Aktuální otázky sportovního marketingu PhDr. Miroslav Černošek, Ph. D. Ve svém příspěvku bych se na to, že sport, stejně jako celý svět, podléhá nějakému vývoji. V současné době jsou takové novinky, které velice zvýrazňují tu aktuálnost financování sportu. My jsme byli zvyklí na to, že mezi sebou soutěží sportovci, dnes i v Česku je to velice patrné, začínají mezi sebou soupeřit jednotlivé sporty. Každý ten sport dokáže jiný přístup k financím, velice typické a zajímavé je to, že zdaleka ne každý sport, který je masový má stejnou finanční úspěšnost. Na jedné straně je fotbal, který je nejmasovějším sportem světa, ale současně jsou sporty, které zdaleka nejsou tak masové. Když se dnes podíváte na prize money nebo na to, co se točí ve světě golfu, tak já golf rozhodně nepovažuji za masový sport, ale ty finance, které se tam točí, jsou velice atraktivní. Proto také přeci jenom více dětí přichází na ta golfová hřiště. Já jsem měl možnost pro svého kamaráda Tomáše Chrenka přivést na golfové hřiště ve Mstěticích, to je golfový klub kousek od Prahy, Ivana Lendla, který zrovna dnes hraje golf na Kaskádách v Brně, a byl jsem překvapený, že tam v golfové akademii je 200 dětí. Na Ivana Lendla tam přišlo ve dvě hodiny odpoledne asi 80 dětí a bylo vidět, že je to baví, byly velice pozorné a velice aktivní, takže tam kde bych já sám osobně nečekal, že je široká dětská základna, tak tam zrovna byla. Moje zkušenost je taková, že dominantní podporu financí ve světě sportu mají především sporty globální. Je to celosvětový trend, samozřejmě jsou v Česku určitá specifika, protože když vezmete, že ve sportovních federacích těch nevyspělejších a nejrozšířenějších, vesměs se jedná o 200 zemí (stolní tenis, fotbal, volejbal, tenis, atletika) … To je všechno přes 200 zemí. Tak zrovna sporty jsou v Česku poměrně velice oblíbené a úspěšné – hokej 51 zemí, florbal 52 zemí, rychlobruslení 16 zemí. Když se pak podíváte na výsledky Sportovce roku nebo podíváte se na peníze, které se točí v Česku ve světě sportu, tak je to trochu naopak. Je to taková specifika. A jestliže ty věci nesledujete, tak vás asi nejvíc překvapí, kolik aktivních sportovců je v jednotlivých sportovních disciplínách. Fotbal jasně vede. A zeptám se vás: „Jaký si myslíte, že je nejmasovější druhý sport?“ Je to kriket, třetí je pozemní hokej, čtvrtý je tenis a pátý je volejbal. Takže je to otázka, kterou si asi lehce vyhodnotíte, že v těch nejlidnatějších zemích světa jako je Indie, Pákistán, Indonésie, Čína jsou zrovna modernější sporty, které v Česku rozhodně nemají to svoje zázemí a je to velice zajímavé. Já bych sám, i kdyby mě mučili, slovo kriket určitě neřekl. Dostanu se k tomu, jaké jsou tři základní zdroje, které do sportu musí přijít, pokud má ten sport být úspěšný.
1.
vysílací práva – určitě vnímáte, že dnes v rámci různých kanálů, sportovních a dalších,
můžete sledovat sportovní dění na celém světě, můžete ho sledovat na všech světadílech, můžete ho sledovat ve všech časových obdobích. Když se hraje tenisový turnaj v Austrálii, tak musíte vstávat uprostřed noci, když se hraje zase v Americe, tak musíte dlouho ponocovat a je to tím, že dnes se všechny televizní společnosti se svými sportovními kanály snaží přinášet to nejpodstatnější co je. 2.
sponzoring/reklama – spojená s merchandisingem, což je věc, kterou v Česku
v podstatě považuji za naprosto nerozvinutou disciplínu a ve světě je to věc velice lukrativní a atraktivní. Třeba poslední zkušenost, kterou vnímají milovníci fotbalu, kde jednou z hvězd světového šampionátu byl fotbalista, který se jmenuje Rodriguez a přestoupil do Realu Madrid, ten přestup stál asi 80 milionů EUR a v podstatě za asi 40 milionů EUR se prodaly jeho dresy za období, než začala španělská liga. Takže představa, že bys v Česku koupil do Sparty hráče za 2 miliardy a za půl roku ho zaplatil z prodeje dresů Sparty, je přímo fatální. Protože když se podíváte do hledišť českého fotbalu a svým způsobem i hokeje, tak lidé s čepicemi, šálami a dresy skoro nevidíte. Já jsem byl v tomto směru velice překvapený, byl jsem pozvaný loni na KHL na Slovan Bratislava do Bratislavy a skoro celý stadion byl v dresech Slovanu. A když se podíváte v Česku, tak i ty nejúspěšnější sporty jako Kometa nejsou zdaleka tolik vidět v hledišti. Teď jsem měl možnost být na fotbalovém zápase PSG – Barcelona, a když jsi přišel na Champs Elysées do obchodu, kde se prodává merchandising, v den toho zápasu byla v podstatě fronta až venku a přitom dres fotbalisty Ibrahimoviče stál 180 EUR, když si to spočítáte, že za ten den se prodá 500 až 1000 dresů, tak si zkuste spočítat potom rozpočty velkých sportovních klubů a fotbalových speciálně, už nejsou tak nereálné a mají zdroje, o kterých si v Česku můžeme nechat zdát. 3.
prodej vstupenek a hospitality – téma spojení vstupenek a nějakého občerstvení nebo
nějakých služeb, které vám poskytují, je věc, která je v Česku nová. Já sám s tím mám velice pozitivní zkušenosti v souvislosti s přípravou finále Fed Cupu. Můžu vám říct, že předprodej a zájem skupin, firem a jednotlivců je o ty nejlukrativnější a nejdražší místa a nejhůře jde prodej těch nejlacinějších vstupenek. Ve světě je to naprosto standardní, když se podíváte na finále Wimbledonu, tam v mužské části dobrý lístek s občerstvením stojí 5000 liber. Samozřejmě když potom vnímáš ten rozpočet grandslamového turnaje, dokážeš si spočítat, že ty peníze se dají poskládat, protože mají svoji logiku v tom, že lidi jsou ochotni tyto peníze zaplatit. Dělali jsme tady Final Four v basketbale, což byla velice atraktivní akce, která je ovšem daná tím, že ve finále musí být např. Macabi Tel Aviv, kde vám přijede 8 tisíc Izraelců. My jsme začali prodej prvních dvou řad, kde lístek stál 41 tisíc a za první noc se
všechny tyto lístky prodaly. A nejpomaleji šly zase lístky nahoru, odkud přeci jenom ten sport tolik nevnímáš. Je to věc nová, když se dnes podíváte na nejmodernější haly, a měl jsem možnost nedávno být u nově otevřené WERK arény v Třinci, tak dnes to, co živí sportovní arény jsou SKYBOXY. Ten model, který je dnes celosvětově uplatňovaný, který si myslím, jakkoli jsme k panu doktoru Hušákovi měli spoustu kritických připomínek, tak O2 aréna je v tomto směru velice dobře vybudovaná. Bylo vidět, že ty zkušenosti ze světa se uplatnily. Já sám můžu říct praktický pohled, když jsme chystali zahajovací zápas NHL mezi Rangers a Tampou Bay, a celá obchodní filozofie byla postavena na tom, že za Rangers hraje Jarda Jágr, kterého pak v létě prodali, tak jsme vyprodali bezkonkurečně vstupenky za výborné ceny, a potom akorát bylo velké zklamání z toho zápasu, tak jsem měl možnost toho Sathera, což je generální manažer Rangers, pozvat k sobě do skyboxu v O2 aréně, byl neuvěřitelně překvapený. Potom jsem s Jardou Jágrem mohl navštívit jeho box v Madison Square Garden a to byl opravdu rozdíl. Madison Square Garden trošku trpí tím, že už má své roky, ale když se dnes podíváte i v Česku ty nové arény, které se staví i fotbalové stadiony, a v tom je třeba typický rozdíl mezi fotbalovým stadionem Sparta a Slávie, už vnímají ten trend, který je dnes neodmyslitelně definovaný a daný. Pokud se bavíme o financování sportu, musíme si uvědomit, že do konkurence sportu přicházejí v rámci televizních vysílacích práv nové pořady, které berou televizní diváky, jsou to různé reality show, které běží po celém světě, dnes ubírají na trendu sledovanosti. Já když jsem se díval od Jirky Ponikelského, šéfa sportovního kanálu, na ty poslední shary, tak z některých těch sportů jsem byl poměrně zklamaný. Ten podíl není tak vysoký jako ve světě. Já jsem byl velice rád, že s výjimkou zápasu Mistrovství světa v hokeji, protože hokej je naprosto specifická disciplína v Česku, ta sledovanost, co je v Česku je neuvěřitelná jak divácká, tak mediální, že když přijedete do Ameriky v březnu na tenisový turnaj a v té době vrcholí NHL a začne Stanley Cup, tak v podstatě celostátní televize, ať už to je ESPN 1, 2, nevysílá žádný zápas a teprve, když se Stanley Cup se dostává do vrcholící fáze, začne být zajímavý. Teď řeknu jeden konkrétní atraktivní údaj, když jsem byl s Jardou v Madison Square Garden, ten New York Rangers klub vlastní řecká rodina, která vlastní všechny mediální sítě v New Yorku, tak majitel toho klubu chodí na hokejové zápasy NHL až od Stanley Cupu. Osm let Stanley Cup nehráli, osm let na hokeji majitele nebylo vidět. V Česku hokej specifický, protože tady na tom hokeji je vždycky poměrně plno a myslím si, že zrovna extraliga a ta nadstavbová část je marketingově na Česko velice dobře vybudovaná. Ale televize je taková, a to mě velice potěšilo, že tady je relativně spousta lidí, co vnímají tenis, suverénně vede Davis Cup, ten má share asi kolem 15% a v podstatě speciálně sobota a
neděle, kdy se rozhoduje, tak sledovanost je úžasně vysoká. Druhý byl Fed Cup, třetí byla Zlatá Tretra, měl jsem z toho dobrý pocit. Biatlon byl pátý. Myslím si, že to klasické lyžování jde do útlumu. Já jsem se byl podívat v Sochi na Šárku Záhrobskou a byl jsem překvapený, že ty VIP tribuny byly poloprázdné, kdežto na Evu Samkovou a tyto adrenalinové sporty byly plné. Asi do Česka to tak rychle nedostaneme, protože ta sportoviště na to vybudovat není snadné. V dnešní době se všechny světové poháry jezdí v Americe. Ještě bych řekl, že co se týká toho sportu, je takových 7 výzev, které říkají jak do toho daného sportu přitáhnout jednak firmy, jednak diváky a samozřejmě společně média a peníze. Ty první tři výzvy se soustřeďují na to, jak sport zatraktivnit, tak aby firmy platily a diváci chodili. Čtyři další výzvy se spíše soustředí na to, jak dosáhnout toho, aby ten sport, pokud je úspěšný, přitáhnul peníze. První výzvou, která má zatraktivnit sport pro diváky a lidi, co ho platí a přenášejí je vlastní změna sportu. Pamatuju se, když jsem se díval na alpské lyžování, vždycky jezdil první až třicátý – v prvním kole i ve druhém kole a a když jsi viděl prvních pět, tak jsi vypnul televizi a tím ten prostor pro televizní reklamu byl velice úzký. Dnes začíná první až třicátý a druhé kolo se jezdí opačně, takže ty pokud chceš mít komplexní přehled o té disciplíně a závodě, tak musíš u televize sedět podstatně déle, musíš to sledovat a v tom okamžiku je prostor prodat ty reklamy za jinou cenu, protože ta sledovanost je podstatně větší. V basketu, v Evropě i v NBA, se velice zkrátil čas nutností přechodu od koše ke koši, v tenise, kde debly ukazovaly, že spíš natahovaly tenisové turnaje a nebavily diváky, tak vlastně máte dnes s výjimkou grandslamu dlouhý třetí set zkrácený, aby to lidi nenudilo. V hokeji, kromě NHL, které je naprosto specifické, že v době Stanley Cupu hrají tak dlouho, dokud nepadne branka, máte trestná střílení, která se dnes střílejí po 5 minutách prodloužení. Ve fotbale je pořád ta úvaha, aby prodloužení nebyla a kopaly se penalty. Já osobně když je prodloužení ve fotbale, tak se těším, aby branka nepadla, protože ty penalty jsou vždycky atraktivnější než prodloužení, protože tam už většinou ti hráči trošku pletou nohama. Druhá výzva, je otázka pevného kalendáře, to co ve sportu nebývalo, je dnes ve sportu naprosto jasné, když se podíváš na rok 2016, tak je naprosto jasně stanoveno jaké turnaje ATP, a WTA se konají, kdy se koná MASTERS, kdy se konají Grand Slamy, stejně tak když se podíváte na olympiády, Mistrovství světa, tak se dlouhodobě dopředu ví termín a ty přesně víš, jak si uspořádat čas, pokud chceš jakoukoli disciplínu či sport sledovat. Myslím si, že je velice atraktivní, že do sportu přišli většinou na závěr sezóny, u fotbalu to bývá vždycky léto, kde např. v Kataru je v létě 50°C, že vždycky přichází nějaká ta disciplína, kde sloučí ty nejlepší. Někde se to nazývá např. Master, je ta jednotlivá kategorizace sportů a disciplín.
Velice zajímavé je, jak se hovořilo o světové ekonomické krizi a nejen hovořilo, ona skutečně existovala a existuje, nahoru šly ty nejatraktivnější akce, které jsou nejdražší a naprosto do finančních problémů se dostaly akce bezejmenné. Já to konkrétně znám z tenisu, v současné době ATP nabízí turnaje kategorie 250, to jsou turnaje, kde se rozdělují prize money kolem 500 tis. dolarů nebo eur. WTA teď nabízí tři turnaje kategorie 250 tis. dolarů, naopak bitva o turnaje kategorie MASTERS a podobně, kde rozdělují miliony a miliony peněz ty jsou nedosažitelné a v podstatě nemáš šanci se k nim dostat. Je to zajímavé, jak vlastně ta finanční krize přináší takové to rozpolcení, kde zdánlivě nelogicky ty laciné věci jsou pryč a ty drahé jsou atraktivní. A když se bavíte s lidmi, kteří na Pařížské mají svoje obchody a prodávají tam hodinky a luxusní zboží, tak říkají, že to, co jde nahoru jsou nejluxusnější a nejdražší hodinky a to, co jde dolů jsou ty průměrné značky, které neříkají nikomu zásadně nic. Je to pohled, se kterým zdánlivě nemusíš souhlasit, nemusí mít logiku, ale pokud to nevnímáš, tak nemůžeš být ve světě sportu a marketingu úspěšný, protože vždycky musíš vědět, kde je ten hlavní směr úderu a kde se musíš pohybovat. Já bych se teď trošinku zaměřil na srovnání světa s Českem. To, co dnes do Česka přichází nebo co se snažíme budovat, je kult hvězd. My jsme kdysi za minulého režimu hvězdy nebyly, protože všichni jsme si byli rovni a vládla zde dělnická třída a rolnictvo. Někdy mám pocit, zvlášť u některých státních zástupců, že ta doba se vrací a je to velice problematické a nebezpečné. Když expremiér Nečas bude obviněný v případě, že jde proti zájmu všeho lidu, to je pro mě terminus technicus, který je úplně absurdní, je to velice děsivá doba. Vlastně se vracíme do toho, že tenis se stane buržoazním sportem a, že se zase budeme bát hovořit o těch, co vydělávají slušné peníze. Viděli jste kauzu Kvitová, kde ten, kdo to rozpoutal, vůbec nevnímá, jak to je, že sportovci daní tam, kde vydělávají, to znamená, že Jarda Jágr daní v Americe, Kvitová daní tam, kde je úspěšná na turnaji a není to tak, že ona má na zádech batoh a s tím batohem objíždí svět, pěchuje tam peníze a pak je zaveze do Monaka, jak se snažil jeden pan poslanec vytvořit příběh. Ten příběh je o tom, že ona v Londýně nechala asi 28 milionů korun českých. Ve Wimbledonu zdaňuješ nejen prize money, které získáš, ale zdaňuješ i obchodní smlouvy, tzn. ona zdaňovala příjem od NIKE i od WILSON, kde má bonusové systémy za to, že uspěla na Wimbledonu, tak musí odvést i z toho daně. Proto třeba Usain Bolt nikdy neběhá ve Velké Británii, protože jeho smlouva s Pumou je 15 milionů dolarů a on z těchto 15 milionů dolarů za ty 2 dny by tam nechal třeba milion, Američani jsou velice vychytralí, ale pohled na kult hvězd je takový, že hvězdy přitahují lidi do stadionů a přitahují lidi k obrazovkám. Já třeba miluju Real Madrid a miluju Ronalda, a když hraje Real Madrid, tak u toho sedím. Protože Ronalda považuji za hvězdu. V tenise je to tak, že
bonusový systém a odměňování tenistů je velice zajímavý v tom, že hvězdy mají vysoký základ a průměrné bonusy a talenti mají žádný základ a velké bonusy. Je to tak protože se talent donutí dotáhnout do špičky, kdežto naopak např. Nadala nebo Federera jsi rád, že ho máš a tak si ho hýčkáš. Protože oni přináší ty zisky a to je něco, k čemu pomalinku v Česku přistupujeme, ale myslíme si, že dnes už firmy a i ty zahraniční korporace pochopily, že pokud chceš uspět s reklamou, tak ti sportovci jsou dobrým reklamním nosičem a jsou ti, co přinášejí potenciální zisky. Když se podíváte třeba na klasickou otázku, jak reklama dělá peníze, tak je to fotbal. Nejlépe odměňovaným fotbalistou světa za rok 2013 je David Beckham, ten který už se v podstatě ukazuje jen na stadionech a hraje sem tam jen exhibiční zápas, ale jeho příjmem je kolem 60 milionů dolarů a v tom není žádná gáže jenom reklama. Druhý je Ronaldo a třetí je Messi. Když se podíváte na rozdíl mezi Ronaldem a Messim, tak vidíte, že Ronaldo, který je takový hezounek, tak z 55 milionů má asi 80% reklamu a jenom 20% plat, Messi má větší plat a nemá skoro žádný příjem za reklamu, protože není tak atraktivní. I když u Turkish Airlines je opakovaně prezentovaný, ale těch reklam tolik nemá. Hlavními nosiči peněz, v dnešní době, pro sportovce je otázka sportovního oblečení, sportovního vybavení, hodinek a vše, co souvisí s osobní figurou, tzn., jak vypadáš, jak hraješ, jak střílíš. Když se podíváte na nejlépe vydělávající sportovce a sporty, tak ve světě mezi stovkou nejlépe vydělávajících sportovců není ani jeden hokejista. Je tam nejvíce hráčů amerického fotbalu, druhý je basketbal a třetí je tenis, následuje golf, dokonce i kriket. Nejatraktivnější sportovní disciplínou je SUPERBOWL, kde v jednom zápase, v tom rozhodujícím, se točí neskutečné peníze a je to jediný sport, který může konkurovat druhé takové značce, což jsou letní olympijské hry. Byl jsem překvapený, jaký je rozdíl mezi letními a zimními olympijskými hrami z pohledu prodejnosti. V podstatě SUPERBOWL je neskutečný příběh, když vezmete, že to je pouze americká disciplína, americká specifika a vydělává nejvíc, uvádí se, že 150 milionů televizních diváků, tzn. skoro všichni kromě nemluvňat, se na to finále amerického fotbalu dívají. Co se týká obchodních značek, nejúspěšnější je NIKE, druhý je televizní kanál ESPN a třetí je ADIDAS a ty rozdíly jsou velké. Nike dělá až trojnásobný obrat proti adidasu. Proto také Nike dnes nejvíce zaplavuje ty sportovce, když se podíváš na atletiku, fotbal, tenis, tak největší hvězdy, až na výjimky, hrají v oblečení Nike. V tenise je dnes jedna nová skutečnost, že přicházejí firmy, které se nikdy nepohybovaly ve světě sportu např. UNIQLO (Djokovič, Nišikori), což je prodej oblečení, kde se v souvislosti s Djokovičem objevili na páté avenue v New Yorku na Manhattonu, ale je to oblečení, které je cenově naprosto pod standardním a
je to taková ta klasická masovka. Podíváte – li se na Tomáše Berdycha, tak Tomáš v souvislosti s podpisem se skandinávskou společností H&M vydělává asi čtyřnásobek toho, co měl v době, kdy oblékal Nike a to H&M k tomu přistupuje velice zajímavě. Já jsem byl v šoku, když jsem byl na US Openu, tak moje žena nakupovala v jednom obchodním domě a naproti byla prodejna H&M a v době US Open tam nebyla vůbec žádná reklama Tomáše a v UNIQLU nebyla žádná reklama Djokoviče, což třeba Nike a Adidas velice preferují. A oni říkají, že jdou svojí cestou a jenom ukazují světu, že i sportovec může hrát v jejich oblečení. V Česku zápasíme s tím, že 1.
teritorium je dané ekonomicky tím, že je nás 10 milionů, výdělková hladina není
taková jaká je, když nasadíš ceny, které jsou na španělské, německém nebo dalším fotbale. Dnes jsou fotbalové stadiony převážně prázdné, díval jsem se na klub Jablonec, když hrál doma se Slávií a přišlo 1500 – 2000 lidí. To je šílená návštěvnost, ale je to dané tím, že jednak to netáhne a jednak i v Prostějově udělali tu chybu, že zde v souvislosti s postupem do první Národní ligy zvedli vstupné na 90Kč a jestliže loni měli návštěvnost v průměru 3000 lidí, tak tam teď chodí 1000. V současné době nehrají moc dobře, ale to není to nepodstatnější, ale podstatné je, že v Česku nemůžeš ten příjem do sportu hnát přes vstupné a nemůžeš očekávat, že ta výdělková hladina je taková, jaká je v západním světě. 2.
druhá skutečnost je, že i když se Česká televize velice snaží, tak sportovní kanál není
schopen všechno postihnout a ta možnost v některých vyspělých zemích je, že toho dostaneš do televize mnohem víc. 3.
negativní specifika Česka, že je zde málo velkých sportovních událostí, i když zrovna
rok 2015 je pravým opakem, kde si myslím, že to i trošinku ovlivňuje finance pro rok 2015 ve sportu. Je nešťastné, když současně probíhá Mistrovství Evropy ve fotbale do 20 let, Mistrovství světa v hokeji a Mistrovství světa v atletice. Vím, že to určitě pánům v Národní radě pro sport způsobí pro rok 2015 velké potíže, protože peníze, jak veřejné podpory, tak investiční, se koncentrují do tří akcí a sporty na tom nebudou úplně dobře. Já si myslím, že poslední výsledky letní olympiády v Londýně, výsledky zimní olympiády v Sochi, výsledky v tenisu Davis Cup a Fed Cup potvrzují to, že nekráčím úplně špatnými cestami, že je tady spousta nadšených lidí a musím říct i nadšených privátních firem, které sport podporují. To, co já vidím jako tragickou slabinu je sociální solidarita těch cizích korporací, protože jsem začínal s tenisem s tím, že jsme měli velkého partnera Komerční banku, Komerční banka dnes, pokud jí nedáš rugby, tak ti nedá ani korunu, ČSOB zmizela ze sportu, Česká spořitelna zmizela ze sportu a jsou to firmy, které každý rok vyvážejí miliardy, nikoliv korun, do zahraničí. Když se bavím se svým velkým přítelem a naštěstí podporovatelem Jirkou
Kunertem, který je generální ředitel, třetí největší evropské banky a čtvrté v Česku, UniCredit Bank, tak vám řekne, že Italové si všechny výdělky a výdobytky odvezou do Itálie a sponzorují si svoje kluby (Turín, Milán) a když teď žádá o 50 milionů navíc, tak byl neúspěšný, protože mu řekli, že oni potřebují financovat sport v Itálii. Což je pro mě smutný příběh a asi pokud někdo nezvedne hlas a neřekne, že ty poplatky a podobně nebudou, nebudou podporovat to, co mají a nabude to samé u Hyundaie a Toyoty a podobně, máme zde spoustu výroben, které za pro ně nadstandardních podmínek vyrábějí produkty, ale ty výdobytky mizí jinde, tak ten sport se nemůže dostat na úroveň Západní Evropy. I když pan Křetinský investuje do Sparty ročně vlastních 200 milionů, tak pořád zápasí s tím, že není schopen se dostat do Ligy mistrů, protože tam se točí jiné peníze a ty peníze se točí UniCredit Bank dává ročně 80 milionů dolarů do projektu Liga mistrů. Když Jiří Kunert chce milion dolarů na podporu sportu v česku, tak je nedostane. Přitom z těch patnácti evropských bank třetí největší peníze do Itálie posílá zpět. Ale nedají mu šanci na ně sáhnout. Ani vteřinu. A to si myslím, že je to zkušený bankéř a má nějaké postavení díky tomu, že byl prezident České bankovní asociace. Děkuji za pozornost
