088-098_SORMOVA 28.11.2007 18:31 Stránka 88
âeské divadlo v zrcadle nûmeck˘ch kritik (I) Proponovan˘ tfiídíln˘ v˘bor z prakticky neznám˘ch referátÛ Franze Klutschaka o ãesk˘ch pfiedstaveních v nûmeckém listu Bohemia v pûtiletí 1838 - 1843 je pfiíspûvkem k prohloubení znalosti ãeského obrozenského divadla a zároveÀ “objevem” neprávem zapomenuté ãi opomíjené kritické osobnosti, bezpfiedsudeãnû posuzující stav a snaÏení ãeského divadla na pfielomu 30. a 40. let 19. století. âeská divadelní kritika, konstituující se jako kritika v pravém slova smyslu od let ãtyfiicát˘ch v projevech Karla Havlíãka, Franti‰ka Ladislava Riegra, Ferdinanda Bfietislava Mikovce a dal‰ích, sdílela v mnoha ohledech KlutschakÛv náhled na ãeská pfiedstavení (otázkou repertoárové skladby poãínaje a problémy jazykové úrovnû hereckého projevu konãe). V tomto smyslu lze tedy Klutschaka chápat i jako jejího pfiedchÛdce a prÛkopníka. V první ãásti pfiiná‰íme v˘bûr z Klutschakov˘ch referátÛ o pfiedstaveních ve Stavovském divadle v sezonû 1838/39. Druhá ãást, pfiipravovaná pro dal‰í ãíslo Divadelní revue, obsáhne kritiky z období podzim 1839 - jaro 1842, tfietí pak referáty o ãesk˘ch hrách ve Stögerovû Novém divadle v RÛÏové ulici. Z poãetného souboru divadelnû kritick˘ch textÛ jsme zvolili pfiedev‰ím referáty o pÛvodních ãesk˘ch hrách a o pfiedstaveních klasick˘ch dûl (Shakespearov˘ch, Schillerov˘ch). Klutschakovy texty publikujeme v ãeském pfiekladu pofiízeném Jitkou Ludvovou, která v˘bor uvádí kritikovou biografií a charakteristikou. V˘bûr kritik a ediãní pfiípravu provedla Eva ·ormová. Názvy recenzovan˘ch her a jména dramatick˘ch postav uvádíme dÛslednû podle znûní na divadelních cedulích. Nûmecké citáty z ãesk˘ch her a pfiekladÛ nahrazujeme pfiíslu‰n˘m znûním ãesk˘m. U tûch recenzovan˘ch her, které byly ãesky provedeny jiÏ dfiíve, doplÀujeme údaj o prvním uvedení a event. reprízách. DoplÀujeme jména pfiekladatelÛ a interpretÛ tam, kde je kritik neuvádí, a pro vylouãení zámûny sester Forchheimov˘ch jejich kfiestní jména. Autorovy poznámky pod ãarou oznaãujeme *, editorské poznámky ãíslicí. Eva ·ormová a Jitka Ludvová
Franz Klutschak Îurnalista, redaktor periodik, literární prÛvodce po historii a topografii ãesk˘ch zemí a divadelní kritik Franz Klutschak mûl rodinné kofieny na zámoÏném statku v Císafiovû [Kaiserswerth] u Olomouce. Odtud pocházel jeho otec Franz Klutschak star‰í (1778 - 1841), kter˘ po studiích na gymnáziu v KromûfiíÏi a Olomouci ode‰el do Prahy. Stal 88
se vychovatelem a pozdûji korektorem v rodinû tiskafie a nakladatele Bohumila (Gottfrieda) Haase. V Praze se oÏenil a 11. února 1814 se mu narodil první syn Franz, po nûmÏ následovali dal‰í dva, Heinrich (1821 - 1910) a Robert (1823 - 1903). Pfied rokem 1824 byl Franz Klutschak st. krátce adjunktem na Malostranském gymnáziu a poté suplentem na gymnáziu v Litomûfiicích, kde se nejpozdûji 1832 stal profesorem. Byl to ãlovûk s velk˘m rozhledem, vládl nûkolika jazyky, dobfie mluvil ãesky a údajnû vlastnil knihovnu s pfiibliÏnû 3000 svazkÛ. Také dva mlad‰í synové zvolili pedagogickou dráhu a vûnovali se uãitelskému povolání v Litomûfiicích. Jméno nejstar‰ího syna Franze bylo v úfiedních dokumentech zaznamenáno vÏdy nûmecky, v ãeské literatufie b˘vá transkribováno do podoby Franti‰ek Kluãák (mj. v Riegrovû Slovníku nauãném). Jeho nositel maturoval v Praze 1832, kdy rodina uÏ Ïila v Litomûfiicích. Vybral si studium práv, jímÏ úspû‰nû procházel po sedm semestrÛ. 1836, kdy je mûl ukonãit, nenastoupil k závûreãn˘m zkou‰kám a neobjevuje se ani v seznamu promovan˘ch absolventÛ práv. Nelze vylouãit, Ïe nebyl schopen zaplatit pfiíslu‰né poplatky. Patrnû uÏ v posledním semestru práv zaãal pracoval v nakladatelství Haase, kde kdysi pÛsobil jeho otec. V˘bornû prosperující a mezinárodnû ãinnou firmu vedli od roku 1824 zakladatelovi synové. Od poãátku 19. století nabízela chud˘m studentÛm obÏivu a praktické zku‰enosti pro nejrÛznûj‰í povolání. Klutschak jí zÛstal po cel˘ Ïivot vûrn˘; sv˘m prvním zamûstnavatelÛm, Ondfiejovi (Andreasovi, nar. 1804) a Ludvíkovi (Ludwigovi, nar. 1801) postupnû napsal nekrology (Andreas Haase, Edler von Wranau, 1864, Ludwig Haase, 1868) a pokraãoval ve spolupráci s jejich bratry Bohumilem (Gottliebem, nar. 1809) a Rudolfem (nar. 1811) a s devíti syny v dal‰í generaci rodiny, zapojen˘mi do podnikání. V nákladu firmy Haase vycházel téÏ list Bohemia a Klutschak se dostal hned v roce 1836 do jeho redakce. 24. srpna 1844 mu Rudolf Haase cel˘ list pfiedal a Klutschak vedl Bohemii jako odpovûdn˘ redaktor. Z domova umûl ãesky, pohyboval se v ãeském i v nûmeckém prostfiedí a v pfiedbfieznové dobû se angaÏoval ve skupinû ãesk˘ch a nûmeck˘ch intelektuálÛ, ktefií chtûli udrÏet v ãesk˘ch zemích dvojjazyãn˘ v˘voj. Podle toho orientoval i Bohemii. Jako fiada jemu podobn˘ch (Ebert, Ambros ad.) se po roce 1848 obrátil na nûmeckou stranu. Odpovûdn˘m redaktorem Bohemie byl do 10. fiíjna 1877 a do 15. bfiezna 1881 byl je‰tû v tiráÏi uvádûn jako “vydavatel”, vedení v‰ak uÏ pfievzal jeho dlouholet˘ spolupracovník Josef Walter. K 70. narozeninám (1884) dostal Klutschak císafiské vyznamenání a titul tajného rady. Byl ãestn˘m ãlenem spolku Concordia, jedné z reprezentativních nûmeck˘ch literárních a umûleck˘ch organizací v Praze, a spolu s mnoha vynikajícími osobnostmi také ãestn˘m ãlenem vlivného praÏského nûmeckého studentského spolku Lese- und Redehalle der deutschen Studenten.
088-098_SORMOVA 28.11.2007 18:31 Stránka 89
Od zaãátku 80. let mu v pravidelné práci bránilo astmatické onemocnûní. Nekrolog v Bohemii uvádí, Ïe se v té dobû pokou‰el psát pamûti, jejich rukopis v‰ak dosud nebyl nalezen. Prahu mezitím jiÏ opustil jeho syn Heinrich (nar. 1848), kter˘ zde vystudoval nûmeckou techniku, pak slouÏil v rakouské armádû, pob˘val v Americe, jako jeden z prvních Raku‰anÛ se dostal do polárních oblastí, napsal o tom v˘znamné publikace a 1890 zemfiel v New Yorku na tuberkulózu. Nemocnému otci pomáhala dcera Katharina (nar. 1853), provdaná od roku 1872 za Josefa Götzla, obchodníka v nakladatelském a tiskafiském oboru, kter˘ pracoval pro firmu Haase. V jejím doprovodu odjel Franz Klutschak zaãátkem ãervence 1886 do Krásného Dvora u Podbofian na léãebn˘ pobyt, uÏ 21. ãervence tam v‰ak chorobû podlehl. Poãet oti‰tûn˘ch nekrologÛ svûdãil o tom, Ïe patfiil k váÏen˘m osobnostem v rámci celé monarchie. 22. ãervence ho pfiipomnûly v nepodepsaném redakãním textu i Národní listy. Aã byla doba nejvût‰ího ãesko-nûmeckého napûtí, ocenily ho jako ãlovûka, kter˘ dospûl k jinému národnostnímu pfiedsvûdãení, ale zachoval vÏdy rytífiskou slu‰nost a patfiil k NûmcÛm, ktefií “sledovali na‰i kulturní práci v prvním období na‰eho obrození s Ïivou úãastí a prokazovali pfiátelství národu, v jehoÏ stfiedu Ïili”. TûÏi‰tûm Klutschakova celoÏivotního díla byla Ïurnalistická a vydavatelská ãinnost. V ní si zjednával od prvních let ‰irok˘ rozhled, fiídil nûkolik periodik a pfiispíval do nich anonymnû i pod pseudonymy. 1840 - 48 to byl vzdûlávací a aktuální mûsíãník Das wohlfeilste Panorama des Universums, kde vydal (ve sv. 8, 1841) nejstar‰í ti‰tûnou verzi praÏské povûsti o Golemovi, na niÏ se odvolává i moderní bádání. 1844 pfievzal po smrti J. N. ·tûpánka nakrátko âeskou vãelu, v následujícím roce ji pfiedal Karlu Havlíãkovi. 1848 - 52 redigoval liberální politické noviny Constitutionelles Blatt aus Böhmen, orientované zpoãátku ãesko-nûmecky. 1847 zaãal u Haaseho redigovat Nov˘ praÏsk˘ kalendáfi, kter˘ do 1870 vydávala C. k. vlasteneckoekonomická spoleãnost paralelnû téÏ nûmecky (Neuer Wirtschaftskalender für das Jahr [...]), 1871-78 jiÏ v nákladu firmy Haase. Jako zanícen˘ patriot vûnoval mnoho ãasu vlastivûdû a topografii ãesk˘ch zemí. Cestoval po âechách, napsal prÛvodce po Rakovnicku (Der Rakonitzer Kreis, 1840), popsal trasu z Liberce do Pardubic (Auf der Reichenberger-Pardubitzer Bahn [...], 1860) a zam˘‰lel uvefiejnit sérii vlastivûdn˘ch publikací pod spoleãn˘m názvem ·lechtická sídla v âechách jako stfiediska národohospodáfisk˘ch a humanitních snah (Böhmische Adelssitze als Centralpunkt volkswirtschaftlicher und humanitärer Bestrebungen), z níÏ v‰ak dokonãil jen první ãást o zámku v Dûãínû (I, Schloss Tetschen, 1873). Miloval Prahu a popisoval ji s vûdeck˘m zájmem; jeho prÛvodce mûstem zachycuje pÛlstoletí v˘voje (Führer durch Prag, 1838, 12. vyd. 1878, 13. vyd. 1887 pfiepracoval a pod sv˘m jménem vydal Hermann Katz).
Po cel˘ Ïivot se Klutschak vûnoval budování Bohemie. V dobû, kdy nastoupil do její redakce, byl to literární list s kulturní nebo spoleãenskou rubrikou. Postupnû se obsah obohacoval o denní zpravodajství a komentáfie a vznikaly moderní noviny. Pod Klutschakov˘m vedením se Bohemia zamûfiila na vzdûlané, liberálnû orientované stfiední vrstvy. Teprve v politick˘ch bojích 80. let pak získala své pozdûji proslulé vyhranûnû nûmecké zamûfiení. Své kolegy, z valné ãásti mladé, uãil Klutschak s obávanou pedanterií Ïurnalistick˘m zásadám, zejména svûdomitosti, spolehlivosti, snaze o úplnost, trvalému roz‰ifiování obzoru a úctû k pozitivním hodnotám. Divadelní, hudební, literární, v˘tvarná a v‰eobecnû kulturní rubrika Bohemie byla pfiedmûtem Klutschakovy zvlá‰tní péãe. Získal pro ni fiadu vynikajících kritick˘ch osobností, jeÏ vût‰inou referovaly o nûkolika umûleck˘ch oblastech. Ze star‰ích pfiispûvatelÛ umûlecké rubriky spolupracoval je‰tû po nûkolik let Anton Müller (1828 - 43), vedle kterého byli zamûstnáni mladí Bernhard Gutt (1838 - 48) a August Wilhelm Ambros (1841 - 71). Po Guttovû smrti (1849) se hudebního referátu ujal dvojjazyãn˘ Franz Ulm (1849 80), o nûmeck˘ch ãinoherních pfiedstaveních a také o architektufie psal Josef Bayer (1846 - 1865[?]). Po Bayerovû odchodu (1871 se stal profesorem na vídeÀské technice a ãinoherním kritikem Neue freie Presse) nastoupil 1864 Servác Heller, 1867 - 73 pak Seligmann Heller. 1875 - 83 získal Klutschak pro hudební i ãinoherní referáty Oscara Teubera, kter˘ v Bohemii 1877 - 79 publikoval také 71 ãlánkÛ o dûjinách praÏského divadla, jeÏ se pak staly souãástí jeho tfiídílné monografie Geschichte des Prager Theaters (vyd. 1883 - 1888). 1864 - 66 spolupracoval s Bohemií kritik Julius Rosen (vl. jm. Nikolaus Duffek), pozdûji vídeÀsk˘ divadelník, v ‰edesát˘ch letech autor více neÏ deseti v Praze vydan˘ch úspû‰n˘ch nûmeck˘ch a do ãe‰tiny pfieloÏen˘ch her. V dosud nezji‰tûné mífie se na divadelní rubrice podílel Julius Gundling (s pseudonymem Lucian Herbert), spisovatel, dramatik a cestovatel, kter˘ sdílel s Klutschakem vlastivûdné zájmy. 1838 vyuÏil Klutschak své znalosti ãeského jazyka a ve snaze pomoci ãeské kultufie, zaloÏil pro ni v Bohemii samostatné rubriky. 14. srpna 1838 vy‰la jeho první zpráva o ãeské literatufie (vydání Tylova dramatu âestmír v ediãní fiadû âeská Thalia je signována K-ã-k). Dále uvefiejÀoval recenze a pfiehledy novû vydávan˘ch publikací, vãetnû divadelních her. 23. fiíjna 1838 vy‰la poprvé rubrika Böhmisches Theater, kterou Klutschak naplÀoval prakticky sám ãinoherními kritikami; publikoval pod ‰iframi K-ã-k, K., v˘jimeãnû Kl., F.K. a podepisoval se i pln˘m jménem. Pfiípravy na otevfiení nové rubriky zaãaly patrnû 22. kvûtna 1838, kdy nepodepsan˘ autor referátu o nûmeckém pfiedstavení poÏaduje více místa pro ãeské hry, na jejichÏ sledování sama âeská vãela nestaãí. Je velmi pravdûpodobné, Ïe z Klutschakova pera pocházejí také sporadické odstavce o ãeském divadle pfied tímto datem, jeÏ by89
088-098_SORMOVA 28.11.2007 18:31 Stránka 90
ly zafiazovány do souhrnn˘ch zpráv o provozu stavovské scény. Od fiíjna 1838 se série zpráv o ãeském divadle objevují vÏdy na podzim a na jafie, kdy se konaly ãeské hry. Od podzimu 1842, po otevfiení Stögerova Nového divadla v RÛÏové ulici, jeÏ bylo pro ãeská pfiedstavení urãeno, pfievzal Klutschak referentskou povinnost i zde (Stöger’sches Theater, paralelnû s Böhmisches Theater). Po radikálním omezení ãesk˘ch her ke konci roku 1842 referoval i o nûmeck˘ch pfiedstaveních ve Stögerovû divadle, v nichÏ zpravidla vystupovali také ãe‰tí herci; o ãesk˘ch hrách psal krátk˘ ãas i jin˘ referent. âeskou rubriku naplÀoval Klutschak do 19. kvûtna 1843, kdy prohlá‰ením v Bohemii oznámil svou abdikaci: “ProtoÏe stále více dospívám k pfiesvûdãení, Ïe na‰e ãeské divadlo nesná‰í dobfie mínûné, ale nestranické recenze, a protoÏe m˘m otevfien˘m a srdeãn˘m slovÛm b˘vá ãasto a nejneuvûfiitelnûj‰ím zpÛsobem ‰patnû rozumûno, pokládám za nejúãelnûj‰í referát o ãeském jevi‰ti sloÏit.” [Da ich je weiter desto mehr zu der Überzeugung gelange, dass unsere böhmische Bühne eine wohlmeinende aber unparteiische Besprechung nicht verträgt, und da meine offenen und herzlichen Worte die vielfachsten und unglaublichsten Missdeutungen erfuhren, so halte ich es für das zweckmässigste, das Referat über diese Bühne niederzulegen.] Zde patrnû vyvrcholily zãásti zákulisní, zãásti otevfiené spory s ãesk˘m tiskem, kter˘ Klutschaka obviÀoval z po‰kozování povûsti ãeského divadla (naposledy zmínky v âeském slovû 9. 6. 1843, ãl. Místo zprávy o ãeském divadle). Klutschak si pak v Bohemii ponechal rubriku Stöger’sches Theater aÏ do zániku divadelního podnikání v Novém divadle v RÛÏové ulici (1845) a psal o nûmeck˘ch pfiedstaveních. Na krátk˘ ãas pfievzal jeho úkol v Bohemii F. B. Mikovec, kter˘ mezi lednem 1846 a kvûtnem 1848 napsal dvanáct referátÛ o ãesk˘ch hrách. K ãesk˘m tématÛm se Klutschak vzácnû vracel i pozdûji, nejen v Bohemii (zde napfi. 27. - 31. 12. 1846 o Tylovû hfie PraÏsk˘ flamendr). Je pravdûpodobné, Ïe mu patfií ‰ifry K. a F.K. v divadelní rubrice praÏského nûmeckého listu Salon, kter˘ vydával 1850 - 54 Carl Johann Hickel. Klutschak kritik Bûhem pûti let intenzivního sledování ãeského divadla uvefiejnil Klutschak v Bohemii posudky témûfi sta pfiedstavení v ãeské fieãi. Jeho pohled se bûhem doby mûnil. Stále sympatizoval s aktivitou, jejíÏ meze urãovala úãast ochotníkÛ a nezbytná pfiítomnost nûmeck˘ch hercÛ v ãesk˘ch pfiedstaveních, ale oãekával, Ïe ãeské divadlo se bude viditelnûji a rychleji rozvíjet. 25. dubna 1843 shrnul v Bohemii do nûkolika odstavcÛ dÛvody svého zklamání. Vnûj‰í podmínky pro ãeské divadlo, vãetnû poãtu ãlenÛ souboru, se zlep‰ovaly, ale na jeho v˘konnosti to bylo málo patrné: “Po v‰ech dosavadních zku‰enostech nemohu na‰e ãeské jevi‰tû s niãím srovnat pfiípadnûji neÏ se Sysifov˘m kamenem. Stokrát namáhavû vystrkán nahoru, stokrát padá zase dolÛ.” 90
Hlavní problém spatfioval v tom, Ïe ãe‰tí herci nevûnují dost ãasu pfiípravû na pfiedstavení (s v˘jimkou vÏdy svûdomité Anny Manetínské) a málokdy dostateãnû ovládají role. Dlouhé pasáÏe textÛ se zhusta oz˘valy dvakrát, poprvé od nápovûdy a pak od hercÛ, ktefií k jeho stanovi‰ti “vrhali temné a Ïádostivé pohledy”. Kvalitnûj‰í reÏijní práce sotva pfiipadala v úvahu, aã pro vnûj‰í v˘bavu ãeského pfiedstavení byly ve fundusu Stavovského divadla v‰echny pfiedpoklady (ãeské pfiedstavení vyuÏilo i Ïiv˘ch koní). S rostoucí netrpûlivostí naráÏel Klutschak na tento klíãov˘ problém alespoÀ ve tfietinû sv˘ch kritik. “Ostatnû se musím zase jednou vrátit k epidemii neuãení se textu, jeÏ zufií na na‰em ãeském jevi‰ti. Tento nemrav se vût‰inou omlouvá otfiepan˘m úslovím: VÏdyÈ jsou to ochotníci [...]. Na zmínûnou chorobu bohuÏel nestonají jen ochotníci [...]. Pokud ãlenové ãeského divadla nedojdou k jasnému poznání, Ïe bez znalosti textu nelze provozovat dramatické umûní, potud se ãeské jevi‰tû nemÛÏe povznést na takovou v˘‰i, na jaké by vzhledem ke svému trvání uÏ b˘t mûlo a díky v˘konÛm jednotlivcÛ b˘t mohlo. Skoro v kaÏdém mûsteãku v na‰í vlasti, na Moravû i na Slovensku, v‰ude, kde se mluví jen ãesky, se roz‰ifiují ochotnická pfiedstavení. Pro nû by na‰e praÏské ãeské jevi‰tû na základû sv˘ch prostfiedkÛ mûlo a mohlo b˘t vzorem, jako je c. k. dvorní jevi‰tû vzorem divadlÛm nûmeck˘m. Ale - - - ; dal by uãitel pilnému Ïákovi za vzor nûkoho, kdo se niãemu nenauãil? Quo usque tandem - jak dlouho je‰tû budeme muset mluvit a psát o tomto nenávidûném pfiedmûtu? Zájem publika o ãeské divadlo roste, proã neroste zájem hercÛ?” (Bohemia 19. ledna 1841). Po otevfiení Stögerova divadla na podzim 1842, které mûla naplÀovat pfiedev‰ím ãeská pfiedstavení, se (ne)znalost rolí stala závaÏn˘m kaÏdodenním problémem, kter˘ pfiispûl sv˘m dílem ke zru‰ení ãeské scény. Malá skupina âechÛ, z nichÏ nûktefií hráli souãasnû nûmecky, by se ani pfii zv˘‰ené snaze nestaãila nauãit role pro kaÏdodenní ãesk˘ provoz. Omezen˘ poãet âechÛ si vynutil pfiítomnost nûmeck˘ch hercÛ, jeÏ byla pro ãeské divadlo nev˘hodou zásadní. Kvalita jejich ãe‰tiny byla rÛzná. Se sv˘m dvojjazyãn˘m vybavením byl Klutschak dobfie schopen ji posuzovat a také se k ní detailnû vyjadfioval, aÏ do popisu chybn˘ch pfiízvukÛ nebo ‰patn˘ch jazykov˘ch návykÛ. Celkov˘ obraz nebyl pfiízniv˘: “Záhy na sv˘ch referátech ‰krtnu nadpis ‘âeské divadlo’ a napí‰u místo toho ‘Pfiedstavení v údajnû ãeské fieãi’. ProtoÏe dnes, kdy se v‰eobecnû usiluje o ãistou a správnou ãeskou fieã, bude brzy moÏné sly‰et opravdu ‰patnou ãe‰tinu jen na na‰em takzvaném ãeském jevi‰ti. Mám uvádût dÛkazy? Mám uvést pfiíklady fale‰n˘ch pfiízvukÛ, chybn˘ch koncovek, nesrozumitelnû zfu‰ovan˘ch slov, gramatick˘ch hfiíchÛ, které ãlovûk z na‰eho ãeského jevi‰tû vyslechne? Bylo by to zbyteãné, protoÏe kaÏd˘ náv‰tûvník ví, jak jsou poãetné. A jak˘ je dÛvod tohoto zvlá‰tního jevu? Je docela jednoduch˘. Mohl bych jmenovat sedm ãlenÛ ãeského divadla (nepoãítám herce mal˘ch rolí), ktefií nejsou ãeské fieãi mocni” (Bohemia 30. 10. 1842).
088-098_SORMOVA 28.11.2007 18:31 Stránka 91
Oporami ãeského divadla byli dlouholetí ãlenové ãi spolupracovníci stavovské scény, ktefií hráli mnoho let v obou jazycích (Grabinger, ·miller, Grau, Brava ad.). V ãe‰tinû dokázali pfiijatelnû zvládnout celou hru, coÏ nevyluãovalo obãasné problémy. Klutschak jim podobnû jako ãesk˘m hercÛm vyt˘kal neochotu zdokonalovat jazykové znalosti: “Pan Hametner je uÏ v ãeském divadle zamûstnáván nûkolik let, proã se nenauãil vyh˘bat aspoÀ takov˘m gramatick˘m botám, jako ‘kolik jídlo’?” (Bohemia 11. 2. 1840, F. Hopp, Nej‰Èastnûj‰í ãlovûk, nejvût‰í blázen, nejlep‰í Ïena). Nûmeãtí herci mal˘ch rolí (zde sboristka paní Zechtielová) obãas vystaãili zfiejmû s tím, Ïe za pomoci nûkolika opûrn˘ch ãesk˘ch slov parafrázovali intonaci a spád fieãi, kter˘ znali z nûmecké verze role: “Paní Zechtielová mluvila jak˘msi slovansk˘m idiomem, kter˘ nemÛÏeme oznaãit za ãe‰tinu a kterému asi nikdo v publiku úplnû nerozumûl. Byla to ãe‰tina mluvená v nûmeckém horském dialektu” (Bohemia 23. 2. 1841, Nestroy, Osudná masopustní noc). Zcela ojedinûl˘ byl pfiípad nûmeckého ochotníka, kter˘ vládl ãe‰tinou dobfie, jeho divadelní dráha v‰ak z praktick˘ch pfiíãin brzy skonãila: “[...] Pan Gerstner, kter˘ vystoupil jako host v roli pacholka, mluvil ãesky s tak dobr˘m akcentem, Ïe by v nûm kromû nûkolika málo divákÛ nikdo nepoznal Nûmce. âe‰tina, jeÏ cizincÛm ãiní mimofiádné potíÏe, vyÏaduje správnou v˘slovnost (a u pana Gerstnera musíme fiíci, Ïe je bezvadnû ãistá), neobyãejnou námahu pfii uãení a velmi pozorného pfiedfiíkávaãe” (Bohemia 1. 2. 1842, Hutt, V‰ickni se ha‰tefií). Jazykové problémy se prohlubovaly s velikostí role. U hlavních rolí, jeÏ hrával v nûmeck˘ch i ãesk˘ch pfiedstaveních Carl Wilhelm Fischer, dosahovaly nefie‰iteln˘ch rozmûrÛ. Fischer byl zku‰en˘ tragéd a hrdina, v nûmãinû v˘born˘ herec, kter˘ pfii‰el s fieditelem Stögerem do Prahy v roce 1834. Îil v âechách témûfi ãtyfiicet let (zemfiel 1873 v Litomûfiicích), ale jazyk nezvládl. V ãesk˘ch pfiedstaveních vystupoval od roku 1837 a vytvofiil v nich asi tfiicet rolí. Navzdory znaãn˘m jazykov˘m nedostatkÛm si jej ãeské publikum váÏilo a jeho úãinkování v ãesk˘ch pfiedstaveních pokládalo za kompliment. Klutschak ve sv˘ch kritikách vÏdy hodnotil oddûlenû FischerÛv projev hereck˘ a jazykov˘, jehoÏ zniãující vliv na celkov˘ dojem nemohl pfiehlédnout: “Nezku‰enost pana Fischera s ãe‰tinou byla tentokrát je‰tû nápadnûj‰í neÏ poprvé, zvlá‰tû v momentech rozãilení. Nesprávné natahování samohlásek a mnoho spolykan˘ch slabik tu a tam ru‰ilo dojem z jeho vynikající hry. Tyto chyby nelze odstranit jinak neÏ vytrval˘m cviãením, a proto - i z jin˘ch obecnûj‰ích dÛvodÛ - by bylo Ïádoucí, aby pan Fischer v ãesk˘ch pfiedstaveních vystupoval ãastûji” (Bohemia 2. 2. 1841, Raupach, Robert ìábel, Robert); “[...] pfiece jen se nám zdá, Ïe pan Fischer uÏ mohl za dobu, kdy vystupuje v ãeském divadle, udûlat nûjak˘ pokrok. AspoÀ jsem neshledal, Ïe by se viditelnû zlep‰ila jeho v˘slovnost; chci dodat: jen nepatrnû. Kdyby bylo jedinou chybou v˘slovnosti pana Fischera, Ïe nedodrÏuje správné délky jednotliv˘ch slabik! On ale tu nebo onu slabiku pfie-
skoãí, pfiípadnû pfieskoãí nûkolik slabik, a pak se obãas stává - v‰e s nedostateãnou v˘slovností a ve zrychleném tempu -, Ïe zakr˘vá jednotlivé chyby nasekáním vûty do nerozlu‰titelného chaosu slabik, jeÏ nepfiíli‰ pozornému posluchaãi pfiipadají jako nazdafibÛh sesypané. Mohli bychom to ohleduplnû pfiejít, ãlovûk si mÛÏe koneckoncÛ doplnit, ãemu nerozumûl; jen kdybychom nemuseli poslouchat takové prohfie‰ky jako ‘do toho vûÏe’” (Bohemia 8. 11. 1842, Schiller, LoupeÏníci, Karl Moor); “Kdo zná v˘kony pana Fischera na nûmeckém jevi‰ti (a u koho by se to nedalo pfiedpokládat?), ten ví, Ïe mÛÏe b˘t vynikajícím Richardem, hrdinou kaÏd˘m coulem, ale v ãeském divadle to bohuÏel bylo ‘co slovo, to chyba’.” (Bohemia 13. 12. 1842, Auffenberg, Lev kurdistánsk˘, Richard Lví srdce). Velkou pozornost vûnoval Klutschak pÛvodní ãeské literatufie, které si váÏil. Sledoval pozornû i pfieklady, ãasto je oznaãil za zdafiilé, v˘jimeãnû za mistrovské (Gutzkow-Tyl: Srdce a svût aneb Milenka a manÏelka, 9. 10. 1842). Vícekrát v‰ak vyt˘kal pfiekladatelÛm v˘bûr pfiedloh, jeÏ pfiíli‰ nadbíhaly “vkusu galerie” a jimiÏ pak beneficianti ve snaze po naplnûní hledi‰tû znehodnocovali repertoár. Klutschak si uvûdomoval nedostateãn˘ hereck˘ potenciál ãeské scény a souhlasil, Ïe dramaturgie sahá pfiedev‰ím po veselohrách a obrazech ze soudobého Ïivota, které jsou pro soubor snáze realizovatelné. ZároveÀ ale volal po daleko peãlivûj‰ím v˘bûru a vût‰ích ohledech na vzdûlanûj‰í ãást publika. V repertoárové praxi, jeÏ mechanicky tûÏila ze zásob vídeÀsk˘ch pfiedmûstsk˘ch scén, vidûl pováÏliv˘ hazard se silami ãeského divadla a dal‰í zdroj ‰patn˘ch v˘konÛ: “[...] proã by si mûl herec ládovat do hlavy takov˘ balast, kter˘ musí - ãím dfiíve, tím lépe - zase hodit pfies palubu?” (Bohemia 11. 2. 1840, F. Hopp, Nej‰Èastnûj‰í ãlovûk, nejvût‰í blázen, nejlep‰í Ïena). Za “nejmizernûj‰í hry vÛbec” pokládal nûkteré pfieklady ·tûpánkovy (napfi. K. Meisl, Stra‰idlo na ba‰tû, hráno 20. 10. 1839 ve prospûch Antonie Schikanederové). S jist˘mi rozpaky v‰ak pfiijímal pfiedstavení klasikÛ, o nûÏ se soubor obãas pokou‰el, ale málokdy zvládl. Nûkterá ani nekomentoval. Na nízké úrovni se podílelo i drastické krácení rozmûrn˘ch klasick˘ch dramat, vynucené dvûma hodinami vyhrazen˘mi ãeskému divadlu, ale ani tento ãas nedokázali herci zpravidla kvalitnû naplnit. Pfiekladateli klasikÛ J. J. Kolárovi Klutschak vyt˘kal nepfiimûfienû vysoké ambice. Po otevfiení Stögerova divadla se na nûkolik t˘dnÛ v˘bûr her zlep‰il, záhy v‰ak upadl do star˘ch zvyklostí, protoÏe omezené síly souboru na nároãnûj‰í program nestaãily. ReÏiséry ãesk˘ch pfiedstavení uvádí Klutschak málokdy jménem. Na scénická aranÏmá a v˘pravy se dívá bez pfiedsudkÛ a v jeho kritikách nechybí chvála. Samozfiejmû upozorÀuje na zjevné chyby, jichÏ se reÏiséfii i ostatní zúãastnûní dopou‰tûli z nezku‰enosti. Pomûrnû ãastá byla nedopatfiení scénické ma‰inerie, protoÏe obsluhující jevi‰tní dûlníci patrnû nebyli pfii odpoledních pfiedstaveních vÏdy v plném poãtu. Za nûkteré lapsy nesli vinu reÏiséfii (dekorace 91
088-098_SORMOVA 28.11.2007 18:31 Stránka 92
ledovce na kopci u Kutné Hory, Klicpera, ÎiÏkÛv dub), za jiné herci: “Pilnû hrály také sleãny [Anna] Forchheimová, Fettrová a Fischerová (tfii baronovy dcery), jenom jejich nûmá mezihra vyznûla zcela zmatenû, napfiíklad se vespolek velmi pfiátelsky bavily, kdyÏ po sobû mûly vrhat posmû‰né pohledy, smály se, kde mûly plakat ad.” (Bohemia 1. 10. 1839, Kotzebue, Pano‰ova ‰elmovství). Zdá se, Ïe chronick˘m problémem ãeské reÏie bylo podceÀování “podívané pro oãi”, bohaté scénické v˘bavy v‰eho druhu, jíÏ ve ãtyfiicát˘ch letech Ïila v‰echna velká divadla a kterou do praÏsk˘ch nûmeck˘ch pfiedstavení pfiinesl z Vídnû právû Stöger. Desetilet˘ úsporn˘ reÏim divadelního triumvirátu Kainz - Polawsky - ·tûpánek, kter˘ Ïivofiil v bídn˘ch podmínkách, zde patrnû zanechal svou stopu. Korunovaãní prÛvody, lidové slavnosti a rozliãné podobné scény jsou stále realizovány dosti nuznû co do kost˘mÛ i komparzu. “Jeden obchodník se sokoly, jedna pernikáfika, jeden zlatnick˘ krámek, dvû dámy, jeden junker a tucet ãumilÛ - tomu se fiíkalo trh?” (Bohemia 2. 6. 1840, Birch-Pfeifferová, Hezká pernikáfika aneb Vejroãní frankobrodsk˘ trh roku 1297). Po otevfiení Stögerova Nového divadla v RÛÏové ulici na podzim 1842 se ãesk˘ soubor dále profesionalizoval (herci byli placeni, nejen odmûÀováni beneficemi) a mûl k dispozici scénu s nejkvalitnûj‰ím moderním vybavením. O lep‰í vyuÏití technick˘ch prostfiedkÛ se s úspûchem staral reÏisér Wilhelm Just, zku‰en˘ praktik z vídeÀského Theater in der Josefstadt, kterého Stöger angaÏoval na pfielomu let 1842 - 43 speciálnû pro své soukromé divadlo. Just ov‰em neumûl ãesky. S herci se snadno dorozumûl (v‰ichni umûli nûmecky) a mohl tak zlep‰it aranÏmá, zdokonalit chod pfiedstavení a profesionalizovat jejich vnûj‰í v˘bavu, ale pro zlep‰ení jazykov˘ch kvalit ãesk˘ch her a pro osobní rÛst ãlenÛ ãeského souboru nemohl udûlat zhola nic. Jitka Ludvová
Prameny a literatura Úpln˘ text Bohemie z tûchto let je pfiístupn˘ na internetové stránce Národní knihovny, Portál Kramerius. - Katalog vom Schuljahr 1834 über die Hörer der Rechte [...] an der k. k. Prager Universität, [K. zaznamenán do 1836], Archiv UK, seznamy studentÛ; Konskripce 1850 - 1914, pobytové pfiihlá‰ky praÏského policejního fieditelství, Götzl (Klutschak) Katharina, Národní archiv, www.nacr. cz/C-fondy/digi.aspx. - Nekrology: Bohemia 22. - 25. 7. 1886, Národní listy 22. 7. 1886; Wiener Zeitung 23. 7. 1886; Neue freie Presse 22. - 24. 7. 1886. - A. Klaar: Zum Gedenktage der Bohemia. Erinnerungen, Bohemia 1. 1. 1902; J. Vondráãek: Dûjiny ãeského divadla II, Doba pfiedbfieznová, 1824 - 1846, 1957, s. 176; O. Voãadlo: J. K. Tyl a Shakespeare, in: Listy z dûjin ãeského divadla I, vyd. L. Klosová, 1953, s. 14, 15, 16; M. Martínek: Tfii generace KlutschakÛ, in: Klaudyán, internetov˘ magazín pro historickou geografii a environmentální dûjiny, www.klaudyan.cz - Golem: P. Demetz: Prague in Black and Gold, New
92
York 1997, s. 203 - 207; F. K.: Golem Folktale. F. K.s Rendition of the Golem Folktale, Modern Judaism, Vol. 17, February 1997, Appendix. Rittersberk: Kapesní slovníãek novináfisk˘ a konverzaãní, 1850, II, s. 139; Slovník nauãn˘, vyd. F. L. Rieger, sv. IV, 1865, s. 705 [F. Klutschak st. a ml.]; C. Wurzbach: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich [...], sv. 12, 1864, s. 309-312 [rodina]; OttÛv Slovník nauãn˘, 1899, sv. 14, s. 418 [F. Klutschak a syn Heinrich]; Österreichisches biographisches Lexikon, Lieferung 15, 1965, s. 426 [F. Klutschak ml.].
30. 10. 1838 28. t. m. byla uvedena truchlohra Jolanta, královna jeruzalémská aneb Templáfii.1 Pfii posuzování ãesk˘ch pfiedstavení nesmíme nikdy zapomínat, Ïe hercÛ je podstatnû ménû neÏ nûmeck˘ch, a jejich v˘kony musíme pomûfiovat mírnûj‰ím mûfiítkem. Je uÏ chvályhodné, Ïe se zaãáteãníci a ochotníci - a z nich se z vût‰í ãásti skládá ãesk˘ divadelní personál - nauãili své role a zbavili se pocitÛ stísnûnosti pfied publikem. AÏ potud musíme b˘t s pfiedstavením z 28. fiíjna spokojeni. Na druhé stranû ale herec - ani ochotník nebo zaãáteãník - nesmí dovádût své nenucené chování tak daleko, Ïe vkroãí na jevi‰tû s otázkou, jeÏ patfií za kulisy. Taková non‰alance hraniãí s pohrdáním publikem a zaslouÏí pokárání, nepfiihlíÏíme-li uÏ k tomu, Ïe podobnou pfiíhodou se zcela zniãí iluze; tím spí‰, je-li v ãeském kuse otázka poloÏena nûmecky, jak se stalo 28. fiíjna. Úãinek této a podobn˘ch meziher byl 28. fiíjna do oãí bijící; publikum zÛstávalo chladné, nezúãastnûné, a rozehfiálo se, aÏ vystoupil jeho miláãek pan Grabinger (Hugo Pagensk˘). Hra pana Grabingera diváky tak oslovila, Ïe byl na konci vyvolán, mnû ale pfiipomnûlo jeho ztvárnûní hrdinného kmeta poznámku, kterou nedávno napsal referent nûmeck˘ch pfiedstavení o jeho podání postavy admirála Andrease Dorii2. Spolu s panem Grabingerem byl vyvolán pan Kolár (Fridolín) a nás velmi tû‰í poznání, Ïe jeho fieã a akce skuteãnû prozrazují stopy studia, navzdory nûkter˘m nedostatkÛm. Také pan Ka‰ka (Robert z Laci) mûl zaslouÏen˘ potlesk, aã jeho hlas neharmonoval s rolí. Pan Skaln˘ (hrabû Fulkes z AnÏu) pfiíli‰ deklamoval. Sleãna Manetínská v titulní roli nedostála zcela ani skromn˘m oãekáváním. Pan ·miller, jehoÏ non‰alantnosti jsem se jiÏ v˘‰e dotkl, hrál velmistra Raymunda jako ‰osáka spokojeného se sebou sam˘m a ani opakovan˘m smíchem publika se nenechal vyvést z konceptu. NechÈ pan ·miller pfií‰tû více vyuÏije ‰Èastného daru své nenucenosti, jeÏ mu bude více ke cti a publiku dá více radosti. V‰em pfiedstavitelÛm rytífiÛ by slu‰elo rytífi‰tûj‰í chování; podle chÛze a drÏení tûla by ãlovûk vût‰inû z nich pfiipisoval spí‰e rajtování na koních neÏ rytífiskou jízdu.3 Mám je‰tû hovofiit o souhfie? UÏ jsem káral víc, neÏ se zdá b˘t sluãitelné s v˘‰e vyslovenou zásadou; proto si nakonec dovolím pouze poznámku, Ïe na‰emu ãeskému jevi‰ti mÛÏe b˘t jen ku prospûchu, bude-li se jeho v˘kon 28. fiíjna poãítat k hor‰ím. Jaká prognóza by se jinak dala udûlat pro pfiedstavení Panny Orleánské a Hrabûte Zrin-
088-098_SORMOVA 28.11.2007 18:31 Stránka 93
ského4, které, jak se dosl˘cháme ze spolehlivého pramene, pfiipravuje k provedení neúnavn˘ reÏisér pan ·tûpánek! 1) Truchlohra F. W. Zieglera se ãesky hrála v pfiekladu J. N. ·tûpánka uÏ 1. 1. 1805, znovu 20. 3. 1825, 28. 12. 1828, 14. 4. 1833 a 28. 5. 1935. 2) K v˘konu v roli Andrease Dorii (F. Schiller: Fieskovo spiknutí v Janovû, 20. 10. 1838) kritik B. Gutt napsal: “Postava dóÏete Andrease Dorii byla Ïalostná. Kdo by v tomto bûdujícím kmetovi poznal hrdinu mofií, ze‰edivûlého v boufiích a bitvách!” (Bohemia 23. 10. 1838). 3) V originále slovní hfiíãka Reiter /jezdec/ - Ritter /rytífi/. 4) Schillerova Panna Orleánská byla ãesky uvedena 16. 12. 1838 v pfiekladu S. K. Macháãka jako benefice A. Manetínské. Klutschak referoval v Bohemii 18. 12. 1839 (Viz tento v˘bor). Pûtiaktová tragédie T. Körnera Zriny (vyd. ve Vídni a v Praze 1824) byla ãesky uvedena 17. listopadu 1839 v pfiekladu F. B. Tomsy (Hrabû Zrinsk˘ aneb ObleÏení Sigetu) jako benefice pana Schwarzbacha. Klutschak referoval v Bohemii 19. 11. 1839.
20. 11. 1838 Poté, co byla 11. listopadu s velk˘m úspûchem provedena ãeská opera Dráteník, vidûli jsme 18. listopadu Shakespearova Krále Leara1, zvlá‰È pfiepracovaného (tj. zkráceného) pro ãeské jevi‰tû panem Tylem. Krácení klasického kusu je vÏdy choulostivé poãínání; buì vznikne bezkrevná a bezmasá kostra, nebo nûco mezi antologií a slátaninou. Epizoda s Glosterem sice v Learovi nabízí upravovateli prostfiedek jak zkrátit hru bez úhony na obsahu, ale pro zkrácení o tfii pûtiny - jeÏ je nezbytné pro na‰e ãeské divadlo, omezené na dvû hodiny - pfiece jen nestaãí. Pfiepracování Krále Leara od pana Tyla, aã zásluÏné, není proto niãím jin˘m neÏ antologií ze Shakespearova dramatu, a oné ãásti publika, která Leara neãetla, zÛstává obsah nesrozumiteln˘. Pfii zmínûném ãasovém omezení nemÛÏeme uvedenou vadu dávat za vinu panu Tylovi, pfiesto mu snad smíme poradit, aby pro nûkter˘ z následujících svazeãkÛ âeské Thalie dodal pfieklad cel˘2. V tak roz‰ífiené sbírce dramat, jakou je tato edice, by Král Lear jistû nalezl mnoho ãtenáfiÛ a pfii repríze by si publikum umûlo vysvûtlit zpÛsob pfiepracování nejasn˘ch motivÛ.* Uzavírám tûchto nûkolik slov o úpravû otázkou, proã se pan Tyl v závûreãné scénû nedrÏí originálu, n˘brÏ nûmeckého pfiepracování, které hraje na‰e nûmecké jevi‰tû? Nyní k provedení. KdyÏ drama, v nûmÏ tolik rolí vyÏaduje nejen rutinované herce, ale pfiímo umûlce, uvádí scéna ve své vût‰inû ochotnická, cítí ãlovûk nedobrovolné nutkání pfiipomenout reÏii Quia valeant humeri, quid ferre recusent 3. S oãekáváním, jeÏ odpovídalo této my‰lence, jsem vstupoval 18. listopadu do divadelní budovy. Mé oãekává*
Pfieklad jednotliv˘ch strof, pokud mohu po jednom shlédnutí posoudit, je vûrn˘ a vydafien˘. Jednotlivé prohfie‰ky, napfiíklad Kentova slova “veselou pohádku povídati” (= ein lustiges Märchen zu Schanden erzählen, tedy a curious tale in telling it) je moÏné asi pfiipsat jen mezerám v pamûti hercÛ.
ní nebylo sice zcela pfiekonáno, ale pfiece jen jsem vidûl chvályhodnou snahu témûfi v‰ech hercÛ dostát sv˘m úkolÛm. Pan Grabinger nehrál titulní roli zdaleka mistrovsky, ale hrál ji dobfie a podle moÏnosti správnû. Lituji, Ïe jsem propásl velkou scénu, v níÏ Lear dûlí fií‰i mezi své dcery; pfiipravil jsem se o pfiíleÏitost vidût, zda pan Grabinger správnû pochopil a zahrál kontrast mezi zdatn˘m kmetem tû‰ícím se ze svûta, kter˘ odkládá tûÏké bfiímû koruny, aby uÏíval Ïivota, a mezi otcem zdeptan˘m Ïalem na duchu i na tûle. V momentech ‰ílenství mluvil pan Grabinger chvílemi nezfietelnû, coÏ ru‰ilo tím více, Ïe vût‰ina publika se beztak v prÛbûhu dûje nevyznala. Vcelku bylo obecenstvo s hrou pana Grabingera spokojeno a vyvolalo ho skoro po kaÏdém jednání. Mezi dal‰ími herci byl nejlep‰í pan Kolár ve (velmi zkrácené) roli Edgara; blízko k nûmu mûla sleãna Manetínská (Kordelia) a pánové ·miller (Kent), Brava (Gloster) a Braun (Eduard [Edmund]); sleãny [Magdalena] Forchheimová (Gonerila) a Nikolaiová (Regana) dûlaly co mohly, ale nebyly ve svém Ïivlu. ·a‰ek [pan Skaln˘ = J. K. Tyl] (nemyslím komika z fra‰ek) byl dfievûn˘ a hranat˘. Kdyby nemûl ãepici s rolniãkami a harlek˘nsk˘ kabát, nikdo by v nûm ‰a‰ka nepoznal. Pan Skaln˘ by byl na svém místû spí‰e jako Cornwall, protoÏe hlas pfiedstavitele Cornwalla (pan Ka‰ka) nemûl v sobû pranic vévodského. Ale jak potom obsadit tûÏkou roli blázna? That is the question! Mezi mal˘mi rolemi byla nejmen‰í nejhÛfie obsazena panem RÛÏiãkou [·lechtic mezi druÏinou Kordelie]. Tûch nûkolik slov, která mûl fiíci, pronesl v obráceném pofiadí. V˘prava (aÏ na LearÛv a GlosterÛv trochu chud˘ kost˘m hned v prvních scénách) byla skvûlá, aranÏmá dobré. Jen pfii Learov˘ch slovech “Vûtrové, dujte! Tváfie va‰e pukni!” mûla boufie také skuteãnû zaãít zufiit, a ne za kulisami bafnout dvûma nebo tfiemi dozvuky bleskÛ, zeslábl˘mi stáfiím. Boufie v oné noci, kterou Lear musí bez pfiístfie‰í probloudit, je pak pfiece podnûtem k propuknutí jeho ‰ílenství. Tato velkolepá scéna témûfi zanikla, tím spí‰e, Ïe v okamÏiku, kdy král zaãal ztrácet rozum, se zdálo, Ïe jeho spoluherci ztrácejí pamûÈ.4 1) TylÛv pfieklad Krále Leara byl poprvé hrán uÏ 13. 12. 1835. 2) V kniÏnici âeská Thalia pfieklad nevy‰el. KniÏnû byl vydán teprve v publikaci R. Havel, M. Hefiman, M. Otruba (eds): ShakespearÛv Král Lear v pfiekladech z doby národního obrození, Praha, Orbis 1966. 3) Co ramena zvládnou a co odmítnou nést. 4) Kritiku komentoval O. Voãadlo ve studii J. K. Tyl a Shakespeare (Listy z dûjin ãeského divadla I, 1953, s. 9 - 26). S Klutschakov˘m názorem nesouhlasí ve dvou bodech: nepokládá zkrácen˘ pfieklad za pouhou antologii z Krále Leara a hledá v textu pÛsobivûj‰í dramatickou konstrukci; Klutschakovu dÛvûru v Tylovu pfiekladatelskou vûrnost povaÏuje za pfiehnanou a poukazuje na problémy pfiekladu. Zab˘vá se téÏ otázkou, zda Tyl pfiekládal z nûmãiny ãi z angliãtiny, a kloní se k názoru, Ïe v˘chodiskem byl anglick˘ text; praÏské nûmecké divadlo hrálo Krále Leara ve zpracování H. Vosse (tiskem Shakespear’s König Lear, Leipzig 1819).
93
088-098_SORMOVA 28.11.2007 18:31 Stránka 94
11. 12. 1838 8. prosince se dostala na jevi‰tû Shakespearova veselohra Taming of the Shrew [Zkrocení zlé Ïeny] jako Faust Druh˘ podle Schinkova zpracování1. Dûji‰tû je pfiesunuto z Padovy do Prahy a PetruchiÛv venkovsk˘ domek do Bubenãe. Bylo to nutné k probuzení zájmu âechÛ o dílo velkého Brita? Nedává samo pfienesení a místní Ïerty, které z toho vycházejí, celé hfie spí‰e vyznûní lokální fra‰ky neÏ veselohry, jak ji zbásnil Shakespeare? Ale budiÏ, zanechme námitek proti zmûnû místa, proã v‰ak potom nebylo dûji‰tû dokresleno dekoracemi, jeÏ by praÏské prostfiedí aspoÀ vzdálenû pfiipomínaly? Nበnûmeck˘ i ãesk˘ repertoár je bohat˘ na praÏské lokální kusy - proã tedy tak chudé dekorace? Hlavní role (Petruchio = Faust) byla v rukou pilného pana Skalného. Jeho postava se pro ni velmi dobfie hodí; mezi ãinoherním personálem bych nedokázal uvést nikoho, komu by mohla b˘t svûfiena s vût‰ím úspûchem. Z toho ov‰em neplyne, Ïe ji pan Skaln˘ dobfie zahrál. Nedokázal zmûkãit svou drsnost. Petruchio, jakého pfiedstavoval, mohl sice zlomit tvrdohlavost odporující Ïeny, ale nemohl vzbudit lásku. O to ménû motivované a tím i podezfielé se pak muselo jevit rychlé Katefiinino obrácení (zde Franti‰ka, sleãna [Magdalena] Forchheimová). V dÛsledku mnoha vynechan˘ch pasáÏí pfii úpravû textu je obrácení ostatnû nejasné, coÏ je prohfie‰ek, jímÏ trpí i Deinhardsteinova verze; mohla by jej ponûkud zakr˘t jen promy‰lená hra tak velké umûlkynû, jakou je sleãna Manetínská. Pro celkové zvládnutí takové role, jakou je Faust, chybí panu Skalnému pohyblivost; FaustÛv ohniv˘ charakter se musí projevovat v akci a v mimice, v nichÏ pan Skaln˘ v mnohém neuspokojuje. Také pfiíjemnûj‰ímu zpÛsobu mluvy vûnuje ménû píle, neÏ by mûl. Slova, která chce zdÛraznit, protahuje aÏ do nelib˘ch zvukÛ; na ãem mu naopak ménû záleÏí, fiíká aÏ nesrozumitelnû rychle. Jeho hlasov˘m nuancím chybí mûkkost. Poslednû uvedená vada se dá zlep‰it jen demosthenovsk˘m snaÏením, coÏ od údÛ na‰eho ãeského jevi‰tû nemÛÏeme Ïádat; pokud jde o první, je v hercovû moci mnohem více. Pílí a sebekontrolou by si pan Skaln˘ brzy osvojil rytmiãtûj‰í fieã a v˘znamnû tak pokroãil v pfiízni publika. Je-li nedostatkem pana Skalného jistá topornost, pak se pan Kolár ãasto pohybuje aÏ nadbyteãnû. ¤íkám to v‰eobecnû, bez vztahu k pfiedstavení 8. prosince, v nûmÏ pan Kolár (Rada Kamenick˘2) poskytl k této poznámce málo pfiíleÏitostí. Naproti tomu se on a pan Brava (âechorodsk˘ = Baptista) tentokrát pfiifiadili k onûm ãesk˘m hercÛm, jejichÏ hlavním hfiíchem jsou mezery pamûti. U pánÛ Kolára a Bravy, jindy tak piln˘ch, mi to bylo nápadné; u pana Zechtiela (·vec Chvála) bych to bez této pfiíleÏitosti vÛbec nezmínil, aã se 8. prosince stalo jistû poprvé, Ïe fiemeslník pfii pfiedávání úãtu zapomnûl, Ïe se mu má také platit. Úsilí sleãny Forchheimové je chvályhodné, ale pfiece jen se jí pfiíli‰ nedafiily pfiechody a nuance, jeÏ role vyÏaduje. Její stateãná 94
snaha byla odmûnûna potleskem. Sleãna Nikolaiová dobfie hrála ãepãáfiku. Ale ty scény mezi obûma slouÏícími! - pro veselohru mûly komiku aÏ pfiíli‰ nízkou. [...]3 1) Hra pfieloÏená J. N. ·tûpánkem byla uvedena uÏ 7. 2. 1830 a poté dvakrát opakována (28. 9. 1830 a 27. 11. 1831). 2) Rada Kamenick˘ - jde o postavu manÏela Katefiininy (zde Franti‰ãiny) sestry Bianky (zde Amalie). 3) Poslední odstavec referující velmi struãnû o Grétryho opefie KníÏe Raoul, Moudrofous zván vypou‰tíme.
18. 12. 1838 16. prosince poprvé: Schillerova Panna Orleánská, pfieklad S. K. Macháãek. Ve prospûch sleãny Manetínské (Johanna). UÏ je pozdû pfiít se se sleãnou Manetínskou kvÛli v˘bûru této tragédie. Dost na tom, Ïe obtíÏn˘ úkol, kter˘ si beneficiantka uloÏila, splnila tak, Ïe získala Ïivé uznání publika a byla vícekrát vyvolána. Postavu panny orleánské chápe správnû. Vût‰ina hereãek, svedena monologem v pfiedehfie, nechává pfiíli‰ pfievládnout elegick˘ prvek; toto úskalí sleãna Manetínská ‰Èastnû obeplula. Pocta za tento den náleÏí téÏ panu Grabingerovi (Dunois). Role pana Kolára (Lionel) byla pfiíli‰ malá na to, aby mohla ovlivnit zdar celku. Pan Skaln˘ hrál krále Karla VII. dobfie, pomineme-li jeho stereotypní chyby; stejnû pan Brava jako Thibaut d’Arc. Sleãny [Magdalena] Forchheimová (Isabeau) a Fischerová (AneÏka Sorelová) mohou jen litovat, Ïe musely hrát role zcela mimo svÛj obor. Py‰nému vévodovi Burgundskému [Filip Dobr˘ - pan Braun], kter˘ vykonával závidûníhodné právo majitele Arrasu, bych pfiál rytífi‰tûj‰í mravy a pohlednûj‰í postavu, urozen˘m pánÛm La Hire [pan Strakat˘] a Du Chatelovi [pan Nicolai] pak chování, jeÏ by bylo hodno panského dvora, na nûmÏ Ïili. Pan ·miller (Talbot) vytvofiil silného hrdinu a napínal sebe i své plíce, aby se líbil. Îe plíce namáhal také nápovûda, je zbyteãné zmiÀovat - bylo to pfiece první pfiedstavení! Epizodisté odfiíkávali své role, obãas nevûdûli, jak dál, hráli jako stroje a vcelku se dobfie snaÏili; drÏitelÛm vût‰ích rolí slouÏili alespoÀ jako pozadí. Ponûkud více péãe mûlo b˘t vûnováno vizuální podobû pfiedstavení. Nûkteré kost˘my na francouzském dvofie upomínaly na Du ChatelÛv zmizel˘ poklad, ale pro anglické dÛstojníky by taková omluva nemûla platit. Korunovaãní prÛvod byl velmi nuzn˘ a jeho summa summarum ‰est divákÛ velmi ironicky ztûlesÀovalo slova “Není k projití. Jsou v‰ecky ulice plny lidu na koních a vozích” a “VÏdyÈ pak to je, jako by se /se‰lo zde pÛl Francie.” Tím více divákÛ pojal parter, kfiesla i galerie, a tak se naplnilo alespoÀ jedno z m˘ch pfiání. Ve stfiedu 26. prosince bude dávána Praha, PafiíÏ, Lond˘n a Konstantinopole ve prospûch udatného pana Grabingera, myslím, Ïe mohu s jistotou pfiipojit, Ïe pfii plném domû.
088-098_SORMOVA 28.11.2007 18:31 Stránka 95
1. 1. 1839 30. prosince Korytané v âechách aneb Osvobození vlasti.1 Vlastenecká pÛvodní ãinohra od J. N. ·tûpánka. Benefice pana Ka‰ky. Vysokou básnickou hodnotu v tomto rytífiském kusu hledat nelze; je nahrazena planoucím vlastenectvím, které z nûj d˘‰e. Kdo by nemiloval vzpomínku na heroické okamÏiky v Ïivotû otãiny, na hrdinsky projevovanou lásku sv˘ch pfiedkÛ k vlasti. Proto obecenstvo toto drama rádo vidí tu a tam na repertoáru a hojnû je nav‰tûvuje, i kdyÏ se na ceduli zrovna neskví velk˘mi písmeny vábivá slova “rytífii na koních”. Potlesk, kter˘m publikum odmûnilo pfiedstavení 30. prosince, by b˘val je‰tû srdeãnûj‰í a nad‰enûj‰í, kdyby herci nezÛstali za na‰ím oãekáváním - aã ne v‰ichni za sv˘mi silami. Rutinovan˘ umûlec by napfiíklad bezv˘znamnou a ponûkud papírovou roli Jindfiicha Korytanského povznesl zfietelnou hrou, pan Braun ji ale pfiedvedl pfiesnû tak, jak je napsána; pfiesto zaslouÏí pochvalu, protoÏe udûlal, co mohl. Role Jana Lucemburského (hraná panem Skaln˘m) je malá; bylo by lépe, kdyby byla je‰tû men‰í, protoÏe dlouhé princovo fieãnûní v poslední scénû ochromuje závûreãn˘ efekt. Ménû slov, zato pádnûj‰ích, a pfiednes o trochu ménû jako z kazatelny by vzbudily vût‰í nad‰ení. Beneficiant hrál svûdomitû, aã ponûkud malátnû fiezníka Jakuba, reprezentanta kuráÏného a vlasteneckého praÏského mû‰Èanstva; tato poznámka platí také o hfie pana ·millera (Austevnífi). Pánové Grabinger (Jan StraÏensk˘) a Kolár (Raimund) byli vynikající, u prvního jsme obãas postrádali srozumitelnou v˘slovnost. Sleãnû [Magdalenû] Forchheimové (Dobru‰ka) se velmi dafiila naivní místa, podobnû panu Bravovi postava dÛstojného, klidného Berengara. Panu Mladému (rytífi Kamík) mohu vytknout jedinou chybu, a sice tu, Ïe vystoupil ve vût‰í roli. Panu Hametnerovi [Je‰ek] bych ale adresoval otázku, zda existuje jiná komika, neÏ à la Pierrot & spol. Galerie sice panu Hametnerovi pokaÏdé hluãnû tleská, ale nemohl by si pan Hametner uvûdomit, Ïe takov˘m vyru‰ením se pozornost publika odvede od hlavního pfiedmûtu, coÏ se dûje na úkor celku? Pan Krämer [Lizidor] by pfií‰tû mûl mluvit ponûkud hlasitûji. Pfiedstavení 30. prosince bylo poslední v roce 1838. Ohlédnutí za v˘kony ãeského divadla v tomto roce nabízí docela potû‰ující závûry. Ve 37 pfiedstaveních se na jevi‰tû dostalo 16 novinek, mezi nimi jen jedna pÛvodní hra (Karel IV. v Pise od Pünera), ale také pfieklady byly vût‰inou hodné díkÛ (mezi nimi 6 od ·tûpánka). PfievaÏovaly ãinohry a fra‰ky, prvních bylo dáváno 10, druh˘ch 9. Pfievaha fra‰ek jistû nepatfií k potû‰iteln˘m v˘sledkÛm, tím spí‰e, Ïe jsou vût‰inou zcela triviální. Veseloher bylo 6, truchlohry 3, opery 4. Dávaly se dva quodlibety a dva balety. Tfii kusy se v tomto roce opakovaly: Montekové a Kapuletové, Katynka Heilbronská a Klobouãník a punãocháfi. Jak dokládají statistické údaje, nelze jistû upfiít plné uznání pilnosti zdatného reÏiséra pana ·tûpánka. UÏ patnáct let vûnuje tento veterán svÛj ãas a síly s neutuchající obûtavostí ãeskému divadlu, jeÏ mu mÛÏe dûkovat za své zaloÏení a trvání. Ale je tfieba ocenit spravedlivû i herce,
ktefií v tomto roce udûlali zfieteln˘ pokrok, kdyÏ pfiivykli memorování. Uvûdomíme-li si, kolik novinek - a ãasto v krátkém odstupu - museli nastudovat, kdyÏ si dále pfiipomeneme, Ïe vût‰ina z nich jsou ochotníci, pak se pokrok nemÛÏe jevit tak mal˘, jak se snad zpoãátku zdálo. Pfieji hercÛm, aby v roce 1839 udûlali stejnû viditelné kroky ke zlep‰ení a aby na konci roku zÛstalo ménû nesplnûn˘ch pfiání neÏ na jeho zaãátku. 1) Poprvé hráno uÏ 29. 5. 1814 (s obrácen˘m titulem: Osvobození vlasti aneb Korytané v âechách). Hra se stala jedním z nejreprízovanûj‰ích titulÛ ãeského repertoáru. Do 30. 12. 1838 byla uvedena tfiináctkrát.
8. a 11. 1. 1839 6. ledna: Sobûslav a Bedfiich aneb Boj o kníÏecí korunu. Historická truchlohra o 5 aktech, podle prof. Klicpery, pro ãeské divadlo upravil J. K. Tyl. Ve prospûch pana Skalného. Nejprve v krátkosti naznaãíme dûj. Nezaãíná, jak je psáno na divadelní ceduli, v roce 1174, ale 1173. Tehdy byl na pfiíkaz císafie Friedricha I. propu‰tûn Sobûslav z vûzení na Pfiimdû, kde patnáct let chfiadnul, a pfii‰el do Prahy. Ale hned v noci po návratu ho varoval jeden z rytífiÛ, Ïe ho vévoda Bedfiich chce dát oslepit. Sobûslav uprchl, zprávou zdû‰en. Rytífi, kter˘ ho varoval, a jímÏ byla, jak se pozdûji ukázalo, jeho manÏelka,* ho vedl do pustiny, kde ho oãekávalo nûkolik ãesk˘ch pánÛ se sv˘mi bojovníky. Sobûslav se staví do jejich ãela a dob˘vá, zejména díky mocné podpofie venkovského lidu, praÏsk˘ vévodsk˘ stolec. Bedfiich prchá. Ale ãe‰tí páni Sobûslava brzy opou‰tûjí, protoÏe pfiíli‰ zv˘hodnil sedláky, a pfiecházejí k Bedfiichovi. Boj zaãíná znova a váleãné ‰tûstí rozhoduje pro Bedfiicha. Sobûslav se stahuje i se sv˘mi vûrn˘mi do své pevnosti Hrubá Skála; je mezi nimi i Kuklovín, polsk˘ ‰lechtic pfievleãen˘ za sedláka, kter˘ bûhem Sobûslavova vûznûní vzplanul láskou k jeho manÏelce EliÏbûtû Polské a proti její vÛli a navzdory pfiísaze ji následoval do âech. EliÏbûta jeho lásku nikdy neopûtovala, v pevnosti mu ãiní v˘ãitky pro poru‰ení pfiísahy, Kuklovín ji ale prosí o odpu‰tûní. Právû v okamÏiku, kdy mu EliÏbûta na usmífienou podává ruku, je pfiekvapí Sobûslav, v jehoÏ srdci se probudila Ïárlivost a zloba. S tûmito pocity se znovu pou‰tí do boje. Jeho doprovod je poraÏen, on sám smrtelnû zranûn. V hodinû smrti mu Kuklovín, kter˘ téÏ umírá, pfiísahá, Ïe EliÏbûta je nevinná. Drama konãí smífiením a Sobûslavovou a Kuklovínovou smrtí. Tato letmá skica by mohla staãit, aby ukázala, jak básník pozmûnil látku, kterou mu historie nabídla.** BohuÏel musím fiíci, Ïe úprava nebyla zcela zdafiilá. Jazyk je sice velmi krásn˘, témûfi klasick˘, truchlohfie nechybûjí efektní, dojemné scény, duch, kter˘ zde *
Nezapomínejme, Ïe zde vyprávím obsah dramatu, nikoli ãeskou historii let 1173 - 1180 (v tomto ãase se drama odehrává). ** Kdo se chce s dramatem blíÏe seznámit, toho odkazujeme na Almanach dramatick˘ch her [V. K. Klicpery] na rok 1826, kter˘ vy‰el u Pospí‰ila. Tam se text nalézá pod názvem Sobûslav, selsk˘ kníÏe.
95
088-098_SORMOVA 28.11.2007 18:31 Stránka 96
vane, upomíná ãasto na Shakespeara a Schillera, ale kus obsahuje vlastnû dvû dramata, jeÏ jsou spolu velmi volnû spojena. KdyÏ jsem drama ãetl, mimodûk mi pfii‰el na mysl parallelogram1 rozdûlen˘ diagonální linií na dva díly. Jeden jeho díl tvofií boj o korunu, druh˘ Kuklovínova láska. Po ní není v druhém díle ani stopy, pozdûji nezasahuje do dûje témûfi vÛbec nebo jen nev˘znamnû, a pfiece pak tvofií hlavní látku tfietího aktu. Naproti tomu boj o korunu, kter˘ v prvních aktech slibuje b˘t jedin˘m tématem dramatu, ustupuje v posledním jednání zcela do pozadí. Kuklovínova u‰lechtilost je obdivuhodná: staví se do ãela sedlákÛ a pomáhá k útûku manÏelovi Ïeny, kterou miluje. Ale velkomyslnost je pfiíli‰ málo motivovaná a Kuklovín upadá do kategorie dramatick˘ch osob stojících uprostfied mezi ideálním charakterem a básnick˘m pfiízrakem. KdyÏ se pan Tyl rozhodl toto drama upravit pro ãeské jevi‰tû, patrnû cítil tuto slabinu, proto uvádí Kuklovína dfiíve, neÏ tak ãiní básník, a to skuteãnû velmi básnick˘m zpÛsobem. Pfiepracování jako celek lze ostatnû oznaãit za zdafiilé a pfiibásnûné postavy BorÛvky a jejího synáãka rozhodnû nepatfií k nepoveden˘m místÛm kusu. ProtoÏe pouh˘m posouzením textu uÏ témûfi pfiekraãuji vyhrazen˘ prostor, musím se o provedení samém rozepsat ménû, neÏ jsem mûl pÛvodnû v úmyslu. Panu Skalnému jako beneficiantovi náleÏí ãest b˘t jmenován jako první. Vybral si roli Kuklovína. V prvních scénách jeho v˘stupÛ se mu podafiilo vzbudit pro postavu trochu zájmu, a byl také (myslím, Ïe po tfietím jednání) vyvolán. Ale ãím více se kus blíÏil ke konci, tím ménû pozornosti publikum Kuklovínovi vûnovalo, coÏ bylo ãásteãnû i dÛsledkem v˘‰e naznaãené chyby ve zpracování. Urãitûj‰í a uchopitelnûj‰í jsou Sobûslav a Bedfiich; nejsou to Ïádné pfieludy. Byli v rukou pánÛ Grabingera a Kolára. Oba hráli dobfie, prve jmenovan˘ v prvním aktu dokonce vynikajícím zpÛsobem. Ale v nûkter˘ch dal‰ích scénách chtûl pan Grabinger to, co jeho hfie scházelo na pÛsobivosti, nahradit fiinãením svého ‰upinového brnûní a napínáním sv˘ch hlasov˘ch orgánÛ; na galerii propukl boufiliv˘ potlesk, ale o nûj umûlec nemá usilovat a vzdûlanûj‰í publikum umí ocenit umûfienou, promy‰lenou hru i bez podobn˘ch pfiídavkÛ. Bylo skuteãnû nezbytné podat ve scénû smrti spoleãné zhroucení tak drasticky? Pokud jde o pana Kolára, hrál, jak uÏ fieãeno, dobfie. Nebyl by ale kus získal, kdyby si s panem Skaln˘m vymûnili role? Sleãna Manetínská (EliÏbûta) hrála dobfie, pouze pfievlek za rytífie ji mûl uãinit ponûkud ménû rozeznatelnou. Pan ·miller (Bfiezina) získal ãast˘ potlesk, sleãna [Magdalena] Forchheimová (BorÛvka), malá Müllerová, pan Ka‰ka (Hrabû Vítkovic) a pan Braun (Král Vladislav) dûlali co mohli. Vladislav se objevuje jen v prvním aktu, je star˘ a blízk˘ smrti, je jen stínem onoho hrdiny, kter˘ si vybojoval nesmrtelnou slávu na milánsk˘ch pláních, ale pfiece jen by mûl b˘t pfiedstavován s vût‰í vzne‰eností a dÛstojností, neÏ ãinil pan Braun; deklamace, která by pÛsobila zdlouhavû i za fieãnick˘m pultem, dÛstojnost nenahradí. Kromû toho znûl hlas 96
pana Brauna v roli kmeta pfiíli‰ mladû. Partie se ale jinak nedá obsadit. Pan Tyl, kter˘ pfiece pfiesnû zná síly ãeského jevi‰tû, mûl pfii úpravû postavu vévody Ulricha ‰krtnout; je zcela bezv˘znamná a radûji aÈ zcela zmizí, neÏ by na‰la jen Ïalostného pfiedstavitele. Pan Mlad˘ pokazil krásnou roli Hroznaty. Navzdory tomu, Ïe se kus hrál poprvé, byl velmi dobfie nastudován, a pokud do‰lo k v˘padkÛm pamûti, byly zcela bezv˘znamné. Komparz byl vcelku pfiimûfien˘, a Ïe se úspûch po závûreãném aktu nerovnal úspûchu po prvním jednání, je tfieba pfiipsat zmínûné dvojí motivaci dûje, která si nejde vstfiíc. - DÛm byl znaãnû zaplnûn. 1) Parallelogram - ãtyfistrann˘ polygon se dvûma páry rovnobûÏn˘ch stran. Souãet jeho úhlÛ je 360 stupÀÛ (obdélník, kosodélníky rÛzn˘ch tvarÛ).
22. 1. 1839 Motto Malkolm: Povûz tu králi, co o bitvû ví‰, an’ vy‰el z pole. Vojín: Pochybnû to stálo, jako kdy uÏ mdlí plavci zápasem své dusí umûní. (Makbeth I, 2) 20. ledna: Makbeth aneb Proroctví ãarodûjnic. Drama o pûti aktech od Shakespeara, pfieloÏil a pro ãeské divadlo upravil J. J. Kolár. Hráno v jeho prospûch. Proroctví ãarodûjnic! Ó, krásné ãasy romantick˘ch názvÛ, které se tímto vracíte, pfiijmûte mÛj nejvfielej‰í pozdrav! Jak uboze zní název Makbeth a pouhé jméno Shakespearovo proti Proroctví ãarodûjnic! Oã je‰tû velkoryseji znûjí tato slova ãesky! Takov˘ magnet musí táhnout, nemÛÏe se minout úãinkem. Ale proã dûlat svou práci poloviãatû? Kdybych já byl beneficiantem, nechal bych na divadelní ceduli velk˘mi písmeny vtûlit také hrom, fiinãení meãÛ, vífiení bubnÛ, hlasy duchÛ, skotsk˘ tartan1, chodící stromy, bl˘skající se helmy, ãarodûjnické kotle atd. atd. Proã ne? “Co nese prospûch, je dobré”, fiíká pfiece Macbeth. KaÏd˘ by pak uÏ z cedule usoudil, Ïe bude uveden velk˘ spektákl, a nejenom jakési drama od jistého Shakespeara. Pfii psaní dosavadních zpráv jsem mûl stále na pamûti, Ïe referuji o v˘konech spoleãnosti sestávající vût‰inou z ochotníkÛ, a aã se nûkter˘m hercÛm zdálo, Ïe jim kfiivdím, shledávalo publikum mé referáty pfiíli‰ mírné. I dnes chci b˘t mírn˘, a proto jen fieknu, Ïe vût‰ina hercÛ, jmenovitû panové Grabinger (Makbeth), ·miller (Banquo), Brava (Dunkan) a Skaln˘ (Malkolm) dûlali v‰e, co bylo v jejich silách. Role Lady Makbeth byla obsazena paní Manetínskou. Pan Kolár (Makduff) byl v nûkter˘ch sv˘ch pózách nemalebn˘, ne-li neestetick˘. Tfii vrazi vypadali skoro smû‰nû a tfii ãarodûjnice pfiipomínaly zjevem, pohybem i zpÛsobem fieãi kluky, ktefií na svaté Tfii krále obcházejí a recitují známé “My tfii králové jdeme k vám”, atd. NejhÛfie hrál posel, kter˘ pfiiná‰el zprávu o pohybu birnamského lesa.
088-098_SORMOVA 28.11.2007 18:31 Stránka 97
V˘prava byla chvályhodná, aÏ na duchy, publikum poãetné, potlesk spor˘ a pfiicházel pouze z galerie. Pfieklad, pokud jsem dokázal posoudit po jednom poslechu, mohu oznaãit za zdafiil˘.
zdá se, zapÛsobil krásn˘ májov˘ den, protoÏe 5. kvûtna se ve velkém poãtu nese‰lo.
1) Skotsk˘ tartan - kostkovaná látka, jejíÏ barevn˘ vzor tvofií kfiíÏící se linie v rÛzn˘ch barvách. Ve Skotsku jsou nûkteré vzory povaÏovány za tradiãní rodinn˘ nebo rodov˘ emblém.
11. 6. 1839 9. ãervna poprvé: Jaroslav ·ternberk aneb PoráÏka TatarÛ u Olomouce, velké historické drama o pûti jednáních od J. N. ·tûpánka. Benefice J. V. Grabingera. Podtitul “velk˘” udûlila divadelní cedule tomuto dramatu asi jen proto, Ïe se dávalo s otevfienou velkou branou; co se t˘ãe jeho básnické hodnoty, osobnû bych mu tento pfiívlastek neudûlil. Ale kdo by mohl klást takové poÏadavky? Pan Grabinger je silná opora ãeského divadla, jeho píle musela b˘t odmûnûna dvûma beneficemi; vzhledem k rÛzn˘m okolnostem byla ale druhá posunuta aÏ na 9. ãerven. âervnové dny jsou vût‰inou krásné; svûÏí zeleÀ, bíle a ãervenû kvetoucí koruny stromÛ, vÛnû kvûtÛ, zpûv ptákÛ, modré nebe atd. atd., to v‰e láká víc neÏ stromy v kulisách a svûtlo lamp. Aby se divadlo naplnilo navzdory zelen˘m loukám, azurové obloze a lákadlÛm, která nabízejí zahrady v praÏském okolí, musí se uvést nûco grandiózního, skuteãnû velkolep˘ spektakulární kus. A v tomto ohledu se PoráÏka TatarÛ ukázala jako skuteãnû velká. ZpÛsobila v˘znamnû obsazen˘ dÛm. Historick˘ základ kusu je zfiejm˘ z titulu. âeského hrdinu Jaroslava ze ·ternberka zná kaÏd˘. KaÏd˘ ví, jak v roce 1241 bránil Olomouc pfied útoãícími Tatary, nakonec porazil divé hordy v otevfieném boji a zabil jejich vÛdce. Co pfiidává básník k této látce, je v krátkosti následující: Adalbert Berka, stateãn˘ mlad˘ rytífi, miluje ZdeÀku, netefi Jaroslava ze ·ternberka. KdyÏ dlí ve vzdálené zemi, je ZdeÀka na pfiání krále provdána za cizího bojara Ivana Norbuta, kter˘ se usadil v âechách a získal pfiízeÀ krále Václava. Norbut je v‰ak zloduch. NejenÏe se svou Ïenou nezachází dobfie, ale kuje také zradu svého pfiíbuzného Jaroslava a jeho královského ochránce. Prchá z Olomouce a nabízí Tatarovi, kter˘ se zde jmenuje Kara Selim, Ïe mu umoÏní získat pevnost bez ztráty jediného Ïivota. Tatarchán nabídku poboufienû odmítne a Jaroslav vymûní bojara za jednoho tatarského vÛdce a padesát tatarsk˘ch zajatcÛ. Mezitím pfiichází do Olomouce i Berka. Ivan vyslechne jeho rozhovor se ZdeÀkou, a protoÏe vidí, Ïe ZdeÀka svého dfiívûj‰ího nápadníka stále miluje, rozhodne se pomstít. - Pfii‰el den, na kter˘ Jaroslav stanovil otevfienou bitvu s barbary, ãeské vojsko pfiitáhlo do pole, v pevnosti zÛstal jen kastelán se dvûma sty váleãníkÛ a Ivanem Norbutem. Ten najde zpÛsob, jak pevnost opustit, a spûchá do boje, aby zniãil milence své Ïeny. ZdeÀka, která jiÏ nechce sná‰et pouta, jeÏ ji svazují s jist˘m zrádcem, naléhá bezv˘slednû na svého muÏe, aby jí daroval smrt. Tu‰í, Ïe manÏel zam˘‰lí provést je‰tû jin˘ zloãin, a kdyÏ se jí podafií uprchnout, nechá se Berkov˘m pano‰em Závi‰em obléci do helmy
7. 5. 1839 5. kvûtna: Zloãin ze ctiÏádosti, rodinn˘ obraz o pûti jednáních, od W. A. Ifflanda, pfieloÏil J. N. ·tûpánek. Kdysi jsem ãetl - uÏ nevím ãí - v˘rok, Ïe Ifflandovy charaktery je snadné zahrát dobfie, ale tûÏké zahrát je v˘stiÏnû. Na to jsem si vzpomnûl onoho divadelního odpoledne. ProtoÏe v˘stiÏnû nebyla hrána - s ãásteãnou v˘jimkou Vrchního komisafie Alenského (pan Grabinger) - ani jedna role, jen málokterá dobfie. Iffland sahá pro své postavy do Ïivota, ale nutí také jejich pfiedstavitele Ïivot studovat; naznaãí herci jen kostru charakteru a pfienechá mu, aby ji odûl masem. Na to ale musí b˘t jevi‰tní umûlec sám pozorovatelem, myslitelem, ba básníkem; pouhá mechanická rutina nestaãí, a je-li povrchní, nestaãí uÏ vÛbec. Pokud jde o hratelnost, je to stinná stránka Ifflandov˘ch kusÛ; jejich svûtlou stránkou naopak je, Ïe nemohou b˘t zcela znehodnoceny, a tudíÏ se hodí - pfiinejmen‰ím ve své vût‰inû - pro ochotnická provedení. Platí to také o Zloãinu ze ctiÏádosti. Proto v kaÏdém pfiípadû schvaluji, Ïe tento obraz z rodinného Ïivota byl na na‰em ãeském divadle proveden, ale lituji, Ïe v‰echny role nemohly b˘t obsazeny stejnû dobfie a nûktefií herci, ktefií se jindy zhostí sv˘ch úkolÛ vût‰inou ‰Èastnû a obratnû, zÛstali tentokrát za m˘m oãekáváním. Jak jsem uÏ poznamenal, hrál v˘teãnû pan Grabinger (Komisafi Alensk˘). Dobfie pochopil charakter starého, ale v srdci stále mladicky svûÏího, rovného, ãestného komisafie, a jak fieãeno, zahrál jej ãásteãnû v˘stiÏnû. Ve scénû, v níÏ mu syn prozrazuje svou lásku k Lojzince, moduloval hlas do vídeÀského pfiízvuku, pro coÏ neshledávám v dramatu dÛvod. Vedle Grabingerova v˘konu byla nejpÛsobivûj‰í hra sleãny Manetínské (Lojzinka), ale pan Kolár (Eduard) mohl udûlat víc ze své role, kolem které se cel˘ kus toãí; nechal diváky celkem chladné. Pan Brava (DÛchodní Mirovsk˘) dûlal, co mohl, podobnû i sleãna Nikolaiová (Paní Mirovská), kterou je tfieba skuteãnû politovat, neboÈ musí ãasto vystupovat jako zachránce v nouzi v úlohách, jeÏ jejímu naturelu vÛbec neodpovídají. Na Svobodném pánovi z Ritovic (pan Schwarzbach) vÛbec nebylo patrné, Ïe by byl zvykl˘ pohybovat se v samém stfiedu vzne‰eného svûta; jeho hra i hra v‰ech ostatních - s viditelnou, tj. relativní v˘jimkou Tajemníka Alenského1 [syn Vrchního komisafie] a pana Hametnera (Îid ·alomoun) - byla vÛbec tak ochotnická, Ïe nemÛÏe b˘t pfiedmûtem kritické zprávy, a proto se o ní nemohu ‰ífiit. - Na publikum
1) Pan Skaln˘.
97
088-098_SORMOVA 28.11.2007 18:31 Stránka 98
a brnûní jeho pána; spûchá do bitvy, aby zloãinu zabránila. Ivan pozná chochol Adalbertovy pfiilby, na domnûlého Berku namífií a zastfielí svou Ïenu. BerkÛv pano‰ Závi‰ bojara zabije. Berka padne v boji s Tatary. Ti jsou ale pfiinuceni k útûku, chán je zabit, a drama konãí vítûzn˘m pokfiikem a hlaholem trub a tympánÛ poté, co k poctû padl˘ch milencÛ doznûl smuteãní pochod. Drama se vyznaãuje tím, Ïe dává pfiíleÏitost pfiedvést kus bitvy na koních. Tato scéna byla skvûl˘m bodem pfiedstavení, meãe fiinãely, konû dupali a vzpínali se a publikum nad‰enû tleskalo. Od publika je velmi laskavé, Ïe tyto debutanty tak povzbudilo; kdyÏ si uvûdomíme, Ïe konû nejsou zvyklí dupat podkovami po prkenné podlaze a vidût u sv˘ch nohou svûtla lamp, nelze vskutku jejich talentu upfiít uznání. Ruce ochotné tleskat se pfii pfiedstavení 9. ãervna dostaly nesãíselnûkrát do pohybu. Z dÛvodu zmínûného uÏ na zaãátku nelze toto drama klást na zlatnickou váhu estetickokritick˘ch rozborÛ. Pfiedstavení rovnûÏ ne, protoÏe odpovídalo charakteru kusu. Také pro herce je obtíÏné zachovat si potfiebnou rozvahu, kdyÏ spoluúãinkuje na dvacet koní. Zatím bych mohl udûlit následující rady. Adalbert je muÏ a hrdina, kter˘ prodûlal kfiiÏácké taÏení a uvykl utrpení. KdyÏ vypukne jeho bolest pro ztracenou ZdeÀku, nemûl by plakat a sténat, bolestné city by mûl muÏnû a stateãnû potlaãit.1 MuÏ, kter˘ stále podléhá sv˘m vnitfiním pocitÛm, pfiestává b˘t muÏem. Daleko muÏnûj‰í chování
98
prokazuje naproti tomu sleãna Manetínská (ZdeÀka), a její hru bych chválil, kdyby ve scénû se Závi‰em, poté, co zjistí útûk svého chotû, tak silnû nepfiehánûla. Scéna má dojímat, ale publikum se smálo. Ve spoleãn˘ch v˘stupech s manÏelem stavûla proti jeho hrozbám dÛstojnost a dobré vychování, jen jednou vypadla z role do podoby hádavého domácího ãerta. - Z ostatních hráli vynikajícím zpÛsobem pan Grabinger (Jaroslav) a pan Kolár (Václav Lichtenbersk˘). Jako oba v˘‰e jmenovaní sklízeli mnoho potlesku, pan Grabinger byl dokonce vyvolán. AranÏmá, pomyslíme-li na obtíÏe, s nimiÏ se setkávalo, bylo promy‰lené, chvályhodné, jen jsem shledal nepfiimûfiené, Ïe olomouck˘ kastelán musel ve váleãné radû stát, zatímco ostatní ãe‰tí a morav‰tí páni sedûli. Také by se uprchlí a padlí Tatafii nemûli po své poráÏce zase objevovat, aby asistovali pfii triumfu sv˘ch pfiemoÏitelÛ. 1) Roli Adalberta Berky hrál pan Skaln˘.
PfieloÏila Jitka Ludvová (Text vznikl v rámci projektu âeská divadelní encyklopedie III. / 3A Biografick˘ slovník - âinoherní divadlo 19. století 1785 - 1862, identif. ã. DA01P010UK017, realizovaného s podporou Ministerstva kultury âR.)
