098-106_Sormova 19.2.2008 18:02 Stránka 98
Eva ·ormová, Jitka Ludvová
âeské divadlo v zrcadle nûmeck˘ch kritik (II) Tiskneme druhou ze série kritik Franze Klutchaka, do níÏ jsme zafiadili jeho referáty o ãesk˘ch pfiedstaveních ve Stavovském divadle z období prosinec 1839 – ãerven 1842. Texty publikujeme v ãeském pfiekladu pofiízeném Jitkou Ludvovou, která v˘bor uvedla kritikovou biografií a charakteristikou (Divadelní revue 2006, ã. 4). V˘bûr kritik a ediãní pfiípravu provedla Eva ·ormová. Názvy recenzovan˘ch her a jména dramatick˘ch postav uvádíme dÛslednû podle znûní na divadelních cedulích. Nûmecké citáty z ãesk˘ch her a pfiekladÛ nahrazujeme pfiíslu‰n˘m znûním ãesk˘m. Do hranat˘ch závorek doplÀujeme jména pfiekladatelÛ a interpretÛ tam, kde je kritik neuvádí. Autorovy poznámky pod ãarou oznaãujeme *, editorské poznámky ãíslicí. (Text vznikl v rámci projektu âeská divadelní encyklopedie III./1, Biografick˘ slovník – âinoherní divadlo 19. století 1785–1862, identif. ã. DA 01P010UK017, kter˘ byl finanãnû podporován Ministerstvem kultury âR.)
10. 12. 1839 Dne 1. prosince byl dáván Pes Aubr˘ho de Mont Didier, 8. prosince poprvé ShakespearÛv Benátsk˘ kupec [z anglického pfieloÏil J. J. Kolár]. V prvnû jmenovaném kusu ãtyfinoh˘ titulní hrdina ‰patnû studoval roli, takÏe melodrama nedosáhlo svého melodramatického úãinku; publikum ale velkoryse prominulo mezery v pamûti psovi, kter˘ neprokázal dost talentu a poslání ani pro koãovné psí nebo opiãí divadlo, a vyznamenalo potleskem a vyvoláváním zaslouÏilé úãinkující, mezi nimi sleãnu Herbstovou (Elsa). – Mnohem lépe se o osm dní pozdûji povedlo Shakespearovo drama. Pomineme-li jednotlivosti, pfiedãili pfiedstavitelé hlavních postav daleko má oãekávání. Provedení dramatu takového kalibru, jak˘m je ShakespearÛv Benátsk˘ kupec, souborem, kter˘ na klasické pÛdû není je‰tû zcela doma, je v‰ak pouh˘m pokusem, a pokusy nemohou b˘t nikdy dokonalé; proto bych chtûl poukázat na nûkteré nedostatky pfiedstavení z 8. prosince a dát hercÛm rady, jeÏ by jim snad mohly b˘t uÏiteãné pfii (jistû Ïádoucí) repríze. Zaãnu se sleãnou Manetínskou, které, jako beneficiantce, dûkujeme za v˘bûr dramatu. Kdo sleãnu Manetínskou je‰tû nikdy nevidûl hrát v ãeském pfiedstavení, ale pouze v nûmeckém, bude pokládat za pfiemr‰tûnou mnohou chválu, kterou jí referent pfii rÛzn˘ch pfiíleÏitostech vyznamenával; taková v˘tka referentovi by byla stejnû málo zaslouÏená, jako opaãná. Sleãna Manetínská je v nedûli odpoledne zcela jiná neÏ pfii nû98
meck˘ch veãerech; Ïivûj‰í, citlivûj‰í, více pfiem˘‰lí – jedním slovem, je vût‰í umûlkyní. Takovou moc má vûdomí, Ïe hraje pfied publikem, které ji miluje. Potlesk si sleãna zaslouÏí skoro vÏdycky, samozfiejmû vût‰í ãi men‰í, podle charakteru role, protoÏe: kdo mÛÏe b˘t stejnû dobr˘ v partiích elegick˘ch, heroick˘ch, sentimentálních, koketních a dal‰ích, v nichÏ musí sleãna Manetínská pfii omezenosti hereck˘ch sil vystupovat. Nelze jí vyãítat pfiíli‰ velkou sebedÛvûru, kdyÏ se rozhodla pokusit se o roli Porcie. 8. prosince zvládla tento úkol ke spokojenosti dosti poãetnû obsazeného domu. Jen ve scénách, v nichÏ má o Porciinû budoucnosti rozhodnout ‰Èastná nebo ne‰Èastná volba prince marockého a aragonského, se chovala tak klidnû, Ïe to spí‰e naznaãovalo nepfiimûfien˘ chlad, neÏ by to bylo moÏné omluvit zámûrem vystupovat dÛstojnû. Shakespeare nebyl zvykl˘ pfiedepisovat hercÛm pfiíslu‰ná gesta à la Birch-Pfeifferová, a kdyÏ ve zmínûné scénû nevloÏil pfiedstavitelce Porcie napjaté oãekávání bûhem monologÛ nápadníkÛ pfiímo do úst, nechtûl tím jistû zakázat myslícím hereãkám mimickou mezihru. Druhého poklesku se sleãna Manetínská dopou‰tí ve scénû, kde v pfievleãení za advokáta nabádá Shylocka k udûlení milosti. Porciina slova – a dívka doufá, Ïe jimi pronikne za kamennou zeì, která pomstychtivé Ïidovské srdce obklopuje (tuto slabou nadûji jistû chová, proã by jinak mluvila) –, tedy Porciina slova milosti “Dar milosti se nedá vynutit, zakrápá jen, jak nebes vlaÏn˘ dé‰È”, tvrdím, mají b˘t vyslovena s ve‰kerou v˘mluvností. Sleãna Manetínská ale nasazuje místo vfielé a pfiesvûdãivé síly umûlecké deklamaãní fieãnûní, jeÏ se sice hodí k ãernému doktorskému hábitu, ale nikoli k mladému srdci, které pod ním bije; deklamace zde ani není na místû, protoÏe ãlovûka nechává chladn˘m. – NechÈ sleãna Manetínská nebere moje slova jako v˘tku, ale jako dobrou radu. Nepí‰i je, abych kritizoval, ale abych jako referent pfiispûl svou hfiivnou k povznesení na‰eho ãeského divadla. Pouhá chvála je‰tû Ïádné divadlo nepovznesla, protoÏe pochvalné fráze, jimiÏ na‰e doba marnotratnû pl˘tvá, jsou ukolébavkou, jeÏ ãasto uspává talent a jeho úsilí. Celkové ocenûní zásluh pana Grabingera o ãeské divadlo si ponechám pro jinou pfiíleÏitost a nyní pouze poznamenám o v˘konu 8. prosince, Ïe jeho pojetí Shylocka, Ïádostivého penûz a je‰tû více pomsty, prozrazuje myslícího umûlce, Ïe ale pan Grabinger podle mého názoru pfiíli‰ zdÛrazÀuje lidov˘ charakter Ïargonu a mravÛ na úkor individuálního charakteru postavy. Pan ·miller, kter˘ je jistû práv role Antonia, Ïene svou sebepotlaãující u‰lechtilost aÏ ke lhostejnosti, která zvlá‰tû v soudní scénû, v níÏ jeho pomstychtiv˘ protivník uÏ brousí a zkou‰í nÛÏ, pfiíkfie kontrastovala s vrozenou láskou ãlovûka k vlastnímu Ïivotu. Také zde platí poznámka o mimick˘ch mezihrách, kterou jsem udûlal shora u sleãny Manetínské. – Pan Kolár hrál lehkomyslného a fieãného Graciana dobfie, v soudní scénû mûl ale slova “Ó, spravedliv˘ soudce! – Sly‰í‰, Ïide! – Ó, moudr˘ soudce!” vyslovit ménû rozpustile, spí‰e se zraÀujícím posmûchem. – Prostor mi nedovoluje, abych se do vût‰í ‰ífie rozepsal o dal‰ích her-
098-106_Sormova 19.2.2008 18:02 Stránka 99
cích; uÏ jenom zmíním, Ïe pfiedstavitel Bassania [pan Skaln˘], pánové Schwarzbach (Lorenco), Ka‰ka (Lancelot), Brava (Gobbo) a Veselsk˘ (Tubal) dobfie naplnili vyhrazen˘ prostor a sleãny [Anna] Forchheimová (Nerissa) a Weisbachová (Jessika), aã byly ve sv˘ch partích velmi slabé, zvlá‰tû poslednû uvedená, si pfiece jen zaslouÏí povzbuzení. Vévoda benátsk˘ a princové marokánsk˘ a aragonsk˘1 nemûli Ïádn˘ dÛvod radovat se ze sv˘ch pfiedstavitelÛ. Ani jejich doprovod nikoho sv˘m leskem neupoutal. Jako celek ale probíhalo pfiedstavení nad oãekávání dobfie a v‰ichni herci hlavních rolí byli vyvoláni. 1) Zmínûné postavy hráli pánové Nicolai, Hrásk˘ a Hynek.
3. 1. 1840 29. prosince se hrála veselohra Zkou‰ení vespolné aneb Kter˘ koho víc od Meissnera, zãe‰tûná od [J. M.] Havlíãka, a po ní Kvûtenec, kter˘ naaranÏoval pan Raab z [pantomimy] Král kfii‰ÈálÛ aneb Arlek˘n co taneãní mistr a z prÛvodu masek z [Auberovy] opery Bálová noc [Gustav oder Der Maskenball]. Pokud jde o provedení, nemÛÏeme zastfiít, Ïe jsme veselohru nemohli zafiadit mezi lep‰í pfiedstavení na na‰em ãeském jevi‰ti. S jistou v˘jimkou sleãny Manetínské (Emilie) a pana Grabingera (Sigmund) chybûl hercÛm nezbytn˘ humor. Pfiesto fra‰ka publikum pobavila. V taneãním quodlibetu se tleskalo v‰em ãíslÛm a vût‰ina úãinkujících byla vyvolána, mezi nimi i beneficiant Feigert, kter˘ se vyznamenal jako Harlek˘n v Králi kfii‰ÈálÛ, v mazuru a v tanci na chÛdách. Pfiedstavení bylo poslední v roce 1839. Herci zaãali dÛstojnû, kdyÏ dobfie provedli Octáfie, a vcelku hráli po cel˘ rok s vût‰ím ohlasem neÏ jindy. – Souãet pfiedstavení ãeského divadla v roce 1839 obná‰el 31, tedy o 4–5 ménû neÏ jindy, protoÏe spoleãnost Averino obsadila nûkolik nedûlních odpolední.1 Bylo uvedeno 33 kusÛ, mezi nimi 4 pÛvodní a 27 pfiekladÛ (dva quodlibety nepoãítám). S pÛvodními hrami mûlo divadlo vût‰inou úspûch ve finanãním ohledu, ménû v ohledu umûleckém. Nejpilnûj‰ím pfiekladatelem byl bezpochyby vÛdce ãeského divadla, vûãnû ãil˘ pan Jan Nepomuk ·tûpánek, kter˘ sám dodal osm novinek. Za nûj se zafiadili Tyl, Kolár a Filípek. âest nejlep‰ího v˘bûru patfií panu Kolárovi, jehoÏ pfiekladatelské pfiíspûvky (Benátsk˘ kupec a Makbeth) byly bohuÏel v nepomûru k silám souboru. Ze 33 dávan˘ch kusÛ byly právû dvû tfietiny novinek. Jediné drama, Octáfi, se v tomto roce dávalo dvakrát. To v‰e je dokladem píle souboru, kter˘ se vût‰inou skládá z ochotníkÛ. Tragédie jsme vidûli 3, dramat, ãinoher, melodramÛ apod. 13, veseloher 5, fra‰ek 6, jednu pantomimu a dva quodlibety. Celé opery jen dvû. Z hercÛ jmenuji sleãnu Manetínskou a pana Grabingera, Kolára a ·millera jako nejnadanûj‰í a nejzdatnûj‰í opory ãeského divadla. Pro budoucnost slibují leccos dobrého sleãna [Anna] Forchheimová a pan Schwarzbach.
1) Italská rodina Averino provozovala v Itálii akrobatickou a taneãní spoleãnost. Od 1837 s ní cestovala po mûstech stfiední Evropy, v Praze vystupovala 1839, 1841 a 1851.
14. 1. 1840 [...]1 pfiecházím k posouzení pfiedstavení z 12. ledna. Tento den bylo dáváno pÛvodní drama [V. J. Picka] Vilém RoÏmberk aneb âeské srdce, poklad nejdraωí. Obsah je v krátkosti tento: Vilém z RoÏmberka se vrací z Itálie na svÛj zámek Krumlov a pfiivádí s sebou jako hosty kníÏete Guglielma Ursiniho a jeho pfiítele a dÛvûrníka Antonia Capruzziho. RoÏmberkova dcera a schovanka, stejnû jako jeho poddaní a sousedé, projevují nejÏivûj‰í a nejupfiímnûj‰í radost z jeho návratu a snaÏnû ho prosí, aby je neopou‰tûl, aÏ pfiijdou pol‰tí vyslanci a nabídnou mu korunu své vlasti. RoÏmberk korunu odmítá. Zatímco kníÏe Guglielmo Urisini vzplál vfielou láskou k RoÏmberkovû dcefii Blance, budí Antonio zamilovan˘mi hrátkami s RoÏmberkovou schovankou Bertou Ïárlivost pano‰e Jaromíra. Brzy dochází ke sporu, jehoÏ dÛsledkem je, Ïe RoÏmberk svého pano‰e, aã mu byl dosud mil˘, vykazuje ze zámku. Ale Ursiniho dÛvûrník Antonio nebaÏil ani tak po Bertinû lásce, jako po bohat˘ch pokladech roÏmberského pána, jeÏ prosluly aÏ daleko na apeninském poloostrovû. S nûkolika spiklenci navrhuje plán jak se zmocnit pokladu ve chvíli, kdy ho bude RoÏmberk ukazovat hostÛm, a v nejnutnûj‰ím pfiípadû velmoÏe i zavraÏdit. ZároveÀ je rozhodnuto také o Jaromírovû smrti. Spiklence v‰ak vyslechne krumlovsk˘ zámeck˘ zahradník a spûchá se zprávou k Jaromírovi, kter˘ se je‰tû zdrÏuje v blízkosti zámku. Zatímco se toto dûje, získává Ursini Blanãinu lásku a poÏehnání jejího otce. BlíÏí se den, kdy chce pan Vilém ukázat hostÛm svou pokladnici. Aby její lesk a bohatství rozmnoÏil, dává ‰ífiit povûst o sv˘ch finanãních potíÏích; kdyÏ to sly‰í poddaní, ktefií ho zboÏÀují, pfiiná‰ejí mu co nejrychleji v‰echny své úspory. Teprve poté, co RoÏmberk provedl hosty nûkolika komnatami naplnûn˘mi zlatem a stfiíbrem, pfiiznal se ke zboÏnému podvodu, jímÏ si vyzkou‰el i lásku poddan˘ch, a otevfiel komoru se skuteãn˘m dûdiãn˘m pokladem roÏmberského rodu. KdyÏ do ní Ursini vstoupil, zatímco Antonio s RoÏmberkem zÛstali v pfiedsálí, vrhli se na RoÏmberka spiklenci s napfiaÏen˘mi d˘kami – ale ve stejném okamÏiku pfiispûchal i Jaromír s ozbrojen˘mi venkovany, spiklenci byli zajati, Jaromír pov˘‰en do rytífiského stavu a dostal Bertinu ruku. Nejkrásnûj‰í tûlo ztrácí svÛj pÛvab, je-li promûnûno v kostru. Tak je to i s dramatick˘mi básnûmi, sdûluje-li se jejich obsah jen v chudém v˘tahu. Krása dramatu utrpí zvlá‰tû tehdy, je-li vlastní spí‰e jen jeho formû. A to je pfiípad dramatu Vilém z RoÏmberka. Vlastenecká vûta, vyslovená jako druh˘ název hry, by mûla b˘t také jeho základní poetickou ideou a ztûlesnûním celého obsahu. Je jím ale jen ãásteãnû, vût‰inou b˘vá jen opakována v poetick˘ch strofách. Jedin˘m momentem, v nûmÏ je vtûlena do dûje, je obûtavá láska pod99
098-106_Sormova 19.2.2008 18:02 Stránka 100
dan˘ch k RoÏmberkovi; druh˘ moment, ve kterém se o to autor pokusil, se nepodafiil. Jaromír se pfii zprávách o Antoniov˘ch úkladech nechová tak ãestnû, jak nám autor pfiedkládá k vífie. Nechává svého pána podstoupit nebezpeãí, aby ho mohl zachránit, coÏ je u‰lechtilost, do níÏ je pfiimí‰eno nejménû devadesát devût procent vypoãítavosti. Jeho role zachránce mífií pfiedev‰ím k tomu, aby se ukázal v krásném svûtle a získal za to odmûnu. Básník mûl lépe volit prostfiedky k vyjádfiení ideje, které by kaÏd˘ âech jistû tleskal a také zatleskal. Ze tfií zamilovan˘ch v tomto kuse je také kupodivu jen jeden, jehoÏ srdce náleÏí krajanovi nebo krajance. Blanka se zamilovala do Vlacha, aã slíbila matce, Ïe své srdce dá pouze âechovi.* Zámeck˘ zahradník sice vypráví mnoho o v‰ech “pûti P” ãesk˘ch Ïen (pilnost, pokora, poboÏnost, poctivost, peníze), nakonec si ale bere manÏelku ze Saska. Zde tedy základní idea zÛstala stranou. – Mezi slabé stránky dramatu patfií i katastrofa, coÏ vypl˘vá ze zmínûné motivace; osidla spiklencÛ jsou ostatnû pfiíli‰ okatá, neÏ aby dûlala ãest Antoniovu ostrovtipu. Katastrofa pfiíli‰ pfiipomíná znám˘ pentametr “Wenn sich das Laster erbricht, setzt sich die Tugend zu Tisch.” [KdyÏ se nepravost prozradí, usedne ke stolu ctnost.] UÏ v˘‰e jsem oznaãil drama po formální stránce za krásné. Dikce je plynulá a obrazná, pfiímûry duchaplné. S v˘jimkou scén mezi zahradníkem a Gertrudou je drama psáno ve ãtyfistop˘ch jambick˘ch a trochejsk˘ch ver‰ích. Mezi v‰emi pÛvodními kusy uveden˘mi na ãeském jevi‰ti v dobû, kdy o nûm referuji, je také nejlépe uzpÛsobeno pro divadlo.** Bylo pfiijato s Ïiv˘m potleskem a básník, pan Jaromír Picek, byl na konci vyvolán. O provedení jen pár slov. V‰ichni herci hodnû deklamovali, ale kdyÏ to pomineme, hrálo se dobfie. Nejlep‰í byl pan Grabinger (Vilém z RoÏmberka). Panu Kolárovi (Guglielmo Ursini) mohla láska k Blance dát podnût k hlubok˘m úvahám, sotva ale k temn˘m pohledÛm. Role Blanky byla urãena pro sleãnu Manetínskou, ta ji ale pro onemocnûní musela pfiedat sleãnû [Annû] Forchheimové, která svÛj úkol splnila se ctí. TotéÏ platí o sleãnû Jakschové (Berta), která opravÀuje ke krásn˘m nadûjím. V‰ichni jmenovaní si vyslouÏili nejÏivûj‰í potlesk; téÏ pan Ka‰ka (Hradní [Bofiita]) po svém vyprávûní, pánové ·miller (Antonio), Skaln˘ (Jaromír), a Veselsk˘ (Zahradník *
Nejsem dobfie obeznámen s dûjinami roÏmberského rodu, ale vím, Ïe manÏelky pana Viléma (†1592) byly v‰echny Nûmky (Katharina von Braunschweig, Sophia von Brandenburg a Anna von Baden).2 Nenávist Blanãiny matky k cizincÛm proto není pravdûpodobná. Pokud ale Blanãin slib není niãím jin˘m neÏ poetick˘m nápadem, aby se milencÛm poloÏila do cesty pfiekáÏka, pak je jako prostfiedek k zastírání zápletky hoden pokárání. ** Prostor, kter˘ mám k dispozici, mi nedovoluje probírat detaily díla podrobnûji. Jen poznamenám, Ïe paralely mezi âechy a Italy se opakují pfiíli‰ ãasto. Odkazuji ostatnû ãtenáfie na brzké vydání dramatu, jeÏ se podle údajÛ âeské vãely nachází v tisku u nakladatele ·pinky.3
100
[Vojtûch]) s paní Skalnou (Gertruda), jejichÏ epizodická milostná historka poskytla publiku mnoho zábavy. Skoro jsem zapomnûl na pana Strakatého (Lubor), kter˘ získal zvlá‰tní uznání za pfiednes písnû pana Franze Ulma. Ostatní byli více ãi ménû na sv˘ch místech. – Îe se vrazi a zlodûji nesmûjí objevit bez ãerného nebo ãerveného plá‰tû, je reminiscence ze star˘ch dobr˘ch ãasÛ, kdy divadelní králové nepfiicházeli na jevi‰tû jinak neÏ s korunou a Ïezlem. 1) V první ãásti kritiky, kterou vypou‰tíme, Klutschak cituje z referátu J. B. Malého (âeská vãela 10. 1. 1840) pasáÏ o jazykov˘ch nedostatcích ãesk˘ch hercÛ. 2) âtvrtou, poslední RoÏmberkovou manÏelkou, byla ãeská ‰lechtiãna Polyxena z Pern‰tejna (sÀatek 1587). 3) Pickova hra vy‰la tiskem v r. 1840.
27. 10. 1840 [...]1 25. fiíjna, jak uÏ bylo fieãeno, byli dáváni Schillerovi LoupeÏníci2 v domû naplnûném ve v‰ech prostorách nejen kvÛli beneficiantce sleãnû Manetínské, ale i kvÛli LoupeÏníkÛm sam˘m. NeÏ promluvím o pfiedstavení, adresoval bych publiku v jeho vlastním zájmu prosbu, aby se pfií‰tû objevilo v patfiiãn˘ ãas, protoÏe kromû ‰patného herce nedokáÏe nic tak vytrhnout diváka z iluze jako nekoneãné zvedání a sklápûní sedadel, podobné velmi nepoetickému zamûstnání – ‰típání dfiíví. Po této skromné poznámce pfiecházím k vlastnímu pfiedstavení. LoupeÏníka Moora hrál pan Kolár. Pan Kolár se tû‰í velmi vhodnému zjevu, krásnû utváfienému obliãeji, ohebnému hlasu a pro zosobnûní postavy Karla Moora – pokud jde o tuto materiální stránku vûci – nemá ‰patné pfiedpoklady. Ale nechal zcela nevyuÏitu ve‰kerou v˘hodu, jiÏ mu poskytuje ohebn˘ hlas a lahodné elegické tóny; pfiipravil se o velk˘ efekt a v˘znamnû na to doplatil, kdyÏ se v posledním jednání ukfiiãel aÏ k ochraptûní. Ochraptûl˘ hrdina pfiestává b˘t obdivován a stává se pfiedmûtem lítosti. Je málo rolí, v nichÏ by herec, jehoÏ plíce nejsou právû ze Ïeleza, mûl b˘t naléhavûji veden k ekonomickému zacházení s hlasem, a pfiitom v Ïádné roli nedbají zaãáteãníci na tuto povinnost ménû, neÏ právû v roli Karla Moora; je to úloha, která témûfi proti jeho vÛli svede k trhání kulis kaÏdého, jehoÏ duch zcela nepronikl do dramatického charakteru. Vidûl jsem jen málo hercÛ, ktefií se nevykfiiãeli tak, Ïe jejich hlas na konci uÏ nestaãil; byla to jejich vina, neboÈ básník nabízí v elegick˘ch polohách a v okamÏicích klidné velikosti dost míst k odpoãinku. Ale jak fieãeno, pan Kolár vyuÏil pfiíleÏitosti tak málo, Ïe nechal bez pov‰imnutí vût‰inu elegick˘ch momentÛ a v‰echny klidné a majestátní okamÏiky, a vystavil se podezfiení, Ïe nerozumí Moorovu charakteru; tomu ov‰em nemÛÏeme pfiikládat víru, vezmeme-li v úvahu jeho zdafiil˘ pfieklad. Krásná, dobfie rostlá muÏská postava a razantní hra jsou docela úãinn˘mi doporuãujícími dopisy a hlaholivé namáhání plic je
098-106_Sormova 19.2.2008 18:02 Stránka 101
v mnoh˘ch oãích v˘mluvn˘m dÛkazem umûleckosti; proto se pan Kolár doãkal hlasitého a hojného potlesku a byl vyvoláván, ani nevím kolikrát. Vyvolávání je bohuÏel v oãích mnoha hercÛ cílem v‰eho umûní; pfies tuto bariéru jsou schopni se pfiehoupnout stejnû málo jako jezdec pfies fiadu ‰panûlsk˘ch drátûn˘ch pfiekáÏek. Jak jsem poznamenal pfii mnoha pfiíleÏitostech, panu Kolárovi nechybí fyzické a vût‰inou ani duchovní prostfiedky, ale chybí mu váÏné a peãlivé studium, bez nûhoÏ v‰echno zÛstane jen ladem leÏící pÛdou, jeÏ nese tak málo ovoce jako ‰tûrk. Pan Skaln˘ (Franc Moor) pfiivedl chvályhodné hospodafiení s hlasem k druhému extrému. Mluvil tak ti‰e, Ïe mu nerozumûli ani diváci vpfiedu v parteru, a chvílemi tak rychle, Ïe se básníkem zam˘‰lené efekty zcela ztratily. Pokud jde o pojetí role, byl pan Skaln˘ hoden chvály více neÏ pfiedstavitel Karla Moora, ale také on zÛstal daleko za ideálem, aã z jin˘ch dÛvodÛ. Pana Skalného vzdaluje od role France Moora ãásteãn˘ nedostatek materiálních pfiedpokladÛ, pfiinejmen‰ím rozsah hlasu: kdyÏ nasadí v˘‰e, znûjí jeho slova jeãivû, kdyÏ níÏe, znûjí dutû a nesrozumitelnû. Ani Franc Moor ostatnû neu‰el osudu svého bratra a v posledním aktu chraptûl. Také byl vyvolán. Roli ·v˘cara hrál pan Grabinger, stejnû jako v nûmeckém pfiedstavení. Jak uÏ napsal komentátor nûmeckého jevi‰tû, je jeho hlas pro tuto roli pfiíli‰ mûkk˘. Pan ·miller byl jako Spiegelberg vcelku hoden chvály. Zato Kosinsk˘ se nacházel v rukou zaãáteãníka3, kter˘ se pohyboval jako taneãník a kazil nejen text, ale i v‰echny pfiednesové efekty. Závûrem fieãeno, není to ‰Èastná my‰lenka, chtít vtûsnat do dvou hodin kus, kter˘ ve zkrácené podobû na nûmeckém jevi‰ti vyplní témûfi ãtyfii hodiny; volbu beneficiantky mohu chválit o to ménû, Ïe role Amalie je vskutku nevdûãná. 1) Úvodní sumarizující odstavec vypou‰tíme. 2) První uvedení Schillerov˘ch LoupeÏníkÛ v novém pfiekladu od J. J. Kolára. 3) BlíÏe neznám˘ pan Îirovnick˘.
24. 11. 1840 22. listopadu: Král Vratislav na Moravû. PÛvodní hra o tfiech jednáních od [Václava] Jaromíra Picka. Nejprve krátce k dûji, jak jej pan Picek vybral z dûjin a pfietvofiil pro svÛj úãel: Král Vratislav II. Ïije – z dÛvodÛ, které si kaÏd˘ mÛÏe pfieãíst v dûjepisu – v nepfiátelství s Konrádem z Brna. Vratislav je naklonûn uzavfiení míru, jeho oblíbenec Zderad ho ale popichuje k válce. Je tedy rozhodnuto o taÏení na Brno. KdyÏ to sly‰í králÛv syn Bfietislav, horlí proti válce jako proti nepfiirozenému fie‰ení, ale Zderad, zpy‰nûl˘ královskou pfiízní, posmû‰nû prohla‰uje, Ïe princova nechuÈ k údajnû nepfiirozené válce bratrÛ by mohla mít pfiirozené
pfiíãiny. Bfietislav si totiÏ vyvolil dívku, aã ne svého stavu, ale krásnou, a tak dále. Zkrátka, posmû‰ky ze Zderadov˘ch úst odhalují milostn˘ pomûr mezi Bfietislavem a Luitgardou, dcerou pána Gunt˘fie z Bavor. Pak pfiijde nûkolik sporÛ a slovních stfietÛ mezi Zderadem a Bfietislavem a scéna je u konce. – Princ odchází rozlouãit se s Luitgardou. Ta dlí se svou spoleãnicí Svatavou v pûkné zahradû; Svatava ji umnû pfiimûje k pfiiznání lásky, kterou si Luitgarda dfiíve ani sama nechtûla pfiipustit, a kdyÏ Bfietislav pfiichází a louãí se, samozfiejmû velmi smuten, má Luitgarda vidinu, v níÏ svého milého vidí zranûného nebo mrtvého; klíãí v ní hrdinské rozhodnutí, jehoÏ dÛsledky brzy uvidíme. KdyÏ uÏ ãeské voje stojí na nepfiátelské pÛdû, objevuje se pfied Vratislavem rytífi se spu‰tûn˘m hledím, které nechce zvednout, a prosí, aby se smûl zúãastnit boje po Bfietislavovû boku. Král souhlasí. Voj táhne dále. KdyÏ se blíÏí k Brnu, jsou jeho jednotliv˘m oddílÛm vykazována jejich postavení. Kdysi ztratil Bfietislav u Mí‰nû mnoho muÏÛ proto, Ïe se koupal v nevhodn˘ ãas; s odvoláním na to prosí nyní Zderad krále v pfiítomnosti Bfietislava a mnoha vojevÛdcÛ, aby dovolil princi rozloÏit stany na bfiehu a mohl se pak podle libosti koupat v kolem tekoucí fiece Svitavû. Tento posmûch Bfietislava tak rozezlí, Ïe se uchyluje do sv˘ch stanÛ. Následujícího dne – kdyÏ byl poslal ke Konrádovi Ïádost o podporu – povolává Bfietislav Zderada k sobû; ãiní mu prudké v˘ãitky a hází mu do tváfie rukavici. Na toto znamení pfiiskakují Bfietislavovi stoupenci DrÏkraj, Rosislav a Bore‰ s tasen˘mi meãi. Také Zderad tasí a vrhá se na Bfietislava, pfied kterého se ale postaví rytífi Bernard (onen rytífi se spu‰tûn˘m hledím) a je zranûn. Rytífi zakolísá, Bfietislav ho objímá a mûkce ukládá na trávu; neznámému pfiitom padá helma z hlavy a Bfietislav poznává – svoji Luitgardu. Dívãino bezvûdomí povaÏuje princ za smrt a nafiíká. Bojující rytífii se bûhem této mezihry stáhli za jevi‰tû a nûkdej‰ího králova oblíbence tam probodli, nebo spí‰e natolik zranili, Ïe zakrátko zemfiel. Propast mezi otcem a synem se nyní prohloubila a Bfietislavovi ãetní pfiíznivci (asi polovina vojska) se od králov˘ch vojÛ oddûlují. NeÏ se zmûní scéna, vidíme je‰tû probouzející se Luitgardu; po Bfietislavovû boku by ráda obûtovala du‰i, ale princ ji posílá ke spfiátelenému Konrádovi do Brna, aby si tam vyléãila svá zranûní. Básník pfiemístil diváka uÏ v prvním i druhém jednání nûkolikrát na KonrádÛv kníÏecí hrad, o ãemÏ jsme se zatím nezmínili, protoÏe se tam neodehrálo nic, co by stálo za zmínku, pfiípadnû vÛbec nic. Konrád a jeho synové mluvili hojnû a krásnû o hrdinství, Konrádova manÏelka Walburga nabádala k míru, ale narazila na hluché u‰i, v jedné scénû i její muÏ uÏ v duchu vidûl, jak tragicky konãí války mezi bratry, jak za sto let snad fiekne nûjak˘ kmet: “Zde kdysi vládli Pfiemyslovci!” – ale zÛstal u svého nesmifiitelného pfiesvûdãení. Ve tfietím jednání se v prostorách brnûnského hradu shromaÏìují váleãníci. Walburga je‰tû jednou nabádá k uzavfiení míru a udílí sv˘m synÛm a posléze celému vojsku poÏehnání, aby dobylo vítûzství. – Scéna se zase mûní: vidí101
098-106_Sormova 19.2.2008 18:02 Stránka 102
me Vratislava, jak se v tábofie zlobí kvÛli svému synovi, kterého vykázal pro vraÏdu a zradu vlasti a jehoÏ následnické právo v ãesk˘ch zemích prohlásil za ztracené. Je‰tû se o tom mluví, kdyÏ se objevuje Walburga s poãetn˘m doprovodem, klesá králi k nohám a pfiedná‰í mu dvû prosby: první zní, aby se Vratislav smífiil s jejím manÏelem a sv˘m bratrem; druhá, aby odpustil svému synovi. Král je dá pfiivést, dojat jejími prosbami. Oba jsou nablízku (vlastnû nevíme proã), král je objímá a odpou‰tí jim. Pak se ptá po rytífii Bernardovi a na tuto naráÏku vyrukuje Walburga se sv˘m tfietím pfiáním, aby dal Luitgardu svému synovi za manÏelku; kdyÏ Luitgardu v bílém odûvu pfiivedou, sezná Vratislav, Ïe je totoÏná s Bernardem, Ïehná mileneckému páru a kus dospívá k radostnému konci. Jak je ãtenáfii zfiejmé z tohoto krátkého shrnutí, vzal básník skoro hotov˘ pfiíbûh z dûjin a vpletl do nûj epizodu s Luitgardou. Ale co nabízí historie, je pro drama znaãnû dûravá látka, jeÏ sotva staãí na jedno jednání. V prvním a druhém aktu se také skoro nic nedûje, aÏ na to, Ïe se Zderad posmívá princi a ten se tu a tam rozzlobí. Vedle toho nûjaké milostné cvrlikání. Mlad˘ hrdina by radûji zÛstal doma u svého “holoubka”, neÏ by táhl do pole, krátce fieãeno, láska má zpoãátku na prince zmûkãující vliv a teprve ZderadÛv posmûch jej ponoukne k ãinorodosti. Îe se Luitgarda objeví v pfievleãení za rytífie po princovû boku, Ïe pfiijme ránu, jeÏ je urãena jemu atd., uÏ tady bylo stokrát v lep‰ím provedení. Krátce, básníkÛv pfiínos je star˘ a nabídka historie je ‰patnû zpracována. Nejsou tu Ïádné charaktery. Tfieba Zderad, jako stará, sem vnesená figura intrikána, umí jednat jenom jazykem. Vratislav, v té podobû, v jaké ho stvofiil pan Picek, nemá Ïádn˘ charakter, ale je jen hracím míãem svého okolí: získá ho ten, kdo zrovna pfiijde. Ani Bfietislav nemá Ïádné pfiesvûdãení: nejprve horlí proti nepfiirozené válce mezi bratry a nakonec je ochoten kvÛli nûkolika uráÏliv˘m slovÛm znepfiátelit se s králem. Ostatní osoby, z nichÏ by bylo moÏné udûlat charaktery, jsou jen naznaãeny, Ïádná není dokreslena. ProtoÏe v dûji vidíme málo potû‰ujícího, budeme se obírat jazykem. Dikce je krásná, má nûkolik velmi poetick˘ch a povzná‰ejících pasáÏí, ale celek je aÏ k umaãkání pfietíÏen obrazy. Na pomoc je volána celá pfiíroda. Nebe musí dodat mraky, azurovou modfi, slunce, mûsíc i hvûzdy, zemû své hory, skály, duby, rÛÏe a jiné kvûtiny, mofie vlny a boufie, fií‰e zvífiat své lvy, ptáky, a nevím, zda také ryby, a v‰ichni dohromady mluví krásnû po orientálním zpÛsobu fieãí pfiímûrÛ. KdyÏ dojde k boji, volají: budeme se s nimi bít, jak skála duní o skálu, jak duby ‰lehají duby, jak vlny naráÏejí na vlny. KdyÏ blouzní milenci, pfiispívají rÛÏemi, mûsíãním svûtlem a “holoubky”; zkrátka, na kaÏdém ver‰íku visí obrázek jako na svatém Mikulá‰i su‰ené, pozlátkem pfielepené ‰vestky a jako rÛÏolící jablíãka na vûtviãkách hru‰nû. Ale pozlátko odpadne, souãasnû zmizí ‰vestky a rÛÏolící jablíãka, a vûtviãky hru‰nû zde zÛstanou trãet holé a sklíãené. Ale dost – brzy bych se také nechal svést k obrazné fieãi; ‰patné pfiíklady niãí dobré mravy. 102
Po dvou pokusech, jeÏ jsme z dramatické práce pana Picka vidûli (v minulém roce Viléma z RoÏmberka), ho nemÛÏeme prohlásit za dramatick˘ talent. Naproti tomu prozrazuje mnoho míst jeho dramat krásné nadání pro lyriku a snad by se mohl se ‰tûstím pokusit i o epické básnû. Ale mûl by se zbavit neustálého hledání pfiímûrÛ (navíc v tomto dramatu na‰el jenom staré); a pokud bude je‰tû psát dramata, také pfiíli‰ného jednotvárného klapání r˘mÛ. K váÏnému dramatu se vûãné zvonûní zvoneãkÛ nehodí. Hrálo se na zaãátku dobfie, ke konci ‰patnû. âlovûk v budce mûl mnoho práce, ale myslím, Ïe tentokrát pfiedhazoval vÏdy správná slova. Pan Grabinger hrál Vratislava dÛstojnû, ale s v˘kyvy; chyby básníka opravit nemohl. Sleãna Manetínská (Luitgarda) a pan Kolár (Bfietislav) se tak vyznamenali, Ïe byli v pÛli kusu vyvoláni. Statnû se drÏeli i pan Skaln˘ (Zderad) a pan ·miller (Konrád), dobfie hrála sleãna Jakschová (Svatava), jejíÏ role byla ale naprosto zbyteãná. O ostatních pomlãíme. DÛm byl neobyãejnû naplnûn. 22. 12. 1840 Nil mortalibus arduum Horatius 20. prosince jsme vidûli Schillerova velkého Wallensteina1 v úpravû [a pfiekladu] pana Kolára, jeÏ poãítá s dvouhodinov˘m trváním. Toto pfiedstavení - - - - - - - - - - - - - - - Ó, uboh˘ Schillere! “To je údûl krásy na zemi.” 1) Z Vad‰tejnské trilogie byla uvedena pouze její poslední ãást, Vald‰tejnova smrt.
12. 1. 1841 Rodinná dramata (prosím o prominutí za tento v˘raz) jsou sférou, v níÏ se síly na‰eho ãeského jevi‰tû pohybují s nejvût‰ím zdarem a nejúspû‰nûji, a proto mûl Fabrikant [10. 1. 1841] od Émila Souvestrea [a Edouarda Devrienta] rozhodn˘ úspûch, stejnû jako dfiíve Octáfi [L. S. Mercier, úpr. W. Vogel, 1. 1. 1839] a Malífi [E. Scribe, 6. 12. 1840]. Kategorie rozervancÛ se sice uÏ nachází ve stavu zániku a vût‰inû ãeského publika zÛstala úplnû cizí (i ãesk˘ termín “rozervanec” byl vynalezen teprve nedávno) – a postava Lamberta1 ve sv˘ch “rozervaneck˘ch” kvalitách nemohla vzbudit zájem, ale bohatou náhradu nalezla v praktick˘ch typech KantalÛ a HavelinÛ2, v dûji, kter˘ pravdivû zrcadlí ãas a Ïivot, a ve hfie tomu vûrné. Pan Grabinger se v˘teãnû pohyboval ve svém vlastním oboru a zobrazil charakter u‰lechtilého a reálnû myslícího Kantala (“reálnû” v neju‰lechtilej‰ím slova smyslu) od první do poslední scény velmi v˘stiÏnû. Kam mífiím v˘razem “vlastní obor” nahlédne kaÏd˘, kdo nav‰tûvuje jako já témûfi kaÏdé ãeské pfiedstavení, a vidûl tudíÏ pana Grabingera vystupovat v nejrÛz-
098-106_Sormova 19.2.2008 18:02 Stránka 103
nûj‰ích úlohách. Pfiipomenu zde na jedné stranû Makbetha a Vald‰tejna, na druhé Trufaldyna, Pinãe3 et similia. V rolích prvního druhu je pan Grabinger dobr˘, mÛÏe-li kopírovat, ve fra‰ce by byl dobr˘, kdyby ãasto nepfiehánûl aÏ do obludnosti. Pro obor dobromysln˘ch star‰ích muÏÛ je cel˘m sv˘m zaloÏením jako stvofien˘ a vÏdy v nûm získal zaslouÏen˘ úspûch. Zde mu nestojí v cestû, jako u hrdinÛ, jeho hlas a korpulentnost. Nechci ale psát Ïádné pojednání, jen referovat o vydafieném pfiedstavení, a proto musím je‰tû informovat, Ïe Havelin je jedním z nejlep‰ích v˘konÛ pana Skalného, sleãna Manetínská byla jako Eugenie skuteãnû znamenitá a pan Kolár jako Lambert úspû‰nû kopíroval rozervance, díkybohu uÏ nemoderního. Pánové Nikolai (Baudoin), Veselsk˘ (Franti‰ek) a sleãna Jakschová (Lujzka) pfiispûli ke zdaru celku, a publikum, jeÏ Ïivû odmûÀovalo potleskem hlavní pfiedstavitele uÏ bûhem jednotliv˘ch jednání, je na konci vyvolalo v‰echny.
pfii‰ly na své a v tomto smyslu je Hrabû Waltron velmi dobrá hra; na své si pfii‰la také kasa, takÏe Hrabû Waltron je docela vynikající hra; quod erat demonstrandum. Pfiedmût je pro mne dnes pfiíli‰ vzne‰en˘, neÏ abych byl s to zab˘vat se detailnû provedením. Staãí, Ïe pan Fischer (Hrabû Waltron) a sleãna Manetínská (Hrabûnka) byli vícekrát vyvoláni a zejména poslednû jmenovaná vynutila slzy z tolika nûÏn˘ch du‰í. Také pan Grabinger [Hrabû z Bembroku] mûl potlesk. Bez v˘tek mÛÏeme zmínit je‰tû pana Kolára (Dûdiãn˘ kníÏe), ·millera (Vrchnosta), Skalného (Kronenburg) a Veselského (Auditor). Dal‰ím bychom chtûli vytknout pouze nevojenské chování. Jen na konû musíme povûdût, Ïe v závûreãné scénû na sebe nechali plné dvû minuty ãekat.
1) Lambert je umûlec – malífi. 2) Kantal kupec a Havelin továrník. 3) Trufald˘n v Goldoniho komedii SluÏebník dvou pánÛ (hráno v úpravû Schröderovû 5. 9. 1836 a 24. 5. 1840); Pinã v Toldovû fra‰ce Spurné Ïenské v serailu (1. 1. 1841).
19. 10. 1841 Pan Grau uzavfiel 17. fiíjna svÛj mal˘ cyklus pohostinského vystupování na na‰em ãeském divadle napodobením umûleckého kousku, kter˘ v divadelním svûtû ne neslavnû znám˘ herec Jerrmann1 pfiedvedl na praÏském nûmeckém jevi‰ti asi pfied osmi lety. Pan Grau hrál totiÏ v Schillerov˘ch LoupeÏnících Karla a France Moora zároveÀ. Dobfie zahrát oba protikladné charaktery není jednoduchá úloha ani na dvou rÛzn˘ch veãerech; hrát je na jednom veãeru a vedle sebe se dá oznaãit pfiinejmen‰ím za odváÏné, i kdyÏ ãlovûk odhlédne od prvkÛ, jeÏ podmiÀují umûlecké provedení, a podívá se jen na hercovo osobní vybavení. KaÏdá z obou rolí je nároãná sama o sobû, a kdo hraje obû zcela se vyãerpá. Opou‰tí jevi‰tû jen na moment a místo nezbytného du‰evního a fyzického zotavení musí nûkolik krátk˘ch okamÏikÛ vyuÏít ke zmûnû masky a kost˘mu; podoben ‰tvanému koni, nenajde spoãinutí ani za kulisami. Rozumí se, Ïe pfii takovém napínání, pfiepínání a pfiepfiahání nelze mluvit o umûlecky odpovûdném provedení obou rolí, i kdyby byly od zaãátku obû dobfie zaloÏeny; duch ‰tvan˘ bez odpoãinku, si nemÛÏe udrÏet rozvahu, jíÏ je tfieba k moudrému propoãtu rozmanitého hereckého odstiÀování, nuancí a motivací, a podnikateli takové herecké “klischniggiády”2 nezb˘vá nic jiného neÏ trhat kulisy ze dvou stran, aby oba charaktery udrÏel stále pfiísnû oddûlené. To také pan Grau poctivû dûlal. V˘kon pana Graua nelze kritizovat, protoÏe v umûní (sit venia verbo)3 jsou extrémy, pfii nichÏ kritik musí sloÏit zbranû, a pan Grau se jednoho 17. fiíjna dotkl. Schillerovu dramatu co nejvíce strhal poetické roucho, takÏe na jevi‰ti zÛstal spektákl, kter˘ mohl jako své bratry pozdravit loupeÏníky na Chlumu, v Abruzzách a v‰echny dal‰í loupeÏníky, co jich po divadle bûhá, aÈ se jim fiíká jakkoli. Jeho v˘kon lze proto posuzovat jenom z tohoto hlediska, a pak jistû musíme pfiiznat, Ïe pan Grau neponechal stranou Ïádn˘ prostfiedek k dosaÏe-
8. 6. 1841 6. ãervna, Hrabû Waltron aneb Subordinací, vojenská ãinohra o pûti jednáních1. Jsou ãtyfii skupiny divákÛ: První tvofií ti, ktefií se chtûjí dojmout. Právû oni na‰li v Hrabûti Waltronovi uspokojení sv˘ch pfiání, o ãemÏ svûdãilo mnoho kapesníkÛ, jeÏ se daly do pohybu, kdyÏ hrabûnka dala voln˘ prÛchod sv˘m citÛm nad osudem svého manÏela a kdyÏ hrabûti Waltronovi zavázali pfies oãi bíl˘ ‰átek. Druhou skupinou jsou diváci, ktefií se chtûjí smát. Také ti nalezli 6. ãervna docela slu‰nou pfiíleÏitost oddat se své radosti; kus sám nabízel sice moÏností ménû, ale nûktefií úãinkující se pfiedhánûli, aby tuto stinnou stránku vynahradili a vyloudili z nûj i komickou polohu. Tfietí skupinu tvofií diváci, ktefií – podle etymologie slova – chtûjí vidût. Pro nû zde bylo následující: stanné právo, krásné uniformy, kyrysníci, aspoÀ ‰est grenad˘rÛ, jedna poprava, vedle poslu‰ného divadelního ‰imla a dvou stejnû poslu‰n˘ch koní od fiakru je‰tû ‰est jin˘ch a modravé svûtlo, jeÏ padalo dovnitfi velkou otevfienou branou. Pokud tito diváci chtûli i sly‰et, pak dostali aÏ nadbytek fiinãících zbraní, vífiení bubnÛ a podupávání koní, nota bene, nezapomeÀme ani na nápovûdu. Koneãnû ve ãtvrté skupinû jsou oni diváci, ktefií vyÏadují estetick˘ záÏitek; hlavním kritériem pro jejich rozpoznání je, Ïe jsou se v‰ím nespokojeni a v‰echno kritizují, takÏe, jin˘mi slovy, ãtvrtá skupina jsou diváci, ktefií chtûjí do v‰eho r˘pat. Shledali dost pfiíleÏitostí popustit uzdu své radosti z r˘pání jak v kuse samém, tak v provedení, o ãemÏ bych mohl uvést mnoh˘ pfiíklad. V‰echny ãtyfii skupiny si
1) Autor G. H. Möller, nov˘ pfieklad J. N. ·tûpánek (hra se dávala ãesky uÏ 16. 5. 1792).
103
098-106_Sormova 19.2.2008 18:02 Stránka 104
ní cíle. Jeho Franc se vinul jako had, syãel, skfiípal, tfiásl v‰emi údy, zatínal pûsti, kfieãovitû trhal rukama, bu‰il se pûstí do hrudi, vrhal se na zem, jako Karel se objevil v tmavomodrém korsetu s rukávy hluboce prostfiíhan˘mi, vyloÏen˘mi rudou látkou a posázen˘mi bl˘skav˘mi knoflíky, v podobn˘ch kalhotách, v ‰irokém krvavû rudém plá‰ti à la Abellino, Fra Diavolo ãi Samiel, s ãerven˘m chocholem na klobouku; kfiiãel, kfiesal ostruhami, stfiílel z pistolí, a nakonec se nechal od ·v˘cara probodnout* – co si ãlovûk je‰tû mÛÏe pfiát? DÛm byl pln˘ k prasknutí a na‰ly se ruce, které pfiímo zufiivû aplaudovaly a bohatû pfiehlu‰ovaly tu a tam se oz˘vající známky nelibosti. Co mohl pan Grau poÏadovat více? Jednu vûc obdivujeme na panu Grauovi i my – sílu jeho plic; a pfiejeme si kvÛli tleskajícím, aby jejich aplaus platil jen jí. Ó, divadlo, divadlo, kam to s tebou jde – a kam to s tebou mÛÏe je‰tû dojít!! *
Je‰tû velkolepûj‰í byl konec, kter˘ jsem kdysi vidûl na jednom venkovském jevi‰ti. Sotva loupeÏník Moor fiekl: “Tomu muÏi mÛÏe b˘t pomoÏeno”, napochodovalo pÛl kumpanie vojákÛ, ktefií ho obklopili, po tro‰e odporu spoutali na rukou i nohou a odvedli. Pfii nûjaké repríze LoupeÏníkÛ to lze napodobit a v kaÏdém pfiípadû také nechat loupeÏníka Moora, aby se “umûlecky” zjevil na koni. Tím dosáhne spektákl svého vrcholu. 1) Eduard Jerrmann (asi 1798 Berlín – 1859 Berlín), herec, reÏisér, dramatik. V Praze hrál obû role 4. 10. 1833. Podle Teubera (Geschichte des Prager Theaters, III, 1888, s. 164) “oba charaktery odli‰il do extrému, kdyÏ postavil proti rudovlasému, ublíÏenû skuhrajícímu a ãervovitému o‰klivci Francovi ãernovlasého, tvrdého, bezuzdného dobyvatele svûta Karla”. 2) Eduard von Klischnigg (1812 Lond˘n – 1877 VídeÀ), mimik a akrobat divadla Covent Garden v Lond˘nû, proslul jako pfiedstavitel opiãích a jin˘ch zvífiecích rolí. V Praze hostoval na pozvání fieditele Stögera pfied pfieplnûn˘m hledi‰tûm Stavovského divadla po sedmnáct veãerÛ v lednu a únoru 1837. Role: Opice Mamok (J. Nestroy: Der Affe und der Bräutigam), Opice Murl a Îába Burl (F. X. Told: Der Affe und der Frosch). 3) Sit venia verbo – promiÀte tento v˘raz.
2. 11. 1841 31. fiíjna byla na tomto jevi‰ti uvedena pûtiaktová ãinohra Petr Szapár aneb Rek v otroctví od Charlotty Birch-Pfeifferové. O hodnotû kusu nemusím psát svÛj úsudek aÏ teì, je o ní dlouho jasno. Jméno básnífiky, chtûl jsem fiíci paní Birch-Pfeifferové, uÏ dostateãnû poukazuje na to, jak vysoko nebo nízko stojí drama na kritické hodnotové ‰kále. O mnoho víc neÏ o kusu nemÛÏeme fiíci ani o provedení, ne proto, Ïe by se herci nesnaÏili, ale proto, Ïe ze ‰patného kusu udûlá herecké umûní dobr˘ stejnû málo, jako krejãí udûlá z kazajky sukni. Jenom paní Birch-Pfeifferová ovládla toto umûní, na‰i104
la na botu nástavec a byla z ní holínka, nebo z balady pûtiaktové drama. BudiÏ mi prominuto, Ïe mne tento pfiedmût nenadchl k poetiãtûj‰ím podobenstvím. To málo, co o provedení mÛÏeme referovat, je následující: Pan Fischer jako Petr Szapár, hrdina v otroctví, stále pociÈuje ru‰iv˘ vliv jazyka, kter˘ mu není zcela bûÏn˘, a proto nemohl vÏdy volnû a vhodnû rozvinout bohatství sv˘ch deklamaãních prostfiedkÛ. Pan ·miller jako divok˘ Hamsa Beg hrál docela dobfie a v postavû Turka také vÏdy patfiiãnû zdÛraznil nadávky, jeÏ paní Birch-Pfeifferová s etnografickou odborností klade do úst hrdinÛm na obou stranách, pfiedev‰ím ale Begovi. Jazyk dramatu je ostatnû znaãnû energick˘, daleko energiãtûj‰í, neÏ bychom mohli oãekávat od nûÏné dámy, a slovo “pes” – pomineme-li jiné jadrné a precizní ãestné tituly – se zde objevuje na tfiicetkrát. Ale abychom se vrátili k panu ·millerovi, musíme tohoto uÏiteãného a zdatného herce upozornit na stereotypní deklamaãní chybu: na nepfiirozené protahování dvou posledních slabik ve v‰ech afektech a na posmû‰n˘ nátûr, kter˘ tûmto posledním dvûma slabikám modulací hlasu pokaÏdé dává. Tento fieãov˘ stereotyp, jímÏ vyjadfiuje pocity triumfu nebo posmûch, pohrdání ãi laskavé varování, zkrátka jak˘koli ponûkud rozru‰en˘ stav du‰e, pozorujeme u pana ·millera uÏ tfii roky. Jsme pfiesvûdãeni, Ïe pfii své lásce k umûní pfiijme na‰i radu a bude se snaÏit chybu vym˘tit, je‰tû neÏ se zcela zakofiení. KdyÏ uÏ mluvíme o chybách v˘slovnosti, chceme je‰tû zmínit nesprávnou v˘slovnost slova Allah, které 31. fiíjna v‰ichni vyslovovali jako latinské a la. KdyÏ je slovo správnû napsáno, není tûÏké je také správnû vyslovit, a v na‰em pfiípadû naznaãuje dvojité “l” a prodlouÏené druhé “a” v˘slovnost dostateãnû. - Skuteãnû chvályhodnû hrály dámy: sleãna Manetínská (Hrabûnka Helena Szapárová), sleãna [Anna] Forchheimová (Zelma) a sleãna Nikolaiová (Maria Trenãínská) a pánové Kolár (Batiany) a Skaln˘ (Ali Mehmed). Rozko‰ná byla bojová scéna ve tfietím jednání, Turci padali jako zralé hru‰ky, kdyÏ se zatfiese stromem. – Kost˘my byly vût‰ím dílem pfiimûfiené prostfiedí, tj. naznaãovaly, Ïe v˘kupné za Szapára nemohlo b˘t zaplaceno. Neúnavn˘ veterán ãeské literatury pan ·tûpánek pfiifiadil touto hrou zase jeden nov˘ titul ke své témûfi nespoãetné fiadû pfiekladÛ. Ale proã neobrátí svou nezmûrnou píli k dÛstojnûj‰ímu pfiedmûtu? Proã tolik práce a námahy pour une omelette?? Ale ne ! Nikoli “omelette”, ta je poÏivatelná a dobrá, zatímco Szapár paní Birch-Pfeifferové nikoliv. 18. 1. 1842 16. ledna. F. Schiller: Panna Orleánská. Z bezútû‰ného mofie pantomim, fra‰ek, rytífisk˘ch her a zase pantomim, fra‰ek a rytífisk˘ch her, jeÏ po urãitou dobu zaplavovalo prkna ãeského divadla, jsme koneãnû spatfiili vystupovat zelen˘ ostrov se stinn˘mi háji a kvetoucími loukami a radostnû jsme k nûmu
098-106_Sormova 19.2.2008 18:02 Stránka 105
vedli loìku, abychom se osvûÏili po nudné jízdû a posílili se po nebezpeãí zvaném nausea. Pfiistáli jsme. Samozfiejmû bylo na ostrovû stínÛ aÏ pfiíli‰ mnoho, nûkteré z vonn˘ch kvûtÛ, jeÏ nám z dálky záfiily vstfiíc, odvál syrov˘ vzduch, utrhla je neumûlá ruka, nûkteré ztratily vÛni, jiné nádheru barev, av‰ak i zbytky krásy nám poskytly vytouÏenou potravu a osvûÏení a ozáfiil nás paprsek nadûje, Ïe pfii dal‰ích jízdách bychom mohli ãastûji pfiistát na podobném ostrovû, v jehoÏ luzích se budou stfiídat sluneãní paprsky a stíny, a kvetoucí luãní flora nás nadchne ãerstvou a pÛvodní plností. Ale to mofie, z nûhoÏ se takové ostrovy zvedají jednotlivû a osamûle..., to pusté, smutné, bezútû‰né mofie... bojíme se na nûm... UÏ pfied tfiemi lety, kdyÏ sleãna Manetínská hrála poprvé Pannu orleánskou, jsme ji chválili za ‰Èastné obeplutí útesu, na nûmÏ tolikeré pfiedstavitelky této role ztroskotaly: na elegick˘ch momentech Johanky z Arku. Od poãáteãních slov monologu “Zdrávy buìte, hory, pastviny,/ Zdrávy buìte, doly tiché, domácké,/ Johanna uÏ nebude víc po vás chodit,/ Johanna se louãí s vámi na vûky” se mnoho hereãek uÏ nedokázalo zbavit lítostivé nálady a role se zaplétala do elegické mlhy, v níÏ se skoro úplnû ztratila její tragická poloha. Druh˘m extrémem je útes “à la virago”1, o nûmÏ si hereãky myslí, Ïe jej zde mají hledat. Oporou tohoto druhého názoru byla – vedle fiady váleãnick˘ch míst – první slova, jeÏ Johanka fiíká: “Moje jest ta pfiilbice, mnû náleÏí”. Jeho zastánkynû pfiehlíÏejí blouznivou náboÏenskou ideu, jeÏ Johanku ovládá, a mezi pojmy “hrdinská panna” a “muÏatka” vytváfií ostrou hranici. Sleãna Manetínská se drÏela v juste-milieu2 mezi obûma extrémy, chápala Johanku jako pannu naplnûnou vy‰‰ím nebesk˘m vnuknutím, jeÏ mûní past˘fiskou hÛl za meã a prapor, ale je pfiipravena vrátit se hned po naplnûní svého poslání k mírumilovné práci. Také sv˘m vnûj‰ím zjevem budila sleãna pfiíjemn˘ dojem a jednoduchá past˘fiská halena, k níÏ se pozdûji pfiidala jen helma a brnûní, ji odívala velmi vhodnû. – Sleãna [Anna] Forchheimová hrála AneÏku Sorelovou; chtûli bychom povzbudit tuto mladou ochotnici, aby neúnavnû pokraãovala ve svém chvályhodném snaÏení. – Paní Skalná pfiedstavovala Královnu Isabeau (ale nebyla jí). – Karel VII.: pan ·miller mûl klid, ale Ïádn˘ majestát, v masce byl ponûkud star˘; vÏdyÈ v dobû, kdy se Johanka objevila mûl Karel VII. dvacet ‰est let. – Hrabû Dunois: pan Grabinger. Zde se sváfií Grabingerova individualita a role. V prvním jednání by také Karel a Dunois nemûli b˘t obleãeni tak, aby je rozeznal jen jasnovidec. – Lionel: Pan Kolár, se svou hrou i pfiíjemnou osobností zcela na místû. Talbot: Pan Fischer. Umûlec, jehoÏ trochu omezoval fale‰n˘ vous a hodnû mu pfiekáÏel nezvykl˘ jazyk. Ostatní role se jevily jako ony pfiíli‰ silné stíny nebo opadané kvûty. A v˘prava...? Byla hezãí neÏ pfied tfiemi lety, ale zdaleka nemûla takov˘ lesk, s jak˘m fieditelství nûkdy vypravuje fra‰ky a bale-
ty. Zjev ãerného rytífie jsme vidûli jen na divadelní ceduli a Sene‰al Rheimsk˘ mu dûlal spoleãnost. Abych nezapomnûl na Ïádnou pochvalu: sleãna Manetínská byla vyvolána dvakrát nebo tfiikrát, pan Kolár s obdivuhodnou vytrvalostí na konci kusu také. – DÛm byl pln˘. 1) virago – biblick˘ termín pro Ïenu; pouÏíván pro oznaãení Ïen hluãn˘ch, siln˘ch, s vÛdãími sklony. 2) juste-milieu – správn˘ stfied, oznaãení pro ãasto posmívan˘ politick˘ systém, nastolen˘ ve Francii králem Ludvíkem Filipem po revoluci 1830 a opírající se o movité stfiední vrstvy, jimÏ garantoval majetkové jistoty.
31. 5. 1842 29. kvûtna. Othello, moufienín benátsk˘, truchlohra o 5 jednáních od Shakespeara, pfieklad J. B. Mal˘. U velk˘ch dramatick˘ch mistrovsk˘ch dûl vystupují sice ãetné a v˘znamné nedostatky ãeského divadla do popfiedí nejnepfiíjemnûji a nejviditelnûji, ale nemil˘ dojem má pfiece jen protiváhu v úsilí po zlep‰ení, jehoÏ pfii tûchto pfiíleÏitostech nûktefií herci mohou dosáhnout a také obãas dosahují. Zvlá‰tû sleãna Manetínská dokázala sv˘m pojetím a provedením Desdemony, Ïe své síly a studium zasvûtila ãeskému jevi‰ti s váÏností a nad‰ením. Kdyby kaÏd˘, kdo k tomu má schopnost, vyuÏil kaÏdé tu a tam nabídnuté pfiíleÏitosti k pokroku s tak opravdovou vÛlí jako sleãna Manetínská, muselo by se ãeské jevi‰tû uÏ dávno vy‰vihnout na vy‰‰í úroveÀ. Ale nûktefií nechávají svoji hfiivnu nebo lot zahrabány (i pouh˘ pûtník, je-li dobfie uloÏen, nese úroky!), myslí si, Ïe uÏ udûlali dost, kdyÏ se jim nedá vytknout Ïádná mechanická nekorektnost, a nepfiispûjí ani nejmen‰ím pefiíãkem k povznesení celku. Toto je jeden z mnoha dÛvodÛ, proã na‰e divadlo poskytuje pohled sotva potû‰itelnûj‰í neÏ pfied pûti, deseti nebo patnácti lety. Ale jak bylo fieãeno, na sleãnu Manetínskou se v˘tka pfie‰lapování na místû nevztahuje. Sleãna se snaÏí udûlat z kaÏdé své role zaokrouhlen˘ celek a její snaha – právû proto, Ïe je opravdová – vÏdycky nese krásné ovoce. Její Desdemona byla umûleck˘m v˘konem jako celek, ale mezi jednotlivostmi musíme pfiiznat palmu vítûzství prosbû o pfiivolání Kassia (3. jedn., 3. scéna). Zde byla Desdemonina ãistá a nevinná naivita vykreslena nejkrásnûji. Charakter OthellÛv vystupoval ménû plasticky neÏ Desdemonin; hlas pana Grabingera a jeho navyklé pohyby se do této role nehodí. Musíme ale respektovat snahu, s níÏ se pokou‰el své fyzické pfiekáÏky pfiekonat. Pan Kolár se jako Jago drÏel charakteristiky, kterou svûtaznal˘ niãema sám o sobû nabízí: “Jsoutû jiní,/ jichÏ chování a pohled vûrnost vûstí,/ V‰ak srdce mají jenom pro sebe./ Ti pouze naoko sv˘m pánÛm slouÏí,/ pfii nichÏto tyjí, a kdyÏ na su‰e jsou,/ jen sebe poslouchají. Ti pfiece mají Ïivot,/ a takov˘m i já se chlubím b˘t.” 105
098-106_Sormova 19.2.2008 18:02 Stránka 106
Pan Kolár pohrdl prostfiedky, jimiÏ mnozí pfiedstavitelé arcilotrÛ pfiikra‰lují své role, aby se zalíbili davu; tím spí‰e získal na svou stranu vzdûlanûj‰í ãást publika. AÏ v pozdûj‰ích jednáních se ãastûji uchyloval k ìábelsky mazanému pomrkávání a prozrazoval, zapomínaje na své pÛvodní pojetí Jaga – “JestliÏe/ mé chování kdy zradí povahu/ a prav˘ zpÛsob mého srdce,/ vstrãím své srdce na rukáv,/ by klofaly je kafky.” Kassio byl hrán tak, Ïe se Jagova slova, jimiÏ vojáka popisuje jako obratného, poddajného, hladkého chlapíka, musela jevit jako jedna z mnoha ironií. O jeho pfiedstaviteli a o ostatních hercích je lépe mlãet; bylo by tûÏké nenapsat satiru. Pokud jde o pfieklad (pokud mohu soudit po jednom poslechu s pozorností rozdûlenou mezi slovo a hereck˘ v˘kon), potvrdilo se pfiíznivé mínûní, jeÏ u pfiátel ãeské literatury vzbudily dfiívûj‰í pfieklady pana Malého. NemÛÏeme b˘t ale spokojeni s krácením. Je ‰krtnuto tolik textu, kter˘ podmiÀuje nûco následujícího, tolik dûjov˘ch motivací zÛstává za kulisami a na jevi‰ti není ani slovem zmínûno, Ïe ona ãást publika, která Shakespearova Othella nezná z knihy, nemÛÏe celek vÛbec pochopit a rozumût mu. Proto také – z nedostatku porozumûní – nechaly nûkteré z nejkrásnûj‰ích scén dramatické básnû publikum zcela chladn˘m. 7. 6. 1842 5. ãervna byl publiku nabídnut záÏitek nového druhu, hra ve slovenském dialektu. Nese název Dva buchy a tri ‰uchy, veselohra o jednom jednání od J. Palkoviãe. Dûj se odehrává v malém mûstû na Slovensku (ne ve Slovinsku, jak psáno na nûmecké pozvánce) a toãí se kolem jedné pranice. Baãa Martin Surovec se dostal se sedlákem Janem Uchycem v hospodû do hádky, ze které popichováním exnotáfie Hladovicia vznikla rvaãka. KdyÏ byl Hladovicius oheÀ rozdmychal, zahrál si na hasiãe, vrhl se mezi úãastníky rvaãky a pfiedvedl je pfied rychtáfie v nadûji, Ïe budou potrestáni a jemu z toho vzejde nûjak˘ men‰í zisk. Ale rychtáfi Imre Fogarassi záludného exnotáfie odhalí, rozhádané strany, poté, co se pfied soudem usmífiily, odcházejí bez trestu domÛ, a Hladovicius padá do jámy, kterou jin˘m kopal. To
106
je idea kusu, sice velmi morální, ale ani v nejmen‰ím poetická. Ve vztahu k dûji (kter˘ jsme zde vyprávûli v plném rozsahu) by se mnou také kaÏd˘ souhlasil, Ïe kus není Ïádná “veselohra”*, ale nanejv˘‰ Ïert, fiada scén, jeÏ by byly na svém místû v nûjaké fra‰ce. Mohli bychom jej také oznaãit jako “obraz ze Ïivota”, kdyÏ tûmito názvy opatfiují své fabrikáty vídeÀ‰tí velkov˘robci fra‰ek. VÏdyÈ Ïert nám poskytuje pohled na nejpÛvodnûj‰í Ïivot obyvatel Slovenska, je‰tû v pfiírodní svûÏesti. ¤ada scén skládá zemit˘ a pravdiv˘ obraz, a v tom vidíme - vedle svûÏích dialogÛ - pfiednosti nové “komedie”. Hrálo se Ïivû a herci si natolik osvojili dialekt, Ïe jsme si v‰imli jen vzácn˘ch a nev˘znamn˘ch pokleskÛ (pokud si vÛbec mÛÏeme dovolit vyslovit nûjak˘ soud). Jenom pan Krämer (Hladovicius) mluvil nezfietelnû, navzdory napjaté pozornosti jsme rozumûli jen jednotliv˘m slovÛm jeho fieãi, ãasto jsme mohli sotva rozli‰it, zda mluví latinsky nebo slovensky. Pan Grabinger v roli statného rychtáfie Fogarassiho mûl je‰tû vût‰í úspûch, neÏ kdyÏ vystupoval jako zedník Kluk v Kvasu fiemeslníkÛ1, kter˘ si vybral na závûr pro svou benefici. Naproti tomu pan Kolár jako truhláfi Kohoutek propadl stejné chybû, jíÏ se dopou‰tí vÏdy, kdyÏ hraje karikující roli. VÏdycky znovu zapomíná, Ïe karikatura má urãité hranice, za nimiÏ pfiestává b˘t divákovi pfiíjemná. Ne kaÏdá karikatura je komická. Nedobrovolnû jsme si pfii jeho v˘konu pfiipomnûli perokresby k poslednímu se‰itu Bozova románu, kde karikatury pfiekroãily poslední hranici komiãna a uÏ nevzbuzovaly radostn˘ smích, ale odpor. – Ostatní hráli skuteãnû pûknû. – Meziãas mezi Dvûma buchy a tfiemi ‰uchy a Kvasem fiemeslníkÛ vyplnil pantomimick˘ ‰pr˘m Slavnost oÏínkÛ aneb Tyrolové2, kter˘ se také líbil. *
Na plakátû je kus oznaãen jako “komedie”. Toto oznaãení mÛÏeme uznat jako pfiimûfiené jen potud, Ïe v ãeské lidové mluvû se slovo “komedie” pouÏívá ve stejném v˘znamu jako “spektákl”. 1) Jednoaktov˘ komick˘ obrázek z lidového Ïivota, autor L. Angely. 2) Autor P. Rainoldi, hudba od Karmasina.