Adam, Bára a já. Jmenuji se. a toto je moje kouzelná knížka

Kouzelná knížka

Jmenuji se

a toto je moje kouzelná knížka.

Něco se u vás doma stalo. Něco mezi maminkou a tátou. Možná jsi to viděl / viděla a možná jsi to slyšel / slyšela. Možná jsi smutný, možná máš strach, možná nevíš, co si o tom máš myslet. Potkáváš teď nové lidi, kteří vám chtějí pomoci, a ti na tebe mohou mít spoustu otázek. Budeš jim říkat svůj příběh a odpovídat na jejich otázky. Říkej pravdu, když se tě budou ptát, co jsi viděl, slyšel a co jsi cítil.

Adam, Bára a já

Adam

Kapitola o Adamovi a Báře

Ahoj, jmenuji se Adam. Je mi devět let a chodím do třetí třídy. U nás doma se často ozýval křik, táta bil mámu. Nedalo se to vydržet, jak se hádali. Vždycky jsem se schoval do skříně, vzal s sebou Tlapku (to je můj plyšák, medvěd) a zavřel oči. Dělal jsem, že tam nejsem, představoval jsem si, že jsem daleko, procházím skříní do jiného světa plného hezkých věcí. Křik často sílil. Jednou k nám musela sanitka. Máma byla zraněná. Odvezli ji do nemocnice. Měl jsem strach. Pak když mámu pustili z nemocnice, jsme odjeli do azylového domu. Měl jsem strach, nevěděl jsem, co to je. Ale bylo to tam dobrý: měli jsme s mámou svůj pokoj, byla tam herna se spoustou hraček i počítač a taky Zuzka, která si s námi hrála. Taky jsem mluvil s opravdickou policajtkou a taky jsem byl u soudu. Táta za námi nějaký čas nesměl. Teď už jsme zpátky doma, máma je fajn. Táta se odstěhoval a jednou za čtrnáct dní k němu chodím na návštěvu. Jen se mi o tom všem, co se doma dělo, ještě občas v noci zdá.

Bára

Ahoj, jmenuji se Bára a je mi šest a chodím do první třídy. Často jsem viděla mámu brečet, potom co jí táta ublížil. Nevěděla jsem, jestli tohle dělaj všichni dospělí. Máma vždycky řekla, že je v pohodě, jako že se nic neděje. Ale nezdálo se mi to. Měla jsem pocit, že násilí je moje vina. Vždycky se tak strašně hádali. Zkoušela jsem zastavit tátu, aby mámu nebil. Ale bylo to nebezpečné. Řekla jsem o tom paní učitelce a pak jsem si o tom povídala s paní, které se říká sociální pracovnice. Taky jsem byla u soudu – to když se rozhodovalo, jestli budu s mámou, a nebo s tátou. Ale byla jsem jen u paní soudkyně v její pracovně a byla tam ještě sociální pracovnice z úřadu, kde bydlíme. Pak soudkyně rozhodla – mohla jsem zůstat s mámou, ale tátu vidím často. Táta mě vozí každou středu na balet, jezdím k němu na sobotu a neděli dvakrát za měsíc, i když se mi někdy nechce, když si vzpomenu, že mámě ublížil. Soudkyně také rozhodla, že s tátou budeme spolu pár dní o prázdninách.

Kapitola o

a to je moje máma a můj táta

Jmenuji se Je mi To jsem já:

let.

Takhle to vypadá u mě doma v pokojíčku

Nakresli, z čeho máš radost

Nakresli, z čeho jsi smutný

Nakresli svůj strach

Nakresli, kdy a s kým se cítíš dobře, v bezpečí

A teď si představ, že víla začarovala tvoji rodinu do kouzelných postav nebo zvířátek. Zkus celou svou rodinu namalovat

Namaluj, co kreslíš nejraději

Pomoc, rada, bezpečí

Sociální pracovnice

Psycholožka / psycholog

Jestliže se v rodině děje něco špatného nebo se rodiče rozvádějí, má sociální pracovnice na starost, abys nebyl nešťastný. Bude hledat to nejlepší řešení pro tebe i tvé sourozence. Potřebuje znát pravdu o tom, co se doma děje, pak ti může opravdu pomoci…

Jestliže se v rodině děje něco špatného, můžeš mít strach, že se někomu stane něco moc ošklivého, vztek, že nemůžeš zastavit násilí, nadávky, hádky. Můžeš být smutný a vůbec nic tě nebaví, cítíš se osaměle, nemůžeš spát, budí tě strašlivé sny, nevíš, co si máš o tom všem myslet. Psycholožka si s tebou bude povídat o tvých pocitech, o tom, co ti dělá starost, i o tom, co ti může udělat radost… Budete si spolu povídat sami. Někdy psychologové pro děti připravují i různé hry a děti se stejnými pocity se potkávají ve skupině.

Azylový dům

Herní terapeutka

Azyl je tajný dům, kam se můžete ty, tvoje máma a sourozenci na čas „schovat“, když už je to doma moc nebezpečné. Budete tam mít svůj pokoj, potkáte tam jiné ženy a děti se stejnými problémy. Budou tam také lidé, kteří vám všem budou pomáhat a třeba si s vámi i hrát. Je to bezpečné prostředí, kde si všichni odpočinete a počkáte, než se problémy vyřeší.

V azylovém domě pracuje paní, které se říká herní terapeutka, arteterapeutka. Bude si s tebou a ostatními dětmi hrát, pracovat s modelínou, keramikou, barvami, hrát divadlo, zpívat nebo tancovat. Když se ti třeba nechce moc mluvit, při malování dokážeš své pocity vyjádřit lépe. Někdo raději tancuje a někdo raději hraje divadlo.

Svědek, výslech, zákony, spravedlnost, trest

Kapitola o lidech, kteří se ptají svědků na to, co viděli: výslech

Pokud se u vás doma stalo něco opravdu moc zlého, potkáš lidi, kteří se budou ptát, co jsi viděl / viděla, co jsi slyšel / slyšela: tomu se říká výslech. Ten, kdo odpovídá na jejich otázky, se nazývá svědek. Svědek je ten, kdo ví něco důležitého a kdo říká pravdu o tom, co se stalo. Lidé, kteří chtějí znát pravdu, se jmenují policista, vyšetřovatel, soudce… Někdy je nutné nejprve mluvit s vyšetřovatelem a pak vše znovu říci u soudu. Tvým úkolem bude vyšetřovateli i soudci říkat pravdu a odpovídat na jejich otázky, pokud znáš odpověď. Někdy musí jít na výslech i děti. Často mají strach. I dospělí mívají strach, když jdou k soudu či na policii, přestože nic neprovedli: to protože nevědí, co je tam čeká. Když už budeš vědět, co tě u výslechu čeká, nemusíš se tolik bát. Na výslech nejdeš proto, že bys udělal něco špatného, ale abys řekl soudci či policistovi, co se stalo. Možná ti někdo ublížil a nebo jsi viděl, jak někdo doma někomu ubližoval (nadával mu, křičel na něj, bil ho, vyhrožoval mu). Jdeš na výslech proto, abys řekl pravdu o tom, co jsi viděl a co se ti stalo. Je důležité říci všem pravdu. Na výslech si tě pozvou. Dostaneš dopis, kde bude napsáno, v kolik hodin a kam máš přijít. Můžeš si vybrat, kdo tě k soudu nebo na policii doprovodí. Vyber si někoho, s kým se cítíš dobře a bezpečně. Někdy tě může vyšetřovatel navštívit i sám: třeba ve škole, v poradně, v azylovém domě. Na co se tě u výslechu budou ptát? Některé otázky budou asi o tobě, jak se jmenuješ, kolik ti je let. Povídat si s tebou mohou i o tom, zda víš, jaký je rozdíl mezi pravdou a lží. A většina otázek bude o tom, co jsi viděl, slyšel, cítil, zažil… Tvým úkolem je odpovídat na otázky a říkat vždy pravdu.

Policie

Když je někomu ublíženo, je nutné celou věc vyšetřit. Proto nejprve musí pracovat policisté. Pokud jsi svědek, mohou si tě pozvat do budovy policie – třeba na místní oddělení, kde budou policisté v uniformách. Mohou si tě pozvat ale i vyšetřovatelé (služba kriminální policie a vyšetřování), kteří uniformy nenosí. Mají speciální místnosti na výslech. Děti, kterým někdo ublížil, zvou kriminalisté na výslech do hezké místnosti, kde může být i kamera a také hračky. Vyšetřovatel se zeptá, co se ti stalo, co jsi viděl, slyšel, a bude si to zapisovat. Vyšetřovatel hledá pravdu a může ti dávat hodně otázek, aby pochopil, co se stalo. Policie si zve svědky, když vyšetřuje nějaký trestný čin – to je, když někdo poruší zákony. (Zákony jsou pravidla, která musí všichni dodržovat: třeba nesmí se krást, nesmí se nikomu ubližovat… A když někdo zákony poruší, musí to policisté vyšetřit. Pokud řeknou, že byl porušen zákon, předají vše soudci a ten rozhoduje o vině a trestu.) Svědek je proto pro policii a vyšetřovatele moc důležitý, protože díky němu mohou zjistit, co se vlastně stalo.

Vybarvi obrázky a najdi 10 rozdílů

Policista

Policista je muž nebo žena, může a nemusí mít uniformu. Policista ti řekne, proč potřebuje, abys mu řekl pravdu. Řekne ti, že pokud nechceš, nemusíš vypovídat. Zeptá se tě, jestli chceš, aby u tvého vyprávění byla maminka. Bude ti dávat hodně otázek, bude se tě ptát na to, co jsi viděl, prožil, a bude se ptát, zda rozumíš tomu, co ti říká a na co se ptá. Vše si bude zapisovat nebo bude mít svého zapisovatele. V místnosti také může být kamera a nebo magnetofon, abys nemusel vše opakovat ještě jednou někomu dalšímu.

Svědek

To jsi teď ty, protože budeš povídat o tom, co jsi viděl, slyšel: dosvědčíš, co se stalo.

Přibraná osoba

Může to být lékařka, vychovatelka, učitelka, psycholožka, sociální pracovnice nebo kdokoli jiný, kdo pomáhá dětem a kdo tě podpoří, abys neměl strach.

2

1

1 = žlutá 2 = červená 3 = modrá 4 = černá linka černě

2

1

4

4 2

2

3

1

1

4

Rodiče

U výslechu na policii s tebou může být maminka. Ale policista s tím musí souhlasit.

Soud

Když vyšetřovatelé trestný čin vyšetří, musí o vině rozhodovat ještě soud. U soudu se rozhoduje, zda někdo porušil zákon (pravidla, která musíme všichni dodržovat). Pokud někdo poruší zákon, soud mu uloží trest. Po své výpovědi na policii tedy můžeš znovu vypovídat jako svědek ještě u soudu. Soudy jsou většinou velké budovy ve větších městech.

Jednací síň

Jednací síň je místnost v budově soudu, kde probíhá soudní řízení a kde svědek odpovídá na otázky. Vypadá asi takto:

Teď si povíme, s kým se můžeš u soudu potkat

Soudce je nejdůležitější člověk a sedí v čele místnosti. Má na sobě talár. Talár je oděv, který nosí soudci a státní zástupci. Soudci náleží černý talár s fialovým lemem, státnímu zástupci černý talár s tmavě červeným lemem. Soudce a státní zástupce nosí talár, pouze když pracují, v jednací síni. Mimo budovu soudu taláry nenosí. Soudce se tebe a ostatních svědků bude ptát na řadu věcí. Soudce chce vždy slyšet pravdu. Soudce je ten, který rozhoduje, co se dál stane: rozhoduje, zda byl porušen zákon, nebo ne. Soudce s tebou bude hovořit nejen v soudní síni, ale mohl být přítomen již u tvého vyprávění na policii.

Justiční stráž

Nosí uniformu a má za úkol udržovat v soudní síni pořádek. Chrání soudce a všechny ostatní v soudní síni, zajišťuje pořádek a bezpečnos v soudních budovách a stará se, aby soudní řízení probíhalo plynule a nerušeně.

Státní zástupce

Jeho úkolem je dohlížet, aby vše probíhalo správně: vysvětluje soudu, jak obviněný porušil zákon.

Obžalovaný

Je člověk, který možná porušil zákon. Sedí na lavici obžalovaných. O jeho vině a trestu rozhoduje soud.

Obhájce obžalovaného

Jeho úkolem je pomáhat obžalovanému, aby bylo spravedlivě rozhodnuto, zda porušil zákon. To je právník, který obžalovaného zastupuje u soudu. Může ti dávat i těžké otázky. Ty se ho nemusíš bát: něco jsi viděl nebo zažil. Odpovídej po pravdě na to, na co se ptá, pokud znáš odpověď. Nevymýšlej si. Advokát obžalovaného dělá vše pro to, aby dokázal nevinu obžalovaného.

Svědek

Svědek jsi ty, ale i další lidé, kteří něco viděli a mohou vysvětlit soudu, co se stalo.

Soudní zapisovatelka Zapisuje, co kdo u soudu řekl.

Soudní znalec

Jeho úkolem je pomoci policistovi nebo soudci nalézt pravdu. Může to být lékař, psychiatr, psycholog. Nemusí být přítomen u každého soudu. Možná k němu půjdeš a budeš si s ním povídat o svých prožitcích.

Obhájce svědka (poškozeného)

To je právník / právnička, který zastupuje poškozeného – tedy toho, komu bylo ublíženo.

Kolizní opatrovník / zmocněnec poškozeného Pokud ti bylo ublíženo, je kolizní opatrovník (také se mu říká zmocněnec poškozeného) ten, kdo hájí tvá práva. Může to být právník, kterého ti našli rodiče, a nebo je kolizní opatrovník zástupce z orgánu sociálně právní ochrany dětí. Je to osoba, která je vždy u výslechu, pokud je vyslýcháno dítě, kterému je méně než 15 let. Hájí tvoje zájmy a práva, má ti pomáhat.

Jak to chodí u soudu?

Nejprve je hlavní líčení, kde státní zástupce přednese obžalobu – říká, co vyšetřili policisté a jaké zákony tím byly porušeny. Pak soudce vyslechne obžalovaného a potom svědky. Svědek řekne, co se stalo, pak bude odpovídat na otázky soudce, státního zástupce a obhájce. Když soudce nechá všechny promluvit, nakonec promluví státní zástupce, obhájce a obžalovaný. Pak odejdou členové soudu k poradě. Budou se radit mimo jednací síň o tom, co právě slyšeli, a rozhodnou, zda je obžalovaný vinen. Pak se vrátí do soudní síně a vynesou rozsudek. Pokud řeknou, že byl obžalovaný vinen, uloží mu trest.

Kapitola o výslechu Zaškrtněte správné odpovědi. Hlavním úkolem svědka je: Pozorně poslouchat otázky. Odpovídat na otázky. Říkat pravdu.

Když jsi u výslechu, budeš dostávat mnoho otázek a soudce nebo vyšetřovatel bude chtít znát odpovědi. Říkej vždy pravdu: to co jsi viděl / viděla a prožil / prožila. Je těžké rozeznat pravdu od lži? Na to by odpověděl Adam hádankou, kterou kdysi sám dostal. Kdyby ti někdo řekl, že jsi divoký koník, je to pravda, nebo lež? Napiš, jestli to je pravda, nebo lež

Pravdu tedy rozeznáš. Ve svých odpovědích říkej vždy pravdu. Otázky dospělých bývají složité. Pokud jim nerozumíš, raději se nestyď a zeptej se: „Nerozumím otázce… řekněte mi ji prosím znovu…“ „Neslyšel jsem dobře otázku…“ Když nerozumíš některému slovu, neboj se to říci a zeptat se: „Nevím, co to slovo znamená.“ Když neznáš odpověď, nevymýšlej si ji. Popravdě řekni: „Nepamatuji se.“ „Nevím.“ To se stane. Nemůžeš si pamatovat všechno. Můžeš dostat tolik otázek najednou, že nevíš, na co máš vlastně odpovědět. Řekni: „Ptejte se mě prosím postupně a pomalu, takto tomu nerozumím.“ Když odpovídáš na otázky, mluv klidně a pomalu, promysli si odpověď, nikam nepospíchej. U výslechu můžeš říkat vše – i slova, o kterých si myslíš, že jsou sprostá, pokud jsi je slyšel. Můžeš říkat i věci, o kterých si myslíš, že jsou tajemství. Pokud někdo někomu ublížil, je potřeba hovořit i o věcech, která vypadají jako tajemství. Výslech může trvat dlouho. Neboj se říci, když potřebuješ na záchod, máš žízeň, jsi unavený. A co se stane po výslechu? Tvoje role svědka končí. Když už vyšetřovatel bude znát odpovědi na své otázky, nechá tě odejít domů s tím, kdo tě k soudu doprovodil. Pak uzavře spis a pošle ho státnímu zástupci. Potom jej dostane soudce. Vše, co jsi řekl / řekla, bude vědět i soudce, který bude rozhodovat.

Listina nejdůležitějších úkolů svědka:

Malá hra: už jsi si jistý? Spoj, co k sobě patří



Svědek

Pozorně poslouchej, přemýšlej a nikam nespěchej. Mluv vždy pravdu.

Hlavní osoba v soudní síni. Pozorně naslouchá svědkům. Rozhoduje o vině.

Jestliže si něco nepamatuješ nebo něčemu nerozumíš, řekni to. Nehádej, pokud neznáš odpověď na otázku. Řekni: Nevím.

Jednací síň Osoba, která asi porušila zákon.

Jestliže nesouhlasíš s něčím, na co se tě někdo ptá, řekni, že nesouhlasíš. Když si nejsi jistý odpovědí na otázku, řekni jen to, co víš, nevymýšlej si.

Soudce

Osoba, která odpovídá na otázky u soudu.

Obhájce

Osoba, která se ptá na otázky a vyšetřuje, co se stalo.

Obžalovaný

Osoba, která má na starosti udržovat v jednací síni pořádek.

Stráž

Místnost, kde svědek říká, co viděl.

Policista / vyšetřovatel

Právník, který ti pomáhá říkat, co se stalo.

Pokud ses spletl, řekni to. Oznam soudci i to, pokud jsi něco zapomněl.



Každý, kdo jde k soudu, může mít spoustu otázek. Napiš je nebo je nakresli…

Když jdeš k soudu, byl / byla bys rád / ráda, kdyby tě mohl někdo doprovodit, i když nebude moci jít do jednací síně nebo k soudkyni. Koho sis vybral / vybrala?

Někdy je užitečné podívat se do budovy soudu ještě před samotným výslechem. Alespoň nebudeš mít strach, kam to musíš jít. Nech se doprovodit k soudu a nakresli, jak vypadá soud

Rozvod, soud, rodiče. S kým budu, kdo mi pomůže?

Kapitola o rozvodu Někdy se rodiče rozhodnou, že se rozejdou. I když se kdysi měli rádi, nyní se tak moc hádají a nebo jeden druhému natolik ubližuje, že už nemohou být spolu. Rozhodnou se, že se rozvedou. Znamená to, že už nechtějí být spolu, chtějí žít každý jinde. Tebe ale oba mají stále stejně rádi. V Česku i na celém světě jsou tisíce dětí, jejichž rodiče se rozvádějí. Rozhodně to není tvá vina, že se rodiče rozcházejí. Často se přihodí mezi rodiči tolik věcí, že jeden důvod, proč se rozvádějí, je těžké najít. I proto není nikomu k užitku hledat příčinu a důvod rozvodu a už vůbec ne vidět ho v sobě. Nemohou za to ani neuklizené hračky v pokoji ani špatné známky ve škole. Když se rodiče rozvádějí, přináší to spoustu nejistoty a otázek: s kým budu, jak se nám bude žít, kdo z rodičů má pravdu, komu z nich můžu věřit? Můžeš se cítit zrazený, můžeš mít pocit, že nikomu na tobě nezáleží a nikdo nemá tě rád. Můžeš mít i vztek: že to nemůžeš změnit, že nemůžeš dokázat, aby rodiče byli spolu a byli jste jedna rodina. Můžeš se cítit smutný, bezmocný. Tyto pocity a obavy jsou hodně nepříjemné, musíš na ně stále myslet, možná špatně spíš a budí tě zlé sny. Máš strach a jsi smutný. Rozvod rodičů je jedna z nejhorších věcí, která se dětem může přihodit. Ztráta, kterou rozvod rodičů představuje, je bolestná a velká, nemůžeš ji ovlivnit a nezbývá nic jiného, než ji přijmout a smířit se s ní. Minulost nejde vrátit. Špatné dny plné nejistoty a zmatku ale nebudou trvat věčně. Jednoho dne se budeš cítit lépe, po čase zase budeš prožívat radost a štěstí. Až rodiče úplně vyřeší problémy mezi sebou, budou mít více času i pochopení pro tebe a tvé pocity. Můžeš patřit ale i mezi děti, kterým rozvod přinese úlevu, protože konečně ustanou hádky a křik a domov bude klidný a bezpečný.

Pomůže ti, když o svých pocitech budeš hovořit s někým, kdo tě vyslechne: ať už to bude děda, babička, paní učitelka a nebo kamarádi ve škole, kterým se také rozvedli rodiče, a mají proto představu o tom, jaké to je pro tebe těžké. Rodiče tě také mohou vzít k paní psycholožce, se kterou si můžeš o všem popovídat. Zavolat můžeš například i na Linku bezpečí, kde tě vyslechnou a pochopí.

Někdy se o tom, z čeho máš strach, těžko mluví. Své pocity, když se rodiče rozvádějí, můžeš nakreslit:

Kapitola o soudu, kam také někdy děti musí chodit, když se rodiče rozvádějí a nemohou se dohodnout

K soudu můžeš být předvolán, ale i když se rodiče chtějí jen rozejít a žít každý jinde. Můžeš být předvolán do soudní síně, ale může si tě k sobě pozvat také jen soudce či soudkyně do místnosti, která vypadá jako pracovna. Bude si s tebou povídat o tobě a tvé rodině.

Můžeš také vypovídat přímo před soudem v jednací síni. O tom, jestli budeš vypovídat i před soudem, rozhoduje soudce. Většinou přímo před soud chodí vypovídat až starší děti. U tohoto soudu není státní zástupce, nerozhoduje se o ani o vině, ani o trestu. U tohoto soudu nejsou další lidé.

Může, ale nemusí mít na sobě talár. Dovnitř do pracovny soudkyně s tebou může jít sociální pracovnice. To je paní z úřadu, která má tebe a tvou rodinu na starosti, aby vše, co se doma děje, dopadlo pro tebe dobře. Nebudou tu žádní další lidé: ani rodiče, ani jejich právníci. Soudkyně si s tebou popovídá, a potom vypracuje zápis, který se přečte při projednávání u soudu.

Proti sobě sedí rodiče: tvůj táta a máma se svými právníky. Tebe u soudu zastupuje kolizní opatrovník, který tam hájí tvé zájmy. Je to sociální pracovnice z městského úřadu, která má tebe a tvou rodinu na starosti. Když se rodiče nemohou domluvit, jestli budeš svěřen do péče mámě, nebo tátovi, rozhodne to soud. Tento soud může rozhodovat i o tom, kdy a jak často se budeš setkávat s druhým rodičem, kolik peněz (výživné) musí jeden rodič posílat druhému. Jeden z rodičů navrhne soudu, abys byl svěřen do péče právě jemu. Stanoví datum projednání a vyslechne pak i názor druhého rodiče a nebo jeho advokáta. Může vyslechnout i tebe, pracovníky sociálně právní ochrany dětí z městského úřadu, kde bydlíš. Někdy soud rozhodne o tom, že musí být vypracovány soudně znalecké posudky. To znamená, že ti určí soudního znalce. Bývá to psycholog nebo lékař, který se tě bude ptát na tvůj život doma s rodiči, co s rodiči děláte, kde je ti dobře. Bude si s tebou povídat, může ti dát řešit nějaký úkol a nebo kreslit obrázek. A pak vypracuje posudek, který pošle soudci. I podle něj soudce rozhoduje, komu tě svěří do péče. Nakonec soud vynese rozsudek, u kterého rodiče budeš, jak často se budeš vídat s druhým rodičem. Pak teprve může začít další soud: samotný rozvod rodičů.

Soudní síň

Než půjdeš k soudu, napadá tě možná spousta dalších otázek. Napiš si je sem, nebo je nakresli...

Jdeš k soudu. Byl bys rád, kdyby tě mohl někdo doprovodit? I když s tebou nebude moci jít do jednací síně nebo k soudkyni? Koho sis vybral?

Když dítě musí svědčit

Kapitola pro rodiče a sociální pracovnice: když je dítě svědkem domácího násilí, rozvádějí se mu rodiče. Situace, jako jsou svědectví trestného činu, domácí násilí, rozvod rodičů, jsou pro děti bolestné. Děti ztrácejí veškeré své jistoty. Zmítá jimi strach, bezmoc, nejistota, smutek, vztek, agrese, nenávist i láska k rodičům zároveň. Byly by nejraději, kdyby už to vše skončilo. Často ale nechtějí přijít o dosavadní rodinu, i když je v ní přítomno násilí. A nedokážou tomu zabránit. Přitom svalují veškerou vinu za to, co se doma děje, na sebe. Jsou to zkušenosti pro ně velice traumatizující. Další trauma je může čekat, pokud o prožité situaci mají někde vypovídat. Nevědí proč, nevědí komu, stydí se, mají pocit, že mohou přijít o celou rodinu, že jeden z rodičů může být zavřený ve vězení, pokud něco řeknou, a nebo že skončí kdesi v dětském domově. Tato publikace by měla napomoci profesionálům pracujícím s dětmi-svědky domácího násilí, a dětmi, jimž se rozvádějí rodiče. Je určena i jako podpora dětem v situacích, které se staly svědky trestného činu a musí jít vypovídat na policii či k soudu, nebo musí-li být slyšeny u soudce během procesu svěřování dítěte do péče a následného rozvodu rodičů. Tato publikace by měla snížit strach dětí z neznámého prostředí a z neznámé, stresující situace. Nenechávejte děti s knížkou samotné – budou potřebovat vaši podporu, jen vy můžete zmírnit jejich strach a obavy a vysvětlit jim vše, co je čeká, a odpovídat na jejich otázky. Své vyprávění přizpůsobte věku dítěte a jeho chápání. A samozřejmě s dítětem neprocházejte celou knížku, ale jen ty části, které se ho budou týkat.

Příprava dítěte

Pokud má dítě vypovídat před soudcem, policií, je dobré se s ním připravit: znamená to ale připravit jej na roli svědka, na to, co jej čeká, s kým bude hovořit a na co se jej mohou ptát. Cílem je snížit napětí, strach dítěte z výpovědi, z neznámého prostředí. Děti mohou mít pocit, že když jdou na policii nebo k soudu, mohou být také „potrestány“. V žádném případě s dítětem nenacvičujte jeho výpověď: pokud bude vypadat „nacvičeně“, nebude výpověď brána jako věrohodná. Vaším úkolem je dát dítěti co nejvíce odpovědí na jeho otázky, být pro něj oporou a jistotou, případně jej doprovodit na policii, k soudu, počkat na něj, až soudkyně, policista ukončí výslech, a povídat si s ním o jeho pocitech.

Soud: rozvod, svěření dítěte do péče

Rozvod může v ČR proběhnout fakticky dvojím způsobem: pokud se rodiče předem domluví na úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu a jejich dohodu schválí soud a dohodnou se i na vypořádání majetku a bydlení, případném výživném, samotný soud může proběhnout velmi rychle. Častější variantou ale je „klasický rozvod“. Může být velmi zdlouhavý, trvat i několik let, a pokud se manželé nemohou domluvit ani před soudem, i velmi drahý. Nejprve totiž musí proběhnout soud, kdy se v opatrovnickém řízení rozhoduje o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu. Pak teprve může proběhnout soud druhý: samotný rozvod. V opatrovnickém řízení se rozhoduje, komu bude dítě svěřeno do výchovy (nebo zda bude ustanovena střídavá péče), kolik se bude přispívat na výživné na výchovu dítěte, případně jak se bude uskutečňovat styk s druhým rodičem, kterému dítě nebylo svěřeno do výchovy. Opatrovnický soud může upravit poměry k dětem i za trvání manželství, pokud spolu manželé nežijí. Podstatné ale je, že rozhodnout musí vždy soud. Podle Úmluvy o právech dítěte, kterou ČR ratifikovala, je nutné zabezpečit dítěti,

které je schopné formulovat své názory, aby je vyjadřovalo ve všech záležitostech, které se ho týkají. Dítěti je tak touto úmluvou umožněno být slyšeno v každém soudním nebo správním jednání, které se ho týká, a to buď přímo osobně, nebo prostřednictvím zástupce. V ČR je to kolizní opatrovník, což je pracovník sociálně právní ochrany dětí příslušného městského úřadu. O tom, zda bude dítě vyslechnuto přímo před soudem, rozhoduje příslušný soudce individuálně. Děti by ale měly mít možnost vyslovit se k tomu, komu by chtěly být svěřeny do výchovy a proč a jak často chtějí být s druhým rodičem. Děti starší patnácti let bývají slyšeny zpravidla vždy. U mladších dětí záleží na rozhodnutí určeného soudce. Častá praxe je, že s dětmi hovoří psycholog nebo sociální pracovnice OSPOD – opatrovník stanovený soudem, který uvede výsledky svého pohovoru s dítětem do zprávy pro soud. Soud z ní dále vychází při formulaci svého stanoviska. U tohoto výslechu dítěte bývá přítomen opatrovník dítěte a soudce, přítomni mu nejsou ani rodiče, ani jejich právní zástupci. Protokoluje se až po rozhovoru s dítětem a rodiče a jejich právní zástupci jsou s protokolem seznámeni poté. K výslechu (zejména mladších dětí – z praxe o. s. ROSA známe i výslechy čtyřletých dětí v opatrovnickém řízení) může dojít mimo soudní síň, v místnosti soudce, který nemusí mít talár. Často soud při opatrovnickém řízení ustanoví ještě soudního znalce – zpravidla dětského psychologa nebo psychiatra, který má dítě „vyšetřit“. Z praxe o.s. ROSA je známé, že na posudek často znalci nemají ani dostatek času, ani kvalifikaci na práci s dětmi, které jsou svědky násilí v rodině. Úkolem soudního znalce přitom je zhodnotit vztah dětí ke každému z rodičů a vyhodnotit jejich výchovné předpoklady. Posudek znalce je pro soud důležitějším podkladem pro rozhodování než zpráva opatrovníka (pracovníka příslušného OSPOD). Samotné opatrovnické řízení může být značně dlouhé a teprve po ukončení řízení přichází na řadu majetkové vyrovnání a samotný rozvod manželství.

Soud: trestný čin, výslech

Pokud se dítě stalo svědkem nebo obětí trestného činu, může být předvoláno na policii, případně i jako svědek k soudu. Jak probíhá trestní řízení? Nejprve je učiněno oznámení na policii. Dítě je pozváno jako svědek k výpovědi, ze které může být pořízen videozáznam a protokol o výpovědi. Policie případ prošetří, vyslechne podezřelého. Pokud případ kvalifikuje jako trestný čin, je podezřelý obviněn a případ je předán státnímu zástupci. Státní zastupitelství rozhodne, zda bude pokračovat ve stíhání. Pak státní zástupce podá u soudu obžalobu, kde jsou uvedeny delikty, kterých se obviněný dopustil, a důkazy. Soudce nařídí hlavní líčení, kdy vyslechne obviněného, svědky, eventuelně soudní znalce a provede důkazy. Pak soud vynese rozsudek, kde je buď obviněný uznán vinným a je mu uložen trest, nebo jej obžaloby zprostí, pokud vina nebyla spolehlivě prokázána. Trestní řízení je podle českého trestního řádu dvoustupňové, což znamená, že se proti rozsudku soudu prvního stupně může odvolat jak obviněný, tak v jeho neprospěch i státní zástupce. Poškozený se může odvolat proti rozhodnutí o náhradě škody. O odvolání rozhoduje soud vyššího stupně, který může rozhodnutí prvního soudu potvrdit, změnit, nebo vrátit věc k novému projednání. Teprve poté, co rozsudek nabude právní moci, lze začít s výkonem trestu obviněného. U projednávání u soudu může být přítomna veřejnost, soud však může ve zvláštních případech (např. pohlavní zneužívání dítěte) rozhodnout o vyloučení veřejnosti. Rozsudek se však vyhlašuje veřejně.

Návod k práci s obrazovou částí

Užitečné odkazy

Sociální pracovnice: vybarvi jednotlivé obdélníky na obraze podle čísel

Kde můžete hledat specializovanou pomoc v případě domácího násilí: Občanské sdružení ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy Podolská 242/25, 147 00 Praha 4, tel. 241432466, e-mail: [email protected], poradna@ rosa-os.cz, web: www.rosa-os.cz, www.stopnasili.cz IČO 68405359, bank. účet 0008399319/0800

(Piet Mondrian: Obraz II, 1921–1925 – nizozemský umělec, člen hnutí De Stilj = harmonii lze demonstrovat pouze vyloučením všeho nahodilého; podstata reality vyjádřena geometrickým jazykem) Na tričku sociální pracovnice je volně zpracovaný detail z obrazu „Šťastné náhody houpačky“ francouzského rokokového malíře Jeana-Honoré Fragonarda

Azylový dům: vybarvi. Kolik vlaštovčích hnízd najdeš na obrázku azylového domu? ( 3 ) Herní terapeutka – laskavá víla s květinami a ptáčky: vybarvi Policie / výslech: Vybarvi a najdi 10 rozdílů

Občanské sdružení ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy se specializuje na poskytování komplexní psychosociální pomoci ženám-obětem domácího násilí a jejich dětem. Občanské sdružení ROSA vzniklo v roce 1993 jako nadace, s ohledem na nový nadační zákon se v roce 1998 přeregistrovalo na občanské sdružení.

ROSA poskytuje tři registrované sociální služby

Policista – rytíř ochránce: vybarvi Přibraná osoba – motýlí víla / anděl (popis k Mondrianovi – viz výše u Soc. pracovnice) Soud / zámek (rytíř, drak, princezna s dítětem. Rytíř bojuje s drakem – déšť a stín / boj; princezna s dítětem v jasu slunce je již v bezpečí = soud = nalezení východiska) Najdi v mracích nad budovou soudu 3 příšery-mraky a 1 ptáčka-mráčka, který jim uletěl (malý obrázek se zakroužkovaným řešením) a vybarvi

2

1

3

Jednací síň (trestní) – nakresli sebe do siluety svědka / dítěte. Popište dětem osoby v síni: v čele sedí soudci a zapisovatelka, vlevo státní zástupce, vpravo obhájci. Uprostřed je svědek. Za svědkem sedí obžalovaný, po jeho boku vězeňská a justiční stráž, za nimi veřejnost a přibraná osoba. Soudkyně – laskavá moudrá víla, která všechno vidí: vybarvi Justiční stráž – rytíř jako u Policisty: vybarvi Státní zástupce: vybarvi Obhájce svědka – bojovník ochránce (nic nepustím za své štíty, věř mi): Najdi v kresbě symboly znaku „paragrafu – §“ (ve vlasech) Jednací síň (rozvod, svěření dítěte do péče) – nakresli sebe do siluety svědka / dítěte. Popište dětem osoby v síni: v čele sedí soudkyně, po stranách vlevo a vpravo vždy rodič se svým obhájcem, uprostřed je dítě svědek (v místnosti není žádná veřejnost ani justiční stráž).

Informační a poradenské centrum ROSA pro ženy – oběti domácího násilí Ženám-obětem domácího násilí poskytujeme jednorázové i dlouhodobé psychosociální a sociálně právní poradenství. Poradenství je bezplatné, mlčenlivé, pracovnice se řídí etickým kodexem. Poradenství je poskytováno v týmu: socioterapeutka, psycholožka, sociální pracovnice. V případě potřeby zajišťujeme pomoc právničky, psychiatričky, dětské psycholožky. Ke konzultacím je vždy nutné se předem objednat na tel. 241 432 466, z bezpečnostních důvodů nepřijímáme nikoho bez objednání. Konzultace probíhají po, út 9–18, st 9–16, čt 9–12 na adrese: Podolská 242/25, Praha 4.

Azylové ubytování s utajenou adresou

Azylové ubytování je určeno ženám-obětem domácího násilí a jejich dětem ohroženým na životě násilným partnerem. Vzhledem k utajenému pobytu obětí trestné činnosti není zpřístupněna adresa utajeného azylového domu. Kontaktní adresou je ROSA, Podolská 242/25, Praha 4. Kvůli utajení nemá azylový dům krizová lůžka. Klientky jsou k azylovému ubytování přijímány individuálně, vždy ale až po konzultaci v Informačním a poradenském centru. K pobytu nejsou přijímány z bezpečnostních důvodů ženy závislé na drogách a alkoholu, psychiatricky nemocné a agresivní. V azylovém domě je 9 pokojů vybavených novými kuchyňskými kouty s vařičem a lednicí. Celková kapacita je 21 lůžek. Součástí azylového domu je společenská místnost s televizí, herna pro děti, studovna, prádelna. Sociální zařízení je na patře. Jako následnou péči ROSA provozuje i byt s utajenou adresou (3+1). Pobyt v azylovém domě je poskytován na 3–12 měsíců. Se ženou v azylovém domě pracuje tým socioterapeutek, psycholožka, každá žena má vypracován individuální bezpečnostní plán. Komplexní socioterapeutická péče je poskytována bezplatně. Za azylové ubytování musí ženy částečně platit (maximální cenu za den pobytu stanovuje prováděcí vyhláška k zákonu č. 108/2006 o sociálních službách). Azylové ubytování je možné až po konzultaci v centru. Tel. 241 432 466, 602 246 102.

Telefonická krizová pomoc, internetové poradenství

Telefonní linka 241 432 466 je v provozu ve všední dny během pracovní doby Informačního a poradenského centra (po,út 9–18, st, čt 9–16, pá 9–14). Krizová telefonní SOS linka 602 246 102 je v provozu: ve všední dny 9–18 hodin. O radu se můžete obrátit i prostřednictvím e-mailu na adresu: [email protected] Internetové dotazy jsou zodpovídány do 24 hodin (mimo svátky a víkendy).

Poradna na adrese [email protected] slouží nejen ženám-obětem domácího násilí, ale i teenagerům, dětem, které trápí násilí v jejich rodině, široké i odborné veřejnosti a pomáhajícím profesím. Více aktuálních informací o nabízených službách najdete na: www.rosa-os.cz a informace pro děti, teenagery, ženy i odbornou veřejnost na: www.stopnasili.cz.

Děkujeme ženám a jejich dětem, kterým pomáháme v občanském sdružení ROSA, v Informačním a poradenském centru i v Azylovém domě ROSA s utajenou adresou, díky kterým vznikla tato publikace, všem pracovnicím o. s. ROSA, stejně jako Nadaci O2, která finančně podpořila projekt pomoci dětem v utajeném azylovém domě a vytištění této publikace. Tato publikace byla vytištěna za podpory grantu Nadace O2 v roce 2009.

Další kontakty Právní pomoc

Linka právní pomoci pro ženy-oběti domácího násilí Telefon: 224 910 744 (středa 18,30–20,30)

Česká advokátní komora Telefon: 221 729 011

ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy Podolská 242/25, 147 00 Praha 4 Tel. 241 432 466, SOS linka 602 246 102 e-mail: [email protected], internetová poradna: [email protected] www.rosa-os.cz, www.stopnasili.cz IČO: 68405359, bankovní spojení: 0008399319/0800

Telefonické linky pro pomoc dětem

Linka bezpečí 116 111 nebo 800 155 555 Linka důvěry Dětského krizového centra 241 484 149 Růžová linka 272 736 263

Pomoc dětem

Dětské krizové centrum (týrané a ohrožené děti), V Zápolí 1250/21, Praha 4, tel.: 241 483 853, www.ditekrize.cz Fond ohrožených dětí, Na Poříčí 6, Praha 1, tel.: 224 236 655, [email protected]

Literatura

Going to Court – An activity Book for Children, Victims Services Section, Department of Criminal Justice services, Richmond VA, www.dcjs.virginia.gov Ideme na výsluch, Fenestra Připrav se na roli svědka, Vaše dítě jde svědčit (Průvodce dětského svědka v trestním řízení), Sdružení Linka bezpečí dětí a mládeže, 2003, inspirováno publikací Child Witness Pack, 1993, www.detskaprava.cz

© Kouzelná knížka, ROSA 2009 Text: Mgr. Martina Hronová, Odborná konzultace: Mgr. Eva Šilarová, JUDr. Iva Čacká-Pavlíková, PhD. Marie Vavroňová, Zdena Prokopová, o. s. ROSA Ilustrace: akademická malířka Michaela Černická Dětské kresby: Matěj Černický

Smith, Heather: Děti a rozvod, Portál 2004 Dětská svědectví násilí, ROSA 2008

Grafický návrh: Marek Pistora Tisk: Durabo