankovní operace. Sekuritizací aktiv11 rozumíme proces, v němž se nevyrovnané finanční pohledávky (vzniklé ze stejnorodých standardizovaných úvěrových operací, např. hypotečních úvěrů nebo úvěrů z kreditních karet) právně a ekonomicky izolují, jsou podkladem pro emisi cenných papírů (tu realizuje specializovaný subjekt, tzv. SPV, Special Purpose Vehicle) a očekávané finanční toky plynoucí z pohledávek pak formují výnos těchto sekuritizovaných aktiv (označovaných obvykle jako Asset-Backed Securities, ABS). Charakteristiku sekuritizačního procesu doplňme o motivaci zúčastněných subjektů: KLIENT - bankovního klienta se operace nedotkne, jeho vztah k bance je založen potřebou získat úvěrové zdroje INVESTOR – získává místo peněžních prostředků (které v hotovostní formě nenesou žádný výnos nebo v bezhotovostní podobě malý) relativně výnosnější aktivum s relativně nízkým

7

Unicredito vlastní Živnostenskou banku, a tak je třeba doufat, že důsledkem chystaného spojení nebude vymizení „historicky cenného“ názvu Živnobanka z českého bankovního prostoru. 8 Vznikla sloučením Bayerische Vereinsbank a Bayerische Hypoteken und Wechselbank. 9 Výsledek spojení rakouských Bank Austria a Creditanstalt. 10 Např během 90. let klesl podíl aktiv amerických domácností uložených tradičním způsobem v bankách na polovinu (z 25 % na 12 %), zatímco aktiva držená týmiž subjekty v akciových instrumentech a fondech vzrostla z 22 % na 39 %. Na přelomu tisíciletí nacházely americké korporace zdroje u bank v objemu 12 % HDP, zatímco na trhu cenných papírů v objemu odpovídajícím 150 % HDP. 11 Jestliže jsme prvním ze sledovaných trendů zachytili určující dynamiku v oblasti bankovního managementu, druhý jsme vytipovali jako významný proces probíhající v současném bankovnictví, třetí trend můžeme v této rovině vnímat zejména jako jednu z významných operací získávajících na finančním trhu stále větší prostor.

1142



rizikem (díky ratingu emitenta a podkladovému aktivu, které může reprezentovat i vztah k zajištění nemovitostí) BANKA – zvýší se jí objem likvidních prostředků na úkor úvěrových pohledávek (jejichž typickým znakem je právě nízká likvidita); zároveň přenáší úvěrové riziko (zde spočívající v možnosti nesplacení pohledávky klientem) na SPV; nárůst likvidity a vyvedení rizika je však kompenzován redukcí výnosu z původní úvěrové operace, neboť na něm participuje SPV SPV - cílem jeho účasti je finanční tok plynoucí z úvěrových pohledávek, který musí být vyšší než součet nákladů zdrojové operace (emise obligací) a úhrady za zprostředkování bance, která zůstává reprezentantem ve vztahu k úvěrovanému klientovi a „přenáší“ příslušné finanční toky. Trend k sekuritizaci aktiv je zatím výrazný zejména ve finančním prostoru USA, evropský trh představuje pětinu objemu amerického, i když jeho dynamika je značná (v současnosti totiž dosahuje čtyřnásobku objemu, který měl před 5 lety). V českém finančním prostoru se sekuritizační postupy teprve začínají rozvíjet a zatím chybí i jejich komplexní právní úprava. VNĚJŠÍ TLAK Bankovnictví je všeobecně vnímáno jako vysoce ziskové odvětví, a tak lze předpokládat, že bude pod neustálým tlakem nebankovních subjektů, které mají jednoznačný zájem do sféry bankovních činností proniknout. Jde o nebankovní finanční instituce, které v posledních desetiletích přicházejí s variantními cestami uspokojení tradičních klientských požadavků počínaje likvidním a výnosnějším uložením prostředků a poskytnutím finančních zdrojů konče. Konkurence těchto subjektů vede banky k intenzivní produktové diverzifikaci, nutí univerzální ústavy rozšiřovat nabídkové spektrum i mimo okruh klasických bankovních aktivit a bezprostředně reagovat na finančně produktové inovace. V důsledku toho dochází k výrazné změně ve struktuře aktivit univerzálních bank, která se v bilančním obraze projeví nárůstem podrozvahových (mimobilančních) položek. Teprve s výrazným rozšířením moderních technologií a jejich využitím v bankovnictví (viz dále) se však objevuje relativně nová podoba konkurenčního střetávání. Do tradičního bankovního prostoru se totiž tvrdě tlačí také nefinanční subjekty, např. firmy z oblasti informačních technologií. Jestliže ještě na začátku 90. let nakupovalo externě IT řešení pouhých 10 % evropských bank, pak v roce 2002 to bylo již 60 % peněžních ústavů. Ještě před 20 lety banky samy vytvářely své základní informační systémy (Core Banking System, CBS), dnes i tuto funkci často svěřují specializovaným firmám a odebírají rovněž aplikační bankovní software (ještě nedávno vyvíjený „in house“). V současnosti tedy již banky neudávají v oblasti bankovních technologií směr a iniciativu v této sféře přenechaly specializovaným firmám (viz outsourcing). A tak se zdá být jen otázkou času totální vztahová změna, v jejímž důsledku se přenese dynamika na stranu „technologických firem“, a pak to již nebude banka, která od nich nakupuje řešení, ale majitel komunikačních sítí či dodavatel technologie nákupem začlení do své organizační struktury také banku. Přítomnost tohoto trendu v českém bankovnictví dokládá rostoucí podíl podrozvahových položek v bilancích bank.

OUTSOURCING Jedním z důsledků permanentního vnějšího (ale i vnitrosystémového) konkurenčního tlaku jsou racionalizační snahy bank, které maximalizují úsilí o efektivní vynakládání zdrojů. Tyto snahy se aktuálně koncentrují v tzv. outsourcingu, tedy vyčlenění určitých ucelených sfér aktivit mimo banku a jejich přenechání (na smluvním základě) specializovaným subjektům. V českých podmínkách začaly banky „odhazovat“ nejdříve doprovodné či doplňkové, příp. podpůrné činnosti typu bezpečnostních služeb (zajištění bezpečnosti provozu na pobočkách, zabezpečení přepravy hotovosti, tisk a rozesílání výpisů a jiných materiálů apod.). 1143



V současnosti v souladu s celosvětově se prosazujícím trendem přenášejí české peněžní ústavy na externí instituce i některé ryze bankovní činnosti, jako je zpracování transakcí realizovaných klienty prostřednictvím platebních karet, provoz call center či již zmíněná implementace IT projektů.12 Další pro outsourcing vhodnou oblastí se může v brzké době stát rating klienta jako součást procesu řízení úvěrového rizika. Zásadně je však třeba tyto postupy realizovat na základě podrobných analýz efektivnosti jednotlivých alternativ a podřídit je celkové strategické koncepci rozvoje peněžního ústavu. Banka se přitom externalizací určité činnosti nezbaví zodpovědnosti vůči třetím osobám a je podle platných právních předpisů13 povinna zajistit řádný výkon těchto aktivit, stejně tak zůstává zodpovědná za rizika, která mohou vyvedené činnosti v budoucnu přinášet. I u těchto činností musí banka zajistit zachování bankovního tajemství, respektování obezřetnostních pravidel, zájmů svých klientů a stability a bezpečnosti bankovního systému. NOVÉ TECHNOLOGIE V návaznosti na charakteristiku dvou předchozích trendů můžeme vymezit další nosný vývojový směr, jímž je v bankovnictví aplikace progresivních technologií. Jejich uplatnění je přirozeně širší a netýká se pouze námi sledovaného odvětví, bankám však umožňuje zásadním způsobem: q zkvalitnit vnitřní řídící procesy (zejména zdokonalením zpracování informací v souvislosti s řízením rizik), q obohatit novými variantami informační i transakční komunikaci s klientem, rozvinout produktovou škálu nabídkou sofistikovaných produktů s vysokou přidanou hodnotou a s orientací na poučeného klienta, q adekvátně dostát informačním a regulatorním požadavkům, q redukovat provozní náklady (např. koncentrací procesů zpracování operací či přenosem určitých činností do teritorií s levnější pracovní silou apod.), q zapojit banku do globálních sítí a z toho vytěžit zdokonalení služeb. Zásadní význam mají v tomto kontextu informační technologie, pro něž je v současnosti charakteristická vysoká dynamika, znamenající ovšem pro banky v úvodní aplikační fázi masivní investice, a tedy i značné nákladové zatížení. Podstatná je také u našich bank aktuálně zachytitelná realokace zdrojů ve sféře IT z „údržbových“ projektů směrem k rozvojovým.14 Po první generaci IT systémů, představované množstvím aplikací s nepřehlednou strukturou, které zajišťovaly zejména podporu administrativních procesů, přichází do bank generace druhá reprezentovaná flexibilními systémy umožňujícími propojit jednotlivé vrstvy bankovních činností. Integrace systémů realizace obchodů (front-office), jejich zpracování uvnitř banky (back-office) i systémů zpracovávajících klientské informace je předpokladem uplatnění dalších progresivních postupů v bankovním managementu a marketingu.15 Aktuální jsou end-to end systémy podporující obchodní procesy v celém rozsahu a se všemi souvislostmi. Computerizace bankovního provozu je dnes už naprosto samozřejmá, stejně jako zapojení mobilní telefonní komunikace či využití internetu. K metodám, jež se mohou uplatnit při 12

Zřetelně se mění rozhraní mezi těmi bankovními činnosti, které jsou vnímány jako „core“ a „non.core“. Některé britské banky např. svěřily specialistovi realizaci hotovostních operací (tedy činnosti, která byla doposud řazena mezi čistě bankovní). Výrazně tím redukovaly náklady v této oblasti, neboť specializovaná firma je schopna dosáhnout úspor z rozsahu v činnosti, kterou zajišťuje pro více bankovních subjektů. 13 Viz Úřední sdělení ČNB ze dne 1.10. 2001 k využívání outsourcingu bankami. 14 Odhad prostředků, které se chystaly do IT v roce 2005 investovat americké banky se blíží 40 mld USD a představuje meziroční dynamiku 4,2 %. 15 Jako paradoxní vidí někteří autoři situaci ve sféře IT v posttranzitivních zemích, kde mohou banky „přeskočit“ využití starších technologických řešení a přímo aplikovat moderní verze, takže míjejí náročné reorientační procesy.

1144



identifikaci bankovního klienta již v blízké perspektivě, patří biometrie využívající fyziologické znaky osoby nebo vzorce jejího chování. Zásadní výhoda biometrických technik spočívá v tom, že nejen ověří identitu majitele účtu, ale zajistí rovněž jeho faktickou přítomnost při verifikaci (ta nemusí být např. při kombinaci karta – PIN vždy zajištěna). Mají-li se nové technologie stát konzistentní součástí bankovního organismu, musí být v souladu s celkovou strategií banky. Často je tedy nezbytné při jejich aplikaci redesignovat vnitřní bankovní procesy do podoby odpovídající nové technologické situaci. V důsledku uplatnění technologických inovací dochází k významné změně v charakteru bankovního produktu. Ten nemusí mít v nových podmínkách pouze tradiční fyzickou podobu, neboť používané technologie umožňují jeho digitalizaci a díky ní i separaci jeho distribuce a produkce (přípravy).16 Současně lze koncentrovat celou škálu produktů v jednom bodě, což umožňuje bance operativně reagovat na změnu klientských potřeb. ANOTACE Příspěvek vymezuje v současném světovém bankovnictví dvanáct základních vývojových směrů, jimž lze přisoudit trendový charakter. Sleduje je ve vzájemné podmíněnosti a logické provázanosti a u každého z nich se soustřeďuje na jeho reflexi v českém bankovnictví. Zároveň se pokouší zachycený pohyb zasadit do širších ekonomických souvislostí. V textu jsou rozebrány následující trendy (uvedeny v heslovitém označení): akcent na řízení rizik, konsolidace, sekuritizace, vnější tlak, outsourcing, aplikace nových technologií, vícekanálová distribuce, nová podoba bankovní pobočky, změna v osobě klienta, klientská reorientace, reregulation, klient jako spotřebitel. KLÍČOVÁ SLOVA vývojové trendy, řízení rizik, nové technologie, sekuritizace, konsolidace, outsourcing LITERATURA 1. Bessis, J.: Risk Management in Banking, Wiley 2002, ISBN 0471974668 2. Koch, T. W.: Bank Management, Thomson, 2003, ISBN 0030244021 3. Musílek, P.: Finanční trhy a investiční bankovnictví, ETC Publishing, Praha 1999, ISBN 8086006786 4. Musílek, P.: Trhy cenných papírů, Ekopress, Praha 2002, ISBN 8086119556 5. Sinkey, J. F. jr.: Commercial Bank Financial Management, Prentice Hall 1998, ISBN 0135210488 6. periodika : Finance a úvěr, The Banker, Ekonom, Bankovnictví, Euro, Hospodářské noviny, Wall Street Journal Europe, etc. 7. internetové stránky bank a významných finančních institucí KONTAKTNÍ ADRESA Ing. Stanislava Půlpánová, Ph.D., Katedra bankovnictví a pojišťovnictví, Fakulta financí a účetnictví, Vysoká škola ekonomická, nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3 – Žižkov, [email protected]

Recenzent: doc. Ing. Peter Serenčéš, PhD. 16

Až doposud byla obtížná oddělitelnost přípravy a distribuce bankovních produktů vnímána jako jejich typologická vlastnost.

1145

AKTUÁLNÍ TRENDY VE VÝVOJI SVĚTOVÉHO BANKOVNICTVÍ A JEJICH PROJEVY V ČESKÉM BANKOVNÍM SYSTÉMU

Recommend Documents