Tlesná kultura, 2008, 31(1), 68–84
PROFESIONALISMUS A AMATÉRISMUS V ZRCADLE SOCIALISTICKÉHO SPORTU Brigita Stloukalová Katedra tlesné výchovy a sportu, Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové Pedloženo v únoru 2008 Po 2. svtové válce se sport ocitl v nových spoleenských pomrech, urených existencí dvou svtových hospodáských soustav. Dlouholetý pedseda Mezinárodního olympijského výboru (dále MOV) Avery Brundage odolal tlaku mezinárodních sportovních federací i národních olympijských výbor na vyplácení tréninkových a cestovních náklad, jeho následovník lord Michael Killanin už uzdu povolil. Stavidla s definitivní platností otevel ambiciózní Juan Antonio Samaranch, který se stal neomezeným diktátorem olympijského hnutí v 80. a 90. letech 20. století. Práv on umožnil vyplácení vysokých finanních ástek sportovcm, a tím i úast profesionálních sportovc na olympijských hrách. Jaký vlastn byl vztah tzv. amatérského a profesionálního sportu? Byli sportovci v socialistických zemích amatéi nebo profesionálové? Jak socialistické zem akceptovaly zmny v olympijském hnutí v osmdesátých letech minulého století? Na tyto otázky se snaží pedložený text odpovdt, piemž hlavním zdrojem informací jsou soudobé dokumenty a denní tisk. Klíþová slova: amatérismus, profesionalismus, olympijské hnutí, studená válka
AMATÉRSKÝ SPORT V POÁTCÍCH OLYMPIJSKÉHO HNUTÍ Na poátku 19. století v Anglii vznikal vedle sebe sport patronátní a gentlemanský jako obraz uspoádání spolenosti. Patronátní sport se stal pedobrazem sportu profesionálního, sport anglické aristokracie se stal sportem amatérským. Profesionalismus a amatérismus tak vznikl na základ konceptu sociálního.1 Prvotní snahou bylo oddlit sport gentleman a sport manuáln a jinak fyzicky pracujících lidí. Sport se však rychle rozšioval a pitahoval zájem všech. Na obou stranách byla stále astjší snaha zmit si navzájem své síly. Koncept sociální tak byl vystídán konceptem morálním, etickým. Etický koncept sportu se stal východiskem pro pedagogické úsilí Pierra de Coubertina, které se odrazilo v obnovení
68
olympijských her na konci 19. století. Sport, který odmítal využití fyzických schopností a dovedností k hmotným ziskm, jeho hlavní hodnotou byla osobní est a fair play.2 Tento koncept morální petrval první polovinu 20. století, byl ale doplnn konceptem materiálním. Problém amatérismu byl zúžen na problém hmotného profitu ze sportu. Obtí tohoto chápání amatérského sportu se stal jeden z nejvtších atlet všech dob, americký víceboja Jim Thorpe, který pišel o dv zlaté medaile z olympijských her v roce 1912, protože se ukázalo, že v roce 1909 hrál za profesionální baseballový tým a vydlal si asi 500 dolar. Po tém sedmdesáti letech byl rehabilitován a jeho medaile byly vráceny jeho dcei v roce 1983.3 Amatérská otázka byla v olympijském hnutí znovu a znovu otevírána. O amatérismu se hovoilo i na jednání technické ásti VIII. Olympijského kongresu v Praze v roce 1925. Tady bylo stanoveno, že olympijských her se nemže zúastnit ten, „1. kdo je profesionálem nebo jím byl vdom ve vlastním sportu nebo v jiném sportu, 2. kdo pijal náhradu za znemožnný výdlek.“4 Tato definice pežila až do druhé poloviny 20. století. Po druhé svtové válce MOV rozhodl, že musí vyešit otázku úasti sportovc, tj. otázku profesionalismu. Profesionálem byl každý, pro koho byl sport zdrojem obživy. Do této skupiny patili i uitelé tlesné výchovy a trenéi. Takové pravidlo bylo už po válce hodn zastaralé, a tak úastníci 39. zasedání MOV v Lausanne v roce 1946 rozhodli, že uitelé lyžování budou považováni za amatéry, pokud po 1. íjnu 1946 nepijmou za svou innost plat. Rozhodnutí platilo pouze pro lyžování, uitelé tlesné výchovy, trenéi a instruktoi v jiných sportech zstali nadále mezi profesionály. Zejména atletická federace se stavla velmi odmítav k jakýmkoliv snahám o revizi definice olympijského amatéra.5 Ale svt se po druhé svtové válce ocitl ve zcela nových spoleensko politických pomrech. V pováleném uspoádání Evropy se zaaly utváet dva rozdílné svty, které se odlišovaly politicky i ekonomicky. Amatérský koncept morální ustoupil do pozadí a pozornost olympijských pedstavitel, jak uvidíme dále, se v budoucnu upírala hlavn k materiálnímu konceptu. „STÁTNÍ AMATÉI“ PICHÁZEJÍ V eskoslovensku se názory na profesionální sport zvolna mnily pod vlivem nového vzoru, Sovtského svazu. Tlovýchovný asopis Ruch v komentái k výše zmínnému zasedání MOV napsal, že „jen v Rusku mají odvahu docela oteven odmovat velkými penžitými ástkami sportovce za jejich vynikající výkony“.6 Sovtský svaz vystoupil po válce ze své izolace a v nových politických podmínkách ml mj. zájem zapojit se do mezinárodních sportovních soutží vetn olympijských her. Sovtští pedstavitelé si
69
uvdomili, že sport by se mohl stát významným prostedkem v úsilí za rozšíení socialismu a komunismu po celém svt.7 Sovtský svaz však doposud nebyl lenem MOV a také jeho sportovní svazy neexistovaly nebo nebyly leny píslušných mezinárodních sportovních federací (MSF). Tato skutenost byla na pekážku jejich úasti na mezinárodních soutžích a mistrovstvích i na olympijských hrách. Dlouhodobou pekážkou bylo již zmiované otevené vyplácení odmn za pekonané rekordy sportovcm v SSSR.8 Vyplácení finanních odmn za výkon bylo v rozporu s pravidly MOV o amatérismu. Na zasedání IAAF v kvtnu 1947 sovtští pedstavitelé ukazovali zájem o lenství, vysvtlili svj pístup k amatérské otázce a v ervenci pijali dekret O odmnách sovtských sportovc za sportovní výkony. SSSR byl pijímán do ady mezinárodních federací a v prosinci 1947 byl pijat i do IAAF (v roce 1946 se zúastnil mistrovství Evropy bez lenství v IAAF, která tehdy z dobré vle Sovtskému svazu ustoupila). Tyto dležité dvee pro SSSR otevel lord Burghley, když vyjádil porozumní pro sovtský systém státem podporovaných sportovc a vysvtlil ho pedstavitelm MOV.9 Olympijský výbor SSSR byl založen 23. dubna 1951. Tím byly splnny všechny protokolární podmínky a MOV uznal Olympijský výbor SSSR na svém 45. zasedání ve Vídni dne 7. kvtna 1951. Vstup Sovtského svazu na olympijskou scénu v Helsinkách v roce 1952 znamenal otevení nové éry ve vývoji olympismu i ve vývoji sportu. Sportovní soutže a obzvlášt olympijské hry se staly náhradní „válenou“ arénou pro dva rivaly - dv supervelmoci reprezentující protikladné spoleenské a politické systémy. A nebylo žádných pochybností, že daný stav ob strany pijímají ochotn. Na pedcházejících ádcích se opakovan objevují zmínky o státem podporovaných sportovcích. Tato „instituce“ se objevila v padesátých letech 20. století i v eskoslovenském sportu.10 O co se vlastn jedná? Zjednodušen eeno stát prostednictvím Státního výboru pro tlesnou výchovu a sport (SVTVS) zajišoval pracovní místa nkolika stovkám vynikajících sportovc - reprezentant. Na tchto místech platila opatení, která umožovala využít osm (v roce 1956 šestnáct) hodin z týdenní pracovní doby v celoroním prmru pro sportovní pípravu a zajistit potebné sportovní náadí a náiní. Sportovci dostávali plnou refundaci mzdy za pracovní volno pro trénink. Ve skutenosti se jednalo o fiktivní pracovní místa. SVTVS dále prosazoval umísování mladých reprezentant na studia nebo do armády. Nejdležitjším bodem státní pée bylo poskytování msíních vyživovacích píspvk, které dostávali vybraní reprezentanti msín a jejichž výše byla urena podle náronosti sportu, momentální výkonnosti a moráln charakterových vlastností.11 V roce 1954 byly zavedeny odmny za vynikající sportovní výsledky a za rekordy, které byly vypláceny podle „významu
70
dosaženého vítzství s hlediska sportovního a politického“ a s „pihlédnutím k charakterovým a politickým vlastnostem závodníka“.12 Pestože tato opatení byla zjevn v rozporu s pojetím amatérismu v MOV (viz níže), obhájily socialistické zem svj systém s tím, že jejich ekonomika nezná soukromé vlastnictví, peníze nepocházejí ze soukromého sektoru nebo od poadatel soutží, tedy je vše v poádku. Pro tento systém pée o vrcholové sportovce v socialistických zemích se ve svt vžilo oznaení „státní amatér“. Nebyl pijímaný bez výhrad, jak uvidíme dále. A k jeho velkým odprcm patil i Avery Brundage, který byt v roce 1952 zvolen do ela MOV. AVERY BRUNDAGE A JEHO POJETÍ AMATÉRISMU Avery Brundage vládl olympijskému hnutí dlouhých dvacet let. Pedsedou MOV se stal na olympijských hrách v Helsinkách, ale již ped tím ml v MOV výrazný vliv. V olympijském hnutí sledoval tyi hlavní myšlenky:13 1. Chtl pokraovat v Coubertinov ideálu výchovy sportem ke svtu bez válek a diskriminací. Kladl draz zejména na etickou ást olympijských ideál. Brundage vystupoval proti nacionalismu, který se ve sportu objevoval. A zašel píliš daleko, když požadoval zrušení olympijského vítzného ceremoniálu se vztyováním státních vlajek a hraním hymen, protože se domníval, že se tak alespo v olympijském hnutí nacionalismu zbaví. 2. Dával pednost individuálním sportm. Kolektivní sporty, které se na olympijské hry nabalovaly práv v letech Brundageho pedsednictví, pispívaly k tzv. gigantismu her. Bylo zapotebí více sportoviš, více ubytovacích a stravovacích kapacit atd. 3. Do djin olympijského hnutí vstoupil Brundage hlavn jako zastánce ryzího amatérismu. Vystupoval nejen proti „placenému“ sportu, ale i proti placeným trenérm a dlouhodobým sportovním soustedním. To vše však byly vci bžné již za jeho vlády v MOV. V boji proti profesionalismu ve sportu zstal osamocen a pímo v olympijském hnutí se Brundageovi íkalo „poslední amatér“. 4. Zcela v souladu s bojem proti profesionalismu rovnž vystupoval proti komercializaci ve sportu. Byly to pro nj spojené nádoby a pozdjší vývoj ukázal, že ml pravdu. Komercializace sportu jde podle nj proti amatérismu, protože souvisí s vyplácením ástek v souvislosti se sportovním výkonem. V dob, kdy Brundage stál v ele MOV, se na poad dne dostal tzv. paragraf 26 olympijských ád. Jednalo se o definici zpsobilosti k úasti na olympijských hrách (angl. 71
eligibility). Olympijské ády z roku 1958 definují amatéra jako toho, „kdo provozuje a vždy provozoval sport ze záliby a pro zábavu, a již pro tlesný nebo morální požitek, bez pímého i nepímého prospchu.“14 Výklad tohoto pravidla dále uvádí, že úastnit her se nesmí nikdo, kdo byl v kterémkoliv sportu registrován jako profesionál, kdo byl placen jako trenér, kdo dostal finanní nebo snadno zpenžitelnou odmnu za úast na soutži, kdo získal náhrady svých náklad spojených s tréninkem i úastí na soutži, kdo se úastnil v reklam, v divadle, ve filmu, v rozhlase, jako komentátor ne pro své kvality v oboru, ale pro své sportovní výkony. Sportovec, který pedem ekl, že chce pejít k profesionálm, byl také vylouen, protože „toto poínání narušuje nezištnost, která má být hlavní ctností sportovce amatéra.“15 V roce 1962 byl paragraf 26 pozmnn, ale podstata istého amatérismu zstala zachována. Ale je zde upesnno (a v tom je paragraf 26 nový), že amatérskou kvalifikaci nemže mít sportovec, který nemá základní povolání nyní i v budoucnosti, který dostal nebo dostává odmny za svou úast ve sportu a který nedodržuje pravidla své mezinárodní federace a výklad pedloženého paragrafu 26. Z úasti jsou nadále vyloueni mj. ti, kteí osobn tží ze sportu (výjimkou jsou administrativní funkce v amatérském sportu) a placení trenéi. Stále platí, že jakékoliv výhody získané v souvislosti se sportovním úspchem, vetn postupu ve funkci ve svém zamstnání, zbavují sportovce statutu amatéra. Navíc je zde v této souvislosti konkrétn jmenována i vojenská služba, což by se dalo považovat za narážku zejména na sovtské sportovce, kteí se asto schovávali za armádu. Jasnou narážkou na socialistický systém státní pée je zdraznní, že „každé zamstnání sportovce má být opravdové a nemá být pouze pláštíkem umožujícím vyšší kvantum tréninku i soutžení.“16 Tato poznámka pesn charakterizovala postavení sportovc tzv. socialistických zemí v jejich zamstnání. Naopak se pravidla uvolnila v úhrad cestovného nebo pobytových výloh, sportovec mohl dostat od své sportovní organizace nezbytnou výzbroj a výstroj a kapesné bhem olympijských her. Byla umožnna i náhrada ušlé mzdy v pípad, že osoby, které na sportovci závisí, by utrply újmu. Citované vydání olympijských ád je doplnno komentáem, v kterém je zdraznno rozdílné chápání slova amatérismus. Argumentace se od dob lorda Burgleyho výrazn nezmnila. Pée o lovka, o jeho rozvoj a zajištní jeho existence je samozejmostí v socialistickém spoleenském systému a týká se tedy i sportovc. Píjmy sportovc vyplývají z pée kolektivu, nikoliv ze sportu. V tom spoívá hlavní rozdíl mezi socialistickým a kapitalistickým systémem. V podmínkách kapitalistické ekonomiky je sportovec zbožím a sportovní soutže se mohou stát zdrojem zisku soukromník i
72
obchodních spoleností.17 Olympijské ády z roku 1962 za doby Brundage nedošly k žádným dalším zmnám a platily v této podob dalších dvanáct let. Než pjdeme dále, zamysleme se nad vztahem tzv. lidov demokratických zemí k Avery Brundageovi. S odstupem nkolika desítek let mžeme konstatovat, že byl velmi rozporuplný. Se svým systémem pée o vrcholové sportovce byly samozejm v rozporu s ideálem istého amatérismu šéfa olympijského hnutí. V eskoslovensku vznikala poátkem sedmdesátých let sí sportovních škol, tréninkových stedisek mládeže a stedisek vrcholového sportu. Bžný byl dvoufázový trénink, jenž ve své podstat vyluuje ádné zamstnání, placení trenéi, dlouhodobá soustední, sportovci bývali formáln vedeni jako zamstnanci státních podnik nebo jako studenti a dostávali i odmny za vítzství i rekordy. Nejednalo se o vysoké ástky, ale umožovaly o nco vyšší životní úrove než byla tehdy bžná. Na druhou stranu jim vyhovoval Brundegv pístup ke komerci a reklam ve sportu. Negativní postoj MOV ke komercializaci oslaboval konkurenci pro socialistické zem. ada vynikajících sportovc ze západních zemí, zejména hokejisté, lyžai, krasobruslai nebo cyklisté se pro svj profesionalismus nemohla úastnit olympijských her a dalších mistrovských soutží. Na konci šedesátých let se objevoval zetelný nesouhlas se stavem olympijských ád v celém sportovním svt bez rozdílu spoleensko-ekonomického systému. Zem východního bloku mly svázané ruce v progresivním rozvoji svého systému pée o sportovní reprezentaci, pohybovaly se na hran olympijských ád. Tzv. kapitalistické zem nemohly na olympijské hry vysílat své nejlepší sportovce, protože hranice mezi profesionálním a amatérským sportem byla u nich píliš zetelná. Význam olympijského vítzství však byl stále dležitjší, asto ml i politický podtext nap. v pípad Nmecké demokratické republiky, a tak se astji objevovala kritika státních amatér. Terem kritiky byli mj. eskoslovenští a sovtští hokejisté, kteí objíždli turnaje v Kanad a v USA a jejichž civilní zamstnání tak bylo zpochybnno. Ale podobné útoky se netýkaly jen jich. V téže situaci byli lyžai, krasobruslai a další. Ve vzájemných sporech vykrystalizoval spolený požadavek na zmnu paragrafu 26, který však v dob Brundageho pedsednictví neuspl. Naopak v roce 1967 již osmdesátiletý Brundage znovu úspšn kandidoval do své funkce, a tak se jakékoliv zmny opt odsunuly na pozdji. Podstatné je, že v roce 1968 vznikla komise pi MOV, která mla za úkol vyhodnotit souasný stav a zpracovat návrh nového znní statutu olympijského amatéra. Pedsedou této komise se stal rumunský len MOV Alexandru Siperco.18
73
DVÍKA SE POOTEVÍRAJÍ Ped zimními olympijskými hrami v Sapporu v roce 1972 vyvrcholily problémy s amatérským statutem svtové lyžaské špiky. Mezinárodní lyžaská federace (FIS) pišla s rozdlením závodník na skupinu s olympijskou kvalifikací a skupinu s kvalifikací FIS, která mohla pijímat finanní odmny z reklamy. To vzbudilo velkou nevoli šéfa olympijského hnutí, který dokonce požadoval vylouení lyža z programu olympijských her.19 Vyvrcholil také spor mezi kanadským a evropským (tj. eskoslovenským a sovtským) ledním hokejem. Kanaané také bojkotovali olympijské turnaje v roce 1972 a 1976 a pestali udržovat jakékoliv kontakty s evropským hokejem, dokud nebudou mít právo použít své nejlepší hráe podobn jako evropské týmy.20 Se založením komise pi MOV byla zahájena intenzívní aktivita zemí východního bloku v oblasti definice olympijského amatéra. eskoslovenský olympijský výbor (SOV) pišel s návrhem na zmnu pravidla 26, který doporuoval pojem amatér nahradit pojmem kvalifikace pro olympijské hry. Jednalo se o negativní definici, protože návrh mluvil zejména o tom, kdo na olympijské hry nemže, a to velmi obecn (ten, kdo nedodržuje pravidla své mezinárodní federace a oficiální výklad lánku 26). Návrh také doporuoval nelimitovat asov dobu na trénink, zakázat v olympijských sportech otevené soutže a zrušit zákaz úasti na olympijských hrách pro sportovní novináe, uitele tlesné výchovy a trenéry.21 K termínu 69. zasedání MOV v Amsterodamu v roce 1970 pipravila Sipercova komise „revoluní“ návrh statutu olympijského sportovce, který v ad bod korespondoval s pedstavami SOV. Komise pestala pracovat s pojmem amatér a naopak prohlásila, že „špikový sportovec pispívá ke kulturnímu bohatství spolenosti a že spolenost je povinna ho za tento pínos honorovat tím, že se stará, aby svou snahu o vysoký výkon neplatil draze tím, co ztrácí na vzdlání a na postupu v povolání.“22 Práv draz na sociální stránku života vrcholových sportovc se v budoucnu stal dležitým prvkem v prosazování nového pojetí olympijského sportovce. Avery Brundage znní zprávy naprosto šokovalo a napel všechno své úsilí, aby návrh v této podob nebyl pijat. Na zasedání dokonce pednesl svj vlastní píspvek k olympijské kvalifikaci - navrhl zrušit zimní olympijské hry pro nadmrnou komerci a profesionalismus v zimních sportech. Ani návrh Sipercovy komise ani pedsedy MOV nebyly na zasedání v Amsterodamu pijaty a problém pravidla 26 se odsunul na pozdji. Pestože úsilí o zachování istého amatérismu v duchu pelomu 19. a 20. století bylo vlastní zejména Brundageovi, domnívám se, že znní olympijského statutu v té podob, která byla pednesena Sipercem v roce 1969, pedbhlo dobu, což se potvrdilo o dalších pt let 74
pozdji, kdy konen zmny v pravidle 26 prošly. Navíc Brundage sám by se svým odmítnutím neuspl, proti návrhu se postavila vtšina len MOV. Na poátku sedmdesátých let 20. století vyvrcholil spor mezi Brundagem a lyžaskou federací. tyi týdny ped zahájením zimních olympijských her v Sapporu v roce 1972 vytáhl Brundage silnou kartu. Požadoval vylouit všechny lyžaské soutže z programu olympijských her a uspoádat na olympijských tratích pouze mistrovství svta. MOV nakonec respektoval zprávu kvalifikaní komise a všichni lyžai byli k úasti na olympijských hrách puštni. S jedinou výjimkou - svtová lyžaská jednika Karl Schranz byla obvinna z reklamních aktivit pro kávovou firmu. Jeho pípad byl posledním skandálem ve svtovém sportu na téma profesionalismus. Na zasedání MOV pi letních olympijských hrách v Mnichov v tomtéž roce ptaosmdesátiletý Avery Brundage už nekandidoval do funkce pedsedy MOV a na jeho místo byl zvolen irský lord Michael Killanin. To jsme se v ase posunuli z šedesátých let do normalizaních let sedmdesátých. Jak eskoslovensko a další východní zem utváely v tchto letech svj vztah k profesionálnímu sportu? Stále rozvíjely systém státní pée o sportovní reprezentanty a zdokonalovaly ho, do sportu a jeho všestranné podpory šly nemalé ástky státních rozpot. eskoslovensko v tomto smru vyvíjelo silné aktivity, protože za ostatními socialistickými zemmi, zejména za Sovtským svazem a Nmeckou demokratickou republikou, výkonnostn zaostávalo. Byla uvedena do innosti sí stedisek vrcholového sportu, tréninkových stedisek mládeže a sportovních škol. Pée o talenty a vrcholové sportovce tak byla ješt více centralizována. O pt let pozdji v roce 1978 byl pijat dokument Návrh na organizaci státní pée o tlesnou výchovu a sport, který vrátil péi o vrcholový sport do rukou státu - byly zízeny Vládní výbory pro tlesnou výchovu a sport, které se zamovaly na olympijský úspch našich sportovc i na masový sport. Stále více se i v západních zemích objevoval apel nezbytnosti podpory sportu ze strany státu. Zem východního bloku se tak dostaly do pozice tch moudrých, kteí v pedstihu pochopili logiku vývoje. Požadavek na zajištní sociálních a životních podmínek vrcholových sportovc se promítal do návrh olympijské kvalifikace, které se opakovan vracely na stl Mezinárodního olympijského výboru. S novým pedsedou této elitní sportovní organizace však úsilí o zmnu pravidla 26 pestalo být marným bojem s vtrnými mlýny. Lord Michael Killanin se vypoádal se s direktivním ízením MOV, dal vtší prostor komisím a po tyiceti tech letech uspoádal v roce 1973 Brundagem dlouho odkládaný Olympijský
75
kongres ve Varn. Kongres projednal i problematiku amatérského statutu s cílem pipravit nové znní pravidla 26 na 75. zasedání MOV ve Vídni v roce 1974. Píslušný paragraf olympijských ád byl s úspchem projednán hned první den vídeské schze a bylo rozhodnuto, že bude platit už pro píští olympijské hry v roce 1976.23 Znní pijatého paragrafu nebylo tak radikální jako Sipercv návrh z roku 1970, ale znamenalo prlom do zažitých tradic olympijských her. Dva základní body nehovoily o amatérovi, ale o olympijské kvalifikaci a íkaly, že olympijský sportovec „musí zachovávat a dodržovat stanovy MOV a také ády své mezinárodní federace, jak byly schváleny MOV, i když by tyto ády byly písnjší než ády MOV, a nesmí pijmout, díve i nyní, penžní odmnu ani obdržet hmotné výhody za provozování sportu, vyjímaje to, k emu ho opravují provádcí ustanovení doplující toto pravidlo.“24 Provádcí doplky zmírovaly postavení uitel tlesné výchovy v základním školním stupni (nicmén profesionální trenéi v jakémkoliv sportu na olympijské hry nadále nesmli) a zavádly adu finanních píspvk pro sportovce na náhradu náklad na stravu, ubytování a dopravu, kapesné, pojištní, sportovní vybavení, lékaskou a trenérskou péi. Umožovaly úhradu ušlé mzdy, pijímat ceny v mezích mezinárodní federace a stipendia na vysokých školách. ada omezení však ješt zstala, i když je otázka, jestli je za omezení mžeme považovat. Sportovci - olympionici nesmli propjit své jméno reklam s výjimkou smlouvy podepsané národním olympijským výborem nebo sportovní federací. Píjmy z takové reklamy pak nešly sportovci, ale pímo na zmínné sportovní organizace. V prbhu olympijských her nebo mistrovských soutží sportovci nesmli nosit reklamu na tle s výjimkou tovární znaky na výzbroji i výstroji, rovnž toto bylo na dohod národního olympijského výboru i federace. Sportovec s olympijskou kvalifikací se tak stával „majetkem“ svého národního olympijského výboru a sportovního svazu. Mezi zákazy provádcích ustanovení rovnž patí, že „závodník nesmí být v pítomnosti nebo minulosti profesionálem v kterémkoli sportu nebo podepsat profesionální smlouvu ped oficiálním ukonením her.“25 Akoliv pravidlo 26 z roku 1974 bylo výrazným pokrokem na cest za uznáním nárok vrcholových sportovc na zajištní sportovní kariéry a posportovní budoucnosti, stále rozlišovalo amatérský sport. Hranice amatérského sportu se pouze posunula dál, když byly legalizovány nkteré finanní píjmy sportovc, piemž rozhraní mezi amatérismem a profesionalismem se stalo mén zetelné. Jediným dlítkem byly vlastn národní olympijské výbory a sportovní federace na národní i mezinárodní úrovni. Provádcí ustanovení otevela nkteré možnosti pro profesionály, pro otevené soutže a hlavn poskytla odrazový mstek
76
pro nástup reklamy a komerce do sportu. Mezinárodní olympijský výbor pekroil svj Rubikon. Vytoužená zmna pinesla rozarování zemím východního bloku, zejména jejich sportovním mocnostem. Dlouholetá praxe jejich pée o vrcholové sportovce byla konen oficieln uznána, ale nic nového pro n vlastn nepinesla. Možnosti zemí se socialistickou ekonomikou uzavít obchodní kontrakty s významnými firmami zabývajícími se výrobou sportovních poteb byly v sedmdesátých letech vzhledem k politické situaci prakticky nulové, a tak kritika sportovc ze západních zemí byla astjší a tvrdší. Reklama ve sportu, vysoké penžní ástky za sportovní výkony se staly terem zlostných útok komunistického tisku na rozvíjející se péi o sport v západních zemích. Zatímco socialistické zem kritizovaly kapitalistickou ást svta s profesionálním sportem a se vznikajícím sportovním byznysem, tak se ím dál astji objevovala kritika ízení sportu v západních zemí mezi samotnými sportovci z tchto zemí. Ti zdrazovali, jak vynikající podmínky mají sportovci nap. v Sovtském svazu nebo v Nmecké demokratické republice, vyzdvihovali podíl státu na podpoe sportu a vytváeli stálý tlak jak na ídící sportovní organizace ve svých zemích, tak na mezinárodní sportovní organizace. Zdálo se, že centrální ízení sportu a státní podpora pedstavují vrchol v péi o sportovce. V této atmosfée novodobé olympijské hry dosply ke své krizi na pelomu let sedmdesátých a osmdesátých. Propojení politiky a sportu vyplulo na povrch a nastalo „období bojkot“ - africký bojkot v Montrealu 1976, americký bojkot v Moskv 1980 a bojkot nkterých socialistických zemí v Los Angeles 1984. Bylo jasné, že musí pijít nový a silný impuls, aby olympijské myšlenky a ideály zstaly zachovány. PRLOM Na olympijských hrách v Moskv v roce 1980 byl novým pedsedou MOV zvolen Juan Antonio Samaranch, který byl žhavý na to, aby ukázal, že je flexibilnjší, odhodlanjší a silnjší než jeho pedchdce. Samaranch zmnil zažitou strukturu komisí MOV a dal zárove podnt k založení nových komisí, z nichž nejvýznamnjší a svým zpsobem progresivní byla komise sportovc.26 Nutno piznat, že jeho zájem se neupíral pouze k vrcholovému sportu, kde stále probíhal nekonený duel amatérismus - profesionalismus, ale že se zamil i na další aspekty sportu. Oprášil Coubertinovy myšlenky a svj zájem nasmroval i k tzv. masovému sportu, který nazval sportem pro všechny. Samaranch v roce 1981 uspoádal podle plánu Olympijský kongres v Baden-Badenu. Jeden z hlavních bod kongresového jednání, který pitahoval nejvtší zájem sportovní
77
veejnosti, byl - pravidlo 26. Na poátku osmdesátých let se již nkteré mezinárodní sportovní federace (MSF) zcela oteven vyjadovaly pro profesionalismus v olympijském sportu a tyto hlasy sílily práv ped kongresem. Pedstavitelé sportu v socialistických zemích zahájili kampa za obranu amatérských ideál, ale byl to jen marný pokus zastavit vlak, který samy uvedly do pohybu. Nap. sovtský místopedseda Vitalij Smirnov ekl, že „sportovci musí podávat vrcholné výkony díky organizaci, systému, struktue tlovýchovného hnutí v jejich zemích“, a odsoudil „stimuly výhradn materiálního charakteru… vysoké odmny sportovcm, zisky organizátorm, podnikatelm“, podle nj „velký zisk a olympismus samozejm nejdou dohromady.“27 Jeho tóny však hrály falešn. Amatéi této doby dostávali náhrady cestovného a diety, finanní odmny, krom sportu nemli žádné další opravdové povolání, ze sportu plynuly jejich jediné píjmy. Sami sportovci, kteí se kongresu úastnili, zdrazovali svj odmítavý postoj k profesionalismu, vystupovali proti tzv. open soutžím a volali po sociálních jistotách po vzoru socialistických zemí. Kongres udlal šalamounské rozhodnutí. Na jedné stran rozhodl, že profesionálové se nadále nemohou úastnit olympijských her a že reklama nemá pístup na olympijské hry, a podpoil tak znní pravidla 26 z roku 1974. Na druhé stran rozšíil provádcí smrnice o ustanovení, že MSF zodpovídají za svá vlastní pravidla pro kvalifikaci sportovc, která musí být stejná pro mistrovské soutže i olympijské hry a musí být schválena výkonným výborem MOV. Pijal také nkteré nové body k provádcím smrnicím, z nichž nejdležitjší bylo, že „mezinárodní olympijský výbor, mezinárodní sportovní federace a národní olympijské výbory pebírají odpovdnost za ochranu a podporu sportovc.“ V odstavci o kvalifikaci se objevil dodatek, že olympijských her se nesmí úastnit ten sportovec, který pijal materiální výhodu za svou pípravu nebo úast ve sportovní soutži bez vdomí své sportovní federace nebo národního olympijského výboru.28 Kongres také schválil konání tenisového turnaje na olympijských hrách v roce 1988. Tím byly olympijské hry prakticky oteveny, protože špikový tenis byl ryze profesionální. Zbývalo už jen pár krok. Sovtský svaz a jeho satelity modernizované znní pravidla 26 zprvu pivítaly, ale pak usoudily, že zašlo píliš daleko. Zaali s námitkami proti penzm, které najednou vydlávali západní sportovci. Tzv. profesionální sport, sportovní reklama i postupující komercializace se staly terem útok, socialistických funkcioná. Sportovní federace, kde východoevropské zem mly pevahu, pijímaly podstatn písnjší pravidla o zpsobilosti k úasti na hrách než ostatní.29
78
V rzných MSF bylo tempo profesionalizace soutží rzné. Sporty jako kanoistika, veslování apod., kde profesionální sport neexistoval, samozejm o zmnu pravidla nijak zvláš neusilovaly. Koloto se toil kolem tenisu, který se ml po šedesáti tyech letech objevit na olympijských hrách. Výkonný výbor MOV touto dobou již nezakrýval svj zájem na otevení olympijských soutží. Okruh lidí kolem pedsedy Samaranche vedl rozsáhlé obchodní aktivity na všech stranách, MOV ml narstající zisky z prodeje televizních práv, obchodoval s olympijskými symboly. Nejvyšší vedení MOV chtlo vidt profesionály na nejbližších olympijských hrách, aby zvyšovalo zisky. V únoru 1985 výkonný výbor MOV rozhodl, že oteve soutže ve fotbalu, hokeji a tenisu, pokud jejich MSF stanoví vkové limity. Vk se tedy ml stát jedinou podmínkou pro olympijskou kvalifikaci. Výkonný výbor pestal pracovat s pojmem pravidlo 26. Generální sekretá MOV Marian Renke z Polska pipravil text tzv. kodexu sportovce, který upravoval práva a povinnosti sportovc, podtrhoval význam fair play a olympijskou morálku. Úastník olympijských her „musí dodržovat a respektovat Olympijskou chartu, stejn jako pravidla mezinárodní federace svého sportu“. Za stanovení pravidel olympijské kvalifikace mly v budoucnu odpovídat pouze MSF, národní olympijské výbory ztratily na posuzování svj podíl. Kodex sportovce pipouštl úast profesionál na olympijských hrách, i když s podmínkou, že na olympijských hrách není pípustná žádná forma finanní odmny. Navzdory úsilí olympijských výbor pijalo kodex sportovce 91. zasedání MOV v Lausanne v íjnu 1986. Kvalifikaní komise MOV souhlasila s úastí hokejových profesionál z NHL, pro olympijský fotbal byla stanovena vková hranice 23 let.30 Otazníky zstaly pouze okolo tenisu, v jeho pípad rozhodnutí padlo na 92. zasedání MOV v Istanbulu v roce 1987. Po dvouhodinové diskusi zasedání pipustilo, že profesionální tenisté se mohou bez omezení úastnit olympijského turnaje, avšak za dodržení nkterých podmínek. Nap. budou hrát na turnaji bezplatn, nebudou mít na obleení reklamu a jejich úast musí potvrdit tenisový svaz i jejich národní olympijský výbor. Po tomto rozhodnutí už nic nestálo dalším federacím v cest. Mezitím se zcela zmnila spoleensko politická situace ve východní Evrop. Do ela Sovtského svazu se dostal Michail Gorbaov, který nastoupil cestu tzv. perestrojky ve své zemi a byl rychle následován ostatními socialistickými státy. Hlavním cílem perestrojky bylo pozdvihnout upadající hospodáství Sovtského svazu, zárove s tím se uvolovala svázaná spoleenská atmosféra. Samozejm se nastoupené zmny týkaly i sportu. Pro sportovce Sovtského svazu a dalších zemí se otevely nové možnosti, vetn astjších výjezd do zahranií a nabídek atraktivních smluv s firmami vyrábjícími sportovní zboží. V dubnu 1987
79
vystoupil mistr svta v šachu Garri Kasparov s prohlášením, které zpsobilo rozpaky v socialistických zemích. „Sovtský sport musí získat profesionální statut na základ zákona.… Sportovci nemusí být fiktivn zamstnáni v njakém podniku, ale prost pracovat ve svém hlavním povolání - ve sportu.… Profesionalizace sportu, odlouení vrcholového sportu od masové tlesné výchovy, to je podle mne jediný základ, na kterém je teba budovat novou strukturu sovtského sportu.“31 To jsou nkteré formulace, které Garri Kasparov použil. Prorazil tak jednoznaný oficiální postoj socialistických zemí, který se stavl proti profesionalizaci. Nap. sportovní publicista z NDR Dieter Wales uvedl, že snaha buržoazního MOV dostat na olympijské hry profesionály pramení z úsilí vytvoit protiváhu vynikajícím sportovcm ze socialistických zemí a omezit tak jejich prvenství v nkterých sportech.32 V této atmosfée se blížily olympijské hry v Soulu. eskoslovensko vyslalo do Soulu pomrn poetnou výpravu vetn našich nejlepších tenist, kteí patili ke svtové špice, tj. byli profesionály. Výsledky z tchto olympijských her známe. eskoslovensko získalo osm medailí, z toho ti - zlato, stíbro, bronz - vybojovali tenisté. Tento fakt otevel v závreném hodnocení naší úasti adu otázek. Jak dalece je úinná naše státem ízená píprava vrcholových sportovc ve vybavených stediscích s veškerou materiální podporou? Tenisté státní péi vbec nepodléhali a žádnou podporu nedostávali. Trávili vtšinu roku na turnajích ve svt a za svj trénink si zodpovídali sami. Vzorem pro zbytek eskoslovenské výpravy byli svým skromným vystupováním, minimálními nároky na podmínky v olympijské vesnici a vrcholnou motivací. Pro eskoslovenské sportovní funkcionáe byli pekvapením o to vtším, o hlasitjší byly skeptické názory, že tenisté jsou píliš zhýkaní. Bylo na ase pehodnotit ustálená klišé na adresu profesionálního sportu. Další dvod pro radikální zmnu postoje k profesionálnímu sportu poskytoval samotný MOV. Samaranch a výkonný výbor MOV vyvíjeli další aktivity v oblasti emancipace profesionálního sportu ve svtovém olympijském hnutí. Rozhodli se skoncovat s prbžnými úpravami Olympijské charty a zformovali tílennou komisi, která mla za úkol pipravit text zcela nový. Z nového návrhu pravidlo 26 vypadlo. Problém konfliktu profesionalismus - amatérismus skonil. Vrcholový sport dneška je zamstnání jako každé jiné a elitní sportovci vykonávají sport jako své hlavní zamstnání. Kruh se uzavel. ZÁVR Ve výše prezentovaném textu zstávám u pohledu historizujícího, snažím se vyhýbat pohledu etickému a filosofickému. Chtla jsem poukázat na nkteré mén známé aspekty
80
profesionálního sportu a pipomenout vztah tzv. socialistických zemí k vrcholovému sportu v období studené války. Svtové mocnosti spolu na sportovních kolbištích vedly souboj o medaile. Jejich touha uspt v tomto souboji vedla ke kvalitativnímu i kvantitativnímu rozvoji sportu. Zavádly progresivní tréninkové metody, uplatovaly vdecké pístupy v píprav sportovc, rozvíjely tlovýchovné lékaství a rehabilitaní metody. S tím stoupaly nároky kladené na sportovce, trénink zabíral stále více asu. Bylo stále více nemožné vedle sportu mít i vlastní práci nebo studium. Ukazuje se, že - paradoxn - u emancipace profesionálního sportu v olympijském hnutí v první ad nestály bohaté firmy, ale svérázné pojetí sportovního amatérismu v politice socialistických zemí. Socialistické zem vyvinuly v druhé polovin minulého století znané úsilí, aby svj systém pée o sportovní reprezentanty zlegalizovaly v oích svtové veejnosti. To se jim podailo. Nepodailo se jim však otevený prostor uchránit ped soukromým sektorem, který využil píležitost, aby své zkušenosti z profesionálního sportu penesl do oblasti sportu „amatérského“. Pi tení textu je dležité si uvdomit, že náš úhel pohledu je znan ovlivnn skuteností, ve které se posledních 15-20 let pohybujeme, a že nkteré formulace a názory na amatérský a profesionální sport se nám dnes zdají pinejmenším naivní. Citace dobového tisku a dokument v tomto lánku pipomínají atmosféru, ve které se souasný vrcholový a olympijský sport utváel. REFERENNÍ SEZNAM Strenk, A. (1994). Amateurism: The Myth and the reality. In Barney, R. – Scoty, M. Issues in morden Olympic history. An antology. International Olympic Academy. Doherty, K. A. (1971). Brief for amateurism in sports. Olympic rewiev, 44, 254–257. Strenk, A. (1994). Amateurism: The Myth and the reality. In Barney, R. – Scoty, M. Issues in morden Olympic history. An antology. International Olympic Academy. Mezinárodní olympijský kongres v Praze. In Novák, R. V. (1925). Sokolské besedy. Praha: OS. s. 89–92. Tradice a pokrok. Ruch v eskoslovenské tlovýchov. 15. 11. 1946, ro. 1. tamtéž Senn, A. E. (1998). Power, politics, and the Olympic games. Chap. 6, Entry of the Soviets, p. 84–85. Odmna byla 15 000 rubl za pekonání národního rekordu a dokonce 25 000 rubl za svtový rekord.
81
Senn, A. E. (1998). Power, politics, and the Olympic games. Chap. 6, Entry of the Soviets, p. 85. Senn, A. E. (1998). Power, politics, and the Olympic games. Chap. 6, Entry of the Societa. Státní pée byla odstartována vládním usnesením z 30. 6. 1953. SÚA Praha, archív ÚV KS 1945–1989, fond KS-ÚV-02/2, sv. 24, a. j. 34, bod 11 schze politbyra 14. 12. 1954, Zavedení prémiových odmn vynikajícím sportovcm a úspšným reprezentantm ve sportu. SÚA Praha, archív ÚV KS 1945–1989, fond KS-ÚV-02/2, sv. 24, a. j. 34, bod 11 schze politbyra 14. 12. 1954, Zavedení prémiových odmn vynikajícím sportovcm a úspšným reprezentantm ve sportu. Schöbel, H. (1968). The four dimensions of Avery Brundage. Edition Leipzig. Olympijské ády. (1959). Praha: STN. s. 7. tamtéž, s. 31. Olympijské hry. Olympijské ády, mezinárodní organizace v tlesné výchov. (1963). Praha: STN. s. 36. tamtéž, s. 38. Bureš, K. (1970, leden 14). Blíží se konec olympijského amatéra. eskoslovenský sport. Lyžai patí na ZOH! (1969, záí 22). eskoslovenský sport. MS 1970 - opt Stockholm (1970, leden 5). eskoslovenský sport. Pácl, V. (1969, íjen 16). ešení: olympijská kvalifikace. eskoslovenský sport. Bureš, K. (1970, leden 14). Blíží se konec olympijského amatéra. eskoslovenský sport. Na poadu dne: paragraf 26 (1974, íjen 22). eskoslovenský sport. Olympijské hnutí. (1975). Praha: Olympia. s. 6. tamtéž, s. 11. Dokumentace k djinám eského olympismu. 4. díl. Zápis o jednání SOV s pedsedou J. A. Samaranchem (1981, listopad 6), s. 101–105. Oste vyhranné problémy (1981, kvten 21). eskoslovenský sport. Kdo smí startovat na OH? (1981, íjen 13). eskoslovenský sport. Senn, A. E. (1998). Power, politics and the Olympic Games. Chap. 13, … and Again!, p. 192. Valenta, Z. (1986, íjen 16). Rozporuplné rozhodnutí. eskoslovenský sport. Jsem pro profesionální statut (1987, duben 2). eskoslovenský sport. eskoslovenský sport. 21. 8. 1987.
82
Mgr. Brigita Stloukalová, Ph.D. KTVS, PdF Univerzity Hradec Králové Rokitanského 61 500 03 Hradec Králové e-mail:
[email protected]
PROFESSIONALISM AND AMATEURISM IN THE MIRROR OF THE SOCIALISTIC SPORT
Professional and amateur sport formed as picture of society lay-out in modern history. The first amateur definitions considered as the professional everybody who had exercised manual labour. VIII. Olympic Congress in Prague in 1925 established the professional practised a sport for money or received a refund of wages. This definition had survived in almost unchanged form as late as the second half of the 20th century, when sport stepped foot inside new social conditions determined with two world economic systems existence. The VIII. Olympic congress in Prague in 1925 established nobody could participate in the Olympic Games “1. who was professional or had been professional wittingly in his sport or other one, 2. who received refund of wages.” This definition in unchanged form had lived through by the second half of the 20th century, when sport got itself into totally new social conditions determined with two world economical systems. The longstanding International Olympic Committee chairman Avery Brundage resisted pressure of the international sport associations and the national Olympic committees, his successor Lord Michael Killanin gave free play to it. Juan Antonio Samaranch who became unrestricted dictator of the Olympic movement in 80th and 90th of the 20th century opened gates with final validity. Just he provided for a payment of the high financial fees according to the socialistic model of the sport system. The XXIV. Olympic Games in Soul in 1988 were important in this because tennis players celebrated their come back on the Olympic stadiums after sixty-four years. Tennis was typical representative of the professional sport. What relation was between 83
socialistic and capitalistic sport? Were athletes from the socialistic countries professionals? How the socialistic countries accepted changes into the Olympic movement in 80th of the 20th century? These and other questions keep one of keys for understanding contemporary situation in sport with his troubles: height of the athletes’ fees, commercialisation, advertisement and promotion in the media, doping a fair play. I miss ethical and philosophical point of view on the professional sport problems. I continue my historical point of view in presented article. I want to show some lesser-known aspects of the professional sport and remind relations of the socialistic countries to the top sport during cold war. The thirst to succeed in the medal duel contributed to growth of the demands on sportsmen. The training took more and more time. That is why was increasingly impossible for sportsmen to have an occupation or studies. It proves that not only wealthy companies stood at the professional sport emancipation but also specific understanding of the sport amateurism in the socialistic countries policy. Key words: amateurism, professionalism, Olympic movement, cold war
84
