přátelé přírody 1|2014 | bulletin asociace Přátelé přírody ČR | www.pratele-prirody.cz | zdarma
Jsou čisté zdroje čisté?
Provětrejte kolo na Vysočině
Co neumí Hynek Pečinka
Aktivisté kritizují vládu, že nemá v prohlášení těžební limity PRAHA - (podle ČTK) Ochránci životního prostředí kritizují vládu za to, že nedala do programového prohlášení zachování těžebních limitů. „Koaliční lídři selhali navzdory četným deklaracím, že severočeská města a vesnice před rozšiřováním uhelných dolů ochrání,“ uvedli ekologové Hnutí Duha a Greenpeace ČR. Kabinet Bohuslava Sobotky (ČSSD) prý „splnil“ jen tři úkoly z deseti, které po jeho jmenování zveřejnily ekologické organizace. „Jsme hluboce zklamáni postojem předsedy vlády Bohuslava Sobotky k ochraně severočeských obcí ohrožených rozšiřováním uhelných dolů. Podle našich informací to byl bohužel osobně pan premiér, kdo vetoval opakovaný návrh ministra životního prostředí (Richarda) Brabce (ANO), aby vláda domovy místních lidí před velkorypadly ochránila. Tisíce obyvatel Horního Jiřetína, Černic, ale i Litvínova tak budou žít dál v nejistotě,“ uvedl energetický expert Greenpeace ČR Jan Rovenský. Kladně ekologové hodnotí například návrh na přípravu zákonů o odpadech a snižování závislosti na fosilních palivech nebo zlepšení kvality ovzduší. Kromě závazku k efektivnějšímu čerpání peněz z evropských fondů přibyl v programovém prohlášení za ekologii záměr ustanovit centrálního reguláto-
ra v oblasti vodovodů a kanalizací. Vláda chce rozhodnout o efektivním, jednotném a jednoduchém systému regulace v rámci Energetického regulačního úřadu. Zároveň doplnila termín u dlouho očekávané novely zákona o odpadech - do poloviny roku 2016. Do stejné doby se také zavázala, že připraví Strategii pro přizpůsobení se změně klimatu v ČR. Z prohlášení proti původním záměrům však vypadlo obnovení sanace starých ekologických zátěží prostřednictvím konkrétních a zcela transparentních projektů. Aktivisté se snažili přimět ministra Brabce, aby do prohlášení přidal i ochranu divočiny v NP Šumava. Vládní dokument ale péči o přírodu a krajinu
opomíjí. „Jen zcela nedostatečně zmiňuje ochranu orné půdy před zastavěním, ačkoli zákonnou ochranu vláda slibovala v koaliční dohodě,“ uvedl programový ředitel Hnutí Duha Vojtěch Kotecký. Ministr už před dvěma týdny ČTK ale řekl, že to, že není šumavský park v prohlášení, neznamená, že by se problém neřešil. Slíbil, že jeho první cesta povede právě na Šumavu, v plánu má i přípravu zákona a nového plánu péče. Bude k tomu mít příležitost. Vláda totiž dostala v úterý 18. února důvěru sněmovny, když pro ni hlasovali poslanci tří koaličních stran, které ji vytvořily.
Dětem lesa z Indonésie hrozí vyhynutí TANA TOA (Indonésie) ČTK/AFP Kajangové jsou v Indonésii tím, čím jsou Amišové ve Spojených státech: odmítají jakýkoli pokrok, žijí bez elektřiny a chodí pouze bosi. Ale jak
Mají zakázáno používat strom, který sám spadl, zakázán je lov krevet. Kdyby se tato tabu porušila, mohlo by to podle Kajangů narušit rovnováhu v přírodě. Kmenová "vláda" složená z 37 "ministrů" trestá každé překročení těchto pravidel pokutou nebo ranami holí. "Listy přitahují déšť. Kořeny v sobě skrývají zdroje vody. Lesy jsou plícemi světa," vysvětluje jejich náčelník zvaný Ammatoa Puto Palasa v jazyce konje, jímž kmen hovoří. Ke Kajangům však začínají pronikat vymoženosti moderního světa. Nedávno bylo možno u několika mladých spatřit mobilní telefon. Panují obavy, že je ohrožen celý jejich způsob života.
dlouho ještě? Píše to agentura AFP. Avšak Kajangové jsou především dětmi lesa. Většinou chodí bosi a obvykle nosí pouze černý sarong. Pokud jde o jejich náboženství, je to jakási směsice kmenových zvyklostí a islámu. Za svitu lampy s olejem z tungovníku zdvihají muži z vesnice jen ručně, bez pomoci jakéhokoli nástroje, obrovské kmeny stromů, z nichž stavějí své tradiční domky na pilotech. V husté džungli Tana Toa na jihu ostrova Sulawesi nezměnil kmen Kajangů svůj způsob života po celá staletí, možná až tisíciletí. Není zde žádný automobil. Není tu elektřina, ani plyn a ani telefon. Podle jejich životního způsobu, na hony vzdálenému modernímu světu, je lze srovnávat s Amiši, americkými protestantskými novokřtěnci, kteří rovněž odolávají pokroku. Avšak Kajangové jsou především dětmi lesa. Většinou chodí bosi a obvykle nosí pouze černý sarong. Pokud jde o jejich náboženství, je to jakási směsice kmenových zvyklostí a islámu. O původu Kajangů, jichž je jen 5000, toho víme jen málo. Oni sami se považují za první obyvatele Země a jako děti lesa za jeho strážce.
"Nebude-li přijat žádný zákon na jejich ochranu, kdo bude moci zaručit, že jejich tradice přetrvají?" táže se Misbawati Wawová, která má na starosti lesy v distriktu Bulukumba, kde Kajangové žijí. Wawová zdůrazňuje, že Kajangy především ohrožuje kácení lesů v okolí jejich pozemků, které podle Světového centra zemědělství a lesnictví pokrývají kolem 760 hektarů. Aby zabránili vyhynutí Kajangů, chtěli by činitelé z Bulukumby svěřit kmeni správu jejich půdy, která je dnes pod kontrolou indonéského státu. Přejí si, aby se stal zákonem výnos ústavního soudu v Jakartě z loňského května, podle něhož původnímu obyvatelstvu náleží právo spravovat půdu, na níž žije, i když teoreticky patří státu. Výnos ještě nebyl v Indonésii konkrétně aplikován a organiza-
ce na ochranu původního obyvatelstva AMAN chce, aby z něho měli jako první užitek právě Kajangové. Původní obyvatelstvo čítá v Indonésii, která má 250 milionů obyvatel, kolem 70 milionů osob. Návrh zákona, který by mohl být podle úřadů přijat v nadcházejících měsících, stanoví, že půda, na níž Kajangové žijí, může být postoupena zase jen Kajangům. Tímto zákonem by se rovněž zrušilo nařízení, podle něhož je od roku 1990 na půdě Kajangů povoleno jisté kácení lesů. Dosud tento předpis využívali pouze Kajangové, když potřebovali několik stromů na stavbu svých příbytků. Avšak na jiných místech Indonésie je hodně případů, kdy na základě podobných nařízení zmizely celé lesy, kde žijí původní obyvatelé. Podle náčelníka Kajangů Palasy, který nikdy půdu kmene neopustil, nejde jen o osud jeho lidu, ale o osud celého světa. "Zachování lesa prodlouží život na naší Zemi," soudí.
Na několika místech Česka padal saharský písek PRAHA (ČTK) – Ve středu 19. února dopoledne padal na několika místech ČR spolu s deštěm jemný písek ze Sahary, na autech a cestách pak zůstal červenožlutý poprašek. ČTK to řekl mluvčí Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Petr Dvořák s tím, že ovzduší se tím ale nezhoršilo. "U nás byl tento zajímavý jev pozorován dnes mezi 07:00 a 12:00 hodinami
v Hradci Králové, Čáslavi, Kutné Hoře. Koncentrace polétavého prachu zůstávají v normálu, žádné nebezpečí. Prach padal i v Itálii, Francii a Slovinsku," uvedl Dvořák. Po zaschnutí kapek zůstal na površích prachový povlak, lidé volali na hydrometeorologický ústav, co se děje. V alpských oblastech prý zůstal po náletu jemného písku žlutohnědý sníh.
Úkaz vzniká tak, že velmi jemný prach ze Sahary se prouděním dostane třeba do pěti kilometrů nad zem, kde se díky své minimální váze udrží spolu s oblaky. Potom se v atmosféře dostane do jiných částí světa, kde spadne třeba spolu se srážkami. Právě díky tomu, že písek spadl s dešťovými kapkami, nezhoršily se koncentrace polétavého prachu v ovzduší.
Bylinky pomáhají proti nachlazení. Jak je v zimě doma pěstovat? Bylinky mají na lidský organismus blahodárné účinky. Naštěstí se jich nemusíme vzdávat ani v tomto ročním období. Jaké bylinky si můžeme doma vypěstovat v zimě? Které z nich se hodí do kuchyně a které nám naopak pomohou s chřipkou a nachlazením?
statku osvětlení poskytuje i ideální teplotu kolem 15°C. Nemusíme si ale zoufat ani v malém bytě, kde můžeme květináč nebo truhlík se zelenými pomocníky umístit na okno směrované na jih či východ. Pokud se rozhodneme pro rychlení, nemusíme se bát ani
Čerstvých bylinek se nemusíme vzdávat ani v zimě. Pokud jim zajistíme dostatek světla a pravidelnou zálivku, můžeme si je vypěstovat v pohodlí svého obýváku. Bylinky jsou zdrojem mnoha vitamínů a minerálních látek. Pomůžou nám také při nachlazení nebo chřipce. Bylinky patří ke snadno dostupným zdrojům vitamínů, kterých se nemusíme vzdávat, ani když za okny padá sníh. Doma je zvládne pěstovat úplně každý a to po celý rok. V zimním období rozlišujeme dva způsoby pěstování, prvním z nich je rychlení, kdy z rostlinky získáme skutečně maximum, ale zpravidla ji vyčerpáme a na jaře se s ní budeme muset rozloučit. Druhou možností je nechat bylinku odpočívat, zalévat ji méně, než při rychleném růstu, a těšit se z ní až na jaře. Nejideálnější možností je, když se rozhodneme pěstovat dvě rostlinky od jednoho druhu najednou, jednu díky rychlení můžeme sklízet přes zimu a druhá nás bude těšit na jaře. V každém případě musíme pamatovat na to, že i bylinky patří mezi rostliny, které ke svému životu potřebují světlo. Vhodným místem k jejich pěstování je zimní zahrada, která kromě do-
teplejších prostor. Které bylinky si můžeme vypěstovat v zimě? Bylinky vhodné k domácímu pěstování si můžeme rozdělit do tří skupin. Do skupiny trvalek, které nám budou dělat radost několik let, patří meduňka, dobromysl, tymián, mateřídouška, saturejka, šalvěj lékařská, máta a pažitka. Pokud z těchto rostlinek chceme mít užitek i v zimě, nesmíme je zapomenout přesunout dovnitř. Pokud je ale zapomeneme venku, na jaře nám opět vyrostou. Mezi trvalky řadíme i rozmarýn a levanduli, které jsou ale citlivé na mráz, proto je musíme v každém případě zazimovat. Třetí skupinu tvoří letničky, tedy bylinky, které nám vydrží jeden rok a pak je budeme muset
obměnit. Sem řadíme bazalku, kopr nebo kerblík. Při domácím pěstování se péče o různé druhy bylinek nijak zvlášť neliší. Vždy je třeba pamatovat na dostatek světla a pravidelnou zálivku. Rostliny by nikdy neměly ve vodě stát, proto je vhodné je zalévat menším množstvím vody, ale častěji. V některých případech platí, že doma pěstovaná rostlinka bude menší, než ta pěstovaná venku, na jejích vlastnostech to ale nic nezmění. V kuchyni: Bylinky můžeme přidávat do většiny pokrmů, hodí se do omáček i houbových jídel, skvěle doplňují zeleninu a maso. Můžeme je přidávat také do octů a olejů. Chybu neuděláme, ani s pomazánkami, polévkami či těstovinami. Vždy bychom měli s bylinkami zacházet rozumně, neboť v nadměrném množství mohou být škodlivé. Pozor by si měly dát těhotné a kojící ženy, které by se měla některým bylinkám (např. šalvěj) úplně vyhnout. Čaje: Bylinkové čaje, nebo též odvary, jednoduše připravíme tak, že bylinky přelijeme vařící vodou. Neměli bychom zapomínat na to, že sušené bylinky potřebují k vyluhování delší čas, než ty čerstvé. Většina bylin potřebuje na vylouhování 10 – 15 minut. Tinktura: Tinktura je vhodná k obkladům či masážím, můžeme ji též ředit v čaji nebo ji konzumovat po lžičkách. Ani její příprava není složitá. Uzavíratelnou nádobu naplníme bylinkami, které zalijeme 40% režnou. Skladuje-
me na teplém a suchém místě a občas protřepeme. Po 14 dnech přecedíme a tinktura je hotová. Skladujeme v lednici. Koupele a zábaly: Bylinky můžeme přidávat i do koupele. Větší množství bylin necháme přes noc vyluhovat ve studené vodě. Scezený nálev přidáme do koupele. Nejlepších účinků dosáhneme, když se po koupeli místo osušení ručníkem zabalíme do županu a odpočineme si v teple pod peřinou. Na páře změklé bylinky zabalené do ručníku můžeme použít jako zábaly. Mateřídouška Mateřídouška má uklidňující účinky, nálev z ní je proto vhodné pít před spaním. Krom toho snižuje svalové napětí a zmírňuje koliky a nadýmání. Kvetoucí nať je vhodná při nachlazení a žaludečních potížích.
Jednou s obsažených silic je i tujon, který je ve větší míře jedovatý, proto by šalvěj měla být konzumována rozumně. Je zcela nevhodná pro těhotné a kojící ženy, neboť může vyvolat stahy dělohy a snížit produkci mateřského mléka. Rozmarýn lékařský Jedná se o jednu z mála bylinek, které zvyšují krevní tlak. Rozmarýn zlepšuje krevní oběh, odstraňuje pocit chladu v končetinách, zvyšuje koncentraci a celkově posiluje. Rozmarýnový čaj má močopudné účinky a napomáhá i pocení. Je zvláště vhodný pro ženy s poruchami menstruačního cyklu. Jako olej či tinktura je vhodný také k vnějšímu použití, neboť napomáhá
Bazalka patří mezi tzv. letničky, vydrží nám jeden rok a pak je potřeba je muset obměnit.
V kuchyni se používá na ryby či do nádivek. Vhodná je v kombinaci s tučnými masy, neboť napomáhá zažívání.
Masti z majoránky Z majoránky je možné vyrobit i masti, které nám pomohou zbavit se rýmy či mokvavých ran. Mast I.: 1 čajová lžička sušené nati se vaří 1 minutu s polévkovou lžící červeného vína. Poté přidáme lžíci másla, roztavíme a přecedíme. Po vychladnutí skladujeme v lednici. Tato mast je vhodná ke vtírání do nosu při rýmě. Mast II.: 1 lžička šťávy vylisované z čerství natě se rozetře s 5 lžičkami nesoleného másla nebo borové vazelíny. Vzniklou mast můžeme taktéž používat při rýmě, krom toho je vhodná i k urychlení léčby mokvavých a zanícených ran.
Šalvěj lékařská (babské ucho)
Šalvěj má příjemnou výrazně nahořklou chuť. Obsahuje velké množství silic, za zmínku stojí napříkald kafr. Je zdrojem hořčin, tříslovin a vitamínu C. Dále obsahuje karotenoidy, pryskyřice a další minerální látky. Šalvěj potlačuje potivost a působí jako desinfekce, proto je využívána při zánětech v ústní dutině. Zmírňuje i kašel a díky své vůni je hojně využívána v kosmetice a potravinářství. Bývá součástí zubních past, koupelových solí, ale i žvýkaček. Odvary z ní pomohou zbavit se lupů.
Má silný kafrový pach a kořenitou nahořklou chuť. Zvyšuje tvorbu žaludečních šťáv a tím podporuje trávení. Má také uklidňující protikřečové účinky, v nadměrných dávkách může působit až lehce omamně. Přidává se do sirupů i mastí a pomáhá proti nadýmání. Při astmatu se doporučuje její inhalace. Majoránková koupel posiluje nervy.
uvolnit ztuhlé a pohmožděné svaly a klouby. Známý je i v aromaterapii, neboť zmírňuje bolesti hlavy. Stejně jako šalvěj má nahořklou chuť a kafrovité aroma. Můžeme ho přidávat do polévek, zeleninových jídel, k sýrům či masům. I zde platí,že všeho moc škodí, proto bychom s ním měli zacházet šetrně. Ve větší míře by neměl být součástí jídelníčku dětí do 5 let ani těhotných a kojících žen. Majoránka Oblíbenou a v české kuchyni hojně užívanou bylinkou je majoránka, která obsahuje třísloviny, hořčiny a silici.
Bylinky mají na naše tělo blahodárné účinky. V kuchyni nám poslouží nejen jako dochucovadla, ale pomohou nám i zlepšit trávení. Bylinkové čaje zase posílí mysl, odstraní bolesti hlavy a kloubů, pomohou při nachlazení. Jejich pozitivní účinky na lidský organismus jsou hojně využívány i v aromaterapii či při relaxačních koupelích. Nikdy bychom však neměli zapomínat na to, že všeho moc škodí a tak i s bylinkami je nutno zacházet šetrně. □ Klára Vlášková, Nazeleno.cz
Náš rozhovor
Hynek Pečinka: Neuměl bych být milionář na vlastním ostrově Hynek Pečinka (34) je už třetím rokem předsedou olomouckého klubu přátel přírody Malá liška, který také spoluzaložil. Vede téměř dvojí život, jednak jako právník a zástupce vedoucího odboru sociálních věcí tamního magistrátu a jednak jako dobrovolník v několika neziskových organizacích. I přes svůj nabitý program si našel chvíli udělat s námi rozhovor. Krom jiného nám prozradil, kde jsou nejhezčí holky… Ahoj Hynku, uprostřed jaké činnosti Tě právě rušíme? Zrovna jsem v práci, je poledne a já si přihřál oběd, který mi dovezli z restaurace. Objednávám vždycky v pondělí a ve středu a na druhý den mi zbude polévka. Dávají totiž velké porce. Víme, že kromě místa předsedy olomouckých Přátel přírody sedíš ještě na dalších „židlích“. Jak to všechno stíháš? Naštěstí ne všechny ty „židle“ jsou takové, na kterých musíte fungovat dennodenně. Ty permanentní jsou kromě židle v práci, kde jsem 40 hodin týdně a rozhodně nehoupám nohama a nenudím se, už zmíněné vedení klubu
Malá liška a taky pozice viceprezidenta českých Přátel přírody. Obě dvě jsou pro mě obrovská výzva a doufám, že za mnou není vidět jen otlačená židle, ale hlavně výsledky. Ale je na ostatních, aby to posoudili. Na druhou stranu nejsem až takový altruista, kromě toho, že do toho něco dávám, umím i brát. Není to rozhodně o penězích, ty za to nejsou vůbec žádné, myslím ale spíš příležitosti - věci, ke kterým se člověk dostane a co se dozví, zajímaví lidé, které člověk potká ať u nás nebo jinde, a může čerpat jejich nápady, nálady a zkušenosti, používat i jiné jazyky než češtinu, když už se je léta učil a tak dál. Kromě těchto dvou ještě jsem jeden z devíti lidí v předsednictvu Unie ne-
státních neziskových organizací Olomouckého kraje, teď zrovna čerstvě místopředsedou, a aktuálně nás čeká práce s nastavením jakž takž nějakých vztahů s Olomouckým krajem, které byly přerušeny vinou střídání po předloňských krajských volbách, a pak taky nějaké projekty, aby se neziskovky měly lépe. Tahle „židle“ mi dává možnost vidět spoustu věcí jinak, protože mám možnost nahlédnout do všech možných typů neziskových organizací s jiným zaměřením, historií, cílovou skupinou a jiným fungováním, než je to naše, a poučit se z toho. Před dvěma lety jsem taky kývl na místo v dozorčí radě obecně prospěšné společnosti Liberix, která se zabývá propagací volně šiřitelného softwaru.
Tam jsem ale potřeba jen jednou za rok na kontrolu hospodaření. Všechno jsou to neplacené pozice, čisté dobrovolnictví ve volném čase. Jak říká klasik, život je otázka priorit. Důležité zkrátka je vědět, že chci něco dělat a co v tom chci dokázat. A když si věci dobře rozvrhnete, stihnout se dají. Některé úkoly nemusím dělat sám, pomůžou lidi, které mám kolem sebe. A kdybych nechtěl, tak to přece nedělám… Když už se konečně dostaneš ze všech zasedání a z práce, co je pro Tebe nejlepší relax? Je fakt, že při všem, co dělám, vlastně potkávám lidi. Když je toho moc a povede se to, nanosím si v pátek domů jídlo, nevycházím z něj až do pondělního rána a nikoho celou dobu nevidím. Ale to je fakt extrém. Rád si zahraju na kytaru, něco zajímavého si přečtu, rád se s někým potkávám a dám si pivko, hlavně když není potřeba nic řešit a můžeme jen tak kecat. A když je u toho krb, tak je to dokonalé. A taky trochu plánuju, že bych si někdy vzal tak tři týdny dovolené a odjel někam nějakou lodí. Hodně cestuješ, nejen jako turista, ale i na nejrůznější konference a setkání. Odkud sis dovezl výsostně zajímavý zážitek? A obligátně - kde jsou holky nejhezčí? První, co mě napadlo, je vzpomínka na pobřeží Severního moře u Ostende v Belgii, kde jsem byl na akci IYNF asi v roce 2009. Večer jsme šli na pláž, byl zrovna příliv, moře bouřilo, byla docela zima a hodili po mně kytaru. Já jsem bez rozmýšlení zahrál Sbohem, galánečko a doteď nevím, proč mě napadla právě tahle písnička, když tam byl samý cizinec, který ji neznal. Ale asi tam nějak patřila. A holky jsou samozřejmě nejhezčí v Havířově. Když se koukneme kus zpátky, zůstala za Tebou organizace pro mládež Velká Medvědice, kterou jsi předal „mladším“, aby ses plně mohl věnovat klubu Malá liška. Co říkáš na jejich současnou práci? Vychoval sis je dobře, daří se jim ve Tvém odkazu? Jé, slovo odkaz zní sice dobře, ale hned se mi spojilo s „Odkaz Velké říjnové socialistické revoluce uhájí-
me“ a navíc se necítím, že bych byl nějaká ikona. S Velkou Medvědicí jsem byl spojený od podzimu 2001 do léta 2012, víc než deset let. Za tu dobu jsem – samozřejmě spolu s dalšími, co to měli na triku – z pomalu končícího „turisťáku“ dokázal udělat organizaci, která uměla pořádat mezinárodní výměny mládeže, vzdělávací akce pro instruktory a vedoucí, na které jezdili zájemci z celé republiky, a o které bylo docela dobře slyšet okolo. Taky to byla každotýdenní činnost na schůzkách, víkendové objevování českých končin a několik ročníků speciální proslulé akce Commandos nebo soutěže pro týmy Pevnost Boyard. Speciální kapitolou byly tábory, hlavně asi Pratábor v Pístovicích. My jsme totiž nehráli jen hry na téma pravěk, my jsme tím pravěkem 14 dní žili se vším všudy! Současní vedoucí dělají zas něco jiného a jinak. Každopádně neexistuje jednotný recept, nejdůležitější je, že Velká Medvědice jede pořád na lince recese, s níž byla kdysi založena, a že je zájem o její akce, které ti současní připravují. A když zájem je, tak asi splňují představy dnešních teenagerů o náplni volného času. Poodhal se nám trochu ze soukromého života - co je Tvou tajnou vášní? Čokoláda na vaření, právo jako obor – současné nebo třeba v podobě historických záznamů z jednání českého zemského sněmu, filmy s diCapriem kromě Titaniku, samozřejmě v původním znění s titulky. A taky bych se chtěl konečně dokopat k naložení utopenců, které dělám podle tajného receptu s černým pivem. Tvůj ideální týdenní rozvrh - kromě práce, kam stejně všichni musíme? Takhle moc přemýšlet neumím… Asi bych neuměl být milionář na vlastním ostrově, který celé dny nic nemusí a jen se válí. Práci zkrátka potřebuju, protože ta moje mě baví. Je každý den jiná, zajímavá, a někdy – ale to mají všichni – taky tupá. Ale je na mně, jak si to rozložím, takže se nenechávám znechutit. Někdy si ale říkám, že bych třeba čtrnáct dní chtěl pást ovce. Týdenní rozvrh by byl stejný, ráno vyhnat, večer zahnat, mezi-
tím dojit, vyrábět sýr – pletení korbáčiků musí být pecka - a taky jen tak ležet na louce a koukat na modrou oblohu. Sedmkrát dokola a týden je pryč… Co Tě v poslední době potěšilo, udělalo Ti opravdu velkou radost? V půlce ledna se mi povedla se mi spolu se dvěma fajn lidmi krátká cesta do Skotska. Ve čtvrtek v poledne jsme odletěli z Prahy do Edinburghu a až do neděle jsme se procházeli městem, blízkým okolím i po pobřeží oceánu. Cena byla takřka „za děkuju“, vyšla nám cesta, hostel i program, který jsme řešili až na místě, i počasí. Od té doby jsem pořád pozitivně nabitý a všude nosím hodinky se skotskou vlajkou a červeným lvem, které jsem si tam koupil u Inda. A radost mi dělají i lidé z našeho klubu přátel přírody. Po třech letech od založení mám konečně pocit, že pro většinu z nich nejsme jenom levná netradiční cestovka, ale místo, kde se dá dobře prožít život. Podobně to platí o celém českém hnutí Přátel přírody. Za poslední tři roky jsem mu věnoval nějakou energii a podle všeho můžu říct, že nebyla zbytečná, že jsme se našli, a i když každá skupina v tom kterém místě Česka dělá trochu něco jiného, máme si dohromady co říct a přemýšlíme v dimenzi celku – což můžu říct nejen za ty, které potkávám ve vedení, ale i třeba za ty, co byli na Setkání v Praze nebo vyjeli do Krajiny roku. To mi také dělá radost, jak by ne. Jedna otázka k nejbližší budoucnosti: Co se u Tebe chystá velkého, revolučního, na co se těšíš? Asi vás zklamu. Nic převratného v letošním roce nečekám, aspoň pokud ty letošní dvoje volby nerozdají karty moc divoce. Docela se těším, až skončí letošní podivná zima, bude víc svítit slunko, lidi budou mít lepší náladu a budou na sobě nosit jiné než černé nebo šedivé věci. A jinak se nechám překvapit, co na mě pámbu upekl. Děkuji Ti za rozhovor, chceš něco vzkázat čtenářům nebo i konkrétním lidem? Bylo mi ctí a národním svátkem. Všem vzkazuju: Hlavně pozitivně! A ať vám dlouho kouří komín! □ Radek Hrachovec
Co je u nás nového…
Olomoucké forty v obležení davu zvědavců lená, je zde restaurace, a tak Přátelé přírody a jejich hosté vzali útokem místa v lokále s krbovými kamny a snědli všechnu polévku, co kuchař dnes navařil.
Příznivé nezimní počasí, nedostatek sněhu na běžkování, zajímavé téma a sraz v dojezdu hromadné dopravy. To vše hrálo do karet olomouckým Přátelům přírody z klubu Malá liška, kteří na sobotu 8. února připravili tematickou vycházku po fortech, obranných pevnůstkách pocházejících z poloviny 19. století. Bylo jich postaveno přes dvacet, většina z nich stále existuje a některých se ujali nadšenci vracející jim původní podobu. Takzvaný fortový věnec, tehdy v polích za Olomoucí, nyní často už v zástavbě, má po obvodu přes 30 kilometrů. Na druhou únorovou sobotu ale byly vybrány jen tři pevnůstky - Lazecký a Křelovský fort XVII a pevnůstka u neředínského letiště. Mezi nimi vedou spojovací polní cesty, částečně se jde i přes obydlenou část města, takže se dá celá nenáročná trasa pěšky v pohodě zvládnout a kdo by se rozhodl v půlce odpojit, najde si zanedlouho zastávku autobusu. Na srazu na černovírském mostě přes Moravu se o deváté sešlo přes padesát zájemců o vojenskou historii Olomouce a lehkou turistiku za humny. Samotné organizátory počet vykolejil, počítali spíš s komorní akcí. Dav trochu prořídl po prvním navštíveném fortu, Lazeckém. Ten je otevřený teprve asi půl roku, a tím pádem téměř pro každého neznámý. Nejprve zdejší správce promítl film o olomouc-
kém opevnění a poté provedl dav nadzemím i rozsáhlým podzemím, kde se ještě relativně nedávno skladovalo ovoce a zelenina. Někteří z účastníků dokonce prohlašovali, že sem tu zeleninu buď vozili anebo zde pracovali či byli na vojně v sousedním objektu. Trasa mezi lazeckým a křelovským fortem zabrala přes hodinu chůze přes ne moc známé končiny, ale stále na území města. Cestou minuli pomník padlým v Přerovském povstání na konci druhé světové války i rozsáhlý rozpadající se areál železáren. U řepčínského nádražíčka se trasa vydala přes pole do Křelova, na dohled byl ještě jeden menší fort. Na tom křelovském s označením XVII se skupina zdržela nejdéle. Zdejší nadšenec pan Číhal zkrátka povídal a povídal a stále své hosty někam vodil, protože pevnůstka je opravdu obrovská a několikapatrová. Navíc je obyd-
Poslední fort, který bylo v plánu navštívit, se ukrývá v náletových dřevinách v kopci mezi neředínským hřbitovem a Topolany. Zde zůstalo turistům téměř všechno skryto, tady se neprovází a jednotlivé části pevnosti používají různé firmy či nadšenci pro svoji činnost, zatímco fort jako celek chátrá. Bylo ale dobré dnes vidět, jak vypadají forty, o něž se někdo stará, a ty, které se nechají ladem. Až si někdo časem vzpomene, že by stálo za to neředínský fort opravit, možná už nebude co opravovat. A jak se říká, každá expedice končí v hospodě. I tato akce měla takové zakončení, i když nijak razantní. Na letišti je totiž nový Air bar, který stojí za to navštívit a chvíli posedět vevnitř v teple od kamen, užívat si atmosféru dřevěného obložení a koukat ven skrz velká okna na letadla, která se motají na ploše. A právě zde se poslední účastníci spolu s organizátory shodli, že to dnes bylo moc fajn a že někdy příště by stálo za to poznat zas další forty. Nápad nezapadne! Fotky z akce: mala-liska.rajce.net □ Hynek Pečinka, Malá liška – klub přátel přírody, Olomouc
56. STEZKA–CYKLOTRASA Vysočina čtvrtek 8. (svátek) - neděle 11. května 2014 Cyklotrasa Stezky je tradiční součást hvězdicového turistického putování od roku 1977, ostatních 21 tras je pěších. Má snadno předvídatelný průběh a styl. Jedeme přátelskou a příjemnou krajinou, skoro vždy po vyznačených cyklotrasách nebo stezkách či místních komunikacích té nejnižší třídy, občas terénem, tj. po kvalitních polních a lesních cestách, vyhýbáme se frekventovaným a hlavním silnicím. Po cestě tu a tam navštívíme něco zajímavého z přírodních nebo architektonických památek (níže tučně), cukráren a romantických hospůdek, doplňování tekutin nevyjímaje. Stravování za vlastní ve venkovských restauracích a od místních hokynářů. Noclehy se odehrávají za téměř darmo ve školách nebo sportovních objektech ve vlastním spacáku s možností použití teplé sprchy za mírné až žádné ceny. Co nás čeká na Stezce? Lesní silničky přes srdce Vysočiny, sjezd podle Svratky, krátké denní trasy, aby bylo dost času na poznávací aktivity a vychutnávání, setkání se stovkami Stezkařů a příjemné jaro. Zájem prosíme předběžně napsat na mail
[email protected] do 1. 3. 2014. Info, dotazy, upřesnění apod.: Mirek Prokeš, 603 438 822, 222 964 258, skype a icq mirek.prokes
Čt 8. 5.: Pardubice – Ostřešany – Tuněchody – Uhřetice – Hrochův Týnec (zbouraný moderní cukrovar, zrušená železnice) – Chrast u Chrudimi – Podlažice (místo sepsání Ďáblovy bible) – Vrbatův Kostelec – Cejřov – Prosetín u Skutče – Raná – Horní Holetín – Hlinsko (dříve ETA) Pá 9. 5.: Hlinsko – Blatno – Kameničky (Antonín Slavíček) – Herálec – Svratka (jediný rychlobruslařský stadión) – České Milovy – Mrhov – Spělkov – Borovnice – Jimramov (bří Mrštíkové) – Dalečín So 10. 5.: Dalečín – Vítochovský kostelík – Vírská přehrada – Vír – Koroužné – Štěpánov nad Svratkou – Dolní Čepí – Pernštejn (hrad) – Černvír – Prudká – Předklášteří (klášter 1190) – Tišnov Ne 11. 5.: Tišnov – Železné – Rohozec – Brťov – Lysice (zámek) – Skalice n. Svitavou – Boskovice (hrad, zámek, židovská čtvrť) – společné zakončení Stezky Přátele přírody společně zvou a na setkání na cyklostezce se těší za Duhu-UNITED a Koalu Mirek Prokeš a Hanka Plavcová, v. r.
Novoroční výlet jabloneckých Přátel přírody 4. ledna 2014 ve fotografiích Sylvy Staňkové
Co se děje jinde…
Unie neziskovek Olomouckého kraje chce oceňovat osobnosti neziskového sektoru Olomouc – Zavést v Olomouckém kraji anketu Osobnost neziskového sektoru, udržet nabídku kvalitního vzdělávání a poradenství pro pracovníky v neziskovkách a kurzy začít mimo jiné pořádat prostřednictvím webkonferencí nebo takzvaných webinářů. To jsou jen některé z cílů, s nimiž do příštího dvouletého období vstupuje nově zvolené předsednictvo Unie nestátních neziskových organizací Olomouckého kraje (UNO OK). Nové devítičlenné vedení, v němž převážně zasedly už osvědčené osobnosti, si v sobotu 15. února v prostorách olomouckého magistrátu zvolilo pětačtyřicet zástupců neziskových organizací z Olomouckého kraje na výročním XV. krajském sněmu UNO OK.
veřejnou finanční podporu ze strany Olomouckého kraje jako v loňském roce. „Loni jsme do neziskového sektoru poslali 95 milionů korun. Grantový systém pro rok 2014 zůstává zachovaný, stejně jako částky,“ sdělil Jiří Rozbořil.
„Chceme být mluvčím neziskového sektoru v Olomouckém kraji a respektovaným partnerem pro veřejnou i podnikatelskou sféru,“ řekl Marek Podlaha, který obhájil křeslo předsedy UNO OK. Nový šéf UNO plánuje zdokonalit mediální propagaci práce, kterou neziskové organizace v kraji dělají. Využít k tomu chce novou anketu Osobnost neziskového sektoru Olomouckého kraje. „UNO OK prostřednictvím své Dobrovolnické sekce pořádá už několik let populární oceňování dobrovolníků Křesadlo. Úspěch této soutěže nás motivuje k plánu oceňovat také lidi, kteří jsou v neziskovkách zaměstnáni,“ vysvětlil Podlaha.
ní prostředky nasměřovat. Pamatujeme přitom i na neziskové organizace,“ vysvětlil Šnevajs. Náměstek primátora věří, že se strategií pomůže i nové vedení UNO OK.
Každoroční setkávání členů UNO OK je příležitostí sejít se s místními i regionálními politiky a poslanci. Na letošním sněmu diskutovali například hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD), náměstek olomouckého primátora Ladislav Šnevajs (KDU– ČSL) nebo poslanci Jitka Chalánková (TOP 09) a Roman Váňa (ČSSD). Hejtman zástupcům neziskovek slíbil stejnou
Náměstek olomouckého primátora Ladislav Šnevajs, který má na starosti mimo jiné čerpání evropských dotací, vidí další možnosti financování neziskových organizací v příštím plánovacím období EU na roky 2015–2020. „Čerpání dotačních prostředků už nebude rozprostřeno na území celé České republiky, ale na místa, která mají velký potenciál růstu průmyslu a věcí souvisejících s rozvojem občanského života. V ČR bylo vybráno sedm aglomerací a Olomouc je mezi nimi. Nyní pracujeme na strategii, kam přesně finanč-
UNO OK sdružuje přes 400 nestátních neziskových organizací. Posláním UNO je podporovat zájmy, které jsou v souladu s principy občanské společnosti. Za tím účelem UNO vytváří trvalý prostor pro komunikaci mezi svými členy a je platformou pro komunikaci a spolupráci s orgány veřejné správy, podnikatelským sektorem, dalšími neziskovými organizacemi a jinými subjekty. V novém předsednictvu UNO OK zasednou: Marek Podlaha (předseda), Marcela Vystrčilová (1. místopředsedkyně, Hynek Pečinka (2. místopředseda), Nikola Carić, Eva Kráčmarová, Hana Kroupová, Milan Langer, Jiří Rudolf a Jan Závěšický. Přátelé přírody tak mají v předsednictvu dokonce dvoučlenné zastoupení – v podobě Evy a Hynka. □ Marcela Vystrčilová
POLEMIKA: Šest špinavých tajemství "čistých" zdrojů energie Obnovitelné zdroje vůbec nejsou zelené. Často jsou dokonce škodlivější než uhlí Rasdorf je německá vesnička, jejíž jméno připomíná českého komunistického poslance s křivým obličejem a křiváckými názory. Před pár dny tu vybuchl kravín. Levicoví teroristé z Brigade Rosse? Ne – flatulentní dobytek. Jedna kráva totiž denně vyprdí asi 500 litrů metanu. Devadesát nadmutých dobytčat z Rasdorfu si pšoukáním ulevovalo tak mocně, že pak stačila jiskra a kravín "šel do luftu". Naštěstí se nikomu nic nestalo – výbuch prdů jen poničil střechu kravína a zranil jen jedno z dobytčat. Zdánlivě veselá příhoda odhaluje temná rizika skrývající se nikoli v kravském pozadí, ale v pozadí obnovitelých zdrojů energie ( OZE). Patří mezi ně totiž i bioplyn z kravské kejdy. OZE nás prý mají zbavit závislosti na těžbě a pálení uhlí. V očích ekologistů uhlí pochází od samotného ďábla (ne nadarmo se přece skrývá pod zemí). Pálením uhlí vzniká oxid uhličitý, který podle jedné hypotézy způsobuje globální oteplování. Jenže to nikdy nikdo neprokázal a globální oteplování se navíc už před patnácti lety zastavilo. Bez uhlí se prostě neobejdeme. Pokud nechceme za pár let za elektřinu platit mnohonásobně víc než dnes a v zimě se choulit v promrzlých bytech, nezbude než v severních Čechách prolomit těžební limity, které v roce 1991 protlačil tehdejší ministr životního prostředí Dejmal. Greenpeace se nám snaží namluvit, že uhlí je "špina-
vé" a že se ho proto musíme vzdát. Že si pálením uhlí zasviníme přírodu? Omyl. Vláda ODS totiž v letech 19921997 masívně investovala do filtrů, odsíření a čističek - asi 180 miliard korun. Průmyslové emise pevných látek to snížilo o 98 %, oxidu siřičitého o 96 %. Uhlí je už skoro dvacet let čisté. Podle Greenpeace potřebujeme "energetickou revoluci" spočívající v přechodu od uhlí na OZE. Jenže jejich výkon nás nespasí. Nestačí totiž pokrýt
ani malou část naší energetické spotřeby. Přírodní zákony fungují neúprosně. Když nesvítí a nefouká vítr, nezapnete si doma kamna, ledničku, počítač ani televizi. Podle svých propagátorů a zastánců jsou OZE na rozdíl od uhlí superčisté a nemají žádné negativní dopady na přírodu. Jenže to je lež – ve skutečnosti jsou OZE velmi, velmi, velmi "špinavé". 1. Bioplynové elektrárny Dávní alchymisté snili o zázračném kameni mudrců, který dokáže měnit obecné kovy ve zlato. Bioplynky jsou podobně kouzelné – z kravinců vyrábějí elektřinu. Propagátoři bioplynek vám ale už neřeknou, že to smrdí
jako čert. Příkladem je třeba bioplynka ve Velkém Karlově na Znojemsku, která široké okolí zamořovala smradem tak strašně, že za to v září 2009 dostala pokutu 7,3 milionu korun. Páchnou ale i další bioplynky. "Někdy je tady takový smrad, že je z toho na blití," řekla novinářům jedna ze signatářek petice proti elektrárně ve Velkých Albrechticích u Ostravy. 2. Vodní elektrárny Umíte si představit, co se stane, když se protrhne přehrada? Tak třeba v srpnu 1975 se to stalo na řece Ru v čínské provincii Chenan a zabilo to 171 000 lidí. Že je to daleko? V září 1916 praskla přehrada na Bílé Desné v Jizerských horách. Přívalová vlna se prohnala údolím, zničila 102 domů a zabila 62 lidí. A teď si představte, co by se stalo s Prahou, kdyby se protrhl Orlík… 3. Geotermální elektrárny Na první pohled to vypadá jako skvělý nápad – vyvrtáte hlubokou díru a pak už tam jen stačí vhánět vodu, chytat páru a nechat ji roztáčet turbínu. Jenže šťourat se v zemských hlubinách se nevyplácí. V prosinci 2006 se o tom přesvědčili obyvatelé okolí švýcarské Basileje, kde zemětřesení o síle 3,4 Richterovy stupnice vyvolané geotermální elektrárnou způsobilo škody za 9 milionů dolarů. Lidé jsou nepoučitelní – geotermální elekrárnu chystaly třeba ve východo-
českých Semilech, než jim to loni na jaře zatrhlo referendum. Teď se projekt přesunul doTanvaldu. Až se tu zatřese země, sedmitisícové město to možná připodobní hradu Trosky v nedalekém Českém ráji. 4. Sluneční elektrárny Na pole rozestavíte solární panely a pak už jen stačí otočit vypínačem. Nikde žádný kouř, prach ani špína, prostě dokonalá čistota a ekologičnost. Až na to, že nevidíte, jak špinavě ty panely vznikají. Tak třeba jen kalifornská firma Solyndra vyprodukovala v letech 2007-2011 celkem 5626 tun toxických odpadů a kontaminované vody obsahující především kancerogenní kadmium. Pak zkrachovala, aniž by po ní ten svinčík někdo uklidil. Ještě horší je to v Číně, kde většina solárních panelů vzniká v doslova středověkých podmínkách. Americký deník Washington Post psal na jaře 2008 o čínské firmě Luoyang Zhonggui, která jedovaté odpady z výroby panelů prostě vyváží na pozemky vedlejší vesnice. Panely, kvůli kterým v Číně umírají lidé, se pak s velkou slávou přivezou do Česka, kde za hlasitého potlesku Greenpeace a Hnutí Duha vyrábějí "čistou energii". Dalším "solárním jedem" je olovo, které se v rozvojovém světě používá do baterií sloužících k zálohování vyrobené energie. Studie University of Tennessee před třemi lety varovala, že kvůli solárnímu boomu se do životního prostředí uvolní více než 2,4 milionu tun olova. "Čistá" sluneční energie otráví především Indii a Čínu. Při výrobě solárních panelů navíc vzniká fluorid dusitý – plyn, jehož skleníkový efekt je 17tisíckrát silnější než vliv oxidu uhličitého. 5. Větrné elektrárny
"Mixéry oblohy" (zvané též "záchodové štětky nebe") devastují krajinný ráz – česky řečeno mění krásné kopce v ohyzdnou průmyslovou zónu. Kvůli tomu větrníky vyhánějí z krajiny turisty, ničí hoteliéry a provozovatele restaurací a snižují ceny nemovitostí. Škodí ale i samotné přírodě – třeba tím, že zabíjejí ptáky a netopýry. Rychle se otáčející rotory je doslova rozsekávají, a to ve velmi vysokých počtech. Podle časopise BioScience ročně jen v USA větrníky zmasakrují asi 600 000 netopýrů a od roku 2008 zabily nejméně 67 přísně chráněných orlů bělohlavých a skalních. Americká firma Duke Energy nedávno dostala za zabíjení ptáků pokutu dvacet milionů dolarů. Kdy dojde i na české větrníkáře? Otáčení rotorů větrníků způsobuje hluk, a to především na frekvencích těsně pod hranicí slyšitelnosti. Že to nevadí? Omyl, to je právě ten problém – takzvaný infrazvuk způsobuje nevysvětlitelné bolesti hlavy, pocity paniky, nespavost a další zdravotní potíže. Pokud navíc slunce stojí z vašeho pohledu za větrníky, vyvolává to stroboskopický efekt, který u citlivých osob snadno spustí epileptický záchvat. Větrné elekrárny vás mohou i zabít. V zimě se totiž na jejich lopatkách tvoří námraza, kterou rozhazují rychlostí rychlostí až tři sta kilometů v hodině. U Pavlova na Jihlavsku větrníky bombardují okolí ledovými hroudami vážícími až několik kilogramů. Prochází kolem nich silnice, na které musí řidiče před ostřelováním ledem varovat zvláštní dopravní značky. Když příliš fouká, větrná elektrárna se doslova rozletí na kusy. Představte si, že byste právě stáli někde poblíž… 6. Biopaliva
Evropská unie jimi chce do roku 2020 pokrýt 10 % spotřeby energie. Už dnes nám je povinně přimíchává do benzínu a do nafty. Podle výpočtů by se pak ale řepka a další energetické rostliny musely pěstovat na 70 % orné půdy, což by rozvrátilo evropský trh s potravinami. Podobně by to vypadalo i v Americe: kdyby se na biopaliva přeměňovala veškerá kukuřice vypěstovaná v USA, nahradilo by to jen 6 % spotřeby ropy. Jen v Brazílii kvůli energetickým plodinám každoročně padne 325 000 hektarů pralesa. A podobné je to i v Asii a dalších částech světa. Je to až tragikomické: západní ekologisté, kteří svět dotlačili k biopalivům, tím nesou odpovědnost za zánik "zelených plic" planety včetně životního prostředí orangutanů, nosorožců, tygrů… "Pěstovat potravinové plodiny, které se pak spálí jako pohonné hmoty, je zločinem proti lidskosti," řekl zvláštní zmocněnec OSN pro právo na výživu Jean Ziegler. "Pro hladovějící svět je to totální katastrofa… Na výrobu 50 litrů bioetanolu je třeba 232 kilogramů obilí. Z tohoto množství by mohlo žít jedno dítě celý rok." Další ranou biopalivům byla studie Jesse Ausubela, ekologa z newyorské Rockefeller University. Spočítal, jaké množství energie se dá z různých zdrojů vyrobit na jeden metr čtvereční plochy. Produkce 1000 MW biopaliv by zabrala kilometrů polí. Jen na náhradu elektrárny Chvaletice (800 MW) by tedy byla třeba asi patnáctina rozlohy orné půdy v celé České republice. Obnovitelné zdroje energie tedy vůbec nejsou "zelené". A pak nám bude někdo říkat, že nemáme topit uhlím, protože kouří a smrdí? □ Ivan Brezina, redaktor webu g.cz
Přátelé přírody ČR / Naturefriends Czechia A: Senovážné nám. 24, CZ 116 47 Praha 1 T: +420 602 431 149 E:
[email protected] W: www.pratele-prirody.cz Praha – Kladno - Olomouc – Liberec – Jablonec nad Nisou – Krnov – Nové Město na Moravě – Pardubice
„Každý přece potřebuje přátele – lidé i příroda“
