Aktéři a instituce Čtvrtá lekce kursu Veřejná politika Martin Potůček
O čem bude tato přednáška? Aktéři Instituce Vztah aktérů a institucí Stát jako instituce a aktér
Teorieinstitucionalismu institucionalismuzaměřeného zaměřenéhona naaktéry Teorie Arény Agendy Teorie aktérů generujících agendu v arénách (model A-A-A)
Aktéři = Jedinci či kolektivní subjekty zapojení do veřejně politického procesu: mohou jej iniciovat, ovlivnit jeho průběh a výsledek. charakterizují je jejich: preference (které se ovšem mohou měnit přesvědčováním), způsoby rozumění problému, na jehož řešení se podílejí (které se mohou měnit učením se), zdroje, kterými disponují.
jejich jednání je motivováno jejich zájmy. (Scharpf 1997, s. 43)
Aktéři - přehled Globální úroveň (WB, WTO, IMF) Evropská unie (Zelené a bílé knihy, Otevřená metoda koordinace…) Stát, státní a veřejná správa na národní úrovni (vláda, parlament, prezident, soudy, kraje, obce) Média Podniky Neziskové organizace, církve, politické strany Mafie Epistemické komunity, think-tanky Zájmové skupiny Osobnosti: politici, celebrity, veřejní intelektuálové…
Instituce = Regulátory (pravidla, normy) chování aktérů Implicitní (neformalizované) etické a sociální normy, očekávání a zvyklosti
Explicitní (formalizované) ústavně právní systém organizační struktury
Otázka k zamyšlení Mohou hrát neformalizované instituce v realizaci veřejné politiky významnější roli než ty formalizované? Zkuste uvést příklady, které by tomu mohly nasvědčovat.
Vztah aktérů a institucí Změna předpokládá aktivitu aktérů, ti však nejednají ve vzduchoprázdnu - narážejí na různá omezení a také na vlastnosti institucí, které nezávisí na jejich vůli, ale musí je respektovat. Orientují své jednání podle svých hodnot a sledují přitom své vlastní zájmy.
Některá institucionální uspořádání jsou příznivější pro efektivní tvorbu politiky než jiná (Stoker 1989, May 1993).
Formalizovaní a neformalizovaní aktéři a instituce ve VP Míra formalizace
Aktéři Jednotlivci
Političtí vůdci
Formalizovaní Konzultanti (policy analysts) Názoroví vůdci Neformalizovaní
Političtí aktivisté (policy enterepreneurs)
Kolektivní subjekty
Instituce
Politické strany Stát, orgány veřejné správy Firmy Organizace občanského sektoru Poradenská centra Média
Ústavně právní systém
Zájmové skupiny Názorové komunity (epistemic communities)
Etické normy, sociální normy, očekávání, zvyklosti
Politické komunity (policy communities)
Organizační struktury (např. územně správní členění státu, tripartita)
Zdroj: Potůček, 2015
Úkol
Konkretizujte tabulku „Formalizovaní a neformalizovaní aktéři a instituce ve veřejné politice“ tak, aby odpovídala globální úrovni vládnutí.
Stát jako instituce a aktér Stát zabezpečuje klíčové funkce: rozvíjí ústavně právní rámec fungování společnosti a dbá, aby byl dodržován ostatními aktéry; zajišťuje vnitřní a vnější bezpečnost; stanovuje institucionální rámec hospodářské činnosti; zajišťuje veřejné sociální služby; ochraňuje životní prostředí.
V posledních desetiletích se postavení státu mění: pozvolný přechod od autoritativního státu k regulatornímu (Majone 2006, s. 234);
některé státy přestávají plnit své klíčové funkce, selhávají.
Teorie institucionalismu zaměřeného na aktéry Umožňuje navrhovat a uskutečňovat veřejné politiky v podobě politicky průchodných doporučení a/nebo návrhů změn institucí. Vychází z předpokladů, že: jednání aktérů je výrazně (i když nikdy zcela) předurčeno existujícími institucemi (formalizovanými i neformalizovanými), které ovlivňují jejich vnímání, preference a dostupné zdroje; i jedinci činní ve formalizovaných institucích se řídí jejich vnitřními pravidly. „Pravidla a systémy pravidel v každé společnosti nejenom organizují a regulují sociální chování, ale činí jej pochopitelnějším a (v omezeném podmíněném smyslu) předpověditelnějším pro ty, kteří tato pravidla znají.“ (Burns, Baumgartner, Deville 1985, s. 256 in Scharpf 1997, s. 40)
Neo-pluralistická teorie: formalizované instituce mohou ovlivňovat reprezentaci zájmů ve prospěch těch podreprezentovaných
Teorie institucionalismu zaměřeného na aktéry INSTITUCIONÁLNÍ KONTEXT
AKTÉŘI PROBLÉMY
(orientace činnosti, schopnosti)
KONSTELACE
FORMY INTERAKCE
POLITICKÁ ROZHODNUTÍ
POLITICKÉ PROSTŘEDÍ
KONSTELACE – struktura aktérů ve vzájemných politických interakcích s alternativami cílů a způsobů jejich dosahování .
FORMY INTERAKCE – způsoby jednání aktérů, které vedou k veřejně politické akci: jednostranné jednání, vyjednávání, většinové rozhodnutí, hierarchická koordinace. Zdroj: Scharpf (1997, upraveno).
Arény (arenas, policy venues) = specificky vymezený prostor, v němž jednotliví aktéři vstupují do kooperačních/konsensuálních nebo konkurenčních/konfliktních vztahů. Typologie: Tradiční: legislativa, exekutiva a aréna politických stran + aréna veřejnosti, byrokratická aréna a aréna zájmových skupin (Jordan a Richardson 1987) + aréna médií Aréna distributivní, redistributivní a regulativní, konstitutivní, samoregulativní a persuazivní (přesvědčovací). (Lowi 1972 a Salisbury 1968 dle Fiala a Schubert 2000, s. 67-75).
Agendy (agendas) = formulované, řešené, případně odkládané sociální (veřejné) problémy + způsob, jak je jim rozuměno a jak o nich komunikují aktéři v příslušných institucionálních rámcích Jsou neustále utvářeny, modifikovány a doplňovány nejrůznějšími specifičtějšími tématy
(issues). Aktuální (např. krize Eura) vs. perspektivní (strategické, př. globální oteplování)
Úkol
Nabídněte příklad veřejně politické agendy a jejích témat.
Teorie aktérů generujících agendu v arénách (model A-A-A) Teorie propojující a dynamizující politické Arény + politické Aktéry + politické Agendy. Aktéři (aktivní ve vzájemných interakcích uvnitř arén) navazují kontakty a udržují vazby s aktéry jiných arén vznik různých komunikačních toků
Aktéři nastolují a otevírají témata politické agendy, ale také předkládají náměty na jejich řešení práh vstupu artikulovaného problému do politické agendy je dán aktivizací dostatečného potenciálu dostatečně vlivných aktérů
Literature in English Cobb, R. W., Ch. D. Elder. 1983. Participation in American Politics: The Dynamics of Agenda-Building. Baltimore: Johns Hopkins University Press. Jordan, A. G., J. J. Richardson. 1987. British Politics and The Policy Process - An Arena Approach. London: Allen Unwin. Lowi, T. J. 1972. „Four Systems of Policy, Politics, and Choice.“ Public Administration Review 33: 298-310. Majone, G. 2006. „Agenda setting.“ Pp. 228-250 in M. Moran, M. Rein, R. E. Goodin (eds.). The Oxford Handbook of Public Policy. Oxford: Oxford University Press. May, P. 1993. „Mandate Design and Implementation: Enhancing Implementation Efforts and Shaping Regulatory Styles.“ Journal of Policy Analysis and Management 12 (4): 634-63. Salisbury, R. H., 1968. „The Analysis of Public Policy: A Search of Theories and Roles.“ Pp. 151-175 in A. Ranney (ed.). Political Science and Public Policy, Chicago: Markham. Scharpf, F. W. 1997. Games Real Actors Play. Actor-Centered Institutionalism in Policy Research. Boulder: Westview Press. Stoker, R. P. 1989. „A Regime Framework for Implementation Analysis.“ Policy Studies Review 9 (1): 29-49.
Literatura česky Brown, B. 2005. „Etika a tvorba veřejné politiky ve střední a východní Evropě.“ Pp. 353-383 in M. Potůček a kol. Veřejná politika. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Fiala, P., K. Schubert. 2000. Moderní analýza politiky. Uvedení do teorií a metod policy analysis. Praha, Barrister & Principal. Hendrych, J., J. Hoós, G. Jenei, L. Vass. 2005. „Politické instituce: stát, jeho uspořádání a role.“ Pp. 133-151 in M. Potůček a kol. Veřejná politika. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Novák, M. 1997. Systémy politických stran. Úvod do jejich srovnávacího studia. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Potůček, M. a kol. 2015. Veřejná politika. Praha: C.H. BECK. Rukopis je prezenčně k dispozici ve studovně Knihovny společenských věd T. G. Masaryka, Jinonice. Potůček, M., L. Vass, P. Kotlas. 2010. „Veřejná politika jako proces“. Pp. 33-60 in M. Potůček a kol. Veřejná politika. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Veselý, A., M. Nekola (eds.). 2007. Analýza a tvorba veřejných politik. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).
