Relativitou se nenajíme
Akademii věd nedomyslela, jakou nevýhodu představuje vlastnictví lukrativních budov a pozemků. Ořezaný rozpočet ji má odtud vytřepat.
Nature je nejuznávanější vědecký časopis světa. O kom píše, ten má vědeckou publicitu trvale zajištěnu. Povedlo se to v poslední době i některým našim vědcům. Jenže je to publicita, kterou by si náš stát mohl docela dobře odpustit. Nature si všímá financování české akademické vědy do roku 2012 a potvrzuje tak, že je důvod ke zděšení.
Jak ta čísla vypadají? Do vědy a výzkumu celkem přijde celkem 24,8 miliardy korun, něco přes jeden a půl procenta našeho hrubého domácího produktu. To je souhrn financí ze všech zdrojů na vššechny účely, z toho vláda (státní rozpočet) poskytne jen necelou polovinu. I ten nejobecnější cíl zvýšit výdaje na vědu do roku 2010 na tři procenta HDP, který si vytýčila Evropská unie, je tedy pěkně daleko. Jistě, potýkají se s tím i ostatní státy EU (průměr je 1,84 %), i když třeba Švédsko, které je na tom nejlépe, investuje do vědy 3,83 procent HDP. A finská vláda, kde věda a výzkum zaměstnávají dvě procenta všech pracovníků, právě v době krize výdaje na vědu a výzkum navyšuje.
To my jsme jiní kabrňáci. Výdaje sice necháme stejné, ale sumu přerozdělíme, abychom ubrali úspěšným. Úspěch se neodpouští. Do dvou let bude rozpočet Akademie věd ČR na polovině dnešního stavu. Redaktoři Nature nestačí zírat.
Kdo má platit základní výzkum?
1/6
Relativitou se nenajíme
Financování základního výzkumu je pochopitelně problém, relativitou se nikdo nenají. Proto je tak často soustředěn do speciálních institucí. Zaťatí liberálové sice prohlašují, že akademie věd je pozůstatkem komunismu a musí být zrušena, ale podobné akademie fungují i tam, kde žádný komunismus nepoznali. Ledaže by byl teprve na cestě.
Nechme ale ideologické argumenty stranou. Otázka je, zda se základní výzkum vyplatí. Na to je každá odpověď drahá, alespoň, pokud má zaznít předem. Základní výzkum je samozřejmě dlouhodobá záležitost. Náš nejúspěšnější současný vědec, Antonín Holý, jehož výzkumy jsou základem nejvíce užívaného léku na AIDS na světě, zahájil první pokusy před třiceti lety. A skoro dvacet let nebylo jasné, zda bude jeho výzkum k něčemu sloužit. Dnes vydělává pro svůj ústav miliony. V dolarech! Pokud by se tehdy uplatňovala stejná kritéria na úspěšnost, jeho výzkum by byl už dávno zastaven a k průmyslové aplikaci by vůbec nedošlo.
Politici si představují, že investice do aplikovaného výzkumu se vrátí během dvou až tří let. To je pouhé zbožné přání.Velmi záleží na oboru. V chemickém nebo farmaceutickém průmyslu se počítá vývoj na desetiletí. Mimo to i aplikovaný výzkum má své slepé uličky. Ve farmaceutickém průmyslu se realizuje pouhých 10 procent výzkumu, zbytek jsou výstupy, které byly opuštěny, poněvadž nemají praktický význam.
Na akademickém sněmu to připoměl Jan Šotola, ředitel výzkumu a vývoje naší největší farmaceutické firmy Zentiva. „Pro nás je důležité , aby na pracovištích Akademie věd existoval dobrý základní výzkum," řekl Jan Šotola. „Spolupracujeme se třemi ústavy Akademie a nedovedeme si představit, že by tato spolupráce ustala."
V české Akademii věd najdeme 12 procent našich vědeckých pracovníků. Podílejí se 38 procenty z celkového počtu publikovaných článků v impaktovaných časopisech a 42 procenty na citovanosti našich vědců. Podali také třikrát více hodnocených patentů, než je český průměr. Akademie vychovává i dva tisíce doktorandů, nové vědecké krve, třebaže na jejich výchovu nedostává ani korunu dotací. Už jenom tento výčet by měl likvidátory Akademie přesvědčit.
Mají to všude
2/6
Relativitou se nenajíme
Přesvědčit by měl i fakt, že není stát, kde by podobná instituce neexistovala. I když se jmenuje jinak. V Německu je to třeba Max Planckova společnost pro rozvoj vědy, založená spolkovým státem a jednotlivými spolkovými zeměmi, s 80 výzkumnými ústavy. Francie má Národní středisko pro vědecký výzkum CNRS, největší evropskou organizaci pro základní výzkum s 26 000 zaměstnanci a 6000 externisty. Italové předstihli počtem ústavů základního výzkumu (financovaných státem) i Německo. Mají jich 107, a to už provedli reorganizaci - ještě v roce 2002 jich bylo 314. Ve Španělsku řídí ústřední Nejvyšší rada pro vědecký výzkum 133 vědeckých institutů a center (další jsou podřízeny autonomním vládám jednotlivých španělských regionů). Ve Finsku bychom se cítili jako doma - jejich organizace odpovídá takřka do písmene organizaci v České republice v čele s Akademií věd, jako hlavním garantem základního výzkumu.
Představa, že základní výzkum se dělá v zahraničí výhradně na univerzitách, prostě neodpovídá skutečnosti. Dokonce i v Americe existují státem financované národní laboratoře (více než dvacet), které provádějí základní výzkum za státní peníze. Zlé jazyky sice tvrdí, že tam jdou především mladí vědci, kterým se nechce bojovat o granty na univerzitách, to ale nic nemění na skutečnosti, že i oni musejí mít publikace a citace.
Už zhubla
Akademii věd se vytýká, že je to obrovský moloch a měla by zeštíhlet. Jenže Akademie věd byla jednou z prvních institucí v tomto státě, která provedla tvrdou prověrku efektivity svých zařízení a již v roce 1993 mnoho ústavů sama zrušila. Počet pracovníků klesl na polovinu. Která jiná státní organizace si naordinovala takovou drastickou zeštíhlovací kůru? Soustavu veřejných vědeckých institucí Akademie věd teď tvoří 53 pracovišť, v nichž pracuje 7700 zaměstnanců. Jednotlivé ústavy pracují na více než sto projektech v 7. rámcovém programu evropské vědy a výzkumu, vznikají tu i centra excelence. A pokud jde o domácí hodnocení vědeckých výsledků, již deset let procházejí všechny ústavy akademie pravidelným auditem. Která instituce sama prověřuje své organizační složky a krátí jim finance v případě slabého výkonu?
Akademie věd si také zajišťuje část svých nákladů na výzkum z mimorozpočtových prostředků. A to část nemalou, prakticky jednu čtvrtinu. V hodnotovém vyjádření to dělá docela slušnou
3/6
Relativitou se nenajíme
sumu - dvě miliardy korun. Z těchto vlastních prostředků začala Akademie věd podporovat excelentní výzkum a přiděluje špičkovým jednotlivcům pár milionů navíc, Prémie Akademie. Pak tu je Prémie akademika Wichterleho pro mladé badatele do 35 let. Akademie měla také svou vlastní Grantovou agenturu, ale tu vláda zrušila.
Aplikované peníze
Ve většině zemí firmy financují aplikovaný výzkum samy. V České republice značnou část průmyslu ovládají zahraniční společnosti, které se nehrnou do toho, aby tu udržovaly také výzkumné a vývojové kapacity. Zahraniční firmy profinancovaly pouze čtyři procenta z výdajů na vědu a výzkum, realizovaných v ČR. Ve stejně velké Belgii daly třikrát tolik. Existují samozřejmě i firmy s českým kapitálem, kde se dělá aplikovaný výzkum, ten ale potřebuje základnu. Sami cítíte, jak slovo základna souvisí se slovem základní. Bez kvalitního základního výzkumu nemůže být ani kvalitní výzkum aplikovaný. Existuje vždy mezera mezi základním výzkumem, řešeným v ústavu Akademie věd, aplikovaným výzkumem, řešeným na univerzitě, a životaschopným komerčním produktem, který je realizován na globálních trzích. Nicméně právě bez vědců na Akademii, výzkumníků na univerzitě a doktorandů nelze dospět k technologiím, které by mohly být komercionalizovány.
Politika vysoké přímé podpory aplikovaného výzkumu je tedy nesmyslná. Stát by měl podporovat předevím excelenci v základním výzkumu a výchovu špičkových mladých vědců, kteří po svém doktorandském studiu a postdoktorandské praxi odejdou pracovat do soukromého sektoru a budou se věnovat aplikovanému výzkumu. Soukromým firmám, které investují do inovací a špičkových technologií, by měly pomáhat operační programy, evropské fondy a také daňová politika, která by investice zvýhodňovala. Tím by se eliminovaly i „inovace", které vlastně žádnými inovacemi nejsou. Kdy se vyvíjí něco, co už jinde existuje, a jen se vylepšují stávající výroby drobnými úpravami. Na trh tak přicházejí prášky, které perou ještě bělejí, než ty předchozí, které ovšem také praly dobře, lepidla, které lepí ještě lépe, než ta minulá, byť i ta lepila skvěle, řady šampónů na suché, polosuché, mastné, polomastné, lámavé, světlé, tmavé, polotmavé, barvené i přírodní vlasy. Podobné úpravy, vykazované jako „inovace", napomáhají pouze zvyšovat zisk firmy, ale nepřinášejí nic výrazně nového a není třeba je financovat z veřejných peněz.
4/6
Relativitou se nenajíme
Na shledanou, česká vědo
Za současný stav mohou nejrůznější lobbistické tlaky. Je to především tlak lobby některých představitelů vysokých škol, kteří mají představu, že by mohli na zrušení Akademie věd získat. Chtěli by jejich přístrojové vybavení, vynikající vědce, kontakty. Tato lobby si nepřipouští, že vysoké školy a univerzity už dávno jsou s ústavy akademie na stejné lodi. I když se univerzitám a vysokým školám nekrátí rozpočet tak drasticky, jako se to děje v případě Akademie věd, rozhodně nebudou mít peníze na to, aby mohly skutečně dobré vědce zaplatit. A protože všechny akademické ústavy jsou veřejné výzkumné instituce, nebude ani právně možné, aby vysoké školy dostaly bezúplatně jejich přístrojové vybavení. Školy by si je musely koupit, a znovu se otvírá otázka, kde by na to vzaly.
Řada ústavů je vybavena skutečně špičkovou technikou, na niž jezdí bádat vědci z celého světa. Stačí připomenout třeba Tokamak Compass, na kterém se zkoumá jaderná fúze, nebo laser PALS, kde práce s paprskem připomíná háčkování krajky. Mimochodem tato technika je už nyní využívána i vysokými školami. Spolupráce mezi akademií věd a vysokými školami prostě roste. K dnešnímu dni již existuje 53 společných pracovišť. V případě tohoto lobbingu jde tedy spíše o neukojené osobní ambice některý pracovníků vysokých škol než o skutečný zájem představitelů vysokoškolské obce.
Další lobbistickou skupinou jsou zástupci hospodářské sféry. Složení Rady pro vědu a výzkum je v České republice značně originální. Ve většině vyspělých zemí je tato rada složena ze špičkových vědců s vysokým morálním kreditem. Práce v této radě je pro ně uznáním jejich postavení jako významné vědecké autority. U nás jsou tam po reformě, kterou provedl tehdejší místopředseda vlády Martin Jahn, vedle zástupců vědecké obce i zástupci podnikatelských kruhů a zástupci vlády. Radě předsedá premier, prvním místopředsedou je ministr pro školství, mládež a tělovýchovu. Jedním z členů je i vědec, v současné době však zaměstnanec ministerstva.
Podnikatelské kruhy tlačí i na vysoké školy. Nejen proto, aby se více věnovaly aplikovanému výzkumu a přímo spolupracovaly s podniky, ale chtěly by také změnit systém vzdělávání, aby absolventi lépe odpovídali potřebám českých podniků. Tato lobbistická skupina evidentně zvítězila, ale výsledky jsou více než chabé. Do lobbistické skupiny hospodářské sféry lze přidat i skupiny, které mají zájem získat lukrativní pozemky a budovy Akademie. Především v Parze a Brně má řadu budov na velmi zajímavých místech, a ty by se daly jistě využít jinak. Ataky developerů a realitních makléřů zažila akademie už nejméně třikrát.
5/6
Relativitou se nenajíme
Poslední, nejmenší lobbistickou skupinou jsou takříkajíc ideoví odpůrci. Pro ně je Akademie věd nepřijatelná, neboť její systém byl připraven podle sovětského vzoru a tudíž je třeba jej zničit. Nakolik se i za těmito názory skrývají ekonomické zájmy, je těžké odhadnout.
O tom, jak hájí Rada pro vědu a výzkum skutečné zájmy vědy svědčí i historka, kdy premiér překlenovací vlády Jan Fischer byl ochoten na základě intervence přesedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše navýšit akademii rozpočet o několik set milionů korun. Rada toto navýšení zamítla. Je tu prostě zájem, aby Akademie věd nepřežila. Dobří vědci odejdou do zahraničí, mnoha miliardové vybavení zmizí a většina se nikdy nedohledá. Budou přerušeny kontakty se zahraničními vědeckými institucemi, posuneme se k rozvojovým zemím. Pouze několik jednotlivců ukojí svou ješitnost a několik „podnikatelů" si zase namastí kapsu.
6/6
