AeČR SVĚTOVÁ LEGENDA HANA ZEJDOVÁ SMETENA Z OBLAČNÝCH VÝŠIN ROZHOVOR S VLADISLAVEM ZEJDOU O ÚSPĚCHU STOLETÍ V PROJEKTU ICADA A TRAGICKÉ ČESKÉ MALOSTI

AeČR

SVĚTOVÁ LEGENDA HANA ZEJDOVÁ SMETENA Z OBLAČNÝCH VÝŠIN ROZHOVOR S VLADISLAVEM ZEJDOU O ÚSPĚCHU STOLETÍ V PROJEKTU ICADA A TRAGICKÉ ČESKÉ MALOSTI

VŠEOBECNÁ DEKLARACE LIDSKÝCH PRÁV Dne 10. prosince 1948 Valné shromáždění spojených národů přijalo a vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv, jejíž znění je obsaženo v následujících stránkách. Po tomto historickém aktu Valné shromáždění vyzvalo všechny členské státy, aby uveřejnily znění Deklarace a aby je daly rozšířit, číst a vykládat zejména ve školách, a jiných výchovných ústavech, bez rozdílu politického postavení států a území.



Vladislav Zejda Světová legenda Hana Zejdová smetena z oblačných výšin Autorská práva Fotografie Grafika a sazba 1. vydání Tisk Vydal

All rights reserved. It is prohibited to use the publication or any part of it for reproduction, storing in research systems or distributing by any means, electronic, mechanic, by copying, recording or otherwise without the consent of the copyright holder.

© Vladislav Zejda © Hana Zejdová 2008 a archiv autora © Miloslav Bouška 2015 srpen 2015 POINT CZ, s.r.o. anamax s.r.o.

Všechna práva vyhrazena. Bez písemného souhlasu vlastníka práv není povoleno publikaci ani žádnou její část použít pro reprodukování, ukládání v rešeršním systému nebo šířit jakýmikoli prostředky, ať již elektronicky, mechanicky, kopírováním, nahráváním nebo jinak.

ISBN 978-80-260-8468-6

.......Česká republika převzala z ČSFR Listinu základních práv a svobod jako dokument ústavní právní síly......

SNAD ABY JI POUŽÍVALA

Osobní záštita předsedy vlády České republiky pana Miloše Zemana

Osobní záštita předsedy vlády SLovenské republiky pana Roberta Fica

4

5

Osobní záštita a doporučující dopis předsedy vlády České republiky pana Petra Nečase

6

7

Doporučující dopis I. místopředsedy vlády České republiky pan Bohuslava Sobotky

8

9

Když sportovní letci nemají možnost v demokratické době ve svém největším morálním ponížení obrátit se ke svému právu přes své představitele a veřejné instituce mlčí, pak je zde jediná a poslední možnost vyjádření svého práva některým, i nejhorším činem zoufalství.

Vypracovaná předsedou Svazu letců České republiky plukovníkem Stanislavem Filipem, schválenou generály Františkem Fajtlem a Františkem Peřinou, a spolupodepsanou předsedou Svazu letců ČR plk. ing. Stanislavem Filipem a čestným prezidentem Mezinárodní letecké federace FAI dr.Čeňkem Kepákem k zaslání Britské královně Alžbětě II. přes Zahraniční svaz českých letců se sídlem v Londýně

k pomoci nejúspěšnější rekordmance světa v bezmotorovém létání v nedůstojném zacházení s ženou v jejím nerovném, diskriminačním a likvidačním postavení v leteckém sportu, jaké by neobstálo v žádné jiné demokratické zemi. P.S. Generálové František Fajtl a František Peřina se vlastní iniciativou spolupodíleli na této Výzvě a Protestu. Vzhledem ke svému špatnému zdraví a brzké smrti obou nestačili tento jejich autorský dokument podepsat a zaslat do Londýna k předání Britské královně a ostatním vysokým činitelům k mezinárodní pomoci ženě, která je stejnými lidmi ve své vlasti hnána na dno morální propasti, do jaké tyto vlastence, válečné hrdiny a bojovníky proti fašismu dostali lidé vlastního národa po roce 1948.

10

Paní Kateřina Valachová Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy vlády České republiky

Osobní dopis nové ministryni školství.

Vážená paní ministryně. V příloze Vám zasílám kopii dopisu náměstku panu Hulínskému s přílohami, s jehož postojem a jednáním ke kauze Hany Zejdové nemůžeme souhlasit a budeme se, třeba i soudně a za pomoci mezinárodní domáhat práva a spravedlnosti v porušování základních práv občana, zakotvených v naší Ústavě, v pravidlech Evropské unie a v Deklaraci lidských práv OSN, porušovaných v mnoha bodech, jak není nikde na světě přípustné a našimi úředníky porušované. Obracíme se na Český helsinský výbor a postupně do světa, k FAI a institucím k lidským právům, i k našim krajanům o pomoc k osobnímu slyšení, které je nám u MŠMT odmítáno. Můžete jako žena zařídit pomoc sportovkyni, která je za největší světové výkony v historii letectví trestána, aby původce tohoto zla, kádrové materiály, které jsou na nás od roku 1989 na MŠMT proti zásadám demokracie shromažďované a proti nám dodnes používané, o které se opírá i dopis pana Hulínského našim přátelům ke zdůvodnění, proč neúspěšnější pilotka světa musí být v České republice stranou vrcholového sportu, ovládaného podnikavou mafií a aby tato pilotka, zinscenovaně odstraněná z vrcholového sportu v době její výkonnostní kulminace byla rehabilitovaná a mohla pokračovat v závodním a rekordním projektu ICADA? Můžete zaujmout konečné stanovisko a účinně ze svého ministerského postu pomoci Haně Zejdové k zařazení do dotace na sport, ze které je jednou provždy úředníky MŠMT nespravdlivě vyřazená, nebo ji naše společnost nechá vykrvácet po mnoha bodných ranách úředníků MŠMT, Sdružení sportovních svazů a AeČR ? Jsme nejúspěšnější leteckou organizací po roce 1989, která všechny světové výkony dosáhla bez haléře od státu a naopak ušetřila několik desítek milionů. Tato vysoce ekonomická činnost by si snad zasloužila ocenění od MŠMT a ne se stále byrokraticky ohánět zastaralými a podle potřeby upravovanými, sport nemotivujícími pravidly. Mohl by si v jiné zemi funkcionář tak vysokého postavení, jaké pan Hulínský zaujímá, dovolit přirovnat výkony ženy s nejvyššími mezinárodními oceněními, jediného občana našeho národa, zařazeného v síni sportovní slávy FAI HIGH FLYERS mezi nejúspěšnějšími rekordmankami a první kosmonautkou a s vysokým morálním kreditem, která psala historii světového bezmotorového létání tak výrazně, i překonáním mužů, po které podle návrhu z USA mělo být pojmenované bezmotorové létání, Poláci ji navrhovali na poštovní známku a chtěli po ní pojmenovat ulici a pan Hulínský ji degraduje tak na zařazení do Guinessovy knihy podivných a ztřeštěných rekordů - není to tragedie naší společnosti s jejím systémem, kdy úředníci MŠMT nerespektují záštity premiérů a jejich předjednání k dotaci na MŠMT, systém, který je poplatný totalitní době, kterou naše společnost by měla mít dávno za sebou? Je třeba od základu změnit systém čs. úplatného sportu a navázat na osvědčené tradice, kdy se se ženou ve sportu nikdy tak brutálně nezacházelo. Tato tragedie ženy, která obětuje svůj život věci sportu a nejlepší reprezentaci národa je popsána v Knižce Světová legenda Hana Zejdová smetena z oblačných výšin. Paní ministryně, zastaralá a nemotivující pravidla MŠMT, měněná a uplatňovaná podle potřeby, předem odsuzují výkony, které nejvíce náš národ reprezentují a podle nich je podpora vrcholového sportu nakloněna těm, kdo jej mohou zneužívat, jak se děje dodnes a skutečné reprezentační výsledky s velkou mezinárodní odezvou zde nejsou hlavním kritériem. Stačí nechat vyznamenat úředníky MŠMT na FAI a bez ohledu na výsledky je tok dotací, mnohdy i bez podání žádosti v milionech zajištěn. Případ Hany Zejdové, velké závodnice a jediné světové rekordmanky v bezmotorovém létání u nás, i před muži, je toho největším příkladem, kdy ani výjimka zde nesmí najít uplatnění, když je zde zřejmý zájem ji s největšími výkony z vrcholového sportu zlikvidovat a vymazat i z historie sportu. Je pro nás symbolické opřít se v den 600. výročí upálení Mistra Jana Husa o jeho zásady. Děkuji za pozornost k odstranění diskriminace v nerovném postavení ženy ve vrcholovém sportu. S pozdravem Dne 6. července 2015 Vladislav Zejda Prezident LAVS Pozn.: MŠMT - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 11

Člověk je ze všech živých tvorů obdařen největší schopností tvořit. Ale i vlastností všechno dokonalé zničit.

nechtěli ani do KSČ a jak píše nynější prezident Německa pan Joachim Gauck: „Udavačství se dotýká základních obav člověka, znamená bezmocnost, zneužití důvěry a zradu ve prospěch moci, jež vystupuje skryta v temnotě“. Pan Jiří Dodal zašel ještě hodně dál než je udavačství v likvidaci jemu nepohodlných lidí podle svého vidění světa nás občanů druhého řádu.

Otázky a odpovědi k sestavení BÍLÉ KNIHY o čs. sportovním letectví po roce 1989, o likvidaci nejlepších kádrů sportovního letectví a parašutismu.

Čím se Hana Zejdová provinila a čím se stala pro novodobé zbohatlické kádry primadonou, to J. Dodal nikde v této promyšlené lži neuvádí. Bývalý osvědčený kádrovák, opilec, lhář a donašeč bývalé moci, kterého nechtěli pro jeho lhaní a  lenost ani v  KSČ (a  to je co říct), který si liboval v  ubližování lidem, se uplatnil na ÚV Svazarmu jako nebezpečný kádrovák. Po  roce 1989 je nastrčen do  funkce generálního tajemníka Aeroklubu České republiky, tehdy zřízeného Aeroklubu Čech a Moravy. Podle všech indicií byl použit k rozvracení Českého sportovního letectví a k likvidaci nejlepších sportovních a funkcionářských kádrů, aby nezavazely novým chamtivým podnikavcům.

NEJVĚTŠÍ LEŽ FUNKCIONÁŘŮ, KTERÁ LIKVIDUJE V ČESKÉ REPUBLICE NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ REKORDNÍ PILOTKU SVĚTA IVO Jiří Dodal, není letec, ale bývalý kádrový pracovník na ÚV Svazarmu, osvědčený donašeč na své spolupracovníky a agent STB, po roce 1989 generální tajemník Aerokubu České republiky. Píše do Austrálie na pěti stranách estébáckého lhaní na jejich upozornění na diskriminaci Hany Zejdové v jejím nerovném postavení v leteckém sportu, po znemožnění účasti jediné ženy, výjimečné češky na mužském mistrovství světa v USA roku 1991, kam se mezi našimi muži řádně kvalifikovala a obdržela od pořadatele pozvání: „...nám jde o dosahování co nejlepších výsledků a dobrý zvuk naší republiky ve světě. Ale ne za každou cenu. Chceme vychovávat úspěšné sportovce, ale ne primadony“. Dále píše: „Za organizaci, kterou zastupuji Vám sděluji, že tato nikdy nevyslovila panu Vladislavu Zejdovi zákaz vstupu na letiště AČR. Tvrzení, které uvádíte ve Vašem dopise je lež“. Tak bezcharakterně a zákeřně po 17. listopadu 1989 začíná likvidace rodiny Zejdových z vrcholového sportu a z členství v Aeroklubu. Rafinovanost spočívá v upozornění, že nebude panu Zejdovi bráněno přestoupit do jiného klubu. Opak je pravdou. Nikde jej nepřijmou. Pokud pan Dodal spoléhá na to, že nemáme v rukou doklad o vyloučení z aeroklubu se zákazem vstupu na letiště a do jiného klubu, a tento doklad s rozhodnutím soudu o neoprávněném vyhození ze zaměstnání a jiné důležité doklady mě byly odcizeny v době létání v Austrálii z bytu, tak jej ujišťuji, že byla odcizena věrná kopie mého vyloučení z řad létajícího personálu v době svobody po roce 1989. Originál, který dokladuje, jaký je Dodal ve všem usvědčený lhář a zpolitizovaný intrikář vlastním a předložil jsem jej v Austrálii k nahlédnutí, aby si po pomluvném dopisu generálního tajemníka AeČR udělali lepší představu o jeho charakteru a co vyloučením mým i dcery sleduje. Aktivita tohoto estébáka ani dnes 26 roků po politických změnách v bývalé Východní Evropě nepominula a likviduje z vrcholového sportu nejlepší lidi národa v době psaní této knížky v polovině března roku 2015. Dělá co mu nová doba dovoluje - žene nás bezdůvodně od roku 1994 několikrát k výslechům na policii a k soudu, aby opodstatnil své nemorální činy. Za co, za tolik světových rekordů jediné ženy, češky, jaké nikdo na světě v leteckém sportu nedosáhl a proč právě českému estébákovi to vadí nejvíce? Podle dopisu dr. Jiřího Blašky, který byl estébákem Dodalem po roce 1989 postižen stejně jako Zejdovi za snahu lépe organizovat sportovní letectví a parašutismus, není zde lepší vysvětlení, než jeho dopis soudu jako charakteristika J. Dodala, jak si jako mladík na ÚV Svazarmu sám z svého zájmu přepisoval personální údaje podle svého primitivního vidění světa a sám jim věřil. Vždyť to není normální, ale zrůdné jednání morálně vyšinutého jedince, který se uplatnil před rokem 1989 jen na nejšpinavější práci, kterého 12

Rodina Zejdova s mnoha medailemi z mezinárodních soutěží je jediná v  České republice, která vlastní desítky světových (dohromady 58) a  stovky národních rekordů (324) v bezmotorovém létání. Zásluhou jediné ženy, dcery Hany Zejdové je po úniku dělat sport v zahraničí Česká republika poprvé v historii letectví zařazena jejími 57 rekordy do čela světa v leteckých rekordech mezi muži i ženami. Je to historický úspěch se zcela určitou neopakovatelností. Vlivem pomluvné propagandy J. Dodala má tento světový úspěch v České republice i s věhlasnou pilotkou zaniknout.

Doklad o vyloučení

Žena, která výrazně psala historii světového letectví zlatým písmem jak dosud nikdo z Čechů, která si nikdy nevytvářela nepřátele, je za poctivou reprezentační práci z vrcholového sportu českou závistí a moderními podnikavci pod vedením nepřejícího agenta STB J. Dodala a jim ovládaného výboru, komisí a konfererencí AeČR z vrcholového sportu nedůstojně odstraněna, jak by si bývalý kádrovák J.Dodal, předseda Sdružení sportovních svazů Ertl, ředitel LSC Poborský a trenér Vach nesměli dovolit ani za bývalého Svazarmu: Jsme 5 x vyšetřováni na policii, 4 x u soudního řízení, vynuceno lustrační osvědčení. Zadrženi na hranicích jako pašeráci, donuceni utajovat cesty do zahraničí. Zbaveni státní reprezentace a zaměstnání, zbaveni cti a hrdosti ve svůj národ. Se zákazem popularizace letecké činnosti, zákazem zaměstnání ve dvou okresech, Rakovník 1982 a Chomutov 1990. Znemožnění v účasti na nejvyšších světových soutěžích - mistrovstvích světa, Vl. Zejda 1956, 1958, 1960, 1963, 13

H. Zejdová jako žena nesmí na mužská MS roku1991, 1995 (ženy tehdy neměly svoje MS), kam se řádně mezi muži výrazně kvalifikovala a označena jako mimořádný talent obdržela od pořadatele pozvání jako nadějná jednička mezi ženami na světě. Od tohoto záměrného diskriminačního aktu se odvíjí pro Hanu Zejdovou její vyloučení z reprezentace jako nežádoucí sportovkyně, oddalované pro její čelní umístění v reprezentaci i před muži. Získává titul mistryně republiky a Evropy, vítězí na mužských závodech pilotů NATO v Německu, a stává se dvakrát s převahou mistryní Maďarska. Podstata zinscenovaného odstranění otce Vladislava Zejdy z členství a dcery Hany Zejdové z reprezentace jako nežádoucí sportovkyně je, aby nemohli narušit svým poctivým zásadovým zájmem o vrcholový sport novodobé podnikání na úkor sportu ve Sdružení sportovních svazů, AeČR s podporou úředníků MŠMT, k tomu účelu později vyznamenaných na FAI. V této situaci zla, po znemožnění účasti na vrcholné mužské soutěži s pozváním do USA, se zabráněním zahájení předem připraveného soutěžního a průkopnického rekordního projektu ICADA, kdy je nežádoucí sportovkyni dáváno najevo její blížící se vyloučení z reprezentace, odcházíme koncem roku 1991 (původní rozhodnutí emigrovat) létat do neznámé Austrálie. Byli jsme zbavováni členství v klubech se zákazem vstupu na letiště stejnými funkcionáři roku 1982 a opět roku 1990 v době svobody. Odstranění Hany ze sportovní činnosti v Dukle Praha post svazarmovci, kam byla zařazena jako výjimečný talent na doporučení našich i zahraničních odborníků, znemožňování činnosti v klubech doma i v zahraničí. LSC * se svými podnikavci nepotřebuje pilotku v Dukle Praha, kde by dokazovala výkony, o které v LSC není zájem a proto se jí zbavovali, aby nebyla prokázána neschopnost odborného LSC, trenéra a ředitele. Oni chtějí při LSC soukromě podnikat jak je od začátku smyslem předsedy Sdružení sportovních svazů pana Ertla na rozdíl od Dukly a nepotřebují, aby Hana v Dukle svými soutěžními a rekordními výkony, které by Dukla zejména talentované sportovkyni všemožně ve svůj prospěch umožnila, aby jim toto podnikání svými výkony nenarušovala a dokazovala ostatním reprezentantům, naši veřejnosti a daňovému poplatníku, co naše vedení leteckých sportů zanedbává a zneužívá. Tehdy byla nad vrcholovou leteckou činností kontrola z Poslanecké sněmovny příslušnou komisí, jejíž předseda pan dr. František Kozel zástupcům AeČR ve snaze předejít této morální scestnosti vysvětlil, že reprezentace má v nové době prvotřídní charakter a po roce 1989, na rozdíl od bývalého Svazarmu, může náš národ reprezentovat každý, kdo na to má. Pan dr. Kozel zdůraznil, že tedy i Hana Zejdová, nespravedlivě vytlačovaná z vrcholového soutěžního létání, kam je postupně zařazovaná už jen na nátlak jejího okolí za její výsledky. Haně je jako naší nejúspěšnější závodnici, mistryni Evropy, trenérem Jaroslavem Vachem doporučeno, aby jako zařazená sportovkyně v LSC, namísto svého sportovního růstu se stala vydělávající zaměstnankyní a namísto tréninku létala se zahraničními návštěvníky v LSC, jako náš v té době nejúspěšnější letecký akrobat Martin Stáhalík, který na toto ponížení sportovce doplatí svým životem. Trenér Vach chce Hanu Zejdovou stejně ředitel Poborský Martina Stáhalíka zneužít v postavení LSC ke svému podnikání a obětovat nejvýše postavenou sportovkyni v uvolněné době své chamtivosti. Kam by šly tyto vydělané peníze není známo. Když to Hana odmítne, aby byla zneužívána na jinou než smluvně stanovenou činnost dělat vrcholový sport, je jí doporučeno zůstat v Austrálii. Aby stejně jako její otec stáli stranou a nenarušovali jejich podivné podnikání. Byl to pokus o zneužití postavení v zařazení sportovkyně v něčí prospěch a když na tento trik podnikavce Hana nenaletí, ať se raději ztratí z mysli, co nejdále, až do Austrálie. Po světových výkonech je Hana postupně vyřazena z reprezentace a z členství jako nepotřebná sportovkyně z historie českého sportovního letectví, jak se dělo za komunistické totality. Pokud nechce sloužit jiným zájmům funkcionářů, není o ni zájem a je označena

(* LSC - Letecké sportovní centrum v Moravské Třebové, moderně vybavené zařízení s letišťem pro plachtaře, letecké akrobaty a parašutisty.) 14

jak neposlušná trenérovi a nežádoucí sportovkyně. Taková je skutečnost v leteckých sportech po roce 1989 - pokud LSC nebude sloužit soukromému podnikání, ať je raději zrušené (to se také stane) a vrcholoví sportovci letci a parašutisté musí živořit a ve světovém hodnocení se propadají. Je to konec bývalé slávy čs. sportovního letectví a parašutismu. Tlak na nás, kdo vzdorují post svazarmovské moci jde dál. Jsme dopisy do zahraničí pomluveni, okradení o majetek a peníze organizace i soukromý. Znemožnění zaplacení 3 vyrobených letadel v zahraničí a jednoho vybraného. Nemorálně vyřazeni z dotací na sport a z odměn podivnými pravidly na základě shromážděných vydíracích a kompromitujících materiálů na MŠMT po vzoru totalitní doby, které nejsou dodnes ani na naši žádost k ministru odstraněny a slouží všem náměstkům se zodpovědností za sport k našemu vydírání. Tuto hru likvidace vrcholových leteckých sportovců v LAVS, nežádoucí konkurenci podnikavcům ve Sdružení sportovních svazů a  AeČR za  pomoci MŠMT dotváří posudky na  nás, zejména na  Hanu Zejdovou od  Dodala ministryni Buzkové roku 2005 a  Ertla do Senátu roku 2012, abychom v LAVS nikdy jako konkurence nesměli dostat dotaci na sport, aby Hana jako naše nejúspěšnější pilotka nemohla získat leteckou techniku, aby se neprokazovalo kam podivně mizí obrovské peníze na sport u Ertlova a Dvořákova sdružení a nám by přitom stačila obyčejná dotace k výkonům, které oslňují svět. Vyznamenání náměstka Kocourka na Generální konferenci na FAI na Rhodosu roku 2007 (který rozdává milionové dotace i bez podání žádosti), upevňuje pozici podnikavců a likvidátorů sportovního letectví s dokonalým krytím u politiků. Když je po třech povrchních kontrolách konečně ministrem dopravy nařízena kontrola přísná a je zjištěno zneužívání dotací na sport, zasáhne ministr financí Kalousek, který je vděčen za vyhlídkové lety nad Českým rájem pro politiky v ceně 400 tisíc na úkor sportovců. Abychom byli snad zastrašeni, je nám zaslán dvakrát dopis, dokonce i do Austrálie s deseti body, jak má být nová demokratická společnost rozvrtávána, aby se politika státu navrátila do starých kolejí. Noví podnikavci ale mají jiný názor a ke svému obohacení využívají tohoto bezvládí čistě ve svůj prospěch a likvidují jim zavazející poctivé sportovce letce a parašutisty. Sportovci, kteří se po roce 1989 nechtějí podřídit podnikavcům s krytím politiků, se setkají s trestem od bývalých nomenklatur Svazarmu po roce 1989 nejvyšším:

likvidací z vrcholového sportu, v době největších úspěchů zbavováním členství, ti nejodolnější s trváním na zachování čistého sportu se zákazem účasti a prezentace úspěchů na konferencích AeČR, s uvržením do života sportovních bezdomovců a nepotřebných lidí společnosti, žijících na okraji žebrání za průkopnický plán nazvaný ICADA, stanovený na 20 roků dopředu, naši podnikavci jeho protagonisty barbarsky likvidují. Plán ICADA, který nesmí být v České republice popularizován, média o něj po pomluvách nemají zájem, aby nezastíňoval podnikavce se střetem zájmů ve Sdružení sportovních svazů a AeČR s podporou úředníků MŠMT, k tomu vyznamenaných na FAI způsobem naší největší degradace lidské důstojnosti člověka moderního věku 21. století třetíto tisíciletí. Česká republika se systémem post svazarmovského řízení sportovního letectví se nachází 26 roků po nastolení demokracie a svobody jako největší porušovatel Listiny občanských práv v nerovném postavení ženy ve sportu a v denním životě.

15

INTERVIEW WITH VLADISLAV ZEJDA ABOUT SUCCESS OF THE CENTURY IN PROJECT ICADA A TRAGEDY OF CZECH LITTLENESS REALIZATION OF ICARUS DREAM

I C A D A ROUND THE WORLD BY SUN AND WIND

„My v Centru dopravního výzkumu jsme potěšeni, že se najdou lidé, kteří se nespokojí s dosaženým, a upírají své zraky k dosud neprobádaným horizontům. A tím větší radost máme z fatku, že se jedná o oblast letectví, která dala lidstvu již mnoho velmi užitečných vynálezů a poznatků. Samozřejmě je nutno konstatovat, že je vítána každá snaha ulehčit naší matičce Zemi tam kde to dnes asi potřebujeme nejvíce, tj. na poli zabránění dalšímu znečišťování našeho životního prostředí. Tím myslíme jak zemský povrch, tak i atmosféru.“

Centrum dopravního výzkumu Brno, 8. 9. 2003

Pro naše ministerské pracovníky jsme v projektu ICADA asi jen málo vzdělaní lidé a málo poddajní jejich zájmům. Je od nás velkou odvahou přijít s kombinovaným návrhem závodní a rekordní činnosti, kam se AeČR nikdy nedostal, k využití nejmodernějších technologií na příklad od NASA a fotovoltaiky (jak domýšlejí Švýcači ve svém projektu SOLAR IMPULS) k budoucímu obletu Země letadlem bez motoru s nepříliš probádaným výzkumem spodních vrstev stratosféry k zachování života na Zemi. Lidský pokrok nezačínal mnohdy podivnými tituly vědců a nepřekonatelnými úředníky, ale lidmi s vizí nad věcí, kteří posunovali technický pokrok dopředu za cenu velkých obětí i na vlastních životech. Na rozdíl od Švýcarů v SOLAR IMPULSu se zaměřením jen na fotovoltaiku bychom v používání čisté energie slunce a větru v našem projektu ICADA, bez znečišťování ovzduší, s dalšími významnými výzkumy a téměř bez přispění státu, jak jsme dosud prokázali a můžeme získat obrovská prvenství a uznání daleko za hranicemi naši malé země. Bohužel dnešní společnost lidí, těch 3% členů politických stran, které nám vládnou vyznává jiné hodnoty.

16

17

Knížka je věnována vzácným přátelům, jímž se nikdy neodvděčíme, a těm, co se nebáli postavit zrůdné totalitě v Aerokubu České republiky, ve Sdružení sportovních svazů a na MŠMT. Mé ženě Růžence za mimořádnou trpělivost a snášení všeho zlého s námi, prezidentu LAA Petru Tučkovi za poskytnutí azylu v účetnictví a podržení v době, kdy jsme měli stoprocentně zaniknout, členům výboru LAVS za pochopení leteckého průkopnictví a dceři Haně Zejdové za nádherné foto, ing.Janu Bučkovi za taktická a strategická doporučení, Miloslavu Bouškovi za pomoc v řešení našich problémů a grafickou úpravu knížky, prof. ing Milanu Daňkovi, DrSc. za odborná doporučení projektu ICADA. Všem našim přátelům doma i v zahraničí, kteří s námi snášeli všechny těžkosti, zejména redaktoru www.aeronoviny.cz panu Pavlu Máchovi, který se odvážil o kauze Zejdových, sportovců z AeČR nespravedlivě vyloučených z letecké činnosti zvrhlou estébáckou mocí před i po roce 1989 podávat pravdivé informace ze zahraničí s obavami s tím vzniklými.

Panu Hynku Trhlíkovi předsedovi Sdružení bývalých Československých vojáků v Austrálii za šíření propagace rekordních výkonů Hany Zejdové. Panu Milanu Vyhnálkovi nejúspěšnějšímu českému podnikateli v emigraci, který nám byl velkou morální oporou.

Aleš Hájek (člen Aeroklubu Mladá Boleslav) pilot bezmotorových letadel, sportovec ryzího svědomí, který se mezi prvními odvážnými lidmi postavil zvůli estébáckých funkcionářů a bezuzdných zbohatlíků v Aeroklubu České republiky. Tragicky zahynul roku 2006 při podivné letecké nehodě.

Dále památce již nežijích největších podporovatelů našich úspěšných expedic Kangaroo ředitelů největší letecké školy v Austrálii Sportavia Soaring Centre pánům Donaldu Bruce Escottovi a Jeffrey Francisi Edgarovi, kteří s mimořádných pochopením s námi řešili všechny nejsložitější situace, aby Česká pilotka stanula v čele světa v rekordech i před muži. Panu Bill Rileyovi válečnému pilotu RAF zakladateli Sportavia Soaring Centre distributorovi sportovních letadel čs. výroby do Austrálie.

18

Heda Prokopová (rodačka z Hodova na Vysočině) která se pokusila po únoru 1948 o let do svobody s našimi statečnými leteckými akademiky, a nedoletěla.



Zdeněk Číhal (rodák ze Studence) měl rád létání a celý život byl od něj proti své vůli odloučen.

19

Bez těchto vzácných lidí a mnoha dalších zde nejmenovaných bychom nikdy nemohli navázat na závodní úspěchy Hany Zejdové, dosáhnout a završit velká rekordní vítězství v Austrálii po roce 1989, kdy jsme museli utajeně emigrovat před zvůlí estébáků. Ti ovládají po roce 1989 stejně jako předtím celé vedení AeČR a jejich novodobých pomahačů a uvažujeme zda vrátit se z krátkodobé emigrace k největšímu ponížení, být za největší výkony pilotky Hany Zejdové trestáni výslechy na policii a k soudům. A to v začátku I. nedokončené etapy projektu ICADA, kterou Česká republika vstoupila do vědomí světa jedinou ženou, po které v USA navrhovali pojmenovat světové bezmotorové létání nebo Poláci a Němci ji zvali jako pro ně čest, naši nejúspěšnější pilotku všech dob na jejich kvalifikace, doma z vrcholového sportu vyřazené způsobem nejhoršího nedůstojného ponížení ženy, se srovnámím, jak se zacházelo se ženami v době středověké tyranie lidí v době uplatňování kladiva na čarodějnice. Naši moderní obnovovatelé lidských tragedií si v leteckých sportech vybudovali své pozice moci a dobrého žití na páchání zla bezohledně na ženě. Kdybychom v LAVS mohli jít dopředu tempem, které jsme se všemi domácími a zahraničními spolupracovníky se zastřešením expremiéra Miloše Zemana vybudovali v široké solidární mezinárodní spolupráci před a po roce 1989, než se nás ujali a převálcovali nás naši Kazisvěti, podle FAI bořiči vizí a mýtů, Česká republika mohla stanout v čele světového letectví ještě mnohem důrazněji, než se nám to i tak výrazně a neopakovatelně v rekordech podařilo jedinou ženou se zařazením poprvé v historii letectví mezi letecké velmoci světa; úspěch, jaký je v České republice nedoceněný a rychle zapomenutý, jaký stěží kdo ve světě, natož v České republice zopakuje. Jen v České republice má pravdu největší lhář před výkony výjimečné ženy, které psaly historii; je to estébák v postavení generálního tajemníka AeČR Jiří Dodal. Nikdo nezmění dějiny, ani zamlčováním úspěšných lidí, za podpory vládních činitelů, obviněními u policie a soudu nebo zadržováním na hranicích a jejich zahnáním na okraj společnosti, aby největší lidské úsilí našeho národního letectví, podané malou skupinou v Letecké asociaci vrcholového sportu bylo z historie letectví vymazáno největšími devastátory umění, vědy nebo sportu, vychovanými totalitním režimem k nejzrůdnějším metodám a k lidským tragediím.

odvážné a pracovité lidi australského venkova se vyznačoval poctivou a houževnatou prací, při mnoha přírodních a hospodářských katastrofách s obdivuhodným elánem vždy začínat znovu. Tito obyčejní lidé průzkumníci neosídlených oblastí Austrálie se nejvíce zasloužili o rozvoj tohoto kontinentu. Don byl známý jako čestný člověk v dalekém okolí střední, západní i jihovýchodní Austrálie. Všude kde žil byl zapojen nejen do náročné práce farmáře a osidlovatele nehostinných území, ale působil i ve významných veřejných funkcích jako neúnavný organizátor života všech lidí; ve farmářských organizacích, v Rotary klubu nebo ve Federálním Aeroklubu. V postavení ředitele po celém světě známé letecké škole Sportavia Soaring Centre s organizací rozsáhlé letecké činnosti, s vlídným štábem spolupracovníků, s kolegou ředitelem Jeffem Closem, rovněž bývalým farmářem, byli známí jejich přátelským přístupem ke každému klientu. Strávili mnoho hodin denně jako instruktoři bezmotorového a motorového létání vskutku 350 dní v roce. Přitom se stačili s každým začátečníkem nebo sportovcem seznámit s jejich problémy a najít vhodný přístup. Uměli osobně nahradit každého zaměstnance, zastat se nebo poradit a pomoci kde bylo třeba. Dokázali jsme společně vyřešit velice složité situace v organizaci rekordních letů. Oba ředitelé měli pochopení pro naše plány a udělali cokoliv k jejich zajištění. Don nám pomohl s nákupem větroně LAK 12 z Evropy pro Hanu Zejdovou na její první světové rekordy, doma nelítostně odstrčenou a opomíjenou. Nestalo se, aby něco selhalo, aby i při přistání Hany daleko od Tocumwalu nestihla start další den k pokusu o rekord. Je až stěží představitelné, co se dá zaujatými lidmi pro letectví vykonat pro velké cíle a co znamená vynikající parta lidí. Zásluha ředitelů Dona Escotta a Jeffa Close na výkonech Hany v době jejího nespravedlivého odstranění z výkonnostního sportu v Aeroklubu České republiky je zcela mimořádná a charakteristická k pochopení naší práce rekordmanů. Sledoval se zájmem a obdivoval odvážné cíle našich expedic Kangaroo i rozsáhlý plán Icada. Staral se o nás od vyzvednutí po příletu na letišti v Melbourne, po celý pobyt ve Sportavii, až k opětnému odvozu do Melbourne k návratu domů a velké pozornosti k nám - zaslání květin k přivítání v našem domově. Při návštěvě naší země z pohledu farmáře a hospodáře prohlásil při prvním rozhledu: “Vy musíte být velice bohatá země, tady je všechno tak krásně zelené“.



Dva lidé, jací by měli být všichni. Bez kterých by nikdy České sportovní letectví nebylo v rekordech zařazeno poprvé v historii letectví do čela světa. Pan Donald Bruce Escott

Ředitel Sportavia Soaring Centre, N.S.W., Austrálie Narozen 20. 7. 1933, zemřel po  zákeřné nemoci 8. 4. 2011. Do  poslední chvíle svého života neúnavně působil jako učitel létání. Byl posledním výkonným ředitelem mezinárodně uznávané letecké školy Sportavia Soaring Centre v  Tocumwalu, v  Novém Jižním Walesu v  Austrálii, která poskytla sportovní azyl doma odvržené Haně Zejdové. Potomek Irských přistěhovalců z velké migrační vlny lidí za prací v 19.století. Člověk ušlechtilého srdce, s uměním povzbudit každého a řešit nejsložitější situace moudře a vstřícně, s hlubokým vztahem a uznáním k pracovitým lidem, k přírodě a k životu. Zabýval se od nedospělého věku 15 let, kdy přišel o otce za války s Japonci na Nové Guinei a zůstali s maminkou a dvěma sourozenci osamoceni, chovem ovcí a farmařením, aby se uživili. Letectví si zamiloval jako farmář, žijící v náročných podmínkách v odlehlých oblastech vnitřní Austrálie k usnadnění styku s lidmi v zabydlených částech tohoto kontinentu. Jeho tvrdý život, typický pro 20

Čest památce tohoto člověka vzácného charakteru.

Pan ing. Hynek Trhlík, TGM

Předseda Nezávislého sdružení bývalých Československých vojáků v Austrálii. Vlastenecký důstojník Československé armády, který emigroval do Austrálie v roce 1948 ihned po upozornění, že bude v příštích doslova minutách komunistickým režimem zatčen. Vyskočil z okna a střelbě uplaval přes řeku Ohře. Jen tak se dostal do svobody a unikl mučení a věznění. Patřil mezi naše velké podporovatele v Austrálii zejména sbírkami od našich krajanů. Byl dlouholetým předsedou Nezávislého sdružení bývalých Československých vojáků v Austrálii, jehož jsme se stali čestnými členy pod číslem 79 a 80 s citací „Za mimořádné zásluhy o rozvoj bezmotorového létání“. Tato organizace si udržela vlastenecké cítění, aniž by byla infiltrací zvenčí, tedy z komunistického domova její činnost narušena. Sdružovala i naše válečné letce, bývalé příslušníky britského královského letectva RAF, kteří se uchýlili po roce 1948 do Austrálie před pronásledováním a uvězněním. Kontakt na tuto organizaci jsme získali roku 1991 díky tehdejšímu předsedovi Svazu letců ČR plukovníku letectva v.v. panu ing.Josefu Pavlíkovi. Pan Trhlík byl pro nás velice významným člověkem k pomoci, zvláště v kritické době pro nás, když jsme byli nuceni vycestovat do Austrálie bez technického zajištění, jen se skromnými financemi, nebo i bez nich. Měl hodně vysoké kontakty a dovedl naši činnost propagovat do veřejné a politické sféry života Austrálie. Spolu s Milanem Vyhnálkem vytvářeli podmínky k našim obchodům pomocí rekordních výkonů Hany Zejdové, jaké byly pro sportovní Austrálii velkým uznáním. Toto rozvětvení pomoci se začalo těmito významnými lidmi vztahovat i mimo Austrálii. Poznali jsme, co je to krajanské pouto lidí dokázat se nedistancovat od sebe, jak bylo zvykem a nařízením, uplatňovaným vedoucími výprav do zahraničí za komunistického režimu a v Aeroklubu i po roce 1989. Setrvalí funkcionáři Aeroklubu nám dávají dodnes náležitě najevo porušení tohoto nesmyslného pravidla; Hana je trvale vyloučena z reprezentace v době svých největší zásluh o naše sportovní letectví z letecké činnosti na domácí půdě kvůli dopisu od krajanů 21

z Austrálie k pomoci a odstranění přehrad nepochopení našich expedic. Takový jsme národ neuznalých a bezohledných lidí. Se svoji ženou Patsy pro nás uspořádali několik sbírek a zpravidla se mimo jiné postarali, aby v době našeho příjezdu do Sportavie byla naše chladnička zaplněna základními potravinami. Pomohli k  navázání mnoha dalších užitečných styků ve  prospěch našich expedic. Bez této významné pomoci vedle ředitele Sportavie a farmáře Donalda Bruce Escotta bychom nemohli dosáhnout úspěchů k získání průkopnického postavení Českého bezmotorového létání a zařazení našeho sportovního letectví na vedoucí místo ve světě v roce 1997. V ocenění zásluh o naše expedice, České sportovní letectví a jeho dobrou propagaci na Australském kontinentu a v celém světě obdržel ředitel Sportavie pan Escott zahraniční vyznamenání TGM z rukou pana Hynka Trhlíka. Po velké odezvě na  rekordní výkony v  Austrálii obdrží i  Hana Zejdová toto zahraniční vyznamenání a  její otec řád Milana Rastislava Štefánika. U funkcionářů AeČR za tato ocenění sklízíme úšklebky a stáváme se nežádoucími. Post svazarmovský Aeroklub České republiky nedokázal ocenit významnou práci a pomoc pana Escotta, naše krajany, ani členy expedice Kangaroo, a to ani na příslušný návrh od Svazu letců ČR a jiných institucí a distancuje se od jednoho z největších úspěchů našeho sportovního letectví za uplynulé století vývoje letectví. Pan Trhlík se svojí ženou Patsy, s mnoha našimi krajany se významně podíleli na úspěších našich expedic Kangaroo do Austrálie. Uměli výkony Hany, doma zatajované, v Austrálii propagovat a ocenit. Každý Čech, žijící kdekoli na světě má pro náš národ velkou cenu. Čtenář snadno pochopí, proč tito vzácní lidé svými zásadovými vlasteneckými postoji nejsou uznávaní setrvalými lidmi u moci a proč Hana Zejdová nesmí být v České republice popularizována a rehabilitována a je vymazána z historie letectví. Tento hluboce vlastenecky cítící člověk zemřel roku 2000 ve věku 84 let.

Čest památce velkého vlastence

Co utváří naše krédo Jiří Adamíra, představitel hlavní role ve filmu pro mládež VÍTĚZNÁ KŘÍDLA:

„Každý člověk by měl být zodpovědný za něco, co je větší než on sám“. Ernest Hemingway:

„Všechny ideály nepotřebují jen křídla, ale i místo, odkud mohou vzlétnout“. Bohuslav Sobotka předseda vlády České republiky:

„Ustupovat malým věcem způsobuje velké tragedie“.

T. G. Masaryk

„Zlu se neustupuje, se zlem se zápasí“. Staré čínské přísloví:

„Tam kde je vůle odsoudit, jsou i důkazy“. Český populární herec Josef Kemr:

„Nikdy se neponížím k tomu, abych ruku, která bije, ještě políbil“. Jako jediný světový rekordman v bezmotorovém létání mezi muži, třikrát vylučován z aeroklubu pro své rekordní plány, dvakrát proti vůli nepřejících funkcionářů neúspěšně navrhován na nejvyšší mezinárodní ocenění pro bezmotorové letce, se nikdy nesnížím k tomu, abych se největším zlosynům veřejně omluvil a líbal jejich nečisté ruce. Po pěti vyšetřování na policii a 4 soudech za organizátorskou práci vrcholového sportu jsem po 26 letech ponížení u soudu osvobozen z omluvy za páchání největšího morálního zločinu na leteckých a parašutistických sportovcích od estébáka, největšího netvora ve vedoucím postavení letecké organizace v celé více než stoleté historii sportovního letectví.

Zvítězit a překonat všechny překážky, nástrahy a závist nepřejících v tomto odehrávajícím se dramatu je hrdinstvím houževnaté a cílevědomé ženy. O Jarmile Kratochvílové se mluví ponejvíce o jejím slavném rekordu v běhu na vzdálenost 800 metrů. Hana Zejdová získává 57, stejně náročných a hodnotných světových rekordů s velkou osobní obětí, rekordy ve světě s nejvyššími mezinárodními oceněními, doma našimi Kazisvěty poníženými na úroveň totalitního barbarství. Nesmí se o výkonu století hovořit nebo být natočen dokument o nejúspěšnější letecké rekordmance historie letectví. Jaká to byla zátěž se zhubnutím o 12 kg a vyčerpání až na dno lidských možností, obrovské mimořádné odhodlání k takovému výkonu to bude jistě předmětem zkoumání těch, kteří takový dosud jinde neuskutečněný výkon budou chtít předat dalším generacím k poučení. Ve světě ano, v České republice nikoliv. Najde se v České republice jediný člověk, od shora dolů nebo obráceně, muž nebo žena, kdo se zastane ženy, která tak významně psala historii světového letectví? Co jsme za národ, který opomíjí a znevažuje své nejlepší piloty válečné i sportovní a vytahuje je na povrch jen když se to někomu hodí nebo až jsou na smrtelné posteli? Vezme někdo z  těch, co upřednostňují lhaní a  pomluvy před největšími historickými výkony ženy, odvahu do  svých rukou a zvedne prst k omluvě a rehabilitaci nejúspěšnějších leteckých sportovců po roce 1989 a celé historie letectví i k podpoře leteckého průkopnictví? A poukáže na špatné lidi, kteří po roce 1989 ovládají svými zhoubnými metodami České sportovní letectví a dovedli je ke zkáze morální i mravní?

„Přečnívá-li někomu hlava nad zástup ostatních, stává se terčem. Hromosvodem. A v některých případech čeká i symbolická gilotina.“

ROZMLOUVÁME O TOM, JAK JSME V AUSTRÁLII ZA SLOŽITÝCH PODMÍNEK LÉTALI A BOJOVALI ZA REKORDY V EXPEDICÍCH KANGAROO A UVAŽOVALI, ZDA SE V DOBĚ SVOBODY PO ROCE 1989 NĚKDY VRÁTIT DO PEKLA POST SVAZARMU V AEČR. ZA PRŮKOPNICKÉ PLÁNY A VÝKONY STOLETÍ ČESKÉ PILOTKY HANY ZEJDOVÉ, KTERÁ PO ZINSCENOVANÉM VYŘAZENÍ Z ČESKÉ REPREZENTACE DOSAHUJE VE SPORTOVNÍM LETECTVÍ VRCHLOLU SLÁVY VE SVĚTĚ, JSME ZADRŽENI NA HRANICÍCH JAKO PAŠERÁCI, OKRADENI O MAJETEK, VYŘAZENI ZE SPORTOVNÍ ČINNOSTI, VYSLÝCHÁNI NA POLICII A U SOUDU.

22

23

Karel Kramář první předseda vlády Československé republiky:

„My nechceme nic od státu, my mu chceme jen sloužit“. Jan A. Baťa:

Chceme zde naši a světovou veřejnost upozornit, za jakých hodně nelidských podmínek jsme dosáhli v naší malé, vysoce ekonomicky působící skupině fandů a zkušených plachtařů, do mezinárodní šíře rozvinuté skupiny v Letecké asociaci vrcholového sportu (LAVS) pro Českou republiku velkých úspěchů ve sportovním letectví po roce 1989, a naopak, kdo a jací funkcionáři stojí v pozadí historického propadu Českého sportovního letectví po roce 1989 ve všech jeho odbornostech; nemáme slavné letecké akrobaty a parašutisty, když ke svobodnému rozvoji sportovního letectví byly vytvořeny v době svobody nejlepší finanční a technické podmínky v celé jeho stoleté historii a absolutní volnost ke sportovnímu podnikání ve smyslu rozvoje vrcholového sportu. Nikoliv jak to pochopili naši podnikavci ke svému nepostižitelnému obohacování s rozkrádáním majetku a dotací na sport, aby všechny výhody dané svobodou narušili. Nechali rozkrást moderní Letecké sportovní centrum, svatyni leteckých sportovců, zbavili se nejschopnějších organizátorů leteckých a parašutistických sportů a významné sportovkyně, světově úspěšné ženy s největší poctou se zařazením v síni sportovní slávy FAI HIGH FLYERS, která se včas vymkla této funkcionářské zvůli a ukázala všem, sice v extrémních existenčních podmínkách, jak se dá v době svobody dělat sport na světové úrovni; zcela bez podpory státu a naopak ušetřit desítky milionů s navozením velkých obchodních aktivit. Hana Zejdová je přes velké úspěchy otřesným případem v diskriminaci a v nerovném postavení ženy mezi muži s její likvidací sportovní a existenční, jaká nemá obdoby ve světě sportu v době moderního věku lidstva a zapadá do největšího ponižování důstojnosti člověka. Hned v úvodu zde musíme podotknout, že přes zdůrazňované výhody po politických změnách v bývalé Východní Evropě a odstranění politického napětí po roce 1989, ne však pro nás nepohodlné lidi zbohatlíkům těžícím z každého režimu, jsme si vědomi i negativních projevů tohoto po druhé světové válce postupně uplatňovaného globalizačního prvku vládnutí světu. Malé národy čím dál více postrádají nebo se samy vzdávají možnosti vyniknout. Chudí lidé už vůbec v této složité mašinérii ovládání světa mocnými v pozadí snad ani nejsou žádoucí vynikat. Ti jakkoli zbohatlejší si tuto možnost udržují, ale je otázkou, zda jsou vedle svého bohatství i schopni odborně, v našem případě ve sportu vynikat, nikoliv se jen předvádět.

v podstatě zničil, či přetvořil jejich osobnost. On je doslova donutil změnit myšlení a vnímání světa....Být zlým a závistivým člověkem není trestné.... ....Abych podpořil svým vyjádřením pana Zejdu a veřejně se mu omluvil. Za to, kam ho a jeho dceru pan Dodal dostal, můžeme my všichni, kteří jsme mu takovou zlou, závistivou a likvidační personální práci v Aeroklubu umožnili. My všichni, kteří jsme mu tak dlouho umožnili sedět v této funkci, kde personální práci dělal a ubližoval lidem, bychom měli stát před soudem a být potrestáni.... ....My jsme umožnili panu Dodalovi dělat tyto špatné věci, které ve věci pana Zejdy a jeho dcery vážně ublížily jejich kariéře a velmi negativně ovlivnily celý jejich osobní život.... ....Pan Dodal je zlý a doba, režim a hlavně my lidé kolem něho jsme mu umožnili v tomto duchu provádět personální práci v Aeroklubu České republiky a umožnili jsme mu zle se projevovat a jednat. On svoji vinu nikdy nepochopí, on je takový. My jsme vini svojí zbabělostí.... Autor tohoto svědeckého dopisu k soudu, kam jsme pohnáni k potrestání za výkon století Českého a světového sportovního letectví, po zveřejnění jeho obsahu na www.aeronoviny.cz si není jist, zda za tuto pravdu nebude mít ve svém zaměstnání problémy, pokud dopis PRAVDY nebude okamžitě stažen. Stejně jako autor této knížky si nemůže být jist po anonymních výhrůžkách a překrývání článků s jeho jménem obvykle neobnaženou částí mužského těla.

Quo vadis České sportovní letectví čtvrt století po roce 1989 v době moderního věku vývoje lidstva za vedení lobisty pro podnikavce Vlastimila Dvořáka.

SLOVA PRAVDY - POZDĚ - ALE PŘECE! POHNOU S NĚKÝM? NEBO BUDOU POTRESTÁNA JAKO ZEJDOVI

letáček úspěchů, tabulka svět. rekordů 2000 Výkony zde uvedené představují největší prvenství české pilotky Hany Zejdové, s velkou odezvou ve světě, jaké nikdo z můžů nebo žen nedosáhl v celé více než stoleté historii sportovního letectví.

Martin Luther King:

„Někdy je čas, kdy mlčení se rovná zradě“. ....Pan Dodal veřejně vystavil na internetu naprosto nepravdivé informace.....Chlubil se na těchto stránkách veřejně, že má sešit, kam si přepisoval personální údaje, ke kterým se jako úředník Svazarmu dostal. Jenže si je upravoval podle svého vidění světa a sám jim věřil.... ....Pan Dodal si v ubližování lidem touto formou liboval. Vím jak o Zejdových mnohokrát mluvil na jednání výboru Aeroklubu ČR. Tak dlouho jsem poslouchal, co je „ten Zejda“ za nepřítele, až jsem se rozhodl sám se s ním sejít a promluvit si....

Historie letectví nezná tak velkou osobnost, mimořádnou ženu nebo muže, kdo by ovládal tabulky světových rekordů 90%, aby žena dosáhla nejvyššího počtu leteckých rekordů - i před muži. Vyslovit pravdu o největší rekordní pilotce světa je v České republice kontraproduktivní a trestné.

....Ale kam svojí lží, intrikami, nepřátelstvím a hlavně závistí pan Dodal pana Zejdu a jeho dceru dostal, to je k neuvěření....pan Dodal 24

25

Tabulka ženských světových rekordů k 15. 7. 2000 - Hana Zejdová na vrcholu své slávy tabulky světových rekordů ovládá neuvěřitelnými 90 % a je uvedena i v tabulkách mužských rekordů. OUT & RETURN DISTANCE: 1042.55 km Hana ZEJDOVA (Czech Republic) Course/site: Tocumwal Aerodrome, NSW (Australia) 25/12/98

Glider: PZL-Bielsko SZD-56 Diana Registration: SP-3564

DISTANCE OVER A TRIANGULAR COURSE: 1 012.33 km Hana ZEJDOVA (Czech Republic) Course/site: Tocumwal Aerodrome, NSW (Australia) 01/12/99

Glider: PZL-Bielsko SZD-55 Registration: VH-ZBO

FREE THREE TURN POINT DISTANCE: 1042.55 km Hana ZEJDOVA (Czech Republic) Course/site: Tocumwal Aerodrome, NSW (Australia) 25/12/98

Glider: PZL-Bielsko SZD-56 Diana Registration: SP-3564

FREE OUT & RETURN DISTANCE: 1042.55 km Hana ZEJDOVA (Czech Republic) Course/site: Tocumwal Aerodrome, NSW (Australia) 25/12/98

Glider: PZL-Bielsko SZD-56 Diana Registration: SP-3564

SPEED OVER A TRIANGULAR COURSE OF 300 km: 140.81 km/h Hana ZEJDOVA (Czech Republic) Course/site: Tocumwal Aerodrome, NSW (Australia) 09/12/98

Glider: PZL-Bielsko SZD-56 Diana Registration: SP-3564

SPEED OVER A TRIANGULAR COURSE OF 500 km: 136.34 km/h Hana ZEJDOVA (Czech Republic) Course/site: Tocumwal Aerodrome, NSW (Australia) 03/01/99

Glider: PZL-Bielsko SZD-56 Diana Registration: SP-3564

SPEED OVER A TRIANGULAR COURSE OF 750 km: 132.5 km/h Hana ZEJDOVA (Czech Republic) Course/site: Tocumwal Aerodrome, NSW 17/02/00

Glider: Schempp-Hirth Ventus 2A Registration: D-2111

SPEED OVER A TRIANGULAR COURSE OF 1000 km: 116.10 km/h Hana ZEJDOVA (Czech Republic) Course/site: Tocumwal Aerodrome, NSW (Australia) 01/12/99

Glider: PZL-Bielsko SZD-55 Registration: VH-ZBO

SPEED OVER AN OUT & RETURN DISTANCE OF 500 km: 136.59 km/h Angelika MACHINEK (Germany) Course/site: Bitterwasser (Namibia) 18/12/98

Glider: Schempp-Hirth Discus Registration: D-KRAK

SPEED OVER AN OUT & RETURN DISTANCE OF 1000 km: 109.44 km/h Hana ZEJDOVA (Czech Republic) Course/site: Tocumwal Aerodrome, NSW (Australia) 25/12/98

Glider: PZL-Bielsko SZD-56 Diana Registration: SP-3564

26

Úvodem Vážený čtenáři. Dostává se Ti do rukou knížka, která ve formě rozhovoru pravdivě popisuje tragedii talentované pilotky Hany Zejdové, která má smůlu, že její úspěšní rodiče svojí aktivitou někomu strašně zavazí a že příliš svojí popularitou v českém prostředí tato žena vybočila nad zástup ostatních. Knížka má vyplnit část zamlčované historie našeho sportovního letectví, úspěchů i celoživotních proher nás protagonistů rekordního létání v Austrálii. Její zaměření je spíše dokumentační, aby historii neunikly věci a lidé, kteří na jedné straně píší slavnou historii letectví, a na druhé straně jejich slávu jiní bourají. Protože zde budeme hovořit o mé dceři Haně Zejdové, jak byla za své rodiče z vrcholového sportu zinscenovaně odstraněna a potrestána jako příliš úspěšná, která svými schopnostmi navázala na nás rodiče, jejichž letecký život byl poznamenán nechtěnými úspěchy a náš složitý letecký osud by byl na napsání knihy, budeme zde zmíněni jen okrajově, jen pro uvedení, že češi rádi nepřejí ve své závisti ani dětem úspěšných rodičů. Stojí k zamyšlení proč tomu tak je a proč se nikdo nepozastaví nad touto tragedií leteckých sportovců a ženy ve společnosti. Současný vedoucí Aeroklubu České republiky Vlastimil Dvořák naši rodinu bohužel u našich politiků natolik znevážil, že všechny naše úspěchy a oběti jsou zdevastované a naše úspěšné děti považovány za špatně vychované. Knížka svým zaměřením si nebere za své psát o mnoha příhodách a zajímavostech z expedic v Austrálii, ale je k mnoha negativním věcem obohacena několika hezkými foto, které Hana Zejdová dokázala pořídit z expedic Kangaroo i za dramatičtějších rekordních letů. Mnohdy ve složitých meteorologických podmínkách pro připomenutí, že rekordní létání není létání rekreační, jak nám zdůrazňují zkreslenými názory nejapní úředníci z MŠMT i z Aeroklubu České republiky a Sdružení sportovních svazů, aby nás mohli podle jejich nikoho nemotivujících pravidel vykořisťovat a okrádat o dotace. Podle jejich podivných a podle potřeby upravovaných pravidel Hana Zejdová světové historické výkony a zahraniční slávu, doma účelově popíranou, dosáhla jako malé dítě se svojí hračkou v písečku a nic víc. Nebo ji potupně řadí za největší světový výkon ve sportovním letectví do Guinessovy knihy výstředních rekordů. Čtenář posoudí, jaké obrovské škody neodborní funkcionáři způsobují státu a naší sportovní reprezentaci, když všude převažují jejich scestné a rozporuplné názory a používají svoje nikoho nemotivující pravidla podle potřeby upravovaných v příkrém kontrastu s výkony a mezinárodním postavení Hany Zejdové, které nám všem zamlžují. Je až směšné, jak všichni oslovení politici opakují slova svých předchůdců, namočených do jedu úplatnictví a zhoubné morálky a postrádají jakoukoliv, třeba selskou logiku. Podstatou problému je nevysvětlitelná pomluva od našich úředníků, že Hana Zejdová jako silná individualita prý létá nesrovnatelně s jinými a její výkony jsou čistě soukromé. Po vyhození z reprezentace, kde se mimořádně mnoha vítězstvími i mezi muži osvědčila, a dokonale se srovnávala s ostatními sportovci v mezinárodních soutěžích, bez dotací a bez nejlepší letecké techniky, kterou pohodlný, zato podnikavý trenér Jaroslav Vach raději než s ní dělat slávu rekordy nechá přes zimní období v hangáru a tuto v zahraničí nakoupenou techniku neposkytne Haně jako osvědčené pilotce do Austrálie, ani s ní s ostatními reprezentanty přes zimní období nic nedělá, jak takové moderní techniky využívají jiní reprezentanti v zahraničí. Právě největší úspěch české pilotky tkví v tom, že její rekordy a slavná prvenství jsou srovnávány s celou historií letectví, jak se může podařit jen výjimečnému člověku. Hana byla ne vlastní vinou zbavena dosud nejúspěšnějšího závodění s mnoha medailemi a vítězstvími, nebyla trenérem zvána ani jako mistryně Evropy na soustředění reprezentantů k obhajobě titulu jen proto, že se dožadovala společného práva a spravedlnosti, aby ženy, mnohem úspěšnější než naši muži obdržely stejné a nikoliv sotva někdy poloviční kapesné na mezinárodních soutěžích a aby peníze od státu na sport byly průhledné a nezůstávaly za nehty podnikavců. Všichni demagogové vynechali její závodní úspěchy, kde vítězí na mnoha mezinárodních soutěžích i před muži, zejména na soutěži pilotů NATO a dosahuje jako silná individualita v disciplinách největších rychlostí. Na příklad v Polsku i před trojnásobným mistrem 28

světa Januszem Centkou na trati 500km jako nutný a bezpodmínečný předpoklad k rekordním úspěchům. Pomalí závodníci na rekordy nemají. Získává na soutěžích 8 i 10 medailí, jak žádný jiný závodník, které jsou v jejím hodnocení předsedy Sdružení sportovních svazů Zdenka Ertla a generálního tajemníka AeČR Jiřího Dodala vynechány; aby ji degradovali na sotva podprůměrnou závodnici, jakoby dělala sport až od doby, kdy se to někomu hodí, kdy po vyloučení z reprezentace podléhala největším ponížením a tlakům. Výkony závodní, které Hana předvedla ji předurčují k úspěchům v rekordech, které každý sport povyšují. Emil Zátopek, Jarmila Kratochvílová nebo Jan Železný a Martina Sáblíková by byli bez světových rekordů ve sportu jen poloviční. Věcný a poučný rozhovor podaný volným způsobem poskytuji na otázky i ze zahraničí, kam se vytratila slavná pilotka, která po politických změnách v bývalé Východní Evropě hvězdně zazářila na obloze jak závodní, tak na rozdíl od ostatních i rekordní. V počtu světových rekordů (57) zde žena během krátké doby překonává legendu Němce H.W.Grosseho (48) a mohla překonat jen v bezmotorovém létání světovou legendu s 93 světovými rekordy v mnoho sportovních odvětvích Američana Steve Fossetta, byznismena, letce a námořníka. Česká malost má ale své pevné a neprostupné hranice. V diskriminaci žen zaujímáme nechvalné mezinárodní umístění možná ještě horší, než kdysi uznávaná slavná Karlova univerzita nyní se svým 232 místem na světě. Letecký časopis Gliding International zveřejňuje v prvním čísle roku 2015 uprostřed dvojstrany foto z našich expedic Kangaroo k připomenutí nejslavnější plachtařské expedice historie světového letectví a vzdává uznání výkonům Hany Zejdové. To není doma dobré k poslechu, kde se Hana nikdy nedostala na titul leteckého časopisu. Je uvedena v připravované knize o světovém bezmotorovém létání mezi nejznámějšími leteckými sportovci zvučných jmen jako jediný letecký sportovec za Českou republiku. Ve světě je uznávána, doma ji funkcionáři a politici přes jejich častá oslovování k pomoci nechali zapadnout mezi nepotřebné občany. Jako trenér Hany a  manažér expedic do  Austrálie volím v  tomto rozhovoru slova k  věci, stejně jako rozhovor Hany Zejdové k udělení první a dosud jediné Lilienthalovy medaile pro Českou republiku, cenzurou dodnes, po 16 roků zakázaný ke zveřejnění. Tyto opožděné rozhovory, ani dnes pro zákaz popularizace nás nevyvolených sportovců jako za totality je zakázané zveřejnit, měly být aktuálně publikovány o  15 roků dříve a  ne cenzurou zneváženy. Zabránilo by se nebezpečným pomluvám a útokům na nejúspěšnější rekordní pilotku světa, první dámu světového leteckého rekordnictví, doma vyřazenou ze sportovní slávy a dokonce z historie Českého sportovního letectví, jak tomu bylo za komunistické totality u  významných, totalitnímu režimu nepohodlných sportovců. Po roce 1989 naši funkcionáři totalitní pravidla pro ně výhodná respektují, upravují a  dodržují více než za polovojenského Svazarmu. Proč tomu tak je jsou soustředěny otázky a  odpovědi v tomto rozhovoru. Vyberte si některá z výstižných slov pana

Zadní strana a titul z Australian Gliding 29

Milana Vyhnálka, QBE - Order o British Empire, jednoho z nejvýznamnějších českých podnikatelů v emigraci, vyhlášeného nejúspěšnějšího podnikatele světa, navrženého na prezidenta světové organizace Rotary Club, poradce federálního ministra hospodářství Austrálie a sportovního letce, člověka v podnikatelském světě uznávaného, z jeho dopisů o našich vlastizrádcích. Pan Vyhnálek dobře znal naše přístupy k vítězstvím Hany a její uznávanou filozofii k závodní a rekordní činnosti jako spojených nádob. V obou špičkových činnostech dosáhla maxima a vedle odsuzování spolupráce s našimi krajany na pana Vyhnálka působilo vlastizrádně chování našich neschopných funkcionářů, jak on, a mnoho dalších podporovatelů byli odrazováni od pomoci našim Expedicím Kangaroo do Austrálie. Velký vlastenec s ochotou naší nové demokracii pomoci zejména výchovou studentů pro naše zemědělství na jeho farmě na Tasmánii, který v obchodech pomáhá Australské vládě a totéž neúspěšně nabízí vládě České, kterého naši obchodníci a politici nepovažují stále jako emigranta za partnera, kde si nelze počínat úplatkářsky, si dobře uvědomoval, že do zahraničí šířené pomluvy Hany Zejdové mají vliv na její postavení doma, i k ovlivnění domácích i zahraničních sponzorů a našich obchodních zájmů; k nedůvěře a zabránění našich obchodů v Austrálii, které její popularitou mohly nabrat vysokých obrátek, zejména v prodeji dnes přes dvacet roků skladovaných cvičných proudových letadel L 159, větroňů Blaník, letadel AERO 270 k létající lékařské službě a jiných osvědčených výrobků našeho průmyslu, jako náhradních elektrických zdrojů pro farmáře, o které byl rovněž zvýšený zájem. Prodej L 159, jestli se dnes vůbec uskuteční s celou s výměnou agregátů a jakési malé generálky nám nedá poloviční výrobní cenu. Několik těchto letadel bylo k velké slávě prodáno do USA soukromým uživatelům za cenu dětských hraček v porovnání s jejich původní hodnotou. Funkcionáři AeČR, Sdružení sportovních svazů a úředníci MŠMT rozhodují o Haně Zejdové jako o nepotřebné sportovkyni a je z ničeho nic, bez udání důvodů bez zaměstnání, zbavena reprezentace a po návratu domů z expedice po desítkách světových rekordů ji čeká jediné uvítání - kytice květin od Australanů. Pan Milan Vyhnálek naše post svazarmovce a jejich úplatné spolupracovníky a sportovce okrádající podnikavce ve Sdružení sportovních svazů a na MŠMT nazval za jejich odmítanou pomoc Haně Zejdové jakýmisi podivnými pravidly, o výkonech Hany k zařazení kamsi do Quinessovy knihy rekordů a bez souvislosti k zahraničnímu obchodování za vlastizrádné k potrestání. Poslouchat životní příběh tohoto zkušeného podnikatele a obchodníka, plného nástrah nepřejících v prosazení se ve světě obchodu byla největší škola mého života. Opakovat tato slova pravdy znamená stanout u soudu a být obviněn z pomluvy veřejné osoby, která se nevyznačuje snahou pomáhat ekonomice státu a státní sportovní reprezentaci a naopak stát poškozuje. Žijeme v hektické době, kdy naše společnost nerada slyší a pomíjí negativní počínání bývalých i současných funkcionářů. Na obhajobu protispolečenského jednání funkcionářů máme zákony. Kdežto s obhajobou poctivých a chudých sportovců, k jejich rehabilitaci za poškození před i po roce 1989 stejnými funkcionáři naše zákonnost nijak nepočítá. Zbohatlých sportovců se to netýká, ti se všude obhájí svými penězi, nikoliv výsledky. Zde si položme otázku, kam dnešní sport spěje, který má být reprezentován celým národem lidí všech vrstev společnosti, jak to dokázali za samozřejmé politici pod vedením našich prvních prezidentů Masaryka a Beneše. Silnější slova zde používaná nahrazují naši slušnost v mnoha dopisech a žádostech k ničemu a jsou odrazem doby k obhájení se, kdy naši politici, kteří by nám měli být vzorem v morálce, tuto sami nemají a před celým národem se hádají a navzájem velice neslušně osočují. Nikoho z nich nezajímala interpelace v Poslanecké sněmovně a trapná a nevěcná odpověď ministra školství, mládeže a tělovýchovy, mnohatitulového pana Fialy bez pochopení, že se zde jedná o diskriminaci ženy v jejím nerovném postavení ve vrcholovém sportu. Pan exministr Fiala si snad neuvědomuje, že text interpelace a jeho scestná a mimo logickou mysl odpověď před vládou a všemi poslanci je předzvěstí k vydání Bílé knihy o čs. leteckém sportu po roce 1989 a skutečném postoji současného předsedy politické strany ODS v zájmu zamlčet, zkreslovat pravdu a spravedlnost. Byla to právě ODS, která nám po roce 1989 významně pomáhala k expedicím do Austrálie. Když se dostanete do bezvýchodné situace a naprosté bezmoci u úřadů, kdy je na vás za poctivou a nezištnou práci ve státní reprezentaci pliváno a když nemáte žádnou jinou možnost se bránit než zdlouhavým soudním řízením za každé porušení lidských práv a místo užitečné práce se máte bahnit v těchto intrikách do konce života, pak musíte v této džungli bezmocnosti, kam nás politici zavedli, zvolit projev krajního protestu. Hodně všude psát a  někdy volit slova výstižnější s  opakováním názorů ze zahraniči. Nebo být bojácní jako všichni ostatní letečtí reprezentanti po roce 1989 a ve výsledcích za světem jen pokulhávat. To nebyla naše cesta k dobývání světové sportovní slávy. Bohužel slávy u nás neuznávané a odsouzené po našich návratech z expedic od vedoucích v AeČR k nepovšimnutí. K tomu s pomluvami, jaké by nikde na světě neobstály u ženy, zařazené jako jediný občan svého národa v síni sportovní slávy Mezinárodní letecké federace FAI v High Flyers mezi nejúspěšnějšími rekordmankami světa a první kosmonautkou. V České republice odsouzené do záhuby

jako nepotřebná světová rekordmanka s rekordy, které někoho hodně obtěžují. Moje zvláštní poděkování patří paní Lidušce a paní Helence, dcerám Františka Nováka, velkého bojovníka za slávu našeho sportovního letectví mnoha světovými rekordy a autora nejnáročnější akrobacie motorového letadla s akrobacií větroně ve vleku, kterým vystoupením obohacovali slavné letecké dny, za předání popisu jeho bohatého a rytířského leteckého života, který se ve svém životopise úpřimnými slovy vyjádřil k výkonům Hany Zejdové a uctil tak jako jeden z mála českých letců nejkrásnějšími slovy zařazení Hany Zejdové mezi světovou elitu letců. Dnes se takový člověk mezi letci a funkcionáři Aeroklubu nenajde. Srovnejte si zvrácený postoj leteckého akrobata Petra Jirmuse, jak se dočtete dále, nedůstojná hodnocení a pomluvy našich funkcionářů nejúspěšnější rekordní pilotky světa, jak hluboce mravně pokleslí lidé ovládají České sportovní letectví po roce 1989. Přál bych si, aby byrokratičtí centralisté s jejich nemotivujícími pravidly všelijak upravovanými podle jejich potřeby nás jednou provždy přestali vodit za ručičku a nechali nás svobodně myslet a jednat, jak jsme se osvědčili k největšímu výkonu historie Českého sportovního letectví, jak je tomu jinde v demokratickém světě. Když se nemůžeme dohodnout doma ke slávě Českého sportovního letectví, Mezinárodní letecká federace FAI a další země tuto pomoc neodmítají. Opakování divokých snů, nočních můr o tvrdé práci, o slávě, o lidském zlu a tragedii života přenesené do rodiny to může být taky KONEC současného leteckého průkopnictví a ponížení národního vědomí. Pokud se někomu podaří něco z popsané tragedie mimořádně úspěšné ženy v leteckém sportu vyvrátit, ne jak se o to snaží těmi nejhoršími pomluvami lidé, po kterých nic užitečného pro příští generace nezůstane, dávám v sázku absolvovat cestu kolem světa ve svém pokročilejším věku pěšky. Nebo v lepším případě jet na bicyklu, abych obrazně naplnil hlavní cíl projektu ICADA; když ne proti vůli nepřejících uskutečnit průkopnický oblet planety Země za pomoci slunce a větru, tak ji symbolicky zdolat jinak, bez závistivé zábrany tolika nepřejících. Můj osud spojený s rekordy bych chtěl za svého života jakkoli završit a přitom dosáhnout rehabilitaci své odvážné, houževnaté a úspěšné dcery Hany, která dosáhla na výkony, o kterých jsem mohl jen snít. Zařazení Hany Zejdové do knížky HIGH FLYERS 1905-2005 je vlastně po Lilienthalově medaili tím největším oceněním její obětavé práce, kterou ji nikdo nevezme, ani nenahradí českými pomluvami a netečností politiků zastat se ženské osobnosti, která hvězdně psala dějiny světového sportovního letectví. Ujišťuji kohokoliv, že se v právu sportovců na jejich rovné postavení ve sportu obhájíme. Nikdo nás nedonutí, abychom se prostřednictvím soudu omluvili největšímu netvoru všeho zla, kterého nemají rádi ani jeho stejně provinilí kolegové.

30

31

Vladislav Zejda, dne 30. dubna 2015

Vladislav Zejda patří nepochybně mezi výrazné osobnosti Českého a světového bezmotorového létání. Mistr republiky, Francie, NDR a jediný mužský držitel světového rekordu z roku 1957, absolutní pětinásobný vítěz a jediný držitel poháru Celostátní plachtařské soutěže, velký visionář v projektu ICADA. Přestože mu nebylo přáno dosahovat ve sportu mnohem více se zákazem létat v kapitalistických zemích, velkou houževnatostí s výkony své dcery Hany zapisuje Českou republiku po roce 1989 do vědomí světa. Má větší radost z pomoci jiným, než ze svých úspěchů. Celým životem spojen k  přípravě dalších sportovců k  vrcholové činnosti pozitivně ovlivnil postavení Českého plachtařského sportu mezi ostatními národy. Publikační činností propaguje Českou republiku do popředí světového bezmotorového létání.

Titul knihy HIGH FLYERS 1905-2005 Na straně 93 knihy High Flyers, vydané ke 100. výročí a oslavám založení FAI roku 2005 pan Pierre Morath, pracovník Olympijského výboru s přehledem o všech Olympijských sportech, definuje letecké rekordy s velkým obdivem a úctou k ženám rekordmankám se vyjadřuje s patřičným důrazem: „... Mezi jejich následníky, Polky Pelagii Majewskou a Adelu Dankowskou a Angličanku Ann Burns, které překonaly mnoho světových rekordů, je ČEŠKA HANA ZEJDOVÁ, která v letech 1997–1999 překonala přes 50 světových rekordů, jak ve třídě žen, tak i rekordů absolutních.“ „Rekordy – podstata či jádro věci. Historie FAI je nerozlučně spojena s dějinami průkopníků letectví a vesmíru i se všemi překážkami, kvůli kterým riskovali své životy, aby je překonali. Někdy tyto rekordy dosahují až statusu mýtu, neboť zatímco mezinárodních mistrovství organizovaných v různých disciplínách pod záštitou FAI je nyní bezpočet, jsou to právě rekordy, které zůstávají, a to možná víc než v kterémkoli jiném sportu, jediným výrazně rozlišujícím znakem těchto titánů vzduchu. Proto se k nim budeme často v této knize (High Flyers, pozn. autora) vracet.“

František Novák, světový rekordman: „Výkony Hany Zejdové to je něco. Na to již nestačí diamanty, zato byla v roce 1999 vyznamenána FAI (Mezinárodní leteckou federací se sídlem v Paříží). Byla jí udělena Lilienthalova medaile, nejvyšší civilní vyznamenání jednotlivce za sportovní výkony. Pro tuto holku již není vyznamenání, které by dokázalo ocenit hodnotu výkonů, a její doslova zabejčilost jít za svým cílem a snažit přesně ve šlépějích svého otce bojovat s naší českou malostí. Tato holka by si zasloužila, aby byla nošena na rukou plachtaři, piloty a vůbec všemi občany tak, aby se její nožky vůbec nedotkly země“. Slova nejvyššího hodnocení České pilotky Hany Zejdové, nejúspěšnější letecké rekordmanky světa historie letectví, zařazené u FAI mezi HIGH FLYERS se znakem titánů vzduchu jsou známy v celém světě, jen u vlastního národa musí osobnost světového letectví zaniknout. Podtržení rekordů jako završení závodní činnosti ve všech sportech, v Českém sportovním letectví po roce 1989 podceněné takovými lidmi, jako je dvojnásobný mistr světa v letecké akrobacii Petr Jirmus je nepochopitelné, a svědčí o nesrovnalosti v hlavě špičkového sportovce, ovlivněného minulou totalitní výchovou. Výstižná slova leteckého odborníka a světového rekordmana Františka Nováka jsou postojem člověka generace nedávné doby, který ve sportovním letectví něco dosáhl a má světový přehled, jaký postrádají naši funkcionáři ve výborech a komisích. Stejně hodnocení rekordů a vynikajících rekordních pilotek světa odborníkem na světový sport panem Pierem Morathem, mezi nimiž vévodí Češka Hana Zejdová se nemá prodrat do vědomí Českého národa. Český letecký časopis mlčí. Sportovní letectví je v České republice po roce 1989 ovládáno dosazeným Jiřím Dodalem, bývalým kádrovým pracovníkem ÚV Svazarmu, za letce se pouze vydávajícího, vyškoleným v době nechvalné normalizace politicky hlídat, přesněji řečeno dělat špinavou práci - donášet na sportovní letce a rozvracet morálku v denním životě a v rodinách. Nyní po vyhození největšího strůjce zla a morálního pekla z vedení Aeroklubu České republiky, estébáka a generálního tajemníka Jiřího Dodala, jeho předčasném vyhození ze sedla moci pouhý měsíc odchodem do důchodu, jeho prohry u jim vynucovaného soudního řízení k potlačení svobody slova a jeho zapletení do rvačky po alkoholickém opojení s ohrožením života, jehož jméno se člověku nechce ani vyslovovat, očekáváme, zda se někdo ve vedení sportu v České republice omluví Haně Zejdové a přihlásí se ke slavným tradicím našeho národa se zařazením této ženy mezi velikány Českého sportovního letectví k její rehabilitaci se vším, co k tomu za její jedinečnost a statečnost náleží. 33

Ukažte v Evropě a ve světě na nějakou zemi, kde sportovní letectví řídí největší ješitný neodborník, ožrala a lhář, který se neprosadil do sféry totalitní moci odvrženým vstupem do jediné vládnoucí komunistické strany a jaký zvolil způsob poškozování svých spolupracovníků a letců zrůdným donášením ve prospěch totalitní moci. Vynuceně si jej musí okolí vážit, podlézat mu a bez jeho souhlasu nesmíte nic konat. Ani my v zahraničí rekordmani s největší reprezentací století nemáme svobodnou vůli ke své činnosti. Vzepřít se největší zvůli Kazisvěta je pro nás trestuhodné a znamená i pro nejúspěšnější leteckou rekordmanku všech dob její likvidaci ze sportu.

Status mýtu a titánka vzduchu je ocenění od odborníka FAI na jedné straně a na druhé straně jsou bořiči mýtu o slávě Hany Zejdové, vlastizrádci a sabotéři našich úspěchů. Ale raději pozor, opatrně, mohou za všechno trestat; řekněme, že jsou osvědčeni Kazisvěti v Čechách. Jsme sledováni a kdokoli pomůže, je varován co jsme zač nebo jde na kobereček. Náš známý namítá proti tomu, že je na špatné straně, že raději zůstane na té „špatné straně“, která má úspěchy, které rozhodují. Později i ministr se otočí proti nám. Neměli jsme svůj padák. Jejich výrobce Zdeněk Andrlík (pozor, jiný Andrlík se s tehdejším náměstkem na MO Kalouskem zapletl do obchodů s padáky s nevyřešenou smrtelnou nehodou), kterého jsme požádali o zapůjčení padáku, pro Hanu s nadšením zkonstruoval zcela nový typ s parametry k rychlému otevření i při výskoku z letadla v malé výšce. Dokončil jeho výrobu pouhé dva dny před našim odletem do Austrálie. Nemohl jej odzkoušet, všude po celé republice pršelo a mraky sahaly až na zem. Volal na všechny letiště a až v jihozápadních Čechách pozdě odpoledne se objevila díra v dešťové oblačnosti. Sedl do auta a na vzdálenost 200km stihl sednout do letadla místního aeroklubu a padák sám odzkoušel a dovezl nám jej. Byl zavolán inspektorem parašutismu na AeČR, aby to vysvětlil. Na jeho námitku, že se přece jedná o zajištění světových rekordů mu zapřisáhlý svazarmovec inspektor Nosek odpoví: „Ale pro Zejdovy?“ Bývalí svazarmovci se chovali přesně tak, jak je popsal ve své svědecké výpovědi pro soud dr. Jiří Blaška, který se se mnou sešel, aby si ověřil po pomluvách od J.Dodala na výborech AeČR, co jsme zač za jediné světové rekordmany s Hanou v bezmotorovém létání po bývalém Svazarmu, na které by nemělo platit pravidlo, že když je někdo vynikající sportovec, měl by mít i vynikající morální vlastnosti. Dr. Blažka jako parašutista považoval za svoji čest mě držet křídlo při startu na mém posledním mistrovství republiky v Moravské Třebové roku 1988, kdy mě trenér Vach za největší výkon toho dne zařadil 200 trestnými body za jeho reprezentanty, abych nemohl do reprezentace. Rád jsem si ověřoval výmluvy a lhaní našich funkcionářů, v tomto případě tvrzení od trenéra Vacha, že mě nemůže vzít do reprezentace, ani po ztrátě 200 trestných bodů, kdy jsem stále splňoval podmínky, protože to má nařízeno z ÚV Svazarmu. Rád jsem si ověřoval tyto lhaní přímo na místě. Stejně jako roku 1958, kdy jsem nesměl jako jediný světový rekordman na mistrovství světa do Polska přes smyšlené tvrzení funkcionářů na AeČR jsem si zašel na ÚV Svazarmu, ať mě sdělí, co proti mě mají. Při šálku kávy s pocitem, že si mě jako sportovce váží mi bylo sděleno, že mě nikdy nevyřadili nebo nedoporučili do reprezentace, ale když trenér jim dá referenci, že nesmím do kapitalistických zemí a podle jeho názoru bych tam dobře nereprezentoval naše socilalistické zřízení, on si nevezme za své mě mít v reprezenzaci. Zde jsou dokonale zaskočeni. Když jsme se vraceli domů z expedice se slavnými světovými rekordy z Austrálie s několika drobnými mincemi v kapse a nevěděli jak se dostat z letiště ve Vídni domů, zavolali jsme ještě z Austrálie Zdenka Andrlíka. Do Vídně nás dovezl k odletu sponzor ze stavební firmy i s darem lahví slivovice pro naše krajany a nazpět jsme si netroufali ředitele firmy o tuto službu požádat. Zdenek Andrlík ochotně přijel a měl obrovskou radost ze svěťáků, na kterých se podílel svým lehkým a účelným padákem. Svěřil se nám, že svoje vozidlo, prorezavělou šunku nechal před hranicemi u známých, vzal si jejich nové vozidlo, aby jej pustili přes hranice a nazpět si vyzvedl svůj auťák dovezl nás domů. Je to hrdinství obyčejných lidí, bez kterých bychom ničeho nedosáhli. Naopak na AeČR si za peníze pro sportovce nakoupí vozidlo, benzin a v pracovní době před Vánočními svátky si lyžují v Rakouských Alpách. Pro odstra34

ňovatele Hany z vrcholového sportu Petra Krejčíříka šéf aeroklubu Vlastimil Dvořák nakoupí za peníze členů nejmodernější letadlo ASW 22, který je několikrát poškodí a nic na něm nedosáhne. Zaměstnanci si nechají připlácet na důchod, užívají si svobody a my se jim máme poklonkovat jako pražskému božstvu, spíše tyranům a netvorům. Peníze na rehabilitaci hubené a spíš k nepoznání Hany prý nejsou. Jiří Dodal dokonale zvládl rozvrátit dobře organizované sportovní letectví po bývalém Svazarmu a odstranit nejúspěšnější organizátory a sportovce, kteří cestou svobody by mohli na demokratické tradice bývalého Československého sportovního letectví navázat. Do řízení letecké činnosti tento zrůdný člověk zavádí systém nepřekonatelné moci morálně vyšinutých jedinců, podnícených možností si na úkor sportovců lépe žít a bohatnout, překonávající všechny dosavadní extrémní praktiky totalitních systémů, který si dovoluje nejvyšší činnost ženské světové osobnosti, ve  světě uznávanou pilotku v  leteckém sportu, zaštítěnou třemi premiéry a významnými zahraničními činiteli včetně Mezinárodní letecké federace FAI, vymazat z historie sportovního letectví a zahnat ji do nepředstavitelné bídy a opovržení. Jak se vyjádřili naši váleční letci generálové Fajtl a Peřina se stejným osudem potrestání za vlastenectví uvržením do komunistických kriminálů, tito hrdinové nechtěli zůstat lhostejní k osudu dcery úspěšných rodičů Růženy a Vladislava Zejdových. Tito hrdinové nestačili pro svoje chatrné zdraví lumpům na AeČR zatočit krkem. Hana s nejlepšími dědičnými pilotními znaky na sebe upozornila již při výcviku, že jablko nespadlo daleko od stromu a přes všechny nástrahy nejhorších lidí společnosti se vzepřela moci bezohledných funkcionářů a stává se první dámou světového letectví v rekordech se zařazením v síni sportovní slávy FAI v High Flyers mezi nejúspěšnějšími rekordmankami a první kosmonautkou. Mnohá zahraniční ocenění, kde chybí jediné od našich bořičů mýtů svědčí, v jakém marasmu máme žít a tvořit.

Jeden z nejzkušenějších a nejobětavějších instruktorů Láďa Štěpánek, první instruktor Hany, instruuje žáka před sólo letem ve větroni Pionýr. Hana během výcviku s létáním na Blaníku zapisuje starty. Tyto nejvyšší pocty od mezinárodního společenství uznalých lidí nenachází uplatnění u funkcionářů v České republice a žena, která České sportovní letectví svými odvážnými výkony nejvíce ve světě proslavila se zařazením našeho národa v rekordech poprvé v historii letectví na první místo, je nejhoršími vlastnostmi lidí pohozena na smetiště vlastního národa. 35

Ale to neznají cílevědomou a pro letectví zabejčilou ženu po svých rodičích. Hana musí překonat pomluvy svých nejcennějších světových výkonů i svoji osoby, odtažení některých přátel po pomluvách, zadržení na hranicích jako pašeračky, výslechy na policii a do své fotodokumentace po všech prohrách zařadí i foto od soudu, kam je její otec dohnán za svoji celoživotní práci pro bezmotorové letectví donašečem a křivým člověkem, právě vyhozeným po 25 letém neotřesitelném usazení generálního tajemníka Aeroklubu. Kterého z tohoto doživotního postavení sundávají jeho kolegové údajně pouhý jeden měsíc před odchodem do důchodu. Člověka nejhorších vlastností, obklopeného skupinou alkoholiků, kterého si moderní zbohatlíci vydržovali ke krytí neprůhledného hospodaření a rozkrádání majetku Aeroklubu, vytvořeného několika generacemi pracovitých fandů letectví. Muselo se toho mezi funkcionáři stejně rovnými odehrát tolik, že navršení špatných mezilidských vztahů již nevydrželo chránit poslední měsíc práce před odchodem do důchodu tohoto sebe povyšovaného ješitného člověka. Vykopli jej ven jako netvora, aby 25 roků ztrnulé a vykradené České sportovní letectví snad mohlo nabrat lepší podmínky ke svému tradičnímu životu, jak tomu bylo v dobách nevětší slávy našich letců. Byl by to ale zázrak se domnívat, že stejní lidé u moci se nějak změní.

Odehrává se přitom tragedie největšího morálního zločinu konce 20. a začátku 21. století v likvidaci z vrcholového sportu ženy, letecké sportovkyni s výkony století, jaké se nikomu na světě, na příklad v počtu rekordů, ani mezi muži v historii letectví nepodařilo dosáhnout. Jiří Dodal se svými vybranými lidmi v podnikatelské mafii dokázal po roce 1989 v době svobody a demokracie něco tak zhoubného v devastaci morálky, co by mu ani bývalý Svazarm nedovolil. Zlikvidoval z vrcholového sportu několik významných osobností a rodinu Zejdových, jediné držitele všech světových rekordů v bezmotorovém létání v České republice, zejména ŽENU s nejvyššími zahraničními oceněními nedůstojnými metodami intrik, jaké nemohl tak důsledně rozvinout v bývalém Svazarmu. Srovnejme si názor významného odborníka na Olympijské sporty, jak hodnotí letecké sporty a mezi jejími sportovci vyzvedává Češku Hanu Zejdovou ve své knize HIGH FLYERS, vydanou k oslavám 100 výročí založení Mezinárodní letecké federace FAI, konaných v Paříži roku 2005. Kde není dovoleno, aby se výjimečná letkyně delegátům 200 zemí světa mohla představit, jak je běžným zvykem a ne, aby si její slávu přiřkli 3 bývalí nejkřivější estébaci. Tomu se divili i čelní přestavitelé FAI, kam Češi svojí známou závistí a nenávistí ke svým úspěšným lidem zahrabali a  zničili svoji nejvýraznější leteckou osobnost. Po  slavném přeletu Atlantiku Lindbergem by se asi Američané neodvážili na Generální konferenci FAI poslat místo slavného pilota hned několik příslušníků FBI. Odborník FAI pan Pierre Morath letecké průkopníky označuje TITÁNY VZDUCHU pro jejich odvahu riskovat životy a dává jim status mýtu. To platí pro zahraničí, kdežto v České republice nejúspěšnější rekordní pilotka historie světového letectví obdrží status sportovní bezdomovkyně. Plán ICADA si vysoké ocenění v  leteckém průkopnictví zasluhuje. Alespoň v  zahraničí. Čeští úředníci na  MŠMT, Sdružení sportovních svazů, AeČR a jeho výbor, komise a vybraní bojácní účastníci konferencí na rozdíl od FAI se nikdy nezmíní nebo nepozvou mezi sebe titánku vzduchu Hanu Zejdovou. Její světový úspěch nesmí být na  konferencích jako ozdoba vysloven a raději ji nechají žebrat na ulici jako sportovní bezdomovkyni a uvrhnout pod symbolickou gilotinou do sportovního vězení. Nikdo nechce, aby tato zasloužilá žena o světové bezmotorové létání byla rozmazlována. Hana Zejdová k tomu nemá sklony a své vrcholné výkony dosáhla v podmínkách, které by mnohem silnější muži nezvládli. Stát by měl zachovat určité dekorum a dohled nad svými morálky a mravnosti zbavenými podřízenými a ne radou ze shora tvrdit, že to jsou jen jakési podřadné klubové záležitosti, které snad mají samy od sebe vyhnít. Zejména, když zde dochází k porušování mnoha článků Všeobecné deklarace lidských práv OSN, Listiny základních práv Evropské unie a České Ústavy státu. Nenajde se jediný politik nebo politička, kteří by cítili zodpovědnost za dodržování lidských práv v zemi se známou a jimi se často před světem oháněnou masarykovskou demokracií.

V chodbě soudu čekáme na výsledek soudu, který mě osvobozuje od zveřejnění omluvy J. Dodalovi. J. Dodal již není mocný funkcionář. Je hodně skleslý a tuší verdikt soudu v jeho neprospěch. Jeho drápy se krutě podepsaly na nejlepších sportovcích letectví a parašutismu. Jeho důchod bude nesrovnatelně vyšší než můj, ze kterého se musí „živit“ také LAVS. Jiří Dodal zůstal kádrovákem po celý život od svých 24 roků, kdy nastoupil na ÚV Svazarmu, aby jej hned vyhodili jako kandidáta z KSČ pro lhaní a opilství. Opilství, které jej provází po celý život, se mu nakonec stává osudným; dostává se do konfliktu se svými nejbližšími ve rvačce s ohrožením života. Lhaní a opilství i s jeho pomluvami, nepřátelstvím, závistí a intrikami si zachoval a s těmito nejhoršími vlastnostmi si po roce 1989 vynucoval horší diskriminaci nepohodlných sportovců svým úlisným chováním než bylo možné uplatnit za bývalého Svazarmu. Jeho neschopností výsledky Aeroklubu po roce 1989 poklesly za země, které bývaly v mezinárodním hodnocení za námi. Nejlepší sportovce jemu stojící v cestě k rozkrádání morálních i materiálních hodnot dokázal odstranit, zahnat do ústraní a životní tragedie. V době havlovské svobody a demokracie v Aeroklubu po bývalém Svazarmu naopak svoji moc pevně zakotvil závaznou mlčenlivostí funkcionářů, přísným výběrem snadno ohebných členů na konference, i tím, že jim podstrkával určité výhody. 36

Dopis Bedřichových 37

Není odvolání ani u nejvyšších státních představitelů, ani u Evropské unie. Odpovědi jsou úhybné a zbabělé. Čeští politici se rádi ohání statečností Mistra Jana Husa a masarykovskou demokracií, ale jen tehdy, když se jim to hodí. Mají příliš krátkou paměť, než by uplatnili zásadu pravdy Mistra Jana Husa tehdy, když by měli. Za degradaci lidské důstojnosti je to pro postižené v jejich absolutní bezmoci proti funkcionářské zvůli na nejkrajnější protest upálením nebo jiným mnohem tragičtějším gestem v bezmoci, který by současní čeští politici veřejnosti stejně jinak vysvětlili, anebo zamlžili. Snadno bychom se stali duševně chorými lidmi, kam bychom ze světového úspěchu rychle spadli. Lidé se nechají oficiální propagandou snadno oklamat. Až tak tragické myšlenky jsou pro mladé lidi na pořadu jejich úvah nad touto bezmocí. Běžný člověk, mimo aktuálních občanů se zvláštní péčí u našich politiků nemá žádnou cenu před mafiánstvím moderních zbohatlíků, jak je v zahraničí nazývají vlastizrádci, kde se děje ledacos, ale ti nejhorší se od našich mafiánů v leteckém sportu mohou hodně naučit. Za 25 roků oslovování snad každého politika a institucí k lidským právům, a že jich jsou stovky při naši slušnosti a trpělivosti, jen namátkou několik z nich, kterým porušování lidských práv nic neříká a ani neodpoví na žádost o pomoc, kde v zahraničí by museli za tuto neomalenost se zpovídat veřejnosti nebo i odstoupit. • • • • • • • • • • • • • • •

Žádný z posledních 7 ministrů a ministryň spravedlnosti neodpověděl, nedodržování lidských práv občana je nezajímá, bývalou ministryní Benešovou počínaje. Bývalá místopředsedkyně Senátu paní Gajdůšková neodpoví. Předseda Senátu pan Štěch žádost o dotaci a rehabilitaci předá příslušné komisi, ta ji předá další komisi, kde si vyžádají hodnocení Hany Zejdové od předsedy Sdružení sportovních svazaů pana Ertla, které je nepravdivé a velice negativní, jakoby šlo o podřadnou sportovkyni a  tím je věc vyřešena. My jsme ale žádali předsedu Senátu o  odpověď a  ne pro nás odpověď neznámého úředníka, který věc zamete pod koberec. To je český způsob úřadování do vytracena, se kterým by naši politici v zahraničí nikde neobstáli. Pan Čunek, předseda komise pro lidská práva Senátu neodpoví. Bývalá ministryně ŠMT paní Buzková nám dá najevo na  základě shromážděných kádrových materiálů, že „soukromé výkony“ Hany Zejdové Českou republiku nereprezentují a  nemůže proto obdržet dotaci na  sport v  LAVS. Přijme nás nevraživě až téměř po  roce po  vyzvání ze zahraničí přes našeho ombudsmana. Doklad o  schválení LAVS od  Ministerstva vnitra jako řádného občanského sdružení ji nezajímá. Pro paní Putnovou, předsedkyně Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a  tělovýchovu na  rozdíl od  pana dr.Kozla, jejího předchůdce, jsme s našim projektem ve sportu a ve vědě nezajímaví. Náměstek pro sport pan Kocourek, vyznamenaný na FAI za NIC se s námi odmítá setkat k jednání, má se svými úředníky mnoho výmluv proč není v České republice zájem o světové výsledky Hany Zejdové, ale je známo, že vysoké milionové dotace přiděluje organizaci, která si nemusí ani žádost podat. Stejně se chovají i ostatní náměstci. Pan kardinál Duka svojí odpovědí slíbí pomoc v této diskriminaci sportovců a nic se neděje. Známý biskup a mluvčí se zvoněním klíči na Letné pan arcibiskup Malý nestačí spolknout jiné konání, než které před davy lidí se vzkazem „Gustovi“ na Hrad vyslovil. Ministři zahraničních věcí neodpovídají, řeší postižené v zahraničí, doma nic nevidí. Místopředseda vlády pan Bělobrádek se vyhne odpovědi k rehabilitaci sportovců. Místopředseda vlády pan Babiš se rovněž vyhne odpovědi k rehabilitaci sportovců. Předseda vlády pan Sobotka za sebe v této závažné věci porušování lidských práv nechá odpovědět podřízeného úředníka v tom smyslu, že nemáme vhodný zákon k rehabilitaci a dodržování lidských práv postižených sportovců. Ministr pro lidská práva pan Dienstbier se dodonale a nevěcně vymlouvá. Jediný exministr pro lidská práva pan Kocáb, jediný z vlády České republiky zaujme rozumné stanovisko, ale s konstatováním, že ani jako ministr pro lidská práva nemá kompetenci se lidskými právy zabývat. Čím tedy? 38

•

Ani dříve našimi úřady nespravedlivě postižená v kauze Zámek Budišov (v mém rodišti) s velkou pompou do úřadu europoslankyně uvedená paní Věra Jourová s výstižným názvem k dodržování rovnosti postavení, snad i žen, v době kdy EU doporučuje zvýšené počty žen do řízení společnosti se umí vyhýbavě vyjádřit ke kauze, která by měla otřást svědomím všech, co se na této kauze svým nezájmem podílejí.

Tento výčet je jen částečný bez uvedení zbytečných žádostí ke všem hlavám našeho státu a jejich chotím nebo poradcům k posouzení, jak se v České republice (ne)řeší lidská práva v době demokracie a svobody, s jakou neetickou brutálností se zachází s ženou, která psala historii světového letectví a jakou má tato žena jimi všemi postižená v této společnosti nízkou hodnotu. Zabývat se minulostí je pro politiky snadnější, protože lidé, způsobující křivdy již nežijí, nebo nemají moc. Obracím se zde na nejvyšší funkcionáře státu. Proč? Přece zde nejde o nějakou místní podružnou sportovní událost, ale o projekt a výsledky světového významu. Nejde zde o vyřazení neznámé osobnosti z vrcholového sportu, ale ženy, která je mimořádnou sportovní osobností a zapsala se zlatým písmem do historie světového letectví, má největší zásluhy o stát v letecké reprezentaci, vlastními lidmi nedůstojně zapovězená a  zlikvidovaná do ústraní. Zde se nebudeme obracet na běžného úředníka, ale je to záležitost pro nejvyšší funkcionáře státu (kteří zklamali). Kdyby Hana Zejdová se svými mimořádnými výkony a  skromností žila na  jiném místě této planety, jak píše ve  svém dopise pan Vyhnálek z Austrálie, byla by slavnou hrdinkou a neskončila by tak nešťastně svoji sportovní kariéru mezi lidmi, kteří ji nejen nepřejí, ale zachází mnohem dále - udělají z ní horšího občana, než jsou společností uznávaní nepřizpůsobiví nebo potrestaní občané s dokonalou ministerskou péčí, i od funkcionářů Evropské unie. Z neúplného seznamu oslovených vysokých veřejných a státních činitelů vyplývá naprostý nezájem o člověka, ženu nevyjímaje. Nedivme se proto, že vzrůstá odpor lidí nebo národů proti porušování lidských práv, vychytralému centralismu, přebujelé byrokracii a diktátorství. Snad si konečně někdo s  největší zodpovědností za  systém moci v České republice uvědomí, že takto nelze dál. Nejsme jiní lidé než ostatní. Jsme slušní, umíme ocenit pomoc, napomohli jsme naší reprezentační činností i  zahraničnímu obchodu jak nedokázala žádná vysoce placená reklama nebo milionovými odměnami zaštítěni poradci a právníci. Vážíme si každého občana, ctíme a dodržujeme zákony, ale nikdy se neztotožníme s arogancí úřadů a institucí, pro které úplatkářství, rozkrádání a podobné lumpárny jsou hrdinstvím pro média. K významné sportovkyni, která i mezi muži píše historii letectví zlatým písmem se chovají nedůstojně a distancují se od ní. Jak prokázalo všech 200 poslanců k  odvolání postižených sportovců v  interpelaci v  Poslanecké sněmovně, samotným ministrem panem Fialou zahnanou mimo dosah chápání člověka a postavení lidství na úroveň barbarství. Poslední křečovité záchvěvy zlého člověka, generálního tajem39

níka AeČR u soudu s třesoucíma rukama ukazujícího na odznak mezinárodního rozhodčího FAI na klopě svého kabátu u soudu, kterým zřejmě chtěl přesvědčit rameno spravednosti o svých ničím nepodložených zásluhách o světové letectví, pochybných schopnostech a nenahraditelnosti, aby dokázal, že vyloučit člověka v době svobody a zakázat mu vstup na letiště je pouze jím, celoživotním kádrovákem obhájitelné, byl posledním záchvěvem v jeho troufalé naději konat zlo a peklo lidem až za hranice lidství. Boží mlýny i zde započaly mlít pomalu a jistě a každý špatný člověk si najde svého přemožitele. Svědkovi s  jeho vyjádřením k  soudu a  dalším k  této zvůli a barbarství je vyhrožováno. I tím nejhorším. Výtah ze svědectví k soudu v úvodu této knížky proti bývalému generálnímu tajemníku Aeroklubu České republiky, který se stal svými požadavky pro sebe a likvidací nejlepších členů Aeroklubu nežádoucím všem, kteří jej obklopovali a  podíleli se s nim na morálních zrůdnostech vůči nepohodlným členům. Jestli bude jejich rozhodnutí zbavit se tohoto zatvrzelého estébáka a setřesou ze sebe i svůj podíl viny a uznají oprávněné požadavky postižených sportovců, přesvědčíme se o  jejich skutečných charakterech. Tato svědectví charakterizují J. Dodala jako člověka, který nikdy neměl rád přímé, úspěšné a čestné lidi a vynucováním si výroku soudu k omluvě od postižených dává za pravdu všem, kteří se stali obětí zvůle člověka, který si dlouho pohrával s osudy nejlepších členů Aeroklubu, občanů Českého národa, kteří psali dějiny národního a světového letectví. Je zde v  tomto rozhovoru vyvedeno tolik závažných a dlouhodobě nahromaděných problémů proti lidským právům, etice, morálce a mravnosti člověka s nedůstojným zacházením se sportovkyní, talentem století, na žádné mocenské úrovni neřešených problémů, že by mohly tvořit BÍLOU KNIHU o českém sportovním letectví po roce1989 a o narušenosti některých bodů Ústavy státu, Evropské unie k dodržování základních lidských práv a Všeobecné deklarace lidských práv OSN, tolik v mnoha bodech porušovaných, neslučitelných se svobodou občana a jeho demokratickou Ústavou.

T 40

TAM, KDE ZAČÍNÁ LIDSKÉ ZLO, TAM JE I PEKLO. HISTORII ČESKÉHO SPORTOVNÍHO LETECTVÍ NESMÍ UJÍT DRAMA A TRAGEDIE ŽENY, KTERÁ VÝRAZNĚ PSALA HISTORII SVĚTOVÉHO LETECTVÍ . Něco tak morálně a mravně zhoubného v životě leteckých sportovců a hrdinů válečných, kam náš národ dohnali lidé nejhorších charakterů po roce 1948 a stejně nebezpečně po roce 1989, ochotných sloužit jakémukoliv režimu a lidskému zlu k jejich prospěchu, se nikdy nemělo stát mezi letci, kteří se vždy vyznačovali technickým průkopnictvím, velkým kamarádstvím, vlastenectvím a bojem za svobodu a lidská práva pod ušlechtilým heslem: „Vzduch je naše moře“. Moudrými slovy největší pilotky všech dob: „Osamělý let v dálkách bez hranic sbratřil naše duše“. Hana Reitsch

Nejdůležitější otázka ze všech následujících: Co považuješ za největší úspěch během své celoživotní složité letecké činnosti? Sotva kým překonání historického úspěchu, jakého dosáhla moje dcera Hana v nejtěžších podmínkách k činnosti a nelítostných osobních obětí. Že se mi podařilo svými zkušenostmi přes všechny překážky vytrvat a připravit projekt ICADA. Že se mi podařilo odrazit všechny rozvrtávače, kteří byli připraveni vklínit se do našich expedic do Austrálie a do LAVS a zničit nás. Kdyby se tak nová státní moc zachovala po 17.listopadu 1989, a naší volné demokracii dala pevné základy, stát a jeho další rozvoj mohl vypadat jinak. Že jsme dosud všechny nástrahy našich netvorů s poznamenáním na našem zdraví a znemožněním dalšího sportovního růstu a špičkové reprezentace České republiky ve sportovním letectví přežili. Co tě vede k průkopnickým cílům v bezmotorovém létání? Čistý vztah k přirozenému bezmotorovému létání prvních průkopníků letectví, ale i hrdinství našich válečných letců v jejich statečném boji za svobodu, že jsme potomci nejstatečnějšího předka Mistra Jana Husa a vzrušení při mimořádném výkonu, být přitom a dosahovat. 41

To, kam jsme dnes dospěli v ideálech našeho mládí a další generace se nemají o co opřít. To, jak se v aeroklubu chovají k lidem, kteří něco umí. To, jak jediná světová rekordmanka v bezmotorovém létání a přední závodnice je z vrcholového sportu zlikvidovaná a nikomu to nevadí. To, jak se Petr Jirmus nesportovně zachoval k Haně Zejdové a přitom nemá jediný důvod ji škodit. Obdivuji velkou statečnost a to, že sir Nicholas Winton, HRDINA a VELKÝ ČLOVĚK zachránil z Českolovenska na začátku druhé světové války 669 dětí před koncentračním táborem. V České republice, ve stejném místě, v Praze, se zrůdní funkcionáři BARBAŘI zbavují pod rouškou demokracie v době moderního věku lidstva 3. tisíciletí sportovkyně světového významu a nikomu z politiků to nevadí. To, že členové výboru a komisí AeČR jsou jen přísedídícími a mlčícími bez vlastního názoru. To, že po roce 1989 v době svobody a nejlepších podmínek k rozvoji leteckých sportů se nenašel nikdo, kdo by upozornil na zvůli a scestnost ve vedení AeČR. A tuto morální zrůdnost musí odnést žena, která za tuto odvahu postavit se zlu musí trpět. To, že AeČR nemá žádnou koncepci a vrcholový sport není řízen. To, že se nenašel po roce 1989 nikdo, kdo by poukázal na neprůhledné hospodaření s tak velkými penězi v AeČR, jaké by bývalému Svazarmu hodně konkurovaly a neodvážil se jako Hana Zejdová poukázat, co by se s nimi dalo ve vrcholovém sportu dosahovat. To, že ani dnes po odstranění J. Dodala se v AeČR nenajde jediný člověk, který by na zavedený marasmus upozornil a bouchl pěstí do stolu. To, jak J. Dodal, povahovými vlastnostmi cynik, lenoch, opilec, lhář, závistivec a nepřející úspěšným, tolik toužící po výsleších sportovců na policii, po soudní výhře ke zdůvodnění likvidace nepohodlných lidí, mohl s těmto vlastnostmi 25 roků ovlivňovat národní letectví k jeho historickému propadu a všichni funkcionáři mu dovolili zdevastovat naše sportovní letectví. To, že současný vedoucí Aeroklubu Vlastimil Dvořák členstvo neinformuje pravdivě o poměrech v AeČR, o ekonomice a financích, o budoucnosti AeČR a zamlžuje skutečnosti kolem Hany Zejdové, morální zločin v nerovném postavení ženy mezi muži, jaký nemá obdoby nikde ve světě. To, že AeČR se zapletl do mafiánství v okrádání sportovců ve Sdružení sportovních svazů, které jej položilo v mezinárodním hodnocení na lopatky a umí si zjednat i tak podporu od MŠMT pro svůj nejužší okruh nohsledů. To, že z AeČR se vytratila lidskost, letecké kamarádství a nemáme žádnou leteckou reprezentaci a zákony často nahrazují soudy, dlouhodobé a podjaté. To, že Vlastimil Dvořák nehodlá členstvu zdůvodnit člověka, který má J.Dodala nahradit, neuzná vyložit pravdu o politice zla na AeČR a pokračuje v neúpřimné politice vůči členům a je to jen jeho osobní záležitost. To, že Vlastimil Dvořák vystupuje jako člověk, který AeČR dokonale ovládá a neřídí v duchu slavných tradic, o kterých nemá ani potuchy, kromě zastání se již vymřelých zahraničních letců. Lhát a zkreslovat výsledky sportu je zločin na členech a reprezentaci národa. Nikdy se nesnížíme k tomu, abychom se na nátlak a vyhrožování od zvrhlých funkcionářů a jejich anonymních doporučení zbavili nejvyšších zahraničních ocenění a vyznamenání a měli se za zrůdnosti post svazarmovských funkcionářů jim veřejně omluvit.

organizacemi LAA a LAVS má AeČR nejhorší výsledky (silný nástup výkonů Tomáše Suchánka v LAA a z AeČR vyloučené Hany Zejdové) a přesto se chová v dotacích na sport svým monopolním postavením nadřazeně. Je to nespravedlivé vůči LAVS, jejíž výsledky jsou naopak všemožně od AeČR J.Dodalem, samozvaným generálním tajemníkem snižovány a na MŠMT pomluveny jako soukromé; Českou republiku prý nereprezentují a  jsou řízeny Vladislavem Zejdou jako nějakým pochybným ředitelem mnoha podivných organizací, které nemají nic společného s reprezentací, píše J.Dodal bývalé ministryni Buzkové, aby dodnes odvrátil naši naději na dotaci na sport. I náměstek ministra Chládka pan Hulínský nám odpovídá stejně zkresleně po 10 letech podle zákeřného dopisu J.Dodala, že jsme postaveni mimo dotaci od MŠMT a srovnáváni se sjížděním řek rodinami s dětmi. Je nepochopitelné, kam mohou zajít naši politici ve zdůvodnění jak likvidovat největší úspěchy a nejúspěšnější sportovce. Prostě naše činnost podle náměstků ministra nebo ministryně pro sport podle jejich podivné logiky Českou republiku ve světě nereprezentuje a nemůže být jejich nejúspěšnější činnost v celé historii letectví státem podpořena. Kdežto výletníci bez výsledků dotaci dostanou v desítkách milionů, mnohdy bez podané žádosti. Zde si Jiří Dodal koleduje za porušování naší Ústavy a mnoha článků Listiny práv a svobod stanout u soudu. Podobné dodalovštiny, kterými popírá vznik naší organizace ve svobodném státě a obhajuje AeČR jako jediný monopol na letecké sporty jako za Svazarmu, je v rozporu s články Všeobecné deklarace lidských práv OSN, pokud je naší povinností jako u jiných národů po podpisu tohoto závazného mezinárodního dokumentu jej dodržovat. Přitom si AeČR podle něj nereprezentační výsledky naši organizace LAVS přivlastňuje a podceňované rekordní výkony Hany Zejdové za AeČR podává na FAI jako svoji nejvyšší reprezentaci, jaké nikdy, ani po roce 1989 AeČR nedosáhl a sklízí za nás ponížené odměny, vyznamenání a obdržuje za nás i dotace na vrcholový sport. K tomu, jak daleko pomluvně J.Dodal zachází svědčí jeho dopisy do USA a Austrálie, expremiéreu Miloši Zemanovi nebo ministryni Buzkové ze dne 14. září 2003, který se nám dostal do rukou a kterým dodnes zabraňuje, abychom dostali sebemenší dotaci na vrcholový sport a musíme se ve sportu probíjet ne jako svobodní, ale jako žebrající sportovci v nedůstojném a nerovném postavením postavení ženy v leteckém sportu. O tento všemi nepravdami oplývající dopis se dodnes opírají všichni náměstci na MŠMT (Hrdý, Kocourek i  poslední pan Hulínský) a  trvale Hanu Zejdovou s  jejich trapnými zdůvodněními, když její závodní úspěchy s titulem mistryně Evropy a četná vítězství i na mužských soutěžích vynechávají a tvrdí, že její světové rekordy jsou nejvýše srovnatelné s rodinami s dětmi sjíždějícími řeky nebo slézající kopců někde v Orlických horách a podobné hanebnosti. Tito úředníci MŠMT se nestydí nejhoršího ponížení ženy. Jen zde doma, v zahraničí by si to nikdy nedovolili. Pan Vyhnálek, uznávaná osobnost naší podnikatelské emigrace právě tyto nesmysly odsoudil a jeho slova o vlastizrádcích jsou nám kladeny za největší provinění proti osvědčeným post svazarmovským kádrovákům a bývalým do této organizace nasazeným spolupracovníkům STB v novém vedení Aeroklubu České republiky po roce 1989. To je zásadní chyba současného vedení. Bez zdravé kritiky a bez zavedení demokratických zásad, které byly po roce 1989 v AeČR J. Dodalem a jeho stejně po minulé době rovnými funkcionáři potlačeny více než bylo běžné před rokem 1989 za bývalého Svazarmu, tím se Aeroklub dostává do izolace od světa a k situaci propadání všech odborností ve sportu i ve výcviku mládeže. Za podmínek lhaní, zkreslování výsledků a okrádání sportu, jaké neznal Svazarm, nemůže žádná společnost nebo instituce dosáhnout úspěchů. To píše J.Dodalovi ze zahraničí předseda Nezávislého sdružení bývalých Československých vojáků v zahraničí pan Hynek Trhlík a plně se to potvrzuje. Monopolní postavení AeČR je stručně řečeno nejhorší v celé jeho více než stoleté hostorii letectví, kdy nikdy centralismus moci při neodborném vedení nedosahoval takové škodlivé výše.

Proč podle tvého názoru došlo po roce 1989 k tak hlubokému propadu Českého, kdysi slavného sportovního letectví, slavných pilotů Nováka, Širokého, Hubáčka a dalších aeroklubových pilotů, které od svých začátků ve světovém měřítku patřilo mezi světové velmoci. Kdo na tom nese vinu, že dnes jsme ve všem v letectví outsidery? Předesílám, že pravdivé, po roce 1989 propadající hodnocení činnosti Aeroklubu České republiky na základě výsledků se nikde neobjevuje a  je považováno, zejména ve  srovnání s  výsledky naší LAVS a  Hany Zejdové za  trestuhodné pomlouvání, jak cítíme za posledních 25 roků. Je zájem, aby AeČR doma v mezinárodním srovnání slovy vedoucího Dvořáka vypadal lépe, dokonce stejně jako za největšího období slávy, než je skutečnost. Aby dotace na sport nebyly pravdivými výsledky ovlivněny. Mezi třemi leteckými

Jak generální tajemník estébák a rozvraceč morálky J.Dodal dosáhl toho, že jste dodnes zbaveni jako řádně schválené občanské sdružení s největšími úspěchy z ostatních leteckých organizací po roce 1989 dotace na sport od MŠMT? Zvrat mohl nastat v roce 1993, kdy jsme s Hanou po představení naší činnosti v expedicích Kangaroo do Austrálie poslancům byli s funkcionáři Aeroklubu vyzváni předsedou komise pro vědu, výzkum, školství a sport panem dr. Františkem Kozlem k tomu, že AeČR nemá žádný monopol po bývalém Svazarmu na sportovní reprezentaci a dnes v době svobody může reprezentovat na rozdíl od bývalého Svazarmu každý občan, kdo na to svými schopnostmi má. Pan Dodal ale vše na výboru překroutil a tvrdil, že dosavadní linie AeČR, to znamená, že monopol na letecké sporty byly panem Kozlem doporučeny pro AeČR a navodil útlak kohokoliv, kdo

42

43

by chtěl dělat sport svobodně mimo post svazarmovský aeroklub, v jiné svobodné organizaci, jak je tomu v jiných demokratických zemích. Tím utužil svoji moc bývalého kádrováka a naše skupina s plány do budoucna na 20 roků byla definitivně ve spojení se Sdružením sportovních svazů, jakéhosi nástupce Svazarmu, zbytečného mezičlánku ke krytí okrádání státu, zbavena přes uznání na Ministerstvu vnitra jakékoliv dotace na sport. Byli jsme J.Dodalem označeni jako soukromníci, kteří nemají se státní reprezentací nic společného a rekordní výkony Hany v Austrálii jsou podřadné a nereprezentují. Přesto si je AeČR pokrytecky pod svým jménem přivlastňuje na FAI a sklízí slávu i peníze za protagonisty tohoto velkého úspěchu, na jaký AeČR nikdy nedosáhl. Svými dlouhými a hodně křivými prsty zasahuje J.Dodal všude, kde máme finanční nebo technickou oporu, rozvíjející se do mezinárodních rozměrů. Nám nakloněni příznivci se od nás odvrací a vysvětlují nám, že jsme prý zradili většinu členů AeČR a stali jsme se soukromníky, kteří náš stát svými výkony nereprezentují a světové rekordy Hany Zejdové v Austrálii dosažené nemají žádnou hodnotu a jak píše tehdejší ještě necenzurovaný tisk, tyto rekordy někoho obtěžují. Této zvrácenosti podléhají mnozí přátelé, kteří nám byli velkou oporou. Svědčí to o  prolhanosti a  estébácké rafinovanosti J.Dodala v  rozvracování nejlepších vztahů mezi lidmi. Tento Kazisvět, v zahraničí nazývaný vlastizrádce by si zasloužil odsouzení od členů, pokud si tito někdy vůbec uvědomí, že si ponechali tuto zrůdnou osobu ve vedení více než 25 roků přes mnohá upozornění, o koho se jedná. Ani varování parašutistů na konferenci roku 2006 o utajovaném životopisu J.Dodala po zjištění v pátrání v archivu ministerstva vnitra a jeho lhaní přes usvědčení podpisem ke zhoubné spolupráci s STB nikoho nepřesvědčilo o zrůdnosti člověka, který v době svobody pokračuje ve svém estébáctví, které nynější prezident Německa pan Joachim Gauck definoval ostře vyhraněnými slovy o zneužití důvěry ve prospěch moci. U nás mu nesmí nikdo zkřivit vlas a až teprve svými machinacemi a záludnostmi mezi sobě rovnými se jej zbavují. Ale jen povrchně. J.Dodal se mezi svými lidmi cítí i nadále rovný, opije se jako rozhodčí na soutěži v Moravské Třebové, po rvačce jej po bezvědomí s polámanými žebry odváží sanita do nemocnice v Olomouci. Největšího křiváka a ožralce, který by nikde na světě mezi 200 členskými zeměmi FAI v tomto postavení neuspěl si spravedlnost vybrala sama k bohužel jen pomalému odchodu ze scény, kterou tak poškodil, že se na nás všechny postižené a zlikvidované jeho metodami bude se svým nemalým důchodem usmívat. Nikým nevolený generální tajemník J.Dodal nastoluje do sportovního letecví mnohem větší kádrování a odstraňování nepohodlných lidí než tomu bylo za polovojenského Svazarmu. Lidé na AeČR pod vedením J.Dodala nejsou daleko od svých předchůdců, jak uvádí čs. rozhlas 2, ve znevažování schopných lidí, jak tomu bylo po roce 1948 se známými výrobci hudebních nástrojů PETROF. Měli být naloženi na kárku a lidi na ně měli na ulici chodit plivat. Hana Zejdová je pomlouvána u nejvyšších státních činitelů doma i v zahraničí se zločinem na ženě, jaký nemá obdoby v současném demokratickém světě a jen přísnou cenzurou médií tato zločinnost prozatím nemůže vyjít ven. Je doslova obrazně poplivaná a nedůstojně znevážena, příměrem T. A. Bati, že „přečnívá-li někomu hlava nad zástup ostatních, stává se terčem. Hromosvodem. A v některých případech čeká i symbolická gilotina“. Věříme, že jen dočasně nad ní visí tato symbolická gilotina v držení opilce a lháře s jeho stejnými následníky, s pojmenováními v zahraničí, které jsou u nás trestné.

kem do civilizovaného světa. Jako členové Australského Aeroklubu jsme každý rok obdrželi brožurku o finančním hospodaření, o způsobu financování účastí na mezinárodních soutěžích sponzory a od Aeroklubu nebo kdo si účast hradil ze svých prostředků a věděli jsme dobře, podotýkám jako cizinci, jak Federální aeroklub Austrálie hospodaří. Něco takového je u nás přísně tajné, aby se nevědělo nic o způsobu úniků peněz jinam. Když to členům nevadí, je to jejich vina, že si nechají sebou manipulovat podle představ jiných. A co kontroly od státu a revizní komise na AeČR? Připomeňme si, že jen malou a konečně důslednou kontrolou od ministerstva dopravy za rok 2010, po několika upozorněních a po třech předcházejících k ničemu bylo zjištěno a na serveru MF iDNES dne 4. a 16.5.2011 byl zveřejněn únik milionu korun pro sportovce. Za peníze pro sportovce si funkcináři zakoupili vozidlo, benzin a jezdili si v pracovní době, s dobrými platy a do důchodu dobře zajištěni než jiní běžní lidé, lyžovat do Alp a okrádali sportovce, kteří jako Hana Zejdová se vrátí z náročné expedice s historickou reprezentací sportovního letectví se ztrátou váhy 12 kg a nemají na jídlo nebo na zdravotní rehabilitaci a dnes, nejúspěšnější letecká sportovkyně historie stojí u kasičky na ulici a žebrá. Je nervovaná a cokoliv řekne je podnikavci obráceno proti ní. Nikoho nikdy nepomlouvala, její kritika je považována za pomluvy. Jako představitel řádně schválené LAVS jsem označen za soukromého ředitele několika neznámých organizací, které nemají nic společného s reprezentací. Všechno lži a intriky školeného estébáka v postavení generálního tajemníka J.Dodala, kterého vyhodili jako lháře a alkoholika i z KSČ, který má oporu u úředníků MŠMT, za krytí finančních machinací vyznamenaných na FAI. Tito úředníci se nám vyhýbají a nikdy nás nepřijmou. Ví proč. Nikdo neví, jaké obrovské ztráty byly sportovcům a členům aeroklubu způsobeny v neprůhledném hospodaření za 25 roků po roce 1989, kdy současný vedoucí AeČR Vlastimil Dvořák toto milionové odhalení od ministerstva dopravy komentuje slovy, že se to tak dělalo vždycky a nikomu to nevadilo. Přiznává neprůhledné hospodaření a rozmarnost funkcionářů bez zaujatosti ke sportu, ke kterému ve svém novém postavení předsedy Aeroklubu sám v této funkci v předcházejícím nejvyšším zaměstnáním pilota vysazovače parašutistů, jak jej hodnotí bývalý prezident FAI dr.Čeněk Kepák, nemá předpoklady řídit Aeroklub ke světovým výsledkům. I jemu jsme svojí konkurenční činností nepříjemní k pohodlnému funkcionářskému životu a nestalo se jedinkrát, že by naše požadavky vyslechl a podpořil. Jistěže, když se předseda revizní komise podílí na souběžném podnikatelství, jak by měl odhalovat toto rabování. Za těchto podmínek obrovských dotací od Sazky, ministerstva dopravy, MŠMT a obrovské výdělečné činnosti z nespravedlivě ponechaných 140 letadel, velké dojné krávy klubů (které Slováci po rozdělení státu předali poctivě do klubů) k nekontrolovatelné výdělečné činnosti a vydírání klubů.

Aeroklub České republiky mohl neobvykle vzkvétat, jak nikdy v historii,

Jaké je podle tvého názoru postavení AeČR po roce 1989 ve výsledcích v současném mezinárodním hodnocení? Nemáme slavné letecké akrobaty, nemáme slavné parašutisty, ani v bezmotorovém létání nemáme a nesmíme mít u nás pro kádrování a vylučování nepohodlných sportovců oficiálně výraznou osobnost, přestože se na AeČR točily od roku 1989 obrovské peníze - troufám si řící, že stejné nebo ještě mnohem větší než za Svazarmu. Kam šly tyto prostředky, do jaké černé díry to je dobře funkcionáři zaretušované. Ani několik auditů se zjištěním milionových úniků stejně nic nenapraví. V takovém rozháraném prostředí po vylučování z činnosti za pokrokové názory na vrcholový sport a naši likvidaci jsme našli odvahu se vzpříčit ustálené moci post svazarmovských vedoucích v AeČR a podstoupit kalvárii na cestě za sportovní slávou únikem do zahraničí v roce 1991, vlastně novodobou emigrací v době, jak v žádné východo evropské zemi již nikdo ze sportovců nemusel řešit své postavení útě-

nebýt zpronevěřování těchto obrovských příjmů neprůhledným hospodařením. Proto kdokoliv, kdo poukáže na tyto finanční machinace, obdrží nejhorší, likvidační hodnocení od pana Ertla a Dodala, jakou psí hlavu nasadili tito kmotři ženě, před kterou se sklánějí nejlepší muži leteckého sportu. Průkazně jsme v LAVS prokázali ve dvou lidech velkou akceschopnost, zcela bez peněz od státu, kterou vysoce ocenil v ušetřených několika desítkách milionů pro náš stát pan Miloš Zeman svojí záštitou k činnosti Hany Zejdové v postavení premiéra vlády. Proč nemohl dodržet slovo je jiná věc. Když se šlo po krku na AeČR se ztratil notebook s účetnictvím a žádná kontrola, nebo postih, slíbený tehdejším ministrem financí Kalouskem se na AeČR neuskutečnil. Že by tomu zabránily vyhlídkové lety s funkcionáři státu za 400 tisíc k tomu obětovaných z dotací na sport a pak to bylo dáno k tíži předsedovi Dvořákovi, aby si musel rozmyslet, zda nastrčeného generálního tajemníka vyhodit či raděli ne a ustoupit, aby těch 400 tisíc nemusel platit z vlastní kapsy? Generální falšovatel dějin českého sportovního letectví má na každého něco. Na mě něco ke zneužití hledá 25 roků i déle, aby zdůvodnil mé zinscenované vyloučení z řad letců. Hledají i u mých bývalých zaměstnavatelů a všude svými estebáckými tykadly čmuchají, kde mě

44

45

intrikami potopit. Příspěvky o nás a našich úspěších jsou na Aeronovinách překrývané penisem a podobnými primitivnostmi. Je to něco nenormálního, nekulturního a podraznického, co má zlomit i nejlepší lidi národa. Není to klidný život, ale život udržovaný pod napětím za stálého poučování s pocitem podřadnosti někomu, kdo si to vynucuje. Nezájem současné společnosti o letecké sporty vlivem špatné nebo žádné propagace činnosti (není ani co propagovat - výkony Hany Zejdové jsou vymazány z historie) od AeČR, podávání falešných výsledků naši veřejnosti a na MŠMT sice postačuje ke spokojenosti a zisku dotací, ale vrací se to obrovským úpadkem sportovního letectví. Nemáme se čím pochlubit na leteckých dnech, nemáme žádné hrdiny letectví a parašutismu, jak se vyznačovala každá doba od vzniku letectví. Máme zato funkcionáře, kteří jsou jen pro sebe. Nedovolí nikomu slušnému, aby mezi ně vstoupil a zavedl pořádek.

Polistopadový Aeroklub nedokázal na bývalý Svazarm sportovními výsledky navázat s obávaným donašečem a neodborníkem v řízení Jiřím Dodalem.

Kromě pozůstalého kádrování a vyvolávání strachu Dodal nedokázal upravit podmínky pro sportovce a funkcionáře v nové době svobody, které se nabízely. Aeroklub zůstal trvalou baštou ještě více zhoršené totality. Na tuto skutečnost bylo několikrát upozorňováno plachtaři i parašutisty, jaké jsou možnosti sportovního letectví v době svobody. Byl jsem za toto upozornění proto ihned v roce 1990, považován za nejnebezpečnějšího člověka starým strukturám s budováním podnikatelství na úkor sportovců a umlčen jako člověk s novými myšlenkami vyloučením z aeroklubu, řízeným z centra, a bylo zařízeno, že nikde nesmím být přijat za člena a upozorněno, abych nikde nemohl ani vstoupit na letiště. Dodnes. Při oslavách 80. výročí létání na Medlánkách mě na tiskové konferenci místopředeseda aeroklubu dal přede všemi hosty a novináři nechutně najevo, že tam moje účast, jediného světového rekordmana v bezmotorovém létání není vítána. Jsem jediný člověk na světě, který nesmí bez povolení a jen s ostychem oficiálně vstoupit na sportovní letiště v České republice, aniž by toto letiště nebylo z centra postiženo nepřidělením motorového letadla nebo jako v Brně Medlánkách by neobdrželi 400 tisíc na dostavbu hangáru a raději nás jako bývalé členy obětovali. Zachovají se tak i později při oslavách 90. výročí létání na tomto letišti, kdy je mě sděleno, že stánek LAVS tam můžeme mít, ale abych tam, zejména jako pamětník nevystupoval. To mě říká funkcionář, který pro národní a světové bezmotorové létání nic neznamená. Kádrování bylo naopak po roce 1989 J.Dodalem, bývalým kádrovým pracovníkem ÚV Svazarmu se zaměřením na donášení na své spolupracovníky vystupňováno, aby nikdo nemohl narušit mafiánství v organizaci technických sportů, ve Sdružení sportovních svazů. Stali jsme se s Hanou jako lidé s poctivým přístupem ke sportu obětí těchto funkcionářů se široce rozvětveným podnikáním s následky dodnes. Stejně jako parašutisté, které Dodal zbavil úspěšného trenéra dr. Jiřího Blašku i z mezinárodní pozice v komisi FAI IPC a výsledky i tam šly dolů. Jen proto, že Dodal nesnesl dobře míněná kritická slova, rozbory a statistiky ve prospěch demokratického systému řízení sportu, kde by mohlo snadno dojít k odhalení obrovských finančních úniků. Prostě generální tajemník odstranil každého, kdo jej nechválil a nepodlézal mu. Hana přednesla na soustředění reprezentantů jako mluvčí ostatních požadavek, aby ženy, které byly mnohem úspěšnější v plachtění než muži, obdržely plné kapesné na mezinárodních soutěžích jako muži. To se trenérovi nelíbilo. Ženy sice plné kapesné hned obdržely, ale Hana se tím zařadila mezi nežádoucí, aniž by ostatní reptající reprezentantky se jí zastaly. To je bezesporu skutečnost, kdy takovou vrtalku trenér, který se projevil jako chamtivec, když nám nepředal 2 tisíce vrácených dolarů z USA při jeho znemožnění účasti Hany na mistrovství světa si podle mínění ostatních reprezentantek počínal v přidělování kapesného zcela podivně a jeho rozhodování, kdo dostane peníze na mezinárodní soutěž nebo ne na něj vrhalo špatný dojem.

46

Jak se činnost v AeČR s J.Dodalem v čele po roce 1989 projevila? Činnost AeČR po roce 1989 ve výchově mládeže poklesla. Ve vrcholovém sportu je jen paběrkováním v účastech na mezinárodních soutěžích s umisťováním v druhé polovině účastníků. Několik menších vítězství v plachtění hned po roce 1989 bez náležité propagace nás do světa nevyneslo a je jen setrvačností a připomenutí na sportovní výchovu v době Svazarmu, kde se hodně penězi plýtvalo, kde sportovci sice nedosahovali ve všech leteckých odbornostech met ke srovnání se západním světem (kromě politického zájmu na Petru Jirmusovi v letecké akrobacii, ale i tam se taktizovalo) ke srovnání s přídělem peněz. Svazarm měl slušně vypracovaný systém řízení sportu, kterému škodilo politizování sportu. Na tuto skutečnost jsem za Svazarmu upozornil 7 stránkovým materiálem, nazvaným „Co by se dalo dělat v leteckých sportech kdyby byly finance racionálně využívány“. Naštěstí vysoce postavený činitel, co si materiál přečetl mi jej vrátil s poznámkou tento materiál nikomu neukazovat. Bral některé mé návrhy opatrně jako doporučení. Tím mě asi zachránil od velkého, možná likvidačního postihu. Vždyť tam jako kádrovák seděl aktivní J. Dodal. Naši současní sportovci, zbaveni svatyně sportovců Leteckého sportovního centra v Moravské Třebové, bez odborného metodického vedení na vrcholové výsledky nemají. Oni za sebe ze svých pozic, v některých případech vázáni na podnikatelské hnutí ve Sdružení sportovních svazů Zdenka Ertla nemohou bojovat za slávu sportu, jak jsme si mohli trochu dovolit za tuhého Svazarmu. Ve vedení sportu dominují lidé s jinými než sportovními zájmy. Sportovci se podle mého názoru dělí na sportovně neřízené zbohatlíky k výletnickým zájmům, na chudé, kde talent je utlumen, a na ty, co jim není přáno. Jak rozumět 7 stránkovému materiálu za Svazarmu? Cítili jsme, jak se za Svazarmu plýtvá penězi funkcionáři, někdy odloženými důstojníky od armády. Mohli jsme být ve sportovním letectví vedle branné výchovy výrazně světovou velmocí, kdyby byla distribuce peněz a zaměření sportu pojato odlišně a na zodpovědná místa ke sportu byli vybráni třeba nejlepší sportovci. Možná, že právě tento materiál zavdal příčinu, že ÚV KSČ vydal směrnici, aby napříště nebyli do Svazarmu dáváni u armády nepotřební nebo neschopní důstojníci. Samozřejmě zkušení sportovci se nemohli podílet na řízení sportu ve Svazarmu. Dnes ani takový skrytý postup k nějaké nápravě není možný jak jsme v současné společnosti úpadkoví. Jak se za Svazarmu ve vrcholovém sportu i po roce 1989 v AeČR taktizovalo? Jako často u národů, které chtějí za každou cenu zdůraznit svoji identitu, mohou sehrát rozhodčí roli i v letecké akrobacii, kde se výsledky neposuzují měřením. Při bezesporu chování respektu k umění Petra Jirmuse je známo, že při Petrovu druhém získání titulu mistra světa na Hosíně naši rozhodčí měli za úkol k tomu v silné konkurenci Němce a Američanů dopomoci. Američané to dali znát, že na příštím mistrovství světa se uvidí, kdo je skutečným mistrem světa. Naše reprezentace se již dalšího mistrovství světa v USA nezůčastnila k získání hetriku Petra Jirmuse. Byla to velká škoda pro naši slavnou akrobatickou minulost a trochu netaktické a laciné sejití z této cesty světové slávy s následky dosud. Petr Jirmus se o tuto účast nezajímal a ani o ni nijak nebojoval, jistě věděl proč. Postaral se o sebe létáním jako dopravní pilot a nedokázal o další postavení České letecké akrobacie bojovat, ani mimo jiné ze svého syna, jak tomu bývá u leteckých rodin vychovat dalšího nástupce k nejvyšším titulům mistra světa. V plachtění byla situace hodně odlišná. Naše účasti na mistrovství světa byly za Svazarmu velice omezovány a naši reprezentanti na rozdíl od Poláků ztratili a nikdy, kromě Hany Zejdové v jejich počátečních závodních úspěších (nikdo ji neupře i z jedné soutěže 10 medailí, i za nejvyší rychlost nebo vítězství na mužské mezinárodní soutěži), kdy ženy ještě neměly svoje mistrovství světa a po neopakovatelných rekordech v Austrálii naše vedení neudrželo kontakt se světovou elitou odmítáním propagace úspěchu Hany Zejdové. Do světovosti se musí zapojit závodní i rekordní úspěchy. Podružné soutěže socialistických zemí za Svazarmu byly jakousi u nás vyzdvihovanou a trucovitou zpolitizovanou komediální soutěží a třeba Poláci tam posílali druhou výkonnostní garnituru. Poláci měli svoji leteckou techniku a na ní na pravidelných účastech na mistrovstvích světa vítězili a překonávali rekordy. Běžně využívali svých emigrantů k pomoci. V Marfě v USA roku 1970 i českých emigrantů, například paní Aldott, ženy slavného fotografa a obsadili v silné konkurenci s již zastaralou technikou 2. a 3. místo. Číst knížku Tadeusze Rejniaka MEDALE NA CHMURACH 47

o úspěšných polských účastech na mistrovstvích světa a slavných rekordech jejich pilotů, nebo o úspěších amerických plachtařů WINNING ON THE WIND musí pohnout srdcem každého plachtaře. Takovou poutavou knížku o slávě a národní hrdosti o úspěších českého plachtění u nás nikdo objektivně nenapíše. Není ani o čem, a o někom neprokádrovaným, jako jsou Zejdovi se nesmí psát. Do Argentiny roku 1963, kam naši vedoucí nás dobře připravené s naší nejlepší technikou neposlali, ač to byla podle Poláků jedna z nejkrásnějších soutěží s mnoha rekordy i s miss soutěže. Od dopravy techniky do Alexandrijského přístavu na válečnou loď zcela zdarma od Argentinské vlády, jak slíbil jejich prezident po vítězství jejich závodníka Rodolfo Hossingera na předcházejícím mistrovství v Německu, kde mistra světa prezident doprovázel po Buenos Aires v otevřeném voze se slávou hrdiny. Dobře připraveni na naší nejlepší a obdivované technice (Démant a Spartak) jsme tam rovněž nesměli, se kterou jsme na Jihoamerickém kontinentu mohli udělat průlom. Nový Argentinský prezident slovo svého svrženého předchůdce dodržel. Vláda zakoupila vlečné stroje, dokonce vrtulník a zajistili jedno z nejkrásnějších prostředí pro soutěžení nejlepších pilotů světa s mnoha rekordy. Poláci v Argentině obsadili na svých Zefirech první dvě místa. Měli jsme s polskou reprezentací navázaný kontakt a věřte nebo ne, i ke spolupráci za letu. Byl to nejtěsnější kontakt s polskou reprezentací, jaký kdy nastal. Po skončení mistrovství nám referoval jejich reprezentant Popiel ve Vrchlabí, o co jsme přišli. Co mistrovství světa to pro Poláky medaile. Měli jiný národní přístup a něco dodnes ve světě znamenají. Kdér a Pokorný, naši vedoucí tuto spolupráci s Poláky odsoudili a dali nám najevo, že mimo ně centralisty nesmí nic projít. My se dodnes ani po roce 1989 nesmíme opírat o pomoc našich emigrantů. Je nám to dáváno k tíži v našich expedicích do Austrálie opírat se o nejlepší lidi našeho národa. Jako pokračování kádrovací politiky Svazarmu po roce 1989 podle generálního tajemníka IVO J.Dodala jsme směli podle našeho vedení do Austrálie jen se schváleným vedoucím výpravy jako za komunismu, s povinným odevzdáním plánu akce, soukromých a sponzorských peněz do centra k neprůhlednému vyúčtování upraveného programu. Za tato porušení jsme odsouzeni k zániku. Naše rekordy v Austrálii jsou pro toto nedodržení směrnic po Svazarmu od AeČR naopak hanobeny a odmítány jako nepotřebné, i když Aeroklub se o rekordy později zasazuje mnoha účastníky a jediný světový rekord by mu stačil k velké slávě. Ale bez pomoci emigrantů. Výkony Hany Zejdové i s první a jedinou Lilienthalovou medailí jsou mimo jiné i za toto porušení pravidel, aby se s námi někdo zadarmo vezl, když my neměli ani na letenky, jsou vymazávány z historie Českého sportovního letectví. Quo vadis totalitní AeČR.

a obhájení jejich národní hrdosti v obávaném Německu. Měl jsem nastartováno hodně vysoko. Dokladuje to i pět vítězství v moderní Celostátní plachtařské soutěži, kde jsem se stal i přes deseti letou absenci v letecké činnosi absolutním vítězem a obdržel velký putovní pohár do vlastnictví, nebo vysoký počet i 8 vítězství v disciplinách o soutěži s náskokem 2106 bodů a ziskem 11 medailí.

Byl jsi na několik mistrovství světa za Svazarmu velice dobře takticky i technicky vybaven. Jaké důvody vedly vedení leteckých sportů k tvojim neúčastem na mistrovstvích světa? Opět je to na dlouhé vyprávění. Je to o nežádoucím vyčnívání nad ostatními. Na mistrovství republiky roku 1953 jsem ani jako osmnáctiletý vítěz Krajských závodů nesměl. Na všech 4 mistrovstvích světa (1956, 1958, 1960 a 1963) s mojí neúčastí jsem se připravoval ve všech parametrech dokonale. Stálo by to popsat, jak tato příprava byla tvrdá. Do Francie roku 1956 jsem po řádné kvalifikaci nesměl jako prý nezkušený 22 letý mladík. Do Francie na jejich mistrovství roku 1957 jsme vlastně utekli, jak by se mohlo zdát neuvěřitelné. Do Polska roku 1958 mě nepustili ani jako mistra republiky a jediného světového rekordmana po vítězství ve Francii. Proč? Nenapsal jsem hanlivý článek o francouzském národu a předem připravený od Kdéra rovněž odmítl. Jak to dopadlo třeba s naší účastí do Západního Německa roku 1960, kdy nás Poláci a Němci brali jako vážné konkurenty, naše vedení prohlásilo, že by tam po nás sudeťáci házeli kameny. Vynutil jsem si s Rudou Měšťanem audienci na ÚV Svazarmu a na ÚV KSČ. Nepomohlo naše tvrzení, že se Němců nebojíme jako soupeřů ani jejich „zlých“ obyvatel. Tuto pošetilost našich stranických funkcionářů vyvrátili vždy rozumnější Poláci. Makula při posledním dnu tréninku po přistání do vysokého obilí natolik poškodil podvozek svého Zefira, že byl neopravitelný mimo výrobní závod v Polsku. Němci Zefira do rána opravili a Makula obsadil celkově 2, Popiel 3 místo ve volné třídě a Witek 3. místo ve standartech. Dokonalé vítězství

Jak trénují špičkoví sportovci na vítězství? Předcházející trenér Vach i  současný Krejčířík nemají žádné zkušenosti k  pobídnutí reprezentantů k  vítězství a  nemohou s  ničím kvalitním předstoupit před reprezentanta. Se špičkovými sportovci se musí pracovat metodicky, individuálně a na jiné než aeroklubové úrovni, kterou naši trenéři nedokázali překonat. Nic jiného, než svůj klub nepoznali. K tomu byly organizovány soustředění v Ústřední plachtařské škole ve Vrchlabí pod dohledem trenérské rady nebo ústředního trenéra. Takového nic nemáme v Leteckém sportovním centru, nyní podivně zlikvidovaném. O všem rozhodoval trenér Jaroslav Vach. Na vrcholných soutěžích se ale létá na doraz. Kdo to neumí, bude jen okrajovým závodníkem typu Štěpánek. Shrňme si jeho účasti a výsledky. V časopise Australia Gliding byly popsány krajní situace v létání u vítězů. Američan Karl Striedeck na MS v USA roku 1991, kde naši závodníci bez pozvané pořadatelem Hany Zejdové se jen účastnili a nic víc, přelétl 2 otočný bod delší trojúhelníkové tratě ve výšce 150 metrů, kde bylo na zemi několik větroňů, které se dostaly nejdále. Ztratil se jim z dohledu a všichni byli přesvědčeni, že Striedeck přistál za nedalekým sídlištěm. Po návratu domů byli překvapeni, že do cíle jako jediný dolétl. Měl natrenované nízké létání na svazích hor, kde létal dlouhé rekordní lety v psích výškách, za které mě Vach, nohsled nesportovní politiky Kdéra a Pokorného na Mistrovství republiky roku 1988 potrestal tak, abych nesměl do reprezentace. Vzpoměl jsem si i na svůj let v Krajánku na Medláneckém svahu ve sněhových přeháňkách, jak je důležité mít nacvičeno létání v odlišných než běžných předpisových podmínkách. Za nácviku chytání v malé výšce mě po přeškolení na Démanta v roce 1957 nachytali naši „trenéři“ v malé výšce, kde prý mě dobře v kabině poznali a zakázali mě létat tento typ a jen náhodou jsem si nového Démanta proti jejich vůli zalétl, stal se se světovým rekordem mistrem republiky a Francie. S létáním v malých výškách, které mě nedělalo zas tak velké potíže, se ve Francii letělo několik disciplin v čisté slabé termice, kde největší výška byla 620 metrů při vypnutí. Let se pohyboval od 100 do 300 a jednou 400 metrové výšky. Další, jeden z mnoha klasických případů vylétání vítězství v disciplině na okraji závodnických schopností, kdy jsem dolétl přede všemi reprezentanty s delším ploužením v 15 až 30 metrové výšce při přeletu náhorní oblasti mezi Šumperkem a Moravskou Třebovou s využíváním přízemního efektu prohřátého vzduchu a byl potrestán našim trenérem 200 trestnými body! Neotevřel jsem po vzrušujícím letu a silného závodnického napětí zalepené brzdící klapky a musel větroň se ztrátou několika minut domanévrovat k přistání. Sportovní výkon a vítězství bylo v pořádku, řídící létání trval na mém nepotrestání za něco, co jsem podle něj dobře zvládl a co se odehrálo až po sportovním výkonu, po přeletění příletové pásky. Prostě kádrové politice sloužící Vach se svými nápovědami mě nechtěl v reprezentaci. Se svými reprezentanty spoutanými do jeho představ závodění s vynecháním tréninku na špičkové úrovni, bez pokusů o světové rekordy, které jeho svěřenci mohli překonat i na našem území, to taky nikam dedotáhl. Zde bych brečel nad našimi funkcionáři, kteří se dodnes svojí bezpáteřní malostí nezměnili. Pokud z toho sami nic neměli, nesměli jsme na některá důležitá mistrovství světa a já na žádné. Tento znak chytračení si funkcionáři s vylepšením přenesli i do dnešní doby svobody a demokracie. Věděli, že umím vidět a myslet i mimo sportovní kolbiště. Do Argentiny roku 1963 jsme nešli proto, že náš trenér Kdér zvážil, že jako vysazovač parašutistů na soutěži v zahraničí z toho bude mít bez většího rizika víc a obětoval nás, přestože argentínská vláda celé mistrovství světa financovala od nalodění techniky v Alexandrijském přístavu na argentínskou válečnou loď. Zajistil jsem zbytečně výrobu dvou speciálních lodních kontejnerů díky nám přejících lidí, když se dlouho nic nedělo. Náš trenér Kdér, který věděl kde využívat nejlepších výhod nás prostě obětoval svému pohodlí. Po svém hanlivém článku o francouzském lidu v KV č. 21/54 po jeho učasti vysazovače parašutistů na mistrovství světa ve Francii (jako trenér plachtařů raději se věnoval parašutistům) vyvolal diplomatickou nótu od Francie a Francouzi mu nadále za jeho politickou provokaci zamítli vizum ke vstupu na zasedání FAI. To tehdy málokdo věděl. Dnes se potýkáme s odlišnými, ale stejně hloupými problémy pro sebe laděných funkcionářů výletníků, kteří nás bez zkušeností reprezentují v komisích a na zasedáních FAI. Do čelních funkcionářských postavení nejsou vybíráni lidé na odpovídající odborné a morální úrovni.

48

49

JAK SE SNADNO STÁT CELOŽIVOTNĚ NEPOHODLNÝM?

Proč pomoc našich emigrantů ani dnes není vítána? Dodnes se náš národ nedokázal bez výhrad vyrovnat nebo pohodnout s našimi emigranty, jak to je vlastní u Poláků a Maďarů. Naše expedice Kangaroo do Austrálie po roce 1989 s doporučením od Svazu letců České republiky na naše krajany v Austrálii, jsou doma postiženy tím, že jsme získali, mnohdy jen morální pomoc nebo byli posíleni sbírkou na příklad od Sdružení bývalých Československých vojáků v zahraničí, nebo měli zastání od podnikatele Milana Vyhnálka. Setkat se s některými členy tohoto sdružení a být seznámen s jejich osudy emigrantů a  vyhnanců, na  příklad s  jeho předsedou panem Hynkem Trhlíkem nebo panem generálem Vladimírem Nedvědem, jedním ze slavných velitelů 313 bombardovací perutě RAF v Anglii, byl pro mě velký zážitek a posila k vědomí něco pro národ učinit. Tito vlastenečtí lidé byli našimi funkcionáři přesvědčováni proti této pomoci, i proti výhodné podpoře našeho zahraničního obchodu slavnými rekordy Hany s pomocí v zahraničí významných Čechů, kteří toto jednání odsoudili a naše funkcionáře nazvali vlastizrádci. U nich by byli vlastizrádci a potrestáni a ne, aby se navzájem nechali od FAI vyznamenávat, a aby oni nás za nejlepší reprezentaci několikrát nechali vyšetřovat na policii a dávali k soudu k veřejné omluvě. To je neslýchané, kam až nová česká demokracie může daleko zajít s podložením deseti důvěrných bodů k narušování ekonomiky a morálky nového svobodného státu, jak byly určeny jen pro bývalé členy KSČ. Doma jsme za opakování slov našich krajanů trestáni. Připomenout tuto skutečnost doma znamená ještě dnes 25 roků po roce 1989 potrestání a jít k soudu pro hanobení kdoví jakých „prolhaných funkcionářů“, jejichž metody jsou v zahraničí odsouzeny. Nikdy, ani po více než čtvrtstoletí doby demokracie a svobody jsme se ve sportovním letectví nedokázali otevřít světu ani tak, jak to dokázali Poláci nebo Maďaři v době pro nás absolutní komunistické totality. Jejich sportovci se mohli běžně stýkat a využívat pomoci svých politických emigrantů a kohokoliv. Jsme národem takovým, jakým jsme. Byli jsme i prvním státem satelitů Východního bloku s názvem Československá socialistická republika.

Typickým případem, věříme že prozatímního zániku slávy naší letecké akrobacie je případ a  samotný osud leteckého akrobata Martina Stáhalíka v divoké atmosféře po roce 1989 bez zájmu pečovat o reprezentanta vysokých kvalit. Funkcionáři popíráno do morku kosti.

Po vynikajícím leteckém akrobatu Martinu Stáhalíkovi, vítěze mezinárodní soutěže ADVANCE (pro pokročilé sportovce), který měl šance na naše nejslavnější letecké akrobaty navázat nejvyšími světovými mistrovskými tituly, který ustrnul na trenérské neschopnosti pana Bajzika. Namísto tréninku vyvážel zahraniční návštěvníky LSC až ke své tragické nehodě v Holandsku. Jeho osobností nastává konec slávy českých leteckých akrobatů, sahající až na úspěch Nováka, Širokého a Hubáčka na Olympiádě v Berlíně roku 1936. Sláva mistrů světa Jirky Bláhy a Ládi Bezáka, kteří emigrovali a nejsou dodnes rehabilitováni a ani po chuti dnešním post svazarmovcům si něco od jejich kvalit převzít a jejich sláva není ani dnes připomínána, stejně jako Hana Zejdová po roce 1989. Tito přední reprezentanti našeho národa nezaujímají pravdivé postavení v dějinách našeho sportovního letectví. Stejný osud obětování vrcholového sportovce jako Martina Stáhalíka moderním podnikavcům po roce 1989 byl trenérem Vachem připraven pro Hanu; měla v LSC jako známá osobnost cvičit nebo vyvážet na Januszu, zakoupeného v Německu prakticky výhradně pro potřebu sotva průměrného trenéra, o kterém se říkalo, že by svými kvalitami s takovým špičkovým letadlem sotva mohl překonávat ženské rekordy - na to peníze byly, vyvážet zahraniční páprdy za peníze sportovců a na úkor své sportovní kariéry. Aby trenér Vach si mohl klidně za státní peníze podnikat, celou zimu nerušeně snadno si přivydělávat a centrum mohlo peníze určené pro sportovce dávat pochybeně jinam než na vrcholový sport. Toto vše bylo funkcionářům poslušným výborem a komisemi dovoleno. Je to signál zneužívání a vykořisťování sportovců. Komise nepracují odborně a metodicky, nikdo neví, čím se vlastně zabývají. Jejich členové nemají žádnou odbornou zdatnost, evropský nebo světový přehled a jsou jen snadno ovládanými figurkami pro potřeby moderních podnikavců. Centrum mělo dost peněz k udržení LSC a na zajištění všech mezinárodních účastí, ale jen pro někoho a také na něco jiného, než na vrcholový sport. Všimněme si střetu zájmů v pavoučku našich podnikavců kolem předsedy Sdružení sportovních svazů Zdenka Ertla. Má vůbec tento člověk čas na rozvoj technických sportů při účastech v tolika firmách, jaké asi nikdy nedosáhli nejúspěšnější podnikatelé na světě? Co by tomu řekl pan Vyhnálek náš nejúspěšnější zahraniční podnikatel? Dokázal si nás vyhodnotit jako cílevědomé sportovce, kteří jdou za výsledky. Přece máme alespoň nějaké prvenství u pana Ertla jak je střety zájmů zapojen do podnikatelství. Dokonalá zástěrka sportu s okrádáním sportovců. Výbor AeČR a jeho podnikavci nasměrovali vrcholové letecké a parašutistický sport k postupnému zanikání. 50

JAK SE VLASTNĚ ZAČAL ODVÍJET PROJEKT ICADA? Proč projekt ICADA nebyl odstartován podle původního plánu z roku 1975 z USA? J. Dodalem a trenérem J.Vachem bylo rozhodnuto, že roku 1991 se naši plachtaři neměli zúčastnit mistrovství světa mužů v USA. Pro jejich pohodlí. Moje úsilí k této účasti k odstartování projektu ICADA v USA s černým Blaníkem k výškovým letům je hodně znervozňovalo. Neznali přesně náš záměr, ale museli tušit, že nic nedělám jen tak pro nějaký výlet. Generální tajemník mě vysvětlil, že naši plachtaři se do USA nedostanou prý pro nedostatek peněz. Ujali jsme se toho na základě pozvání pro Hanu Zejdovou od prezidentky Soaring Society of America paní Judy Lincoln a ředitele mistrovství pana Bernalda Smithe, odborníka a pozdějšího držitele Lilienthalovy medaile, který si všiml odvážného létání Hany na mistrovství Evropy v sovětském Orlu roku 1988 a označil Hanu v bezmotorovém létání za talent století. Na základě tohoto hodnocení byla Hana vybrána jako jediný letecký sportovec, navzdory názorům Vacha do Dukly prosadit kamaráda Štěpánka, který nevyhovoval svými podprůměrnými výsledky přísným kriteriím odborníků Dukly. To se k našemu trenéru Vachovi rozhodně doneslo, ale tento Kazisvět (v zahraničí nazýván vlastizráce) a kádrovák podle toho, kdo vyhovuje jeho zájmům, nemohl akceptovat k odpovídajícímu sportovnímu růstu dcery jim zlikvidovaného otce. Hana se mezi našimi muži svým druhým místem na mistrovství republiky mužů na mužské mistrovství světa v USA sice řádně kvalifikovala, ale trenér, vyprovokovaný našim postupem k této mimořádné účasti, tam za ni poslal závodníka až z 11. pozice s poznámkou, že kdyby se přece zúčastnila, „tak jen za vlastní peníze“. Dobře věděl, že když neodešlou její závaznou přihlášku, žádné vlastní peníze ji nepomohou. Potají by od nich vznikl protest k nedodržení pravidel mistrovství, kdyby Hanu přes pozvání a bez oficiální příhlášky od Aeroklubu pořadatel dodatečně schválil k účasti. To jsme si s pořadatelem museli vysvětlit, proč Hana nemůže na toto mistrovství světa. Fér hra nic nenadělá proti našim intrikářům. Generální tajemník Dodal Haně ale přes námi zaplacený vklad pro jistotu neodeslal přihlášku a lhal, i našemu sponzoru, že byla řádně odeslána. Měli jsme do USA dobře zajištěného sponzora i k rekordům se zaměřením na soutěžní výsledky, když na Aeroklubu údajně nebyly pro sportovce peníze. Guvernér Národní banky pan Josef Tošovský náš projekt pochopil a dal mu zelenou. Stejně i místopředseda vlády Jozef Mikloško, který byl požádán k tlaku u výrobce Blaníků k dodání těchto osvědčených větroňů do USA v době, kdy výroba již nebyla závislá na dodávkách Sovětskému svazu a byla zastavena. U místopředsedy vlády největší lenoch a alkoholik Dodal zasáhl, prý naše účast by nereprezentovala a z tohoto vládního postu nám byla pomoc odmítnuta, která mohla sehrát svoji roli i k zajímavé spolupráci v letecké výrobě. Protože naše jednání s panem Tošovským nevyšlo ven, estébák Dodal nemohl i tam zakročit a pomoc pana Tošovského ve směně peněz nebyla narušena. Měli jsme dohodnuté odborné meteozprávy k rekordům, které byly zahrnuty do tréninkové přípravy z Weather Bureau od specialisty a známého plachtařského rekordmana pana prof. Joachima Keutnera. Tím jsme mohli překvapit všechny účastníky mistrovství světa mužů a žena, česká pilotka mohla mít dobrou výchozí pozici mezi 118 účastníky mistrovství světa. Naši reprezentanti přijeli do USA jako někam na výlet a ne na vrcholovou světovou soutěž. Ale ejhle, po  tomto našem rozhodnutí s  podporou státních činitelů jsme byli Vachem a  Dodalem, malými úředníčky břídily odstaveni. Naráz bylo dost peněz, ale jen pro někoho a nemuselo to být na špičkové závodní nebo rekordní výkony průkopnického charakteru. Vach nikdy nepřekročil myšlení člověka okresního města. Do USA byla na poslední chvíli vyslána výprava bez přípravy a samozřejmě bez výsledků a naše účast s pozvanou Hanou byla zklikvidována. Dedera se umístil mezi 46 závodníky na 21. místě a Černý v 15 m tříděna 28. místě ze 44 závodníků. Náš známý ekonom Jan Švejnar, jehož slova platí ve sportu naplno, vysvětluje ekonomiku sportu slovy: Zlatá medaile je hodně, stříbrná a bronzová a pak je nic. Za NIC bere AeČR dotace, zaměstnanci se utápí v penězích, nechají se vyznamenávat, kdežto Hana Zejdová je za SVĚTOVOST bez podpory MŠMT na základě kádrových materiálů, na MŠMT uložených je trestána! I názorem, posledním náměstkem ministra nebo ministryně panem Hulínským. Byl jsem vyměněn jako vedoucí výpravy do USA. Nový výborem schválený vedoucí výpravy bez zkušeností, k disciplině, na které Američané jako pořadatelé stavěli, na kterou jsme měli zaměřenou pozornost a trénink, kdy si závodníci v 5 z 12 disciplin soutěže 51

sami volili velikost a tvar tratě, měl netaktickou připomínku, aby naši závodníci neletěli daleko a vrátili se, aby stihli koupání. To bych nikdy nepřipustil ani jako trenér ani jako závodník. Hana se svojí speciální přípravou, kdy jí to létalo na vítězství, byla vyřazena z životní šance k úspěchu. Měla přijít o své peníze vklad 2 tisíce dolarů, který si Vach ponechal po naší žádosti řediteli mistrovství světa a jeho ochotě vrátit nám tuto částku po finančním uzavření mistrovství ze své kapsy, i to, že dárky a sbírka peněz od krajanů na zahájení projektu ICADA v USA, nám nebyly našim vedoucím doručeny. K tomu připomenu, že před našimi krajany jsme mohli být ohledně našich plánů otevřenější a mnohem lépe nás chápali v naší cestě za světovostí, než tomu bylo doma, kde sebemenší zmínka o našich cílech byla Dodalem a Vachem považována českou malostí za chiméru. Tato malost začíná od shora dole. Jistě mi to bude prominuto, později nám Miloš Zeman připomíná, nevycházet ven s největším plánem projektu Icada, abychom nedráždili nízké české povědomí.

Generální tajemník Aeroklubu se svými spolupracovníky ve  výboru a  komisích se staví proti Ústavě státu a mezinárodním ustanovením o lidských právech do pozice monopolního postavení v leteckých sportech a nedovoluje svobodný rozvoj jiné skupině lidí (kde podle čl. 20/a (Preambule) - Kde každému občanu je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování, a podle b/ - Nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení (kam nás nutí Dvořák a Dobeš stát se bílými koni v okrádání státu) - tento bod již není uveden v Ústavě ČR). PREAMBULE U vědomí toho, že lid Spojených národů zdůraznil v Chartě znovu svou víru v  základní lidská práva, v  důstojnost, v hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen, a že se rozhodl podporovat sociální pokrok a vytvořit lepší životní podmínky ve větší svobodě; že členské státy převzaly závazek zajistit ve spolupráci s Organizací spojených národů všeobecné uznání a zachování lidských práv a základních svobod má nesmírný význam pro dokonalé splnění tohoto závazku;

Bylo předjednáno partnerství s  reprezentací USA a  zapojení budoucího projektu ICADA do  organizačních podmínek plachtařů Severní Ameriky, o  které jsme byli naší znemožněnou účastí okradeni. Naši funkcionáři se v  USA vyhnuli všemu, co vytváří mezi lidmi a národy nejlepší přátele a mezinárodní spolupráci. Dodnes si hrajeme na svém malém doutnajícím písečku a v letectví jsme zaostali jako nikdy předtím. Původně jsme měli do USA vzít sebou i výškového Blaníka k  průzkumu gravitačních vln za  pohořím Sierra Nevada, ale moje trvalé vyloučení z  Aeroklubu se zákazem vstupu na  letiště tento plán jako nečlenu Aeroklubu znemožnilo. O  Blaníka k výškovým rekordům jsem takto jednou provždy přišel a specializovaná náročná příprava na světové výškovy rekordy a  plánované dosažení výšky 25 až 30km v  USA za  osvědčeným terénem na vlnové proudění Sierou Nevadou bylo našimi Kazisvěty, v zahraničí přesněji pojmenovanými vlastizrádci ztraceno. Hodnotil jsem tyto snahy nás zlikvidovat od  každé možnosti jít rekordními výkony světu vstříc jako sabotáž našich Kazisvětů. Se souhlasem tehdejšího premiéra Čalfy jsme mohli získat tehdy špičkového Nimbuse za dva nelétající MIGy 21 od leteckého muzea v USA, ale i to nám bylo znemožněno. Tak bylo zabráněno odstartování našeho leteckého průkopnictví podle plánu v  USA neschopným generálním tajemníkem Dodalem a  sebe nadřazovaným „státním“ trenérem Jaroslavem Vachem, figurek bez světového rozhledu, kteří kolem sebe soustředili své lidi. Na propagaci s Alenou Zárybnickou, která nemá o historii plachtění a zásadách špičkového létání potuchy a nebo další Kazisvěty, jejichž jména není radno zde uvádět jak jsou nebezpeční. Spolu s  generálním tajemníkem aeroklubu, který byl minulým režimem vychován k rozvracení lidské mo-

Titul Soaring s reprezentanty USA rálky a vztahů mezi lidmi i rodinami i ve vrcholovém sportu.

52

Pr. čl. 7 Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci, která porušuje tuto deklaraci, a proti každému podněcování k takové diskriminaci.

S  obsahem tohoto dokumentu o  lidských právech by měli být povinně seznámeni všichni funkcionáři AeČR, Sdružení sportovních svazů, úředníci na MŠMT, ale i samotná vláda a její ministři, poslanci a senátoři, aby si uvědomili, jak svojí netečností dovolují porušovat základní lidská práva v leteckém sportu.

53

Konference či valné hromady by měly členům dát koncepci a perspektivu jak usměrnit činnost Aeroklubu. Lidé se začali bát v době svobody více než před rokem 1989, kdy byla kritika do určité míry tolerována. Dnešní vedení je pohodlné a neodborné, nezpůsobilé, nemá koncepci ani do nejbližší budoucnosti, jak poukázali redaktoři v L+K roku 1996 po konferenci normálně kritickým článkem a vícekrát se takové kritiky po nástupu na kobereček u J.Dodala nikdo neodvážil. Dodal uměl každému, kdo se mu postavil pohrozit a připoměl dobu totality. Funkcionáři jdou před sportem jen za penězi. Trenér Bajzik se o tento hluboký propad leteckých akrobatů sám nejvíce přičiňuje opuštěním osvědčené tradiční trenérské práce podřízením nezdravému vlivu peněz na sport. Svoji novou pozici si tento trenér a pustošitel slávy našich akrobatů vydobyl tím, že na předsedu Dvořáka vytáhl v rozčilení, aby dosáhl svého pistoli. Prý to byla jen hra (našich mafiánů). Skuteční fandové do letectví jako jsme my v LAVS jsou mimo zájem funkcionářů, kteří nám v nové době vyrostli na materialisty. Bajzik dal přednost leteckému cirkusu RED BULL před klasickou, mezinárodně srovnatelnou leteckou akrobacií. Hledali jsme Bajzika na jeho adrese v Brně, Husova ul. Je to adresa Městského úřadu. Že by byl bezdomovec, přitom hodně bohatý? Podivné. Na toto nebezpečí zanikání leteckých sportů správně poukázali redaktoři L+K v roce 1996 v jejich komentáři ke konferenci: „Společenské setkání delegátů 95 členských organizací nevybočilo z rámce předcházejících konferencí, které se nedokázaly beze zbytku vypořádat s některými pozůstatky svazarmovské minulosti, takže třetí konference, kromě prodloužení funkčního období na tři roky, ani nepovažovala za nutné zabývat se budoucností sportovního létání v ČR a jeho koncepcí v příštím desetiletí“. Aby funkcionáři měli větší klid a členové je nějakými plány na rekordy nebo účasti na světových soutěžích neobtěžovali v jejich podnikání, jak jsme se stali nežádoucími roku 1991 s požadavkem Hany k účasti na mistrovství světa mužů v USA. Redaktoři byli za tuto kritiku předvoláni hlavním kádrovákem a estébákem J.Dodalem na kobereček, aby kohokoliv jakákoli zdravá kritika v atmosféře strachu zanikla. Koncepce v naší LAVS byla v závodní a rekordní činnosti zpracována na dvacet roků dopředu, to úplatné úředníky na MŠMT a Sdružení sportovních svazů nezajímá. Mají také svoji dlouhodobou koncepci, ale k podnikání na úkor sportovců a státní reprezentace. Určitě nás překvapí svými dalšími návrhy, jak stát i nás sportovce nadále ponižovat, ždímat a vykořisťovat. Naše zákony jim to dovolují. Těžko se dohodnete na odborných věcech s člověkem, který je laikem a dává najevo svoji neomezenou moc zneškodňováním nejlepších sportovců a organizátorů sportu a stojí v čele Českého sportovního letectví pro jiné zaměření, jakého se J.Dodal před rokem 1989 v postavení donašeče zhostil dokonale. Poslední Valná hromada Aeroklubu členům nevysvětlila slíbené, jaké změny v reorganizaci AeČR od 1.1.2015 došlo, nedozvíte se na vebu MŠMT kdo dostal dotaci na sport, vše je zahaleno mlčením a lhaním, třeba nejvyšším představitelům státu. Aerokluby dávají najevo, že je nezajímá roztěkané centrum a nereagují na všechny podvody. Ale aby se nedočkaly machinací s majetkem, aby se jednou nedivili, že jejich budovy a hangáry vlastní někdo cizí a skončí na dlažbě, vypuzeni stejně jako Hana Zejdová. Sdružení sportovních svazů a jeho předseda Ertl funguje s jiným, než sportovním zaměřením a jsou oprávněné obavy, aby majetek klubů nebyl těmito podnikavci zneužit. Protože se všichni členové a reprezentanti bojí, jak bylo napsáno v článku „Jsme připosraní letci“, co nikdy takovou situaci po roce 1989 nechtěli připustit, jsme v AeČR tam, kde to nikdo nechtěl ani náznakem po roce 1989 vidět a raději se členové přidružují k uměle vytvářeným pomluvám a lžím, jak je my v LAVS chceme okrádat a soustředí se těmito pomluvami na nás, terče k závidění (čeho, umění?), kdo se tomuto marasmu po roce 1989 vyhnuli cestou za vrcholovým sportem únikem do Austrálie. Připomenu slova Martina L. Kinga: „Je někdy čas, kdy mlčení se rovná zradě“.

54

A co Čonkovy účasti v Red Bull byznysu? Letecký cirkus je cosi úhybného z čistoty klasické letecké akrobacie, se kterou se nedá v ničem srovnávat. Je to stejné, jako kdybyste z nádherného a ladného krasobruselní udělali něco excentricky lákavého a kaskadérského. Jistě by se to lidem líbilo, ale zničili by klasické krasobruslení. Aktéři tohoto cirkusu v řádné letecké akrobacii neuspěli, jak někteří prokázali účastí na mistrovství Evropy, koneckonců i náš Šonka zde neuspěl, které svým divočením kolem pylonů nenahradí plynulé křivky akrobatických figur na obloze. Naši slavní předváleční a pováleční letečtí akrobaté by se divili, jak se snadno moderní doba zbavuje jejich klasického umění v letecké akrobacii. Trenér akrobatů Stanislav Bajzik přešel od náročnosti k pohodlnosti. Přichází do vhodnějšího prostředí světa peněz a obětuje čest a hrdost naší slavné akrobatické historie. Dotazy dále zaměříme převážně na bezmotorové létání. Od kdy jsi ve sportovním letectví persona non grata a co to pro tebe dnes znamená? Od roku 1955, kdy jsem se jako junior kvalifikoval na Mistrovství světa do Saint Yan ve Francii jsem se stal vedení v Praze nežádoucím. Byl jsem navržen konstruktéry létat prototyp nového Démanta a když to nešlo Karel dlouhý mě navrhl létat jeho prototyp Blaníka na mistrovství světa ve Francii, ale ani to nešlo. Už tehdy jsem se vrchnosti znelíbil odvoláním proti mé neúčasti na mistrovství světa k prezidentu republiky a trochu odvážným článkem k rekordním dálkovým letům v tehdejších Křídlech vlasti, zveřejněným v knížce o úspěších našeho plachtění Plachtařské léto z roku 1953 s názvem Plachtařská spolupráce mezi lidově demokratickými státy. Byla to velká troufalost od sotva 19 letého mladíka pro ješitné a všemu nadřazené funkcionáře Kdérovi a Pokornému, kteří zrovna Brnu a nějakému juniorovi příliš nepřáli. Byli to lidé, kde jsme se měli vzdát vlastní iniciativy, kterým jsme měli vše předložit a vše zajistit, aby oni byli hlavními autory a sklízeli slávu a vyznamenání. Po našem úniku politrukům na Mistrovství Francie roku 1957 (unikli jsme po nevybavení pasů a víz a bez školení jak se chovat v kapitalistické zemi) jsem byl definitivně odstraněn z vrcholového sportu. Stačilo někde říct, že mistrovství Francie bylo mým nejkrásnějším zážitkem, aby naši ješitní politruci Kdér a Pokorný, kteří se uměli před členy chvástat tím, že musí dodržovat vyšší nařízení, to nebyla pravda. Sami tato mnohdy volnější nařízení stvrzovali a letecké sporty komplikovali. Potvrdili mi to na ÚV Svazarmu, kde mě mnohdy za zády našich politruků pomohli. I v roce 1982, kdy se Hana neměla zúčastnit svého prvého mistrovství republiky jako juniorka a Rakovnická nomenklatura jí to znemožnila. Poláci a Maďaři se chovali ke svým sportovcům i ve vztahu k emigrantům odlišně. Přenesme se do roku 1989, kdy došlo v bývalé Východní Evropě k významným politickým změnám. Proč tedy nedošlo k obrodě leteckých sportů v tehdejším Aeroklubu Československa? Je to zodpovězeno v jiných dotazech. Jiří Dodal jako nastrčený do pozice generálního tajemníka nemohl nikdy České sportovní letectví dovést k velké sportovní slávě. Jeho pracovní lenost, známý alkoholismus i v zaměstnání, letecká zaostalost bez světového přehledu s neovládáním historie našeho a světového letectví, a několika vět našprtané angličtiny na zahájení nebo zakončení soutěží se předváděl jako jednooký mezi slepými, kdy to zvládl nebýt opilý, aby trochu vypadal jako funkcionář na mezinárodní úrovni. Nikdy podle zahraničních pozorovatelů nebyl ničím významný, než se zasedání FAI zůčastňovat k vypití kávy a více skleniček vína a doma vypadat jako nejvyšší funkcionář světa opsáním zprávy z jednání na FAI. Bez potřebných předností orientovat se ve světovém letectví to nestačilo na jednání na mezinárodní úrovni k prosazení našeho národního letectví mezi elitu Evropy nebo světa. Nikdy, jak později ukázal, nedovedl na mezinárodní úrovni něco podstatného vybavit ohledně naší ICADy. Světový projekt byl mimo dosah chápání bývalého kádrováka. Po jeho dlouhodobém působení jako delegáta u FAI nezastře svůj malý nebo žádný vliv na rozvoj světového letecví, ba ani letectví národního. Nám v expedicích do Austrálie nebo realizaci projektu ICADA záměrně hodně uškodil, a dohnal nás k předčasnému zániku, než by býval mohl pomoci na domácí i mezinárodní úrovni. Projekt ICADA byl Aeroklubu nabídnut ke spolupráci a mohl se stát jeho triumfem, kdy jsem nemohli souhlasit s podmínkami k našemu vytěsnění 55

z odborného a finančního rozhodování. Ze své chudosti a bídy jsem se neměli s kým o co dělit a bílými koni jsme se nemohli stát pro naše zásady nestát se obětí úplatkářů a zbohatlíků. Nahrabali by si a my bychom byli obětování jejich zrůdnosti. Aby toto hodnocení J.Dodala na  oslavách 100. výročí založení FAI konaných v  Paříži roku 2005 bylo uvedeno na  správnou míru, kam Hana Zejdová jako tehdy aktuální přední letecká sportovkyně k setkání a jednání s přednímu leteckýmni sportovci světa nesměla, přečtěme si hodnocení čestného prezidenta FAI dr.Čeňka Kepáka o tom, jak nás tito vyvolení funkcionáři a zaměstnanci podivně reprezentují na zasedáních FAI, kde většinou prezentují sebe, místo aby Českou republiku reprezentovali naši nejúspěšnější sportovci, nám píše pan Kepák, člověk ve sportovním letectví s mezinárodním přehledem velmi vyhraněnými slovy a postřehem na oslavách stého výročí založení FAI v Paříži roku 2005: „… S Bishopem (generálním sekretářem FAI, pozn. autora) jsme si sedli stranou a důvěrně hovořili. S hlubokými úklony se k nám připlížil Jirka Kobrle (tehdejší předseda Aeroklubu ČR, pozn. autora) a do našeho hovoru s Bishopem zahalekal: „Jééé, Čendo, ty jsi tady??? Kde bydlíš???“ Moje suchá odpověď zněla: „Proč tě to zajímá, poslal jsi mne sem?“ Něco nesrozumitelného zakoktal a já spustil: „Proč tu není Brskovský, Suchánek a Zejdová?“ Proč na zasedání FAI jezdí zaměstnanci aeroklubu? Na moji palbu nebyl schopen reagovat, proto jsem mu doporučil, aby rezignoval. Požádal jsem ho, aby nás nevyrušoval. Ještě v autobuse se pokoušel něco hovořit, obrátil jsem však hlavu na druhou stranu a dal mu najevo, že spolu nemáme o čem mluvit. Při odchodu z recepce jsem potkal také Dodala. Rozveseleně zahalekal: „Jééé, vy jste tady taky???“ Protože měl plné ruce tří plných sklenic vína, nemohl mi podat ani ruku. Kdo dál z českého aeroklubu se konference zúčastnil, není mi známo.“ Je to odpovídající obrázek a posudek postojům našich bývalých estébáckých agentů a zaměstnanců, zneužívajících svých postavení. Zatímco špičkoví sportovci nebo nejzasloužilejší pracovníci o naše sportovní letectví jsou od světa izolováni jako nepohodlní lidé stejně jako za komunistické doby, někteří dokonce z vrcholového sportu a zaměstnání zcela po roce 1989 v době svobody odstraněni a žijí pod dohledem v bídě. Jak to bylo běžné za komunistického režimu u nepohodlných lidí. Zato tří bývalí spolupracovníci komunistické tajné bezpečnosti, z nich jeden bývalý rozvědčík, pohodlní a dobře placení zaměstnanci funkcionáři se za peníze státu nebo členů aeroklubu předvádí a jezdí si na výlety. Jsou to pověstní:

IVO – Jiří Dodal MISTR – Jiří Kobrle LETEC – Josef Martínek Jak fungují naši zástupci u FAI. Jsou nějakým přínosem, nebo si to odsedí a doma jsou předvedeným zápisem páni Bozi? Jsme okrajovými členy FAI, přesto, že J. Dodal nakonec skončil po 25 letech výletnictví v zástupném postavení, nikoliv v uzání jeho schopností, ale k respektu České republiky. Dr. Kepák chtěl reputaci své země napravit a navrhl našemu zástupci, aby se připravil k určitému, nám blízkému bodu jednání, a až bude tento bod v pořadí, aby vystoupil s připraveným návrhem. Po přestávce byl ale program zpřeházen a náš delegát trapně vystoupil sice k bodu v pořadí, ale k překvapení všech s úplně jiným obsahem. Polští delegáti ovládali dokonale některý zahraniční jazyk a angličtina byla pro jejich delegáta podmínkou k tomuto postavení, aby dokázali prosadit své návrhy. Hana Zejdová podala z Austrálie na FAI víc návrhů, než tito leteckému sportu vzdáleni výletníci.

56

NEZODPOVĚDNÝ JEDINEC, LHÁŘ A OPILEC, KTERÉHO VYHODILI Z KSČ PRO LHANÍ SE ZAPOJUJE DO  TOTALITNÍ MOCI DONÁŠENÍM NA SVÉ KAMARÁDY, SPOLUPRACOVNÍKY A LETCE, A ZPŮSOBUJE NEŠŤASTNÉ OSUDY SPORTOVCŮ V ČESKÉM SPORTOVNÍM LETECTVÍ PO ROCE 1989. Stalo se někdy ve stoleté historii letectví, že by Aeroklub byl řízen tak nezodpovědnou osobou špatných mravů, jak je tomu po roce 1989? Předválečná a poválečná doba se vyznačovaly vysokou kultivností vedoucích funkcionářů tehdejšího Aeroklubu Československa. Ovládali jazyky (pánové Ferda Němec, Zdeněk Husiška), uměli prosazovat nové myšlenky bez centralistického schvalování, třeba dálkové lety a zastávali se velkých leteckých aktivit. Byli to především letci a dlouhodobě osvědčení odborníci, kteří svými životopisy se vyznačovali vysokými mravními hodnotami. Ve Svazarmu od roku 1953 nastaly ve sportovním letectví velké změny. Vedení Aeroklubu se ujali lidé, kteří s nastávajícím centralismem si počínali a slučovovali svá neodborná rozhodnutí s politikou, která byla zaměřena na brannou výchovu a sport byl stavěn spíše na okraj úkolů pro armádu. Sport ale nebyl zcela potlačen, mimo poslední roky existence Svazarmu, nebo jak vše vyhrocovali naši vedoucí. Mládež měla v leteckých sportech plné vyžití. Potřeba vrcholových sportovních výkonů se neprosazovala snadno a byla tlumena Železnou oponou se studenou válkou, naší geografickou polohou, odloženými důstojníky od armády a přehnaným vztahem k Sovětskému svazu. Naše mezinárodní účasti byly mnohdy horší než sovětských sportovců, jako bychom neměli být lepší. Byli jsme od světa hodně izolováni, přestože naše ambice k vrcholným výkonům zde byly. Po roce 1989 se do vedení Aeroklubu dostali do všech pozic bohužel nejosvědčenější lidé normalizačního a nejtemnějšího období dějin našeho národa a bylo období, kdy všechny tři čelní místa v AeČR ovládali bývalí spolupracovníci STB a sportovní letectví mohli řídit svým hodně pohodlným a mravnosti vzdáleným svědomím. Nechtěli uplatnit svobodně náš názor na budoucí vývoj leteckých sportů, který jsem svými plány jako jediný ze všech leteckých odborností představoval a které mohly snadno přeskočit na všechna letecká odvětví. To nebylo žádoucí. Jak došlo k tomu, že letecký neodborník Jiří Dodal, na ÚV Svazarmu pracující od roku 1974 jako kádrový pracovník, nevyznačující se pracovitostí, známý alkoholismem s pracovním zaměřením donášení na své spolupracovníky a jednoduchou prací kolem sportovních pravidel, které upravoval ve prospěch totalitní doby a ve kterých dělal velké kyksy. Jak se dostal tak snadno po roce 1989 do čela Československého sportovního letectví? Dalo se očekávat, že tak významnou organizaci se slavnou historií povede veřejně v době svobody některý známý vysoce kvalifikovaný odborník s  dokonalou znalostí obou, francouzského a  anglického jazyka k  jednání na  FAI, nenamočený do  marasmu komunistické totalitní politiky. Kdyby pan dr.Kepák, po zkušenostech z vysokého úřadu u FAI tehdy do úřadu výkonného úředníka, tajemníka navrhl někoho jiného (čtenář si všimne, jak se Dodal tehdy, aby nahradil svoji neodbornost povýšil na generálního - žádné tajemníky jako Husák v KSČ nebo funkcionář FAI pod sebou neměl), tehdy Aeroklubu Čech a Moravy, jaký funkcionář by se určitě mezi našimi leteckými vzdělanci našel, mohl vývoj našeho sportovního letectví vypadat jinak. J. Dodal, který při vstupu do KSČ neuvedl svoje odsouzení za alkoholismus a odebrání řidičského průkazu a nemohl budovat touto cestou politiky svoji kariéru, záhy shledal jinou cestu přes krycí činnost se zodpovědností za sportovní pravidla přes donašečství na své spolupracovníky si svoji ztracenou pozici k moci našel budovat méně čestně. A nakonec skončil nečestně, jak se dovíme dále po škodách v osudech sportovců, jaké zde napáchal. Vlastně nikdy nebyl členy doporučen nebo schválen do tohoto důležitého postavení za éry Československa po roce 1989. Stalo se tak až po jeho upevnění moci vyřazením všech nepohodlných členů nebo špičkových sportovců a odborníků až v Aeroklubu České republiky po rozdělení státu na konferenci, kde si své zvolení pořádně pojistil. Hrdě to ohlásil na školení rozhodčích. Měl jsem tehdy 57

velice divný pocit, kam jsem jedině mohl mezi sportovní letce na školení rozhodčích po vyloučení, protože jsem o tom věděl své. Je nepochopitelné, jak mohli členové připustit takového člověka s estébáckou minulostí k moci a zplundrování dobrého jména bývalého Československého a posléze Českého sportovního letectví. Jak došlo k odhalení J.Dodala jako nebezpečného donašeče na své spolupracovníky a jak tyto donašeče v bývalé NDR a ostatních Východních zemích charakterizoval nynější prezident Německa pan Joachim Gauck? Pan Joachim Gauck, po roce 1990 ředitel vládní instituce pro vyšetření zločinů STASI, zločinů na poctivých lidech donášením Stasi, nynější prezident Německa popisuje ve své knížce VZPOMÍNKY, jaro na podzim a léto v zimě, výstižně a tyto pro společnost nebezpečné občany charakterizoval slovy: „Udavačství se dotýká základních obav člověka, znamená bezmocnost, zneužití důvěry a  zradu ve  prospěch moci, jež vystupuje skryta v temnotě“. Odhalení J. Dodala, osvědčeného a nebezpečného donašeče již 16 roků působícího po roce 1989 v nejvyšším postavení v řízení Českého sportovního letectví se stalo na konferenci roku 2006. Členové Aeroklubu odvážní parašutisté v archívu Ministerstva vnitra zjistili všechny údaje o naverbování Dodala jako spolupracovníka pod krycím názvem „IVO“. Velice nebezpečného člověka s několika desítkami udání na své spolupracovníky. Připomeneme, že byl odhalen způsob snadného naverbování J.Dodala po jeho vyřazení jako kandidáta KSČ pro jeho lhaní. Lhal, jak mu bylo vlastní po celou dobu zhoubného působení mezi letci, že byl odsouzen za alkoholismus a byl mu odebrán řidičský průkaz a proto mu byla kandidatura do KSČ za toto morální provinění zrušena. Na konferenci lhal, než mu byl předložen jeho podpis k udavačství. Nikoho z delegátů konference nenapadlo jej vyhodit za lhaní, které tehdy opět všem předvedl. Pan Dodal se snažil dostat a vetřít do státní moci spoluprací s STB, kde o tomto jeho mravním selhání dobře věděli a byl proto snadno upotřebitelný a vydíratelný. Byl z této činnosti, podle jedné verze byl vyřazen jako nespolehlivý alkoholik, podle druhé verze byl zakamuflovaně vyřazen roku 1988 pravděpodobně jako osvědčená a nejvhodnější osoba k pozdějšímu nastrčení do vedoucího postavení ve sportovním letectví. Je již dnes dostatečně známo, že vedoucí kádry STB věděly dopředu o připravovaných změnách v politice, které nastanou a připravovaly si k tomuto způsobu vládnutí svoje osvědčené lidi. J.Dodal byl údajně navržen k odchodu z činnosti pro STB v roce 1998 tak, aby vypadal po „revoluci“ čistý a navodilo to snadný dojem, že jeho dosazení je demokraticky řízeno od členů aeroklubu. Své úkoly vůči svým navrhovatelům pak dokázal svědomitě plnit 25 roků až do svého důchodu, vlastně než byl údajně vyhozen jeden měsíc před odchodem do důchodu pro své nepřiměřené požadavky pro sebe, které se staly neúnosnými jeho zakrývačům. Tyto okolnosti jsou zamlčované. Nikdo jej nedokázal včas odvolat či vyhodit za mnohá provinění a způsobení obrovských ztrát pro České sportovní letectví. Jak byli tito spolupracovníci státní tajné bezpečnosti fanatičtí, můžete si dohledat v archívu MV, svědčí rozhodnutí jednoho z nich, že bude donášet na své bývalé spolupracovníky a na nás sportovce i po odchodu do důchodu. Tvrdí, že na nikoho nedonášeli, že si s jejich estébáckými nadřízenými u piva jen tak povídali. Dalo by se očekávat, že v AeČR konečně dojde k obrodě. Jsou obavy, že zavedený systém zkorumpované moci nedovolí do čela výkonné moci v Aeroklubu České republiky po zpolitizovaném zbloudilci J.Dodalovi, jednoho z mnoha lidí, kteří nikdy nebyli zastánci myšlenky komunismu, ale jak z každé situace pro sebe těžit, že se podaří dosadit do tohoto významného postavení takového člověka, který by tuto činnost povýšil na její potřebnou úroveň, třeba Masarykovy letecké ligy a poválečného rozvoje sportovního letectví. Současný vedoucí Dvořák by měl učinit prohlášení s programem do budoucna. Jinak se nic v AeČR nezmění, koneckonců jak se dá očekávat, ani pan Dvořák nebude nápomocen myšlence, aby měl vedle sebe někoho chytřejšího, vzdělanějšího s dobrou znalostí historie letectví. Všichni jsou dokonale namočeni 58

ve zrádné činnosti J.Dodala a v jeho podpoře v rozkrádání dotací na sport a poškozování státní reprezentace po roce 1989. Všichni požívali výhody, které byly ukradeny špičkovým sportovcům a nejzasloužilejším organizátorům sportovního letectví po roce 1989. Dokonalý lhář, zapíral, zapíral a lhal. Na konferenci roku 2006, kde byl J.Dodal odhalen jako nebezpečný spolupracovník zapíral svoje působení u STB, zapíral svoji minulost tvrdošíjně přede všemi delegáty, že žádný dokument ke spolupráci nepodepsal, že je to proti němu spiknutí a lhal do té doby, než se našel i  dokument s  jeho podpisem. Zpracované členské okolí s  post svazarmovským myšlením a  mnoha bývalými spolupracovníky, komise a výbor AeČR, zavázaní k mlčenlivosti a získání různých malicherných výhod jako vedoucí nebo členové výprav do zahraničí, nedovolili jej jako nedůvěryhodného vedoucího pracovníka, navíc s klesajícími výsledky a neprůhledným hospodařením, s výhodami pro něj a jeho rodinu, vyřadit z vedení AeČR. Tím se tito funkcionáři i členové podílí na poklesu činnosti a nejhorším postavení AeČR ve světovém hodnocení v celé historii našeho národního letectví, ke kterému došlo po roce 1989 po nezodpovědném dosazení J.Dodala za tajemníka, sebepovýšeného na zmatečního generálního úředníka k likvidaci nejzasloužilejších sportovců, ženy nevyjímaje. Otevřít tuto falešnou hru je jen pro nejodvážnější a znamená mít obavy nejen ze soudního postihu, ale úplné likvidace z leteckého nebo parašutistického sportu. Cesta za světovými prvenstvími je od tvého mládí trnitá a není to práce pro každého. Můžeš srovnat svůj výkonnostní růst s možnostmi dnešní doby? Jako kluk z vesnice jsem od dětství toužil létat s mojí zvědavostí odhalit záhadu létání ptáků a dokázat se stejně volně a svobodně pohybovat ve vzdušných výšinách. Po vyučení jsem mohl od podniku výhodně absolvovat průmyslovku, ale nikdo mě nepřesvědčil, že létání bych měl odsunout na druhé místo. To jsem pochopil až později a napravil. Přesto jsem studium ke sportovnímu letectví nijak nezanedbával. Může to vypadat neskromně, ale srovnávám svůj růst, jaký dnes není možný; povinná modelařina a po osvědčení leteckého modeláře (2. místem na Celostátní soutěži) po přísném výběru až v 17 letech zahájen plachtařský výcvik již na německé dvousedadlovce Kranich jako velký pokrok a časový skok dopředu ve kvalitním výcviku, další rok získán stříbrný odznak a vítězství na Krajských závodech mezi staršími borci. Další rok instruktor, 6 roků po vycviku s výkony k udělení Lilienthalova medaile a pod. Využíval jsem studia odborné literatury na Vojenské technické akademii a kdekoliv jsem se nacházel představoval jsem si, co by se kde dalo získat za výkon nebo rekord. Říkalo se o mě trochu posměšně, že mě ke spokojenosti stačí kus chleba a bydlet na letišti. Tuto cestu vývoje osobnosti ve sportovním letectví není radno dnes všemocným Dodalům, Vachům, Krejčíříkům, prostě všem dodalovcům nebo průměrným a scestně vychovávaným reprezentantům připomínat. Proto mě bylo znemožněno vystoupit na srazu Medláneckých plachtařů roku 2014 k 90. výročí založení letání s pozvanými spolupracovníky (prozradím že mezi naše spolupracovníky je stále počítán i prezident republiky pan Miloš Zeman) i ze zahraničí a hovořit o naší, bezesporu zajímavé cestě v LAVS k úspěchům. Naše sportovní cesta je odmítána poklonkováním něčemu, co není žádnou hnací silou ke sportovní slávě. Mám doživotní zákaz vstupu na letiště, a bylo mě po dovolení se zúčastnit zdůrazněno, abych na tomto Medláneckém shromáždění veřejně nevystoupil, třeba o této nejednoduché cestě a obětmi za světovostí. Je považováno za nežádoucí připomínat, jaké jsme měli dobré výcvikové postupy v roce 1951, ne ty kdérovské, kde kvalita klesá s vlekoucím se výcvikem i několik roků, jak jsme to ke srovnámí viděli v Austrálii v největší letecké škole Sportavia Soaring Centre a jak běží letecký výcvik dnes ve světě peněz, kde i průměrně vydělávající člověk si může dovolit plachtařský výcvik. Byl jsi třikrát vylučován z aeroklubu pro své návrhy k rekordním výkonům. Ano. Poprvé za  zorganizování rekordního vlnového létání ve  Vysokých Tatrách v  roce 1961. To jsem ještě odrazil. Po  druhé v Rakovníku, ani si nevzpomínám, z čeho všeho jsme byli s Hanou obviněni, pokud vím za to, že jsem chtěl letět tisícovku a soudruh 59

lidi spíše záhadou a jejich myšlení je stejně, nebo ještě hůře deformované než v období tuhé totality. Tehdy bylo jasné, co režim sleduje a bylo možné před ním utéci, žít a pracovat nebo se zůstat potácet v jeho útrobách. V dnešní době demokracie se stejnými problémy není úniku před zlem, které přerostlo meze únosnosti člověka.

náčelník, silná primitivní nomenklatura, místo aby nám udělal dva vleky pro mě a kamaráda, když rekordní let byl dispečery schválen, odletěl s vlečným letadlem na schůzi KSČ na nedaleké letiště a vrátil se za dvě hodiny. Podepsal nám rozkaz k letu jen na 500km vzdálenost, prý stejně tuto vzdálenost v Rakovníku nikdo nikdy neuletěl. Takových manýr ke zvýraznění jeho důležitosti a ke znemožnění velkých plánů jsem mu vytkl více, vědom si velkého likvidačního nebezpečí. Řekl jsem mu co si o tom myslím, když nebylo možné pro nějakou schůzi využít počasí, které se vyskytne jednou za 15 20 roků a na které tak dlouho čekám. A nakonec po třetí jsem vyloučen v Chomutově v roce 1990 po záchraně klubu od zrušení, bez uvedení důvodů najatými nezletilými školáky, proti pravidlům nečleny aeroklubu a eskortován za bránu letiště. O té doby mě nikde nevezmou za člena, dokud hieny těchto zrůdností nevymřou a nedožiji se věku alespoň sto padesáti roků.

Za největší provinění je ti kladeno, že jsi v jednom článku o létání v Austrálii uvedl, že by naši funkcionáři měli chodit do zahraničí na stáže. Absolvovat zahraniční stáže by měli všichni funkcionáři do jednoho, aby se jim rozjasnilo, jak se ve světě létá, letectví organizuje, metodicky a ekonomicky pracuje v cizím jazyce. Byla to urážka jejich nikým nenapadnutelného postavení při sotva nadzvednuté železné oponě a jejich černobílého vidění. Izolací od ostatního světa si naši funkcionáři vytváří čínskou zeď. Zatvrzelým Dvořákem počínaje. Roudnická show nenahradí jeho poslání pro AeČR. Pokud zde nedojde ke změně filozofie směrem k demokratickým přístupům a skutečnému otevření se světu a nebude vytvořena koncepčnost pro všechny letecké obory s moderním přístupem k člověku a technice, budeme jen popelkou, dnes za světem pokulhávající desítky roků, někde se světu ani nepřiblížíme a upadáme, jako pověst Karlovy Univerzity a hodnocení v úplatnictví. Stážemi a dlouhodobým pobytem v zahraniči na rozdíl od dvoudenních účastí na zasedáních FAI a komisí nebo krátkých účastech na zahraničních soutěžích nikdo nepostřehne velký rozdíl mezi našim ustrnutím a otevřeným vývojem světového letectví.

Hodnocení tvé osoby do roku 1957 je hodně rozdílné od hodnocení pozdějších.

Když někomu úspěchy a vizí do budoucna začnete zavazet, projeví se to na hodnocení, i když stojíte rovně a díváte se každému do očí příma. Neměla by dnes při obrovských výkonnostech bezmotorové letecké techniky být příprava našich sportovců trenérem se světovým přehledem a zkušenostmi na úrovní třeba Poláků nebo Němců a ne chaotická, bez metodického řízení, jak tomu bylo za Vacha a tento stav trvá dodnes s klesajícmi výsledky? Naši trenéři jsou schopnostmi nejvýše vedoucími výpravy. Po znetvoření, rozkradení a zrušení LSC (dnes máme možná k lepšímu přísunu peněz od státu jiné jakési kamuflované LSC ve Vrchlabí - nikdo nesmí znát pravdu o jeho poslání, ani o nové reorganizaci v AeČR) a odstraňování nepohodlných sportovců, to nejsou podmínky úspěšného rozvoje vrcholových leteckých sportů. AeČR se vrátil do doby začátků letectví. Je mi líto mladých, kteří se na mě obrací o radu a touží být sportovci s úspěchy, jaké přes politickou omezenost jsme měli my starší a měli jsme zaručen sportovní růst. Nehovořím zde o tom, že naše účasti na nejvyšších světových soutěžích byly omezeny a já to měl mnohem více ztíženo než ostatní sportovci za mé pokrokové postoje ve vrcholovém sportu. Mladí dnes žádné vzory nemají, nebo nesmí ctít skutečné vzory. Ne ty, co jsou poznamenáni deformacemi myšlení minulé totalitní doby a ještě dnes stavěni na odiv před skutečnými hrdiny leteckých sportů. Důležitá pozice juniora ve vývoji sportovce na světovou úroveň patří minulosti. Mladí se ptají, proč se nemohou opírat o vzor nejúspěšnější rekordmanky světa Hany Zejdové a kam se vytratila. Jak jim na tuto otázku odpovídat? Jaké pro mě byly a jsou stále živé vzory našich sportovních letců a akrobatů, které jsem sám měl ve svém mládí ve jménech Stanovský, Malkovský, Lhota, Novák, Široký, Hubáček, Andrle, plachtaři Rodovský, Půrok, Svinka, Vlk, Dlouhý, na Slovensku známí plachtaři Pleško, Zábrodský, Hudec a další. Koho mají mladí lidé v letectví mít dnes za svůj vzor? Rozkrádače funkcionáře? Nebo zdůrazňovanou zkušenou plachtařku Alenu Zárybnickou, novodobou ve  všem ziskuchtivou náhradnicí světově proslulých sportovců? Pomlouvaní a zlikvidovaní sportovci jsou proto pro mladé 60

Vinikající plachtaři František Svinka a Vladimír Vlk, vítězové I. Celostátních závodů, pořádaných roku 1949 v Brně Medlánkách, později zalétávací piloti LETu Kunovice

Jak taková stáž pro budoucí funkcionáře vypadá? Byli jsme svědky mladého Angličana (ale i jiných), budoucího funkcionáře národního aeroklubu, který po absolvování praxe v leteckých školách v Německu a USA působil 3 měsíce ve Sportavii jako organizátor provozu, mechanik, opravář, vlekař, instruktor a sportovec. Nebyl to výlet, jak by si naši funkcionáři přáli. Staral se o vytažení letadel z hangáru, jejich technické prohlídky a transport na letištní plochu. Stážista byl motorový a bezmotorový instruktor, pod vedením nejzkušenějšího Ingo Rennera. Letový den pro něj končil zatažením všech letadel po provozu do hangáru a vlastně končil až po večeři v baru k leteckému vypovídání ze zážitků letového dne, anebo zážitků z domova klientů. Létal a jezdil pro větroně po přistání v terénu. Byl i na praxi v leteckých dílnách. Uletěl si trojúhelník 750km a nalétal mnoho letových hodin na všech typech letadel. Získal velkou leteckou praxi na celý život a jejich národní aeroklub jde cestou světa letectví. Bez kádrováků. Odbočme. Jak na vás působily dlouhé lety až 32 hodin aeroliniemi do Austrálie a jaká města k mezipřistání jste zažili? Po nasednutí do letadla, spočátku v Ruzyni, než jsme tento plán museli z bezpečnostních důvodů změnit, jsme si oddechli a po startu začínali věřit, že jsme unikli z dodalovsko vachovského krunýře. Mohli jsme si dlouhých letů užít zpravidla celou cestu jako plachtaři v kabině s posádkami všech aerolinií, se kterými jsme cestovali, než došlo k omezením po 11.září 2001. Nemohlo nám jako plachtařům ujít reakce posádek na nečekanou turbulenci CAT a včasné rozhodování pilotů při letech v bouřkových podmínkách, ale i jejich oddalování ručního řízení letadla pomocí automatiky. Posádky nechaly Hanu po startu v Melbourne ve výšce 11km podívat se na Sportavii z větší výšky, než byla zvyklá při svých rekordních letech a na frekvenci Sportavie hovořit s řediteli nebo s ženou Ingo Rennera Judy, která na větroni Discus právě letěla trojúhelník 300km. Větroň Discus Ingo obdržel od státu za úspěšnou reprezentaci Austrálie na mistrovstvích světa a dvou světových rekordů. Ingo Renner je váženou osobností městečka Tocumwalu. Je po něm pojmenovaná ulice a místní park. Létali jsme nejčastěji přes Singapur, Bangkok (jen do určité doby), Dubai, Hong Kong (staré i nové letiště) nebo Kuala Lumpur. Lety nad Austrálií nad neosídlenými oblastmi, nekonečnými drsnými pouštěmi a bušemi jsme využívali k získání větší odvahy létat rekordy nad tímto nehostinným terénem a k přípravě dálkového letu podél Australského kontinentu. K tomu poznamenám, že Hana odlétala všechny rekordní výkony v Austrálii s větroni bez pomocného motoru i v terénech, kdy po studiu foto, které za letu pořídila se nám tajil dech.

ŘEKNĚME SI, CO VŠECHNO SOUVISÍ S TÍM STÁT SE NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ REKORDNÍ PILOTKOU SVĚTA, ABY VŠECHNY SVĚTOVÉ REKORDY 61

ŘEKNĚME SI, CO VŠECHNO SOUVISÍ S TÍM STÁT SE NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ REKORDNÍ PILOTKOU SVĚTA, ABY VŠECHNY SVĚTOVÉ REKORDY V JEDNOM SPORTU V ČESKÉ REPUBLICE VLASTNILA VAŠE RODINA A DOSÁHLA TOLIK PRVENSTVÍ, CO NEDAJÍ PO ROCE 1989 A ANI V CELÉ HISTORII LETECTVÍ DOHROMADY VŠICHNI ČEŠTÍ REPREZENTANTI V BEZMOTOROVÉM LÉTÁNÍ. Proč nemá Aerokub České republiky Síň sportovní slávy? Estébák Dodal a předseda Dvořák by to snadno zdůvodnili; mají po roce 1989 tolik světově významných leteckých sportovců beze jmen, že Hana Zejdová by se tam již nevydala. Za jejich života Síň sportovní slávy se u nás neujme. Proč? Protože se stále kádruje a podle toho jsou vrcholoví sportovci rozlišováni. Kolika narodních aeroklubů byla Hana členkou a jak chování funkcionářů Českého aeroklubu hodnotili? Hana byla členkou národních aeroklubů USA, Německa, Polska, Austrálie a čestnými členy jsme stále v Aeroklubu Hong Kong. Diskriminační chování našich funkcionářů jistě podnítilo zvýšenou mezinárodní solidárnost k pomoci u výrobců letadel, našich krajanů a mnoha lidí v zahraničí. Zahraniční hodnocení našich funkcionářů bylo podle zahraničních mravních a morálních měřítek přísné. U nich by neobstáli likvidovat ženu s vysokými mezinárodními oceněními pro nic a bezdůvodně z vrcholového sportu a ze sportovního zaměstnání. U nich je to zrada na vlastním národě a to je vlastizrada. Tento pojem je u nás zúžen na rok 1968 a válečné období. Naši emigranti, zejména ti poúnoroví z roku 1948 byli stále vlastenecky založení, nezkažení 40 letým deformačním vlivem komunistického a ještě více dnešního post komunistického režimu a mají jiná měřítka k posouzení činnosti našich funkcionářů, to jest třeba likvidace nejúspěšnější rekordní pilotky světa, nebo bránění rozvoji našeho zahraničního obchodu tím, že tvrdí, že výkony Hany Zejdové, ve světě populární, nejsou plnohodnotné, doma ponížené na úroveň Guinessovy knihy podivných rekordů a jiná demagogická tvrzení náměstka na MŠMT Jana Kocourka nebo stejně neodborného na sport dalšího náměstka pana Hulínského. Státu je dnes všechno jedno. Prostě Kocourkov od shora. Tito lidé ztratili soudnost a pro národní hrdost se již nenarodili. Co všechno souvisí s tím stát se nejúspěšnější světovou rekordmankou je bezesporu i zaměření naší rodiny pro něco žít, být společnosti lidí užiteční a svedení velkého boje s lidmi nejhorších morálních a mravních hodnot. Nenechat se odradit a naopak i povzbudit v sebetíživější situaci, která je za hranou a může snadno skončit i tragicky. Člověk nemůže do nekonečna vydržet všechno, obrovský nápor během expedic a ještě větší nápor k uhájní jejich výsledků. Hana Zejdová byla vyloučena z reprezentace v době velkých úspěchů její závodní kulminace. Tomu se podivili v zahraničí, proto Hanu zvali na jejich kvalifikační soutěže. Vyloučení Hany z  reprezentace si Jaroslav Vach a  plachtařská komise se souhlasem generálního tajemníka J.Dodala dovolili v době, kdy se podílela neuvěřitelnými 30% na zisku dotace na bezmotorové létání z 12 reprezentantů mužů a žen. Prý ji podle trenéra Vacha nevyloučili, jen ji nezapsali do seznamu reprezentantů. Vysokoškolák s podivným slovním výkladem. Předtím nebyla po dva roky zvána na soustředění reprezentantů s její ztrátou členství v Chomutově bez uvedení důvodů s opomenutím ji vrátit peníze na kontě aeroklubu v době jejího hostování v Dukle Liberec, aby nemohla obhajovat titul mistryně republiky a Evropy. Němci a Poláci ji v době vyloučení pozvali jako naši první a nejúspěšnější pilotku na jejich kvalifikace s jejich technikou jak je 63

popsáno na jiném místě. Její další působení doma jí bylo znemožněno po odmítnutí členství v Brně působením na Hosíně a ve Skutči, kde se k ní zpočátku stavěli přátelsky, ale po nějaké době s ní sehráli dodalovsko dvořákovkou komedii. Nemohla se věnovat létání v klubu po návratech z Austrálie, reprezentace nepochybně jednou provždy zbavena a zbavena sportovního zaměstnání a žijící v bídě. Řádně platila do Skutče členské příspěvky 5 tisíc korun jako každý rok, ale tentokrát se prý měly zaslat na jiný účet. Jakoby došlé peníze nešlo přeúčtovat. Komedianti ve spojení stejných struktur Dodala a již do této aktivity zapojeného předsedy AeČR Vlastimila Dvořáka a vedení aeroklubu Skuteč. Dvořák Hanu hodnotí se svými dvěma dcerami, které prý řádně vychoval, dal je na studie a jsou naší společnosti na rozdíl od Hany užitečné. Nikdy jsme o nich nic neslyšeli a ani asi kromě tohoto chvalozpěvu neuslyšíme. Lidská závist a hledání ponížení úspěšných má mnoho zabarvení. V Čechách nic nového. Vzpomeňme si na slavné tenisty bratry Koželuhy, Jardy Drobného, prvního českého vítěze slavného Wimbledonu, ještě dnes sotva zmiňovaného, naše letecké akrobaty Bláhu a Bezáka a jiné významné osobnosti veřejného a kulturního života, jak byli vlastnímu národu svojí slávou nepohodlní a jak za svoji poctivou práci pro národ pod lidskou důstojností skončili.

Hana měla být profesionální sportovkyní, vybranou odborníky jako mimořádný talent. Proč se tak nestalo? České závistivé a nutno zdůraznit mocné zákulisní prostředí v AeČR zde vykonalo své. Hana nastoupila do Dukly Liberec na základnu v Mnichovu Hradišti jako jediná reprezentantka s nadějnými juniory v prezenční službě. Ostatní reprezentanti tuto nábídku odmítli za plat podružné uklizečky, přičemž generál důchodce, jistě s nemalým důchodem, v Dukle úředník měl osmkrát větší plat než vrcholová sportovkyně a bylo zjevné, že sportovní náplň zde nebude hlavním programem. Hana se při svém platu přiživovala s juniory tím, že jim jako jejich instruktorka připravovala jídlo a přiživovala se tak, nebo vařila kávu návštěvám, aby se uživila. S tre-

nováním létání to pro ni proto nevyznívalo nejlépe. Jak ji přidělili leteckou techniku s původním záměrem, aby ji z žárlivého LSC trenérem Vachem a ředitelem Poborským neobdržela je uvedeno jinde. Ani ředitel letového provozu na letišti Mnichovo Hradiště s krycím názvem u STB ŠÉF ji kvůli mému postavení ve sportu příliš nepřál. Pokud ji tam trpěl, počítal s tím, že budeme s Hanou s nim létat podloudně s jeho Čmelákem do Ruska pro vyřazené a všelijak zplundrované Blaníky a bez dokladů je ve dvojvleku tahat do Česka k jeho byznisu, výhodnému prodávání s novými doklady proti předpisu získanýmy do zahraničí. Později vznikla aféra po velké havárii s dvěma mrtvými v Rakousku, která způsobila zastavení létání na tomto typu na celém světě a ochromení výcviku, který ve většině závisel na dosud bezzávadovém a oblíbeném Blaníku. České úřady byly obviněny, že neprojevily snahu jako výrobní země Blaníka s tím něco dělat, než si některé země, jako Austrálie tento problém musely vyřešit po svém. Články v zahraničním leteckém tisku pro nás nevyznívaly lichotivě. My ale měli jiné než byly výdělečné plány vysokých funkcionářů. Nový trenér plachtařů do Dukly Liberec nebyl zkušený sportovec, ale inspektor zažátečníků. Museli jsme přemýšlet, jak nejlépe v zahraničí nahradit znemožněné zahájení Icady v USA roku 1991. Zbavit se nepřejícího a rozvráceného prostředí s podnikatelskými zájmy na každém kroku, vrcholový sport nevyjímaje. Zde jsme nechtěli sehrát roli k zastřešování velkého byznisu. Připadalo v úvahu připravit létání pro nás ve zcela neznámé Austrálii. V této době bylo Haně nabídnuto sportovní zaměstnání v Dukle Praha. Bylo to neobvyklé pro letecký sport, aby Dukla, zaměřená na atletické sporty, se věnovala sportovnímu letectví. Zasloužili se o to armádní sportovní odborníci plukovníci Otto Janoušek, (poválečný aeroklubák, letec a sportovec) a Josef Odložil (známý Olympionik) a podplukovník Viktor Podloucký, PaeDr. (odborník na sporty), všichni lidé se zájmem podpořit letecké sporty v době u výjimečné ženy, kdy LSC chcípalo a zanedlouho zaniklo. Hana byla v té době na vrcholu závodní slávy, byla mistryně republiky a Evropy, rekordmanka, mistryně pilotů NATO, dvojnásobná mistryně Maďarska a měla doporučení z USA od prezidentky Soaring Society of America paní Judy Lincoln a ředitelů mistrovství světa z Uvalde pana Huffstuttlera a pana Smithe, kam roku 1991 Hanu tito američtí funkcionáři pozvali, aby létala jako jediná žena mezi 118 nejlepšími muži. Američané Hanu mohli připravit do světa sportovní slávy a mohla i žít jako člověk, ne jako sportovní bezdomovkyně a jak to v zahraničí viděli, aby byla odstrčena do sportovního vězení. To vše v době svobody podle scénáře trenéra Vacha, Dodala, Jirmuse a jiných, kteří s ní zacházeli jako s dcerou nežádoucích rodičů. Měli jsme k tomu do USA připraven na jejich meteorologické a terénní popdmínky speciální tréninkový plán se zahájením projektu ICADA v nejlepších podmínkách, jaké v té době se naskytly. S napojením na jejich reprezentační mužstvo vynikajících pilotů závodníků a zvučných rekordmanů. Nic lepšího k podpoře a ke spolupráci tak velkého závodního a rekordního projektu ICADA nemohlo vzniknout. Bylo tomu od AeČR, generálního tajemníka J.Dodala zabráněno nezasláním přihlášky v termínu, přitom vklad 2 tisíce dolarů jsme zaplatili. Ten nám Vach později po vyreklamování tohoto vkladu, kdy na AeČR údajně nebyl k nalezení, s odůvodněním pro ředitele pana Huffstutlera, že jsme chudí sportovci a v nouzi nám tento vklad po vyúčtování soutěže zaslal ze své kapsy, ale Vach si jej ponechal na svém účtě, než jsme se po půl roce již z Austrálie po opětném urgování v USA vzbouřili a donutili Vacha jej nám vrátit. Bylo trapné vysvětlovat panu Huffstuttlerovi naše české problémy, ale důrazný zákrok pomohl. Vše se mohlo odvíjet jinak, kdyby funkcionáři AeČR Hanu nechali na pokoji a nezbavovali ji vrcholových technických a osobních podmínek jako důležitého sportovního zázemí, o co se staral trenér Vach, aby Hana bez jeho zásluh, které ji stejně nemohl dát, nevynikala. Stála v cestě jeho podnikání souběžném s prací trenéra a dokazovala by, jak by se měl věnovat ostatním reprezentantům s nejlepší nevyužívanou technikou Jiná věc byl zákrok všech funkcionářů AeČR na Dukle v době, kdy jsme působili v Austrálii s cílem Hanu dostat hned po přijetí z Dukly ven. AeČR si byl vědom, pokud Hana při svých schopnostech získá prvotřídní leteckou techniku a bude mít odpovídající existenční zázemí, stane se z ní sportovní hvězda první velikosti. Dověděli jsme se, že delegace Dodal, Jirmus, Vach, Poborský a další na  Dukle neprosadili ke  sportovní péči parašutisty, ani leteckého akrobata Martina Stáhalíka, což bylo vyřízeno během 5 minut. Do hodiny dalšího jednání přesvědčovali funkcionáře Dukly, že Hana je neperspektivní a zašli tak daleko, že prý nemusí ani obhajovat titul mistryně Evropy! Až tak daleko k překvapeni pracovníků Dukly zašli, aby Hanu z Dukly dostali ven. Jeden z přítomných funkcionářů Dukly to Haně na letišti Ruzyně při návratu z expedice komentoval slovy, že se v životě nesetkal ve sportu s větší sviňárnou. Dukla požadovala pro Hanu jako od členky AeČR dobrozdání, že v Austrálii bude překonávat rekordy a nebude tam pro jiné

64

65

Hana získala četná soutěžní a rekordní světová prvenství. Je jich mnoho v Austrálii i ve světovém měřítku. Najděte jinou ženu, která vedle známé a slavné Polky Ireny Kempowny dokázala zvítězit v disciplině i před muži a zvítězit na mužské soutěži? Vedle jejího jména u 80% ženských světových rekordů v roce 2000 (jak se nikomu v historii letectví nepodařilo) a 6 absolutních svěťáků, na AeČR Dodalem ztracených a téměř všech národních mužských a ženských rekordů je to první tisícovka pro Českou republiku. Poprvé její vůbec nedoceněnou zásluhou stála Česká republika v čele světového rekordnictví v bezmotorovém létání přede všemi světovými velmocemi v letectví, jmenujme je: Polsko, Německo, Británie, Francie, Rusko, USA, kde jsme navíc zaujali 4 místo ve všeobecném letectví, kde mimo jiné nesoutěžíme ve vrtulnících a dopravních letadlech. To jsou největší historická vítězství Hany, jaká dosáhla pouze jako jeden člověk, navíc žena, na rozdíl od jiných zemí, kde tato prvenství byla dílem mnoha pilotů všech leteckých odborností. Hana na tuto slávu byla sama a výkony dosaženými jen v bezmotorovém létání za neuvěřitelných podmínek, srovnatelných s překážkovým během na hrbolaté dráze přes lidské překážky. Celá řada prvenství v Austrálii jen dokreslují obrovskou slávu naší pilotky, která zde doma je od vlastních lidí ponížena na jakési sotva okresní výsledky nebo rekordy v pojídání knedlíků do Guinessovy knihy rekordů, jak směšně argumentovala nic neznamenající a všude strkající nos Alena Zárybnická ke zdůvodnění, aby Hana nedostala peníze na letadlo od MŠMT. Směšné trdlo všude strkající nos, jaké má v dnešní společnosti všude vystavovanou tváří vysokou hodnotu. Předseda Sdružení sportovních svazů Ertl ve svém hodnocení Hany Zejdové pro Senátní komisi k jejímu zařazení do dotací na sport uvádí několik zkreslených okrajových výsledků, které mají zamlžit její skutečné světové výsledky. Pan Ertl je dokonalý nástroj státem nepostihnutelných aktivit na úkor nejúspěšnějších sportovců. Nedivme se, že v zahraničí jsou tito závistivci a hledači cest jak na úkor sportovců zbohatnout nazýváni VLASTIZRÁDCI. To co si na sportovcích funkcionáři dovolí doma by s tím v zahraničí neobstáli. Co je vedle talentu pravou podstatou závodní a rekordní úspěšnosti Hany? Velké zaujetí pro bezmotorové létání, přesnost ve všem, kamarádství a vysoká osobní kázeň, absolutní podřízení života a zásadovost věci vysokých sportovních odhodlání.

zájmy, třeba dělat turistiku, nebo jak někdo poznamenal, aby tam nerejžovala zlato. Přitom AeČR finančně nijak ani technicky nepřispíval na tomto treninku a rekordní aktivitě. Dukla včas J.Dodala o takové formální potvrzení požádala, ale ani po měsíci nedošlo. O nic vůbec nešlo. Za naši přítomnosti proto těsně před odletem se zajištěním letenek a pobytu v Austrálii pan Dodal po zavolání plukovníka Klapáče, náčelníka Dukly mu sdělil, že AeCR nemá zájem na rekordech. Po deseti minutovém telefonování a přemlouvaní pana Klapáče Dodal slíbil, že takové potvrzení zasílá obratem faxem. Došlo, ale několik vět bylo napsáno takovým stylem bez zmínky o rekordech, že pan Klapáč se divil a sdělil nám, že Hanu nemůže do Austrálie ze zaměstnání uvolnit, když organizace AeČR neumí vysvětlit co tam bude dělat. My jsme na již zaplacené letenky, zajištěné ubytování a letadlo k rekordům museli odletět, pokud jsme nechtěli opět, jak to se spoluprací s AeČR vždy dopadlo při objednaných letadlech u výrobců v Německu a později v Polsku, kdy jsme přišli o velké peníze pro znemožnění zaplacení Aeroklubem. Tato činnost AeČR byla v zahraničí označena jako sabotáž českého sportovního létání a vlastizrada. Po tomto znemožnění účasti naší pilotky na mužském mistrovství světě v USA a trvání funkcionářů AeČR, že Hana není perspektivní reprezentantka, že nemusí ani obhajovat titul mistryně Evropy a nebyla zvána na soustředění k účasti titul obhajovat, bylo jasné, že jako dcera nežádoucího otce s projektem ICADA, jaký AeČR neměl a nemohl dát organizačně dohromady, že je zde záměr nás z vrcholového sportu zlikvidovat. Do USA Vach poslal za Hanu, jak je uvedeno jinde, sportovce z 11 kvalifikační pozice, bez přípravy a byl z toto debakl. Lepší debakl, než účast jediné, dobře připravené a pozvané české pilotky. Ta musí zaniknout. Ale slovy světového rekordmana Františka Nováka zabejčila se proti této zvůli a na poli rekordního létání dosáhla úspěchu století. Ale pozor, i takový úspěch se dá u našich post svazarmovců zmařit, je vygumován z histore čs. sportovního letectví. Tušíme velkou ostudu u Američanů, kteří Haně přáli. Naši funkcionáři se zasadili o znemožnění účasti pro Hanu na pozvání na jednu z nejdůležitějších akcí k jejímu sportovnímu růstu. Tím ji odsunuli v účastech na soutěžích jednou provždy na vedlejší sportovní kolej, aby všude Ertl, Dodala a Vach tvrdili, že nemá zájem o reprezentaci a závodní činnost. Obrovská fraška. Nejen z toho vznikla velká mezinárodní ostuda s neúčastí pozvané Hany, s okradením vkladu trenérem Vachem, s dary a penězi od krajanů, vybraných k podpoře činnosti Hany na mistrovství světa, které se ztratily a zmaření pokusů o rekordy v USA. Co můžete čekat od lidí, kteří si takto sami sobě podkopávali větev a dnes se ve sportovním letectví nemáme čím pochlubit. LSC si zrušili a letečtí sportovci jsou na tom v péči jak v začátcích letectví, nikdo se o ně metodicky nestará. Na poslednich dvou mistrovstvích světa ve dvouletém cyklu se umisťují kdesi vzadu. Nikoho v této zemi jejich osud nezajímá. Funkcionáři se věnují svému podnikákání, jezdí si za peníze sportovců lyžovat v pracovní době do Alp, nakupují si pro sebe za peníze sportovců vozidlo, benzin, nejlepší leteckou techniku, sem tam na sebe vytáhnou pistoli jak předvedl trenér leteckých akrobatů Bajzik, aby si prosadil své a sportovci mlčí - dopadli by jako Hana Zejdová. Zbavili se jí jako nejúspěšnější letecké sportovkyně naší historie. Co na tom, zájmy podnikání na úkor sportu ve Sdružení sportovních svazů, AeČR s podporou MŠMT jsou přednější, než zabejčilost sportovců za sportovní slávou a hrdou příslušnosti k národu, který v minulosti hodně ve sportovním letectví dokázal, a ještě Hanou Zejdovou se naposledy dokázal vzchopit k největšímu světovému výkonu. Úředníci MŠMT stále záměrně matou naši veřejnost, že plán ICADA je jen rekordní projekt a jejich pravidla mu neodpovídají. To je velké matení veřejnosti a členů Aeroklubu, které zde uvedu ve správnost. Plán Icada v poslední podobě po roce 1989 vznikl ze závodní činnosti, kdy Hana dosahovala nejvyšších rychlostí a tedy by ji úředníci měli dokázat za tento výkon odměnit a ne jej zneužívat proti ní. Vždyť získávat další medaili o soutěži za nejvyšší rychlosti, to se nikomu z našich reprezentantů tak přesvědčivě nepodařilo. Byl to předpoklad k rekordním výkonům, kterými Hana oslnila (nikoliv naše úředníky na MŠMT) a povýšila naše bezmotorové létání na světové. Místo dvojnásobného ocenění se dočkala trvalého znevážení své mimořádné schopnosti vynikat. Je to scestný důvod k jejímu okrádání o dotace s tvrzením, že její výkony jsou nesouměřitelné s ostatními. Je to holý nesmysl od lidí, kteří 66

hledali důvod proti nejlepším výkonům, až si jej museli tímto největším nesmyslem vymyslet proti pravidlům a etice ve sportu. U nás je možné cokoliv. Jak vás rekordní činnost v Austrálii obohatila? Co to obnáší přiblížit se světu nebo být i lepší máme v LAVS své zkušenosti z mnoha rekordů a spoustou zajímavých zážitků nebo setkání. Dnes je to světu připomínáno na vnitřní dvojstraně foto z našich expedic do Austrálie pod titulem Our World....(is Gliding) v leteckém časopise Gliding International, distribuovaném do celého světa v jeho prvním čísle roku 2015. Byl tam i článek o Haně Zejdové, který je o ní napsán do připravované knihy o světovém bezmotorovém létání, kde bude uvedena za své zásluhy soutěžní a průkopnickými výkony v bezmotorové létání. K něčemu takovému se náš letecký časopis nesníží, zahraniční i mnohem menší úspěchy jsou zajímavější. Vach přeložil ze zahraničního časopisu výkon plachtařek pod názvem „Dvě pilotky a tři světové rekordy“. Vyjádřit se k několika desítkám svěťáků a mnoha prvenstvím české pilotky by bylo nad jeho síly. Při létání v Austrálii v jejich výbušných meteorologických podmínkách bylo důležité zvládnout bezpečnost létání. Bylo pro nás velkým poučením, kdy zkušený mistr Holandska rozbil svého Nimbuse 4M při přistávání v terénu v bouřkové oblasti, kdy se naráz při původním rozhodnutí podle všech znaků k přistání proti větru řítil šílenou rychlostí již v malé výšce s větrem v zádech a Nimbuse hodně poškodil. A chodil o berlích. Prohlédněte si dobře snímky divoké oblačnosti, které Hana pořídila na trofě (brázdě nízkého tlaku se studenou minifrontou) s dešťovými pruhy v silném klesavém proudu a někdy neviditelný rozptyl proudění v blízkosti zemského povrchu, kde přistávat je šílenství. Mezi taková rozhodnutí uvedu příklad, kdy Hana dolétávala domů po splnění úkolu a v blízkosti bouřkových mraků se naráz doslova propadla z výšky 3 tisíce merů na dva tisíce. Otočila zpět, letěla stranou velkého vzdušného propadu a vrátila se na letiště vzdálené 150 km. Lépe delší zpětný transport, trvájící celou noc, než rozbité letadlo, a kdydy jen to. I taková rozhodnutí se ztrátou cenného výkonu jsou důležitá, než jít slepě jen za rekordem. Takových zkušeností se při rekordním létání v krajnějších meteorologických podmínkách najde mnoho. Ale není to ke strašení, jen ke zvýšené opatrnosti a správnému rozhodování. Příběh, jak musí dokonale ovládat větroň pilotka i  v  situaci větroně neschopného provozu a  přesto získá dva světové rekordy. Po startu s LAKem 12 k návratové trati 800 kilometrů v čisté termice, kdy byly doporučeny tratě nejvýše 500km, Hana hlásila, že ji neukazuje rychloměr. Přistát, transport větroně do  1,5 km vzdáleného hangáru, odkrytovat sedačku k  přístupu k trubicím a stlačeným vzduchem od kompresoru vytlačit z pitotovy trubice, v tomto případě jak jsme zjistili po přistání housenku a zdržení by zabralo určitě hodinu. Výkon vzhledem k čisté a nevýrazné termice by přišel v niveč. Takhle Hana úkol splnila a letěla bez fungujícího rychloměru i v bouřce, která se na trati spíše jako překážka vyvinula. Jistě si představíte, že rekordní létání není zrovna jednoduchá záležitost. Nebo když před větroněm Hany je již vlečné letadlo a má startovat a naráz při napínání lana zjistíte že ostrý trn propíchl pneumatiku a větroň klesne na zem. Ve 40 stupňovém horku jsme se s  ředitelem Donem Escottem hodně zapotili Diana při opravě a kolo rychle opravili. Ale start do nejlepších podmínek jsme již nestihli.

67

Zmiňuješ se o obrovské výkonnosti bezmotorové letecké techniky. Nedomnívají se současní vedoucí AeČR, že to je vedle peněz dostatečný důvod snadno dobývat světovou slávu? Oni se nedomnívají vůbec nic, oni na nic než výletaření nemají. Účasti na mezinárodních soutěžích nebo pokusech o rekordy často považují za hezký výlet. Ani v závodní, ani v rekordní činnosti, kterou u nás v LAVS zavrhují jako přirozenou nástavbu každého sportu k jeho zvýraznění. Zátopek, Železný nebo Kratochvílová, opakuji to znovu, by byli mnohem méně výrazní bez světových rekordů. Ve skutečnosti by jim na AeČR stačil jediný světový rekord k největší slávě. Ve sportu bohužel platí ta nejpřísnější matematika a tvrdá fyzika přípravy. To nejlépe vystihla studentka psychologie na Univerzitě v Sydney svojí závěrečnou prací, kde ji zaujala obrovská náročnost pro ženu v tomto technickém sportu a velké rekordní množství výkonů České pilotky Hany Zejdové a jejich odezva ve sportovní Austrálii. Z této práce jsme si nejlépe a vlastně poprvé pořádně uvědomili, co je to náročné rekordní létání oproti soutěžím a jiným sportům, jak i zdůrazňuje odborník Pierre Morath, kde se rovněž musí sportovec dobře připravovat a v jediném okamžiku podat největší výkon. Ale srovnejte zakončení 11 hodinového namáhavého a do krajnosti vysilujícího letu s jinými sice populárními, ale ne tak duševně, ale i fyzicky náročnými sporty, kde se v letectví musíte vzepnout k nejvyššímu výkonu v závěru letu a dokázat často v silné a nebezpečné turbulenci, za bouřky, kdy se zmítáte ve vzduchu a sotva letadlo uřídíte, smýká to s vámi nebo se naráz vlivem turbulentního a rotorového proudění ženete po prudkém větru těsně nad zemí, to vše musí rekordmanka zvládnout s dokonalým podvědomím, aby zachránila sebe i letadlo. Mnoha pilotům se právě závěr letu stál osudným. Mohl bych uvést i ze svých zkušeností, jak vypadají vyčerpaní rekordmani po přistání a jak je ovlivněna jejich souhra úvah, myšlení s jejich jednáním po maximálním zapojení celé duševnosti do záchrany letadla a svého života. Takové duševní vyčerpání nastává po dlouhém namáhavém letu, zvláště za nebezpečných vlivů počasí, kdy člověk po absolutním vyčerpání má sníženou souhru mysli s pohyby. Splete si třeba ovladače letadla (jako já s odsouzením za vítězství, abych nesměl do reprezentace), jak popisuje australský rekordman David Jansen po svém rekordním letu 1500km po zdolání náročných meteorologických podmínek. Třepot prstů u rukou je průvodním jevem velké vyčerpanosti. To jsou známá fakta jen velkým rekordmanům, kde Hana dobře obstála. Nejlepší letecká technika je základ všeho, ale jen prostředek, který musí každý trenér a reprezentant rozvinout do přípravy osobní a taktické. Tady se tápe a ponechává všechno tak, že se to nějak samo od sebe vyřeší. Velká moc peněz a nerespektování výkonnosti, bez řádné soutěživé kvalifikace našich repezentantů s postačující nominací zde není nic určujícího k vítězení. Spoléhá se na náhodu, ta za jistých okolností našim reprezentantům vyšla. Tato u nás již vžitá „metoda náhod“, zvláště při dnešní obrovské výkonnosti špičkových větroňů je k ničemu. Jen poctivá příprava přinese stabilní výsledky, jaké mají v celé historii plachtění třeba nejvíce výrazní Poláci, se kterými se nemůžeme srovnávat.

několik desítek medailistů a několikanásobné mistry světa. My máme v dlouhé minulosti jediný bronz Rudy Měšťana z roku 1958. V první desítce vyhodnocených úspěchů současných pilotů mají Poláci 3 piloty, kdežto Češi tam chybí. Hana Zejdová na sebe upozornila, když zvítězila v polovině disciplin na Mistrovství Evropy roku 1993 na Hosíně s účastí žen z celého světa v době, kdy ženy svoje mistrovství světa ještě neměly a její úspěch byl tím světový k zásluze mít odpovídající sportovní podmínky a nikoliv být trestána.

Tím horší je zde české prostředí, které si ojedinělého závodního úspěchu a mistrovství v rekordech s absolutním počtem rekordů a vysokých mezinárodního ocenění s mnoha prvenstvími neváží a osobnost, ve světě nazvána první dámou světového leteckého rekordnictví je vyřazena ze sportu, jakoby se na společnosti něčím kriminálním provinila. Čeští treneři a funkcionáři, kteří myslí ze svých pozic na sebe a nemají za sebou zkušenosti vrcholového sportovce, nemohou dokázat přenést nejlepší vlastnosti sportovců do prostředí k vítězení. Za základní unfair vlastnost v našem životě a ve sportu považuji závist a nenávist ke všemu, co je doma úspěšnější než ve světě. Se závistí jsme se setkali všude a museli jsme jí umět vzdorovat a vymezit do přijatelné meze i v Austrálii, kde jsme se setkávali s plachtaři z celého světa a všichni šli za vysokými cíli. Abych to upřesnil, Australané říkali, že nám také závidí; ale to, že něco umíme. Jinak je tomu v Čechách, kde závist přechází v otevřený a neúprosný boj, doslova na život a na smrt, kdy představitelé státu se bojí zbohatlických funkcionářů, jak je známo v našem případě zastat se Hany za výkony, jaké psaly historii sportovního letectví, jak neprokázal v tomto sportu žádný Čech a které tak překvapily svět. Doma nás strašně zlá závist lidí odsoudila do ústraní a nepohody a jak někdo v zahraničí poznamenal,

Hana Zejdová je v domácím prostředí lidmi vlastního národa odsouzena jako sportovní bezdomovkyně do sportovního vězení.

Dobře. Ale proč Poláci jsou tak úspěšní a konkurenční všem nejúspěšnějším ve světě a proč se s nimi nemůžeme srovnávat? Poláci byli již v předválečné době bezkonkurenční. Měli vždycky velké národní nadšení a uměli držet krok s Němci, kteří mohli rozvinout plachtění po omezeních Versailskou dohodou po první světové válce. První Lilienthalovu medaili historie (nazvanou po německém průkopníku Otto Lilienthalovi) v jejím udělování získal polský plachtař Tadeusz Gora v roce 1938 za nejdelší přelet před druhou světovou válkou na vzdálenost 580 km a překonal nejúspěšnější Němce. Pro srovnání náš rekord v letu na dálku před 2. světovou válkou byl 178 km. U nás Lilienthalovu medaili, která je měřítkem každého národa ve vyspělosti bezmotorového letectví získala Hana Zejdová o 60 roků později a je bohužel ze všech takto oceněných sportovců namísto zohledněna a popularizována, je českou závistí z vrcholového sportu odstraněna. S Francouzkou Marcelle Choisnet Gohard z roku 1951 je Hana Zejdová - obě jsou prvními ženami svého národa, kde ženy dosáhly tohoto ocenění před muži. Hana je poslední, šestou ženou na světě a na rozdíl od Poláků, kde těchto ocenění mají 7, z toho 2 ženy, USA 11, Němci 7, Francouzi 4. U nás po Haně Zejdové to bude trvat nejméně další generaci a za jiného sportovního vedení, nebo když se někdo vymkne škodlivému pražskému centralismu, pak teprve získá silnou individualitou další nejvyšší ocenění FAI pro bezmotorové letce. Poláci mají jen za období od roku 1958 do roku 1976 čtyři mistry světa, 3 stříbrné a 4 bronzové medaile a další roky získávají mnoho medailí,

Pan Dodal se svojí smečkou pomlouvačů dokáží přesvědčit každého, že morální vlastnosti nejúspěšnější rekordní pilotky světa Hany Zejdové jsou takové, že by vlastně neměla ani žádných světových výsledků dosahovat. Jsme toho zde řečeného s Hanou nejlepším příkladem i případem, jaký nemá ve světě leteckých sportů obdoby, aby žena s nejvyššími mezinárodními oceněními byla zlikvidována z  vrcholového sportu i  z  životního standardu v  době „svobody a  demokracie“ způsobem nejbrutálnější sportovní totality. Totalitní systém mě nechal létat alespoň do úrovně republiky, nic víc. Vach, Dodal a jejich lidé, nic neznamenající a ničím neprošlým k vysokému postavení ve sportu, jsou tou největší žábou na prameni k úspěchům mě, i později pro Hanu v době, kdy Krejčířík a podnikatelka Netušilová se potřebovali vetřít do reprezentace za každou cenu. Toto barbarství zapříčinilo stagnaci ve vrcholovém sportu a rozklad reprezentačního kolektivu, třeba v sehraném létání dvojic. Poláci umí uznat lepšího soupeře, umí si také závidět, ale jen do takové míry, která je povzbuzující a není škodlivá, jak je tomu až do morku zničující v AeČR, kde se vynořili do popředí podnikavci bez zábran k čemukoliv. Poláci uměli ocenit Hanu, třeba jen návrhy na poštovní známku nebo pojmenování ulice za nejlepší propagaci propadlé Diany za její závodní a rekordní úspěchy a hovořit s ní jako rovný s rovným, na příklad pozváním na seminář na Varšavskou polytechniku o jejich zkušenostech s odloženou Dianou a její znovuzrození k mnoha dalším světovým rekordům a titulům mistra světa. To může dokázat jen výjimečný člověk a pilotka, která má v sobě soustředěny vlastnosti všech neklepších. K tomu nemusí být dlouhé referáty. Stačí zkušenosti a pár úpřimných slov. Je to odraz povah, vlastností a morální vyspělosti vedoucích funkcionářů.

68

69

Hana dokonale předvádí Dianu, která by jinak skončila odložena někde v muzeu jako nepodařené konstruktérské dílo. Dole na obrázku je meandrovitá, největší australská řena Murray. Moje poslední závažnost k českému prostředí: moderní větroň větroň HP 300 Kutnohorské skupiny by měl větší úspěch v rukou proslulé světové rekordmanky, kdyby na něm nechali závodit a dělat rekordy ženu, jak ji přáli zahraniční výrobci Německa a Polska, která dokázala na soutěžích i v rekordech překonávat muže. Na  takový vyšší princip myšlení české, zejména pražské prostředí nemá. S 15 metrovou Dianou, z polské reprezentace bez úspěchu vyřazené a 8 roků nepoužívané pro složitou ovladatelnost Hana získává k překvapení konstruktéra v Austrálii 14 velice hodnotných světových rekordů i ve složitých bouřkových podmínkách a velkou popularitu ve světě, velkých rekordů, dokonce zařazených i ve vyšší volné třídě větroňů s neomezeným rozpětím, jakými jsou nejvýkonnější typy Nimbus 4 s rozpětím křídel 26 metrů. Dokazuje, že zvládne jako vynikající pilotka typ, který nezvládli nejlepší muži. Hana velkými výkony uvedla tento polskými reprezentanty odmítnutý typ v život. Polský reprezentant Janusz Centka nakonec s Dianou získává tituly mistra světa a několik světových rekordů. Rovněž další úspěšný Polák Sebastian Kawa získává několik soutěžních prvenství s tímto typem, pro jeho náročné pilotážní vlastnosti určeným jen pilotním špičkám. S touto dokonale zvládnutou Dianou a reklamou našich sponzorů se měla Hana představit jako populární rekordmanka průletem nad Olympijským stadionem v Sydney při zahájení Olympijských her v roce 2000 s atraktivním přistáním v nedalekém městském parku. Naskýtá se zde otázka, proč žena, překonávající nejlepší muže, je Čechy, vlastním národem postavena do role středověké čarodějnice v době moderního věku lidstva.

Konstruktér Diany napsal v Polském leteckém časopise, že létání Hany na Dianě, polskými reprezentanty odmítnuté, to je koncert. Něco takového by si nikdo u nás nedovolil napsat do leteckého časopisu, kde ani za světovou slávu pro Českou republiku nedokázali Hanu dát na titul, jak tomu bylo v zahraničí nebo jak bylo běžné za komunistické totality k úctě ke sportovci. Hana prosadila na workshopu a jednání na Univerzitě ve Varšavě znovuzrození zatracené Diany ke světové slávě. Na pozvání na Předmistrovství Evropy do Lešna, kde na Dianě vítězí v 8 z 10 disciplin se rovněž kvalifikuje do polské reprezentace. Diana měla své nevyzpytatelnosti v ovladatelnosti a ve výhledu zejména dopředu a to mohlo za určitých meteorologických podmínek způsobit značné potíže, jak se Haně i stalo na mistrovství Evropy v Lešně roku 1999. Tragedií je, že Hana za pomoc ke znovuzrození Diany na tuto poctivou práci hodně doplatila. Na rozdíl od Poláků, v České republice nesmí být zveřejněn ani rozhovor s Hanou Zejdovou po udělení nejvyššího ocenění FAI, nebo natočen samostatný film o tomto historickém výkonu. Vnímáme to nejen jako projev minulých nebezpečných struktur, ale i jako typické a vystupňované závistivé čecháčství. To, co zde připomenu, nebude rádo přijato. Hodně jsem se scházel s našimi zahraničními letci začátkem padesátých let v době, kdy pracovali v podřadných zaměstnáních nebo byli v kriminálech. Jedno mi obzvláště utkvělo v paměti. Jejich názor na našeho nejúspěšnějšího stíhače četaře Josefa Františka s jeho 17 sestřely za tak krátkou dobu v bitvě o Británii. Odešel k Polákům, kde zdaleka nebyl tak velký rozdíl mezi důstojníky a obyčejnými vojáky. To mu jako prostému člověku mezi Čechy zavazelo. Jeho vítězství v počtu sestřelů byly i u Poláků diskutovány, ale stěží by obstál mezi Čechy, kde by narazil na větší problémy. Poláci o něm psali za komunistické doby v jejich leteckém časopise Skrzydlata Polska pravdu s vážností k jeho umění a vlasteneckému odhodlání bránit vlast. Naše zkušenosti plachtařů s Poláky nejsou jiné. Nebýt jejich uznání hodnot Hany, nikdy by nedosáhla tak velkého úspěchu. To je moje odpověď na otázku, proč jsou Poláci v bezmotorovém létání pro nás tak nedostižní. Nezávidí.

Tyto vysoké kvalifikace Hany v Německu a Polsku byly funkcionářem Krejčíříkem a plachtařskou komisí odmítnuty jako izolace od světa, pokud Hana nebude doma absolvovat výběr do reprezentace od začátečníků v oblastních závodech, které se nekonaly.

Přesto bychom rádi slyšeli tu pravou podstatu, proč Poláci jsou v plachtění dá se říci nepřekonatelní a pro nás v bezmotorovém létání nedostižní. Mají svojí silnou národní hrdost a respekt před lepšími sportovci, kterých si váží. Umí přijat kritiku a nejlepší zkušenosti jiných i tehdy, když vítězí nebo neuspívají a všechny výhody společnosti jdou pro sportovce před funkcionáři. Zvláště když neuspívají, nebojí se rozbouřenější kritiky. To je u nás stále neznámá veličina. Poláci umí své letecké sportovce popularizovat a postarat se o jejich zázemí. Když jsem o soutěži v Polsku přistál v terénu, děti mě vyprávěly o jejich hrdinech, mistrech světa a rekordmanech Makulovi, Popielovi a jiných, učili se o nich ve škole. Když jsem jim řekl, že s nimi právě létám na mezinárodní soutěži, hned se na mě dívali jinak. Ani jedno u nás není uznáváno. Poláci umí respektovat a vytvářet silné individuality. Když Hana nemohla obdržet zahálející nejmodernější v zahraničí nakoupenou techniku z našeho odumírajícího Leteckého sportovního centra v Moravské Třebové do Austrálie s nepopiratelnou největší zásluhou k zisku peněz od státu k jejímu nákupu a byla pro Poláky a Němce podivně jako nejúspěšnější a nejzasloužilejší česká pilotka i mezi muži vyřazena z reprezentace, byli to Poláci a Němci, kdo ji pozvali na jejich ženskou kvalifikaci a Hana se, doma vyloučená, podle Němců nejúspěšnější Česká plachtařka kvalifikovala do jejich reprezentace. Nejúspěšnější v bezmotorovém létání Poláci ji pozvali na Předmistrovství Evropy na jejich technice, aniž by taktizovali, že je Češka předčí. Na Dianě, kterou jejich reprezentanti odmítli 8 roků létat pro její náročnost v ovladateĺnosti, právě Hana ji svými výkony prosadila ke světovým rekordům a několika titulům mistrů světa.

Tento pošetilý nápad jak se zbavit mistryně Evropy a mistryně v rychlém létání a rekordnictví vyplynul od funkcionáře Petra Krejčíříka po účasti Hany na mistrovství světa ve Švédsku, kde ji hodně znepřijemňoval život jako její pomocník a spolu s podnikatelkou Netušilovou se potřebovali za každou cenu za ni dostat do čela reprezentace. Polský představitel u FAI se tehdy vyjadřuje, že i kdyby byl na Lilienthalovu medaili navržen Polák, bude hlasovat pro Hanu, na rozdíl od Kazisvětů, zde nejslušněji řečeno, Dodala, Krejčíříka a Vacha, který pro ni na FAI IGC komisi k udělení Lilienthalovy medaile nehlasoval. Dodal se lživě vychloubá a píše choti prezidenta Livii Klausové jak Hanu podporuje, jaké má nejlepší podmínky ze všech reprezenzantů a navrhl ji na toto nejvyšší ocenění pro bezmotorové letce. Právě od Poláků a Australanů vznikl návrh, proč Hana Zejdová má několik desítek světových a přes dvě stovky národních rekordů, jaké dosud nikdo v tak vysokém počtu k získání Lilienthalovy medaile nedosáhl a AeČR ji vyřazuje z reprezentace a zapomíná ji navrhnout na nejvyšší ocenění FAI. Kdo umí, má mít k tomu i odpovídající podmínky. To u nás platí jen pro loktaře a vyvolené. Proto nejmodernější typ ASW 22 za 4,5 mil. kupuje Petru Krejčíříkovi na úkor členů předseda Aeroklubu Vlastimil Dvořák, který nás rodiče slavné Hany a primabaleriny Soni pomlouvá a srovnává, jak své děti vychoval k užitečnosti společnosti. Nevíme v čem. Kupuje pro funkcionáře Krejčíříka nejmodernější letadlo za peníze členů a pak to nějak kamufluje. Je tím ve všem pověstný a skutečnou důvěru okolí si nikdy nezíská. Krejčířík drahé letadlo dvakrát rozbije a je z toho bez jediného sportovního výkonu ekonomický propad. Krejčířík se strašnou nenávistí k úspěšné ženě se dostal do reprezentace po dlouhém čekání ve věku, kdy mnozí končí vrcholovou činnost. Nyní se stahuje z reprezentace bez projeveného talentu do pozadí - konečně, avšak jako další velký omyl, bohužel neúspěšný trenér reprezentace. Nemá v sobě nic úspěšného, čím by byl reprezentantům vzorem a čím by je nabudil k medailím. S pověstí chytračení si u reprezentantů respekt nezíská. Na první juniorské soutěži jej Hana překonává a na to se nezapomíná k ponížení ze světovosti. Proto celé plachtění u nás tak vypadá. Téměř všechny velké výkony historie čs. plachtění, tak nádherného sportu, které jsem organizačním působením vybojoval, byly vydobyty proti odporu a za zády nepřejících funkcionářů, většinou ve sportovním ústraní. A nutno dodat, zatímco funkcionáři berou peníze za sport, moje aktivistická práce pro lidi byla vždy dělána na úkor rodiny.

70

71

Nebýt vlastní cesty k vrcholným výkonům, kdybyste s Hanou jako zavrhovaní sportovci nelétali, spíše bychom se v Aeroklubu České republiky přiblížili skákání opicí na stromech. Které výkony, to jsou? - Moje oddalování létat nový prototyp Démanta od roku 1955 (bylo mě 21 roků) a k mému na černo zalétání třetího prototypu roku 1957 se neobešlo bez málem pro mě tragického skončení sportovní kariéry. Jen proto, že jsem byl odvahou brněnských funkcionářů pověřen bez čekání na Kdéra zalétáním slavného třetího prototypu Démanta OK-6203, hned po přeškolení v době zákazu létat tento typ za malichernost - nácvik létání v malých výškách, po převažujícím vítězství v CPS roku 1956 a neúčasti na MS ve Francii roku 1956 létat Démanta nebo Blaníka, si naši mocipáni Kdér a Pokorný nedovolili mě z tohoto typu v roce 1957 sundat. Nebo trestat mě za jeho zalétání - peníze si ale za zalétávací let naši vedoucí rádi pro sebe vyzvedli. Měli tohoto krásného bílého Démanta připraveného pro někoho jiného, hodně vtíravého z ÚPŠ Vrchlabí. Nebyli bychom získali jediný mužský SR na našem území a nebylo by moji účasti na Mezinárodním mistrovství Franice, kde začal vznikat budoucí nejodvážnější projekt bezmotorového létání ICADA, ze kterého vzešla až po roce 1989 jen z I. etapy největší sláva našeho plachtění dcerou Hanou a bylo tomuto projektu souzeno dlouho zůstat v utajení. - Vítězství na Mistrovství Francie roku 1957, kam naše výprava na moje pozvání za světový rekord neměla zásahem Kdéra a Pokorného odcestovat - nebyly nám připraveny pasy a víza, což rázný vedoucí výpravy Jindra Formánek, za pomoci přátel na aeroklubu v Praze za 3 dny zajistil a ujeli jsme bez školení od Kdéra a Pokorného jak se chovat v kapitalistické cizině. Na poslední chvíli se nás zastal vedoucí mezinárodního oddělení na ÚV Svazarmu a po jeho školení, které mě dobře setrvalo v paměti - nekupujte rifle, nepijte coca colu, je to imperialistický nápoj, navečer dva dny před zahájením Mistrovství Francie jsme non stop vycestovali i se dvěma závadami na vozidle během cesty. Tuto drzost překonat naše politruky mě dal Kdér pocítit po celý život (a přenesl tuto zátěž na Vacha), kdy jsem musel hodně zatnout zuby, aby mě za tento přečin neodstranil po vítězství ve Francii z létání. Měl k tomu dobře namířeno, abych napsal hanlivý článek o Francii, kde se o nás starali a cítili jsme se jako mezi opravdovými přáteli. Naši vedoucí byli zbabělci. Po tomto vítězství, kdy Československé bezmotorové létání dostalo vysoké uznání, mě stejně potrestali. Jel za mě na pozvání na  vlnový tábor k  rekordním letům do  St. Auban někdo jiný, koho si tam týden nevšímali, pro kterého měli v Praze vybraného bílého Démanta a já si přízní osudu jej přesto záslužně vybojoval a nedokázal zdůvodnit, proč je tam za mě, Francouzi pozvaného, kde jsme měli připravovat velké rekordní plány do budoucna. Tím skončil definitivně náš kontakt se západními zeměmi. Neúčastí ve Francii s mým zajímavým letem napříč Francie od severu k jihu s přistáním v noci u Středozemního moře by nebyl dán výrazný základ pro budoucí projekt ICADA s  létáním rekordů v  Austrálii, původně plánovaném v  USA - největšího a  nežádoucího úspěchu českého bezmotorového létání.

- Rekordní přelet do Rumunska roku 1959 se Spartakem na vzdálenost 644km při pokusu o 1000km, naši funkcinoáři k zabránění velkého výkonu zkrátli plán jen do Maďarska. Moje ulétnutí do Rumunska bohužel proti již nastupující teplé frontě si pro rekord nedovolili potrestat. Stále jsem létal tak říkajíc na hraně a funkcionáři čekali na důvod, jak se mě zbavit. - Můj výškový rekord z roku 1961 v absolutní výšce 10.510 metrů, platný dodnes, za tuto iniciativu jsem měl být na popud z Prahy vyloučen z Aeroklubu Brno Medlánky. - Výškový rekord Ivany Nejdlové ve Vysokých Tatrách z roku 1975 10.100 metrů nebyl po vůli našim Kazisvětům. Dr.Kepák, tehdejší aktivistický předseda Aeroklubu, abychom nebyli z  výškového létání odstraněni, nechal Ivánku pozvat k prezidentu Husákovi, aby umlčel tyto spíše závistivce, politruky a nepřející. Ani jemu tonto počin nikdy nezapoměli. Můj následující výškový rekord 11 km jsme raději za národní rekordy nepřihlásili - mě by Husák nepřijal. V  sázce byly jiné výkony ve  spojení výškových rekordů s  plány k  dálkovým letům ve  spolupráci s  Weather Bureau ve  Washingtonu s  prof.  Kuetnerem, které nesměly vyjít ven a  byly připravovány v  největší tajnosti. Piloti ČSA odesílali dopisy do USA a nazpět jsem obdržel pro jistotu jen ústní vzkazy. Byl by to důvod ke skončení činnosti, bezesporu s odůvodněním ze spolčení se západními imperialisty, jak se odsuzovala jakákoliv spolupráce se Západem a naši politruci v aeroklubu by byli na koni. - Proslulé rekordy Hany v Austrálii po roce 1989, největší sláva Českého bezmotorového létání v jeho stoleté historii se odbyly proti vůli trenéra Vacha, generálního tajemníka AeČR J.Dodala a celé smečky nepřejících ve  výboru se zhoubnými následky dodnes trvajícími, zakončenými u  soudu. Země, která si neváží nejlepší sportovkyně by si takové mimořádné výkony neměla dávat do rámečku sportovní slávy na FAI, aby funkcionáři se jimi jen v zahraničí chlubili.

Ze St. Auban mě francouzští přátelé zaslali alespoň foto s pozdravem. 72

73

Boj za světovými rekordy v bezmotorovém létání je tedy velkým bojem odvážných ve srovnání se soutěžním létáním a jinými technickými sporty. To potvrzují slova pana Pierre Moratha v definici leteckých rekordů v odlišnostech s jinými sporty nebo pohodlnějším soutěžním létáním. Ponižování rekordů našimi vedoucími funkcionáři si sami škodí ve srovnávání úspěchů s jinými sporty. Cesta za rekordy je velkým bojem, který každý nehodlá pro absolutní podřízení sportu a života v bídě, jak je tomu u Hany, podstoupit za všechna příkoří a krutý osud. Jak vidíte, největší slavné výkony Hany nesmějí být našimi funkcionáři popularizovány. Tak začíná úpadek každého sportu, když se vedení k úspěchům svých lidí nehlásí a navíc protagonisty největších úspěchů všude pomlouvá - a likviduje. Na světový plachtařský rekord musíte trpělivě dlouho čekat, třeba se dvaceti pokusy i více, i roky a být stále připraven. Nemít vlastní letadlo, být vystrnaděna z reprezentace, ze zaměstnání, z dotací na sport, je toho dost, co všechno umí české nepřející prostředí jako nástrahy připravit. Umí si někdo představit za jakých zoufalých podmínek pracovala Hana Zejdová, že by slavný motocyklový závodník Valentino Rossi nebo automobilový závodník, třeba Schumacher jeli závodit do Austrálie a tam si teprve sháněli nějaké podřadné vozidlo nebo motocykl 40 roků starý? A vedení tam na ně posílalo hanebné dopisy? Zde je vidět, jak vedení aeroklubu za světem morálně a mravně zaostává. Tak je morálně degradovaný Aeroklub České republiky pod vedením Jiřího Dodala, Vlastimila Dvořáka, výboru bez vlastní morálky a stupidní revizní komise. Co by se zapsalo do historie čs. plachtění bez výkonů Hany Zejdové za zády funkcionářů, pro které musíte dokázat žít. Několik zveličovaných národních rekordů v Ústřední plachtařské škole ve Vrchlabí nebo v LSC, pokud existovalo, a nic víc, kromě 3. zaslouženého místa Rudy Měšťana na MS v Lešně roku 1958, kam jsem ani po prvním a jediném SR a vítězství ve Francii, zrovna tak jako na rekordní tábor francouzských plachtařů do St. Auban již nesměl. Jednal jsem obezřetně tak, mnohdy vyrazil až na nejvyšší místa státu, abych prolezl skulinou nepřekonatelné moci bývalých svazarmovců, několikrát z létání odstavený, i 10 roků, a mohl, i když jen omezeně létat a nyní po roce 1989 od ještě horších post svazarmovců (Dodala, Dvořáka, Vacha) být od létání jednou provždy odstraněn, kteří jsou bohužel našimi politiky nepřekonatelní.

Díky jemu a mým velitelům letek, nadporučíkům Gajdošovi a později Kněžourovi, kteří mě velice fandili a dělali mě úlevy k tréninku a účasti na CPZ ve Vrchlabí roku 1955, kdy jsem zatvrdl po přistání v poslední disciplině týden v Polsku a vrátil se zpět po anabázi s velkým zpožděním. Přesto napětí, ve kterém jsem po celou vojenskou službu byl se projevilo na šedivění mých vlasů. Už tehdy jsem bojoval o rekordy a to mě stálo hodně námahy. Ale jiný případ. Po vyhození z činnosti z aeroklubu Rakovník roku 1982 s definitivním zakončením létání a zákazem práce nejen v okrese Rakovník, ale v celém Středočeském kraji pro mě i Hanu a náhlé možnosti přestoupit do Chomutova k záchraně tamnějšího aeroklubu před zrušením, mě nebezpečná rakovnická nomenklatura nenechala v klidu. Nemohl jsem v Chomutově začít létat, protože moje kádrové materiály byly v Rakovníku zablokovány a bylo zařízeno na okresním výboru v Chomutově, že nová přihláška do Svazarmu pro mě nepřipadá v úvahu. Při posledním setkání s náčelníkem Středočeského kraje plukovníkem Josefem Perlingerem mě prozíravě, zřejmě proto, že byl do mého trvalého vyloučení lépe zasvěcen mě dal odvážnou nabídku, abych použil jeho jméno kdykoliv se dostanu do složité nebo jinak neřešitelné situace. Ta v Chomutově nastala. Poslal jsme do Rakovníka telegram, jehož znění nikdy nezapomenu: „S okamžitou platností zašlete kádrové materiály s. Zejda Vladislava, nar.... na adresu Aeroklub Chomutov. Hlaste provedení, datum a čas.“ Podepsán plukovník Perlinger, náčelník SčKA. Druhý den jsem si na poště pro jistotu uhlídal tuto důležitou zásilku. Ale tato nomenklatura v dalších letech nás s Hanou hlídala a pokračovala s důsledností zlosyna k našemu zničení. Měl jsem nastoupit v Kadani místo ředitele technických služeb a vykonávat funkci náčelníka aeroklubu aktivisticky. Po stranické linii to opět na zásah nebezpečného zlosyna neprošlo. Zůstal jsem několik dní bez pracovního zařazení, což tehdy znamenalo přijít o dovolenou a jiné sociální výhody. Zde mě zachránila manželka plachtaře, která pracovala na osobním oddělení VTŽ a upravila mě nástup tak, abych nebyl poškozen.

Máš v paměti pomoci od funkcionářů a přátel, které sehrály významnou roli k plachtařskému přežití? Určitě a bylo jich nespočet, které mě zachránily nebo udržely u létání. Ve vojenské prezenční službě to byl staršina Křemeček.

Je málo známé, že jsi byl navrhnut ještě jako junior, nejmladší kandidát v historii udělování nejvyššího ocenění pro plachtaře Lilienthalovu medaili již ve 23 letech za strmý vzestup za výkony v roce 1957, které nás ve světě bezmotorového sportu výrazně proslavily. A  znovu našimi funkcionáři odmítnut později po  57 letech k  osmdesátinám za  záslužnou organizátorskou činnost v rekordech. Nerad o tom mluvím, nikdy jsem netoužil a  nečekal na  ocenění a  ani jsem nerad byl ve  funkcích, které takové ocenění podpořily a  měl bych si nějakou funkcí vymáhat nějaké výhody. Raději jsem se věnoval praktické letecké činnosti. Důležité je, co vám zůstane za zkušenosti, které vám nikdo neveme a které žádné ocenění nenahradí. Nesměl jsem obdržet titul mistra sportu v  roce 1957 za  největší úspěch Československého bezmotorového létání (který překonává až dcera Hana svými světovými rekordy v  Austrálii) vzdor návrhu na  nejvyšší ocenění od FAI a stalo se to na nátlak okolí až později. Zasloužilý mistr sportu pro mě nikdy nebyl dostupný. Mě to nevadilo, já chtěl létat a dělat výkony. Směji se lidské hlouposti a touze jen po ocenění (Kdér, Dodal, Vach - jak si vyznamenání vynucovali, třeba dodatečným zápiHana na stupních vítězů na Mistrovství Evropy Hosín 93 před němkami, dvojsem po schůzi), aniž by si je za něco významnénásobnou mistryní Evropy Giselou Weinreich, velkou kamarádkou Hany. ho a přínosného světu nebo národu zasloužili.

74

75

V době komunismu bylo možné se setkat na rozdíl od dnešní doby s vynikajícími lidmi, kteří uznávali sportovní hodnoty před politikou a kteří považovali za svoji povinnost nám, dokonce nežádoucím sportovcům pomoci. Dnes takové lidi v politice nenajdete.

Překonat světový rekord je mnohem náročnější na přípravu a čekání na vhodné meteorologické podmínky a je na budoucím rekordmanu, silné individualitě, zda tuto zátěž, v našem případě celoživotní vydrží. Kdežto účast na soutěžích je nesrovnatelně pohodlnější a od úředníků MŠMT nadřazována, kde je vše závodníku připraveno a hlavně finančně a technicky zajištěno a je vše otázkou 2 týdnů a tréninku před soutěží. Žádný logický názor nebo tak zvaný seĺský (v Austrálii farmářský) rozum nepřesvědčí tupého českého úředníka, v čem je větší smysl reprezentace - hlavně že je nikdo neohrožuje v jejich stupidních názorech, které vám opakují náměstci ministra do nekonečna. Naši Kazisvěti nikdy neměli rádi silné individuality. Jejich silná vůle a touha po vítězstvích se má rozmělnit mezi nejraději celý kolektiv a do ztracena, aby závist nedostala rozměr, jaký jsme poznali na sobě. Naši skromnost a pokoru nahrazují cíleně vedenými pomluvami. Stačí připomenout moji aktivní činnost v ostatních aeroklubech, kam jsem musel v době normalizace do jakéhosi vyhnanství jako postihovaný vedoucími aeroklubu Kdérem a Pokorným od roku 1955, třikrát za své iniciativy ve vrcholovém sportu vyhazovaný, s nasazenou nejhorší psí hlavou od funkcionářů, jak mě hodnotí tehdejší trenér Vach, podle Dodala jako zdařilou charakteristiku mého působení v aeroklubech o spálených mostech a pod.

V ČEM SPATŘOVAT NEZÁJEM FUNKCIONÁŘŮ O LETECKÉ PRŮKOPNICTVÍ. Čím to je, že nemáme kvalitní vedoucí funkcionáře ve vedení sportovního letecví? Celkově se postavení funkcionářů zpolitizovalo a jejich odbornost je nahrazena dlouhým řečněním o ničem. Do funkcí jsou vybíráni lidé, kteří jsou názorově nepevní, umí podlézat, intrikovat a jsou snadno ovladatelní nebo úplatní a je o nich něco nekalého pro vhodný moment známo. Naši vedoucí nikdy nestrpěli mezi sebou někoho poctivějšího a chytřejšího, než jsou sami.

Hana vítězí na  soutěží pilotů NATO v Německu.

Po vítězství ve Francii roku 1957

Museli jsme si zvyknout i na největší drzosti od generálního tajemníka J. Dodala, výboru a sportovní komise, když mu nedodáme jakési doklady k rekordní dokumentaci jim stanoveným navíc, rekordy sice budou světové, ale ne České. Aby doma Hana velkou vahou absolutních rekordů, které získává jako druhá žena na světě nevynikala a nezískala žádoucí popularitu.

Není to důvod k obvinění ze sabotáže čs. sportovního letectví a vlastizrady?

Navzdory těmto amorálním postupům AeČR a Sdružení sportovních svazů proti nám v LAVS jsme to my, kdo jsou obviněni, vyslýcháni na policii a dohnáni k soudům. O tobě je známo, že postavou Davida jsi několikrát porazil Goliáše. Bude tomu tak i nadále? V roce 1952, rok po zahájení plachtařského výcviku jsem zvítězil v Krajských závodech v nejsilnějším aeroklubu v Československu Brno Medlánky. Tehdy toto moje vítězství bylo v Křídlech vlasti s foto komentováno - David porazil Goliáše, mnohem postavou vyššího kolegy. Po roce 1989 po všech peripetiích, jaké jsme museli s Hanou překonat, jsme malým Davidem dvou lidí v LAVS bez peněz a letecké techniky porazili finančního kolose, Goliáše, AeČR, s překypujícími penězi a nejlepší technikou. A co bude po třetí? Nechte se překvapit.

76

Vachovo hodnocení tvé činnosti v jiných klubech, kam jsi se musel uchylovat, podle něj s hrubým nařčením se spálenými mosty a všude tě vyhazovali, zveřejněno na serveru www.gliding.cz, které Dodal označil jako zdařilou charakteristiku tvé osoby, činností v jakémsi vyhnanství, kdys musel po úspěších klubu odejít jinam. Jak to tehdy bylo? Dr.Čeněk Kepák jako předseda Aeroklubu Svazarmu mě proti vůli Kdéra a Pokorného vytáhl s doporučením inspektorů Vojtěcha Kohla a Slováka Jožo Smolky z 10 leté nečinnosti a mém pracovním „uložení“ po roce 1968 na horskou chatu v Jeseníkách. Vojtěch Kohl i Jožo Smolka, velcí přátelé, to zdůvodnili tím, že prý o mě ještě bude naše veřejnost slyšet. Nemohl jsem tehdy řídit tramvaj nebo traktor v JZD a být zaměstnán někde v Brně. Od tohoto zastání roku 1973 jsem mohl naráz létat s prověřením ze dne na den Aeroklubu Mladá Boleslav k nevoli našich politruků, největších deformátorů a lidských hien, zneužívajících a zastřešujících se politikou. Kdér mě „přivítal“ slovy, „proč jsi nezůstal někde na Moravě, co hledáš v Čechách“. Ale moji pozici i na Moravě mezi sobě rovnými závistivci rozvrtávali. Bylo mě jako mnohokrát předtím dáno na vědomí, že nejsem našim centralistům žádoucí. V Mladé Boleslavi jsem připravil pro každého plachtaře, i jen rekreačního osobní výcvikový plán, jaké neměli reprezentanti. Totéž měli naši junioři, které jsem měl krátce na starost, než mě inspektoři na nátlak našich politruků setnuli za údajně nesplnitelné požadavky na výcvik juniora - studium doporučené zahraniční literatury, doporučení ročního náletu hodin a kilometrů na přeletech, výkonnostní soustředění, výcvik létání přístrojů a noční výcvik, jaký neměli reprezentanti. Věděl jsem podle svých zkušeností, co juniorům dát za úkoly, které jsem si sobě ještě tvrději předepisoval, když to nedokázal v nejlepších podmínkách LSC státní trenér Vach s reprezentanty. Z tohoto popudu byla navrženo mistrovství republiky pro juniory a později dr. Kepák prosadil již jako prezident FAI i mistrovství světa juniorů. Za dva roky, bez předstihu, který mají nejúspěšnější ve sportu, teprve u nás pochopili význam náročnosti výchovy juniorů, ale jen polovičatě převzali se srovnáním v  ostatních úspěšných zemích na  návrh již někoho jiného a za tento návrh oceněného. V Mladé Boleslavi vznikl pod záštitou dr.Kepáka projekt výškových rekordů ve Vysokých Tatrách, jako základ k budoucím dálkovým letům, který byl z Prahy všemožně brzděn. V každém aeroklubu jsem zanechal stopu ke zvýšení aktivity celého klubu a pro členy rád pracoval a obětoval se naplno. Tyto oběti sportu a celému kolektivu jsou dnes nemyslitelné, jak jsme chápali sami dosahovat vysokých sportovních cílů, ale i pomáhat ostatním, zejména mládeži. Přesto jsem na nátlak stranických nomenklatur a podpichování od ješitných svazarmovců musel tyto kluby i s vyloučením z činnosti opustit a pokusit se začít někde s novými přáteli nanovo. Zde si hodně vážím nabídky z malého slovenského aeroklubu v Očové, kdy jsme byli s Hanou definitivně v Rakovníku od létání odstaveni a dobří lidé se snažili pomoci, kterou jsme nemohli využít. To je následek mého neúnavného boje za rekordy, kdy jsem svoje hlavní síly a zkušenosti věnoval jiným, kteří se ne vždy zachovali lidsky a slušně. Největšího vzestupu činnosti bylo dosaženo v Chomutově v době, kdy nade mnou visel Damoklův meč, kdy jsme byli navštíveni i vysokými činiteli jako projev uznání naší práce výcvikové a sportovní s rekordy a medailemi z mezinárodních soutěží a s plány, jaké nemělo ke sportu zřízené Letecké sportovní centrum. Jako odměnu za vysoké výcvikové a sportovní výsledky si nechal v tajnosti udělit na okresním výboru Svazarmu jakousi sádrovou plaketu můj hlídač pod krycím názvem PILOT. Bylo mě vytknuto spíše politickým vedoucím ředitelem technických sportů Svazarmu Heinikem (pro srovnání s našim současným Ertlem), že pro rekordy je tu LSC s trenérem Vachem, a ne kluby, když jsem na jednu sezonu získal na vyšší přímluvu vozidlo Volha od LSC na výškové rekordy ve Vysokých Tatrách. Předtím jsem na svém Trabantu k zajištění výškových rekordů najezdil 30 tisíc kilometrů.

77

Jaroslav Vach působil ve funkci trenéra 20 roků, s jakými výsledky? Na mistrovství Evropy ve Skandinávii v sedmdesátých letech minulého století poslal do klubové třídy naši hlavní reprezentaci proti klubovým pilotům ostatních zemí, jak bylo nepsanou dohodou, aby naši zvítězili. Bylo na tuto skutečnost v zahraničním tisku poukázáno. Mistryně Evropy Kyzivátová a Hana Zejdová, to je jejich než Vachova zásluha. Výrok Kyzivátové k radám Vacha, „Jardo, tys dlouho nelétal, ty nemáš závodnickou představu“, si mohla dovolit jen Kyzivátová. Vach nebyl stratég reprezentace ani taktik, jak několikrát předvedl na Haně Zejdové, která si musela být sama sobě trenérem, aby o soutěžích vítězila. Vach nemohl být, stejně jako současný trenér Krejčířík žádným přínosem. Podle běžných pravidel v jiných sportech neosvědčený trenér je přítěží a má být vystřídán. Zejména Vach zapomínal, že jsou rozhodující situace, kdy jediným pánem v rozhodování je závodník a on zde hraje druhé housle a ne aby, jak několikrát předvedl Haně Zejdové, aby zvyšoval již tak vysokou hladinu adrenalinu v krvi závodníka. Každý sebeúspěšnější závodník má svoje specifiky a trenér musí vědět, jak je obcházet, řešit a nenarušit cestu k vítězství. Bez těchto specifik nemůže vzniknout cesta k vítězství. Neměl s reprezentanty na víc než nějaký ošizený národní rekord s nejlepší technikou na světové rekordy tehdy ještě překonatelné i u nás, kterou nechával přes zimní období v hangáru v prachu a naši snahu v zimním období dobývat rekordní slávu v Austrálii všelijak odsuzoval. Vybíral si reprezentanty podle toho, jak je vlastností lidí, kteří na něco nemají, aby mu byli ohební nebo podle jemu vhodné klubové příslušnosti. Neuměl vyzvednout individuální závodnické přednosti nebo tyto vlastnosti úspěšných spravedlivě naordinovat ostatním reprezentantům jako nuanci k vítězství. A bez nuancí se nevítězí. Nedokázal vést reprezentanty k vrcholným výkonům propracovanými taktickými prvky. Nezapsal se do historie našeho plachtění ničím, žádným odborným článkem, ani zkušenostmi teoreticko prakticky ve sportu výraznými pro další generace. Měl v rukou velké trumfy pro trenéra, velice nadějné juniory, Miloše Dederu a Hanu Zejdovou. Ani s jedním nedokázal navázat kontakt k využití jejich mimořádných talentů. Příkladem bylo upřednostňování svého klubového kolegy Štěpánka, kterého protlačoval a vůbec nic spolu nedosáhli. Tento protěžovaný sportovec zbytečně zabíral po celou generaci místo v reprezentaci někomu, kdo by tento sport povznesl do výšin světa. I já bych to dokázal se svými plány. Hana se ve srovnání s Milošem Dederou s postupným leteckým umíráním zachránila v nerovném postavení reprezentantky před absolutním zahnáním do ústraní únikem do Austrálie, kde v rekordech prokázala svoje schopnosti, doma potlačené. Vach neměl zkušenosti ani instinkt, aby si vybral správné a nadějné piloty k dalšímu růstu, který mu nic neříkal. V rukou trenéra Vacha byla žena, Jarmila Kupsová, která byla velkým předpokladem vysloveně k závodním úspěchům. Odešla z reprezentace krátce po prvních úspěších a zanechala létání. Nevyhovoval jí Vach s jeho donucovacími přístupy k vítězstvím.

trálie. Ožrala IVO J. Dodal tyto „provinění“ dokázal využít všude proti Haně a dodnes využívá jako argument nekázně a neposlušnosti vůči trenéru, vyznamenaného od FAI, který poškodil na mistrovství Evropy na Hosíně několik našich závodnic, Hanu o připravil o další vítězství v disciplině a zhoršené umístění v družstvech kde naše barvy připravil o zlato a nedokázal první mezinárodní významnou akci u nás po roce 1989, s převažujícím vítězstvím Hany popsat v časopise L+K. Jistě z obav, jak se vykroutit ze svého trenérského propadu. Jaroslav Vach se hodně přeceňoval. Uvažoval stát se šéfinstruktorem v Australské Sportavii po roce 1989. Jak by o něj mohli mít Australané zájem, aby mohl vykonávat toto zodpovědné zaměstnání bez světové popularity, jakou požíval Polák Adam Witek, mistr světa a držitel dalších medailí z několika mistrovství světa nebo čtyřnásobný mistr světa a světový rekordman Ingo Renner. Asi by se tam nemohl pochlubit svým vymyšleným přidáním k pozici „státní“ trenér, u nás k oslnění. Ve světě jsou i v tak zvaných rozvojových zemích hodně dál a každý musí ukázat co umí, ne ledasjakým titulem. Polský trenér Jozef Dankowski byl trenérskou osobností. Do Centrum szybowcoveho do Lešna jsem za nim několikrát dojel a na rozdíl od Vacha jsme vedli zajímavé rozhovory. Když jsme se s nim s Hanou setkali na Předmistrovství Evropy v Lešně roku 1998, pozval nás na večeři se svojí ženou Adelou, rovněž držitelkou Lilienthalovy medaile do nedalekého sídla bývalých šlechticů jako projev úcty po výkonech Hany v Austrálii. Kdepak, něco takového šlechetného nebylo možné od českého trenéra Vacha nebo později Krejčíříka a našich Kazisvětů.

Měl Jaroslav Vach svoji přednost ve srovnání s jinými zahraničními trenéry? Kde by ji vzal. Neměl tah na vítězství o soutěžích a už vůbec mu nic neříkaly rekordní výkony, světové mu byly hodně vzdáleny. Ve svém slepém obdivu k zahraničí napsal článek s titulem „Dvě pilotky a tři světové rekordy“, ale Hanu za 57 světových rekordů odsoudil způsobem, s jakým by nikde na světě neobstál. Měl vybranou svoji skupinu reprezentantů na vítězství, nikoliv podle schopností a výkonnosti. Ostatní reprezentanty podceňoval a dával jim to najevo. Schopná a nadějná Jana Trešlová pod jeho vedením vůbec nic neprokázala. Věděl jsem, že je talentem mezi našimi ženami. Na Hanu několikrát zvolil před nebo během soutěže k psychickému narušení přípravy metody, neslučitelné v přípravě k vrcholové soutěži. Dva případy z mnoha: na ME Evropy na Hosíně roku 1993 si Hana měla zajistit pomocníka. Přes MO se složitě podařilo odložit ukončení vojenské služby členu Dukly Liberec. Vach jej na Hosíně proti svému návrhu nepřijal a sdělil Haně, že pokud tam bude jako její pomocník, bude si jej sama platit z jejího platu na úrovni uklízečky. Tuto nehoráznost od trenéra, zjevného působení na nervovou soustavu závodnice před mistrovstvím Evropy mu přede všemi Hana hodně hlasitě dala na vědomí, aby se zbavila této zátěže k ovlivnění psychického stavu po celou soutěž. Rozhodně bych nejednal v její situaci jinak. Dodal jako obhajovatel Vacha za tento „čin“ údajného útoku závodnice na trenéra, v nejméně vhodný čas před vrcholnou mezinárodní soutěží naopak demagogicky Hanu odsoudil a vytvořil nebezpečný precedens, kdy závodnice si prý dovolila napadnout nomenklaturního státního trenéra, který tak měl důvod ji odstranit z reprezentace. Vach Haně vytýkal, že má na vítězném závodním větroni reklamu ČSA, která nám pomohla ke snížení ceny letenek do Aus-

Jaké argumenty Dodal a Vach proti vám používali? Jaké důvody mají úředníci na MŠMT, abyste nezískali dotaci? Hrají AeČR, MŠMT a Sdružení sportovních svazů proti vám a proč? Neznáme všechny jejich důvody a největší svinstva, jen ty, co se k nám donesly. Dodal nejraději psal pomluvné dopisy našim nejvyšším státním představitelům nebo do zahraničí svým stylem trochu i s pochválením, ale v zápětí s ponížením mě i Hany, kde převažuje všechno proti nám. Jak už je jinde uvedeno, výkony Hany prý nemají vysokou hodnotu jsou jakýmisi ustanovujícími výkony do Guienessovi knihy rekordů a já požaduji za ně sobecky všechny dotace jen pro Hanu. Byli jsme prý oba nejnebezpečnějšími estébáky a nahrabali jsme si miliony na úkor členů a teď si jich užíváme. To zabírá u závistivých lidí. Když někdo tuto lež prohlédl a namítal, že za námi stojí úspěchy, to Vach dokázal také zdůvodnit: Kdyby věděli za jakých okolností na úkor jiných sobecky pracujeme a jakých nemorálních metod užíváme, kolik lidí jsme zklamali a jaké spálené mosty za námi zůstávají, určitě by se od nás odvrátili. Ale on nám prý nám nechce víc škodit. Je to svinstvo, pokrytectví a drzost nejhoršího hochštapleta a netvora. Celé trio s vedením technických sportů drží pohromadě a navzájem si vyhovují v krytí úniků peněz mimo sportovní činnost. Kolos podnikatelství pana Ertla v předchozím napojení na zhoubnou Sazku je obrovskou pijavicí. Hlavní zájem zde není podporovat sportovní činnost, ale touto činností zakrýt toto podnikatelské uskupení se sportem nemajícím nic společného. Žádného ministra nebo ministryni se zodpovědností za sport jsme nepřesvědčili o této moderní zrůdnosti. Zrušení LSC v Moravské Třebové je největší ránou vrcholovému leteckému sportu a jeho úpadku. Je to mafiánství, jaké bují na úplatné úřednické úrovni. Náš koncepční projekt ICADA po zveřejnění se ocitl v situaci zvýšených pomluv v tisku a na MŠMT, kde rekordy, ani pilotku s mimořádnými závodními úspěchy nepotřebují. Současná pravidla nejsou zaměřena na výchovu mladých, výsledky klesají a sportovci, kteří nemají podmínky ke svému růstu jak jsme znali i když omezeně za bývalého Svazarmu a nemají správnou motivaci, nemohou obstát v tvrdé mezinárodní konkurenci. Aby někdo opakoval juniorské výsledky Miloše Dedery nebo moje to dnes není možné. Tam, kde není dorost a mladický průbojný elán, páprdové podnikavci a bezcharakterní podnikavkyně žádný sport nezachrání. Důvody proti nám používané měly charakter provokační k odvedení pozornosti od hlavních cílů naší činnosti. Tedy rozvrátit nás do  základu estébáckými metodami, ke  kterým byl IVO J.Dodal se sobě rovnými spolupracovníky vyškolen v  období normalizace. Dokonale promyšlené a na vhodná místa i do zahraničí šířené pomluvy a nepravdy, zejména do Austrálie a USA, nás měly zdevastovat a zpochybnit naše přátele a podporovatele. Doma to bylo snadnější, kdežto v zahraničí jsou zyvklí jednat přímo a když zjistí, že jste je zklamali, nemáte šanci si špatnou reputaci obnovit. V zahraničí snadno pochopili, že zde jde o zničení osobnosti duševně i fyzicky a IVO J.Dodalovi před 20 roky odepsali, že organizace, kde mají vedoucího lháře, nemá naději na úspěch. AeČR také dnes stojí v mezinárodním hodnocení hodně vzadu a svět i Evropa se mu vzdalují.

78

79

České bezmotorové létání ovládají trenéři manipulátoři, generální tajemník vyhlášený alkoholik a jemu podřízení předsedové bez koncepce sportovního letectví. Potvrzuje to pracovnice FAI a závodnice Austrálie na ME na Hosíně roku 1993 Janet Hider Smith, která potřebovala dojednat s AeČR účast Hany jako světové jedničky v družstvu FAI žen na mužském mistrovství světa na Novém Zélandě roku 1995. Dotázala se, s kým by tuto záležitost mohla projednat. Na odpověď s generálním tajemníkem AeČR, který ji byl popsán, odmítla jednat se známým ožralou bez projevu být reprezentantem národa k jednání na vyšší úrovni vrcholového sportu. Janet se nakonec zůčastnila na zásah Vacha tohoto mistrovství světa po svém 14. místě na ME za Hanu s jejími výhodami pořadatele pro mistry Evropy dopravou letecké techniky na Nový Zéland z Evropy zdarma. Janet se provdala do Rakouska a byla pracovnicí FAI v Paříži. Později mě v Austrálii ohromila, že nechápe, proč jí Vach tuto výjimečnou nabídku od pořadatele pro mistryni Evropy za Hanu dal. Ráda ji pro ušetření peněz přijala. Ve Švédsku, kam se Hana na mistrovství mužů dostala proti vůli Vacha, kdy jí překvapivě a velkoryse nabídl létat velkého Nimbuse 3 o rozpětí křídel 25 metrů a ostatní naši muži létali pohodlnějí v 15 m třídě, předem věděl, že Haně účast znemožní tím, že údajně nejsou peníze na pronájem velkého Nimbuse. Peníze byly, ale ne pro Hanu. Navrhli jsme, aby Hana létala odloženého Ventuse B, se závadným GPS, kterého reprezentanti neměli pro zhoršenou řiditelnost v oblibě. Za nepochopitelné bylo rozhodnutí trenéra Vacha dát Haně do karavanu rodinu po viróze, která zachvátila v době ochlazení mnoho závodníků již v tréninku. Hana virózu pochopitelně chytla v průběhu mistrovství a několik disciplin odlétala s teplotami, co si budeme říkat s velkým sebezapřením, kdy doma by do větroně nikdy nesedla, a když, tak by z toho měla problémy jako zdravotně nezpůsobilá létat. Navíc létat mezi stovkou větroňů divokých pilotů s nespolehlivým GPS, které obdržela a v lesnatém terénu s omezením ploch na přistání, to je předem připravené poškození závodnice, pokud se nepřihodí něco horšího. A dát ji za pomocníka Krejčíříka, funkcionáře, který si vynucoval ji v reprezentaci nahradit - mysleme si o tom své. Neúspěch Hany po těchto záludnostech byl Vachem v tisku komentován s jeho nefalšovanou radostí jako neschopnost ženy konkurovat mužům. Podivné a trestuhodné diskriminační vyjádření v tisku se setkalo na AeČR s pochopením. Jako trenér nedokázal v leteckém časopise L+K první ME žen v bezmotorovém létání u nás popsat pro svoje provinění; Hana přišla o vítězství v disciplině, přestože i tak zvítězila v polovoně disciplin soutěže a naše družstvo se rovněž propadlo, kdy tento propad zavinil neohlášením startu našich závodnic sportovní komisi pro zaneprázdněnost jeho favoritce Netušilové, která tam nic nedokázala. V jiné zemi by jej za neschopnost a propad v trenérské práci zbavili trenérského postavení a neměl by jednou provždy možnost vést reprezentanty k neúspěchům. U nás propadlý trenér za svoji ohebnost vedení obdrží na návrh generálního tajemníka vysoké vyznamenání od FAI za zásluhy. Jaká rizika v leteckém rekordnictví jsi musel podstoupit? Určitě tu velká rizika byla, jaká si na  sebe nikdy nevzali dobře placeni zaměstnanci za  vrcholový sport. Dá se říct, že každý významný rekord, světový pokaždé, obsahoval riziko jak pro pilota, tak toho, kdo za  tím rekordem organizačně stál. Musíme si uvědomit, že závodní činnost probíhá přesně podle leteckých předpisů. Kdežto činnost rekordní je něco nového, co ještě nebylo člověkem dosaženo a proto se často nebo zcela naplno pohybuje i za hranicemi předpisů. Jinak by nebylo možné za stávajících předpisů rekordních výkonů dosahovat. Běžné provozní předpisy by byly zábranou v pokroku lidstva jít dopředu nejen v rekordech, ale i v závodění, kdy vítězové bojují, na příklad v dolétávání nebo ve vyhledávání plochy na přistání v terénu až uznají sami za vhodné. To je styl každého předního závodníka a každého rekordmana. Naše první výškové létání v  roce 1961 ve  Vysokých Tatrách mě mělo stát členství v  Aeroklubu Medlánky zásahem z  Prahy a od těch členů, kteří se na organizaci nepodíleli, ale narychlo do Tater přijeli, až bylo vše hotové, náš program do Spišské Nové vsi usměrnit podle svého. Bylo to hodně zákeřné narušení dobře připraveného programu. Plánovaný dlouhý let z tatranské vlny se nemohl uskutečnit. Přijeli po noční jízdě, měli svého řídícího létání z funkcionářské pozice a hrnuli se nevyspalí do větroňů letět za každou cenu, kde bylo zvýšené nebezpečí projevu výškové nemoci. Ano, zašli tak daleko, že mě nechali po přistání po 4 hodinovém výškovém letu svíjet se bolestmi na trávníku s promrzlými nohami (jaká to je bolest mohu dodat, že by mě mohli bez umrtvení 80

řezat nohy), a Blaníka s vybavením k dlouhému letu, který měl následovat, až se „rozmrazím“ si vzali pro sebe. Neměl jsem tehdy zkušenosti k výškové výstroji k zabránění vlivu teplot kolem 60 stupňů pod nulou s tak dlouhým pobytem v těchto podmínkách. Tomu mělo být zabráněno, ale funkcionáři mají svoje tlaky. Bylo z toho na štěstí jen špatně odhadnutá poloha z výšky po dosažení diamantu a přistání v 50km vzdáleném Prešově. Druhý případ mohl dopadnout hůře - usnutí ve větroni Luňák bez kyslíku v 5 tisíci metrech, vývrtka a naštěsí včasné probuzení nevysoko nad zemí a přistání na Maďarských hranicích. Zde jsem si uvědomil, že organizovat rekordní činnost je možné jen zcela samostatně, jak se osvědčilo všem známým rekordmanům Grossemu, Fosettovi, Striedeckovi i nám v Austrálii bez vtíravých rozvrtávačů. Při další akci výškového létání v roce 1975 jsem si tehdy musel vzít na  sebe, aby Ivánka Nejdlová mohla překročit povolenou výšku 8 km. Vystoupat nad tuto výšku musel být souhlas od  zpolitizovaného centra. Neobdržel jsem ani souhlas k použití výškové výstroje od  armády, ale armádní činitelé Aeroklub Svazarmu obešli a výstroj jsem mohl použít. U  výškových rekordů měl asistovat vojenský lékař v hodnosti plukovníka vzhledem ke složitosti strojení a  použití výškové výstroje pro bezpečnost před výškovou nemocí, nikoliv jen na  několika minutový sestup do  hladiny pod 8 tisíc metrů při technické závadě vojenského letounu ve stratosféře, což nebylo možné splnit pro dlouhý výstup do stratosféry, i  dlouhý sestup větroně do  této bezpečné hladiny, a aby vysoký důstojník čekal měsíce nebo i roky v naší výpravě, než se vyskytnou mimořádné podmínky k výstupu nad 20km. Jejich představa byla strávit měsíc a dozorovat naše výškového létání a  mít podklady k  zajímavé vědecké práci. Bylo na mě vzít si celou zodpovědnost za výškové létání za několik odborníků na sebe. Byl na mě uhrán zátah od pana Kdéra, být přezkoušen běžným inspektorem Svazarmu, který o této problematice nic nevěděl a měl mě uzemnit. Tento záměr byl prohlédnut. Rovněž dlouhý rekordní let byl nastraženým inspektorem zamítnut jako prý nerealizovatelný. Určitě bych při přezkoušení propadl. Podle vyjádření inspektora bych sotva zvládl pilotní zkoušky. Ale nebylo možné zabránit oblastním dispečerům, kteří výškový rekordní let na čísi zásah svým příkazem znemožnili, nebo když zodpovědný zaměstnanec za činnost místního aeroklubu v  Popradě, velký fanda k  naší rekordní čin-

Foto černé přídě a uspořádání kabiny výškového Blaníka 81

nosti náčelník Jano Beňo byl odvolán na školení, které jak později vypověděl prospali, které bylo přednější než světové rekordy. Zde musím vyzvednout velkou obětavost členů Aeroklubu Poprad, na příklad dr.Friče, Laco Bujňaka, Jožo Fečka, se kterým jsem v kontaktu dodnes, a dalších přátel, kteří naši činnost velice podporovali, jak jsme nikdy takovou pomoc neměli od centrálního aeroklubu se zkostnatělými funkcionáři. Připravil jsem dispečerské podmínky ke světovým dálkovým rekordům, jaké trenér Vach nedokázal zajistit pro své reprezentanty s nejdokonalejší leteckou technikou v LSC. To u něj vyvolalo proti mě vrchol doživotní nenávisti a příležitost inkvizičně se mě hned v roce 1990 zbavit vyloučením z Aeroklubu se zákazem vstupu na letiště v době nové svobody. To byl prokazatelně jeho návrh a kádrová práce. Tak byli tito post svazarmovští funkcionáři po roce 1989 troufalí, jak by jim neprošlo za bývalého Svazarmu. A nakonec rekordní létání v Austrálii, ke kterému generální tajemník AeČR nevydal formální souhlas pro Duklu Praha, zaměstnance Hany, aby po návratu z expedice zjistila, že je několik měsíců bez zaměstnání bez písemného udání důvodu. Rekordní létání bylo prý prováděno soukromě a na černo, přestože k tomu stačila Sportovní licence od AeČR, vydaná J.Dodalem a kterou Hana vlastnila. Bylo to pro ni likvidující se všemi důsledky bez dotací, zbavení zaměstnání v Dukle, zadržení na hranicích jako pašeráků, okradení o peníze a materiál expedice a jiné překážky; jsme několikrát vyšetřování na policii a soudy s ponecháním slávy za světovost Hany pro funkcionáře AeČR, kteří za Hanu obdrží odměny a vyznamenání od FAI. Stejně jako náměstek na MŠMT Kocourek si jede v roce 2007 na doporučení J.Dodala na Generální konferenci FAI na Rhodos jako „zasloužilý“ pracovník o letectví pro mezinárodní vyznamenání, které obdrží za přidělování dotací těmto funkcionářům a vrcholoví sportovci jsou doslova na dně svých sil. Okrást o majetek, o dotace, poškodit osobně, to vše je vlastní českému funkcionáři post komunistické doby. České prostředí vede k dokonalosti jak kohokoliv se světovými leteckými výsledky okrást a zničit. To jsou fakta a skutečnost, s jakou se setkáváme a máme proti této zvůli mlčet. Za největší riziko jsme museli považovat, že nám bylo intrikou funkcionářů AeČR znemožněno zaplacení speciálního rekordního větroně na splnění I. etapy a zahájení plnění II. etapy projektu ICADA (podotýkám jak v závodní tak i rekordní činnosti), vyrobeného dvakrát v jiné podobě v Německu a jednou v Polsku s pomocným motorem k záchraně pilotky v případě zhoršených meteorologických podmínek na dlouhých rekordních tratích. Hana proto musela hodně riskovat bezohledností funkcionářů a všechny rekordní tratě, vedoucí přes nejdrastičtější terény pouští a buší absolvovat s rizikem letu bez pomocného motoru, že bude nucena nouzově v tomto nejen pro samotné přistání nebezpečném terénu s jistou havárií (prohlédněte si foto, které Hana pořídila za letu, kdy dolet do civilizace byl na vzdálenost 500km), ale i v terénu obtížnému k přežití. Kdokoliv přeletí Austrálii podélně, jak jsme létali dopravními letadly přes Perth do Melbourne nebo Sydney, musí si udělat nejlepší představu o nejdrsnějších pouštích, kde dokázali přežít jen původní obyvatelé Aboridžinci svými tisíciletými zkušenostmi. Byli jsme rozčarováni, co dokážou naši funkcionáři, když mě do Austrálie volal ředitel odboru na MŠMT a sdělil mi zprávu, že funkcionáři post svazarmu z AeČR Alena Zárybnická a Stanislav Bajzik, oba vzdáleni špičkovému plachtění, svým zásahem na MŠMT a u sponzora znemožnili zaplacení vyrobeného rekordního větroně, vybaveným vším dostupným bezpečnostním vybavením; pomocným motorem, zařízením k podání automatické zprávy po havárii o poloze nebo za letu automatickém odpovídači o poloze a výšce, kyslíkovým vybavením, navigačními světly a další potřeby. Jsme poháněni k soudu za zveřejňování pravdy kolem našich expedic do Austrálie. Nesmíme poukázat na barbarství, kde můžete ne vlastní vinou přijít o život. Toto barbarství je u nás bohužel podporováno. Trenér Vach jako placený funkcionář si zvolil méně zodpovědnou práci v závodní činnosti než jsem podstupoval jako neplacený člověk v boji za rekordy. K odzkoušení pomocného proudového motoru jsme v Austrálii měli k dispozici 40 roků starý cekokovový větroň italské výroby Caproni A21SLA. Australané do něj zabudovali proudový motor francouzské výroby a v nouzi, kdy Hana neměla na čem létat jej dostala od jeho vlastníka k dispozici k provoznímu odzkoušení. Získala velice cenné zkušenosti s používáním pomocného proudového motoru když se meteorologické podmínky zhorší a musela by přístát někde v hodně odlehlém terénu. Byli jsme připravení spíše ze zoufalství se s tímto dědečkem či dokonce pradědečkem ve vývoji moderních větroňů s Hanou pokusit se, a to skutečně v nejodlehlejším terénu Austrálie o dálkový let. Srovnával jsem toto zoufalé pokušení s tím, že by se slavný Valentino Rossi pokoušel zvítězit mezi nejnovější technikou s motocyklem z doby Franty Šťastného. Přitom nejlepší větroně světové třídy má trenér Vach přes celé zimní období uschované v hangáru. Nechť někdo vysvětlí tuto nespravedlnost a jednou provždy pošle k čertu naše funckionáře i s jejich vyznamenáními.

Je rozdíl od pražských a venkovských sportovců a v čem? Je to můj poznatek. V Praze mají všechno co potřebují nebo to snadno seženou. Otázka peněz je tam snadněji řešitelná. Čím dále od Prahy je vše složitější. I u nás v bezmotorovém létání. Ale nejsme sami. Právě sleduji na televizi, jak si musela poradit Martina Sáblíková s nedostatkem ledu doma ve Žďáru, když je mírná zima a voda na rybníku nezamrzne: Mnohonásobná mistryně světa a Olympijská vítězka trénuje na umělé kluzné ploše o délce možná dva metry. K tomu by se pražáci nesnížili a určitě by měli k tréninku odpovídající stadion a hodně peněz. Mám je ale rád, jsou tam bezvadní přátelé.

82

83

Zřejmě organizování vrcholové činnosti přes Prahu sebou nese nepřekonatelné problémy. Nepřekonatelné. Je to stále stejné dožadovat se nečeho od byrokratického a přebytečného, úředníky zaplaveného centra. To co ve světě je otázkou věcného řešení, to u nás zabředne v úřednickém marasmu. Ti dokonce radí, jak by to sami dělali lépe. Ale beru to zpět. Několikrát jsem obdržel takové rady na ministerstvu financí, které významně sehrály roli, na příklad při zakládání LAVS, nebo jak si zřídit dohled nad finančními záležitostmi. Nic kloudného na MŠMT se šťastným koncem se mi jednoduše nepodařilo ve vrcholovém sportu připravit. Vzpomínám si, jak v sedmdesátých letech jsem připravil další akci do Sovětského svazu ke světovýmn rekordům a tehdejší generální ředitelství Aero bylo ochotno zaplatit polského špičkového Jantara 2. Naši politruci Kdér a Pokorný předložili protiplán a za peníze na větroň na světové rekordy, které nevybojovali, koupili malého Jantara a nechali si ho v jejich klubu na Sazené k létání pro jejich inspektora. Bylo to mnoho zbytečných cest z Brna do Prahy, později z Mladé Bolesĺavi, Rakovníka a Chomutova. Ti lidé si z nas dělali legraci. Považovali nás za blázny a méněcenné lidi. Ničeho jsme nikdy v této obrovské hojnosti peněz nedosáhli. Tito funkcionáři šli jen za těmi akcemi, které pro ně byly nějak zajímavé, již tehdy finančně. Jste prohlášeni ze věčné stěžovatele, pro politiky jste KVERULANTI. Proč? Všimněte si kým jsme takto zneváženi a proč se musíme bránit, pokud nechceme podlehnout obavám z postihu, jaký mají ostatní reprezentanti - jsou uvězněni v kleci vedoucích a nikdy nevykonají víc, než by překročili funkcionářskou pohodlnost. Tam, kde v organizaci, institucích státu vše funguje a odpoví vám do určité doby, věci se řeší, pak stačí v zahraničí jeden telefonát, nebo jeden dopis a žádost a je vše vyřízeno bez nekonečných průtahů. Někdy k tomu ke všemu dohromady postačuje telefon nebo osobní dojednání. V našem systému řízení státu nikdo nic důsledně neřeší, předává se problém na jiné, nižší funkcionáře, nikdo za nic nezodpovídá, vše negativní se rozptyluje do celé společnosti a do jakéhosi marasmu. Musíte se svého práva mnohokrát, a nutno zdůraznit zbytečně dožadovat. S Hanou žádáme o uznání našich sportovních plánů, defacto uznání koncepce do budoucna, jakou nemá nadřazený monopolní AeČR nebo rehabilitaci jako postižení sportovci před i po roce 1989 stejnými funkcionáři na instituce Poslaneckou sněmovnu, Senát a vládu, bezvýsledně mnohokrát. Zodpovědní funkcionáři svoji nezodpovědnost přenáší na své podřízené, za které nezodpovídají, takže je zbytečné a nemožné práva v tomto začarovaném kruhu někde dosáhnout. Je to zlořád současné společnosti, který někomu z pozadí vyhovuje. V zahraničí nám sdělili, že když u nich kdokoliv, třeba ministr, do určité doby na váš dopis neodpoví nebo nepodá přiměřené vysvětlení, má vážné potíže a může ho to stát i jeho postavení. Byli jsme toho svědky výměnou tajemníka Australského aeroklubu pro, pro nás malé nedostatky v jeho práci. Nebo na začátku našeho pobytu výměnu hlavního rozhodčího FAI pro jeho nedostatky v práci, zdaleka ne takové, jaké nám předvedl J.Dodal tvrzením, že si připadá, že je v úřadu jen pro nás, že má také dovolenou nebo může být nemocen a pod. Známý lenoch a ožrala, jakoby neměl svého zástupce. Nebo požadování dokladů navíc k rekordům, již v  Austrálii v  jejich podmínkách schváleným, Dodalem stanovených požadavků navíc, které nebylo možné technicky zvládnout - za toto porušení sportovních pravidel FAI by musel tento post okamžitě opustit. Tvrzení, že sice rekordy budou světové, ale ne české, pokud nedodáme jakési jeho míněním doklady navíc, se stalo směšným našim australským spolupracovníkům a považováno za vlastizradu. Pardon, já je mohu nazvat nejvýše Kazisvěty, abych se nedostal opět po několikáté k soudu. Jeho hlava by v Austrálii padla v zapomenutí, nebo by sloužila jako výstraha k připomenutí temného období našich leteckých dějin. Takže, pokud se nechcete nechat znechutit a zpomalit ve svém sportovním vývoji jako ostatní reprezentanti a nedostat se do kon-

fliktu s mocí, kde absolutní moc nepřekonáte a mohou vás kdykoliv poškodit nebo s vámu naložit jako s Hanou Zejdovou, pak do nekonečna bojujete a stáváte se profesionálními stěžovateli. Tato absolutní moc silného jedince a bezmoc vás podřízených je důsledkem zaostávání českého sportovního letectví za světem. Jen ješitný generální tajemník má pravdu, svoji bohužel omezenou pravdu. Bojte se jej a celého vedení AeČR, nebo dopadnete jako Hana Zejdová.

v zahraničí úředník, náměstek, ani ministr se zodpovědností za sport, i když jde o mimořádnou reprezentaci národa. Můžeme se tak jen pozdravit s vrátným na jejich ministerstvu. Ledaže bychom úředníkům podali jiné návrhy jak „lépe“ využívat peníze na sport v jejich prospěch. Pracovník MŠMT nám po telefonu sdělí po odmítnutí žádosti o dotaci, abychom si k vyplnění žádosti najali jim doporučenou příslušnou agenturu za pouhých 20 tisíc korun. Při jeho penězích by to bylo snadné, my šetříme každou korunu. Běda, kde vrcholový sport řídí tito úředničtí machři.

Jaký význam je v projektu ICADA k povznesení Českého sportovního letectví, který jste v jeho skutečném názvu měli obavy zveřejnit a jaký účinek měla záštita tehdejšího premiéra Miloše Zemana, později Petra Nečase a Slovenského premiéra Roberta Fica? Určitě tyto záštity sehrály významnou pomoc, která oddálila naši likvidaci z činnosti v zahraničí, ale ne takovou, jakou mohla splnit, kdyby na AeČR, Sdružení sportovních svazů a MŠMT byli ukáznění, disciplinovaní a neúplatní úředníci bez předností podnikat na úkor leteckých sportů, pro které by bylo vyšší doporučení povinností splnit. Naopak tito Kazisvěti vyvinuli všemožné úsilí za pomoci nepravd naši činnost přes výsledky, podpořené uvedenými záštitami, jaké jsou jim pro jejich nekoncepčnost neodstupné, jakkoli ponížit, znemožnit a nakonec i vymazávat z historie letectví. Snad se těchto zrůdností našich funkcionářů naši premiéři bojí. Byli vícekrát informováni o tomto nehorázném podceňování našich výsledků, a naproti tomu negativních postojů jim podřízených úředníků. Rafinované pomluvy ovlivnily naše nejvyšší státní představitele i naše spolupracovníky nebo podnikatele v zahraničí, naše sponzory a nejlepší přátele. Pan Miloš Zeman dal Haně přečíst hodně hanlivý dopis od J.Dodala, který mohla ještě vyvrátit pro svoji přítomnost. Jinak by se jí premiér vzdal pro její údajné špatné vlastnosti a prý nezájem reprezentovat již tehdy. Později tito lidé největšího zla určitě proti nám obrátili nejen celou členskou základnu a velkou část veřejnosti, ale zasáhli všude, kde svými dlouhými prsty v podmínkách hojnosti peněz, věnovaných původně na sport a třeba k financování LSC, mohli naše nejvyšší sportovní ambice potlačit. Vůbec jim jejich krátkozrakostí nevadí, že si tímto podřezávají větev a dostanou se do velkých problémů, s jakými dnes ke svému přežití bojují. Ale oni se přeorganizují a peníze od státu tečou nadále svým proudem do jejich neprůhledných kanálů. Sportovci mlčte, je to tím, že nemyslíte a necháte si namluvit nepravdy vašich zotročovatelů. Když vám někdo škodí náhodně, je to omluvitelné. Ale estébácky propracované likvidování sportovců v době svobody jako za totality je ZLOČIN a jeho aktéři jsou ZLOČINCI. Zkuste mě znovu potrestat za opakování slov ze zahraničí, jak je napsal v dopis pan Vyhnálek, odpovím vám všem důrazně. Umíte si sice poradit, měníte organizaci, přibírají k sobě jiné neletecké organizace, umí stále tuto společnost novými nápady a právními vychytávkami vykořisťovat, aby neoprávněně pobírali dotace na sport, ale jako celek se propadají do historického útlumu. Státní peníze používají k potlačení sportovních iniciativ a ne pro zbídačené sportovce, mimo ty podnikavé na úkor sportu. Mají k dispozici pro svoji investigativní skupinu na AeČR, zaměřenou na likvidaci konkurence monopolnímu AeČR, veškeré finanční a technické podmínky, namísto je věnovat vrcholové sportovní činnosti. Propojení v postavení funkcionářů MŠMT, Sdružení sportovních svazů a AeČR i výše jim umožňuje vzájemné krytí v jejich okrádánání státu a poškozování státní sportovní reprezentace. Je to moderní barbarství nejhorších lidí naší společnosti, dokonale politiky zakrývané. Dnes naše politiky mimořádné lidské činy, v dřívějších dobách určující technickou vyspělost národa nebo letecké rekordnictví nezajímají. Mají jinou pracovní náplň k ovládání firem a institucí pro svoje účely, kterou sebou nese moderní doba, spějící jinam než tomu bylo před padesáti roky, kdy odbornost a národní hrdost byly ctěny především. Připomenu, že když odcházeli v roce 1947 naši slavní cestovatelé Hanzelka a Zikmund do světa, byli přijati tehdejším komunistickým předsedou vlády Klementem Gottwaldem. Dobře si pamatuji jeho důvěrné sdělení: „Kluci, hned bych jel s vámi“. Dnes nás nepřijme k plnění průkopnického projektu

Kdo tedy vládne po roce 1989 v České republice leteckým sportům? Je to mafie, kterou nikdo nesmí narušit, jinak dopadne jako Hana Zejdová nebo dr. Blaška a další, i když jde o samotného ministra, který nařídil důkladný audit. Tato mocná mafie odstraňuje z jejich podnikatelské cesty každého, kdo by jí mohl zavazet v rozkrádání výdělečné činnosti a dotací na sport. Porovnejme si naše výsledky v LAVS a spočítejme si, kolik Aeroklub získal peněz a s jakými výsledky od roku 1992 od rozdělení státu z dotací od MŠMT, od ministerstva dopravy, od Sazky a obrovské výdělečné činnosti z neprávem ponechané flotily 140 motorových letadel k výdělečné činnosti a současně k závislé poslušnosti podřízených klubů a kam se tyto obrovské miliardy ztratily. K tomu AeČR zničil po minulém režimu moderně vybavené Letecké sportovní centrum v Moravské Třebové. Funkcionáři si nakupují pro sebe nejmodernější techniku a  požívají obrovských výhod. O  kolik peněz okradli nás v  LAVS, mimo jiné jen za  znemožnění zaplacení objednaných a zálohovaných špičkových bezmotorových letadel, na dotacích a znemožněných sponzorech. Není to vlastizrada? Nikoliv, u  nás jen běžná a  nepotrestatelná práce a  zacházení s  miliardami, které nikdy nechybí. Naše úspěšná činnost v LAVS u MV řádně schválené je prý soukromá a  jen ve  dvou lidech je nesrovnatelná s rozkrádacím systémem pod řízením Sdružení sportovních svazů a přesto ji žádný zaštiťující premiér nedokázal kromě několika slov chvály ocenit. Premiéři by svým okrajovým vlivem mohli být nejvýše posledními úředníky na  MŠMT, na  AeČR nebo na Sdružení sportovních svazů. Tvrdit, že jsme v  LAVS jen dva k  představě úředníků MŠMT, že pro dva lidi nesmí být přiřknuta dotace na  sport je vlastně velkým oceněním pouhých dvou lidí, kteří dosáhli světových úspěchů, jako nedokázaly mamutí kolosy s  mnoha zamětsnanci a  čerpáUkázka složitých podnikatelských aktivit pana Ertla. ním miliard na sport.

84

85

ŘEKNĚME SI, JAK SE STAVÍ DNEŠNÍ POLITICI A FUNKCIONÁŘI K POMOCI ÚSPĚŠNÝM LETECKÝM SPORTOVCŮM.

Znovu si prohlédněme pavouček podnikatelských aktivit předsedy Sdružení sportovních svazů pana Zdenka Ertla, který si svými dvěma vysokoškolskými tituly, jak bylo někde napsáno kdovíjak získanými, krytého jeho funkcionářskými kolegy, a vydedukujme si z toho, kolik času mu zbývá řídit náročné technické sporty. Tento střet zájmů, nikde na světě nepřípustný, snad jen u světového fotbalu to hodně zajiskřilo, je u tohoto člověka nepostižitelný. V bezmotorovém létání vystupují do popředí nový trenér Krejčířík a jeho kamarád Kazisvět RK a Kazisvětka AN. Spojí se s našim sponzorem a chtějí získat Nimbuse 4Mi od německého výrobce, připraveného pro Hanu Zejdovou k závodním a rekordním výkonům, o jakých se jim nikdy nesnilo. Ale nedají dohromady peníze a navíc Kazisvětka se bojí létat rozpětí 26 metrů. S méně náročnými 15 metrovými rozpětími má několik vážných nehod. Výrobce přesto pro Hanu toto speciálně pro ni vybavené letadlo drží celý rok. Jsme dokonale hlídáni a ode všeho pozitivního likvidováni. Kazisvěti podobně znemožní další objednané letadlo ASH 25, které si nakonec odkupuje ke světovým rekordům Američan Fossett. Podobně přicházíme i o ASG 29 a Diana 2. Výrobce nám sděluje, že je na něj dělán několik roků nátlak, aby s námi nespolupracoval a začíná se bát po informacích, kdo ve skutečnosti jsme. Jsou další rozvrtávačky, které má na starosti trenér leteckých akrobatů Bajzik a další podnikavec, nasazený jako asistent různých ministrů, k informovanosti o jakémkoliv našem počínání a zákroku proti nám hned v zárodku. Přesvědčili jsme se, jak umí působit na nejvyší představitele státu nebo naše zprostředkovatele. Někteří se nás začnou bát. Musíme mít lustrační osvědčení, abychom narušili nejhorší pomluvy. Je to vosí hnízdo a největší svinstvo, do kterého není dobré zavrtat. Proti politiky podporovanému zbohatlickému mafiánství na úkor sportu a sportovců nic nenaděláte. Vzájemné propojení vysokých funkcionářů kohokoliv, kdo se začne o toto mafiánství blíže zajímat, smete jako Hanu Zejdovou do ústraní, do vyhnanství ze sportu, do největší bídy a musíte mít obavy i horší. Nejhorší výhružné anonymy jsou toho předzvěstí. Jaké jste měli při realizaci průkopnického projektu ICADA představy o záštitách nejvyšších vládních představitelů Česka a Slovenska? Máte nějaké srovnání se současným Švýcarským projektem SOLARIMPULS? Předně záštitami ústavních činitelů byla obrana po našem představení expedic Kangaroo do Austrálie v Poslanecké sněmovně roku 1992 se stejným významem dokázat se bránit pražskému centralismu a na AeČR nastupujícímu nebezpečnému zbohatlictví. Dobře jsme věděli, že jakýkoli program ve sportovním letectví z Brna a ve spojení s mojí osobou se již tradičně setká s největším odporem pražských centralistů a nové generaci dravých a bezohledných zbohatlíků. Bohužel žádná záštita nebyla tak důrazná, aby naše nedisciplinované úředníky poučila ke státní kázni a respektování jejich rozhodnutí a doporučení. Naše úředníky nikdo, ani žádná pravidla nepředělají. Švýcaři si jdou od spodu svojí vlastní cestou organizace leteckého průkopnictví tradicemi rodu Piccardů. Neřeší žabomyší války. Nemusí se opírat o politiky, hledat průchod byrokratickým centralismem moci, nikdo jim nezávidí a nikdo jim nebrání v jejich úsilí být v současném leteckém průkopnictví nápomocni lidstvu ve využití fotovoltaiky a laciné energie slunce. Nepotřebují k tomu nadbytečné ministerské úředníky. Programem ve výzkumu fotovoltaiky přispějí lidstvu více než naše české nekonečné hádání se soudní dohrou kolem dohledu nad fotovoltaikou i soudní dohrou nad našim projektem ICADA. Cílem Icady je vedle mnoha dalších výzkumů podepřít význam využití fotovoltaiky pro lidstvo jako primárního cíle výzkumu. Výzkum neviditelných turbulencí, znečišťování ovzduší, účinek ultrafialového zážení na život na zemi a jiné úkoly pro člověka dosud neobjasněné. Český člověk má všechno mnohem více ztíženo. A kdyby jen to, zcela i znemožněno. Vypracovali jsme si metodu a přístup k zabezpečení velkého projektu ICADA. Ne nadarmo se říká, že pokud budou chtít ve světě narušit něco významného, k tomu stačí jediný Kazisvět z České republiky.

Pan Milan Vyhnálek, Čechoaustralan, znovu si připomeňme významný podnikatel, bývalý poradce federálního ministra hospodářství, vyhlášený nejlepší podnikatel světa, kandidát na  prezidenta Světové organizace podnikatelů Rotary club, sportovní pilot, napsal Haně Zejdové, že kdyby žila v USA byla by hvězdou, o které by byly napsány knihy a natočeny dokumenty a jako všude na světě by pro ni zbyly i nějaké peníze. To je česká tragedie malosti, nyní s odstraněním sponzorů pro nepopulární sporty s průchodem státních peněz jinam než k věcnému účelu ve vědě i ve sportu. Je směšné, že se diskutuje o takové věci, jako je podpora čistého sportu od státu nebo od výtěžku z nečistého hazardu. Spojovat tyto dvě odlišné věci je neslučitelné a sport ponižující. V AeČR navíc v nepřekonatelné ješitnosti, závisti funkcionářů a zlých lidí. Tituly o závodních výsledcích Hany v denním tisku, jaké bych sám nedokázal napsat, si trenér Vach vylepšoval svoji image - Zejdová jako blesk, Discus Zejdové o 5 minut před mistrem světa Centkou na trojúhelníku 500km, Zejdová opět výborně, Zejdová nejrychlejší a podobně, takové tituly se zřejmě někomu z blízkého okolí Vacha nelíbily a Vach rychle zabrzdil a otočil. Kandidátům do reprezentace Netušilové a Krejčíříkovi se to rozhodně nehodilo. Podnikatelka Netušilová a funkcionář Krejčířík dosáhli svého. Popularita Hany přece nemohla jít nahoru. Pan Vyhnálek si dobře všimnul při svých návštěvách naší země, že funkcionáři by chtěli být nikoliv u náročných příprav a složitého zajišťování expedic, ale dávali najevo, aby výsledky byly především jejich zásluha. Na Sdružení sportovních svazů a na MŠMT naopak Dodal tvrdí, že Hana je neperspektivní sportovkyně, nemá prý žádné závodní úspěchy a nemůže proto obdržet dotaci na sport. Nebo další dodalovský a vachovský nesmysl, že nejlepší techniku by chtěl obdržet každý ze 3.200 plachtařů, jakoby všichni měli talent a úspěchy Hany. Aby to Dodal zveličil, pokrytecky pohlašuje svým pověstným lhaním, že jsem po jejím vítězství na Mistrovství Evropy požadoval pro Hanu všechnu dotaci za ostatní reprezentanty. Není větší lži a nepravdy. Jak se máte v tomto prostředí dělit o náročné výsledky s lidmi, kteří vás pomlouvají? Jaroslav Vach a Jiří Dodal nemají pevné zásady a jsou snadno jako funkcionáři bez leteckých schopností a zkušeností někým nejen snadno ovladatelní, ale i napaditelní. Sami si přidali ke svému postavení „státní“ trenér a „generální“ tajemník, aby byli bez potřebné kvalifikace a schopností uznávaní. Trenér Jaroslav Vach bez zkušeností v plachtění, s těžkou havárií a zničením větroně M-35 na Slovensku u Partyzánského, to je nedostatečná praxe k řízení reprezentace, vítaná k poslušnosti, kdykoliv k připometí za doby husákovské normalizace (mlč, máš vroubek). Navíc chamtivost v podnikatelství, v zimním období za státní peníze trenér podniká a nám závidí úspěchy v Austrálii. Naší činností v Austrálii jsme připomínali reprezentantům, co by s nimi měl trenér v zimním období se zahálející a drahou technikou dělat. Oni se však nikdy nevzbouří, přece nechtějí dopadnout jako Hana Zejdová. Naše konkurence funkcionářům nevyhovuje a musí být zničena až do úplného zániku osobnosti a její existence. Pan Vyhnálek si dobře všiml, že české prostředí, které v leteckých sportech oplývá penězi, ale pro světově vyhlášenou leteckou sportovkyni nenajde ani haléř odměny nebo dotace na sport. Proto ta všetečná poznámka, že v zahraničí by pro ni i nějaké peníze zbyly. U nás na ně chamtivě čekají funkcionáři. Pan Vyhnálek jako člověk v podnikatelském světě uznávaná osobnost, dosahující úspěchy ve všem čeho se ujal, velký vlastenec, mohl našemu zahraničnímu obchodu velice svým postavením prospět zejména v prodeji letadel L 159 s rekordní pověstí Hany. Snadno naše úplatné podnikavce a okrádače poctivých sportovců pochopil a označil je za vlastizrádce. Kdeže toto doma opakovat znamená, že stanete u soudu.

Celoživotní krédo pana Milana Vyhnálka:

„Úspěch v podnikání byl založen na zásadě dělat všechnu práci dokonale, rychle a účelně, překonávat nesnáze a v pečlivém výběru odborníků, kteří svoji práci milovali a byli hrdi na své výsledky. Zklamání v lidech, ke kterým jsem měl důvěru, velmi bolelo. Přes všechna zklamání bych však neměnil ani jeden den svého života.“ 86

87

Je rozdíl mezi dobou devadesátých let a po roce 2000 k získání sponzorů a finanční pomoci? Máš s tím asi nejlepší zkušenosti. Rozdíl je to propastný, vlastně dnes 25 roků od nastolení demokracie jsme postaveni mimo sponzory a mimo zájem státu dělat vrcholově letecký sport. Jsme také vykradenou republikou na každém kroku. Před rokem 2000 byla snaha od ředitelů firem a institucí finančně sportovnímu letectví pomoci a velká národní hrdost tu ještě byla. Po dosazení politiků do vedení firem nastal útlum. Každá politická strana se snaží urvat kus nebo porci jako lvi v nepřející smečce a hodně kousat. Nikde na sportovní žádosti političtí manažéři k finanční podpoře nyní nereagují. Ředitelé byli vyměňováni a nová košťata metla podle potřeb politických stran. Začlenění, vlastně rozprodání našich podniků pod zahraniční vedení zbavilo naše vedoucí a ředitele možnosti české sportovce sponzorovat. Na příklad belgická nebo francouzská firma doma své sportovce sponzoruje v česku vydělanými penězi. Setkání s novým generálním ředitelem ČSA panem Tvrdíkem bylo příkladem, jak nemůžete hovořit o potřebě sportu pro národ a meteorologického výzkumu pro dopravní letectví. S nim nebylo možné hovořit o nějaké spolupráci, jaké jsme dosáhli s jeho letectví nakloněnými předchůdci ve vedení ČSA nebo s německou Lufthansou jako cizinci. Jejich noví vedoucí o významu bezmotorového létání pro letectví nic neví. Vysoké 200 milionové odměny pro vedení za špatné hospodaření u ČSA, kde jen za malou část těchto ukradených peněz státu bychom dokázali povznést Českou republiku do  výšin světa, je dnes v okrádání samozřejmostí. Dnešní hrdinové v letecké branži nejsou špičkoví sportovci, ale rozkrádači státního majetku. Pan Tvrdík přispěl odsouzeníhodně do  novin, kde náš projekt pomohl pomluvit vedle neodborných vyjádření neschopného trenéra Krejčíříka a  nic víc než oplývající, někdy sotva základními znalostmi meteoroložky Zárybnické. Divili jsme se, jak si dohromady tito jeden vedle druhého neodborníci ladí a Icadu pomluvili. Nejvíce Krejčířík tomu dal korunu, prý ve výškách nad 11 km není žádné proudění a ani žádné vzestupné proudy. Již tehdy bylo známo o jejich dosahu do výšek 30km a dnes víme, že gravitační vlny byly naměřeny ve výškách 80 - 100km.

nikavci Rittigovi a stejně moje vynucovaná omluva našemu nepřejícímu Dodalovi a jeho kumpánům. Copak někomu v této zemi záleží na osudu ženy a jejím zdraví, ani po dopisech nebo rozhovorech s našimi předními političkami, o které nikdo nic kromě pomluv nesmí vědět? A proč? Protože naši politici mají velice zúžený obzor myšlení a před světovostí uznávají pomluvy. Aeroklub a jeho výbor nedovolil běžnou propagaci, třeba natočení dokumentu o první Lilienthalovy medaili do České republiky jako výjimky ženou, o rodině, která vlastní všechny světové rekordy v jednom sportu, o ženě, která o soutěžích a v rekordech překonává muže a která sama svými výkony, jak se nikdy v historii letectví v žádné zemi nestalo, aby jediná žena dostala svůj národ, Českou republiku poprvé v historii letectví ve světovém hodnocení na první místo. To jsou neopakovatelné úspěchy, které mohly naši veřejnost, ale i politiky navodit k přízni sportovnímu letectví, jak tomu bylo v období, kdy se funkcionáři za své sportovce nestyděli, přáli jim a tím i sobě. Vše plně padá na zodpovědnost generálního tajemníka J.Dodala, předsedy Dvořáka, výboru a bude to trvat hodně dlouho, než se České sportovní letectví z této podpásovky podnikavců a hochštaplerů vzpamatuje. Jestli vůbec. Bylo připraveno natočení filmového dokumentuj v seriálu o letectví, uváděného v televizi s komentářem Báry Munzarové. Dokonce jsme s ní o tomto dokumentu sami hovořili. Dvakrát jsem byl s navrženým scénářem v Praze, ale Jiří Dodal a výbor AeČR nedovolili se svojí estébáckou investigativní skupinou takový historický dokument připravit. Celý seriál o našem letectví byl ochuzen o výkony Hany Zejdové, které psaly historii světového letectví. Alena Zárybnická natočila pro televizi místo toho cosi, kde hráli hlavní roli naši neznámí reprezentanti a Hana byla postavena malou zmínkou o ní na okraj, jakoby nešlo o reprezentaci státu a národa, jaká tu v celé historii letectví nebyla. V zahraničí by takovou bandu hochštaplerů rozmetli.

Jaroslav Vach byl podle výsledků sotva průměrnou osobností ve sportu i v řízení reprezentace, v trenérské práci a ve vašem případě největším nepřejícím k úspěchům Hany. Je to příklad, jak nezodpovědný jedinec může negativně ovlivnit nadějný vývoj jednotlivce i celého sportu. V předchozí odpovědi by mělo být uvedeno i jméno trenéra Vacha, který Hanu se svými lidmi uvedl do tragické životní a sportovní situace kvůli mému celoživotnímu konkurenčnímu počínání s výsledky, které se mu nehodily. Nesmíme zapomenout, že si Vach byl dobře vědom svého obtížného postavení trenéra plachtařů po nastoupení do tohoto postavení po Jaroslavu Kumpoštovi, našemu prvními diamantovému plachtaři, učiteli létání v Ústřední plachtařské škole ve Vrchlabí, vynikajícího pilota, mistra republiky a rekordmana. Nemohl se s nim v ničem srovnávat, ničeho ve sportu nedosáhl, stejně jako jeho nástupce Petr Krejčířík. Jeho podíl s jeho favoritkou Alenou Netušilovou v reprezentaci, která má několik poškození letecké techniky a nikdy neměla vztah k nejnáročnější technice volné třídy s velkými rozpětími a tomu odpovídajícím výkonům, přes mrtvoly kráčící podnikatelkou je největším morálním zločinem v našem plachtařském sportu konce 20. a začátku 21. století na Haně Zejdové, na narušení klidného reprezentačního prostředí a je v rozporu s vyznamenáním Vacha od FAI a je stejným nedopatřením, jako vyznamenání J.Dodala od FAI, za nic jiného úspěšného než jeho prokázanou činnost v likvidaci z vrcholového sportu a ožebračení Hany Zejdové. Věřím, že o výkonu Hany, ale i zločinu funkcionářů AeČR bude natočen dokument, v jaké době jsme žili, abychom ukázali světu, jak je to chápáno v zahraničí, co v době svobody dokázali dva lidé z bývalé Východní Evropy bez peněz a letecké techniky, doma zatraceni, se solidární mezinárodní pomocí mnoha zemí všech kontinentů s vlajkami zemí, umístěnými ve znaku ICADA. Pan Vyhnálek dobře rozpoznal naše funkcionáře, jejich chamtivost, pomluvy, ješitnost a nazval je proto vlastizrádci k potrestání a nenechal se přesvědčit jejich estébáckými metodami, aby nás alespoň morálně nepodporoval. Jaroslav Vach se za dlouhá léta našeho zastupování v Mezinárodní plachtařské komisi FAI IGC žádným významným návrhem ke zlepšení organizace bezmotorového létání neprojevil. Hana Zejdová podala na FAI velice razantní změny ve sportovním kódu.

Kdo zničil Haně Zejdové sportovní kariéru a uvrhl ji do bídy za  nejlepší reprezentaci v  celé historii sportovního letectví, která se rovná nebo překonává, jako úspěch století, úspěch našich leteckých akrobatů Nováka, Širokého a  Hubáčka na Olympijských hrách v Berlíně roku 1936 získáním stříbrné medaile? Jak očividné a  nedůstojné poníženy ženy může tak snadno v České republice projít a jak se to projeví na lidském zdraví? Bude někdo za tento morální i faktický zločin dotlačen k zodpovědnosti a finančnímu odškodnění? Jsou mnohem horší poškození osobností s důsledky mnoha vražd nebo sebevražd, mnohem větší mnoha miliardové úniky ve spojení s úplatnictvím, mnohem větší morální škody na státu a národě a viníci jsou v podmínkách současnosti nepotrestatelní. Anebo viníkům naší ekonomické tragedie se musí jiní omlouvat, jak tomu mělo být u primátora Praha Svobody pod88

89

Mimo nehlasování k udělení Liliethalovky pro Hanu Zejdovou, čehož si ostatní delegáti povšimli, ničím odborným nevynikl. Stejně jeho návrhu proti získání více rekordů jedním letem, aby zabránil dalším rekordům Hany. Zesměšnil se tím a ztrapnil. Na příklad Valentina Těreškovová získala jedním kosmickým letem hned 5 světových rekordů (přitom jak je známo byla i v bezvědomí) a nikomu, ani Vachovi to nevadilo. Odjakživa se spojuje volný a cílový let. Mnoho takových spojitých výkonů, poslední ze dne 2. ledna roku 2015 ulétl Australan David Jansen jedním letem 5 kontinentálních rekordů a ani to Vachovi a Dodalovi nevadí, pokud se do rekordů nezapojí Hana. To, že Fossett si najímal odborníky piloty světové rekordmany v bezmotorovém létání (rekordmana Deloreho z Nového Zélandu) a seděl jako cestující na sedadle pasažéra a rekordy si přivlastnil jako hrubé porušení sportovních pravidel FAI, které bylo odsouzeno až po jeho tragické smrti, takové provinění proti sportovním pravidlům našim Kazisvětům nevadily. Závist našich funkcionářů lidem vlastního národa je charakterizuje jako neschopné řídit národní vrcholový sport. Za největší počin trenéra Vacha lze považovat naše, moje i Hany odstranění z vrcholového sportu. Jen díky tomu, že se mu to nezdařilo jak potřeboval, Česká republika stanula na vrcholu slávy, která bude stěží kým opakovatelná. Mohl bys jmenovat nejdůležitější závodní výkony Hany? Jen zpaměti: - Vítězka kategorie VSO 10 svých prvních juniorek roku 1982, kde za sebou zanechala Petra Krejčíříka, který na to nikdy nezapomene. - 1. místo r. 1986 Mistrovství Maďarska (7 medailí) - 1. místo r. 1987 Mistrovství Maďarska (9 medailí) - 3. místem debutuje na Mistrovství Evropy v Sovětské Orlu roku 1989. Létá na nejstarším větroni jako nejmladší závodnice a k celkovému vítězství ji chybí málo, přesto pomáhá významně kolegyni Kyzivátové k vítězství. Je zahraničními odborníky povšimnuta jako mimořádný talent. - 2. místo otevřené mistrovství republiky roku 1990, společná soutěž s muži, kde vítězí v disciplině (není to fantastické zdolat muže?), kde se Hana kvalifikuje na mužské mistrovství světa do USA v roce 1991, kam podle našich funkcionářů přes osobní pozvání nesmí, ani za peníze svoje nebo sponzora. Prý v kvalifikaci ke srovnání výkonnosti mužů a žen létala mimo soutěž, přitom jako jiní závodníci a závodnice komisí delegovaná. Proč tedy obdržela jako řádná závodnice pohár za 2.místo a byla uvedena v listině výsledků? Trenér Vach, plachtařská komise a Jiří Dodal Hanu likvidují z vrcholového sportu.

- 4. místo mistrovství Evropy roku 1991 ve Velké Britanii, kde je nejrychlejší v disciplině, ale přistává před hranou letiště, aby letadlo nepoškodila a odsouvá se po několika vítězných disciplinách na celkové 4. místo a je to Vachem bráno jako její neúspěch. - 1. místo roku 1992 Mistrovství republiky a předmistrovství Evropy získává v silné mezinárodní konkurenci titul mistryně republiky vítězstvím v několika disciplinách a potvrzuje svoje kvality reprezentaci. - 1. místo na Mistrovství Evropy, Hosín 1993 (5 medailí). - 1. místo roku 1994 na Mezinárodní soutěži pilotů a pilotek NATO v kategorii žen a 1. místo ve volné třídě. - 8. místo mistrovství Evropy roku 1995 v Německu. - 3. místo mistrovství Německa žen roku 1996, po vyloučení z reprezentace a bez předchozího tréninku. - 1. místo předmistrovství Evropy Lešno Polsko 1998 (dvě české výpravy, jedna oficiální, druhá s Hanou se zahraničním vedoucím výpravy neoficiální). Tituly v tisku s jakými jsme se nesetkali u žádného leteckého sportovce psal sám trenér Jaroslav Vach. Jen o ví, co se přihodilo, aby otočil a z nejúspěšnější české pilotky udělal nepotřebnou sportovkyni. Netušilová Hanu nikdy nenahradí.

Jak dochází k deklasování a diskriminaci žen, aniž by to někomu v zavedeném ponižování žen v leteckém sportu vadilo, svědčí popis tohoto srovnávacího mistrovství republiky žen s muži v leteckém časopise L+K, kde jeden z barových mluvčích a velký závodník Hodan toto mistrovství popsal tak, že jsme prý všichni zvítězili, aniž by připoměl hlavní cíl a záměr - srovnat výkonnost a postavení žen mezi muži, které se začaly významně mezi muži prosazovat a umístěním Hany na 2. místě daly o sobě znát. Zde dochází k největší diskriminaci v nerovném postavení ženy mezi muži, zamlčením úspěchu ženy a začíná se odvíjet tragedie nadějné sportovkyně s následkem trvalého vyřazení z vrcholového sportu do bídy, zničení sportovní osobnosti a stát stranou vrcholového sportu. Barový závodník Hodan zařadil ženy do podřadné kategorie lidí.

90

91

Závodnice takových kvalit, doma hodnocenou jinými měřítky, kterou američan Bernald Smith již v  roce 1989 na  mistrovství Evropy v  Orlu označil jako talent století a  dostala se jako jediný člen aeroklubu (i  před akrobatem Stáhalíkem a skupinou parašutistů) na základě výběru v roce 1993 do Dukly Praha proti vůli funkcionářů AeČR, když se podílela významně svými výkony na dotacích na bezmotorový sport, není důvodem k  vyloučení. Přesto musela právě na zásah J. Dodala, Petra Jirmuse a  J. Vacha Duklu opustit v  době, kdy létala rekordy v  Austrálii, aniž by o  tom byla vyrozuměna. Opět další zločin od  AeČR - než aby Hana Zejdová byla jako jediný reprezentant v  Dukle Praha a  dostala sportovní letectví mezi ostatní privilegované sporty, raději nikdo! Podraz jak se patří od  vedení AeČR, který by si měl vážit pozice sportovkyně nepopulárního sportu s  výjimečným postavením mezi ostatními sportovci Dukly, všelijak pomlouvaný nepravdami, kterým se není snadno bránit. Kdyby Hana zůstala nadále v  Dukle, svými 57 světovými a  témeř 300 národními rekordy a  jistě i mnoha vítězstvími na soutěžích by se zařadila mezi naše přední sportovce. To se nesmělo stát, aby se prokázala neschopnost LSC! A pak je tu podnikání Vacha, Ertla a  rodinné zázemí Dodala. Obrovské výkony Hany Zejdové by mohly vyvolat nežádoucí diskuze o postavení těchto příživníků na leteckých sportech. Dcera nežádoucích rodičů to nemá lehké a musí trpět nejhoršími 92

93

metodami lidí, kteří sami trpí tím, že nemají na úspěchy, kterými je tato žena překonává. Trenér Vach a  plachtařská komise nedokázali a  nebylo v  jejich zájmu využít talentu sportovkyně, jim daného základem svých rodičů. Oni se pouze domnívají, že jsou sami velkými talenty. Zde si povšimněme, co píše autor knížky „Příběhy železné opony“ Luděk Navara o  vyloučených leteckých akademicích v  roce 1948, kteří údajně neprojevili dostatečný vztah k  novému lidově demokratickému zřízení. „Ve  skutečnosti je odepsali jejich spolužáci jen proto, že byli lepší než oni“. S Hanou Zejdovou je to stejné, je lepší než všichni dohromady a proto ji odepisují. VŠICHNI.

Australané své legendě Ingo Rennerovi přidělí za jeho zásluhy o státní reprezentaci nejmodernější větroň a má zajištěno letecké sportovní zaměstnání. Kdežto Česká republika, potažmo MŠMT a AeČR s dvojnásobným mistrem světa v letecké akrobacii Petrem Jirmusem (kterému do mistrovství chybí kus mravní hodnoty) stejnou legendu Hanu Zejdovou přes protesty vlastenců a válečných hrdinů uvrhnou do největší tragedie ženy ve sportu moderního věku lidstva. Výkony závodní a rekordní Hany jsou v měřítcích se zařazením mezi naše nejúspěšnější sportovce všech dob. Mohla vystoupit na mnohem vyšší příčku, kdyby nebyla dcerou neposlušných rodičů a jako ostatní reprezentanti byla putičkou někde v rohu. V čem vidíš její přednosti a příčinu velkého úspěchu. To, co nikdy u  Hany nepostřehl trenér Jaroslav Vach a  zaslepená plachtařská komise, to jim napověděli z  USA. Prezidentka Soaring Society of America paní Judy Lincoln a ředitel mistrovství světa, pořádaném v Uvalde v USA roku 1991, kam měli důvod pozvat Hanu mezi 118 nejlepších můžů světa. U nejmladší Hany, létající na nejstarším větroni na mistrovství Evropy v sovětském Orlu si všimli velké bojovnosti a smysl pro spolupráci za letu, kterou dopomohla své kolegyni k vítězství. A nyní něco českého; náš trenér ani kolegyně tuto vlastnost nevyzvedne před kolektivem, ale poděkuje mezi čtyřma očima. Tyto vysoce specifické vlastnosti předních závodníků se u ní několikrát projevily na mezinárodních soutěžích i mužských, kdy Hana dosahuje nejvyšších rychlostí ze všech účastníků. Předstihuje trojnásobného mistra světa Janusze Centku o 5 minut ve srovnání na stejné 500km trati, nebo na Předmistrovství Evropy v polském Lešně Hana na přibližně stejné trati mezi muži, létajícími ve volné třídě s nejlepší rychlostí 122km/h je předčila na 15 metrové, k ovládání složité Dianě rychlostí 143km/h. To je důležitý signál v hodnocení každého závodníka k jeho dotažení do roviny úspěšného zakončení sportovní discipliny, kde se může stát vlivem i riskování nežádoucí nedokončení disipliny. Zde musí nastoupit práce trenéra umět maximální rychlost přenést do 100% splnění úkolu a získat vítězství. Přitom umět takticky vylétat i složité meteorologické podmínky.

Pan Donald Escott píše na  AeČR v  době, kdy je Hana Zejdová bez uvedení důvodů v  době jejího rekordního létání v  Austrálii vyhoštěna na  popud J.Dodala a  trenéra Jaroslava Vacha z Dukly Praha i z reprezentace a později vyřazena i z činnosti v klubech:

KDE JSTE ZÍSKÁVALI NEJVĚTŠÍ OPORU?

Všichni náměstci na MŠMT a předseda zbohatlíků ve Sdružení sportovních svazů, kteří umí psa bít, svorně tvrdí, že nemají výsledky Hany Zejdové před rokem 2000, aby zdůvodnili to, že v České republice neexistuje pilotka světových kvalit a uznání s nejvyššími mezinárodními oceněními a vyznamenáními. Jejich paměť sahá jen několik roků zpět, aby snadno zvládli svoje napomáhání likvidovat koho potřebují. Není to zločinnost a vlastizrada, dokonalá estébácká hra, podobně zdůvodněné jako pouhá hra vytažení pistole trenérem Bajzíkem na vedoucího AeČR Dvořáka? Kde tedy začíná a končí mafiánství v post Svazarmu, ve Sdružení sportovních svazů a na MŠMT, kde chybí už jen zmáčknout kohoutek pistole? Co kdyby se tak stalo?

Jak se ke všemu v obtížnosti získávat medaile a rekordy stavěla rodina? Moje žena létala mistrovství republiky a měla největší vliv na naše dvě dcery, zatímco já létal mimo Brno ve vyhnanství a staral se o jiné lidi, ať se to někomu líbí nebo ne, a vrátilo se mi to velkým nevděkem. Žena Hanu prosadila k výcviku v bezmotorovém létání v Brně Medlánkách a Soni v baletu. Zdědily po ní velkou bojovnost ve sportu i v tvrdém životě, který měla od dětsví za sebou. Obě dcery byly úspěšné. Soňa na mezinárodních baletních soutěžích i jako sólistka Státního divadla v Brně s hostováním v Bratislavě a v Bonnu. Obě měly dokonce začít létat od  svých 11 a  13 let, ale tuto výjimku neprosadil proti odporu k mé osobě na AeČR ani pan Kepák v postavení předsedy Českého Aeroklubu. Polský trenér Dankowski létal se svým mladistvým synem a ten získal diamantový odznak již v 15 letech věku a dnes je nástupcem svého otce jako trenér Polské reprezentace. Dokonce jsme s Dankowskim uvažovali, aby Hana i Soňa, která byla stejně jako Hana zapálena do plachtění, aby začaly výcvik v Lešně pod jeho dohledem. To by asi doma naši vedoucí centralisté a Kazisvěti Češi nepřežili. Hana později získala oprávnění k nočním letům kde jinde než v Lešně. Byla to moje žena, která nás zachraňovala jako důchodkyně prací v zaměstnání, všechno naplno s námi prožívala, abychom měli po návratu z ex-

94

95

„Českou pilotku Hanu Zejdovou jsem poznal v roce 1991 jako poslední výkonný ředitel Sportavia Soaring Centre. Její silná touha po létání a rekordech nás vedla k tomu, abychom ji pomohli v její těžké situaci. Přestože byla známá jako mezinárodní mistryně Evropy, mistryně Československa, přemožitelka mužů na soutěžích a rekordmanka, neměla svoje letadlo a podmínky ke sportu jako mají jiní, mnohdy začínající nebo neznámí sportovci. Její obrovský elán do létání a obětavost plachtařskému sportu jsme se rozhodli podpořit v našich možnostech technicky i morálně. Stala se našim velkým objevem. Překonala zde více než půl stovky ženských, i absolutních světových rekordů, a několik stovek rekordů národních. Naše Sportavia Soaring Centre má tak zásluhu na dvou světových legendách v bezmotorovém létání všech dob: Ingo Rennera, Australana, čtyřnásobného mistra světa a dvojnásobného světového rekordmana, nejúspěšnějšího soutěžního pilota v bezmotorovém létání a odvážné Češce Haně Zejdové, absolutní plachtařské rekordmanky světa. Oba jsou držitelé nejvyššího ocenění FAI – medaile Otto Lilienthala“.

pedice, finančně vyčerpáni na jídlo, jízdy dopravními prostředky, na poštovné a telefon, nebo vybavovala spolu s  Petrem Tučkem, prezidentem LAA za  nás věci naší organizace. Má velký a nezastupitelný podíl na zázemí pro Hanu. Prokázala velkou a nikým neocenitelnou oběť. Bez takových obětavých a skromných lidí se ničeho, ani v leteckém sportu nedosahuje. Nemusím uvádět, že žena naše expedice prožívala s napětím, dobře si vědoma všech nebezpečí při létání v Austrálii, i těch doma s našimi funkcionáři. Je neodpustitelné od AeČR, že si nedovede vzpomenout a ocenit důležité rodinné zázemí a to, že rodiče přenesou své schopnosti na své děti, které by neměly být trestány jen za to, že jsou děti nežádoucích rodičů. Opora v nejlepších přátelích zde doma a v zahraničí u nás vytvořila velice vzácný kolektiv lidí. Jen tak ke srovnání, na MŠMT je nám vytýkáno, že jsme s Hanou údajně sami dva v naší LAVS a AeČR má přes 3 tisíce plachtařů, kteří by všichni chtěli nejmodernější techniku, na kterou má Hana největší nárok. Jak scestné přirovnání. Nejsme s Hanou na všechno sami dva. Mým přáním je od začátku našeho startu v Austrálii, aby se toto nemalé množství lidí všech kontinentů, kterým jsme tolik dlužni a z nichž bohužel jich hodně není dnes mezi námi, se kterými jsme spolupracovali, všech s ušlechtilým srdcem nezištně pomoci, abychom se někdy setkali při nějakém posezení třeba někde ve sklípku na jižní Moravě s kulturním programem, jak by si zasloužili alespoň touto malou pozorností se všichni vzájemně poznat. Říkáš, že se opíráte o pomoc mnoha spolupracovníků všech kontinentů. Je pro každého člověka nepředstavitelné rozvinout širokou mezinárodní spolupráci bez peněz; doma nemáte peníze na tramvaj nebo poštovné, nevlastníte internet a používáte vypůjčený mobil a přitom podílet se na tak obrovské spolupráci s mnoha významnými osobnostmi letectví je nepředstavitelné. Jakou roli sehrál v samotném začátku v zajišťování expedic do Austrálie prezident Letecké amatérské asociace Petr Tuček? Je stěží možné popsat tak rozvinutou mezinárodní spolupráci s pomocí velkých nadšenců pro letecké závodní a rekordní průkopnictví, kde motivem nebyly peníze, ale silná soudržnost velkých fandů letectví. Jenom několik zlomků z této spolupráce, doma rovněž dobře v devadesátých letech rozvinuté, kdy politici ještě neovládali podniky a instituce a post svazarmovci se teprve ujímali role Kazisvětů. Letecká škola Sportavia v Austrálii se stala našim domovem po celé Australské léto. I když jsme nelétali a zpočátku jsme neměli ani zapůjčený větroň od ředitele Dona Escotta, pomáhali jsme přátelům kde to šlo. Třeba na budování centra k rozšíření bydlení v Tocumwalu, kde se v krátké době zvýšil počet občanů z 1720 na dva a půl tisíce, nebo prací na farmě, údržbě okrasného prostředí Sportavie, v leteckých dílnách a popularizaci této školy. Naši krajané pomáhali, i zdejší obyvatelé a farmáři třeba zapůjčili bezplatně vozidlo, směňovali jsme naše produkty ze zahrádky nebo nám pomohl pytel brambor od farmáře, který slyšel z televize o výkonech Hany nebo jsme udili u řeky kapry. Australané kapry nenávidí, ale jako uzenou rybu jej přijali. Německý výrobce větroňů a ředitel firmy pan Tilo Holighaus zapůjčil na jednu sezonu svůj osobní větroň, totéž Poláci. Byla připravena sponzorská doprava vyrobeného větroně pro Hanu v Německu Lufthansou do Austrálie a pak Americkým vojenským Herculesem do USA. Na Univerzitě v Sao Paulu byli ochotni vytisknout naší knížku o expedicích do Austrálie Za modré obzory. Jedno z možných odrazových stanovišť pro projekt ICADA bylo plánováno na vojenské letecké akademii jednoho státu v Jižní Americe, kde se rozhodli pro své kadety nakoupit 10 našich Blaníků. Hana tam mohla dělat instruktorku. Někteří sponzoři si nepřáli být dodnes jmenovaní, znali poměry na AeČR a jejich zásahy sponzorství zničit. Měli jsme po výhodném spojení s celým světem kontakty s mnoha vzácnými lidmi všech kontinentů, kteří se na nás dívali s jakýmsi obdivem, co se dá bez peněz (oni to snadno vycítili) a s jejich pomocí dokázat. Nebýt toho, že tlak našich po slovensky Kazišuků převážil, mohli jsme v plnění Icady být mnohem dále. Dnes žebráme s pokladničkou na ulici nebo při poutích a vybíráme peníze na letadlo pilotky, mistryně Evropy, která je v rekordech nepřekonaná. 96

Osobnost Petra Tučka sehrála velmi důležitou roli při našem zahájení expedic do Austrálie. Museli jsme prokázat oficiální vyúčovávání expedic, jinak by nás postsocialističtí a dravě kapitalisticky uvažující funkcionáři s vytříbeným okrádáním jiných ohrozili ještě větším tvrzením, že jsme soukromníci, kteří využívají neprůhledně sponzorských darů. S Petrem jsme s jediným odborníkem a funkcionářem mohli otevřeně hovořit o našich budoucích plánech v projektu ICADA a on je pochopil a podpořil v zájmu nejlepší reprezentace sportovního letectví. Stejně jako za jeho podpory získal slávu pro čs. sportovní letectví další osobností v Tomáši Suchánkovi v závěsném létání. Jeho pozdější přechod do nevlídného a mrtvého AeČR mu nemohl dát předpoklad přes dobrý nástup k pokračování slávy v rekordech a o soutěžích v plachtění, jak se mohl prosadit v LAA za podpory Petra Tučka. Petr Tuček byl odborníkem a osobností uznávanou u našich politiků na rozdíl od J. Dodala. Petr nás vzal pod svoje ochranná křídla, pro nás v nejzranitelnější době, aniž jsme naší odborností zapadali do činnosti LAA. Neoháněl se nějakými předpisy nebo směšnými pravidly, jak se nás hloupě zbavovali úředníci na MŠMT. Prostě byl to ČLOVĚK, na jakého naši postsvazarmovci neměli. S moji ženou vyřešil za naši nepřítomnosti mnoho problémů. Když jsem mu po telefonu z Austrálie sdělil, že moje žena, neznalá složitosti problémů na to nebude stačit, ohradil se svým hlubokým lidstvím a důvěrou, že s nim všechno dobře zvládne. Díky jemu jsme se mohli mezinárodně rozvinout. Petr odmítl náš návrh, aby si LAA ponechala malé procento z této tranzakce jako ocenění této důležité spolupráce s odůvodněním, že pro tak významnou činnost je od něj morální povinnost pro to něco udělat. Byl našimi nepřáteli falešně obviněn, aby naši spolupráci znevážili, že nás financuje z peněz pro LAA. Čest památce tohoto opravdového člověka s lidským srdcem. Po jeho tragické nehodě jeho druhý nástupce jiného charakteru se spoluprací s bývalou STB nám nehodlal vrátit nemalou a pracně získanou částku k podpoře LAVS, která došla na účet LAA, což by Petr Tuček nikdy nepřipustil. I tak se dá získávat ta nejhorší reputace a skončení se slávou. Našel se někdo z našich poslanců nebo ministrů k pomoci? Určitě a významně. Dnes takové nikde nenajdeme. Vedle velké morální pomoci poslance pana dr. Františka Kozla to byl to ministr zdravotnictví a později dopravy pan dr. Jan Stráský, který se nám dokázal věnovat i při důležitých zasedáních a jeho zásahem jsme mohli útočit na světové rekordy v Austrálii. Jeho vztah ke sportovcům navozoval velice příjemné asociace. Pan Ing. Jaromír Schling nám byl v kritické době pro naši existenci mimořádně nakloněn. V době, kdy generální tajemník J.Dodal přemýšlel jak Haně předat nejvyšší ocenění od FAI Lilienthalovu medaili, kterou si sám od FAI převzal, aby si tuto polívčičku slávy přede všemi delegáty 200 zemí světa nechal pro sebe, a došlo k nám, že až bude Hana v Austrálii tuto medaili ji AeČR zašle poštou. Toto byla jedna z variant, snad pod vlivem alkoholu, který Dodala nabádal k různým organizačním zvrhlostem, jak jsme pocítili v jiných případech a Australané byli uvedeni v údiv. Aby se tak nestalo Lilienthalovka byla Haně předána panem ministrem Schlingem na tiskové konferenci v Praze před odletem do Austrálie. Na pana Schlinga bylo působeno v náš neprospěch a nakonec jsme se s našimi názory na realizaci projektu ICADA neztotožnili a nepřistoupili na požadavek vrátit ze mezi nejhorší hochštaplery k dalšímu, mnohem propracovanějšímu vykořisťování přes exministra Josefa Dobeše v jeho megalomanském Hnutí pro sport. Měl to být další tah na státní kasu, ale ne pro nás. Zásluha zastřešujícího premiéra Miloše Zemana je nesporná, než i jej post svazarmovci přehodnotili proti nám. V zahraničí vám byli hodně nakloněni. Na koho rádi v zpomínáte? Na Australany, Japonce, Indy, Němce, Holanďany, Angličany, přátele z Hong Kongu a jiné národy, se kterými nás pojí velké přátelství. Několik jednání s bývalým hlavním maršálem britské RAF panem Sirem Davidem Cousinem v Praze, účastníkem války o Falklandy k již zveřejněnému projektu ICADA přes BBC byla zajímavá. Mohla z toho vzniknout zajímavá spolupráce, i když u angličanů je stále vidět určitý odstup. Bylo pěkné, jak nám v zahraničí fandí a hledají nějakou podporu. V Německu náš známý z Austrálie vyjel ze svým luxusním vozem z garáže před dům a naši zastaralou škodovku tam nechal přes noc, abychom o ni prý nepřišli. Australský oblastní vedoucí protipožární ochrany nabídl svoje vozidlo s obavami, jestli nám nevadí řazení rychlostí na podlaze. V Brazilii náš mistr republiky v plachtění z roku 1953 Zdenek Volf se svojí ženou původem Italkou zařídili možnost vytištění knížky o našich ex97

pedicích na univerzitě v Sao Palulu. Bylo dojemné, když vás s nákupem odveze vetchá babička na letiště a nenechá se přesvědčit, že chcete jít pěšky. Naši krajané Eva a Charlie Pecharovi nás naučili lacino nakupovat. Nikdy jsme o tyto a jiné pomoci nežádali, ale lidé nám je svým citem sami nabízeli. Ale může se stát i něci jiného. Pracovník, který pro australskou vládu zabezpečoval technické vybavení když viděl, že nemáme svůj telefon a fax a seznámil se přes Weather Bueau v Melbourne s naší činností, dokázal nemožné. Přes zpostředkovatele pro nás připravil jako dar nejnovější typ faxu s telefonem. Obdrželi jsme bohužel jen krabici s popisem všech vymožeností tohoto zařízení; uvnitř byl fax ze secondhandu, který zprostředkovatel pro nás měl původně připraven. Ale i tak jsme měli faxové spojení kdykoliv s Weather Bureau a na čísla, předané ředitelem pane Donem Whitfordem jsme mohli ve dne nebo v noci získávat bezplatně jakékoliv meteorologické mapy a předpovědi počasí. První GPS k zaškolení nám laskavě zapůjčili jachtaři z Melbourne. Na vše vzpomínáme s dojetím na lidi, kteří nám velice fandili. Nedokázali jsme jim vysvětlit, proč doma nemáme od Aeroklubu ani základní podporu. Ale i doma nám nepoctiví lidé předali první notebook, původně vybavený k naší složité činnosti a někým vyměněný s použitím nejvýše jako psacího stroje s odůvodněním, že jej budeme používat kdesi v pouši v písku a má nám takový obyčejný krámeček stačit. Tyto případy jsou spíše kuriozní. Setkali jsme se ale vesměs s vynikající pomocí mnoha lidí. Proč se nenajde někdo průbojný mezi členstvem, kdo by poukázal na to, kde je pravda, aby odstranil v AeČR zhoubné plevy od zrní, které brání navázat na slávu našich předválečných a poválečných dálkových rekordních letců, leteckých akrobatů a stejně slavných parašutistů? Kdo se toho odvážil, i nějakým náznakem kritiky a nesouhlasu s vedením, byl nemilosrdně postaven mimo činnost nebo raději se sám vzdal bojovat s nebezpečnými větrnými mlýny. Takový pokus zde byl v roce 1996 redaktory L+K po konferenci a stejně roku 2006, kdy bylo na konferenci poukázáno na minulost generálního tajemníka J.Dodala, ale nikdo z přítomných na tuto skutečnost nereagoval. Zástupci aeroklubů na  této konferenci svojí bojácností rozhodli o  svém dalším osudu, o  postavení leteckých sportů a  poklesu činnosti. Nyní, po  všelijak zdůvodňovaném odchodu J.Dodala z postavení generálního tajemníka funkcionáři nechtějí nic sdělovat kolem jeho odchodu z dobrého zaměstnání, ani nebyl navržen na nějaké ocenění za jeho podivnou celoživotní práci, jak bývalo zvykem funkcionáře za celoživotní práci odměnit a na FAI za zásluhy vyznamenat. Proto neslavný odchod J.Dodala proběhne bez jakéhokoliv vzrušení. Přece v tom marasmu jedou všichni stejným dílem. Vlastimil Dvořák tento úkol mlčení a zamlžování zvládne dokonale. My nebudeme mít šanci k rehabilitaci a ke znovu zařazení ve své LAVS do činnosti. Proti přesvědčivým a notorickým lžím, v současné naší společnosti povýšeným na platformu denního života se těžko bojuje. L+K popisuje nekoncepčnost konference roku 1996 Vedení AeČR za Svazarmu i dnes se vyznačuje lidmi hodně zpolitizovanými nebo snadno ovladatelnými. Nebyli tam zaměstnanci odvážného ražení. V minulosti pomáhali skvělí lidé, Antonín Novák, Václav Pikrt, náčelník Brněnského kraje kapitán Jiří Šach nebo krajský inspektor Jindra Formánek a několik jiných přátel z našeho okolí. Zpravidla v tomto zpolitizovaném prostředí, odtrhnutého od krásy létání buď nevydrželi trvale pracovat, nebo se museli podřídit centralismu moci ve Svazarmu. Centrum musí být přející a dokázat se obklopit nejlepšími lidmi. Po roce 1989 mohlo dojít ke změně, ale státní politka nabrala jiný směr a v aeroklubu, kde bylo nejvíce donašečů bylo 98

samozřejmé, že pod vedením největšího donašeče a rozvrtávače v postavení generálního tajemníka k žádné změně nesmí dojít. V takovém neurovnaném prostředí jsme se složitě jako nepotřebná konkurence těžko prosazovali. Ale s pomocí vzácných přátel jsme dokázali nemožné. Proto zde píši pravdu, jaká by neměla zaniknout v proudu událostí promarněné doby, která nám byla některými politiky, i zde s výjimkami naservírovaná. V bezmotorovém létání staré sktruktury byly velice pozorné. Mě proto hned v roce 1990 vyhodili. Mysleli si mylně, že jim budu překážet v nějakém funkcionářském postavení. Byl to jejich velký omyl. Já chtěl volněji létat v době svobody a zaměřit se na vrcholné závodní a rekordní výkony a dohnat všechno zmeškané za doby Svazarmu. Bylo to pro rozkrádače státu nebezpečné mě ponechat volně žít a sport organizovat. K tomu byl stanoven plán dopředu na 20 roků. Vach mě dobře sledoval a podílel se na mém vyloučení v roce 1990 s rakovnickou, velice nebezpečnou a na nás osvědčenou nomenklaturou z roku 1982. Bylo to nejhorší období mého leteckého života, být v době svobody a demokracie prakticky doživotně zlikvidován z leteckého sportu, kterému jsem aktivisticky věnoval úplně všechno od výchovy mladých sportovců až po rekordmany, závodníky a reprezentanty. Jejich zrůdný plán likvidace by vyšel podle jejich představ v době politické moci těchto donašečů na slušné lidi, kdybychom se neodhodlali v pravý okamžik odejít za sportem do nejednoduchých podmínek do zahraničí. Tito gauneři byli tak primitivní, že Vach tvrdil, že nemohu do zahraničí jako vedoucí výpravy nebo působit v Austrálii, protože bych nezvládl používání kartiček k platbě. Kartičku nepoužívám dodnes, ale z jiného důvodu, nemám ji čím krýt. Museli jsme s Hanou, které dávali najevo, že je moji dcerou a je tím stejně nežádoucí, po Vachem a Dodalem odmítnuté účasti na mužském mistrovství světa v USA, kde jsme měli připraveno zahájení projektu ICADA, odejít za složitých podmínek do neznámé, ale spřátelené Austrálie. Možná s ulehčením všeho, že jsme nejslavnější výkony historie a podle vyjádření v zahraničí nejúspěšnější plachtařské expedice, jaké byly ve světě zorganizovány, vlastně vykonali bez kapesného a s minimálním použitím peněz. Kdybychom neunikli největšímu post svazarmovskému zlu do Austrálie, které nás doma z vrcholového sportu odstranilo a jaké postihlo naše sportovní letectví po roce 1989, Hana by na tom byla stejně jako ostatní reprezentanti, jen s účastmi podle vedení na vybraných soutěžích, výhodných pro funkcionáře a bez výrazných výsledků. Zpátečnické vedení leteckých sportů by bylo s vymýšlenými výsledky a nikým nerušeným podnikatelstvím nejvýše spokojené. Únikem do  zahraničí s výkony století jsme těmto Kazisvětům způsobili v jejich podnikání a pohodlném životě hodně starostí. Ani vy jste se nepokusili zlomit pošetilý odpor funkcionářů AeČR? Několikrát. Nejhůře to dopadlo někdy v roce 1994 s pozvanými novináři v restauraci u Nevařilů naproti pražské Labuti. Novináři chtěli vědět, proč Aeroklub se staví tak nepřátelsky k vyloučeným členům a jaké důvody jej k  tomu vedly, jak se vyjadřoval denní tisk k  likvidaci Hany Zejdové z  vrcholového sportu. A  zda zahraniční úspěchy Hany nejsou předpokladem, vedle známé skutečnosti, že se v době vyloučení podílela 30% na zisku státní dotace na bezmotorové létání, aby byla do reprezentace navrácena. Trenér Jaroslav Vach popsal Hanu před novináři během 40 minut jako nepotřebnou, neukázněnou a bez potřebných charakterových vlastností k reprezentaci. Bylo drsné jej poslouchat. Moje odpověď byla po dvou minutách faktů okamžitě nečekaným křikem všech zástupců AeČR znevážena a jednání s novináři skončilo. Novináři byli rozčarováni vystoupením Petra Jirmuse, který slíbil, že nepotřebnost Hany v reprezentaci zdůvodní článkem v tisku. Nestalo se tak. Dal o sobě znát, kam v této společnosti patří.

99

Podle statistických údajů k dotacím na sport u MŠMT ženy reprezentantky byly v bezmotorovém létání začátkem 90. let mnohem úspěšnější než muži. Pro představu, v roce 1993 se ženy podílely před muži na zisku státní dotace v bezmotorovém létání: Hana Zejdová 30, Jana Vepřeková 15 a další žena 12%, pak teprve následoval první muž Miloš Dedera kolem 10%. Kromě Hany se nenašla další žena, aby se dokázala mezi muži výrazně prosadit. Vydržely sice v reprezentaci na rozdíl od Hany, odvážně hájící právo ženy i v mužské reprezentaci, ale jsou to málo myslící, a už vůbec ne odvážné sportovkyně. Byla Hana nějak varována, aby předešla vyloučení z reprezentace? Když byl napsán dopis k její obhajobě, aby byla navrácena do reprezentace na Aeroklub ČR z Austrálie, o kterém Hana nic neví, je předvolána Petrem Jirmusem, aby jí mezi čtyřma očima sdělil, že pokud ještě jednou takový dopis za zahraničí dojde, může se rozloučit s reprezentací. Také se tak v zápětí stává a je prakticky TRVALE z oficiální reprezentace vyloučena. Petr Jirmus se tak dokonale podepsal na Haně a nikdy to nenapraví. Ani nevěřím, že by se omluvil za něco, co jej neřadí mezi letecké sportovní velikány. Svým projevem nesportovního chování bude jednou provždy stát hodně vzdálen našim slavným akrobatickým hrdinům jako morálně deformovaný a ohebný sportovec. Lidi, kteří jej vynesli do dvou titulů mistra světa světa hanlivě přezdívá „komanši“.

PODÍVEJME SE, CO SE VŠECHNO ODEHRÁLO PŘED ZVEŘEJNĚNÍM ICADY A NÁSTUPU HANY DO POVĚDOMÍ SVĚTA. Proč nebyl od samého začátku zveřejněn celý projekt ICADA, jak si mohli dovolit Švýcaři se SOLARIMPULSem? V  našich poměrech zveřejnit projekt ICADA v napojení na západ, to dlouho nešlo před a  ani po  roce 1989 se stejnými funkcionáři estébáky v  čele aeroklubu. Pochopte, když nebylo možné věřit Kdérovi, vedoucímu Aeroklubu v začátcích Svazarmu, kdy takový nadčasový projekt by byl nejen zavržen, ale i  já určitě jako nežádoucí zlikvidován od  letectví. A stejně tak, když se máte po roce 1989 odborně setkávat s  J.Dodalem nebo rovněž ješitnými a závistivými trenéry Vachem nebo profilově neuspořádaným Krejčíříkem s  jejich názory, ve  kterých nevidíte nic pozitivního a  nějakou sportovní vizi do  budoucna, kdy Dodal prohlásil po návrhu ke spolupráci v expedicích Kangaroo s AeČR a LSC k mému opatrnému prohlášení, že našim cílem je překonat v  Austrálii několik světových rekordů

a on na to reaguje, že to jsou chiméry, že nikdo u nás světový rekord plachtění nepřekonal a jako představitel AeČR neví, že jsem dosud u nás jediným mužem se světovým rekordem. Všude rozšiřuje po prvních rekordech Hany v Austrálii, že mají mnoho nedostatků v dokumentaci nebo že jsou na úrovni jakýchsi podřadných ustavujících výkonů a jiná svinstva. A do toho se plete svými na nízké úrovni neodbornými názory za zkušenou plachtařku se vydávající chrlička předpovědí počasí v televizi Alena Zárybnická a tím si vydobývá větší slávu než nejúspěšnější světová rekordmanka světa, pak naši mladí a nezkušení moderátoři a redaktoři médií jsou přesvědčeni, že tito jediní lidé na světě jsou našimi největšími odborníky. Svoji neschopnost prokázali dementováním projektu ICADA v MF DNES dne 8.9.2005 Plachtařka chce obletět Zemi a odborníci (naši) ji nevěří. Na tento neodborný článek jsme reagovali našim článkem s údaji meteorologického výzkumu, známého ve čtyřicátých letech minulého století a výzkumu, prováděného na Novém Zélandě před 15 roky s grafickými údaji o vzestupném proudění do výšek nad 30km a realitou k uskutečnění projektu ICADA. Redakce i po jednání s šéfredaktorem nám takový odborný článek odmítla zveřejnit a ani ČTK a jiná média nereagovala na naše jiné články ohledně problémů s realizací projektu ICADA a naší rehabilitace. Naši Kazisvěti si tedy přisolují, jak to Češi umí kde to jen jde. Všimněme si, jak si naši Kazisvěti odporují ve světovém srovnávání. K pomluvám používají všechno, co se jim hodí k překroucení. První (podle Dodala ustavující) zdařilý výstup na Mont Everest Edmundem Hillarym a šerpou Tenzigem po mnoha obětech odvážných horolezců byl podle Kazisvětů Dodala a Zárybnické ustavující výkon sotva do Guinessovy knihy laciných rekordů, jak naši za odborníky se vydávající funkcionáři ocenili rekordy Hany v Austrálii. Hlupci u moci. Takové srovnání znemožnilo zaplacení letadla pro Hanu v Německu a v Polsku. Světová proslulost Hillaryho se zařazením do šlechtického stavu je podle našich úředníků AeČR čímsi nevýznamným, stejně jako rekordy Hany Zejdové, o jejichž náročnosti a odvaze nemají potuchy. Pro naše politiky a funkcionáře na MŠMT jsou pomluvy přednější než vysoká mezinárodní uznání. V tomto prostředí povyšujících se Kazišuků v AeČR nebylo možné projekt ICADA zveřejnit. Ani Miloš Zeman při naší návštěvě na jeho Vysočině při naší české malosti nesouhlasil se vůbec zmiňovat o nějakých vyšších cílech. A tady to začíná. Dodal odmítl náš požadavek, abychom jej ješitu zde nevynechali, když nám vytýkal spojení s FAI, které u rekordmanů Grosseho v Německu nebo Fossetta v USA nikomu nevadilo, požádat FAI jak dlouhá musí být vzdálenost k bezmotorovému obletu Země. Nestalo se tak, asi se za nás věci nerozumějící úředník AeČR Dodal styděl. Ke zveřejnění projektu ICADA nastal vhodný okamžik mnohem později, snad i pro zachování prvenství v leteckém průkopnictví náročného bezmotorového létání, s výzkumem spodních vrstev stratosféry a ověření dalších možností ve využívání fotovoltaiky. Zde si málokdo uvědomuje, že kluzáky, v modernější podobě mezi plachtaři nazývané větroně, od svých začátků a prvních rekordních skoků Otto Lilienthala na vzdálenost 400 a 622 metrů létají pouze na energii polohovou, převedenou změnou výšky na energii pohybovou a sluneční energie je nepřímým pohonem kluzáku či větroně k fantastickým výkonům letem ve vzestupných proudech vlivem slunečního záření. Praktické letectví začalo lety na kluzáku a vyvrcholí nejnáročnějším obletem Země pomocí kluzáku, kterého jsme nazvali Stratoglider, poháněného nepřímo na sluneční energii. Tedy letem letadla zcela bez motoru, pokud nebereme v úvahu záložní pomocný motor na sluneční energii jako bezpečnostní opatření v nouzi k záchraně letadla a posádky. Je zde dostatečně k přesvědčení uvedeno, že projekt ICADA je přirozenou činností k vyvrcholení bezmotorového létání, kterým létání se zařízením těžších vzduchu začalo a nikdo by tomuto vývoji, pokud nechce být událostmi v blízké budoucnosti zklamán, neměl svými zaostalými názory bránit. Když jsme u využívání sluneční energie, je nutno si povšimnout, že rekordy v bezmotorovém létání jsou nejnáročnější ze všech leteckých a parašutistických rekordů. Nedají se naplánovat na určité datum, jak je to snadnější u jiných rekordů, ale musí dojít ke shodě s nejlepšími meteorologickými podmínkami. S tímto problémem se setkává i realizace SOLAR IMPULSu, kde musí naprosto respektovat meteorologické podmínky a každou etapu letět v klidnějším prostředí vzhledem k bezpečnosti letu. Rozpětí 72 metrů vzhledem k odlehčené výrobní technologii by se mohlo stát snadnou hříčkou turbulencí, které se nedají jednoznačně prognosticky zahrnout do plánu letu. Je známo, že jsi působil určitou dobu v Mladé Boleslavi pod vlivem budoucího generálního tajemníka a prezidenta Mezinárodní letecké federace FAI dr. Čeňka Kepáka. Byl to člověk se západními manažérskými schopnostmi (které se nedaly prosadit v socialistickém systému a proto musel často dělat ústupky a poli-

100

101

tický mix) a s mým velkým obdivem, velký fanda letectví, i když tvrdil že ne. Měl velký vliv na naše sportovní letectví a nelze mu ubírat zásluhu o naše budoucí plány v LAVS, realizované v Austrálii, ještě tehdy schované pod pokličkou utajení v našem domácím nepřejícím prostředí. Naši vedoucí v Aeroklubu dr.Kepáka neuznávali. Velmi často jim svými odbornými návrhy narušoval jejich poklidek a vyvracel, i když se to může zdát přehnané, jejich upravované zpolitizované a neodborné názory. S jeho vlivem po našich diskuzích o výchově mladých plachtařů jsme u nás prosadili mistrovství juniorů v bezmotorovém létání a následně i mistrovství světa. Vach se nikdy v FAI IGC komisi o takový návrh nepřičinil. Vím, že dr. Kepák se uměl vžít do mých plánů a podpořit je jako nikdo jiný, i když jsem je nikde v celém rozsahu nemohl, ani před nim vypustit ven. Dodatečně se mu za to omlouvám a žádám o pochopení. Neutajily by se, i dr. Kepák se rád pochlubil svými plány a závistivci by nás zničili. Jak mě hlídali svědčí i to, že jsem musel odmítnout pilota L 200 k letu z Mladé Boleslavi do Aerotechniku Kunovice, kde probíhala instalace aparatury k letu do stratosféry, který podával zprávy do Prahy, aby věděli kde proti nám zasáhnout. Se záštitou dr. Kepáka byla připravena aktivita k pokusům o výškové rekordy ve Vysokých Tatrách. Dodal a Vach mě po roce 1989 pomluvili, že jsem měl lepší podmínky ke sportu, než reprezentanti. Ale bez peněz a odměn s vlastní iniciativou. Jaké to bylo mnohdy živoření, to by tito Kazisvěti (pan Vyhnálek je nazývá jinak, možná že i jej poženou k soudu, dnes už jen Božímu) nikdy v zájmu rekordních výkonů nepodstoupili. Měli jsme velké plány, které neodpovídaly našim Kazisvětům a politrukům na centrálním aeroklubu. Nedokázali využít schopností a postavení dr. Kepáka u FAI. Naše sportovní letectví na rozdíl od jiných zemí, kde tuto výhodu vysokého postavení svého zástupce využili, naši funkcionáři svojí hloupostí a ješitností prohlubovali zaostalost, kterou dorazil po roce 1989 IVO Jiří Dodal. Měl jsem v Mladé Boleslavi přístup k zahraniční letecké literatuře a utajeně připravoval k realizaci budoucí projekt ICADA v USA. Pan Kepák byl člověk, který se zasloužil i o výkony Hany v Austrálii tím, že jsem mohl tyto plány v tichosti organizovat na dálku přes Weather Bureau v USA přes piloty ČSA a věřte nebo nevěřte, i přes pracovníka Státní letecké inspekce. Bylo vynaloženo nemalé úsilí, aby tato činnost nebyla vyzrazena. Projekt ICADA měl být odstartován světoznámým vědcem dr. Joachimem Kuetnerem (německým jménem Küttner) v USA. Bohužel dlouhodobě připravovaný program, byl znemožněn největšími Kazisvěty Dodalem a Vachem. Pozdější obvinění od J.Dodala, že jsem měl v Mladé Boleslavi lepší podmínky než státní reprezentanti je velký omyl. Měl jsem jen průměrný plat jak jsem nastoupil bez jakéhokliv dalšího zvednutí, podmínky, za jakých ostatní reprezentanti nebo J.Dodal by se nikdy neobětovali myšlence vrcholných sportovních výkonů. Osobnost dr.  Čeňka Kepáka byla pro nás velkým přínosem, velkým mezníkem ke  světovosti a  byla základem v  době znemožnění mé činnosti u AeČR k odchodu do zahraničí. Byla to po roce 1989 v době naší likvidace z vrcholového sportu i jeho a jednoho našeho ministra vlády moudrá slova: „Odejděte do zahraničí, když vám tam nepomohou, nebudou vám alespoň škodit“. Abychom uzavřeli otázku zavádění psychické zátěže a překonávání překážek ve vrcholovém sportu po roce 1989 neodbornými funkcionáři AeČR, jejich ambicí na úkor jiných, k nadměrnému vyvolávání stresů do leteckého života a jeho důsledků na psychiku pilotů a zvýšený vliv k předpokladům k leteckým nehodám - není situace v AeČR vhodná k přezkoumání celého nezdravého systému této organizace v jejím centru k provedení zásadních změn? Během naší činnosti za světovými rekordy jsme byli nadměrně zatíženi byrokracií a nesmyslnostmi v jednání funkcionářů AeČR, Sdružení sportovních svazů a nám nepříznivě nakloněných úředníků MŠMT a ode všech institucí, které proti nám jsou ovlivňovány. Za takových podmínek věčného neklidu jste vystaveni, zvláště v náročné rekordní činnosti zvýšenému nebezpečí k nežádoucí havárii, nebo i jinému nebezpečí z nadměrného vypětí. Čelit těmto nástrahám a stálým stresům nám zabralo někdy 80% i 100% našeho času nebo sil a stálo nás to na rozdíl od zahraničních rekordmanů hodně peněz i nervů. Jak si snadno představíte, bylo to někdy ke zbláznění jak se AeČR k nám choval. Byli jsme pod stálým tlakem a jakékoliv malé zaváhání nebo nehoda by byla proti nám využita. Prostředí stálého napětí je velice nebezpečné. Nejvíce tím byla postižena Hana. Musela myslet na věci, které s létáním a leteckým průkopnictvím nemají nic společného. Dokázala ze sebe setřást navršované psychické zátěže, jak projevila svojí rozhodností vůči J.Dodalovi několikrát z Austrálie nebo vůči trenéru Vachovi před zahájením ME na Hosíně jako důležitou osobní obranu těmto nástrahám. To, že zvládla 57 světových a téměř 300 národních rekordů ve složitých meteorologických a terénních podmínkách Austrálie bez jediné nehody svědčí o její vysoké kvalitě pracovat nejen za ztížených meteorologických a terénních podmínek a k tomu odolávat všem nástrahám a stresům, přitom být i správně rozhodná. Setkala se s četnými technickými a přírodními nebezpečími, která dokázala vyřešit bez nehody. 102

Jen k představě nalétat bez motorické síly za 4 dny 3500km, 35 hodin a mít časný ranní převlek ještě před východem slunce na vzdálenost 500km a po přistání se připravit na další rekordní výkon, překonávat i mužské světové rekordy, to je zátěž, kterou by nezvládla většina mužů. Z našich nikdo. Jako zkušený plachtař to považuji za velké hrdinství s větším oceněním, než byly záštity premiérů, ještě k tomu našimi úředníky znevážené. Nebo dosáhnout rekordu největšího, získání 32 schválených světových rekordů za 6 týdnů a sama svými výkony posunout Českou republiku do čela světa v leteckých rekordech! Dodale, Dvořáku, Ertle, náměstci na MŠMT, ale i ministři, co vás vede ponižovat osobnost s puncem světovosti Hany Zejdové s mnoha mezinárodními oceněními, kde se pohybujete v bludnosti chápání věcí hodně vyšších!! Obrovský a stěží kým opakovatelný výkon Hany Zejdové pravděpodobně nezná historie žádného sportu. Tyto události a vlastnosti úspěšné pilotky jsou výmečné. Všimla si jich studentka psychologie Univerzity v Sydney a písemně se svojí studentskou prací k tomuto velkému výkonu ženy vyjádřila. Poprvé jsme si více uvědomili, že pracujeme na vysokém odborném základě. Dalšího komentáře se raději zdržím, protože v AeČR tyto podmínky věčného stresování jsou trvalou příchutí každodenní práce.

Zásadní změny ve vedení AeČR neznamená vyměnění jednoho funkcionáře za stejného nebo ještě horšího, jak se polovičatě řeší všechny záležitosti v našem státě, ale dokonalá úvaha o změně systému a koncepce budoucího Aeroklubu a celého sportu ve státě. Ze zápisu výboru AeČR jsme se dověděli, že z řad občanů navrhl starosta Jablunkova pan Karpecký Hanu na státní vyznamenání. AeČR má podle lhaní J. Dodala a Dvořáka více nejmenovaných, stejně zasloužilých sportovců, kteří prý na státní vyznamenání neprošli. Nevím co je na tom pravdy, ale panu Karpeckému prý někdo vysvětlil, aby jeho návrh potlačili, že lidé špatných morálních hodnot, jakými se vyznačuje Hana Zejdová na státní vyznamenání nepřicházejí v úvahu. Do Austrálie jste se dostali koncem roku 1991 proti vůli úředníků a funkcionářů Aeroklubu a bez hlídače, schváleného vedoucího výpravy do počtu navíc. Jejich představy jsou na sta honů vzdálené realitě, těm Vachům, Krejčíříkům nebo v médiích favorizované a vychvalované „zkušené“ plachtařce Aleně Zárybnické, odbornicí na všechno co vydělává peníze. Do Austrálie jsme poprvé odletěli s trochou vypůjčených peněz, které nebylo snadné vrátit, později i zcela bez nich se zaplacenými letenkami od Australanů, po znemožnění zahájit program ICADA v USA roku 1991, se ztrátou důležitého sponzora a pro nás začátek v hodně neznámé Austrálii s nepřipraveným programem. Nemohli jsme čekat, až budeme mít všechno potřebné zajištěno, vše hrálo proti nám. K původnímu Vachem a Dodalem, našimi Kazisvěty sportovního letectví znemožněného záměru začít v USA v dlouho připravovaném zázemí, to bylo jediné, co nám zbývalo, ulétnout do Austrálie. A vlastně v době svobody emigrovat, jak jsme i uvažovali, abychom se vyhnuli následkům po protizákonném vyloučení z činnosti, s vyhozením a vyvedením z letiště jako zločince se zákazem vstupu na letiště a s okradením majetku, jak to ani nebylo běžné za totality. Tito lidé měli v nové době k tomu zelenou a zelenější si ji dotvářeli. Nesmíme zapomenout, že jsme ulétli s pocitem vzdálit se poslední baště totality v Aeroklubu, která nás tolik sužovala, ničila a stále likviduje. Museli jsme vše držet v tajnosti. Vzpomínám si, jak se mi ulevilo, když jsme seděli v letadla a letadlo bylo již po startu z Ruzyně do Singapuru. Vach i Dodal nás silně podcenili vlivem neznalosti naší silné touhy dosahovat. Scestně se domnívali, že mým vyloučením z Aeroklubu a Hany z reprezentace jsme položeni na lopatkách. IVO J. Dodal psal na nás pomluvné dopisy nebo dával informace po telefonu nejen našim nejvyšším státním představitelům co jsme zač, ale tyto nehorázné pomluvy psal i do USA a později i do Austrálie. Museli jsme po vycestování spíše jako turisté s 20kg kufrem a zvědavostí, jak se v neznámé Austrálii uplatníme po všech pomluvách doma. Byli jsme ale velice přátelsky přijati. Bylo pro nás překvapením, že ve Sportavii působil a byl před námi jako šéfinstruktor dobře známý, ještě před politickými změ103

nami ve Východní Evropě nikoliv jako emigrant bývalý polský úspěšný reprezentant Adam Witek, mistr světa z roku 1958, se kterým jsme se ve Sportavii již nesetkali. Pro těžké onemocnění se musel vrátit domů do  Polska a  záhy zemřel. Poznal jsem jej na letišti Wroclav roku 1955, kde jsem přistál během mistrovství republiky. Hana byla známá v Austrálii z mistrovství Evropy v  sovětském Orlu, kde se setkala s  Australankou Janet Hider Smith. Tato nejúspěšnější Australská plachtařka Hanu ve Sportavii představila, v největší a velice populární letecké škole v Austrálii, kam chodili létat začátečníci i sportovci z celého světa, jako budoucí nadějnou závodnici a po jejím pochopení, že jsme vycestovali nadivoko, uspořádala pro nás pěněžní sbírku a Hana mohla létat asi 10 dní na jejím větroni. V této době o nás nebylo známo, že se chceme tak pronikavě prokousat ke světovým rekordům. Špičkový Spartak vyhovoval spíše rekordům Náš trenér Jaroslav Vach se nechal slyšet, že nabídne po roce 1989 svoji službu šéfinstruktora Sportavii. Kdepak by tam obstál proti mistrovským osobnostem Adamu Witkovi nebo Ingo Rennerovi. Před rokem 1989 by jej taková myšlenka, jak bylo snadné ji realizovat u  Poláků nikdy jako sloužícímu režimu nenapadla. Byl zvyklý na pohodlí v LSC se zimním klidečkem a vytáhnout paty do světa za pořádnou prací, kde se pracuje od rána do večera 350 dní v roce, to nebyla jeho parketa. Psal jsem v roce 1989, ještě před politickými změnami Janet Hider Smith do Austrálie dopis, kdy jsem obdržel informaci, že je nomenklaturami připravováné mé definitivní odstranění z létání v Chomutově a kdekoliv jinde, zda by mě mohla v Austrálii zprostředkovat nějakou práci; klidně v náročném chovu ovcí někde na  farmě. Ovce jsem prozíravě pěstoval na  letišti v Chomutově s vědomím, že budu v budoucnu létat v Austrálii, abych měl peníze na letenku z prodeje vlny. O mě tam také věděli, o vítězství ve Francii, světovém rekordu a létání na naší pýše, nejkrásnějších větroňů Démant a  Spartak s  rekordy, Krásný Démant uspokojil závodníky i rekordmany na které tehdy v Austrálii vedle nádherného Luňáka, konstrukce z roku 1948 shlíželi jako na něco supermoderního. Měl jsem zvláštní pocit, když připomínali mé úspěchy, dobře známý světový rekord na Démentu, které doma nesměly běžně vyjít ven nebo je mladým sportovcům dávat za příklad. O Démanta Australané snili a viděli v našich leteckých komnstrukcích něco božského, pro ně nedostupného. Jejich domácí konstrukce byly hodně zastaralé. Bylo to vedení Sportavie jejími řediteli, bývalými farmáři, pány Donaldem Bruce Escottem a Jeffrey Francisem Edgarem, více známým pod jménem Jeff Close, kteří nám svým obyčejným selským rozumem a přístupem fandili a umožnili rekordní činnost v dokonalé organizační práci s vysokými výsledky. Nic nebylo zadarmo, dokázali jsme se reciproční prací revanšovat ke vzájemné spokojenosti. To byla vždy naše nejcennější diviza nezůstat v ničem nikomu dlužni. Museli jsme s Hanou v době, kdy ostatní odpočívali, pracovat naplno.

104

Nádherný akrobatický větroň Luňák připomínal tak trochu stíhačku. Bylo s ním dosaženo ve střemhlavém letu 430 km/hod.

Naše nejslavnější bezmotorová letadla naší historie, jaká určovala trend moderních konstrukcí ve světě, Démant, Spartak, Luňák a  Blaník mají svoji obchodní historii. S  celokovovým Blaníkem, v Austrálii k výcviku plachtařů oblíbeným a později ve Sportavii vybarveným s aboridžinskými motivy měla Hana provést několik vyhlídkových letů s významnými podnikateli na velkém aerosalonu v Avalonu pro zájem Indie a Filipín o tento větroň. Naše nejkrásnější a nejvýkonnější dobové špičkové větroně Démant a Spartak nesměly být s hloupými zdůvodněními využity k dokonalosti soutěžní, rekordní i obchodní, jak to dokázali Poláci se svými novými větroni prosadit se obchodně ve světě. Démant po světovém rekordu a úspěchu v Francii mohl být snadno již tehdy konstrukčně upraven na  klouzavost 40 a  přepracován do  kovového provedení, ale jakékoliv obchodu prospěšné řešení nebylo českými politruky akceptováno. Blaníka obchodně zachránil SSSR k velkým dodávkám, ale na příklad zájem v USA o tento typ pokaždé již neprošel.

Proč velký rekordní nástup Hany začal až v sezoně 1994-95? Proč ne hned v roce 1992, jak si představují naši nezasvěcení „odborníci“, že se v Austrálii vyskytují nejlepší meteorologické podmínky na světě a oni by tam na vašem místě způsobili rekordní revoluci? Známí povídálci nejvýše někde večer v  baru se takovými znalostmi ohání. K zahájení projektu ICADA v USA jsme měli připraven přesný plán se studiem terénních a meteorologických podmínek i se všemi kontakty. Mohlo již tehdy dojít k  získání několika desítek světových rekordů včetně naděje Osvědčených celokovových Blaníků L-13 bylo dodáno do Austrálie na dobrý výsledek Hany na mistrovství světa. Nemohli jsme 146 ks a 2 ks L-23. ( Blaník pomalovaný na Aboridžinské motivy) proto podcenit seznámení s jiným klimatem, jinými meteorologickými podmínkami, terénem a životem lidí v pro nás oproti USA naprosto neznámé Austrálii a nepřehlédnout, jak se dokážete na tyto podmínky, zejména vysoké teploty aklimatizovat k podání max. výkonů a udržet si k tomu sílu. U nás nebyla k sehnání mapa Austrálie kromě malé mapy někde v atlasu. Před rokem 1989 byly informace o Austrálii pro nás tabu; byla to země, která poskytovala přístřeší 20 tisícům našich emigrantů a tím byla pro nás nepřátelská stejně jako USA. Na cokoliv se musíte dokázat dobře připravit a tím méně chápu, že naši konkurenti tuto přípravu podceňovali a šli do USA na mistrovství světa na ostro, pochopitelně bez úspěchu a když nabrali odvahu s velkým zpožděním šli za výkony do Austrálie a jinam hodně najisto. Není v tom cílená příprava, ale pouhé výletnictví. Vzpomínám si, jak jsem si zapsal do zápisničku přípravu na sezonu 1957 v 10 bodech, mimo jiné ty zdánlivě pro někoho směšné, být pozorný i při přecházení ulice, nesetkávat se s lidmi záporných vlastností nebo zvýšit při mé přející povaze bojovnost a tvrdost vůči soupeřům. 105

V našem plánu, jak uvádím jinde bylo i zjištění, proč nejznámější plachtař světa, čtyřnásobný mistr světa Ingo Renner, zaměstnanec Sportavie, který měl nalétáno nejvíce ze všech plachtařů na světě přes 30 tisíc hodin a zná každé místečko na zeměkouli, kde se tvoří stoupavé proudy, je držitelem jen 2 světových rekordů a nikoliv nepřekonatelné série, kterou později předvedla Hana bez peněz a letecké techniky. To je otázka k širšímu povídání, jak Hana dokázala bez ničeho tak výrazně zasáhnout do tabulek světových rekordů a získat tolik prvenství. Zpočátku jsme neměli techniku. Ta, na které Hana létala byla taková, která zbyla v hangáru a často jsme ji museli upravovat k létání. Podmínky, které by odradily kohokoliv. Málokdo ví, že po výbuchu silné Indonéské sopky Pinatubo bylo sluneční záření v době našeho počátečního působení v Austrálii natolik omezeno k zapomenutí na typické australské podmínky, že to byla Hana, která po 7 letech ulétla po této vynucené přestávce první hodně vypracovanou tisícovku. Zkoumali jsme jak získat větroň pro Hanu a přišlo nám vhod prodání rok ležícího LAKa na letišti Křižanov a jeho odkoupení ředitelem Sportavie. Neobešlo se to k našemu zadržení na hranicích s anonymním označením nás jako pašeráky k málem uskutečněnému eskortování k výslechu na policii do 40 km vzdálené v Chebu. Kdybychom svojí obezřetností nezabránili včasné dopravě LAKa do Rotterdamu na loď na poslední chvíli, Hana by byla pravděpodobně zcela aeroklubovou mafií vyřazena nejen ze závodní činnosti a účasti na mužském mistrovství světa na  Novém Zélandě, kde účast pro polské a  pilotky jiných národností byla samozřejmá, ale k  potěšení našich nepřejících funkcionářů by Hana byla vyřazena i z rekordního létání v Austrálii. Tento tah našich barbarů by býval vyšel na jedničku. Dodání LAKa do Austrálie po 4 leté zkušební praxi v létání v tamnějších podmínkách se neobešlo od zásahů „někoho“, aby se Hana mohla v Austrálii trápit tím, čím je obšťastněna doma, že by neměla na čem létat. Představte si, že jste prostředníci k prodeji LAKa do Austrálie. Jeho starý majitel vám po dohodě s novým australským majitelem vystaví všechny doklady k transportu, dá vám i peníze na benzin do vozidla na cestu do Rotterdamu, ale jeho chování při bystřejším postřehu je záhadné: Chce vědět kde bude transportní vůz s LAKem do rána po celním odbavení zaparkován, v kolik hodin ráno vyrazíme na  cestu, kterým přechodem projedeme do  Německa a  má zájem, abychom vyjeli až druhý den. Vyjeli jsme okamžitě, časově to bylo stejně na poslední chvíli vzhledem k odjezdu lodi, a přes jiný přechod na hranicích a vraceli se přes původní přechod. Tam jsme zadrženi jako pašeráci letadla. Po delším čekání a našem důrazném protestu je nám s omluvou vysvětleno, že se jedná o anonymní udání. Kdyby tento záměr vyšel, kdybychom uzvolili původní hlavní hraniční přechod a byli zadrženi, Hana by nemohla zahájit velkou sérii světových rekordů, ani po znemožněné účasti na mistrovství světa na blízkém Novém Zélandě. Prostě měla jí být znemožněna další účast po USA roku 1991 na mužském mistrovství světa a být rovněž zlikvidována od možnosti stát se světoznámou světovou rekordmankou. Po naší prohře s účastí Hany v USA roku 1991 to mohl být dokonalý triumf estébácké mafie Dodala a Vacha. Na intriky byli borci. Asi jsme naší opatrností někoho hodně zklamali, ale oni se nedají a hledají další úklady. Třeba přestali jsme na varování vůbec cestovat z Ruzyně přes na drogy nejnebezpečnější Bangkok. Nedivte se jak byla situace u nás vypjatá, jak se estébáci bránili. V roce 1990, kdy ministr vnitra Sacher zrušil útvary bývalé Státní bezpečnosti, z obav o svoji bezpečnost jej odváželi do věznice na Pankrác, kde dostal najíst a několik dek k vyspání, aby ho ráno odvezli do ministerského úřadu. I u nás šlo o hodně, o světovou slávu, na kterou naši estébáčtí funkcionáři nikdy neměli a ani nedosáhnou. Tato doba byla nebezpečná nejen pro nás nežádoucí letecké sportovce staronovým a novým podnikavým kádrům, které se usídlily ve vedení Aeroklubu, Sdružení sportovních svazů s podporou úředníků MŠMT, kterým dominovali náměstci ministra. Všechno lidé, kteří k uhájení svých podnikatelských a úplatkářských pozic byli schopni všeho. Jan Kocourek, který nás nikdy ani po mnoha vyzváních nepřijal k projednání potřeb expedic, byl jak je čtenáři již známo, za tyto služby podnikavcům vyznamenaný na návrh J.Dodala na FAI na Generální konferenci konané na Rhodosu roku 2007, kam Hana Zejdová za světové výkony neobdrží peníze na cestu jako náměstek Kocourek. Její ocenění si převezmou naši vedoucí, bývalí estébáci ve vedení AeČR.

106

Co tě nejvíce překvapilo ve Sportavii, které Hana svými rekordy dělala největší reklamu? Hodně věcí. Když jsem žádal druhý den našeho pobytu ve Sportavii o přezkoušení Hany na dvojím řízení, jak je běžné všude na světě u nových klientů leteckých škol, instruktorka Michael mě sdělila, že ji odmítá přezkoušet. Zarazil jsem se, co se stalo nebo čím jsme se provinili. Hned doplnila, že nebude přezkušovat někoho, kdo je tak výrazně lepší. Hana se ale později přesto musela podrobit přezkoušení, když ji Sportavia využila ve velkém náporu na vyhlídkové lety na Blaníku. Bezúplatně. Proč? Z bezpečnostních důvodů (a  to je země, u  nás často podceňovaná). Musela předvést, že od  výšky 300 m s  pasažérem dodrží o  10 km větší rychlost, než je běžná. Když mě ve  volnějším provozu ředitel Don Escott vyzval do polské dvojsedadlovky Puchacz k letu, po přistání mě sdělil, že v  Austrálii mohu létat všechny typy větroňů. Bylo to jediné přezkoušení za celou dobu mého působení v Austrálii. Když jsem o několik roků později po roční technické prohlídce LAKa, kterého Don Escott zakoupil prakticky k tomu, aby Hana měla „svoje“ rekordní letadlo (na kterém dosáhla první důležité rekordy), i když letadlo na světové rekordy tak trochu druhořadé, požádal jsem Dona jako majitele k zalétnutí LAKa. Odpověděl, abych zálet provedl sám, abych si jako odměnu za  práci také někdy zaletěl. Měl jsem tehdy delší přestávku v létání, proto jsem tuto nabídku odmítl. Don mě donutil k  záletu svým trikem - prý nevěří mé LAK během prohlídky a kontroly technikem panem Mikem práci. Burnesem, ředitelem Escottem a šéfinstruktorem školy. Lak 12 po dodání do Austrálie byl ve Sportavii podroben důkladné inspekční prohlídce, bylo provedeno vážení na dvě rozdílné váhy pilota. Ve srovnání, v LSC po havárii Kestrela 19 a po opravě jeho zadní části, se nikdo nezatěžoval vážením a dodržením choulostivých aerodynamických podmínek. Když Vach Hanu na tohoto Kestrela přeškoloval, ta nemohla pro svoji malou váhu Kestrela přetlačit a udržet na provozní rychlosti pro těžký ocas vlivem opravy a při přistání jej nemohla zvládnout. Vach jí to vytkl jako její chybu. Po jednom letu, sám od Hany o 20 kg těžší váhy se sám později přesvědčil, že nedodržením technických podmínek po opravě mohl Hanu uvést do vážné havárie. Přeškolení Hany na ASH 25 (kde by v našich poměrech nikdo nevyřešil problém s pojištěním a vůbec, aby žena létala takové super letadlo před inspektory a funkcionáři) nebo Nimbuse 4 se odbylo velice jednoduše po dvou krátkých startech, aby mohla ještě toho dne odstartovat na světový rekord! a přistát v terénu! Při prvním přeškolovacím letu na Nimbuse 4D s vypnutím ve výšce 200 metrů se v termice uchytila s Ingo Rennerem ve výšce 150 metrů. Něco takového respektuje inspektor se světovými sportovními výsledky s pilotkou stejných kvalit. Jiný přístup, na jaký nejsme zvyklí, je klíčem k úspěchům. Známý akrobat na větroni Kanaďan německého původu pan Radius, kterou předváděl se světelnými efekty na velké show v Avalonu i v noci, se chtěl seznámit s věhlasnou světovou rekordmankou, o které psaly noviny v Kanadě. Navštívil Sportavii a chtěl vidět slavné rekordní letadlo Hany s pověstí na severoamerickém kontinentu a v Kanadě. Vedle stojící nejmodernější Nimbus 4 jej nezajímal. Byl šťastný, že si mohl rekordního LAKa zaletět po důkladné přípravě, kdy nechal LAKa zvednout, aby si vyzkoušel zatahování a vytahování podvozku a přistál s nim na centimetr přesně v označeném místě. Stejně tak jeden z největších podnikatelů v elektronice pan Dick Smith, který s helikoptérou se svojí ženou fotografkou obletěl s mezipřistáními Zemi, si prohlédl LAKa, posadil se do něj a chtěl hovořit s Hanou. Prodej Blaníků do Indie a Filipin, který se nakonec neuskutečnil a předjednával se během velké airshow v diplomatickém stánku 107

kterým za války bojoval. Nikdy mu nešlo na mysl, proč jeho váleční kamarádi u RAF Čechoslováci jsou doma v kriminálech pozavíráni s nejhoršími německými válečnými zajatci a proč s nejúspěšnější rekordní pilotkou světa české úřady zachází tak nedůstojně. Na rozdíl od našich hrdinů nebyl za vlasteneckou povinnost trestán, pak na sklonku života povýšen do hodnosti plukovníka nebo generála, ale žil způsobem člověka, platného a užitečného pro společnost a národ po celý život.

v Avalonu, kde Hana měla vyvést na Blaníku několik podnikatelů a diplomatů k podpoře tohoto prodeje. Hovořilo se i o letadlech AERO 270 IBIS a bitevnících L 159. K prodeji Blaníků tam seděl ve stánku naší expozice s prospekty neznámý člověk, asi jen na výletu a neměl co s kým dojednávat. Světové rekordy jsou velkou hnací silou technického rozvoje lidstva a mají velký ohlas ve světě. Vysvětlete to jinak zaměřeným a po penězích toužícím úředníkům na MŠMT a politikům s jinými zájmy nebo hlupcům na AeČR a Sdružení sportovních svazů, kde do nekonečna všude píší, že musí dodržovat jejich pravidla k ničemu, k poškozování státní reprezentace a poškozování navozeným obchodům ze světových rekordů. V zahraničí to nazývají sabotáží a vlastizradou. U nás se udělují vysoká vyznamenání. Jaká byla reakce na první světové rekordy Hany z nedalekého Nového Zélandu, kde právě probíhalo mužské mistrovství světa s účastí žen, kam Hana nesměla, kam jí byla účast trenérem Vachem znemožněna se všemi výhodami od pořadatele pro mistry Evropy k dopravě letecké techniky do místa konání mistrovství zdarma? Proč Vach tuto výhodu dopravy letecké techniky z Evropy na Nový Zéland pro Hanu předal Australance, která se umístila na ME až na 14. místě, kde Hana naprosto přesvědčivě vítězí? Jednání trenéra Vacha proti mě i dceři je zaujaté s velkým poškozením naší reprezentace a koneckonců nepřehlédněme i naší státní ekonomiky, kterou mohly ovlivnit populární rekordy Hany v Austrálii a v celém světě. Výkony Hany ovlivnily na příklad nákup 10 Blaníků pro kadety letecké školy v Brazilii. Tyto záměrné postoje měl nejvíce našim funkcionářům za zlé pan Vyhnálek, tehdejší poradce ekonomického ministra hospodářství federální vlády Austrálie. Mohli jsme být v mezinárodním hodnocení naší ekonomiky i sportu našim přispěním na tom mnohem lépe. Nevyužití výhody v dopravě na Nový Zéland pro Hanu Zejdovou dal Vach najevo, že má k reprezentaci dost peněz. Neúčast české světové jedničky v družstvu FAI žen na Novém Zélandě Vach naše české bezmotorové létání hodně poškodil a svým hadovitým vykrucováním pořadateli a zejména polským reprezentantkám neúčast Hany nezdůvodnil. Blahopřání z Nového Zélandu od ředitele mistrovství a polských reprezentantek bylo dojemné. K našim reprezentantům se zpráva o prvních světových rekordech Hany na „propašovaném“ LAKu nějak nedostala. Totalitní vyřazování nepohodlné sportovkyně z popularizace asi vyhovuje všem poslušným reprezentantům. Žádný z nich se neodvážil Haně blahopřát k prvním ženským světovým rekordům pro Českou republiku Hanou získaným.

Bill Riley nám pomáhá kde je zapotřebí, v  tomto případě nás instruuje jak se přiblížit k  nebezpečnému hadu. Dovídáme se, vše kolem jedovatých hadů v Austrálii a o jejich nebezpečí po přistání v terénu. Proč jsou naši lidé tak zlí a nevděční k ženské osobnosti světového letectví píše v Budišovském zpravodaji, v mém rodišti čtenář pan Machát: „Nepochopil jsem jen jedno: válečný stav s předlistopadovou garniturou je zdůvodnitelný. Ovšem co ti polistopadoví funkcionáři? Zůstaly tam staré party, nebo někdo potřebující si udržet svoje místa v žebříčcích rekordů? Každý stát a jiné sportovní odvětví by podobné světové výkony považovaly normálně za svoji výkladní skříň, za  národní bohatství. Když už za  národní bohatství máme považovat, podle výroku jejího manžela, zpěv Heleny Vondráčkové. Proboha, co jsme za národ. Pár ničemů, kteří nic kloudného za život nestvořili, dokázalo lidsky odrovnat naše velikány sportovního formátu. Třeba Josefa Bicana (vynikajícího fotbalistu) stačili dohnat ke krumpáči nebo Emila Zátopka (atleta století) k lopatě. A nevyřádili se jen na sportovcích, zasáhli i do vědy, kultury....“

Jaké reakce byly v Austrálii již na první a následně na několik desítek rekordů Hany v této zemi vysoce sportovně založené? Neopakovatelné. Mělo by to být novinářsky popsáno a pro historii po všech zákazech dodatečně nafilmováno. Bylo dojemné, když zakladatel Sportavie, distributor všech našich sportovních letadel do Austrálie a bývalý válečný pilot RAF Bill Riley Hanu uvítal mezi prvními na půdě Sportavie a nabízel svoji pomoc. Bill odešel do války se souhlasem rodičů jako jediný syn ve svých 16 letech. Přidal si dva roky a byl ve svých 18 letech věku kapitánem čtyřmotorového bombardéru, hlídkujícímu v Atlantiku proti německým ponorkám, později byl nočním stihačem. Když se Bill vrátil z války domů, nepoznal svoji ustaranou maminku, která zešedivěla a hodně zestárla za celou válečnou dobu starostí o svého jediného syna. Bill shodil uniformu a věnoval se po splnění vlastenecké povinnosti bránit svoji zemi proti nepříteli práci pro sportovní letectví, kde začal jako plachtař před odchodem do války. Vždy se zajímal, kdy se do Austrálie vrátíme a když jsme mu naznačili, že naše situace nám asi nedovolí vrátit se k rekordní práci, namítal, že se vrátit musíme, že to nějak se svými přáteli musí zařídit. A poslali na letenky. Stejně jak vychoval čtyřnásobného mistra světa Ingo Rennera, který přišel do Austrálie v roce 1970 jako odborník na stavbu lodí, zúčastnil se jejich mistrovství a po umístění na druhém místě a po návratu do Německa po skončení kontraktu jej Bill vyreklamoval, hned z letiště odvedl do imigrační kanceláře, aby se stal občanem Austrálie a zaměstnal jej ve Sportavii. Němce, proti

Jaké kvalifikace měli ředitelé Sportavie a jak jste spolupracovali k tak velkým výkonům Hany? Ředitelé Sportavie, bývalí farmáři, měli zpočátku kvalifikaci instruktora druhé třídy, to znamená, že prováděli výcvik pilotů, ale na sólo své žáky nemohli pouštět, než získali plnou kvalifikaci instruktora na větroně, ultralajty nebo letadla motorová. Don Escott i jeho kolega ředitel Jeff Close uměli vylétat termiku dokonale, ale neměli čas se věnovat svému odbornému růstu k získání výkonnostních odznaků. Byl jsem velice rád, že jsem Donovi pomohl k získání diamantu ke zlatému odznaku, který ještě neměl, protože mě to navíc nic finančně nestálo. Majitel soukromého Duodiscuse, finančník z Hong Kongu mě požádal o jeho otestování, zda má nato být úspěšným plachtařem po navodění k této činnosti po rekordech Hany, nebo doporučení, jak by se v letectví osvědčil. Zažili jsme spolu dramatičtější dokluz s přistáním 2 km od letiště a za toto otestování bez skrupulí mě věnoval zdarma včetně vleků 10 startů na jeho Duodiscusu, pokud bude volný. Mohl jsem toho dokonale využít ke své spokojenosti, ale povinnosti jít za hlavním cílem Hany mě to nedovolily. Využil jsem účelově jen dva lety. Z toho jeden k vývozu ředitele Dona na pětistovce. Druhý den se nažhavený Don vydal statečně na svém LAKu na splnění pro něj nepředstavitelného úkolu - zdolat vzdálenost na trojúhelníku 500km, když zatím neměl ani 50km přelet a stříbrný odznak. Tentokrát se obrátily role; Hana mu dělala před startem pomocníka a držela křídlo LAKa při startu. Počasí bylo dobré, ale Don se na trati napoprvé hned tak dlouhé přesto několikrát obrátil domů. Vzápětí toto rozhodnutí vždy změnil. Připoměl si moje slova z předchozího dne jít stále v běžných meteorologických podmínkách dopředu. Úkol k obrovské radosti dospělého člověka jako dítěte splnil. Jeho štěstí neznalo mezí, když „svůj“ rekordní let popisoval a několikrát opakoval moje slova jít stále dopředu. Byla škoda, že jsem se takto nemohl odměnit i druhému řediteli Jeffu Clossovi. Bohužel nešťastně zahynul při letecké

108

109

Bill nás instruuje jak se přiblížit k hadu

nehodě den po ulétnutí Hanou první tisícovky pro Českou republiku. Ale i jiná zkušenost. Při zaškolování na přelety Rakouského pilota jsem se od něj později dověděl jeho tajnost s létáním na Nimbusu 4M, kterou nikde nikomu nesdělil, jak zachránil sebe i Nimbuse při přistání v úzkém údolí Alp. Naučit piloty správnému rozhodování a rozdělování pozornosti za letu je součást výcviku sportovců a neobejdou se bez této poučky piloti vojenští nebo civilní. S jakým pochopením jsme se setkávali u ředitelů za propagaci Sportavie rekordy Hany a ostatní užitečné práce pro tuto leteckou školu svědčí i jejich obrovské pochopení k naší finanční situaci. Po přistání Hany po ulétnutí naší první a historické tisícovky na letišti vzdáleném 160km od Tocumwalu, o desáté hodině večer přišel do našeho skromného bytu ředitel Jeff Close mě doporučit, aby Hana mohla druhý den startovat na světový rekord, aby využila vlečného letadla tamnějšího klubu, že mají poloviční ceny, a navíc bude ráno zpět rychleji, než by tam doletělo vlečné letadlo z Tocumwalu. Tento skvělý člověk bohužel právě tento druhý den tragicky zahynul. Hana svoji první tisícovku věnovala jeho památce. Večer dne před tím, kdy Hana ulétla tisícovku a dva světové rekordy, Sportavii navštívili japonští majitelé Nimbuse 4, kterého měli ve Sportavii rok a pro potíže v jejich byznysu se mohli teprve nyní na týden utrhout do Austrálie a konečně si svůj vytoužený větroň zalétnout. Když viděli, že další den bude rekordní počasí, Haně Nimbuse ochotně na tento den přenechali. Jedinou naší odměnou pro ně byla plaketa s věnováním pro ty naše spolupracovníky, co se nejvíce o světové rekordy Hany zasloužili. Měli z tohoto skromného ocenění velkou radost i z toho, že jejich větroň vlastní tolik světových rekordů. Jen z těchto několika přirovnání k tomu, co jsme obráceně zažívali po příletu domů a dodnes zažíváme jako opovržení sportovci, nikoho nemůže nechat na pochybách, jak jsou ve světě lidé uznalí ke schopnostem lidí a hlavně - škodolibě nezávidí a cítíte se mezi nimi rovnými. Původně, hodně dlouho před rokem 1989 jsi plánoval Austrálii pro sebe. Proč jsi toto žezlo předal své dceři? Létal jsi také v Austrálii? V krátkosti tohoto povídání je to nesnadné popsat. Původně jsem se chtěl dostat do Austrálie za létáním roku 1960. Stalo se tak ale až po důvěrném sdělení o záměru k mému definitivnímu znemožnění létání ješitným trenérem české reprezentace Vachem a Sklenářem z Rakovníka pod dohledem estébáka J. Dodala po roce 1989. Byl jsem připraven v roce 1990 odcestovat do Austrálie s doporučením jak na to jít naprosto utajeně od nejdůvěrnějšího přítele. Bylo důležité, že jsem mu důvěřoval, že nenaletím estébákům, kteří takto při přechodu hranic k útěku před komunismem nachytali v padesátých letech třeba generála Janouška, našeho jediného leteckého maršála a velitele našich letců u RAF a mnoho dalších lidí, kteří skončili v uranových dolech na Jáchymovsku. Hana, která mezitím vyrostla ve zkušenou závodnici, s našimi obavami, jak se vše bude právě u nás opatrného národa po roce 1989 dále vyvíjet, naproti tomu prvního hodně podlézavého státu v bývalé Východní Evropě se socialistickým zřízením a budeme na obtíž a nežádoucí novým kádrům se starými životopisy na život a na smrt. Šlo jim o hodně v ziscích peněz a moje poctivá cesta za létáním jim neseděla a zavazela. Vím dobře, co říkám. Byla to pro nás velice vážná situace. Musel jsem v roce 1990 a mém vyloučení učinit některá opatření a vymyslet, jak po nezdaru k účasti Hany na mužském mistrovství světa v USA a záměrně neschválení rekordu, jako vyloučený se zákazem vstupu na letiště jsem byl z letištní plochy vyhnán, abych nemohl Haně dělat rozhodčího a když tak z přilehlého pole u letiště k rekordu, který nakonec po půlročním čekání a divném zdůvodnění nebyl uznán a byl signálem z toho vyvodit důsledky do naší další činnosti. Zujmout postavení nás obou k budoucímu létání. Haně po mém vyloučení bylo několikrát připraveno vyřazení z reprezentace, ale svými výsledky, které předstihovaly ostatní reprezentanty se zachraňovala. Vach a čekatelé do reprezentace Krejčířík a Netušilová si ji nedovolili jen tak snadno z vrcholového sportu zlikvidovat, jak bylo snadnější vynaložit se mnou, než i pro ni připravili hon na čarodějnici. Alena Netušilová je později za tuto špinavou službu k odstranění Hany Zejdové a ke svému povýšení v reprezentaci odměněna trenérem a plachtařskou komisí. Když v Polsku na mistrovství Evropy roku 1999 při jedné z disciplin chce za každou cenu nerozvážně doletět do cíle, poškodí letadlo, je s poraněnou páteří odvezena do nemocnice a skončí jako poslední v tomto závodě. Nemá z toho žádné problémy, s jakými se předtím setkala Hana za příkladného vyřešení podobné situace se zachráněním letadla i sebe a přesto 110

s dobrým umístěním nikoliv k důvodu vyloučení z reprezentace. Netušilová není vyřazena z reprezentace jako Hana za podobnou situaci, ale správného rozhodnutí a zachránění letadla a přitom i podržení dobrého umístění. Za rozvážné rozhodnutí s dokončením závodu, za kterou by měla sklidit uznání jako příklad ostatním a ne potupu s vyloučením z reprezentace. Metr spravedlnosti má pro každého, u trenéra z minulé doby a plachtařské komise jinou délku. Věnoval jsem svoji přípravu na létání rekordů v Austrálii Haně. Plně si to zasloužila za psychické utrpení v reprezentaci a každodenní nátlaky, třeba tím, že nebyla dvakrát pozvaná jako mistryně Evropy na soustředění reprezentantů s tím, že Dodal a Vach jejímu zaměstnavateli na Dukle tvrdili, že je neperspektivní a nemusí titul mistryně Evropy obhajovat! A nakonec byla po pomluvách Dodala z Dukly Praha vyřazena, aby jako vrcholová sportovkyně dodnes nenašla odpovídající zaměstnání. Co si prožila to je vůči ženě zbabělé a nejpodlejší jednání našich funkcionářů. Nebo jí jako nikdy předtím po zimní přestávce dovezli reprezentační větroň do  Mnichova Hradiště, kde hostovala, k  jejímu překvapení samotný ředitel LSC Poborský a  trenér Vach. Měli na ni připravenou past; chtěli po ní hned po převzetí větroně souhlas předsedy jejího klubu v Chomutově, že přebírá zodpovědnost za svěřený materiál LSC do péče klubu. Nikdy se nic takového neprovádělo, každý reprezentant si za svěřené letadlo sám zodpovídal. Věděli, že to je nesplnitelné. Ale nevěděli, že Hana má spojení na nově zavedený fax k předsedovi v Chomutově a než se naši strůjci tohoto úkladu vrátili z oběda, Hana jim předala potvrzení jejich požadavku předsedou jejího mateřského klubu. S protáhlými obličeji a výletem nazmar jí museli letadlo nechat. Musela svést tvrdý souboj s lidskou nepřejícností, hamižností, podnikatelskou bezcitností k jinému člověku, jak se mohou projevit jen lidé nejhorších vlastností. V této době bylo proti Haně cokoliv použitelné, včetně nečekaného vystěhování z buňky na letišti a zabavení majetku uloženém v transportním voze a jeho ukradením s řešením u soudu. Byl zde i důvod a snaha dosáhnout co největších úspěchů v Expedicích Kangaroo. Toho mohla dosáhnout Hana, po nás rodičích slovy Franty Nováka „zabejčilá“ jako žena s tvrdým a náročným přístupem k létání s vlastnostmi cílevědomého zájmu o vrcholové sportovní létání a k boji s naší českou malostí. V kategorii žen bylo možné dosáhnout mnohem více rekordů a věděl jsem, že Hana má na překonání velkých dálkových mužských rekordů, pokud získá odpovídající leteckou techniku, třeba v trvaní den-noc-den, ke kterým již nedošlo. Jaká další světová prvenství by to představovalo ani dnes nikoho nezajímá. To potvrzovala medailemi ze soutěží za nejvyšší dosaženou rychlost. Na rozdíl od našich žen, ale i mužů dokázala nejlépe velkými rychlostmi vylétat počasí o soutěžích a létat naplno i větroně volné kategorie o rozpětí 25 a 26 metrů. Tyto zásadní předpoklady se u našich funkcionářů s jejich nízkými nebo žádnými znalostmi taktik bezmotorového létání a jinými zájmy než je vrcholový sport se nerespektují. A tvoje létání v Austrálii? Létal jsem v Austrálii příležitostně s australským leteckým průkazem, když jsem k tomu byl vyzván jako pracovně velice zaneprázdněný ke stanovení a zabezpečení činnosti Hany, ztížené tím, že jsme neměli svoje připravené letadlo a často museli hodně narychlo improvizovat. Zde jsme museli odvést velkou práci. Zasvěcoval jsem některé zahraniční klienty do tajů plachtění, létal i s tělesně postiženými nebo výjimečně s německým pilotem pro vážné zdravotní potíže bez leteckého průkazu a vlastníkem Nimbuse 3M jsme uletěli 3 tisícívky. Za týden jsme nalétali 65 hodin. Dnes se usmívám, když mě Peter po startu sdělil, že se budeme u řízení střídat, start a přistání bude provádět výhradně on jako majitel větroně již prodaného. Při jednom divokém bouřkovém počasí po splnění tisícovky jsem za něj přistál po návratu domů v silné turbulenci v temné noci na osvětlenou dráhu letiště v Tocumwalu. Ověřoval jsem si pocity Hany při rekordních letech, co neznají naši trenéři. K otázce, že jsem byl člověk jen pro sebe mohu dodat, že veškeré pomluvy, že jsem si vytvářel podmínky jen pro sebe nejsou pravdou. Ivana Nejdlová s rekordy na černém Blaníku a všichni reprezentanti, kterým jsem dával přednost před sebou, kluboví kolegové v Mladé Boleslavi, v Rakovníku a v Chomutově, vůbec jsem jako autor výškového létání ve Vysokých Tatrách roku 1975 nechal jako prvního letět černého Blaníka do vlnových podmínek svého kolegu Josku Rýdla a dalším sportovcům, kterým jsem dopomohl k výkonnostním odznakům a rekordům, ani jeden z nich se nedokázal zachovat jako kamarád a tuto pomluvu vyvrátit. Byla to náročná práce navíc, jakou by jiní pohodlní lidé nevykonávali ve prospěch jiných. 111

Jak se projevilo tvoje vyloučení ze zaměstnání hned po 17. listopadu 1989 a z aeroklubu v roce 1990? Na mě toto vyhození na ústní sdělení zapůsobilo velmi krutě. Nikde mě nemohli vzít do zaměstnání, všude bylo proti mě organizovaně zakročováno. Znal jsem dobře tyto způsoby likvidace lidí v minulosti i na sobě. Je to někde popsáno, jak mě psychicky nutili k ponížení pod lidskou důstojností. Jezdil jsem na kole krmit 40 býků na statek 13km vzdálený za jídlo, zcela deprimiván. Chtěl jsem držet hladovku a dokonce mě přepadnul zoufalý nápad, kam vás doženou estébáci a jejich pomahači, veřejně se u FAI v Paříži na protest proti strašné nespravedlnosti se obětovat. Prožíval jsem strašné drama člověka, který celý život za něčím jde, a nyní, v době svobody s vámi zatočí jak nikdy předtím si tito ZLOČINCI nedovolili. Žádné odvolání nepomohlo, ani k prezidentovi nebo jeho poradkyni Věře Čáslavské. Naštěstí dobří lidé jsou i v nejosudovější době nablízku. Díky jim. Proč jste s Hanou sami jediní světoví rekordmani v bezmotorovém létání v České republice v době, kdy AeČR ve srovnání s vašimi expedicemi Kangaroo do Austrálie, technicky a finančně nezajištěnými, uspořádal opožděně během několika roků svými členy 60 účastníky v mnoha expedicích s nejmodernější leteckou technikou a se vším zajištěním nejen do Austrálie, ale i do Jihoafrické republiky a do na rekordy nejlepší Argentiny a dosáhli několik národních rekordů - nenaučili se dosud naši plachtaři létat světově? Je nesnadné vystihnout v krátkosti podstatu věci. Na světové soutěže je připraveno podle údajů FAI kolem 3.800 plachtařů. Na rekordy je nejvýše jeden nebo sotva několik na světě k tak náročné činnosti způsobilých pilotů dosáhnout jediného největšího světového výkonu. Vysvětlujte to neznalým úředníkům na AeČR, natož na MŠMT, kteří sledují své osobní zisky, kterým se do krámu hodí cokoliv překroutit, kde do nekonečna argumentují svými nesmysly o jediném srovnání sportovců na soutěžích, které jim vyvrací pan Pierre Morath z FAI, kde toto srovnání s rekordem hodně každý sport povyšuje. Světový rekord je jen jeden, kdežto mistrů světa dnes máme v bezmotorovém létání šest i více v jednom období a nikdo neví, kdo je ten pravý a skutečný MISTR SVĚTA. Je to ponížení kvalit mistrů světa, každý sport má mít jediného platného MISTRA SVĚTA. Naši doma si myslí, že když jsou vyvolenými a povzbuzovanými neletcem, lhářem a ožralou, generálním tajemníkem vychovaným k jiným účelům než je světová sláva, mají na všechno peníze, techniku a všechno si snadno zajistí, že světový rekord přijde skoro sám a Hana Zejdová, žena, jich podle nich nikoliv svojim talentem a pílí, podle jejich názoru podivně a snadno dosáhla několik desítek. I lepších od mužských, prý kdovíjak získaných. Tito nadřazení lidé nikdy nepřijdou na to, co je hlavní příčinou úspěchu Hany Zejdové. Je to největší demagogie od lidí, kteří strašně závidí a nenávidí domácí úspěchy. Tato scestná filozofie lidí k nejvyšší sportovní činnosti nezpůsobilými, zabarvená a prolezlá nepřekonatelnou závistí nesahá ani na předhůří světové pyramidy úspěšnosti. Samochvála, že dnes máme nejlepší piloty na světě je spíše trapná. Po shlédnutí televizního pořadu Víkend o slavné letecké akrobatce Radce Máchové, která mohla během svého života dosáhnout ve svém mládí při svém talentu letecké akrobatky více než tu trošku, která se jí naskytla až v pokročilém věku, její probíjení mužskou hradbou nepřekonatelné ješitnosti potvrzuje, že v České republice jsou lidská práva v rovném postavení ženy v leteckém sportu jen okrajovou záležitostí uplkaných politiků a političek a že se naši představitelé předhánějí před světem v lidství, které je jim hodně vzdáleno. A proč jsme s Hanou jediní světoví rekordmani v bezmotorovém létání v České republice? Možná proto, že když jsme byli při návratu domů z úspěšného Mistrovství Francie roku 1957 v hraničním pásmu na hranicích mezi Německem a Československem, vedoucí výpravy Jindra Formánek, jakoby mi četl myšlenky z legrace říká: “Kluci, ještě si to můžeme rozmyslet.“ Nemohl vědět, jak o tom uvažuji a jak mě v tom brání neuškodit svým nejlepším přátelům, třeba i smělému vedoucímu mezinárodního oddělení na ÚV Svazarmu, který nám umožnil překonat naše zparchantělé politruky na aeroklubu. Tuto příhodu jsme si všichni tři připomenuli po téměř 40 letech až v roce 1996, kdy jsme se všichni tři členové tehdejší (neschválené) výpravy poprvé od této doby setkali a mohli bez obav, že nás někdo udá zavzpomínat na krásné závody ve Francii. Osud člověka je nevyzpytatelný a mohl se jinde v emigraci odvíjet jinak, možná pravděpodobně i mnohem hůře. K tomu stačí obyčejná autonehoda. Ale také jsem mohl, a to se jeví jako pravděpodobnější, dosáhnout v bezmotorovém létání výkonů, jaké ještě dnes neznáme a jsou nám v našich podmínkách nedostupné.

112

Vaše odvaha jít za rekordy do Austrálie v době vystupňované dodalovské a vachovské soukromé totality byla tedy šťastně osudová. Co ji způsobilo nebo ovlivnilo nejvíce? Kdyby nepřátelé lidského pokroku a nepřekonatelní závistivci, jací v době normalizace a po 17.listopadu 1989 zůstali nebo se dostali do vedení sportovního letectví a kdyby jen trochu tušili, co v Austrálii Hana svými výkony způsobí, určitě by se zachovali mnohem důsledněji. Věděli jsme, co dokázali stejně peklem nadaní a vyškolení lidé v minulých 40 letech k likvidování nepohodlných lidí. Byli jsme i na tuto možnou tragedii připraveni. Jejich chápání věcí bylo na štěstí hodně primitivní. Kdyby se někomu zdály tato fakta o úspěších a lidském zlu nebo pokračující totalitě nadnesená nebo kontraproduktivní, pak jen dodávám, že jsme vše takto museli prožít, aby Česká republika poprvé v historii stanula na vrcholu světového leteckého rekordnictví, jak se stěží komu v budoucnu, ani za vkladu mnoha peněz, už vůbec ne jedinou ženou nepodaří. Někdy se věci života musí odehrát osudově spletitými cestami, aby bylo dosaženo výkonu, kterému je sice bráněno, ale přesto přesáhne všechna očekávání. Pravda bude bližší, že jsme mohli být mnohem dále. Můžeš zopakovat některé reakce, i ze zahraničí na výkon století češky Hany Zejdové? Některými vyjádřeními se zde budu opakovat. Ale tím nic nepokazím. Paní Judy Lincoln, prezidentka americké SSA s nadšením prohlašuje: „Kdyby světové bezmotorové létání mělo být po někom pojmenované, tak jedině po Češce Haně Zejdové“.

Pan Bernald Smith, ředitel mistrovství světa v roce 1991 v Uvalde, USA, Hanu označil za talent století a pozval ji s prezidentkou SSA Judy Lincoln na toto významné mužské mistrovství světa, kde měla létat sama žena mezi 118 nejlepšími muži světa. Dva Kazisvěti, Češi Dodal a Vach tuto pro Hanu důležitou a životní účast lhaním a intrikami znemožnili a ještě k tomu nás okradili.

Čestný prezident FAI dr. Čeněk Kepák po udělení Lilienthalovy medailie o Haně prohlásí: „Výkony Hany Zejdové jsou tím, co pro český sport znamenají Martina Navrátilová a Ivan Lendl v tenise a Jan Železný v lehké atletice“. Polský delegát u FAI pan Ratajczak sděluje, že i kdyby byl na Lilienthalovu medaili navržen Polák, bude hlasovat pro Hanu. Srovnejme si to s absencí v hlasování našeho delegáta Vacha, čehož si ostatní všimli a lhaním, jak IVO Jiří Dodal s velice krátkým a stručným doporučením toto ocenění po několikerém vyzvání Svazu letců a ze zahraničí konečně „doporučil“. 113

Expremiér České vlády Miloš Zeman: „Lilienthalova medaile má pro naši zemi stejný význam jako Olympijská medaile v jiných sportech“. Jinde se píše, že toto nejvyšší mezinárodní ocenění je stejné jako udělení Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu světa a česká pilotka dosáhla výkon století. Tisk Nový Zéland roku 2005: „Na mistrovství světa mužů chybí v družstvu žen světová jednička Češka Hana Zejdová. Trenér České reprezentace Jaroslav Vach její neúčast nezdůvodnil“. Je tomu tak. Trenér české reprezentace Jaroslav Vach, jeden z hlavních strůjců likvidace rodiny Zejdových ze sportu neumí na dotěrné dotazy novinářů a závodnic odpovědět a vypadá ne jako osobnost a trenér, ale jako chcíplý a vnitřně nesrovnaný zbabělec. Polský deník Gazeta Vyborcza podle sdělení ing. Bobumil Bereše uvádí ve zkratce z celé obsáhlé strany kritického tisku, věnovaného tématu „Proč Češka Hana Zejdová je tak úspěšná v bezmotorovém létání na letadle polské výroby a v nedávné minulosti slavní Poláci zaostávají“ vyjímáme: “....Jak to, že největší česká pilotka všech dob Hana Zejdová dosahuje 14 světových rekordů na větroni polské výroby Diana, neosvědčený větroň, který Poláci pro špatné letové vlastnosti zatratili a neuznávají. Nic na tomto moderním typu za osm roků nedosáhli, ani jediného úspěchu. Proč nejúspěšnější světová rekordmanka musí létat na zatracované a nepoužívané polské letecké technice, zatímco ve vlastní zemi je ze sportu tak mimořádná pilotka odsunuta. Nejlepší letecká technika je v České republice jen částečně a ne jejich nejúspěšnější pilotkou využívána. ...Česká pilotka překonává v rekordech všechny slavné piloty a pilotky historie letectví a zařazuje se do čela světového bezmotorového létání.... Hana i Diana to je koncert.“ Informuje nás konstruktér Diany Bogumil Beres v době, kdy na něj ještě nepůsobili naši rozvracečští funkcionáři, aby tuto dokonalou spolupráci jako Kazisvěti narušili. Jen Aeroklub ČR se svými neotesanými a škodícími funkcionáři mlčí. Článek v polském tisku a postoj jejich představitele u FAI, země s  velkou tradicí rekordů a  mistrů světa v  bezmotorovém létání je velkým zadostiučiněním ke  schopnostem České pilotky, s jakým se nesetkáme u jiných proslulých pilotů. Poláci by z takového světového úspěchu polského reprezentanta, ženy znásobeně, dokázali vytěžit maximum pro celé sportovní letectví a velkou prestiž národa na úrovni národního hrdinství, jak se stala Adela Dankowská za 8 světových rekordů členkou Sejmu a vybojovala pro polské letectví výhodné postavení mezi ostatními sporty.

ženských i mužských žádné uznání, ocenění nebo kytici květin po návratu z úspěšné expedice domů. Tu ji poslali australané jako překvapení. Při slavnostním pochodu reprezentantek všech zúčastněných národů na mistrovství světa v Litvě roku 2001, když moderátor ohlásil Českou výpravu a jmenoval Hanu Zejdovou jako světovou osobnost bezmotorového létání, kyselé obličeje našich funkcionářů (z nichž jeden mě v zápětí v reakci na slova pořadatele ostře slovně napadl), i některých reprezentantek byly hodně patrné a vyvolaly podivné emoce. V české reprezentaci není příznivé klima ke vzájemné spolupráci. Můj světový rekord v roce 1957 sklidil velké uznání naší společnosti i s pozváním do Francie, kolébky letectví, kdežto 57 rekordů Hany ji uvrhlo do nejhorších pomluv a nepřízně jejího okolí. Připomenu zde znovu, vědom si, že opakovaně věc může působit kontraproduktivně, několik odstavců z knihy FAI High Flyers s hodnocením úspěchu Hany, aby nezapadly tato slova uznání a definice rekordů mimo historii upadajícího českého sportovního letectví. Na straně 93 knihy HIGH FLYERS, vydané ke 100. výročí založení FAI roku 2005 pan Pierre Morath, pracovník Olympijského výboru s přehledem o všech Olympijských sportech, definuje letecké rekordy s velkým obdivem a úctou a k ženám rekordmankám se vyjadřuje a s patřičným důrazem: „... Mezi jejich následníky, Polky Pelagii Majewskou a Adelu Dankowskou a Angličanku Ann Burns, které překonaly mnoho světových rekordů, je Češka Hana Zejdová, která v letech 1997–1999 překonala přes 50 světových rekordů, jak ve třídě žen, tak i rekordů absolutních.“ „Rekordy – podstata či jádro věci. Historie FAI je nerozlučně spojena s dějinami průkopníků letectví a vesmíru i se všemi překážkami, kvůli kterým riskovali své životy, aby je překonali. Někdy tyto rekordy dosahují až statusu mýtu, neboť zatímco mezinárodních mistrovství organizovaných v různých disciplínách pod záštitou FAI je nyní bezpočet, jsou to právě rekordy, které zůstávají, a to možná víc než v kterémkoli jiném sportu, jediným výrazně rozlišujícím znakem těchto titánů vzduchu. Proto se k nim budeme často v této knize (High Flyers, pozn. autora) vracet.“ Tuto stať ČÍM JE ZVLÁŠTNÍ SVĚTOVÝ REKORD, potvrzenou odborníkem na Olympijské sporty panem Pierem Morathem, který rozlišuje jinak méně náročnou závodní od rekordní činnosti s povýšením na status mýtu, by si měli přečíst a prostudovat všichni úředníci na MŠMT, Sdružení sportovních svazů a Aeroklubu, naši poslanci a senátoři bývalí sportovci, aby se poučili a nezaostávali ve svém vývoji za světem zaostávajích pravidel a věčně netvrdili své scestné nesmysly ve zdůvodnění, proč Hana Zejdová podle diskriminačních pravidel na MŠMT nesmí obdržet dotaci na sport, protože její výkony prý nejsou s nikým srovnatelné.

Jsou srovnatelné s něčím větším, s celou historií letectví.

ČÍM JE ZVLÁŠTNÍ SVĚTOVÝ REKORD - U NÁS A VE SVĚTĚ.

Naši úředníci velké závodní úspěchy Hany Zejdové vynechávají a nepřekonatelné rekordní výkony svým nízkým rozumem ponižují a degradují. Pochopitelně, nikdo jiný takových výsledků nedosáhl, ani u nás, ani ve světě a srovnávat nadřazené rekordy méně náročnému soutěžnímu létání je možné jen tam, kde se to hodí do krámu k okrádání a k odstranění vrcholové sportovkyně.

Je to hrdinství ve světě, nebo v AeČR odmítání, potrestání a vyhození na sportovní dlažbu? Každý světový rekord je zvláštní tím, že se přímo vztahuje k jedinému průkopnickému pilotu. Světový rekord a jeho osobnost obletí celou Zemi, kdežto Mistr světa mimo letecké akrobaty a kromě některých populárních sportů je čímsi, co se dnes v době mnoha nových neznámých sportů nesnadno propagačně prosazuje u veřejnosti. Dnešních mnoho kategorií v plachtění, až 6 i více mistrů světa deklasuje plachtařské umění kdysi jediného mistra světa na mnoho jednotlivců. Jsou v podstatě jednou sedminou skutečného mistra světa, na příklad fenomenálního Američana MacReadyho z roku 1956 nebo klasických mistrů světa Poláků Edka Makuly, Wroblewského a jiných. Plachtařské světové rekordy mají ve světě stále velké uznání, jak jsme se přesvědčili v Austrálii. Doma vinou Kazisvětů Hana nikdy neobdržela za 57 světových, některých i mužských (není to výjimečné?) a téměř 300 rekordů národních

Když jste v Austrálii začínali, museli jste se určitě vypořádat i tam s určitými problémy. Samozřejmě, jako všude, postupně, s klidem a bez emocí. Nikdy jsme se ale nesetkali s takovými problémy, jaké nás stihly před odletem a po příletu domů z expedice, kdy jsme měli mrazení v zádech a řešili otázku ponižování a doslova přežití. Vždyť do každé expedice jsme museli vložit všechno ze svých úspor i dary od svých příbuzných a přátel a samozřejmě i hodně odvahy. Tak především pro takový nápor na rekordy, jaký jsme připravili po průzkumu terénu a ostatních podmínek, bylo třeba vědět, proč několikanásobný mistr světa Ingo Renner drží v Austrálii jen dva světové rekordy za celou svoji kariéru, přitom ovládal většinu australských národních rekordů a měl vhodné letecké zaměstnání. Tento vynikající pilot nikdy nepřipustil, aby se uvrhl do takové bídy na úkor rekordů, jakou jsme si připravili sami sobě v našem diskriminačním prostředí. Za rekordy jsme šli přes všechny i ty nejsložitější překážky.

114

115

Není to výjimečná a ušlechtilá vlastnost rekordmanů? Protože Ingo je nejen vynikajícím závodníkem, ale i rekordmanem, hledali jsme k tomu racionální vysvětlení. Zejména nás zatěžovalo získání a mít k dispozici ve vhodnou dobu vhodný větroň. Ingo dal Haně k dispozici i svého Discuse. Museli jsme celou činnost od časného rána do noci dobře zorganizovat, aby vše co souvisí s organizací provozu a  sportovními záležitostmi muselo dobře fungovat. Jakékoli selhání nebo objevení něčeho nového by mohlo znamenat nevyužití počasí nebo vykonání rekordu k ničemu, a to nás nesmělo zaskočit. Zde jsme obstáli. Všechny problémy, doma neschůdné, byly s řediteli Sportavie řešeny s klidem u ranní kávy, nebo večer při posezení u jednoho slabého australského piva TOOHEYS BLUE LABEL BITTER. Na žádné velké oslavy rekordů nám nejen nezbyl čas, ale ani jsme neměli peníze oslavit rekordy tak, jak svoji první padesátku oslavil německý klient hostinou pro celou Sportavii v ceně 3 tisíc tehdejších německých marek. Byli jsme zvláštními klienty jako důsledek našeho velkého a houževnatého zájmu něčeho mimořádného v bezmotorovém létání dosáhnout za stržení okolí do tohoto cíle, velkého projektu ICADA. Je nějaký rozdíl v přístupu Austrálie k výkonům zahraničních sportovců? Přirozený a nepředstavitelný. Naše rekordy brali za jejich vlastní. Zákazník je vysoce uznávaný a zahrnut velkou péčí. Australští, a podotknu farmářští ředitelé bez bílých košilí a vázanek, připraveni kdykoliv být mechaniky nebo opraváři, s každým klientem několikrát denně při náporu instruktorské práce promluví a dají najevo, že o klienta mají zájem. V prostředí nebyrokratického života Austrálie a našimi zkušenostmi z domova, kde nic nejde, všechno je závislé na někom bez zájmu, kdo stojí v cestě a zavazí nebo čeká co z toho bude mít za osobní zisk, jsme se setkali vskutku s obrovskou přízní a zavedli si vlastní organizaci, kde vše dokonale klapalo. Klidu přispívá hodně volný vzdušný prostor, i když tento stav plachtařského ráje asi nebude ani tam trvat donekonečna. Pro nás problém nemít peníze a dokázat zvolit nejsprávnější disciplinu na meteorologické podmínky a zbytečně neplatit za nájem letadla to byl úkol nadmíru složitý. V Austrálii bylo překonáno snad nejvíce světových rekordů v bezmotorovém létání na světě, ale i tak v přiměřeně dlouhé době, nevyžadující zdolávat tak velký nápor, jaký jsme zavedli a byli mu vystaveni. Museli jsme mít zajištěno, aby nenastal skluz v administrativě a zpracování dokumentace k rekordům. Bylo to zejména v období, kdy Hana létala rekordy naplno a dodržet všechny body sportovního kódu, když jej ani ve Sportavii neovládala k tomu určená zaměstnankyně a museli jsme být velmi často ve výkladu nápomocni i pro jiné sportovce. Setkali jsme se ve Sportavii s největším pochopením a nestalo se, aby po přistání v terénu, Hana nemohla po návratu druhý den odstartovat k novému výkonu. Létali jsme zpětné vleky po přistání z terénu i v noci. Byly to největší oběti od ředitelů osobně, kdy jsme s nimi dokázali vyřešit i ty nejsložitější problémy, doma vůbec nepřicházející v úvahu. Mohli jsme tak jít naplno do rekordní činnosti se zabezpečením, aby nedošlo k nějaké nehodě. K tomu byla Hana velice ostražitá, až z toho měla potíže, kdy na příklad na soutěži v Německu jí pomocník nezapojil při montáži výškové kormidlo, které se třením dvou styčných ploch sice pohybovalo. Zatímco ona byla na brífinku a po skončení se hodně spěchalo a s již připravenou vlečnou před větroněm přesto vyskočila z kabiny a při důsledné kontrole zjistila, že by to byl očividný předpoklad k nejtěžší havárii již krátce po startu. Bylo pro mě fascinující pozorovat vlekaře, připravené od rána v pohotovosti před hangárem a jakmile se první větroň pohnul k transportu na letiště, vlečná jej předběhla a byla na startu připravena ke vleku větroně do prvních, ještě neviditelných podmínek. Srovnejme si to s jednáním Rakovnické nomenklatury; dal přednost přede dvěma vleky, jeden na tisícovku, odletem na schůzi KSČ s následky pro mě i Hanu s vyloučením z Aeroklubu. Přesto tehdy dva odvážní členové projevili nesouhlas a zdrželi se hlasování na schůzi k tomu účelu zorganizované. Zde se zdržím. Hana nesměla být po zinscenovaném vyhození z aeroklubu i ze školy zaměstnána nikde na okrese Rakovník. Na  přímluvu bratrance Václava Bäumla, před rokem 1968 vedoucím Ústřední plachtařské školy ve  Vrchlabí, u  ředitele pivovaru pana Pály, otce známého tenisty, ji vzali na nejpodřadnější nádenické práce. Po týdnu ji slušný předseda KSČ sdělil, že zde není něco v pořádku. Obdržel dva dopisy od představitelů Aeroklubu, kterým neuniklo kde pracuje, kde je pomluvena jako nejhorší děvka na okrese, aby nemohla ani toto nádenické zaměstnání, pouze pro spodinu společnosti vykonávat. Mě poslali na práce na vzdálenou stavbu do lesů mezi nepřizpůsobivé občany. Kapitán SNB mě ukázal želízka, že pokud se nedostavím k soudu, aby mě v potupném 116

zaměstnání udrželi trvale, a nedodržím ihned se vystěhovat z letiště, ukáže mi to se vší parádou. Takže v Austrálii Hana létala a neřešili jsme starosti našich politruků, kádrováků a nomenklatur. Radost z rekordů Hany měli v  Austrálii i  farmáři, kde ji po  přistání z  televizních záběrů poznali. Zvali ji na  Vánoce do  rodin nebo nás s  dětmi navšítívili ze vzdálenosti přes 200 km. Místní Rotary klub Haně předal diplom a stala se jeho čestnou členkou. Pozvání pana Milana Vyhnálka na Tasmanii byl velký zážitek, bohužel jen pro mě. Hana měla strach, že by jí uteklo vhodné počasí na tisícovku. Bohužel jsme nemohli splnit všechna pozvání, třeba až na druhou stranu Austrálie do Perthu k našim krajanům. Obrovské zázemí nám poskytovali manželé Bobina a  Petr Novotní z Melbourne nejen zajištěním spolupráce s Weather Bureau v Melbourne a sjednání kontaktu s našim velvyslancem panem dr.Suchánkem, kde jsme směli využívat spolupráce s ředitelem panem Donem Whitfordem v zajištění dokonalé meteoslužby ve dne nebo v noci a měli na brífinku Sportavie již svůj pohled na naši činnost. Tento moment připravenosti byl velmi důležitý. Ale i s jejich péčí na jejich farmě nedaleko moře, kde jsme si před odletem domů z expedice v krásném kopcovitém prostředí i prací na jejich farmě jsme si lízali rány po náporech na naše zdraví. A věřte, že jsme byli nejen hodně pohublí, ale i hodně unaveni. Jak se nápor na dokumentaci o rekordech projevil ve spolupráci s našim rozhodčím FAI Jiřím Dodalem? Zde jsme museli opravdu s Dodalem zabojovat a hlídat, aby nedošlo k něčemu nepředpokládanému, co se od něj při jeho nevrlosti, ješitnosti a alkoholismu dalo očekávat. Odmítl nám k první expedici dát k dispozici Sportovní pravidla FAI, přestože to byla jeho povinnost. Vyžádat si je na FAI to by bylo od něj trestné. Dnes v době internetu je všechno mnohem snadnější. Vrčel a byl nepříjemný. Jistěže, jako největší lenoch na AeČR se zodpovědností za sportovní pravidla nedokázal zajistit překlad Sportovního kódu do češtiny, ani v době pěti roků po roce 1989!, pro představu, jak byly podmínky ke sportovní činnosti v AeČR jim zanedbány a nic se tam nedělo. Nějaké rekordy v Austrálii!!, spílal Dodal. Připadal jsem si hodně trapně před generálním tajemníkem, který všemu nejlépe rozuměl a dával najevo jej zaslepeně poslouchat. Přitom se pošetile vydával za velkého odborníka na angličtinu, kde, jak jsme postřehli hodně tápal. Nebylo mu možné v ničem věřit. Vzpomínám si, jak na školení sportovních rozhodčích roku 1995 školitel krkolomně a nudně překládal jednotlivé kapitoly nesrozumitelně z angličtiny a vypomáhal si slovenským překladem a v případě nové rekordní discipliny, kde Hana byla již aktuální světovou rekordmankou, bylo pro ně pod úrovní ji požádat o vysvětlení. Výsledek byl takový, že nikdo jejich výkladu nerozuměl. Přihlásit se dobrovolně k odbornému doplnění výkladu bylo opovážení proti ješitnosti Dodala a Vacha, kteří vždy dali na vědomí, že tam jsou od toho oni. Stále jsme museli být ve střehu, třeba tehdy, když pan Dodal zaslal dokumentaci o nejdůležitějších absolutních světových rekordech Hany, tedy lepších od mužských rekordů do Paříže na FAI podle jeho sdělení nezodpovědně ve dvou dopisech!! a nepochopitelně obyčejnou poštou, jestli se tak vůbec stalo, a ta se údajně ztratila. Jako ožrala v zaměstnání byl schopen všeho. Neřekl nám to, až jsme se to dověděli po časovém prodlení z korespondence s FAI a mohli okamžitě zaslat kopii dokumentace a rekordy zachránit. Pan Dodal zde opět lhal a odhalil se, protože prý dokumentaci na FAI dodateně také zaslal. Na FAI si o nás mysleli svoje, ale fandili nám. Diplomy od FAI od rekordů se zvláštním významem Haně Dodal dodnes nezaslal přes naši urgenci a jeho stěžování, že jej nadměrně zatěžujeme. Taková očekávání jsme museli řešit od člověka, pověstného alkoholika, kterého se všichni bojí a prací navíc jej lenocha dráždíte. Prostě taková byla pro nás situace na AeČR. Museli jsme s tím počítat, abychom o nějaké rekordy nepřišli nedbalostí J. Dodala.

117

Mnoho lidí se mylně domnívá, že získat světový rekord je jen otázkou dostat se do Austrálie za nejlepšími meteorologickými podmínkami. Hana všem svojí odvahou a statečností ukázala, že navázala na ženy pilotky, které se za války uplatnily stejně jako muži a byly i zálétávacími pilotkami. Každý to může okusit na vlastní kůži, zda se setká i v Austrálii hned po příletu s nejlepšími meteorologickými podmínkami. Nám se to bohužel nestávalo. Nejlepší meteorologické podmínky vůbec na světě, navzdory jiným názorům se vyskytují v tak zvané dlouhé vlně, odborně nazývané gravitační vlny, vznikající za horskou překážkou, vyskytující se hojně k nejdelším letům za Kordilerami a Andami v Jižní Americe. Byli jsme tam s Hanou pozváni od vedoucího Argentinské výpravy na Mistrovství Evropy v Lešně roku 1999 k průzkumu těchto dosud nikým nevyužívaných podmínek k velkým plachtařským výkonům. Neměli jsme peníze, ty nám J. Dodal a J. Vach nepřál od na MŠMT jim navržených úředníků na FAI vyznamenaných, jmenovitě nám nepřejícího náměstka Jana Kocourka, který rozdával státní peníze v desítkách milionů i organizacím, které si nemusely ani podat oficiální žádost. Němci a později i Japonci ovládli tuto Jihoamerickou rekordní oblast, kam se stále nemůžeme dostat. České výpravy po nás cestují do zahraničí za rekordy ale zjišťují, že světový rekord není dostupný pro vyvoleného funkcionáře, kterému pan Dvořák zakoupí v zahraničí nejmodernější letadlo za 4,5 milionů na úkor jiných sportovců a členů. Světový rekord je výsledkem technické dokonalosti člověka a pilotního talentu, letecké techniky a skloubení mnoha podmínek do nejlepšího výkonu na světě. Ještě jedna zajímavost. Někdy se stane, že meteorologické podmínky nezaberou celou sezonu ani v Austrálii. Přišli tam létat Slováci a zjistili, že doma předtím létali v mnohem lepším plachtařském počasí. V Austrálii se nedostali nad dva tisíce metrů, zatímco na Slovensku měli základny mraků přes 3 tisíce metrů. Mnoho lidí se mylně domnívá, že světový rekord je jen otázkou dostat se do Austrálie za nejlepšími meteorologickými podmínkami. Hana všem ukázala, že ženy pilotky se za války uplatnily stejně jako muži a byly i zálétávacími pilotkami a navázala na jejich schopnosti. Ženy letkyně ve  Francii, ve  Velké Britanii nebo v  USA a  bývalém Sovětském svazu požívaly větší důvěry společnosti. Jména Američanek Erhardtové a Cochranové, angličanky Ann C. Welch, Ann Burns, francouzky Marcelle Choisnet Gohard a jiných jsou obdivem jejich společnosti nad schopnostmi těchto žen. Překonaly mnoho světových rekordů. Za druhé světové války mohly ženy projevit svůj talent jako zalétávací pilotky a pilotky stíhacích a bombardovacích letadel k továrním přeletům. V Sovětském svazu byly pilotky dokonce úspěšně nasazeny na frontách s nejvyššími vyznamenáními a obdivem nepřátel k jejich odvaze. Vzpomeňme si na naši první pilotku vojenských proudových letadel paní Bačovou, létající MIGa 15, se kterou jsem se setkal a její vyprávění potvrdilo, že v rovném postavení žen hodně za světem pokulháváme v uznání jejich schopností, přestože v padesátých letech byla v naší armádě letka žen, kurýrních pilotek. Slavná letecká akrobatka Radka Máchová, vedoucí oslnivé čtyř členné skupiny s jejími muži je toho dalším důkazem, jak jsou naši funkcionáři stále zatvrzelí proti ženám (Vach a Krejčířík zatvrzelci s plachtařskou komisí, Dodal a Dvořák s jejich výborem) a komukoliv, kdo jim zavazí v jejich ješitném a nadřazeném postavení, dají to i vulgárně na vědomí, jak se uvedl Vach v leteckém časopise L+K komentářem k účastem žen na mistrovstvích světa mužů a jejich odmítání je poplatno mužské ješitnosti. Jak se dokonale uvedla Ruská pilotka Olga Klepikova svým dálkovým rekordním letem na vzdálenost 749 km v roce 1939 je zmíněno jinde. Jen stěží se dovídáme o Češce Aleně Zíkové, která v roce 1989 získala v USA stipendium jako reprezentantka ve volejbalu a když jí kamarád ukázal letiště a letadla, tolik se o letectví zajímala, že se stala dopravní pilotkou a 10 roků létala u American Airlines z Ameriky do Evropy. Mimo jiné návrhy se jednalo o představení České pilotky Hany Zejdové na L 159 na aerosalonech a průlet s rekordní Dianou nad Olympijským stadionem při zahájení Olympijských her v Sydney roku 2000 s efektním vypouštěním vody proti slunci a přistání v přilehlém parku. Návrh pro Hanu jak udělaný na míru by byl doma považován za nežádoucí s vyvoláním mužských reakcí a přiznám se, že kdyby nevznikly z hlediska pořadatele závažné bezpečnostní problémy, takový plán, navržený Australany bychom rádi uskutečnili.

Jak jste v Austrálii zvládli tehdy dosti složitý mezinárodní sportovní kód? Sportovní kód ve starém znění byl koncipován spíše právnickými formulacemi, kterým běžný pilot dobře nerozuměl. Byl to důsledek nečinnosti mezinárodní sportovní komise, která jej přijala takový, jak si jej představovaly nejmoudřejší hlavy bez praktických zkušeností. Vzpomínám si, že jsem s jednou složitou věcí šel za Ingo Rennerem třikrát. Podal mě svůj výklad, se kterým jsme nesouhlasili. Další den mě podal jiný, odlišný výklad. Bylo mě nepříjemné jej znovu obtěžovat a až za týden jsem si dodal odvahy a byl z toho třetí výklad. Hana požádala o vysvětlení na FAI a dostali jsme na dvakrát vysvětlení; to první také špatné a až to druhé bylo i nám srozumitelné. Na rozdíl od ješitného Dodala pan Montignue z FAI legračně napsal, že ten den byl mimo správné myšlení a naše spolupráce se ubírala tím nejlepším způsobem a tempem. Později pan Montignue nám opět legračně píše, že kvůli tolika rekordům Hany budou muset na FAI přijmout dalšího pracovníka. Na FAI nám velice fandili. Na praktický návrh Hany mohl na FAI podat hlášení o rekordu její rozhodčí nebo ona sama, aby nedošlo přes Australského hlavního rozhodčího FAI nebo přes národní Aeroklub někde k zádrhelu. I zde jsme museli mít oprávněnou jistotu k nejistotě a nespolehlivosti J.Dodala v této složité administrativě. Kontrolovat jej bylo velkou opovážlivostí. V jednom případě naprosté nejasnosti jsme to vyřešili tak, že Hana odstartovala k letu se zadáním, které nám FAI schválila a bylo jasné příště podle které verze výkladu se pokusit o rekord. Někdy to bylo o klidném průběhu, ale v zápětí bylo zle. Musel jsem to řešit napsáním dopisu v angličtině J.Dodalovi jménem australského rozhodčího s jeho podpisem, s okamžitou odpovědí až s poklonou od Dodala se službou jak má být. Neubírám mu to, že se i snažil, ale měl jako na pracovišti známý alkoholik velké výkyvy ve spolehlivosti. Dalo se dokonce usoudit, kdy jeho odpovědi byly napsány v době jeho alkoholického vyžívání. Uměl jsem si dobře představit, jak se na aeroklubu úřaduje. Když jsem na AeČR, tehdejší Aerokub Čech a Moravy došel v roce 1990 řešit účast Hany na mužském mistrovství světa v USA, s utracením dovolené, na stole byla v devět hodin ráno láhev vína a trvalo, než jsem z Dodala vynutil co potřebuji, a stejně jsem byl podveden

118

119

Překonat naše pohodlné funkcionáře nebyla asi žádná procházka růžovým sadem nebo zaujetím pro turistiku. Na turistiku nám nezbyl čas a už vůbec ne peníze. Náš rozhodčí ředitel Sportavie pan Donald Escott při svém náročném zaměstnání ředitele a instruktora výcviku začátečníků i sportovců byl v takovém náporu, kdy bylo každý den v provozu kolem 25 větroňů Sportavie, k tomu další větroně soukromé a několik dvousedadlovek k výcviku a nalétal i 8 hodin denně se studenty a klienty, tento úkol hlavního sportovního rozhodčího nemohl jako celek zvládnout a požádal mě o spolupráci při vyhodnocení výkonů a zpracování dokumentace. Zavazovalo mě to k tomu, aby vše bylo v souladu se sportovními pravidly a nedošlo k nějaké nás poškozující chybě, kde bychom si v záležitosti sportovních pravidel poškodili náš kredit. Hana svojí pečlivostí byla dobrým hlídačem sportovní čistoty výkonů. O tom, jaký to byl nápor, když jste celý den za vysokých teplot na letištní ploše a pomáháte při provozu, přitom odskakujete do některého ze 3 zaměstnání a musíte sledovat Hanu za letu ve složitých terénních, a třeba i bouřkových podmínkách, popřípadě musíte vzít auto a jet po západu slunce pro pilotku do terénu a ráno letět pro větroň nebo ji ve vleku za autem dotáhnout pozdě v noci domů. Ale vše jsme zvládali v klidu a pohodě. Trávník musel být úhledně posekán pro víkendové klienty a návštěvníky Sportavie. Dal jsem si na tom hodně záležet. Přitom mě ředitelé tolerovali, když jsem musel dát přednost přípravě ke světovému rekordu a trávník někdy sekal až o víkendu.

Na práci rozhodčího jsem měl prakticky vyhrazen noční čas. Shodil jsem za 6 týdnů 8 kg, Hana na účet rekordů ještě více, jak vícekrát pro závažnost opakuji 12 kg. Nějaká tolik potřebná rehabilitace rekordní pilotky po obrovském pracovním náporu po návratu domů nebyla možná. A jak jsme řešili mnohdy navíc vyžadované potřeby od Dodala? Odmítl jsem večeři, abych ušetřil dolar na odeslání zbytečné faxové zprávy. Když jsem později doma žádal o prodloužení kvalifikace rozhodčího I. třídy, naši vševědoucí funkcionáři, kteří si nevěděli rady se sportovními pravidly na školení rozhodčích, mě sdělili, že nemám potřebnou praxi rozhodčího. Podle nich a podle jejich představ jsme se v Austrálii flákali. Rekordní činnost není nic, čemu by přece nerozuměli. Jeden chytrý prohlásil po mé besedě o Austrálii, že on si vezme 2 týdny na pobyt v Austrálii, jeden týden na tisícovku a druhý týden na turistiku. Vystoupení Hany v Australské televizi a její záběry v záhlaví sportovních pořadů celý týden svědčí o její popularitě a navození jejich slavných rekordů k obchodním aktivitám. Dostali jsme od Aera Vodochody a Leteckých opraven Malešice balík prospektů a za úkol pokusit se využít rekordní slávy Hany k prodeji leteckých motorů a nových letadel AERO 270 IBIS, o které měla Austrálie okamžitý zájem pro létající doktory náhradou za zastaralou leteckou techniku. Po roce 1989 jsme byli znalci poměrů v Austráli. Byl zvýšený zájem i o naše cvičné bitevníky L 159 a Blaníky pro celou austroasijskou oblast včetně Indie a Filipín a jiné moderní výrobky našeho průmyslu pro farmáře, kde jsme jejich potřeby znali nejlépe, se zajímavým návrhem k offsetu jak je běžné při obchodních tranzakcích, nikoliv u nás známého úplatnictví. Aniž jsme to měli v plánu, museli jsme se věnovat i obchodním záležitostem. Zde prozradím, co se mohlo v tomto prodeji odehrát jako propagační atrakce v rámci offsetu. Polský držitel první Lilienthalovy medaile Tadeusze Gory, válečný pilot RAF, po skončení druhé světové války byl učitel létání polských vojenských pilotů na MIGu 15. Poláci jej nechali jako zkušeného západního letce školit mladé vojenské piloty. Kapitán Gora navrhl a uskutečnil zkrácený výcvik nadějného pilota plachtaře Pawlikiewicze s  náletem 200 hodin a po důkladné technické přípravě jej po 4 startech ve dvojím řízení poslal na proudovém letounu sólo. Demonstroval tím jejich velitelství letectva, jak je plachtařina důležitá k nacvičení důležitých základních návyků pilota. Když jsme jednali o způsobu k vhodné pozornosti k odběrateli, jak bývá zvykem v zahraničí, kdy Angličané ve  svém konkurenčním projektu navrhovali ke  zvýšení zájmu zákazníka k  prodeji jejich cvičných bitevníků podílet se na  výstavbě podniku pro tisíc zaměstnanců, byl akceptován návrh, že Hana bude na  L 159 přeškolena a  dokáže, jak je světová rekordmanka užitečná k propagaci vojenských letadel. U nás jsme se nesetkali s návrhy pro Australany lákavé s pochopením. Vach a Dodal, monopolní vládci nad osudy sportovních letců, by se asi zbláznili, kdyby se o  něčem takovém dověděli. Izolace od  světa s domýšlivostí, že ostatní lidé mimo tyto vyvolené jsou podřadní jim nedovoluje zabývat se věcmi pokroku. Obě vynikající letadla čs. leteckého průmyslu jsme v Austrálii rekordy Hany nejlépe doporučili a vznikl zájem o 10ks IBISů a 45 kusů L 159. Jednání na vyšší úrovni však nedopadla dobře. Ne-

Výrobky ČS leteckého průmyslu moderní L-59 a AERO 270 IBIS

120

dokázali jsme překročit bariéru jiných zájmů našich obchodníků. Jen jsme kroutili hlavami. Později mě tuto neschopnost reagovat na obchodní podněty příslušný pracovník vysvětlil tak, že prý to byla jiná doba. Cítíš se nějak osobně zavázaný Australanům za jejich solidární pomoc, jaká nemá obdoby v historii letectví, aby dvěma lidem, pilotce a jejímu pomocníku bylo umožněno dobýt tolik rekordních prvenství? Denně jsem ve své mysli vystaven myšlence, jak se tomuto národu s jeho nádherným lidem odvděčit. Měli jsme možnost sledovat z větší blízkosti pro nás Evropany nepředstavitelné přírodní katastrofy v záplavách a požárech obrovským rozměrů, které vůli i ekonomiku Australanů nikdy nezlomily. Je to stát se ekonomickými rezervami. Hana ohlásila po jednom rekordním návratovém letu na prototypu ASW 24 s nízkým vzepětím křídel, že letěla nad oblastí povodní 300km dlouhou, jakou si jen stěží u nás dokážeme představit. K tomu mám zajímavou poznámku: Když tento větroň s neobvykle nízkým vzepětím křídel, který měla Hana zapůjčen viděl Vach startovat se svým majitelem na mistrovství světa na Novém Zélandě, obdivoval jeho pilota při zvládnutí startu se špičkami křídel ne více než 40 cm nad zemí. Ale k věci. Vidět slavnostní průvod hasičů ulicemi Sydney, jak jim lidé ze zaplněných chodníků mávají a jak z davu vyskočí žena a hasiče z obrovské úcty políbí, to ve vás zanechá silný dojem, jakou úctu k těmto lidem občané Austrálie chovají za jejich statečnost. Proto v době naší absolutní odtaženosti od peněz a likvidace od létání v České republice jsem nabídl Australské vládě pomoc při jedněch z největších požárů.

JAK SE STAVÍ NAŠI POLITICI K PROJEKTU ICADA A JAK JEJ V MALOSTI ČESKÉHO MYŠLENÍ CHCEŠ PROSADIT? V jakém rozsahu byl projekt ICADA v Austrálii uskutečněn? Nemohu zde vše uvádět, je toho poměrně mnoho, i ke zneužití našimi Kazisvěty cokoliv se o nás dovědí, aby svými pokřivenými prsty proti nám kdekoliv zasahovali. Jak se projevili v článku v MF DNES 8.9.2005 Krejčířík a Zárybnická, naši „odborníci“, kteří nechodili do školy, když tam byly probírány věci kolem proudění ve stratosféře, vědomosti, které byly známy již před druhou světovou válkou. Moje schůzky od roku 1953 s odborníkem na vlnové proudění panem dr. Jiřím Förchtgottem byly základem k super dálkovým letům. Jeho statě o vlnovém proudění byly zveřejněny v učebnicích o meteorologii ve světě. Jak řekl slavný spisovatel Hemingway povšechně: „Všechny ideály nepotřebují jen křídla, ale i místo, odkud mohou vzlétnout“. Bylo vytypováno 7 možných stanovišť v různých částech světa, stanoven harmonogram příprav techniky a posádky, i to nejdůležitější - rozpočet celého projektu a jak jej v mezinárodní spolupráci nejlepších odborníků naplnit. Jedním ze stanovišt byla upřednostněna Austrálie a Brazilie kvůli nebyrokratickému přístupu a podle stylu jednání, jak jsme se setkali s jejich odborníky ke spolupráci, kde se většina záležitostí řeší po telefonu a nikdo nadbytečný vám nestojí za zády, aby kontroloval správné zaúčtování jízdenky na tramvaj nebo radil, zda jste někde neplýtval nějakými šroubečky. Vše musí mít svůj systém a odehrává se bez náznaků úplatnictví, jak jsme poznali v Austrálii nebo četli později v knížce o Brazilském prezidentu českého původu Juscelina Kubitscheka od autora Ivo Brože, mého známého. Víte, srovnejme u nás o čtyři roky prodlužované s mnoha miliardami navíc patálie s tunelem Blanka v Praze nebo po sesuvu půdy na dálnici na severu Čech se přes dva roky nic neděje. V Brazilii dokázali vybudovat hlavní moderní město Brasilia v odlehlém terénu za dvaapůl roku! Samozřejmě, že spolupráce, kterou nám nabídla kancelář Německé kancléřky Angely Merkelové byla z technického hlediska pozoruhodná. První Německá kancléřka, paní Angela Dorothea Merkelová, dřívější vědecká pracovnice, od  roku 2000 předsedkyně Křesťanké demokratické strany (CDU), si prohlíží nejmodernější kluzák ASH 31 Mi, výrobek firmy Alexander Schleicher v Německé expozici na výstavě ve Friedrichshavenu dne 15.3.2015. Při své zaneprázdněnosti si najde čas k seznámení s novými technologiemi v bez121

motorovém létání a  nenechá nikoho na  pochybách, že kolébka světového plachtění má i dnes v Německu podporu nejvyšších politiků.

Návrh STGL - LAVS i dokonalé zpracování grafika Ing. Milana Soukupa

Plnění Icady v Austrálii byla vymezena I. etapa původně podle našich předpokladů s  asi 20 světovými rekordy. Vše se ale protahovalo, až těch svěťáků bylo nakonec 57 a poslední úkol - dálkový let na vzdálenost přes 2 tisíce kilometrů, původně plánovaný nejpozději na rok 1996 (kdybychom získali špičkový kluzák přes letecké muzeum z USA roku 1992), s posunem na rok 2000 (po  opětném znemožnění získání rekordního větroně Nimbus 4Mi, tehdy by to byla vskutku rekordní vzdálenost) a pokusem o větší vzdálenost po zkušenostech hodně přes 2000km se nemohl pro znemožnění získání vyrobého letadla v Německu uskutečnit. K tomu stačí jeden Kazisvět a vlastizrádce z Česka, který vás hlídá a všude zasahuje, a my jich máme kolem sebe hodně, a je jak se lidově říká vymalováno. Byli jsme doma blokováni od několika výrobců špičkových větroňů v zahraničí a od finančních prostředků od sponzorů a MŠMT. V nejednom případě zasáhli trenér leteckých akrobatů Bajzík a plachtařské embryo Zárybnická způsobem, který byl odsouzen i ředitelem odboru na MŠMT, který nám tuto zrůdnost a jeho bezmoc volal do Austrálie. Abychom nezískali důvěru od náměstků ministra, J. Dodal nechá náměstka pana Kocourka jako „zasloužilého“ pracovníka letectví vyznamenat na FAI. Tím nám zavírá vrátka, ale historie neodpouští. Našim politikům projekt ICADA nic neříká. Mají za poradce Ertla, Dodala a Dvořáka. Před druhou světovou válkou i po ní velké dálkové rekordní lety zaštiťovala různá ministerstva, vřejných prací, ministerstvo obrany, průmyslu a obchodu (zvýšený odběr letadel do zahraničí zaměstnával hodně pracovníků), ministerstva pro sport a jiné instituce. Dnes se s vámi ministr nebaví. Nemá k problému znalosti nebo přehled. Nepřijme vás a nechá odpovědět nejvýše svého náměstka nebo jeho podřízeného k projektu státního významu a je zajímavé, jaké mají všichni na stejno strojené odmítavé formulace ve svých dopisech, nic neříkající. Stejně si mnoho lidí musí myslet, že ICADA je utopie. Utopie je zpravidla všechno nové a tam, kde chybí základní znalosti k jakékoliv vizi. Když na veřejnost pronikly první zprávy, myslím že začátkem šedesátých letech minulého století o možnosti přeletu Atlantiku balonem z USA do Evropy (všechny přípravy jsem sledoval), nebylo to přijato zrovna ve shodě těch, co neumí svým myšlením předcházet dobu. A teprve když vyšly plány odvážných letců k obletu celé Země balonem, to už byla velká fantazie. A utopie, zanedlouho překonaná. Oblet světa motorovým letadlem byl vzrušující, ale již ne tak překvapivý. Nynější etapový oblet Země Švýcarského projektu SOLARIMPULS s motory na pohon sluneční energií je příkladem dokonalé technické a organizační práce špičkových odborníků a není již ani fantazií, ani utopií a nevzbuzuje v době kosmického věku tak velké vzrušení, i když má velký význam k širokému využití solární energie. Náš projekt ICADA zachází možná ve fantazii dále, ale která fantazie, odsouzená do oblasti nesplnitelných cílů, nebyla splněna lidským důvtipem a moderními technologiemi? Dnes je reálné zkonstruovat budoucí Stratoglider s  výkonností v  klesavosti těsně kolem 30cm a  klouzavostí, přibližující se hodně k  magickému číslu 100. Podotýkám, že vyjádření známého plachtařského meteorologa z  předválečné doby prof. dr. Waltra Georgiiho, vedoucího několika výprav německých plachtařů do USA, Afriky, Brazilie a Argentiny a pozdějšího ředitele známého výzkumného plachtařského střediska v Darmstadtu, že pokud bude v budoucnu vyroben větroň s klesavostí 30 cm (jaká to úžasná vize na tu dobu), bude schopen létat prakticky stále. Je tomu třeba přesněji rozumět, aby hlavy našich oponentů nezůstaly horké. Jistěže každá průkopnická myšlenka se setká s většími problémy, ale je na člověku, aby ji vyřešil.

A co meteorologické podmínky, na kterých bude záviset úspěch v obletu Země Stratogliderem? Zde naši odborníci Kazisvěti (Krejčířík, Zárybnická a politik Tvrdík) se na nás vyřádili. Excelují svými neznalostmi (v článku v MF DNES ze dne 8.9.2005), které pro nás zasvěcené jsou známé od konce 40 let minulého století všeobecnou známostí o výskytu perleťové vlnové oblačnosti za Krkonošemi a ve Skandinávii ve výšce 30km. Uvedu, že měření balonem na Novém Zélandě někdy před 20 lety potvrdilo stoupání v hodnotě 3 metry v hladině 30km s posunem balonu po větru do některé z dalších slábnoucích, či možná naopak zesilujících orografických vln. Poslední měření gravitačních vln, provedená v červenci minulého roku (2014) Němci a Američany průlety proudovým letadlem v hladinách 11km se stejnou měřící aparaturou na zemi v noční době tají dech: Gravitační

122

123

vlny byly zaznamenány ve výškách 80 až 100km. Je jen otázkou, do jaké výšky se větroň, letadlo těžší vzduchu v řídkém vzduchu dostane. To byl i jeden z úkolů v programu pokusů o výškové rekordy ve Vysokých Tatrách v letech 1975 až 1984 zjistit chování větroně ve výškách nad 20km a přelet, dlouhý klouzavý let v dalších vlnách na vzdálenost 1000km z Tatranské vlny. Tento průzkumný program mohl být financován ze zahraničí, kdyby k tomu byla politická vůle. Poláci by něco takového uvítali. Navozený kontakt s nimi na letišti v Novém Targu severně od Vysokých Tater se u nás nesetkal s pochopením s nimi spolupracovat. Vzpomínám na předložení této vize Francouzům v roce 1957, jak pozitivně reagovali. Již s dr. Jiřím Föchtgottem, našim známým vědcem meteorologem, držitelem výškového rekordu ve vlně za Ještědem z roku 1947, jsme diskutovali využití tak zvaných volných vln v atmosféře v souvislosti s výkony Stratoglideru s minimální klesavostí kolem 30cm za sec., kdy každé zmenšené klesání ovzduší enormě zvýšuje výkony tohoto letadla. Dr.Förchtgott byl velkým vědcemn vizionářem. A nakonec zdůrazňuji, že ke všemu se musí přistupovat postupně, transkontinentálními lety, etapovým obletem Země a nakonec pokusem planetu Zemi obletět tím nejnáročnějším způsobem ze všech obletů létacími zařizeními, čistým obletem Země za pomoci energie slunce a větru, i se záložním motorem na pohon sluneční energii. V projektu ICADA je nutno spatřovat víc pokrokových myšlenek. Je možné dopátrat se pravdy a spravedlnosti kolem znevažování světových rekordů a osobnosti sportu Hany Zejdové a je možné dosáhnout její ospravedlnění ? Po 25 roků jsme trpělivě psali a žádali o nápravu našeho postavení ve vrcholovém sportu ode všech prezidentů a jejich chotí, vládní úředníky, žádali o pomoc i asistentku prezidenta Havla, bývalou slavnou olympioničku Věru Čáslavskou, čelní pracovníky Senátu, a nakonec i interpelací v Poslanecké sněmovně, ale zcela bezvýsledně. Samozřejmě, že došlo i k použití a opakování výstižnějších slov, jak se nám svěřil pan Vyhnálek z Austrálie, kterými jsou naši funkcionáři v zahraničí pojmenováni a došlo to až k soudnímu řízení se zákony na ochranu těchto lidí špatných charakterů. Jste psanci za své oběti sportu. Jak to hodláte vydržet dlouho? Až do konce života. Než budeme snad Pánem Bohem rehabilitováni.

V ZAHRANIČÍ JE HANA ZEJDOVÁ UZNÁVÁNA. DOMA JE KOLEGY REPREZENTANTY ODSOUZENA JAKO ČARODĚJNICE. Filmová reportáž z vašeho stanoviště v Tocumwalu v Novém Jižním Valesu byla zveřejněna v australské televizi, celý týden se záběry Hany v titulu o sportu opakovaly a foto Hany po jejich slavných rekordech se objevilo na titulu zahraničního leteckého časopisu. U nás tomu tak není. Proč? Raději bez komentáře. Asi jsme pro naši společnost hodně méněcenní a někdy si připadáme, že jsme něčím horším než odvrženými prašivými psy.

124

Může se Hana někdy v AeČR dožít uplatnění a ocenění? Jak byla při vší slávě Mistryně Evropy z reprezentace vyřazena a jak dokázala „vstát z mrtvých“ a ukázat svůj talent před celým světem? Nesmíme zapomenout, že Hana byla v roce 1993 výrazná mistryně Evropy s vítězstvím v polovině disciplin (překonává nejsilnější reprezentantky Německa a Polska) v době, kdy ženy neměly svoje mistrovství světa se stala s výkonnostním náskokem světovou jedničkou. Její mezinárodní pověst byla silná, získávala medaile za dosahování nejvyšších rychlostí a stala se konkurenční mužům. Vach nikdy nedokázal vyzvednout přednosti našich žen v reprezentaci, dokonce ani svých svěřenkyň a jejich publicitu a podporu rozporuplně snižoval. I omezeným kapesným, které bylo zúčtováno pro někoho jiného! Hana zřetelně předběhla všechny Vachovy favority a favoritky a jako dcera otce jim ze sportovního letectví v roce 1990 jednou provždy vyloučeným, s pojistkou jeho totalitní praxe jak se zbavovat nepohodlných lidí i v době svobody s nehorázným zákazem vstupu na letiště a s vyřazovanou Hanou, klidně si jemu nepohodlní lidé organizuji rekordy v Austrálii. To nebylo v monopolním Leteckém sportovním centru pro bývalou nomenklaturu trenéra Jaroslava Vacha možné strpět. Prohlásil, že je dnes divná doba, že si dnes kdokoliv jde za rekordy do Austrálie a ON (nomenklatura) o tom nic neví. Trenér Vach a jemu podobní Kazisvěti (tím nahrazuji pojmenování těchto zrádných lidí výstižnějším pojmenováním od pana Vyhnálka), z pozadí vše řídící podnikatelka Alena Netušilová, se znamením poškození ASW 15 na soutěži v Rakousku, tehdy neznámá juniorka se zasadila o „upálení“ Hany jako čarodějnice na soustředění reprezentantů z obav z její velké popularity, která i po znemožnění její účasti na mužském mistrovství světa v USA roku 1991 silně vzrůstala. Reprezentanti nastupují během soustředění v LSC na učebnu v domnění, že je trenér Vach bude informovat o účastech na mezinárodních soutěžích. Nikoliv. Přede všechny předstupuje ambiciozní Alena Netušilová, na  mistrovství Evropy, kde se Hana stává mezinárodně slavnou nezabrala přes veškerou péči trenéra a je bez nějakého úspěchu. Celé divadlo pozoruje z pozadí trenér Jaroslav Vach. Hana Zejdová prý nemá výkony a měla by začít vracet, co do ní bylo společností dáno. To říká bezpáteřní kapitalistická podnikatelka, která by možná obstála mezi nejdravějšími kapitalisty, která rozbije sehranou dvojici Dedera - Zejdová a nikomu nevadí, že se bez zásluh prodrala do nejatraktivnější 15m třídy. V té době je Hana mistryní republiky a Evropy, dvojnásobná mistryně Maďarska, je vítězkou mezinárodní soutěže pilotů NATO, má několik národních rekordů na rozdíl od ostatních reprezentantů na obyčejné klubové technice o třídu nižší výkonnosti a má největší, 30% zásluhu ze všech reprezentantů mužů i žen svými závodními výsledky na dotaci od státu. Jsou to výsledky, jaké nikdo z reprezentantů nemá. Tato i jiné scény jsou zorganizovány tak, že když se ozvete, je sešlost ihned rozpuštěna, nebo jste křikem opraven, abyste se nemohl bránit. Komunistický soudce Urválek, když Milada Horáková uhnula z předepsaného scénáře, ji ihned usměrnil. Naši dnešní funkcionáři od svých mocipánů hodně z jejich brutálních taktik převzali. Přesto je tato zinscenovaná scéna trenérem a začínající juniorkou s účastí všech reprezentantů takovým neetickým způsobem několik roků po 17. listopadu 1989 zorganizována. Pak stačí jen Hanu dvakrát nepozvat na soustředění k obhajobě titulu mistryně Evropy, bez jejího vědomí ji přerušit členství v klubu v době když bojuje za rekordy v Austrálii a nezařadit ji do reprezentace. Tyto zrůdnosti vytváří čeští lidé v roce 1995!! Podstatné a závažné věci Ertl, zloduch a likvidátor Hany Zejdové a projektu ICADA ve svém hodnocení Hany Zejdové, za jaké obdrží náměstek Kocourek nejvyšší ocenění FAI, pro Senát zbaběle vynechává. Jak proběhlo moderní upalování čarodějnice, ženy, na kterou ostatní nemají. Shromáždění všech reprezentantů v bezmotorovém létání na učebně během jejich soustředění před mistrovstvím Evropy a světa v  Leteckém sportovním centru v  Moravské Třebové, pod dohledem státního trenéra z  doby normalizace, člena výboru Aeroklubu a plachtařské komise Jaroslava Vacha a dlouhodobého kandidáta čekatele bez očividného talentu do reprezentace, člena výboru Aeroklubu Petra Krejčíříka. Namísto stanovení taktiky na vrcholné světové a mezinárodní soutěže, za všechny reprezentanty přede všechny nečekaně předstupuje s předem připraveným scénářem juniorka, ambiciózní, dopředu v zaměstnání i v reprezentaci se deroucí jak se říká přes mrtvoly, začínající nová „reprezentantka“ Alena Netušilová. Trenérova favoritka. Dosud bez žádných úspěchů kromě poškození letecké techniky, která se na předcházejícím ME, kde Hana Zejdová vítězí, přes usilovnou a nadstandardní osobní péči trenéra Vacha naprosto propadá. 125

Nová reprezentantka Jana Trešlová po tomto divadle sděluje Haně, že je zděšena, co se to v České reprezentaci děje. Jediný kamarád a kolega ze sehraného skupinového létání Miloš Dedera, který s Hanou vytvořil dobře a nezištně slétanou dvojici, se večer Haně omlouval až po požití alkoholu a ..... BREČEL. Přede všemi. Ničím nevýznamná juniorka podnikatelka Alena Netušilová se podílí s trenérem na další největší hanebnosti - sepisují petici proti Haně s podpisy všech připosraných reprezentantů a rozesílají ji všude, kde tato metoda, připomínající prádelní koše petic našich pracujících se souhlasem s zinscenovanou popravou dr. Milady Horákové z padesátých let komunistického režimu měla zdůvodnit tuto politickou vraždu. Tito pomýlení lidé společnosti organizují sportovní vraždu nad ně vyčnívající ženě. Na ČSTV mě tuto zrádnou petici Vacha a Netušilové pod sklem na pracovním stolu ukázal pracovník, který si ji uchoval jako ukázku na  setrvalý Svazarm, který si po  roce 1989 zachoval v době svobody všechny, i ty nejzrůdnější atributy z doby totalitní minulosti, vylepšené metodami nejdravějšího kapitalismu

zvůle zamezit. Hana se stává psancem, nikoliv reprezentantem s mimořádnými výsledky a rekordmankou České republiky v bezmotorovém létání s titulem mistryně republiky a Evropy a mezinárodní vítězkou mnoha soutěží, i mužských. Je jí rušeno bez jejího vědomí členství v klubech, nejprve v Chomutově, pak na Hosíně, v Brně jí členství slíbí, ale neobdrželi by z Prahy dotaci na dostavbu hangáru a nakonec se jí zbavuje i aeroklub Skuteč po malicharnosti, že účet, kam každý rok zasílala členské příspěvky je nesprávný. Tito v zahraničí nazývaní vlastizrádci a morální zločinci umí člověka zničit a ještě do něj kopnout.

Hana Zejdová je odsouzena a její další létání je poznamenáno nevraživostí, vyvolané proti ní, je zbavena zaměstnání a musí strádat. Přesto všem zbabělcům funkcionářům a morálně nesrovnalým kolegům v reprezentaci uniká s holýma rukama odvážně do spřátelené Austrálie a překonává všechny, co způsobují tuto diskriminaci a nerovné postavení ženy ve vrcholovém sportu.

Toto otřesné, protilidské a nedůstojné ponížení ženy se děje neuvěřitelně po revoluci roku 1994 na soustředění státních reprezentantů v Leteckém sportovním centru v Moravské Třebové před mistrovstvím Evropy a světa s aktuální mistryní Evropy, která je již vymázana z historie našeho národního letectví, jako naši vrcholoví sportovci mistři republiky Zdeněk Volf, mistři světa Jirka Bláha nebo autor nového do světa proniklého akrobatického prvku „lomcováku“ zapomenutého Ládi Bezáka. V zahraničí tento významný akrobatický prvek spojují s jeho jménem, doma je jako emigrant zapomenut. Lidé vlastního národa se projevují mnohem hůře, než by se mohlo stát kdekoliv na světě. Hana Zejdová není bez udání důvodů pozvána na soustředění k obhajobě titulu Mistryně Evropy nebo si má vzít sebou členský průkaz aeroklubu, což se nikdy nevyžadovalo, když ji předím bylo členství bez jejího vědomí, bezesporu funkcionáři řízeno a přerušeno. Hana stačí na poslední chvíli přestoupit do jiného klubu a na soustředění se dotavit se zpožděním a s novou platnou průkazkou. Jsou jí takto řízeně dělány problémy s členstvím a jiné nervující zásahy. Kdyby se jen trochu poddala a ustoupila tomuto nerovnému tlaku, již tehdy by se sportem definitivně skončila, jako každý jiný člověk by se dál nenervoval a raději klidně si žil. Náš likvidátor a podnikavec na úkor sportovců Ertl tuto zrůdnost neuvádí ve svém hodnocení pro Senát. Přes tyto kladené překážky není snadné se houževnaté Hany i tak snadno zbavit. Má stále své přátele a obdivovatele a hlavně jí to létá, i když v nepřejícím prostředí kdo by dokázal stoprocentně obstát? Svoje kvality Hana dokazuje v zahraničí na soutěžích, které nesmí být u nás uznané. Tak hrubě na úkor umění jiných se dere do popředí Alena Netušilová a Petr Krejčířík, nic ve světě neznamenající, podporovaní Jaroslavem Vachem, kterým nevyhovuje zásadový přístup k výkonům závodním a rekordním úspěšné sportovkyně Hany Zejdové. Silně individualistický a osobitý přístup ke sportu se jim jeví jako nebezpečný jejich povahám a k plánům tunelovat sport. Sportovkyně, která se navíc umí jejich zvůli i bez opory ostatních, bohužel sama postavit. Věnuje sportu více času než jiní s předpokladem jejího možného dalšího, ještě většího nástupu do čela světové výkonnosti. A tomu je třeba všemi prostředky

Alena Netušilová je později za tuto službu k odstranění Hany Zejdové a ke svému povýšení v reprezentaci odměněna trenérem a plachtařskou komisí. Když v Polsku na mistrovství Evropy roku 1999 při jedné z disciplin chce za každou cenu nerozvážně doletět do cíle, poškodí letadlo, je s poraněnou páteří odvezena do nemocnice a skončí z našich závodnic jako poslední v tomto závodě. Nemá z toho žádné problémy, s jakými se předtím setkala Hana za příkladného vyřešení podobné situace se zachráněním letadla i sebe a přesto s dobrým umístěním jako důvodu k vyloučení z reprezentace. Netušilová není vyřazena z reprezentace jako Hana za podobnou situaci, ale správného rozhodnutí a zachránění letadla a přitom i podržení dobrého umístění. Za rozvážné rozhodnutí s dokončením závodu, za kterou by měla sklidit uznání jako příklad ostatním a ne potupu s vyloučením z reprezentace. Metr spravedlnosti má pro každého jinou délku, u trenéra z minulé doby a plachtařské komise, vedené paní Černou, ženou reprezentanta, který nahradil Hanu z 11. pozice k účasti na mužském mistrovství světa v USA roku 1991. Stalo se to při jedné z disciplin na mistrovství Evropy v Německu roku 1995 po nepozvání Hany na soustředění, honem na čarodějnici, vyhozením ze zaměstnání a dalšími útrapami, kdy si Hanu prozatím netroufali nepozvat k obhajobě titulu mistryně Evropy, kde jako jediná žena Hana vítězí ve třech disciplinách a dosahuje nejvyšší rychlosti závodu. Žádná jiná naše reprezentantka nedosahuje v celém závodě jediného vítězství v disciplině. Při jednom úkolu, kdy Hana dolétává na dobré a vítězné rychlosti ji to k doletu pravděpodobně nevychází. Neriskuje. (Podobně došlo později na mistrovství světa v Maďarsku ke srážce větroně před přistáním na letišti na silnici na hraně letiště s projíždějícím nákladním vozem, pilot se zabil a řidič byl těžce zraněn.) Aby náhodou třeba jen nepoškodila letadlo na okraji letiště a neskončila vyřazena ze závodu na konci celkového pořadí, jak později Alena Netušilová. Rozhoduje se s vysokou zodpovědností bezpečně přistát raději těsně před letištěm, s vědomím velké ztráty bodů; aby nepoškodila letadlo s vědomím velkého bodového poškození, které ji odsouvá z celkového vítězství na 8., nikoliv nejhorší místo. Hned za naší závodnici Janu Vepřekovou, létající průměrem, která skončila celkově jedno místo před Hanou o pouhých 1,7% bodů lépe, což je zanedbatelné. Toto bezpečnostní rozhodnutí není trenérem Vachem vzato jako vysoká morální přednost a příkladné rozhodnutí k záchraně majetku i člověka. Pro Hanu je to naopak hlavní důvod k vyloučení z reprezentace v době, již zde zmiňovaném období, kdy se sama podílí ze všech našich reprezentantů 30% na zisku státní dotace. Sebemenší neoprávněný důvod se trenérovi hodí do krámu a Kazisvěti Ertl a Dodal se jich chytají. Odvolat se není kde. IVO Jiří Dodal v postavení generálního tajemníka všechno zapře, i největší výkony Hany a udělá z ní, jak píše ještě necenzurovaný tisk, nepotřebnou světovou rekordmanku, kde světové rekordy někomu hodně zavazí. Stejně jako já nesměl na mistrovství světa do polského Lešna v roce 1958 jako jediný světový rekordman s nasazenou psí hlavou. Nepomohlo tehdy ani rozhodnutí předsedy ÚV Svazarmu generála Hrušky, abych se mistrovství světa jako osvědčený a spolehlivý reprezentant zúčastnil. Trenér Kdér mě sdělil, že nemám vybaven pas, o který žádal s ostatními reprezezentanty a měl jej se všemi razítky v šuplíku. To mě sdělil zaměstnanec ÚPŠ, který se pohoršoval nad troufalostí našich politruků. Proti arogantní moci hloupých funkcionářů nic nenaděláte, když vyčníváte nad zástup ostatních, kde vás čeká i symbolická gilotina, jak se vyjadřuje pan J.A.Baťa po zkušenostech s českou závistí a nenávistí k tomu, když někoho svými schopnostmi překonáváte. Vachova a Dodalova soukromá totalita po roce

126

127

V Austrálii pomáhá Haně čtyřnásobný mistr světa a  světový rekordman Ingo Renner v  přípravě ke startu. Doma ji podřadná juniorka Netušilová a státní trenér Vach chystají hranici k upálení jako čarodějnici.

1989 ve spojení s moderní bezohlednou podnikatelkou Netušilovou, která se špatnou pověstí ve svém původním zaměstnání se nijak nevyznamenala a bojácnost každého ohradit se proti absolutnímu bezpráví s jistým vyřazením z reprezentace nedovoluje nikomu bránit již tehdy naši nejúspěšnější bezmotorovou pilotku historie. Moderní středověk a k tomu pozůstalá totalita po komunistické době od funkcionářů, jejichž politické postoje s komunistickou dobou a ideologií nebyly nijak v souladu, panuje ve vedení AeČR. Hana při této největší potupě od svého nevraživého okolí nic nevzdává a všem svojí odhodlaností a talentem ukazuje v Austrálii velkou sérií světových rekordů a neopakovatelných prvenství, že při své skromnosti své nepřející soupeře mnohonásobně poráží i z nuceného ústraní, za solidární pomoci přátel mnoha zemí. Bahnění ve špíně moci nikoho nikdy nikam nedovedlo. Všechna zahraniční ocenění, kde chybí jediné z České republiky, vyjadřují význam obrovského přínosu výkonů Hany Zejdové světovému sportovnímu letectví v bezmotorovém létání. Kdyby nebylo našich Kazisvětů, kteří Haně mnohokrát nedovolili přístup k nejmodernější letecké technice a žádné domácí ocenění nebo odměnu a dotaci na sport, dnes České sportovní letectví mohlo ve světovém průkopnictví sehrát její zásluhou ještě významnější roli. To jsou strašné věci jak se likviduje nejúspěšnější rekordní pilotka světa a jaké obrovské škody páchají naši nepostižitelní Kazisvěti. Stačí si přečíst odborný posudek na J. Dodala k soudu, uvedený hned vpředu, kde je uvedena pravá příčina všeho post svazarmovského zla k likvidaci nás rodiny Zejdových. Členové výboru nebyli dost opatrní proti zvůli estébáka v rouše generálního tajemníka Aeroklubu, mnozí stejných názorů, který řídil tuto mafii se sabotáží sportovního letectví až do doby, kdy se ho jeho bývalí kolegové stejného morálního ražení koncem roku 2014 sami zbavili a vyhodili jej pro ně již nepřekonatelné morální a mravní neduhy tohoto nepostižitelného největšího netvora. Jeho škody jsou nevyčíslitelné na reprezentaci českého sportovního letectví a likvidaci nejúspěšnějších pilotů a parašutistů v době svobody po roce 1989. Škodil nám všem, jak píše svědek k soudu, chlubil se veřejně, že měl sešit, kam si zapisoval personální údaje, ke kterým se jako úředník ÚV Svazarmu dostal. Upravoval si je podle svého vidění světa a sám jim věřil. Jistě ne pro zábavu. Kolik dobrých lidí před rokem 1989 poškodil nebo zlikvidoval svými 40 udáními? Po roce 1989 se takto spojuje několik hien s lidskými úsměvy a pokračují v likvidování nejlepších kádrů. Vinou špatných zákonů, ve prospěch Kazisvětů a našich politiků bez soudnosti k našim výsledkům a plánům jsou způsobeny vskutku obrovské škody Haně Zejdové, projektu ICADA, organizaci Letecká asociace vrcholového sportu a našemu zahraničnímu obchodování v miliardách korun. Za pravdu jsme jako Mistr Jan Hus trestáni. Za únik miliard jsou lidé vyznamenávání, odměňováni a jezdí si na účet vrcholových sportovců v pracovní době lyžovat do Rakouských Alp. A jsou posíláni do štědrých důchodů. Mají naši letečtí reprezentanti nějaké vzory z jiných sportů? Našim reprezentantům a funkcionářům morální postoje vyhlášeného sportovce století Emila Zátopka nebo jiných skutečných sportovců demokratů nic neříkají. Mají vůbec nějaké vzory? IVO, MISTR, Vach, Krejčířík, Rendla, Netušilová, oni pro naši mládež nikdy žádnými vzory nemohou být. Emil Zátopek nejen jako vynikající sportovec, ale i člověk se silnou občanskou odvahou postavit se komunistickému zlu kdekoliv. Odmítl souhlasit s popravou Milady Horákové v nejkrutějších padesátých letech totalitní moci a nezavděčil se mnoha lidem dodnes. Tato statečná žena dokázala shánět peníze pro naše válečné letce k nucenému odchodu za hranice, když byli po roce 1948 pronásledováni, vyhozeni od armády a čekaly je kriminály. Emil Zátopek dokázal roku 1952 neodjet na protest s naší výpravou na Olympijské hry do Finska, dokud naše zpolitizované vedení tam nepustí jeho kolegu atleta Standu Jungwirtha, kam za naši výpravou jeho zásahem společně dolétli až za dva dny. Zasáhl u prezidenta Zápotockého, aby olympijští vítězové z Melbourne z roku 1956, naše atletka v hodu diskem Olga Fikotová a Američan Connolly se mohli vzít za manžele, když jim to komunistický režim nechtěl umožnit. Tehdy ještě byly odvaha a vlastní názor v našich lidech jako pozůstatky výchovy předválečné masarykovské demokracie a baťovské logiky. Svoji odvahu postavit se odhodlaně bezpráví projevuje tento mimořádný sportovec nejlépe ze všech sportovců a mnoha jiných lidí v roce 1968. Staví se odhodlaně veřejnými vystoupeními proti sovětské okupaci, později před celým světem tím nejhorším 128

degradačním způsobem existenčně potrestán k podřadné práci v ústraní s bydlením v marigotce kdesi mimo lidi. Ani dnes se o něm příliš nepíše a je oslavován nebo připomínán jako hrdina národa jen opatrně. Emil Zátopek mě byl velkým vzorem svojí houževnatostí a náročností v tréninku. Vyplatilo se mi jej v tvrdém tréninku napodobit. Rozhodně nemohou být nejlepšími vzory mnozí přeplacení sportovci, kteří nemají vztah k hrdosti národa a upřednostňují jiné aktivity před reprezentováním svého národa. Je toho plná televize, jak se poklonkujeme těmto hrdinům vysokých peněžních kont. Zde se projevuje zhoubnost totalitního režimu na nejúspěšnějším sportovci světa. Stejně tak naši zpolitizování vedoucí v Aeroklubu postupují i proti Haně Zejdové, aniž by jejich počínání bylo našimi vedoucími představiteli odsouzeno a postaveno mimo zákon. Dnes je zabráněno, aby i šeptanda nešířila potlačování svobody u význačné sportovkyně. Viníci jsou volní a mohou si dělat co chtějí. Ani zde se nebere žádný ohled. Ani na ženu. Neberou jej naši současní funkcionáři pro nás netvoři a vlastizrádci, jak je jinak, když ne současnost, tak historie spravedlivě zařadí. Naši sportovci reprezentanti tak zvaného moderního věku lidstva a nové, bohužel post komunistické demokracie se bojí více, než se báli lidé nebo sportovci v nastupujícím totalitním režimu v padesátých letech minulého století. Jsou to pobloudilí ztracenci a ne sportovní hrdinové. Těch dalších důležitých 50% morálních hodnot sportovce tu chybí Petr Jirmus a ostatní, by nechali klidně Hanu Zejdovou upálit a ještě by přikládali polínka do ohně. Dívali by se na toto sehrané divadlo a podepsali by pro něco tak hrozného petici. Takovou k jejímu trvalému potrestání i podepsali. K oslavě by se i opili..... a možná jeden z nich by i brečel. Mají na sobě trvale stín zla a nelidského chování. Z jejich životopisu jim to nikdo nevymaže. Je to jejich tragická zrada ideálu sportu, jaké se nedopustili reprezentanti za komunistické totalitní doby. Může někdo z  funkcionářů AeČR, Sdružení sportovních svazů a  MŠMT, na  FAI účelově vyznamenaných ke  krytí finančních machinací, kteří v letectví nic neznamenají, změnit svými pomluvami vyjádření světového rekordmana Františka Nováka k výkonům Hany Zejdové, který v  roce 1956 dosáhl odvážného světového dálkového rekordu dvoudenním letem, v  noční bouřce, na vzdálenost přes 4 tisíce kilometrů s letadlem Sokol s obyčejným přístrojovým vybavením a po přistání za Uralem v bývalém Sovětském svazu si na něj tamnější lidé s odříznutím od civilizace po dodání odvahy sahali jako na bytost spadlou z jiné planety? Lidé za Uralem jsou určitě čistí přírodní lidé, kdežto naši post svazarmovci jsou moderní barbaři za vše, co s Hanou Zejdovou provedli svojí bezpáteřností za výkony, které jsou mimo dosah jejich chápání. Pokud by napsali někde její jméno, tak jen do vody, aby se rozplynulo; zapomínají, že i tak po celém světě. Stojí za vícekrát opakování slov uznání světového rekordmana Františka Nováka, která by na příklad současný předseda AeČR Dvořák nikdy nedal dohromady svým nízce uvažujícím rozumem a jiným zaměřením k letectví:

„Výkony Hany Zejdové to je něco. Na to již nestačí diamanty, zato byla v roce 1999 vyznamenána FAI (Mezinárodní leteckou federací se sídlem v Paříží). Byla jí udělena Lilienthalova medaile, nejvyšší civilní vyznamenání jednotlivce za sportovní výkony. Pro tuto holku již není vyznamenání, které by dokázalo ocenit hodnotu výkonů, a její doslova zabejčilost jít za svým cílem a snažit přesně ve šlépějích svého otce bojovat s naší českou malostí. Tato holka by si zasloužila, aby byla nošena na rukou plachtaři, piloty a vůbec všemi občany tak, aby se její nožky vůbec nedotkly země“. Kdy skončí tvoje „zabejčilost“ proti české malosti a co tento výraz znamená? Až tuto malost překonáme. Bez zabejčilosti nikdo nikdy nic nedosáhl.

129

Kdy to bude? Až člověk člověku bude bratrem a ne hienou a ve sportovním letectví v České republice bude skutečné kamarádství a budou zavedeny běžné demokratické zásady jako v jiných národních aeroklubech v zahraničí. Setkat se s lidmi s největší morální provinilostí proti lidskosti ve mě způsobuje vibrace žaludku a ztrácím schopnost mluvit. Dožijeme se toho? Určitě ne, čí spíše ano? Když ne doma tak v zahraničí. Žádné bezpráví v historii lidstva netrvalo do nekonečna. U Českého národa poctiví, schopní a tvůrčí lidé ne vždy mohou uspět. Stejně jak dnes neumíme postavit kvalitní dálnice a mosty či tunel Blanka v Praze, nebo v zahraničí nakupovat bez úplatkářství vojenskou techniku a prodávat naše nejlepší letadla do zahraničí bez uplácení a cílevědomost nahrazujeme planými diskuzemi, stejně tak neumíme budovat letecké dálnice a mosty ke spojení našeho sportovního letectví se světovými leteckými velmocemi. Cítíte oporu v zahraničí? Ano, opakuji, například významný letecký časopis Gliding International zveřejnil o Haně článek, kterým bude jako jediný plachtař z České republiky uvedena v připravované knize o světovém bezmotorovém létání a editor tohoto časopisu pan John H. Roake připomíná slávu naší pilotky a expedic Kangaroo v prvém čísle roku 2015 uprostřed dvojstrany foto z její úspěšné činnosti v Austrálii. Není to zajímavé k uctění schopností ženy, doma z vrcholového sportu nedůstojně zlikvidované?

JAKÉ JSOU VAŠE DALŠÍ PLÁNY V PROGRAMU ICADA A PROČ SE NÁŠ STÁT BRÁNÍ VÝHODNÉ MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCI? Jaké úkoly jsou splněny a na co se nyní připravujete? Chceme dosáhnout pokračování v úspěšné závodní činnosti Hany, jakou dosud nikdo nepřekonal (zvrhlé názory Ertla, Dodala, Vacha a  jiných jsou neopodstatněné) ze které byla nespravedlivě trenéry Vachem, Krejčíříkem a  Kazisvětkou Netušilovou odstraněna. A je úředníky MŠMT a v interpelaci v Poslanecké sněmovně zvýrazněným scestným názorem ministra Fialy záměrně vytržena ze všech podstatných souvislostí a tím i z dotace jako hlavní pomoc projektu ICADA ke zdůvodnění stálého a zaslepeného odmítání požadované malé základní dotace. Právě závodní činností, hlavní náplní tohoto širokého projektu Hana, jak pan ministr Fiala vynechal a zapojuje se do řad aktérů nepravd, kdy Hana předčila mnohé muže. Dokončení I. etapy v Austrálii mimořádným výkonem v dálkovém letu, stále k překonání současného absolutního dálkového rekordu, pak začít jeho II.etapu a současně plnit přípravy ke III., nejnáročnější etapě projektu ICADA v mezinárodní spolupráci s nejlepšími odborníky a přáteli, která byla rozvinuta do rozměrů, u nás nepřijatelných.

rekordy v nové době svobody s jediným větroněm Blaník na světě k takovému účelu vybavenému. Proto mě Vach a jeho komplici z obav o světové výškové rekordy získané v době svobody někde v zahraničí rychle vyhodili za bránu letiště, abych o černého Blaníka se vším vybavením jednou provžy přišel. Od ostatní nejvýkonnější techniky jsem byl odříznut jako nečlen reprezentace. Nemohli vědět, že program výškových výzkumných a rekordních letů ve Vysokých Tatrách byla forma, jak se dostat v období normalizace k  budoucím dálkovým letům prostřednictvím výškových světových rekordů jako nejschůdnější cesty v  období normalizace přesvědčit naše politiky k podpoře super dálkových rekordů. Mohlo k tomu být vyvoláno jednání na ÚV Svazarmu a až u tehdejšího prezidenta Husáka, jehož názory byly v některých záležitostech zajímavé. Moji hlídači mohli předpokládat, že jsme měli v úmyslu a bylo to v plánu se zahájením projektu ICADA v USA roku 1991 tam sebou vzít i výškového Blaníka k průzkumu silných gravitačních vln vznikajících za známým pohořím Sierra Nevada se snadnějším překonání výškových rekordů. Proto mě museli zlikvidovat vyloučením z Aeroklubu, abych byl od výškového Blaníka, umístěného na letišti v Chomutově jednou provždy odloučen a byl z mých plánů ukraden. Utajeně jsem si na něj přišel sáhnout, když byl zaparkován dále od hangáru v Chomutově až v roce 2009. Jen tak na okraj; tento speciálně vybavený větroň k letům do stratosféry s nejmodernější výškovou výstrojí, jaké teprve začínali používat naši vojenští letci a  byl armádou k  pokusům o  výškové rekordy dán přednostně k dispozici, po mém vyvedení za bránu letiště jako zločince předváděl na leteckém dnu na letišti v Žatci syn estébáka se sotva získaným pilotním průkazem, mého hlídače pod krycím jménem PILOT Petra Švestky, později pracujícím u policie. Dokonalí barbaři. Tímto programem jsme Američany předběhli o 25 roků. Píši o tom článek v jejich časopisu Soaring, kde se domnívají, že jsou prvními v tomto boji za světovými výškovými rekordy. Jim nikdo ale nebrání ve vizích a nesetkávají se s primitivností našich lidí.

Svět je před námi často celé čtvrtstoletí v předu. V sedmdesátých letech minulého století jsme jej o celé čtvrtstoletí mohli předběhnout.

Kdo tuto mezinárodní spolupráci likviduje a co tím sleduje? Museli jsme být velice opatrní ve sdělování informací o projektu ICADA. Věděli jsme, že je proti nám od AeČR kdekoliv na světě zakročováno (dopisy do USA a později i do Austrálie), abychom byli znemožněni plnit nadčasové letecké průkopnictví. K tomu poznamenám, jak naši nepřátelé uvažovali. Měli obavy, že budu po roce 1989 pokračovat ve výškovém létání k pokusům o světové

Přece se nejedná o stamiliony od státu na projekt ICADA se závodní a rekordní činností, o jaké se na AeČR nikdo nepokusí, ale jde jen o běžné prostředky k udržení LAVS při životě. A přesto je zde vzdor (úplatných) úředníků. Určitě nejde o stamiliony a dokonce miliardy, jak jsme byli na MŠMT a v médiích pomluveni, které naši nadřazení vedoucí bez postihu rozkrádají. V I.etapě jsme státu ušetřili několik desítek milionů a stát, MŠMT nepřispěl ani o haléř. Někdo šetří, někdo rozhazuje. Čím jsme ušetřili velké finance? Především svojí prací, dobrou organizovaností činnosti ke sponzorské pomoci a dokonalou mezinárodní spoluprací. K dokončení I. a zahájení II. etapy jsme měli stejně dobře nakročeno. Speciální Nimbus 4Mi, vyrobený v Německu, mohl být sponzorsky dopraven z Evropy do Austrálie německou Lufthansou a po ukončení sezony v Austrálii do USA americkým Herculesem k  dalším cílům na  americkém kontinentu. Z  nadějných obchodních aktivit (prodej AERO 270 IBIS, L 159, Blaníky, elektrické zdroje pro farmáře), na které jsme výkony Hany nahráli, mohl být financován ze zahraničí projekt ICADA ve velkém rozsahu. Naskytla se celá řada jiných aktivit, které zde nebudu uvádět. Někteří sponzoři nechtěli být jmenováni. Pohledem ekonoma byl na nás spáchán zločin od našich nepřejících. Nedivte se, že pan Vyhnálek tyto exponenty zla nazval vlastizrádci k po-

130

131

trestání. Nikdo z politiků neodsoudil poškozovatele naší ekonomiky a reprezentace státu ve sportovním letectví. Naši funkcionáři a politici nejsou ekonomové pro národ, ale pro sebe. Poláci se svými špičkovými větroni udělali docela slušné obchody v celém světě. Přece se nejedná o stamiliony od státu na projekt ICADA se závodní a rekordní činností, o jaké se na AeČR nikdo nepokusí, ale jde jen o běžné prostředky k udržení LAVS při životě. A přesto je zde vzdor (úplatných) úředníků. Stačí k velkým plánům ICADA život jedné generace? Stačil by a stačilo jedno nebo necelé dvě desetíletí, stejně jako švýcarům v jejich projektu SOLARIMPULS, kdybychom mohli plnit letecké průkopnictví v programu ICADA podle plánu od roku 1990, vlastně od roku 1973 a ještě dříve od roku 1957 někde mimo české Kazisvěty deformátory ušlechtilých tradic národního letectví. Čím čeští Kazisvěti škodí České republice ve světě? Předně tím, že nás staví do  polohy nekulturního národa. Jejich odborná vzdělanost podle titulů z  vysokých škol je mnohdy k oprávněným pochybnostem. Domnívat se, že jen jakkoliv získaný vysokoškolský titul je oprávněním velet slušnosti a vizi je ničím. I tím, že funkcionáři neumí ocenit umění někoho, komu smrtelně závidí a nemohou přelousknout, že je všechny dohromady nežádoucí žena překonává, nebo to, že jsme prý byli s Hanou nejhoršími estébáky, kteří si podle Vacha nakradli miliony za minulého režimu a teď si je užívají. Tolik tomuto v touze po zbohatnutí člověku leží na srdci miliony, že je s námi rád v hluboké nepravdě srovnává. Nikomu již nezdůvodnil, jak jsme světového výkonu poctivou prací dosáhli. Byli jsme prý dokonce z nejobávanějších agentů STB a já s čistým lustračním osvědčením i rozvědčíkem minulého režimu. To na nás přenáší ti, kteří toto všechno mají napsáno na čele. Různé anonymní články a obrázky pánského přirození přes některé články v aeronovinách svědčí o jejich malém rozhledu, primitivnosti, pochybném vzdělání, i jejich zákeřných charakterech. Aeroklub jako vysoce uznávaná společenská organizace morálně i technicky vyspělých lidí se nikdy nevyznačoval tak nízkým poklesem ducha a kulturnosti svých funkcionářů, jak je tomu po roce 1989 pod vedením nebezpečného estébáka J.Dodala. Do takové organizace se máme podle J. Dobeše po dohodě s předsedou AeČR Dvořákem vrátit a zapadnout do moderního podnikání bez možností být sami sebou. Jak nás pomlouvají a zesměšňují, čtenář se může přesvědčit na www.aeronoviny.cz, kde AeČR svými nemravnými obrázky proniká do cizí redakce a odhaluje svoji pravou tvář. Nebýt aeronovin, vydávaných v zahraničí a redaktora Pavla Máchy, kterého pomluvili jako nebezpečného člověka k odhalování finančních zločinů a podvodů u AeČR a Sdružení sportovních svazů ve spolupráci s MŠMT, nikdy by nevyšly ven velké finanční machinace a zrůdné jednání funkcionářů AeČR, Sdružení sportovních svazů a MŠMT vůči Haně Zejdové. Kdyby nebylo informací v aeronovinách a neomezených možností internetu, naši Kazisvěti by měli naprostý klid. Dvořák by nahlašoval stovky medailí, neexistující mistry světa a jako zástupce Ertla by fasoval balíky peněz do černé díry aeroklubu. Kolik bylo na AeČR kontrol a nic nezjistily, a až na důrazný ministrův zákrok jen za rok 2010 okradli sportovce o více než milion. Snadno se dopátráte, kolik ukradených milionů a miliard v napojení na Sazku to činí od roku 1989, když Dvořák se hájí, že prý se to tak dělalo vždycky a nikomu to nevadilo. Po roce 1989 není nad AeČR žádná kontrola jak se hospodaří se státními a ostatními dotacemi a obrovskou výdělečnou činností. Aeroklub mohl dosáhnout největšího úspěchu v celé jeho více jak stoleté existenci. Sami jsme to dokázali v době svobody zcela bez peněz, ale to je trestné. Naše činnost v LAVS mimo státní peníze je natolik nežádoucí, že se nás nestydí zlikvidovat způsoby, jaké by obstály v nejtvrdším období komunistické totality. Vyvolání strachu a odstranění každého, včetně Hany Zejdové jak to provedl Ertl dopisem do Senátu a Dodal na MŠMT, do USA a Austrálie, expremiérovi Zemanovi a do prezidentské kanceláře, to je hienismus, dokonale zastřešený zákony, jejich různě vykládanými pravidly a lžemi zejména náměstků na MŠMT a nepravdivým vyjádřením ministra Fialy k interpelaci v Poslanecké sněmovně dne 14. června 2012. Aeronoviny tyto zločiny a je132

jich aktéry pomáhají odhalovat. Za to jim a jejími redaktoru Máchovi patří dík za odvahu odolávat tlaku bývalých struktur, které se sportovním letectvím, jak funguje v zahraničí nemají nic společného. Přišli jste o velké peníze při objednávání několika špičkových větroňů. V případě Nimbuse 4Mi o 300 tisíc (které bylo nutno složit s objednávkou a pokud nepřevezmete hotový výrobek o tuto zálohu přijdete), po druhé stejně o 300 tisíc při objednání ASG 29 v Německu a po třetí jsme přišli o zálohu 26 tisíc Euro po znemožnění zaplacení Polské Diany a zásahem v jednání k ovlivnění výrobce i sponzora v náš neprospěch. Byli jsme rovněž vyvedeni z úhrady k zaplacení Nimbuse 4Mi z ruského dluhu, za který Bajzik nakoupil akrobatické JAKy v době, kdy byly k ničemu a nikomu platné k dobývání slávy na akrobatickém nebi. Bylo to hotové spiknutí. Byli jsme zvyklí ze zahraničí dodržovat určité zásady slušnosti, ale to vůbec v ničem neplatí v době zdůrazňované či zneužívané havlovské svobody a demokracie po zvonění klíči. Je nějaké vysvětlení, proč jsou proti Haně Zejdové šířeny nepravdivé pomluvy? Hana se vyznačuje slušností a úctou ke každému člověku, proč se tedy stává obětí bezcharakterních funkcionářů? Funkcionáři bývalého Aeroklubu Svazarmu byli vesměs kádrovými pracovníky s nedotknutelnou mocí nad svými podřízenými, v mnoha případech více než v jiných sportech s úkolem k bezohledné spolupráci se státní bezpečností. V mém případě šlo při vyloučení z činnosti v roce 1990 o závist (v té době již nikdo nemohl uletět do zahraničí) nad organizačními úspěchy vysokých sportovních cílů, abych nebyl konkurencí neschopnému LSC. Obě dcery, Soňa v baletu a zejména Hana u plachtařského létání měly kádrové potíže pro své rodiče a jejich viditelnost v jejich úspěšné činnosti. Hana je ve 20 letech odstraněna ze střední školy a nesmí být zaměstnána na okrese Rakovník a ve Středočeském kraji. Celá rodina se vyznačujeme snášenlivostí a ohleduplností. Proč na všechno doplácí Hana? Je přece dcerou nežádoucích rodičů a má velké cíle, na které nestačí ani ženy, ani muži a funkcionáři blednou závistí. Co by Hana dosáhla ve vrcholovém sportu, kdyby se podřídila jako ostatní reprezentanti podmínkách v AeČR? Pustili by ji na některé soutěže s nějakými dílčími úspěchy a nic víc. Stačilo by to Dvořákovi k hlášení na MŠMT k získání dotací na sport za jakési, se světem nesrovnatelnými výsledky. K zařazení do světové elity by takové troškaření, jakým oplýval trenér Vach a mentalita vedení nestačilo. Žádné vítězství na mezinárodníích soutěžích, pokud není ve spojení s všemu nadřazenými rekordními výkony nic neznamená a snadno zaniká. Uvědomme si, že dnes u nás není cílem dosahovat vrcholných výkonů ve sportovním letectví. O to našim podnikavcům na AeČR, Sdružení sportovních svazů s podporou úředníků MŠMT zhole nejde. Polovičaté výsledky a bojácní sportovci dokonale zakrývají velké podnikání na sportu a sportovcích. Odhalil se Josef Dobeš se svým Hnutím pro sport a počátečním vkladem 800 milionů, které jej mělo opět vynést do vrcholové politiky a zajistit nekontrolvaný tok peněz do připravené černé díry. To je smysl politiky dneška. Proto nás poctivé sportovce nemají politici rádi a zametli ministrem Fialou, nynějším předsedou politické strany ODS naši interpelaci v Poslanecké sněmovně pod koberec. Stejně se zachová i zástupkyně pana předsedy. Proč jsi nesměl do reprezentace přes několik úspěšných kvalifikací a nemohl vykonávat funkci trenéra, kde jsi měl nejvyšší kvalifikaci ze všech uchazečů? V letecké činnosti jsem vyžadoval pořádek a kázeň. Ne každému se to líbilo. Nesměl jsem do reprezentace přes několik úspěšných kvalifikačních výsledků, přestože jsem o tuto poctu usiloval a s nejmodernější technikou plánoval velké výkony. Za zmínku stojí, že mě byl přesto k rekordním plánům na nátlak mých příznivců přidělen za mé dosavadní výkony závodní a rekordní, i za nejvyšší počet vítězství v Celostátní plachtařské soutěži (zůstal mě také v trvalém užívání putovní pohár CPS) již z reprezentace vyřazený druhořadý větroň Cirrus 17, kterého jsem dal do letového provozu (odstranění vůlí v řízení, reprezentanti létali s tímto větroněm v LSC s nebezpečným flaterem) a než jsem se s nim stačil rozkoukat, české prostředí by mě i s Cirrusem sežralo. I tím jsem se zapsal pro pohodlné reprezentanty jako nežádoucí - s druhořadou technikou jsem létal a plánoval výkony, na které si 133

naši reprezentanti nikdy netroufli s prvotřídní technikou. Nepotřebovali mít mezi sebou někoho, kdo odvádí více práce a má lepší výsledky. Samozřejmě mě to trápilo. V roce 1975 jsem byl navržen na trenéra reprezentace, dokonce vedl jejich soustředění, ale nemohl jsem projít přes naše politruky Kdéra a Pokorného. Je nějaké srovnání největšího úpadku současného Českého sportovního letectví v celé jeho více než stoleté historii s něčím obdobným? Tunel BLANKA a tunel HANKA Zejdová se rýmují a jsou si hodně podobni na obrovské navýšení peněz do projektu, jak bylo v AeČR s Dobešovýn Hnutím pro sport a Dvořákem v AeČR pro nás připraveno k realizaci Icady. Dvořák v té době se dobře zaběhl ke spoluprácí s Ertlem a nahrazoval Dodala, který se ubíjel v alkoholu a dělal velké přehmaty na AeČR. Tunelování peněz i na nejúspěšnějších sportovcích se stalo denní normou života lidí, kteří nepřekročili Rubikon lidství. Jaký je rozdíl ve filozofii Švýcarů v projektu SOLARIMPULS a Českém projektu ICADA? Česká republika jako architekt významného projektu ICADA by neměla zůstat stranou filozofie následníka velké rodiny průkopníků Švýcara Bertranda Piccarda, autora a realizátora pokrokového projektu SOLAR IMPULS, který tento projekt ve prospěch všeho lidstva výstižně charakterizuje: „Adventure je stav mysli tváří v tvář neznámého početí naší existence jako experimentálního pole, ve kterém musíme rozvíjet naše vnitřní zdroje, jít dopředu po naší cestě evoluce a asimilovat etické a morální hodnoty, které musí doprovázet naší cestu... SOLAR IMPULS má ambice na svět průzkumu a inovací přispět příčině obnovitelných zdrojů energie, aby se prokázala důležitost čistých technologií pro udržitelný rozvoj a umístit sny a emoce do středu vědeckého dobrodružství...“. Na SOLARIMPULSu pracuje po 12 roků 50 inženýrů a 80 subdodavatelů. Je to už slušná firma s mnoha zajímavými pracovními příležitostmi k převzetí nejmodernějších technologií, na příklad z kosmického výzkumu k denní potřebě. Země, která se ujme našeho projektu ICADA zaměstná také hodně odborníků, techniků a dělníků. Celý svět dnes obdivuje průkopnickou práci Švýcarů a sleduje etapový oblet Země s druhým zkušebním letadlem o rozpětí 72 metrů. Pro české nápady, ani takové, které by nás téměř nic, jako všech 57 světových rekordů Hany Zejdové nestály a naopak hodně vydělaly (naše expedice do Austrálie ušetřily státu několik desítek milionů a ICADA by mohla přinést miliardy), nemáme u úředníků státu pochopení k získání základního vybavení, se zlomkem příspěvku od MŠMT nebo jiných ministerstvech, ledaže by z toho úředníci s jejich podivnými výmluvami mohli osobně těžit jako vedoucí výprav, úředníci navíc jen k  zavazení a  nějaký úplatek by přišel vhod. Stačí se jen podřídit. Ve světě se děje ledacos, ale na naše úředníky v tomto nemají. Český projekt ICADA je mnohem starší a  rozsáhlejší než SOLARIMPULS v  náročnější vysoce aerodynamické moderní konstrukcí bezmotorového letadla s  vysokými výkonnostními parametry k  letu bez motorické síly (bude to div moderní aerodynamiky a technologie), s pomocným motorem na sluneční energii a navazuje hlouběji na využití sluneční energie. Plně zapadá do filozofie autora leteckého průkopnictví Bertranda Piccarda z rodiny velkých vizionářů. Co musí nový tajemník AeČR (nebo stále zveličovaný „generální“ bez podřízených tajemníků?) po konečně zbavení se alkoholika a es134

tébáka Jiřího Dodala vykonat k demokratizaci života kdysi slavného Aeroklubu Československa se slavnou předválečnou Masarykovou leteckou ligou? Nový člověk nejspíš zapadne do  zaběhnutéto marasmu. U nás by jinak neuspěl. Dvořák si jej uřídí v  jeho dokonale zaběhnuté mafii. Nový tajemník by se musel dokázat vypořádat beze zbytku s  minulostí nejen před rokem 1989 a  po  tomto roce politických změn s absolutní estébáckou totalitou J. Dodala, jemu podřízeného výboru a  komisí a  zavést demokratické zásady práce a činnosti podle jiných zahraničních leteckých organizací, které jsou mu cizí - nikdy se nesetkal na příklad stáží s touto propracovanou činností k řízení sportovního letectví. Post svazarmovské návyky k ničenu nepovedou. Dokázat dát na vědomí, že oba první prezidenti Československa byli velkými příznivci a podporovateli letectví. Jiné sporty využívají Masarykovo jméno, spjaté se vztahem k letectví, k morálnímu posílení třeba ve spojení se soutěžemi. Prezident Beneš se svojimi zásluhami o stát byl komunisty a jejich nejhoršími lidmi za službu národu v nejtěžším období našich dějin zhanoben a není důvod, aby jej zejména letci, nad kterými měl patronát u RAF v Anglii za 2. světové války, který navštívil i  naše slavné plachtařské letiště Raná u Loun, setrvávali na názorech primitivních lidí, kteří naše nejlepší syny a  dcery národa v  padesátých letech zavírali do vězení nebo popravovali. Aby jejich bezohlední nástupci likvidovali z  vrcholového sportu po roce 1989 nejzasloužilejší letecké a parašutistické sportovce a ženu, která v zahraničí něco znamená a její zásluhy o světové letectví musí být doma zhanobeny a vymazány z historie národního letectví. Frustrace nás lidmi, jejichž jména není dobré pod ochranou zákonů zde vyslovit, nasvědčují o tragedii Českého sportovního letectví, kam až byly slavné tradice letců dohnány. V AeČR za J. Dodala nebylo možné obhájit jakékoliv myšlenky demokracie. AeČR musí zaujmout stanovisko k rehabilitaci našich slavných letců, kteří z politických důvodů opustili komunistické Československo: Vítěze Celostátních plachtařských závodů z roku 1953 ing. Zdenka Volfa, mistry světa v letecké akrobacii, zalétávacího pilota Jiřího Bláhu a ing. Ládi Bezáka. Totéž se týká i nás, Hany a Vladislava Zejdových, vyloučených z AeČR v roce 1982 a znovu stejně brutálně po roce 1989 jako příklad setrvalé totalitní moci vlivem IVO J. Dodala a jeho totalitní politiky a dr. Jiřího Blašky, zbaveného jeho postavení v parašutistickém sportu stejně jako nás za světové rekordy v Austrálii.

135

VĚŘILI BYCHOM VŠEMU, JEN NE TOMU, ŽE ZA SVĚTOVÉ REKORDY, VYTVOŘENÉ V AUSTRÁLII V ŠIROKE MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCI MNOHA ZEMÍ BUDETE MÍT TAHANICE S ČESKÝMI FUNKCIONÁŘI I U SOUDU. ASI BY NAŠI KAZISVĚTI NEJRADĚJI POSTAVILI PŘED SOUD I VŠECHNY VAŠE ZAHRANIČNÍ I DOMÁCÍ SPOLUPRACOVNÍKY.

použít a udělat cokoliv ze svých zkušeností kádrováka spolupracovníka bývalé STB, usvědčeného lháře a alkoholíka, který nesměl po svém odhalení nemorálního člověka šplhat do sfér moci pomoci KSČ.

Pan Dodal ale vaše soudní obvinění potřebuje nejen na osoby, za nespravedlivé vyloučení z Aeroklubu a z reprezentace, ale i za to, že jste se ohradili proti neúčasti Hany na mistrovství světa v USA, ale i některé další členy aeroklubu, jim obviněné, že vyhledali na něj usvědčující materiály v archívu Ministerstva vnitra. Proto tento estébák na nás všechny, letce i parašutisty vypracoval krycí a pomluvný materiál, za který by kdekoliv na světě musel z postavení vedoucího úředníka Aeroklubu okamžitě odejít. Shromáždil rovněž výtahy ze zápisů výboru v počti 182 stran bez těch, kde se sám usvědčoval z likvidace nepohodlných sportovců, aby dosvědčil svoji nevinu. Protože od roku 1990 požadujeme rehabilitaci, Dodal cítí nebezpečí z obvinění proti mnoha článkům Listiny základních práv občana a potřebuje najít právní zdůvodnění mého bezdůvodného vyloučení z Aeroklubu roku 1990 a co je ještě horší, zinscenovanou likvidaci Hany Zejdové za nejlepší reprezentaci letectví po roce 1989 i v celé historii. Je schopen pro likvidaci jemu nepohodlných lidí

Co vede k pomluvám J. Dodala zasílaným nejvyšším státním představitelům i do zahraničí? Předně je to strašná česká závist a ješitnost centralistických funkcionářů o všem rozhodovat a z toho těžit, která má hluboké historické kořeny. Psát pomluvné dopisy našim státníkům, i do zahraničí, jak uplatňuje svými dlouhými prsty generální tajemník Aeroklubu České republiky Jiří Dodal, může být vlastní jen lidským hienám. V našem případě to s penězi nemá nic společného, nikdy jsme neobdrželi ani haléř odměny nebo haléř dotace na expedice do Austrálie a žijeme ve skromných poměrech. Když na vás dosednou tyto hieny, sežerou vás i s kostmi, jak jsou horší od dravé zvěře. Všechno jsme si museli vybojovat ať už mnoha sponzory, jaké AeČR nikdy pro dostatek peněz nemusel shánět a nezískal, a nám je naopak narušoval, nebo velkou přízní přátel, kteří v nás viděli dělat poctivou práci s výsledky, jaké předčily ostatní svět. Aeroklub namísto shánění sponzorů pro sebe všechny naše potenciální sponzory nebo zaštiťovatele frustroval. Nikdo z rozumných lidí nemohl pochopit, proč organizace, která si přivlastňuje cizí výkony a těží z nich je v zárodku ničí. Americký senátor, který byl prostřednictvím pana Carla Hodka (známého poválečného konstruktéra rychlého dvojmotorového letadla HODEK HK 101, po roce 1948 emigrantem do USA), předsedy zahraniční humanitární organizace z Austrálie upozorněn na porušování lidských práv v  případě Hany Zejdové, konstatoval, že vědí, že pan Dodal jedná nečestně a nespravedlivě, ale bohužel jeho názor je oficiální a oni s tím nemohou nic dělat. Příslušníci malých národů bývají často takto odstrčeni velmocenskou politikou. Vzpomeňme pohrdání malým národem v Mnichově roku 1938. Ani Evropská unie nechce věřit, že se u nás diskriminace ženy ve vrcholovém sportu odehrává jako za minulého totalitního režimu a odmítá se zabývat pomoci zpolitizovaně postižené sportovkyni. Po roce 1989 po velkých politických změnách v bývalé Východní Evropě nám v zahraničí mnozí lidé nejen z letectví dávali najevo, kde se tu vzala žena s tak velkým úspěchem jak nastartovaného závodního pojetí s medailemi za největší rychlosti o soutěžích, jak se dosud žádné ženě v letecké historii nepodařilo a posléze tolika rekordy v tak krátkém čase. Byli jsme nažhaveni minulou dobou, kdy jsem měl připraveny plány k velkým rekordům, ale nic z nich nešlo realizovat. Ať už to mohlo být ve  Francii na  znemožněném rekordním táboře roku 1958, kde jsem měl připraveny plány rekordů a opět u nás znemožněné expedici do bývalého Sovětského svazu k přeletu 1000 až 1500km roku 1958, kde byl od sovětů dán souhlas a u nás zvrácen, nebo v Litvě roku 1959 a později v Kazachstánu a nezapomeňme v USA roku 1991. Byli jsme ke srovnání jakousi stlačenou pružinou, která po roce 1989 přes úsilí všechno v nás nahromaděné po desítky roků mařit, jsme explodovali či vystřelili doslova útěkem za zády vedení zkostnatělého post svazarmovského Aeroklubu do  Austrálie. Rychlostní lety Hany, největší předpoklad k vysokým rekordním cílům, jak projevila na mnoha soutěžích, to byl velký základ k rekordnímu létání a překonání i mužských rekordů, což se v minulosti podařilo jen Ruské pilotce Olze Klepikové v roce 1939 fantastickým volným letem na vzdálenost 749 km. Slavná Ruská pilotka Olga Klepikova při svém setkání a rozhovou s německou plachtařkou Irmgard Morgner odhaluje pravdu o svém absolutním světovém dálkovém letu.

136

137

Kolikrát jste s dcerou Hanou J.Dodalem vyšetřováni na policii a pohnáni k soudu podle zákona na ochranu osobnosti a funkcionářů, provinilých na vrcholových sportovcích? Co tím Dodal všechno sleduje? Bojí se vašich žádostí o rahabilitaci, které nemůže do nekonečna svými nepravdami našim politikům zdůvodňovat? Poprvé mě Dodal vyhrožoval v roce 1994, že mě dává k soudu prakticky za obvinění, že jsem mu vytkl nezaslání přihlášky Hany do USA na mistrovství světa a on lhal, zapíral jako ve všech svých proviněních, již jako kandidát KSČ, odkud ho vyhodili. V roce 1992 se chtěl nějak na výboru Aeroklubu a před leteckou veřejností obhájit proti svému největšímu provinění na mém vyloučení a na provinění Haně, které zosnovali s trenérem Vachem k její neúčasti na mužském mistrovství světa v USA roku 1991, kam plným právem patřila a měla svým rychlým létáním v dobrých meteorologických podmínkách amerického Texasu, ale i s proměnnými podmínkami velkou šanci uspět mezi nejlepšími muži světa. Tímto zločinem na ženě ve sportu ji dodalovci zlikvidovali z její největší možnosti uplatnit své přednostní závodnické schopnosti ve své letecké kariéře v prostředí nejlepších pilotů. Trenér Vach za ni do USA, kde mohla dobře uspět, poslal závodníka z 11. pozice, když Hana získala v kvalifikaci pozici č. 2. Jeho žena je později poslušnou předsedkyní plachtařské komise. Je to neospraveditelné provinění na Haně Zejdové v jejím nerovném postavení v leteckém sportu, které je stále před světovou leteckou veřejností utajované. Po druhé jsme byli s Hanou u soudu kvůli ukradení transportního vozu spikleneckými estébáky se vším osobním majetkem Hany a se všemi pomocnými materiály expedice do Austrálie v ceně kolem půl milionu a o tento majetek LAVS, transportní vůz Dona Escotta a Hany jsme jednou provždy přišli. Před několika roky jsme byli s Hanou opět vyšetřování na policii, stejně jako parašutisté za to, že odhalili Dodala jako zločinného spolupracovníka STB. Tito vyvrhelové byli zvyklí se zbavit kohokoliv kdo poukázal na jejich křivárny. Policie neshledala, že jsme Dodala pomlouvali nebo jinak v jeho postavení poškodili a soud se nekonal. A snad poslední dvě soudní řízení a následným odvolacím u Vyššího soudu u soudu jsou posledním dějstvím v usvědčení estébáka J.Dodala ze lží a snahy za každou cenu mě u soudu ponížit, aby měl zdůvodnění mého vyloučení z aeroklubu roku 1990 a Hany z reprezentace za opodstatněné. To se mu vrací i s úroky, kdy jej vlastní kamarádi opilého ztlučou do bezvědomí a s polámanými žebry nechají odvézt sanitou do nemocnice v Olomouci, kde nedlouho předtím neuspěl u soudu.

Ale ani tehdy nebyli muži ženě džentlmentsky nakloněni, že je překonala a tyto pomluvy o jejím odletu z několikakilometrové výšky, která prý ji dopomohla k tak velké vzdálenosti byly vyvráceny omluvou až o 35 roků později v rozhovoru s rekordní pilotkou, uveřejněným v Americkém časopise Soaring (shodou okolností v témže čísle o našem výškovém létání ve vysokých Tatrách, kdy jsme Američany předstihli o 25 roků). Válečné události a možná i tato pomluva zapřičinily, že Olga se nikdy nestala po zásluze držitelkou Lilienthalovy medaile, kterou si plně zasloužila. Překonala i slavného Tadeusze Gory, který za svůj výkon obdržel Lilienthalovu medaili. Ale tak to s leteckými průkopníky někdy bývá, že doplácí na složitý lidský faktor. U nás se vztah funkcionářů Aeroklubu, kteří si výkony Hany rádi ke své slávě přivlastňují a jsou u FAI vedena pod jeho hlavičkou, přesto se staví k výkonům Hany Zejdové pohoršeně, než jakou mají odezvu v mnoha zemích. Nebýt reakce ze zahraničí, nikdy by Hana Zejdová, jako Olga Klepiková bude navržena teprve nyní, nezískala nejvyšší ocenění pro bezmotorové letce od FAI - Lilienthalovu medaili, na kterou je navržena po několika urgencích ze zahraničí a až po několika desítkách světových, i absolutních rekordů. J.Dodal píše na osobnost letectví nakonec po vynucení ze zahraničí několika řádkové velice strohé hodnocení. Američané pro nás zcela neznámého letce napíší na FAI tři stránky se všemi doporučeními.

ZHORŠILA SE U NÁS SITUACE V LIDSKÝCH PRÁVECH V LETECKÝCH SPORTECH PO ROCE 1989 A V PŘÍSTUPU STÁTU K LETECTVÍ A K LETECKÝM SPORTOVCŮM? Byl komunistický režim tak tvrdý nebo jeho funkcionáři si dovolovali jej hodně zneužívat ve svůj prospěch? Komunistický režim, přesněji řečeno jeho funkcionářští zneuživatelé mě nedovolili reprezentovat letecký sport v kapitalistických zemích a účasti na 4 mistrovstvích světa. Nikde pro toto zneužívání moci naši politruci na Aeroklubu Svazarmu neměli pravidla, ty si sami i s jejich důvody vytvořili proti mě. Za smutné éry zapadlého a tehdy nevýznamného pracovníka na ÚV Svazarmu Jiřího Dodala, v kombinaci s jeho donašečstvím na své spolupracovníky a za trenéra Jaroslava Vacha, osvědčeného a navrženého do této trenérské práce v nechvalném období normalizace, který nemusel být v KSČ nebo oficiálním spolupracovníkem STB (z jeho postavení vyplývalo podávat hlášení o chování reprezentantů v zahraničí), vyměněného za s nim nesrovnatelného plachtaře a legendu Jaroslava Kumpošta, jsem již nemohl být definitivně v reprezentaci, přestože jsem se do ní svými výsledky několikrát úspěšně kvalifikoval. Přesto mě tehdy Svazarm nechal létat alespoň do mistrovství republiky. Jsem přesvědčen, že mé tréninkové a taktické metody u nás nikdo nepřekročil a ani nebyly pochopeny. Nebyl to totalitní režim, kdo mě i Hanu likvidoval, ale zájem několika hodně obyčejných nomenklaturních lidí, počínaje v Rakovníku a na centrálním aeroklubu se mě, člověka s vysokými sportovními cíli museli po roce 1989 po létání v několika vyhnanstvích konečně zbavit. Oficiálně jsem nesměl na vrcholných výkonech pracovat a abych stejně jako za Svazarmu, třeba jen z ústraní vystrkoval růžky to jim nevyhovovalo. Likvidují ze sportu proto i děti zasloužilých rodičů, aby jim nepřipomínaly jejich morální zločiny na jejich rodičích, páchané na sportovcích, kteří mají zásluhy o sport, na jaké tito lidé nemají. Vždycky s velkým poškozením jsem se nějak ubránil, ale po roce 1989 se uvolněné moci Jiřího Dodala, vlastnostmi nejhoršího člověka, s trenérem Jaroslavem Vachem nikdo nepohodlný novým zbohatlíkům neubránil. Měli oporu v deseti bodech k rozvracení demokracie a ty jim daly základ k neprůhlednému hospodaření, ke zneužívání LSC ke svým podnikavým zájmům a nakonec k jeho likvidaci a stejně k likvidaci nepohodlných lidí ve vrcholovém sportu. Za vlády komunistické moci jsem získal mnoho obdivovatelů organizováním vrcholové sportovní činnosti v ústraní, ať civilních nebo vojenských, kteří uměli pomoci a někdy i varovat když šlo do tuhého. Dnes tomu tak není, jakoby všude ve vedoucích postaveních byli lidé stejného zaměření okrádat všude. 138

Mezi mnoha varováními zde uvedu, co se mohlo stát, kdyby blahopřejný pohled od  mistra republiky z  roku 1953 Zdenka Volfa, který ulétl za hranice a byl vymazán z historie našeho sportovního letectví jako vítěz a mistr republiky. Zdenek mě a  poslal mě roku 1957 z  Brazilie blahopřání ke  světovému rekordu na  letiště Brno Medlánky. Předal mi je zástupce pro věci politické tak, že s pohledem ze zahraničí několikrát před mými očima zamával a dal mě najevo, že zde není něco v pořádku. Zůstalo to naštěstí jen mezi námi a já nikdy tento pohled raději nikomu neukázal. Jedno z  posledních varování mi bylo sděleno v  roce 1989, že moje letecká činnost definitivně končí. Splnil jsem úkol dostat aeroklub Chomutov z  bryndy, zachránit jej před zrušením, postavil jej na  pevný organizační základ s výsledky na úrovni LSC a můj hlídač PILOT Petr Švestka splnil také svůj estébácký úkol a byl za tento výsledek odměněn a já mohl jít k ledu. Už mě npotřebovali. Později pomluvem Jaroslavem Vachem o spálených mostech a  nikde prý mě neměli rádi. Naplánovali jsme samozřejmě utajeně můj odchod do zahraničí, ke kterému bych se jinak nikdy neodhodlal. Ale stanout na anglické ambasádě 17. listopadu roku 1989 v 9,00 bylo už zbytečné ucházet se o odchod do zahraničí po událostech, které se v Praze udály odpoledne a večer. Ne tak zcela jednoznačně pro mě, hned vyhozeného ze zaměstnání i z aeroklubu, člověka, který nesměl v době svobody rozvinout své schopnosti v organizování vrcholové letecké činnosti.. Před rokem 1989 byla péče a zájem o vrcholové letecké a parašutistické sportovce přece jen adekvátní. Za vlády komunistické moci byli vrcholoví sportovci odměňováni. Ruské pilotky Haně říkají, že musí být strašně bohatá. U nich by obdržela za světový rekord 3 tisíce amerických dolarů, to platilo kdysi i dnes. Naši ohební reprezentanti svoje odměny i tak za mnohem menší výkony než představují světové rekordy získávají. Naše státní politika po roce 1989, že se vše samo nějak tržně vyřeší neplatí bohužel v leteckém sportu, který je nyní možná jen málo státem podporovaný, ale jeho funkcionáři si i z tohoto nynějšího mála vytváří svými nápady, které by v jiné zemi neobstály, dokonalou dojnou krávu. Trenér Bajzik zdůvodňoval velký úspěch francouzských leteckých akrobatů jejich údajně vysokými dotacemi státu na letecké sporty. Francouzi jako tradiční země s historickým vztahem k letectví nikdy nepodporovali letecké sporty více než náš stát, ale s rozdílem, že u nich funkcionáři nerozkrádají peníze a letecký materiál a nemohou si dovolit špatně se státními penězi hospodařit. Naši barbaři se mě podle jejich ubohých názorů definitivně zbavili v roce 1990, abych byl doživotně umlčen a mstí se na dceři, 139

která prokázala nejlepší pilotní a reprezentační vlastnosti a výkony, jaké nikdo jiný, podle srovnatelných výsledků v bezmotorovém létání na světě v jeho více než stoleté historii nedosáhl. Slavná sportovkyně nemůže zastiňovat naše zbohatlíky, nemůže stát vedle těch, kam těčou peníze, kteří sport využívají spíše k povznesení jejich zařazení ve společnosti nebo k obrovským ziskům, osobnímu pohodlí na úkor sportovců a nikdy nedosáhnou úspěchů ženy, která musí zmizet i z historie našeho letectví. Ale neznají naše houževnaté a zabejčilé povahy pro letecké průkopnictví. Společensky nebezpečné chování našich nepřejících, které nepostřehli vlivem pomluv naši předsedové vlád se záštitami k naší činnosti (Zeman a Nečas), odsoudil pan Milan Vyhnálek, významná osobnost světového podnikání, jako největší vlastizradu od našich funkcionářů. Jako vlastenec byl zklamán a nechtěl věřit, že se situace ve svobodném státě po roce 1989 zvrhne do rozměrů, se kterými se sice setkal i v zahraničí, ale z toho se vždy na rozdíl od nás doma vylízal. Opakovat tento termín muže činu a obchodu, vyznamenaného britskou královnou, jakým pan Vyhnálek v očích světového byznysu byl, je v České republice trestné. Neumíme a nebudeme si v naší průkopnické činnosti vážit nikoho, kdo podlézá moderním podnikavcům, kteří si po Svazarmu převzali kádrování, k tomu přidali podnikání pro sebe a vynechali ryze špičkový vrcholový sport. A ještě důležitá připomínka, jak nám demokratizace života po roce 1989 sklouzává do jiného bahna: V roce 1990 byla konference v Bratislavě se záštitou Slovenského premiéra k větší účasti žen ve sportu. Konference, na demokratickém základě později nikdy neopakovaná a dnes pro jejího ducha lidství nemyslitelná. Tehdy to byl demokratický počin od politiků, který nezapadá do koncepce myšlení dneška. Dnes se Česká republika, která hájí lidská práva kdekoliv na světě, v Aeroklubu zbavuje sportovkyně, aniž by jediný politik a nevynechávejme političky, hnuli brvou k obhajobě ženy, která je jako jediný český občan zařazena v síni sportovní slávy FAI High Flyers mezi nejúspěšnějšími rekordmankami světa a první kosmonautkou. Nenachází se jediná politička nebo politik, ani z bývalých sportovců poslanců a senátorů, kdo by se za ni postavil, přestože slibují hory a doly, když je po zapírání doženete a přepadnete. Moje poslední jednání a sliby od vysoce postavené političky a nedodržení slova plně charakterizují naši podivnou politickou scénu. Může na výkony a slávu Hany Zejdové v České republice někdo tak výrazně i v jiném, než letecké sportu navázat? Podobná skromná žena, odtržena od mafiánství je v rychlobruslení Martina Sáblíková. Jistě jste cítili rozdíl mezi našimi a zahraničními úředníky. V zahraničí hodně věcí jde samozřejmě spolehlivě po jednání po telefonu. Složitější plány podle povahy se řeší tak, aby nekomplikovaly život. Nikdo vás nehoní někam několikrát zbytečně pro nějaké malichernosti. Když jsem potřeboval do příští expedice zařídit své zastupování v Austrálii a požádal známého jít k advokátovi k sepsání plné moci, přítel Mike vstal, podal mi ruku a bylo to vyřízené, bez poplatku, razítka a ztraceného času.. V čem a v jakém rozsahu jsou v kauze Zejdovi porušována lidská práva a čeho se naši politici bojí, že nechtějí slyšet ani na interpelaci v Poslanecké sněmovně, nebo se vymlouvají na to, že nemáme k rehabilitaci zákon a vůbec nereagují na vaše žádosti o rehabilitaci a zařazení do dotace na sport. To musí posoudit právníci i ze zahraničí. Jde zde o porušení některých článků naší Ústavy, která zdaleka nepřevzala z mezinárodních ustanovení vše a narušuje to právo Českého občana se hájit s pomocí zákona u zdlouhavých soudů, pravidel Evropské unie ohledně lidských práv v nerovném postavení ženy ve sportu a samozřejmě i porušování zhruba 20 článků Všeobecné deklarace lidských práv OSN. To již není zanedbatelné porušování, které naši letci váleční hrdinové, generálové František Fajtl a František Peřina, v padesátých letech pozavíraní nebo museli volit útěk nebo úlet do zahraničí, srovnávají odstranění Hany Zejdové se svým utrpením a nazývají nebo srovnávají toto pro Hanu Zejdovou tíživé období s Jihoafrickým apartheidem. U nás se nikdo nad touto lidskou tragedií za nejlepší reprezentaci státu a národa nepozastavuje. Budeme trvat, po několika nabídkách k AeČR a Sdružení sportovních svazů k mimosoudnímu vyrovnání za naše poškození ve vrcholovém sportu bez odpovědi k řešení takovými prostředky, aby právo na exis140

tenci, život a sport u ženy s mezinárodními oceněními odpovídal demokratickým poměrům v jiných vyspělých zemích. Naše izolace od veřejnosti dovoluje estébácké investigativní skupině J. Dodala na AeČR, působící k obhájení monopolního postavení AeČR nad leteckými sporty a vytváření pomlouvačné strategie na nás konkurenty neomezeně působit v náš neprospěch a paralyzovat nás jako nežádoucí osoby a nepotřebné výkony Hany Zejdové. Je to moderní barbarství, které vládne našim životem. Nabízí se každému otázka proč jste nezůstali v Austrálii nebo jinde, kde se k vám chovali jako k lidem, kteří umí a něco dokázali. Do  Austrálie jsme museli odejít po  znemožnění účasti Hany na  mužském mistrovství světa v  USA roku 1991, znemožnění uznání rekordu a narušení I. etapy k rozjezdu projektu ICADA. Bylo jisté, že po mém vyřazení z vrcholového sportu v roce 1990 a z létání jednou provždy bude od našich estébáků na pořadu i Hana. Její výsledky bojácnému Vachovi přes nápovědy jeho družné podnikatelky nedovolily ji odstranit s dobře zinscenovaným útokem, jaký provedli se mnou. Byla přece jen tehdy aktuální výkonnou sportovkyní se zásluhou 30% k zisku dotace ze všech 12 reprezentantů mužů a žen. Přesto se o to pokusili honem na čarodějnici během soustředění všech reprezentantů v LSC v Moravské Třebové. Snažili se působit na její nervovou soustavu, ale ani zde neuspěli podle jejich představ, i když žádný závodník nemůže donekonečna takovým tlakům odolávat a na její výkonnosti a zdraví se to muselo projevit. Zahnali ji do nevýhody vůči ostatním závodnicím, že šla obhajovat titul mistryně Evropy bez účasti na společném soustředění nebo s komplikacemi. Toho dodnes využívají Ertl a Dodal ke zdůvodnění na MŠMT, do Senátu a všude, kde proti Haně diskriminačně zasahují. Tuto hru velmi nečestným způsobem vyhrávají. Nevadí jim, jak nedůstojných metod používají proti ženě. Trenér Vach potvrdil svoje estébácké metody návrhem Haně roku 1993, aby zůstala jako mistryně Evropy a naše nejúspěšnější pilotka v zahraničí, když odmítla být mu k službám v LSC svým jménem sportovkyně vyvážet (jako akrobat Martin Stáhalík ke svému tragickému konci) bohaté zahraniční klienty na špičkovém větroni Janusz, který byl státem zakoupený pro reprezentační činnost a ne k výdělečné práci. Aby doma nebyla našim reprezentantům na očích, aby nepřipomínala jeho svazarmovskou zločinnou činnost, a moje vyloučení z aeroklubu, Vach ji doporučil v roce 1993 zůstat v Austrálii. Snadno by zařídil, aby její rekordy nereprezentovaly Českou republiku. Toho potřebovali dosáhnout, aby jim někdo z reprezentantů náhodou nevytýkal zanedbávanou péči. Vlastně po zkušenostech po vyloučení a zákazu činnosti se zákazem vstupu na letiště roku 1990 a neuznání rekordu Haně jsem se nechtěl z  Austrálie vrátit domů ani živý, ani mrtvý. Bylo na  vlásku, že jsme v  Austrálii nezůstali trvale, alespoň já k  vybudování silnější pozice k závodní a rekordní činnosti Hany. Bylo nám to i nabídnuto. Jsou to osudová rozhodnutí. Museli jsme se vrátit domů - rodinu a naše největší zázemí velkých přátel jsme nemohli zradit jak si to přáli někteří estébáci, mezi ně patřil Dodal i služebník Vach jak pomstu na celé rodině. A  emigrovat kvůli největším gaunerům v  době svobody potvrzovalo, že největším nepřítelem pravdy a  spravedlnosti nebyl samotný minulý režim, ale lidé, kteří jej zneužívali i po roce 1989. Trenér Jaroslav Vach si tyto ostruhy bývalé moci vysloužil.

141

Největší překonatel světových rekordů v mnoha sportovních odvětvích, obchodník a výzkumník (bez vědeckých titulů) Američan Steve Fossett se svými 93 rekordními výkony dnes mohl být překonán českou pilotkou jen v plachtařských rekordech v počtu překračujícím stovku, kdyby Český národ nebyl malý jen geografickým rozměrem a počtem obyvatel, ale i myšlením. Ale ještě není všem dnům konec. Na obrázku je Fossett v kabině ASH 25Mi, špičkového větroně s úpravami, který byl v Německu připraven pro Hanu a Fossett si jej odkoupil, když Haně bylo znemožněno jeho zaplacení.

CO ZNÁMÝ PRAŽSKÝ CENTRALISMUS. JAK BY SE PROJEKT ICADA ODVÍJEL, KDYBYSTE JEJ PŘEDALI DO CENTRA FINANČNÍCH INTRIK, JAK SVĚDČÍ NAPOSLEDY V SOUVISLOSTI S PŮL MILIONOVÝM, PO KAŽDÉ JINAK VYSVĚTLOVANÝM DAREM TRENÉRU RŮŽIČKOVI V HOKEJOVÉ REPREZENTACI, ZLEHČOVANÝ K VÝCHOVĚ MLÁDEŽE. Kdyby ICADA byl projektem centrálním, lépe řečeno pražským, nemuseli byste mít žádné potíže. ICADA by byl na AeČR, Sdružení sportovních svazů a MŠMT rychle a bez potíží přijat spíše k mrhání finančními prostředy a nadbytečné byrokracie, jak nám nabídl bývalý ministr Josef Dobeš, zakladatel Hnutí pro sport vklínění do jeho osm set milionového daru od vlády (nikdo dodnes neví, kam tyto peníze přišly). K vydírání státní kasy s podmínkou vrátit se do AeČR, odkud nás vyhodili, aby nás i stát tito mafiáni mohli pod rouškou nového mafiánského Hnutí pro sport megalomansky vyssávat, jak to bylo odhaleno v časopise TÝDEN. Nejsem přesvědčen, že kromě vyssátí hodně peněz, že by to k něčemu vedlo, a my měli jen velkou mezinárodní ostudu, jakou jsme utržili po objednání několika letadel v Německu a Polsku a zbavení možnosti je zaplatit. Tato mafie nás má v hrsti a neuznává, že se jedná o přínos dlouhodobě připravovaného programu ICADA ve prospěch státu. Hana Zejdová, její výsledky a její osud jsou obětovány nejhorším lidem naší společnosti. Ve sportu v České republice je úplatkářství zdá se běžnou a dobře zastíranou věcí jak svědčí aféry s rozhodčími ve fotbale a nyní u policie šetřený Růžičkův půl milionový všelijak vysvětlovaný „dar“ hokejové reprezentaci, který byl převzat a jak je vše pomalu a jistě zahráváno do autu, aby to zapadlo do běžného dějství. Viníci budou ti, co byli nuceni platit úplatky. Stejně jako rodina Zejdových, která za upozornění na neprůhledné hospodaření v AeČR je od roku 1994 poháněna k vyšetřování na policii a k soudu. Není sporu podle různých indicií, že trojlístkek Aeroklub, Sdružení sportovních svazů a MŠMT při velkopodnikatelských aktivitách pana předsedy Ertla, jeho zástupce předsedy Aeroklubu Dvořáka s neprůhledným hospodařením Dodala a na FAI vyznamenaných úředníků MŠMT ke krytí této „žumpy“, jak ji ve fotbale nazval Milan Baroš a je potrestán jen důtkou - a není z vrcholového sportu doživotně zlikvidován na rozdíl od Hany a Vladislava Zejdových, kteří na tuto mnohem hlubší žumpu a bahno ve sportovním letectví upozornili a doplatili již před 20 roky. Ve sportech populárních s dohledem médií nemůže dojít až k takové tragedii jako je trvalá nebo doživotní likvidace nepohodlných leteckých sportovců, nejzasloužilejších o mezinárodní úspěchy po roce 1989. Ve fotbale tento zlořád, bránící čistotě sportu známý fotbalista Baroš vystihl názvem „žumpa“. Český, v emigraci nejúspěšnější a vlivný podnikatel, bývalý poradce ekonomického ministra federální vlády Austrálie tento státní nepořádek v České republice nazval „vlastizradou“. Jinde se ozývají hlasy k vyčištění „Agiášova chléva“ v úplatnictví a podnikatelství ve vrcholovém sportu, jak je to zařízeno předsedou Sdružení sportovních svazů panem Zdenkem Ertlem v mnoha jeho podnikatelských aktivitách po vzoru jeho působení u Hušákovy Sazky. Milan Baroš za tuto kritiku nešvarů ve sportu za „žumpu“ ve fotbale obdržel mírný trest - důtku. Hana Zejdová za upozornění, že ženy v bezmotorovém 142

létání jsou úspěšnější než muži, přitom dostávají mnohem menší kapesné na mezinárodních soutěžích a na podivné neprůhledné hospodaření s dotacemi na sport se stává nepohodlnou. Je na rozdíl od Milana Baroše zlividována z vrcholového sportu a nemá nikde odvolání. Je zajímavé, jak zpočátku silně emotivovaný vzruch o těchto výstřednostech ve fotbale i v hokeji naráz opadl a pokračujeme v hloubení skandální „žumpy“ dále. Slavný hokejista Růžička, kterému podle indicií v tisku chybí 50% morálních vlastností sportovce, které nenahradí nejslavnější okamžiky hokejové slávy, stejně jako v letectví Petru Jirmusovi, od masarykovské a zátopkovské doby neplatné, je neškodně uklizen jako trenér do Chomutova. Bude nadále vzorem mládeži nejen jako hokejový odborník, ale i jako příklad pro mládež vedle sportu brát úplatky jako běžná součast našeho života. Křivení myslí od dětství je zde udržováno na úrovni před rokem 1989. O to horší, že je požehnáno slovy SVOBODA a DEMOKRACIE. Nic exemplárního k potrestání nepřipadá v úvahu. Jedou v tom všichni, proto svého kolegu nenechají z tohto soukolí úplatkářské moci vypadnout. Podívejte se, jak žije jiná sportovkyně, jejíž jméno je v České republice zakázané vyslovovat a naši mladí sportovci ji mohou uznávat jen potají nebo ze zpráv ze zahraničí působících na www.aeronoviny. cz. Ještě, že internet je dnes silná zbraň k udržování zakázaného práva a spravedlnosti. Stejně jak tomu byly za Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy před rokem 1989 mohou vycházet ven věci tvrdě novodobou mocí zamlčované. Připomeňme si zde pavouček podnikání pana Ertla. Zde nikoho v tomto státě nezajímá očividný střet zájmů jako hlavní důvod zániku sportovního letectví v České republice a hlavní příčině největšího sportovního zločinu na ženě s mezinárodním významem ve světovém letectví. Dokonalost této zlodějiny a likvidace leteckých sportů i nadějných sportovců vyhovuje úzké skupině podnikavců a je mafiánským funkcionářským sepětím potvrzena našimi politiky, neschopnými cokoliv řešit než jen dlouze řečnit kolem ničeho. Falešné, scestné a křivé zdůvodnění naší interpelace v PS ze dne 14.června 2012 exministrem, pětihvězdičkovým - pětititulovým panem Fialou, nyní dokonce šéfem jedné strany, je toho nejnázornějším příkladem, kam až mohou daleko zajít naši politici v překrucování pravdy, práva a spravedlnosti s oháněním se demokracií, svobodou, Mistrem Janem Husem či popravenou Miladou Horákovou. Co by měla dělat naše společnost s úředníky a funkcionáři s jejich okrádáním sportovců a s jejich obrovským střetem zájmů a morálním proviněním proti Listině základních práv a svobod v nerovného postavení sportovců v leteckém sportu? V  České republice jsou ve  vedení Sdružení sportovních svazů a  AeČR lidé v  mnoha podnikatelských uskupení i  v  desítkách firem, jako je předseda tohoto sdružení pan Zdenek Ertl. Tento představitel podnikavců na úkor sportovců, který sehrával svoji roli u bývalé Sazky, hodnotí Hanu Zejdovou prý pro její výkonnostní propady jako sportovkyni nepotřebnou bez nároku na dotaci od MŠMT. Přitom píše, že ji ani nezná. Kdo ze špičkových sportovců neměl nějaké výkyvy a na rozdíl od Hany Zejdové jim vedoucí sportu neznepříjemňovali život? Třeba Martina Navrátilová, Ivan Lendl, Roger Federer se dva roky trápil se svojí výkonností, ale i náš slavný atlet Jan železný nebo naše vítězka Wimbledonu Petra Kvitová a nyní se s výkonností potácející oštěpářka Barbara Špotáková. Všichni se často dostanou do krize a nikomu to nevadí. Na rozdíl od Hany Zejdové nemají kolem sebe vrcholné závistivce. Jsou prostě našimi sportovními jedničkami a nikdo jim nehází klacky pod nohy. Protože nestojí našim podnikavcům tolik v cestě, jako Hana Zejdová. Nikdo s těmito sportovci nezachází pomluvnými metodami IVO J. Dodala a Z. Ertla a nepředkládá nepravdy do Senátu, na MŠMT, i do zahraničí a všude, kde nás mohou nějak poškodit. Pan Vyhnálek tento hienismus, žumpu a Agiášův chlév, s čím se nikde v zahraničí ve vrcholovém sportu nesetkal, nazval VLASTIZRADOU. Tento agiášův chlév v Aeroklubu, na Sdružení sportovních svazů bohužel představuje i nynější předseda AeČR a zástupce pana Ertla v jeho organizaci Vlastimil Dvořák. Dokáže vtíráním nebo lobováním u nejvyšších státních představitelů svojí přesvědčivou formou nás udržet ve stavu dodalovského ponížení, jak projevil v dopise členu našeho výboru LAVS, když se jednalo o mé zařazení u FAI mezi zasloužilé pracovníky českého sportovního letectví. Tento člověk nemá schopnosti na mezinárodní reprezentaci Českého sportovního letectví, když souhlasí s našim vyřazením z vrcholového sportu, a co horšího, spolčil se s exministrem Josefem Dobešem a za našimi zády, přes moje výslovné upozornění, že takové jednání bez nás neakceptujeme, oba se mafiánsky dohodli, že náš projekt ICADA si vezmou v AeČR za svůj, pokud se vrátíme tam, odkud jsme byli zpolitizovaně po roce 1989 metodami minulé doby 143

vyloučeni. Jen proto, aby byl zajištěn a zdůvodněn tok peněz z 800 milionové dotace pro Dobešovo Hnutí pro sport a další připravované toky peněz jinam než na sport. Pan Dvořák je do všeho marasmu stejně zapojen jako Jiří Dodal a celá investigativní skupina na AeČR, kde tyto nekalé metody jako předseda AeČR zastřešuje a dovoluje jim vzkvétat pod rouškou s pravidly bývalé, a ani dnes nedotknutelné STB. Po roce 1989 nemáme nikde odvolání k právu a spravedlnosti, stejně jako za komunistické totality, kde jsem se v podobných situacích dokázal i úspěšně bránit. Není v této době do světa vyhlašované svobody a naší podivně vyznívající demokracie nikde úniku. Odkazování na ombudsmanku je stejné, jako odpovědi od premiéra pana Sobotky, vlastně tato žena nám ani neodpověděla, jak se má Hana Zejdová zachovat v její tíživé situaci, horší, než zažila Martina Navrátilová. Podle naší kauzy je dosvědčitelné, že naši funkcionáři kráčejí v lidských právech ve stopách zhoršené, nebo naopak v pomlouvání hodně vylepšené bývalé komunistické diktatury, když nechají na holičkách ženu s nejvyššími mezinárodními oceněními, kde chybí jediné ocenění, malá odměna nebo haléř v dotaci na sport od vlastního národa, aby měla svůj osud v jakémsi obrazně řečeno sportovním vězení ulehčen, jak její nynější postavení v zahraničí nazvali. Moderní mučení od  těchto netvorů je dlouhodobé, ničí duševnost a  zdraví a  je horší než poprava, kde máte všechno rychle za sebou a jste zbaveni trápení. Před touto zrůdností bylo možné uprchnout do světa západní demokracie před novým politickým rozdělením světa v roce 1989. Na to mohou být rozdílné názory, ale zkuste si být obětí zrůdností funkcionářů, zasahujících i do vašeho zdraví. Za 25 roků po roce 1989 a další desítky roků před naší svobodou a demokracií jsme si svoje užili a náš život je hodně negativně poznamenán. Ale je to naše chyba, měli jsme po těchto varováních zanechat leteckého sportu v prostředí, které opovrhuje poctivou cestou za úspěchy a ne se bejčit za něčím, co trestá. Stejně tak i všech členů AeČR, výboru a komisí, kteří se nikdy až na výjimky nepostavili této funkcionářské zvůli. Prolezlý rozkrádací a úplatkářský systém ve vedení leteckého sportu asi nikdo jen tak snadno nezmění, pokud se členové nepřestanou bát, jak začínají dávat najevo generálnímu zřízenci zla J. Dodalovi, když už se jeho spiklenecké manýry nedaly vydržet. Dá se pochopit, že před rokem 1989 bylo mnoho lidí vlákáno do služeb nemorálního donašečství na své spolupracovníky, přátele, nebo dokonce i na rodinné příslušníky. Ale proč J. Dodal, trenér J. Vach a vše zakrývající předseda AeČR V. Dvořák v politice kádrování a křivení charakterů lidí pokračují i po změnách politiky ve Východní Evropě a získali velkou oporu v členské základně? Omluvil se vám někdo ze svedených k vašemu odstranění z leteckého sportu? Je to dáno špatnými osobními vlastnostmi, které byly pro některé vedoucí pracovníky minulého režimu vyhledávané. J. Dodala podle svých osobních zkušeností charakterizuje například odborník v  parašutistickém sportu dr.  Jiří Blaška, kterého existenčně a ve sportu poškodil jako nás v bezmotorovém létání. Nás nejzhoubněji a doživotně. Bohužel tito lidé stále jsou mezi námi a svými deformacemi nám ztrpčují nejen život, ale poškozují stát, v našem případě sportovní reprezentaci. S omluvami to není na denním pořádku. Jen mezi čtyřma očima nám mnozí aeroklubáci projevují přízeň. Po odhalení J. Dodala jako velkého škůdce, poškozovatele a sabotéra našeho sportovního letectví se situace možná trochu změní, mimo fanatické závistivce. Po mém vyloučení se zákazem vstupu na letiště roku 1990 po několika letech mě na ulici zastavil statný mladík a hluboce se omlouval za své svedení k hlasovaní k mému vyloučení. Vysvětlil mě, že byli PILOTem, mým dohlížitelem od STB Petrem Švestkou vyškoleni k hlasování k mému vyloučení z aeroklubu, přestože nebyli členové aeroklubu a byl jim slíben letecký nebo parašutistický výcvik. Toho se ale nedočkali. Jeho omluvy neměly konce za toto morální provinění. Ještě s jednou omluvou jsme se s Hanou setkali při příležitosti výstavy rekordní Diany na výstavě IDET v Brně. Hana tam potkala plukovníka generálního štábu (jehož jméno si nepamatuji, v době mého vyloučení v hodnosti kapitána), který nechtěl jít do našeho stánku s vystavenou rekordní Dianou, který shlédl z dálky, protože se nechce setkat se mnou, člověkem, kterého tolik svedeným hlasováním poškodil a na kterém se tolik provinil. Nakonec na šálek kávy přišel a každou druhou větou se omlouval. Přišel mezi nás i jiný člověk, který se na nás zapsal stejně nebo hůře a myslel si, že o ničem nevíme. Ten se již neomluvil.

144

Jak se vymanit z nepřejícího AeČR, Sdružení sportovních svazů a úředníků MŠMT, které naše sportovní letectví drží v nepohodě? Celkově české prostředí zdá se nerado slyší na kritiku minulé i současné činnosti estébáků. Jedině prací a činností v zahraničí v osvědčené mezinárodní spolupráci pod patronací Mezinárodní letecké federace FAI, které jsou dobře známé důvody likvidace Hany z vrcholového sportu. Česká republika se tak připraví o primát v leteckém průkopnictví, který by ji téměř nic nestál, kdybychom měli ve vedení leteckých sportů prozíravé lidi a ne specifické a zbohatlické funkcionáře bez světového rozhledu. Doma není zastání, média nesmí naši ani světovou veřejnost informovat o projektu ICADA a naší kauze, jakoby si všude stejní funkcionáři, i nám kdysi se záštitami nakloněni dobře navzájem rozuměli. Jakmile se nějaký sponzor dověděl o našem střetu s estébákem Dodalem, kterého znali z jeho telefonátů nebo dopisech o našich kádrových profilech, okamžitě s námi přestali komunikovat. Ani ženy političky nejsou solidární s první dámou leteckého rekordního létání na světě a nemají odvahu se za ni postavit proti zvůli zbohatlíků. Nechali jsme si schválit sbírku na letadlo pro Hanu a postupně oslovujeme významné lidi i v zahraničí. Touto cestou děkujeme všem, co již do sbírky přispěli. Tím více zaráží, že se nenajde jediná žena z vysokého postavení k solidární pomoci ženě sportovkyni. Nenajde. I ty nejúsměvnější političky ztratily cit k člověku, i k významné sportovkyni a distancují se od diskriminací postižené Hany Zejdové. Na naše dopisy neodpovídají. Poslední z nich po pohoršení nad stavem lidských práv v naší zemi slíbila pomoc, ale rychle se od nás odvrátila. Stále dobře funguje dodalovské a dvořákovské lhaní a nepravdy dobře do této zrůdné činnosti vychovaným současným nejvyšším představitelem AeČR Vlastimilem Dvořákem. A co sportovci v politice? Jejich důvody vstupu do  politiky nejsou motivovány myšlenkou povznést sport. Jak u  Poláků pro sportovce zajistila světová rekordmanka Adela Dankowská v jejich Sejmu. Našemu problému se vyhýbají. Trvalo víc než půl roku, než jsem se setkal se senátorem, bývalým špičkovým sportovcem a přes sliby se nic nedělo. Naši troufalou a zoufalou interpelaci v Poslanecké sněmovně klidně všichni přehlédli. Naši politici se umí postarat o sebe, a jako kamufláž svého lidství před Evropou a světem o nepřizpůsobivé nebo potrestané občany, ale úspěšní sportovci, nenamočení v úplatnictví jim nic neříkají. Na televizní obrazovce dnes nejčastěji uvidíte zločince a rozkrádače státu, úplatné politiky, který po odsouzení třeba za 40 milionový úplatek je po krátkém pobytu ve vězení propuštěn na svobodu. Kdežto slavná sportovkyně si musí svůj naordinovaný trest za nejlepší reprezentaci státu vychutnat do konce života. Kdo nyní po neslavném odchodu J. Dodala z vedoucí výkonné pozice v Aeroklubu, jeho neúspěchu u soudu a dáni najevo okolím s násilím k jeho pobytu v nemocnici, kdo postaví nový Aeroklub České republiky na troskách 25 letého úplatného vládnutí a mezinárodním propadu, bez demokratického základu, s pověstí likvidátorů nejlepších hodnot. Kdo bude novou, jak by bylo třeba velkou postavou k  obnově dobrého jména českého sportovního letectví? Bude to opět jen nastrčená figurka pro podnikatelské zájmy a zaručený přísun dotací nebo naopak skutečná osobnost mezinárodního formátu? O tom by měla celostátně rozhodnout členská základna, nikoliv nadirigování někoho, jak tomu bylo nešťastně u J.Dodala, kdo bude plnit přání jiných zájmů než členů aeroklubu. Nový tajemník (pokud nebude mít pod sebou podřízené tajemníky nepotřebuje být „generálním“ jak je tomu u FAI) s novým výborem a komisemi se budou muset dokázat vypořádat beze zbytku s pozůstatky po bývalém Svazarmu (nikoliv jako dosud je chránit) a dát naši mládeži perpektivu do budoucna výcvikovou, sportovní a propagační činnosti koncepci alespoň na 20 roků dopředu. Se samozřejmostí dokázat respektovat konkurenci v LAVS a jiných organizací, které mají podle Ústavy státu zaručeno právo existovat. Pokud zde nebude jednoznačné programové prohlášení, a to postrádáme, 145

pak je to signál, že se nic ve vedení čs. sportovního letectví ze vedení Dvořáka nestane. Předseda Aeroklubu Vlastimil Dvořák, pevně mocensky uchycen ve Sdružení sportovních svazů, po vynuceném odchodu J. Dodala k tomu nevydal ani po odstupu několika měsíců, jak by se slušelo od vedoucího funkcionáře, žádné prohlášení proč J.Dodal opustil tak náhle své doživotní postavení v AeČR, čeho se dopustil, že jej údajně vyhodili měsíc před odchodem do důchodu nebo informaci o směru, jakým se bude Aeroklub České republiky po této zásadní změně ubírat. Vzájemná provázanost v neprůhledném hospodaření se souhlasem s odstraněním nepohodlných členů napovídá, že nikdo nebude obviněn. Všichni se podíleli na tomto morálním zločinu na svých obětech před i po roce 1989. Budeme i nadále těmi, kdo budou jen stěží rehabilitováni. Nestojíme za nějakým nekonečným kvákáním nezdvořilců s jejich osvědčeným tvrzení proti tvrzení. Jediný důvod k rehabilitaci je zde ničím neodůvodnitelné VYLOUČENÍ. Vše zůstává utajeno jako předtím a nezbývá než se domnívat, že se ve vedení AeČR nic nezmění. Nedá se očekávat, že pokračovatel likvidace Hany Zejdové předseda AeČR Vlastimil Dvořák bude rehabilitaci Hany a Vladislava Zejdovým a ostatním postiženým přát. Obnovu Aeroklubu v duchu demokratických tradic k jeho slávě nezajistí osvědčení post svazarmovští funkcionáři, kteří nemají vztah k masarykovským tradicím slávy našich letců, ale obnova demokracie v celém systému státního zřízení. Naši letečtí akademici, ze studia v roce 1948 - 50 vyloučeni, se dočkali nezávislé komise k jejich rehabilitaci, kde poukázali na jmenované, na nich provinilé a vetřelé do této komise a museli ji opustit. Dnes a nepochybuji o tom, že by nám nebylo dovoleno takovou komisi ovlivnit a znát jejich členy s jejich minulostí, pokud by vůbec vznikla, což vyvrací dopisy od nejvyšších představitelů státu. Aeroklub si musí uvědomit a vzít za své, že když se někdo brání diskriminaci a porušování základních lidských práv, není to pomlouvání a má právo podle Ústavy státu a Všeobecné deklarace lidských práv mít ochranu své osobnosti proti vzniklé zvůli. První krok k této spravedlnosti je naše v odvolání k Vrchnímu soudu s vysvětlením práva ve prospěch žalovaného a žalující J.Dodal by měl konečně pochopit, že stejně jako jeho dřívější pohnání nás k vyšetřování na policii nebyly shledány ani zde důvody k soudnímu řízení. AeČR se musí zbavit všech příčin zaostávání za světem s vinou Dodala, Dvořáka, Vacha, Krejčíříka a dalších nejnebezpečnějších, kteří zasahují z pozadí. Aeronoviny s velkou sledovaností plní potřebu informovanosti. Máchovy aeronoviny jsou v současné době jediným zdrojem informací, bezesporu nesnadno získanými. Tam je možné v současné době nejvýše utajované totality v AeČR dovědět se, co se v utajovaném a úplatném prostředí AeČR vlastně děje. Počet otevření těchto stránek až 200 denně napovídá, že tento informační stánek je žádoucí a bude i nadále potřebný, dokud v AeČR nedojde ke změnám a všichni členové, i vrcholoví sportovci se nebudou dobře cítit v této organizaci. Tam kde se zbaví centralismu a dojde k osamostatnění klubů pozbývá centrum moci. U nás to bude možné až tehdy, až se AeČR zbaví majetku a letadel, které klubům po rozdělení státu ukradl, aby měl na úkor klubů obrovské zisky a učinil je závislé a poslušné na centru a bude odpojen od Ertla a jeho podnikavé mašinérie. Slováci jsou v letectví racionálnější. Nové stanovy pro spolky, platné od 1.ledna 2015 nahrávají centru, místo aby se staralo o sportovní život a spolupráci klubů s FAI, bude zde prvořádé a jistěže málo průhledné podnikání s povolením ze shora. Kdyby nebylo diskriminace vrcholových sportovců v AeČR a byla nastolena rovná spolupráce mezi leteckými organizacemi, bez monopolních zásahů AeČR a podnikatelského Sdružení sportovních svazů, kdo má nárok na dotaci od MŠMT a kdo ne, bez určovaného monopolního postavení a nadřazování AeČR, tato knížka s jiným názvem by měla oslavnější charakter a čtenář by se dověděl mnohem více zajímavostí z expedic Kangaroo do Austrálie. Pokud AeČR změní své morální a mravní postoje, bude v mezinárodním hodnocení brán vážněji a nebude považován za organizaci s totalitními pravidly, s nejhorším morálním proviněním na ženě, jaké se nevyskytuje nikde na světě v době konce 20. a začátku 21. století. Nikdy se nezabrání dotazům a žádostem o vysvětlení, proč byla z vrcholového sportu zlikvidována Hana Zejdová a jaké důvody k této diskriminaci Aeroklub České republiky vedly. Lež má i zde v AeČR příliš krátké nohy. 146

Je stěží pochopitelné, že v době třetího tisíciletí vývoje lidstva s udržováním lidských práv pod dohledem Organizace spojených národů a Evropské unie, dosahem nejmodernějších technologií k letům do vesmíru, se konkrétně v České republice vyskytuje tak hrubé jednání s vrcholovými sportovci, kde žena je ve společnosti řazena způsoby středověku mezi podřadné členy lidské společnosti.

Stále zde nebyli zmíněni Milan Mikulecký a Radek Kluger. Nejhorší a nejnebezpečnější lidé zákulisí a zbohatlictví v polistopadovém sportovním letectví. Je současný vedoucí Aeroklubu České republiky Vlastimil Dvořák schopen dát tuto organizaci do  demokratického kabátu jak tomu bylo v době prezidentů Masaryka a Beneše a nestát stranou světového vývoje? Budou zde pochybnosti. Už čestný prezident FAI dr. Kepák upozorňoval na to, že jediná nejvyšší letecká Dovořákova kvalifikace pilota vysazovače nemůže stačit zvládnout postavení k mezinárodní reprezentaci s odpovídajícím jazykovým vybavením jako základního předpokladu k mezinárodním jednáním. Nestačí dělat dojem pilota s vyhlídkovými lety politiků nad Českým rájem, ale měl by být politikem s vizí Českého sportovního letectví. Za sebe mohu říci, že než Dvořák byl uveden do vedoucího postavení v AeČR byl překvapen, že jsme s Hanou z AeČR vyloučeni. Tím dal najevo, že buď nic neví o dění v AeČR a je to špatné, anebo lže a distancuje se od věcí, které není schopen v prostředí estébáků řešit a sleduje svoje osobní zájmy před zájmem řídit aeroklub. To druhé je pravděpodobnější a ještě horší. Je jen na panu Dvořákovi, zda je osobností lidství a demokracie, zda se oprostí od výchovy v bývalém Svazarmu, totalitních kádrovacích způsobů Jiřího Dodala a Aeroklub České republiky bude demokratickou organizací s rovným právem všem členům, i ženám. Jinak se bude setkávat s obranou všech postižených i ostatních lidí s demokratickým smýšlením a na mezinárodní úrovni AeČR bude jen „post svazarmovkým Aeroklubem s totalitními metodami a s nejhorší pověstí mezi 200 členskými zeměmi Mezinárodní letecké federace FAI“. Nikdo dnes neutají, proč Hana Zejdová se z ničeho nic vytratila z hvězdného nebe, kde začala svoji dráhu sportovkyně jak se nikomu v našem národě po roce 1989 a v celé historii letectví nepodařilo. Svoji špatnou reputaci pan Dvořák nenapraví organizováním letecké show, která je jen soukromou záležitostí aeroklubu Roudnice a nikoliv AeČR, žádnými vyhlídkovými lety s papaláši nad Českým rájem, ani lobistickými kontakty s vedoucími představiteli státu k obhájení pozic moderních podnikavců na úkor poctivých sportovců. Jak si zachová svoji tvář uvidíme zanedlouho. Prezident republiky pan Miloš Zeman řekl ve svém projevu k 70. výročí osvobození našeho národa z nacistické tyranie, že „Země, která vězní své hrdiny, není demokratická a svobodná.“ Pane prezidente České republiky, je demokratická a svobodná země, která se zachovává ke svým hrdinům v době míru tak pohrdavě, že jsou sportovními bezdomovci a v jakémsi expresivním sportovním vězení? Necítí se Aeroklub ve Skutči, jako poslední klub v řadě vyhnanství Hany Zejdové, kam se musela naše nejúspěšnější letecká rekordmanka historie letectví uchýlit v její existenční tísni před definitivním zničením její sportovní kariéry, do jaké byla v domácím prostředí zneuznání a ne vlastní vinou zahnána, aby jí po špatně zdůvodněném vyřazení z členství vrátili její členské příspěvky, její důchodcovskou rodinou nesnadno dávaných dohromady? Byli jsme několikrát bezohlednými lidmi okradeni a zahnáni až do naprostého ponížení a existenčního živoření. Vždy jsme se museli ze všeho vzpamatovat jen díky našim vzácným přátelům, kteří v největší nouzi zapůjčili mobilní telefon, předali v obálce nějaké peníze, pomohli i sponzoři, z Austrálie poslali na letenky, čekali nás na letišti v Melbourne, odvezli do Sportavie, kde jsme se za jejich pomoci vzpamatovali a Hana za neuvěřitelných podmínek dělala rekordní slávu, která patří všem, co pomáhali. A ne těm, kteří si doma tyto výkony přivlastnili a jsou pod jejich špatným jménem představeny naší a světové veřejnosti, aby se jimi chlubili, 147

získávali vyznamenání, odměny, dotaci od státu, úspěšně podnikali a měli nejlepší zajištění v důchodovém věku. Je to moderní vykořisťování a zotročování mimořádně úspěšných sportovců, na kterém se podílí aeroklub Skuteč. Po návratu z úspěšné expedice domů rekordmanka zjistí, že je bez sportovního zaměstnání a jako výkonnou sportovkyni ji nikde do trvalého a přijatelného zaměstnání nevezmou. Všichni, co se takhle nemorálně zachovali a jsou kryti zákony a politiky, patří mezi netvory a k pohození na smetiště dějin.

NAKONEC, STÁLO ZA TO VĚNOVAT CELÝ ŽIVOT BEZMOTOROVÉMU LÉTÁNÍ, NÁDHERNÉMU PLACHTĚNÍ A NA KTERÉ OBDOBÍ NEJRADĚJI VZPOMÍNÁŠ? Nebojíš se být otevřený k problémům? Nebylo mě dovoleno se tomuto sportu věnovat naplno a ne po celý život. Ani dnes po všech prohrách ještě není všem dnům konec. Stále vidím dál a v pokročilém věku doháním to, co mě bylo znemožněno v nejproduktivnějším období života. Kolikrát a jakým nedůstojným způsobem jsme byli zlikvidováni od vrcholového sportu a dokázali jsme se vzpamatovat, když si provádím tento výčet pravdy, nechce se mi věřit, co všechno musí dva lidé pro vrcholové výsledky a překonání nejhorších lidí společnosti podstoupit. Srovnejme si pohodlný život státního trenéra Vacha v LSC Moravská Třebová, než i toto sportovní zařízení se mu stalo k jeho podnikání nepohodlným, který nikdy nevybočil mimo rámec svého pohodlí zúčastnit se s našimi reprezentanty jen některých soutěží, které by mu u politického vedení neuškodily a vyhnul se náročným bojem za rekordy. Jak jsme plánovali v roce 1991 na mistrovství světa do USA v době nadbytku peněz na letecké sporty. Proto jejich protagoniosty k smrti nenávidí a likviduje. Poslušní REPREZENTANTI, jste jen nastrčenými figurkami této osobní a post svazarmovské moci. Třeba ještě přijde něco nádherného, co sebou nese jen tento krásný letecký sport ticha, bez hluku motoru, v klidném letu větroně ve stoupavých proudech, mezi nádhernými oblaky, i nad nimi, a pak dlouhý klouzavý let s vyhlížením nejlepší trasy letu v kličkování za krásnými kumuly. Nebo nad sluncem ozářeným terénem s napětím v hledání stoupáku. I to krásné vzrušení, když se dostanete do malé výšky a hledáte stoupavý proud v kombinaci terénu, stínu mraku, svahu, hrany lesa, vodní plochy a náhle vidíte hejno ptáků, jak celé hejno turbulentní právě vznikající stoupák rozhází, ptáci všelijak mávají křídly aby se uřídili. A ten krásný pocit v sedačce, dýchnutí termiky, tlak sílí a vario jakoby nespěchalo se uráčí dát na vědomí, že jste zachráněni. Někdy jen na nuličce, zpravidla ručička variometru, zlatého přístroje plachtařů odhodlá ukázat, že vám příroda přeje, s kroužícím dravcem se musíte shodnout na pravidlech kroužení a také, abyste se nesrazili; on se dokáže svojí zvědavostí přiblížit tak blízko, často na dosah ruky, že postřehnete jeho zvědavé otáčení hlavy. Výšky přibývá a nový kulaťoučký mráček nad vámi potvrzuje, že vás přijme svojí klenbou do svého stínu a do svého přírodního království. Kolik takových vzrušujících situací jsme prožívali na větroních nižší výkonnosti. Dnešní špičková technika s klouzavostmi 50, 60 a více, s pomocným motorem, s navigací GPS a upravovanými sportovními pravidly k  většímu pohodlí vše usnadňuje. Nedostáváte se tak často do  malých výšek, nepotřebujete ani mapu, vše vám přístroj na palubní desce ukáže - jak jste daleko od kurzu, opravu kurzu, vzdálenost od cíle, za jako dlouho tam doletíte, vlastní rychlost letu i přeletovou rychlost, zvukem nebo blikáním upozorní, že jste bezpečně v sektoru otočného bodu a další věci, které si dříve musel pilot spočítat a odhadnout. Nový druh létání má samozřejmě také svoji, trochu jinou romantiku. Vytrácí se to, že jste nikdy nevěděli, jak letový den skončí, kde a jak daleko od letiště vzletu přistanete, na jakém poli, někdy i v zahraničí, se zvědavostí kluků, kteří rádi foukali do venturky nebo pitotky a dostali jste od lidí po celodením vyhladovění něco k jídlu. Než pro vás dojel transportní vůz z nejbližšího letiště nebo přiletělo vlečné letadlo, museli jste zvědavým klukům vyprávět o létání. Dovolím si uvést perličku jednoho známého, který se otázal rekordní legendy H.W.Grosseho, jak si vybírá se svým moderním ASH 25 plochy na přistání v terénu. Grosse se usmál, a odpověděl, že s klouzavostmi 60 doletí na každé letiště. Podotýkám v Evropě 148

a s pomocným motorem kdekoliv na světě. A já k tomu dodávám, že s klouzavostí kluzáku kolem 100 se dá již letět kolem světa. To jsou útržky a drobné vzpomínky. Být v kontaktu s přírodními živly, kdy okamžikem vzletu člověk zapoměl na všechny pozemské starosti, kterých si každá doba vytváří dostatek, je přece zážitek až do smrti. Boj se soupeři o soutěžích, boj o dosažení nejlepší rychlosti nebo vzdálenosti či překonání rekordu. Ale i organizátorská práce, kde musíte všechno prožívat s pilotem, který letí svůj první sólo let, bojuje o vítězství v soutěži, o rekord, i zde je krásné napětí a pak uvolnění, když je úkol splněn. Je krásné být přitom, na letišti a mezi nejlepšími přáteli. To by vám nikdo žádným právem scestné moci po celoživotní práci kolem větroňů neměl vzít. A vůbec nejlepší vzpomínky? Nejlepší a vzrušující léta pro mě byly samotné začátky v plachtařině. Při výcviku na dvojsedadlovém větroni Jeřáb II (Kranich) s mým nezapomenutelným instruktorem Frantou Celým, s dalšími instruktory Františkem Novákem, Milošem Funkem a Frantou Loužeckým (všichni byli páni Bozi) v tak zvaných ED kurzech na Medlánkách roku 1951. Poznat šum rozbíhajícího větroně při startu a za letu, tolik charakteristický pro větroň Kranich II, to bylo něco zvláštního a nenapodobitelného. Kvalita tohoto internátního výcviku nebyla u nás překonána. Po čichnutí k vůni plachtového letu jsem upustil stát se vojenským letcem. Tato idyla setrvala až do roku 1958, kdy jsem všechno kolem vnímal sice s postřehem, ale s trochu idealistickým mladickým elánem překračovat všechny překážky. Po účasti na Mistrovství Francie, které pro mě bylo mezníkem v mnoha věcech, jsem začal pociťovat nepřejícnost svého okolí a všechno, co s tím souvisí. Byla to cesta trnitá, únik před nespravedlivými postihy, měnit kluby, nepodlézat, zachovat si čistý štít a dokázat se podívat každému do očí zpříma. Některé pohledy dodnes uhýbají. Po skončení základního výcviku jsem našel v členu stejného družstva ve výcviku Honzovi Novotném vynikajícího konkurenta tak jak to má být. Přísně jsme soutěžili o účast na každém letovém dni, o každý navijákový start, jeho délku jen o minutu delším, nebo přeškolení na jiný typ. Prostě soutěžní kamarádství. Když foukalo na svah, bylo to v neděli v únoru roku 1952, byl jsem na letišti ještě za tmy první a postával v mrazivém větru před malou dřevěnou budovou, které jsme říkali Čebínka. Honza kráčel ve větrné siberii od tramvaje v jediné stopě v poprašku sněhu a věděl, že to jsou moje stopy. Létalo se po dlouhé době naposledy v silném větru na svahu se startem s gumovým lanem. Vyplatilo se mi být na letišti první. Odměnou byl po dvou startech zkušenějších plachtařů můj jediný start gumovým lanem s nepřekonatelným pocitem vystřelení větroně do vzduchu a let na svahu v Krajánku s otevřenoým krytem kabiny ve sněhových přeháňkách v trvání přes hodinu. S Honzou Novotným jsme tvrdě soutěžili. Stříbro jsem získal první, on zase o rok později doletěl do Prešova a měl zlatý přelet. Pak to skončilo. Velká škoda. Věnoval se své lásce jiného druhu, já zůstal u lásky k létání. Na každý typ větroně jsem si naplánoval cíle a bylo dosaženo od 60 do 80% plánu. Takový plán má mít každý sportovec: Galánka: Stříbrný odznak, zvládnutí letání v mracích podle přístrojů. Šohaj: Národní rekord na troj. trati 100km rychl. 86km/h. Vážka: Cíl 345km, vyrovnáná národního rekordu mého vzoru Pana Pilota Franty Svinky a  získání druhého diamantu ke zlatému odznaku. Démant: Světový rekord v cílovém letu s návratem 518km - třetí diamant; let napříč Francie od severu k jihu s nočním přistáním u Středozemního moře na vzdálenost 564km. Spartak: Překonání světového rekordu 100km trojúhelníku rychlostí 107,2km/h; národní rekord na  vzdálenost 644km s přistáním v Rumunsku. VSO 10: Národní rekord v cílovém letu s návratem 622km. Stratoglider: Viz prospekt.

149

Ve  větroni Luňák se připravuji ke  startu k  nácviku letecké akrobacie. Co nelze upřít Svazarmu, jako mládež jsme měli v aeroklubu kdykoliv nádherné vyžití. Dnes je nemyslitelné, aby 17 nebo 18 letý klouček si sedl do akrobatického Luňáka a mohl zkoušet na speciálním větroni i složité akrobatické figury. Byly k  tomu pořádány kurzy letecké akrobacie a  létání podle přístrojů v  Ústřední plachtařské škole ve Vrchlabí. Dnes je ze slavné letecké školy cosi pro někoho výdělečného. Ertl a jeho lidé se svým podnikáním na úkor sportovního letectví zbavili naši mládež po  válce přitažlivého a rozšířeného hesla Vzduch je naše moře. O mládež bylo v jejich zájmech dobře pečováno. Dnes se tento problém nevyřeší Klausovým nesmyslem, že všechno se samo tržně vyřeší. Jednu z jeho každý rok vydávaných knížek jsem ve vlaku začal se zvědavostí číst a nechal jsem ji tam někomu trpělivějšímu, kdo se snadno nachytá na jeho bludy, které nás dovedly tam, kde jsme. Nevycítil jsem ve změti omamujících obratů opravdový vztah k člověku. Ale zabrousil jsem na chvilku do moderní politiky a to jsem nechtěl. S  použitím dnešní moderní plachtařské techniky s  fantastickou dvojnásobnou klouzavostí a dvojnásobnými přeskokovyými rychlostmi jsou moje výkony směšné. Nutně ale zapadají do řetězce pokroku a vývoje bezmotorového létání. Rád jsem se věnoval výcviku začátečníků, pokračovačce, sportovcům, i krátkou dobu mi bylo dovoleno pracovat s juniory a reprezentanty. Nikdy jsem neposiloval svoje postavení funkcemi nebo penězi. U funkcionářů jsem cítil odtažení od našeho létání. Prostí lidé mě byli velice blízcí, ať už po přistání v terénu na dobře ze vzduchu vyhlédnuté pole, nebo zejména farmářští ředitelé Sportavie v Austrálii s jednoduchým, ne byrokratickým přístupem, na kterém jsme postavili slávu expedic Kangaroo. Oběma, mě i Haně nebylo dopřáno uspět podle svých schopností v mezinárodním soutěžení víc, než jsme stačili v prostředí diskriminace, kádrování a rozlišování na chudé a bohaté sportovce dosáhnout k úspěchům s doplněním velkými rekordy. Rád bych psal o krásách plachtění a mnoha nádherných zážitcích z vrcholového sportu, než se věčně zabývat a otravovat si život našimi Kazisvěty. Obdivuji každého, kdo dělá něco pořádně a nikdo nesnižuje hodnotu jeho práce. V Brně, které má zvláštní vztah ke sportovnímu letectví, jsme měli největší podporu v období primátorky paní Lastovecké a starosty Městské části Brno Medlánky pana Františka Filípka, bývalého reprezentanta v  bezmotorovém létání, kdy jsme slavnostně expedici Kangaroo odstartovali z Náměstí Svobody spolu s nadšenými děvčaty oddělení propagace Čechofrachtu s jejich vedoucí paní ing. Nevařilovou. S přítomností honorárního konzula České republiky na Novém Zélandě, brněnského rodáka. Redakce Květů s paní Hanou Nekudovou nám vypomohla mnohokrát. Obdrželi jsme na příklad malinký stan pro Hanu po přistání v odlehlém terénu v Austrálii. Vedení britské společnosti v ČR BAE nás všemožně podpořilo. Mnoho dalších firem a jednotlivců, které zde nejsou vyjmenovány by si zasluhovalo pozornosti. Tehdy jsme měli doma i v zahraničí největší podporu. Všichni tito vzácní lidé s námi sdíleli obrovské nadšení pro společnou věc.

150

Jen proto, že jsme otevření k problémům, uměli jsme si vybrat dobré spolupracovníky a podporovatele, můžeme všechny problémy správně řešit a být úspěšní. A nezapomeňme, doma hodně trestáni. Paní Lastovecká, primátorka města Brna, se k nám zachovala s důstojností ženy velkého formátu. Proč tedy děláte něco, o co nemá zájem stát - MŠMT a nástupce bývalého Svazarmu AeČR a Sdružení sportovních svazů. Slovy Edmunda Hillaryho, jednoho z nejslavnějších horolezců: „Protože to existuje.“ A protože bezmotorové létání existuje a stalo se našim posláním, budeme bojovat za všech okolností s nepřízní lidí všeho druhu k pokračování soutěžního a rekordního létání v projektu ICADA; všude, doma nebo v zahraničí, na zemi i ve vzduchu. Budeme hledat nejlepší přízeň osudu k odpoutání z post svazarmovské sešněrovanosti ve prospěch projektu ICADA. Má právo organizace Aeroklub České republiky, který nejhrubším způsobem porušuje lidská práva v nerovném postavení ženy ve sportu, aby snadno různými úhybnými manévry, i v době bez reprezentačních úspěchů obdržel státní dotaci na sport, kde nijak ve výsledcích nevyniká a pomocí těchto peněz umožňuje funkcionářům likvidovat nejlepší kádry sportu? Pokud budou v  České republice řídit technický letecký vrcholový sport funkcionáři spřaženi s minulým totalitním režimem se zaměřením k úplatkářskému podnikatelství, bez skutečného fandovství k létání a k tomu obdrží jako samozřejmost dotace od MŠMT k neprůhlednému hospodaření, nikdy nemůže dojít k rozvoji sportu a odpovídajícím výsledkům k souměření se zeměmi, kde panuje ve sportu spravedlnost, svoboda a stejné právo pro všechny. Neměla by vzniknout petice národa k zániku a odmítnutí podpory státu organizaci, která proti všem mezinárodním ustanovením trvale porušuje lidská práva, čerpá státní peníze přednostně pro funkcionáře a sportovci živoří, žijí v bídě a naše mládež tím trpí nejvíce? Náš národ je ke všemu lhostejný a to nahrává těm, co jej okrádají. Stejně jak jsme byli houževnatí k dosahování největší sportovní slávy v letectví po roce 1989 a po celý život a dnes jsme z této činnosti tím nejbrutálnějším způsobem zlikvidováni, stejně tak budeme všemi dostupnými způsoby usilovat o nápravu křivd a nastolení demokracie a svobody ve všech leteckých sportech. Česká republika ztratila pozice ve vrcholovém bezmotorovém létání a uchází se v roce 2018 o pořádání mistrovství světa ve třech kategoriích z šesti spolu s Polskem. Slováci jsou v organizování mezinárodních soutěží mnohem dále. Tím více využijeme této příležitosti u nás i v Polsku k takovému protestu, pokud kauza Zejdových nebude do této doby uspokojivě vyřešena a od AeČR nebude zabráněno pomluvné propagandě a kontinuelní lži o nejúspěšnější letecké sportovkyni po roce 1989 a celé historie letectví, kterou podporuje a stále živí dosavadní předseda Dvořák, výbor a komise, aby se svět dověděl o porušování lidských práv v nerovném postavení Hany Zejdové takovým způsobem, aby to mělo náležitou odezvu. Nechť rozhodnou jiní, zda je to normální jednání od AeČR, nebo je to běžné ve světě likvidovat nejúspěšnější letecké a parašutistické sportovce za jejich snahu dosahovat nejlepší výsledky ve sportu. A věřte, že rádi dodržíme svoje slovo, aby následky politiky alkoholika a donašeče na spolupracovníky, rozvraceče morálky a mravnosti a trenéra 151

podnikavce pro sebe byly odstraněny do všech důsledků. Třeba i nejtragičtějším protestem nejvyšším. Stejně jak jsme houževnatí v boji za rekordy, tuto houževnatost uplatníme v boji za lidská práva, tolik před veřejností a před světem utajovaná a porušovaná v Aeroklubu České republiky. S vědomím, a to si přiznejme, nejvyšších státních představitelů. Požádáte FAI o vyjádření jejich postoje k dodržování lidských práv v Aeroklubu České republiky? Určitě. Požádáme všechny členské země FAI zvláštním prohlášením o jejich vyjádření, a nejen to, i o finanční nebo technickou pomoc, která byla příslušníky mnoha národů pro expedice Kangaroo do Austrálie vyslyšena k dosáhnutí výkonů, které by AeČR ani po jejich přivlastnění, jak si je ponechali a bylo toto okrádání běžné za totalitní diktatury. Tyto setrvalé totalitní metody platí v AeČR nerušeně dodnes. Disproporce mezi bohatými sporty, ovládanými byznisem na úkor ušlechtilé myšlenky sportu se vymykají původní myšlence a zaměření sportu. Lidé začínají mít přeorganizování celého jejich života plný krk a budou se tomuto likvidačními zlu pro celé lidstvo i ve sportu bránit. Poslední aféra ve světovém fotbalu ve Švýcarsku pozatýkáním čelních funkcionářů FIFA pro obrovské úplatky je odstrašující, i to, že nejvyšší světová fotbalová soutěž se má uskutečnit kdesi v poušti mezi beduíny, bezesporu jak jinak než hvězdným úplatkem, kam se dnešní sport dostává za hranice etiky a morálky a na druhé straně naši letečtí sportovci, kdysi představitelé technického pokroku v době svobody hladoví. Nevšimli jsme si nějaké silnější kritiky proti úplatnictví na mezinárodní úrovni od našich funkcionářů fotbalu, mimo pouhé konstatování, že se něco stalo. Poslouchat tvé vyprávění o nelehkém celoživotním boji za vítězstvími a rekordy, za slávu pro národ, který ještě nekončí, nepřemýšlel jsi někdy, že jsi mohl mít dobré a klidné zaměstnání, jako třeba Mistr Francie a světa v bezmotorovém létání z roku 1954 Pierre...., jehož druhé jméno si nepamatuji, kterému jsi byl vzhledem a postavou velice podobný, který využil své slávy a létal u Air France? Určitě jsem pošilhával mít takové zaměstnání, abych se zbavil věčného existenčního živoření a mohl třeba známé ze zahraničí pozvat na oběd nebo na večeři. V roce 1959 po znemožnění mé účasti na již na druhém mistrovství světa v Polsku, po mém největším úspěchu v roce 1957 s tréninkem zaměřeným speciálně na největší soupeře ve světě jsem pochopil, že idea sportu je pro mě nedozírně vzdálena a nikdy se v totalitním systému moci významně neprosadím do světové špičky. Po nahodilém sólu na letadélku Skaut ve Vrchlabí jsem začal létat motorově s výhledem létat u ČSA. Po několika startech ve dvojím řízení s instruktorem jsme šli na oběd a po obědě jsem se dověděl, že po nějakém úletu do zahraničí již nesmím jít na sólo. A nejen to, ani později. Vždyť jsem nesměl na soutěže na Západ a motorové létání by mi mohlo podle svazarmovských politruků umožnit dostat se do svobody. O tom jsem nikdy nechtěl uvažovat a poškodit nejlepší přátele u létání. Věděl jsem, že moje osoba nesmí být popularizována a pokud se tak stalo, tak jen únikem a lidmi, kteří mě fandili. Třeba o mistrovství republiky jsem přistál na stejné trati s klubovým větroněm jen necelé dva kilometry od dvou reptezentantů na špičkové reprezentační technice. Redaktorka to popsala do zpravodaje jako velký výkon na klubové technice, hodný pro mě být v reprezentaci. Musela to vyřadit z tisku. Důvod: Zejda nesmí být popularizován, nemůže do reprezentace. Později tato redaktorka prosadile do L+K můj odborný článek Dokluz větroně do cíle za zády Kdéra a Vacha. Bylo nařízeno jej stáhnout s komentářem, že údajně nabádám sportovce k nehodám. Přítomný ředitel Státní letecké inspekce pan Arnošt Marek na zasedání redakční rady prohlásil, že moje odborné názory dobře studuje a naopak z nich vyplývá nabádání předcházet leteckým nehodám. Nejvyšší sportovní činitelé bezmotrového létání Kdér a Vach potírali nejúčinnější taktické prvky k vítězení. Po těchto peripetiích byly ale i jiné příležitosti k pomoci lépe žít. Můj světový rekord z roku 1957 ovlivnil několik našich pracovníků dříve pracujících v zahraničí, kde světový rekord zanechal velkou odezvu a nabídli mi existeční pomoc. První byl člověk, bydlel v Praze. Řídíl známou firmu v Brně a kdykoliv přijel do Brna, vyzvedl si mě a musel jsem s nim jít na porady a vyprávět mu o nádher152

ném bezmotorovém létání a mých plánech. Rád jsem se někomu svěřil a popovídal si o něčem, co nebylo možné ani v klubu. Věděl jsem, že s nim mohu hovořit hodně otevřeně. Jeho pomoc bylo získání dvou vystavovaných větroňů na Brněnském veletrhu pro můj klub v Medlánkách. Mohli jsme tehdy upravit za pomoci nové technologie z Německa našeho špičkového Spartaka z klouzavosti 36 na 40. Již se tak bohužel nemohlo stát. Neuskutečnila se ani propaganí soutěž s přistáním několika zkušených plachtařů v sousedství areálu Brněnského strojírenského veletrhu. Odešel jsem pro různé nepřekonatelné tlaky do ústraní. Tehdy jsem konečně pochopil slova našeho nejúspěšnějšího leteckého konstruktéra Karla Dlouhého, který mne navrhl dosahovat špičkových výkonů na jeho konstrukcích a k zalétávání špičkových větroňů, proč odešel od velkých aktivit v bezmotorového létání a od spolupráce s AeČR a šel tam, kde je prostředí ke klidnějšímu životu. Přes všechny pro a proti, jak jako vrcholový letecký sportovec jsem nedůstojně žil s nízkým platem byla nabídka zajímavé práce v Jižní Americe. Tento člověk věděl, že mě nic nepřesvědčí v plánech, o kterých jsem mu rád vyprávěl, které byly v nedohlednu. Byl to vzácný člověk. Já tvrdohlavě čekal na příležitost, kdy se zbavíme Kazisvětů všeho lidského konání. Nestalo se tak dodnes. Jak generální tajemník a výbor AeČR likviduje nejúspěšnější letecké občanské sdružení LAVS z dotací na sport a nechá kolem sebe šířit nepravdy a dusno ke znevážení největšího úspěchu Českého sportovního letectví a dalších průkopnických výkonů ve vědě a sportu. Jak fungoval a dokázal největší Kazisvět zabránit dotacím pro LAVS a Hanu Zejdovou již v roce 1993 v Poslanecké sněmovně a znevážil největší úspěch historie našeho letectví svědčí první odstavec a tři strany jeho dopisu ministryni Buzkové, jako reakci na naši žádost o dotaci, o které se ihned dověděl a zareagoval, a jak nám dodnes dotaci znemožnil. Tento dopis nám předal pracovník MŠMT, který si dobře uvědomoval zákulisí tohoto boje. Všichni náměstci ve svých odpovědích se opírají o tento třístránký dopis, plný nepravd. Stačí si přečíst jen první odstavec dopisu J. Dodala ze dne 14. září 2003, kde J.Dodal ministryni píše: „Předesílám, že pana Zejdu, který je pod tímto dopisem podepsán jako Prezident letecké asociace vrcholového sportu, znám rovněž jako ředitele Expedice Kangaroo či Prezidenta Zephyr Association. Nevím, jakým způsobem jsou tyto organizace zaregistrovány, zda v obchodním rejstříku či jako občanská sdružení, ale domnívám se, že nejsou zaregistrovány vůbec nikde. Zcela určitě jsou však ryze soukromé se samozvaným vedoucím představitelem - panem Vladislavem ZEJDOU a nemají vůbec nic společného se státní reprezentací a zajišťováním její činnosti....Slečna Hana Zejdová nemůže být u nás rehabilitována, protože ji nikdo u nás nespravedlivě neodsoudil k zániku....Žijeme v demokratickém státě a Aeroklub ČR je rovněž organizací, založenou na demokratických principech....v posledních dvou letech, kdy strávila cca 12 měsíců v plachtařském ráji - Austrálii, se jí bohužel nepodařilo překonat jediný světový rekord....Letecká technika, zakoupená ze státních prostředků, je určena pro reprezentanty České republiky a nemůže být používána k soukromým účelům soukromými subjekty. V AeČR je v současné době cca 3.200 aktivních plachtařů a jistě by každý z nich chtěl létat na reprezentačním kluzáku...Hana Zejdová byla na můj popud a na návrh Aeroklubu České republiky vyznamenána „Lilienthalovou medailí“.... Samé lži, lži a zase lži, dokonalá primitivita. Hodnocení Letecké asociace vrcholového sportu od bývalého agenta komunistické tajné zločinecké organizace IVO Jiřího Dodala pro ministryni Buzkovou není doporučením ke slávě čs. leteckého sportu,

ale záměrným rozsudkem ke sportovní smrti pro LAVS, projekt ICADA a Hanu Zejdovou. Ministryně nám to dá dokonale najevo. Není bráno v úvahu, že jsme s doložením dokladů schválené občanské sdružení se samostatným statutem jako Aeroklub, který si vynucuje o nás neoprávněně rozhodovat a poškozovat nás. Petra Buzková s námi podle toho také jedná a vlastně se s námi příliš nebaví. Nedívá se do očí, ale hledí nezúčastněně kamsi do ztracena, když jí vysvětlujeme, 153

co jsme dokázali, jaké máme plány do budoucna a ukazujeme stanovy LAVS schválené Ministerstvem vnitra. Je to zvrhlost, kterou doplňuje její náměstek Hrdý čtením nějakého hanlivého dopisu ze své „kádrové“ složky, kterým člověka degraduje mezi nepotřebné a nejhorší lidi. Navíc nás ministryně pozve k jednání až téměř po roce po zásahu ze zahraničí přes našeho ombudsmana. Tato prolhaná a úplatná mašinérie je nepřekonatelná.

Dodnes úředníci MŠMT tohoto zrůdného dopisu zneužívají proti LAVS a projektu ICADA. Dodnes úředníci MŠMT naši práci považují, jak nám píše dne 20. prosince 2010 PaeDr. Miroslav Vosyka v odpovědi za ministra, reprezentujícího politickou stranu Věci veřejné Josefa Dobeše, kde tento vysoce postavený funkcionář MŠMT zdůrazňuje nutnost komplikovaného, zbytečného a k ničemu doložení k žádosti o  finanční příspěvek jakousi „mezinárodní subjektivitu“, což je členství v  příslušné světové federaci daného sportu FAI (což Hana Zejdová splňuje sportovní licencí a  pasem, ale u  ní to nestačí). V  opačném případě se podle tohoto nevzdělaného úředníka jedná o  individuální, a  jak píše tento úředník - deformátor sportu a  byrokrat - nežádoucí soukromou sportovní činnost bez parametru zohledňující objektivní, nezpochybnitelnou konkurenci v  soutěži, píše zmatečně jeden z  vyznamenaných od FAI na doporučení Aeroklubu ČR. Nevidí, zacloněn vyznamenáním na FAI se svým omezeným myšlením bez národní hrdosti, při tom soukromo kapitalistické a post socialistické degenerativní počínání samotného Aeroklubu. Svými vyhraněnými a  nesrozumitelnými slovy poškozuje naši národní sportovní reprezentaci. Kdepak by s  těmito omračujícími slovními obraty uspěl úředník MŠMT v Austrálii ve Sportávii!!. Všude musí působit lidé s tituly, aby oslňovali svými slovními obraty, které nic neřeší a nikam nás nedotáhnou. Není lepší obyčejné jednání s ředitelem Sportavie v Austrálii s jeho obyčejným a přímo zázračným farmářským jazykem? Naši největší podporovatelé u nás nebo australští ředitelé Sportavie, bývalí farmáři, nás nikdy nečastovali vyumělkovanými slovy nic neříkajícími, ale šli jsme vždy věci na kloub jejich obyčejným, zato srozumitelným rozumem. Cesta české hlouposti a  byrokracie zbytečně utrácí všechny prostředky státu na letecký sport a proto čs. sportovní letectví pod tíhou tohoto břemene zaniká.

šování lidských práv na úspěšných leteckých sportovcích v Aeroklubu České republiky před i po roce 1989 je pravdivá, ale i rozporuplná. Dopis pana Kocába nasvědčuje, že něco opravdu hodně prohnilého je ve státě Českém a jak řekl bývalý náměstek na MŠMT pan Bělohlávek, s tím nikdo nic nenadělá, to musí VYHNÍT. Ale to vyhnívání nemá konce. České sportovní letectví od dob Masarykovy letecké ligy a krátkého poválečného stavu demokracie blouzní a než vstane z mrtvých, to bude spíše konec světa. Ale stejně, pan Kocáb se se svým názorem projevil jako nejstatečnější úředník české vlády. Pan ministr určitě úpřimně lituje, co se dělo a dodnes s Hanou a Vladislavem Zejdovými děje a jak se s vrcholovými sportovci ještě dnes zachází. Ale neumí nebo nesmí se postavit moci, která nás ovládá. Jen lidsky zpočátku lituje, ale když by měl něco podniknout ve prospěch zjevně postižených, je jen poloviční a funkčně nedokonalý ministr. Post komunistické řízení naší společnosti v kombinaci s chamtivým bezohledným kapitalismem si tuto vymoženost v nepostižitelnosti bývalých struktur udrželo s plným vědomím nejvyšších představitelů, kteří dělají, jako by o nic, o žádnou diskriminaci a porušování lidských práv nešlo. Pan Kocáb přes své uznání je na oko a na okamžik lidský k této diskriminační nespravedlnosti, věříme že od projevu jeho srdce a je jen formálním ministrem, abychom všude navenek vypadali, jak máme naše lidská práva ošetřena. Na morální zásady vyššího principu však na potřebné úrovni podle Ústavy státu a týkajících se klausolí OSN nebo EU nedosahuje. Pan exministr Kocáb byl a je u nás uznávaným politikem, který si poradil s odsunem sovětských okupačních vojsk po roce 1989. S porušováním lidských práv bývalými estébáky a morálně zvrhlými funkcionáři, mocnějšími než moderně vyzbrojená 70 tisícová sovětská okupační armáda však nic nespraví. Byl navrhován na Nobelovu cenu.

Připomeňme si znovu zde jednu z největších lží estébáka Dodala, kterou znají naši politici a klidně nás nechají pozvolna chcípat: IVO Jiří Dodal s celou řadou dalších závažných nepravdivých obvinění dopisem do Austrálie na pěti stranách lhaní k jejich upozornění na diskriminaci Hany Zejdové odpověděl: „Za organizaci, kterou zastupuji Vám sděluji, že tato nikdy nevyslovila panu Vladislavu Zejdovi zákaz vstupu na letiště AČR. Tvrzení, které uvádíte ve Vašem dopise je lež“. Dále píše, „...nám jde o dosahování co nejlepších výsledků a dobrý zvuk naší republiky ve světě. Ale ne za každou cenu. Chceme vychovávat úspěšné sportovce, ale ne primadony“. Podle největších lhářů na AeČR Hanu Zejdovou nikdo z reprezentace nevyloučil. Sama prý nemá údajně zájem reprezentovat. Pan Zejda rovněž nebyl po roce 1989 ze zaměstnání a z letiště vyhozen a vyveden. To vše asi jen předstíráme jen tak z rozmaru. Všechno jsme si asi vymysleli, proto jsme poháněni od roku 1994 k vyšetřování na policii a několikrát k soudu, který má dát punc lhaní. Proto rodina, která se v celé historii nejvíce obětovala sportovnímu letectví s úspěchem, který si AeČR přivlastní a rodinu okrade do mrtě o poslední majetek a peníze, taková rodina nemůže být nikým rehabilitovaná. Ani ji nikdo údajně nevyřazuje z historie českého sportovního letectví. Všechno kolem kauzy Zejdových se děje tak nějak samo od sebe. Kdepak, estébáci na AeČR, to je uskupení, které si umí za pomoci peněz odebraných jiným poradit a vylhát všechno. IVO Jiří Dodal jako osvědčený kádrový pracovník ÚV Svazarmu se podílel vedle likvidace nejzasloužilejších sportovců z vrcholového sportu i na deformačních, tak zvaných čs. dodatcích Sportovního kódu, které upravovaly statut těchto pravidel v neprospěch soutěžní a rekordní činnosti. Později, po roce 1989 jiným než pozitivním výkladem Sportovního kódu FAI komplikoval uznávání světových rekordů Hany Zejdové v Austrálii.

Odpověď ministra pro lidská práva a  menšiny pana Michaela Kocába na dopis našeho právníka ohledně diskriminace a poru154

155

Bratře Čechu, vnímej a suď.

SDRUŽENÍ SPORTOVNÍCH SVAZŮ?

Zbytečný byrokratický a okrádací mezičlánek vrcholového sportu mezi MŠMT a AeČR je velká a podivně zakamuflovaná firma několika podnikavců.

Od dob vynikající české pěvkyně Emy Destinové, slavných tenistů bratří Koželuhových a jejich pozdějšímu osudu, světově proslulých tenistů Martiny Navrátilové a Ivana Lendla a jiných úspěšných a zatracovaných Čechů

/Přemnožení úplatní úředníci se svými pravidly, bez zájmu podpořit sportovce, kteří dělají České republice největší slávu ve světě./

se toho v Aeroklubu České republiky příliš mnoho /nic/ nezměnilo.

NEBO

Sir Nicholas Winton zachránil lidsky a nezištěně před jistou smrtí v koncentračních táborech 669 židovských dětí. Aeroklub České republiky, Sdružení sportovních svazů a MŠMT se nelidsky a zištně zbavují dokonale vycvičených lidí, kteří nejsou snadno nahraditelní. Napsal jsi prezidentu republiky panu Miloši Zemanovi, obdivovateli a vysokému zaštiťovateli činnosti výkonů Hany Zejdové, ale jen do určité doby, který prohlásil, že Lilienthalova medaile je na úrovni zlaté Olympijské medaile a vysoce ocenil vaši reprezentační práci, kdy úřednící nerespektují představitele státu. Uvedl jsi odvážně, že je prezidentem jediné země v Evropě a na světě, kde jsou lidská práva u významné letecké sportovkyně pošlapávána tím nejhorším způsobem. Stojíš si za tímto prohlášením? Zásadově si stojím za vším, co zde uvádím a je v rozporu s Listinou základních práv občana a Ústavou státu, ustanovení Evropské unie k lidským právům a Všeobecné deklaraci lidských práv OSN. Stojím si za vším, nikdo z mocných se nás tak drsně postižených sportovců vlastními lidmi doma stejně nezastane. Celým svým životem zůstanu věrný svým celoživotním zásadám. Dnes, kdy oslavujeme 600. sté výročí upálení Mistra Jana Husa a kauzou Hany Zejdové se hodně vzdalujeme pravdě a zásadovosti, hlásané našim nejčestnějším předkem, které naši politici rádi připomínají, ale zapomínají se jimi řídit.

MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY?

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY?

SPOLÉHÁ NA TO, ŽE TATO KAUZA O LIKVIDACI PRVNÍ REKORDNÍ PILOTKY SVĚTA BUDE JEDNOU PROVŽDY TOTALITNÍMI METODAMI ZAMETENA POD KOBEREC A ZAHNÁNA DO PEKEL MOCI? JAK NAZNAČIL EXMINISTR PAN FIALA? UVIDÍME!! Všichni, kdo dovolili jejich diskriminačním systémem a porušováním Listiny základních práv občana okrádat a morálně devastovat nejúspěšnější letecké a parašutistické sportovce a vrcholové technické sporty jsou viníky této tragedie. Budou sportovci, postiženi minulým i současným režimem vůbec někdy rehabilitováni? Projeví čeští politici svoji povinnost zabývat se lidskými právy, ve sportovním letectví porušovanými v samém základu v nerovném postavení ženy mezi muži? Musí to být, i kdyby za toto největší právo člověka jsme měli položit svůj život. Dnes je jejich osud plně v rukou ženy, nové ministryně paní Kateřiny Valachové se zodpovědností za výchovu mládeže i za vrcholové sportovce.

KDO NAHRADÍ OBROVSKÉ ŠKODY RODINĚ ZEJDOVÝCH A LETECKÉ ASOCIACI VRCHOLOVÉHO SPORTU ZA ZBYTEČNÉ OBĚTI LETECKÉMU SPORTU A MIMOŘÁDNÝ VÝKON STOLETÍ?

BUDE TO: AEROKLUB ČESKÉ REPUBLIKY?

Donutí někdo zavést demokratické zásady do sportovního letectví a očistit nejzasloužilejší sportovce?

156

157

Rozhovor s Vladislavem Zejdou, prezidentem Letecké asociace vrcholového sportu, která nesmí obdržet odměnu nebo dotaci na sport, provedli pracovníci LAVS

Publikační činnost LAVS: 1983 2000 2008 2012 2015

Dokluz větroně do cíle (vydáno v disentu) Za modré obzory (o expedicích do Austrálie) První Lilienthalova medaile do Čech Hlasité volání ke světové veřejnosti (česky a anglicky) Světová legenda Hana Zejdová smetena z oblačných výšin, za světové rekordy kopance po Česku (ve zkrácené verzi v angličtině)

Připravováno do tisku:

-

Dál za modré obzory Plachtařka a fotografka Hana Zejdová v Austrálii Život leteckých rekordmanů Plachtění, létání pro mládež - Vzduch je naše moře

Spolupráce s leteckými časopisy: Soaring, Australian Gliding, Gliding International P.S. Knižní činnost LAVS a besedy o Expedicích Kangaroo - mezi ostatními leteckými organizacemi ojedinělá popularizace sportovního letectví po roce 1989.

k využití fotovolatiky. Projekt SOLARIMPULS hodně pokročí a posune rovinu ve využívání sluneční energie ve prospěch lidstva. Náš projekt ICADA zachází v tomto výzkumu dále přímým využítím energie slunce bez použití motorické síly. Proto oblet Země Stratogliderem, o kterém se předpokládá dosáhnout stratosférických výšek, bude ze všech obletů létajícími zařízeními nejnáročnější. Oblet balonem byl trochu usnadněn možností řídit a pilotem ovládat jeho upravovanou výšku letu do proudu vzduchu, obepínajícího Zemi. Kluzák je sice dokonaleji řiditelný než balon, ale s nevýhodou stálého klesání. Proto oblet Země jen za pomoci energie slunce a větru bude ze všech obletů dosud uskutečněných nejnáročnější. Avšak v blízké budoucnosti naprosto reálný jako všechno ostatní, co se před člověkem objevilo. Bude na pilotu ve spolupráci s vysoce odborným pozemním sledem být naveden do oblasti se zmenšeným klesáním nebo se stoupáním a se silným prouděním v zádech. Dnes je člověk schopen za pomocí nejmodernějších technologií připravit super výkonný kluzák s nejmodernějším vybavením a s odvážnou posádkou se o takový průkopnický výkon v obletu planety Země postupně po mezikontinentálních letech a zkušebním etapovém obletu pokusit. Navzdory všem zpochybňovatelům, kteří provází v každé době vše nové, bude plnění vědecko výzkumných úkolů ve spolupráci se Světovou meteorologickou organizací WMO, výzkumnými ústavy a  studentskými skupinami na  univerzitách k  objasnění některých aerodynamických jevů v řídkém vzduchu a nízkém tlaku, mechanismu horizontálního a vertikálního proudění ve spojení s horskými překážkami a vytvářením vysokých gravitačních vln v ovzduší a zjištění jejich výškového dosahu zařízením těžším vzduchu ve vzdušném obalu Země, polárními víry a slunečnými bouřemi, jejich vlivu na změny počasí a klimatu, objasnění jevů CAT, nebezpečných turbulencí a jet stream proudění pro leteckou dopravu, vliv ozonové díry a ultrafialového záření na živý organismus naší planety a jiné specifické úkoly.

Nenajdeš v duši klid, dokud ji nenaplníš tím, po čem toužíš a čím jsi povinen světu a všemu, proč žiješ. Nenajdeš štěstí, dokud nesplníš povinnosti k věcem, které jsi miloval, kterými jsi chtěl žít, a o nichž jsi přesvědčen, že jsou dobré a krásné. I pak, když se ti někdy zdá, že vše, co činíš, jest nepatrné a marné, tvá velká láska tě žene přes velké překážky a slibuje ti tam na konci tvé cesty, hrbolaté a srázné, kousíček štěstí a pro duši klid – tam musíš jít, snad nadarmo, jít však musíš pro svoji lásku a pro svůj klid.

NĚKOLIK SLOV O PROJEKTU ICADA (www.lavs.cz)./ Je to stanovení programu Letecké asociace vrcholového sportu na dvacet roků dopředu podle zkušeností z bezmotorového létání k nejvyšším cílům soutěžního a rekordního létání, bez kterého letecké sporty a parašutismus nikdy nic neznamenaly. Názory našich funkcionářů na vrcholový letecký a parašutistický sport jsou neujasněné a prospěchářské. V souladu se stanovami naší organizace LAVS nejen ke sportovním úkolům soutěžním a rekordním, ale i k výchově mladých adeptů k letectví od 8 do 15 roků pomocí sportovních vzorů. S postupnými rekordními výkony až k završení budoucím etapovým a nakonec čistým obletem Země pomocí speciálního kluzáku, nazvaného Stratoglider. ICADA je jeden z nejnáročnějších sportovních a vědeckých projektů historie letectví v pokusu o oblet Země bez motorické síly, s pomocí přímé energie slunce a větru, jediném zdroji energie pro dálkové lety bezmotorových letadel. Kluzáky či větroně jsou nejstarší letadla těžší vzduchu, která ekonomicky využívají k leteckým výkonům sluneční energii. Dnes v době šetření energetickými zdroji je objevováno něco, co plachtaři považují od svých začátků více než 100 roků za zcela normální - létat přeměnou polohové energie na enegii kinetickou s využíváním termických, svahových a vlnových stoupavých proudů jako efektu působení slunečního záření na zemský povrch. Ekologicky čisté energie, která se stále nelehce prosazuje do našeho denního života a jen hledání náhrady za do nekonečně nevyčerpatelné zdroje nafty a uhlí postupně naše vědce a politiky probouzí

Neznámý autor

158

159

DVĚ ROZDÍLNÉ FILOZOFIE V PŘÍSTUPU K LETECTVÍ, KTERÉ DALO SVĚTU MNOHO PRŮKOPNÍKŮ, SE HODNĚ OD SEBE LIŠÍ: JEDNA JE O PORUŠOVÁNÍ LIDSKÝCH PRÁV, ZOTROČOVÁNÍ A LIKVIDOVÁNÍ SPORTOVCŮ A NEDŮSTOJNÉM ZACHÁZENÍ S ŽENOU, KDEŽTO TA DRUHÁ JE PLNA OPTIMISMU, LIDSKOSTI, POKROKU A NADĚJE. Dva negativní a protilidské texty uvedené dále, z www.aeronoviny.cz a jeden z knihy Hany Reitschové Létání můj život, představují velice rozdílné myšlení, jaké je českému, po minulé době zpolitizovanému a úplatnému funkcionáři hodně vzdáleno. 1. IVO Jiří Dodal, generální tajemník Aeroklubu České republiky s celou řadou dalších závažných nepravdivých obvinění dopisem do Austrálie na pěti stranách lhaní k jejich upozornění na diskriminaci Hany Zejdové odpověděl: „Za organizaci, kterou zastupuji Vám sděluji, že tato nikdy nevyslovila panu Vladislavu Zejdovi zákaz vstupu na letiště AČR. Tvrzení, které uvádíte ve Vašem dopise je lež“. Dále píše, „...nám jde o dosahování co nejlepších výsledků a dobrý zvuk naší republiky ve světě. Ale ne za každou cenu. Chceme vychovávat úspěšné sportovce, ale ne primadony“. 2. Aktuální záležitost z roku 2010 – www.aeronoviny. cz Paní Maixnerová, kde je Hana Zejdová? /tisková mluvčí AeČR/ June 3rd, 2010 Dobrý den paní Meixnerová, http://www.aecr.cz/download.php?file=upload/www.aecr.cz/plachteni/_dir/2009-09-22-gliding.pdf v tomto dokumentu, pod kterým jste podepsána jako autorka a který se zdá jakýmsi průmětem historie českého plachtění, zcela chybí jakákoliv zmínka o vůbec nejúspěšnější plachtařce v ČR, Haně Zejdové. Můžete mi prosím sdělit, zda je jméno Hana Zejdová pro Vás osobně cizím pojmem, nebo jste dostala příkaz od některého funkcionáře se o Haně Zejdové nezmiňovat? Děkuji, přeji hezký den Pavel Mácha aeronoviny.cz zasláno na maixnerova(at)aecr.cz

Foto vlnové oblačnosti Ac lent a  strojení posádky před výškovým letem na  letišti Poprad ve  Vysokých Tatrách a schema vlnového proudění za horskou překážkou.

3. „My letci na celém světě máme všichni jeden velký úkol. Měli bychom snést dolů na Zem, co je nám dovoleno prožít tam nahoře. Tam totiž nejsou žádné hranice, žádné národy, žádné jazyky, tam jsou si všichni rovni. Osamělý let v dálkách bez hranic sbratřil naše duše“. Hanna Reitsch, v knize Létání můj život

161

Na zasedání Sumitu G7 v Německu dne 7. června 2015 vznesla předsedající kancléřka Německa paní Angela Merkelová problém postavení žen ve  společnosti. O  neřešitelné likvidační kauze nejúspěšnější rekordní pilotky světa Hany Zejdové v České republice a jejím nerovném postavení mezi muži ve sportu budou pani kancléřka a ostatní členové G 7 neprodleně informováni.

VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE LIDSKOSTI K PROJEKTU ICADA V KAUZE HANY ZEJDOVÉ

Toto prohlášení bude dáno do českých médiíí ke zveřejnění a pokud se tak jako dosud nestane, zveřejnění bude provedeno v zahraničí prostřednictvím www.aeronoviny.cz a zahraničních leteckých časopisů. Na přípravě knížky Světová legenda Hana Zejdová smetena z oblačných výšin se graficky podílel člen výboru LAVS pan Miloslav Bouška. Kolega z plachtění od mých začátků a člen výboru ing. Jan Buček měl zásobu optimismu k přežití i v dobách nejhorších. 60 foto a dokumenty z archívu LAVS a expedic Kangaroo doplnila autorka foto Hana Zejdová. Čtenáři děkuji za prominutí psaní v nelehkých podmínkách, i za to, že našimi spolupracovníky se tato knížka dostala do této podoby, aby čtenáře zaujala a aby pravda a fakta kolem naší usilovné celoživotní práce pro České a světové bezmotorové létání nezapadla podle některých představ v zapomění. Zejda Vladislav Použitá literatura:

Kdo zvedne varovný prst proti zatajované diskriminaci a nerovnému postavení Hany Zejdové mezi leteckými sportovci v České republice, její násilné likvidaci z vrcholového sportu, kdo navrhne nejlepší řešení k odstranění postsvazarmovské diskriminace a zařazení legendy leteckého sportu k plnění průkopnického projektu ICADA: A/ K rehabilitaci B/ K zajištění špičkového kluzáku pro projekt ICADA Vznikne zde solidární iniciativa lidí k vyšší činnosti ve prospěch reprezentace všech spojených národů, která dokázala náš národ po roce 1989 postavit v projektu ICADA v jeho I. etapě do čela světového leteckého rekordnictví? Účet na upírané letadlo k soutěžím a dalším rekordům pro Hanu máme otevřený u: ČSOB, Letecká asociace vrcholového sportu, č.účtu: 284490370/0300, BIS: CEKOCZPP, IBAN: CZ35 0300 0000 0002 8449 0370



Žádáme každého, kdo pochopí význam celostání a mezinárodní sbírky k podpoře Hany Zejdové na její cestě za leteckými výkony budoucnosti.

František Kříž: Plachtění Dr.Jiří Forchtgott: Plachtařská meteorologie Prof.Wlodzimierz Humen: Szybownictvo Tadeusz Rejniak: Medale na chmurach Georgie Moffatt: Winning on the Wind Wolf Hirth: Handbuch des Segelfliegens Mgr.Inž. Wojciech Mozdyniewicz: Loty falowe R.A.Hoover, Mark Shaw: Forever Flying Hanna Reitsch: Létání – můj život. Dr.Dušan Schneider: Osudy letců, Za modré obzory Luděk Navara: Příběhy železné opony L+K, Křídla vlasti, Skrzydlata Polska, Die Termik, Gliding, Soaring, Australian Gliding, Gliding International, zápisy výboru a komisí AeČR, archiv MV a LAVS

Knížka bude doplněna souhrnným dokumentačním materiálem o nejtemnějším období dějin Českého sportovního letectví v období politické normalizace po roce 1968 a stejně po roce 1989, kdy následovalo vystupňované kádrovací období totalitního období a největší poškození dobrého jména našich sportovních letců a parašutistů.

Nenecháme nikoho na pochybách, že se obracíme na všechny významné instituce, podnikatele, činitele sportu a sportovce světa k podpoře jejich kolegyně, ponížené zákony malé země k její totalitní likvidaci z vrcholového sportu, aby svojí mezinárodní solidárností a pomocí, jakou se mezi tyto velikány sportu zařadila, aby jí sbírkou pomohli získat bezmotorové letadlo k plnění II. etapy náročného projektu ICADA. Letadlo, slavnostně pojmenované po  všech slušných lidech světa „GLIDER OF INTERNATIONAL COLLABORATION“ s vlajkami národů na sbírce zúčastněných, aby jejich jménem a svým talentem se Hana Zejdová v mezinárodní posádce znovu zapojila do světového leteckého průkopnictví a přesáhla v počtu rekordů magickou hranici v počtu světových rekordů. Všem děkujeme a nezklameme. 162

163

NĚKOLIK SLOV K ZAMYŠLENÍ O BEZMOCI NÁS, SPORTOVCŮ VYLOUČENÝCH Z VRCHOLOVÝCH AKTIVIT, OKRADENÝMI VŠUDE ROZLEZLOU MAFIÍ. Proč v České svobodné republice dosud není možné vyřešit kauzu Zejdovi a proč se stává velkou přítěží politikům? Chybí politická vůle nebo je to jen slabost, nedělat si problémy, či je v tom chybné uvažování našich politiků a všude prolezlé úplatnictví? Kdo a jakým způsobem ve skutečnosti stále vládne v České republice sportovnímu letectví? Protože všichni co jsou požádáni o pomoc v této nespravedlnosti, ministři, poslanci, Senátořii a instituce pro lidská práva se pravidelně nejprve obrátí na pachatele této morální zrůdnosti, na Ertla ve Sdružení sportovních svazů, na Dodala a Dvořáka na AeČR, na náměstky na MŠMT, kde se dozví, že opak, tedy naše špatné vlastnosti a nepotřebné rekordy je pravdou. Jejich nikoho nemotivující pravidla se neztotožňují s činností, která je přesáhla do světovosti. Je to totéž, jako když chytíte zloděje a předáte jej policii a ona se jej optá zda kradl a on samozřejmě tvrdí, že nikoliv. Viníci jste tedy nejspíše vy. Zde neplatí slova Milana Uhdeho, kterými jako předseda českých poslanců jednoduše vyřešil kauzu Olympionika Polerta, který prodal svoji Olympijskou medaili proti vůli vzbouřeného národa a pan Uhde prohlásil, že je to věc Polerta: „Když je někdo vynikající sportovec, musí mít i vynikající morální vlastnosti“. Taková slova už dnes neuslyšíte. V  Aeroklubu jsou světoví rekordmani bohužel s  nejhoršími morálními vlastnostmi od Kazisvětů Ertla, Dodala, Vacha, Brskovského, Dvořáka, Bajzika, Zárybnické, ale také pomocníků Kazisvětů, žumpistů M. M. a L. K. k našemu poníženi na nepotřebné sportovce a občany. Jeden z nich hlídá jako asistent a poradce ministrů cokoliv by proniklo na vládní úroveň, a druhý se stará o to, aby naše veřejnost a úřady byli dokonale mateni a aby byla dodržena zásada nepopularizovat největší úspěch Českého sportovního letectví. Takto jejich desorganizace českého vrcholového sportovního letectví a jejich obohacování dobře funguje. Představme si znovu pavouka činností pana Ertla. Jeho mnohem nebezpečnější klepeta nahradí dosud nejhroznější chobotnici. Klepeta tohto podnikání modernějším způsobem ovládají letecké sporty a pracují tak, že kromě střetu zájmů ve sportu je žádná kontrola neodhalí jak jsou dokonale náměstky na MŠMT a dalšími vysokými úředníky kryti. Když došlo k menšímu odhalení, ohlášeného na webu iDNES.cz ze dne 5. a 16. května 2011 s malou kontrolou a odhalením milionu korun, ukradeným sportovcům, pan Dvořák přiznal, že se to tak dělalo vždycky a nikomu to nevadilo. Ministr financí Kalousek Vlastovi Dvořákovi, se kterým si tykáním utužil vztah, nahrál uklizení této zpronevěry za vyhlídkové lety nad Českým rájem v nemalé ceně 400 tisíc sebraných sportovcům pro širší vládnoucí garnituru a žádná finanční kontrola, která obdržela všechny podklady jen tohoto malého odhaleného zpronevěření, ač její vedoucí úřednice tvrdila, že se o to zasadí a nic stejně nenadělala. Když jsme se v LAVS obrátili na ministra financí Kalouska o prošetření tohoto díla okrádání sportu v AeČR, ministr nám nechal napsat, že nemůže nic bližšího sdělit. Je chráněn pod vysokou pokutou. Když se v čemkoliv obrátíme na vládní úředníky, asistent MM, prodloužená ruka mafiánů ví, jak zabránit jakémukoliv našemu požadavku. Jsme uzavřeni v kleci mafiánů a úplatkářů, kteří dokonale ovládají přísun peněz do sportu kanály, vedoucí mimo vrcholové sportovce a reprezentaci státu. Uvedený pavouk aktivit pana Ertla by měl být nahrazen pavoučkem aktivit s  rozložením dotací na  sporty a  jednotlivé špičkové sportovce s  plány a  vizí k úspěchům. To by technické sporty za tohoto finančního zabezpečení mohly vyniknout a ne být zneužívány ku prospěchu mocných úředníků. Je to příklad nedůstojného a diskriminačního zacházení s nejúspěšnější rekordní pilotkou všech dob a celé historie letectví od vysokého funkcionáře Sdružení sportovních svazů. Důvod proč není zájem o vrcholové technické sporty a ty po roce 1989 stagnují je v souběžném podnikání předsedy Ertla, namísto se věnovat reprezentaci státu. Jeho vysoké postavení se zaměřením na podnikání a  sepětí s  bývalými strukturami v  AeČR a  s  ovladatelnými úředníky MŠMT a  Senátu znemožňuje podporu LAVS v  Brně. Naše 164

plány pro závodní a rekordní činnost jsou pomluveny a pana Ertla nezajímají. Největší výkon století české pilotky je touto mafií ponižován na nežádoucí a soukromou reprezentaci přes nejvyšší mezinárodní uznání, ocenění a vyznamenání. Tito deformátoři vrcholového leteckého sportu se neštítí hrubě a zničujícím způsobem zacházet se sportovkyní, která je jediným současným reprezentantem čs. sportovního letectví. Scestný a nejvýše hanebný a pomluvný dopis, v rozporu s etikou lidství, nespravedlivé hodnocení naší nejúspěšnější letecké sportovkyně historie letectví Hany Zejdové od Ertla do Senátu nemá obdoby, jak se kdy hrubě, nespravedlivě a nedůstojně zachoval k ve světě uznávané ženě vysoký úředník ke spravedlivému návrhu, který má v  záměru co nejlépe reprezentovat národ, jak tomu bylo v době předválečné a těsně poválečné, než do sportu zasáhla politika studené války a centralistická politika totalitního komunismu s úředníky, jaký představuje ještě dnes v době demokracie a svobody pan Ertl s politikou, která nám zde u pana Ertla zůstává.

Ertl, Dodal, Vach, Brskovský, Dvořák, Bajzik, Zárybnická Jsou ti, kteří mají na  svědomí likvidaci Hany Zejdové z  vrcholového sportu. Brskovský, evidovaný u  STB jako LETEC, jinak velice až moc kamarádský svoji zákeřnost projevuje jako redaktor časopisu Letectví a  kosmonautika se zodpovědností za sport, když prohlásí, že rozhovor o jediné medaili Otto Lilienthala pro Českou republiku, zahraniční ocenění a vyznamenání Hany Zejdové se v České republice nezveřejňují a nestalo se, že by její výkony v  odborném časopise popularizoval jak tomu je v  zahraničí. Spíše nenápadně světové výkony nežádoucí češky ponižuje nevhodnou a flustrující poznámkou, že pro takové výkony se nemusí do Austrálie. Jistě je jeho zásluha, že nejúspěšnější česká bezmotorová pilotka nesmí zdobit titul tohoto leteckého časopisu. Zatímco jiné populární časopisy ji na  svých titulech uznávají a  zařazují mezi naše nejúspěšnější současné sportovce. Nejhanebnější, zbabělý, nepravdivý a likvidační dopis podnikavce Ertla do Senátu a naopak ke srovnání zahraniční ocenění (str. 164) Hany Zejdové a LAVS. Tvář dvou světů - lidství a barbarství konce dvacátého a jednadvacátého století.

Dopis pana Ertla do Senátu k záměrnému poškození Hany Zejdové a národní reprezentace není v souladu se zahraničními oceněními a  vyznamenáními nebo mediální popularitou obrovského vzestupu výkonů Hany Zejdové doma i v zahrani165

čí. Hanebný dopis vysoce postaveného manipulátora se státními penězi Ertla, když ne současná doba, historie odsoudí jako poškozování a sabotáž reprezentace sportovního letectví v době svobody, kde nesmí být zmíněno jediné slovní ocenění od představitelů národa, premiérů a nejvýše reprezentačně postavených občanů za sportovní letectví, předsedy Svazu letců ČR a čestného prezidenta FAI. Nesmí být zmíněna obrovská mediální popularita výkonů Hany Zejdové od vlastního národa, kde není uvedeno, že tato činnost měla záštity několika premiérů a tyto záštity byly úředníky MŠMT, Sdružení sportovních svazů a AeČR ignorovány jako nedisciplinovanost a neukázněnost, je podvracením a sabotáží českého sportovního létání vysokým úředníkem státu, za který by měl být okamžitě z postu předsedy SSS odvolán a pohnán k přísné zodpovědnosti se zákazem pracovat ve státní službě. Hrubý dopis, který zamezil požadavku rehabilitace a zařazení LAVS, řádně schválené u Ministerstva vnitra a nejúspěšnějšího leteckého občanského sdružení (mezi AeČR a LAA) do dotace od MŠMT nám byl doručen, kde není zmínka o jedinečnosti v postavení Hany Zejdové ve světovém hodnocení, její uvedení do síně sportovní slávy FAI mezi High Flyers mezi nejúspěšnějšími rekordmankami světa a první kosmonautkou jako jediného občana našeho národa ve stoleté historii letectví. Není to dostatečný důvod takovou ženu označit jako hrdinku národa? - jinde ano, v současné České republice je to významné sportovní osobnosti leteckého sportu od úředníka Ertla přítěží s vyřazením z vrcholového sportu. Popularita Hany Zejdová doma a zejména v zahraničí natolik vzrůstala (prohlédněte si několik výstřižků z tehdejšího necenzurovaného tisku), že by mohla vzniknout diskuze, proč takové výkony nemá AeČR ve Sdružení sportovních svazů s největší finanční podporou státu, kde byla tato činnost odmítnuta jako příliš pro funkcionáře náročná a nebyla hlavní náplní, kde se točí miliony či miliardy a předhazované ne vždy skutečné výsledky od AeČR pro MŠMT k získání dotace na sport s vyznamenanými úředníky MŠMT na FAI se nedají s jedinou pilotkou se světovými úspěchy srovnávat. Hana Zejdová, světová sportovní osobnost v letectví získala největší a neopakovatelné prvenství - sama svými výkony zařadila Českou republiku do čela světa v leteckých rekordech před všechny světové velmoci, kde takové postavení velmoci získaly mnoha rekordmany všech leteckých oborů. Češka tohoto mimořádného úspěchu dosáhla sama, navíc zde nesoutěžíme v dopravních letadlech a ve vrtulnících. Ertl nevybíravým způsobem jednoznačně Hanu Zejdovou odsuzuje jako okrajovou a nepotřebnou sportovkyni bez zásluh o reprezentaci státu, jakého nízkého a ponižujícího hodnocení by se nedostalo sotva průměrným a neškodným sportovcům, kteří se těší pozornosti mafiánů. Kdo nad tímto mafiánem drží dodnes ochrannou ruku? S kým se dělí o peníze pro sportovce? Premiér České vlády pan Sobotka nepřikládá důležitost k významu dodržování lidských práv svých občanů a člověk - ani ve vrcholovém sportu diskriminovaná žena jej nezajímá. Podle odpovědi na dopis premiéru České vlády panu Bohuslavu Sobotkovi od LAVS k rehabilitaci sportovců a pomoci k zařazení do dotace od MŠMT od jeho podřízeného úředníka nemáme dnes, více než 25 roků po politických změnách v bývalé Východní Evropě důsledný zákon k dodržování Ústavy státu ohledně lidských práv, který by omezoval působení bývalých struktur, po roce 1989 mnohem aktivnějších a nebezpečných, zabraňujících rehabilitaci sportovců, postižených před a zejména mnohem více postižených, respektive dokonale estébácky zlikvidovaných z vrcholového sportu po roce 1989. Aktu zla, jaký nemá obdoby v žádné zemi na světě chovat takovou nevraživost k významné sportovkyni, po které chtěli pojmenovat tento sport za výkon, jaký historie letectví nepoznala. Naše demokracie ještě tak daleko nedospěla k tomu, aby zajistila občanu jeho právo na spravedlnost, v našem případě nerovného postavení ženy ve vrcholovém leteckém sportu, kde čeští mafiáni zachází tak daleko, že se neštítí zlikvidovat z vrcholového sportu ženu, která píše historii světového letectví zlatým písmem, obdrží jako žena první a jediné nejvyšší ocenění od FAI pro bezmotorové letce pro Českou republiku jak nikdo jiný v bezmotorovém létání na světě a jako talent století reprezentuje svůj Český národ nejlépe ze všech sportovců historie letectví. Je to zjevná, dobře řízená a záměrná ochrana bývalých struktur, jejichž podivná činnost, kterou si vytýčili hned po roce 1989, dovoluje podrývat nejlepší úsilí a zapomenout na nejlepší lidi svého národa. Mohl byste pane premiére ze svého nejvyššího postavení moci, nebo paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, když to 166

167

bylo připravené a zrušili vaši podřízení, aby byl natočen dokument o ženě, nejúspěšnější Češce sportovního letectví, dříve, než tak bude učiněno v zahraničí? Naše vláda a instituce, zabývající se lidskými právy jsou dobře mnoha dokumenty informovaní o tomto morálním zločinu na letecké sportovkyni, soudě podle postoje samotného premiéra a odpovědí náměstků premiéra a dalších ministrů a funkcionářů, pokud vůbec odpověděli, nemá svoji prioritu v dodržování lidských práv ve vlastní zemi. Kdežto v zahraničí se Česká vláda exponuje dokonale a příkladně ke chvále mnoha zahraničních humanitárních institucí nebo vládců. J.Dodal ve  vysokém postavení generálního tajemníka Aeroklubu pomocí této ochrany mohl vládnout nad sportovními letci a dělat nedozírné morální a materiální škody nepostižitelně celých 26 roků. Jim postižení před i po roce 1989 musíme mít lustrační osvědčení na základě falešných obvinění ze spolupráce s STB a údajného nakradení majetku, zatímco on, hlavní estébák na AeČR s mnoha udáními na své spolupracovníky, podílející se na naši absolutní likvidaci z vrcholového sportu po roce 1989 takový doklad o morální bezúhonnosti mít nemusí. Jejich estébácká metoda tvrzení proti tvrzení způsobuje nekonečné diskuze a rozmělňování problémů do ztracena s vinou postižených. Vina je na všech oslovených politicích, všech náboženských nejvyšších funkcionářích a institucích, kteří nemají zájem řešit tuto věrolomnou diskriminaci, kteří všichni o této tragedii ženy dobře vědí a stojí mimo zásady svých povinností a slušnosti k občanu. Jejich odpovědi, pokud se k nim vůbec snížili jsou úhybné a neadekvátní. Ministři pro lidská práva a jejich instituce se zabývají pouze lidskými právy občanů, kteří se nepřizpůsobují naši společnosti. Tato pravda je vykládána podle potřeby a podstata diskriminace ostatních občanů je zamlčována. Rehabilitace politicky postižených občanů, našich předních leteckých sportovců, zpolitizovaně vyloučených z vrcholového sportu v roce 1982 i po roce 1989 stejnými funkcionáři dnes nepřipadá v úvahu. Ještě v roce 1990, kdy náznak nové demokracie s podporou nových demokraticky jednajících politiků dovolil u 73 leteckých akademiků z Hradce Králové, vyloučených ze studia v letech 1948 - 1950 jejich plnou rehabilitaci a odškodnění. Tato přicházející demokracie patří neodvratně minulosti. Naše současná vláda se o lidská práva více zajímá v jejich porušování a pomoci lidem v zahraničí nebo nepřizpůsobivým a potrestaným občanům. Žena, špičková sportovkyně v jejich nerovných právech byť je jakkoli diskriminována přes nejvyšší mezinárodní ocenění se zásluhami o stát je nepovšimnuta a někoho tato kauza bude zajímat, až se něco v naprosté bezmocnosti postižených sportovců hodně tragického stane. Lidskost není v člověku dneška. Ministři a komise pro lidská práva se lidskými právy všech občanů nezabývají. Ani evropská komisařka pro lidská práva a rovné postavení, s honosným názvem svého postavení, Češka Věra Jourová se nezabývá v našem případě nerovného postavení ženy v leteckém sportu (přestože Evropská unie vyzývá mezinárodní společenství k většímu zapojení žen do veřejného života), v zahraničí slavné Hany Zejdové a jejího otce Vladislava Zejdy, vyloučeného ze sportovního letectví protiprávně již v roce 1990 najatými nezletilými lidmi, nečleny aeroklubu z ulice s neuvěřitelným,

nikde ve světě nezdůvodnitelným protizákonným trvalým zákazem vstupu na letiště bez udání důvodů, jak se proti němu a jeho dceři tak důsledně neodvážili zakročit za nejtvrdší komunistické totality, jak se dokáží se svými vlastnostmi nepřekonatelné závisti nad úspěchy projevit funkcionáři Aeroklubu České republiky v době uvolněné svobody. Přes tato závažná porušení Ústavy státu a mezinárodního práva se AeČR těší úcty vlády i prezidenta republiky a je i nadále státem finančně podporován.

Vladislav Zejda jako jediný mužský světový rekordman musí dnes v době svobody a demokracie žádat o povolení vstupu na spor168

tovní letiště a je upozorněn, aby tam s lidmi nehovořil nebo veřejně nevystupoval. Kdyby taková diskriminace jen náznakem byla uplatněna na jiné skupině lidí, naše vláda a instituce Evropské unie by byly pořádně vytíženy a oháněly by se velkou aktivitou. Peněz na obhájení nepřizpůsobivých občanů nebo pozic kriminálníků je vždy dost. Na to máme zákony. Žádná instituce, ani Helsinský výbor pro lidská práva se nemůže největším proviněním společnosti na ženě, mistryni Evropy Haně Zejdové, ověnčené slávou hrdinky v leteckých rekordech a jejímu otci zabývat - stát prý nemá peníze na právníky. Členové LAVS jako důchodci s hodně podprůměrným důchodem se mají bránit nepostižitelnému barbarství. Upozorňovat na podobné záležitosti v zahraničí k tomu, abychom vypadali jako jedna z nejdemokratičtějších zemí na světě se vždycky peníze nebo materiální pomoc k této blamáži najdou. České sportovní letectví je od roku 1948 a zejména od roku 1953 od éry Svazarmu pod silným politickým dohledem s prošpikováním agenty STB, zejména po roce 1968 setrvalými i po roce 1989 ve vysokých funkcionářských pozicích. Nebyli mezi námi jen lidé vysloveně hájící tvrdou husákovskou politickou linii ve všem se podobat Sovětskému svazu, našemu vzoru, ale bylo mnoho těch, kteří si udržovali naši českou tradici národa slavných předků a demokracie prvního prezidenta Tomáše Garika Masaryka. Za Svazarmu bylo možné prosazovat letecké sporty v letecké akrobacii a parašutismu, kdežto bezmotorové létání se vlivem nejhorších funkcionářů této doby setkávalo s nepřekonatenými potížemi. Že jsme mohli být v bezmotorovém létání ve světě na špici prokázal rok 1957, kdy jsme byli po úspěchu ve Francii a světovém rekordu s velkými plány do budoucna hodně před ostatními národy vpředu. V kolébce letectví ve Francii nám fandili a nabídli pomocnou ruku. Vladislav Zejda za toto prosazování špičkového sportu byl krutě sťat: Nesměl do kapitalistické ciziny a na žádné mistrovství světa, odstaven od pokrokových myšlenek v leteckém sportu. Museli bychom se dokázat proti svému svědomí ohnout před malými českými ješitnými funkcionáři, nechat se jimi vodit za ručičku, kteří byli političtější než vyšší centra moci. Hodně potajnu za cenu velkých obětí do budoucna tento člověk a sportovec prosazoval výškové a dálkové rekordy. Později po roce 1989 je zlikvidován nebrutálnějšími funkcionáři trvale a doživotně od sportovního letectví z obav, aby tyto velké plány, později zveřejněné pod názvem ICADA snadno neprosadil. Ješitní a neodborní lidé bývalé nejtotalitnější moci nám přehradili cestu do budoucna po roce 1989 nastrčením nejzhoubnějšího člověka z jejich středu, neletce a jednoho z nejnebezpečnějších donašečů na své spolupracovníky a kamarády letce, nejhoršího kádrováka, kterého nechtěli ani v KSČ! Tento člověk nejhorších charakterů nedovolil v době nové demokracie navázat na naši slávu ve sportovním letectví a parašutismu. V bezmotorovém létání, odchodem pronásledované skupiny v době svobody do Austrálie, který tuto cestu ke slávě čs. sportovního letetcví všelijak komplikoval a dopouští se zločinu a vlastizrady největší - Hana Zejdová je vymazávána po neopakovatelném výkonu z historie českého sportovního letectví jak tomu bývalo za nejtvrdší komunistické totality s nepohodlnými sportovci k jejich absolutnímu zániku a vytržení z dějin sportu a národa. Největší netvor a ponižovatel lidské důstojnosti skončil vyhozením předčasně ze zaměstnání těsně před odchodem do důchodu koncem roku 2014 pro finanční, materiální a morální neshody, prohru u soudu, aby zdůvodnil všechny svoje vylučování nejlepších odborníků z vrcholového sportu, a nakonec aby skončil příznačně jako alkoholik v bezvědomí a s polámanými žebry v nemocnici. Svými škodami v likvidací nejlepších sportovních kádrů po roce 1989 s úpadkem Českého sportovního letectví za země, které bývaly za námi, tento člověk zanechává mezi námi i nadále svými lidmi marasmus, jaký nebude snadné beze změn v legislativě a postoje vlády, jak je snadné a běžné v jiných zemích odstranit. Stát se chová nezůčastněně k diskriminaci ženy ve sportu a dává najevo, že se všechno, i největší morální brutalita na ženě se světovými výsledky musí srovnat sama a VYHNÍT. Je to největší omyl našich vládnoucích struktur, prezidenta republiky, Senátu, Poslanecké sněmovny, vlády a všech ostatních jimi jmenovaných komisí a institucí, které se vyhýbají zodpovědnosti od plnění mezinárodních závazků našeho státu ke Všeobecné deklaraci lidských práv, vyhlášených dne 10. prosince 1948 Valným shromážděním OSN, jejíž znění je pro Českou republiku jejím podpisem závazné. Nic se neděje, musíme tuto skutečnost mnohokrát opakovat a je to bráno jako pomlouvání. Českým státem udržovaná informační cenzura největšího morálního zločinu na  ženě v  jejím nerovném postavení ve  sportu a zákaz popularity a uplatnění nepohodlných leteckých sportovců a jejich pokrokových plánů brání jejich současné neurovnané „demokracii“, pouhé náhražce demokracie, jakou jsme poznali v jiných zemích světa. Žijeme v zemi před světem ukazované výstavní svobody, kde rehabilitace krutě režimem postižených sportovců a zveřejnění této kauzy je nepřípustné. Je to bezmocnost nad bez169

mocností v naší politice bývalého Východního bloku, která si ráda potrpí na extrémy v denním životě i v politice. Všechny násilí a tragedie, i ta naše letecká, jsou nelidské a jejich aktéři musí být předvedeni před spravedlnost za hrubé porušování základních lidských práv a okrádání státu. Vyvoláme mezinárodní hnutí, aby se svět dověděl o nemorální kauze se středověkým upalováním čarodějnice u národa, který se hlásí k tradici za pravdu před 600 lety upaléného Mistra Jana Husa a jeho oslavu předseda vlády svým projevem povyšuje na národní odkaz. Řadíme se tím před světem mezi nejdemokratičtější země, aniž by tomu tak, vážení politici v kauze Hany Zejdové bylo. Naše krédo: Nikdy se nevzdávat a bojovat do konce každého, i celoživotního závodu. V každém závodě je na konci finiš. Na závěr života člověk musí hodně sprintovat, aby po celoživotních tragediích pokořil soupeře, v našem případě nepřející nepřátele, aby alespoň trochu napravil jejich škody. Někdy se pohybujeme blízko hranice, na které skončil náš velký a nejstatečnější předek Mistr Jan Hus za svoji pravdu, nebo se cítíme pod gilotinou, která se kolem nás výstražně pohybuje a jsme jí nebezpečně blízko. Čtenáři posuď sám, jakým jsme národem nepřejících lidí, k zadupání třeba i ženy do země, tam, kam se odebereme jednou všichni. Výbor a spolupracovníci LAVS. Naši přátelé Hana Ludvíková a Václav Tikovský se s námi přišli rozloučit před odletem z Ruzyně na dlouhou cestu do Austrálie.

SHRNUTÍ ČESKÝCH A SVĚTOVÝCH PRO A PROTI PRŮKOPNICKÉMU PROJEKTU ICADA A SCHOPNOSTEM PILOTKY, KTERÁ MÁ VELKÝ TALENT, ODVAHU A HOUŽEVNATOST POSTAVIT SE LIDSKÉMU ZLU A STÁT ZA POKROKEM LIDSTVA V LETECKÉM SPORTU OBĚTÍ CELÉHO ŽIVOTA. TALENTOVANÁ PILOTKA JE PŘIPRAVENA NASTOUPIT K PLNĚNÍ PROJEKTU ICADA, KTERÝ JIŽ I. ETAPĚ PROSLAVIL ČESKÝ NÁROD VÝZNAMNĚ a II. ETAPA BY MNOHEM VÍCE ZNÁSOBILA POSTAVENÍ NAŠEHO NÁRODA VE VYSPĚLÉM TECHNICKÉM SVĚTĚ. Zde můžeme hovořit jen o Českém proti, které má své hluboké historické kořeny. Máme smůlu, že se nacházíme v hodně roztříštěném období dějin Českého národa, které nám vedle svobody nadělila post komunistická zbytková společnost se svými lidmi. Ta si stanovila proti trendu nové doby ovládáním všech pozic rozbitím nové svobody se dostat znovu k moci. Tento proces se promítá do života celé dnešní společnosti. V našem oboru sportovního letecví jsme krutě poznamenáni lidmi minulé doby, kteří byli ochotni svými nečestnými charaktery, aniž by se kdy opírali o politickou ideologii, této, jako každé jiné doby zneužít ke svému obohacování na úkor sportu, k čemuž si po roce 1989 vytvořili vhodná pravidla, ale i zákony a nejlepší podmínky. Pevně se upevnili ve Sdružení sportovních svazů, nástupci bývalého Svazarmu, dále v Aeroklubu České republiky s mnoha dobře vyškolenými funkcionáři po bývalém Svazarmu z období normalizace a našli si spojence v náměstcích MŠMT, jehož nejhorší představitel pan Kocourek si na návrh AeČR převzal vyznamenání na Generální konferenci FAI až na Rhodusu, kam naši nejlepší sportovci nesmí, jak je zvykem u ostatních zemí, aby se představili delegátům všech 200 zemí světa. Této tragedii společnosti musí čelit malá skupina odvážných lidí v Letecké asociaci vrcholového sportu, nejúspěšnějším občanském sdružení v leteckých sportech, která je se svými nadčasovými plány, nejlepšími organizátory leteckých sportů a nejúspěšnější bezmotorovou pilotkou světa zahnána nevybíravými metodami a nedůstojným způsobem k ženě do ústraní. S tímto zlořádem bojujeme, než tento boj s netečností vládní moci za pomoci nejlepších přátel překonáme.

Foto z tiskové konference v Praze před odletem za účasti zástupce Čechofrachtu, kde jiný sponzor, který se spolčením s funkcionáři AeČR později odmítl zaplatit vyrobeného Nimbuse 4Mi v  Německu, s námi sehrál komedii s podstrčenou podivnou smlouvou a náš odlet na expedici do Austrálie se málem neuskutečnil.

Haně po přistání po rekordu chutná slábé australské pivo. 170

171

Na  výkonnostně hodně druhořadém Moskytu, které vidíme v  záběru zapadajícího slunce mezi vrstevnatou oblačností, a na LAKu 12 se Hana pokoušela o  světové rekordy. Na  svislém kormidle LAKa, složitě odprodaném do  Austrálie, je zaznamenán první velký rekordní úspěch pro Českou republiku.

Osobní větroň ředitele německé firmy Schemmp-Hirth pana Tilo Holighause byl s  jeho laskavostí dán k  dispozici Haně do  Austrálie, zrovna tak jako předtím Diana Polského výrobce. Přes nevýhodné meteorologické podmínky v sezoně 1999/00 Hana s německým Ventusem 2a vytváří kvalitní světový rekord na trojúhelního trati 750km rychlostí 132,5km/h a mohla překonat i  absolutní rekord. Proslulé světové rekordmance pomáhají letečtí výrobci Německa a Polska, odbornícu pěti kontinentů a  osmi zemí, jen zatvrzelý Český aeroklub nechává nejmodernější leteckou techniku v LSC Moravské Třebová přes zimní období raději zahálet. Sportovkyně, která se podílí 30% na státní dotaci ze všech 12 reprezentantů mužů a žen je označena jako soukromnice, jejíž výkony prý Českou republiku nereprezentují; zatímco funkcionáři se s nimi chlubí, jsou podány na FAI ke schválení pod hlavičkou AeČR, který si za výkony Hany vybírá nejvyšší ocenění, sklízí slávu, vyznamenává pracovníky MŠMT a získává dotace - nikoliv pro nejslavnější rekordní pilotku světa.

S  Japonkou Joko Kitahara Hana odletěla několik rekordů. Jistě si umíte představit, co musela snést za zátěž během 8 hodinového letu a jak ještě druhý den byla zničená. Rovněž rekordní let se Švýcarskou pilotkou měl velkou odezvu. Její manžel posádce po přistání donesl chutné pivo a zahrál melodii na horský roh.

172

173

Foto konce vývoje bouřkové oblačnosti, před kterými je zapotřebí se mít na pozoru. Mohutná rozpadající se bouřka, vznikající za  vysokých teplot je již ve  stadiu rozpadu ve tvaru kovadliny. Její rozpadlý tvar při západu slunce při pohledu pozorovatele na silné dešťové a prašné čelo z dálky působí stále hrozivě. V některých oblastech může způsobit obrovské škody silným větrem, provázeným prudkým, i hodinu a více trvajícím deštěm a divokou turbulencí. Obrovské záplavy a mohutné požáry od blesku jsou v Austrálii častou příčinou velkých přírodních katastrof.

Unikátní foto silného vývoje termické oblačnosti s přechodem do počátečního stadia oblačnosti Cumulu Congestus a bouřky Cb, kde již vypadávají z oblaku srážky a je velký rozdíl teplot ve stoupavém a přilehlém klesavém proudu, kde při dotyku se zemí se studený vzduch rozlévé kruhovitě do stran a způsobuje mnohdy neviditelné změny ve směru a rychlosti proudění při zemi, kde pilot přistává v původním směru proti větru a je naráz překvapen, jak je hnán obrovskou silou po větru.

174

175

Co bys uvedl jako autor největší slávy Českého sportovního letectví po roce 1989 na závěr této knížky, plné odhodlání, ale i odporu k lidskému pokroku, která vypovídá o vašem velkém a strhujícím boji za čistou věc sportu a leteckého průkopnictví, o velkém dobru mnoha vzácných lidí u nás i v zemích všech kontinentů, ale i zlu, bohužel našich českých lidí? Rád uvedu pravdu a skutečnost jak jsme se s ní setkali: Jsem velice rád, že se nám podařilo po roce 1989 odpoutat se od setrvalé post svazarmovské byrokracie a centralistické monopolní spoutanosti, která omezovala svobodné jednání nás sportovních letců a dát dohromady nemalý kolektiv lidí u nás a zemí všech kontinentů a poctivou prací, v neuvěřitelně složitých existenčních a pracovních podmínkách, se sponzory a bez haléře přispění státu. Se záštitami premiérů odolat nepřízni úředníků v jejich neposlušnosti svých vládních nadřízených, v jejich podnikavém státě ve státě, kdy za výkon století v bezmotorovém létání, jak se nikdy a nikde na světě nestalo, jsme byli vyslýcháni na policii a dotlačeni až k soudu a měli se omluvit lidem, kteří nic pro člověka a lidstvo nedokázali, ze státu těží a jejich zásluhou jsme se stali nepohodlnými jejich megalomanskému podnikání na úkor leteckého sportu. Tato zhoubná podnikatelská moc by nás uzemnila jako ostatní letecké reprezentanty, kteří dnes nic neznamenají. Excelentní úspěch několika Čechů a jejich mezinárodní organizovanosti doznalo místo ocenění nespravedlivé potrestání. To je naše národní tragedie ve sportovním letectví po roce 1989. Kde vidíš největší zlom ve vaší práci, kdy došlo na scestí, kdy jste se museli ubírat směrem, který Vám byl okolnostmi vnucen. Ale byla zde i jiná možnost, kdy vzhledem k vašim schopnostem jste mohli dosáhnout mnohem více? K obrovskému negativnímu zlomu v naší práci v projektu ICADA došlo v roce 1991 v zabránění jeho dobře technicky dlouhodobě, s americkými odborníky připraveného a  sponzorsky zajištěného startu v  USA na  mužském mistrovství světa naší pilotky bez jakékoliv pomoci od monopolního a neschopného pozůstalého Svazarmu v AeČR, který se začínal ubírat do sféry podnikání a okrádání sportovců. V roce 1992 v Poslanecké sněmovně, kdy funkcionářům AeČR bylo vysvětleno, že v době demokracie a svobody nedodržují a porušují demokratické podmínky svými kádrovacími pravidly po bývalém Svazarmu v postavení sportovců. Na dopis z Austrálie ohledně nedodržování rovného práva ženy v leteckém sportu AeČR reagoval rafinovaným vyloučením nejúspěšnější letecké sportovkně Hany Zejdové z Dukly Praha hned po jejím zařazení a trvalém vyřazení z vrcholového sportu. Na AeČR proti sportovní etice zařídili, aby Hana Zejdová, vojenskými sportovními odborníky, plukovníky Otto Janouškem (leteckým odborníkem), a Josefem Odložilem (slavným Olympionikem) a podplukovníkem Viktorem Podlouckým (odborníkem na sporty), vynikajícími lidmi k dosahování nejlepších reprezentačních výsledků v národním vrcholovém sportu, s dobrozdáním odborníků ze zahraničí pro Hanu, která byla v době jejího sportovního působení v Austrálii a získání prvních světových rekordů po 38 letech po mém vůbec jediném svěťáku z roku 1957 byla v době největších reprezentačních zásluh zpolitizovanými fanatickými funkcionáři AeČR v době její vysoké sportovní efektivity bývalými strukturami odstraněna z vrcholového sportu a ztratila důležité sportovní zázemí. Hana se musela složitě nedůstojně k ženě, co by nepřekonali mnohem silnější muži, na pokraji emigrace v době svobody v podmínkách pod existenčním žebráckým standardem probíjet k výkonům, které jsou ve světě označeny jako výkon století s vysokými mezinárodními oceněními, které v AeČR způsobily projev neúcty k ženě ve světě uznávané, doma označené jak psal tisk doslova za „nepotřebnou světovou rekordmanku“. Která by byla kdekoliv za hranicemi České republiky považována za hrdinku v leteckém sportu. Jeden z výše uvedených odborníků po jednání funkcionářů AeČR na Dukle Praha a jejich trvání na tom, že Hana Zejdová je údajně i jako mistryně Evropy neperspektivní, něco nejvýše hanebného proti důstojnosti ženy, co si stěží mohli dovolit funkcionáři totalitní doby, nemusí prý ani obhajovat titul mistryně Evropy, což odporuje všem pravidlům mezinárodního práva, doslova prohlásil, že se v životě nesetkal s většími sviňárnami ve sportu. Funkcionáři po Svazarmu si zachovali svoji hodně vylepšenou totalitu a nedisciplinovanost vůči nové státní politice, hraničící s Listinou základních práv občana. Kdyby se Hana Zejdová nesetkala se závistí ke svému dá se řici hvězdnému nástupu do čela našeho leteckého sportu a nezavazela svými výkony několika podnikavcům a funkcionářským deformátorům sportu, mohla mít nadále potřebné sportovní zázemí v Dukle Praha a nebyla jí odmítána nejlepší letecká technika, s připraveným programem s odborným zaštítěním v USA mohla stanout v počtu rekordních výkonů za magickou hranicí trojciferného čísla a výkony, které v soutěžním létání a leteckém průkopnictví mohly znamenat obrovský průlom ženy do sportovních výkonů v letectví.

Můžete dnes v LAVS se zpožděním navázat na vaše plány a s odstupem času je povýšit na ještě vyší úroveň, než byste dosáhli, kdyby si s vámi osud funkcionářské brutality tak krutě nepohrál? S odstupem promarněného času a silně nadčasovými plány, jakými Švýcaři ve svém podobném projektu SOLAR IMPULS projevují svoji technickou dokonalost ve využití fotovoltaiky, jsme kdykoliv s novými vědeckými poznatky připraveni a správně nabuzeni samostatně, bez zbytečného úřednického nabalování a plýtvání penězi na MŠMT, Sdružení sportovních svazů a AeČR, nepřesvědčivého funkcionářského seskupení a byli mimo zásahy od těchto penězi plýtvajícími organizacemi, kdybychom mohli svobodně pokračovat v mnohem náročnější soutěžní a rekordní činnosti na špičkové úrovni v programu ICADA, jaký u nás nemá jiná letecká organizace, mohli bychom být opět světu s jeho podstatnou pomocí konkurenční. Největší historický úspěch čs. sportovního letectví po roce 1989, splnění jeho první části projektu ICADA jsme dosáhli převážně s obyčejnými lidmi, v místě konání s australskými farmáři, byť byli v té době řediteli letecké školy. Měli svůj selský (farmářský) rozum a logiku, kterou postrádají funkcionáři doma. Mimo vzácné výjimky jednání s našimi ministry a naopak jejich podřízenými úředníky Ertla, Kocourka, Vosyku, a Dvořáka na AeČR s jejich nezájmem o věci potřeb lidského společenství, ti nikdy nedají pro své osobní zájmy novým a pokrokovým věcem impuls nebo jiskru a vývoji společnosti zavazí. Je zajímavé, že nikdo z tehdejších ministrů a předsedů vlády, nepovažoval za nutné respektovat a obracet se na přebytečné Sdružení sportovních svazů jako nepostradatelný mezičlánek. S Rudou Krautschneiderem, známým mořeplavcem, moudrým člověkem z vesnice jsem se setkal na Tasmánii, když obeplouval Zemi s Julkem a Vojtou, svými druhy rovněž z vesnice na lodi Polárka. Vystačí si se svojí prostou a hluboce lidskou filozofií, bez centralistického ponižování, které k ničemu nevede. Ve skrytu duše očekáváme v poslední naději pomoc, pokud bude vrcholová a pokroková sportovní činnost, o kterou dlouhodobě usilujeme a získala ve světě tolik příznivců, posouzena za správně kritickou a novou ministryní pani Kateřinou Valachovou a vládou vyslyšena a posouzena běžným rozumem k uznání a přidělení minimálních prostředků k provozu LAVS, nejúspěšnější letecké organizace po roce 1989, namísto se státními prostředky v AeČR plýtvat, jsme připraveni s naší osvědčenou mezinárodní spoluprací nejen k navázání na naše tradice slavných letců, ale i k obnovení dobrého jména Českého sportovního letectví a k posílení obchodních aktivit pomocí technického vrcholového sportu. První světové rekordy Hany Zejdové ve Sportavii na větroni LAK 12, kvůli kterému jsme byli zadrženi na hranicích a obviněni z pašeráctví a málem uvězněni, se odrazily i na propagačních materiálech pro Turistické centrum ve městečku Tocumwal k  přilákání turistů k  vyhlídkovým letům do  místa s rekordní pilotkou, kde na užitném předmětu je uprostřed všech používaných větroňů zveličen právě Litevský výrobek s australskými výsostnými znaky, a mnohem výkonnější větroně, nejprodávanější na světě jsou uvedeny na okraji. Nemohl by zde uprostřed vévodit větroň s českými výsostnými znaky, našimi funkcionáři toho času ležící ladem a hodně zaprášené v době zimy v Evropě v mrtvém Leteckém sportovním centruv Moravské Třebové? Světové rekordy mají svojí působivost a byla čest pro turisty, když je mohla vyvést k vyhlídkovému letu nad největší australskou řekou Murray na čs. větroni Blaník světová rekordmanka. To dodnes nepochopili Češi, co je jasné Austrálii s jejím věkem mladého kontinentu přes 200 roků jejich existence, co pro turistický průmysl znamenají vrcholoví sportovci (jak naznačuje v dopise pan Vyhnálek), a ne lidé, kteří upřednostňují své podníkání na úkor sportovců před zájmem státu a boří všechny mýty, ve světě osvědčené. A v době 21. století AC moderního věku lidstva likvidují nejlepší lidské hodnoty jako největší barbaři dávno uplynulé historie.

176

177

Pan Vyhnálek nám doporučuje z daleké Tasmánie svoji zkušenost jak se bránit ve  stavu naprosté bezmocnosti, kdy nikdy není nic ztraceno.

NIKDY, NIKDY NIC

Pan Joachim Gauck, po roce 1990 ředitel vládní instituce pro vyšetření zločinů STASI, zločinů na poctivých lidech donášením Stasi, nynější prezident Německa popisuje ve  své knížce VZPOMÍNKY, jaro na podzim a léto v zimě, výstižně a  tyto pro společnost nebezpečné občany charakterizoval slovy, jaká u nás stále nenalézají pravdu:

NEVZDÁVEJ

a je přesto umlčen. Vykrucovací odpověď od ministra Petra Fialy, nynějšího předsedy politické strany ODS, za kterou s poškozením věhlasné sportovkyně by musel v jiné zemi z vysoké politiky odejít. Pan ministr nehodlal odpovědět ani na 30 stránkový důkazní materiál o této zrůdné diskriminaci a je mu bližší se opřít o kádrové materiály, na nás na MŠMT po roce 1989 shromážďované a jeho náměstky všude k potření významu projektu ICADA a dosažených výkonů pomluvami nemravně rozšiřovaných. Při setkání s Hanou Zejdovou pan Fiala nesouvisle breptá a napříště se jí, jako předseda strany, která nás v minulosti v Poslanecké sněmovně proti zvůli post svazarmovců podporovala raděli vyhne. Zvítězit a překonat všechny překážky, nástrahy a závist nepřejících v tomto odehrávajícím se dramatu je hrdinstvím houževnaté a cílevědomé ženy, která má k letectví a lidskému pokroku ten nevřelejší vztah. Kdyby se někomu zdály tato fakta o úspěších, lidském zlu a netečnosti politiků - nadnesená nebo kontraproduktivní, v předcházejících kapitolách a dokumentech jste se dověděli více pravdy. Stačí otevřít Pandořinu skříňku o dalších agentech STB ve vedení Aeroklubu po roce 1989, vedle IVO

dvakrát LETEC, MISTR, MILOŠ, PILOT, ŠÉF a další,

„Udavačství se dotýká základních obav člověka, znamená bezmocnost, zneužití důvěry a zradu ve prospěch moci, jež vystupuje skryta v temnotě“.

kteří nesklonili svoje zbraně sloužit ve svůj prospěch totalitnímu režimu i po roce 1989, z nichž jeden, LETEC, se domáhal donášet na své spolupracovníky a kamarády i po odchodu do důchodu.

K tomuto setrvalému a dobře zažitému udavačství s jeho metodami přistupuje a  mocensky znásobňuje naši bezmocnost po  roce 1989 mafie zbohatlíků, kteří ovládají čs. sportovní letectví, kde ani největší světový úspěch ženy nepřekoná zlo těchto zločinných mafiánů. Stáváme se v  leteckém sportu moderními otroky určité nadřazené skupiny vyvolených lidí svým podstandardním životem, vykořisťováni nadstandardními lidmi. Odstrašujícím příkladem k  bránění práva na spravedlnost v kauze Zejdovi je zametení interpelace v  Poslanecké sněmovně ze dne 14. června 2012 pod koberec, pracně prosazené po  ročním zdlouhavém vyjednávání a stálého oddalování, kdy se najde jen jediný poslanec ze 200 s jinými zájmy, který se pozastaví nad bezprávím ženy ve  sportu 178

179

NEUVĚŘITELNÁ FUNKCIONÁŘSKÁ BRUTALITA V ODSTRAŇOVÁNÍ MIMOPRAŽSKÝCH SPORTOVCŮ V AEROKLUBU ČESKÉ REPUBLIKY, SDRUŽENÍ SPORTOVNÍCH SVAZŮ A MŠMT

ZA DESÍTKY SVĚTOVÝCH REKORDŮ A VÝKON STOLETÍ KOPANCE PO ČESKU! PRO NEJSLAVNĚJŠÍ REKORDNÍ PILOTKU SVĚTA Skutečný příběh odvážné ženy, vynikající české pilotky Hany Zejdové, která píše historii světového bezmotorového létání již na samém začátku její sportovní kariéry, kterou pomyslná gilotina našeho post svazarmovského období tvrdě a nedůstojně k ženě zasáhla na vrcholu její sportovní slávy. Pilotka ve světě označená za talent století nesmí překročit ve svých silně nadčasových plánech naši malost a je příběhem, jaký musí pohnout a otřást každým slušným člověkem a celým sportovním světem, jaké překážky v nerovném postavení ženy ve vrcholovém leteckém sportu vytváří české úřady a moderní bezohlední zbohatlíci mistryni Evropy a absolutní letecké rekordmance světa, zařazené v síni sportovní slávy FAI High Flyers.

František Novák, světový rekordman v dálkovém letu: „Výkony Hany Zejdové to je něco. Na to již nestačí diamanty, zato byla v  roce 1999 vyznamenána FAI (Mezinárodní leteckou federací se sídlem v  Paříží). Byla jí udělena Lilienthalova medaile, nejvyšší civilní vyznamenání jednotlivce za  sportovní výkony. Pro tuto holku již není vyznamenání, které by dokázalo ocenit hodnotu výkonů, a její doslova zabejčilost jít za svým cílem a snažit přesně ve šlépějích svého otce bojovat s naší českou malostí. Tato holka by si zasloužila, aby byla nošena na rukou plachtaři, piloty a vůbec všemi občany tak, aby se její nožky vůbec nedotkly země“.