AKTUALIZACE ZÁKON O DANI Z PŘIDANÉ HODNOTY Komentář Díl I

Aktualizace k 1. lednu 2014

AKTUALIZACE ZÁKON O DANI Z PŘIDANÉ HODNOTY Komentář Díl I. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, byl změněn s účinností od 1. 1. 2014 zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb., ze dne 10. října 2013, o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů.

Vybrané body novely zákona o dani z přidané hodnoty a komentář k nim: ČÁST PÁTÁ Změna zákona o dani z přidané hodnoty

Čl. IX Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 47/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 500/2012 Sb., zákona č. 502/2012 Sb. a zákona č. 241/2013 Sb., se mění takto: 1


1. V § 1 se slova „(dále jen „daň“)“ a věta druhá zrušují. K bodu 1 1. Důvodem pro vypuštění legislativní zkratky „daň“ je fakt, že při jejím důsledném používání při interpretaci textu zákona lze dojít k závěrům, které jsou v rozporu se smyslem zákona. 2. Věta druhá byla vypuštěna, jelikož úprava předmětu daně je vymezena v § 2 až 2b zákona o DPH. 2. V § 2 odst. 1 písm. a) se slova „ , převod nemovitosti nebo přechod nemovitosti (dále jen „převod nemovitosti“)“ zrušují. K bodu 2 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2 zákona) je převod nebo přechod nemovitých věcí (nemovitostí) nově zahrnut pod pojem „dodání zboží“. 3. V § 3 odst. 1 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní: „c) jiným členským státem členský stát s výjimkou České republiky,“. Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena d) a e). K bodu 3

1. Byla vytvořena nová legislativní zkratka „jiný členský stát“, která zahrnuje jakýkoli členský stát Evropské unie mimo Českou republiku. Jestliže zákon např. hovoří o osobě registrované k dani v jiném členském státě, má na mysli osobu povinnou k dani registrovanou v jiném členském státě, než je Česká republika (samo o sobě to však neznamená, že tato osoba nemůže být zároveň registrována k DPH též v České republice). 2. Zákon však používá i další slovní spojení obsahující pojem „členský stát“. Např. v § 11 se hovoří o ukončení odeslání nebo přepravy zboží v „členském státě odlišném od členského státu“. V tomto případě se opět jedná o libovolný členský stát, ale i včetně České republiky. 4. V § 3 odst. 1 písm. d) a e) se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. K bodu 4 Jedná se o terminologickou změnu, která se prolíná celým zákonem a promítá faktický stav, kdy se Evropská unie stala nástupkyní Evropských společenství. Tato změna s sebou nenese žádné technické změny (jen připomínáme, že k 1. červenci 2013 se členem EU stalo Chorvatsko a EU má v současné době 28 členských států). 2


5. V § 3 odst. 2 úvodní části ustanovení a v § 3 odst. 3 úvodní části ustanovení se slova „tato území Evropského společenství“ nahrazují slovy „tato území Evropské unie“. 6. V § 4 odst. 1 písmeno a) zní: „a) úplatou částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty v souvislosti s předmětem daně,“. K bodu 6 1. Novela přinesla nové vymezení pojmu „úplata“ s tím, že pojem „peněžní prostředky“ je nutné, jak vyplývá z důvodové zprávy, vykládat ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s tímto ustanovením se peněžními prostředky rozumí „bankovky, mince, bezhotovostní peněžní prostředky a elektronické peníze“. V této souvislosti vyvstává otázka, zda za platební prostředky lze pro účely zákona považovat i tak zvané „bitcoiny“. Podle názoru GFŘ, který máme k dispozici, nelze na bitcoiny pro účely DPH pohlížet jako na peněžní prostředky. Na druhou stranu však je nepochybné, že jako peněžní prostředky v praxi fungují a některé členské státy (např. Německo) je za peníze uznávají. 2. I dle této nové definice může být úplata poskytnuta ve formě nepeněžitého plnění. 3. Nová definice pojmu „úplata“ nepřináší změnu v dosavadním chápání tohoto pojmu. Na rozdíl od dosavadní definice však nová definice upřesňuje, že o úplatu ve smyslu zákona o DPH se bude jednat pouze v případě, že bude poskytnuta jako protiplnění poskytnutého plnění s místem v tuzemsku, což nedává žádný smysl. 7. V § 4 odst. 1 písm. b) se slovo „měrnou“ zrušuje. K bodu 7 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „nový občanský zákoník“ nebo „NOZ“ (viz komentář k § 4 odst. 2 zákona o DPH), kdy pojem zboží již v sobě zahrnuje i nemovité věci, se v definici jednotkové ceny již nově neuvádějí samostatně nemovité věci. Také byl zrušen pojem „měrná jednotka“ a nahrazen pouze slovem „jednotka“, jelikož ne každá jednotka je měrná. 8. V § 4 odst. 1 písm. b) se slova „anebo nemovitost“ zrušují. K bodu 8 Viz komentář k bodu 7. 9. V § 4 odst. 1 písmena d) a e) znějí: „d) vlastní daní daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně za zdaňovací období v případě, že daň na výstupu je vyšší nebo rovna odpočtu daně, e) nadměrným odpočtem daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně za zdaňovací období v případě, že daň na výstupu je nižší než odpočet daně,“. 3


K bodu 9 Jedná se o terminologickou úpravu, jelikož zákon ve znění do 31. 12. 2013 při vymezení definice „vlastní daň“ a „nadměrný odpočet“ chybně zaměňoval pojem „daňová povinnost“ a používal ho ve smyslu pojmu „daň“. Vlastní daní a nadměrným odpočtem zákon rozumí určitou finanční částku, kterou musí v případě „vlastní daně“ plátce uhradit na účet správce daně, resp. kterou správce daně uhradí plátci v případě nadměrného odpočtu, a proto při vymezení těchto definic nelze využívat pojem „daňová povinnost“, jelikož „daňová povinnost“ ve smyslu § 3 daňového řádu je tvořena celým souborem povinností spočívajících v právech a povinnostech daňového subjektu spočítat si, přiznat a ve stanovené lhůtě zaplatit daň, popř. strpět její vymožení, nebo za zákonem daných podmínek uplatnit nárok vůči veřejnému rozpočtu. 10. V § 4 odst. 1 písm. f) se slova „daňová povinnost“ nahrazují slovy „povinnost přiznat daň“. K bodu 10 Jedná se o terminologickou úpravu bez dopadů na vymezení správce daně v případě dovozu zboží. 11. V § 4 odst. 1 písm. g) se slova „v jiném členském státě“ zrušují. K bodu 11 1. Zatímco toto ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2013 obsahovalo definici osoby registrované k dani v jiném členském státě EU, tj. mimo Českou republiku, po 1. lednu 2014 toto ustanovení obsahuje definici osoby registrované k dani v jakémkoli členském státě EU včetně České republiky. 2. Novela naopak neodstranila určitou nejistotu ohledně toho, jaké daňové identifikační číslo musí být plátci přiděleno, aby se jednalo o osobu registrovanou k dani v členských státech, ve kterých je přidělováno pouze jedno daňové identifikační číslo bez ohledu na to, zda se daná osoba povinná k dani účastní obchodování mezi členskými státy, či nikoliv. 3. Tím, že toto ustanovení nově zahrnuje i osoby registrované k dani v České republice, a vzhledem k tomu, že některé osoby povinné k dani, které nejsou plátci, se stávají identifikovaný osobami z důvodů obchodování mezi členskými státy (viz komentář k § 6g až 6i), zahrnuje tato definice zřejmě i tyto identifikované osoby. 4. Zákon dále v textu dle potřeby upřesňuje, zda se jedná o osobu registrovanou v jiných členských státech než Česká republika či v jakémkoli členském státě. 12. V § 4 odst. 1 písm. h) se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 13. V § 4 odst. 1 písm. k) se slova „ , převod nemovitosti“ zrušují. 4


K bodu 13 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2 zákona o DPH), kdy pojem zboží již v sobě zahrnuje i nemovité věci, se v definici provozovny již nově neuvádějí samostatně nemovité věci. 14. V § 4 odst. 1 písm. m) se slova „vymezených v zákoně upravujícím spotřební daně24) nebo“ nahrazují slovem „ , předmětem“, slova „daně ze“ se nahrazují slovy „předmětem daně ze“ a slova „vymezených v zákoně upravujícím daň z pevných paliv a daň ze zemního plynu a některých dalších plynů72)“ se zrušují. Poznámka pod čarou č. 72 se zrušuje. K bodu 14 Z důvodu nadbytečnosti byly vypuštěny odkazy na zvláštní zákon, který upravuje spotřební či energetické daně, i poznámka pod čarou odkazující na zák. o spotřebních daních. nebo zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. 15. V § 4 odst. 1 písm. m) se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 16. V § 4 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Zbožím se pro účely tohoto zákona rozumí

a) b) c) d) e)

hmotná věc, s výjimkou peněz a cenných papírů, právo stavby, živé zvíře, lidské tělo a část lidského těla, plyn, elektřina, teplo a chlad.“. Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5.

K bodu 16 1. Novela doplnila nový odstavec 2, který v návaznosti na rekodifikaci soukromého práva vymezuje pro účely DPH pojem „zboží“. Především se jedná o novou definici „věci“ v § 489 a následujících NOZ, kdy se věcí rozumí jak věci hmotné, tak věci nehmotné (§ 496 NOZ) a také movité a nemovité věci (§ 498 NOZ). 2. Proto pojem „hmotná věc“ uvedený v písm. a) komentovaného ustanovení již zahrnuje i nemovité věcí. Naopak tím, že se musí jednat o hmotnou věc, nezahrnuje pojem „zboží“ pro účely DPH i nadále nehmotné věci, jako jsou např. různá práva apod. Tyto budou tímto pro účely soukromého práva považovány za věc, ale pro účely DPH budou obvykle spadat do kategorie služeb. 3. Výjimku tvoří „právo stavby“ uvedené v písm. b) komentovaného ustanovení. Právo stavby je v souladu s § 1242 NOZ nehmotnou nemovitou věcí a bylo nově zařazeno do kategorie „zboží“. Tento postup je v souladu s čl. 15 bod 2 směrnice 2006/112/EU. 5


4. Za zboží se explicitně prohlašuje i živé zvíře, které v souladu s § 494 NOZ není pro účely soukromého práva věcí, a dále lidské tělo a části lidského těla, které také v souladu s § 493 NOZ nejsou pro účely soukromého práva považovány za věc. 5. Za zboží se explicitně prohlašuje i plyn, elektřina, teplo a chlad. Oproti definici zboží ve znění účinném do 31. prosince 2013 zde není uvedena voda. To by však nic nemělo měnit na tom, že voda je pro účely DPH považována za zboží, neboť ji lze zařadit mezi hmotné věci. 17. V § 4 odst. 3 úvodní části ustanovení se věty první a druhá zrušují. K bodu 17 Vypuštění prvních dvou vět odstavce třetího (původně se jednalo o odstavec druhý) komentovaného paragrafu navazuje na vymezení zboží v novém odstavci 2 komentovaného paragrafu, kde se v písm. a) z kategorie „hmotná věc“ vylučují peníze a cenné papíry (původní náplň zrušené druhé věty) a v souladu s písm. e) se zbožím rozumí plyn, elektřina, teplo a chlad (původní náplň zrušené první věty). 18. V § 4 odst. 3 písm. c) se slova „v listinné podobě“ zrušují. K bodu 18 Tento pojem byl vypuštěn pro nadbytečnost, jelikož dle § 514 NOZ je pojem „cenný papír“ chápán pouze jako listinný. Pro účely vymezení finančních činností osvobozených od daně byl doplněn § 54 odst. 1 písm. a) v tom smyslu, že za finanční činnost je považován převod cenných papírů včetně zaknihovaných cenných papírů, které jsou považovány za jakousi náhražku listinných cenných papírů. 19. V § 4 odst. 4 písm. a) se slovo „věcí“ nahrazuje slovem „zboží“. 20. V § 4 odst. 4 písmena g) a h) znějí: „g) nájmem také podnájem, pacht a podpacht, h) přepravou zboží také přeprava peněz a cenných papírů.“. K bodu 20 1. Změna v písm. g) reaguje na rekodifikaci soukromého práva. Nový občanský zákoník začal důsledně rozlišovat mezi nájmem a pachtem. Pro účely DPH bude mít pacht stejný režim jako nájem. 2. Nové znění písm. h) navazuje na nové vymezení pojmu „zboží“ v § 4 odst. 2, které nezahrnuje peníze a cenné papíry a které věcně neodpovídá záměru ustanovení zákona týkajících se pravidel pro uplatňování daně z přidané hodnoty u služby přepravy zboží. Proto se vymezuje, že služba „přeprava zboží“ zahrnuje také přepravu peněz a cenných papírů. 6


21. V § 4 odst. 4 se písmeno i) zrušuje. Dosavadní písmena j) a k) se označují jako písmena i) a j). K bodu 21 Pojmy „prodej“ či „vklad“ používané v zákoně do konce roku 2013 jsou nahrazeny obecnými pojmy „nabytí“ či „pozbytí“ obchodního závodu [viz § 13 odst. odst. 8 písm. a) a § 14 odst. 5 písm. a)]. Jelikož tyto nové pojmy v sobě zahrnují i jakýkoli převod či přechod obchodního závodu a jelikož ustanovení upravující podnik, resp. obchodní závod, se vztahují i na část podniku, resp. obchodního závodu (viz komentář § 4b odst. 1), bylo zrušeno ustanovení písm. h), které ve znění do konce roku 2013 obsahovalo vymezení pojmu „prodej podniku“ a ustanovení písm. i), které ve znění do konce roku 2013 obsahovalo vymezení pojmu „vklad podniku“. 22. V § 4 odst. 4 písm. j) bodě 1 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 23. V § 4a odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „ , převod nemovitosti“ zrušují. K bodu 23 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již v sobě zahrnuje i nemovité věci, se ve výčtu uskutečněných plnění, které vstupují do obratu, již nově neuvádějí samostatně nemovité věci. 24. V § 4a odstavec 3 zní: „(3) Do obratu osoby povinné k dani, která je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, se zahrnuje obrat dosahovaný a) touto osobou samostatně mimo společnost a b) celou společností.“. K bodu 24 Jedná se o terminologickou změnu navazující na novou terminologii nového občanského zákoníku, který nahradil dříve používaný pojem „sdružení“ pojmem „společnost“ (§ 2716 a násl. NOZ). 25. Za § 4a se vkládá nový § 4b, který včetně nadpisu zní: „§ 4b Zvláštní ustanovení (1) Pro účely tohoto zákona se ustanovení o obchodním závodu použijí i na část obchodního závodu tvořící samostatnou organizační složku. (2) Pro účely tohoto zákona se na svěřenský fond a organizační složku státu, která je účetní jednotkou, hledí jako na právnickou osobu. 7


(3) Jednotka pro účely tohoto zákona vždy zahrnuje podíl na společných částech domu, a pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i podíl na tomto pozemku.“. K bodu 25 1. Ustanovení odst. 1 komentovaného paragrafu nahradilo ustanovení § 4 odst. 3 písm. h) a i) zákona ve znění platném do 31. prosince 2013 a i nadále se budou ustanovení týkající se podniku, resp. obchodního závodu, vztahovat i na část obchodního závodu. Text zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014 již neobsahuje na rozdíl od předchozích znění odkaz na obch. zák. (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, byl zrušen). 2. Ustanovení odst. 2 komentovaného paragrafu reaguje na nový institut zavedený novým občanským zákoníkem, a to svěřenský fond (viz § 1448 a násl. NOZ). Vzhledem k tomu, že svěřenský fond nemá právní subjektivitu, ale může být v souladu s § 1449 odst. 2 NOZ zřízen i za účelem investování pro dosažení zisku, byla vytvořena právní fikce, že svěřenský fond je pro účely daně z přidané hodnoty považován za právnickou osobu. 3. Pokud tedy bude svěřenský fond samostatně uskutečňovat ekonomické činnosti, bude se jednat o právnickou osobu povinnou k dani ve smyslu § 5. Na rozdíl od zák. o daních z příjmů, který se svěřenskými fondy zabývá podrobněji (i když jak ukazuje praxe, ne vždy dostatečně podrobně a správně), zákon neobsahuje žádná další ustanovení, která by nějakým způsobem podrobněji specifikovala podmínky fungování těchto fondů. V praxi tak budou pravděpodobně vznikat pochybnosti o podobě daňových dokladů, možnosti zapojení svěřenských fondů do skupinové registrace apod. 4. Protože za svěřenský fond jedná svěřenský správce, budou na daňovém dokladu a na přiznání k DPH pravděpodobně uvedeny identifikační údaje svěřenského správce (jméno, sídlo) s výjimkou daňového identifikačního čísla, jež bude svěřenskému fondu správcem daně přiděleno. 5. Obdobně jako u svěřenského fondu se bude postupovat i u organizační složky státu, která je účetní jednotkou a která byla dosud považována za osobu povinnou k dani na základě § 5 odst. 4, jež bylo přesunuto do tohoto ustanovení. 6. Odstavec 3 komentovaného paragrafu vymezuje pojem „jednotka“ a reaguje především na fakt, že i po 1. lednu 2014 budou vedle sebe existovat jednotky vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) a jednotky vymezené novým občanským zákoníkem. 7. Zatímco podle § 1159 NOZ pojem „jednotka“ již zahrnuje i podíl na společných částech nemovité věci, přičemž za společnou část nemovité věci označuje § 1160 odst. 2 tohoto předpisu i pozemek, na němž byl dům zřízen, podle zákona o vlastnictví bytů je jednotkou pouze byt nebo nebytový prostor nebo rozestavěný byt nebo rozestavěný nebytový prostor jako vymezená část domu. 8. V souladu s ustanovením odst. 3 je nutné pod pojem „jednotka“ vždy zahrnout také podíl na společných částech domu, a pokud je s jednotkou spojeno i vlastnictví k pozemku, tak i podíl na tomto pozemku, a to nehledě na to, podle které právní normy byla jednotka vymezena. Zákonodárce však zapomněl na skutečnost, že namísto pozemku může být 8


součástí společných částí domu právo stavby. Lze nicméně předpokládat, že se komentované ustanovení vztahuje i na jednotky, jejichž součástí je příslušná část práva stavby, nikoli pozemku. 9. Jestliže tedy bude jednotka vymezená podle zákona o vlastnictví bytů např. prodávána, bude se stejný DPH režim, který se aplikuje na samotný „byt“, aplikovat i na společné části domu a podíl na pozemek/právo stavby ve vlastnictví vlastníka prodávajícího danou jednotku. 26. V § 5 odstavec 4 zní: „(4) Za samostatnou osobu povinnou k dani se považuje hlavní město Praha a každá jeho městská část.“. K bodu 26 Ustanovení, dle kterého se organizační složka státu, která je účetní jednotkou, považuje za osobu povinnou k dani, byla přesunuta do nového § 4b odst. 2. 27. V § 5a odst. 1 se slova „účastníkem sdružení na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy“ nahrazují slovy „společníkem společnosti“. K bodu 27 Jedná se o terminologickou změnu navazující na novou terminologii nového občanského zákoníku, který nahradil dříve používaný pojem „sdružení“ pojmem „společnost“ (§ 2716 a násl. NOZ). 28. § 6a zní:

„§ 6a Osoba povinná k dani, která a) je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne, kdy se stal plátcem kterýkoli z ostatních společníků, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve, b) se stane společníkem společnosti, v jejímž rámci uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s plátcem, je plátcem ode dne, kdy se stala společníkem.“. K bodu 28 Jedná se o terminologickou změnu navazující na novou terminologii nového občanského zákoníku, který nahradil dříve používaný pojem „sdružení“ pojmem „společnost“ (§ 2716 a násl. NOZ). 29. V § 6b odst. 1 písm. b) se slova „na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladem podniku“ nahrazují slovy „nabytím obchodního závodu“. 9


K bodu 29 Jedná se o terminologickou úpravu navazující na nový občanský zákoník, který namísto pojmu „podnik“ zavedl pojem „obchodní závod“ (viz § 502 NOZ). Zároveň byly vypuštěny konkrétní případy nabytí obchodního závodu a použit obecný pojem „nabytí“, který v sobě i nadále zahrnuje jak nákup, tak vklad obchodního závodu. Jak vyplývá z ustanovení nového § 4b odst. 2, vztahuje se komentované ustanovení i na nabytí části podniku tvořící samostatnou organizační složku (viz komentář k § 4b odst. 1). 30. V § 6b odst. 2 se slova „obchodní společnosti nebo družstva“ nahrazují slovy „obchodní korporace“ a slova „společnosti nebo družstva, které byly“ se nahrazují slovy „obchodní korporace, která byla“. K bodu 30 Jedná se o pouhou terminologickou změnu v návaznosti na rekodifikaci soukromého práva, kdy zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „zákon o obchodních korporacích“ nebo „ZOK“), používá pro obchodní společnost a družstvo souhrnný název obchodní korporace (viz § 1 odst. 1 ZOK). 31. V § 6c odst. 2 a v § 6d se slova „ , převod nemovitosti“ zrušují. K bodu 31 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již v sobě zahrnuje i nemovité věci, neuvádějí se již nově ve výčtu uskutečněných plnění uvedených v komentovaných ustanoveních samostatně nemovité věci. 32. V § 6e odstavec 1 zní: „(1) Dědic, který majetek nabyl po zemřelém plátci a který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností, je plátcem ode dne přechodu daňové povinnosti zůstavitele.“. K bodu 32 1. Jedná se o změnu navazující na novou koncepci dědictví obsaženou v novém občanském zákoníku a související změny daňového řádu, dle které daňové povinnosti zůstavitele přecházejí na dědice až teprve dnem rozhodnutí soudu o dědictví (v souladu s § 239a daňového řádu se pro účely správy daní na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Po dobu trvání řízení o dědictví plní daňové povinnosti zůstavitele správce pozůstalosti. 2. Na tuto změnu tedy reaguje i zákon o DPH tak, že dědic se stává plátcem daně až v okamžiku rozhodnutí soudu o dědictví, a to pouze za podmínky, že pokračuje 10


v uskutečňování ekonomických činností zemřelého plátce (zůstavitele). V tomto případě není nutno provádět snížení uplatněného nároku na odpočet daně u obchodního majetku zemřelého plátce ve smyslu § 79a (viz komentář k tomuto paragrafu). 3. Jestliže by v těchto činnostech nepokračoval, je dědic povinen ke dni předcházejícímu dni přechodu daňové povinnosti zemřelého plátce snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který byl k tomuto dni obchodním majetkem zemřelého plátce a u kterého tento plátce uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část (viz komentář k § 79c). 33. V § 6e se odstavec 2 zrušuje. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2. K bodu 33 Obsah tohoto odstavce byl přesunut do odstavce prvního (viz výše), a proto byl vypuštěn. 34. V § 6g se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 35. V nadpisu § 7 se slova „a převodu nemovitosti“ zrušují. K bodu 35 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již v sobě zahrnuje i nemovité věci, se ve v názvu tohoto paragrafu již nově neuvádějí samostatně nemovité věci (nemovitosti). 36. V § 7 odst. 2 se slova „daňová povinnost“ nahrazují slovy „povinnost přiznat nebo zaplatit daň“. K bodu 36 Jedná se o terminologickou úpravu vyplývající z toho, že zákon o DPH zaměňoval pojem „daňová povinnost“ (viz § 3 daňového řádu) s jinými pojmy, v případě dovozu zboží ze třetí země s povinností přiznat daň (v případě plátce daně) nebo s povinností zaplatit daň (v případě neplátce, kdy daň při dovozu zboží stále ještě vyměřuje místně příslušný celní úřad). 37. V § 7 odst. 4 a 5 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 38. V § 7 odstavec 6 zní: „(6) Místem plnění při dodání nemovité věci je místo, kde se nemovitá věc nachází; v případě práva stavby je tímto místem místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.“. 11


K bodu 38 1. Tato změna navazuje na změny provedené novým občanským zákoníkem v oblasti nemovitostí. Jednak byl pojem „nemovitost“ nahrazen pojmem „nemovitá věc“ (viz § 498 odst.1 NOZ), jednak zavedl nový institut práva stavby (viz § 1240 a násl. NOZ). 2. Právo stavby je nehmotnou nemovitou věcí, ale pro účely DPH je považován za zboží (viz komentář k § 4 odst. 2). Proto muselo být nově v komentovaném ustanovení vymezeno místo plnění u práva stavby. 3. Obdobně jako u převodu nemovitých věcí je místo plnění navázáno na samotný pozemek, který je zatížen právem stavby. Jestliže se tedy bude právo stavby vztahovat ke stavbě na pozemku na území České republiky, bude převod takového práva vždy podléhat české DPH. Co se týče možností osvobození od daně při převodu práva stavby, viz komentář k § 56. 39. V § 7a odst. 2 se slova „podle odstavce 1 je“ nahrazují slovy „se pro účely odstavce 1 rozumí“. K bodu 39 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že definice pojmu „obchodník“ uvedená v komentovaném odstavci se použije pouze pro účely § 7 odstavce 1, tj. pro stanovení místa plnění při dodání zboží soustavami [viz § 4 odst. 4 písm. k)] obchodníkovi. 40. V § 8 odst. 4 písm. a) úvodní části ustanovení a v § 8 odst. 5 se slova „jiného než“ nahrazují slovy „odlišného od“. 41. V nadpisu § 10 se slovo „nemovitosti“ nahrazuje slovy „nemovité věci“. K bodu 41 Tato změna navazuje na změny provedené novým občanským zákoníkem v oblasti nemovitostí. Pojem „nemovitost“ byl nahrazen pojmem „nemovitá věc“ (viz § 498 odst. 1 NOZ). 42. V § 10 se slovo „nemovitosti“ nahrazuje slovy „nemovité věci“ a slovo „nemovitost“ se nahrazuje slovy „nemovitá věc“. K bodu 42 Tato změna navazuje na změny provedené novým občanským zákoníkem v oblasti nemovitostí. Pojem „nemovitost“ byl nahrazen pojmem „nemovitá věc“ (viz § 498 odst. 1 NOZ). 43. V § 10 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k právu stavby je místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.“. 12


K bodu 43 1. Tato změna navazuje na změny provedené novým občanským zákoníkem v oblasti nemovitostí. Nový občanský zákoník mimo jiné také zavedl nový institut práva stavby (viz § 1240 a násl. NOZ). 2. Právo stavby je nehmotnou nemovitou věcí, ale pro účely DPH je považováno za zboží (viz komentář k § 4 odst. 2 a § 7 odst. 6). 3. Proto byl doplněn nový odst. 2, který vymezuje místo plnění i u služeb vztahujících se k právu stavby. 44. V § 10c odst. 2 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 45. V § 10c odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „účely“ vkládají slova „stanovení místa plnění při poskytnutí stravovací služby podle“. K bodu 45 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že definice pojmů uvedených v komentovaném odstavci se použijí pouze pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí stravovacích služeb. 46. V § 10c odst. 3 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 47. V § 10d odst. 1 se za slovo „se“ vkládají slova „pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku“. K bodu 47 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že definice pojmu „krátkodobý nájem dopravního prostředku“ uvedená v komentovaném odstavci se použije pouze pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku. 48. V § 10f odst. 3 úvodní části ustanovení se slova „odstavců 1 a 2“ nahrazují slovy „stanovení místa plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani“. K bodu 48 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že definice pojmů uvedených v komentovaném odstavci se použijí pouze pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani.

13


49. V nadpisu § 10g a v § 10g písm. b) se za slovo „movité“ vkládá slovo „hmotné“. K bodu 49 Změna navazuje na novou definici „věci“ v § 489 a následujících NOZ, kdy se věcí rozumí jak věci hmotné, tak věci nehmotné (§ 496 NOZ), movité a nemovité věci (§ 498 NOZ). Proto bylo nutné upřesnit, že se dané ustanovení vztahuje na práci na movité hmotné věci, a nikoliv na práci na movité nehmotné věci. 50. V § 10h odst. 1 se písmeno d) zrušuje. K bodu 50 1. Obsah tohoto ustanovení byl přesunut na konec odstavce 1, kam odkazem na předchozí písmena tohoto odstavce náleží. Zároveň došlo k jeho terminologické úpravě. 2. Tato změna navazuje na nové chápání pojmu „závazek“ v novém občanském zákoníku, která nově závazkem rozumí určitý smluvní vztah, ze kterého má věřitel vůči dlužníku práva na určité plnění a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu splnit (viz § 1721 a násl. NOZ). Proto bylo nutno termín „přijetí závazku“ nahradit přesnějším pojmem „zavázání se k povinnosti“. Dosavadní písmena e) až k) se označují jako písmena d) až j). 51. V § 10h odst. 1 písm. g) se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 52. V § 10h se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno k), které zní: „k) zavázání se k povinnosti zdržet se zcela nebo zčásti uskutečňování ekonomické činnosti nebo práva uvedených v písmenech a) až j).“. K bodu 52 Viz komentář k bodu 50. 53. V § 11 odst. 2 se slova „jiném členském státě, než“ nahrazují slovy „členském státě odlišném od členského státu,“. 54. V § 12 odst. 1 a 2 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“.

14


55. V nadpisu § 13 se slova „a převod nemovitosti“ zrušují. K bodu 55 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již v sobě zahrnuje i nemovité věci, se ve v názvu tohoto paragrafu již nově neuvádějí samostatně nemovité věci (nemovitosti). 56. V § 13 odst. 1 se věta druhá zrušuje. K bodu 56 K vypuštění definice převodu a přechodu nemovitosti dochází z důvodu zahrnutí nemovité věci pod pojem „zboží“ [viz § 4 odst. 2 písm. a)] a zahrnutí převodu či přechodu nemovité věci pod dodání zboží podle § 2 odst. 1 písm. a). 57. V § 13 odst. 2 se slova „je dodání“ nahrazují slovy „se pro účely tohoto zákona rozumí dodání“. K bodu 57 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že definice pojmu „dodání zboží do jiného členského státu“ uvedená v komentovaném odstavci se použije pouze pro účely tohoto zákona. 58. V § 13 odst. 3 úvodní části ustanovení se slova „nebo převod nemovitosti“ zrušují. K bodu 58 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již v sobě pro účely DPH zahrnuje i nemovité věci, se v komentovaném ustanovení nově neuvádějí samostatně nemovité věci (nemovitosti). 59. V § 13 odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „se“ doplňují slova „pro účely tohoto zákona“. K bodu 59 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že v tomto ustanovení vymezená plnění se považují za dodání zboží pouze pro účely tohoto zákona.

15


60. V § 13 odst. 3 písmeno d) zní: „d) přenechání zboží vlastníkem k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastník užívaného zboží převede vlastnické právo k němu na jeho uživatele.“. K bodu 60 1. Tato změna navazuje na přijetí nového občanského zákoníku, který mimo jiné zavádí vedle nájmu i pojem „pacht“. Důvodová zpráva k této změně rovněž odkazuje na zavedení nového pojmu „finanční leasing“ v zák. o daních z příjmů (viz § 21d zák. o daních z příjmů). Vzhledem k textaci důvodové zprávy a definici „finančního leasingu“ v zákoně o daních příjmů je zřejmé, že zákonodárce neměl v úmyslu jakkoli věcně měnit vymezení tzv. pravého finančního leasingu definovaného komentovaným ustanovením, u něhož vzniká povinnost přiznat daň již ve vazbě na přenechání zboží k užívání nájemci. 2. Definice finančního leasingu obsažená v odst. 1 § 21d zákona o daních z příjmů je totiž širší a rozumí se jí přenechání věci vlastníkem k užití uživateli za úplatu, pokud je při vzniku smlouvy a) ujednáno, že po uplynutí sjednané doby převede vlastník užívané věci vlastnické právo k ní za kupní cenu nebo bezúplatně na uživatele věci, b) ujednáno právo uživatele na převod podle písm. a). Znění písm. a) tohoto ustanovení obsahově odpovídá definici tzv. pravého finančního leasingu pro účely zákona o DPH, kdežto písm. b), tedy varianta, kdy je sjednána opce nájemce na koupi předmětu leasingu, již nebylo do definice pro účely DPH převzato. 3. Skutečnost, že nedošlo k věcné změně tohoto ustanovení v tom smyslu, že i nadále je podmínkou pro uplatnění tohoto ustanovení povinnost nájemce nabýt vlastnické právo k danému zboží, podporuje i skutečnost, že zákonné opatření neobsahuje žádné přechodné ustanovení týkající se finančního leasingu. Rozšíření okruhu případů spadajících pod tzv. pravý finanční leasing i na případy, kdy má nájemce právo, a nikoli povinnost nabýt vlastnické právo, by navíc s ohledem na to, že se jedná i po rekodifikaci soukromého práva, jež vyvolalo nutnost přijmout zákonné opatření Senátu, o smlouvu inominátní, nebylo ústavní měnit na základě zákonného opatření. To totiž může být přijímáno pouze ve věcech, které nesnesou odkladu, tj. ve věcech, které bylo nutné upravit s ohledem na nový občanský zákoník. Na druhou stranu, zřejmě nedopatřením se však nově toto ustanovení aplikuje pouze v případě, že jednou ze smluvních stran uzavřené smlouvy je vlastník daného zboží, toto ustanovení se tudíž nevztahuje na „podnájem“. Tuto změnu nelze dle našeho názoru překlenout odkazem ani na smysl zákona či úmysl zákonodárce, byť se s tímto názorem pracovníků finanční správy lze setkat. 4. Podotýkáme nicméně, že do budoucna lze očekávat posun ve vymezení pravého finančního leasingu s ohledem na nejnovější judikaturu ESD (C-118/11, Eon), z něhož citujeme. (40) V případě, že smlouva o leasingu týkající se motorového vozidla tedy stanoví, že vlastnické právo k uvedenému vozidlu bude převedeno na nájemce po ukončení platnosti smlouvy nebo že nájemce má základní vlastnosti vlastníka uvedeného vozidla, zejména že je na něj převedena většina požitků a rizik spojených s právním vlastnictvím tohoto vozidla a že současná hodnota

16

Aktualizace k 1. lednu 2014 splátek je prakticky totožná s prodejní hodnotou zboží, musí být plnění považováno za nabytí investičního majetku.

61. V § 13 odst. 4 úvodní části ustanovení se slova „nebo převod nemovitosti“ zrušují. K bodu 61 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již v sobě pro účely DPH zahrnuje i nemovité věci, se v komentovaném ustanovení nově neuvádějí samostatně nemovité věci (nemovitosti). 62. V § 13 odst. 4 písm. c) se slova „podílu8) nebo podílu na likvidačním zůstatku9)“ nahrazují slovy „podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku“. Poznámky pod čarou č. 8 a 9 se zrušují. K bodu 62 Jedná se o terminologickou úpravu navazující na nový ZOK, který používá pro obchodní společnost a družstvo souhrnný název obchodní korporace (viz § 1 ZOK). 63. V § 13 odst. 4 písmeno d) zní: „d) při zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve společnosti bezúplatné přenechání 1. zboží, které je ve vlastnictví daného společníka, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku, 2. toho, co by společník získal při zániku společnosti nebo při zániku členství v nepeněžité podobě ve hmotném majetku, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku,“. K bodu 63 1. Jedná se o terminologickou změnu navazující na novou terminologii nového občanského zákoníku, který nahradil dříve používaný pojem „sdružení“ pojmem „společnost“ (§ 2716 a násl. NOZ). Účastník sdružení je nově nazýván „společníkem společnosti“. 2. Bohužel nebyla opravena zřejmá chyba. Zákon totiž nerozlišuje, zda u zboží byl při jeho pořízení uplatněn nárok na odpočet či nikoliv, a tak nutí plátce ke zdanění bezúplatných plnění i v případě, že nárok na odpočet daně na vstupu u zboží, jež bylo bezúplatně poskytnuto, nebyl uplatněn.

17


64. V § 13 odst. 4 písmeno e) zní:

„e) vložení nepeněžitého vkladu do obchodní korporace ve hmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho části odpočet daně, s výjimkou vložení hmotného majetku, který je součástí vkladu obchodního závodu; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění povinnosti přiznat daň společně a nerozdílně,“.

K bodu 64 Do tohoto písmene bylo přesunuto ustanovení obsažené doposud v písm. f) téhož odstavce komentovaného paragrafu. Zároveň došlo k terminologickým úpravám navazujícím na nové pojmy používané v ZOK. 65. V § 13 odst. 4 se písmeno f) zrušuje. Dosavadní písmeno g) se označuje jako písmeno f). K bodu 65 Viz komentář k bodu 64. 66. V § 13 odst. 6 větách první a třetí a v § 13 odst. 7 úvodní části ustanovení se za slovo „se“ doplňují slova „pro účely tohoto zákona“. K bodu 66 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že vymezení pojmu „přemístění obchodního majetku“ se použije pouze pro účely tohoto zákona. 67. V § 13 odst. 8 úvodní část ustanovení zní: „Za dodání zboží se však pro účely tohoto zákona nepovažuje“. K bodu 67 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou defi nicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již v sobě pro účely DPH zahrnuje i nemovité věci, se v komentovaném ustanovení nově neuvá dějí samostatně nemovité věci (nemovitosti). Zároveň došlo k legislativně technickému upřesnění, že vymezení plnění, která nejsou považována za dodání zboží, se použije pouze pro účely tohoto zákona. 68. V § 13 odst. 8 písmeno a) zní: „a) pozbytí obchodního závodu, pokud se jedná o hmotný majetek,“. K bodu 68 Jedná se o terminonologickou změnu navazující na nový občanský zákoník, který nahradil pojem „podnik“ pojmem „obchodní závod“. Zároveň jsou pojmy „prodej“ či „vklad“ 18


používané v zákoně do konce roku 2013 nahrazeny obecnými pojmy „nabytí“ či „pozbytí“ obchodního závodu. Jak vyplývá z nového § 4b odst. 1, a i nadále se budou ustanovení týkající se podniku, resp. obchodního závodu, vztahovat i na část obchodního majetku. 69. V § 14 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „nebo převodem nemovitosti“ zrušují. K bodu 69 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již v sobě pro účely DPH zahrnuje i nemovité věci, se v komentovaném ustanovení nově neuvádějí samostatně nemovité věci (nemovitosti). 70. V § 14 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „se rozumí“ nahrazují slovy „se pro účely tohoto zákona rozumí“. K bodu 70 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že pojmy vymezené v tomto odstavci se považují za služby pouze pro účely tohoto zákona. 71. V § 14 odst. 1 písmena a) a b) znějí: „a) pozbytí nehmotné věci, b) přenechání zboží k užití jinému,“. K bodu 70 Jedná se o terminologické změny navazující na nový občanský zákoník. Jak vyplývá z důvodové zprávy, změna v písmeni a) vychází z nového chápání práva zakotveného v novém občanském zákoníku, který právo v § 496 odst. 2 prohlašuje za věc nehmotnou. Dále zde byl využit obecný pojem „pozbytí věci“, který je obecnějším pojmem než pouhý převod práva. Do písmena b) je promítnut obecný pojem „přenechání věci k užití jinému“, který využívá nový občanský zákoník (viz § 2189 a násl. NOZ). 72. V § 14 odst. 1 písm. d) se slova „přijetí závazku“ nahrazují slovy „zavázání se k povinnosti“. K bodu 72 Tato změna navazuje na nové vymezení pojmu „závazek“ v novém občanském zákoníku, který nově závazkem rozumí určitý smluvní vztah, ze kterého má věřitel vůči dlužníku práva na určité plnění a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu splnit (viz §1721 a násl. NOZ). Proto bylo nutno termín „přijetí závazku“ nahradit přesnějším pojmem „zavázání se k povinnosti“. 19


73. V § 14 odst. 2 úvodní části ustanovení a v § 14 odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „se“ vkládají slova „pro účely tohoto zákona“. K bodu 73 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že pojmy vymezené v tomto odstavci se považují za služby pouze pro účely tohoto zákona. 74. V § 14 odst. 3 písm. b) se za slova „vypořádacího podílu“ vkládají slova „na obchodní korporaci“. K bodu 74 Jedná se o terminologickou změnu navazující na ZOK, který používá pro obchodní společnost a družstvo souhrnný název obchodní korporace (viz § 1 odst. 1 ZOK). 75. V § 14 odst. 3 písmeno c) zní: „c) při zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve společnosti bezúplatné přenechání 1. nehmotného majetku, který je ve vlastnictví daného společníka, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku, 2. toho, co by společník získal při zániku společnosti nebo při zániku členství v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku,“. K bodu 75 1. Jedná se o terminologickou změnu navazující na novou terminologii nového občanského zákoníku, který nahradil dříve používaný pojem „sdružení“ pojmem „společnost“ (§ 2716 a násl. NOZ). Účastník sdružení je nově nazýván „společníkem společnosti“. 2. Ani v případě bezúplatně poskytnutých služeb nebyla odstraněna chyba, stejně jako v § 13 odst. 4 písm. d) (viz komentář k tomuto ustanovení). 76. V § 14 odst. 3 se písmeno d) zrušuje. Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno d). K bodu 76 Do tohoto písmene bylo přesunuto ustanovení obsažené doposud v písm. e) téhož odstavce komentovaného paragrafu. Zároveň došlo k terminologickým úpravám navazujícím na nové pojmy používané v ZOK.

20


77. V § 14 odst. 3 písmeno d) zní: „d) vložení nepeněžitého vkladu do obchodní korporace v nehmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho části odpočet daně, s výjimkou vkladu obchodního závodu; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění povinnosti přiznat daň společně a nerozdílně.“. K bodu 77 Viz komentář k bodu 77. 78. V § 14 odst. 5 úvodní části ustanovení se za slovo „však“ vkládají slova „pro účely tohoto zákona“. K bodu 78 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že vymezení plnění, která nejsou považována za služby, se použije pouze pro účely tohoto zákona. 79. V § 14 odst. 5 písmeno a) zní: „a) pozbytí obchodního závodu,“. K bodu 79 Jedná se o terminologickou změnu navazující na nový občanský zákoník, který nahradil pojem „podnik“ pojmem „obchodní závod“. Zároveň jsou pojmy „prodej“ či „vklad“ používané v zákoně do konce roku 2013 nahrazeny obecnými pojmy „nabytí“ či „pozbytí“ obchodního závodu. Jak vyplývá z nového § 4b odst. 1 zákona, a i nadále se budou ustanovení týkající se podniku, resp. obchodního závodu, vztahovat i na část obchodního majetku. 80. V § 16 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „tuzemska nebo do jiného členského státu“ nahrazují slovy „členského státu od něj odlišného“. K bodu 80 Jedná se o terminologickou úpravu. 81. V § 16 odst. 2 úvodní části ustanovení se za slovo „se“ vkládají slova „pro účely tohoto zákona“. K bodu 81 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že vymezení plnění, která nejsou považována za pořízení zboží z jiného členského státu, se použije pouze pro účely tohoto zákona.

21


82. V § 16 odst. 3 se slova „jiného členského státu, než ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava“ nahrazují slovy „členského státu odlišného od členského státu ukončení odeslání nebo přepravy“. K bodu 82 Jedná se o terminologickou úpravu. 83. V § 16 odst. 3 větě první, § 16 odst. 4 a v § 16 odst. 5 úvodní části ustanovení se za slovo „se“ vkládají slova „pro účely tohoto zákona“. K bodu 83 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že právní fikce uvedené v těchto ustanoveních se použijí pouze pro účely tohoto zákona. 84. V nadpisu § 17 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 85. V § 17 odstavec 2 zní: „(2) Prodávajícím se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží, která není osvobozenou osobou.“. K bodu 85 Tato změna souvisí s vymezením nového pojmu „jiný členský stát“ v § 3 odst. 1 písm. c) (viz komentář k tomuto ustanovení). Zároveň došlo k upřesnění, že definice prodávajícího platí pouze pro účely třístranného obchodu. 86. V § 17 odst. 3 se slovo „je“ nahrazuje slovy „se pro účely třístranného obchodu rozumí“ a slovo „a“ se zrušuje. K bodu 86 Tímto bodem došlo k upřesnění, že definice kupujícího platí pouze pro účely třístranného obchodu. 87. V § 17 odstavec 4 zní: „(4) Prostřední osobou se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě odlišném od členského státu prodávajícího a členského státu kupujícího, která a) není osvobozenou osobou a b) pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě.“. 22


K bodu 87

Jedná se o terminologickou změnu vyzvanou zavedením pojmu „jiný členský stát“, který byl v tomto ustanovení ve znění platném do 31. prosince 2013 obsažen. Počínaje 1. lednem 2014 se jiným členským státem rozumí jakýkoli členský stát EU s výjimkou České republiky. Z toho důvodu dochází dle důvodové zprávy k legislativně technické přeformulaci tohoto ustanovení, neboť se zde jedná o jakýkoli členský stát v duchu § 3 odst. 1 písm. b), tudíž i o Českou republiku. 88. V § 17 odst. 5 se slova „ukončení odeslání nebo přepravy zboží a uplatní“ nahrazují slovy „kupujícího a uplatnit“. K bodu 88 Jedná se o legislativně technickou úpravu. 89. V § 17 odst. 7 úvodní části ustanovení se slovo „registrovaná“ nahrazuje slovy „osobou registrovanou“. K bodu 89 Jedná se o legislativně technickou úpravu. 90. V nadpisu § 19 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 91. V § 19 odst. 4 větě první se slovo „registrovaná“ nahrazuje slovy „osobou registrovanou“. K bodu 91 Jedná se o legislativně technickou úpravu. 92. V § 19 odst. 4 větě druhé se slova „registrovaná k dani“ nahrazují slovy „osobou registrovanou k dani v jiném členském státě“. K bodu 92 Jedná se o legislativně technickou úpravu. 93. V § 19 odst. 4 větě třetí se slovo „registrovaná“ nahrazuje slovy „osobou registrovanou“. K bodu 93 Jedná se o legislativně technickou úpravu. 23


94. V § 20 odst. 1 se za slovo „se“ vkládají slova „pro účely tohoto zákona“. K bodu 94 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že vymezení dovozu zboží uvedené v tomto ustanovení se použijí pouze pro účely tohoto zákona. 95. V § 20 odst. 1 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 96. V § 20 odst. 2 se za slovo „považuje“ vkládá slovo „také“. K bodu 96 Jedná se o legislativně technickou úpravu, která jasněji stanovuje vzájemný vztah odstavce 1 a 2. 97. V § 20 odst. 3 se slovo „považuje“ nahrazuje slovy „pro účely tohoto zákona považuje také“. K bodu 97 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že tato úprava platí pouze pro účely tohoto zákona. 98. V § 20 odst. 3 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 99. Nadpis dílu 4 zní: „Uskutečnění plnění a vznik povinnosti daň přiznat nebo zaplatit“. K bodu 99 Změna byla provedena z toho důvodu, že zákon doposud chybně používal pojem „daňová povinnost“ v ustanoveních, která se týkala „pouze“ povinnosti přiznat daň nebo zaplatit daň, zatímco „daňová povinnost“ ve smyslu § 3 daňového řádu je tvořena celým souborem povinností spočívajících v právech a povinnostech daňového subjektu spočítat si, přiznat a ve stanovené lhůtě zaplatit daň, popř. strpět její vymožení, nebo za zákonem daných podmínek uplatnit nárok vůči veřejnému rozpočtu. 100. V nadpisu § 21 se slova „ , poskytnutí služby a převodu nemovitosti“ nahrazují slovy „a poskytnutí služby“. K bodu 100 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již 24


v sobě zahrnuje i nemovité věci, se ve v názvu tohoto paragrafu již nově neuvádějí samostatně nemovité věci (nemovitosti). 101. V § 21 odst. 1 se slova „na výstupu“ zrušují. K bodu 101 1. Jak vyplývá z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, tato změna navazuje na definici pojmu „daň“ dle § 2 odst. 3 a 4 daňového řádu, kdy smyslem tohoto ustanovení je skutečnost, že plátce je povinen přiznat daň, a nikoliv jen daň na výstupu. 2. Daň na výstupu je definována v § 4 odst. 1 písm. c) v tom smyslu, že se jedná o daň „uplatněnou“ plátcem. Jestliže by tedy plátce neuplatnil daň, nejednalo by se při jazykovém výkladu o daň na výstupu, a tudíž by se na ni nevztahovala ustanovení komentovaného paragrafu. 102. Poznámka pod čarou č. 15 se zrušuje, a to včetně odkazu na poznámku pod čarou. 103. V § 21 odst. 2 písm. d) se slova „vzniku práva užívat zboží nájemcem při dodání zboží“ nahrazují slovy „přenechání zboží k užívání“. K bodu 103 1. Tato změna navazuje na přijetí nového občanského zákoníku, který mimo jiné zavádí vedle nájmu i pojem „pacht“, a související změny § 13 odst. 3 písm. d) zákona o DPH (viz komentář k tomuto ustanovení). 104. V § 21 odstavec 3 zní: „(3) Při dodání nemovité věci se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem předání nemovité věci nabyvateli do užívání nebo dnem doručení vyrozumění, ve kterém je uveden den zápisu změny vlastnického práva, a to tím dnem, který nastane dříve. Při přenechání nemovité věci k užívání podle § 13 odst. 3 písm. d) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem přenechání nemovité věci k užívání.“. K bodu 104 1. Jedná se o terminologickou změnu navazující na nový občanský zákoník, který pojem „nemovitosti“ nahradil pojmem „nemovité věci“, a zároveň na nový § 4 odst. 2 zákona o DPH, který obsahuje novou definici zboží pro účely DPH a který za zboží považuje i nemovité hmotné věci. 2. Jelikož od 1. ledna 2014 katastrální úřad zasílá účastníkům transakce pouze vyrozumění o změně vlastnického práva, byl den „doručení listiny, ve které je uvedeno datum právních účinků vkladu do katastru nemovitostí“, nahrazen dnem doručení vyrozumění, ve kterém je uveden den zápisu změny vlastnického práva. 25


105. V § 21 odst. 4 písm. b) se slova „převodu práva nebo k poskytnutí práva k využití“ nahrazují slovy „pozbytí nehmotné věci nebo přenechání zboží k užití jinému“. K bodu 105 Jedná se o terminologické změny navazující na nový občanský zákoník, který právo v § 496 odst. 2 prohlašuje za věc nehmotnou. Dále zde byl využit obecný pojem „pozbytí věci“, který je obecnějším pojmem než pouhý „převod práva“, a obecný pojem „přenechání věci k užití jinému“, který využívá nový občanský zákoník [viz komentář k § 14 odst. 2 písm. a) a b)]. 106. V § 21 odst. 5 písm. a) se slova „a předání“ zrušují. K bodu 106 Okamžik uskutečnění zdanitelného plnění na základě smlouvy o dílo je nově navázán pouze na den převzetí. Jestliže by z nějakého důvodu došlo k časovému nesouladu mezi převzetím a předáním díla, byl by pro stanovení dne uskutečnění zdanitelného plnění rozhodný den převzetí. 107. V § 21 odst. 5 písmeno e) zní: „e) dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva k nepeněžitému vkladu, popřípadě jiných práv k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 3,“. K bodu 107 Jedná se o terminologickou úpravu navazující na nový občanský zákoník, který nahradil pojem „nemovitost“ pojmem „nemovitá věc“. 108. V § 21 odst. 5 písm. f) se slova „přechází vlastnické právo, popřípadě jiná práva“ nahrazují slovy „dochází k pozbytí vlastnického práva, popřípadě jiných práv“. K bodu 108 Jedná se o terminologickou úpravu. 109. V § 21 odst. 5 písm. f) se za slova „vypořádacího podílu“ vkládají slova „na obchodní korporaci“. K bodu 109 Jedná se o terminologickou změnu navazující na zákon o obchodních korporacích, který používá pro obchodní společnost a družstvo souhrnný název obchodní korporace (viz § 1 odst. 1 ZOK).

26


110. V § 21 odst. 5 písm. f) se slovo „nemovitosti“ nahrazuje slovy „nemovité věci“. K bodu 110 Jedná se o terminologickou úpravu navazující na nový občanský zákoník, který nahradil pojem „nemovitost“ pojmem „nemovitá věc“. 111. V § 21 odst. 7 se slovo „g)“ nahrazuje slovem „f)“. K bodu 111 Legislativně technická změna, která navazuje na zrušení § 13 odst. 4 písm. f) a následné přejmenování zbývajících písmen. 112. V § 21 odst. 10 se slova „nájmů pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor osvobozených“ nahrazují slovy „nájmu nemovité věci osvobozeného“. K bodu 112 Tato změna navazuje na nový občanský zákoník, který pojem „nemovitost“ nahrazuje pojmem „nemovitá věc“ (viz § 498 odst. 1 NOZ). Co se týče vymezení nemovitých věcí osvobozených od daně v případě jejich nájmu, viz komentář k § 56 a 56a. 113. V nadpisu § 23 se za slovo „přiznat“ vkládají slova „nebo zaplatit“. K bodu 113 Vzhledem k tomu, že v případech dovozů zboží pro neplátce vyměřuje celní úřad i samotnou daň, doplňuje se v nadpisu komentovaného ustanovení, že vymezuje i okamžik, kdy je daná osoba povinná daň zaplatit. 114. V § 23 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „daňová povinnost“ nahrazují slovy „povinnost přiznat nebo zaplatit daň“. K bodu 114 Změna byla provedena z toho důvodu, že zákon doposud chybně používal pojem „daňová povinnost“ i v ustanoveních, která se týkala „pouze“ povinnosti přiznat daň nebo zaplatit daň, zatímco „daňová povinnost“ ve smyslu § 3 daňového řádu je tvořena celým souborem povinností spočívajících v právech a povinnostech daňového subjektu spočítat si, přiznat a ve stanovené lhůtě zaplatit daň, popř. strpět její vymožení, nebo za zákonem daných podmínek uplatnit nárok vůči veřejnému rozpočtu. Stejně tomu tak bylo i v případě dovozu.

27


115. V § 23 odst. 2 se slova „Daňová povinnost“ nahrazují slovy „Povinnost zaplatit daň“. K bodu 115 Viz komentář k bodu 114. 116. V § 25 odst. 1 se slova „k datu“ nahrazují slovy „ke dni“. K bodu 116 Legislativně technická změna, která nahrazuje pojem „datum“ pojmem „den“ tak, aby pojem „den“ byl konzistentně používán v celém textu zákona. 117. V § 27 odst. 1 se slova „ , převodu nemovitosti“ zrušují. K bodu 117 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již v sobě zahrnuje i nemovité věci, se ve výčtu poskytovaných plnění již nově neuvádějí samostatně nemovité věci (nemovitosti). 118. V § 27 odst. 2 písm. a) se slovo „jiném, než“ nahrazuje slovy „odlišném od členského státu,“. 119. V § 28 odst. 1 písm. a) se slova „ , převodu nemovitosti“ zrušují. K bodu 119 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již v sobě zahrnuje i nemovité věci, se ve výčtu poskytovaných plnění již nově neuvádějí samostatně nemovité věci (nemovitosti). 120. V § 28 odst. 1 písm. e) se slova „až e)“ nahrazují slovy „a d)“. K bodu 120 Legislativně technická změna související se zrušením § 14 odst. 3 písm. d) a přejmenováním zbývajících písmen.

28


121. V § 29 odst. 4 písm. a) se slova „a příjmení, popřípadě název“ zrušují. K bodu 121 Navrhovaná legislativně technická změna navazující na § 77 NOZ, dle kterého se jménem člověka rozumí osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí, a na § 132 odst. 1 NOZ, dle kterého se jménem právnické osoby rozumí její název. 122. V § 29 odst. 4 písm. b) se slova „a příjmení nebo názvu“ zrušují. K bodu 122 Viz komentář k bodu 121. 123. V § 31 písm. b) se slova „nebo smlouvy o nájmu podniku“ zrušují. K bodu 123 Dle důvodové zprávy k tomuto ustanovení došlo k vypuštění pojmu „smlouvy o nájmu podniku“ z důvodu nadbytečnosti. V případě splnění náležitostí stanovených v § 31 je splátkový kalendář daňovým dokladem i v případě pachtovní smlouvy na obchodní závod. 124. V § 32 odst. 1 se slova „f) a g)“ nahrazují slovy „e) a f)“. K bodu 124 Legislativně technická změna související se zrušením § 14 odst. 3 písm. d) a přejmenováním zbývajících písmen. 125. V § 33 odst. 1 písm. a) se slova „daňová povinnost“ nahrazují slovy „povinnost přiznat nebo zaplatit daň“. K bodu 125 Změna byla provedena z toho důvodu, že zákon doposud chybně používal pojem „daňová povinnost“ i v ustanoveních, která se týkala „pouze“ povinnosti přiznat daň nebo zaplatit daň, zatímco „daňová povinnost“ ve smyslu § 3 daňového řádu je tvořena celým souborem povinností spočívajících v právech a povinnostech daňového subjektu spočítat si, přiznat a ve stanovené lhůtě zaplatit daň, popř. strpět její vymožení, nebo za zákonem daných podmínek uplatnit nárok vůči veřejnému rozpočtu. 126. V § 33a písm. a) se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“.

29


127. V § 34 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „lhůty“ nahrazuje slovem „doby“. K bodu 127 Jedná se o terminologickou změnu s cílem důsledně rozlišovat pojmy „doba“ a „lhůta“ používané v novém občanském zákoníku. Lhůtou se podle nového občanského zákoníku rozumí čas vymezený určité osobě, aby si projevem vůle zachovala právo nebo splnila povinnost. V případě, že lhůta není dodržena, právo zaniká, nebo následuje sankce za nesplnění povinnosti. Ve všech ostatních případech pak jde o dobu. Dobou se tedy rozumí časový úsek, jehož uplynutím zaniká právo nebo povinnost bez dalšího, aniž je potřeba projevu vůle k vyvolání tohoto právního následku. 128. V § 36 odst. 3 písm. a) se slova „cla, dávky nebo poplatky“ nahrazují slovy „poplatky nebo jiná obdobná peněžitá plnění“. K bodu 128 Jedná se o terminologickou změnu s cílem sjednotit textaci zákona s terminologií používanou ve většině právních předpisů právního řádu. 129. V § 36 odst. 3 se písmena b) a c) zrušují. Dosavadní písmena d) až g) se označují jako písmena b) až e). K bodu 129 Ustanovení dosavadních písmen b) a c) komentovaného odstavce byla vypuštěna pro nadbytečnost, jelikož spotřební daně a energetické daně jsou zahrnuty do základu daně pro DPH již v § 36 odst. 3 písm. a). Základ daně u zboží podléhajícího spotřební dani je i nadále podrobněji ošetřeno v § 41. 130. V § 36 odst. 4 se za slovo „se“ vkládají slova „pro účely základu daně“. K bodu 130 Jedná se o legislativně technické upřesnění, že vymezení vedlejších výdajů uvedené v tomto ustanovení se použije pouze pro účely tohoto zákona. 131. V § 36 odst. 5 se slova „k datu“ nahrazují slovy „ke dni“. K bodu 131 Legislativně technická změna s cílem sjednotit používání pojmu „den“ v celém textu zákona.

30


132. V § 36 odst. 6 písm. a) se slovo „f)“ nahrazuje slovem „e)“. K bodu 132 Legislativně technická změna související se zrušením § 13 odst. 4 písm. e) a přejmenováním zbývajících písmen [viz komentář k § 14 odst. 3 písm. d)]. 133. V § 36 odst. 6 písm. a) se slova „nebo nemovitosti“, slova „nebo obdobné nemovitosti“ a slova „nebo nemovitost“ zrušují. K bodu 133 V návaznosti na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v novém občanském zákoníku (viz komentář k § 4 odst. 2 zákona o DPH), kdy pojem zboží již v sobě zahrnuje i nemovité věci, se ve výčtu poskytovaných plnění již nově neuvádějí samostatně nemovité věci (nemovitosti). 134. V § 36 odst. 6 písm. a) se slova „nebo převod nemovitosti“ zrušují. K bodu 134 Viz komentář k bodu 133. 135. V § 36 odst. 7 se slova „ , převod nemovitosti“ zrušují. K bodu 135 Viz komentář k bodu 133. 136. V § 36 odst. 7 se slova „zjištěných podle zvláštního právního předpisu25)“ nahrazují slovy „určených podle právních předpisů upravujících oceňování majetku“ a slovo „zjištěných“ se nahrazuje slovem „určených“. K bodu 136 Jedná se o terminologickou změnu, která navazuje na změnu terminologie v zákoně č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. 137. V § 36 odst. 10 se slovo „g)“ nahrazuje slovem „f)“. K bodu 137 Legislativně technická změna související se zrušením § 13 odst. 4 písm. e) a přejmenováním zbývajících písmen [viz komentář k § 14 odst. 3 písm. d)].

31


138. V § 36 odst. 10 se slova „zjištěná podle zvláštního právního předpisu26) o“ nahrazují slovy „určená podle právních předpisů upravujících“. K bodu 138 Terminologická změna navazující na změnu terminologie v zákoně č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Poznámka pod čarou č. 26 se zrušuje. 139. V § 36a odst. 1 a 2 se slova „zjištěná k datu“ nahrazují slovy „určená ke dni“. K bodu 139 Legislativně technická změna s cílem sjednotit používání pojmu „den“ v celém textu zákona. 140. V § 36a odst. 3 písmeno d) zní: „d) společníci téže společnosti, jsou-li plátci.“. K bodu 140 Jedná se o terminologickou změnu navazující na novou terminologii nového občanského zákoníku, který nahradil dříve používaný pojem „sdružení“ pojmem „společnost“ (§ 2716 a násl. NOZ). 141. V nadpisu § 37 se slova „ , převodu nemovitosti“ zrušují. K bodu 141 Změna navazuje na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v NOZ (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již v sobě zahrnuje i nemovité věci. 142. V § 38 odst. 1 písm. b) se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 143. V § 38 odst. 2 větě první se za slovo „se“ vkládají slova „pro účely odstavce 1“. K bodu 143 Změna provedena z důvodu upřesnění. 144. V § 38 odst. 3 písm. b) až d) se slova „zjištěné podle zvláštního právního předpisu25)“ nahrazují slovy „určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku“. 32


145. V § 41 odst. 1 se slova „podle zvláštního právního předpisu24)“ zrušují. K bodu 145 Došlo k odstranění nadbytečného odkazu. 146. V § 42 odst. 1 písm. d) se slova „nebo převodu nemovitosti“ zrušují. K bodu 146 Změna navazuje na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v NOZ (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již v sobě zahrnuje i nemovité věci. 147. V § 42 odst. 3 písm. a) a b) se slova „nebo svoji daňovou povinnost“ zrušují. K bodu 147 Legislativně technická změna. 148. V § 42 odst. 3 písm. b) se slova „ , která není založena nebo zřízena za účelem podnikání“ nahrazují slovy „nepovinná k dani“. K bodu 148 Změna z důvodu sjednocení pojmů. 149. V § 42 odst. 6 se slova „nebo převodu nemovitosti“ zrušují. K bodu 149 Změna navazuje na nové vymezení pojmu „zboží“ pro účely DPH související s novou definicí věci v NOZ (viz komentář k § 4 odst. 2), kdy pojem zboží již v sobě zahrnuje i nemovité věci. 150. V § 42 odst. 6 se slovo „data“ nahrazuje slovem „dne“. K bodu 150 Jedná se o legislativně technickou změnu, kdy se nahrazuje pojem „datum“ pojmem „den“ tak, aby pojem „den“ byl konzistentně používán v celém textu zákona. 151. V § 42 odst. 6 se slova „nabytí zboží nebo nemovitosti nájemcem“ nahrazují slovy „převedení vlastnického práva na uživatele“. 33


K bodu 151 Tato změna pouze reaguje na úpravu formulace § 13 odst. 3 písm. d). 152. V § 43 odst. 1 se slova „uplatnila a“ zrušují. K bodu 152 Zpřesnění textu spočívající v odstranění zavádějícího pojmu „uplatnila“, neboť rozhodující je, že plátce nebo identifikovaná osoba daň přiznala. 153. V § 43 odst. 1 se slova „nebo svoji daňovou povinnost“ zrušují. K bodu 153 Legislativně technická úprava. 154. V § 44 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „a zaplatit“ zrušují. K bodu 154 Legislativně technická úprava. 155. V § 44 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slova „tohoto plnění“ vkládá čárka. K bodu 155 Čistě gramatická úprava. 156. § 44 odst. 1 písm. c) bod 3 zní: „3. společníky téže společnosti, jsou-li plátci,“. K bodu 156 Jedná se o terminologickou změnu, která přizpůsobuje text ustanovení novému občanskému zákoníku, a to konkrétně nahrazení pojmu „sdružení společností“ (§ 2716 a násl. NOZ). 157. V § 44 odst. 6 se slova „a zaplatit“ zrušují a slovo „zaplacené“ se nahrazuje slovem „přiznané“. 158. V § 44 odst. 7 a 8 se slovo „zaplacenou“ nahrazuje slovem „přiznanou“ a slovo „zaplacené“ se nahrazuje slovem „přiznané“. K bodům 157 a 158 Legislativně technické úpravy. 34


159. V § 44 odst. 9 se slova „devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni uskutečnění původního“ nahrazují slovy „uplatněný u původního zdanitelného“. K bodu 159 Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti s úpravou provedenou v § 4 odst. 4 zákona o DPH účinného od 1. 1. 2013, jež umožňuje použít pro přepočet nejen kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, ale také poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou. 160. V § 45 odst. 1 písmeno a) zní: „a) označení osoby, která uskutečňuje plnění,“. 161. V § 45 odst. 1 písm. b) se slova „plátce, který“ nahrazují slovy „osoby, která“. K bodům 160 a 161 Došlo k rozšíření množiny osob, na které se toto ustanovení vztahuje. Nově se tak vztahuje nejen na plátce, ale na všechny osoby povinné k dani, které vystavily daňový doklad dle § 28. Zároveň je pro zjednodušení textu použit pojem „označení“ definovaný v § 29 odst. 4. 162. V § 45 odst. 1 písmena c) a d) znějí: „c) označení osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění, d) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,“. 163. V § 46 odst. 1 písmeno a) zní: „a) označení věřitele,“. 164. V § 46 odst. 1 písmeno c) zní: „c) označení dlužníka,“. K bodům 162 až 164 Pro zjednodušení textu byl použit pojem „označení“ definovaný v § 29 odst. 4. 165. V § 46 odst. 1 písm. h) a i) se slovo „datum“ nahrazuje slovem „den“. K bodu 165 Jedná se o legislativně technickou změnu, kdy se nahrazuje pojem „datum“ pojmem „den“ tak, aby pojem „den“ byl konzistentně používán v celém textu zákona. 35


166. V § 46 odst. 1 písmeno k) zní: „k) výši opravené daně,“. K bodu 166 Došlo k odstranění nadbytečného textu, který upravoval zaokrouhlení daně, jež vyplývá z § 37 odst. 1. 167. V § 46 odst. 2 písmeno a) zní: „a) označení věřitele,“. 168. V § 46 odst. 2 písmeno c) zní: „c) označení dlužníka,“. K bodům 167 až 168 Pro zjednodušení textu byl použit pojem „označení“ definovaný v § 29 odst. 4. 169. V § 46 odst. 2 písm. g) a h) se slovo „datum“ nahrazuje slovem „den“. K bodu 169 Viz bod 165. 170. V § 46 odst. 2 písmeno j) zní: „j) výši daně z přijaté úplaty.“. K bodu 170 Viz bod 166. 171. V § 47 se odstavec 5 zrušuje. Dosavadní odstavce 6 až 9 se označují jako odstavce 5 až 8. K bodu 171 S ohledem na zahrnutí nemovité věci pod pojem „zboží“ není třeba speciální ustanovení, které upravuje jakou sazbu daně u převodu nebo přechodu nemovitosti použít. Pro převod nebo přechod nemovitosti se totiž použije ustanovení § 47 odst. 3.

36


172. § 47a včetně nadpisu zní:

„§ 47a Předmět závazného posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění Předmětem závazného posouzení je určení, zda je zdanitelné plnění z hlediska sazby daně správně zařazeno do základní nebo snížené sazby daně podle § 47 odst. 1.“. 173. Za § 47a se vkládá nový § 47b, který včetně nadpisu zní: „§ 47b Žádost o závazné posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění (1) Generální finanční ředitelství vydá na žádost osoby rozhodnutí o závazném posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění. (2) V žádosti o vydání rozhodnutí podle odstavce 1 osoba uvede a) popis zboží nebo služby, jichž se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést jednu položku zboží nebo služby, b) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.“. K bodům 172 a 173 Ustanovení upravující závazné posouzení bylo z legislativně technických důvodů upraveno tak, aby bylo formálně shodné se závazným posouzením dle § 92f. 174. V § 48a se odstavec 2 zrušuje. Dosavadní odstavce 3 až 8 se označují jako odstavce 2 až 7. K bodu 174 Pro nadbytečnost bylo vypuštěno ustanovení, dle něhož se vymezením jednotek před dokončením výstavby nemění charakter stavby z hlediska uplatněné sazby daně. 175. V § 48a odst. 2 se slova „a jejich příslušenství“ zrušují. K bodu 175 1. I když máme pro tuto změnu vysvětlení, domníváme se, že neměla být provedena bez patřičného komentáře v důvodové zprávě. Jestliže zákonodárce vypouští pojmy z některého ustanovení, zatímco v jiném je ponechává, uvádí adresáta normy do nejistoty, co bylo účelem změny: vyloučit příslušenství z množiny plnění, u nichž se uplatní snížená sazba daně, nebo naopak vypustit část ustanovení, která se stala vzhledem k § 510 odst. 2 NOZ nadbytečnou? Domníváme se, že posledně zmiňované vysvětlení je správné. Podle § 510 odst. 2 se totiž právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství, není-li sjednáno jinak. Nic by se nebylo bývalo stalo, kdyby zákonodárce nechal ustanovení v původním znění. 2. Na druhou stranu chybí v § 48 a 48a úprava pro případy, kdy jsou provedeny stavební a montážní práce na drobných stavbách, které ještě v roce 2013 byly příslušenstvím staveb 37


pro bydlení a k 1. lednu 2014 se staly spolu s hlavní stavbou součástí pozemku, takže soukromoprávně statusu příslušenství pozbyly. Předpokládáme nicméně, že věcně se nic nezměnilo. Těžko lze totiž připustit, že na základě evidentního opomenutí zákonodárce by se snížená sazba uplatnila v případech, kdy není právně sjednocený pozemek se stavbami (zde mohou být drobné stavby příslušenstvím), zatímco v ostatních případech, kdy ke sjednocení došlo a jichž je drtivá většina, by se uplatnila sazba základní. 176. V § 48a odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „se“ vkládají slova „pro účely tohoto zákona“. 177. V § 48a odst. 3 písmeno a) zní:

„a) jednotka, která je bytem pro sociální bydlení, nebo která zahrnuje byt pro sociální bydlení,“.

178. V § 48a odst. 4 se za slovo „se“ vkládají slova „pro účely tohoto zákona“. 179. V § 48a odst. 4 se věta třetí zrušuje. 180. V § 48a odst. 5 větě první a v § 48a odst. 6 a 7 se za slovo „se“ vkládají slova „pro účely tohoto zákona“. K bodům 175 až 180 Jedná se o změny navazující na úpravu vyplývající z NOZ, jež definuje byt jako jednotku (blíže viz komentář k § 4b). 181. V § 51 odst. 1 písmeno f) zní: „f) dodání vybraných nemovitých věcí (§ 56),“. 182. V § 51 odst. 1 se za písmeno f) vkládá nové písmeno g), které zní: „g) nájem vybraných nemovitých věcí (§ 56a),“. Dosavadní písmena g) až i) se označují jako písmena h) až j). K bodům 181 a 182 Blíže viz komentář k § 56 a 56a. 183. V § 54 odst. 1 písmeno a) zní: „a) převod cenných papírů včetně zaknihovaných cenných papírů, podílů v obchodních korporacích,“. K bodu 183 Jedná se o terminologické změny navazující na NOZ a ZOK, kdy cenný papír je nově 38


chápán pouze jako listinný a termín obchodní korporace zahrnuje jak obchodní společnosti, tak i družstva. 184. V § 54 odst. 1 písm. c) se slovo „půjček“ nahrazuje slovem „zápůjček“. K bodu 184 Jedná se o terminologickou změnu v souvislosti s NOZ. 185. V § 54 odst. 1 písm. g) se slova „podle zvláštního právního předpisu34)“ zrušují. Poznámka pod čarou č. 34 se zrušuje. 186. V § 54 odst. 1 písm. h) se slova „podle zvláštního právního předpisu35)“ zrušují. Poznámka pod čarou č. 35 se zrušuje. K bodům 184 a 185 Odkazy na zvláštní právní předpis zrušeny z důvodu, aby bylo zřejmé, že se osvobození vztahuje i na akreditivy nebo inkasa dle jiného než českého právního řádu. 187. V § 54 odst. 1 písm. k) se za slovo „bank“ vkládají slova „ , včetně zahraničních bank,“. 188. V § 54 odst. 1 písm. x) se slovo „(zabezpečení)“ zrušuje. K bodu 188

Jedná se o legislativně technickou úpravu. Dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se jedná pouze o důchodové pojištění, nikoliv zabezpečení. Proto bylo toto slovo vypuštěno. 189. V § 54 odst. 2 se slovo „půjčky“ nahrazuje slovem „zápůjčky“ a slovo „půjčku“ se nahrazuje slovem „zápůjčku“. K bodu 189 Jedná se o terminologickou změnu navazující na NOZ.

39


190. § 56 včetně nadpisu zní:

„§ 56 Dodání vybraných nemovitých věcí (1) Dodáním vybrané nemovité věci se pro účely osvobození od daně rozumí dodání a) pozemku, b) práva stavby, c) stavby, d) podzemní stavby se samostatným účelovým určením, e) inženýrské sítě, f) jednotky. (2) Od daně je osvobozeno dodání vybrané nemovité věci, která a) je pozemkem, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí pevným základem nebo inženýrská síť, a b) není pozemkem, na kterém může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena stavba. (3) Dodání vybrané nemovité věci jiné než v odstavci 2 je osvobozeno od daně po uplynutí 5 let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo ode dne, kdy bylo započato první užívání stavby 39), a to k tomu dni, který nastane dříve. (4) Plátce se může rozhodnout, že i po uplynutí lhůty podle odstavce 3 uplatní daň. Pokud plátce přijal před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, ze které mu nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví se při uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36.“. Poznámka pod čarou č. 40 se zrušuje. K § 56 1. Ustanovení upravující osvobození dodání nemovitých věcí je, domníváme se, nejvýznamnější změnou v oblasti DPH, k níž v souvislosti s rekodifikací soukromého práva dochází. Ačkoli nový občanský zákoník zásadně změnil pojetí věci, a tedy i věci nemovité, na což navazuje i novela zákona o DPH, jsou úpravy § 56 mnohem širší a významnější, než by se dalo ve světle soukromoprávních změn očekávat. Zákonodárce při této příležitosti totiž provedl i další změny, zejména v rozsahu osvobození, jimiž sice významně přiblížil Směrnici, avšak na detailní úpravu, která je pro aplikaci osvobození nezbytná a k níž je dle Směrnice oprávněn, rezignoval. Důsledkem je naprostá právní nejistota v mnoha otázkách, která je ještě umocněna textem důvodové zprávy, podle níž se nic nezměnilo. 2. Obecně platí, že nemovitosti nově patří do množiny zboží (blíže viz komentář k § 4 odst. 2 a 3) a z této množiny byly určité nemovité věci vyčleněny k tomu, aby se jejich dodání při splnění zákonných podmínek uvedených v odst. 2 a 3 osvobodilo od daně. 3. U některých dodání osvobozených od daně má plátce možnost volby, na základě které se může rozhodnout i pro zdanění. K odst. 1 4. První odstavec se omezuje na výčet položek, tj. výčet hmotných a nehmotných nemovitých věcí, jejichž dodání je osvobozeno od daně, jsou-li splněny podmínky uvedené 40


v odstavcích následujících. Pod mnohými se skrývá více variant dodání, což může být zpočátku pro plátce hůře uchopitelné, důvodem je totiž nové soukromoprávní pojetí věci a součásti věci, na něž zákon o DPH reaguje. K odst. 1 písm. a) 5. Až na výjimky (např. podzemní stavby se samostatným účelovým určením, dočasné stavby, inženýrské sítě apod.) jsou součástí pozemku i stavby, které na něm stojí (§ 506 a násl. NOZ). Tato zásada (superficies solo cedit) se po letech vrací do našeho právního řádu a v případech, kdy pozemek a stavba ke dni účinnosti NOZ patřily jednomu vlastníkovi, případně ve stejném poměru několika spoluvlastníkům, byly k tomuto dni automaticky sjednoceny a stavba se stala součástí pozemku. Pozemky tedy mohou být v roce 2014 dodávány jak nezastavěné, tak zastavěné stavbou jiného vlastníka (v případech, kdy nedošlo ze zákona k sjednocení nebo je na pozemku stavba, která ze zákona součástí pozemku není a nikdy nebude) nebo zastavěné stavbou, jež je jejich součástí. Daňový režim bude posuzován vždy s ohledem na konkrétní okolnosti a osvobození od daně bude uplatňováno podle různých ustanovení zákona stejně jako sazba daně, neuplatní-li se osvobození. K odst. 1 písm. b) 6. Právo stavby je zcela nový institut, který umožňuje to, co bylo podle starého zcela běžné: vlastnit stavbu (která se od roku 2014 běžně považuje za součást pozemku) stojící na pozemku jiné osoby. Protože většina staveb musí podle nové úpravy být součástí pozemku, je možné si právo stavby představit jako jakousi „náhražku pozemku“, kterou vlastník pozemku může zřídit v souvislosti s jejím prodejem jiné osobě (§ 1240 a násl. NOZ). Obdobně poslouží institut práva stavby v případě, kdy se má stavba na cizím pozemku teprve postavit. Začne-li totiž stavebník stavět na cizím pozemku například na základě nájemní smlouvy, staví vždy pro vlastníka pozemku (nejde-li například o dočasnou stavbu nebo inženýrskou síť), ledaže by stavěl na základě smlouvy o zřízení práva stavby. To lze dovodit z § 3055 odst. 2 NOZ. 7. Právo stavby je věcné právo k pozemku, typově podobné např. služebnosti, které je převoditelné a které se zapisuje do katastru nemovitostí. Právo stavby je zbožím ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o DPH a samostatnou nehmotnou nemovitou věcí ve smyslu NOZ. Stavba, která je součástí práva stavby, pak již samostatnou nemovitou věcí není. 8. Právo stavby lze dodat jak stavbou, tak bez stavby, a pak je obvykle sjednáno, že kupující stavbu, která bude součástí práva stavby, sám vystaví. Smlouvou lze sjednat i přestavbu stávající budovy nebo její nástavbu či přístavbu. 9. Úplata za poskytnutí práva stavby může být jak jednorázová, tak i ve formě tzv. stavebního platu, což jsou opakující se platby ve sjednané výši a za sjednaná období. Právo stavby musí být vždy zřízeno na dobu určitou, nejdéle však na 99 let. K odst. 1 písm. c) 10. I po 1. lednu 2014 budou dodávány stavby, které se od roku 2014 běžně považují za součást pozemku, samostatně, a to v případě, že k datu účinnosti NOZ byl rozdílný vlastník stavby a pozemku a z toho důvodu se pozemek a stavba nesjednotily, tj. zůstaly samostatnými věcmi. Dodání takové stavby, která (dočasně) není součástí pozemku, musí 41


proto být ve výčtu dodání nemovitých věcí uvedeno zvlášť, protože je nelze podřadit pod písm. a). K odst. 1 písm. d), e) 11. Podle našeho názoru nemusel zákonodárce uvádět ani inženýrské sítě, ani podzemní stavby se samostatným účelovým určením do výčtu vybraných nemovitých věcí samostatně. I když tyto dvě položky nejsou součástí pozemku, jsou nepochybně stavbami a bylo by možné je podřadit pod písm. c). Na druhou stranu však tato nepřesnost aplikaci osvobození nijak nekomplikuje. K odst. 1 písm. f) 12. Po 1. lednu 2014 budou dodávány dva druhy jednotek, a to (zjednodušeně) jednotky vzniklé podle dnes již zrušeného zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, a jednotky vzniklé dle § 1158 a násl. NOZ. V prvním případě není příslušný podíl na pozemku součástí společných částí domu, zatímco v druhém případě je již mezi společné části domu zahrnut (a je tedy součástí jednotky jako takové), jestliže není ve vlastnictví jiné osoby, případně je mezi ně zahrnut odpovídající podíl práva stavby. Zákon o DPH však nerozlišuje mezi těmito dvěma jednotkami a vždy považuje příslušný podíl na pozemku za jejich součást, jsou-li s pozemkem dodávány (blíže viz komentář k § 4b odst. 3). O právu stavby jako o alternativě pozemku se však nezmiňuje. K odst. 2 13. Druhý odstavec se týká osvobození při dodání pozemků. Oproti předchozí úpravě se změnilo základní pojetí. Zákon o DPH dříve plošně osvobozoval převod pozemků s výjimkou pozemků stavebních. Nově je každé dodání pozemku primárně zdanitelným plněním, s výjimkou těch dodání, která splní podmínky § 56. 14. Dodání pozemků je osvobozeno od daně, jsou-li splněny následující podmínky: –– na pozemku není stavba spojená se zemí pevným základem ani inženýrská síť a –– neexistuje platné stavební povolení nebo souhlas s provedením ohlášené stavby. Má-li být dodání osvobozeno, musejí být splněny obě dvě podmínky. Mělo by se tak ve smyslu ustanovení čl. 135 odst. 1 písm. k) Směrnice jednat o „dodání nezastavěného pozemku, kromě stavebního pozemku ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. b)“ Směrnice. 15. Otázky může vzbuzovat sousloví „stavba spojená se zemí pevným základem“. Měl zákonodárce na mysli stavbu, která by v roce 2013 byla věcí v právním smyslu a u níž by požadavek na spojení se zemí pevným základem dával smysl, nebo i stavbu, například plošnou, která by i v roce 2013 byla považována za součást pozemku? Odpověď na tuto otázku se bude hledat poměrně těžko. Vzhledem ke znění důvodové zprávy totiž není zřejmé, co zákonodárce zamýšlel. Pro odpověď se plátce bude muset uchýlit k čl. 12 Směrnice, z jehož různých jazykových verzí dovozujeme, že budovou (stavbou) je jakákoli konstrukce/struktura upevněná do země nebo v zemi. 16. Judikatura SDEU v tomto ohledu žádné vodítko neposkytuje, zatím víme, že za stavbu ve smyslu čl. 12 Směrnice mohou být za určitých okolností považovány i skleníky: 42

Aktualizace k 1. lednu 2014 (38) Za tímto účelem bude nutno posoudit, zda jsou dodávky staveb, tj. polyethylenových sklení‑ ků, a pozemků k nim přiléhajících dotčených v této věci osvobozeny od daně na základě článku 135 směrnice o DPH. Odpověď na tuto otázku závisí na tom, zda mohou být tyto stavby považo‑ vány za „budovy“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 prvního pododstavce této směrnice. (39) V případě kladné odpovědi na tuto otázku se jedná se o zdanitelné plnění, pokud může být dodání uvedeného zboží považováno za uskutečněné před prvním obydlením, zatímco za opačného předpokladu musí být plnění osvobozeno od daně v souladu s čl. 135 odst. 1 písm. j) této směrnice s výhradou případného práva rozhodnout se pro zdanění. (40) Pokud by uvedené stavby a pozemek k nim přiléhající nemohly být kvalifikovány jako „bu‑ dovy“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 prvního pododstavce směrnice o DPH, bylo by třeba rozlišovat podle toho, zda se jedná o oddělená dodání pozemků, resp. jiného zboží, nebo o jediné plnění sestávající především z dodání pozemků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. listopadu 2009, Don Bosco Onroerend Goed, C‑461/08, Sb. rozh. s. I‑11079, body 35 až 38). Kromě toho je třeba ověřit, zda dotčené pozemky spadají pod pojem „stavební pozemky“ ve smyslu čl. 12 odst. 3 směrnice o DPH. Kdyby tomu tak bylo, dodání by byla zdanitelná. V opačném případě by dodání byla osvobozena od daně podle čl. 135 odst. 1 písm. k) uvedené směrnice, s výhradou případné možnosti rozhodnout se pro zdanění. (41) Takové posouzení skutečností spadá do pravomoci předkládajícího soudu v rámci řízení podle článku 267 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. března 1978, Oehlschlä‑ ger, 104/77, Recueil, s. 791, bod 4; ze dne 2. června 1994, AC‑ATEL Electronics Vertriebs, C‑30/93, Recueil, s. I‑2305, body 16 a 17, jakož i ze dne 22. června 2000, Fornasar a další, C‑318/98, Recueil, s. I‑4785, body 31 a 32). (spojené případy C‑621/10 a C‑129/11 Balkan and Sea Properties ADSITS a Provadinvest OOD)

17. Není zřejmě ani vyloučen výklad, podle něhož lze za určitých podmínek umělý povrch hřiště považovat za stavbu ve smyslu čl. 12 Směrnice: (36) Použití sportovních hřišť dotčených ve věci v původním řízení pro účely podnikání pod‑ léhá tudíž DPH pouze za předpokladu, že tato hřiště mohou být označena za zastavěné po‑ zemky nebo stavební pozemky ve smyslu uvedeného čl. 4 odst. 3 písm. b). V tomto ohledu postačuje uvést, že pokud se na základě možnosti stanovené v čl. 5 odst. 7 písm. a) Šesté směrnice použití pozemků, které nejsou zastavěné, ani nejsou stavebními pozemky, pro účely podnikání, považuje za dodání takových pozemků za protihodnotu, je důsledkem tohoto po‑ stavení na roveň uplatnění čl. 13 části B písm. h) Šesté směrnice a znemožnění jakéhokoli zdanění DPH. (37) V projednávané věci je na předkládajícím soudu, aby přezkoumal, zda použití sportovních hřišť s umělým povrchem pro účely podnikání může být právoplatně postaveno na roveň dodání zastavěných nebo stavebních pozemků. (C-299/11 Gemeente Vlaardingen)

18. Určitým vodítkem by mohla být definice „nemovitosti“ uvedená v prováděcím nařízení Rady 1042/2013, kterým se mění prováděcí nařízení č. 282/2011. Cílem tohoto nařízení je „provádět“, tj. poskytnout informace k interpretaci některých ustanovení směrnice 2006/112/ES ve stávajícím znění. Účinnost ustanovení vztahujících se k nemovitostem je sice až 1. ledna 2017, ale vzhledem k „prováděcímu“ charakteru daného nařízení lze dle našeho názoru z tohoto nařízení čerpat inspiraci již nyní. 43


19. Za nemovitost se, mimo jiné, považuje „každá budova nebo stavba spojená se zemí nebo v zemi nad úrovní moře nebo pod ní, kterou nelze snadno rozebrat nebo přemístit“. Tato definice by dle našeho názoru měla zahrnovat i mnohé plošné stavby, které nelze jednoduše odstranit ze zemského povrchu. 20. Domníváme se, že dodání pozemků s plošnou stavbou (např. parkovištěm), která by sice v roce 2013 nebyla považována za samostatnou věc v právním smyslu, ale která vzhledem ke svým technickým parametrům (konstrukce spojená se zemí) bude vyhovovat obsahu pojmu „stavba“ podle čl. 12 Směrnice, není možné osvobodit podle komentovaného druhého odstavce. Není totiž splněna podmínka absence stavby na předmětném pozemku. 21. Dalším problematickým bodem je podmínka, podle níž lze osvobodit pouze dodání pozemku, na němž nejsou inženýrské sítě. Inženýrské sítě se nepovažují za součást pozemku, často mají jiného vlastníka, než je vlastník pozemku, a je-li pozemek prodáván, je prodáván samostatně, tj. bez sítí, jimiž navíc nemusí být nijak zvlášť dotčen. Totéž lze říci o podzemních stavbách. Příkladem může být prodej zahrady, pod níž vede tunel či metro, nebo prodej pole, přes které vede plynovod. Cílem Směrnice je (i) zdanění dodání pozemků určených k zástavbě a (ii) zdanění dodání „nových“ budov včetně pozemků, na nichž stojí (tj. budov před prvním obydlením). Neexistuje podle našeho názoru jediný důvod, proč neosvobodit dle tohoto ustanovení prodej pole, pod nímž/na němž je umístěna inženýrská síť, která je ve vlastnictví jiné osoby, není spolu s pozemkem dodávána, není jeho součástí a pozemku nijak neslouží a ani svým charakterem nezakládá důvod se domnívat, že pozemek je určen k zástavbě. Zatímco tedy prodej pozemku, na kterém jsou zřízeny přípojky pro stavbu rodinného domu na tomto pozemku, zcela v souladu s duchem Směrnice nesplňuje podmínky pro osvobození ve smyslu tohoto ustanovení, prodej pole, pod kterým vede dálkový teplovod, by dle našeho názoru neměl být automaticky vylučován z aplikace tohoto ustanovení. 22. Takový doslovný výklad vyplývající pouze z textu zákona by dle našeho názoru byl i v rozporu s ustálenou judikaturou SDEU, která sice zdůrazňuje nutnost striktního výkladu rozsahu plnění osvobozených od daně, ale zároveň však konstatuje, že toto pravidlo striktního výkladu neznamená, „že by znění ustanovení o osvobozeních uvedených v článku 135 mělo být vykládáno způsobem, který by vyloučil jejich účinky“ v rozsahu vyplývajícím z cílů sledovaných těmito osvobozeními (C-543/11 bod 25). 23. Domníváme se proto, že zákon není v tomto ohledu v souladu se Směrnicí, jelikož v některých případech omezuje nad rámec cílů Směrnice možnosti osvobození od daně při dodání pozemků. 24. Pochybnosti vyvstávají také i nad slovním spojením „na kterém není zřízena“. Jedná se např. o situace, kdy jsou přivedeny inženýrské sítě těsně k hranici pozemku. V takovém případě se nabízí výklad tohoto slovního spojení podle judikatury SDEU, a to především rozsudku C-543/11, který zcela explicitně stanovil, že osvobodit lze pouze nezastavěné pozemky, které nejsou určeny k zástavbě. „(30) V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že členské státy musí při vymezení pozemků, které budou považovány za stavební pozemky, dodržovat účel sledovaný čl. 135 odst. 1 písm. k) směrnice o DPH, kterýžto má za cíl osvobodit od DPH pouze dodání nezastavěných pozemků, které nejsou určeny k zástavbě (v tomto smyslu viz výše uvedené rozsudky Gemeente Emmen, body 24 a 25, jakož i Don Bosco Onroerend Goed, bod 43).“

44


K odst. 3 25. Třetí odstavec je vyhrazen pro všechny vybrané nemovité věci s výjimkou pozemků, na něž se vztahuje odstavec druhý. V principu je dodání těchto věcí osvobozeno od daně, jsou-li na nich stavby zjednodušeně řečeno starší než 5 let nebo, jde-li o stavby, jsou-li samy starší než 5 let. Formulace „po uplynutí 5 let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo ode dne, kdy bylo započato první užívání stavby, a to k tomu dni, který nastane dříve“ byla doslova převzata z předchozí úpravy, a to i s mluvnickou chybou a s nejasností, zda se první kolaudace váže ke stavbě samotné nebo jde o první kolaudaci pro konkrétní účel užívání dané stavby. Dle našeho názoru z novější judikatury SDEU vyplývá, že časový test by se měl spíše počítat od okamžiku první kolaudace stavby samotné, dokud taková stavba nebyla nahrazena novou stavbou, tj. pouhá změna účelu užití dané stavby by neměla zakládat nový počátek běhu pětileté lhůty, jestliže zároveň stavba nebyla nahrazena novou stavbou. Viz rozsudek C-326/11 J. J. Komen en Zonen Beheer Heerhugowaard BV, bod 38: „V tomto ohledu je nutno uvést, že za okolností, kdy se jeví, že k okamžiku dodání nemovitosti provedl prodávající pouze částečnou demolici původní budovy, která je nadále částečně obývá‑ na, a práce spočívající případně v přestavbě uvedené nemovitosti na nemovitost novou provedl po uvedeném dodání v plném rozsahu nabyvatel, nelze toto dodání v kontextu přestavby nemo‑ vitosti kvalifikovat jako poskytnutí budovy před jejím prvním obydlením a pozemku, na němž stojí ve smyslu čl. 4 odst. 3 písm. a) Šesté směrnice.“

26. Potíže činí i výklad pojmu „pozemek“. Z pohledu soukromého práva je pozemek částí zemského povrchu a může být tvořen i několika parcelami. Pro účely DPH však tento výklad ne vždy vyhovuje, a to z toho důvodu, že Směrnice používá pojem pozemek jednak ve smyslu „dodání pozemku“, jednak ve smyslu dodání budovy a „pozemku k ní přiléhajícího“. Používá tedy stejný pojem pro obvykle rozdílné části zemského povrchu. A právě z těchto důvodů Směrnice dává členským státům možnost vymezit pojem pozemek přiléhající ke stavbě, který může být podmnožinou pojmu pozemek nebo jí může být roven. 27. Podle našeho názoru je potřeba navzájem rozlišit obsah pojmu „pozemek“ pro účely odst. 2 na straně jedné a pro účely odst. 3 na straně druhé. V prvním případě se rozumí pozemkem celá dodávaná plocha, v druhém případě, dojde-li k dodání pozemku s novou stavbou, by mělo být zdanění omezeno na pozemek používaný se stavbou a sloužící k jejímu provozu. To však pouze dovozujeme na základě účelu a cíle předmětných ustanovení, konkrétní judikatura, která by vysvětlila obsah pojmu „pozemek přiléhající ke stavbě“ chybí. 28. Jsme si však vědomi toho, že tento výklad pojmu „pozemek“ může též vést k dopadům nezamýšleným Směrnicí např. při prodeji pozemku sestávajícího z několika parcel, přičemž na jedné z parcel stojí rodinný dům „starší“ 5 let. Při tomto výkladu by tak celý dodávaný pozemek byl zastavěný a bylo by možno osvobodit pouze dodání rodinného domu a pozemku přiléhajícího k tomuto domu. Aby bylo dosaženo účelu Směrnice, bylo by nutno pozemek přiléhající ke stavbě vymezit značně široce, aby zahrnul všechny parcely, které tvoří součást převáděného pozemku. 29. Pro účely ustanovení § 56 tedy schází definice pojmu „dodání pozemku ve smyslu čl. 135 Směrnice“, z níž by bylo patrné, zda se pozemkem rozumí veškerý pozemek dodávaný v rámci jedné transakce nebo část pozemku označená parcelním číslem (případně její 45


obdoba podle zákonů jednotlivých členských států), nebo zda je možné a správné pozemek dodávaný v rámci jedné transakce případně „rozsekat“ (tj. stanoveným poměrem rozdělit) a každé části přidělit vlastní daňové zacházení. Pro každou variantu lze nalézt jak argumenty, tak protiargumenty, od nedělitelnosti jediné ekonomické transakce přes potřebu naplnit účel a cíl zákona/Směrnice až po § 36 odst. 7 zákona o DPH. Podle Směrnice je možností členského státu obsah pojmu „pozemek“ vymezit. Český zákonodárce tedy tuto možnost nevyužil. 30. Situaci se snaží zachránit GFŘ, které dne 9. 12. 2013 vydalo Informaci k uplatňování DPH u dodání a nájmu vybraných nemovitých věcí po 1. 1. 2014 (ust. § 56 a 56a zákona o DPH), podle níž je pozemkem pro účely § 56 jedna parcela ve smyslu zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Zdůvodnění však GFŘ neuvádí. 31. Je pravděpodobné, že východiskem k tomuto pojetí byl příspěvek na Koordinační výbor k § 56 a § 56a autorů Jana Rambouska a Stanislava Kryla, v němž však autoři navrhují považovat za pozemek přiléhající ke stavbě kromě parcely podle konkrétních okolností i menší část pozemku, než je parcela. Na navrhovaný výklad však daňová správa, pravděpodobně kvůli špatné spravovatelnosti, nepřistoupila. Podle našeho názoru by definice pojmu „pozemek přiléhající ke stavbě“ měla být obsažena přímo v zákoně, nemá-li v budoucnu docházet k soudním sporům s nejistým výsledkem pro stát. 32. V této souvislosti odkazujeme na článek PhDr. Milana Skály „Pozemky, parcely, DPH a chyby v Informaci GFŘ“ uveřejněný v lednovém čísle e-Bulletinu KDP ČR, který obhajuje přirozené hranice pozemku a jeho vymezení v závislosti na způsobu jeho využití. Přestože se autorova argumentace opírá výhradně o české právo, přináší některé zajímavé argumenty, možná právě proto, že detailní úprava ve Směrnici chybí. Nicméně se domníváme, že tento výklad sice může v některých případech přinést výhodnější daňový režim, ale zároveň neodpovídá účelům a záměrům Směrnice a též jeho důsledná praktická aplikace by v některých případech byla velice problematická. 33. Pochybnost vzbuzuje i výsledek zkoumání zákonné sazby daně, jestliže například při dodání pozemku nebo práva stavby s nově postaveným rodinným domem pro sociální bydlení ve smyslu § 48a plátce dojde k jedinému korektnímu závěru, a sice k sazbě základní. Jde o evidentní opominutí zákonodárce doplnit do § 48a k převodu stavby pro sociální bydlení i dodání pozemku či práva stavby, jejichž součástí je taková stavba. Ve výše zmíněné Informaci i v závěrech z jednání Koordinačního výboru GFŘ uplatnění snížené sazby daně v uvedených případech připouští. Jiný výklad by dovedl plátce k absurdním závěrům, na jejichž základě by se snížená sazba uplatnila pouze při dodání samostatné stavby, zatímco při dodání pozemku se zcela shodnou stavbou by musela být uplatněna sazba základní. Bylo by nicméně vhodné doplnit v tomto ohledu ustanovení § 48a. 34. Zákonodárce zapomněl i na přechodná ustanovení, která by určovala pravidla zejména pro případy přijetí zálohy v období do konce roku 2013 na plnění v té době osvobozené, které však při uskutečnění v roce 2014 již bude plněním zdanitelným. To byl zřejmě také důvod, proč GFŘ ve zmíněné Informaci doporučuje přiznat daň v roce 2014 pouze z rozdílu mezi celkovou úplatou a přijatou zálohou uvedenou v roce 2013 na ř. 50 daňového přiznání. Jde o postup, jenž nemá konkrétní oporu v zákoně a rozumíme mu jako určitému „pardonu“ udělenému plátcům z důvodu absence přechodného ustanovení. 46


35. Nesjednocený výklad panuje zatím i pro daňový režim při dodání práva stavby, jehož součástí je stavba, u níž uplynula pětiletá doba, a současně soukromoprávní smlouva předpokládá, že stavebník provede přístavbu nebo nástavbu této stavby. Podle našeho názoru je jediným kritériem pro osvobození, které zákon obsahuje, uplynutí pětileté doby od první kolaudace/prvního užívání stavby, a proto by dodání mělo být osvobozeno od daně. Podle názoru GFŘ (viz závěry z Koordinačního výboru zmíněného výše) však jsou poskytnuta dvě plnění (i. dodání stavby a ii. poskytnutí možnosti stavět), a proto by úplata měla být rozdělena podle § 36 odst. 7 a část vztahující se ke stavbě osvobozena od daně a druhá část zdaněna základní sazbou. Jiné výklady sice považují dodání za jediné plnění, avšak požadují obdobný postup při rozdělení úplaty. 36. Dodání podzemní stavby se samostatným účelovým určením, inženýrské sítě či jednotky by nemělo činit významnější problémy. Pro osvobození je směrodatné uplynutí pětileté lhůty. 37. Pochybnosti však mohou nastat, dodává-li se pozemek s několika stavbami různého stáří. Přistoupí-li plátce na názor GFŘ, podle něhož je pozemkem parcela, dostane se do slepé uličky, která stavba má být pro rozhodování o osvobození směrodatná. Podle Informace GFŘ je to stavba, která byla na pozemku (tj. parcele) umístěna nejdříve. To však může být i inženýrská síť, například přípojka, která byla na pozemek umístěna dlouho před výstavbou budovy pro účely budoucího využití pro tuto budovu. Pokud by podléhala kolaudaci a od kolaudace uplynulo pět let, výsledkem by bylo osvobozené dodání pozemku se „starou“ přípojkou a „novou“ budovou. Jakkoli se zdá být tento závěr nelogický, zákonu neodporuje a vychází z Informace GFŘ. A tato nová stavba by jako součást pozemku (a rovněž s ohledem na princip neoddělitelnosti stavby a pozemku, na němž stavba stojí) měla sdílet daňový režim, a byla by tudíž také osvobozena od daně, což ovšem je v příkrém rozporu se smyslem a cíli Směrnice. 38. Je zajímavé, že na rozdíl od odst. 2 se v odst. 3 hovoří již pouze o stavbě, tj. o stavbě, která sice musí být spojena se zemí, ale nikoliv již pevným základem. Časový test se tak může odvíjet i od stavby, která není spojena se zemí pevným základem. 39. Pro stavby, které plátce nabyl do konce roku 2012, platí pro osvobození lhůta tříletá na základě přechodného ustanovení k zákonu č. 502/2012 Sb. Zákonodárce bohužel opomněl, že se toto přechodné ustanovení dotýká pouze staveb, a nikoli pozemků, takže plátce, jenž například bude v roce 2014 prodávat pozemek s budovou, kterou nabyl v roce 2010 a od jejíž kolaudace uplynuly 3 roky, se oprávněně ptá, jaký daňový režim bude při prodeji uplatňovat. Na dodání stavby se sice vztahuje tříletá lhůta, ne však na dodání pozemků. Podle našeho názoru by se mělo postupovat shodně jako v případě snížené sazby u dodání staveb pro sociální bydlení, která se rovněž vztahuje pouze na stavby, a nikoli na pozemky, a přesto její uplatnění GFŘ připouští. Podle judikatury SDEU (C-400/98 Breitsohl) jsou totiž stavba a pozemek, na němž stavba stojí, navzájem neoddělitelné, to znamená, že ani jejich daňové režimy nemohou být odlišné. K odst. 4 40. Čtvrtým odstavcem je proveden čl. 137 odst. 1 písm. b) Směrnice. Všechna plnění osvobozená od daně podle třetího odstavce může plátce zdanit, pokud se tak rozhodne. Plátce 47


se tak může rozhodnout například i v případě, že prodává pozemek, na kterém stojí cizí stavba ve vlastnictví jiné osoby starší 5 let, ať již tato stavba je či není převáděna zároveň s pozemkem. Zákon neklade žádné podmínky, jako je tomu například u zdanění nájmu nemovitostí. Ustanovení není nové, stejnou volbu má plátce už od začátku roku 2013. 41. Jestliže zákonodárce implementoval do zákona čl. 137 odst. 1 písm. b) Směrnice, bylo by podle našeho názoru vhodné implementovat i písm. c), tedy volbu při dodání nezastavěných pozemků. Důvodem je zejména fakt, že oproti Směrnici je stavební pozemek definován zákonem o DPH příliš úzce a k osvobozenému dodání tak dochází mnohem častěji, než by mělo. Plátci by možnost zdaňování nepochybně uvítali. 42. Je třeba zmínit se také o pojmech „doba“ a „lhůta“, které by podle důvodové zprávy měly být nově používány v souladu s NOZ: „Lhůtou rozumí nový občanský zákoník čas vymezený určité osobě, aby si projevem vůle zachovala právo nebo splnila povinnost. V případě, že lhůta není dodržena, právo zaniká, nebo následuje sankce za nesplnění povinnosti. Ve všech ostatních případech pak jde o dobu. Dobou se tedy rozumí časový úsek, jehož uplynutím zaniká právo nebo povinnost bez dalšího, aniž je potřeba projevu vůle k vyvolání tohoto právního následku.“ Domníváme se však, že pětiletý časový úsek, po jehož uplynutí je dodání vybrané nemovité věci osvobozeno od daně, je dobou, a nikoli lhůtou. Plátce totiž nemůže před jeho uplynutím nic ovlivnit, ať udělá jakýkoli úkon. Nesprávné použití pojmu může být matoucí, jestliže konec zmíněného časového úseku připadne na sobotu nebo neděli. Koordinační výbory: 412/13.11.13 – K § 56 a 56a zákona o DPH ve znění účinném od 1. ledna 2014. Předkladatelé: Ing. Stanislav Kryl, Ing. Jan Rambousek, LL. M. Literatura: Skála, M. Pozemky, parcely, DPH a chyby v Informaci GFŘ. Bulletin KDP ČR, 2014, č. 1, s. 13. Holubová, O. Uplatňování DPH u pozemků v roce 2014. Bulletin KDP ČR, 2013, č. 11, s. 12. Informace GFŘ k uplatňování DPH u dodání a nájmu vybraných nemovitých věcí po 1. 1. 2014 ust. § 56 a 56a zákona o dani z přidané hodnoty ze dne 9. 12. 2013, čj. 58463/13/7001-21000-101206.

191. Za § 56 se vkládá nový § 56a, který včetně nadpisu zní: „§ 56a Nájem vybraných nemovitých věcí (1) Nájmem vybrané nemovité věci se pro účely osvobození od daně rozumí nájem nemovité věci s výjimkou a) krátkodobého nájmu nemovité věci, b) nájmu prostor a míst k parkování vozidel, c) nájmu bezpečnostních schránek, d) nájmu strojů nebo jiných upevněných zařízení. (2) Krátkodobým nájmem vybrané nemovité věci se pro účely odstavce 1 písm. a) rozumí nájem nemovité věci, s výjimkou pozemku, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí pevným základem nebo inženýrská síť, popřípadě i nájem vnitřního movitého vybavení či dodání plynu, elektřiny, tepla, chladu nebo vody, který trvá nepřetržitě nejvýše 48 hodin. 48


(3) Plátce se může rozhodnout, že se u nájmu vybrané nemovité věci jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností uplatňuje daň.“. K § 56 1. Ustanovení týkající se osvobození nájmu nemovitostí se v podstatě novelou nijak významně nezměnila. S výjimkou krátkodobého nájmu pozemku nedošlo k žádné věcné změně, i když pojem „nájem“ zahrnuje nově i pacht a podpacht [blíže viz § 4 odst. 4 písm. g)]. 2. Nájemní smlouvou dle § 2201 NOZ se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Oproti tomu se pachtovní smlouvou dle § 2332 NOZ propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc nejen k dočasnému užívání, ale i k požívání (braní užitků) a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci. Vzhledem ke své povaze bude pachtovní smlouva uzavírána tehdy, bude-li jejím předmětem jakákoli plodonosná věc, zejména zemědělská půda, obchodní závod nebo např. plně zařízená provozovna. K odst. 1 až 3 3. V prvním odstavci se zákonodárce neúspěšně snaží definovat nájem vybrané nemovité věci. Dovozujeme, že se jím rozumí nájem věcí uvedených v prvním odstavci § 56. Potvrdil to i závěr z koordinačního výboru k § 56 a 56a (blíže viz komentář k § 56). 4. Výčet výjimek z osvobození se od předchozí úpravy neliší a neliší se ani podmínky, za nichž je možno nájem nemovitosti zdaňovat. 5. Změnila se však definice krátkodobého nájmu, podle níž není krátkodobým nájmem nájem pozemku, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí pevným základem nebo inženýrská síť. Předchozí úprava krátkodobý nájem na pozemky nevztahovala vůbec. Znamená to, že ustanovení o krátkodobém nájmu se nově vztahují např. i na pozemek, pod jehož povrchem vede kanalizace. I když můžeme o důvodech, účelu a cíli nového ustanovení spekulovat, je nutno je respektovat, Členský stát si totiž může stanovit další výjimky z osvobození nad rámec těch, které uvádí Směrnice, a není zatím k dispozici žádná judikatura, která by této pravomoci stanovila mantinely. 192. V § 61 písm. a) se slova „občanských sdružení“ nahrazují slovem „spolků“. K bodu 192 Tato změna souvisí s NOZ, jež nahradil pojem „občanské sdružení“ pojmem „spolek“. Stále však v textu zákona zůstává zmínka o odborových organizacích, neboť ani ustanovení § 3025 NOZ jasně nestanoví, zda odborová organizace spolkem je, či nikoli. 193. V § 64 odst. 3 se slovo „registrovaná“ nahrazuje slovy „osobou registrovanou“ a slova „zvláštního právního předpisu24)“ se nahrazují slovy „zákona upravujícího spotřební daně“.

49


194. V § 66 odst. 1 se slova „z území Evropského společenství“ nahrazují slovy „z území Evropské unie“. 195. V § 66 odst. 4 a 6 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 196. V § 68 odst. 6 se slovo „pronájem“ nahrazuje slovem „nájem“. K bodu 196 Blíže viz komentář k § 4 odst. 3 písm. g). 197. V § 68 odst. 12 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 198. V § 69 odst. 1 se slova „daňová povinnost nebo“ zrušují. 199. V § 71 odst. 2 písm. c) se za slovo „vybavení“ vkládá slovo „obývaných“. K bodu 199 V návaznosti na skutečnost, že NOZ již neobsahuje definici pojmu „domácnost“, je nutné odlišit případy, kde se „domácností“ myslí „pospolitost spolužijících osob“ a kde se „domácnost“ používá ve smyslu „zařízeného obydlí“, jak je tomu i v tomto ustanovení. 200. V § 71 odst. 2 písm. d) se slovo „podniku“ nahrazuje slovy „obchodního závodu“. 201. V § 71 odst. 3 písm. b) se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 202. V § 71 odst. 4 písm. d) se slova „ostatních členských států Organizace Severoatlantické smlouvy“ nahrazují slovy „států, které jsou členy Organizace Severoatlantické smlouvy, jiných než České republiky“. 203. V § 71a odst. 3 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 204. V § 71g odst. 1 se slova „daňová povinnost“ nahrazují slovy „povinnost přiznat daň“. 205. V § 71g odst. 4 se slova „daňová povinnost a plátce je povinen“ nahrazují slovem „povinnost“. 206. V § 72 odst. 1 písm. a) se slova „ , převodu nemovitosti“ zrušují. 207. V § 72 odst. 2 písm. a) se slova „nemovitost, která mu byla nebo má být převedena, anebo“ nahrazují slovem „nebo“. 50


K bodům 206 a 207 Viz komentář k bodu 7 208. V § 73 odstavec 7 zní: „(7) U plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění jako společníci společnosti, uplatňuje nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti společnosti určený společník, který vede evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za společnost. Společníci společnosti, kteří jsou plátci, mohou uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost společnosti jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná plnění, ke kterým tato přijatá zdanitelná plnění použijí, a pokud tato uskutečněná zdanitelná plnění uvedou ve svých daňových přiznáních. Je-li uplatňován nárok na odpočet daně jednotlivými společníky společnosti, musí být těmito společníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému společníkovi společnosti, který přiznává daň na výstupu za činnost celé společnosti.“. K bodu 208 Jedná se o terminologickou změnu, která přizpůsobuje text ustanovení NOZ, a to konkrétně nahrazení dřívějšího „sdružení“ pojmem „společnost“ (§ 2716 a následující NOZ). 209. V § 76 odst. 4 písm. b) se slova „a převod nebo nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor“ nahrazují slovy „ , dodání nemovité věci a nájem nemovité věci“. 210. V § 77 odst. 3 se slova „ , bytů a nebytových prostor“ nahrazují slovy „a jednotek“. 211. V § 78 odst. 3 se slova „bytů, nebytových prostor“ nahrazují slovem „jednotek“. 212. V § 78a odst. 1 se slova „bytů, nebytových prostor“ nahrazují slovem „jednotek“. K bodům 209 až 212 Tyto změny reagují na nové znění § 56 a 56a. 213. V § 78c odst. 1 písmeno b) zní: „b) majetku nabytého při nabytí obchodního závodu,“. K bodu 213 Tato změna souvisí s NOZ, který používá namísto pojmu „podnik“ pojem „obchodní závod“ (viz § 502 NOZ), a tato změna je reakcí na tuto terminologickou úpravu. Dále došlo k vypuštění konkrétních případů nabytí obchodního závodu (prodej nebo vklad) a použití obecného pojmu „nabytí“. Zákon tedy nerozlišuje způsob nabytí a pojem nabytí obchodního závodu tak v sobě zahrnuje jakýkoli jeho převod či přechod.

51


214. V § 78c odst. 1 písm. c) se slova „převedeného při přeměně společnosti nebo družstva“ nahrazují slovy „přecházejícího při přeměně obchodní korporace“. 215. V § 78c odst. 1 se písmeno d) zrušuje. Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno d). 216. V § 78c odst. 1 písmeno d) zní: „d) majetku, který plátce nabyl jako dědic pokračující v uskutečňování ekonomických činností.“. K bodům 215 a 216 Jedná se o přeformulaci původních písm. d) a e) v návaznosti na novou úpravu právního nástupnictví v daňovém řádu, která byla provedena v souvislosti s novou koncepcí dědictví obsaženou v NOZ, kdy nově daňové povinnosti zůstavitele přecházejí na dědice až teprve dnem rozhodnutí soudu o dědictví. Na tuto změnu pak reaguje i zákon o DPH tak, že dědic se stává plátcem daně až v okamžiku rozhodnutí soudu o dědictví, a to pouze za podmínky, že pokračuje v uskutečňování ekonomických činností zemřelého plátce (zůstavitele). V tomto případě je i zachována kontinuita práva, resp. povinnosti dědice provést úpravu odpočtu dle § 78 až 78b zákona o DPH u dlouhodobého majetku, u něhož byl odpočet daně uplatněn zůstavitelem. 217. V § 78d odst. 1 se slova „ , převodu nemovitosti“ zrušují. 218. V § 78d odst. 4 se slova „ , převod nemovitosti“ zrušují. K bodům 217 a 218 Viz bod 7 219. V § 79a odst. 3 písmeno b) zní: „b) majetku nabytého při nabytí obchodního závodu,“. K bodu 219 Tato změna souvisí s NOZ, který používá namísto pojmu „podnik“ pojem „obchodní závod“ (viz § 502 NOZ). 220. V § 79a odst. 3 písm. c) se slova „převedeného při přeměně společnosti nebo družstva“ nahrazují slovy „přecházejícího při přeměně obchodní korporace“. 221. V § 79a odst. 3 se písmeno d) zrušuje. Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno d). 52


222. V § 79a odst. 3 písmeno d) zní: „d) majetku, který plátce nabyl jako dědic pokračující v uskutečňování ekonomických činností.“. 223. § 79b zní:

„§ 79b Dědic, který nepokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, je povinen ke dni předcházejícímu dni přechodu daňové povinnosti zůstavitele snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který byl k tomuto dni obchodním majetkem plátce a u kterého tento plátce uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část.“. K bodům 221 až 223 1. Jedná se o přeformulaci původních písm. d) a e) v návaznosti na novou úpravu právního nástupnictví v daňovém řádu, která byla provedena v souvislosti s novou koncepcí dědictví obsaženou v NOZ. Nově daňové povinnosti zůstavitele přecházejí na dědice až teprve dnem rozhodnutí soudu o dědictví a po dobu trvání řízení o dědictví plní daňové povinnosti zůstavitele správce pozůstalosti. 2. Na tuto změnu pak reaguje i zákon o DPH tak, že dědic se stává plátcem daně až v okamžiku rozhodnutí soudu o dědictví, a to pouze za podmínky, že pokračuje v usku tečňování ekonomických činností zemřelého plátce (zůstavitele). V tomto případě pak není nutno provádět snížení uplatněného nároku na odpočet daně u obchodního majetku zemřelého plátce ve smyslu § 79a. 3. Jestliže ale dědic v těchto činnostech nepokračuje, je povinen ke dni předcházejícímu dni přechodu daňové povinnosti zemřelého plátce snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který byl k tomuto dni obchodním majetkem zemřelého plátce a u kterého tento plátce uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část. 224. V § 79c písm. a) se slova „společnosti nebo družstva“ nahrazují slovem „korporace“. 225. V § 80 odst. 1 písm. f) se slova „rodinný příslušník“ nahrazují slovy „člen rodiny“. K bodu 225 Terminologická změna navazující na NOZ. 226. V § 80 odst. 1 písm. f) se slovo „společné“ nahrazuje slovy „společně hospodařící“ a na konci textu písmene f) se doplňují slova „ ; společně hospodařící domácností se pro účely tohoto zákona rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby“. 53


K bodu 226 V návaznosti na skutečnost, že NOZ již neobsahuje definici pojmu „domácnost“, je nutné odlišit případy, kde se „domácností“ myslí „pospolitost spolužijících osob“ a kde se „domácnost“ používá ve smyslu „zařízeného obydlí“. Tam, kde se v zákoně o DPH za „domácnost“ považuje „pospolitost spolužijících osob“, používá se nově pojem „společně hospodařící domácnost“. Absencí definice tohoto pojmu v NOZ vznikla potřeba tento pojem definovat alespoň pro účely DPH. Použitá definice je původní definicí „domácnosti“ ze zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 227. V § 80 odst. 2 písm. a) se slova „jejím rodinným příslušníkům“ nahrazují slovy „členům její rodiny“. K bodu 227 Viz bod 225. 228. V § 80 odst. 2 písm. b) se slovo „nemovitostí“ nahrazuje slovy „nemovitých věcí“. K bodu 228 Viz bod 7. 229. V § 80 odst. 2 písm. b) se slova „jeho rodinným příslušníkům“ nahrazují slovy „členům jeho rodiny“. K bodu 229 Viz bod 225. 230. V § 80 odst. 2 písm. e) se slovo „nemovitostí“ nahrazuje slovy „nemovitých věcí“. K bodu 230 Viz bod 7. 231. V § 80 odst. 2 písm. f) se slova „jejím rodinným příslušníkům“ nahrazují slovy „členům její rodiny“. K bodu 231 Viz bod 225.

54


232. V § 80 odst. 6 písm. a) se slova „a příjmení, popřípadě název“ a slova „příjmení nebo názvu,“ zrušují. 233. V § 80 odst. 6 písm. c) se slova „název, popřípadě jméno a příjmení“ nahrazují slovem „jméno“. K bodům 232 a 233 Tato legislativně technická změna navazuje na § 77 NOZ, kde se jménem člověka rozumí osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí, a na § 132 odst. 1 NOZ, kde se jménem právnické osoby rozumí její název. 234. V § 80 odst. 6 písm. f) se slovo „datum“ nahrazuje slovem „den“. K bodu 234 Viz bod 150. 235. V § 80 odst. 10 písm. b) se slova „jejich rodinných příslušníků“ nahrazují slovy „členů jejich rodiny“. 236. V § 80 odst. 10 písm. e) se slova „jeho rodinných příslušníků“ nahrazují slovy „členů jeho rodiny“. 237. V § 80 odst. 13 a v § 80 odst. 14 úvodní části ustanovení se slovo „lhůty“ nahrazuje slovem „doby“. K bodu 237 Jedná se o terminologickou změnu, která promítá odlišné pojetí pojmů „doba“ a „lhůta“ dle NOZ. Lhůtou rozumí NOZ čas vymezený určité osobě, aby si projevem vůle zachovala právo nebo splnila povinnost. V případě, že lhůta není dodržena, právo zaniká, nebo následuje sankce za nesplnění povinnosti. Ve všech ostatních případech pak jde o dobu. Dobou se tedy rozumí časový úsek, jehož uplynutím zaniká právo nebo povinnost bez dalšího, aniž je potřeba projevu vůle k vyvolání tohoto právního následku. 238. V § 80 odst. 14 písm. b) bodech 1 a 2 se slova „rodinným příslušníkem“ nahrazují slovy „členem rodiny“. K bodu 238 Viz bod 225.

55


239. V § 80 odst. 14 písm. d) bodě 2 se slova „ve lhůtě“ nahrazují slovy „po dobu“. K bodu 239 Viz bod 237. 240. V § 80 odst. 14 písm. f) a g) se slovo „lhůty“ nahrazuje slovem „doby“. K bodu 240 Viz bod 237. 241. V § 81 odst. 3 a v § 81 odst. 5 písm. a) se slova „a příjmení, popřípadě název“ a slova „příjmení nebo názvu,“ zrušují. K bodu 241 Viz bod 232. 242. V § 81 odst. 5 písm. c) se slova „příjmení, popřípadě název,“ zrušují. K bodu 242 Viz bod 232. 243. V § 81 odst. 5 písm. f) se slovo „datum“ nahrazuje slovem „den“. K bodu 243 Viz bod 150. 244. V § 82a odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „registrovaná“ nahrazuje slovy „ , která je osobou registrovanou“. 245. V § 82a odst. 1 písm. b) se slova „ , převod nemovitosti“ zrušují. K bodu 245 Viz bod 7. 246. V § 82a odst. 5 písm. b) a c) se slova „a příjmení“ zrušují. K bodu 246 Viz bod 232. 56


247. V § 82a odst. 5 písm. i) bodě 2 se slova „a příjmení, popřípadě název“ a slova „příjmení nebo názvu,“ zrušují. 248. V § 82a odst. 5 písm. i) bodě 4 se slovo „datum“ nahrazuje slovem „den“. 249. V § 82b odst. 4 se slovo „datu“ nahrazuje slovem „dni“. 250. V § 82b odst. 5 a 6 se slova „od data“ nahrazují slovy „ode dne“. K bodům 248 až 250 Viz bod 150. 251. V § 83 odst. 1 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 252. V § 84 odst. 1 písm. a) se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 253. V § 84 odst. 3 písm. a) se slova „a příjmení, popřípadě název“ a slova „příjmení nebo názvu,“ zrušují. K bodu 253 Viz bod 232. 254. V § 84 odst. 3 písm. e) se slovo „datum“ nahrazuje slovem „den“. K bodu 254 Viz bod 150. 255. V § 84 odst. 3 písm. i) se slova „a příjmení“ zrušují. 256. V § 84 odst. 5 písm. b) a v § 84 odst. 6 písm. a) se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 257. V § 85 odst. 5 se slovo „lhůty“ nahrazuje slovem „doby“. K bodu 257 Viz bod 237. 258. V § 85 odst. 9 písm. a) se slova „a příjmení“ zrušují.

57


259. V § 85 odst. 10 písm. a) se slova „a příjmení, popřípadě název“ a slova „příjmení nebo názvu,“ zrušují. 260. V § 85 odst. 10 písm. c) se slovo „příjmení,“ zrušuje. K bodům 258 až 260 Viz bod 232. 261. V § 85 odst. 10 písm. f) se slovo „datum“ nahrazuje slovem „den“. K bodu 261 Viz bod 150. 262. V § 86 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „ , služeb a staveb“ nahrazují slovy „nebo služeb“. 263. V § 86 odst. 1 písm. a) se slova „členským státem Organizace Severoatlantické smlouvy nebo Organizace Severoatlantické smlouvy“ nahrazují slovy „členem Organizace Severoatlantické smlouvy, jiným než Českou republikou“. 264. V § 86 odst. 1 písm. a) se slova „ , služeb a stavby“ nahrazují slovy „nebo služeb“. 265. V § 86 odst. 1 písm. b) se slova „ , služeb a staveb“ nahrazují slovy „nebo služeb“. 266. V § 86 odst. 3 úvodní části ustanovení se slova „ , služeb a stavbami“ nahrazují slovy „nebo služeb“. 267. V § 86 odst. 3 písm. b) se slova „ , služby nebo stavby“ nahrazují slovy „nebo služby“ a slova „včetně vybavení těchto staveb a služeb souvisejících“ se nahrazují slovy „vybavení staveb v rámci tohoto projektu a služby související“. K bodům 262, 264 až 267 Jedná se o legislativně technickou změnu, která zohledňuje nové vymezení pojmu „zboží“ v § 4 odst. 2, které zahrnuje i stavby. 268. V § 86 odst. 8 písm. a) se slova „a příjmení, popřípadě název“ a slova „příjmení nebo názvu,“ zrušují. 269. V § 86 odst. 8 písm. f) se slovo „datum“ nahrazuje slovem „den“. 58


270. V § 87 odst. 1 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 271. V § 87 odst. 6 písmeno a) zní: „a) obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo nebo datum narození navrhovatele,“. K bodům 268 a 271 Viz bod 232. 272. V § 87 odst. 13 písm. b) se slovo „úmrtím“ nahrazuje slovem „smrtí“. K bodu 272 Jedná se o legislativně technickou změnu, která zohledňuje novým občanským zákoníkem používaný pojem „smrt“. 273. V § 88 odst. 1 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 274. V § 88 odst. 6 písmeno d) zní: „d) prohlášení, že není 1. osobou registrovanou k dani a 2. osobou, která je evidována pro účely zvláštního režimu pro poskytnutí elektronicky poskytovaných služeb v jiném členském státě, a“. K bodu 274 Tato úprava byla provedena v souvislosti s novou definicí „osoby registrované k dani“. Pokrývá nejen osoby registrované k dani v jiném členském státě, ale i plátce a identifikované osoby. Dále je dle tohoto ustanovení v oznámení o zahájení činnosti podle zvláštního režimu nutno uvést prohlášení o tom, že osoba není pro účely zvláštního režimu pro poskytnutí elektronicky poskytovaných služeb evidována v jiném členském státě. 275. V § 88 odst. 9 písm. d) a v § 89 odst. 7 se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 276. V § 89 odst. 11 se slova „zjištěné podle zvláštního právního předpisu25)“ nahrazují slovy „určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku“. 277. V § 89 odst. 13 se slova „daňové povinnosti“ nahrazují slovy „daně na výstupu“. 278. V § 89 odst. 15 a v § 90 odst. 2 úvodní části ustanovení se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 59


279. V § 91 se slova „daňové povinnosti“ nahrazují slovem „daně“. 280. V § 92a odst. 3 a 4 se slovo „datum“ nahrazuje slovem „den“. 281. V nadpisu § 95 se slova „účastníka sdružení“ nahrazují slovy „společníka společnosti“. 282. V § 95 se slova „účastníkem sdružení“ nahrazují slovy „společníkem společnosti“ a slova „účastníky sdružení“ se nahrazují slovem „společníky“. K bodům 281 a 282 Viz bod 156. 283. V § 98 písm. b) se slova „příjmení, popřípadě název“ a slova „a příjmení nebo názvu,“ zrušují. K bodu 283 Viz bod 232. 284. V § 99a odst. 5 písm. a) a v § 99a odst. 5 písm. b) úvodní části ustanovení se slova „společností nebo družstev“ nahrazují slovem „korporací“. K bodu 284 Viz bod 183. 285. V § 99a odst. 5 písm. b) bodech 1 a 2 se slova „společnosti nebo družstva“ nahrazují slovem „korporace“ a slova „společnost nebo družstvo“ se nahrazují slovem „korporaci“. K bodu 285 Viz bod 183. 286. V § 99a odst. 5 písm. c) se za slova „na společníka“ vkládají slova „obchodní společnosti“. 287. V § 100 odstavec 4 zní: „(4) Plátci, kteří jsou společníky téže společnosti, jsou povinni vést evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně. Tuto evidenci vede za společnost určený společník, který za společnost plní všechny povinnosti a uplatňuje práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní společníky.“. 60


K bodu 287 Viz bod 156. 288. V § 100a odst. 1 se za slovo „jednotlivých“ vkládá slovo „jiných“. 289. V § 100a odst. 2 úvodní části ustanovení se za číslo „44“ vkládají slova „ , který obsahuje“. 290. V § 100a odst. 2 písm. a) se slova „a příjmení“ zrušují. 291. V § 100a odst. 3 se za slovo „jednotlivých“ vkládá slovo „jiných“. 292. V § 101 odst. 1 se slova „Vlastní daňová povinnost“ nahrazují slovy „Vlastní daň“. K bodu 292 Viz bod 9. 293. V § 101 se odstavec 3 zrušuje. Dosavadní odstavce 4 až 8 se označují jako odstavce 3 až 7. K bodu 293 Tato změna navazuje na novou úpravu právního nástupnictví v daňovém řádu, která byla provedena v souvislosti s novou koncepcí dědictví obsaženou v NOZ. Nově daňové povinnosti zůstavitele přecházejí na dědice až teprve dnem rozhodnutí soudu o dědictví. V souladu s § 239a daňového řádu se pro účely správy daní na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Po dobu trvání řízení o dědictví plní daňové povinnosti zůstavitele správce pozůstalosti. 294. V § 101 odstavec 4 zní: „(4) Plátce, který jako určený společník vede evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za společnost, je povinen uvést ve svém daňovém přiznání zdanitelná plnění a daň ze své činnosti a zdanitelná plnění a daň z činnosti celé společnosti. Ostatní společníci v daňovém přiznání uvádějí pouze zdanitelná plnění a daň ze své vlastní činnosti.“. K bodu 294 Viz bod 156. 295. V § 101 odst. 5 větě první se slova „daňová povinnost“ nahrazují slovy „povinnost přiznat daň“. 61


296. V § 101 odst. 5 větě druhé se slova „Daňová povinnost“ nahrazují slovem „Daň“. 297. V § 101 odst. 6 větě první se slova „daňová povinnost“ nahrazují slovy „povinnost přiznat daň“. 298. V § 101 odst. 6 větě druhé se slova „daňová povinnost“ nahrazují slovem „daň“. 299. V § 101 odst. 7 se slova „Daňová povinnost“ nahrazují slovem „Daň“. K bodům 295 až 299 Viz bod 9. 300. V § 102 odst. 1 písm. c) se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 301. V § 102 odstavec 4 zní: „(4) Souhrnné hlášení za společnost podává určený společník, který podává daňové přiznání za společnost.“. K bodu 301 Viz bod 156. 302. V § 102 odst. 8 se slova „od data“ nahrazují slovy „ode dne“. K bodu 302 Viz bod 150. 303. V § 102 odst. 9 se slova „daňové povinnosti“ nahrazují slovem „daně“. 304. V nadpisu § 104 se slova „daňové povinnosti“ nahrazují slovem „daně“. 305. V § 104 odst. 1 a 2 se slova „daňové povinnosti“ nahrazují slovem „daně“ a slova „daňovou povinnost“ se nahrazují slovem „daň“. 306. V § 104 odst. 3 se slova „daňové povinnosti“ nahrazují slovem „daně“. K bodům 303 až 306 Viz bod 9. 307. V § 105 odst. 1 se slovo „přeplatek,“ nahrazuje slovy „přeplatek vyšší než 100 Kč,“. 62


308. V § 105 odst. 1 se věta druhá nahrazuje větou „To neplatí, pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou stanovené daně na základě dodatečného vyměření.“. 309. V § 105 se odstavec 4 zrušuje. K bodům 307 až 309 Došlo pouze k legislativně technickému zjednodušení tohoto ustanovení, které i po přepsání má tentýž význam. 310. V § 106 odstavec 6 zní: „(6) Plátce přestává být plátcem dnem a) nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace, b) předcházejícím dni přechodu daňové povinnosti zůstavitele.“. K bodu 310 V návaznosti na změny v koncepci dědictví, jež přinesl NOZ, došlo k doplnění písmena b) do tohoto ustanovení. Nově v případě smrti plátce končí jeho registrace ex lege ke dni předcházejícímu dni rozhodnutí soudu o dědictví. Tento okamžik je zvolen s ohledem na § 6e, neboť dědic se stává plátcem, z důvodu vydání majetku po zemřelém plátci a pokračování v uskutečňování ekonomických činností, dnem přechodu daňové povinnosti. Tímto dnem je v souladu s § 239a daňového řádu den nabytí právní moci rozhodnutí soudu o dědictví. Aby byla zachována „kontinuita“ plátcovství, dochází k výslovnému zakotvení, že zůstavitel přestává být plátcem dnem předcházejícím dni, v němž se stává plátcem jeho dědic, tzn. dnem předcházejícím rozhodnutí soudu o dědictví. 311. § 106c včetně nadpisu zní:

„§ 106c Zrušení registrace společníka společnosti na žádost (1) O zrušení registrace může plátce, který je společníkem společnosti, požádat pouze v těchto případech: a) zaniklo-li jeho členství ve společnosti, nebo b) při zániku společnosti po vypořádání majetku. (2) Obrat společníka společnosti se pro účely zrušení registrace stanoví jako součet obratu a) tohoto společníka dosahovaný mimo společnost a b) dosahovaného společně všemi společníky společnosti připadajícího na tohoto společníka; obrat připadající na každého společníka společnosti je stejný, neurčí-li společenská smlouva jiný poměr.“. K bodu 311 Jedná se o terminologickou změnu, která přizpůsobuje text ustanovení NOZ, a to konkrétně nahrazení pojmu „sdružení“ novým pojmem „společnost“ (§ 2716 a násl. NOZ). Je nicméně zajímavé, že zákon nepřipouští (stejně jako před novelizací) deregistraci společníků 63


při podlimitním obratu, aniž by se společnost rušila nebo společníkovi zanikalo členství. Domníváme se, že to nebylo úmyslem zákonodárce a pokládáme to za chybu, která by měla být při nejbližší příležitosti opravena. 312. V § 107a odst. 4 se za slovo „dnem“ vkládají slova „následujícím po dni“. K bodu 312 Jedná se o legislativně technickou změnu, která má za cíl sjednocení textu § 107a odst. 4 o zrušení registrace identifikované osoby na žádost tak, aby text tohoto ustanovení byl v souladu se současným zněním § 106d odst. 3. 313. V § 108 odst. 1 písm. a) se slova „ , poskytnutí služby nebo převod nemovitosti“ nahrazují slovy „nebo poskytnutí služby“. K bodu 313 Viz komentář k bodu 7. 314. V § 108 odst. 1 písm. d) se slova „Evropského společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“. 315. V § 108 odst. 1 písm. e) se slova „daňová povinnost“ nahrazují slovy „povinnost přiznat daň“. 316. V § 108 odst. 2 písm. a) a b) se slova „daňová povinnost“ nahrazují slovy „povinnost zaplatit daň“. K bodům 315 a 316 Došlo k nahrazení pojmu „daňová povinnost“ z důvodu uvedení do souladu se zněním § 108. 317. Poznámky pod čarou č. 10, 24, 25, 26a a 36 se zrušují, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou. K bodu 317 Došlo ke zrušení poznámek pod čarou, a to včetně všech odkazů v zákoně na ně, které odkazují na starý obč. zák. a zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech o cenných papírech, z důvodu neaktuálnosti, a na zák. o spotř. daních z důvodu nadbytečnosti.

64


Čl. X Přechodná ustanovení 1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu. 2. Není-li stanoveno jinak, vztahují se na skutečnosti, poměry, vztahy, subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu stejná ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, jako na skutečnosti, poměry, vztahy, subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva podle právních předpisů účinných ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, které jsou jim svou povahou a účelem nejbližší. K přechodným ustanovením 1. První bod přechodných ustanovení obsahuje standardní pravidlo, které lze nalézt v každé novele a které zabraňuje retroaktivitě. Pro uplatnění práv a povinností vzniklých před účinností novely se použijí ustanovení zákona účinná do konce roku 2013. 2. Druhý odstavec souvisí především s NOZ, který mění pojmy, obsah některých institutů, případně zavádí instituty nové. Většina právních vztahů a z nich vyplývajících práv a povinností se až do jejich skončení bude řídit úpravou, na základě které vznikly, tedy například starý obč. zák. Nicméně daňová úprava je jen jedna, a to ta aktuální vztahující se k NOZ, a proto přechodné ustanovení zavádí pravidlo, že se použije i na tyto „staré“ na skutečnosti, poměry, vztahy, subjekty, předměty práva a povinnosti. Zvolí se taková ustanovení, která jsou jim povahou a účelem nejbližší. 3. Jestliže například uzavřeli plátci smlouvu o sdružení podle § 829 starého obč. zák., budou se od 1. ledna 2014 řídit speciálními ustanoveními zákona o DPH, která upravují aplikaci DPH ve společnosti podle § 2716 NOZ, i když soukromoprávně budou postupovat dle § 829 a násl. starého občanského zákoníku.

... ČÁST ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ Změna zákona o dani z přidané hodnoty

Čl. LXIII V § 109 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 502/2012 Sb., se na konci textu písmene c) doplňují slova „ , a pokud úplata za toto plnění překračuje dvojnásobek částky podle zákona upravujícího omezení plateb v hotovosti, při jejímž překročení je stanovena povinnost provést platbu bezhotovostně“. 65


...

ČÁST ČTYŘICÁTÁ TŘETÍ ÚČINNOST

Čl. LXV Toto zákonné opatření Senátu nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014, s výjimkou části čtyřicáté první, která nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Štěch v. r. Zeman v. r. Rusnok v. r.

66

Aktualizace k 19. srpnu 2013

AKTUALIZACE ZÁKON O DANI Z PŘIDANÉ HODNOTY Komentář Díl II. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, byl změněn s účinností od 19. 8. 2013 zákonem č. 241/2013 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o investičních společnostech a investičních fondech a s přijetím přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího vypořádání některých derivátů

Vybrané body novely zákona o dani z přidané hodnoty a komentář k nim: ČÁST DEVÁTÁ Změna zákona o dani z přidané hodnoty

Čl. IX V § 54 odst. 1 písm. v) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 502/2012 Sb., se slova „investičního fondu, podílového fondu“ nahrazují slovy „nebo administrace investičního fondu, transformovaného fondu nebo obdobných zahraničních fondů“. K zákonu č. 241/2013 Sb. Jedná se o legislativně technickou změnu nahrazující původní terminologii terminologií novou tak, aby toto ustanovení zákona o DPH nedoznalo věcného posunu v souvislosti s novou právní úpravou investičních společností a investičních fondů. 67


ČÁST TŘICÁTÁ TŘETÍ ÚČINNOST

Čl. XXXIV Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.

Němcová v. r. Zeman v. r. Rusnok v. r.

68


AKTUALIZACE ZÁKON O DANI Z PŘIDANÉ HODNOTY Komentář Díl III. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, byl změněn s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 502/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Vybrané body novely zákona o dani z přidané hodnoty a komentář k nim: ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o dani z přidané hodnoty

Čl. VII Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 47/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 333/2012 Sb., se mění takto: 69


1. V § 92a odst. 5 se slova „předložit správci daně“ nahrazují slovy „podat správci daně elektronicky na elektronickou adresu zveřejněnou správcem daně“ a slova „4 nebo 5“ se nahrazují slovy „3 nebo 4“. K bodu 1 V návaznosti na zavedení povinné elektronické formy podání plátců (viz komentář k § 101a) došlo k úpravě v § 92a odst. 5 tak, aby bylo jednoznačně určeno, že výpis z evidence pro účely daně z přidané hodnoty je přílohou k daňovému přiznání a že i tento výpis musí být podáván elektronicky. Jedná se nicméně pouze o upřesnění potvrzující již předchozí praxi, kdy se výpis z evidence podává elektronicky. 2. V § 101 odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Plátce je povinen podat daňové přiznání, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost.“ a věta druhá se zrušuje. K bodu 2 Legislativně technická úprava. 3. Za § 101 se vkládá nový § 101a, který včetně nadpisu zní: „§ 101a Povinná elektronická forma podání (1) Plátce je povinen podat elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně a) daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, b) hlášení, c) přílohy k daňovému přiznání, dodatečnému daňovému přiznání nebo hlášení. (2) Přihláška k registraci a oznámení o změně registračních údajů se podává pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně; to neplatí pro identifikované osoby. (3) Fyzická osoba není povinna postupovat podle odstavce 1 nebo 2, pokud a) její obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců nepřesáhne 6 000 000 Kč; pokud fyzická osoba tento obrat překročí, vzniká jí povinnost činit podání podle odstavce 1 za zdaňovací období následující po zdaňovacím období, v němž došlo k překročení obratu, a trvá nejméně po dobu 6 kalendářních měsíců, a b) nemá zákonem stanovenou povinnost činit podání elektronicky.“. K § 101a 1. Tato nová úprava zavedla pro plátce (nikoli identifikované osoby) povinnost činit formalizované podání vůči správci daně elektronickou formou. Účelem této změny je zkrácení doby pro ověřování uváděných údajů ze strany správců daně s ohledem na zefektivnění boje s daňovými úniky. Nové ustanovení přitom navazuje na obecnou úpravu, kterou obsahuje daňový řád. Pojem „elektronicky“ je přitom používán ve stejném kontextu jako sousloví „datovou zprávou“ dle § 72 odst. 3 daňového řádu. Struktura a forma elektronického podání musí 70


respektovat obecné náležitosti podání, které upravuje daňový řád (§ 72 odst. 1 a 3 ve spojení s § 71 odst. 1). K odst. 1 2. Tato povinnost se vztahuje na všechny plátce právnické osoby a dále na fyzické osoby vyjmenované v odst. 3. V případě plátců právnických osob se tato povinnost vztahuje i na osoby, které se za právnické osoby pro účely DPH považují, tj. i na svěřenský fond a organizační složku státu, která je účetní jednotkou (viz § 4b odst. 2). Stejně tak se týká i všech skupin, neboť na ně nelze vztáhnout výjimky stanovené v odst. 3. 3. V tomto odstavci nalezneme výčet těch podání, u nichž se plátci stanovuje povinnost elektronického podání, a to s výjimkou přihlášky k registraci, která je řešena zvlášť v odstavci 2. 4. Vzhledem k tomu, že nový § 101a představuje procesní, a nikoli hmotně-právní ustanovení, vztahuje se povinnost činit podání od 1. 1. 2014 elektronicky bez ohledu na zdaňovací období, kterého se tato podání týkají, tj. tato povinnost se vztahuje i na daňové přiznání za zdaňovací období prosinec 2013, resp. za 4. čtvrtletí 2013, případně i za dřívější zdaňovací období, pokud je podáváno po 1. 1. 2014, a na dodatečné daňové přiznání za kterékoliv zdaňovací období před 1. 1. 2014 podávané po tomto datu. 5. Navzdory obecnému pravidlu daňového řádu zakotvenému v § 72 odst. 2, že příloha je součástí daňového tvrzení, nalezneme ve výčtu povinných podání explicitně vyjádřeny i přílohy. Důvodem je, aby se předešlo případným výkladovým nejasnostem. 6. Elektronicky se nově podávají i veškerá hlášení, tj. nově se tato povinnost týká i hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu nebo hlášení o pořízení nového dopravního prostředku. 7. Samotné podání pak lze i nadále učinit jednou z těchto forem: –– datovou zprávou prostřednictvím Daňového portálu EPO (http://adisepo.mfcr.cz), jež musí být opatřena uznávaným elektronickým podpisem nebo –– datovou zprávou bez uznávaného elektronického podpisu podanou prostřednictvím Daňového portálu, pokud je toto podání správci daně do 5 dnů potvrzeno nebo opakováno písemně nebo ústně do protokolu (§ 71 odst. 3 DŘ), nebo –– datovou zprávou prostřednictvím datové schránky. 8. Daňový řád dále v § 71 odst. 1 písm. c) stanoví možnost učinit podání i datovou zprávou s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do datové schránky. Tato možnost by nicméně měla být finanční správou spuštěna až cca koncem 1. pololetí roku 2014. Datová zpráva, kterou je podání činěno, musí mít požadovaný formát a strukturu. Přihláška k registraci, oznámení o změně registračních údajů, řádné daňové přiznání a dodatečné daňové přiznání zasílané datovou zprávou musí být ve formátu a struktuře .XML. Pro odeslání do datové schránky správce daně lze využít službu Elektronická podání pro Finanční správu (EPO) na adrese: www.daneelektronicky.cz. K odst. 2 9. Povinná elektronická forma se nově týká i přihlášky k registraci za plátce DPH nebo oznámení o změně registračních údajů, a to v případě fyzických osob na rozdíl od odst. 3 bez 71


ohledu na jejich obrat. Veškeré přílohy podání je pak potřeba naskenovat a poslat finančnímu úřadu také v elektronické podobě. Začátkem roku, kdy píšeme tento komentář, je nicméně ještě metodika nově zavedené elektronické registrace poměrně nejednotná a neexistuje žádná oficiální informace finanční správy k této problematice. Není tak například jisté, zda budou finanční úřady po elektronickém podání ještě vyzývat k podání příloh žádosti o registraci i v listinné podobě v případech, kdy byl doposud vyžadován znalecký překlad do českého jazyka s razítkem a podpisem překladatele apod. Proto doporučujeme před samotnou registrací kontaktovat finanční úřad a dohodnout se na těchto otázkách, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům v registraci. 10. V případě nových subjektů, jež doposud nebyli registrováni k žádné dani, je proces registrace komplikován navíc i tím, že před podáním žádosti o registraci přes EPO jim musí být přiděleno tzv. VČP (veřejné číslo poplatníka). K odst. 3 11. Tento odstavec stanoví výjimku pro menší podnikatele-fyzické osoby. Na ty se povinnost podávat předmětná podání elektronicky nevztahuje, pokud nepřekročí obrat 6 mil. Kč za předcházejících 12 kalendářních měsíců, resp. pokud nemají povinnost činit podání elektronicky na základě jiného zákona. Tato povinnost vyplývá např. z § 38j odst. 6 zákona o daních z příjmů, kdy se týká zaměstnavatele, nebo z § 72 odst. 4 daňového řádu, kdy je tato povinnost stanovena pro subjekty, které mají zřízenou datovou schránku. 12. Navíc podotýkáme, že od 1. ledna 2015 by mělo být do daňového řádu (zákonem č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů) vloženo nové ustanovení § 72 odst. 4, z něhož vyplývá, že pokud si fyzická osoba zvolí k podávání daňových přiznání k DPH jako zmocněnce daňového poradce, tedy osobu, jež má zřízenou datovou schránku, bude se povinnost činit podání elektronicky vztahovat i na podání za tuto fyzickou osobu. 13. V případě, že fyzická osoba překročí stanovený obrat, vzniká jí povinnost činit podání elektronicky již za následující zdaňovací období. Pokud tedy dojde v případě měsíčního plátce k překročení obratu v únoru 2014, vzniká mu povinnost činit podání elektronicky již za zdaňovací období březen 2014. Aby fyzické osoby, kterým vznikne povinnost činit podání elektronicky, nemusely v případě, kdy jim obrat kolísá kolem stanoveného limitu, měnit každé zdaňovací období formu podání, je zavedena šestiměsíční lhůta, v níž po překročení obratu musí činit podání v elektronické podobě.

72


ČÁST OSMÁ ÚČINNOST Čl. IX Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2013, s výjimkou a) části páté, která nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2013, b) části šesté, která nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014, a c) části sedmé, která nabývá účinnosti dnem nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů. Němcová v. r. Klaus v. r. Nečas v. r.

73

AKTUALIZACE ZÁKON O DANI Z PŘIDANÉ HODNOTY Komentář Díl I

Recommend Documents