Advent Advent Časopis církve adventistů sedmého dne
10/2016
Mimořádná konference Česko-Slovenské unie Výbor GK schválil dokument „Jednotní v poslání“ První ohlasy na „knihobudku“
Mimořádná konference Česko-Slovenské unie církve adventistů
23. 10. 2016 B rno
Internetové stránky časopisu Advent: http://advent.advent-orion.cz Elektronické dokumenty související s časopisem Advent: www.advent-orion.cz/edokumenty Advent, časopis Církve adventistů sedmého dne, číslo 10/2016 10x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 23. 11. 2016 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 603 553 628, e-mail:
[email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail:
[email protected] Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail:
[email protected] Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail:
[email protected] Foto na obálce: D. Hrdinka Foto: 7 – B. Lukic, www.churchphoto.de; 8 – H. Pellikka, CC BY-SA 3.0, https:// commons.wikimedia.org; 10 – P. Retzmanik, www.churchphoto.de; 12, 13 – M. Pavlík; 14 – B. Hardinge/ANN; 17 – Adelmo Rayman, www.churchphoto.de Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice
Mimořádná konference Česko-Slovenské unie církve adventistů V neděli 23. 10. proběhla v Brně mimořádná konference Česko-Slovenské unie. Zúčastnilo se jí 209 delegátů a 21 hostů z Českého, Moravskoslezského a Slovenského sdružení. Na setkání se pokračovalo v jednání o agendě, která se nestihla projednat na poslední unijní konferenci v roce 2014. Hostem z Interevropské divize byl její předseda Mario Brito, který zahájil jednání krátkým duchovním zamyšlením. Evangelista Lukáš popisuje ve Sk 15 první církevní koncil. Do Jeruzaléma přišli zástupci věřících ze všech tehdejších sborů. Řešil se problém, který nastal, když někteří z bratrů židovského původu chtěli, aby se nově věřící nechávali obřezávat. V církvi vniklo napětí. Někdy se stává, že v církvi proti sobě stojí dvě strany, které mají dobré argumenty. Nakonec se podařilo najít řešení, které zdůraznilo základy i důležité principy. Proces obrácení je složitý a dotýká se hloubky osobnosti člověka. Svět kolem nás se velmi rychle mění. Nová generace je otevřenější a lépe zvládá změny. Ale ne všechny změny jsou k lepšímu. Když chceme změny přijmout v církvi, tak si musíme být jisti tím, že je to Boží vůle. Náboženství není možné nikomu nutit. Musí vycházet z rozhodnutí člověka. Je to práce Ducha svatého. Proces obrácení je u každého jiný. Je potřeba čekat, až přijde ten správný okamžik. Roli hrají i další faktory: vzdělání, různé kultury… Přesto je třeba být ztotožněn se základními principy víry a věroučnými výroky. Tato konference však nebude řešit tyto základní body, ale problémy, které se dotýkají života lidí. Církev adventistů je celosvětovou církví. Čím víc je členů, tím hůře držíme pohromadě. Avšak to, že držíme, je dílem Ducha svatého. Bez něj se rozpadneme. Je to Duch svatý, který je garancí jednoty. Dává nám do srdce, co je důležité. Nyní zažíváme „růstové bolesti“. K růstu patří bolest. Společný růst není snadnou záležitostí. Proto je vše třeba řešit s modlitbou. Všichni to myslíme s církví dobře, každý z nás chce pomoci. Prosme proto Ducha svatého, abychom si byli schopni vzájemně naslouchat. Zkusme věci vidět i očima toho druhého. Vždyť pozorné a opravdové naslouchání
Mimořádná konference Česko-Slovenské unie je základem toho, abychom si vzájemně rozuměli. My nejsme Duch svatý, proto neumíme přesvědčit druhé. Je to Duch svatý, který má moc usměrňovat nás, když se mýlíme. Prosme o to, abychom byli otevření k naslouchání Božímu hlasu. Vždyť chceme společně hledat cestu, abychom šli tam, kam nás vede Bůh. Prvním bodem v agendě bylo zhodnocení a prodiskutování části Usnesení výboru Česko-Slovenské unie k uzavírání církevních sňatků, které bylo přijato v roce 2013. Církevní řád se rovněž vyjadřuje k otázce uzavírání církevních sňatků s nečleny církve: „Církev jasně odrazuje od manželství mezi adventisty sedmého dne a příslušníky jiných náboženství a výrazně nabádá své kazatele, aby takové páry neoddávali.“ (CŘ str. 138) Kazatelé mohou oddat pouze členy Církve adventistů sedmého dne. S ohledem na pastoraci a evangelizaci může udělit výjimky pouze předseda příslušného sdružení za předpokladu písemné žádosti výborů sborů, do kterých snoubenci přísluší, a písemného souhlasu místního ordinovaného kazatele. (Usnesení výboru Česko-Slovenské unie; přijato na zasedání výboru ČSU v Bratislavě 22. září 2013; bod 2.) Po stanoviscích předsedů unie a jednotlivých sdružení o situaci a používání výjimek ve sborech delegáti o této problematice diskutovali. Návrh na zrušení výše uvedené části usnesení nebyl schválen poměrem hlasů 140 ku 39. Dále byl delegáty přijat podnět z mimořádné konference Českého sdružení z roku 2013 a jeho doplnění na změnu církevního řádu, který bude zaslán k posouzení na Generální konferenci, ohledně pastorační citlivosti při posuzování legitimnosti opětovného sňatku, pokud k rozvodu došlo na základě nesexuálních důvodů (týrání, závislosti, …). „Za znehodnocování Božího záměru pro manželství považujeme také nesexuální porušení manželského slibu. Manželství může také zničit psychické násilí, týrání, závislosti a jiné. V těchto případech doporučujeme kazatelům a sborům, aby velmi citlivě posuzovali možnost případných kázeňských řešení při uzavření opětovného sňatku.“ (Schválený návrh dodatku k textu Církevního řádu v kapitole Manželství, rozvod a opětovný sňatek, oddíl Postoj církve k rozvodu a opětovnému sňatku, bod 6.) „Jestliže došlo k rozvodu na základě např. fyzického násilí, a došlo tím k porušení manželského slibu, je jeden z partnerů oprávněn uzavřít další manželství. A to ten, který zůstal manželskému slibu věrný.“ (Schválený návrh na změnu v textu Církevního řádu.) Delegáti také schválili výzvu, aby se různé složky církve zabývaly důležitostí praxe zachovávání soboty členů církve. Zavazujeme vedení kazatelského oddělení unie i jednotlivých sdružení, aby se věnovala problematice křesťanského životního stylu s důrazem na zachovávání soboty a podpořila kazatele v důsledném a citlivém seznamování členů s postoji církve týkající se důležitosti zachovávání soboty a pastoračně řešila situace, kdy dochází v této otázce k selhání. Posledním bodem bylo přijetí návrhu věnovat se problematice sexuální výchovy dětí a mládeže při práci v Klubu Pathfinder, dětské sobotní škole a v oddělení mládeže. Navrhujeme věnovat se problematice sexuální výchovy dětí a mládeže. Výsledky budou využívány pro práci s mladými lidmi v Klubu Pathfinder, dětské sobotní škole a oddělení mládeže. Zavazujeme také vedení kazatelského oddělení unie i jednotlivých sdružení, aby se věnovala této problematice a podpořila kazatele v důsledném a citlivém seznamování členů s postoji církve týkající se nemanželského soužití a pastoračně řešili situace, kdy dochází v této otázce k selhání. Předseda Česko-Slovenské unie Mikuláš Pavlík závěrem poděkoval delegátům za věcnou a konstruktivní diskuzi a podněty k uvažování do budoucnosti.
4
Advent 10/2016
Mimořádná konference Česko-Slovenské unie
„Modlila som sa, aby scudzoložil…“ (ohliadnutie sa za konferenciou) Výnimky… slovo, ktoré v súvislosti s agendou mimoriadnej konferencie budilo emócie a vášnivé debaty dávno pred tým, než sa o nich začalo diskutovať v pléne. Udeľovať, alebo neudeľovať? – tak znela hamletovská dilema v súvislosti s otázkou požehnávať, či nepožehnávať manželstvám zmiešaných párov (člen a nečlen cirkvi). Isté spektrum cirkvi poriadne dráždila. Narúšala presvedčenie o nemennosti a večnosti biblických zásad („Ježiš nerobil výnimky“), vyvolávala strach z dôsledkov („dnes požehnáme zmiešaným párom, zajtra registrovaným partnerstvám“) či zo straty cirkevnej identity („neťahajte cudzie jarmo s neveriacimi“). Obavy zo zneužitia výnimky môžu byť, samozrejme, oprávnené, pretože sebecká vynaliezavosť dokáže prekonať všetky bezpečnostné kódy na jej udelenie. Je však riešením cirkevné pravidlo opancierovať? Áno, výnimky komplikujú život. V medziľudských vzťahoch sú však často jediným kanálom, cez ktorý prichádza milosť, odpustenie, prijatie, súcit, pochopenie a láska. Inak to nie je ani s Božím vzťahom k nám. Existujeme len vďaka tomu, že sme od Stvoriteľa dostali výnimku na život, výnimku milosti, pretože milosť je vždy výnimka. Božia výnimka – dar života a bytia namiesto zaslúženej smrti a neexistencie – je návodom na nasledovanie. Podobne ako v príbehu o nemilosrdnom sluhovi. „A pán sa zľutoval nad sluhom, prepustil ho a dlh mu odpustil.“ (Mat 18,27) Pán očakáva, že sluha bude podobne milosrdne pristupovať k vlastným dlžníkom. Nestalo sa. Sluha nebol ochotný udeliť výnimku. Pánova vôľa je však jednoznačná: „Či si sa nemal aj ty zmilovať nad svojím spolusluhom, ako som sa aj ja zmiloval nad tebou?“ (v. 33) Mávať dlžným úpisom pred očami kolegu bolo právne v poriadku, ale podľa Ježiša dvere do Božieho kráľovstva neotvára žaloba na súde, ale výnimka v podobe odpustenia dlhu.
Advent 10/2016
Cirkevný poriadok v prípade zmiešaných manželstiev výnimky nepozná. Nabáda kazateľov, aby také páry nesobášili. Svadobný obrad sa tak odohráva v kostole či modlitebni inej cirkvi, často s hojnou účasťou členov miestneho zboru cirkvi adventistov. „Musí to tak byť?“ – dostával som občas otázku. Cítili sme, že ustanovenie Cirkevného poriadku, ktoré má napomôcť jednotu manželského zväzku tým, že nabáda mladých ľudí, aby si vyberali partnerov rovnakého vierovyznania a nepodceňovali ťažkosti, ktoré prináša zmiešané manželstvo, a má napomôcť, aby ostali vernými členmi cirkvi, v určitých prípadoch od cirkvi naopak vzďaľuje a odrádza. Jednoducho, že striktným dodržaním pravidla sa zbavujeme výnimočnej príležitosti pastoračne, ale aj na obyčajnej ľudskej rovine so zmiešanými snúbeneckými pármi pracovať a vydávať dobré svedectvo o tom, kto sme a čomu veríme. V septembri roku 2013 aj na základe uznesenia mimoriadnej konferencie Českého združenia po mnohých diskusiách, zvažovaní, hľadaní biblických princípov a modlitbách, výbor únie rozšíril Uznesenie o uzatváraní manželských zväzkov v bode 2 o tento dodatok: „S ohledem na pastoraci a evangelizaci může udělit výjimky pouze předseda příslušného sdružení za předpokladu písemné žádosti výborů sborů, do kterých snoubenci přísluší, a písemného souhlasu místního ordinovaného kazatele.“ Cirkev nechce zľaviť z biblických princípov a ideálov manželského a rodinného života, no zároveň rozumie zložitostiam, ktorým sme všetci vystavení pri budovaní našich partnerských a rodinných vzťahov. Nechceme sa postaviť chrbtom k tým, ktorí žiadajú, aby ich cirkev sprevádzala pri ich najdôležitejších životných rozhodnutiach, a chcú, aby s nimi pri tejto príležitosti otvárala Božie slovo a modlila sa za nich.
5
Mimořádná konference Česko-Slovenské unie Nespochybňujeme autoritu Cirkevného poriadku, len si uvedomujeme, že svet, v ktorom žijeme, je niekedy zložitejší, než ho dokáže vyše dvetisíc delegátov s takým odlišným sociálnym a náboženským myslením raz za päť rokov postihnúť a pretaviť do zmysluplnej aktualizácie našich cirkevných noriem. Podľa nášho presvedčenia sú predseda združenia, ale predovšetkým miestny zbor, zastúpený výborom a ordinovaným kazateľom dostatočnou zárukou, aby sa zabránilo zneužitiu výnimky a tlakom, ktoré by mohla priniesť. Ak je cirkev otvorená spoločenstvu iných kresťanov pri Večeri Pánovej a umožňuje im sa na nej zúčastniť, ak žehnáme malým deťom a vítame ich do zboru, ak sme ochotní vykonať pohrebný obrad
aj za okolností, kde by možno duchovní z iných cirkví váhali, potom by sme v určitých prípadoch aj túto výnimku mohli vnímať ako službu a akt ľudskosti a porozumenia. Aby sme sa kvôli prísnosti cirkevných noriem nemuseli modliť ako istá sestra z môjho bývalého zboru, ktorá po tom, čo ju manžel opustil, ostala s dvoma malými deťmi a nemala podľa Cirkevného poriadku oprávnenie na opätovný sobáš, vysielala k nebu modlitbu: „Pane, daj, nech môj odídený manžel scudzoloží.“
Mikuláš Pavlík
Vedeni Duchem, nebo zákonem? V neděli 23. 10. 2016 proběhla v Brně mimořádná konference Česko-Slovenské unie, která měla dořešit některé otázky, které trápí sbory. Mylně jsem se domníval, že jejich aktuálnost již pominula a celá konference bude už spíše formální záležitostí. Pravý opak se stal pravdou. Proč? Ty naše problémy nejsou jediné, které naši církev trápí. Ani poslední zasedání Generální konference nepřineslo uklidňující řešení již dlouho trvajícího problému „ordinace žen“. Pro rozvojové země je ordinace žen společensky nepřijatelná a pro západní civilizaci je to naopak nespravedlivá, dosud trvající diskriminace. Apoštol Pavel sice píše, že žena má ve shromáždění mlčet, ale spíše to vypadá na nějaký místní, časově omezený problém, ale stěžejní biblické verše k tomuto tématu jsou tyto: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil“ (Gn 1,27). „Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným,
6
mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil“ (Ga 3,26–29). Navzdory tomu, že se tato záležitost vleče již nejméně od konference v New Orleansu v roce 1985, tak problém stále trvá a západní státy nedostaly ani žádný dispenz, aby mohly praktikovat, co jim svědomí káže. Není divu, že tyto odmítané unie se rozhodly na svém území ordinaci žen praktikovat. U nás není tato otázka nikterak žhavá, přestože některé ženy kazatelky jsou opravdu schopné nést i vyšší odpovědnost. Nás sešněrovává Církevní řád v něčem jiném. Trápí nás, že už v mnoha případech to není Boží Duch a modlitební zápasy, které nás vedou při řešení vzniklých problémů, ale pouhá litera Církevního řádu. Na co hledat Boží vůli, případně se i postit, když stačí nalistovat patřičný odstavec Církevního řádu a důsledně ho naplnit. O tom, co je Boží vůlí, rozhodla přece již většina delegátů Generální konference. Není to jenom zákaz ordinace žen, ale Církevní řád zakazuje kazateli oddat adventistku s neadventistou a naopak. Důvodem tohoto nařízení byla jistě snaha předcházet
Advent 10/2016
k zamyšlení pozdějším neshodám a případnému rozvodu. Ale otázkou je, jestli má vůbec smysl v dnešní době řešit tyto vztahové problémy nějakým nařízením. Řada manželských párů žije jen na hromádce a nerozvádějí se jen smíšená manželství, ale i adventistické páry – žel stejnou měrou. Za daleko významnější považuji důslednou práci s adepty manželství, zvláště probírání předmanželského semináře se snoubenci. Je to ideální příležitost přivést oba k vlastnímu poznání, že jedinou zárukou jejich šťastného manželství bude důvěrné přátelství s Ježíšem. Moudré pokračování v navázaném přátelství se stává nejen podnětem ke křtu, ale i k zapojení se do sborové práce. Poznají, že jsou potřební. A nyní si představte, jak budou oba snoubenci reagovat, když jim kazatel řekne, že je neoddá, a bude důsledně poslušný litery Církevního řádu.
Myslíte si, že to upevní jejich vztah ke sboru? Znám případ, že když je odmítl adventistický kazatel, oddal je katolický kněz u nich v kostele. Je těžké se pak bránit řečem o pýše a domýšlivosti a zbavit se nálepky pokryteckých svatoušků… Nejsme první, kdo se dostává do pokušení spoléhat se na ustanovení a řády. Byli to především Židé, kteří se dali okouzlit nekompromisní hranou litery zákona – na úkor vždy nového, pokorného hledání Boží vůle. Apoštol Pavel v 2K 3,6 proto píše: „Litera zabíjí, ale Duch dává život.“ Shodné je i stanovisko sestry Ellen Whiteové: „Když chybovat, tak raději na straně milosrdenství než na straně zákona.“
Jiří Veselý
Co by sis přál od Ježíška? Tato otázka je často kladena dětem před Vánocemi. Čas tužeb a očekávání, čas splněných přání. Jaká jsou ta vaše? Ježíšek už od té doby trochu povyrostl a většina z nás ví, že chtít po něm mobil nebo letenku do exotických krajů by bylo dosti přízemní. Takže jsme si řekli, že s ním tuto dětinskou hru hrát nebudeme. Ale Ježíš je živý. Je Stvořitel a Vládce vesmíru. Mezi námi je přítomen v osobě Ducha svatého. Navzdory všudypřítomné bolesti kolem nás je nekonečně štědrý, a proto se ptám: Jaké je tvoje přání? Co by sis přál od Ježíše? On sám v několika případech lidem kolem sebe tuto otázku klade. Matky synů Zebedeových se zeptal: „Co chceš?“ Bartimaiovi řekl: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Samozřejmě že odpověď je nasnadě. Toužíme po tom, u čeho máme své srdce. Toužíme po zdraví, lepších vztazích, po lásce a respektu od druhých. Toužíme po lepších sousedech, po lepší práci, vyšší výplatě či důchodu. Po tom, aby uvěřil v Krista můj partner nebo mé děti. Každý z vás by mohl tuto sérii ještě rozšířit.
Advent 10/2016
Kdybyste však mohli mít jen jedno přání. Jaké by to bylo? Také já jsem si musel udělat probírku všech podnětů, které mě na základě této otázky napadly. Co je tím hlavním a nejdůležitějším v mém životě, o co bych chtěl požádat Ježíše? Zdraví, úspěch, harmonická rodina? Pak mi přišel jako nápověda na mysl text z Matoušova evangelia 7,11. Je uvedený výzvou: Proste, hledejte, tlučte – a Hospodin vám dá
7
k zamyšlení dobré dary. Co těmi dobrými dary Ježíš myslí? Jak zní ten samý text v Lukášově podání v 11. kapitole? Tam je odpověď. „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ Neznáme hodnotu tohoto daru. Proto jsou naše touhy, naše pozornost a očekávání roztříštěny do mnoha malých střípků nadějí, ze kterých bychom si rádi poskládali svůj obrázek štěstí. Přeju si, aby v mém životě bylo méně vlastních, lidských snah, méně obav a stresu a větší spoléhání se na Ducha
svatého. Na jeho vedení a přítomnost v podobě šťavnatého ovoce, které nám všem nabízí. Známý americký kazatel A. W. Tozer řekl: „Kdyby byl dnes církvi odebrán Duch svatý, 95 % toho, co děláme, by pokračovalo dál a nikdo by nepostřehl rozdíl. Kdyby byl Duch svatý odebrán novozákonní církvi, 95 % toho, co vykonávali, by ustalo a každý by si toho rozdílu všiml.“ Pokud ještě věříme Bibli, výzvě, kterou před nás Bůh klade v Lukáši 11. kapitole, přejme si něco od Ježíška… M. Žůrek
O krasohledu od slovesa hledět Jako dítě jsem měl rád kaleidoskop, krasohled – váleček podobný dalekohledu, v němž se při otáčení proti světlu vytvářely neopakovatelné obrazce z kamínků v systému zrcadel. Do válečku kaleidoskopu jsem se už nepodíval desítky let, zůstal v dávno opuštěném dětství, v čase, kam hledím zpětným zrcátkem, které postupně slepne. Přesto je jeden svérázný kaleidoskop součástí mé dospělosti, denně si pro něj sahám za sklo knihovny, abych proti jeho světlu zahlédl v systému zrcadel neopakovatelné obrazce vlastního života ve vztahu k prostředí. Bible je kaleidoskop. Stává se jím vždy, když ji otevře konkrétní čtenář a svalí do ní otázky, které mu lámou hřbet a drtí páteř. Ty stovky drobných příběhů navzájem zasazených
8
do větších a ty větší zasazené do ještě větších a ještě větší do největšího mají mezi sebou tisíce vazeb a desetitisíce souhledů, kontrastů, odlesků. Podle toho, jak čas můj a tvůj život pootočí v protisvětle konkrétních situací, přeskupují se příběhy před zrcadly tak, abys v nich a na nich mohl objevit, že realita je v kaleidoskopu a iluze kolem tebe. Že vztah je víc než výkon a důvěra, víc než smrt. V tom úžasném panoptiku z papíru a černi jsou stovky odpovědí na desetitisíce otázek, stovky drobných odpovědí zasazených navzájem do větších a ty větší do ještě větších a ještě větší do největší, protože otázky jsou vždy analytické, jinak bychom se neptali, a odpovědi vždy syntetizující s celkem, jinak bychom jim nerozuměli. A tak jsme opustili dětství a jdeme životem, chrlíme kolem sebe banální otázky, prodíráme se palbou banálních odpovědí. Patří to k životu, komunikaci, interaktivitě. Občas, tu a tam, nám houkne do uší hlasitá odpověď na to, nač jsme se neptali. Znejistí nás to a zvýšíme kadenci banálních otázek štěkaných ústím úst jako z rozšířené hlavně kulometu. Banální odpovědi jako odezva z vnějšího prostředí nás zasypou ve vyšší frekvenci, stečou po realitě jako po skle – s nimi přiletí granáty otázek a pod nohama naší iluze se rozprsknou šrapnely reality. Jsme znejistěni, stáhneme se, hledáme řešení, protože otázky otevírají prostor
Advent 10/2016
k zamyšlení a my tolik potřebujeme jistotu. Začneme se ptát, hledat odpovědi, protože z prostoru za otázkami je úzko. Neptá se tu zima, cos dělal v létě, ty otázky klade život a jeho vztahy, prostředí a konsekvence, zisky, ztráty, diagnózy. Nebanální otázky mají různou váhu, různou průraznost: šrapnely CO a KDO, nálože JAK a S KÝM, občas přiletí strategická otázka s plochou dráhou letu – PROČ. Ty těžší otázky jsou s to zadupat tě do bláta, vlisovat tě svými údery do kovadliny, rozbít ti iluze, rozdrtit páteř, rozšlapat sny. Můžeš před nimi utíkat, schovat se do kostýmu náboženství, filozofie, představy či lži, vždycky tě však dostihnou a znovu se ti mrazivě položí, s větší intenzitou, kostým nekostým. Patří k metasvětu, ve kterém žijeme své životy na
planetě, které naivně říkáme „naše“. Jsou to metaotázky o smyslu, metaotázky související s metapříběhem, který máme převyprávěn v kaleidoskopu Bible, internované za sklem knihovny; v kaleidoskopu, který moc nepoužíváme. Protože už jsme velcí čtenáři, používáme mikroskop a dalekohled. Když za to sklo sáhneš a Bibli otevřeš, ne ze zvyku, ale s touhou najít odpovědi na výbušné otázky, které tě obklopují, s úžasem zjistíš, že ta tlustá kniha je vlastně kaleidoskop, krasohled – a že v těch obrazcích najdeš své místo v tom metapříběhu, který tě ještě před chvílí hrozil semlít, protože strach má velké oči, lež krátké nohy a iluze zkresluje vnímání reality. Jan Vojvodík
Jak můžeme dobýt Jericho? „Jednoho dne, když Jozue obhlížel Jericho a přemýšlel, jak na město nejlépe zaútočit…“ (Joz 5,13; SNC) Po 40 letech putování po poušti došel izraelský lid na hranice zaslíbené země. Ovšem do cesty se jim postavila nepřekonatelná překážka: opevněné město Jericho. Situace se jevila jako neřešitelná, ale Bůh dal Jozuovi slib: „Já sám ti je dávám do rukou i se všemi jeho vůdci a vojáky“ (Joz 6,2; SNC). Problém se jevil jako hrozivý. Hrazené město a jeho obyvatelé, kteří vypadali jako obři, vyvolali v Izraelcích velké obavy. Jako bumerang se vrátila 40 let stará „zlověstná zpráva“, kterou tehdy Mojžíšovi podala většina zvědů. A po 40 letech tito obři vypadali ještě obrovitější. Zdálo se, že město Jericho je nedobytné. Dostat se dovnitř? Naprosto nemožné. Jak by mohl Izrael porazit toto velké město… Čím je dnes pro nás Jericho? Boží lid stojí jako kdysi Izraelci před hranicemi nebeské zaslíbené země s Ježíšovým mandátem získávat následovníky ve všech národech. Podobně jako Izraelcům, také i nám stojí v cestě nepřekonatelná výzva.
„Hradby moderního Jericha“ Statistiky dokládají, že dnes větší část lidstva žije ve městech. Počet obyvatel žijících v městských
Advent 10/2016
aglomeracích tvoří v rozvinutých zemích 74 % a v zemích rozvíjejících se 44 %. Odhaduje se, že v roce 2050 bude žít v městských oblastech 70 % veškeré světové populace, a přitom největší nárůst počtu lidí ve městech zaznamenají rozvojové země. Má-li církev naplnit „velké pověření“, bude muset zaměřit svou pozornost na města. Tento úkol a množství obyvatel se však jeví jako nezměrný a příliš velký. Jaké zdi a jací obři nás čekají ve městech, kterým máme přinést evangelium? Pomyslné „zdi“ tvoří někde rasová nerovnost, stále více se rozevírající nůžky mezi bohatými a chudými a např. veřejné školství je pod stále větším tlakem politické segregace. Dnešní megaměsta jsou nejvíce kosmopolitní oblastí na světě, kde se setkáváme s nejvíce reprezentativním vzorkem obyvatel – ať už po stránce kulturní, společenské, náboženské, ekonomické či etnické. V některých je vyšší nezaměstnanost a v určitých komunitách vyšší nevzdělanost, způsobená nedostatečným školským systémem a vysokou negramotností. Naopak v jiných městech žijí lidé na vysoké úrovni vzdělanosti a užívají si pohodlí, které jim poskytují
9
k zamyšlení
moderní technické vymoženosti. Komunikační média neustále zásobují svět zprávami a zpřístupňují rozmanité názory, ideologie a filozofie, které oponují křesťanství. Jak máme čelit všem těmto převratným změnám?
„Obři v jerišské kultuře“ V západních zemích všeobecně křesťanství už není přitažlivé jako kdysi. Lidé si nekladou otázky po existenci pravdy a zda ji lze najít. Ve 21. století se nahlíží na víru a poznání Boha optikou všech možných náboženských a filozofických směrů, jen ne pomocí křesťanství. Západní kultura se stala „postkřesťanská“ a principy postmoderního myšlení, které se kdysi jevily jako okrajové, se dnes v našem myšlenkovém světě usídlily a staly se zcela normálními. Obři se vynořili, stejně jako kdysi v době izraelského národa, také naším přičiněním. Zatímco do počtu naše církev v celé řadě zemí roste rychle, v západních zemích se zmenšuje. Například z dnešních 18 milionů členů jen 8 % pochází ze Spojených států a dokonce ještě méně tvoří členové v zemích Evropy. Naše sbory se stávají v kulturním prostředí, kde se nacházejí, izolované. Stále častěji se stává, že sbory vytvořené imigranty rostou mnohem rychleji než sbory s původní členskou základnou.
Jak zbořit zdi a postavit se těmto obrům? Dokážeme proniknout hradbami kulturní, sociální a ekonomické izolovanosti, zatímco budeme čelit obrům filozofické, vzdělávací a náboženské neslučitelnosti s křesťanstvím? Pro začátek alespoň čtyři podněty:
10
1. Základem je Ježíš Kristus. Od něj se odvíjí vše ostatní. Musíme věřit, že Ježíš dokáže všechny lidi přitáhnout k sobě (J 12,32). Důvěřujme, že Ježíš je schopen zbořit jakékoli hradby a porazit všechny obry, kteří na nás čekají v městech tohoto světa. Ježíšova láska k člověku je toho nedílnou součástí. J 3,16 potvrzuje, že Boží srdce přitahuje každého člověka a že v něm spočívá největší síla na tomto světě. 2. Zosobňujme Boží lásku. Ježíš se stal jedním z nás proto, aby nás zachránil (Fp 2,7; J 1,14). Prostřednictvím svého vtělení prožil podobný život, jako máme i my. Ztotožnil se s lidmi, aby je spasil a porozuměl jejich potřebám. Ellen Whiteová říká: „Skutečný úspěch při styku s lidmi může přinést jen Kristova metoda. Spasitel se stýkal s lidmi jako ten, kdo chce jejich dobro. Projevoval jim soucit, sloužil jejich potřebám a získával si jejich důvěru. Pak je vyzval: ‚Následujete mne.‘ “ (MH 143) Belben podotýká: „Ježíš se věnoval opuštěným a nechtěným lidem, a tak má postupovat jeho církev.“ (H. Belben, The mission of Jesus, 15.16) 3. Zapojme se do sociálních aktivit. Chudoba, negramotnost, diskriminace a kriminalita, to jsou stále narůstající problémy v mnoha městských oblastech. Křesťané se musí angažovat v záležitostech, které doléhají na obyvatele mnoha měst. Během 1. století bylo zapojení do sociálních problémů v římské společnosti jednou z nejdůležitějších činností křesťanského hnutí. Derrel Watkins píše: „Křesťanští misionáři svým zájmem o každou lidskou potřebu, s níž se střetávali, představovali Boží lásku. Tento soucit s trpícími vyvolal během prvních tří století rychlé rozšíření evangelia po celém tehdy známém světě.“ (D. Watkins, Christian Social Ministry: An Introduction, 8) 4. Využívejme komunikační technologie. Moderní média vytvářejí z našeho světa „globální vesnici“. Informace se mohou dostat do vzdálených částí světa téměř okamžitě. Facebook se stal celosvětovým nástrojem komunikace, který lidé dennodenně využívají k utváření a rozvíjení „přátelství“. Dnes je 6 miliard
Advent 10/2016
ze světa aktivních uživatelů mobilů a dalších 5 miliard je v rozvojových zemích. Během jednoho roku si lidé stáhnou do svých mobilů více jak 30 miliard aplikačních programů. Sociální sítě používá 82 % online připojených lidí, což představuje 1,2 miliardy světové populace. Křesťané musejí tyto rozhodující globální prostředky využívat k oslovení lidí ve městech po celém světě. Každý sbor by měl mít své webové stránky, blog, Facebook a další prostředky sociálních sítí, které mohou oslovit obyvatele měst, trávících stále větší čas na internetu. Bůh pověřil Jeremjáše, aby předal izraelskému lidu v babylonském zajetí toto důležité poselství: „Usilujete o to, aby vaše přítomnost ve městě,
do kterého jsem vás nechal odvést, přinášela pokoj a přispívala k jeho rozkvětu. Přál bych si, abyste na svých modlitbách mysleli na blaho jeho obyvatel. Vždyť i vám se bude dařit dobře jedině tehdy, když bude město vzkvétat“ (Jr 29,7; SNC). Jako následovníci Pána musíme věřit, že to není náhoda, ale naše určení, abychom žili v době, kdy narůstá počet obyvatel ve městech. Budeme-li chtít splnit tuto výzvu, pak městská sídla budou zdrojem neohraničeného potenciálu i možností. Naší nejmocnější zbraní je víra; víra v Boží pověření, Boží moc a Boží zaslíbení. „V těch, kteří mi uvěří, bude moje dílo pokračovat a rozmáhat se“ (J 14,12; SNC). Nuže, na co čekáme? Jericho může být naše! Podle Ministry zpracoval Enoch Martínek
Výbor Generální konference schválil dokument „Jednotní v poslání“ Celkem 315 delegátů zastupujících 19,5 milionů členů církve adventistů ve více než 200 zemích se setkalo v Silver Spring v Marylandu k výročnímu jednání Výkonného výboru Generální konference, jenž je nejvyšším rozhodovacím orgánem světové církve po zasedání Generální konference, které se koná každých pět let. Kromě jiných záležitostí byl projednáván i dokument s názvem „Jednotní v poslání: proces sjednocení církve“, který detailně rozpracovává přístup k těm organizačním složkám církve adventistů, které se neřídí odhlasovanými principy celosvětové církve. Nejprve proběhla téměř tříhodinová diskuze o tomto dokumentu. Hlasování se zúčastnilo celkem 291 delegátů. Poměrem 169 hlasů ku 122 byl dokument „Jednotní v poslání: proces sjednocení církve“ schválen členy Výkonného výboru. V dokumentu je navržen proces smíření, který by zahrnoval opakované rozhovory na různých úrovních církevních struktur, pastorační listy vybízející k souladu s odhlasovanými církevními pokyny a modlitby za nalezení řešení. Pokud by nedošlo k nápravě jednání, které není v souladu se základními věroučnými výroky nebo odhlasovanými pokyny a pravidly Generální konference, budou následovat další kroky řešení. „Budeme se snažit, abychom vedli dobrou diskuzi a dialog,“ řekl předseda celosvětové církve Ted N. C. Wilson po hlasování. „Pán nenechá církev tápat v pochybnostech,“ pokračoval. „Církev půjde kupředu a bude plnit své poslání.“ Michael Ryan, asistent předsedy Generální konference, který se podílel na vývoji dokumentu, na začátku jednání delegátům vysvětlil,
Advent 10/2016
11
ze světa že v dokumentu „Sjednocení v poslání“ nešlo o ordinaci žen. Zdůraznil, že ve skutečnosti jde o to, jestli se všechny složky církve řídí pravidly celosvětové církve. To je podle něj cestou, jak je možné udržet jednotu církve a plnit její poslání zvěstovat evangelium ve světě. Zasedání Generální konference v roce 2015 zamítlo návrh, který by dovolil v některých oblastech církve ordinovat ženy k duchovenské službě. Několik administrativních oblastí církve však přesto ženy ordinovalo. „Tento dokument reaguje na skutečnost, že vstupujeme do etapy diskuzí a naslouchání v oblastech, v nichž máme rozdílné názory. Tento dokument není o ordinaci žen, i když to je jedním z témat,“ řekl M. Ryan. Přibližně padesát delegátů a hostů vyjádřilo v diskuzi nad předloženým dokumentem znepokojení. Někteří z nich vyjádřili obavy z dopadů řešených záležitostí pro církev. Další vnímali jednání jako vyústění výsledků hlasování Generální konference v San Antoniu a prohlásili, že tato otázka je pro ně otázkou svědomí, nikoliv spasení. Někteří vyjádřili obavu, aby dokument nevedl spíše k rozdělení než ke sjednocení církve. Daniel Jackson, předseda Severoamerické divize, řekl, že diskutoval a modlil se s představiteli církve v rámci daného území, jak je navrhováno v dokumentu, ale nerozumí tomu, jak by tento dokument mohl přispět k jednotě v církvi. Prohlásil, že pokud bude dokument schválen, tak si budou muset delegáti položit otázku: „Přispělo toto rozhodnutí k jednotě církve?“ Jiří Moskala, děkan Teologického semináře na Andrewsově univerzitě, tlumočil nespokojenost několika delegátů, že věroučné články církve jsou zdánlivě dány na stejnou úroveň jako pokyny a pravidla v odhlasovaném dokumentu. Vyzval, aby proběhlo teologické bádání ohledně toho, jak souvisí nově navrhovaná pravidla se základními body věrouky. Někteří delegáti poukazovali na to, že se zbytečně spěchalo s odhlasováním dokumentu, protože by potřebovali více času k prostudování.
12
Advent 10/2016
ze světa
Odlehčení při jednání přišlo v okamžiku, kdy místopředseda Generální konference Tom Lemon, který zasedání předsedal, oznámil, že dalším řečníkem bude William Miller. Účastníci se začali smát, protože předseda Potomackého sdružení se jmenuje stejně jako zakladatel adventního hnutí. Miller na to navázal slovy: „Doufejme, že to, co řeknu, nebude velkým zklamáním.“ Delegáti, kteří podporovali tento dokument, zdůrazňovali, že hlavní otázkou je pouze to, jestli se složky církve mají podřídit rozhodnutím odhlasovaným na zasedání Generální konference. „Nemám právo odchylovat se od pravidel, která byla přijata celosvětovou církví,“ konstatovala Kathryn Proffitt, laická delegátka. Přiznala, že ať měla osobní názory jakékoliv, podrobila se tomu, co bylo odhlasováno na zasedání Generální konference. Guillermo Biaggi, místopředseda Generální konference, zopakoval, že rozhodnutí odhlasovaná na zasedání Generální konference mají celosvětovou působnost. „Musíme se řídit tím, co bylo odhlasováno,“ řekl s odkazem na hlasování z roku 2015. Dodal také, že dokument, o kterém se diskutovalo, podpoří naše poslání, „přestože o něm někteří smýšlejí jinak“. Přestože v zasedacím sále zaznělo na adresu navrhovaného dokumentu velké množství různých názorů, všichni se shodli na tom, že důležité a klíčové je poslání církve. Delegáti se zaujetím mluvili o tom, že touží, aby všichni – představitelé církve společně s jejími členy – vyšli a šířili evangelium. „Všichni milujeme církev,“ vyznal Jose Cortes, předseda sdružení New Jersey, který jako poslední z delegátů promluvil před šestou hodinou večer. Vzpomínal na to, co mu řekla babička, když se stal kazatelem: „Patříš církvi a církev patří Ježíši.“ Po téměř třech hodinách volné rozpravy vyzval Lemon delegáty, aby vyplnili hlasovací lístky. Lidé pověření sčítáním je sesbírali a odnesli dopředu na pódium, kde je tajemník Generální konference G. T. Ng spolu s dalšími členy spočítal. Andrew McChesney a Mark A. Kellner, Adventist Review/ANN
Advent 10/2016
13
ze světa
Jednotní v poslání: proces sjednocení církve Tento dokument byl přijat hlasováním na Výkonném výboru Generální konference. Církev adventistů pokračuje v růstu tím, že do ní přicházejí noví členové z „každého národa, pokolení, jazyku a lidu“. Jako členové církve máme přednost usilovat a modlit se za jednotu církve a poslání, za které se Ježíš tak vážně modlil (J 17,11.20–23). Občas je tato jednota ohrožena v místním sboru – a toto nebezpečí může být i v celosvětové rodině, která čítá téměř 20 milionů lidí různých jazyků, kultur a původu. A přece je tato jednota vysokým ideálem, ke kterému jsme byli povoláni. Proto je velmi důležité, abychom se setkávali k modlitbám i k plánování a odsouhlasení formálních pravidel a směrnic. Ty nám poskytují rámec, který nám pomáhá držet při sobě jako lid a jednotně naplňovat naše prorocké poslání a zvěstovat naše poselství. To není něco, co bychom mohli zlehčovat nebo přehlížet. Naopak, představuje to naše nejlepší úsilí jako celosvětové církve, abychom zůstali věrní Bohu a jednotně spolupracovali. Aby jakákoliv organizace mohla efektivně pracovat, její členové musí občas odložit své vlastní názory a preference pro vzájemné dobro a pro zdraví většího celku. Jako nedokonalé lidské bytosti můžeme očekávat, že se dopouštíme chyb. Bůh je náš Vůdce, který nechybuje, ale jeho následovníci nejdou vždycky správným směrem. Jednotlivci nebo některé složky církve občas nejednají podle pravidel odsouhlasených církví. Někdy se to stane neúmyslně, jindy záměrně (možná s velmi dobrými úmysly). Avšak církevní pravidla mají velmi dobře definované postupy, pokud jednotlivec nebo některá složka církve potřebují výjimku z pravidel nebo dalších odhlasovaných směrnic církve. Pokud se některá složka církve rozhodne „jít nezávisle dál“, trpí a chřadne celé Kristovo tělo. Pokud se záležitost neřeší, toto jednání může vést k obviňování z nečestnosti a může narušit jednotné poslání celé církve. Jak by se měla církev v takovém případě zachovat? Ignorovat tuto situaci a modlit se za to, aby problém brzy odezněl? Nebo okamžitě zasáhnout a vyžadovat podřízení? Nebo existuje nějaký jiný vyvážený způsob, abychom jeden druhému zdůraznili, že všichni neseme odpovědnost a že spolupracujeme na společném díle? Po mnoha modlitbách, poradách a diskuzích doporučujeme: 1. Přijmout následující kroky smíření a sjednocení s těmi složkami, které patrně přehlížejí nebo ignorují biblické principy vyjádřené v základních věroučných výrocích či odhlasovaných pravidlech a směrnicích církve: a) Naslouchání a modlitby I. Tento krok začíná, když začne být vedoucím administrátorům zjevné, že se musí zajímat o jednání podřízených složek. Vedoucí činitelé by se v takovém případě měli setkat a vedoucími podřízené složky. To poskytne příležitost k tomu, aby se společně modlili a vzájemně si naslouchali.
14
Advent 10/2016
ze světa b) Konzultování problému se širší skupinou I. Pokud se zjistí, že je důvod pokračovat v diskuzi, vedoucí administrátoři nadřízené složky by po konzultacích s dotyčnou složkou měli ustanovit širší skupinu k poradám o problému. Tato skupina, včetně laických členů, kazatelů a administrátorů z dané církevní složky i z širší církve, by se v rozmezí šesti měsíců měla setkat alespoň dvakrát. To jim poskytne příležitost si vzájemně naslouchat, společně se modlit a hledat Boží vůli studiem Písma a knih Ellen Whiteové. Měli by vynaložit veškeré úsilí a věnovat dostatek času osobním návštěvám, otevřeným rozhovorům, setkáním a fórům k dialogu. II. Pokud je záležitost časově velmi naléhavá (třeba církevní složka připravuje žádost o neautorizovanou půjčku, kterou již nejde změnit), výkonný výbor v konzultaci s nadřízenou organizační složkou může odsouhlasit změnu časového rámce. III. Členové výboru, kteří ustanovili širší skupinu, by měli dělat pravidelná shrnutí výsledků diskuze a poskytovat je administrátorům nadřízené organizační složky. c) Psaní pastoračních dopisů I. Pokud není záležitost během šesti měsíců vyřešena, administrátoři nejbližší nadřízené složky by měli zaslat pastorační dopisy, ve kterých členy dotyčné církevní složky nebo organizace budou povzbuzovat, aby při jejím vedení byli věrní biblickým principům vyjádřeným v základních věroučných výrocích, odhlasovaných pravidlech a směrnicích církve. d) Naslouchání a opětovné modlitby I. Pokud ani tyto dopisy nepovedou k vyřešení záležitosti, administrátoři nejbližší nadřízené složky by se měli setkat s vedoucími dané církevní složky nebo organizace, aby je povzbudili a apelovali na ně, aby záležitost přehodnotili (aby byl alespoň přijat navržený nový časový rámec zmíněný v bodu b). Pak by také měli požádat o možnost dalšího setkání s celou skupinou, aby se k záležitosti mohli vyjádřit. e) Začátek druhé fáze usmíření a sjednocení I. Pokud z nějakého důvodu výše zmíněný proces modliteb a konzultací nepovede k vyřešení záležitosti, výkonný výbor nejbližší nadřízené složky by měl zvážit proceduru řešení sporů zmíněnou v doporučení bodu 2. II. Do řešení biblických principů vyjádřených v základních věroučných výrocích a odhlasovaných pravidel a směrnicích církve se zapojí i Generální konference. 2. Požádat výbor administrátorů Generální konference, aby výročnímu zasedání Výboru generální konference v roce 2017 podal návrh k dalším procedurálním krokům v případě, že konflikt nebyl vyřešen na základě procedur zmíněných v bodě 1. Na základě schválení tohoto dokumentu, a to i v případě, že by proces nebyl plně uzavřen a odsouhlasen, jsou složky církve oprávněny zahájit tento proces v těch případech, kde nejsou dodržovány biblické principy vyjádřené v základních věroučných výrocích, odhlasovaných pravidlech a směrnicích církve, a podají o tom zprávu prostřednictvím divize. V případě instituce spadající pod Generální konferenci podá administrativa Generální konference zprávu na příštím výročním zasedání Výkonného výboru Generální konference. Přestože čas od času bude nutné řešit konflikty, rodina církve adventistů a její organizační jednotky jsou všechny povolány k tomu, aby byly částí prorockého hnutí doby konce, které má poselstvím naděje a spasení zasáhnout všechny národy, jazyky, rasy a vrstvy společnosti po celém světě. Je velkou předností patřit k rodině církve, ve které „jedni nesou břemena druhých“ (Ga 6,2), což znamená být „k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštět si navzájem“ (Ef 4,32) a snažit se společně pracovat, aby „svět mohl uvěřit“ (J 17,21). „Přijď, Pane Ježíši.“ (Zj 22,20)
Advent 10/2016
15
zdravý životní styl
Míhání síní a životní styl Míhání (= fibrilace) síní patří mezi nejčastější poruchy srdečního rytmu. Přibývá s věkem, takže v 75 letech postihuje téměř každého 10. člověka. Z důvodu stárnutí populace a s nárůstem rizikových faktorů se předpokládá, že se její výskyt během padesáti let zdvojnásobí.
Koordinovaná práce srdečních oddílů, síní a komor Srdeční sval obsahuje buňky, jež vytvářejí a rychle vedou elektrické vzruchy, a buňky, které na vzruch odpovídají svalovou kontrakcí (stahem) – na rozdíl od svalu kosterního se tvorba vzruchu odehrává uvnitř orgánu. Srdeční autonomie je však ovlivněna mnoha faktory. Normální srdeční rytmus vzniká díky pravidelným elektrickým impulzům ze synoviálního uzlu. Ten se nachází v pravé srdeční síni a je nadřazený „pacemaker“, primárně určuje takt srdeční akce. Elektrický impulz ze sinusového uzlu vede k zahájení společného stahu síní, odkud se krev dostává do srdečních komor. Po malém zdržení v atrioventrikulárním uzlu (to je sekundární centrum na rozhraní síní a komor) dorazí impulz do komor, které se také společně stáhnou, a tak je krev „pumpována“ do malého i velkého oběhu. Podrážděné svaly v síních i komorách se tedy stahují společně, synchronizovaně a v postupném sledu. V ideálním případě se to v klidu děje 60–80krát za minutu.
Jak k fibrilaci síní dochází Při fibrilaci síní je normální vzrušivé vedení v síni porušeno a srdeční rytmus jako celek vypadává z taktu, je porušena jeho souhra. V síních vznikají kruhové elektrické vzruchy s frekvencí přes 350krát za minutu a vedou k nejednotnému, nekoordinovanému a neúplnému stahu síní a k nepravidelnému rychlému převodu vzruchu na svalovinu komor. Protože síně se už dále společně nestahují, ale spíše se chvějí, dochází ke ztrátě čerpací schopnosti
16
a k městnání krve, což může vést k tvorbě krevních sraženin (trombů) – jako když se stlouká máslo. Pokud se tyto sraženiny dostanou do krevního oběhu, mluvíme o embolii. Fibrilace síní bývá zpočátku záchvatovitá, a pokud není ošetřena, přechází z krátkodobé do dlouhodobé, až se posléze stává trvalou. Neznamená to bezprostřední ohrožení života, ale může vytvářet následné těžké poškození, mezi které patří zejména cévní mozková příhoda (iktus) a srdeční infarkt. V pozadí fibrilace síní jsou totiž chorobně změněné buňky srdečního svalu, které normální vedení vzruchu v síních ruší. To se děje například při dlouhodobém zvýšení krevního tlaku, který se jeví jako nejčastější příčina fibrilací, neboť dochází ke změně tvaru a zvětšení síní. Známé jsou i další příčiny: nadváha, onemocnění srdečních chlopní nebo srdečního svalu, porucha funkce štítné žlázy, diabetes mellitus = cukrovka, chronická obstrukční choroba bronchopulmonální, chronická nedostatečnost ledvin, alkoholizmus, dlouhodobý extrémní sport. Z 10 % je příčina neznámá.
Jak se fibrilace síní pozná a jak se léčí Potíže spojené s fibrilací síní mohou být velmi různé. Je ovlivněna hemodynamika (krevní tok v cévách), která se dostává do rozladu, a to se projevuje především jako snížený výkon při tělesné zátěži. Může se objevit dušnost, pomalá srdeční akce či pocit bušení srdce, bolest na hrudi nebo pocity stísněnosti a sevření, často popisované postiženými, kteří o fibrilaci síní nevědí, přičemž ta může trvat už dlouho. Podezření na fibrilaci síní vzniká při nepravidelném srdečním rytmu. Rychlým a jistým diagnostickým prostředkem je elektrokardiograf (EKG). Při krátkodobé fibrilaci – trvající několik minut nebo hodin – je vhodné provést dlouhodobé sledování EKG, většinou 24 hodin (Holterovské vyšetření). Vedle laboratorních vyšetření funkce štítné žlázy, glykemie a srdečních enzymů je přínosné také
Advent 10/2016
zdravý životní styl ultrazvukové vyšetření srdce, které ověří stav a práci chlopní i změny srdečních stěn. Při podezření, že příčinou fibrilace jsou změny na srdečních cévách, lze provést zátěžové EKG a konečně může být nutná i srdeční katetrizace.
Model lidského srdce
Léčba fibrilace síní Léčba je individuálně různá, neboť závisí na délce pociťovaných potíží, na změněné struktuře srdce, ale také na nemocech, které jsou v pozadí. Většinou je ošetření cíleno na to, aby se obnovil normální rytmus pomocí léků nebo elektrického výboje. Pokud se podaří tím či oním způsobem nastolit normální srdeční rytmus, dosáhlo se krátkodobého cíle. Z dlouhodobého hlediska se ale musí udělat opatření, aby se fibrilace neobjevila znovu a zabránilo se jejím možným následkům. Toho se může dosáhnout léky, které srdeční rytmus stabilizují. Určitou možností je i zásah katetrem do srdeční síně se záměrem ablace, tj. utlumit místa, která opakovanou vzrušivost vyvolávají. Zásadní význam mají léky, které ředí krev – vzhledem k rizikovým faktorům je nutné je nasadit, neboť fibrilace vede ke zvýšenému riziku i tvorbě trombů v síních. Ty se pak šíří krevním řečištěm a mohou vyvolat jeho ucpání. Nutno však připomenout, že lékařská léčba je namířena především ke zvládnutí symptomů a na snížení rizika cévní mozkové příhody. Snahou je i zmírnit pokračující základní proces.
Co může udělat každý Nesmírně důležité je uvědomit si, že riziko onemocnět fibrilací síní a také nástroje, jak odstranit její příčinu, má každý ve svých rukou. Těmito nástroji jsou především vidlička a nůž, se kterými můžeme riziko vysokého krevního tlaku, nadváhy,
Advent 10/2016
hypercholesterolémie, cukrovky a srdečních onemocnění ovládat. Abychom mohli fibrilaci síní předejít, musíme včas a správně tyto nemoci i jejich rizikové faktory ovlivňovat. Zdravým způsobem života lze přibližně 1/4 onemocnění fibrilací síní i jiných poruch srdečního rytmu předejít. K tomu patří uvážlivá, plnohodnotná a především rostlinná strava, pravidelný sport, odbourání nadváhy a stresu, stejně tak jako zřeknutí se nikotinu a alkoholu. Povzbuzující je dlouhodobá studie (LEGACY), publikovaná 26. 5. 2015 v prestižním časopise (JACC) Americké kardiologické společnosti, jenž ukazuje nejen na preventivní efekt životního stylu, ale také na jeho určitý léčebný efekt. Dokládá, že snížením hmotnosti při nadváze lze redukovat i fibrilaci síní. Míhání síní se tedy můžeme vyhnout, a pokud už je, lze napomoci jejímu léčebnému ovlivnění. Nicméně léky potřebné k jejímu zvládnutí i léky na ředění krve není vhodné bez porady s lékařem vysadit. Jana Krynská, lékařka
17
z domova
Beskydy – Sůkenická 2016
Krásné prostředí na jednom z vrcholů Beskyd bylo místem, kde jsme mohli navýšit počty účastníků pobytu Generace padesát plus… a vyhovět dalším zájemcům. Poprvé jsme dvakrát za sebou naplnili kapacitu hotelu Sůkenická. Pro ty, kteří s námi byli na některém z pěti předchozích pobytů, byla určitě velkým lákadlem výborná strava a prostředí s personálem, kde se cítíme „jako doma“. Rovněž krásná příroda láká na výlety do okolí nebo na návštěvu blízkého vodního areálu. Proč se sem ale stále znovu vracíme, je to, že si můžeme odpočinout na zdravém vzduchu a přitom být ve společenství, které chce prožít blízkost se svým milujícím Bohem. Kdo touží po klidu, může se procházet v blízkém okolí hotelu. Neprožívali jsme tam však čas jen sami pro sebe. Tradičně nás s programem navštívila hudební skupina „Ženáči“. Jezdívala uprostřed týdne,
ale při druhém turnusu s námi chtěli strávit více času a vstoupit společně do sobotního odpočinku. Den jsme zahajovali společně u biblického textu, po dvacetiminutovém rehabilitačním cvičení. Večerní přednášky byly doprovázeny zpěvem a někdy také zkušenostmi. To nás vedlo k modlitbám. Soboty byly vyvrcholením každodenních setkávání u Písma. První týden nás vedl bratr Jiří Drejnar. Druhým nás provedl bratr Miroslav Starý. Přemýšleli jsme nad tématem Boží moudrosti. Často bereme slova „Za rok opět na shledanou“ jako klišé. Ale takhle se vyjádřila většina těch, co odjížděli do svých domovů a do všedních, často nepříjemných dní. Mysleli to vážně. Vzpomínky vám nikdo nemůže vzít. A my víme, že nám Bůh opravdu požehnal. Za účastníky Miroslav Starý
První ohlasy na „knihobudku“ Je to už několik měsíců, co jsme na našem sídlišti v Malenovicích „otevřeli“ „knihobudku pro veřejnost“. S velikou vděčností za mnohá požehnání a Boží přízeň se s vámi chceme podělit o naše první zkušenosti. Největší poděkování patří bratrům a sestrám ze zlínského a okolních sborů, kterým se podařilo nashromáždit ten nejdůležitější základ – křesťanskou literaturu. K tomu navíc k dnešnímu dni přispělo přes 40 dalších dárců z řad mimo naši církev nejrůznějšími zajímavými tituly knih. Děkujeme za výjimečnou Boží přízeň v tomto projektu, kterou bylo nejen získání místa a prostoru k tomuto účelu, ale například i to, že paní učitelky ze základní školy informovaly o našem záměru místní děti.
18
Advent 10/2016
z domova Ty nám pak nadšeně pomáhaly při samotné proměně a opravách staré telefonní budky a byly i mezi jejími prvními čtenáři. Dodnes nás těší jejich zájem a vždy se snažíme, aby několik titulů bylo k dispozici i pro ně. Velkou radost máme ze studentů středních a vysokých škol, kteří v knihobudce nechávají pro potřebu ostatních materiály ke zkouškám, maturitám apod. Taková věc na frekventovaném místě nejde přehlédnout a díky přípravám a dokončování vznikla i moc pěkná přátelství, milé nabídky, radost z upotřebení přečtených knih, uveřejnění na místních webových stránkách našeho města i mnohá očekávání, jak to vše bude fungovat. Velice nás těší, že o knihobudku pečují samotní obyvatelé ze sídliště. Když vám pak říkají, jak budku hlídají, rovnají knihy, usměrňují mladé, aby k ní byli ohleduplní – je to velká odměna. Děkujeme za to. Jako veliké plus – k nezaplacení – vnímám i nabídku knižních evangelistů ze Vsetína, kteří mohli díky štědrosti jednoho podnikatele věnovat neomezené množství knihy Touha věků pro tento účel. Už přes 20 kusů se podařilo zařadit mezi ostatní nabízenou literaturu nebo ji darovat za věnované knihy lidem našeho města. Když jsem nesla tuto knihu do knihobudky poprvé, bylo to s modlitbou. Přála jsem si, aby skončila v dobrých rukou. A zrovinka vám tam u knihobudky stála jedna paní a procházela si tituly. Když jsem řekla, že nesu nové knihy, vybrala si mezi všemi právě Touhu věků – s tím, že má moc ráda život Ježíše Krista a věří v dobro lidí. To velice potěší. Úplně na slzy byl okamžik, kdy do knihobudky přišly dvě děti bez rodičů – starší chlapeček, už školák, a malá sestřička. Rovnala jsem právě knihy, když ho táhla za rukáv, že si také chce nějakou vybrat. Řekl jí, že jí přece na nic nebude, že ještě neumí číst. A ona smutně odpověděla, že to ví. On jí na to ale za chvíli povídá: „Tak víš co? Nějakou si vyber a já ti ji budu doma číst!“ Vybrala si příběhy s obrázky, on ji vzal za ruku a odešli spolu. Zdálo se mi, že v tom okamžiku stojím na nejlepším místě na světě, a slzy vděčnosti se mi jako hrachy koulely po tvářích… Děkuji velice také nějakým dalším věřícím z našeho sídliště – nepodařilo se mi zatím zjistit, z které církve – kteří mezi ostatní tituly přidávají biblické příběhy a velké obrázkové Bible pro děti. Jsou okamžitě pryč. V naší knihobudce je velký provoz, knihy se tam mění i několikrát za den, vídám u ní lidi mladé, i zamilované, maminky s dětmi, studenty i starší generace. Děkuji za to. Máme výjimečnou příležitost! Tolik lidí se dnes zajímá o knihy! Děkuji i nakladatelství Advent-Orion za nabídku levnějších titulů k evangelizačním účelům. Vyzvali jsme bratry a sestry z našeho sboru k zapojení se do evangelizace knihou, a můžeme tak zakoupit do naší knihobudky zajímavé knihy. Rádi bychom s velikou vděčností povzbudili ty z vás, kterým není lhostejný osud lidí z vašeho města a kteří byste se chtěli pustit do podobného projektu. Je to úžasná příležitost předat lidem poselství Bible a otevřít jim pohled na tu část života, kterou zatím neznají a která může ovlivnit jejich budoucnost na věčnosti. Za sbor Zlín-Malenovice Slováčková Iveta
Advent 10/2016
19
z domova
Ohlédnutí za Manželskými setkáními 2016
Možná je vám také smutno, že to, co prožíváte, je daleko od toho, jak má vypadat láska podle Božího plánu. Vidíme to všude kolem sebe, ale možná to prožíváme právě v našich vztazích. A toužíme po uzdravení. Hledáme a nenacházíme ten správný lék, neznáme způsob podání či vhodnou dobu aplikace. Bůh, pokud mu to dovolíme, je připraven pomoci. A třeba nebo právě prostřednictvím Manželských setkání. A to je naše nová zkušenost. Už mnoho let manželé Ejemovi vyvíjejí aktivity v oblasti manželských vztahů a pořádají letní dovolené. V minulých letech jsme prázdninový čas strávili na táborech, sborové dovolené a na víc už nezbývalo. V poslední době jsme vnímali naléhavou potřebu investovat do našeho vztahu. Prožíváme období vylétání dětí z hnízda a možná se dočkáme i nové role. Je přece třeba, aby náš vztah byl natolik stabilní, že by s ním jen tak něco neotřáslo. V letošním roce oslavíme 30 let našeho manželství, tak co kdybychom si dali dárek? Pojedeme na „manželáky“! A tak se to konečně podařilo.
20
Manželská setkání jsou výjimečná dovolená. Dovolená, kterou můžete strávit se svou rodinou v krásné přírodě Orlických hor. Část dopoledne i odpoledne je věnována přednáškám. Na to pak navazují skupinky, kde se v malém kroužku dané téma ještě více prakticky rozebere a kde je možné se sdílet. A pak už je velmi důležitý prostor na to, aby mohli být manželé spolu o samotě. V této době je o děti postaráno prostřednictvím pečovatelů a zažívají hezký program jako na táboře. Zbývající volný čas už mohou členové rodiny strávit spolu třeba výlety za poznáním okolí, koupáním, v lese na borůvkách, sportovními nebo jinými aktivitami. Nádherným závěrem celého týdne byla slavnostní sobota s příležitostí Večeře Páně, obnovením manželského slibu, s odpolední vycházkou ve dvou či s tzv. manželskou maturitou a společným večerem, který byl i díky programu dětí krásným ukončením. S vděčností za všechny, které jsme mohli poznat, za přednášející manželské páry, které přicházely se srdcem na dlani i s kůží na trh, s hřejivým ujištěním lásky od partnera a dopisem lásky v kapse a s doporučením: Nečekejte dlouho a přijeďte! A. + B. Cigošovi
Advent 10/2016
z domova
Kluby zdraví na slavičínském jarmarku Od ledna 2015 pořádáme ve Slavičíně jednou za měsíc Kluby zdraví. Na organizaci se podílí tým čtyř členů sboru ve Valašských Kloboukách. Po každé přednášce připravujeme ochutnávku zdravých pokrmů a zdá se, že místní občané si začínají na tuto aktivitu zvykat. Počet návštěvníků Klubů zdraví se pohybuje v rozmezí od 30 do 50, což je na malé městečko milá účast. Za tu dobu jsme dvakrát pozvali externího lektora. Zázemí této osvětové činnosti vytváříme na pravidelné úterní modlitební skupince, kterou vnímáme jako velmi podstatnou pro naše další fungování. Jsme Bohu vděčni za to, že se množí kladné ohlasy. V rámci této činnosti jsme dostali dvě pozvání na realizaci přednášek o zdravém životním stylu. Jednu pro klub seniorů v Pitíně jsme již zrealizovali a další nás teprve čeká. V Pitíně nás mile překvapil zájem o zdravotní a duchovní literaturu, kterou při těchto aktivitách lidem také nabízíme. Vedle ochutnávek nabízíme také suroviny za zajímavé ceny. Novou výzvou pro nás byl každoroční místní jarmark. Letos v dubnu jsme oslovili zastupitele města s prosbou o poskytnutí stánku na této oblíbené akci. K našemu překvapení nám město vyšlo vstříc. My jsme dodali pouze drobnou ochutnávku, měření tlaku a tuku, nějakou literaturu a svoji přítomnost. Byla to pěkná akce s mnoha hodnotnými rozhovory. Rádi bychom ji pravidelně každý rok opakovali. Poslední realizovanou aktivitou našeho klubu byl Den zdraví pořádaný v neděli 4. 9. 2016. Zde jsme již museli zapojit širší skupinu asi 18 dobrovolníků (místních i externích) pro obsazení stánků a další 3 jako podpůrný tým (občerstvení, doprava aj.). To se nám z Boží milosti nakonec podařilo a byli jsme vděčni za asi 80 návštěvníků, kteří prošli jednotlivými zastaveními v rámci testu životního stylu. Zpětná vazba na tuto akci je velmi pozitivní a počítáme také s jejím opakováním v příštím roce. Rád bych na závěr vybral jednu z kladných e-mailových reakcí, která nás moc potěšila: „A ta akce v parku byla pěkná, klidná, pohodová a prima. Nemám ráda takové ty velké komerční akce, kde je hrůza lidí a chaos. Jste šikovní.“ Dodávám jen – díky Bohu. René Bil
Advent 10/2016
21
Z vašich dopisů
Bůh je stále Bohem zázraků Letos mi bude 78 let a prý jsem na svůj věk velice čiperná a nadbytečně činná. Asi ano, neboť jsem (jako již častokrát) doháněla trolejbus poklusem – ovšem tentokrát jsem nešťastně zakopla a nepěkně se potloukla. Kromě modřin na těle jsem měla zmalovaný i obličej, protože jsem dopadla také na hlavu. Proto jsem následující den nemohla odjet za svojí sestrou, které jsem chtěla pomoci při stěhování. Na pohotovosti, kde mi udělali CT, na mně nic výrazného neshledali, a tak mě sanita odvezla zpátky do bytu. Přijela pro mě dcera, abych byla pod dohledem. A pak se mi udělalo špatně, omdlela jsem a víc si již nepamatuji. Co všechno se dělo dál, znám jen z vyprávění. Z bezvědomí jsem se již neprobrala a následovala operace hlavy, při které mi lékaři zjistili krvácení do mozku. Poté jsem ležela přes týden v kómatu na Jednotce intenzivní péče Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Ještě týž večer proběhla v našem sboru modlitební skupina s přímluvnými modlitbami, které pak pokračovaly po celé měsíce – za což jsem svým sourozencům nesmírně vděčná. Protože se můj stav neměnil a podle lékařů nebyla žádná naděje na jakékoliv zlepšení, přistoupilo se k mému pomazání za účasti nemocničních kaplanů Zbyška a Romana Jonczyových a ústeckého staršího sboru Radka Lodera. Nejsem si vědoma toho, že bych cokoliv z té doby vědomě prožívala, ale prý mi stékaly z očí slzy. A od dalších dnů nastávalo takové zlepšení, že můj pobyt na JIP již byl bezdůvodný. Celá moje rodina byla po dobu mého bezvědomí ve značném napětí a pohotovosti, kdy se již obávali nejhoršího – a pak nastala veliká úleva. Ústečtí lékaři, kteří na zlepšení mého stavu nedávali žádnou naději, poté přistoupili k celé situaci s velkým respektem a nepřehlédli, jaká významná změna nastala jen díky Božímu zásahu. Následně jsem byla převezena na rehabilitační JIP do nemocnice v Neratovicích, kde jsem strávila
22
dva měsíce. A také jen díky Bohu si již neuvědomuji, co jsem prožívala nehybně napojená na přístroje. Přijímala jsem vše s naprostým klidem a trpělivostí, což mé povaze není vlastní. Proběhlo to vše jako ve snách a zůstal mi jen spokojený, bezbolestný pocit. Později jsem celou dobu tvrdila, že mi připadá, jako by se mi vůbec nic nestalo. Dokonce si ani nepamatuji, jak bolestné bylo odsávání hlenů z krku bezpočtukrát za den, kdy jsem se prý dusila a celý proces velmi bolestně prožívala. Všechno vzápětí pominulo. Užívala jsem si návštěv, které se ke mně navzdory složitějšímu cestování jen hrnuly, a odmítala jsem věřit tomu, že mi holá hlava opravdu sluší. Sluch mi naštěstí zůstal zachován, ale díky tracheotomii jsem nemohla mluvit, jen občas obtížně vychrlit nějaký nesrozumitelný zvuk. Dorozumívala jsem se aspoň pomocí tužky a papíru, i když ani to nebylo v posledu snadné, protože mi ruce ani hlava ještě příliš nesloužily. Bylo prý úsměvné, když jsem se snažila vyjádřit, co mi Ježíš sdělil – že za dva týdny budu v pořádku. Byla jsem stejný „ležák“ jako všichni ostatní, kteří se mnou sdíleli prostor na JIP a takto nehybní zůstávali bezpočet let. Ale já jsem věděla, že Bůh vše, co slíbí, také splní. Jako jediná jsem se brzy postavila na nohy, v což nikdo vůbec nedoufal, a později jsem se pohybovala po chodbě i bez pomoci rehabilitační sestry, která se mi mohla věnovat jen dvacet minut denně. Lékaři to neviděli rádi, ale já jsem se potřebovala hýbat, chodit. Všechny jsem ujišťovala, že tuto nečekanou změnu způsobil v mém životě jedině náš úžasný a milující Bůh. Na JIP neratovické nemocnice jsem už zůstat nemohla, protože jsem nebyla „ležák“. Krátce jsem pobyla doma v Ústí nad Labem a potom jsem měla možnost odjet do rehabilitačního zařízení v Košumberku. To už jsem byla téměř v pořádku. Mohla jsem navštěvovat bohoslužby v Luži a paní primářka MUDr. Sílová mi umožnila i návštěvy
Advent 10/2016
Mezi řádky biblických hodin v Košumberku. Byl to nádherný čas. Den ze dne mi bylo lépe jak fyzicky, tak psychicky i duchovně, kdy se mi obětavě věnovali i manželé Hurtovi. Jim i paní primářce patří také můj velký dík. Po celou dobu této nešťastné příhody se šťastným koncem jsem byla podporována modlitbami mnoha sourozenců z našeho i dalších sborů, kteří byli pravidelně informováni o každé změně, která u mě nastala, a vybízeni k dalším modlitbám. Jim patří můj neskonalý dík, ale také mojí sestře Evině,
Mezi řádky Nakladatelství Vyšehrad vydalo šedesát let od začátku publikační činnosti prof. Vladimíra Kubáče knihu souhrnně připomínající jeho život a dílo. Také uplynulo 23 let od jeho náhlé smrti. Publikace k poctě profesora Husovy bohoslovecké fakulty a děkana Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, starozákoníka Vladimíra Kubáče (1929–1993), vychází v edici „Dějiny idejí“ jako studijní pomůcka pro začínající studenty HTF UK Praha a současně jako způsob připomenutí jeho díla. Obsahuje profil prof. Kubáče ve společenském a církevním kontextu, charakteristiku jeho vykladačského přístupu a zhodnocení jeho díla a přínosu Církvi československé husitské (kde se o formování duchovních obětavě a mnohočetně staral), reflexi jeho odkazu slovy jeho žáků a zejména strukturovaný výběr jeho prací, uveřejněných povětšinou v časopisech a v málo dostupné literatuře nebo nikdy neuveřejněných – pocházejících z jeho pozůstalosti. Prof. Kubáč patřil ke kmenovým překladatelům (garantům) Českého ekumenického překladu Bible, jehož popularizaci svým dílem pomáhal zajišťovat. Svými rozsáhlými vědomostmi encyklopedického charakteru, jazykovými znalostmi a překladatelskou erudicí výrazně přispěl jak ke zpřístupnění myšlenkového světa Starého zákona (Tanachu), tak do zápasu o etablování Starého zákona v českém křesťanském prostředí.
Advent 10/2016
která se mnou celou tuto anabázi silně prožívala a věnovala se mi, jak jen to bylo možné. Vzhledem k mému věku je opravdu Boží zázrak, že mi Bůh umožnil návrat do normálního života bez jakýchkoliv následků. Když bylo Boží vůlí, abych se ještě vrátila do života, věřím, že pod Božím vedením a v Boží milující náruči prožiji ještě další naplněná léta. Nedokážu ani dostatečně vyjádřit, jak moc jsem svému milujícímu nebeskému Otci vděčná. E. T.
Člověk před Boží tváří Jeho dílo tvoří vedle překladů a referování o tom, co se na poli starozákonního bádání děje, také výklad biblického textu, průzkum pojmů a termínů na způsob slovníkových hesel a kázání. Charakteristickým rysem Kubáčových článků je jejich stručnost, výstižnost a věcnost. Kniha nese název jedné ze zde publikovaných Kubáčových statí a tento název profesora výborně vystihuje. Statě prof. Kubáče jsou uvedeny několika sondami do jeho života a díla pod společným názvem: O panu profesorovi Kubáčovi. Následná antologie díla prof. Kubáče je řazena tematicky (obsahově), nikoli chronologicky, a uspořádána do sedmi celků od odborných studií ke konkrétním výkladům a obecným článkům, od reflexí Kubáčova díla přes jeho dílo samostatné až k dílu vytvořenému společně s manželkou Jindrou a nakonec od reflexí k samotným překladům. Starozákonní biblistika (první část antologie) obsahuje obecnější, obsáhlejší a propracovanější systematické studie. Hesla (druhá část) zase předkládají kratší monotematické sondy do pojmů a termínů používaných ve Starém zákoně (Tanachu). Výklady textů (třetí část) jsou uspořádány podle umístění knihy v Tanachu a zabývají se analýzou určitých míst Starého zákona. Kázání a jiné práce pro církev (čtvrtá část antologie) jsou prezentovány jako jiný způsob práce se starozákonní zvěstí. Články v kapitole Kultura mají
23
Kaplanská služba ilustrovat společenský rozměr Kubáčovy práce a texty vzniklé společně s manželkou (literátkou a básnířkou) Jindrou zase rozměr umělecký (překlady, poezie a beletrie). Na konci (jako sedmá část) je pak uvedena bibliografie prof. Vladimíra Kubáče. Knihu připravili Jana Wienerová (přepis článků, ilustrace, korektury) a Jiří Beneš (editor; na přípravě a přepisu článků se také podílel Martin Holý). Grafiky Jany Wienerové citlivě (umělecky) ilustrují dopad, jakým se prof. Kubáč trvale obtiskl do svých žáků. Kubáčova kniha cílí na zpřístupňování Starého zákona. Chce uvádět do teologického myšlení ve starozákonním bádání a do myšlenkové tradice české starozákonní biblistiky (tu reprezentují např. Balabán, Bič, Bogner, Coll, Daněk, Flosmann, Heger, Hejčl, Heller, Heřmanský, Jakovlevič, Mlčoch, Pípal, Sedláček, Soušek, Žák). Míří na začínající bohoslovce i laiky, obecně na čtenáře dosud Starý zákon (Tanach) neznající, ale také na početné Kubáčovy žáky a pak obecně na písmáky, kterým leží na srdci biblistika kubáčovsko-hellerovského (či filipiovského) střihu, v níž jde o zvěst protínající se s praktickým životem. Je připomínkou kontinuity,
kterou česká starozákonní biblistika má, a přihlášením se k ní. České, na zvěst orientované starozákonní bádání má potenciál, na nějž lze navazovat. Ale hlavně je vzpomínkou na člověka, jehož starozákonní myšlenkový svět poznamenal, který měl Starý zákon (Tanach) rád a tomu učil své žáky. Jak výstižně uvádí nakladatelství Vyšehrad ve svém katalogu: „kniha Člověk před Boží tváří je splátkou dluhu jedné z významných osobností české starozákonní vědy, biblického překladatelství a církevního života“. Proto je třeba zmínit práci těch, kteří se na vzniku knihy podíleli nejvíce. Mezi ně patří pan ředitel nakladatelství Vyšehrad Pravomil Novák, který projekt zaštítil, a pak redaktoři Vyšehradu Filip Outrata, Ladislav Verner a Dan Török. Ti vtiskli knize její konečnou podobu. Nejvíce času však s knihou strávila paní farářka Jana Wienerová, vděčná žačka prof. Kubáče. S nevšední obětavostí a trpělivostí knihu pečlivě přepisovala, opakovaně četla, upravovala a nakonec ještě také zkrášlila svými grafikami. Bez všech těchto lidí by kniha nemohla vzniknout a jim chci alespoň takto vyslovit svůj dík. Jiří Beneš
Otče náš Otče náš, jenž jsi na nebesích, k Tobě upínáme své prosby a do Tvých rukou klademe vše, co je zde na zemi. Sebe, ale hlavně naše pacienty upoutané na nemocniční lůžko, personál nemocnice, aby měl sílu pro těžké chvíle, lékaře, aby měli moudrost a empatii pro ty, kteří si sami nemohou pomoci. My všichni jsme zatím zde a Ty jsi tam v nebesích. Kdykoliv pohlédnu na hvězdnou oblohu, řeknu si: Jsi tak daleko, tak vzdálený, a přesto jsi nám prostřednictvím svého Syna Ježíše sdělil, že se chceš nazývat naším Otcem. „Posvěť se jméno Tvé“ s tím vším souvisí. Někdy už nemáme sílu vnímat, že nejsi jako my, že nás převyšuješ. A přesto na Tebe přenášíme své nejnižší touhy a žádáme Tě o věci, které jsou jen objektem našeho vidění světa. Nejsme hodni před Tebe předstoupit, Ty nás však s láskou přijímáš.
24
Přijď království Tvé – a pak už nás kaplanů nebude potřeba. Nebudou nemoci, trápení, pláč, ani smrt již nebude. A my již neponeseme na svých bedrech prosby, které nemůžeme vyslyšet a splnit. Starou paní, která nevidí a je upoutána na lůžko, prosící o smrt. Starého pána s nepředstavitelnou bolestí zad, jenž nemůže spát a ani jíst mu nechutná. Všechny zlomené, ztrápené, umírající, zraněné a nemocné už nebudeme muset nést na svých bedrech. Nebudeme muset nést každou smrt, která se stala průvodkyní nás kaplanů. Když přijde Tvé království, toto již nebude. A my konečně spočineme ve Tvé náruči. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Tvá vůle v nebesích již je. Vše má svůj řád od pradávna. Nebeská tělesa plují oblohou, jak mají. Tvůj řád je vidět všude, Otče na nebesích. Jen tady na zemi ještě
Advent 10/2016
oznámení stále žijeme ve stínu hříchu, chaosu a smrti. Proto prosíme o příchod Tvého království a vstup Tvé vůle do našich životů, protože my jsme jen nedokonalí lidé. A bez Tebe, bez zásahu shůry, to nezvládneme. My, kteří jsme se rozhodli radikálně sloužit druhým, dnes a denně narážíme na hranice naší a Tvé vůle. Jak rádi bychom změnili svět trpících. Jak rádi bychom odvrátili smrt, smutek a žal. Ale nakonec musíme ve vroucné prosbě vyslovit jen: „Děj se vůle tvá.“ Jak často bychom si pro někoho přáli život a vzápětí někomu klidnou a bezbolestnou smrt. Avšak často se musíme smířit s tím, že: „Ne má, ale Tvá vůle se děj.“ Ani ten chléb vezdejší si mnohokrát nejsme schopni obstarat. Vždyť jsi řekl Adamovi: „V potu tváře chléb svůj dobývat budeš.“ A to my činíme – každý den. Máme starost o své vlastní přežití. Na našich pracovištích a v našich životech nás zavalují naše starosti a dusí nás, tak jako trní dusí to semínko, jež se zatoulalo na tvrdou půdu u cesty. Drtí nás systém našich vlastních požadavků a tužeb v honbě za naším chlebem. Vidíme jen sebe, a ty, kteří nemají co do úst, nevidíme. A proto dej nám svůj chléb, nauč nás být spokojenými s tím, co máme. Pomoz nám vidět potřebné. Dej nám chléb, z kterého můžeme čerpat sílu pro své bytí každý den. Dej nám chléb svého Syna Ježíše Krista, jeho tělo, a dej nám i jeho krev prolitou na kříži jako zdroj naší síly pro službu druhým.
Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Jsme vinni a naše je veliká vina, že hřích nás ovládá a my nejsme schopni jej opanovat. Proviňujeme se vůči Tobě, sobě i jiným. A to nás zraňuje. Nosíme si své viny v sobě často po celý svůj život. A často až pouze před smrtí je můžeme vyznat snad jen proto, že pro naše viny jsme neměli celý život čas. A tak Tě prosíme, vezmi naše viny kdykoliv jsme schopni Ti je vyznat, i kdyby to bylo až na sklonku našeho života. Protože jen tak budeme mít sílu odpustit i našim viníkům. Je tolik zla a tolik bolesti kolem nás, že nevíme kudy kam. Chceme Tě, jako kaplani, prosit o sílu nést hříchy a příběhy jiných. Prosíme Tě o sílu říct, že všechny hříchy jsou odpuštěny. A proto neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Přiznáváme se, že jsme slabí, že snadno propadneme pokušení kolem nás. Že chceme konat dobro, ale činíme jen zlo. Že to, co my vidíme jako dobro, v konečném důsledku pro druhé může být tím nejhorším zlem. Děláme chyby, jsme jen pouzí lidé, ale přejeme si, abys nás Ty vedl na naší životní pouti. A tak Tě prosíme o pokoru, o životní nadhled a také o ochranu před zlem naším i cizím, neboť vyznáváme, že zde na tomto světě zmůžeme jen velmi málo. A proto vyznáváme, že Tvé je království i moc i sláva na věky věků! Amen. Roman Jonczy, nemocniční kaplan
To je sbor mého srdce V posledních letech, kdy mého tatínka, Břetislava Jurečka, těžce zasáhla nemoc, jsme často z jeho úst ve shromáždění slyšeli slova: „To je sbor mého srdce!“ A mohu říci, že nejen sbor Ostrava-Radvanice byl sborem jeho srdce, ale i Církev adventistů sedmého dne byla „církví jeho srdce“. Podle svých schopností sloužil v různých služebnostech, pomáhal každému, kdo potřeboval pomoc, ale také mnohým lidem vyprávěl o svém Spasiteli, výsledkem čehož byla řádka lidí, kteří přijali Pána Ježíše jako svého Zachránce.
Advent 10/2016
Narodil se do ostravské hornické rodiny a jeho přáním bylo stát se lékařem, aby mohl zmírňovat lidské utrpení. V osmnácti letech však do jeho plánů zasáhla tuberkulóza. Své představy tak musel změnit a nakonec se stal stavebním technikem. Tato nemoc byla jedním z faktorů, jimiž ho Pán Bůh vedl, aby svůj život zasvětil jemu. Ale prožil i jiné zkušenosti, které ho
25
Adra česká republika formovaly. Jednou mi vyprávěl o zážitku, který ho šokoval. Jako mladý muž miloval kopanou a rád navštěvoval fotbalová utkání. Jednou se důležitý zápas odehrával v sobotu a on se rozhodl, že si ho nenechá ujít. Nastoupil do tramvaje, aby se dostal na hřiště ostravského klubu. Tehdy měly tramvaje otevřené plošiny a někteří lidé nastupovali a vystupovali za jízdy. Když se rozjeli, jeden mladík chtěl také tak naskočit do rozjíždějící se tramvaje, ale neudržel se. Tatínek na vlastní oči viděl, jak spadl pod kola a přišel o hlavu. Touto příhodou byl natolik zasažen, že se rozhodl pro Pána Boha. V padesátých letech kvůli zachovávání čtvrtého přikázání přišel o zaměstnání a po půlročním hledání Pán Bůh jeho věrnost odměnil dobrým zaměstnáním u inženýrských staveb, podniku VOKD. Tam působil až do roku 1990, kdy po sametové revoluci byl zvolen starostou městského obvodu Ostrava-Michálkovice. Opět sloužil lidem. Je zajímavé, že mnozí občané, ač ateisté, mu říkali, že jsou rádi, že mají za starostu věřícího člověka. Tatínek sloužil lidem i jako soudní znalec v oboru stavebnictví a ekonomika. Několik let také působil coby „soudce z lidu“, tedy přísedící senátu
nejprve u okresního soudu a později i u krajského soudu. Častokrát mu bylo líto, jak si mnozí lidé svým jednáním ničí život. V církvi působil nejen v místním sboru, ale v letech 1968 až 1976 byl členem výboru Moravskoslezského sdružení a v letech 1971 až 1980 členem ústřední rady církve v Československu. Své odborné znalosti využíval nejen při přestavbě naší modlitebny, ale také jako poradce při nákupu objektů vhodných pro přestavbu na modlitebny a při jejich následných stavebních úpravách. V posledních letech ho však zasáhla těžká nemoc a jeho více než 84letý plodný život byl dne 15. července 2016 ukončen, aby v klidu čekal na okamžik, kdy ho jeho Spasitel probudí k novému životu. Tatínek nebyl dokonalý, ale miloval Pána Boha, miloval Bibli, miloval proroctví a toto vše nám dětem předával, za což jsem mu nesmírně vděčný. Miloval Pána Boha, a proto měl rád i lidi kolem sebe. V jeho životě se naplnil jeho oblíbený verš Bible: „Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech“ (Ž 73,28). Břetislav Jureček ml.
Aktuality z Adry Česká republika Milí čtenáři, máme pro vás poslední díl našeho seriálu zamyšlení na téma „ADRA věří, že…“. Naposledy jsme společně uvažovali nad tím, že všichni lidé, obzvláště děti, mají právo na svobodný život a na podporu jejich vlastního rozvoje. Dnes nás čeká téma:
ADRA věří, že všechny zdroje potřebné k životu jsou darem od Boha a že jsme odpovědni za jejich spravedlivé a hospodárné využívání. Více než rok se společně zamýšlíme nad tím, na čem je založen smysl naší práce. A pokud jste četli pozorně, zjistili jste, že se jedná o obecné principy využitelné v každodenním životě. Dnešní téma se týká darů od Boha, a tedy zdrojů našeho života. Je to opět oblast zahrnující jak lidi v Adře, tak i ty, kterým je pomáháno – tedy v podstatě každého z nás.
26
Advent 10/2016
Adra česká republika Na mnoha místech v Bibli se dočteme, jak se Bůh o lidi stará a jaké jim dává dary. Dočteme se tam o hmotné péči o jeho děti, dokonce i o tom, že dává déšť spravedlivým i nespravedlivým. Často se tam ale také píše o tom, že jsme správci toho, co jsme dostali, a na nás je, jak využijeme to, co máme k dispozici (čas, energii, ale i své prostředky). Co od nás všech tedy Bůh žádá? Mám moc rád verš, který odpovídá přesně na tuto otázku: „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem“ (Mi 6,8). Možná vás napadne, že to není až tak málo, ale upřímně – není to ani zas tak moc . V těchto třech jednoduchých zásadách se skrývá základní návod jak pro život křesťana, tak pro fungování organizací, jako je ta naše. ADRA věří, že je důležité zachovávat právo, tedy řídit se Božími pokyny pro život, které nám zjevil v Bibli, ale zároveň se aktivně zasazovat o to, aby bylo zachováváno právo i v životě ostatních lidí. ADRA také věří, že láska a milosrdenství jsou důležitou součástí křesťanské zvěsti pro tento svět. Proto pomáháme, i když by řada z nás mohla mít klidnější práci za lepší peníze (v případě zaměstnanců), případně se věnovat ostatním zájmům a volnočasovým aktivitám (v případě dobrovolníků). V neposlední řadě ADRA také věří, jakkoli se na jejich aktivitách podílejí i lidé jiných vyznání nebo lidé nevěřící, že v jejím vedení by měli být lidé, kteří pokorně kráčejí se svým Bohem. My máme jako ADRA zodpovědnost za využívání zdrojů, které máme k dispozici. Tuto zodpovědnost neseme všichni – zaměstnanci, dobrovolníci i podporovatelé. Vědomí, že jsme obdarováni samotným Hospodinem, je něco, co by nás mělo vést především k vděčnosti. Říká nám to totiž více o našem Bohu, o jeho lásce k nám, o tom, že miluje každého člověka tak moc, že nám dal sám sebe, když za nás zemřel na kříži. Tento Bůh pro nás připravil dokonalý svět plný radosti a prosperity, kde již práce Adry nebude potřeba, svět, kde Bůh setře každou slzu z očí. Bude to svět, kde „smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo“ (Zj 21,4). Do té doby chce být ADRA Božím nástrojem, ukazujícím lidem kolem nás, že náš Bůh se o ně stará a má je rád. Děkujeme každému člověku, který se spolu s námi jakkoli podílí na této pomoci, ať už finanční podporou, dobrovolnou pomocí nebo modlitebním úsilím. Je nám ctí být společně u toho, být součástí Božího díla v podobě praktické pomoci potřebným. Jakub Dostál
Rekonstrukce zavlažovacích systémů v Nepálu Vojtěch Halaška je 26letý mladý muž, který pracuje v Adře jako koordinátor zahraničních projektů. Již v rámci svého studia se zúčastnil odborné stáže v Ghaně, v rámci níž provedl výzkum a vytvořil projekt zaměřený na poskytování systému solárního osvětlení pro neelektrifikované oblasti. Následně na University of Ghana studoval a dál pokračoval ve svých rozvojových aktivitách. Působil jako dobrovolník v Izraeli, stážista při OSN v Praze nebo jako projektový
Advent 10/2016
koordinátor v ukrajinském Mukačevu v projektu, který také zaštiťuje ADRA. V současné době má Vojta na starosti rozvojový projekt v Nepálu, který navazuje na humanitární pomoc realizovanou po silném zemětřesení v dubnu 2015. Je to jeho první zkušenost, pokud jde o jihoasijský region. Proto ho velmi překvapilo, když jej během třítýdenní monitorovací cesty třikrát zastihlo zemětřesení, přičemž nejsilnější bylo o síle 4,3 stupně Richterovy škály. „Moji nepálští kolegové s úsměvem a nadsázkou říkali, že něco takového už je dnes ani neprobudí,“ s úsměvem líčí Vojta. „Nicméně pro člověka z našich geografických
27
Adra česká republika podmínek je to celkem šok. Na tyto situace se člověk zkrátka nemůže připravit,“ dodává.
Jak práce Adry vypadá v Nepálu nyní, jeden a půl roku po katastrofě? Pro dvě třetiny Nepálců je zemědělství jediným zdrojem finančních příjmů i potravin. V oblastech, které jsem navštívil, jsou zavlažovací systémy vyřazené z provozu nebo je jejich účinnost kriticky omezena. Místní lidi nemají práci ani možnost pěstovat potraviny. Spousta z nich řeší situaci finančními půjčkami, aby vůbec uživili své rodiny. Většina mladých lidí odešla za prací do větších měst nebo jiných států. Každý den odlétá z káthmándského letiště zhruba dva a půl tisíce Nepálců do Spojených arabských emirátů, Kataru, Malajsie popřípadě Jižní Koreje. Předchozí síťové projekty byly zaměřené zejména na okamžitou pomoc lidem postiženým zemětřesením, stavěly se latríny či přechodná obydlí. Hlavním cílem současného projektu je rekonstrukce patnácti zavlažovacích systémů zničených při loňském ničivém zemětřesení v okrese Dhading, který je pátým nejvíce postiženým okresem země (z celkového počtu sedmdesáti pěti). Samotná rekonstrukce bude realizována formou „Cash for Work“ (peníze za práci). Nejvíce zranitelné osoby (postižení chudobou, senioři, samotné ženy, fyzicky či psychicky handicapovaní apod.) tak získávají práci. Za přispění ostatních členů komunit a za odborné asistence našich partnerů obnovují zavlažovací systémy.
28
Klíčovým partnerem je v tomto případě ADRA Nepál. Disponuje celou řadou specialistů, od nichž získáváme cenné zkušenosti týkající se zejména reakcí na živelní katastrofy a následná opatření.
Jací jsou Nepálci a jak se vyrovnávají s tím, že v jejich zemi jsou zemětřesení velmi častá? Nepálci jsou všeobecně velice přátelští, ochotní spolupracovat a pomáhat, což je jeden z předpokladů pro úspěšnou realizaci tohoto projektu. Na svých terénních výjezdech jsme měli možnost vidět spoustu kompletně zrekonstruovaných budov. Zejména ve venkovských oblastech jsou obyvatelé obrovští dříči. Vzhledem k členitosti terénu je velice náročné dostat potřebnou pomoc do všech oblastí, a proto se lidé nemohou příliš spoléhat na pomoc ze strany státu či nevládních organizací. Je nutno podotknout, že politická situace v zemi není příliš stabilní. Co se týče zavlažovacích systémů, i v této oblasti odvedli obyvatelé značný kus práce, avšak ne vždy je řešení funkční, chybí technická expertíza či finance na kvalitní materiál a vybavení. Toto je přesně prostor, který vyplňuje náš projekt. Zemětřesení v této částí světa samozřejmě běžná jsou a obyvatelé jsou na ně zvyklí. Zemětřesení srovnatelné s tím loňským, okolo 8 stupňů Richterovy škály, však zasáhlo Nepál naposledy v roce 1934. Od 17. století se takto extrémně silná zemětřesení opakují celkem pravidelně v 70–100letých intervalech. Na základě tohoto faktu můžeme tedy soudit, že loňské ničivé zemětřesení nebylo rozhodně poslední. Existují například vládní plány, respektive manuály, jak stavět odolnější obydlí za použití lokálně dostupných materiálů, jako jsou kameny, dřevo, jednoduchý spojovací materiál a vlnitý plech. Z mého pohledu jsou značné mezery v distribuci těchto plánů a následné realizaci. Po poskytnutí prvotní pomoci, zajištění obydlí či obnovení zdrojů obživy je logicky dalším krokem příprava obyvatel pro případ dalšího zemětřesení. ADRA proto v současnosti připravuje projekt ve spolupráci s ADRA Nepál, Německo, Rakousko a Austrálie zaměřený na aktivity spojené se snižováním vlivu pohrom, ať už zemětřesení, či jiných. Členům komunit a dětem ve školách budou
Advent 10/2016
inzerce prostřednictvím vyškolených zástupců či učitelů předávány informace, jak postupovat v případě určité krizové situace. Rovněž budou vytvořeny krizové plány, evakuační místa apod. Hlavním cílem tohoto projektu je zajistit co nejmenší počet zraněných nebo ztrát na životech v případě dalšího neštěstí. Již v současně probíhajícím projektu, který mám na starosti, je hlavní snahou zrekonstruovat zavlažovací systémy tak, aby je případné další sesuvy půdy nevyřadily z provozu. Projekt, který chceme zvládnout do konce listopadu 2016, bude mít přímý pozitivní dopad minimálně na 400 domácností, což je asi 1 900 osob, a rozsah zavlažované půdy opravenými systémy bude 90 hektarů. Jsme vděčni za možnost pomáhat potřebným, protože si uvědomujeme, jak mnoho bylo darováno nám… Jitka Chánová
Inzerce Ponúkame ubytovanie v novovybudovanom zbore pod Vysokými Tatrami v meste Poprad. V súčasnosti sú k dispozícii dve izby s jedným sociálnym zariadením, vybavená kuchynka a uzatvorené parkovisko v areáli zboru. Celkovo 7 postelí + 1 prístelka. V okolí sa nachádzajú turistické chodníky – Vysoké Tatry, Slovenský raj, cyklistické chodníky, historické pamiatky, jaskyne, termálne kúpaliská – Poprad, Vrbov, Gánovce, lyžiarske strediská. Kontakt: Ján Cierbus, e-mail:
[email protected], mobil: +421(0)905 388 726, web:http://poprad.casd.sk/?page_id=359 SK161001 Penzion u Pastvin – Orlické hory, nabízíme ubytování od 380,- Kč/os. v penzionu nedaleko přehrady Pastviny v Orlických horách. Pokoje s vlastním soc. zařízením, TV, Wifi. Kapacita 12 lůžek + přistýlky. Slevy při obsazení celého objektu. Detailní informace na stránkách: www.penzionupastvin.cz, mail:
[email protected], kontakt: +420 734 510 794. CZ161002 Sbor v Mohelnici hledá nájemníka pro byt v modlitebně na adrese Smetanova 8. Jedná se o byt o velikosti 3+1 s možností využití sborové zahrady. Podmínkou pro zájemce je členství v církvi adventistů a očekává se zapojení do místního sboru. Pro bližší informace kontaktujte místního kazatele Karla Strouhala na telefonu: 777 076 544 nebo e-mailem:
[email protected] CZ161003 Pronajmeme roubenou chaloupku v Českém ráji (Nová Ves nad Popelkou) – celoročně nebo na kratší dobu. V místě je obchod, pošta, vlak, autobus. 1+1 s příslušenstvím. Možná i zahrádka, vlastní studna. Dojezd do sborů Železný Brod, Turnov nebo Jičín. Kontakt: 739 775 901. CZ161004 Pronajmeme větší, plně zařízený byt v lokalitě Vršovic, Prahy 10, v blízkosti náměstí Míru. Vhodný pro tři osoby nebo rodinu. K nastěhování ihned. Cena pro jednoho 7 000,-Kč. Pište na adresu
[email protected] CZ161005 Hledám k sobě ženu, která by ke mně byla hodná, chápavá a měla mě ráda. Jsem sám, a proto hledám přítelkyni. Je mi 38 let a měl jsem smutné dětství. Prodělal jsem rakovinu – leukémii. Budu velmi rád, když se mi nějaká žena ozve. Jsem z Chudenic u Klatov, je tu moc hezky. Čekám na tebe. Tel.: 604 720 632 CZ161006 Hledáme manželku a maminku pro dvě děti (8 a 11 let), kontakt v redakci. CZ161007
Advent 10/2016
29
2016/10 příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní
INRI BIBLE Zjevení
Druhý srpnový týden jsme s INRIroad prožili nevšední chvíle. Trávili jsme ve studijním kruhu čas nad knihou Zjevení. A jelikož to není kniha jednoduchá, pozvali jsme mezi nás jednoho z největších expertů na Zjevení, profesora z Andrewsovy univerzity – Ranka Stefanoviče. Ranko nejen vyučuje knihu Zjevení na Andrewsově univerzitě, ale také napsal ke knize zjevení obsáhlý komentář Revelation of Jesus Christ a jeho zúženou studijní verzi, která brzy vyjde i v českém jazyce prostřednictvím nakladatelství Advent-Orion. Ranko běžně létá po světě vykládat knihu Zjevení a káže před ohromnými shromážděními, nicméně si nenechal ujít naši sotva čtyřicetičlennou skupinku hltající Boží slovo a rád se s námi ponořil do větších hloubek, než do kterých může při velkých kázáních zabrousit. Studijní atmosféru podpořilo krásné prostředí Krkonoš, kde jsme trávili celý týden na chatě Rezek. Horský vzduch, mladý kolektiv a skvělé jídlo, to všechno zaručovalo, že prožijeme příjemný týden. Krom nás studentů se akce zúčastnilo také
30 30
několik mladých kazatelů, kteří přijeli načerpat nové znalosti pro svou praxi a osobní spiritualitu. Abychom prožili skutečné duchovní probuzení, začínali jsme každý den po snídani zamyšlením, kterým nás provázel vždy jeden z nich, zpívali jsme a modlili se za Boží vedení tohoto našeho studia. Když jsme se duchovně naladili, čekal nás náročný, ale požehnaný čtyřhodinový blok studia knihy Zjevení s Rankem, prokládaný jen několikaminutovými přestávkami. Ranko nám pomohl chápat knihu Zjevení v kontextu celé Bible, ukazoval nám, jak odkazuje na Starý zákon a jak právě Starým zákonem nahlížet na symboliku této knihy. S chutí nám odpovídal na naše otázky a vyvracel chybné a scestné (a žel také rozšířené) mýty, které se se Zjevením pojí. Dotazy, které nám Ranko nestihl zodpovědět v rámci dopoledního výkladu, jsme měli možnost nadnést při večerní diskuzi, která byla interaktivní a velmi otevřená. Přes jazykovou bariéru, kterou nám svým skvělým překladem pomohl překonávat Vítek Chán, jsme s Rankem navázali velmi vřelý a přátelský vztah. Po mentálně náročném dopoledni nás čekalo relaxační odpoledne. Pokud nám to počasí dovolilo, vypravili jsme se na výlety do okolí – na Mumlavské vodopády, pramen Labe, Medvědín či Dvoračky. Kruh mladých kazatelů vyrážel na cyklistické výlety. A když nám to počasí nedovolilo nebo jsme byli zlenivělí, družili jsme se na chatě, hráli deskové hry a pokračovali v diskuzích. Týden byl skutečně požehnaný a do svých domovů jsme se vraceli naplněni Božím slovem, nově nabytými vědomostmi, emocemi a vděčností. Natálie Turková
10/2016 Advent Impulz A 10/2016
Klub Pathfinder
Klub Pathfinder TÁBOR ODDÍLU ORLÍCI – ŠUMPERK 2016 Stroj času aneb Jak přežít konec světa Rok se s rokem sešel, a tak se Orlíci ze sboru Šumperk spolu s několika kamarády opět vydali za dobrodružstvím, které je čekalo na tradičním letním táboře. Stejně jako v posledních letech, i letošní tábor byl v Rýdrovicích, kde máme v myslivecké chatě a v přilehlé stodole zázemí pro případ nepřízně počasí. Jsme vděční Bohu, že zatím na „mokrou variantu“ nikdy nemuselo dojít. Pokud nám v uplynulých letech zapršelo, bylo to pouze v noci nebo při stavění či bourání stanů – asi aby to bylo zajímavější. Téma letošního tábora „Stroj času aneb Jak přežít konec světa“ vyvolávalo v myslích táborníků zvědavost a otázky. O co tentokrát půjde? Určitý vhled do vážné situace, ve které se lidstvo nachází, mohli táborníci získat hned první den, kdy se zúčastnili fiktivního zasedání předních světových vědců. „Vědecké“ kapacity seznámily přítomné s nevyvratitelným faktem, že se blíží konec světa. Z dramatické diskuze vyplynulo, že z vědeckého hlediska existuje jediná možnost, jak získat informace potřebné pro přežití lidstva. Slavný profesor Zweistein údajně sestavil funkční prototyp stroje času a vytipoval časová období, ve kterých by mělo být možné získat indicie pro přežití
Advent 10/2016
konce světa. Profesor sice i s prototypem stroje času před nějakou dobou zmizel, ale v jeho laboratoři by údajně mohl být druhý prototyp nebo alespoň plán na jeho výrobu a snad také kódy pro cesty časem. Protože cestování časem je evidentně spojeno s mnoha nebezpečími a protože vědecké špičky nechtěly riskovat své vlastní životy, byly sestaveny čtyři týmy z dobrodruhů (táborníků), kteří pro záchranu lidstva byli ochotni nebezpečné cesty podstoupit. Vědci vyjádřili naději, že snad alespoň jeden z týmů přežije, vrátí se zpět a přinese odpověď na to, jak zachránit lidstvo. Než se budoucí hrdinové stačili vyrovnat s tím, co je v nejbližších dnech čeká, události nabraly rychlý spád. Ozval se ohlušující výbuch. Laboratoř profesora Zweisteina byla zničena! Zdálo se, že vše je ztraceno.
31
Klub Pathfinder
Při průzkumu situace dobrodruhové zjistili, že prototyp stroje času i plán na jeho sestavení byly explozí rozmetány po širokém okolí. Díky vzájemné spolupráci všech čtyř týmů se podařilo najít jednotlivé části stroje času i plánu na jeho výrobu a stroj sestavit. Po zadání kódu pro první cestu časem se však nic nestalo. Není stroj funkční kvůli chybějící součástce? Nebo je chyba v něčem jiném? K prvnímu skoku časem nakonec došlo – v noci. Táborníci byli probuzeni zvučným hlasem, který oznamoval, že svět bude zničen potopou. Když vylezli ze svých stanů, setkali se s Noemem, který jim vysvětlil, že dostal od Boha úkol postavit archu, a vyslal týmy do temného lesa hledat potřebné nářadí. Ráno Noe táborníky seznámil s dobou, ve které se ocitli, a zadal jim další úkol – prokázat svou zručnost a podle plánu postavit model archy. Následovaly další úkoly a soutěže a za jejich splnění byly večer při táboráku nejlepším týmům předány indicie, které měly pomoci najít odpověď na klíčovou otázku: Jak přežít konec světa? Při soutěži se dobrodruhům také podařilo získat kód pro další cestu časem. Zadali jej do stroje a čekali, kdy dojde ke skoku časem a ve kterém období se ocitnou. Tak to šlo den po dni. Každého rána se táborníci probudili do dalšího časového období a setkali se s význačnou historickou osobností, která je seznámila s časem, ve kterém se ocitli. Každý den prožili různorodá dobrodružství, soutěže a hry, každý den získali indicie, které jim měly pomoci zjistit,
32
jak přežít konec světa, a také kód pro další cestu časem. Po Noemově době se ocitli v Egyptě, a to krátce předtím, než Mojžíš vyvedl Izraelce ze zajetí. Po oblíbené akční hře Pyramidy a dalších soutěžích vyšli z Egypta i táborníci a cestou prokázali, že i bez maminky a moderních technologií dokážou uvařit chutnou polévku. Po návratu do tábora dobrodruhové zjistili, že se ocitli v době prvních křesťanů a na vlastní kůži spolu s nimi zakusili pronásledování a mnozí dokonce vězení či ukřižování. Ani při krutém mučení však nikdo víru v Krista nezapřel. V dalších dnech se táborníci přesunuli časem do doby Cyrila a Metoděje, kdy luštili hlaholici a přenášeli verše z Písma mezi několika dobře střeženými městy. V husitské době prošli tréninkovým centrem kališníků a svedli drsnou bitvu s křižáky a v poslední den se setkali s Williamem Millerem a Ellen Harmonovou, kteří jim řekli o velkém zklamání, které prožili ti, kdo v roce 1844 očekávali návrat Ježíše Krista. V tomto časovém období dokonce potkali ztraceného profesora Zweisteina, který jim předal šifrovaný klíč. Ten jim měl pomoci k tomu, aby ze shromážděných indicií získali odpověď, kterou je vědecká komunita vyslala hledat. V té chvíli týmy udělaly něco těžko uvěřitelného – vzdaly se vzájemné řevnivosti, přestaly spolu soutěžit, spojily se a společnými silami vyluštily odpověď na otázku „Jak přežít konec světa?“. Po návratu do současnosti byli vědci jejich zjištěním uneseni a ocenili výkon všech hrdinů. A jak že ta dlouho a těžce hledaná odpověď zní? Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (J 3,16). Táborníci zjistili, že možnost záchrany je otevřená pro všechny. Že ten, kdo věří v Ježíše Krista, konec světa přežije. Odjížděli z tábora s tím, že tuto dobrou zprávu je potřeba hlásat, předávat dál, aby mohlo být zachráněno co nejvíce lidí.
Advent 10/2016
Klub Pathfinder
Pozdrav z výročního setkání
Po roce – na výročním setkání oddílu č. 002 – opět v kruhu kamarádů Old Pathfinderů prožíváme příjemný čas víkendu. Tentokrát jsme se sešli na chatě generála Brauna v Trojanovicích. Na programu jsme měli pohodový program, který začal už v pátek večer. Jerry přivezl několik zajímavých her s biblickou tematikou, a když jsme se v soutěživém duchu jako malí kluci (a holka) „zažrali“ do biblické písmenovky, tak nás musel kolem půlnoci od ní doslova „násilím“ odtrhnout, abychom mu ráno při pobožnosti nedřímali. Dopoledne jsme prožili ve dvou krocích. Ten první bylo zamyšlení nad tématem „CO JE a NENÍ VÍRA“. A tím druhým byla napínavá soutěž dvojic v pathfinderských znalostech. Nebýt kručícího žaludku, možná tam soutěžíme dodnes… Vítězství mezi družstvy z Čech, Moravy a Slovenska vybojovali Moraváci – a byli na to patřičně hrdí. Bůh nám uprostřed deštivých dnů na sobotu daroval překrásné, slunečné počasí, a tak i odpolední procházka po hřebeni Radhoště neměla chybu. Večer jsme pak završili dlouhým povídáním u ohně, na němž jsme si opékali jedinečné klobásky, které nám, jako chutný dárek, přivezli kamarádi Turóciovci z bratrského Slovenska. Neděle se pak nesla v duchu „akční expedice“, kterou pro nás, jako překvapení, připravili kamarádi ze severní Moravy. Nevadilo nám, že se počasí pokazilo, neboť jsme na ostravské šachtě Eduard Urx sfárali do dolu a se zaujetím procházeli ukázkovými důlními pracovišti. Takové realistické hornické muzeum hned tak někde nenajdete. (Jerry se tu cítil jako doma, neboť v podobném prostředí prožil kus svého mládí.) Jako nejzajímavější část celé expozice jsme zvolili originální havířskou šatnu, kde se oblečení (ať již čisté, nebo špinavé fáračky) kdysi vytahovalo háky na řetězu k vysokému stropu šatny. Při dobré „papce“ v havířské harendě (což je zdejší stylová restaurace) jsme zavzpomínali na celou řadu dalších našich kamarádů – Old Pathfinderů, kteří udělali chybu, že nedorazili. Bylo nám, jak se říká tady na ostravsku, „fajně“. Příště si to už nesmíte nechat ujít! To nás totiž opět něčím zajímavým překvapí bratři OP – Slováci. J.
Advent 10/2016
33
Klub Pathfinder
Výprava oddielu KP WAPITY Pohanský hrad Začal sa školský rok a my sme sa ako pathfinderi konečne stretli všetci. V kalendári „svietil“ štátny sviatok a aj počasie sa javilo byť super – vhodné na nejaký ten výletík. Za cieľ sme si vybrali Pohanský hrad. Ráno sme sa zišli na vlakovej stanici. Jeden vedúci, traja radcovia a šesť detí. Cestovali sme vlakom do Hajnáčky a odtiaľ hore do kopcov. Po ceste sme sledovali bielo-zelené turistické značky, hrali sme slovné hry za pochodu, občas sme si dali pauzu na oddych – prosto veci, ktoré sa robia počas turistiky. Ako sme kráčali, prišli sme na križovatku. Bez dlhšieho rozmýšľania sme sa vydali vpravo – čo sa nám zdalo ako rozumné rozhodnutie, keďže na veľkom strome vedľa križovatky bola bielo-zelená šípka, ktorá ukazovala zvláštnym smerom. Ani vpravo, ani späť…. Po pár metroch, či skôr nejakom tom kilometri, sme skonštatovali, že sme vlastne nevideli žiadnu značku, a tak … bolo nutné vrátiť sa späť. Nikomu sa nechcelo, lebo cesta, ktorou sme šli, bola z kopca a vrátiť sa znamenalo šliapať do kopca, ale čo už… Niekto navrhol, aby sme sa pomodlili, keďže sme to nespravili na začiatku výletu. Prosili sme Pána Boha, aby sme našli správnu cestu, aby sme to zvládli. Cesta naspäť sa zdala byť dlhšia ako cesta tam – a ešte keď sa každé dieťa v priebehu minútky aspoň trikrát spýta, či sme už tam, ako dlho ešte, koľko sme
už prešli atď., prosto liezlo to už všetkým na nervy. Asi po pol hodine trápenia sme konečne uvideli ten veľký strom uprostred križovatky. Deťom zasvietili oči a akoby si iba vymenili baterky, boli znovu plné síl. Naša túra sa mohla teda „začať odznova“. Vykročili sme vpred a za malou zákrutou, ktorá bola pred nami, sme na prvom strome, ktorý sme si všimli, uvideli turistickú značku. A o pár desiatok metrov ďalšiu! Takže sme vedeli, že ideme správne. Pohanský hrad bolo miesto v lese, žiadna zrúcanina či veľké skaly – čo nás trošku prekvapilo, ale bolo tam aj tak krásne. Spravili sme si pauzu na jedlo a oddych. Počas prežúvania sme počúvali nové informácie o ohňoch, kde sa môžu zakladať, z čoho, kde to zas vhodné nie je a tiež aj to, aké ohne poznáme. Oddýchnutí sme sa vydali hľadať správne miesto na ohnisko. Našli sme aj suché drevo, založili oheň, nakrútili si ,,hadov“ na palice a mohlo sa opekať. Stihli sme tiež ošetriť jednu porezanú dlaň, uhasiť oheň a vydať sa na spiatočnú cestu. Hnal nás smäd a v očakávaní chladenej kofoly sme kráčali nejako rýchlo. Na veľké prekvapenie sme žiadne otvorené pohostinstvo v dedine nenašli, a tak sme sa nejako dotrmácali na vlakovú stanicu – samozrejme smädní. Vďaka milému výpravcovi, ktorý nám daroval fľašu minerálky, sme sa bratsky rozdelili a smäd ako-tak uhasili. Vo vlaku poniektorí zvládli ešte nejaké tie ukazovacie hry – a ani sme sa nenazdali, už sa vystupovalo. Domov sme sa vrátili príjemne unavení, akurátne špinaví, hladní a smädní. Krásne zážitky a dojmy z výletu – to je to, prečo pôjdeme aj nabudúce. A aj keď sme zablúdili … bolo super. Za Surikaty z odielu Wapity Jakub Mochťák
34
Advent 10/2016
TÁBOR SEVERNÍ HVĚZDY
Severní hvězda měla svůj tábor opět na našem tábořišti v Jizerských horách. Letošního tábora se účastnilo 50 dětí ve věku od 6 do 15 let. Kruh vedoucích byl tentokrát omlazen celou řadou nových osobností, a musím říci, že se ukázali v tom nejlepším světle. Program tohoto již 20. ročníku se nesl v libretu cest apoštola Pavla. Celých 14 dní jsme se snažili prožívat v duchu zážitků apoštola Pavla popsaných v Bibli. Všechny hry a táborové workshopy byly zaměřeny na konkrétní dovednosti, jež ve své činnosti uplatňoval i apoštol Pavel. Uměl si přece poradit při ztroskotání lodě u ostrova Malty, a my jsme se proto učili stavět přístřešky, vařit v přírodě. Pavel zvěstoval evangelium pohanům a také my jsme přemýšleli nad Biblí o tom, jak bychom mohli i dnes v tomto lidem pomáhat. Pavlův křesťanský životní styl a bu d o v á ní přátelství s novými lidmi se stalo pro nás příkladem k následování, a to nejen po dobu tábora. Tyto a mnoho dalších činností bylo na denním programu našeho tábora. Spokojenost a radost z prožitého času na táboře nás vedla k vděčnosti našemu Bohu. A také všem organizátorům a vedoucím patří naše velké uznání a dík. Už dnes se těšíme na příští tábor. Sepsal Pupík
Ná š v a l a š s k o -kloboucký oddíl Majáci každoročně pořádá letní tábor. Jsme vděčni za to, že už třetím rokem máme k dispozici krásnou základnu skautů ze Zlína. Je to zapomenuté místo na p om e z í Mor av y a Slovenska, s krásným výhledem do kraje, kde můžeme za jasných nocí pozorovat oblohu s mléčnou dráhou, bez světelného smogu.
Putujeme do Jeruzaléma
Letos jsme si zvolili za téma biblické svátky s názvem: „Putujeme do (nebeského) Jeruzaléma“. Každý den jsme se s dětmi zamýšleli nad poselstvím jednotlivých svátků, nad jejich odkazem a významem pro dnešní dobu. V rámci každého svátku jsme pak vyráběli různé předměty: svitky Tóry, lucernu, pekli nekvašený chléb nebo stavěli přístřešky (suky). Pátek večer byl pak v duchu židovského zahájení soboty, do které jsme vstupovali v průvodu s vlastnoručně vyrobenými lucerničkami. Vrcholem týdne, v sobotu v poledne, bylo přichystáno překvapení zvláště pro vedoucí. Jednotlivé skupinky představily své celotýdenní dílo. Děti si musely během tábora při různých hrách a soutěžích „vydělat“ na stavební materiál, zakoupit stavební povolení a v určeném čase zhotovit dle vlastních představ město Jeruzalém. A podařilo se jim to skvěle. Každé městečko bylo originálem s mnoha zajímavostmi a „vychytávkami“. Musím přiznat, že letošní prázdninové počasí nám trochu nahánělo obavy, ale kromě prvních dvou dnů nám Bůh dopřál krásné počasí. Závěr prázdnin se vydařil a my jsme Nejvyššímu vděčni za ochranu a jeho požehnání během celého týdne. Při přípravě tábora jsem ze studia Bible pochopil, že jediný z velkých židovských svátků zůstává ještě nenaplněn – svátek Sukot (Dt 16,16). Jako adventisté hlásající a snad i očekávající druhý Ježíšův příchod určitě nebudeme mít problém s našimi židovskými bratry na závěr tohoto svátku stánků zvolat: „Příští rok v Jeruzalémě!“ Co radostnějšího bychom mohli očekávat, než setkání s naším Stvořitelem a Zachráncem. Martin Žůrek
