Adolf Franckel a německé divadlo v Brně v letech

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA KABINET DIVADELNÍCH STUDIÍ PŘI SEMINÁŘI ESTETIKY

TEORIE A DĚJINY DIVADLA

Adolf Franckel a německé divadlo v Brně v letech 1866–1875 BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Monika Dočkalová

Vedoucí práce: doc. PhDr. Margita Havlíčková

Brno, 2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval/a samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

................................................................................ Podpis autora práce

ii

Na tomto místě bych chtěla poděkovat paní doc. PhDr. Margitě Havlíčkové za odborné vedení, cenné rady a připomínky, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Jiřímu Novákovi za podporu během vzniku této práce a pomoc s finální typografickou úpravou textu. iii

Obsah 1. Úvod..............................................................................................................................1 2. Kdo byl Adolf Franckel.................................................................................................3 2.1 Městské divadlo a jeho dosavadní vedení v 2. polovině 19. století .......................4 3. Situace před nástupem Adolfa Franckela do městského divadla v Brně.......................7 3.1 Příprava výběrového řízení.....................................................................................8 3.2 Výběrové řízení na post ředitele divadla – proč právě Franckel?...........................9 4. Stav divadla v prvních letech pod vedením A. Franckela...........................................12 4.1 Snahy ředitele a reakce veřejnosti ........................................................................12 4.2 Repertoár divadla..................................................................................................14 4.3 Ekonomická situace divadla.................................................................................18 5. Rok 1870 ve spojitosti s událostmi v městském divadle v Brně.................................21 5.1 „Theaterfrage“.......................................................................................................21 5.2 Třetí požár v historii městského divadla v Brně...................................................23 5.3 Nouzové divadlo v jízdárně v areálu bývalých jezuitských kolejí (Noththeater in der Reitschule), 14. 8. – 18. 12. 1870.........................................................................24 5.3.1 Stavba Nouzového divadla ...........................................................................25 5.3.2 Fungování divadla (ředitel Adolf Franckel)..................................................26 5.4 Prozatímní divadlo (Interimstheater), 1870–1875................................................27 5.4.1 Řízení divadla: T. Offermann podnikatel, A. Franckel ředitel......................31 5.4.2 Budova Prozatímního divadla.......................................................................32 5.4.3 Fungování divadla v prvních letech (ředitel Adolf Franckel).......................34 5.4.3.1 Herec městského divadla Dr. Rudolf Tyrolt..........................................36 5.4.3.2 Adolf Franckel – režisér .......................................................................39 5.5 Shrnutí kapitoly.....................................................................................................39 6. Kritika literatury..........................................................................................................41 7. Závěr............................................................................................................................43 8. Použitá literatura a prameny........................................................................................45 8.1 Literatura...............................................................................................................45 8.2 Publikované prameny............................................................................................48 8.3 Nepublikované prameny.......................................................................................48

iv

8.4 Dobová periodika..................................................................................................48 9. Seznam příloh..............................................................................................................49 9.1 Seznam textových příloh.......................................................................................49 9.2 Seznam obrazových příloh....................................................................................49 9.3 Obsah přiloženého CD-ROM...............................................................................50

v

1. Úvod V této práci se budeme zabývat historií německého divadla v Brně v letech 1866–1875, kdy byl ředitelem divadla Adolf Franckel. Německá společnost tvořila do konce druhé světové války nedílnou součást brněnské historie a kultury. Vlivem tehdejší převahy německého obyvatelstva je historie německého divadla v Brně mnohem obsáhlejší než česká. Paradoxně ale zůstávají některá období německého divadla stále neprobádaná a jejich zpracování nenachází u českých badatelů širší zájem. Jakoby skutečnost, že se jednalo o divadlo provozované a vlastněné Němci, odrazovala české badatele, resp. minimálně je nepřitahovala. Přitom se ale jedná o nedílnou součást brněnské historie a v dnešní době není důvod dělat rozdíly mezi jednotlivými národy žijícími v Brně. Německé divadlo se tehdy vyvíjelo i na území Brna, a proto jej nelze ignorovat. Důkazem malého zájmu o tematiku německého divadla v Brně je i fakt, že dosavadní literatura napsaná o dějinách německého divadla v Brně je téměř výhradně dílem tehdejších německých historiků (Bondi, Rille, d'Elvert). Soudobější ucelená literatura (kromě studií pojednávajících o dílčích tématech) v českém jazyce doposud neexistuje. Svým obsahem se tyto německé publikace omezují na obecné informace, které se snaží postihnout historii německého divadla aniž by upozorňovaly na některé důležité skutečnosti. Na druhou stranu popsaný stav nabízí současnému badateli možnost se těchto opomenutých a pouze náznakově reflektovaných historických události ujmout a dál je v jednotlivých studiích zpracovat. Stejný cíl si klade tato práce, která se pokusí přiblížit německé divadlo vybraného období z jeho uměleckého i společenského hlediska. Je třeba předem říci, že rozsah bakalářské práce neumožňuje pojmout celé období činnosti divadla a ředitele Franckela ve všech jeho rovinách, proto se zaměříme na zlomové a důležité události, o kterých dosud nebylo mnoho napsáno. Kromě výše popsaných zdrojů se bude práce opírat o dobový tisk, který v tehdejší době situaci divadla pečlivě reflektoval a stává se tak pro nás velmi cenným informačním materiálem. 1

Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol, které se chronologicky věnují stěžejním událostem německého divadla v souvislosti s jeho ředitelem Adolfem Franckelem. Upozorňují na problémy, se kterými se ředitel potýkal a odkrývají i zákulisní politické vlivy na divadlo. V první kapitole si přiblížíme dosud neznámý osobní a profesní profil Adolfa Franckela. V kapitole druhé se budeme krátce věnovat situaci divadla před jeho nástupem do funkce ředitele divadla. Třetí kapitola se pokusí čtenáři přiblížit stav divadla v prvních letech jeho vedení po umělecké a ekonomické stránce. Nejobsáhlejší kapitolou je kapitola čtvrtá, která reflektuje stěžejní okamžiky divadla od roku 1870, kdy městské německé divadlo vyhořelo. Zabýváme se zde okolnostmi, které předcházely vzniku Prozatímního divadla (Interimstheater) a jeho následné fungování s Adolfem Franckelem na pozici ředitele. Nosným tématem práce je vývoj Adolfa Franckela jako ředitele divadelních institucí (během zkoumaného období formálně vedl postupně tři divadelní instituce za různých podmínek). Součástí práce je textová příloha a obrazová příloha. Stěžejní část textové přílohy tvoří překlad smlouvy o pronájmu divadla mezi městem a Adolfem Franckelem. Smlouva ukazuje, za jakých podmínek bylo divadlo pronajato a můžeme si díky ní vytvořit představu, jak v tehdejší době probíhalo pronajímání divadel. Obrazová příloha je tvořena dobovými fotografiemi.

2

2. Kdo byl Adolf Franckel Ředitel a podnikatel v několika německy hrajících divadlech, dramaturg, režisér, příležitostný dramatik, prozaik a básník. Adolf Franckel, brněnský rodák židovského původu,1 se narodil v Brně v německy mluvící zámožné rodině2 20. října roku 1821 jako nejmladší ze tří synů. Po šestiletém gymnáziu v Brně zde absolvoval dvouletý kurz na filozofické fakultě3 a následně pokračoval ve studiích ve Vídni, kam roku 1841 odchází na přání otce. Na tehdejším vídeňském Královském a císařském polytechnickém institutu (dnešní Technická univerzita) se zapsal na studia ryze technického směru: matematiky, mechaniky, strojnictví a stavitelství, která absolvoval s vyznamenáním. Ve Vídni zůstal ale jen do roku 1848. Toho roku musel město opustit kvůli účasti na revoluci a odjet do Německa, kde se částečně skrýval a pokračoval ve studiu. Studium zakončil o tři roky později doktorátem z filozofie, který získal na univerzitě v Jeně.4 Přestože získal Adolf Franckel doktorát a jeho cesta studiemi by se tak mohla uzavřít, bylo tomu právě naopak. Cítil potřebu se dál vzdělávat a rozšiřovat si tak obzory. Již během studentských let se zabýval studiem humanitních věd. Kromě historie a estetiky tvořila střed jeho zájmů i německá a světová literatura. Přestože jeho zkušenosti byly převážně teoretické, snažil se vzdělávat i v oblasti praktické a osvojit si tak dramatické umění. Z toho důvodu absolvoval v Brně kurs generálního basu a partitury u skladatele a kapelníka městského divadla Gottfrieda Riegera. Během jeho pobytu v Německu vznikly i jeho první literární pokusy jako např. soubor povídek Wiener 1

2

3

4

Dle slov L. Fasory nebyla náboženská orientace v tehdejším Brně důvodem k diskriminaci. „Brněnští Němci se snažili z důvodu pocitu ohrožení narůstající početní převahou Čechů držet jednotnou formu i s německy hovořícími židy a snažili se ze svých řad eliminovat antisemity“ [Fasora, 2007: 153]. Jeho otcem či jiným příbuzným byl pravděpodobně (dle shody jmen) bohatý židovský textilní továrník Samuel Franckel. Můžeme tak usuzovat, jelikož počet židů v Brně byl roce 1834 pouhých 135 a lze tak odvozovat příbuzenské vztahy. Pro srovnání v roce 1857 tento počet vzrostl na 2 230 židů [Čížek, 2005a; Čížek, 2005b]. V té době ale v Brně žádná filozofická fakulta nebyla. Můžeme předpokládat, že kurz absolvoval u někoho soukromě. Titul Dr. bylo jediné co zdobilo jeho podpis a mělo nemalý vliv na jeho zvolení ředitelem městského divadla v Brně roku 1865.

3

Grabe5 nebo výpravná báseň Tannhäuser,6 které si německé publikum dle jeho slov velice cenilo. Franckelovo nelegální putování po Německu bylo ukončeno roku 1855, kdy byl během jedné návštěvy města Drážďan zadržen a poslán zpět do Rakouska, kde si zřejmě odpykával trest za svoji účast na revoluci z roku 1848. Díky amnestii, která byla vyhlášena o něco později, se mohl vrátit zpět do rodného Brna. Nyní, obohacen zkušenostmi jak ze studií tak i z cest a vědom si svých kvalit, se přihlásil na podzim roku 1865 spolu s dalšími sedmi zájemci na post ředitele tamního městského divadla, 7 kterým byl poté radou města zvolen a ve funkci setrval až do roku 1875. V letech 1875–1879 působil jako režisér a ředitel v několika německých divadlech.8 V roce 1882 se Adolf Franckel vrátil do rodného Brna, kde se stal opět ředitelem divadla, tentokrát již nově postaveného německého městského divadla9 a jako ředitel zůstal v této funkci do roku 1885. Svou uměleckou kariéru v oblasti divadla zakončil převzetím sekretariátu Spolku německého lidového divadla ve Vídni10 v roce 1887, kde setrval až do odchodu do důchodu. Zemřel ve Vídni 28. 4. 1896,11 kde je i pohřben.

2.1 Městské divadlo a jeho dosavadní vedení v 2. polovině 19. století Než se plně soustředíme na léta působení Adolfa Franckela v Královském městském divadle (dále jen městské divadlo) a následně v divadle Interimstheater, pokusíme se v krátkosti naznačit situaci, která tomuto období předcházela. 5 6 7

8

9

10 11

Vyšlo tiskem v Lipsku roku 1849. Vyšlo ve Výmaru roku 1854. Velikost počátečních písmen u podstatných jmen v německém jazyce nám ztěžuje správný přepis názvu „městské divadlo“. Nemůžeme se ani opírat o jednotný styl zápisu názvu divadla. Němci totiž divadlo často pojmenovávali různými přívlastky (královské, německé). I česká literatura se v tomto ohledu různí a neexistuje jeden obecně platný zápis pro městské divadlo v Brně. V naší práci budeme používat v názvu městského divadlo malé počáteční písmeno. Slovo „městský“ určovalo spíše než název divadla jeho vlastníka. Navíc se jednalo o jediné stálé německé divadlo v Brně. Výjimku tvoří názvy Městské divadlo na Zelném trhu a Městské divadlo na Ratwitově náměstí. 1875 – vrchní režisér v Hamburku, 1876–78 – operní režisér v Brémách, 1878–1879 – divadlo An der Wien ve Vídni, 1879–1882 – působil pod vedením H. Laubeho jako sekretář Spolku německého divadla ve Vídni, se zřetelem na klasické drama Na slavnostním programu v den otevření (14. 11. 1882) byla k vidění vedle Goethova Egmonta i Franckelova vlastní hra Bei Frau Brunna. Verein des Deutschen Volkstheaters Tento údaj se neshodoval téměř ve všech dostupných materiálech – nesouhlasil den, měsíc ani rok úmrtí. Tudíž bylo potřeba ho ověřit. Skutečný údaj je uložen ve Vídni ve Vídeňském městském a zemském archivu v knize zemřelých s názvem Židovská obec Vídeň. Mimo jiné to potvrzuje i Franckelovu židovskou náboženskou orientaci, o které se on sám ani nikdo jiný veřejně nezmiňoval, WstLA, Fotosammlung, IKG Sterbebuch, A 998/7, 1896.

4

Historie pronájmu divadla na Zelném trhu (viz Obrazová příloha č. 1), jakožto plně profesionální vedení, sahá do poslední třetiny 18. století. Prvním stálým ředitelem divadla se stal roku 1771 Johann Böhm (1771–1777). S jeho působením je spjato i první povolení města pro konání maskovaných i nemaskovaných plesů12 v přilehlém sálu Reduty, který patřil spolu s budovou divadla k pronajatým objektům. Výnos z pořádaných plesů byl tak pro ředitele náhradou za finanční ztráty z období letních měsíců, kdy bylo divadlo málo navštěvováno [Rille, 1885: 30–33]. Od té doby se v pozici ředitelů divadla na Zelném trhu vystřídalo několik osobností. Pro nás je důležité připomenout si stav, ve kterém se divadlo nacházelo před nástupem Adolfa Franckela do funkce ředitele, ve které vytrval devět let. Ke konci padesátých let 19. století nemělo divadlo za sebou dobré období. Během krátkosti se tu vystřídalo několik ředitelů, kteří způsobili, že se divadlo dostalo do žalostného stavu – jak po stránce finanční tak profesní. Obecní výbor města Brna stál v roce 1860 před nelehkým úkolem, totiž do jakých rukou divadlo vložit aby mu ještě více neuškodili a přilákali co nejvíce diváků. Zájemců o post ředitele divadla nebylo tentokrát moc a tak byl na radu městského držitele zvolen do této funkce Anton Zöllner (1860–1866) [Bondi, 1924: 17]. Pocházel ze Salzburgu a na brněnské scéně působil již v minulosti jako herec. Místní prostředí dobře znal a mohl se tak lépe přizpůsobit požadavkům publika, které byly nyní oproti minulému období značně vysoké. Finanční prostředky však scházely i tomuto řediteli, což bylo vidět hlavně na skladbě repertoáru. Hojnost uváděných veseloher, frašek a činoher na úkor zřídka uváděných oper, byla toho důkazem. Zöllner se snažil za každou cenu ušetřit a uvádění her méně náročných na realizaci mu přišlo v celku rozumné. Nedá se ale tvrdit, že operu jako žánr zcela opomíjel. Pokud se na scéně objevila, jednalo se skoro vždy o výjimečnou událost, která zaznamenala úspěch v podobě několika opakování. Během šesti let se na jevišti vystřídaly opery významných skladatelů jako G. Meyerbeera, D. Aubera, G. Donizettiho, G. Rossiho či G. Verdiho [Mayer, 1866]. Uváděny byly v průměru osmkrát do měsíce a mnohé z nich se staly operami repertoárovými. Diváci se tak s nimi setkávali v novém nastudování i v dalších letech, kdy se divadla chopil jako ředitel Zöllnerův nástupce Adolf Franckel. Největšího úspěchu u publika dosáhl ředitel v tomto šestiletém období prvotním uvedením Wagnerových oper Tannhäuser (1861) a Lohengrin (1864), ke konci nájemního 12

V letech 1774–1870.

5

období potom komickou operou G. Meyerbeera Dinorah. Lehčí zábavný žánr – opereta – byl čerpán téměř výhradně z díla J. Offenbacha a postupně si získávala divákův zájem [Rille, 1885: 164]. Anton Zöllner, ačkoliv nebyl příliš úspěšným ředitelem, zpřístupnil brněnskému publiku kvalitnější repertoár, který ale bylo nutno v budoucnosti zdokonalit. Takový úkol měl před sebou nyní jeho nástupce Adolf Franckel, který se kromě uspokojení publika musel nadále potýkat s finančními problémy, které stály v cestě uměleckému rozvoji divadla. Zöllnerův repertoár využil pro své počáteční období a pokoušel se ho i dále rozšiřovat.

6

3. Situace před nástupem Adolfa Franckela do městského divadla v Brně V působení Adolfa Franckela na scéně německého městského divadla v Brně nalézáme několik nejasností, které se objevují během celého jeho devítiletého období ve funkci ředitele. Jako výchozí materiál nám pro zmapování nadcházejících let a jejich výsledků poslouží převážně prameny v podobě tištěné (dobové tiskoviny) i netištěné (rukopisy). Tištěné prameny můžeme rozdělit do dvou skupin. Do první skupiny patří recenze uváděných představení a doplňující články, úvahy o obecném charakteru divadla13 jako umělecké instituce. Tehdejší dobový tisk měl mnohem důležitější a vážnější funkci, než jak je tomu dnes, a o místní divadelní problematice čtenáře pravidelně informoval. Díky této skutečnosti je pro nás cenným zdrojem informací nejen o kvalitě uváděných produkcí v divadle, ale i o běžných provozních problémech (zrušení představení, zavření divadla atd.). Druhou skupinu tvoří články politického a společenského charakteru. Jedná se např. o zápisy ze zasedání obecního výboru, ze kterých je možno při pečlivém studiu získat informace doplňující a mnohdy ujasňující daný problém. Ucelený pohled na studovanou problematiku daného období nám poskytují informace získané studiem netištěných pramenů. Charakteristickým zástupcem je soukromá, nepublikovaná korespondence zainteresovaných osob či provozní dokumenty divadla.14 Umožňují nám alespoň z části utvořit představu o fungování divadla po stránce ekonomické. Společným znakem těchto dokumentů je bohužel jejich neúplnost a mnohdy i nečitelnost těchto důležitých dobových materiálů. K utvoření celkové představy o fungování divadla, jak z vnitřní tak i vnější strany, je nutné informace získané z těchto různorodých materiálů kombinovat a následně uspořádat do srozumitelného celku.

13

14

Mährischer Correspondent – Moravský dopisovatel, Brünner Zeitung – Brněnské noviny, Brünner Morgenpost – Brněnská ranní pošta, příloha Brněnských novin. Materiály jsou uloženy v Archiv města Brna, dále jen AMB.

7

3.1 Příprava výběrového řízení Zvolení Adolfa Franckela do funkce ředitele provázela řada změn oproti předchozímu způsobu pronajímání divadla. Tady, ještě před samotným zvolením Adolfa Franckela, nalézáme první z avizovaných zajímavostí spjatých s jeho působením v brněnském městském divadle. Ještě před ukončením nájemního období Antona Zöllnera (duben 1866), v létě roku 1865, se město rozhodlo změnit pro nastávajícího ředitele znění nájemní smlouvy, zejména podmínky v ní obsažené. Hlavním cílem mělo být zvýšení kvality divadelního institutu a město se tímto způsobem pokoušelo řešit trvalé potíže spjaté s divadlem – ať už finanční či umělecké. Sestavování nové nájemní smlouvy, resp. úprava podmínek, se ukázalo jako dlouhodobý proces, při kterém se nemohly shodnout dva konkrétní subjekty: divadelní komise pověřená ustanovením podmínek nové nájemní smlouvy a rada města, která je schvalovala. Tyto vleklé rozpory jsou patrné z dobového tisku,15 který o připravovaných změnách informoval občany města. Na zasedání obecního výboru ze dne 29. 8. 1865 byl podán obecní radou návrh nové smlouvy, který obsahoval dle slov divadelní komise následující: „Podmínky, které navrhla obecní rada, se liší od stávajícího smluvního ustanovení o pronájmu městského divadla a sálu Reduty výrazně v tom, že v prvé řadě bude řediteli divadla ponecháno řízení a správa divadla ve vší volnosti. Dále rada města nebude mít již žádný vliv na způsoby uvádění divadelních představení. A konečně v bodě týkající se ceny pronájmu byl vyjmut sál Reduty z předmětu smlouvy.“16 Ze záměru rady vyplývá, že řediteli se nabízela volnost v sestavování repertoáru a možnost nakládat se sálem Reduty podle svého uvážení za cenu toho, že nebude od města žádat finanční podporu.17 Proti tomu se silně ohradila divadelní komise, která měla k tomuto návrhu výhrady. Komise zdůrazňovala, že divadlo je umělecký institut, který jako takový tvoří důležitou součást vzdělávání. Z toho důvodu musí být nazírán jako společenský institut tvořený a podporovaný obcí, která má povinnost mu v případě 15 16

17

Mährischer Correspondent nebo Brünner Zeitung Die von den Gemeinderathe entworfenen Bedingnisse unterscheiden sich von dem gegenwärtig in Kraft bestehenden Contracts-Bestimmungen sich darin, dass in den erstern dem Theaterunternehmer bei Führunf und Leitung des Theaters ein völlig freier Spielraum gelassen, der Gemeinde kein Einfluss über die Art und Weise, sowie über die Modalitäten der Theatervoerstellungen, und bei Festsetzung der Preise vorbehalten wurde, endlich dass der Redoutensaal kein Object des Vetrages bildet. Mährischer Correspondent: Bericht des Theater – Comité an den Gemeindeausschuss, 3. 9. 1865. Kromě čerpání stanovených 2 000 zlatek, které byly určeny ale určeny pouze na pořizování a opravu dekorací.

8

nedostatku vlastních financí poskytnout pomoc. Sál měl zůstat i nadále součástí pronájmu, jak tomu bylo doposud a na jevišti se měly v přiměřené míře objevovat všechny žánry divadla (opera, činohra, truchlohra, fraška, veselohra, singspiel, opereta a jako součást opery a frašky uvádět balet).18 Spolu s tímto požadavkem bylo komisí apelováno na poskytnutí případného finančního příspěvku divadlu, který by sloužil k nakoupení dekorací a dalších předmětů nutných k inscenacím. Obecní rada se s divadelní komisí snažila vzájemně domluvit na podmínkách, které měly být předmětem nové nájemní smlouvy. Rada města se nemohla na podmínkách smlouvy dohodnout, neustále se projednávaly některé body a až koncem září, po definitivním schválení smlouvy, mohlo dojít k dlouho očekávanému výběrovému řízení na post ředitele městského divadla v Brně. Smlouva, která obsahovala 52 bodů (viz Textová příloha č. 40) se nejvíce lišila od předchozí smlouvy v oblasti zvýšení cen vstupenek, které se staly jednou z nejdiskutovanějších částí celé smlouvy. Důvodem bylo, aby se spolu se zvýšením cen vstupenek opravdu zvýšila i úroveň repertoáru a celkového stavu divadla a nedošlo tak ke stížnostem ze strany publika, které bylo pod ochranou města.

3.2 Výběrové řízení na post ředitele divadla – proč právě Franckel? Počátkem září roku 1865, po konečném ustanovení a řádném schválení podmínek pro nadcházejícího ředitele, mohla rada města konečně vypsat již očekávané výběrové řízení na pozici nového ředitele městského divadla pro nadcházející šestileté nájemní období.19 Učinila tak prostřednictvím veřejných vyhlášek a inzerátů uveřejněných v novinách.20 Na výzvu se oficiálně přihlásilo osm zájemců z celého rakouského císařství. Až na jednu výjimku byla tato skupina tvořena již zkušenými řediteli, kteří post ředitele zastávali v různých divadlech. Rada města vybírala z těchto uchazečů: Anton Zöllner – současný ředitel městského divadla v Brně; Carl Pichter Bodog – ředitel Zemského divadla v Linzi; Herman Gallmayer – ředitel Národního divadla v Innsbrucku; Carl Haag – ředitel Krajského divadla v Klagenfurtu; Carl König – ředitel Královského městského divadla v Olomouci; Anton Balwansky – ředitel městského divadla v Marburgu, Franz Liegert – ředitel Královského českého zemského divadla v Praze a Adolf 18 19 20

Mährischer Correspondent: Bericht des Theater – Comité an den Gemeindeausschuss, 3. 9. 1865. Šest let byla standardní nájemní doba pro bezproblémového ředitele. Inzerát se objevil v brněnských Brünner Zeitung ale i ve vídeňských novinách Neue freie Presse a byl podán ve dnech 20., 22. a 24. září 1865. AMB f. A1/22, inv. č. 1712, sign. 49/47, k. 309, Doklad o zaplacení za podaný inzerát v Neue freie Presse.

9

Franckel – za jeho jménem nestála žádná funkce, kterou by jako ředitel doposud vykonával a jak tomu bylo u zbytku zájemců. Všech osm zájemců poslalo během října a počátkem listopadu roku 1865 městské radě průvodní dopis, neboli životopis. Ten obsahoval kromě základních údajů konkrétní osoby i informace o případném dosaženém vzdělání, zkušenostech v oblasti divadla a s tím spjaté i dosavadní úspěchy, možnosti budoucího vedení divadla, umělecké vize apod.21 Zároveň byl vždy městské radě zaslán doporučující dopis z příslušného policejního ředitelství, pod které uchazeči dle oblasti působení spadali.22 Z výběrového řízení vzešel jako vítěz na zasedání obecního výboru města Brna dne 14. 11. 1865 poslední uchazeč, čtyřiačtyřicetiletý Adolf Franckel. Otázkou zůstává, čím si radu města získal, že se pro něj rozhodla a do jaké míry mohl tento dopis (viz Textová příloha č. 1) její rozhodnutí ovlivnit. Můžeme se domnívat, že pro město bylo zárukou jeho kvalit dosažené vzdělání, které bylo v porovnání s ostatními uchazeči či jeho předchůdci opravdu chvályhodné. Měl přehled v několika oborech, zajímal se o literaturu, vyznal se v hudbě, pokoušel se o vlastní teoretické práce spjaté s dramatickým uměním a hlavně procestoval Německo a měl tak dokonalý přehled o aktuálním dění na tamních jevištích. Cítil se připraven vést divadlo a uplatnit na jeho provozování své dosavadní, byť z větší části teoretické, zkušenosti. Navíc sliboval zdokonalit současnou repertoárovou situaci a ochotně nabízel zaplatit stanovenou kauci 3 000 zlatek. To se radě města zřejmě také zalíbilo a rozhodla se tentokrát vsadit na chytrého podnikatele, který neměl moc zkušeností, zato měl znalosti a přesnou vizi jakým směrem by se divadlo mělo ubírat. Bohužel, jak se postupně ukázalo, neznal způsob, jakým takového úspěchu dosáhnout. Z jeho dopisu je patrná jistá dávka sebevědomí, která mu nedovolila přestat věřit v úspěch.23 Jeho dopis, kterým se snažil přesvědčit radu města, je pro nás cenným materiálem. Franckel se v něm sám prezentuje a sděluje o sobě základní informace, které bychom jinak museli čerpat zprostředkovaně. Zároveň spolu s nimi vyvstává řada otázek kolem jeho zvolení. O tom, že byl Franckel opravdu vzdělaná osobnost, svědčí i fakt, jakým způsobem se snažil radu města zaujmout. Nejprve upřednostňoval svoje studijní úspěchy, pak drobné praktické znalosti a ke konci neopomenul radu města nalákat na svůj podnikatelský, finanční základ, který hodlal divadlu poskytnout, aby se tak nedostala do případné finanční 21

22 23

AMB f. A1/22, inv. č. 1712, sign. 49/47, k. 309, Oficiální žádosti jednotlivých osob o pronájem divadla. Ten nebyl ve všech případech kladný, což mohlo ovlivnit výběr samotného uchazeče. Celý dopis viz Textová příloha č. 4.

10

těžkosti. Celou žádost uzavírá přesvědčováním zastupitelstva o nutnosti zvolit jej ředitelem, pokud vezme rada v potaz všechny jeho přednosti. Zmiňuje se i o známosti se členem obecního výboru, šlechticem Rudolfem Ottem, který je jeho osobní právní poradce a spravuje jeho finance.24 Všechny tyto informace vedou k tomu, že Adolf Franckel nebyl v Brně zcela neznámou osobou a je možné, že právě skrze jeho přátelství v kruzích obecního výboru měl k vítězství blízko. Kontakty v komunální politice a bohaté rodinné zázemí jistě nebyly tehdejšímu uchazeči na škodu. Na závěr části o výběrovém řízení je nutné zmínit ještě zajímavou skutečnost s ním související. Totiž, že dopis A. Franckela – přihláška – byl na adresu rady města zaslána až po uplynutí stanoveného termínu pro podání přihlášek.25 Ale ani to nedokázalo radu města při výběru adepta negativně ovlivnit. Ve společnosti, do které se chtěl Adolf Franckel připojit – tedy vysoce postavení zástupci města, se mnohem více upřednostňovaly jiné vlastnosti – majetek, kontakty a veřejná známost dotyčné osoby. A Adolf Franckel, syn z bohaté brněnské rodiny, měl už tímto předpoklady k tomu, aby byl přijat. A právě proto, když sečteme všechny nejasnosti, které jsou s jeho zvolením spjaty (počínaje změnou smlouvy), můžeme při postupném studiu pramenů dojít ke zjištění, že tato událost nebyla poslední a v jednání zastupitelů města byla zcela běžným postupem, jak docílit svého.

24

25

Rudolf Ott je zároveň jedním z těch, kteří se podíleli na konečné podobě nájemní smlouvy. Jednalo se o velice významného právníka, který poskytoval své služby především významným osobnostem a celým aristokratickým rodinám a dokonce i právní zástupce saského krále. Z toho plyne, že pokud zastupoval a spravoval i finance A. Franckela, můžeme se domnívat, že se svým postavením řadil právě mezi bohatší vrstvy a mohl si dovolit služby renomovaného právníka [Fasora, 2007: 309]. Jako zdroj této informace nám posloužilo náhodné upozornění na tuto skutečnost jednoho člena obecního výboru při jeho zasedání dne 13.3 1866 v souvislosti s udělováním práva na výrobu lihovin. Tento člen upozornil, že nabídka jednoho ze zájemců by měla být brána v potaz, ač byla pozdě zaslána. Argumentoval tím, že stejně tomu bylo v případě rozhodování o pronájmu divadla, který byl nakonec udělen A. Franckelovi, i když jeho dopis došel až po termínu odevzdání přihlášek. (Mährischer Correspondent: Sitzung des Brünner Gemeindeausschusses, 15. 3. 1866.

11

4. Stav divadla v prvních letech pod vedením A. Franckela Jak jsme již naznačili, Adolf Franckel měl před sebou nelehký úkol – zvýšit úroveň divadla a znovu přilákat více diváků a navíc se pokusit vylepšit finanční situaci divadla. Naplnění tohoto plánu se začalo po několika letech fungování divadla s novým ředitelem jevit jako nedosažitelné. Hlavní problém byl v tom, že ředitel, ačkoliv měl dobré plány a nápady, nevěděl jak je zrealizovat a často tak docházelo k promarněným šancím. V nadcházející kapitole se pokusíme připomenout řízení divadla Adolfem Franckelem, k čemuž nám nejvíce poslouží prameny uložené v AMB, kde je právě k prvním sezonám vedení, byť útržkovitě, nejvíce materiálů. Z tohoto zdroje se postupem let (již třetí sezónu) jakákoliv informace o řízení divadla vytrácí a jsme nuceni se spoléhat pouze na dobový tisk.

4.1 Snahy ředitele a reakce veřejnosti Změny ve vedení divadla s odchodem Antona Zöllnera26 a nástupem Adolfa Franckela v nové sezoně 1866/1867 nenarušily plynulý provoz divadla.27 Diváci, kteří přišli 2. dubna roku 1866 shlédnout první představení v nové sezoně, veselohru Sklenice vody,28 byli příjemně překvapeni změnami, které byly v prostorách divadla uskutečněny v rámci výměny ředitele. Změny ve vedení bylo možno vidět jak prostřednictvím interiéru divadla, který se na náklady města z části zrekonstruoval,29 tak prostřednictvím uměleckého projevu herců a vzhledu scény.30 První představení působilo velmi reprezentativně a již v těchto chvílích byl spatřen jevištní rukopis „mla26

27

28 29

30

Anton Zöllner odešel s nástupem nové sezony do Laibachu (dnešní Lublaň), kde hned v první sezoně nastudoval několik oper z repertoáru brněnského divadla. Nová sezona začala 2. 4., po velikonočním týdnu, kdy bylo divadlo tradičně uzavřeno a mohly tak proběhnout úpravy interiéru. Autor Eugene Scribe. Odstranění dvojitého portálu na předním jevišti, zavedení osvětlení sufit. Mährischer Correspondent, 3. 4. 1866. Nově angažovaní herci, kteří ten den vystoupili na jevišti, byli označeni za talentované, s obdivem se setkalo i jevištní provedení a vkusné nové toalety dam, které na diváky velmi zapůsobily. Mährischer Correspondent, 3. 4. 1866.

12

dého, inteligentního ředitele“, jak ho nazývali novináři.31 Adolf Franckel nasadil diváckou laťku z počátku poměrně vysoko a i přesto, že převzal stávající repertoárové kusy z předchozího vedení, přilákal do divadla početné publikum, pro které byla hlavním důvodem návštěvy divadla spíše zvědavost než zájem sledovat již známá představení. Adolf Franckel totiž stavěl svůj dramaturgický koncept z počátku na stejném, nebo aspoň podobném repertoáru předcházejících sezon. Rozdíl byl v tom, že uvedené kusy nechal nově nastudovat a vylepšit v oblasti vizuálních prvků, což na diváky velmi zapůsobilo. Použil k tomu nově angažované herce (čímž z části obměnil soubor), režiséry, jednoho kapelníka32 navíc a při inscenování použil nových dekorací a kulis. Komě toho měl před sebou nelehký úkol týkající se jednoho z uváděných žánrů, totiž zlepšit situaci opery, která v té době neměla dobrou pověst. Za předchozího vedení neměla opera v organizaci repertoáru žádný systém, žádnou směrodatnou myšlenku. Repertoár byl postaven na Verdiho dílech, které tvořily základ a vše ostatní bylo vedlejší. Řediteli i publiku chyběla důvěra v dobrou operu. V repertoáru se stále opakovaly opery Trubadúr, Rigolleto,33 Robert ďábel,34 Marta.35 Výrazně se projevila Zöllnerova neznalost operního umění, která zavinila úpadek operních inscenací. Docházelo k častým narušením atmosféry při představení, příkladem je rozesmání publika při vážné scéně nebo neposlouchatelné tóny muzikantů. Harmonického účinku při představení tak nebylo nikdy dosaženo.36 To, jak opera bude vypadat v budoucnosti, už plně záleželo na jejím novém vedení, do kterého se vkládaly ze stran města i veřejnosti velké naděje. Jisté náznaky změn opery k lepšímu ukázalo i první představení Flottowy opery Marta ze dne 5. 4. 1866, kde mohli diváci po dlouhé době slyšet čisté tóny nástrojů a hlasy zpěváků. Tato opera byla právě jednou ze stálých repertoárových titulů, kterou mohli diváci vidět již několikrát v minulosti pod vedením Antona Zöllnera a nyní ji měli možnost srovnat s novým provedením. Adolf Franckel od základů přeorganizoval operu a její soubor – doslova „od paličky na buben až po primabalerínu“.37 Tyto úpravy a kompletace souboru trvaly ještě celý měsíc od zahájení sezony a diváci tak měli možnost sledovat nástup nových tváří postupně. Adolf Franckel se na rozdíl od svého 31 32 33 34 35 36 37

Mährischer Correspondent, 3. 4. 1866. Mayer, 1966, 1967a. G. Verdi G. Meyerbeer F. Flottow Mährischer Correspondent, 7. 4. 1866. Mährischer Correspondent, 7. 4. 1866.

13

předchůdce snažil do opery angažovat již zkušené zpěváky, kteří byli disciplinovaní.38 Neustále se pokoušel o inovaci, změny a chtěl vyhovět požadavkům herců i publika. Bylo patrné, že zpočátku sledoval reakci na svou činnost v divadle a snažil se jí přizpůsobit. Například předplatitelům činohry a veselohry se dostalo „dárku“ v podobě změny abonentního programu, kdy diváci již nemuseli sledovat stále dokola stejná představení, ale bylo jim naopak předloženo více novinek.39 Tuto oblíbenost si ale ředitel dlouho nezachoval, protože nedostatky v repertoáru převyšovaly nad přínosy, které byl sám schopen nabídnout.

4.2 Repertoár divadla Úkolem této části je přiblížit čtenáři stav repertoáru během působení Adolfa Franckela v Městském divadle na Zelném trhu. Ten se totiž jeví na první pohled jako moderní, zahrnující v sobě všechny žánry divadla, odpovídající současným požadavkům umění tak, jak si kladla za podmínku smlouva.40 Při podrobnějším studiu lze zjistit, že tento repertoár se jevil jako nedostačující, a to zejména z pohledu diváků. Poměr žánrů v repertoáru stanoven nebyl, takže si ho mohl ředitel divadla volit podle sebe. Repertoár se mimo jiné odvíjel od požadavků publika a aktuálního stavu hereckého souboru, který se měnil a doplňoval i v průběhu sezóny. Diváci se chtěli především bavit, což dokazoval i fakt, že nejvyšší počet členů souboru byl zastoupen pro frašku a činohru (31)41 oproti opeře, která měla k dispozici v průměru o polovinu členů méně (14).42 43 Někteří zpěváci opery hráli pak zároveň ve frašce či činohře, čímž logicky nemohla opera dosáhnout takových výsledků, jakých se od ní očekávalo. Jak již bylo řečeno, ředitel se snažil o to, aby opera získala vyššího uznání než jak tomu bývalo doposud. Představu o celkové skladbě repertoáru a směru, jakým se německé divadlo v Brně orientovalo, si můžeme udělat kromě jiného z dochovaných zápisů o počtu nově nastudovaných kusů v první sezoně 1866/67,44 kterými musel ředitel informovat obecní radu. Celkem bylo na jeviště před diváky uvedeno v první sezoně 55 38 39 40 41 42 43 44

Mährischer Correspondent, 23. 5. 1866. Mährischer Correspondent 13. 4. 1866. Viz Textová příloha č. 4, bod č. 12. Mayer, 1867a. Mayer, 1867a. Někteří ze souboru opery byli zároveň členy souboru činohry a frašky. Viz Textová příloha č. 3. Z dalších sezón tyto záznamy bohužel nemáme.

14

novinek, z čehož byly jen tři novinky operního žánru45 a pouze dvě novinky žánru operetního. Celkový počet uvedených oper na jevišti během první sezony byl ale vysoký – 109× bylo uvedeno 37 různých oper, jejichž přehled ilustruje Tabulka 1. Nejvíce reprízovaná opera Marta byla hrána na počest samotného skladatele této opery, F. Flotowa, který ji viděl během své návštěvy Brna 1. 10. 1866.46 Ze statistiky vyplývá, že opera tvořila na programu divadla téměř třetinu všech představení, což není na operu rozhodně málo a nemůžeme tedy tvrdit, že jí nebyl vyhrazen dostatečný prostor. Opeře stál v opozici co do počtu novinek veseloherní žánr, 1866/1867 objevilo se 38 nově nastudovaných frašek a veseloher různých autorů. Počet novinek u žánrů činohry a truchlohry byl v obou případech pouze šest. Jak již bylo zmíněno, hlavní změny se očekávaly v žánru opery, která diváky na jedné straně přitahovala pro svou noblesnost, na straně druhé odrazovala pro svou všednost v místním podání. I když ředitel divadla nechal inscenaci obměnit o nové kostýmy, kulisy a role nově přeobsadil, diváky to příliš nelákalo – příběhy už znali a herecké výkony až na výjimky nebyly zajímavé. To byl jeden z hlavních problémů Adolfa Franckela. V jeho případě šlo o neschopnost přizpůsobit se publiku a stavěl se tak do pozice jeho nepřítele. Snažil se mít na repertoáru co nejvíce oper, ale kvalitních herců pro jejich inscenování neměl dostatek. Přes všechny tyto nedostatky nelze Adolfovi Franckelovi odepírat snahu přiblížit se divadlu evropského formátu s kvalitním repertoárem, což se mu i několikrát povedlo. Tyto snahy se projevovaly např. při výběru repertoáru, kdy do něho dosazoval zcela nové tituly všech žánrů, které se v Brně ještě předtím nehrály a o kterých byl přesvědčen, že by mohly mít úspěch. Tak tomu bylo u jeho prvního pokusu při uvedení operní novinky s názvem Hans Heilling (H. Marschner). Tato romantická opera předního německého skladatele, napsaná před více než třiceti lety, byla na místním jevišti velmi vítána, protože ačkoliv byla operou na jiných německých divadlech známou, zde nebyla doposud uvedena.47 Premiéra se konala 12. 6. 1866 a jako host v ní zazpíval zpěvák vídeňské Dvorní opery pan Beck, díky němuž byla kritika o to více příznivá.48 A i když

45

46 47 48

V zápise jsou sice uvedeny tři opery, ale jedna z nich (Krásná Helena) je pak na programu označena za operetu. V tomto případě lze tedy mezi nově uvedené opery počítat pouze dvě zbývající. Mährischer Correspondent, 3. 10. 1866. Mährischer Correspondent, 12. 6. 1866. Mährischer Correspondent, 14. 6. 1866.

15

diváci doufali v její znovu uvedení v zimní sezóně,49 dočkali se pouze jedné reprízy.50 Na tomto příkladu lze pozorovat jisté rysy Franckelova jednání. Nabídl divákům novou operu, která měla v obou reprízách úspěch a maximální návštěvnost, ale více repríz se nekonalo.51 Pravděpodobně ředitel věděl, že by vídeňského hostujícího zpěváka nemohl nahradit žádným ze svých zpěváků a počáteční úspěch by byl záhy nahrazen opět ostrou kritikou. Tento případ nebyl ojedinělý a svědčí o nerozvážném jednání ředitele, který ačkoliv měl dobré nápady, byly pouze krátkodobé a nedokázal si situaci promítnout do delšího časového úseku. Jiná ředitelem nasazená opera tohoto období, Afričanka (G. Meyerbeer, premiéra 2. 4. 1867), se naopak stala operou repertoárovou a k vidění byla na jevišti ještě několik dalších let. Z tabulky (viz Textová příloha č. 1) můžeme vidět, že opery, které byly uvedeny jen jednou, tvořily téměř čtvrtinu ze všech uvedených. Důvodem může být jejich náročnost jako v případě opery Hans Heilling nebo neúspěch u publika. V obou případech takové zacházení vyznívá jako plýtvání hereckých sil, financí na výpravu a vypovídá a Franckelově uvažování ve stylu pokus-omyl, o čemž se zmíníme v poslední kapitole, kde budou domněnky podivného chování Adolfa Franckela doloženy. V opeře měla prvenství co do počtu repríz klasická díla skladatelů G. Verdiho, G. Donizettiho, G. Rossiniho, jejichž časté uvádění po několika letech, byť v obměněném provedení, způsobilo nezájem diváků. Adolf Franckel se ale snažil divákům přenést na jeviště i tzv. pařížskou „grand opéru“, jejichž zástupci se stali skladatelé D. F. E. Auber (Němá z Portici) a G. Meyerbeer (Robert Ďábel, Hugenoti a později i Prorok). Zájmu neunikl ani nastupující Wagner, kdy se na jeviště dostalo během let 1866– 1875 ztvárnění celkem tří jeho oper – Tannhäusser (26. 1. 1867), Lohengrin (17. 12. 1867)52 a Bludný Holanďan (2. 12. 1871).53 Celkově lze hodnotit operní repertoár jako velmi nevyhraněný, otevřený téměř všem směrům a tím i velmi pestrý. Uváděné opery byly nejvíce čerpány z celého produktivního období 19. století a v repertoáru tak můžeme nalézt zástupce těchto druhů oper: „grand opéry“, německé i fran49 50 51

52 53

Mährischer Correspondent, 19. 6. 1866. Na programu se objevila, ale až později – v roce 1868 a 1871. Tento model lze sledovat např. u obou Mozartových oper, uvedených pouze jedenkrát. V Brně byly uvedeny po dlouhé době a zájem se tedy mohl předpokládat, přesto se na programu už vícekrát neopakovaly. Uvedena byla ještě v roce 1871 a 1874. Uvedení této opery bylo doprovázeno velkými přípravami. Konaly se dvě veřejné generální zkoušky a divadlo samotné bylo den před ohlášenou premiérou dokonce uzavřeno z důvodu její přípravy.

16

couzské komické opery, operety, vrcholné italské opery v podání rossinistů,54 německé romantické opery Wagnera [Trojan, 1999]. Pro představu, co se v divadle na Zelném trhu hrálo, uvedeme následující přehled autorů zastoupených v těchto žánrech: 

Opereta – byla nejčastěji představována divákům uvedením některého z děl plodných skladatelů J. Offenbacha nebo F. Suppého;



Veseloherní žánry – oblíbení byli autoři F. Raimund. J. N. Nestroy, E. Bauernfeld, O. F. Berg, R. Benedix, Ch. Birch-Pfeiffer, A. Langer;



Činohra a truchlohra – velké zastoupení renesančních a klasicistních autorů W. Shakespeare, J. W.Goethe, F. Schiller, F. Halm, H. Laube. Pohledem na tyto autory nelze jednoznačně určit dramaturgický koncept divadla

vedeného Adolfem Franckelem. Návštěvníkům divadla se nabízela opravdu široká škála, z níž si mohl každý vybrat. To se jevilo jako divácký komfort, který spíše než k úspěchu vedl k poloprázdnému hledišti. Ze strany diváků a veřejnosti docházelo prostřednictvím tisku ke stížnostem na stále stejné tituly, přestože jich bylo na repertoáru několik. Ředitel Adolf Franckel byl napadán pro omezenost a neznalost jiných, lepších titulů, kterých je na trhu dostatek.55 Nejvíce byla v tomto případě úspěšná tradiční pohostinská představení, která byla hojně navštěvována právě kvůli známým hercům, kteří se sjížděli do moravské provincie z velkých divadel rakouského mocnářství.56 Adolf Franckel se jako ředitel divadla příliš nenamáhal se sestavováním repertoáru. Nehledal nebo nebyl schopen nalézt systém, který by mu pomohl ustanovit jasnou dramaturgickou linii divadla, jíž by se mohlo divadlo vyznačovat, což nás opět utvrzuje v tom, že byl více podnikatelem nežli znalcem divadla. Ku prospěchu mu nebyly ani časté změny na repertoáru, které se s ním vlekly i později v Prozatímním divadle. Adolf Franckel sice bývá označován jako průkopník opery, ale opomíjena zůstává otázka, co chtěli vlastně diváci vidět a zda to, co jim bylo nabízeno, bylo v souladu s jejich požadavky. Na jedné straně lze s tímto tvrzením souhlasit, Adolf Franckel měl již od počátku jisté představy a nápady, ale bohužel se nedaly ještě aplikovat na brněnské publikum, 54 55 56

Rossini, Bellini, Donizzeti, a Verdi. Mährischer Correspondent, 17. 11. 1870. Zajímavostí je, že na tyto speciální představení nezvyšoval ředitel ceny vstupenek, ačkoliv musel hostujícím účinkujícím platit vysoké gáže.

17

které se chtělo především kvalitně bavit a smát při veselohrách a až potom udivovat na opeře – pokud možno kvalitní. Náklonnost, obdiv a popularita tohoto ředitele se postupem let jeho působení v městském divadle vytráceli.

4.3 Ekonomická situace divadla Jak divadlo fungovalo uvnitř, s jakými problémy se potýkalo či konkrétní cifry nenajdeme v žádném z tištěných pramenů z tohoto období. Denní tisk, ačkoliv se věnoval divadlu a jeho produkci dostatečně, soustřeďoval svou pozornost z velké části pouze na to, co bylo ten den v divadle předvedeno za výkon a kým. Informace spjaté s vnitřním uspořádáním divadla můžeme hledat v pramenech netištěných, totiž v korespondenci ředitele s radou města, v jednoduchých účetních záznamech výdajů a příjmů,57 které nám umožní rozkrýt fungování divadla po stránce ekonomické. Situaci stěžují útržkovité informace, ze kterých není možno vyčíst kompletní hospodaření jednotlivých sezón. Alespoň částečnou představu o ekonomické situaci divadla si můžeme udělat z dochovaných materiálů vztahujících se k hospodaření divadla v prvních dvou sezonách, 1866/67 a 1867/68.58 K dispozici máme totiž kromě přehledů vydaných gáží pro herce i soupis příjmů a výdajů (viz Textová příloha č. 2). Tam můžeme vidět, že divadlo v prvních letech příliš neprosperovalo. Nejvíce peněz se vydalo na gáže zaměstnancům divadla (viz Textová příloha č. 3), které tvořily v obou letech téměř 80 %59 veškerých výdajů. Výdaje vždy převyšovaly příjmy, které byly z 90 % tvořeny výnosem z prodeje jednotlivých vstupenek a předplatného, zbytek byly náklady na provoz. Důležité je také zohlednění nájemní smlouvy, která ředitele kromě běžných výdajů finančně svazovala i nadstandardními výdaji, které z ní plynuly. Při přečtení smlouvy ředitele divadla s obcí (viz Textová příloha č. 4) můžeme vidět, že ředitel divadla fungoval mimo jiné jako zodpovědný správce za budovu, to znamená, že musel platit např. daňové poplatky spjaté s budovami nebo např. zajišťovat na vlastní náklady ostrahu objektu. Mimo jiné se musel i spoléhat na to, aby neklesl kurz měny, jinak by mu57 58 59

Uloženy v AMB. Sezóna vždy počítala po velikonočním týdnu a trvala do příštích Velikonoc. Gáže byly počítány zvláštním – jednoduchým způsobem. V dokumentu měl každý herec pevně stanovenou měsíční gáži (viz Textová příloha č. 3), která se vynásobila číslem 12 (počet měsíců v roce), a to i přesto, že některý z herců byl v divadle angažovaný jen několik měsíců a ne celou sezónu. Z toho důvodu se můžeme domnívat, že buď bylo účetnictví vedeno nedůsledně, nebo je dokument pouze orientační a jedná se o předběžnou kalkulaci. V obou případech mohlo nepřesné počítání gáží ovlivnit celkové výdaje divadla.

18

sel v případě čerpání kauce tuto změnu kurzu vyrovnat. Tyto všechny faktory mohly zcela jistě ovlivnit výslednou sumu, kterou jako podnikatel vydělal. Adolf Franckel trpěl nedostatkem financí stejně jako jeho předchůdci a tuto situaci se snažil alespoň ze začátku řešit zajímavým způsobem – zvyšováním cen vstupenek. I přesto, že ceny vstupenek byly navýšeny a schváleny obecní radou ještě před zahájením první sezony v čele s Adolfem Franckelem jako ředitelem divadla, po měsíci se ředitel divadla dostavil osobně na zasedání obecního výboru, aby se ho pokusil přesvědčit o nutném zvýšení cen předplatného pro lóže. To se mu také povedlo a s platností na jeden rok byly ceny předplatného obecním zastupitelstvem schváleny ke zvýšení od 1. 7. 1866.60 Od města ředitel žádné přímé finanční příspěvky nedostával,61 a tak se alespoň snažil vymyslet způsob, jak si udržet stálý příjem a neprodělávat. U obecní rady města Brna se tak jednou domáhal finančního zajištění tím, že žádal o zachování cen předplatného u lóží, které mu rada města obvykle stanovila na dobu určitou (rok nebo dva). Adolf Franckel ale žádal v roce 1869, aby mu ceny, které měly tento rok končit svou platností, ponechala ve stejných hodnotách až do konce jeho smlouvy, tedy do jara 1872. Chtěl se tak pojistit proti případnému nutnému snižování cen ze strany rady města, pokud by došlo v budoucnosti ke změně ekonomické situace.62 Důvody, které ho k tomu vedly a s tím spjaté přesvědčování obce o kladném vyřízení požadavku, ho stály úvahu o čtyřiceti stranách63 adresovanou na radu města krátce před vypršením stanoveného termínu. Ta se ukázala jako efektivní, neboť bylo jeho žádosti při nejbližším zasedání obecního výboru bez jakýchkoliv námitek vyhověno.64 I taková skutečnost dokazuje oblíbenost ředitele divadla u obecní rady a jeho rafinované jednání vůči okolí. 60

61

62

63

64

AMB f. A1/22, inv. č. 1712, sign. 49/47, k. 309 Žádost o zachování stávajících cen vstupenek po zbytek nájemního období. Tato skutečnost je patrná z dostupných pramenů, kde je zmínka pouze o ročním jednorázovém příspěvku 2 000 zlatek, které však stačily pouze na pokrytí nákladů na pořízení nových dekorací či jejich oprav. Jako příklad takové situace uveďme krach na na vídeňské burze, ke kterému došlo v roce 1873. Ceny vstupného by se za těchto okolností tak vysoko jistě neudržely a proti tomu se zřejmě chtěl Adolf Franckel chránit. Pro srovnání je vhodné uvést jiný příklad Franckelova jednání, na kterém je opět znát jeho sklon k podrobnému nesmyslnému rozebírání problému, jehož samotné řešení by bylo jednodušší a rychlejší než dlouhosáhlé zaobírání se jím. Tento příklad nalezneme u výpovědi jednoho z herců divadla, který byl svědkem toho, jak ředitel divadla sháněl přes divadelního agenta nového herce. Po té, co na čtyřech stranách popsal požadavky, které by měl herec splňovat se najednou rozhodl, že ke konci sezóny už stejně žádného hrdiny nepotřebuje a dopis ukončil vzkazem: Víte co, milý příteli, zatím mi toho hrdiny neposílejte. A dopis tak adresátovi odeslal. [Tyrolt,1904: 56]. Mährischer Correspondent, 24. 6. 1869.

19

Podle slov Alberta Rilleho, který se ve své knize také zmiňuje o obchodních praktikách Adolfa Franckela, se ředitel úspěšně dožadoval například zvýšení cen speciálně u pohostinských představení. U úřadů samotných se setkal s velmi vstřícným zacházením, kterého nikdo z jeho předchůdců nedosáhl [Rille, 1885: 168]. Jistý podíl na jeho oblíbenosti u úřadů lze hledat v jeho sociálním postavení, které hrálo jistě velkou roli při rozhodování představitelů komunální politiky.

20

5. Rok 1870 ve spojitosti s událostmi v městském divadle v Brně Situace v divadle na Zelném trhu se postupem následujících let zhoršovala jak po stránce ekonomické (řediteli divadla se stále nedařilo dostat divadlo z dluhů), tak umělecké (repertoár divadla stagnoval, neobjevovaly se žádné převratné novinky, které by diváky oslovily). Rok 1870 znamenal pro brněnské německé divadlo rok zlomový, neboť se stal v dějinách brněnského divadla rokem příliš uspěchaným, kdy se ukázalo že to, co se neřešilo a odkládalo několik let, pak mělo mnohem horší následky. Město svým opomíjením stavu tehdejšího divadla bylo následně nuceno řešit několik závažných problémů paralelně během jednoho roku. V této kapitole nám jako stěžejní materiál poslouží zápisy ze zasedání zastupitelstva a informace z dobového tisku, který snesl ostrou kritiku na představitele města i divadla.

5.1 „Theaterfrage“ Již počátkem roku 1870 se začala na veřejnosti prostřednictvím tisku znovu otevírat problematika tzv. Otázky stavby nového divadla65 v Brně. Její podstata spočívala v řešení neutěšeného stavu prostoru stávajícího divadla na Zelném trhu, který byl již prostorově nedostačující a co do modernizace provozních možností zastaralý. Ukázalo se, že se nejednalo o krátkodobou záležitost, neboť společnost i političtí zastupitelé se tímto tématem, zesíleným následným požárem divadla, zabývali celý rok. Je pozoruhodné, že v dostupných publikacích, které se vztahují k dějinám německého divadla v Brně, nenalezneme podrobnější zmínku o problémech spjatých s rokem 1870 a nutností postavit nové divadlo. Dějiny německého divadla [Rille, 1885; Bondi, 1910] zmiňují požár a následné působení souboru v tzv. Nouzovém divadle,66 ale ani zmínku o tom, co požáru předcházelo a že vůbec nějaké diskuze o stavbě nového 65 66

V tisku značeno jako Die Theaterbaufrage nebo jen Die Theaterfrage. Noththeater in der Reitschule

21

divadla v tomto roce probíhaly. Může to být způsobeno německou nacionální hrdostí v pozici autorů publikací, které jsou psané pouze německy. Jedná se totiž o otázku velmi choulostivou a pro německou část obyvatelstva spíše ostudnou. Impuls ve věci stavby nového divadla se objevil ze strany města již v roce 1863, kdy již byla dokonce zřízena komise, která projednávala i místo stavby budoucího divadla, které mělo stát na prostranství před Novou branou67 a jeho cena byla odhadnuta na částku 335 000 zlatek.68 Z jiných pramenů vyplývá, že myšlenka na stavbu nového divadla vzešla ještě o několik let dříve, totiž v roce 1859, kdy se po zbourání hradeb začaly zvyšovat nároky na reprezentativnost budovy a samotný provoz divadla.69 Je tedy patrné, že snahy o vybudování nového divadla se v tomto roce neobjevily poprvé. Ke stavbě nového divadla se ale doposud město definitivně nerozhodlo a německá část obyvatelstva nechala dál svoje Městské divadlo na Zelném trhu chátrat. Město samotné se odvolávalo na nedostatek financí pro tuto stavbu, ignorovalo stávající stav divadla a volání ředitele po novém divadle nemělo žádnou viditelnou odezvu. Politické řešení Otázky divadla nezaznamenávalo ani v tomto roce větších úspěchů. Celou situaci tak vyřešila až přírodní pohroma, když divadlo o tři měsíce později téhož roku do základů vyhořelo a nutnost řešení tohoto problému byla již opravdu nevyhnutelná. Již bylo zmíněno, že se město o stavbu nového divadla začalo zajímat na počátku roku 1870. Jak lze vypozorovat z dobového tisku, diskuze ohledně tohoto problému po třech měsících utichly. 70 Zásluhu na aktivitách spjatých s nutností postavit nové divadlo měl v nejvyšších řadách především sám starosta města Christian d ´Elvert.71 Ten také vyšel vstříc žádosti samotného ředitele divadla Adolfa Franckela a slíbil mu, že v této záležitosti hodlá podniknout určité kroky a konzultovat je i s dalšími kompetentními osobami.72 Divadlo mělo být postaveno z finančních prostředků města a soukromých investorů. Problémy městských financí vedly ke stálému odkládání stavby. Město jednoduše nevědělo, kolik by se mělo do nového divadla investovat a zároveň chtělo na případné investici ušetřit. V roce 1870 činil návrh rozpočtu případné stavby divadla 500 000 zlatek73 a tolik peněz město k dispozici nemělo. 67 68 69

70 71 72 73

Neuthore; nyní stojí v těchto místech Mahenovo divadlo. Mährischer Correspondent, 27. 3. 1870. Havlíčková, M.: Identifikace německojazyčných městských divadel na Moravě a ve Slezsku, kapitola Brno. Rukopis. Tisk nás po po měsíci březnu 1870 o situaci divadla přestává informovat. Starosta města Brna v letech 1861–1864 a 1870–1876; mimo jiné významný historik. Mährischer Correspondent, 10. 3. 1870. Návrh vytvořen podnikatelem Ferdinandem Herzfelderem. Mährischer Correspondent, 12. 3. 1870.

22

Dne 24. 3. 1870 se konala zvláštní porada o dalším průběhu stavby nového divadla, na kterou se dostavilo přes 80 zainteresovaných osob,74 ze kterých byla sestavena patnáctičlenná komise pro stavbu nového divadla v čele se starostou Christianem d`Elvertem.75 Město před sebou nyní nemělo žádnou závažnější překážku: mělo návrh od F. Herzfeldera, sestavenou komisi a místo stavby – stávající pozemky současného divadla.76 Nicméně město pokládalo stavbu divadla za opravdu „naléhavou“ a hodlalo podle toho zřejmě i postupovat, tedy nové divadlo postavit co nejrychleji a nejúsporněji.

5.2 Třetí požár v historii městského divadla v Brně Otázka divadla, která se nacházela během jara roku 1870 ve fázi „předběžných příprav“, byla během následujících několika měsíců vlivem požáru divadla přetransformována do fáze „akutního stavu“. Kromě toho, že rok 1870 zaznamenal v jeho počátcích divadelní úspěch v podobě oživení Otázky stavby nového divadla, je tento rok znám v historii brněnského divadla především díky požáru, který odsunul vizi nového divadla o několik let dál. Ten totiž zabránil dalšímu jednání ve stavbě nového divadla, na druhé straně urychlil stavbu divadla Prozatímního. Třetí požár77 vzplanul v divadle ve čtvrtek 23. 6. 1870 krátce po půl sedmé večer a trval asi dvě hodiny, než stačil pojmout celé divadlo a ze stavby tak zbyly jen obvodové zdi a přední stěna budovy, kde se nacházel vchod a schodiště (viz Obrazová příloha č. 2). Interiér divadla, jeviště a hlediště – vše kompletně vyhořelo. Zachován zůstal pouze sál Reduty a ze zařízení divadla garderóba a knihovna, které požáru unikly.78 Ačkoliv vyzněla celá situace včetně následků pro Brno spíše tragicky, nesla v sobě jistou dávku paradoxních jevů. Jeden z nich je skutečnost, že divadlo vyhořelo v době, kdy 74 75

76

77

78

Jednalo se o členy obecního výboru, fabrikanty, architekty a ostatní obyvatele z vyšších vrstev. Další členové komise byli např: Theodor Offermann, Ferdinand Herzfelder, Adolf Franckel. Mährischer Correspondent, 27. 3. 1870. Tento návrh se nesetkal u veřejnosti s kladným přijetím. Doufalo se totiž, že nové divadlo bude stát na volně přístupném prostranstvím, v místě tzv. Nové brány, naproti Kobližné ulici (Havlíčková, M.: Identifikace německojazyčných městských divadel na Moravě a ve Slezsku, kapitola Brno. Rukopis.). Současná dispozice divadla na Zelném trhu se jevila jako nedostačující (divadlo mělo jen jeden vchod) a divadlo by bylo po případné adaptaci a přestavbě ještě méně dostupné. V krátkosti připomeneme dosavadní požáry Městského divadla na Zelném trhu, postaveného v roce 1733. První požár budovy městského divadla vypukl 14. ledna 1785. Tehdy bylo divadlo za necelý rok uvedeno zpět do provozu (30. 11. 1785), ale po dvouměsíčním provozu divadlo opět, téměř na den přesně od prvního požáru, 16.ledna 1786 vyhořelo [Schram, 1902: 95]. Nové bylo na stejném místě postaveno během jednoho roku a 8. ledna 1787 bylo opět zprovozněno (Havlíčková, M.: Identifikace německojazyčných městských divadel na Moravě a ve Slezsku, kapitola Brno. Rukopis.) . Brünner Morgenpost, 24. 6. 1870.

23

v divadle nebyli ještě žádní diváci79 a nedošlo tak ke ztrátám na lidských životech, jako by tomu bylo v případě, kdyby divadlo vyhořelo večer. Na programu ten den mělo být třetí pohostinské představení vídeňského komika, herce Josefa Matrase v titulu Eine Weinprobe – šprým se zpěvy. Očekával se tak velký příliv diváků, kteří se těšili na večer plný zábavy, kterého se v Brně dostávalo poskrovnu.80 Příčina požáru byla známa ještě tentýž večer z výpovědi přímého svědka – zaměstnance divadla, který zapaloval plynový lustr a přišrouboval ventil příliš vysoko, následkem čehož vzplanul oheň v provazišti.81 Sál Reduty, který požárem zničen nebyl, dál patřil městu a sloužil k pořádání bálů a koncertů, jako tomu bylo doposud.82 Spáleniště se dlouhá léta řádného využití nedočkalo. Hovořilo se sice o vybudování restaurace v přízemí a tanečního sálu v prvním patře ve spojení se sálem Reduty, 83 ale divadelním účelům místo už dál nesloužilo. Později, v roce 1890, byla na těchto místech zbudována městská tržnice [Dufková, 2005: 78].

5.3 Nouzové divadlo v jízdárně v areálu bývalých jezuitských kolejí (Noththeater in der Reitschule), 14. 8. – 18. 12. 1870 Požár divadla znamenal pro město a německou část jeho obyvatelstva na jedné straně kulturní zkázu, na straně druhé naději v lepší budoucnost. Požár totiž nastal v období, kdy se město pokoušelo o řešení již zmíněné Otázky divadla a svým vznikem tak napomohl tuto problematiku oživit a rychleji tak dospět k jejímu (nyní už neodkladnému) vyřešení. Město a jeho představitelé teď neměli na výběr a primárním zájmem bylo rychlé jednání. Díky jistým krokům z počátku roku byla s problémem seznámena široká veřejnost a docházelo již k navazování kontaktů mezi potenciálními podnikateli, kteří by byli ochotni divadlo postavit. Jak je ale z dochovaných materiálů patrné, město i přes své dosavadní přípravy v této otázce nejednalo tak rychle a efektivně, jak by se předpokládalo. Paralelně se během několika následujících týdnů a měsíců muselo roz79 80 81 82

83

V divadle byli v té době jen herci a personál, Mährischer Correspondent, 24. 6. 1870. Mährischer Correspondent, 23. 6. 1870. Mährischer Correspondent, 24. 6. 1870. V roce 1870 se objevily v tisku spekulace, že rada města chce Družstvu pro stavbu divadla společně s Prozatímním divadlem pronajmout i sál Reduty. Veřejnost se proti tomuto záměru ohradila, jelikož by při pořádání koncertů v sále byl pořadatel nucen platit kromě daní ještě vysoké nájemné soukromému podnikateli. Za takových okolností by pak umělci prý raději jezdili do jiných měst, jako třeba do Londýna, kde jsou ceny nižší (Mährischer Correspondent, 1. 12. 1870). Nakonec se tak ale nestalo a pro Offermanna platily stejné podmínky v užívání sálu jako pro Adolfa Franckela Mährischer Correspondent, 21. 7. 1870.

24

hodnout o budoucnosti německého divadla, tedy kam umístit stávající soubor a jaké nové divadlo by přicházelo v úvahu postavit. 5.3.1 Stavba Nouzového divadla V první řadě bylo nutné vyřešit situaci stávajícího divadelního souboru, který čítal přibližně 120 členů84 a požárem tak přišel o zdroj obživy. Z plánované stavby nového divadla, které by nahrazovalo divadlo předchozí a zároveň by mělo i reprezentativní funkci, muselo být z finančních důvodů již z počátku odstoupeno.85 V úvahu připadala jen dvě řešení. Prvním bylo zajistit provizorní prostory pro soubor, který se nyní po stránce profesní ocitl v bezprizorní situaci, a mezitím v krátké době (do konce roku 1870) vystavět divadlo Prozatímní, tzv. „Interimstheater“ (sloužící pouze několik let). Druhým řešením bylo poskytnout zaměstnancům divadla ze svých prostředků finanční zajištění po dobu několika měsíců a postavit rovnou divadlo Prozatímní. Souhlas získala varianta první – tedy postavit Nouzové divadlo (Noththeater) – neboli adaptovat k tomuto účelu vhodné prostory.86 Jednání o stavbě divadla Prozatímního probíhala v počátcích současně a této problematice budě věnován prostor v další části této kapitoly. Město se po odsouhlasení návrhu rozhodovalo mezi adaptací několika lokalit: sál Reduty, bývalý Zemský dům nebo prostory jízdárny v areálu bývalých jezuitských kolejí.87 Na návrh komise bylo na zasedání obecního výboru po několika projednávání rozhodnuto, že se nechají vytvořit provizorní prostory v jízdárně v areálu bývalých jezuitských kolejí (viz Obrazová příloha č. 3), které si město pronajalo na rok od učitele jezdectví za cenu 2 000 zlatek.88 Tyto prostory se jevily jako nejvhodnější. Částka poskytnutá obcí na adaptaci těchto prostorů byla stanovena na 4 300 zlatek,89 stavbou byl 84 85

86

87

88

89

Mährischer Correspondent, 1. 7. 1870. Kromě toho nebylo jasné, kde by divadlo mělo stát a s ohledem na nutnost mít divadlo, nebylo možné se touto variantou dále zabývat. Jelikož se opravdu jednalo pouze o dočasnou náhradu za divadlo, neplánovala se stavba divadla, ale pouze úprava vhodných prostor k divadelní činnosti. Rozsáhlý areál bývalých jezuitských kolejí byl dominantou Jezuitské ulice, v roce 1904 byl celý zbořen, zbyl jen kostel Nanebevzetí P. Marie a vstupní portál. Interiér jízdárny, adaptovaný na divadlo, vypadal asi takto: v přízemí se nacházelo přes celou šířku hlediště 11 lavic, za kterými bylo ještě dost místa pro stání. Na každé straně hlediště nad přízemím bylo umístěno v prvním patře 14 lóží a ve stejné výšce vzadu, přes celou šířku, balkón se šesti řadami míst k sezení. Za nimi bylo opět místo ke stání. I když by to prostory dovolovaly, více pater divadlo nemělo. Pojmout mělo kolem 700 návštěvníků. Rozloha jeviště byla větší než v divadle na Zelném trhu (Mährischer Correspondent, 30. 6. 1870). Částka byla ve skutečnosti po dokončení prací vyšší, 6 132 zl. Mährischer Correspondent, 13. 10. 1870.

25

pověřen brněnský stavitel a podnikatel Julius Weiss. Plány zhotovil Franz Neubauer. Divadlo mělo být funkční během 25 dní, což se ve skutečnosti nestalo a stavba se protáhla do 14. 8. 1870.90 Ve funkci ředitele byl i nadále ponechán Adolf Franckel. Sloužit k divadelním produkcím mělo divadlo maximálně šest měsíců. 5.3.2 Fungování divadla (ředitel Adolf Franckel) Stojí za to zmínit situaci stávajícího divadelního souboru. Město poskytlo na žádost ředitele divadla částku 2 000 zlatek, která sloužila na udržení divadelního souboru, jenž by jinak byl nucen ředitel z finančních důvodů rozpustit a vyplatit gáže. Lépe na tom byla operní část souboru, pro kterou se našlo i praktické využití. Během tohoto kritického období byl operní soubor angažován ředitelem vídeňského Divadla v Josefově,91 který se s touto nabídkou výpomoci objevil v Brně ihned po požáru divadla. Brněnský operní soubor společně se členy souboru pražského vystoupil během svého hostování 92 v několika operách, které znali dobře ze svého domácího jeviště. Paradoxně vyznělo tamní hodnocení těchto představení mnohem kladněji, než když byly uváděny ve stejném obsazení u nás, a to i přesto, že se ve Vídni jednalo spíše o improvizovaná představení. I když byly předběžné termíny otevření divadla ohlášeny tiskem na začátek srpna, slavnostní otevření Nouzového divadla v jízdárně v areálu bývalých jezuitských kolejí se ve skutečnosti konalo až v neděli 14. 8. 1870.93 Do divadla nastoupili téměř všichni zaměstnanci, kteří působili v divadle na Zelném trhu. Při slavnostním otevření se hrála publiku již známá veselohra rakouského dramatika E. Bauernfelda: Domácnost a romantika. Přestože se jednalo o první představení v těchto prostorách, mnoho zvědavců to nepřilákalo. Návštěvnost divadla se nezlepšila ani při příštích představení a často se hrálo před poloprázdným hledištěm.94 Výjimkou bylo například úspěšné uvedení nové opery J. Offenbacha Bandité (20. 10. 1870), kdy bylo divadlo toho dne po90 91 92

93

94

Brünner Zeitung, 9. 7. 1870. Theater in der Josefstadt. Poslední představení operního souboru ve Vídni se konalo v pondělí 1. 8. 1870. Po návratu zpět do Brna byli herci ještě dva týdny bez divadla. Jelikož byly stavební práce v jezdecké škole započaty pravděpodobně 8. 7. 1870, podmínka, aby byla stavba dokončena nejpozději do 25 dní splněna nebyla. Opět to dokazuje lhostejnost rady města k povinnostem. K tomu přispěla i ta skutečnost, že rychlá přestavba prostorů a jeho adaptace se projevila na kvalitě. Začaly se objevovat nedostatky interiéru, vrzající schody, hřebíky, nemožnost otvírat okna, špatná akustika.

26

prvé od otevření plné diváků.95 Největší problém Nouzového divadla byl po celou dobu působení v provizorních prostorech ve skladbě repertoáru, který diváky neměl čím oslovit. Stále se opakovaly tytéž veselohry a operety, které diváci dobře znali. Do celé situace se začal vměšovat tisk, který vedení divadla a jeho soubor neustále kritizoval a ovlivňoval tak potenciální návštěvníky. Ředitel divadla se snažil repertoár oživovat i nadále pohostinskými představeními, ale ne vždy se trefil do vkusu publika. Celkově lze označit toto období fungování Nouzového divadla v jezdecké škole jako neúspěšné, což mimo jiné zapříčinilo několik negativních faktorů. Těmi byly např. nízká návštěvnost ovlivněná horkými letními měsíci, technicky nevyhovující prostory k inscenování oper v souvislosti neúplností divadelního souboru, špatná akustika a nedostatek financí. Ačkoliv nelze odepřít samotnému řediteli podíl viny na stavu divadla v tomto období, zmíněné faktory situaci ještě více komplikovaly. V posledním měsíci provozu Nouzového divadla v jezdecké škole se začalo, po vzoru ostatních měst rakouského mocnářství (Štýrský Hradec, Vídeň), s uváděním dětských představení.96 Představení se konala celkem třikrát o nedělích odpoledne a na programu byla pohádka pro dětské diváky hraná dětskými herci. 97 V neděli 18. 12. 1870 se konalo vůbec poslední představení v těchto prostorách. Po tomto datu bylo divadlo po čtyřech měsících fungování uzavřeno a další představení se měla odehrávat už ve stabilním, byť prozatímním, divadle zvaném „Interimstheater“, kde se v uvádění představení mělo nadále pokračovat.

5.4 Prozatímní divadlo (Interimstheater), 1870–1875 Město bylo nuceno záležitosti ohledně adaptace jízdárny a přípravy stavby Prozatímního divadla (Iunterimstheater) řešit souběžně, jelikož se jeho otevření plánovalo již na konec roku 1870. Situace se uklidnila po tom, co už bylo Nouzové divadlo v jezdecké škole zprovozněno a město se tak mohlo více věnovat druhému problému. Připravovanou stavbu Prozatímního divadla doprovázely po celou dobu jeho příprav dvě stěžejní otázky: kdo divadlo postaví a kde bude stát. I když znala rada města na obě otázky odpověď již v samém počátku diskuzí, k jejich oficiálnímu přijetí vedla dlouhá, vzhledem k akutnosti případu nesmyslná, cesta. 95 96 97

Mährischer Correspondent, 21. 10. 1870. Mährischer Correspondent, 9. 10. 1870. Většinou se jednalo o příbuzné herců a hereček divadla.

27

S připravovanou stavbou Prozatímního divadla nám vyvstává ve zmíněné problematice postava jistého bohatého a vlivného brněnského podnikatele Theodora von Offermanna. Základní otázkou v počátcích debat o stavbě německého Prozatímního divadla v Brně byla otázka jeho financování. Zda postavit divadlo na náklady města (čímž by bylo v jeho vlastnictví a správě) nebo vypsat veřejnou soutěž a nechat divadlo postavit soukromým investorem. Město ale nemělo v záloze finanční rezervu, kterou by mohlo na divadlo poskytnout. Jedinou možností, aby mělo Brno opět divadelní budovu, bylo nechat ho postavit soukromým investorem. Začátkem měsíce července byla zřízena pětičlenná divadelní komise (Theater-Comité), jejíž úkolem bylo zabývat se předloženými projekty na stavbu Prozatímního divadla od různých subjektů, které se mezitím přihlásily (přihlásili se: T. Offermann, architekt F. Fellner ml, podnikatel Rosenfeld, Vídeňská stavební společnost). Jedním ze členů této komise byl T. Offermann, který sám měl velký zájem na získání zakázky a byl vlastníkem jednoho z projektů. Jako soupeř v roli podnikatele se nabídl zcela konkurence neschopný jistý pan Rosenfeld, který nabízel postavit divadlo za finančního přispění obce během tří měsíců, ale za nereálné podmínky: jeho se syn stane ředitelem divadla.98 Ve skutečnosti neměl zámožný a chytrý podnikatel Offermann v cestě žádného oficiálního konkurenta, poněvadž obecní výbor už od počátku věděl komu svěří stavbu divadla a během krátké doby tak také učinil. Po několika zasedáních a výměnách názorů (více viz Exkurz I.) došel obecní výbor k názoru nevypisovat žádnou veřejnou zakázku (i přesto že zájemců by bylo dost) a stavbu uskutečnit rovnou podle projektu T. Offermanna, který bezkonkurenčně splňoval všechny požadavky města. Jeho nabídka totiž zaručovala ponechat ve vedení současného ředitele, kterému bude i nadále poskytnuta roční podpora 2 000 zlatek a na celkové ceně výstavby se město mělo podílet pouze částkou 10 000 zlatek. Jelikož neměl sám podnikatel ani město dostatek financí na stavbu divadla, vzniklo tzv. Sdružení pro stavbu divadla (Consortium für Bau des Interimstheater), které fungovalo jako obchodní společnost. V čele sdružení stál opět T. Offermann a jeho několik blízkých přátel. Ti společně se všemi členy družstva (celkem jich bylo okolo 40) vložili do společnosti počáteční kapitál. Každý z nich přispěl 2 500 zlatek99 a společně s 10 000 zl. od rady města tak bylo financování stavby zajištěno (stavba se odhadovala na 95 000 zlatek). Dalším úkolem družstva bylo „vybrat“ plán, podle kterého se divadlo bude stavět. Podle 98 99

Mährischer Correspondent, 1. 7. 1870. Brünner Zeitung, 6. 8. 1870.

28

projektu Offermanna se mělo jednat o divadlo podobné vyhořelému vídeňskému Treumanovu divadlu. I v tomto případě se nejednalo o poctivou soutěž několika zájemců, ale o upřednostnění známosti – totiž architekta plánu divadla vytvořeného pro projekt Offermannův – Ferdinanda Fellnera ml. Právě jeho plány byly schváleny na počátku srpna na poradě zastupitelů sdružení a města (5. 8. 1870). Stavbou samotnou pak byla pověřena Vídeňská stavební společnost, jejímž architektem byl právě zmíněný F. Fellner ml. – v té době ještě průměrný vídeňský architekt, syn známého otce stavitele. I když už uplynul měsíc od zřízení sdružení a zahájení jeho činností, stále se nevědělo, kde bude divadlo stát. Tato skutečnost se stala stěžejním bodem, na kterém se město a sdružení nemohli po celou dobu shodnout. Bezúčelná jednání o jednotlivých lokalitách (navrhovány byly lokality: prostranství před Novou Bránou, část Ratwitova náměstí, Zelný trh) zbytečně oddalovala zahájení stavby. Zvoleno bylo nepříliš výhodné,100 zato od počátku několikrát skloňované, místo na Ratwitově (dnešním Žerotínově) náměstí. Zvolená stavební parcela byla po dvouměsíčních diskuzích paradoxně ta samá, o které se mluvilo již na začátku. Město ale pravděpodobně nechtělo přilákat pozornost na svůj jednoduchý plán a tak se na úkor opoždění naléhavé stavby divadla projednávaly již předem obsazené pozice. Takové jednání je příznačné právě pro brněnskou podnikatelskou vrstvu angažovanou v komunální politice. Podobně jako sám ředitel divadla Adolf Franckel měl mezi zastupiteli města přátele, nebylo tomu jinak ani u zmíněného T. Offermanna, se kterým bylo vhodné udržovat přátelské styky nejen kvůli majetku, ale také kvůli kontaktům. Exkurz 1: Podnikatel T. Offermann a jeho místo v záležitostech Prozatímního divadla (Interimstheater) T. Offermann (celým jménem Theodor svobodný pán von Offermann), syn známého brněnského továrníka Karla von Offermanna (založil a vedl významnou brněnskou továrnu na výrobu jemných lněných suken). Po profesní stránce byl továrníkem, bankéřem, velkoobchodníkem, majitelem domu a několika velkostatků. Podnikatel T. Offermann je v dějinách brněnského divadla spjat především s Prozatímním divadlem. V souvislosti s divadlem v Brně se objevuje již v březnu 1870 100

Hlavní nevýhoda byla vzdálenost divadla od centra a z toho vznikaly obavy, že návštěvnost nebude tak vysoká, jako kdyby stálo divadlo blíže centru a bylo všem přístupné. Na druhou stranu se ale podle Fasory v případě Žerotínova náměstí jednalo o „dobrou adresu“, podobně jako u ostatních ulic bývalých fortifikací (dnešní ulice Koliště, Moravské náměstí, ) [Fasora, 2007: 186].

29

(tedy ještě před požárem divadla na Zelném trhu) jako člen 15členné komise pro stavbu nového divadla. Když pak městské divadlo v roce 1870 vyhořelo, myšlenky na nové divadlo bylo možno realizovat pouze za podmínky vybudování divadla soukromým podnikatelem, který by divadlo nechal postavit na své vlastní náklady, protože město si stavbu dovolit nemohlo. Z tohoto důvodu se již v neděli 26. 6. 1870 konalo zvláštní zasedání obecní rady, na kterém padla zmínka o jistém podnikateli T. Offermannovi. Ten vlastnil projekt, podle kterého by byl ochoten takové divadlo vystavět za 35 000 zlatek s přispěním města částkou 10 000 zlatek. Jako stavitel byl již tenkrát zmíněn Ferdinand Fellner ml., který by k tomu ochotně zhotovil plány a byl součástí Offermannova projektu. Městu se tato nabídka velmi zalíbila, přesto uvažovalo stále o konkurzu. 1. 7. 1870 byla zřízena pětičlenná komise pro posuzování návrhů na stavbu divadla. Zajímavostí je, že jeden z návrhů byl právě Offermanna a jeho členství v komisi ho v tom nijak neomezovalo a mohl se soutěže zúčastnit. Svou nabídku dokonce doplnil a zmínil se o možnosti sestavit družstvo – společnost, která by divadlo vlastnila a financovala ze svého společného kapitálu. O týden později, 7. 7. 1870, se na dalším zasedání mělo projednávat zřízení Nouzového divadla (bylo schváleno) a Offermannova nabídka. Dále bylo na programu rozhodnutí o vypsání veřejné soutěže na stavbu divadla, aby byl prostor pro konkurenci. Obecní výbor se nakonec rozhodl vypsat konkurzní řízení a ještě ten samý den ohlásil T. Offermann odchod z divadelní komise, stáhl svou nabídku zpět a odmítl se dále podílet na záležitostech v souvislosti se stavbou divadla. Spolu s ním odešli z pětičlenné komise další dva členové. Jako mazaný podnikatel znalý místních poměrů se pokoušel na obecní radu zapůsobit touto taktikou, aby ji přinutil přistoupit na jeho podmínky. Tak se také stalo o týden později na dalším zasedání se už mohl těšit z vyhrané zakázky. Na začátku byl odůvodněn jeho odchod na základě dopisu, který zaslal na obecní výbor:101 „Na minulém zasedání 7. 7. 1870 se mělo hovořit o tom, jako by jeho nabídka byla považována za nabídku nějakého běžného podnikatele, zatímco on a muži s ním v této záležitosti spojeni vedli myšlenky jak dopomoci obyvatelům Brna co nejrychleji mít odpovídající divadlo. Po všech jeho působení, a to jako 101

Es sei hievon in der letzten Sitzung am 7. Juli in einer Weise gepsorchen worden, als betrachte man dasselbe als das Offert eine gewöhnlichen Theaterunternehmers, während er und die mit ihm in dieser Beziehung in Verbindung stehenden Herren nur von dem Gedanken gleeitet wurden, den Bewohnern Brünns möglichs rasch zu einem entsprechenden Theater zu verhelfen. Er habe nach allen dem auch seine Wirksamkeit als Mitglied des Theater-Comités nicht mehr für erstprießlich erachten können und die weiter Theilnahme daran daher abgelehnt; er müsse die irrige Auffasung, die bezüglich seiner absichten platzgegriffen, bedauern. Mährischer Correspondent, 14. 7. 1870.

30

člen divadelní komise, se už nepovažuje za prospěšného a tím veškerou činnost na tom odmítá. Musel by totiž litovat úmyslů pojatých ve smyslu vzít toto místo.“ T. Offermann se zřejmě domníval, že město se rozhodne jednoznačně pro jeho nabídku. Jakmile ale zjistil, že by byla vypsaná veřejná soutěž, projekt opustil. Přesto se ale dále snažil obecní výbor přesvědčovat. Členové obecního výboru se zalekli a uvědomili si ztráty, které by jeho skutečným odchodem vznikly. V první řadě potřebovali ve funkci ředitele mít i nadále A.Franckela, který by divadlo vedl a tuto skutečnost se zavazoval splnit právě T. Offermann. V případě volby Rosenfelda by vedení divadla A. Franckelem nebylo možné, protože tento podnikatel chtěl do pozice ředitele dosadit svého syna. Zájem o kladné vyřízení ve prospěch T. Offermanna byl zřejmě z obou stran – jak z jeho, tak ze strany města. Na tomto zasedání po přečtení dopisu od T. Offermana měl již od něj obecní výbor další sdělení, že pokud upřednostní jeho nabídku, hodlá ji ještě více vylepšit. Obecní výbor se po tomto vyjádření více nerozmýšlel a rozhodl nevypisovat veřejnou soutěž a stavbou divadla pověřit Offermanna s jeho projektem. Na tomto modelu můžeme vidět jak fungovalo rozhodování o jednotlivých zakázkách. Offermannovo jednání za účelem dosažení svých cílů se zdá být z dnešního pohledu poněkud neobvyklé, ale v tehdejším prostředí tomu tak být nemuselo. Důležitou roli hrálo bezpochyby společenské postavení T. Offermanna, výhodné příbuzenské vazby102 a koneckonců i to, že v případě vytvoření společnosti na ní bude mít rada podíl a nebude se přitom muset více starat o divadlo jako doposud. Exkurz vychází ze zdrojů: Mährischer Correspondent: 1. 7. 1870, 9. 7. 1870 a 14. 7. 1870. 5.4.1 Řízení divadla: T. Offermann podnikatel, A. Franckel ředitel S rozhodnutím rady města nechat vystavět divadlo podle záměru podnikatele T. Offermanna a tím i převodu Prozatímního divadla do jeho vedení, došlo ke změnám ve funkcích jednotlivých řídících subjektů. Změnila se pozice města – dosavadního majitele divadla i pozice Adolfa Franckela – ředitele divadla. Město uzavřelo v červenci roku 1870 smlouvu s hlavním činitelem družstva T. Offermannem o výstavbě divadla a jeho přenechání k účelům podnikání do doby, než bude stát divadlo nové.103 Smlouva se na 102

103

Offermannův otec, Karl Offermann patřil bezpochyby k nejváženějším mužům v Brně (angažoval se ve významných komunálních otázkách – velkorysé a humanitární projekty, výstavba městské zeleně apod.). Příbuzenské vazby jeho synů a jejich dětí řadily rodinu mezi nejvlivnější ve městě [Fasora, 2007: 142]. Více o výhodných příbuzenských vazbách v komunální politice v Brně viz tamtéž. Prozatímní divadlo mu bylo přenecháno na dobu 20 let, přičemž měl možnost po dobu 10-15 let divadlo využívat k jiným produkcím než divadelním (tj. k různým podívaným, cirkusům a jiným zábavním

31

nátlak médií veřejně objevila v plném znění v tisku v březnu roku 1871, až už divadlo stálo a plně fungovalo. Smlouva o 52 bodech byla uzavřena 20. prosince 1870 a v mnohém se podobala smlouvě, která byla uzavřená v roce 1865 s Adolfem Franckelem (co do povinností spjatých s řízením divadla; povinnosti o počtu uváděných představení, abonentnímu programu, užívání sálu zůstaly zachovány). Rozdíl byl v tom, že divadlo změnilo majitele. Nepatřilo již městu, ale přímo T. Offermannovi a jeho družstvu. T. Offermann měl také za povinnost divadlo řídit ve věci finančního hospodaření a zajišťovat na vlastní náklady chod divadla. Pozice Adolfa Franckela se také změnila. Byl sice i nadále stanoven ředitelem divadla a tím jeho nájemcem,104 neměl ale už takové pravomoci a v divadle zastával funkci ředitele uměleckého, aniž by divadlo finančně spravoval jako doposud. Jeho řízení už bylo pod dohledem družstva, které ho pověřovalo úkoly a mohlo ho i zbavit funkce, pokud by nesplňoval podmínky. Pokyny k tomu, co se má v divadle uvádět za žánry, byly ovšem ve smlouvě s T. Offermannem, který divadlu nerozuměl a nemohl tak sestavovat repertoár.105 Z toho je patrné, že T. Offermann uzavřel s nájemcem divadla A. Franckelem taktéž smlouvu o jeho pronájmu, ve které byly umělecké záležitosti provozu divadla zřejmě blíže specifikovány. Její podmínky nám ale nejsou známé. 5.4.2 Budova Prozatímního divadla Samotná stavba divadla byla započata ohraničením parcely na dolní straně Ratwitova náměstí106 s největší pravděpodobností 23. 8. 1870 a z počátku probíhala velmi rychle. Svěřena byla Vídeňské stavební společnosti a kromě stavitelů a řemeslníků z Vídně se

104

105

106

formám) pouze za předpokladu, že již bude stát divadlo nové. V opačném případě musela budova sloužit pouze k divadelním účelů. Z toho plyne, že město počítalo s novým divadlem minimálně až po pěti letech. Po skončení doby 20 let si město mohlo budovu od Offermanna odkoupit, pokud by tak neučinilo, T. Offermann je povinen budovu zbourat a uvést plochu do původního stavu. Smlouva mezi městem a T. Offermannem o předání Prozatimního divadla, bod č. 8. Mährischer Correspondent, 2. 3. 1871. Opravňovala ho k tomu smlouva, bod číslo 13: povinnost T. Offermanna při prvním pronájmu funkci ředitele poskytnout A. Franckelovi a to na dobu nejméně tří let. Mährischer Correspondent, 3. 3. 1871. O tom, že divadlo pod vedením družstva vykazovalo jisté nedostatky, se zmiňuje i herec R. Tyrolt, který konstatuje, že pokud divadlo vede divadelní výbor či podobná organizace, nepovažuje to za prospěšné pro rozkvět divadla. Zpočátku se jejich činnost omezuje na věci finančního a administrativního vedení divadla, zanedlouho se ale zabývají i uměleckými otázkami divadla, mají vliv na důležitá opatření, otevírají dveře protekci a ztěžují v mnohých směrech činnost uměleckého ředitele [Tyrolt, 1904: 53–54]. Dnešní Žerotínovo náměstí, tehdy bylo ovšem jinak situováno a plocha nebyla tak zastavěná, jak je tomu dnes, dle stavebního plánu se jednalo o V. stavební skupinu, nikoliv o VI., jak uvádí Zatloukal [Zatloukal, 1997: 100; srov. Mährischer Correspondent, 24. 8. 1870].

32

na stavbě podílely i brněnské kapacity jako např. stavitel Josef Arnold (podrobněji viz Mährischer Correspondent, 14. 1. 1871). Budova divadla, která byla stavěna podle tzv. Treumannova divadla ve Vídni,107 byla prvním samostatným divadlem Ferdinanda Fellnera ml., které projektoval. Zkušenosti k této stavbě nasbíral jako mistr na stavbě právě Treumannova divadla, jehož replikou se stalo Prozatímní divadlo v Brně. V roce 1873 vznikl ateliér Fellner a Helmer, podle jejichž plánů vzniklo roku 1882 Městské divadlo Na hradbách a mnoho dalších divadelních budov po celé Evropě. Celková cena divadla včetně jevištního zařízení stála družstvo 120 000 zlatek, přičemž se město podílelo pouhými 10 000 zlatek z celkové sumy.108 Původní odhad 95 000 zlatek byl tedy překročen. Jednalo se o dřevěný objekt postavený v historizujícím stylu rané renesance (viz Obrazová příloha č. 4–6). Jednopatrové zdobené hlavní průčelí se třemi vchody, jehož osový rizalit svíraly nevysoké věže [Zatloukal, 1997: 100], bylo situováno směrem do parku na dnešním Moravském (dříve Lažanského) náměstí. 109 Budova vypadala velice vznešeně a reprezentativně, pojala kolem 1 500 diváků110 a sloužila jako divadlo až do dubna roku 1882, kdy se divadelní produkce natrvalo usadily v Divadle na Hradbách (dnešní Mahenovo divadlo). Představu o interiéru divadla si můžeme udělat podle dochovaného dobového tisku, který o něm podrobně referoval v den slavnostního otevření a lákal tak diváky na večerní slavnostní představení. Z popisu je patrné, že divadlo bylo opravdu výstavní a nejednalo se o lacinou stavbu, která by měla sloužit jen několik málo let. Jelikož zde nemůžeme věnovat prostor popisu celého interiéru divadla, uvedeme v krátkosti alespoň jeho stručný popis divadla. Vchod do divadla byl zajištěn třemi prosklenými dveřmi, za nimi se nacházel vestibul a z něho se dále pokračovalo po schodištích do některé části hlediště – přízemí, balkónu nebo galerie. V divadle byly i dvoje únikové schody. Dominantní barva hlediště byla bílá, kterou bylo natřeno zábradlí u lóží a strop. Střed stropu zdobil honosný plynový lustr, který pocházel pravděpodobně z bývalého vídeňského

107 108

109

110

Nazývané také také Kai-Theater/Quai-Theater; divadlo vyhořelo v roce 1863. Nikoliv tedy 60 000 zlatek, jak uvádí Rille [Rille, 1885: 169]. Tuto částku pak převzali další autoři, kteří se zabývali tímto obdobím. Mährischer Correspondent, Theaterfrage II, 4. 12. 1870. Havlíčková, M.: Identifikace německojazyčných městských divadel na Moravě a ve Slezsku, kapitola Brno. Rukopis. V prostorném hledišti bylo umístěno v přízemí 23 lóží, jedenáct řad křesel a v orchestru ještě dvě sedadla a dvě lóže rezervované pro ředitele divadla a personál; na prvním balkónu bylo celkem 23 lóží, na druhém 16; počet křesel na druhé galerii byl 40, na třetí 90; mimo to byly za řadami v přízemí a na galeriích několik sedadel a dostatek místa k stání

33

operního Divadla u Korutanské brány.111 Zábradlí u lóží bylo mimo jiné zdobeno zlatými ornamenty a květinovými malbami. Samotné lóže byly vytapetovány tmavě červenou tapetou a vkusně vybaveny (zrcadlo, koberec atd). Zvláštní zdobení měla lóže před oponou na prvním balkóně, určená pro místodržitele. Za jevištěm112 se nacházel sklad rekvizit a po obou jeho stranách šatny herců. V prvním patře se nacházel (přímo nad vestibulem) foyer, kde bylo možno se občerstvit. Vytápění budovy bylo zajištěno z části systémem horkovzdušného vytápění, z části plynovými kamny.113 5.4.3 Fungování divadla v prvních letech (ředitel Adolf Franckel) Slavnostní otevření nového městského divadla (po otevření divadla se začal užívat označení městské divadlo, nikoliv Prozatímní, jako v době, kdy ještě nestálo) se konalo 1. 1. 1870 uvedením opery W. A. Mozarta Don Juan.114 Před jejím začátkem pronesl sám ředitel divadla slavnostní projev k novému divadlu. Jelikož ředitel divadla plánoval angažování nových herců a zpěváků až od nové sezóny, dubna 1871, více než výkony herců lákal diváky především interiér divadla. Zvolený ředitel divadla musel v počátku prvního roku tvrdě odolávat nátlakům, které na něho byly vytvářeny ze strany tisku a částečně i veřejnosti. Ještě před otevřením divadla se veřejně spekulovalo, zdali je vhodné ponechat právě jeho ve funkci ředitele nového městského divadla.115 Přilákat diváky do divadla bylo nyní ještě těžší. Divadlo bylo situováno dále od centra než divadlo na Zelném trhu a navíc se s novou budovou objevily i nové – vyšší – ceny vstupenek, za které diváci očekávali kvalitní repertoár. Ředitel divadla byl ještě ke konci roku 1870 v jednom ze článků v tisku vyzván, aby ve své nové ředitelské éře nekladl hlavní důraz na tragédie, které v místním publiku nenajdou patřičnou odezvu, nýbrž se více soustředil na veselohry a frašky, které si najdou vždy vděčné publikum. Odůvodnění spočívalo v tom, že diváci hledají večer po práci v divadle odpočinek a povzbuzení.116 Toto přání se pokusil Adolf Franckel částečně splnit, opustit od uvádění tragédií a oper však nehodlal. Tisk si na Franckelovo 111

112

113 114 115

116

V tisku byl užit název „Hofoperntheater“. Jedná se ale pravděpodobně o neoficiální, méně používaný název Divadla u Korutanské brány, zbořeného v roce 1870. Zařízení pro jeviště byla nakoupena z bývalého Divadla u Korutanské brány ve Vídni. Nakoupeny byly dekorace a jevištní technika v hodnotě 10 000 zlatek. Mährischer Correspondent, 1. 1. 1871. Mährischer Correspondent, 1. 1. 1871. Znám byl i fakt, že o ředitelství divadla se zajímal K. Treumann. Město ale bylo vázáno smlouvou a muselo poskytnout místo A. Franckelovi jako prvnímu. Mährischer Correspondent, 11. 12. 1870.

34

počínání doslova „posvítil“ pravidelně počátkem každého měsíce117 prostřednictvím obsáhlých hodnocení předešlého měsíce, tzv. Divadelní revue (Theater-Revue). Mimo to se s otevření divadla začal v tisku objevovat týdenní repertoár předních operních divadel ve Vídni (Burgtheater, Operní divadlo), čímž chtěli novináři zřejmě poukázat na to, co se hraje v rakouské metropoli a co v moravské provincii. Nutno podotknout, že velké rozdíly v repertoáru nebyly, alespoň co se týká názvů operních titulů. Doklady o tom, že Adolf Franckel měl s neúplným souborem problém sestavit repertoár, dokazuje i fakt, že ho dodával nepravidelně a mnohdy nebyl veřejnosti vůbec znám (podle smlouvy měl být dodán na obecní radu vždy na osm dní dopředu, jinak hrozila řediteli pokuta). Tento nedostatek byl tvrdě kritizován a započal tak velký odpor proti vedení divadla Adolfem Franckelem, který trval několik měsíců. Každé z pravidelných měsíčních hodnocení zesměšňovalo ředitele už svým názvem (objevovaly se názvy jako Múzy a grácie na Ratwitově

náměstí

(2. 3. 1871),

Mystéria

brněnského

divadelního

ředitelství

(1. 4. 1871), Z Franckelovského domácího divadla (2. 5. 1871), Všelijaká směsice o brněnském divadle (1. 7. 1871) a v obsahu samém se jedovatě otíralo o neschopného ředitele a prezentovalo záměrně jeho neúspěchy. Drzost a neznalost hranice slušného chování tehdejších referentů v tisku se zdá být z dnešního pohledu nepředstavitelná. Je až obdivuhodné, že ředitel toto období plné pohrdání a nesouhlasu veřejnosti vůbec překonal. V druhé polovině roku přestalo měsíční hodnocení vycházet buď zcela nebo vycházelo nepravidelně. Vinu na kritice nesl samozřejmě sám ředitel. Svou nedůslednou povahou a absencí pevné vůle nebyl sto dotáhnout nic do konce tak, aby byl výsledek uspokojující jak pro něj tak pro herce i diváky. V čem byl jeho neúspěch a jakým tempem Adolf Franckel pracoval se můžeme dočíst v květnovém vydání Divadelní revue: „Prohlédneme-li stav divadla z blízka, pak vidíme, že jeho zoufalý stav spočívá z velké části v tom, že současný ředitel divadla ve skutečnosti není pořádný pracant. Potřebuje mnoho týdnů, než se usmyslí si daný titul přečíst, další týdny k tomu, než obsadí role a opět ještě nějakou dobu, než se dostane na scénu“.118 V každém případě by si zasloužily divadelní revue vycházející v tomto roce podrobnější analýzu, pro kterou zde bohužel nemáme dostatek prostoru. 117 118

Pouze první půlrok 1871. „Sehen wir unsere Bühnenstände näher an, so liegt der trostlose Zustand derselben wohl größtentheils darin, dass der gegenwärtige direktor gar keine Arbeitskraft ist. Er braucht viele Wochen, ehe er sich bequemt, ein Stück zu lesen, viele Wochen, eher er sich schlüßig wird, die Rolle zu besetzen, und wieder viele Wochen, ehe ein Stück in Scene geht.“ Mährischer Correspondent, 2. 5. 1870.

35

5.4.3.1 Herec městského divadla Dr. Rudolf Tyrolt Jako polehčující okolnost tohoto, až na výjimky neúspěšného roku, se zdá být jako šťastná volba angažovaní nových členů souboru v dubnu 1871. Většina přešla z angažmá v divadle v Olomouci, které bylo divadlem s půlroční hrací sezónou. Jedním z nich byl i mladý, teprve třiadvacetiletý rakouský herec Dr. Rudolf Tyrolt119 (viz Obrazová příloha č. 7). Nejprve působil v angažmá v Olomouci, odkud po roce přešel do dalšího provinčního divadla – městského divadla v Brně, kde zůstal v angažmá jeden rok. Angažován byl jako herec ztvárňující mladé milovníky, světáky a komické charakterové role.120 Díky jeho pamětní knize plné hereckých a divadelních vzpomínek nazvané Z deníku jednoho vídeňského herce121 máme možnost nahlédnout do zákulisí Městského divadla na Ratwitově náměstí a vysvětlit si tak i dosud nepochopitelné chování ředitele divadla, se kterým byl herec v blízkém kontaktu. R. Tyrolt poprvé vystoupil před neznámé publikum v kouzelné pohádce F. Raimunda Marnotratník, kde se ihned projevil jeho talent a získal si obdiv nejen u diváků, ale i u recenzentů v tisku. Je jen škoda, že debutoval malou, vedlejší rolí, která není zrovna pro nového herce ta nejlepší možnost, jak zapůsobit na nové publikum.122 Bez ohledu na to byl R. Tyrolt, jak sám přiznává, po krátké době brněnským tiskem nazýván „miláčkem publika“ [Tyrolt, 1904: 53]. Nebylo tajemstvím, že brněnské divadlo postrádalo již několik let talentované herce, kteří by byli schopni zcela přirozeně ztvárnit komické role. Možností dokázat svoje kvality, byť v případě R. Tyrolta počáteční a nerozvité, měl herec dost. Obsazován byl především do veseloher, frašek, ale někdy z důvodu nedostatku herců v souboru objevil i v epizodních rolích v opeře či operetě. V této souvislosti zmiňuje i příhodu, kdy musel kapelník obsadit do operety Vévodkyně z Gerolsteinu123 tři komiky, z nichž dva byli staří, hluší a nejistí v textu a třetí byl Tyrolt, který neznal noty a musel se tak spolehnout na svůj vlastní sluch [Tyrolt, 1904: 58]. Ředitel divadla brzy zjistil, že v této osobě je mnohem víc a jeho služeb značně využíval – herec byl obsazován do tragédií, činoher, oper i operet. Důkazem je rekordní počet titulů, ve kterých během 119

120 121 122 123

Studiem práv a filozofie ve Vídni získal doktorát. Divadlo ho ale lákalo více než právnická kariéra a rozhodl se ale pro dráhu herce. Po prvních angažmá v provinčních divadlech v Olomouci a Brně zakotvil natrvalo ve Vídni, kde se stal populárním komickým hercem. Mährische Correspondent, 14. 4. 1871. V originále Aus dem Tagebuche eines Wiener Schauschpielers. Tato praxe byla podle tisku typická pro vedení divadla. Mährischer Correspondent 12. 4. 1871. J. Offenbach

36

svého ročního angažmá vystoupil. Během šestnácti měsíců, které R. Tyrolt v angažmá místního divadla strávil, byl vidět na jevišti ve 119 rolích [Tyrolt, 1904: 346–348] zatímco v pozdějších angažmá ve vídeňských divadlech byl tento počet v průměru dvacet rolí ročně. Během svého působení v městském divadle měl možnost R. Tyrolt být součástí tehdejší napjaté atmosféry, jenž se kolem ředitele rychle šířila. Důvod negativního dojmu z divadelního prostředí, které velmi trpělo, shledával Tyrolt jednak v tom, že divadlo bylo řízeno družstvem, které se začalo zabývat i uměleckými otázkami divadla a dále v nesoudržnosti souboru. Herecký soubor se mu zdál být nesoudržný a z toho důvodu také vyvozoval neúspěch divadla. Souboru vládla „stará garda“, která nechtěla mezi sebe pustit mladé začínající herce a často docházelo ke konfliktům [Tyrolt, 1904: 54]. Jako jeden z mála měl možnost dostat se do bezprostřední blízkosti samotného Adolfa Franckela, který byl považován pro svou náladovost a roztěkanost za podivína, kterému je lepší se vyhnout. R. Tyrolt, jako vystudovaný právník s titulem, patřil do Franckelova sociálního okruhu, se kterým byl ochoten navazovat bližší vztahy, ačkoliv se jednalo o podřízeného zaměstnance divadla. Tyrolt se mu snažil být přítelem a rádcem, v druhém případě ale úspěchu nedosáhl, jelikož si zarputilý ředitel nenechal do ničeno mluvit a všechno si chtěl dělat po svém, bez ohledu na to, jakou katastrofu způsobí. Dohodnout se nedokázal ani se členy souboru, obzvláště s jeho mužskou částí míval problémy a nedokázal tak v souboru vytvořit harmonii nutnou pro kolektivní tvůrčí činnost. A. Rille konstatuje, že jeho hlavním nedostatkem byla neznalost lidí způsobující spolu s jeho vznětlivou povahou časté konflikty [Rille, 1885: 176]. R. Tyrolt nám svým svědectvím přináší i rozluštění „problematického repertoáru“, který je spjat s celým obdobím Franckelova působení v divadle. Vypráví totiž o tom, jakým způsobem ředitel repertoár sestavoval a jak zacházel se svými podřízenými. Problém spočíval ve Franckelově povaze – byl to nerozhodný, vznětlivý, roztržitý mrzout, který nechtěl sám sobě přiznat chybu. Nerozvážně zacházel i s financemi, které mnohdy zbytečně investoval do nových kulis, kostýmů, protože věděl, že to je to, co se divákům líbí a kvůli čemu jsou ochotni do divadla přijít [Rille, 1885: 176]. Jeho výkyvy nálad byly známé v celém divadle a kolovaly o něm nejrůznější anekdoty. Jedna vztahující se k repertoáru u kterého R. Tyrolt asistoval je obzvláště zajímavá: „Náš ředitel, který se cítil nejlépe při rozvláčných poradách o repertoáru, pro nás, netrpělivé a hladové účastníky nechal

37

dokonce jednou přinést jídlo do své kanceláře z blízkého hostince jen proto, aby nás u sebe v kanceláři mohl déle zdržovat. Nekonečné projednávání a zvažování vycházely z toho, že se Dr. Franckel nemohl rozhodnout jaký výběr titulů vytvořit z jeho předloženého návrhu. Nakonec začal do návrhu herního plánu vepisovat: Pondělí: Jemnocitní příbuzní,124 úterý: opera (jaká, se nemohl rozhodnout). Z toho samého důvodu vyplnil i políčko pro středu: opakovat, čtvrtek: – . V tom okamžiku vpadl dovnitř divadelní sluha se zprávou, že náš mladý milovník A. A. zřejmě prchl. ,Tak to máme‘ zakřičel Franckel rvouce si vlasy ,Ten holomek mi teď zmařil celý repertoár.‘ “ [Bondi, 1910:14–15]. Jedná se sice o kolující anekdotu k pobavení, bezpochyby ale nese rysy Franckelova chování, protože není sama, která se o takovém chování zmiňuje. Výjimkou nejsou nekonečné zkoušky vedené Franckelem do večerních hodin, jejichž výsledkem byli unavení herci, kteří neměli čas se ještě učit text. Tato nedostatečná disciplinovanost herců, zaviněná z velké části vedením, se musela bezpochyby odrazit na konečném výsledku – inscenaci samotné. Chyba byla dle Tyrolta i v tom, že A. Franckel patřil k těm ředitelům divadla, kteří vedli divadlo spíše z kanceláře než z jeviště [Tyrolt, 1904: 55]. O jeho slovech není třeba pochybovat, jelikož A. Franckel byl, jak již bylo zmíněno, především podnikatel a až potom divadelník. Franckelova neoblíbenost u publika stoupala i v dalším roce, kdy dosáhla zapříčiněním části publika divadelního skandálu. A. Franckel se totiž chystal po Velikonocích roku 1872 provést výměnu divadelního personálu a propustit některé oblíbené herce. Proti tomu se ohradila část publika, která se rozhodla místo atakování ředitele skrze tisk mu sdělit svůj nesouhlas osobně. Ředitele tento veřejný skandál, který se udál před jeho bytem, velice ranil: „Franckel z toho byl zničený. Vzali jsme rozčíleného ředitele do kavárny Spranz a zkoušeli jsme ho všemi možnými způsoby uklidnit, ale neúspěšně. Vzlykajíce se odebral do kouta a hořkou urážku ze strany místního lidu nemohl dlouho překonat. Pořadatelé divadelního skandálu jednali tvrdě a tomuhle bezpochyby ne nejhoršímu brněnskému řediteli, který neúspěšnost svého snažení musel beztoho zaplatit draze svým majetkem a zdravím, způsobili hlubokou bolest“ [Tyrolt, 1904: 67–68]. A. Franckel žil zřejmě celou dobu v domnění, že to co dělá je správné a byl o tom přesvědčen. Jen tak si lze vysvětlit, že tolik útočící tisk ignoroval, zatímco útok ze strany publika nesl těžce.

124

Veselohra, R. Benedix.

38

5.4.3.2 Adolf Franckel – režisér Neúspěšná první polovina Franckelova ředitelství na brněnské divadelní scéně byla završena krachem na vídeňské burze v roce 1873, který se v Brně citelně projevil a způsobil to, že se z ředitele (v souvislosti s aférou minulého roku) stal zkrachovalý muž [Rille, 1885: 176]. Pokus o zlepšení situace se objevil ke konci roku 1874. V tomto období se nám Adolf Franckel představuje ve zcela jiné roli, totiž jako schopný režisér. V zimní sezóně 1874 uvedl ředitel na jeviště několik novinek pod vlastním režijním vedením – selskou komedii Gwissenswurm,125 komickou operu Angot, dcera Zeleného trhu126 a operu Prorok.127 Všechny byly velice kladně hodnoceny a chválen byl ředitel divadla především za výběr titulů a jejich výpravu. Obzvláště poslední uvedení opery Prorok mu vyneslo slávu. „Mít tu čest, být za zdařilou inscenaci vyvolán na jeviště, se řediteli A. Franckelovi sotva někdy tak podařilo, jako právě teď dvakrát po sobě v případě oper Angot a Prorok.“128 Po dlouhé době se o něm začalo mluvit jako o schopném tvůrci a společně s předchozí komickou operou si získal A. Franckel opět důvěru u svého publika a tisku. Každý z uvedených titulů byl uváděn do konce roku 1874 v průměru ještě pětkrát, což s přihlédnutím na počáteční reprízovanost oper je chvályhodné. Příštího roku, o Velikonocích 1875, odešel A. Franckel z brněnského městského německého divadla a na jeho místo nastoupil jiný ředitel, Heinrich Hirsch (ředitelem divadla byl pouze jeden rok 1875/1876). A. Franckel opustil sice Městské divadlo na Ratwitowě náměstí, ale nezanevřel na něho. V roce 1882, když se konečně otevíralo nové, stálé divadlo zvané Městské divadlo Na hradbách, se stal Adolf Franckel jeho uměleckým ředitelem (v této pozici působil v letech 1882–1885). V den slavnostního otevření 14. listopadu 1882 byla uvedena mimo jiné i Franckelova vlastní hra U paní Bruny.129

5.5 Shrnutí kapitoly Okolnosti vztahující se k problematice divadla po jeho požáru jsou bohaté na události 125 126 127 128 129

Svědomí červa, L. Anzengruber, 13. 10. 1874. A. Ch. Lecocq, 24. 10. 1874. G. Meyerbeer, 17. 11. 1874. Mährischer Correspondent, 19. 11. 1874. DOPSAT ORIGINAL V originálu Bei Frau Brunna.

39

spojené s provozem divadla, jeho znovuvytváření a hledání nového majitele. Z toho důvodu bylo nutné zmínit se kromě čistě praktických činností divadla i o činnostech s ním spojených, které se v samotné divadelní budově neodehrávaly. Pokusili jsme se objasnit situaci po požáru divadla a jeho následné předání do rukou družstva za velmi podivných okolností, které by jinak zůstaly nevysvětleny. Systém zadávání zakázek soukromým podnikatelům díky tomu mohl být více rozkryt a potvrdit vzájemné protekční vztahy v samosprávě. Důležitou událostí tohoto období je i stavba nového (dnes již neexistujícího) divadla. Kapitola o Prozatímním divadle je velice obsáhlá a i když k ní nemáme skoro žádné archivní materiály, jako např. u Městského divadla na Zelném trhu, je nutné se jí věnovat a pokusit se ji analyzovat alespoň podle dochovaného tisku. Bohužel z důvodu nedostatku prostoru jsme zde nemohli fungování Prozatímního divadla plně pojmout ve všech jeho rovinách.

40

6. Kritika literatury Jak již bylo zmíněno v úvodu této práce, dostupná literatura o německém divadle v Brně je převážně dílem německých autorů (Rille, Bondi, Steiner, d' Elvert). Tyto publikace jsou zatím základním zdrojem pro studium divadla tohoto období pro další badatele. Literatura psaná česky, zabývající se obsáhleji tímto tématem, doposud neexistuje. Jmenovat lze jen studie, příspěvky či komentáře jednotlivých badatelů (např. Havlíčková). Ti museli bezpochyby vycházet právě z výše jmenovaných autorů, kde je možno nalézt východiska pro další postup zpracování tématu. Je nutné podotknout, že by bylo velkou chybou informace v těchto publikacích pokládat pouze za pravdivé. Již v počátcích našeho výzkumu jsem byli nuceni informace z těchto publikací řádně konfrontovat s jinými prameny a udržovat si kritický odstup. Při první nejasnosti a nepřesné informaci se tak stává zdroj zpochybněným a každá další informace si zaslouží revizi. Pro příklad uvedeme nesprávný údaj o hodnotě stavby Prozatímního divadla, kterou Rille ve své publikaci Die Geschichte des Brünner Stadt-Theaters (1734-1884), strana 169, uvádí, že stavba nového divadla byla T. Offermannem nabídnuta za cenu 60 000 zlatek. Tato informace je nepravdivá, jelikož stavba divadla stála v rozmezí 110 000–120 000 zlatek, tedy jednou tolik a zmínka o částce 60 000 zlatek nepadla na žádném ze zasedání obecního výboru. První zmínka byla o 95 000 zlatek, které vybrali členové družstva mezi sebou. Pokud by tedy stavba měla původně stát 60 000 zlatek, tato částka by byla již v počátku výrazně překročena. V souvislosti se stavbou divadla se objevuje další chyba v detailu – totiž datum, kdy byla stavba započata. Údaje se v literatuře opět rozcházejí a nelze je bez ověření považovat za pravdivé. Rille se zmiňuje o počátku října jako o počátku stavby. Skutečná stavba divadla byla ale ve skutečnosti s největší pravděpodobností započata již 23. 8. 1870130 ohraničením parcely. Oba tyto údaje uvádějící chybnou informaci byly bohužel převzaty i do několika dalších českých a německých pojednání o německém divadle (např. Steiner, Hilmera). Správný údaj 130

Brünner Zeitung, 23. 8. 1870.

41

o počátku stavby pak uvedl např. Zatloukal ve své publikaci Brněnská okružní jízda, jelikož čerpal informace z dobového tisku, které lze považovat za směrodatné. Jiným příkladem nesprávnosti údajů je publikace J. Zatloukalové Brněnské divadlo, repertoár v letech 1848–1914. Kniha by dle názvu měla obsahovat soupis repertoáru německého divadla v Brně a poskytovat tak důležité informace o tom, co, kdy a kým se v divadle hrálo. Informace, které čtenář logicky v této publikaci hledá, se ale v knize nenacházejí a pokud ano, obsahují řadu chyb. Repertoár je neúplný, názvy titulů jsou v seznamu bez uvedení autora a jejich přepis je plný chyb. V mnoha případech je uvedeno, že se v divadle určitý den jednoduše „nehrálo“ nebo jsou dny (popř. měsíce) úplně vynechány. Tato informace je bezpochyby zavádějící, protože ředitel divadla byl povinen denně uvádět divadelní představení (kromě dnů stanovených jako svátky) přesně tak, jak ukládala smlouva. Pokud se skutečně nehrálo, bylo by v tom případě vhodné uvést i důvod – opět dostupný v tisku.131 Program divadla byl až na malé výjimky denně otištěn v dobovém tisku a jeho dohledatelnost je tak velice snadná. Ale jak se zdá, autorka tento zdroj téměř vůbec nevyužila a místo toho nabízí neúplný repertoár jako pravdivý. Důvodem, proč se zmiňujeme o tomto nevěrohodném zdroji, je důrazně upozornit na jeho nedostatky a varovat tak potencionální badatele. V případě, že někdo bude hledat repertoár divadla a použil by tuto knihu, mohl by z neúplnosti repertoáru vyvozovat falešné důsledky či hypotézy (např. Mělo vedení divadla problémy? Svědčí to o neúplnosti souboru?). Pro příklad uvedeme rok 1870, který ačkoliv je poznamenán požárem divadla a dalšími komplikacemi, v divadle se dle Zatloukalové např. v měsíci březnu hrálo jednou, v dubnu pak 3×, v červnu 2× apod. [Zatloukalová, 2002: 192]. Dalším problémem je nespolehlivost názvů titulů. Nesprávnost přepisů svědčí o neznalosti písma a divadelní problematiky ze strany autorky. Pro příklad uvedeme správný název opery C. M Webera – Der Freischütz (Čarostřelec), který je v knize uveden jako Der Freischüss [Zatloukalová, 2002: 176].132 Tyto připomínky k publikaci nejsou její kritikou,133 ale pouze upozorněním na nesprávné informace, kterým je třeba se pro studium německého divadla v Brně vyhýbat.

131

132

133

Pokud mělo být divadlo některý den uzavřeno, byla o tom informace v tisku namísto denního programu. Většinou byl uveden i důvod. Pravidelně se např. nehrálo ve velikonočním týdnu, pokud se chystala následující den premiéra se složitou výpravou apod. Německá písmena ve švabachu „tz“ a „ss“ jsou si sice podobná, nikoliv však lehce zaměnitelná. Chyb tohoto druhu v názvech titulů je mnohem více. Kritika dostupná on-line na http://www.divadlo.cz/art/clanek.asp?id=1265, citováno 15. 11. 2009.

42

7. Závěr Tématem práce bylo německé divadlo v Brně v letech 1866–1875, kdy zastával funkci ředitele divadla Adolf Franckel. Postava Adolfa Franckela a jeho řízení divadla nebylo doposud zmapováno. Jedná se o velmi rušné období dějin německého divadla v Brně. V tomto období došlo k řadě významných událostí: požár divadla, přesun divadla do provizorních prostor a stavba Prozatímního divadla (Interimstheater). Práce se snaží kromě charakteristiky uměleckého fungování divadla soustředit svůj výzkum na změny, které tyto události vyvolaly. Důležitou funkci při řešení vzniklých událostí měla komunální politika města. Práce se zaměřuje také na tuto oblast, která je pro celkové pochopení tehdejšího fungování divadla velmi podstatná a nelze ji opomenout. Kromě politiků tehdejší divadlo ovlivňovaly také soukromé osoby z vyšších společenských vrstev. Tak tomu bylo i v případě výše zmíněného Prozatímního divadla v Brně, jehož jedenáctiletá doba existence zůstává stále dostatečně neprobádaná. Naše práce se snažila ukázat okolnosti vzniku divadla a jeho počáteční vedení v čele s Adolfem Franckelem, který se stal během svého devítiletého působení v německém divadle v Brně ředitelem ve třech různých divadelních budovách. Pro úplnost nutno dodat, že Adolf Franckel se v pozdějších letech objevil na scéně německého divadla v Brně znovu – jako umělecký ředitel Městského divadla Na hradbách (1882–1885). Práce vychází z různorodých materiálů, jejichž kombinací vznikl výsledný text. Několik prvních let vybraného období naší práce bylo relativně dostatečně zachyceno v publikovaných pramenech a v materiálech uložených v Archivu města Brna. Pro studium pozdějších let bylo použito převážně dobového tisku a dobové literatury. Cenné informace o osobě Adolfa Franckela i fungování Prozatímního divadla jsme čerpali z pamětí herce působícího v Prozatímním divadle. Snahou práce bylo vytvořit ucelený a srozumitelný pohled na německé divadlo v Brně v daném období. Prostor, který bakalářské práce nabízí, ale nedovolil toto téma kompletně vyčerpat. Existuje stále dostatek nezpracovaných témat a materiálů, které 43

mohou sloužit jako základ dalšího bádání. Jako příklad uveďme téměř jedenáctileté trvání Prozatímního divadla v Brně. Situaci sice stěžuje nedostatek archivních materiálů k tomuto období, ale jistě je stále možnost toto zajímavé období hlouběji prozkoumat. Předmětem dalšího bádání může být také repertoár německého divadla v Brně, na jehož podobu měla bezesporu vliv blízkost rakouské metropole Vídně a který není do současnosti kompletně a kvalitně zpracován.

44

8. Použitá literatura a prameny

8.1 Literatura

BONDI, Gustav. Geschichte des Brünner deutschen Theaters 1600-1925. Brünn : Verlag des Deutschen Theatervereins, 1924. 226 s. BONDI, Gustav. Brünner Theater-Humoresken. Brünn : Friedrich Irrgang, 1910. 148 s. ČÍŽEK, Jakub (2005a): Brněnští Židé II. (cit. 3. 10. 2009) ČÍŽEK, Jakub (2005b): Brněnští Židé III. (cit. 3. 10. 2009) DIENES, Gerhard M. Fellner & Helmer Die Architekten der Illusion : Theaterbau und Bühnenbild in Europa. Graz: Stadtmuseum Graz, 1999. 307 s. ISBN 3-9000764-21-2 DŘÍMAL, Jaroslav, PEŠA, Václav. Dějiny města Brna. Díl 2. 1. vyd. Brno : Blok, 1973. 378 s., obr. příl., 3 mp. DUFKOVÁ, Eugenie, et al. Reduta : Divadlo na Horním náměstí. Brno : BM Typo, 2005. 201 s. ISBN 80-90-33-39-5-8. FASORA, Lukáš. Svobodný občan ve svobodné obci? : občanské elity a obecní samospráva města Brna 1851-1914. 1. vyd. Brno : Matice moravská pro Výzkumné středisko 45

pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura,, 2007. 381 s. Země a kultura ve střední Evropě; sv. 6. HANUŠ, Jiří. Divadelní Brno na přelomu století. In FASORA, Lukáš, HANUŠ, Jiří, MALÍŘ, Jiří. Brno Vídni, Vídeň Brnu : Zemské metropole a centrum říše v 19. století. 1. vyd. Brno : Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura, 2007. s. 361-369. ISBN 978-80-86488-50-9 HILMERA, Jiří. Česká divadelní architektura. 1. vyd. Praha : Divadelní ústav v Praze, 1999. 319 s. HÖBELT, Lothar. Brünn in deutscher Politik Altösterreichs. In FASORA, Lukáš, HANUŠ, Jiří, MALÍŘ, Jiří. Brno Vídni, Vídeň Brnu : Zemské metropole a centrum říše v 19. století. 1. vyd. Brno : Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura, 2007. s. 15-27. ISBN 978-80-86488-50-9 KOSCH, Wilhelm. Deutsches Theater-Lexikon. Bd. 1, A-Hurk. Klagenfurt : Francke, 1953. 864 s. MAUTHE, Gabriele, BLUMESBERGER, Susanne, DOPPELHOFER, Michael. Handbuch österreichischer Autorinnen und Autoren jüdischer Herkunft 18. bis 20. Jahrhundert. 1. Auflage. München : K.G. Saur, 2002. 591 s. ISBN 3-598-11545-8. PILLWEIN, Erich, SCHNEIDER, Helmut. Lexikon bedeutender Brünner Deutscher 1800-2000 : ihr Lebensbild, ihre Persönlichkeit, ihr Wirken : hier werden Bürger und Bürgerinen dieser Stadt vorgestellt, die in ihr oder in ihrer Umgebung geboren und groß wurden; auch solche, die zuzogen und in ihr Heimat oder Berufserfolg fanden: Berühmte und Bedeutende, Ausgezeichnete und Verdienstvolle, Bekannte und weniger Bekannte. 1. Auflage. Schwäbisch Gmünd : BHB-Verlag GbR R. Stenzel & O. Bauer,, 2000. 237 s. RILLE, Albert. Die Geschichte des Brünner Stadt-Theaters (1734-1884). Brünn : M. Burkart, 1885. 225 s.

46

SCHRAM, Wilhelm. Ein Buch für jeden Brünner. Jahrg. 3. Brünn : Verlag des Verfassers, 1902. Brünner Theaterbrände, s. 94-96. SCHRAM, Wilhelm. Ein buch für jeden Brünner. Jahrg. 5. Brünn : Verlag des Verfassers, 1905. Das brünner Interimstheater, s. 8-16. STEINER, Eduard. Die Brünner und ihr Stadttheater : Ein Stück deutscher Teatergeschichte. Leimen/Heidelberg : Buchrduckerei Marx, 1964. 96 s. TROJAN, Jan. Dějiny opery : tvůrci předloh, libretisté, skladatelé a jejich díla. 1. vyd. Praha : Paseka, 2001. 482 s., 16 s. obr. příl. ISBN 80-7185-348-8. TYROLT, Rudolf. Aus dem Tagesbuche eines Wiener Schauspielers 1842 - 1902 : Erinnerungen und Betrachtungen. Wien/Leipzig : Wilhelm Braumüller, 1904. 355 s. WININGER, Salomon. Grosse Jüdische-Biographie : Ein Nachschlagewerk für das jüdische Volk und dessen Freunde. Bd. 2. Cernauti: ARTA, 1927. s. 278, heslo Franckel Adolf. WURZBACH, Constantin von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich : enthaltend die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche 1750 bis 1850 im Kaiserstaate und in seinen Kronländern gelebt haben. Th. 56-58. Wien : [s.n.], 1858. 419 s. ZATLOUKAL, Pavel. Brněnská okružní třída. Brmo: Památkový ústav v Brně, 1997. 175 s. ISBN 80-85032-60-0 ZATLOUKALOVÁ, Jarmila. Brněnské divadlo : repertoár v letech 1848 - 1914. II., (1882-1914). 1. vyd. Brno : Archiv města Brna, 2002. 293 s. ISBN 80-902931-6-6.

47

8.2 Publikované prameny MAYER, Friedrich. Theater-Journal für 1866: Allen Freunden und Gönnern des Theaters. Brünn: Georg Gastl, 1866. 16 s. MAYER, Friedrich. Theater-Journal für 1867: Allen Freunden und Gönnern des Theaters. Brünn: Georg Gastl, 1867a. 13 s. MAYER, Friedrich. Theater-Journal für 1868: Allen Freunden und Gönnern des Theaters. Brünn: Georg Gastl, 1868b. 13 s. MAYER, Friedrich. Oster-Ei zum Schluße der Theater-Saison: Allen Freunden und Gönnern des Theaters. Brünn: Friedrich Mayer, 1867b. 8 s. MAYER, Friedrich. Oster-Ei zum Schluße der Theater-Saison: Allen Freunden und Gönnern des Theaters. Brünn: Friedrich Mayer, 1868b. 7 s.

8.3 Nepublikované prameny Archiv města Brna, fond A 1/9 – Pronájem městského divadla PhDr. Adolfu Franckelovi (1866–1875), inv. č. 1712, sign. 49/47, k. 309. Vídeňský městský a zemský archiv, Kniha zemřelých – Židovská obec Vídeň. WstLA, Fotosammlung, IKG Sterbebuch, A 998/7, 1896. HAVLÍČKOVÁ, M.: Identifikace německojazyčných městských divadel na Moravě a ve Slezsku, kapitola Brno. Rukopis.

8.4 Dobová periodika Mährischer Correspondent, 1865–1875. Brünner Zeitung, 1866, 1870. Brünner Morgenpost (příloha Brünner Zeitung), 1870. 48

9. Seznam příloh

9.1 Seznam textových příloh Textová příloha č. 1: Počet uvedených oper v první sezóně 1866/67 (tabulka). Textová příloha č. 2: Příjmy a výdaje divadla v sezóně 1866/1867 a 1867/1868 (tabulka). Textová příloha č. 3: Příklady gáží zaměstnanců divadla v sezóně 1866/1867 a 1867/1868 (tabulka). Textová příloha č. 4: Originál a překlad průvodního dopisu A. Franckela adresovaného radě města Brna. Textová příloha č. 5: Překlad nájemní smlouvy o pronájmu divadla Adolfu Franckelovi.

9.2 Seznam obrazových příloh Obrazová příloha č. 1: Královské městské divadlo v Brně na Zelném trhu v 19. století. Dufková, E., et al. Reduta : Divadlo na Horním náměstí. Brno : BM Typo, 2005, s. 196. Obrazová příloha č. 2: Požár divadla na Zelném trhu v roce 1870. Dufková, E., et al. Reduta : Divadlo na Horním náměstí. Brno : BM Typo, 2005, s. 196. Obrazová příloha č. 3: Pohled na bývalé jezuitské koleje, kde působilo Nouzové divadlo (na dnešní Roosveltově ulici). Dřímal, Jaroslav, Peša, Václav. Dějiny města Brna. Díl 2. 1. vyd. Brno : Blok, 1973, obr. 38. Obrazová příloha č. 4: Prozatímní divadlo (Interimstheater). STEINER, Eduard.

49

Die Brünner und ihr Stadttheater : Ein Stück deutscher Tea tergeschichte. Leimen/Heidelberg : Buchrduckerei Marx, 1964, s. 46. Obrazová příloha č. 5: Prozatímní divadlo (Interimstheater). Dienes, Gerhard M. Fellner & Helmer Die Architekten der Illusion : Theaterbau und Bühnenbild in Europa. Graz: Stadtmuseum Graz, 1999, s. 141. Obrazová příloha č. 6: Prozatímní divadlo (Interimstheater). Zatloukal, Pavel. Brněnská okružní třída. Brno: Památkový ústav v Brně, 1997, s. 101. Obrazová příloha č. 7: Herec Dr. Tyrolt, který byl v angažmá městského divadla v le tech 1871–1872. Tyrolt, Rudolf. Aus dem Tagesbuche eines Wi ener Schauspielers 1842 - 1902 : Erinnerungen und Be trachtungen. Wien/Leipzig : Wilhelm Braumüller, 1904. Obrazová příloha č. 8: Ukázka programu divadla v dobovém tisku (Mährischer Corresponednt).

9.3 Obsah přiloženého CD-ROM Originál smlouvy v elektronické podobě ve formátu PDF. Originál dopisu A. Franckela radě města v elektronické podobě ve formátu PDF. Text práce v elektronické podobě ve formátu PDF.

50

Textová příloha č. 1: Počet uvedených oper v první sezóně 1866/67 Pořadí Název opery

Autor

Počet repríz

1.

Marta

F. Flotow

8x

2.

Allesandro Stradella

F. Flotow

4x

3.

Němá z Portici

D. F. E. Auber

3x

4.

Trubadůr

G. Verdi

6x

5.

Hugenoti

G. Meyerbeer

5x

6.

Lucrezia Borgia

G. Donizetti

2x

7.

Čarostřelec

K. M. Weber

4x

8.

Lazebník sevislký

G. Rossini

3x

9.

Otello

G. Rossini

1x

10.

Židovka

E. Scribe

6x

11.

Lucia z Lammermoonu

G. Donizetti

3x

12.

Nocleh v Granadě

C. Kreutzer

1x

13.

Dcera pluku

G. Donizetti

3x

14.

Hans Heiling

H. Marschner

2x

15.

Belisar

G. Donizetti

2x

16.

Rigoletto

G. Verdi

3x

17.

Kouzelná flétna

W.A.Mozart

4x

18.

Don Juan

W.A.Mozart

2x

19.

Ernani

G. Verdi

3x

20.

Robert ďábel

G. Meyerbeer

3x

21.

Norma

V. Bellini

3x

22.

Faust a Markétka

Ch. Gounod

5x

23.

Fra Diavolo

D. F. E. Auber

1x

24.

La Traviata

G. Verdi

4x

25.

Linda z Chamounix

G. Donizetti

3x

26.

Zedník a zámečník

E. Scribe

2x

27.

Figarova svatba

W. A. Mozart

1x

28.

Dinorah

G. Meyerbeer

1x

29.

Postillon z Lonjumeau

A. Adam

1x

30.

Veselé paničky Windsorské

O. Nikolai

4x

31.

Únos ze Serailu

W. A. Mozart

1x

32.

Tannhauser

R. Wagner

3x 1

Pořadí Název opery

Autor

Počet repríz

33.

Wilém Tell

G. Rossini

3x

34.

Náměsíčná

V. Bellini

1x

35.

Don Sebastian

G. Donizetti

1x

36.

Car a tesař

A. Lortzing

1x

37.

Afričanka

G. Meyerbeer

6x Celkem 109

Textová příloha č. 2: Příjmy a výdaje divadla v sezóně 1866/1867 a 1867/1868134 Výdaje

Příjmy

Celkem

Z toho gáže herců

1866/1867

67 685

73 623

58 050

1867/1868

–

80 997

60 711

Textová příloha č. 3: Příklady gáží zaměstnanců divadla v sezóně 1866/1867 a 1867/1868135 Jméno zaměstnance divadla

Gáže a honoráře*

Gáže a honoráře*

v sezoně 1866/1867 v sezoně 1867/1868

p. Grevenberg (režisér a herec opery)

100 (100)

100 (100)

120

140

p. Kitzler (1. kapelník)

80

80

p. Dorn (2. kapelník )

50

52 (50)

707 (85)

–

–

150 (50)

150 (50)

–

p. Wilke (režisér a herec činohry a frašky)

Orchestr (36 členů) Zpěváci opery (pouze): sl. Kropp sl. Klingelhöffer 134 135

Částky uvedeny ve zlatkách. Honoráře (pokud byly) jsou uvedeny v závorce.

2

Jméno zaměstnance divadla

Gáže a honoráře*

Gáže a honoráře*

v sezoně 1866/1867 v sezoně 1867/1868 sl. Caspary

80 (10)

100 (20)

130 (50)

–

p. Winterberg

70 (20)

–

p. Sodoma

80 (30)

–

p. Rudolf

60

–

p. Reichmann

80

80 (20)

100 (10)

110 (20)

sl. Freiheim

85

95

pí. Dietz

50

50

p. Rusa

80

80

p. Folnes

65

80

p. Cabano

–

60 (10)

p. Gutenthal (zároveň i opera)

90

90

p. Leidl (zároveň i opera)

60

60

p. Jurentschak (vlásenkař)

30

30

p. Illisch (sekretář)

40

40

p. Hofbauer (divadelní malíř)

40

50

p. Gruber (vrchní krejčí)

45

45

Dr. Steinmüller

80 (20)

80 (20)

nápověda opery

40

40

inspicient

40

40

pí. Tietze

30

30

sl. Stettina I.

28

28

sl. Stettina II.

24

24

sl. Findeis

–

12

p. Schrapp

30

30

sl. Aureli

Herci činohry a frašky: sl. Séna

Ostatní zaměstnanci divadla

Zpěváci sboru:

3

Textová příloha č. 4: Originál a překlad průvodního dopisu A. Franckela adresovaného radě města Brna

Löbliche Gemeindertahe des Landeshaupstadt Chvályhodná rado zemského Brünn

města Brna

Ich ergebenst Unterzeichneter habe hier-

Já, nejoddanější, níže se podepisující,

orts den nach unserem frühern Studiensyztem

jsem v tomto městě absolvoval podle

normierten, sechsjährigen Gymnasial-kurs und zwei-

našeho dřívějšího studijního systému

jährigen Lehrkurs der phylosophischen Fakultät,

šestiletý gymnaziální kurs a dvouletý

dann am Polytechnik in Wien die Gägenstände

kurs filosofické fakulty. Dále jsem

der technischen Abteilung, höhere Mathematik,

s vyznamenáním absolvoval na Poly-

Mechanik und Maschinenlehre und Baukunst,

technice ve Vídni předměty tech-

durchaus mit Vorzügsklassen absolviert, worüber

nického zaměření, jako matematiku,

ich binnen wenigen Tagen die bezüglichen Be-

mechaniku, strojírenství a stavitelství.

legen beizubringen mich beehren werde, und habe

Co se týče dokladů o tom, bude mi ctí

an der hohen Schule zu Jena laut anliegen

je dodat během několika dní. Na vy-

den Diplom den Doctorgrad des philosophischen

soké škole v Jeně jsem, dle při-

Ordens erworben.

loženého dokladu, získal diplom dok-

Ich habe durch eine nahmhafte Reisen von Jahren meine Bemühungen dem Studium

tora filozofie. Během mého několikaletého

der humanieren Wissenschaften, namentlich der

cestování jsem se snažil o studium hu-

Geschichte, Aesthetik, deutschen und fremden Lite-

manitních věd. Jmenovitě o studium

ratur zugewendet und außer verschiedenen

dějin, estetiky, německé a cizojazyčné

kleineren literarischen Arbeiten ein umfangrei-

literatury. Kromě různých drobných

ches Gedicht: „Der Tannhäuser“, der

literárních prací jsem napsal i obsáh-

öffentlicht, welches sich seitens des deutschen

lou báseň Tannhäusser, která se těšila

Publikums und vieler bevorzugten Kritiker

jak přízni německého publika, tak

einer günstigen Aufnahme erfreut hat.

i uznání u předních kritiků.

Strana 2

Strana 2

Inbesondere habe ich meiner Ausbildung in Ver-

Obzvláště

ständnisse der dramatischen Kunst spezielle Fachstu-

bornému studiu v souladu s drama-

dien gewidmet und habe in verschiedenenen öffent-

tickým uměním a kromě toho jsem

lichen Vorträgen, welche ich zum Besten gemeinnützi-

přednášel i v místním sále Reduty.

jsem

se

věnoval

od-

Nezbytnost znalostí, kterých jsem

4

ger Zwecke in hiesigen st. Redoutensaale abhielt,

v tomto oboru dosáhl, nechť je pone-

das Muss der Kenntnisse, die ich mir in diesem Fache

chána

erworben habe, der Beurtheilung eines zahlreichen

četnému a vzdělanému publiku.

und gebildeten Publikums anheimgestellt.

Domnívám se, že tímto studiem a sku-

Durch diese Studien und durch mein

k posouzení

tamnímu

po-

tečným zájmem o dramatické umění

aufrichtige Interesse für die dramatische Kunst

na straně jedné, právě jako díky mým

einerseits, sowie anderseits durch die zahlreiche

vlastním názorům na praktické diva-

Anschauungen über praktisches Theaterwessen, die

delnictví, které jsem během mého po-

ich mir während mährjährigen Aufenthalt in

bytu

verschiedenen grossen Städten Deutschlands ge-

městech Německa, jsem připraven

sammelt habe, glaube ich dazu, vorbereitet zu sein,

vést divadlo v těchto okolnostech

ein Theater von der Verhältnissen des (–)

a přiblížit se jak požadavkům umění,

sowohl den Forderungen der Kunst als die practi-

tak i praktickým podmínkám v našem

schen Bedingungen unseres Platzes und den Ge-

městě a vkusu místního publika. To

schmäcke unseres Publikums genähs,insbesondere

vše pochopitelně se zřetelem na

endlich mit solider Rücksicht an die hiesigen Mit-

místní prostředky. Díky této po-

tel, leiten zu können. Ich wünsche daher bei

skytnuté příležitosti, bych si s dovo-

der dermalen gebotenen Gelegenheit versuchen

lením zkusil, zdali mi bude povoleno

zu dürfen, ob es mir durch geneigte Verleihung

laskavé propůjčení vedení místního

der Leitung des hiesigen Theaters, um welche ich

divadla,

mich hiermit geziemendst bewerbe. gestattet

ucházím. A koneckonců být i užitečný

werden will, mich in diesem Frage der Ge-

– v což pevně doufám – v otázce ve-

meines ruhen meiner Vaterstadt nützlich zu machen

řejného zájmu mého rodného města

indem ich zugleich hoffe, eventuell hierdurch

a eventuálně tak využít i jednu z mých

ein meiner speziellen Fähigkeiten angemessens

speciálních schopností

Strana 3

Strana 3

Feld praktischen Wirksamkeit zu gewinnen.

na poli praktické působnosti.

Ich erlaube mir der geneigten Kennt-

posbíral

o které

v několika

se

zde

velkých

náležitě

Dovolím si obecní radě pone-

nißnahme der löbl. Gemeinderathes die Bemerkung

chat co nejoddaněji k úsudku po-

ergebenst anheimzustellen, daß ich in der Lage

známku, že jsem v pozici, složit

bin, die normierte Caution sofort in natura zu

okamžitě pevně stanovenou kauci

hinterlegen und eventuell meiner Unternehmung

a případně poskytnout provozní fond

einen Betriebsfond von fünfzehn Tausen Gul-

mého podniku – patnáct tisíc zlatých

den zuzuwenden, so daß während meiner etwai

tak, aby během mého případného ve-

gen Leitung des Theaters die Misslichkeit einer

dení divadla nenastala nepříjemnost

Geldkrisis demselben voraussichtlich nicht bevor-

v podobě nějaké peněžní krize. Nejen

5

stände. Sowohl mein Rechtsfreund Herr Dr.

můj právní zástupce, pan Dr. Rudolf

Rudolf Edler von Ott, welcher auch Mitglied des ver-

šlechtic von Ott, který je rovněž

ehrlichen Gemeine-Ausschusses dieser Landeshauptstadt členem uctěného obecního výboru ist, als auch das Handlungshaus Spitzer von Ernst

tohoto zemského hlavního města, ale

hier, wende nicht anstehen zu bezeugen, daß

i obchodní dům Spitzer von Ernst se

ich über einen solchen Betrag wöllig frei werfü

nebude zdráhat dosvědčit, že takovým

ge.

obnosem disponuji. Sohin wolle der. löbl. Gemeinderath des

Tedy chtěl bych chvályhodné

Versprechen genehmigen, daß ich im Falle einer genei

obecní radě přislíbit, že já, v případě

gten Gewährung meines ergebenen Ansuchens

ochotného schválení mé podané žá-

die Bedingungen des Contractes pünktlich nachkommen dosti, bych přesně splnil podmínky würde und erlaube ich dahin schliesslich das selbe

smlouvy a dovolím si závěrem v tom

dahin zu Formulieren:

samém smyslu formulovat:

Löbl. Gemeinderath wolle für gut finden, mir

Chvályhodná obecní rada nechť uzná

für eine Perioede von sechs Jahre die Leitung des

za vhodné poskytnout mně na dobu

hierstädtischen Theaters, und die normierte Verwen-

šesti let vedení místního divadla

dung seiner Appatinenzien zu verleihen.

a standardní používání jeho příslušenství.

Brünn, 6. November 1865

Brno, 6. prosince

Adolf Franckel,

Adolf Franckel,

Doktor der Philosophie

doktor filozofie

6

Textová příloha č. 5: Překlad nájemní smlouvy o pronájmu divadla Adolfu Franckelovi Smlouva o pronájmu divadla mezi Adolfem Franckelem jako nájemcem a městem majitelem divadla.

1. Předmět a doba pronájmu – obec královského zemského města přenechá A. Franckelovi do užívání městské divadlo na Zelném trhu, číslo popisné 313, spolu s budovami Reduty. Dále přenechá město řediteli divadla dekorace patřící městu, zařízení divadla a sálu Reduty, garderóbu a knihovnu, jakož i všechna zařízení divadla a to po uzavření této smlouvy. Doba pronájmu je stanovena na šest let, od Velikonoc 1866 do Velikonoc 1872. 2. Koncese pro užívání divadla a sálu – oprávnění řídit po dobu platnosti této smlouvy ve městě Brně divadelní podnikání a provozovat bály není spjato s přenecháním výše popsaných prostor. Koncesi, která ho k tomu bude opravňovat, si musí podnikatel sám vyžádat u příslušných úřadů. 3. Přijetí společníka – pokud si bude podnikatel přát ve prospěch řízení divadla zvolit k sobě společníka, může tak být učiněno pouze se svolením obce města Brna. 4. Podíly na zisku (tantiémy) z produkcí, od umělců apod. – podnikatel brněnského městského divadla je oprávněn vybírat (podle určitého dekretu) tzv. tantiémy od všech veřejných produkcí a umělců, kteří za vstupné pořádají svá veřejná vystoupení mimo prostory divadla a sálu Reduty. Toto nařízení se vztahuje jak na domácí, tak i na umělce přicházející zvenčí. Podíl činí max. 10 % (pokud se představení konají v čase určeném k divadelním produkcím, tj. od 19-21 hodin) a 15 % z čistého zisku (pokud jsou představení konaná mimo tento čas). Osvobozeni od placení tantiém jsou zpěváci a kejklíři v obvyklých prostorách zahrad a okolí, jelikož nekonají žádné skutečné umění. Přenechání divadla a sálu Reduty cizím umělcům je možné pouze se souhlasem obecní rady města Brna. V tomto případě závisí placení tantiém na dohodě mezi ředitelem a umělci. 5. Bezplatný pronájem – za přenechání divadla (myšleno vlastních produkčních prostorů), sálu Reduty spolu s prostory k němu náležejícími, ředitelův a správ7

cův byt, nemusí A. Franckel do městské pokladny odvádět poplatky v hotovosti a ani jiným způsobem. 6. Placení daní – zato je ale podnikatel povinen platit daně společně s přirážkami, které se vztahují na divadelní podnikání a na budovy divadla i sálu Reduty a jsou stanoveny zákonem. Dále je povinen platit na své náklady všechny ostatní poplatky bez nároku náhrady po dobu trvání pronájmu. Komentář: Otázkou je, zdali byly vyšší daně nebo samotný pronájem divadla. Byla to pro ředitele „výhra“? Pro město tak odpadá jedna z finančních zátěží. 7. Užívání ředitelova bytu – byt je určen A. Franckelovi k užívání. Přenechán může být pouze zodpovědné a spolehlivé osobě, která má co do činění s místním divadlem v oblasti technické nebo umělecké. Byt nesmí být využíván jako kancelář ředitele a ani nesmí zůstat prázdný. 8. Sklad v budově muzea – jako depozitář divadla bude A. Francklovi poskytnut k užívání sklad v budově muzea, který má v nájmu město. V případě vypovězení tohoto nájmu nemá město povinnost poskytnout A. Franckelovi k dispozici jiný sklad. Pokud bude ředitel chtít, musí si ho opatřit sám na vlastní náklady. Komentář: Tato skutečnost vypovídá o vypočítavosti rady města. Při případných problémech během doby pronájmu se tak jistila, že zajišťování jiných prostor už nebude muset být v jejich povinnostech. 9. Příspěvky na klášter sester Alžbětinek a Mužský dobročinný spolek – A. Franckel je povinen ročně přispívat na klášter Alžbětinek na Starém Brně částkou 31,50 zlatých a na Mužský dobročinný spolek částkou 65,10 zlatých, a to ihned po skončení masopustu. Komentář: Jeden z prvních povinných poplatků ředitele divadla, kromě běžných na jeho provoz. 10. Rozsah užívání divadla – panu A. Franckelovi přísluší užívání divadla v rámci omezení stanovených úřední pravomocí. Ředitel divadla je povinen třikrát v roce uvést představení pro charitativní účely a jedenkrát pro Mužský dobročinný spolek. Ředitel je povinen na tato představení čerpat ze žánrů činohry, veselohry nebo opery. 11. Představení pro dobročinné účely, čas a postup u těchto a jiných dobročinných představení – představení pro dobročinné účely se budou konat ve stále stejném

8

čase. Pro ostatní představení určí čas rada města po znaleckém posudku. Výběr konkrétního kusu (činohra nebo opera) náleží radě města. A. Franckel předloží k tomuto účelu radě města seznam takových kusů – ty musí být ve stávajícím repertoáru divadla nové nebo oblíbené. 12. Každodenní představení – A. Franckel je povinen denně (výjimkou jsou dny stanovené zákonem) uvádět v prostorách divadla vypsaná divadelní představení všech žánrů: truchlohra, činohra, veselohra, fraška, opera, singspiel (zpěvohra) a opereta. Styl uvedení musí odpovídat jak požadavkům současnému umění, tak i důstojnosti odpovídající jevišti zemského hlavního města. Představení je nutno uvádět v dokonalém souladu s dekoracemi, rekvizitami, komparzem, osvětlením, líčením a obsahem kusů. Pokud během tří dnů nebudou denní představení výše zmíněným podmínkám odpovídat, bude přítomná smlouva s ředitelem divadla okamžitě zrušena a divadlo a sál Reduty bude přenechán třetí osobě. V takovém případě budou náklady spjaté s tímto řízením převedeny na A. Franckela. Rada města má právo upotřebit na tyto náklady poskytnutou kauci. 13. Začátek představení – pan A. Franckel je povinen uvádět představení vždy v přesně stanovený čas, který je udán na plakátu. Tento čas je ustanoven jako norma na sedmou hodinu večerní. Jednotlivé akty musí na sebe navazovat bez většího přerušení. Každé představení musí trvat alespoň dvě hodiny. 14. Předložení repertoáru – A. Franckel je povinen doručit radě města repertoár divadla vždy na osm dní dopředu a zdarma poskytnout denně dva divadelní plakáty. Komentář: Tuto podmínku bohužel ředitel tak pečlivě nedodržoval, v prvním roce otevření Prozatímního divadla [1871] bylo těchto případů hodně, bez postihu? 15. Vyčleněná představení pro předplatitele – v týdnu se nesmějí konat více než dvě představení vyčleněná pro předplatitele. Výjimečně se mohou konat v jednom týdnu tři taková představení, pokud k tomu dá rada města svolení. Běžné představení, zrušené skrz tohle třetí představení pro předplatitele, je nutno uvést během příštích čtrnácti dnů.

9

16. Ceny jednotlivých vstupů do divadla a ceny pro předplatitele – ceny136 vstupenek jsou v současnosti ustanoveny takto: •

pro lóži v přízemí nebo v 1. patře – 3 zl 68 kr

•

pro lóži v 2. patře – 3 zl 15 kr

•

pro sedadlo v přízemí – 84 kr ve velké lóži na druhém balkóně – 84 kr

•

pro vstup do 1.přízemí – 53 kr do 2. přízemí – 35 kr

•

vstup do 2., takzvané uzavřené galerie – 21 kr na poslední místo – 17 kr

Ceny předplatného pro zimní sezónu od 1. října do posledního března: •

pro lóži v 1. balkoně nebo přízemí – 252 zl v 2. balkoně – 210 zl

•

pro sedadlo – 50 zl 40 kr

Předplatné pro letní sezónu od 1.dubna do konce září: •

pro lóži na 1. balkoně nebo přízemí – 168 zl na 2. balkoně – 140 zl

•

pro sedadlo – 33 zl

17. Výběr peněz od předplatitelů – předplatné nesmí být vyžadováno od předplatitelů v delším časovém období než čtvrt roku předem. A. Franckel je povinen osm dní před vypršením půlročního předplatného sdělit tuto skutečnost abonentům prostřednictvím divadelního plakátu a vyzvat je k obnovení předplatného. Abonenti jsou zavázáni si nejpozději tři dny před vypršením stávajícího předplatného určit vybrané lóže či sedadla pro nadcházející předplatné období. Pro předplatném musí být vyhrazeno třetí představení nově uvedené činohry a čtvrté představení nově uvedené opery. 136

Kr – krejcar, zl – zlatka

10

Při nesplnění těchto smluvních podmínek postihne A. Franckela pokuta dle bodu 51 pro nesplnění smlouvy a s tím spjaté všechny následky, které jsou stanoveny při poškození smlouvy. 18. Zákaz současného divadelního podnikání jinde než na našem území – A. Franckel se zavazuje, po dobu trvání pronájmu divadla soustředit svou veškerou činnost výhradně na podnikání v oblasti místního divadla. Zároveň nesmí mít během této doby v pronájmu, či ve vedení, jiné divadlo. 19. Volná místa – A. Franckel má povinnost poskytnout volná místa těmto osobám: 1. Poskytnout bezplatně k užívání dvojitou lóži na prvním balkoně pro pana místodržitele nebo příslušného c. k. zemského vedoucího na Moravě, a to pro všechna představení v rámci předplatného i mimo něj. 2. Taktéž je k dispozici jedna lóže pro pana c. k. policejního ředitele, rovněž pro všechna představení v rámci předplatného i mimo něj.. 3. Dále je bezplatně k dispozici vstupenka do prvního patra pro c. k. místodržitelské prezidium, pro všechna představení v rámci předplatného i mimo něj. 4. Pro obecní radu jsou bezplatně k dispozici dvě vyhrazená krajní sedadla pro všechna představení. Zrovna tak musí A. Franckel zajistit vstup do prostorů divadla u všech představení pro dozorčí orgán obce opatřený písemnou legitimací obecní rady. U slavnostních příležitostí označených obecní radou je nutno na požádání obecní rady poskytnout zastoupení obce bezplatně jednu lóži. 5. Pro c. k. vojenského inspekčního oficíra poskytnout krajní křeslo v prvním přízemí. Dále to samé pro dozorčího c. k. policejního komisaře. Dále poskytnout pro c. k. komandanta krajní sedadlo ve velké loži pro všechna představení v rámci předplatného i mimo něj. Vše poskytnout bezplatně k užívání. 6. C. k. místodržitelské prezídium obdrží pro všechny bály a produkce v sále Reduty vstupní kartu zdarma. Komentář: Počet lóží věnovaných zdarma k užívání těmto významným regionálním osobám byl vysoký, otázkou zůstává, zdali opodstatněný a využitý. Divadlo sloužilo pro tyto osoby ve větší míře spíše ke zviditelnění, nežli ke kulturnímu vyžití 20. Lóže a sedadla pro cizince – A. Franckel je povinen poskytnout volně pro cizince osm sedadel v přízemí a dvě sedadla ve velké loži, dále jednu loži na

11

druhém balkoně a nikdy v předplatném. 21. Odpovídající řízení divadla – při řízení divadla je povinností A. Franckela vycházet vstříc požadavkům dobrého vkusu. Pokud by dával ředitel podnět k doloženým stížnostem (o ke kterých rozhodne výpověď zástupce města) a pokud ze strany ředitele divadla nedojde po předchozích upomínkách ke zlepšení ve vedení, může mu být pronájem divadla ze strany zástupce města vypovězen s půlroční výpovědní lhůtou, aniž by byla možnost se proti tomuto rozhodnutí odvolat. Komentář: Stížností na řízení divadla bylo několik, hlavně co se týká repertoáru. Evidentně ale k žádnému vypovězení ze strany města nedošlo, přesto že by to bylo oprávněné. 22. Rozsah užívání sálu Reduty a pořádání bálů – sál Reduty společně s vedlejšími prostory bude během masopustu ponechán řediteli divadla k pořádání veřejných a privátních bálů, v druhém případě je to možné pouze se souhlasem obecní rady města Brna. Obec Brno si však ponechává právo využít sál Reduty společně s vedlejšími prostory během masopustu čtyřikrát ročně v neděli k pořádání bálů pro humanitní účely. Tyto vybrané večery budou řediteli divadla sděleny včas. 23. Užívání sálu Reduty mimo dny masopustu – mimo dny masopustu zůstane sál Reduty a vedlejší prostory kdykoliv a neomezeně vyhrazeny pro obec k pořádání bálů, koncertů, výstav apod. A. Franckelovi však náleží také právo pořádat mimo dny masopustu v sále Reduty koncerty a jiné produkce. Ředitel divadla může také sál Reduty přenechat za poplatek jiné osobě, k čemuž je předem zapotřebí souhlas obecní rady. Na jiné užívání sálu Reduty nemůže a nesmí mít ředitel divadla pod žádnou záminkou nárok. Zakázáno je obzvláště využívání sálu ke zkouškám nebo k skladování dekorací divadla. A. Franckel je povinen sál Reduty bezprostředně po jeho užívání na vlastní náklady uvést do původního stavu a následně odevzdat obecní radě. Mimo masopustní dny zůstane sál Reduty uzavřen a klíče ve správě obecní rady. 24. Dodržování pořádku během bálů a ceny vstupenek – A. Franckel je povinen během konání bálu dohlížet na dodržování předpisů a zajistit přístup na bál pouze řádně oděným osobám. Cena vstupenek nesmí být vyšší než jeden zlatý. V ceně je zahrnuto vstupné, hudba a osvětlení.

12

25. Objednávka občerstvení – objednávku jídla a pití během konaných bálů má na starosti ředitel divadla. 26. Přenechání inventáře divadla, zjištění odhadní ceny divadla a náhrada kauce – dekorace, garderóby, knihovna a ostatní předměty patřící městu, stejně jako divadlo a sál Reduty budou inventárně předány A. Franckelovi při jeho nástupu do funkce ředitele a nájemce divadla. Ten samý proces nastane při ukončení jeho nájmu divadla včetně navrácení inventárního zařízení divadla. Odškodné – A. Franckel je povinen nahradit rozdíl ceny mezi odhadem při předávání a odhadem při vracení (totiž každou položku, jejíž cena z dřívějška klesla, aniž by to bylo způsobeno běžným opotřebením při používání). V tomto případě poslouží k těmto účelům městu jako záruka především kauce pana Franckela. V případě pokrytí náhrady (vzniklé za předchozích podmínek) financemi z kauce, je nájemce povinen tuto odebranou částku z kauce nejpozději do osmi dnů vrátit, jinak hrozí od zástupců města bez dalších procesů oprávněně zadržet příjmy divadla a sálu Reduty. Smlouvu může okamžitě prohlásit za neplatnou a opětovné pronajmutí objektů provést na riziko a náklady nedbalého nájemce. 27. Navrácení pronajatého objektu – inventárně převzaté předměty navrátí A. Franckel po ukončení nájmu městu způsobem stanoveným v bodě 26 a vyrovná – doplatí – rozdíl odhadní ceny. Důrazně se přitom stanovuje, že přijaty budou pouze ty předměty, které byly na nájemce ze strany města Brna převedeny a žádné jiné. Dále, že nebude u nově provedeného odhadu za žádných okolností přijata vyšší odhadní cena jednotlivých kusů než ta samá, která byla stanovena u předávání. 28. Převzetí odpovědnosti za údržbu budov ze strany města – Brno město, jako vlastník divadla a sálu Reduty, přejímá údržbu budov, tzn. údržbu zednických prací, střešních krovů, zhotovení laviček, dveří, oken, lóží a ve vyhrazených prostorách pro diváky a budovách divadla údržbu tekoucí vody. Zajištění náhrady ze strany ředitele – pokud by došlo ze strany ředitele nebo kohokoliv jiného k poškození objektu – je povinen zajistit nutnou opravu nebo za to zaplatit náklady dle podmínek stanovených v bodě 26. 29. Povinnost nájemce udržovat divadlo a jeho zařízení v dobrém stavu – A.

13

Franckel přejímá celé příslušenství divadla, obzvláště zařízení nacházející se na jevišti jako jsou: křesla, lavice, stoly, židle, dále vnitřní vybavení divadla, jednotlivé kusy garderóby, opony, kulisy, sufity, zástěny, provazy, stroje, propadla, svazky, lana, latě a další podobné předměty k užívání a musí je udržovat v dobrém stavu. Takové, které již dosloužily, musí nahradit novými. Dále se stanovuje, že při šetření dekorací se postupuje následovně: lišty (ty spodní na oponách), pokud se zlomí, neopraví se tím způsobem, že se nasadí úlomky, nýbrž se zpět přibijí nebo se lišty nahradí novými. Používání kostýmů, kulis či zástěn (patřící městu) není povoleno jinde, než na jevišti místního divadla. V případě porušení podléhá nájemce A. Franckel smluvené pokutě, stanovené v bodě 51. 30. Závazek nájemce divadla ke každoročnímu vybílení prostor divadla – povinnost každoročně vybílit veškeré vnitřní prostory divadla, tj. chodby lóží a schodišť ve foyeru, místnosti šaten atd. Učiněno tak bude na náklady města Brna. Komentář: Podílet se finančně na vybílení prostor divadla mělo zřejmě důležitější opodstatnění, nežli podílení se na ochraně divadla před požárem, viz bod 35 31. Pravidelný úklid vnitřních prostor – A. Franckel se musí denně postarat o větrání a uklízení všech vnitřních prostor divadla (včetně jeviště a hlediště, dále lóže a galerie, schody, chodby a veškeré vedlejší prostory, které má ředitel v užívání podle bodu 40). Místa k sezení a sloupkové zábradlí lóží je povinen náležitě zbavit prachu. Jedenkrát za čtvrt roku je nutné vydrhnout veškeré podlahy ve výše uvedených prostorách divadla a zbavit prachu veškeré stěny. Co se týče divadelního zařízení, kulis, zástěn apod. je nutné zachovávat co možná největší čistotu a veškeré případné znečištění odstranit. Pokud by A. Franckel neplnil výše uvedené požadavky ve věci čistoty vzešlé ze strany obecní rady, je rada města oprávněná učinit tak sama a to na náklady pana Franckela a výlohy s tím spojené odečíst z jeho kauce. Komentář: Tento bod výrazně pozměněn oproti podmínkám z (dopsat datum), kde byly požadavky formulovány mnohem jednodušeji.) 32. Zákaz jakéhokoliv svévolného přestavování a změn – Panu A. Franckelovi se zakazuje jakákoliv změna či přestavba divadelního nářadí vůbec, obzvláště se to

14

týká částí garderóby, malby na městské dekorace či na zadní části opony. Dále se nedovoluje svévolné přestavování lóží a obecně vnitřního divadelního uspořádání. Rovněž by neměl A. Franckel tolerovat při své vlastní zodpovědnosti zdobení lóží samotnými předplatiteli, aniž by měli k tomu předem od nájemce povolení. 33. Údržba zařízení plynového a rezervního osvětlení – A. Fanckelovi budou předány zařízení plynového osvětlení. Ředitel je povinen udržovat v divadle velký plynový lustr, tak jako vůbec všechna osvětlení, zařízení a efekty v dobrém stavu. Dále se musí postarat o dobré osvětlení a to na vlastní náklady. Rovněž musí trvale udržovat v dobrém stavu rezervní osvětlení, tj. olejové lampy. Použití petroleje k osvětlení se nedovoluje. 34. Vytápění divadla – A. Franckel je zavázán na vlastní náklady, podle potřeby, dostatečně v divadle topit. Minimální teplota v prostorách divadla (přízemí) je stanovená na 8 °R.137 35. Odpovědnost ve věci požárního zabezpečení – A. Franckel přejímá plnou zodpovědnost jak za svou osobu, tak za osoby jím pověřené ve věci požárního zabezpečení. V takovém případě musí dohlížet, aby potřebné divadelní nářadí (s výjimkou každodenního používání kulis) nebylo ukládáno na podlaze či ve dvoře divadla, nýbrž byly umístěny ve skladech v budově divadla i mimo ni na místech k tomu určených. Během představení bude jako požární hlídka přistaven jeden kominík v pracovním oděvu na jeviště a jeden do sálu Reduty při produkcích. Rada města stanovuje rozestavit jako dohled při každém divadelním představení a při každém bálu a jiné produkci v sále Reduty dva požárníky. Těmto nesmí být položena ze strany A. Franckela žádná překážka bránící závazku vůči svým předpisům ve výkonu práce. Kominíkům bude vyplácet A. Franckel mzdu za služby ze svého. Požárníci nedostanou mzdu od pana A. Franckela za svoje služby při divadelních představeních a produkcích v sále Reduty. Ovšem za služby při bálech v sále Reduty budou odměnění jedním zlatým od pana A. Franckela. Mimo to je nájemce sám (nebo zodpovědná pověřená osoba v doprovodu požárníka) povinen po ukončeném divadelním představení nebo po bále zkont137

1 °R = 4/5 °C, tedy 10 °C

15

rolovat veškeré obytné prostory divadla a sálu Reduty. Denně je nutné podávat o tom zprávu na obecní radu. Komentář: Plná zodpovědnost bezpečnosti převedená na nájemce divadla včetně placení mezd požárníkům byla od města velice nezodpovědná. Na tak závažné věci, jako je ochrana divadla před zničujícím požárem, se mohla více podílet a přispět i finančně. Zřejmě jí na tom nezáleželo? 36. Postavení dvou stráží – A. Franckel je povinen ponechat za účelem úspěšného dohledu v domě trvale dvě ostražité osoby. Tito oba strážci, jeden před půlnocí a druhý po půlnoci, budou držet pozornou hlídku. Odpovědnost za ně nese nájemce divadla. 37. Správce budovy – jedna z těchto osob může být zároveň pověřena jako správce budov divadla a sálu Reduty. Správcovi budovy je placena mzda od pana A. Franckela a je mu bezplatně k dispozici poskytnut přízemní byt v budově Reduty vlevo od příjezdu. Obecní radě bude výslovně vyhrazeno odsouhlasení správce budovy vybraného panem A. Franckelem. 38. Povinnost nájemce obstarat divadelního mistra a malíře – v souladu se závazkem udržovat městský majetek v dobrém stavu je ve vlastním zájmu pana A. Fanckela permanentně udržovat vlastního divadelního mistra a malíře dekorací. 39. Prostor pro policejní účely – vzhledem k tomu, že musí být pro účely policejní a sanitární k dispozici během představení a bálů zázemí, bude k těmto účelům vyhrazena poslední místnost v bytě ředitele, A. Franckela. Klíč od tohoto pokoje a od kuchyně musí být během doby konání divadla a bálu trvale k dispozici na pokladně. 40. Využití vedlejších prostor sálu Reduty – panu A Franckelovi se dovoluje používat dva bezprostředně sousedící pokoje se sálem Reduty ke zkouškám na klavír a jídelní sál k malování kulis a opravě dekorací. V každém případě bude ředitel divadla zodpovědný za případné škody způsobené v těchto prostorách. Vysloveně se zakazuje používat k malování a opravě dekorací sousedící pokoje sálu Reduty. Obci Brno zůstanou ostatně vyhrazeny výše jmenované dva pokoje k jejich vlastním účelům volně k užívání. Komentář: Některé body, jako v tomto případě, slouží v dnešní době čtenáři spíše k pobavení, viz užívání jídelního sálu k malování kulis.

16

41. Uchovávání zařízení sálu Reduty a vedlejších prostorů – ze strany města Brna budou v případě nutnosti nově zřízeny části zařízení sálu Reduty a jeho vedlejších prostor. Udržování a případné vylepšování zařízení bude ovšem zřízeno na náklady společné – tj. města a nájemce. 42. Každoroční revize divadla a sálu Reduty – každoročně o Velikonocích bude divadlo a sál Reduty ze strany města Brna a s povolením pana A. Franckela navštíveno a prohledáno. U této příležitosti bude zjištěno, k jakým škodám došlo na malbě, nábytku, divadelním zařízení apod. a jaké opravy je nutno provést. 43. Ponechání průjezdnosti hostince – pan A. Franckel bude také povinen, denně, časně ráno, otevřít obytné prostory u hlavního vchodu pro příchozí do divadla (předprodej) a pro komisi převažování masa (kontrola váhy). 44. Uzavření divadla v případě vzniku překážky – pokud k pozastavení divadelních představení (nebo v období Masopustu) bude dán rozkaz, nebo z jakéhokoliv jiného vážného důvodu (nutná stavba, oprava nebo restaurování) by bylo znemožněno A. Franckelovi úplné nebo částečné využití divadla nebo sálu Reduty, v žádném případě mu nebude poskytnuto odškodnění. Určení takové nutné stavby, opravy apod. je plně v moci obecní rady města Brna a A. Franckel má povinnost požadavky splnit. Komentář: Jak je patrné, Adolf Franckel měl ve smlouvě převážně nevýhodné povinnosti, nežli práva, která by ho chránila. 45. Požár divadla – pokud by mělo divadlo a budovy Reduty zcela nebo částečně vyhořet, pak není rada města povinna žádného odškodnění panu A. Franckelovi. V takovém případě bude nejvhodnější, když nebude dále budova panem A. Franckelem k účelům pronájmu využívána a smlouva se stane neplatnou. 46. Prodej divadla či stavba nového – pokud by městské divadlo mělo během trvání nájmu skrz prodej nebo jiný důvod přejít do rukou třetí osoby, bude A. Franckel od rady města ve věci nájmu ochráněn. Pokud by se během nynějšího šestiletého nájemního období mělo postavit nové divadlo, tak je od té doby, kdy začnou v novém divadle představení, stávající nájemní smlouva bez nároku na odškodnění prohlášena za neplatnou. Řediteli divadla zůstane ale možnost se na řízení případného nového divadla dohodnout.

17

Komentář: Tato podmínka zůstala skutečně dodržena a Adolf Franckel zůstal na místě ředitele i v novém Prozatímním divadle, byť pod vedením podnikatele Offermanna, který měl divadlo v nájmu. 47. Kauce – pro zabezpečení sjednaných povinností A. Franckel zaplatí u obecní pokladny kauci 3000 zlatých, na kterou zřídí zástavní právo. Rada města je oprávněna si z této kauce vyčíslit částku každé žádosti nebo odškodnění, pocházející z této smlouvy. Pokud by byla kauce vedena ve státních pohledávkách a následkem snížení kurzu snížena, pak je A. Franckel povinen tento úbytek na kauci během osmi dnů dle obdržených požadavků doplnit. Komentář: Změny kurzu mohly mít vliv na jeho finanční situaci. 48. V případě úmrtí nájemce – smlouva, uzavřená na základě těchto podmínek, platí pouze pro osobu A. Franckela a nepřechází na jeho dědice. Pokud by A. Franckel během trvání nájemního období zemřel, jsou jeho dědici povinni pokračovat v podnikání v oblasti divadla a bálů až do příštích Velikonoc. Můžou si ale do této pozice zvolit schopného, v oblasti řízení divadla důvěrného muže, jehož schválení bude ponecháno zástupci města. Komentář: Znamená to tedy, že rada by buď nechala divadlo na pospas a nechala ho vést cizím člověkem nebo by do pozice dosadila svou „důvěrnou“ osobu. 49. Současná smlouva nesmí být bez svolení zástupce města Brna převedena na někoho jiného, nebo být vypovězena ze strany nájemce. 50. Ukončení smlouvy – jelikož je divadlo a sál Reduty převeden na nájemce A. Franckela na dobu určitou (bod 1), rozumí se samo sebou, že po uplynutí této doby bude smlouva zrušena a nájemce je povinen v této době objekt pronájmu vyklidit a předat obecní radě. Obecní výbor města Brna si vyhrazuje právo v případech vyznačených v těchto podmínkách a v případě, kdy A. Franckel tyto podmínky poruší, vypovědět mu smlouvu během šesti měsíců. 51. Porušení smlouvy – za každé porušení některého z bodů platné smlouvy, o čemž rozhodne zástupce města, podrobí se A. Franckel smluvené pokutě vyslovené obecní radou: 20-50 zlatých, podle závažnosti případu a ty připadnou brněnskému chudinskému ústavu.

18

52. A. Franckel je povinen zaplatit veškeré náklady obou sepsaných smluv a smlouvy o předání inventáře opatřit potřebným razítkem. Dokladem toho bude tato smlouva vystavená ve dvou stejných exemplářích.

19

Obrazová příloha č. 1: Královské městské divadlo v Brně na Zelném trhu v 19. století

Obrazová příloha č. 2: Požár divadla na Zelném trhu v roce 1870

Obrazová příloha č. 3: Pohled na bývalé jezuitské koleje, kde působilo Nouzové divadlo (na dnešní Rooseveltově ulici)

Obrazová příloha č. 4: Prozatímní divadlo (Interimstheater)

Obrazová příloha č. 5: Prozatímní divadlo (Interimstheater)

Obrazová příloha č. 6: Prozatímní divadlo (Interimstheater)

Obrazová příloha č. 7: Herec Dr. Tyrolt, který byl v angažmá městského divadla v letech 1871–1872

Obrazová příloha č. 8: Ukázka programu divadla v dobovém tisku (Mährischer Corresponednt)

Resumé Tato práce se zabývá stěžejními událostmi, které doprovázely pronájem německého městského divadla v Brně Adolfu Franckelovi v letech 1866–1875. Je rozdělena do čtyř hlavních kapitol, které chronologicky sledují vývoj německého divadla v Brně v daném období. Hlavní část práce se zabývá problematikou Prozatímního divadla v Brně, o jehož historii není příliš informací. Studiem archivních materiálů a dobového tisku byly definovány některé zásadní události, které ovlivnili tehdejší divadelní vývoj německého divadla v Brně. Práce se věnuje uměleckému fungování divadla i vlivu komunální politiky na divadlo. Tato práce se snaží být příspěvkem k historii německého divadla v Brně v 19. století, která není do současnosti příliš probádaná. This thesis deals with the fundamental events, which conducted the lease of German city theatre to Adolf Franckel in Brno in the years of 1866–1875. It is divided into four main chaptures, which chronologically follow up the progression of German theatre in Brno in the given period. The main part of this thesis deals with the questions of „Prozatímní divadlo“ in Brno, there is few information of its history. Some of fundamental circumstances, which influenced some of peremptory events of then progress of theatre in Brno, were defined by the studies of archival materials and of the contemporary press. This thesis deals with artistic behaviour of the theatre and of the influent of communal policy to the theatre. The thesis tries to be the subsidy to the history of the German theatre in Brno in 19 century – this part of history isn´t too explored in present yet.