Často spíš na Boha někdy i v rychlosti vychrlíme svoje díky, přání, tužby, naše frustrace, bolesti i radosti, ale někdy ani nečekáme na Boží reakci. Modlitbu zakončíme slovem Amen a máme hotovo. A jdeme dál. Nechat ale místo na ticho a v něm říct: Pane Bože, tak co ty na to? To už málokdy uděláme. A je to chyba, vždyť i tehdy se utváří náš obraz Boha. Pozor, ať nakonec neskončíme u obrazu Boha, jak nám ho předkládá prorok Sofonjáš: ztrestám muže, kteří jsou jak zkyslé víno nad svým kalem, kteří si v srdci říkají: „Hospodin neudělá nic dobrého ani zlého.“
6 2014
Texty, které mluví o posledním soudu, o Dni Hospodinově, jsou pro nás trochu děsivé. Setkání s Bohem bude pro člověka tak otřesné, jak si nikdo z nás neumí představit. Střetne se v plné síle naše lidská hříšnost s Boží spravedlností a svatostí. Pro člověka to bude den hrůzy, den soužení, tísně. Den tmy a temnot, den válečných hrůz, den zpustošení: šoa úmšoa (šoa = zničení, pohroma, neštěstí).
Milí čtenáři, zdravíme vás v adventním čase a přejeme požehnané vánoční svátky a požehnaný nový rok 2015. Jsme připraveni na druhý příchod Pána Ježíše? Hoří naše lampy jako těm moudrým družičkám z Ježíšova podobenství? Tatínek bratra faráře Osweto, když kázal, vždycky dával důraz na to, že naše čekání na Pána Ježíše není přece čekání na závěrečnou katastrofu, nýbrž čekání na příchod našeho Pána, jímž dospějeme k plnosti něčeho nevýslovně krásného. Těšíme se? Ještě je čas se připravit, ještě je čas milosti…
Člověka před Božím soudem, dnem temnoty, nevykoupí žádné stříbro, zlato, jen krev Ježíše Krista. Jak píše apoštol Pavel křesťanům v Tesalonice: Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. On svojí krví uzdravuje naši lidskou svévoli a pokřivenost, zlo, pochybení, bloudění (vše, co souhrnně označujeme slovem hřích), to, co přivolává Boží reakci, která nás soudí a usvědčuje z nepravosti. Jsme to my sami, kdo se svým jednáním před Bohem odsuzujeme.
Hospodinův den je blízko texty: Sof 1, 7.12–18; 1 Te 5, 1–11; Mt 25, 14–30 Blíží se konec církevního roku, ale tím se zároveň přibližuje jeho začátek: advent. Doba příchodu Páně, která je spojena s koncem starého věku, ale zároveň je začátkem nové doby. A tuto atmosféru nám přibližují i dnešní biblické texty. Všechny tři, každý svým způsobem, popisují a přibližují věřícímu člověku (a pokud je ochoten slyšet, i nevěřícímu) tajemství Dne Hospodinova.
O tom jasně mluví Ježíš v evangeliu. I tady se setkáváme v podobenství s tématem Dne Páně, Božího soudu. Na Božím soudu budeme každý sám za sebe. Za nic a za nikoho se neschováme. Všichni jsme jako Boží služebníci dostali nějaké hřivny, schopnosti. Nikdo není ponechán stranou. U Boha není nikdo předem diskvalifikován, žádný z nás není tím špatným a neschopným služebníkem. Takovým se však můžeme v Božích očích snadno stát: záleží na tom, jak s tím, co nám Bůh svěřil, nakládáme. Jak hospodaříme s naším životem, s dary, které nám tu Ježíš do svého druhého příchodu zanechal (spása, svátosti, dar Ducha svatého a jeho bohatství darů, evangelium, církev aj.).
Co o něm říká prorok Sofonjáš (Sof 1, 7.12–18): Ztiš se před Panovníkem Hospodinem, vždyť den Hospodinův je blízko! Hospodin připravil oběť, jako svaté oddělil ty, které pozval. Den Hospodinův bude dnem, kdy člověk umlkne. Bůh bude mít navrch, nikoli my. Bude to on, kdo prosadí svoji vůli, nikoli my. Uvědomme si, že ztišení před Bohem je životodárné a málokdo z nás věřících to opravdu umí. Neprosazovat sebe sama, svoji vůli, svoje nápady, přání a tužby. Být zticha a vnímat skutečnou Boží řeč. To, co chce on, nikoli my. Aby Bůh sám byl tou vůdčí silou pro naše jednání.
Obdarování od Boha k nám přichází v různé míře, ale odpovědnost je stejná. Neplatí zde: Kdo nic nedělá, nic nezkazí… Platí spíš to, že kdo nic nedělá, zkazí ještě víc, než kdyby něco dělal… Strach, že neobstojím, strach z Boha, který vzniká z našeho nesprávného pochopení, kým je, nás může ochromit natolik, že raději neuděláme nic. Že se svým životem budeme nakládat podle své vůle, nikoli podle Boží vůle.
Uvědomme si to třeba na modlitbě. Modlitba se často označuje jako rozhovor s Bohem. Ale je to skutečně tak? Jsou naše modlitby skutečným rozhovorem?
1
Pak je třeba slyšet povzbuzení = napomenutí, jak o tom mluví apoštol Pavel: navzájem se povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou... Nevím-li si rady se svým strachem, ochromuje-li mě v akci, je třeba ho odevzdávat v modlitbě Bohu samému: svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci (Ef 6, 10). Bůh si s ním ví rady a má dostatek síly a moci mě od sevřenosti strachem vysvobozovat.
autora grafického návrhu Radka Hejreta a samozřejmě i občerstvení. Díky sestrám, které ho připravily, zejména sestře Mirce za její „miminka“!
Abychom v den účtování z Božích úst slyšeli slovo spásy: Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána. Nikoli slovo soudu: Služebníku špatný a líný… A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.
Paní doktorka nám pro Nahoru poskytla souhrn toho, o čem mluvila. Díky za její zájem a vytrvalou práci s archivními materiály. Je radost ji poslouchat, i když mluví o smutných věcech.
Aby i o nás platilo slovo apoštola Pavla: Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě… My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblečme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu. A takto vybaveni a vyzbrojeni očekávejme Den Páně a jeho soud, který se neustále přibližuje. Ivana Doubravová, bohoslužba slova 16. 11. 2014 Slaný
Koncert Panochova kvarteta v neděli 26. října byl opět hojně navštívený. Protože se v kostele již netopí (viz příspěvek sestry Evy Bodlákové), byla pro hudebníky vypůjčena topná tělesa. Dopoledne po bohoslužbách je instalovala mužská skupinka.
Ze života sboru Největší událostí měsíce října pro kladenský sbor bylo slavnostní otevření stálé expozice věnované kladenské židovské obci, pro slánský sbor děkovné setkání k 600. výročí obnovení přijímání z kalicha. K oběma událostem přinášíme samostatné příspěvky. Mimiškolka si na svém druhém setkání 17. října připomněla příběh Noema, s Lucinkou byl dědeček Miloš a pomáhala i Miriam.
V neděli 2. listopadu se bohoslužby zúčastnil bratr Benedikt z Taizé a informoval nás o chystaném setkání mládeže v Praze ve dnech 29. 12. až 2. 1. Pomoci organizátorům může každý z nás, informace jsou v samostatném příspěvku. V pátek 7. listopadu odpoledne proběhla pod vedením sestry Olgy Kodetové v radostné pracovní atmosféře výtvarná dílna za účasti dívek mladých,
V pondělí 20. října byla vernisáž stálé expozice Tvé jméno budu připomínat: Židé v Kladně 1848– 2014. Na programu byly židovské písně v podání souboru Gaudium, slovo bratra faráře Osweto, slovo autorky scénáře PaedDr. Ireny Veverkové, slovo 2
starších i nejstarších. Máme radost z figurek pro mimiškolku, které připravily. Ve středu 19. listopadu se slavila dvě výročí narození. Dopoledne byl bratr farář Phanuel se sestrou Jarmilou blahopřát k devadesátinám sestře Jiřině Vávrové, která je i v tak vysokém věku svěží a čilá. Díky Pánu.
Mile nás překvapili Tomáš Almada s maminkou, kteří připravili barový pult s pestrou nabídkou ovocných nápojů a kávy. Moc nám všem chutnalo. Jarmila Chytilová Odpoledne jsme pak společně děkovali za 70 let sestry Stáni Seifertové. Sestra Stáňa měla velkou radost z knížky přání, kterou jsme pro ni připravili, děkuje všem, kteří na ni mysleli.
Topení v kostele Během loňské zimní topné sezóny už nahoře v kostele dobře topila stěží polovina topných těles. I přesto, že se topilo „o sto šest“, byla nahoře taková zima, že jsme během mrazivých dní byli v Komenského síni. Opravit rozbitá topná tělesa již nebylo možné, jsou to staré typy, na které nelze sehnat žádné náhradní díly. Podle pracovníků poskytujících servis pro tato plynová topná tělesa nemají nové typy zdaleka takovou výhřevnost jako ty staré. Protože se poměrně často stávalo, že topná tělesa topila i v době, kdy byl kostel prázdný několik dní, rozhodla rada starších, že nejlepším řešením bude topná tělesa úplně odstranit. I když byla některá tělesa ještě funkční, servisní pracovníci je odvezli, protože by je už nikdo nemohl uvést do provozu – neprošla by revizí. Zbylo nám jen jedno novější těleso, které je funkční a lze jej instalovat. Je uloženo v suterénu. V kostele nahoře se tedy letošní zimu nebude topit vůbec. Na poslední schůzi rady jsme rozhodli, že je pro nás obtížné prostory nahoře opouštět na tak dlouhou dobu. Zdá se nám, že situaci by mohly pomoci mobilní sálače tepla, které jsme měli zapůjčené na koncert Panochova kvarteta. Proto jsme rozhodli o nákupu tří těchto sálačů. Zatím nevíme, kdy nám je dodají. Každopádně bude nadále třeba se teple oblékat, protože ani s pomocí těchto sálačů nebude ideální tepelný komfort. Uvidíme, zda nám toto řešení umožní pobývat nahoře větší část nastávající zimy.
V sobotu 29. listopadu jsme měli sborové soustředění společně se slánským sborem na téma strach. Úvodní slovo měl bratr farář Stanislav. Jeho shrnutí máme přislíbeno do příštího vydání Nahoru. Na první adventní neděli 30. listopadu byla připravena misijní bohoslužba. Děti přišly se svíčkami a doprovodily bratra faráře, když zapaloval první adventní svíčku. Mnozí pozvaní nepřišli, možná se báli nevytopeného kostela, možná Božího slova? I tak jsme nově příchozí přivítali a pak společně poseděli v teple.
Eva Bodláková
3
Dobu prosperity a klidu prožívala obec v meziválečném Československu, v ovzduší tolerance a občanské svobody. S obsazením československého pohraničí v roce 1938 však nastala náhlá změna. Vysídlenci z pohraničí přicházející do Kladna prožili již první negativní zkušenost s fašistickým Německem. V Kladně v té době vládl ještě duch prvorepublikové demokracie. Pro naše tvrzení uvádíme následující důkaz o vztahu jinověrců ve městě. Když Československá církev hledala v roce 1938 prostory pro bohoslužby, oslovili členové rady starších kladenského rabína, zda by nemohli konat bohoslužby v synagoze. Představitelé židovské obce se jednohlasně usnesli, že budou synagogu bezplatně propůjčovat Československé církvi. Jednalo se o jakýsi projev solidarity po zabrání pohraničí. Po obsazení okleštěného Československa se vše změnilo, občanská společnost zanikla. Jako mávnutím proutku se ze všech členů židovské obce stali neplnoprávní občané, kterým byl zabaven majetek a které bylo třeba nejen vymazat z historie, ale především zlikvidovat i fyzicky, aby byli zapomenuti a jejich jména nebyla více připomínána. Výstava je důkazem toho, že ačkoliv byli lidé fyzicky zlikvidováni, na jejich jména se nezapomnělo. Dva symbolické panely připomínají vedle historie židovské obce v Kladně i některé její členy. Autor grafického návrhu Radek Hejret volil formu jednotlivých popsaných listů papíru, symbolicky připomínajících mozaiku, z níž byl při studiu dokumentů poskládán obraz kladenské židovské obce až do roku 1942, kdy dva transporty označené Kladno Y a Kladno Z odvezly 1623 osob, z nichž přežilo pouhých 120. Výstava však nechce jen připomínat obrovskou válečnou tragédii, ale i ukázat obyčejné obyvatele Kladna židovské víry, formou mozaiky mapuje krátkou, ale zajímavou historii kladenské obce. Vyvrcholením je pak připomínka o znovuzasvěcení jedné z kladenských tór v americké židovské obci ve Fairfieldu. Členka této obce Ellin Yassky dokázala překonat vzdálenost dělící obě města a svým zájmem o minulost těch, kteří psali v Kladně tóru, donutila nás na druhé straně oceánu, abychom se začali touto problematikou zabývat. Zvláště jí patří náš dík za její vytrvalost a upřímný zájem, který vzbudila i u nás v Kladně. PaedDr. Irena Veverková, autorka scénáře
Mužská skupinka v akci Myslím, že už se dlouho na schůzích rady starších i mimo ni mluvilo o tom, že je třeba zrekonstruovat kancelář. Až teprve závada na elektroinstalaci však způsobila, že se podařilo zorganizovat brigádu, při které Ríša Klozberg za vydatné pomoci Jiřího Tučana a dalších rozvedli nové kabely a v kanceláři bylo možné opět bez obav používat elektrická zařízení. To už ale bylo zase září… Nicméně první zdařilá akce u některých probudila touhu „konečně už tu kancelář dát do pořádku“. Požádali jsme svého dřívějšího dodavatele stavebních prací, aby nám spočítal náklady na novou omítku v kanceláři. Částka to byla dost vysoká – 60 tis. Kč. A tak se nám zdálo, že bychom mohli svépomocí ušetřit nějaký ten tisíc. Phanuelovi se podařilo velmi rychle získat pro tuto akci všechny práceschopné muže a ti v sobotu 4. října nastoupili, aby otloukli starou omítku. Brigáda byla ohlášena jen na dopoledne, a tak někteří museli kolem poledne odejít. Práce to byla opravdu hodně těžká a náročná, a nebýt Ládi Lukavského, který pracoval za pět (doslova), nedokončili by ji ani v půl čtvrté. Během té doby zajistili odvoz suti a dobře zvládli i úklid. Velký dík tak patří všem, kteří přiložili ruku k dílu. Byli to Phanuel Osweto, Láďa Lukavský, Ríša Klozberg a Jarda Kodet. Eva Bodláková Doplněk bratra faráře Phanuela: Při elektroinstalaci a přestěhování věcí z kanceláře pomohli Jarda Kodet a Vladimir Kondor, Jiří Tučan byl nemocný. Ještě bych zmínil sestru Kamilu, která také vykonala hodně práce a zajistila i odvoz otloukané omítky.
Tvé jméno budu připomínat: Židé v Kladně 1848–2014 Výstava s názvem „Tvé jméno budu připomínat“ je dalším krokem za poznáním a připomínáním poněkud atypické židovské obce v Kladně. Židé se začali stěhovat do Kladna teprve ve druhé polovině 19. století, především po roce 1867, po vydání nové rakousko-uherské ústavy. Masově opouštěli původní ghetta a stěhovali se do velkých měst, kde mohli svobodně žít a svobodně podnikat. Kladno bylo v té době rychle se rozrůstajícím průmyslovým městem a ochotně přijímalo nové obyvatele. Průmysl dával příležitost uplatnění lidem z různých společenských vrstev s rozdílným vzděláním. V krátké době se poměrně malá a nevýznamná skupina židovských obyvatel, patřících zejména ke kladenským obchodníkům, rozrostla natolik, že v roce 1884 zažádali o povolení na stavbu synagogy a již po roce byla budova kolaudována.
Co ve mně vyvolala vernisáž Kde jinde než v synagoze, které už léta říkáme „naše“, kde jinde by se měla odehrávat vernisáž, slavnostní otevření výstavy, abychom si připomněli alespoň něco, co nás spojuje s našimi staršími bratry ve víře Židy.
4
Nebýt protektorátu a nacismu, dalo by se říci, že Židé byli v naší zemi tolerovanou minoritou. S příchodem nacistů však byli pronásledováni a mnoho z nich skončilo v Terezíně, mnoho se jich z táborů nevrátilo. Mezi nimi i kladenští Židé, na které právě vzpomínáme. I dnes svět trpí vlnou antisemitismu. Říkám si, že by se s tím mělo něco udělat. Abychom mohli naplnit obsah Ježíšova výroku byl jsem cizí a přijali jste mě. Přispěním našeho sboru je právě tato slavnostně otevřená výstava. Mimo mluvené slovo, které muselo oslovit snad každého, jsem nejvíce prožíval zpívání. Pocítil jsem, že hebrejské písně mají obrovskou sílu a dokáží člověka oslovit tak, že mi připadalo, jako bych těm slovům rozuměl. Přiznám se, že jsem slyšel hlavně hlasy „našich dívek“, a byl jsem naplněn hrdostí, jako by ten zpěv byl zdařilý a krásný i mou zásluhou. Podle zápisů v pamětní knize jsem si pak přečetl jen pár jmen těch, kteří byli přítomni, a snad jen dvě řádky, které se vyjádřily k obsahu. Tak jsem víceméně z lítosti připsal několik slov o tom, jak jsem se ve svém chlapectví za války kamarádil s klukem odvedle, kterého maminka Židovka vzala s sebou do Terezína, ačkoli mohl zůstat doma se svým otcem árijcem. Dodnes nemohu pochopit, co očekávala. Že to nebylo nic pěkného, dnes dobře víme, ale že to neproniklo ani k těm, kterých se to týkalo, nemohu pochopit. Ještě musím poznamenat, že Pavel o tom, co v Terezíně prožil, nikdy nemluvil. Asi pochopíte, co ve mně vyvolala vernisáž a jakou vzpomínku jsem si z toho večera odnesl. Zdeněk Kolářský
a celé skupině, jak to celé všichni dali krásně dohromady. Doufáme, že se tato živá hra ještě bude opakovat. Od maličkých až po ty nejstarší – vše bylo v kostýmech. Díky Pánu, hezká vzpomínka. Něco jiného je, když čteme v Bibli. A o Egyptě je toho hodně napsáno. Pán Ježíš se hned po narození musel několik let ukrývat a utíkat takovou dálku před krutým vládcem. Josef byl prodán do Egypta, kde dosáhl vysokého postavení, a vlastně tak zachránil před hladem celou zem a svého otce Jákoba s celou velkou rodinou. Také Mojžíš se narodil v Egyptě a byl zvláštním způsobem vychován v královské rodině, aby si jej mohl Hospodin použít pro velký úkol. Tolik malá vzpomínka, co pro věřícího Egypt připomíná. PS: Několikrát (5x) jsem v Egyptě byla s dcerou. Hodně jsme toho viděly, procestovaly. Je to kolébka umění. Důkazem jsou pyramidy, Údolí králů, klášter, Karnak, Luxor, muzeum v Káhiře – městě, které má 16 milionů obyvatel. Večer se teprve vidí, co takové město obnáší hemžení. Na Pána Ježíše jsem vzpomínala, když jsme před asi pěti lety cestovaly z Egypta do Jeruzaléma – my tu dálku autobusem a svatá rodina tehdy na oslátku tou pustinou. Díky Pánu za tu možnost, které se nám dnes dostává. Prosíme za mír a klid na světě. Amen. Růžena Adamová
Ze skupinky péče o děti Sestra Martina připravila pro děti test, který jsme si vyzkoušely i na pondělní ženské skupince. Věříme, že se u něho budete bavit i vy.
PUTOVÁNÍ DO ZASLÍBENÉ ZEMĚ – Pod test vypiš slova přiřazená ke správným odpovědím:
Vzpomínání na rok 2014 a na Egypt
Jak dlouho Izraelité putovali pouští?
Za pár dnů bude končit církevní rok. A letos jako každý rok připravili Světový den modliteb křesťané z Egypta, tentokrát na téma Prameny v poušti. Již o tom bylo něco napsáno, ale já chci ještě trochu zavzpomínat, jak jsme živě prožívali (bylo to u sestry Brodské v ČCE), jak tam dříve lidé žili, a viděli jsme film, modlili se za klid pro Egypt. A také byla uspořádána sbírka pro tuto zem. Sestry se dohodly, že čtení a vzpomínku předvedeme v kostýmech (zahaleny). Já jako žena ze starších časů, pak Vilma z mladších a další dvě sestry představovaly dnešní dobu – dobu mobilů. Co ale na mě nejvíc zapůsobilo, když nečekaně vyšla samařská žena, zahalená a se džbánem v ruce – přichází ke studnici Jákobově. Sestra Jarmila ji krásně předvedla a promluvila s Pánem Ježíšem (Phanuel) o živé vodě. Na to se nezapomíná. Živý obraz. Též vzpomínám, jak děti o sborové dovolené krásně předvedly těžký život v Egyptě a útěk ze země. Pak Ivanka prošla coby Anděl smrti a vše před ním hynulo – to byl též silný zážitek. Díky sestře Pavle
a) b) c) d)
pět minut týden měsíc 40 let
NEPOSLOUCHEJ ŘEKNI VYDEJ SE BUĎ ROZHODNÝ
Co Izraelité jedli a pili, když tak dlouho putovali pouští? a) Měli s sebou hodně špekáčků a čaje v termoskách – to jim na cestu vystačilo. VŠICHNI b) Bůh jim každý den kromě neděle dával manu – křepelky a bílé chleby. A UDATNÝ c) Nejedli, měli sice hlad a žízeň, ale vydrželi to. NAŠEMU d) Jedli pizzu a nesli si s sebou PET lahve s CocaColou. ALE CHYTRÝ
Kdo vedl Izraelity po většinu jejich cesty po poušti? a) Ježíš b) Josef 5
NEMÁ ČAS VÍRU V NĚHO
c) Mojžíš NEMĚJ STRACH d) Nikdo je nevedl, šli podle turistických značek. DŮVĚŘUJ JIM
svým kázáním na evangelijní text (Mt 6, 19–34) husitský farář Ivo Šimůnek. Na vlastní kůži poznávám už jako místní, jak důležité a potřebné, ale také velmi nesnadné a opomíjené je vzájemné povzbuzení, ale i probuzení křesťanů v Peruci a okolí. Proto jsem velmi vděčná za podporu
Odkud kam lid vedený Mojžíšem putoval? a) b) c) d)
Z Betléma do Mekky Z Francie do Anglie Z Prahy do Brna Z Egypta do Izraele.
ALE NIKDY ZPROTIVILI SE NEDOPUSTÍ A NEDĚS SE
Co dal Bůh Mojžíšovi na hoře Sinaj? a) Knihu o dějinách Ameriky. A POTOM PŘIŠLI b) Jídlo a pití. DALŠÍ DEN c) Kamenné desky s deseti přikázáními. NEBOŤ HOSPODIN d) Kyblík a lopatičku, aby si děti Izraelitů mohly hrát na poušti na písku. PRÁZDNÉHO
a aktivní účast br. faráře Phanuela Osweto a také sestry Marcely Bártové, kteří jsou pravidelnými účastníky našich chval. Jsem velmi ráda, že díky těmto večerům našla svou cestu k Bohu i moje maminka, a doufám, že nebude jediná. Ivana Doubravová
Jak se jmenovala řeka, přes kterou Izraelité na konci svého putování přešli a za kterou už byla Zaslíbená země? a) b) c) d)
Vltava Eufrat Jordán Ohře
KDO BY BYL KTERÝ JE U TEBE TVŮJ BŮH NEDOPUSTÍ
Našim kladenským přátelům
Kdo převzal po Mojžíšově smrti vedení izraelského lidu? Kdo přivedl Izraelity do Zaslíbené země?
V husitském městě Slaný jsme nemohli opomenout mimořádně významné výročí obnovení přijímání z kalicha. Naší ekumenické oslavy se zúčastnili také křesťané z církve českobratrské evangelické, metodistické, i římskokatolické, ba i nevěřící ze Slaného, Peruce a Tuchoměřic. Jelikož jsme nezaznamenali nikoho z našich kladenských přátel, posíláme slovo bratra faráře Jurka. O působivou liturgii k této příležitosti jste ovšem přišli.
a) Marie Magdalská NEZNÁ SLITOVÁNÍ b) Jozue BUDE S TEBOU, KAMKOLIV PŮJDEŠ c) Jidáš BYDLÍ BLÍZKO d) Zacheus SE BUDE MODLIT K BOHU Tajenka (verš měsíce): ……………………………… …………………………, …………………………… ………………………, .…………………………….., ……………………………, .............……………….. ………………………………………………………..
Češi si víno nedají vzít Duchovní Církve československé husitské vystupují při rituálech v oděvu zvaném talár. Je to původně oficiální hábit univerzitních profesorů Karlovy univerzity již z doby středověku. Tehdy byla teologie hlavním studijním oborem a my zdůrazňujeme význam křesťanského učení i tímto oblečením. Na našem taláru vyniká kalich, který byl znakem husitského duchovního hnutí – první reformace v Evropě – a zůstává znakem Církve československé husitské. V jaké době, za jakých okolností a předpokladů husitské reformní hnutí vzniká. Už císař Karel IV. byl velmi znepokojen úpadkem církve, respektive jejím odcizením křesťanským ideálům. Proto pozval do Čech Konráda Waldhausera, aby podněcoval k nápravě. Horlivě se k této snaze přidal Jan Milíč z Kroměříže, který zřídil kazatelský ústav a také azyl Jeruzalém pro padlé ženy. Matěj z Janova studoval na pařížské Sorbonně, kde pak i učil. Když tento učený
Martina Škutová
Večer chval v Peruci V sobotu 20. září se již po několikáté uskutečnilo ekumenické setkání křesťanů v Peruci. Večer plný křesťanských písní a modliteb doprovodil tentokrát
6
a světaznalý muž zdůrazňoval prvořadou a postačitelnou autoritu Bible jako zjeveného Božího slova, mělo to váhu. V tomto stanovisku se s Matějem z Janova Mistr Jan Hus zcela ztotožňoval a toto stanovisko pak výrazně charakterizovalo husitství (utrakvismus). Římská západní církev zatím upadala do stále hlubší krize. To se na nejvyšší rovině projevilo přenesením papežského stolce z Říma do francouzského Avignonu, odtamtud zpět do Říma; Francouzi si však papežství nedají odejmout, vzniká dvojpapežství. Pisánský koncil oba papeže odvolává, volí Jana XXIII., ale dosavadní dva papežové odmítají odstoupit a vzniká trojpapežství. Hus obviněný z kacířství se odvolává ke Kristu (kam jinam) a dává tak najevo své přesvědčení, že je ve svém postoji zajedno s Kristem. Píše stěžejní dílo De ecclesia, kde zpochybňuje pravost okázalé církve a píše o církvi neviditelné, která se nepodílí na totalitní moci, ale žije v Duchu Kristově. Ostrý konflikt s církevní, ale posléze i královskou mocí má Hus v záležitosti prodávání odpustků. Kvůli Husovi je nad Prahou vyhlášen interdikt – zákaz vysluhování svátostí. Hus odchází z Prahy a káže na venkově. V povědomí veřejnosti dnes M. J. Hus dominuje nad jinými reformátory a z neznalosti mu někteří připisují i hlavní zásluhu na obnovení přijímání podobojí. Jenže tuto nehynoucí zásluhu, a to i pro světovou reformaci, má Husův kolega z univerzity Jakoubek ze Stříbra. Ten dlouhodobě bádal v historických a teologických spisech pojednávajících o svatém přijímání. Zjistil, že odnětí kalicha řadovým věřícím trvá necelá dvě století. A hlavně, zde jsme u pojmu a prožitku svobody svědomí. Mistr Jakoubek nemohl preferovat direktivy církevní hierarchie proti ustanovení Kristovu. Modelovou situací je předvolání apoštolů před veleradu, kde apoštolové kladou otázku: Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho.“ (Sk 4, 19) Jakoubek píše o záměru obnovit přijímání z kalicha Husovi, uvězněnému v Kostnici. Hus radí ke zdrženlivosti, doufá asi, že na naléhavé žádosti, přicházející z Čech, koncil odpoví povolením kalicha. Avšak koncil přijímání z kalicha zamítá, aniž má teologický důvod. Poukazování na nebezpečí rozlití drahocenné Kristovy krve ukazuje chybějící spolehnutí, že jsme pod milostí. Hus před popravou ještě stihne dát Jakoubkovi souhlas k přijímání sub utraque specie, protože odpovídá Písmu svatému i životu a praxi prvokřesťanské církve. Vysluhovat podobojí se začíná u Martina ve zdi a postupně v dalších pražských kostelích, jak se šíří kališnické hnutí a ustavuje utrakvistická církev. Jako důvod prudkého a rozsáhlého rozmachu husitské církve analytici uvádějí zkaženost a despotismus staré církve, pohoršení nad prodáváním odpustků, upálení M. J. Husa a přijímání Večeře Páně podobojí.
Následně se k nám valí křížové výpravy. V době, kdy vzpomínáme šestisté výročí obnovení přijímání z kalicha, vzpomínáme také pětistého devadesátého výročí smrti Jana Žižky z Trocnova. Tento geniální vojevůdce dospěl k přesvědčení, že pravdu Boží je třeba bránit, zdůrazněme bránit, i zbraní. Porážky pěti křížových výprav husity umožnily slyšení husitů na Basilejském koncilu (1433–36). Předcházelo ujednání utrakvistů v Chebu, tzv. Chebský soudce, že pro jakékoli jednání a úmluvy musí být základnou Písmo svaté. Husitští vyjednavači si odnášejí z Basileje povolení přijímání podobojí. Eucharistie podle ustanovení Kristova byla praktikována až do nástupu protireformace po roce 1620.
Co vedlo husity, aby pro kalich obětovali životy, proč věřící navazující Jednoty bratrské raději odcházeli do exilu, než by se vzdali kalicha? Jednoduchá odpověď zní: Kristus řekl, či přikázal: „Pijte z něho všichni.“ A hned zdůvodnil: „Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu“. Tato smlouva je uzavřena mezi Ježíšem Kristem a jeho vyznavači. Jejím obsahem je Kristovo sebe darování nám a naše odevzdanost jemu. Oddaní jsme tomu, kdo prolil svou krev na odpuštění hříchů. Ničeho z Kristovy nabídky se nezříkej a nic si z jeho darů nenech nikým brát. Snad si nemyslíš, že Pán Ježíš něco říká nebo dělá zbytečně. Když nepřijímáš v plnosti, jak ti nabízí a dává, budeš mít a už máš deficit duchovní, duševní, ba i tělesný. Zamysli se. Osvoboď se. I od případných ateistických předsudků. Přinejmenším bys měl ocenit vykročení husitů k demokracii, když zrušili kněžské privilegium a podávali z kalicha obecnému lidu. Předešli demokratická zřízení ve světě o celá staletí. Stanislav Jurek
Dovolená 2015 Sice léto nedávno skončilo, ale my už se těšíme na další léto, a tak už plánujeme společnou dovolenou! V roce 2015 si zarezervujte termín od 25. července do 1. srpna! (Opět sobota–sobota.) Tentokrát máme zamluven objekt na Moravě, a to velmi pěkné rekreační zařízení Vyhlídka v Blansku, bráně Moravského krasu.
7
Jaké stěžejní téma nás bude na dovolené čekat, sice ještě nevíme, ale vyzýváme všechny, aby své podněty sdělili svému staršovstvu co nejdříve.
Připravované akce
Přihlašujte se Kamile Krucké (ve Slaném Ivance Doubravové), a to ideálně už během ledna; zálohy budeme vybírat v únoru, a to 1 000 Kč na osobu. Celková cena pro dospělé činí 2 835 Kč (tj. 405 Kč na den) a pro děti 2 660 Kč (tj. 380 na den).
Neděle 7. prosince 2014 v 17 hod. koncert Ženského pěveckého sboru Smetana
Pátek 5. prosince v 16 hod. Mikulášská besídka
Sobota 17. ledna ve 14 hodin pokračování přednášek v rámci biblické školy. O Desateru přijede povídat doc. Jiří Beneš z Husitské teologické fakulty.
Objekt a okolí včetně námětů na výlety si můžete zatím prohlédnout na www.vyhlidka-blansko.cz.
Pravidelná setkání
Kamila Krucká
Neděle 8:15 hod. modlitební skupinka 9 hod. bohoslužba s péčí o děti Pondělí 15 hod. setkání v Domově pro seniory 17 hod. ženská skupinka nad Biblí Úterý ženská skupinka domácí – dle domluvy Středa 16:45 hod. sdílení a modlitby 17:45 hod. biblická hodina, v době adventu jsou adventní pobožnosti Pátek 9 hod. mimiškolka sudý týden 14:30 hod. mladší mládež 16 hod. mládež 17:30 hod. mužská skupinka sudý týden
Pozdrav od Aničky Jančaříkové Jak většinou víte, Anička se na jaře odstěhovala z Kladna na Broumovsko, odkud pochází. Je s námi ale v mailovém spojení. Připojila se také ke knížce přání pro Stáňu a zároveň pozdravovala celý sbor. Přinášíme její zprávu: „Ve Vižňově mi to svědčí. Uzdravuji se tu na duchu, duši i těle. Jsem tu Bohu blíž než ve městě. Všechny zdravím. […] Posílám fotku domečku, v kterém teď bydlím.“
Během vánočního týdne se scházíme na bohoslužbách, pravidelná setkání budou opět po Novém roce.
Vánoční bohoslužby St 24. 12 Štědrý den v 16 hod. a ve 23 hod. Pá 26. 12. Štěpána 9 hod. Ne 28. 12. 9 hod. St 31.12. Silvestrovské posezení 16 hod. Čt 1. 1. 2014 Nový rok 9 hod.
Prosba o pomoc při setkání Taizé Praha 2014, které se bude konat ve dnech 29. 12. – 2. 1. Organizaci zajišťují bratři a sestry z ŘKC. Za naši obec přijímá nabídky pomoci sestra Martina Škutová. 1) Ubytování – hostitelské rodiny by se měly nahlásit do 5. 12. Pokud nemůžete nikoho ubytovat, nevadí, můžete pomoci i jiným způsobem. 2) Peníze – organizátoři prosí o jakýkoliv finanční příspěvek. Peníze budou použity na vytápění pro ubytování na faře ŘKC ve Švermově a nákup jídla ke snídaním. Na švermovské faře bude bydlet asi 50 lidí. 3) Pozvání na oběd 1. ledna pro ty mladé, kteří nebudou v rodinách, tedy těch zhruba 50 ze švermovské fary. 4) Koláče, buchty a čaj k občerstvení – je třeba zajistit občerstvení na dopolední program, který se bude konat v Kladně. Upečte buchtu nebo koláč, přineste sáčkové čaje.
Křesťanská poradna je otevřena každou středu od 15 do 16:30 hod.
Otevřený kostel je k dispozici každou středu od 15 do 16:30 hod.
Úřední hodiny pro vyřízení potřebných záležitostí jsou ve čtvrtek od 9 do 11 hod. nebo ve středu od 15 do 16:30 hod. Toto Nahoru, další zprávy, nedělní kázání, aktuality i fotografie naleznete na našem webu http://ccshkladno.unas.cz Datum vydání: 3. prosince 2014 Red. rada: J. Chytilová, S. Jurek, P. Osweto, P. Vlková, M. Vlková Neoznačené příspěvky připravila redakční rada.
8
