ADVENTU JE NAKRÁTKU A BLĺZKO, BLIZOUČKO ŠTĚDRÝ DEN

Foto: Ladislav Stuchlík, Pavel Janák a Alena Fléglová

Bělohradské listy

Autor: Jiří Sehnal

3

ADVENTU JE NAKRÁTKU A BLĺZKO, BLIZOUČKO ŠTĚDRÝ DEN... 2

OBJEKTIVEM BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ

3

FEJETON (JIŘÍ SEHNAL)

4

ZEPTALI JSME SE ZA VÁS

5

STAROSTA ODPOVÍDÁ, MÚ INFORMUJE

6

BÍLÝ HRAD K OBCHVATU A REAKCE STAROSTY MĚSTA PAVLA ŠUBRA

7

NOVÁ CISTERNOVÁ AUTOMOBILOVÁ STŘÍKAČKA MAN (LUBOŠ STÁREK)

8

VÁNOCE (FRANTIŠEK D. SKOŘEPA)

9

NESEM VÁM NOVINY (ZDENĚK PRCHAL)

10 - 11 POŠTOVNÍ SCHRÁNKA (JIŘÍ SEHNAL) 12 - 13 BĚLOHRADSKÉ HÁJENKY HÁJENKA V HORNÍCH LÁNECH (EDUARD ČELIŠ, GUSTAV PLECHÁČ) 14 - 15 FRANTIŠEK ČERNOCH SEDMDESÁTILETÝ (JAROSLAV KUGLER) 16

BEKOVO ZAHRADNICTVÍ (HANA FRIEDRICHOVÁ)

17

U MACHŮ (SVATOPLUK HRNČÍŘ)

18

Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ

19

UDÁLOSTI - ZAJÍMAVOSTI

20 - 21 23. KROS DEPRAGU (EDUARD ČELIŠ) 22

KULTURA

23

MALÁ GALERIE BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ FRANTIŠEK FÓL (ZDENĚK PRCHAL) FOTOGRAFIE NA OBÁLCE

STR. 1 ALENA FLÉGLOVÁ: HON NA ČERNOU ZVĚŘ STR. 24 ALENA FLÉGLOVÁ: ZÁTIŠÍ V LISTECH PŘÍLOHA: BĚLOHRADSKÉ VÁNOCE 2007 DALŠÍ ČÍSLO BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ VYJDE 25. 1. 2008 Bìlohradské listy

Vydává Mìsto Láznì Bìlohrad Vychází jako dvoumìsíèník Redakèní rada: Ladislav Stuchlík (šéfredaktor), Eduard Èeliš, Hana Friedrichová, Svatopluk Hrnèíø, Josef Špùr, Ing. Pavel Šubr, Mgr. Antonie Vanišová, Ing. Lenka Vichnarová. Povoleno MK ÈR pod è. E 10901 Adresa: Mìsto Láznì Bìlohrad Mìstské kulturní støedisko, Barákova 3, 507 81 Láznì Bìlohrad Telefon: 493 792 208, Fax: 493 792 484 E-mail: [email protected] Grafika, sazba a tisk: tiskárna ARPA, Kotkova 792, Dvùr Králové n. L.

Tenhle titulek jsem si vypůjčil od jistého Erbena, toho, co napsal Kytici a spoustu dalších krásnejch básní a pohádek, a na kterého v Bělohradských listech tak trochu zapomínáme. Jako by ani nebyl. Ale on je, stejně jako je pozdní podzim a advent, z latinského adventus - Příchod. Psáno s velkým P. Období, kdy se těšíme na Příchod Ježíše Krista, dětičky na příchod ježíška a na dárky. A ono těšení se uzounce pojí s vírou a nadějí. A to by neměla být záležitost pouze předvánoční a úzce spjatá s příchodem Spasitele, ale měla by být věcí celoroční nebo chcete-li - celoživotní. Herec Luděk Munzar říká: „Když člověk ztrácí víru v cokoliv, přestává žít. Víra v sobě obnáší naději. Pořád se můžete na něco těšit.“ Já se třeba strašně těším na to, co dopoledne najdu v poštovní schránce. Třeba pohlednici nebo dopis. Zkrátka na to, co mi paní počta přinese. Dnes ale, díky esemeskám a mejlům, pohlednic a dopisů ubývá. Dnes už je jen málo lidí, kteří píší dopisy. Dnes už píší dopisy jen finanční úřady, správa sociálního zabezpečení či VZP, milé dopisy dostávám od Reader’s Digest Výběru, odkud mi píše přímo pan finanční ředitel Sassmann, že „výhru ve výši 3 000 000 Kč mám na dosah ruky“, atd. No, nevím, asi mám tu ruku nějak kratší nebo co, ale za posledních patnáct let mi poslali pár umyvatelných pivních tácků jako dárek „za věrnost“ a pár hezkých knížek, jež jsem si ovšem zaplatil, ale přesto mi dělá dobře, že na mě někdo myslí (zhruba tak dvakrát do měsíce) a posílá milé dopisy - řekl bych, že přímo od srdce. Jenže jak jsem se dozvěděl, ty líbesbrífy mi píše počítač, a pan Sassmann nemá ani páru, komuže je vlastně posílá. Leč jsem nenapravitelný snílek. Jak zpívá Jaroslav Uhlíř ve filmu Vratné lahve: „Ani k stáru, ani k stáru, ani k stáru, nemám o životě páru, nemám páru, přestože jsem dosti sečtělý...“ Přesto si tu iluzi hýčkám, neb víra je úžasná věc, protože v sobě obnáší naději. Naději, že ty tři melouny přecejen příště dostanu. Otázkou je, zda si je ještě užiju, ale třeba je pošlu ježíškovi, aby za ně nakoupil vánoční dárky pro děti z rozvojových zemí. Ony mají taky pořád advent; a sice, že jednou bude líp...! Už se moc těším na to, jak budou křepčit radostí, až jim ty dárky za moje vyhraný prachy spadnou z nebe do džungle nebo na pouš. Doufám jenom, že to nebudou nějaká umělohmotná autíčka nebo kopací mičudy, ale něco pořádnýho k jídlu. Škoda, že si ty děti nemůžou o dárky napsat, protože neumějí psát. Ale ježíšek je moudrý a sám nejlíp ví, co jim poslat... Ručně napsaný dopis jsem už nedostal ani nepamatuji. Přitom právě tyto patřily k nejoblíbenějším a několik jich mám uschovaných v šuplíku. Od přátel, od žen, od umělců, od pana prezidenta Havla, když ještě nebyl prezidentem. S přibývajícím věkem ubývalo krasopisných dopisů. A nejen těch... Dnes už se mi stýská i po těch z berňáku a sociálky, přestože šlo vždy o nějaké upomínky, sankce, penále. Protože jen tak jsem se mohl těšit na to, jak ty hloupé úřady sofistikovaně obelstím. Neobelstil, naopak přitvrdily - a penále narůstalo geometrickou řadou. A vždy, když jsem vše řádně uhradil, v duchu jsem se zapřísahal: odte budu platit včas! Nestalo se. A tak je to i v životě. Víra, naděje, zklamání; věčný koloběh, uzavřený kruh. Asi to tak má být. Naděje a zklamání k sobě nerozlučně patří. Takže Vám přeji šastné Vánoce a bohatého ježíška, a dětem vzkazuji: O dárky si pište na adresu: [email protected] A ještě něco, děti: pište včas a nenechávejte to na poslední chvíli. Čím dříve napíšete, tím déle se budete těšit. A věřte mi, že to těšení je víc, mnohem víc než všechny dárky a dary, které pak pod stromečkem najdete.

4

Autor: Ladislav Stuchlík, foto: ZEPO

Bělohradské listy

V minulých dnech jste se zúèastnil konference na téma „Perspektivy lázeòství“. Jaké jsou tedy perspektivy lázeòství v Èechách? Konference se uskuteènila 4. - 6. øíjna v Karlových Varech a zaznìly na ní zajímavé referáty. Vyplynulo z nich, že konkurence v oblasti lázeòství výraznì roste. V Èeské republice vzniklo v poslední dobì nìkolik nových lázeòských zaøízení (napø. Hodonín, Lednice, Prachatice, Klášterec nad Ohøí), do lázeòství výraznì investují v Polsku, Maïarsku, ve Slovinsku a v pobaltských republikách, programy na èerpání finanèních prostøedkù z EU na výstavbu lázeòských zaøízení pøipravují v Bulharsku a v Rumunsku. Zahranièní (pøedevším nìmecká) klientela zaèíná objevovat tyto nové destinace, kde se zvyšuje kvalita lázeòské péèe a jsou nižší ceny než v Èechách. Na druhou stranu v Èechách se stále jedná o nové úhradové vyhlášce, která v pøípadì schválení sníží poèet pojištìncù zdravotních pojišoven, kteøí dostávají tzv. „køížkové“ poukazy do lázní. Pro lázeòská zaøízení to znamená zamìøit se na samoplátce a na pobyty typu wellness pro rùzné skupiny klientù - manažery, ženy, atd. Zahranièní klientelu je potom možné získat pøedevším v Rusku a v arabských zemích. Klienti lázní také stále více požadují kromì lázeòských procedur další možnosti kulturního a sportovního vyžití, proto je nutné pro nì tyto pøíležitosti vytvoøit. Jednalo se také o novém lázeòském zákonu, který by mìl platit od 1.7.2008. Budou v nìm jednoznaènì upraveny záležitosti, u kterých je možný dvojí výklad (napø. nyní je v nìm formulace, že lázeòským územím by nemìla vést prùjezdní komunikace). Zástupci Ministerstva pro místní rozvoj upozornili na možnosti èerpání dotací z EU na rozvoj lázeòství i na nutnost úzké spolupráce mezi láznìmi a obcemi. Nìkolikrát zaznìlo, že zastupitelstva lázeòských mìst a obcí nemùžou na láznì pohlížet jako na ostatní podnikatele, ale musí pro nì vytváøet podmínky tak, aby jednak lázeòská zaøízení splòovala požadavky pøíslušných zákonù, jednak aby mìla šanci uspìt v rostoucí konkurenci. Ing. Pavel Šubr - starosta mìsta Láznì Bìlohrad

Firma ZEPO získala vyhodnocení na Krajských dožínkách, o co se jedná? Chov skotu je naším rozhodujícím odvìtvím a je mu proto vìnována mimoøádná pozornost. Vstupem do Evropské unie se Èeská republika zavázala plnit podmínky welfare - tj. zajištìní pohody hospodáøských zvíøat a jejich volného pohybu s trvalým pøístupem ke krmivu a vodì. Bìhem tøí let byly bez pøerušení provozu realizovány úpravy technologií ve stájích v Lukavci, Dolní Nové Vsi a v Lánech tak, aby bylo pøíslušným naøízením vyhovìno, což potvrdila nedávno ukonèená provìrka kontrolního orgánu státu. Naše akciová spoleènost se dlouhodobì umisuje na pøedních místech žebøíèku užitkovosti èervenostrakatého skotu v rámci okresu Jièín, a v posledních letech vykazuje nadprùmìrné výsledky i v rámci Èeské republiky. Právì za dlouhodobì skvìlé výsledky a za dokonèení restrukturalizace tohoto odvìtví nám bylo na Královéhradeckých dožínkách dne 15.9.2007 z rukou ministra zemìdìlství a hejtmana královéhradeckého kraje pøedáno èestné uznání za úspìchy v chovu skotu. Ing. Marcela Dobšová - pøedsedkynì pøedstavenstva Z E P O LÁZNÌ BÌLOHRAD a.s.

Proslýchá se, že firma Hailo bude v Lázních Bìlohradì konèit, je to pravda? Dobrý den, k vašemu telefonickému dotazu ohlednì proslýchajících se informací o ukonèení èinnosti firmy Hailo v Lázních Bìlohrad bych rád uvedl následující: V souèasnosti dochází k omezení dvou standardnì vyrábìných projektù, kdy naše poboèka prohrála cenovou bitvu s èínskými dodavateli koncernu. Tito konkurenti nabídli centrále za stejný výrobek finální cenu o nìkolik desítek procent levnìjší než je aktuálnì naše výrobní cena. Majitel pak pochopitelnì vybral levnìjší produkci pøi stejné kvalitì a výrobu tìchto produktù u nás pozastavil. V souèasnosti probíhají jednání o další budoucnosti naší poboèky, která zdaleka nejsou u konce a nelze tak spekulovat o tom, jestli firma Hailo pøestane na èeském území pùsobit nebo nikoli. Je to rozhodnutí èistì na uvážení jediného vlastníka naší firmy a jeho výsledek nelze pøedjímat. Ing. Filip Klepsa - jednatel firmy

Bělohradské listy

Starosta

odpovídá Doslechli jsme se, že na jaøe se v Bìlohradì bude stavìt skatepark. Tím pádem bychom vás chtìli poprosit o bližší informace, pokud jsou možné.

V souèasné dobì pøipravujeme žádost o dotaci z fondù EU na projekt nazvaný „Zlepšení podmínek života obèanù mìsta Láznì Bìlohrad“, jejíž souèástí je kromì oprav øady ulic a chodníkù, rekonstrukce autobusového nádraží a Památníku K. V. Raise i výstavba bikeparku. Mìl by stát za brankou tréninkového fotbalového høištì u Bažantnice. Pùvodnì jsme zvažovali využít høištì za sokolovnou, ale mìli jsme obavy z hluku. Na jaøe 2008 se urèitì stavìt nezaène, pokud ale obdržíme dotaci, je reálné zahájit stavbu na jaøe 2009. Navržený úsek obchvatu kolem nádraží vypadá velmi úèelnì. Zjistili jste pøed návrhem, zda majitelé pozemkù budou souhlasit s prodejem?

Úsek obchvatu kolem nádraží má øešit dopravu ve smìru sever - jih (Nová Paka - Hoøice). Zastupitelstvo mìsta chce tento úsek zaøadit do územního plánu mìsta, proto ho navrhlo po posouzení odborníky do právì projednávané zmìny è. 2 územního plánu. V rámci tvorby územního plánu mìsta èi projednávání jeho zmìn se nejedná s jednotlivými majiteli pozemkù pøímo, ale projednání probíhá v souladu s platnými zákony pomocí veøejné vyhlášky, která je zveøejnìna na úøední desce mìsta. Majitelé pozemkù se mohou k zámìru vyjádøit písemnì èi se zúèastnit jednotlivých fází projednávání. Jednat pøímo s majiteli pozemkù je nemožné, vždy územní plán øeší prakticky všechny pozemky v zastavitelné èásti mìsta. Zastupitelstvu bylo vytýkáno, že pøi projednávání územního plánu mìsta v letech 1997 - 2002 nebylo jednáno pøímo s majiteli pozemkù, kterých se týká obchvat. Tìchto pozemkù je ale u obchvatu ve smìru východ - západ cca 250, u øady pozemkù je majitelù více a navíc v prùbìhu období dochází i ke zmìnám majitelù. Co se týèe úseku kolem nádraží, tak vlastní Nádražní ulice je v majetku mìsta, pozemky na Dolní Nové Vsi jsou soukromé. Nìkteøí jejich majitelé se o øešení obchvatu zajímali, takže s nimi jsme tento zámìr projednali, ostatní se mohou vyjádøit v prùbìhu projednávání zmìny è. 2 ÚP. Se všemi bude potom jednáno v pøípadì zahájení projekèních prací investorem. Doèetl jsem se, že chcete prodat zámek. Myslím si, že mìsto by mìlo podobnì cenný historický objekt samo opravit a nikoliv ho pøedávat do soukromých rukou.

Autor: Pavel Šubr, foto: Ladislav Stuchlík

V zastupitelstvu jsme o zámku a jeho budoucím využití hodnì diskutovali a stále diskutujeme. Pùvodnì jsme pøijali zámìr požádat o dotaci z fondù EU na jeho rekonstrukci na ubytovací a vzdìlávací zaøízení, kde byl pøíslib dotace až do 95 %. Postupem èasu jsme ale dostali informaci, že dotace na ubytovací èást mùže být maximálnì 40 % (na mìsto se pohlíží z dùvodu konkurence jako na velký podnik) a na èást konferenèní a vzdìlávací maximálnì 80 %. Pøi pøedpokládaných nákladech na kompletní rekonstrukci zámku ve výši minimálnì 200 mil. Kè bychom museli uvolnit z rozpoètu mìsta cca 40 mil. Kè, navíc kompletní projektová dokumentace rekonstrukce zámku by stál více než 10 mil Kè. Pøi jednoduchých poètech, kdy roènì mùžeme uvolnit z rozpoètu mìsta na investice maximálnì 10 mil. Kè, by to znamenalo na 5 let zastavit veškeré investièní akce ve mìstì. Druhou vìcí je budoucí využití zámku. Projektù na vytvoøení ubytovacího zaøízení se vzdìlávacími a konferenèními sály je pomìrnì hodnì a jejich obsazení a plné vytížení bude asi hodnì problematické. Navíc náklady na provozování podobného objektu (plyn, elektøina, voda, personál, atd.) budou znaènì vysoké. Proto zastupitelstvo mìsta zpracování žádosti o dotaci na rekonstrukci zámku pozastavilo a pøijalo zámìr požádat o dotaci na akci nazvanou „Zlepšení podmínek života obèanù mìsta Láznì Bìlohrad“, kde chceme rekonstruovat øadu komunikací ve mìstì vèetnì veøejného osvìtlení, Památník K. V. Raise, autobusové nádraží a vybudovat skatepark. Dotace zde mùže èinit až 85 %, takže pøi pøedpokládaných nákladech cca 80 mil. Kè bychom z rozpoètu mìsta museli uvolnit cca 12 mil. Kè. Navíc se domníváme, že podobný projekt pøinese obèanùm mìsta více než rekonstrukce zámku. Co se týèe zámku, jsou dva zastupitelé povìøeni jednat o jeho budoucím využití jednak s Anenskými slatinnými láznìmi, jednak s dalšími zájemci. Možností se nabízí více - spoleèný podnik, dlouhodobý pronájem èi prodej. Chceme ale znát investièní zámìr pøípadného zájemce i finanèní garance. Budete také v Bìlohradì zvyšovat nájemné z obecních bytù? Mìli byste vzít v úvahu, že všechno dnes zdražuje a lidé ho nebudou schopni platit!

Rada mìsta schválila na svém zasedání 27. èervence 2007 zvýšení nájemného v obecních bytech v souladu se zákonem è. 107/2006 Sb. Nájemné se zvýší od 1. ledna 2008 ve výši maximálních mìsíèních pøírùstkù nájemného. U vìtšiny obecních bytù tak regulované nájemné vzroste o 18,5 % z 19,33 Kè/m2 na 22,91

5

Kè/m2. Znamená to, že napø. v bytì o velikosti 50 m2 bude nájemné èinit cca 1.145 Kè. Uvolnìné a nové byty mìsto ale pronajímá obálkovou metodou, kde minimální nájemné je 40 Kè/m2. Vyvolávací cena u bytu 50 m2 tak èiní 2.000 Kè, pronajímá se ale v prùmìru za cca 60 až 80 Kè/m2, tj. 3.000 až 4.000 Kè. Urèitì vidíte nesoulad mezi regulovaným a volným nájemným. Lidé bydlící v bytech s regulovaným nájemným jsou tak zvýhodnìni proti jiným obèanùm. Regulované nájemné nebylo možné nìkolik let zvýšit, nyní je možnost každoroèního nárùstu o cca 20 %, kterou chce rada mìsta využít, aby došlo ke sjednocení volného a regulovaného nájemného.

Zastupitelstvo města

e

j u m r o f in

Zastupitelstvo mìsta se na dalším zasedání sešlo ve støedu 7. listopadu 2007 v kulturním domì ve Høídelci a projednalo prodeje a nákupy nemovitostí (pøedevším smlouvy s PF ÈR a UPZSVM ÈR), schválilo rozpoètové opatøení è. 3/2007 a zmìnu zadání zmìny è. 2 územního plánu mìsta. Poté vzalo na vìdomí zprávu o èinnosti Mìstské policie Nová Paka na území mìsta Láznì Bìlohrad a schválilo smlouvu o pøevodu práv a povinností a smlouvu o vstupu na pozemek, o souhlasu se zøízením stavby a o budoucí smlouvì o zøízení vìcného bøemene mezi VOS a.s. Jièín a mìstem Láznì Bìlohrad v souvislosti s akcí Èistá Cidlina. Poté vyslechli zastupitelé a pøítomní obèané zprávy finanèního a kontrolního výboru, informaci o prùbìhu øešení dopravy v Lázeòské ulici, o investièních akcích vodovod a kanalizace v Brtvi a ve Høídelci a o akci Èistá Cidlina a schválili revokaci usnesení ZM è. 11/2004 týkající se finanèního podílu žadatelù o zmìnu územního plánu mìsta. V diskusi zaznìly pøedevším dotazy na sbìrný dvùr, vymáhání poplatkù za komunální odpad a zpùsob povolování vypouštìní odpadních vod do vod povrchových.

6

Autoři: E. Čeliš, T. Fassati, P. Šubr, Foto: Ladislav Stuchlík

V letním èísle Bìlohradských listù byla v textu zabývajícím se silnièní pøeložkou zveøejnìna informace o tom, že naše obèanské sdružení podporuje variantu obchvatu vedoucí za Bažantnicí k Dolní Nové Vsi. Vzhledem k tomu, že to neodpovídá skuteènosti, žádáme Vás o zveøejnìní následujícího textu s daným nadpisem: BÍLÝ HRAD NEPOVAŽUJE OBCHVAT POD BYŠIÈKAMI ZA OPTIMÁLNÍ O obèanském sdružení Bílý hrad se èasto mluví, ale málokdy jsou o nìm zveøejnìny konkrétní informace, ze kterých by byl veøejnosti jasný postoj tohoto sdružení k návrhùm obchvatu nebo náplò jeho další èinnosti. Proto také zmínka v letním èísle BL byla zavádìjící. Bílý hrad sice v minulosti pøicházel s návrhy rùzných variant silnièní pøeložky (èást èlenù napø. považovala za reálnou nezkreslenou variantu è. 4), avšak po analýze celkové situace v roce 2006 jeho èlenové pøevážnì vidí, že všechny dosavadní postupy nemohou pro nereálnost násilného vyvlastnìní pozemkù vést k cíli. Proto za jediný uskuteènitelný zpùsob považuje obèanské sdružení nový start potøebných aktivit s vylouèením zásadních chyb, ke kterým došlo pøi pøedchozím postupu pøípravy. Tedy: Po dùkladném prùzkumu zpracování strategické rozvojové vize (podobné jako v jiných mìstech). Ta je mj. èastou podmínkou pro získání rùzných dotací zejm. z EU. Vize musí obsahovat dùslednou a veøejnì oponovanou analýzu vývoje dopravní situace okolí Bìlohradu. Bílý hrad navrhoval její samostatné zpracování, ale to samo o sobì nemùže staèit. Ze zpracované vize teprve vyplyne skuteènì reálná potøeba (pøedpokládáme, že pøedevším požadavek lázní mùže být odborníky akceptován) a ta pøed zahrnutím do územního plánu vyžaduje peèlivé jednání s vlastníky pozemkù, nebo bez toho je každý návrh zcela nejistý. Protože aktivity s problémem silnièní pøeložky jsou pro obèanské sdružení èasovì zcela zanedbatelné, vìnuje se Bílý hrad zejména tradièním vlastivìdným èinnostem, o kterých je možné se doèíst na webových stránkách. Jsou nyní aktualizovány a pøístupny z webu Mìsta Láznì Bìlohrad. Chceme zejména upozornit na projekt BÌLOHRAD - GÉNIUS LOCI, který zpracovává textový a obrazový materiál k nejvýraznìjším místùm Bìlohradu z minulosti i souèasnosti. Pøivítáme spolupráci každého, koho duch mìsta zajímá, zejména sbìratele starých fotografií a pohlednic. Výsledkem práce by mìla být postupnì obrazová kniha, CD-ROM a webová prezentace. E. Èeliš, pøedseda a T. Fassati, místopøedseda OSBH Vážení ètenáøi, po pøeètení pøíspìvku pøedsedy a místopøedsedy o.s. Bílý Hrad pánù Èeliše a Fassatiho mnì nezbývá než reagovat. Do Bìlohradských listù è.4/2007 jsem totiž v rámci rubriky „Starosta odpovídᓠnapsal, že o.s. Bílý Hrad podporuje variantu obchvatu pøes Byšièky. Když jsem se v dopisu o.s. Bílý Hrad doèetl, že „to neodpovídá skuteènosti“, nechtìl jsem vìøit vlastním oèím. Trvám na tom, že o.s. Bílý Hrad pøi jednáních prosazovalo obchvat pøes Byšièky. Na zasedání zastupitelstva mìsta 6. èervna 2007, kdy se varianty obchvatu projednávaly, pøedseda o.s. Bílý Hrad pan Èeliš nìkolikrát vystoupil a prosazoval tuto variantu, stejnì jako na pracovním zasedání ZM 29. srpna 2007. Jednoznaènými svìdky jsou zastupitelé mìsta a øada pøítomných obèanù. Další dùkaz: V Bìlohradských listech è. 6/2005 je zveøejnìn dopis o.s. Bílý Hrad, v nìmž je doslova uvedeno: „…pøedpoklady k realizaci má jižní verze obchvatu, která oplývá mnoha výhodami. Patøí k nim zejména nenarušení žádné obytné zóny, dopravní propojení perspektivní jižní výrobní zóny a blízkost dopravních tras smìøujících k budované dálnici D11. Formální konflikt s chránìnými pøírodními územími pod Byšièkami podle legislativy nenastává a komunikaci lze tudy vést šetrným zpùsobem s ochrannými

Bělohradské listy

terénními valy a izolujícím pásem støednì vysokých døevin. Vycházkovou trasu je možné øešit lávkou pro pìší a cyklisty. Pokud by však pøesto pøevážilo veøejné mínìní, že je tuto tradièní oblast zásadnì nutné ušetøit, potom by to mìlo stát za zvýšenou aktivitu pro ponìkud dražší verzi vedenou až za Byšièkami. Stále by šlo o øešení kratší, organizaènì jednodušší a lacinìjší, než pùvodnì navrhovaná verze obchvatu od obè. sdružení Bílý Hrad.“ Další vìc se týká požadavku o.s. Bílý Hrad na zpracování strategické rozvojové vize (podobnì jako v jiných mìstech). Výše uvedení pánové píší, že je mj. èastou podmínkou pro získání rùzných dotací zejm. z EU. Zapomnìli však uvést, že se to týká mìst nad 50.000 obyvatel, výjimeènì nad 20.000 obyvatel! O strategické rozvojové studii jsem jednal s nìkolika architekty a jejich názor je, že pro Láznì Bìlohrad je zpracování strategické studie témìø zbyteèné. Za nìkolik set tisíc korun dojdeme k závìrùm, že bychom mìli podporovat turistický ruch a lázeòství, rozšiøovat lokality pro èisté bydlení i pro drobný prùmysl a služby. V konceptu zmìny è. 2 ÚP mìsta Láznì Bìlohrad nyní projektant s mìstem zpracuje SWOT analýzu (analýza silných a slabých stránek) pro úèely rozboru udržitelného rozvoje území, která bude podkladem pro strategický dokument. Poté pøedpokládám, že pøed zadáním nového územního plánu mìsta necháme strategickou studii vypracovat. Jsem ale pøesvìdèen, že strategický rozvojový plán nám neøekne, kudy by mìl vést obchvat mìsta. Co se týèe obchvatu, èasto slyším, že kvùli lázním se musí dìlat obchvat. Já se domnívám, že je to naopak, a že jen díky tomu, že jsme lázeòským mìstem, se krajské orgány vùbec zabývají obchvatem Lázní Bìlohradu. A obchvat neøeší jen dopravu kolem lázní, ale i kolem mateøské školy v ulici T. G. Masaryka èi na námìstí K. V. Raise. Poslední sèítání dopravy je z roku 2005 a podle nìj projede za 24 hodin ulicí T. G. Masaryka 3079 a Lázeòskou ulicí 2365 vozidel. Podle oficiálních propoètù vzroste doprava do roku 2015 o dalších zhruba 30 %, tzn. ulicí TGM projede dennì cca 4000 a kolem lázní 3050 vozidel. Proto cítím obrovskou šanci využít dotace z EU, které budou do ÈR proudit do roku 2013, a vyøešit dopravní situaci v našem mìstì, protože potom asi už pøíliš šancí na získání penìz na obchvat nebude. Návrhy obchvatu posuzovalo nìkolik odborníkù a nikdo nenašel lepší øešení, než které je navrženo v územním plánu mìsta. Od o. s. Bílý Hrad jsem slyšel už nìkolik variant obchvatu (pøes Lukavec a kolem Èervené Tøemešné do Miletína, druhá pøes fotbalové høištì na Horní Nové Vsi a pak nìjak na Miletín a tøetí varianta pøes Byšièky do Lukavce). Ani jedna z tìchto variant mnì nepøipadá pøíliš reálná. Zároveò mám ale stále vìtší obavy, že pomalu promrháváme velkou šanci vyøešit dopravu ve mìstì. Pavel Šubr - starosta mìsta

Bělohradské listy

Autor: Luboš Stárek, Foto: Ladislav Stuchlík, Pavel Janák

Po dvouletém úsilí èlenù Mìstského hasièského sboru a zástupcù Mìsta Láznì Bìlohrad pøivezli zástupci SPS Slatiòany do Lázní Bìlohradu nový zásahový vùz znaèky MAN. Vozidlo bylo slavnostnì pøedáno do užívání MHS pøi slavnostní akci poøádané 26. 10. 2007 pøed budovou hasièské zbrojnice. Starosta ing. Pavel Šubr pøedal zástupcùm hasièù Jiøímu Èeøovskému a Luboši Stárkovi klíèe od nového hasièského vozu. Na slavnosti byli pøítomni èlenové MHS, øada obèanù Bìlohradu a èestní hosté: první místopøedseda senátu MVDr. Jiøí Liška, plk. ing. František Mencl, øeditel HZS Královéhradeckého kraje, pplk. Mgr. Libor Zikeš, øeditel HZS územní odbor Jièín, npor. Bc. Milan Pospíšil, velitel stanice Nová Paka. Jedná se o novou cisternovou automobilovou støíkaèku s oznaèením „CAS 20 MAN TGM 13.280 4x4“. Nástavba vozidla je celoplastová s nádržemi na 3 000 litrù vody a 200 litrù pìnidla. V zadní èásti je osazeno èerpadlo ZIEGLER FP 2HH umožòující zásah jak nízkotlakým (2 950 l/min. pøi tlaku 0,8 Mpa), tak vysokým stupnìm (350 l/min. pøi tlaku 4 Mpa) + naviják s 60 metrovou vysokotlakou hadicí. Na støeše nástavby je nainstalována lafetová proudnice. Ve výbavì, která je umístìna v boèních skøíních, nechybí elektrocentrála, osvìtlovací stožár 2 x 1 000 W, plovoucí èerpadlo, kalové èerpadlo, motorová pila, pøetlakový ventilátor, záchranný kyslíkový pøístroj OXI, 2 ks dýchacích pøístrojù + 4 záložní láhve, 3 ks neplynotìsných protichemických odìvù, 3 ks reflexních odìvù pro speciální hašení ohnì. V kabinì jsou umístìny 4 ks dýchacích pøístrojù uchycených v opìradlech druhé øady sedadel, vozidlová radiostanice + 5 ks ruèních radiostanic. Na pøední èásti kabiny je zabudován elektrický lanový naviják s tažnou silou až 8 tun. Cena vozidla èinila 4 770 000 korun. Z toho 1 770 000 korun tvoøila státní dotace a druhou èást ve výši 3 000 000 korun investovalo mìsto Láznì Bìlohrad. Na doplòkovém vybavení vozidla se podíleli sami hasièi èástkou 150 000 korun. Dnes už historická CAS 24 ŠKODA 706 RTHP zùstává nadále v pohotovosti, jak pro potøeby hasièù, tak pro potøeby technických služeb (zalévání mìstské zelenì, èištìní komunikací apod.). MHS dìkuje Mìstu Láznì Bìlohrad, starostovi ing. Pavlu Šubrovi a celému zastupitelstvu za poskytnuté prostøedky a pomoc pøi získání státní dotace. Za MHS Láznì Bìlohrad velitel Luboš Stárek

7

8

Foto: Ladislav Stuchlík

Bělohradské listy

úryvek z knihy „Good luck“ Ameriko

Vánoce… kolikáté už? Když jsem byl malý, vonìly vánoce nìjak víc vánoènìji, bylo víc radosti i lehkého chvìní… tìšil jsem se na nì s dušièkou plnou radosti i obav zároveò, bylo to nìco, na co jsem èekal celièký rok, bylo to víc než letní prázdniny, protože ty vonìly také jinak. Vánoce u nás doma, v Podkrkonoší, mìly svùj zabìhaný a nemìnný rituál. Rituál, který byl sice plný lidových zvykù a povìr, kterým snad nikdo doma úplnì nevìøil… vìdìli jsme ale, že bez nich a bez té krásné víry v nì, by vánoce nebyly vánocemi, že by nevonìly tak, jak mají, že by nám kousek vánoc scházelo. Bylo tak krásné vìøit… vìøit, že když nebudu pøed Štìdrým dnem mlsat vánoèní cukroví, uvidím zlaté prasátko. Vždycky jsem tvrdil, že ho vidím, právì proto, že jsem nikdy nevydržel a mlsal. Dnes nemlsám a také zlatého vepøíka nevidím… jenomže už nemám komu tvrdit, že ho vidím. Bylo tak krásné vidìt Ježíška, jak odlétá, protože nám právì nadìlil dárky pod stromeèek… pøesnì ty samé dárky, se kterými jsem si už mìsíc chodil tajnì hrát do ložnice, kde byly „schované“ ve skøíni. Dnes už si nehraju. Tøeba proto, že mi nikdo neschovává hraèky a není kam si chodit tajnì hrát. Kolik strachu jsem mìl o maminku, když vstala od štìdroveèerního stolu a já vìøil povìsti, že kdo vstane první, do roka zemøe. Kolik strachu jsem o ni mìl, když rozkrojila jablko a ukázal se køížek, místo hvìzdièky. Dávno nevìøím povìrám a pøece se tolik bojím o maminku, která mi dala všechno a já jí nic, protože mámì budeme dlužit celý život a nikdy nemùžeme splatit ten vìèný dluh, to trápení, která s námi má, jenom radostí, ale té je vždycky nìjak míò, než toho smutku. Když mi bylo patnáct let, odešel jsem daleko z domu. Odešel jsem z Lázní Bìlohradu do ústavu, kterému se tam øíkalo

La Franconi. Byl to semináø pro ty, kteøí se chtìli stát vojáky z povolání, ale spíš to chtìli jejich otcové, protože patnáctiletý kluk vidí jenom ty zlaté knoflíky a jinak už nic. Byl to ústav pro duševnì choré. Pro duševnì choré mladíky a pro duševnì choré oficíry, kteøí trpìli komplexem ménìcennosti a ten si léèili právì na tìch patnáctiletých dìtech. Dvakrát do roka jsem smìl domù. Na letní prázdniny a na vánoce. Rychlík mne z bratislavského nádraží dovezl do Staré Paky a odtud jsem šlapal dvanáct kilometrù domù, do Lázní Bìlohradu, protože na cestách ležel sníh a nebyl nikdo, kdo by pro mì do Staré Paky pøijel. Ale já mìl to noèní putování po zasnìžených kopcích nesmírnì rád. Já se na nìj tìšil. Patøilo k vánocùm, patøilo k jejich vùni, atmosféøe… patøilo k vìdomí, že teï na mne alespoò týden nebude nikdo øvát. Rychlík mne na malém nádražíèku vyklopil v pùl druhé v noci a já šlapal v tuhých vojenských kanadách, v zimníku až na zem, po vrškách pokrytých snìhem, který tak krásnì køupe právì pod vojenskými kanadami. Po kopcích žhnuly lampièky malinkatých okýnek stavení, nad hlavou záøilo zimní nebe, jenom si sáhnout, za høbitovní zdí houkal sýèek a mrzlo, až praštìlo. A já mìl èas vyèistit si mozek od nesmyslných povelù a celodenního ponižování, pøicházel jsem domù èistý jako po mši, s duší otevøenou a plnou lásky k domovu. Tak mi vonìly vánoce, když jsem odešel z domu, abych se tam už nikdy skuteènì nevrátil. Potom život letìl jako vichøice a já trávil vánoèní svátky u rodin vlastních nebo lásek pøechodných, ale už nikdy, už nikdy mi nevonìly vánoce tak, jak mohou vonìt jenom tam, kde jsme doopravdy doma… už nikdy mi nevonìly, jako když jsem byl ještì u maminky. ...

Bělohradské listy

Blíží se èas vánoèní, èas, kdy opìt zazní naše krásné èeské koledy. Jedna z nich, Nesem vám noviny, patøí mezi ty nejstarší a také nejkrásnìjší, vánoèní svátky se bez ní neobejdou. A právì ta se stala pøed léty pøedmìtem mého dlouhodobého pátrání. Její autorství bylo totiž pøipisováno mlázovickému rodákovi, varhaníku a kantorovi Janu Josefu Dusíkovi (1738 – 1818), který se v mládí pøestìhoval do Èáslavi, kde založil slavnou èeskou vìtev rodu Dusíkù, ze které vzešla øada vynikajících muzikantù, pøedevším však Jan Ladislav Dusík, klavírní virtuos a skladatel. Koledu Nesem vám noviny jsem od mládí èasto hrával i zpíval, ale s tím, že by jejím autorem byl Jan Josef Dusík, jsem se setkal pouze v Mlázovicích, nikde jinde. Øekl jsem si, že pravdivost tohoto tvrzení musím vypátrat. Pátrání jsem zaèal právì v Mlázovicích. Uvítala mì znìlka místního rozhlasu, kterou složil s použitím motivu písnì Nesem vám noviny tehdejší øídící uèitel Josef Votruba. Na malém námìstíèku jsem vyhledal domek è. 47, jenž byl rodným domkem Jana Josefa Dusíka. Zásluhou bývalého mlázovického kronikáøe, pana Františka Horáka, je øada domù v Mlázovicích opatøena pamìtními deskami. Na rodném domku Jana Josefa Dusíka jsem se doèetl: „Zde se roku 1738 jako syn koláøe narodil Jan Josef Dusík, kantor mlázovský, pozdìjší uèitel a regenschori v Èáslavi. Složil pastorální mše, klavírní sonáty a kostelní písnì, z nichž nejznámìjší je vánoèní píseò Nesem vám noviny.“ Zašel jsem i na høbitov. Tabulka, umístìná na køíži nad hrobem otce Jana Josefa Dusíka, znìla: „Rod Dusíkù. Jan Josef Dusík, chalupník èp. 47 (1708 – 1783). Otec èáslavského øeditele kùru, uèitele a hudebního skladatele Jana Josefa Dusíka, od nìhož pocházejí duchovní písnì „Nesem vám noviny,“ „Již dost jsem pracoval“ a „Køesanská duše, rozvažuj sobì“. Kuriozní na tabulce je, že oba letopoèty jsou chybné, ale pøedmìt mého pátrání, koleda Nesem vám noviny, je tu opìt uveden. To, co jsem v Mlázovicích zjistil, mì o autorství J. J. Dusíka nepøesvìdèilo, stejnì, jako mì nepøesvìdèila slova èlovìka, kterého si hluboce vážím, docenta Karlovy univerzity Doc. PhDr. Františka Kutnara Dr.Sc., dlouholetého starosty Historického klubu, který v mlázovickém almanachu z r. 1948 uvádí na str. 58 toto: „Teprve, jak se zdá, v Èáslavi nastává tvùrèí èinnost Dusíkova, založená na solidním podkladì hudební výchovy mlázovské. Pastorální mše, nìkolik klavírních sonet, kostelní písnì jako Nesem vám noviny, Již jsem dost pracoval a Køesanská duše, rozvažuj sobì, jsou plodem èáslavské pohody.“

Autor: Zdeněk Prchal, foto: autor

9

Bylo mi jasné, že své pátrání budu muset zamìøit na místo oné „èáslavské pohody“- do Èáslavi. Dusík se tam pøestìhoval z Mlázovic ve svých dvaceti letech, oženil se tam s dcerou èáslavského starosty (soudce) Veronikou Štìvìtovou, mìli spolu osm dìtí, ze kterých vznikla slavná èeská vìtev Dusíkova rodu. Je-li opravdu autorem koledy Nesem vám noviny, musela vzniknout právì tady, v Èáslavi. Èáslav uctívá Dusíkovu památku, jeho jméno nese zdejší divadlo, památku na nìj uchovává i èáslavské muzeum. Zkusil jsem tedy pátrat v èáslavském muzeu. Mìstské muzeum a galerie Èáslav: „V hudebním archivu našeho muzea nemáme žádné doklady o tom, že by J. J. Dusík byl autorem skladby Nesem vám noviny.“ (Soòa Dedíková) Okresní muzeum Kutná Hora, poboèka Èáslav: „O Janu Dusíkovi nemáme údaje, které požadujete.“ (Jana Vanìèková) Co øíká literatura? A. Sedláèek v Dìje mìsta Èáslavì øíká na str. 250, že Dusík složil jednu pastorální mši, pak nìkolik sonát, ale o žádné koledì se nezmiòuje. František Škrdle v publikaci Jan Josef Dusík uvádí rovnìž jeho kostelní písnì, o koledì Nesem vám noviny zase ani zmínky. Tady to zaèíná skøípat v logice. Jak je možné, že o Dusíkovì autorství nevìdí nic v Èáslavi, kde ji Dusík údajnì skládal a kde po léta peèlivì shromažïoval všechen materiál o jeho tvorbì Dusíkùv ústav v Èáslavi (archiváø dr. František Škrdle), ale zato o ní vìdí v Mlázovicích, kde Dusík ještì nic neskládal? Zkusil jsem napsat do Èeskoslovenského rozhlasu. Hudební redakce má pøece u všech skladeb, které vysílá, uvedené také jejich autory. Odpovìï však pøišla opìt negativní: „Jak se nám podaøilo zjistit, není autor písnì Nesem vám noviny znám. Dusíkovi jsou sice pøipisovány nìkteré písnì, ale tato mezi nì skuteènì nepatøí.“ (Jana Vašatová) Národní muzeum v Praze má své oddìlení Muzeum èeské hudby, možná, že tam by mohli o autorovi této koledy nìco vìdìt. Na zaslaný dotaz odpovìdìla dr. Jana Fojtíková: „Opravdu podrobnì jsme se zabývali Vaším dopisem o autorství písnì Nesem vám noviny. Nenašli jsme však žádné doklady, které by mohly prokázat autorství Jana Josefa Dusíka. Ve všech pramenech, které máme k dispozici, je píseò uvádìna jako anonymní.“ Poslední pokus, který jsem uèinil, byl písemný dotaz u našeho nejvýznamnìjšího znalce hudby 17. a 18. století, který se touto hudbou zabývá vìdecky, PhDr. Jiøího Berkovce. Teprve jeho odpovìï uèinila jasnou a perfektní teèku za mým nìkolikamìsíèním pátráním po autorovi naší koledy. Dr. Berkovec uvádí: „Pùvod vánoèní písnì Nesem vám noviny (v synkresi nápìvu i textu) se èeské muzikologii dosud nepodaøilo spolehlivì objasnit (aè byl této písni vìnován specielní výzkum.) V kancionálech 16. – 17. století, èastých pramenech nápìvù a textù pozdìjších koled, se ani nápìv ani text Nesem vám noviny nevyskytuje, není ani ve zpìvnících raného 18. století. Je tedy pravdìpodobné, že tato píseò vstoupila do širšího povìdomí nejdøíve v prùbìhu poloviny 18. století. O autorství Jana Josefa Dusíka nebyl nalezen žádný smìrodatný doklad. S incipitem nápìvu této koledy se lze setkat nejednou (Jakub Jan Ryba, MatyᚠLinha a další.) Nápìvné idiomy se nevyskytují jen v èeském teritoriu. Text 1. sloky doslovný je doložen v pastorální mši M욝ané betlémští uèitele Karla Boršického s odlišným nápìvem.“ A to je teèka za pátráním po autorovi té krásné vánoèní koledy. Její geneze byla podobná, jako u písní lidových. Vùbec nevadí, že jejím autorem není nᚠkrajan, rodák z Mlázovic, na její kráse to neubere. Když jsem s výsledkem svého pátrání seznámil jednoho èlena mlázovického zastupitelstva, vyèítavì mi øekl: „Pane uèiteli, musel jste v tom šourat? Bylo vám toho zapotøebí? Vždy ta legenda o autorství Jana Dusíka byla tak krásná a v Mlázovicích mìla dlouholetou tradici!“ Myslím, že zboøit mýtus, pokud je falešný, je vždycky zapotøebí. Už tøeba proto, že Jan Josef Dusík má své postavení v historii èeské hudby významné a neotøesitelné. Vùbec nepotøebuje, aby jeho jméno bylo spojováno se skladbou, kterou nesložil. Dávejme pøednost faktùm doloženým a tìch není málo. Anglický skladatel, hudební historik a èestný doktor hudby oxfordské univerzity, Charles Burney, ve svém hudebním cestopise oznaèil Dusíka za jednoho z nejlepších varhaníkù, jakého bìhem své cesty Evropou slyšel hrát. Pøes všechnu pøízeò, kterou v Èáslavi mìl, se mu valnì nevedlo. Uèil ve svém domì, ale pro nouzi a stoupající drahotu upadal do dluhù, musil prodat dùm a stal se radním sluhou a ubytovatelem. V trudném životì mu bylo útìchou, že jeho syn Jan Ladislav Dusík dosahoval ve svìtì jako klavírní virtuos a skladatel nejvyšších poct a uznání. Konec života prožil v bídì. Mìstská rada v Èáslavi mu povolila vyplácet z milosrdného fondu deset zlatých podpory. Zemøel po šedesátileté službì 24. èervna 1818 v nedožitých osmdesáti letech, když o šest let Tabulka z hrobu Jana Josefa Dusíka s chybným letopoètem pøežil svého slavného syna Jana Ladislava. (správnì: * 1712 - † 1750)

10

Autor: Jiří Sehnal

Stará poštovní schránka. Modrá jako studánka, po obvodu lemovaná červeným proužkem s bílými okraji, pod štěrbinou na vhazování dopisů jednoduchý piktogram dopisní obálky s červenou pečetí. Stará zapomenutá československá poštovní schránka. Našel jsem ji nedávno mezi haraburdím v kůlně. Zarovnána stejně starými a nepotřebnými věcmi zbavenými identity a užitečnosti, krčila se za trámem, obestřena letitým prachem a pavučinami bez pavouků. Takové malé muzeum ztraceného času. Žádné starožitnosti, jenom hřbitov mrtvých a nenávratně odložených věcí. Docela obyčejných věcí. Schránku jsem vytáhl zpod ztrouchnivělého trámu, oprášil ji a umyl houbičkou namočenou v saponátu; byla jako nová. Byla to jediná věc, která nebyla mrtvá. Měla duši, pamě, možná i srdce, a také zámek pod víkem dosud fungoval. Postavil jsem ji v kuchyni na stůl, a jen tak sám pro sebe, zeptal jsem se: „Co s tebou? A proč jsi tak těžká...?“ „Protože jsem plná životních příběhů a osudů lidí, kteří mi důvěřovali a v důkladně zalepených obálkách svěřovali svá tajemství, radosti, strasti, lásky i naděje, zklamání a bolesti,“ odpověděla schránka. Lekl jsem se. Schránka, která mluví, není běžná věc. Našel jsem poklad. Pak jsem se zhluboka nadechl: „A můžeš mně o tom vyprávět něco víc?“ „Nemůžu. Protože jsem do všech těch dopisů a psaníček viděla, tak by to bylo porušení listovního tajemství!“ „Tajemství jsou už dávno promlčena,“ namítl jsem. „Možná, že de jure ano, ale nejsem zas až tak stará, takže lze předpokládat, že někteří odesilatelé dosud žijí a nechtěla bych se někoho dotknout nebo někomu ublížit.“ „Vezmu to na sebe!“ Řekl jsem. „To nejde,“ odmítla. „Mé svědomí na sebe vzít nemůžeš.“ „To ne, ale něco málo... příběh, epizodu, nějakou neškodnou vzpomínku...,“ naléhal jsem, „to by snad šlo, ne?“ Odmlčela se. Řekl bych, že usilovně přemýšlela. „Dobrá...,“ řekla tiše po chvíli. „Mám ale jednu podmínku; a sice, že se nebudeš na nic vyptávat a že mi nebudeš skákat do řeči. Slibuješ?“ Přikývl jsem a sáhl do šuplíku pro tužku a poznámkový blok: „Slibuju...!“

Bělohradské listy

„Nemusíme chodit daleko,“ řekla a pokračovala: „Visela jsem na zdi domu, kde jsi bydlel, kousíček od okna, za nímž stálo piáno. A jednoho letního dne, okno bylo otevřené, hrál jsi na to piáno píseň Nebe na zemi. V tu chvíli ke mně přistoupil listonoš Hlavatý a ještě než odemkl zámek víka, zrudl a zaškubal hlavou: „Já mu dám! Místo aby piloval bajerovku, mastí foxtrotle!! Šmytec mu přerazím vo hlavu...!!!“ „Když jsem pak přišel do houslí,“ zavzpomínal jsem, „ve dveřích mě místo pozdravu vytrhl pouzdro z ruky, vytáhl z něj šmytec a praštil mě s ním do hlavy. „Já ti dám foxtrotle!“ vykřikl na celý Doleňák. „To byl Jaroslav Ježek,“ podotkl jsem tiše. „A eště budeš odmlouvat?“ Prásk...! Žíně zaúpěly podruhé. Protože pan Hlavatý nosil v uších vatu, mnozí si mysleli, že nedoslýchá. Leč opak byl pravdou; listonoš slyšel i trávu růst... to si jen chránil svůj absolutní hudební sluch. Aby se uklidnil, chopil se houslí a na plné pecky vystřihl slavný Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka, svoji nejoblíbenější skladbu. Dřel ty struny smyčcem od žabky, až se z žíní kouřilo jako z vápenky. Prostor mezi kobylkou a hmatníkem měl tak zaprášený, že by se to dalo luxovat. A od té chvíle jsem vždy, než jsem šel do houslí, položil housle na stůl, pořádně nakalafunoval smyčec a jako pilkou na dřevo jsem s ním dřel o struny, aby toho bílýho prášku bylo pod kobylkou co nejvíc, a aby to vypadalo, že usilovně cvičím. Jenže opak byl pravdou a boulí na hlavě přibývalo...“ „Něco jsi mi slíbil?“ přerušila mě schránka. „Promiň,“ řekl jsem provinile, „zapomněl jsem...“ „Faktem ale je,“ pokračovala, „že muzikant byl perfektní. Stejně jako listonoš. On byl sice mrzout, ale doma i v práci byl neskutečný pedant. Pravda, byl trochu sobecký, všechno muselo být tak, jak to on sám nadirigoval, hlavně pak doma. Mrzoutem se stal proto, že si naplánoval dva syny, ale žena mu dala jen jednoho. Druhá byla holčička. A to pan listonoš dost těžko nesl. Veškerá laskavost vůči rodině i dětem se rozplynula, zejména vůči dceři byl hodně chladný a odtažitý. Často si u Laušmanů kupoval zákusky, jež přímo miloval, ale když přišel domů, zamkl je před dětmi do skříně, aby mu náhodou kousek z těch sladkostí neuždíbly. Jenže většinou na ně zapomněl a za pár dnů je pak zkažené vyhodil. Nejvíc ho ale rozhodilo, když se k nim do domu nastěhoval jistý Jan Týl, Slovák, taky listonoš. Tedy on se nenastěhoval, ale byl nastěhován. Sloužil totiž v ruských legiích a po válce dostal veliký obnos peněz, za které si měl pořídil bydlení. Týl ale peníze utratil za šperky a kožichy, takže ho nastěhovali k nim. Byl to zvláštní, zlý člověk, ten Týl. Viděl jen na jedno oko, přes druhé nosil černou pásku... Ale zpátky k Hlavatému; byl to nejen precizní listonoš, ale též muzikant, kapelník a učitel. Ke svým žákům byl tvrdý, ale kdo se snažil, toho naučil, protože sám uměl. A uměl toho opravdu víc než dost!“ „Taky mlátit šmytcem do hlavy,“ neodpustil jsem si. „Ale on byl přece hlavně listonošem, ne?“ „Už zase...?!“ „Omlouvám se...“ „Jako listonoš působil v obou městských rajónech, v Dolní Nové Vsi, často jezdíval také do Lán. Na černém velocipedu, s koženou brašnou přes rameno a vlající pelerínou za sebou. Pan listonoš, pan muzikant, pan Hlavatý. Ale především a ve všem - pan pedant. Tehdá si totiž listonoši na svém povolání zakládali a byli na ně jaksepatří hrdi. Dnes už se, bohužel, stavovská hrdost moc nenosí. Nejen na poště. Václav Hlavatý zemřel před třiatřiceti lety a odpočívá v pokoji na vrchu Gothardu v Hořicích, v hrobě č. 247...“

Foto: Jiří Sehnal

Bělohradské listy

„To vše?“ zeptal jsem se, když se schránka odmlčela. „Dalším listonošem,“ pravila po chvíli, „byl muž střední postavy, hubený, s prořídlými vlasy nad vysokým čelem a s pronikavým pohledem. Jmenoval se Antonín Kittler a stejně jako Hlavatý, i on byl pedantem non plus ultra. Byl to dobrák od kosti, člověk udělající, měl přezdívku „služebník“. Byl vyučen ševcem, na poštu nastoupil jako „poštovní zřízenec“, později se vypracoval na „poštovního podúředníka“, na což byl velice hrdý. Krom služby na poště dělal správce fotbalu a hráčům spravoval boty-kopačky. Rád tancoval, pil kafe a kouřil cigarety. Jeho rajón patřil k rejrozsáhlejším: Hřídelec, Lány, Choteč, Svatojánskej Oujezd, Prostřední, Horní a Dolní Nová Ves, Javoří, Oulíře, Tikov, Dobeš, Lukavec...“ „A to všechno stihnul?“ podivil jsem se. „Za něco tu přezdívku dostal, ne? A nepřerušuj mě pořád!“ „Promiň...“ „Někdy na počátku padesátých let přišel na poštu dopis z Ameriky. Byl adresován paní Kačírkové, co bydlela v lukách za Bohumilkou a byl od jejího syna, který po komunistickém puči v osmačtyřicátém odešel do Států. Když ten dopis zahlédl Týl, okamžitě zakázal jeho doručení. Nato Kittler namítl, že když už dopis urazil takovou vzdálenost, nadto byl od syna, měl by být doručen. Týl trval na svém a dopis schoval. Kittler pak zůstal na poště déle, dopis našel a ještě téhož večera paní Kačírkové doručil. Když se to Týl dověděl, řekl Kittlerovi, že se službou u pošty končí a že půjde hákovat do dolů. Jenomže doktor pana Antonína shledal pro práci v dolech neschopným, takže ho přeložili na nádraží ve Staré Pace na překládku poštovních vagónů, kde strávil celé čtyři roky.“ „Nezlob se, schránko, že tě zase přerušuju, ale můžeš mi říct, kolik tenkrát takových „Týlů“ ve městě bylo?“ „Nemůžu. Listovní tajemství... Ale něco ti přecejen řeknu, pisálku - asi by ses moc a moc divil. A nejen ty, ale i mnoho jiných. Naštěstí takových „Kittlerů“ bylo podstatně víc. Pan listonoš ještě v důchodu vypomáhal na poště se vším, co bylo zapotřebí, příležitostně vypomáhal s roznáškou po všech rajónech. Dneska slovo služebník zní poněkud pejorativně, tehdá to byl titul, za který byl každý vděčný a kterého si velmi vážil. Antnonín Kittler pracoval do posledního dne svého života. A jednoho rána vstal z postele, uvařil si kafe a zapálil si cigaretu. Procházel se po místnosti, pohvizdoval si a najednou bác - infarkt. Kolem deváté dopoledne ho přivezli do nemocnice v Nové Pace, kde dostal druhý záchvat a v půl druhé odpoledne zemřel...“ „Rychlý konec, krásný konec,“ troufl jsem si podotknout. „Jak se to vezme. Mohl tu ještě nějaký čas být... kdyby byl nepil to kafe a nekouřil. Ale pámbu mu dal nebe, to modré pošácké nebe, když už ne za tu „službu“, tak určitě za ten dopis pro paní Kačírkovou. „Služebník“ Antonín Kittler odpočívá v pokoji sotva pár kroků odtud, v hrobě č. 709 na bělohradském hřbitově...“ „Posledním,“ po krátké pauze pokračovala schránka, „nejstarším z těch tří, byl dolnoveský Josef Kněžourek. Subtilní člověk bledý v obličeji, vlasy jako hedvábí, oči šedozelené, pohled vždy soustředěný jen na to, co bylo za daných okolností nejdůležitější. Chaplinovský knírek dodával jeho tváři aristokratické vzezření. Byl archetypem svérázného českého pošáka, ateista, silný kuřák globusek. Jezdíval na velikém černém kole, vpředu i vzadu olbřímí nosiče na balíky, přes rameno brašnu vonící jelením lojem. Stejně jako předchozí dva, také on byl na své postavení „poštovního podúředníka“

Václav Hlavatý 1900 - 1974

Antonín Kittler 1902 - 1979

11

Josef Kněžourek 1898 - 1963

hrdý, v důslednosti a přesnosti je snad ještě překonával. S jistým Mertou ze Třetí strany jezdil s koňským poštovním vozem k prvnímu rannímu vlaku na bělohradské nádraží. Sousedka Matoušová si podle něj řídila hodinky. Narozdíl od Hlavatého byl Kněžourek přímo rodinným vzorem. Přestože ho manželka často sekýrovala, najmě když z něj cítila pivo, udělal by pro rodinu první a poslední. Sice občas hudroval: „A baba reje a reje a reje...“ nebo „A baba mě tejrá a tejrá,“ dětem vždy ze služby přinášel bonbóny, čokoládu nebo koláče, často je obdaroval drobnými mincemi; tehdá totiž pětadvacetník něco znamenal, a když vnuky obdaroval osmkrát po jedné minci, byly to dvě koruny, a to už byly docela slušné peníze. Do hospody moc nechodil, ale když mu někdo při roznášce nabídl sklenku, nikdy neodmítl. Jednou, vracel se domů trochu víc „unavený“, nedaleko své chalupy zastavil, opřel se i s velocipedem o sloup a usnul. Když se pak probral, seskočil z kola a opíraje se o řidítka, dovrávoral domů po svých. Taky to byl pěkný „proutník“, ještě v šedesáti se živě zajímal o „osmnáctky“, zda-li jen pohledem či doopravdy, to se už nikdo nedoví, stejně, jak to všechno stíhal. Po službě totiž ještě zedničil (za 6,- Kčs na hodinu!), hodně času také věnoval svým úlům. Byl totiž vášnivým včelařem. Nade vše miloval švestkové knedlíky a okurkový salát s kyselým mlíkem. Ten musel mít každý den. Léta ubíhala, a protože balíků bylo stále víc a víc a byly stále objemnější a těžší, pořídil si motocykl. Čézetu, stopětadvacítku. Tehdá to byla věc nevídaná, takže když přijel domů, řekl ženě, aby se s ním jela projet. Manželka zprvu odmítla, nebo z něj cítila pivo, ale pak svolila a šla se převléknout k premiérové jízdě. A pan listonoš na to, že prý ještě motorku před jízdou umyje v Javorce. Namísto toho se ještě sám jel projet, u Hameráku havároval a zlomené žebro mu propíchlo plíce. V nemocnici pak při té příležitosti zjistili, že má rakovinu. Pak už to šlo všechno velmi rychle... Pochován byl na byšickém hřbitově, v hrobě č. 6 u západní zdi, odkud měl nádherný výhled na kouzelné západy slunce nad Českým rájem, Kumburkem a Táborem, ale hlavně - na svou rodnou chalupu u Javorky na Dolní Nové Vsi...“ Přerušil jsem ji: „ Až dote jsem ti všechno věřil, schránko, ale co můžeš vědět o západech slunce, když jsi visela na východní zdi našeho domu...?“ A schránka umlkla nadobro. Mohl jsem se dovědět víc, ale porušil jsem slib. Škoda...! O dalších pošácích se už asi nic nedovím. Vím však, že všichni byli posledními, a že s nimi zmizely z nároží i modré poštovní schránky. Místo pošáků dnes roznášejí poštu ženy. Poštovní doručovatelky. Doba pokročila, vesmírem poletují raketoplány, ale pro „paní počty“ se nezměnilo celkem nic. Objemné brašny a velocipedy jim zůstaly. I když - některé mají kolo s přehazovačkou. Inu, také pokrok... !

12

Autoři: Eduard Čeliš a Gustav Plecháč

Bělohradské listy

podáøské školy v Hoøicích. To už sloužil starej Popek na polesí v Dobši a u nás v Lánech byl hajnej Maátko. Na jaøe jsme jezdili do hoøický školy na kolech. Vašek na mì èekal v Lukavci na køižovatce u Maixnerù. Nìkdy jsem nejeli do školy, ale k Honegerovým do vinárny nebo do Libonic za holkama. Takhle se døív študovalo!“

Hájenka v Horních Lánech

Šestá bývalá hrabìcí hájenka je v Horních Lánech. Jedná se o kamenné obydlí èp. 73. Když jedete po silnici z Lánù do Valdova, tak ji máte po levé ruce, za øíèkou Heømankou. Jihozápadnì od hájenky je Malá Horka (398 m) a Høídelec. Vznik novìjší hájenky v Horních Lánech není znám. Hajný peèoval o 120 ha lesa po obou stranách silnice. Za první republiky prodal hrabì Merveldt z této výmìry 4 ha Františku Pilaøovi, který provozoval lom s autodopravou. Hranici s uhlíøskou hájovnou tvoøila cesta ke Kamennému vrchu (424 m). Lesní terén je hodnì èlenitý, kopcovitý.

Kozel: „Kozlovi pocházejí z Hoøeních Lánù. Jedenáct dìtí. Každej druhej rok bylo dìcko, jenom jednou to vyšlo za 3 roky. Všichni se vyuèili øemeslu. Nejradìji jsem jezdil ke strejdovi Bohoušovi do Brandejsa. Ten mìl cukrárnu a výbornou zmrzlinu. Jinak Horní Lány, to byla jedna velká rodina. Komunita, která šla do sebe. Vìtšinou jsme se scházeli v Zezulkovým mlejnì. Tady se peklo, povídalo, tady jsme si hráli. Nahoøe na rybníku jsem se nauèil bruslit, to byl mùj budoucí hokejový základ. Jak praskaly ledy, tak jsem chodil domù èasto zmáchanej. Když to bylo dvakrát po sobì, tak povídá máma: ještì jednou a už ti,Tondo, naøežu.“

Jako všechny obdobné revíry tvoøí les jehliènatý a listnatý porost. V letech 1920 - 22 napadla zdejší lesy mniška, jejíž housenky sežraly jehlièí, a tak les zahynul. Dokonce ve Valdovì, když se stìhovaly do dalšího lesa, zastavily housenky vlak. V té kaši housenek se lokomotivì protáèela kola. Uschlé stromy poráželi dìlníci ze Šumavy a Podkarpatské Rusi. Dnes se tyto 85 let staré pomníškové porosty postupnì obnovují i v okolí naší hájenky v Horních Lánech. Sází se pøevážnì polostinné døeviny - buk, dub, jedle, èásteènì i smrk. O dnes již dávno zapomenuté hájence v Horních Lánech a nejen o ní jsme si nechali vyprávìt od ètveøice pamìtníkù. Nejstarší z nich je lánský veterán Antonín Urbánek (85), který jezdí na krásném modrém motokole. Druhým je Jaroslav Drábek (81) z Horní Nové Vsi, jehož manželka Lidmila vyrùstala v hájence v Horních Lánech. Tøetím je Josef Pavel, o mìsíc mladší než pan Drábek, bývalý vyhlášený autoelektrikáø. A ètvrtým do party je 71letý Antonín Kozel, výborný exhokejista Bìlohradu a hornolánský patriot.

Antonín Urbánek

Urbánek: „Po válce, v devatenáctým roce, zaèal na hájence Josef Popek. Oženil se a ve dvacátým se jim narodil syn Václav (13. 7.). V Hoøeních Lánech bylo šest barákù, dnes už jenom pìt. Naproti bydleli Kozlovi, co mìli spoustu dìtí. No a hajnej Popek vzal malýho Vašíka do nevelký nákupní tašky a pøines Kozlovým dìtem kluka ukázat. Já pak s Vaškem Popkovým dost kamarádil. Chodili jsme spolu i do hos-

Jaroslav Drábek

Drábek: „Tuhle pùvodem hájenku koupil mùj pantáta Josef Novotný ve tøicátým. Novotní pocházeli z Horní Vsi, ze Zadního kopce. Moje manželka Lída se narodila na Horní Vsi v kvìtnu 29, ale vyrùstala v Hoøeních Lánech. V pìtaètyøicátým jsme spolu zaèali chodit. Kluci Láòáci lítali za holkama na Hoøeòák. Já abych to trochu srovnal, tak jsem si zase namluvil holku od nich. Od hornoveský zastávky jsem šel podél tratì k Èernýho vochtrovnì a pak jsem za cvièákem sebìhnul do Hoøeních

Foto: Jaroslav Voves a Ladislav Stuchlík

Bělohradské listy

Lánù. Na Maršovou, nad Zezulkovým mlejnem, chodili lidi na jehlièí, tím se topilo, hajnej to ale nerad vidìl, les pøicházel o hrabanku. Manželka má ještì sestru Zdenu, která žije ve Zboží.“

Pavel: „14.února 45, když spadnul v poli u Malé Horky tem americkej bombardér, tak jsem byl dost brzo u toho. Lomnickej Podzimek, který o tom vydal knížku Oheò v oblacích, si ode mì pùjèuje letecký mapy. Mìl jsem i kompas a malou pilku. Taky jsem šel za èetníkem Krejèím, co vedl kapitána Lewise. Støihavková pozdravila amerického pilota a on ji hodil bonbóny. S Mirkem Romaniukovým, to byl mùj nejlepší kamarád, jsme sebrali èervený, krátký patrony. A ty jsme veèír v deset hodin na lánským cvièáku odpalovali z prkna. Pálili jsme smìrem k Brádlovým. Jak støela dopadla, najednou èerveno, až jsme mysleli, že jsme zapálili stavení. Naštìstí støela skonèila pøed Brádlovými na hnoji.“

Pavel: „Zezulkùv nejstarší syn Vašek vykopal ze Sklepníku, kde je lom a pramen vody, rejhu a napájel jejich studnu nad mlejnem. No, je to pøes 300 metrù. Hezky po vrstevnici, obkroužil stromy a dostal tak novej zdroj vody pro barák i dobytek.“

Kozel: „Mnì bylo pár mìsícù. Byl jsem prý i s prasatama schovanej na pùdì.“

Urbánek: „Koncem druhý války se objevili v Lánech Belgièani, kteøí utekli z transportù. No a na Malý Horce zase byli Rusové a mezi nimi nìjakej Boris. Srub byl i pod dráhou. Franta Pilaøù Belgièany ustrojil a dokonce vyrazili na bál.“ Kozel: „My jsme s tìma Belgánama jezdili hrát po vesnicích fotbaly. Byli jsme ve Vlkovì, kde kopal Jindra Kobr, v Kumburským Újezdì. Nás Láòáky dával do kupy Zdenìk Vokrouhlecký.“

Mùj táta mìl doma zase pøídavnou gumovou nádrž na vodu. Za deset cigaret ji dostal od hlídkujícího Nìmce. A máma, dámská krejèová s dílnou v Hoøeních Lánech, u které se uèila i Lída Novotná - Drábková z hájenky, šila z padákového hedvábí ženským blùzy.“

Urbánek: „Když jsme jezdili s Vaškem Popkem do hoøický školy, tak jsme pøi cestì domù byli u toho, jak se v tý prudký zatáèce pod Køížkem srazil pivovarský vùz s náklaïáèkem starýho Jakoubka. Ten vezl na korbì 25 selat. Po nárazu korba rozbitá a milá prasata lítala po lese. Pomohli jsme je Jakoubkovi pochytat a pohlídat u rozsekaný korby. Pivovarák odfrèel do Paky.“ Kozel: „Dobrý, Tondo (k Urbánkovi). Já zase hrál se synem starýho Jakoubka Jarkou, kterýmu jsme øíkali po ruským hokejistovi Babiè, v jedné lajnì hokej. Hrálo se s Pakou, snad tisícovka lidí za sokolákem v Bìlohradì. Gólman Eman Stejný pøijel na zápas až ze Slovenska, kde dìlal. Jarka Jakoubek hrál centra, já levý køídlo a Olda Vinèálek pravý. Jarka mi dával skvìlý pøíhry, jak on øíkal materiál. Pace jsme dali 10:0 a já po Jakoubkovým „materiálu“ dal pìt branek. Novopacký brankáø Jirka Vávra úplnì šílel!

Josef Pavel

Drábek: „Vyprávìl mi pantáta Novotný, že když byla ta velká voda na Pace, 26tého kvìtna 36, tak i Heømanka v Horních Lánech udìlala svý. Traverzy mostku nad hájenkou se zdvihly jak sirky a flákly do øeky, silnice nad Imlaufovými byla podemletá.“

13

Antonín Kozel

Kozel: „Druhej pilot bombardéru Robert Whitelaw byl v 84. roce tady v Èeskoslovensku. Chtìl vidìt Høídelec, kde s tím bombardérem spadli. Nìjak se to pøes Hrnèíøe v Høídelci a Tarantnovi zkontaktovalo a já mìl Whitelawa ubytovanýho na chalupì v Hoøeních Lánech. No ale zpátky k tomu únoru 45. My kluci jsme bìželi pøes kopec a ukoøisili pár støel z éra. Støely mìli ekrazit ve špièce. Dali jsme je k Zezulkovým do mlejna. Julèa Zezulková sedìla u velkejch kamen a místo døíví pøiložila jednu tu støelu. Kamna na cucky, úraz naštìstí žádnej.

Pojïme zpátky k hájence. Na konci Hoøeních Lánù je vpravo od silnice písák a cesta od vochtrovny. Tam byl rozpadlej sklep. Sem jsme jako kluci chodili posedìt, blbnout a pokuøovat. Snad to byla stará hájenka …“ Ještì hodnì øádkù by se dalo popsat o šesté hájence, Horních Lánech a lidech okolo. Zbývá však dodat, že souèasným majitel èp. 73 je Vladimír Ditrich, zedník a obkladaè ze Staré Paky.

14

Autor: Jaroslav Kugler

Ètenáøi – pamìtníci si jistì vzpomenou, že fotbalové zpravodajství v deníku Èeskoslovenský sport konèívalo kdysi pravidelnì slovy „stranu pøipravil František Èernoch“. (Myšlena tady byla samozøejmì strana novinová). A protože od té doby uplynulo ve Vltavì pøece jen už hodnì vody, František Èernoch, novináøským jménem FRÈ, se letos zaøadil mezi sedmdesátníky. Povoláním redaktor, zpravodaj, komentátor a glosátor, reportér, spisovatel a v jisté dobì také oficiální „tiskový mluvèí Ès. fotbalového svazu. Dnes zasloužilý dùchodce a také tak trochu bohém v tom nejlepším slova smyslu a hlavnì bìlohradský rodák. Pro mne, když dovolíte, to tedy bude vìtšinou jen Franta, protože tak ho znali a stále znají všichni kamarádi, pøátelé, kolegové a vrstevníci z Lázní Bìlohradu, Tachova, Prahy i z celé sportovní, pøedevším fotbalové, ale také tenisové veøejnosti. Není vùbec jednoduché psát o nìkom, navíc o osobnosti známé a populární, života pestrého a bohatého, a navíc o nìkom, koho jsem už asi 47 let nevidìl a vlastnì ani nevìdìl, kde ho hledat. Bìlohrad jsme oba opustili pøibližnì ve stejné dobì na pøelomu padesátých a šedesátých let, vydaje se každý jiným smìrem. Jeho návštìvy v Bìlohradì, jak jsem zjistil, jsou prý velmi vzácné a hlavnì krátké a neèekané. Kromì toho vede takový zvláštní dvojí život, protože vždy týden je v Praze a týden v Tachovì.

Frè s Emilem Zátopkem

Tam je doma u své milované ženušky a bez Prahy nemùže být také. A dìtièky, ty už má trochu dál, dceru v Itálii a syna dokonce v Kanadì. Nezbylo mi tedy nic jiného, než požádat o pomoc Frantovu sestøièku paní PharmDr. Janu Roušarovou, která nejen že obnovila a udržuje tradici rodinné „Lékárny u Èeské koruny“, ale její zásluhou se i celý dùm, ta krásná dominanta na nároží námìstí K. V. Raise v Lázních Bìlohradì, zaskvìl v nové kráse. Zajímavé tady bylo už mé první setkání s paní Janou. Poté, co jsme se také po tìch mnoha letech kupodivu poznali, a sdìlil jsem jí dùvod mé návštìvy, její první slova byla: „… a není Vám Franta nìco dlužen?“ Ujistil jsem ji, že nikoliv, ale vida její ustaraný pohled mì napadlo, že vyslovit jakoukoliv èástku, dala by jistì všechno na místì do poøádku. Pokaždé se musím znovu zasmát, kdykoliv si na tuto epizodu a na Frantu vzpomenu. Jinak se mi tady dostalo øady dùležitých informací a kontakty na bratøíèka, za což této milé dámì a, což nemohu nepøipomenout, první polistopadové starostce mìsta Semily, ještì jednou upøímnì dìkuji. Pak mi už staèilo nìkolik telefonátù, nìjaký dopis a naše první setkání v Praze Na Perštýnì bylo hotovou vìcí. Kupodivu jsme se i poznali a pak následovala setkání další, plnil se poznámkový blok i pamì diktafonu, protože je o èem hovoøit a myslím, že zdaleka to není všechno. Teï už ale k vìci!

... a Olegem Blochinem

Zaèátky Františka Èernocha

Tak malý František Èernochù se narodil 7. bøezna 1937 v 7 hodin a hned pøipomíná, že den a mìsíc narození jsou stejné jako u našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka. A hned dodává, že sedmièky se s ním táhnou celý život, protože kromì data narození se v Tachovì ženil 7. 7. ve 12:07 a se svojí nevìstou 7 mìsícù také chodil. A kdyby se prý na gymplu dávaly coby známky také sedmièky, urèitì by alespoò z ruštiny èi matiky nìjakou dostal. Mimochodem, se svojí nastávající se seznámil krátce po svém nástupu do zamìstnání v Tachovì, jak jinak, pøi školení rozhlasových hlasatelù. Tenkrát, když ji prvnì

Bělohradské listy

Foto: archiv

15

uvidìl, prý prohlásil „ta a žádná jiná“. Pøipomíná ale, že døíve než z toho byla vážná známost, zeptal se na rovinu, zda nìkdo z rodièù není ve stranì. Ale ještì k tomu narození. Bìlohrad v té dobì, koncem 30. let, byl živé a rušné mìsteèko a taková událost se tady šíøila rychlostí blesku od ucha k uchu, k èemuž sloužilo tenkrát mnoho informaèních center. Pro pány to byly hospody, kterých bylo jen v samém centru 7, a také oficíny, kterých bylo 5 a pánové je navštìvovali obvykle i dvakrát týdnì. A informovat zákazníky pøi plnìní vlastních kosmetických povinností byla pro každého holièe nejen samozøejmost, ale i stavovská èest. No a pokud šlo o tu druhou polovinu populace, nìžné pohlaví, tak k tomu tady byla k dispozici spousta obchodù a krámkù na námìstí i v pøilehlých ulicích. Je svìdecky doloženo, že v øeznictví pana Lejdara na námìstí jedna z pøítomných zákaznic oznámila tuto novinu slovy: „Tak v lékárnì mají malého Pøi rozhovoru s Josefem Bicanem èernouška“. Naèež jiná opáèila: ministrant, vítal na schodišti vedoucímu k bìlohradskému „Dejte pokoj, já myslela, že ta paní lékárníková je taková sluškostelu Všech svatých královéhradeckého biskupa monsigná ženská“. Nakonec to samozøejmì všichni vzali jako vtip a slovní høíèku. Jen mimochodem, co moje pamì sahá, tak prvnora Moøice Píchu, který pøijel za úèelem biømování, ten ho ního nefalšovaného èernocha vidìl Bìlohrad nìkdy v polovizde pohladil, pøièemž pronesl prorocká slova: „Z tebe bude nì ètyøicátých let. Ten tady pod jménem Aliben Abdul øeèník.“ Dùstojný pán Nosek, zdejší vikáø, ale poznamenal: vystupoval v cirkuse Saran se skupinou øeckoøímských zápas„Ne ne, z nìho bude sedlák.“ On totiž malý František vìtšiníkù v èele s legendárním Gustavem Frištenským. nu svého volného èasu trávil u koòù. A už to bylo v maštali povozníka pana Šovíèka nebo v chlévech sedlákù (po únoInu nic s tím nenadìláme, ale na svìtì už to tak chodilo, rovém puèi v r. 1948 pronásledovaných kulakù) pánù Finka že rodina pana lékárníka patøila vždy a všude na malomìstì nebo Jakoubka. A nejšastnìjší vùbec byl sedì vedle hospok místní smetánce, a když se narodil první potomek, byla to dáøe na kozlíku s bièem v ruce a s konìm pøed sebou. Podle významnìjší událost, než bylo-li to nìkde v chalupì nebo tatínka mìl ze syna být jednoznaènì a bez diskuze pan lédìlnické kolonii. I když zrovna v tomto pøípadì si dovoluji kárník František Èernoch III. Jak se ale ukázalo, úplnì jinétvrdit, že pokud jde o Èernochovy, tak oni byli tou výjimho mínìní byly asi sudièky pøítomné u Františkovy kou, která potvrzuje pravidlo. I František vyrùstal jako kažkolébky, ale o tom až pøíštì. dý normální kluk. A když už jako devítiletý coby

Frè s Josefem Venglošem

Tahání za kníry s Antonínem Panenkou

16

Autorka: Hana Friedrichová, foto: Ladislav Stuchlík, archiv

Bělohradské listy

Rozkvetlé pole macešek a cinií, muškáty rùžové, èervené i fialové, begonie v nìkolika barvách i tvarech, nové odrùdy kvìtin, o kterých jsme pøed lety nemìli ani ponìtí – to je souèasné Bekovo zahradnictví. Když se ve smutný dušièkový èas rozsvítí záplavou žlutých listopadek bìlohradský høbitov, mùžeme si být jisti, že mnohé z tìchto podzimních krasavic vyrostlo pod rukama manželù Kandrtových. Paní Zuzana je vnuèkou pana Jana Beka. Ten pocháBekovi s vnouèaty zel z Vamberka, vyuèil se v Praze a odtud pøišel v roce 1931 do Bìlohradu. Zaèal jako zahradník u Nìmcù, tehdy Pekárkù. Pan Bek vìøil svým schopnostem a vyzbrojen nesmírnou pracovitostí koupil v roce 1932 od pana Šovíèka nynìjší pozemek, kde tehdy stál jen zahradní domek a skleníky. Na jaøe v roce 1933 se pan Jan oženil s Aloisií rozenou Kovandovou, dívkou, která pocházela z Loun u Mostu a s kterou se seznámil v Praze. Bydlení jim pro zaèátek poskytla rodina Lánských v tìsném sousedství zahradnictví. V práci se jim daøilo, èasto si pøi ní i zazpívali. Již na podzim roku 1933 se manželùm Bekovým narodila dcera Hana, po dvou letech Eva, následovala Milena a koneènì vytoužený syn Jan. Ani jeden z tìchto potomkù nemìl touhu pokraèovat v rodinné tradici zahradnické. Snad nejblíže k této profesi má syn Jan jako zemìdìlský inženýr. V roce 1937 si Bekovi postavili na svém pozemku rodinný domek, jenž za onìch 70 let témìø nezmìnil svou podobu a pouze jednou vymìnil obyvatele. Asi to tak mìlo být, že Jan Bek si uhájil své místo na slunci – a to doslova i do písmene – i po roce 1948. Odmítl nabídku pracovat v komunálních službách a radìji se zapojil do organizace JZD, které mu ponechalo urèitou volnost pro svoji práci. Pro poctivou, obìtavou a obdivuhodnou službu svým zákazníkùm – až do konce života. V roce 1983 manželé Bekovi oslavili zlatou svatbu, o rok pozdìji zemøela paní Beková a v roce 1991 pan Jan Bek. V té dobì bylo již rozhodnuto, že rodinná tradice našla své pokraèovatele. Paní Zuzana Kandrtová je dcerou nejmladší dcery manželù Bekových Mileny a spolu s manželem Pavlem a dvìma syny osídlili ono pomyslné „místo na slunci“, aby pokraèovali v zahradnické tradici po dìdeèkovi. Dobrý hospodáø Jan Bek

Asi to tak mìlo být, že alespoò jedno z deseti vnouèat pana Jana Beka stateènì bojuje s èasem v tìch pro nì nejnároènìjších údobích roku jako jsou Dušièky, bojuje s nepøízní poèasí, když pøijdou neèekané pøízemní mrazíky nebo naopak období nadmìrného sucha. Manželé Kandrtovi neznají dovolenou, snad jen období kolem Vánoc je klidnìjší – to se dìlají „jen“ vánoèní svícny. Ale v lednu se již pøipravuje setba pro pøíští jaro… A se manželùm Kandrtovým daøí, a si uchovají chu a zdraví pro tak fyzicky nároènou práci. A pøináší radost jim a všem vìrným zákazníkùm. A kdo budou jejich pokraèovatelé? Na to je spousta èasu – a o tom bude psát již nìkdo jiný.

Každých rukou je tøeba

Pokraèovatelé firmy manželé Kandrtovi

Autor: Svatopluk Hrnčíř, foto: archiv

Bělohradské listy

Veèerka pana Františka Macha k lítosti mnoha bìlohradských obèanù oznámila, že konèí. A to zpùsobilo, že se pamìtníkùm vybavují vzpomínky na poèátky tohoto nevelkého, ale oblíbeného obchodu na Tøetí stranì. V tøicátých letech minulého století se na nìm pod výrazným nápisem ANTONÍN MACH krèilo sdìlení, že v krámku je na prodej „smíšené zboží“. Byly zde tedy k dostání kromì základních potravin lahùdky, ovoce, káva, mléko, prací prostøedky a užiteèné pomùcky pro domácnost, jako napøíklad vaøeèky, krémy na boty, zápalky nebo mucholapky. Pan Antonín Mach byl málomluvný dobrák menší postavy, jehož kulaouèký oblièej zdobil knírek. S lidmi se pøíliš nebavil a za pultem se pohyboval pomalu a nenápadnì. Byl sice majitelem, ale duší obchodu byla paní Marie Machová. Hbitá, ochotná, dobrosrdeèná, usmìvavá. Se zákaznicemi probírala souèasné bìlohradské události, s dìtmi žertovala a obdarovávala je reklamními pohádkami. A právì kvùli tomu jsem k nim chodil rád nakupovat. Získané ètyø nebo osmistránkové svazeèky malého formátu jsem doma horlivì èetl, èísloval a ukládal do krabice, která se stala jakousi filiálkou dìtské knihovnièky. Vzhledem k tomu, že ji dodnes vlastním, zjišuji, že ilustrátory této skromné literatury byli Artuš Scheiner, Marie Fischerová

17

– Kvìchová, Vlastimil Rada a další. Na poslední stránce každé pohádky byla pochopitelnì reklama. Nìkterá doporuèovala Ostromìøskou cikorku, jiná chválila Pilnáèkovo mýdlo a další prohlašovala, že Radion pere sám. Leckteré firmy dokonce veršovaly: A jsi èerný jako bota, umyje tì mýdlo Otta! – Milá paní, na mou vìru, mýdlem Mogul jenom peru. – Vybírej si bystrým zrakem z mýdel vždycky jen to s rakem. Když nastala váleèná léta a stále se zhoršující nouze o potraviny, maminka oceòovala, jak Machovi jsou nezištní a dìkovala jim. Paní Machová tehdy øekla: „Moc toho nedokážeme, ale pomáhat rodinám s dìtmi se snažíme.“ Manželé Machovi mìli dva syny. Antonína a mladšího Františka, který se po letech rodinného obchodu ujal. Franta býval však doma i na høištích. Hrával fotbal, ale pøedevším byl slavným bìlohradským hokejistou. Obchod na Tøetí stranì vedl do roku 1953, kdy režim živnostníky a obchodníky èím dál víc omezoval. Jeho syn, další František, se postaral, aby Bìlohrad mìl v letech 2002-2007 veèerku. Ta se však v tìchto dnech mìní ve vinotéku. Nìkolik údajù o sympatickém obchodì vedle Zátiší by pamìtník a sbìratel pohádek chtìl uzavøít historkou, která mu uvízla v pamìti, tøebaže se udála pøed sedmdesáti lety. Paní Machová zjistila, že se rozprodalo mýdlo vystavené na polici, a tak manžela poslala do skladu za krámkem.

Obchodník a hokejista František Mach z dnešního hlediska „starší“

Machùv obchod smíšeným zbožím na Tøetí stranì

Pan Mach poslušnì odcupital, aby vypáèil další bednu z Ottovy továrny v Rakovníku, ale dlouho se nevracel. „Co se dìje?“ divila se paní Machová. „Proè se tam zapomnìl?“ Vydala se za manželem, a když se po chvíli vrátila s náruèí mýdel, smála se na celé kolo: „Tak si pøedstavte! On tu bednu sice rozdìlal, ale protože navrchu ležela reklamní lejstra, tak se tam s brejlema na nose usadil a ète si jednu pohádku za druhou!“ Zákaznice se usmívaly, chichotaly, ale já pana Macha chápal a dokonce mu závidìl. Taky bych rád sedìl nad pohádkami, které vonìly mýdlem.

Antonín a Marie Machovi se synem Františkem

18

Z dopisů čtenářů

du z tìchto prostor je zde bìhem kratší doby již tøetí nájemce, a že bìlohradský „mlíèòák“ se držel daleko déle než stejnì vyhlášené provozovny „U šmudel“ v okolních obcích, jak je sama autorka znalá pomìrù nazývá, je jen toho smutným dùkazem. Je mi to fakt líto, že se na daný problém dívá nìkdo tak jednostrannì. A tak konèím autorèiným povzdechem – Ach jo! Josef Rýdl

Kolem Støedního odborného uèilištì v Lázních Bìlohradì probíhal v létì neobvyklý mediální šum, co nám k tomu mùžete øíci?

Druhého èervence letošního roku mnì bylo oznámeno, že uèilištì by mìlo od 1. 1. 2008 skonèit svoji samostatnost. Celé léto se pomìrnì intenzivnì jednalo, protože dùvody zrušení na stranì zøizovatele nebyly prakticky žádné. Dík úsilí nás všech (vedení školy, pana starosty ing. Šubra a øeditele Depragu ing. Kotyšky, který je zároveò pøedsedou školské rady) se podaøilo hrozbu odvrátit. Tímto bych jim chtìl podìkovat. Nebýt spolupráce s firmou DEPRAG, nebylo dnes co øešit. Na základì tìchto jednání 14. záøí zastupitelstvo Královéhradeckého kraje stáhlo tento bod z programu. Uèilištì dál funguje samostatnì.

Jaká je tedy souèasná situace?

Škola nadále normálnì funguje, tak jako pøed 2. èervencem, kdy rozruch zaèal. Normálnì probíhá nábor do všech oborù, které má škola v rejstøíku. Tedy žádná zmìna, nic podstatného.

Reakce na èlánek Vážená redakce BL po pøeètení èlánku „Kam se ztratil mlíèòák?“ ve 4. èísle BL, bych rád autorce èlánku pomohl s hledáním odpovìdí na otázku z názvu. S reakcí si dovoluji pøijít jen proto, že jsem tento obchod od r. 1992 témìø dvanáct let provozoval. Palaèinky, káva, smaženky, èerstvé rohlíky a chlebíèky – to vše s možností posezení ráno od pìti do šesti odpoledne (pravda o víkendu jen do dvanácti). To je jedna strana mince. Druhou stranou pak je ta, která již ze strany zákazníka tak vidìt není. Krom jiného stále stoupající hygienické nároky na používané zaøízení a prostory s sebou nesou nemalé náklady, které se do pronajatých prostor tìžko investují, zvláštì pak, když se do obnovy objektu nevrací ani èást nájmu a pronajímatel nájemní smlouvu nechce sepsat déle než na jeden rok. A pøi celodenní otevírací dobì s tak pestrým sortimentem lahùdkáøské výroby není zanedbatelné ani mzdové zatížení a již pøi minimálních mzdách. Ale, aby si nìkdo tato slova nevyložil jako pláè nad rozlitým mlékem. To bych nerad. Jen chci pøipomenout, že podnikání v tomto oboru na malém mìstì opravdu není jednoduché. Vždy po mém odcho-

Chystáte nìjaké zmìny v pøíštím roce?

Nechystáme žádné zásadní zmìny. Budeme se držet stávajících uèebních oborù, o které je ze stran zamìstnavatelù velký zájem. Myslím si, že do Bìlohradu patøí pøedevším uèòovské obory. Pokud spoleènost a pøedevším její pøedstavitelé nepochopí nutnost podporovat uèòovské obory, po kterých je v prùmyslu a službách velký hlad, bude muset spousta firem v blízké budoucnosti odøíkat zajímavé zakázky, protože nebude „s kým“ tyto „zajímavé zakázky“ realizovat.

Dìkuji Text a foto: Ladislav Stuchlík

Pìkný pozdrav z Èeského ráje Vám posílá Libuše Marhanová. Vèera jsme si vyšlápli pøes Brtev, Bukovinu na Krkonošskou vyhlídku, bylo tam nádhernì. A doma jsem si vyhledala výpisky i okopírované èlánky z Bìlohradských listù, pøíjemné vzpomínky. Pøeju Vám pevné zdraví a elán stálý.

Vážená redakèní rado, jsem pøíležitostným ètenáøem vašich listù a k Lázním Bìlohrad mám blízký vztah. Posílám vám, pokud budete mít zájem, k zveøejnìní, text „Vùnì heømánku“. Pokud se vám bude líbit a budete mít zájem o další pøíspìvky, staèí zmínka ve vašich listech. Zdravím a dìkuji Jaromír

Události - zajímavosti

Bělohradské listy

Mìsto svépomocí pøeložilo èást chodníkù v Harantovì ulici a pøístupové cesty k domu s peèovatelskou službou. Akci pøedcházelo snížení a vydláždìní vjezdù k domùm, které provedla firma Krištof z Jaromìøe. Náklady na celou akci èinily 150 tisíc korun. (las)

V rekordním èase jednoho dne postavila nìmecká firma Dennert na pøipravené základy domek rodiny Štofirovy. Zatím jako jediný u nás je tento dùm vytápìn nejnovìjší solární technologií dodavatelské firmy Dennert. Sluneèní kolektory jsou umístìny na støeše. (las, vl)

19

Levobøežní opevnìní koryta Javorky u bývalého hotelu Zátiší obnovil správce toku Povodí Labe, podnik Hradec Králové. Jak nám sdìlil ing. Pleskaè, opravám Javorky v Bìlohradì se vìnují již 17 let a v pøíštím roce se bude pokraèovat na pravém bøehu za obchodem Kland. Regulace vybudovaná na konci dvacátých a poèátkem tøicátých let se pomalu rozpadá a je potøeba ji postupnì rekonstruovat. Na zimní mìsíce pøipravuje Státní podnik Povodí Labe kácení topolù na bøezích Javorky v D. Nové Vsi. Padající listy stromù ztìžují provoz èistírny odpadních vod. (las)

Už to zaèalo. Ve druhé polovinì záøí letošního roku se rozbìhla pøíprava území pro výstavbu nového lázeòského zaøízení „Strom života“ na místì bývalého motelu Pardoubek. (las)

Problémy s velkým obsahem hliníku v pitné vodì pro obec Høídelec má vyøešit novì vybudované zaøízení v lokalitì Palouèka. Pracovníci mìsta postavili podzemní bunkr, do kterého je umístìna armatura a nádrž s vápencem, který množství hliníku snižuje na míru odpovídající hygienickým normám. Nyní by se nemìlo stávat, že by nebylo možné používat místní vodu, jako tomu bylo letos v létì, kdy musel být Høídelec ètrnáct dní zásobován cisternami. (las)

V sokolovnì byla v záøí a øíjnu vymìnìna okna smìøující do Lázeòské ulice, vymalován hlavní sál a firma Lami opravila kleslou zeï u boèních dveøí. Mìsto opravilo zatemnìní oken nutné pro provoz kina. Budova, která by si zasloužila rozsáhlejší rekonstrukci, se doèkala alespoò nejnutnìjší údržby. Celkové náklady èinily zhruba 550 tisíc korun, na kterých se Mìsto podílelo èástkou 100 tisíc korun, župa sokolská 300 tisíc a zbytek byl z prostøedkù bìlohradského sokola. (las)

V rámci rekonstrukce Komenského ulice, která probíhala od roku 2006, byly opraveny schody do parèíku u Frièova muzea. Schody pøed školou vedoucí k pekárnì byly opraveny již v minulém roce. K tomu bylo namontováno nové zábradlí a nasvíceny pøechody pro chodce. Nasvícení má upozornit øidièe, že se nachází u pøechodu míøícího ke škole. Touto akcí by mìla být rekonstrukce Komenského ulice hotová. (las)

„Bez komentáøe“

(pj)

20

Autor: Eduard Čeliš

Bělohradské listy

Fotografiemi se vracíme k tomuto závodu, který poøádal oddíl triatlonu a lyžování TJ Láznì Bìlohrad. V Bažantnici a okolí bojovalo za nádherného sluneèného poèasí 76 bìžcù na tratích od 25 až po 9500 metrù. Sponzorem závodu byla firma DEPRAG CZ.

Medaile na krku mají mlíèòáci III. Støíbrnou Jan Šimek (LSK Lomnice), zlatou chodovický Mirek Špicar a bronzovou Jiøí Èermák (Sokol Nová Paka).

Vojta Zívr byl druhý v kategorii mladších žákù. Vyhrál Petr Fiala z Vojic, tøetí skonèil novopacký Michal Krejèí.

Pøíští rok urèitì pobìžím, uvidíš! Øíká Jiøímu Blankovi tenisový veterán Jirka Lelek.

Šéfka prezentace a hlavní rozhodèí. Marie Hanzlová a Olda Ulvr.

Mlíèòáci II na bednì. Zleva Radim Sudek (LSK Lomnice), vítìzný Jakub Skalický z Benecka a bìlohradský Filip Kout.

Nejmladší vítìzové byli z Nové Paky. Zleva Filip Nýdrle, Mikulᚠa Ondøej Coganovi.

Pìtaètyøicetiletý Lubor Zívr, kterého velká vìtšina lidí v Bìlohradì zná pod pøezdívkou Ještìr, zvítìzil v divizi H1 nad 1600 ccm v Èeské trofeji v rámci mistrovství ÈR 2007. V tomto autokrosovém seriálu 8 závodù jezdil na voze Felicie 1800 Turbo. Druhý za Zívrem skonèil pražský TomᚠHurt na Peugeotu 206 a tøetí byl TomᚠTluchoø z Mladé Boleslavi s Felicií 1800. V lednovém vydání Bìlohradských listù pøineseme obsáhlou reportហo velkém úspìchu místního autokrosaøe.

Foto: Jaroslav Voves

Bělohradské listy

Zná Bažárnu i Byšièky. Každý víkend tady ráno bìhá – TomᚠFendrych.

Krosy a pøespoláky to je moje. Brtevský Vlasta Flégl.

21

Veliké pøekvapení. 3.místo domácího Jakuba Èeøovského v mužích.

Na startovní èáøe starší žákynì. Vlevo se startovním èíslem 28 vítìzka Veronika Hložková z Vrchlabí. Dvojku má Radka Hanzlová (AC TJ Jièín) žákovská mistrynì ÈR ve sprintu.

Vítìz 23.Krosu Depragu. Semilský Jiøí Èivný. Dvakrát na Byšièka za 33 minut a 37 vteøin. „Bezva závod, výborná tra i organizace. Škoda malé úèasti, vèera bylo hodnì pøespolákù,“ konstatuje v cíli Èivrný.

Žánrové foto

V sobotu 22. 9. 2007 se družstvo ve složení Jiøí Fejfar, Alena Linhartová, TomᚠNajman, Ondøej Flegl, Vladimíra Špicarová, Vladimír Špicar a Šárka Kobrová zúèastnilo pod vedením Jiøího Špicara 1. roèníku volejbalového turnaje O POHÁR PØEDSEDKYNÌ LÁZEÒSKÉHO MIKROREGIONU, který se konal v areálu koupalištì na Pecce. Družstvo se umístilo na 4. místì.

22

Kultura

ledne již bylo hodnì vysoko asi 20 drakù a to až do ukonèení drakiády. Pouze jeden velký drak havaroval na strom a další se utrhl a pomalu padal nìkam k Pardoubku. Cenu za nejlepšího draka získala Jana Kotherová a nejlepším letcem byl vyhodnocen Martin Šubr. Pro všechny bylo zajištìno oèerstvení a každý si mohl opéci buøta. Velmi zdaøilá akce. Kdo nebyl letos, mùže chystat draka na pøíští rok. (jip, per)

Je tomu již pìt let, kdy na závìr tradièního Vánoèního koncertu oznámila jedna z èlenek ukonèení èinnosti sboru. Mnozí posluchaèi, ba ani nìkteré úèinkující tomuto tehdy definitivnímu rozhodnutí nechtìli uvìøit. Sbor však v myslích svých pøíznivcù zanechal velmi hlubokou stopu. Na scénì nebyla adekvátní náhrada a bylo tøeba pokraèovat alespoò v omezené míøe pøi pøíležitostných vystoupeních. Bohužel èást èlenek sboru již odešla. Ukázalo se však, že sbor pod vedením sbormistra Zdeòka Prchala je schopný pokraèovat ve své èinnosti i v menším poètu. Dùkazem toho je patnáct koncertù a vystoupení, kterých se sbor za tìch pìt let odmlky zúèastnil. V pamìti posluchaèù je jistì koncert k 80. výroèí úmrtí K. V. Raise v sále Lázeòského hotelu ÈSAD, kde ženy vystoupily v programu s Radovanem Lukavským a zpìvaèkou Editou Adlerovou. V loòském pøedvánoèním èase si miletínští ochotníci sbor pøizvali ke spolupráci na vystoupení Ježíškova košilka, za které následnì získali ocenìní na krajské pøehlídce roku 2007. V letošním roce jsou to již tøi úspìšné koncerty. První se konal 8. èervence v kostele sv. Bartolomìje na Pecce u pøíležitosti výroèí vypálení Lidic a na poèest peckovského rodáka knìze Josefa Štemberky, který byl spoleènì s lidickými muži v roce 1942 popraven. Koncertu byl pøítomen i Královéhradecký biskup Josef Kajnek. Další koncerty se konaly 15. èervence v kostele sv. Petra a Pavla v Konecchlumí a 22. záøí v novì zrekonstruovaném kostele sv. Bartolomìje v Chodovicích u Holovous. K nejvýznamnìjším hostùm patøil i zde bezesporu biskup Josef Kajnek. Mìstské kulturní støedisko pøipravuje koncert Bìlohradského ženského sboru v kulturním sále lázní, který se bude ko-

nat 30. listopadu 2007. Pøijïte si poslechnout nejen známé písnì, ale i øadu nových, které pro Vás Bìlohradský ženský sbor pøipravil. (haf, ep)

Tradièní zahrádkáøská výstava probìhla v Památníku K. V. Raise od 20. do 23. 9. Navštívilo ji pøes 500 návštìvníkù. Mimo èlenù a pøátel bìlohradské organizace se výstavy zúèastnilo zahradnictví DAHLIA s kolekcí jiøin, ovocnáøství Holovousy a ing. Jaroslav Šolc s konifery. (las)

V sobotu 20. øíjna uspoøádali bìlohradští skauti další roèník „Drakiády“. Letos byla poøádána poprvé i pro veøejnost. Zatímco v noci na pátek zuøila vichøice, která pomalu pøes den slábla, v sobotu po ránu bylo úplné bezvìtøí. Nevypadalo to dobøe. Odpoledne zaèali pøicházet první piloti drakù a doprovody. Naštìstí zaèal vítr mírnì vát. Komu se podaøilo dostat s rozbìhem draka trochu výš nad zem, mìl vyhráno. Odpo-

V poøadí již ètvrtý roèník turistického pochodu „Po stopách K. V. Raise“ se uskuteènil v nedìli 28. øíjna. Pøesto, že poèasí nebylo tak nádherné jako pøi pøedešlých roènících a pošmourná obloha neskýtala daleké pohledy ani záøivé barvy podzimu, vyrazilo na cestu k Brtvi více jak šedesát úèastníkù. Na Vøesníku je èekal stánek, který zde provozovalo obèanské sdružení Motožmolci. Cestou z Borku pøes Podemladí se pøidala mlha, aby pocestným pøipomnìla, že je již skuteènì podzim. Na Raisovì chatì na Zvièinì však bylo teplo a chutno. Nevýhodou je omezená kapacita chaty. I pøes objednaná místa museli nìkteøí úèastníci pochodu èekat, až se uvolní stùl, jídlo však bylo jako vždy velmi dobré. Cestu zpátky do Bìlohradu autobusem absolvovala asi polovina úèastníkù, ostatní šli pìšky. Snad tento podzimní pochod zaèíná mít svou tradici a mìl by se objevit v turistickém kalendáøi Královéhradeckého kraje pro rok 2008. Pøíští svátek vzniku republiky 28. øíjen pøipadne na úterý. (las, pj)

Spisovateli Stanislavu Rudolfovi vyšla nedávno nová knížka s názvem Zatmìní srdce.

V dnešním èísle konèíme hudební medajlonky, ve kterých jsme po tøi roky vzpomínali na významné osobnosti hudební minulosti Bìlohradska. Neznamená to, že už jsme toto téma vyèerpali a že už by nebylo o kom psát. Hudební historie našeho mìsta je skuteènì bohatá a je v ní zahrnuta nejen øada významných postav, ale i pozoruhodných postavièek. Tìmi dalšími se budeme v našem èasopisu i dále zabývat. Je radostnou skuteèností, že Bìlohrad má nejen slavnou hudební minulost, ale také svou hudební souèasnost, ze které vyrùstají osobnosti, jež budou pokraèovateli slavných tradic. Naše poslední hudební medailonky jsme vìnovali významným sbormistrùm v minulosti Bìlohradska - proto i tento poslední bude vìnován jednomu z nich. Byl to èlovìk proslulý nejen svým hudebním nadáním, ale také tìmi nejkrásnìjšími lidskými vlastnostmi - pracovitostí, obìtavostí, skromností a pokorou. Tímto sbormistrem byl pan uèitel

Byl to ještì jeden z tìch uèitelù, pro které bylo uèitelství vznešeným posláním a hudba a zpìv èinností témìø vlasteneckou. Byl typem pana uèitele z románu Boženy Nìmcové Pan uèitel. Však pro veøejnost byl vždycky panem uèitelem, jenž požíval velké úcty a vážnosti. Hudba byla jeho velkou láskou. Mìl rád Bedøicha Smetanu, Antonína Dvoøáka, Josefa Bohuslava Foerstra, se kterým se setkal osobnì, a staré èeské mistry. Hrál dobøe na housle a na violu a své nadání uplatnil i v bìlohradském smyècovém kvartetu, jež hrálo ve vynikajícím složení: V. Hlavatý 1. housle, S. Stránský 2. housle, F. Fól viola, J. Stejskal violoncello. Jeho nejvìtší láskou byl však sborový zpìv, kterému se jako sbormistr vìnoval témìø 22 let - od první chvíle, kdy nastoupil na bìlohradskou školu. Stalo se tak v roce 1939, kdy byl pøeložen do rodného Bìlohradu. Svou uèitelskou dráhu nastoupil v Syøenovì na Lomnicku, pak následovalo nìkolik dalších uèitelských

míst - Huntíøov, Jesenný, Velké Hamry a hlavnì Železný Brod, kde za druhé svìtové války organizoval skupinu záložních dùstojníkù v odbojové èinnosti. Hned po nástupu na bìlohradskou školu obnovil èinnost zpìváckého spolku Malát, která po odchodu Jana Crhy na nìkolik let ustala. Pravidelnými zkouškami a poctivou prací dokázal ze zpìváckého spolku vybudovat opravdový pìvecký sbor - zprvu mužský, pozdìji smíšený. V temnu nacistické okupace si dovolil se sborem zpívat program ryze èeský a vlastenecký, nikdy v jeho programu nezaznìla píseò poplatná nìmeckým okupantùm. V roce 1944 si dokonce dovolil uctít památku Bedøicha Smetany slavnostním koncertem, na kterém zaznìla i Smetanova Èeská píseò. Smíšený pìvecký sbor Malát øídil až do roku 1953, kdy èinnost sboru ustala. Znovu však pozvedl sbor k èinnosti v roce 1957, kdy bylo tøeba pøipravit oslavy 100. výroèí narození K.V.Raise. V té dobì už byl František Fól øeditelem školy pøi dìtské léèebnì v Lázních Bìlohradì, kde pùsobil od roku 1952 do r. 1964. Koncertní èinnost smíšeného sboru Malát znovu ustala v roce 1962, kdy vlna pìvecké aktivity èlenstva silnì poklesla. Neklesla však aktivita Františka Fóla. Jeho nezmìrná láska k èeské lidové písni jej pøivedla do národopisného souboru Hoøeòák, kde pùsobil v letech 1963 - 1980 jako primáš. Pod jeho vedením dosáhl soubor velkých úspìchù na svých vystoupeních doma i za hranicemi naší vlasti, èasto vystupoval i v poøadech Ès. televize.

V dobì, kdy jej citovì zasáhla smrt jeho manželky, zùstal na èas v ústraní a vìnoval se svým dvìma dalším koníèkùm - zahrádce a vèelièkám. Z tohoto poklidu jej v roce 1985 vyvedlo založení Bìlohradského ženského sboru, na jehož koncertech se po nìkolik let spoluúèastnil. Jeho nesmírnì plodný život ukonèila smrt 24. 12. 1995, kdy zemøel ve vìku 92 let. Zdenìk Prchal