aby se lidé propadali do sociálního vyloučení. Tento

Vážení a milí čtenáři, den se sešel se dnem a dostali jsme se na konec dalšího roku. Mám pocit, jako by jen tak proletěl okolo a vlastně se jen stával minulostí. Ono to tak ve svém důsledku skutečně je. Každá vteřina, kterou si uvědomíme, či na ni pomyslíme, je již nenávratně pryč. Přesto zde uplynulé okamžiky zůstávají v podobě vysloveného a slyšeného, napsaného, v podobě vykonaného. Z opačného pohledu tak každá vteřina přesahuje sama sebe a prolamuje se do budoucnosti. Konec roku bývá takřka vždy ve znamení bilancování a hodnocení toho, jak se na časové ose minulostpřítomnost-budoucnost vyjímají naše činy, nakolik jsme splnili své plány a naplnili své poslání. Této přirozeně lidské činnosti se nemůže vyhnout ani Charita Hlučín. Nechci se však v předvánočním čase pouštět do bilancování z pohledu „má dáti“ a „dal“. Chtěl bych se spíše krátce zamyslet nad tím, jaký je úkol Charity v dnešní době. Bylo by lépe, kdyby organizace jako Charita nemusely v naší společnosti vůbec být. Tato slova ode mne znějí možná zvláštně, ale pokud by nás skutečně nebylo třeba, znamenalo by to, že rodiny se dokážou postarat o své nejslabší členy, že přirozená mezilidská solidarita nedovolí,

aby se lidé propadali do sociálního vyloučení. Tento pohled je samozřejmě utopickou fikcí. I když… V Japonsku již údajně testují roboty, kteří by měli zvládnout základní péči o člověka upoutaného na lůžko. Nevím, pro mne je tato představa pečujícího Terminátora poměrně odpudivá. Nikdo nezpůsobil lidem více příkoří než člověk. Ale zase jen člověk dokáže nejlépe pečovat o lidi v jejich bolestech a strastech. Žádný stroj ani zařízení to tak nedokáže. Ani v budoucnosti. A právě zde spatřuji zásadní úkol Charity. Aby se při práci s klienty jednalo v první řadě o setkání člověka s člověkem. Odbornost a vzdělanost je samozřejmým předpokladem, ale samy o sobě ani zdaleka nestačí. To by možná skutečně v blízké budoucnosti zvládly stroje. My máme svou činností dávat jasné znamení o tom, že každý člověk má svou hodnotu bez ohledu na to, čím je jeho život zatížen. To vnímám jako náš prvořadý úkol ve spojení s péčí o potřebné. S tímto vědomím se loučím s končícím rokem 2014. Lukáš Volný, ředitel

Charitní ošetřovatelská služba Vřelá slůvka neodkládejme Vřelá slůvky neodkládejme. Zase končí jeden rok, zdá se nám, že uplynul jako voda. Máme ideální možnost poohlédnout se zpátky za uplynulými 365 dny a vzpomenout si i na to, kdy jsme něco odkládali a už to nelze vzít zpátky. Každý známe ze svého okolí rodinu, která ztratila někoho blízkého a dnes lituje, že mu nestačila říci, že je pro ně potřebný, že pro ně udělal hodně dobrého a že si ho váží. Šetříme si vřelá slůvka na jindy a někdy je odkládáme tak dlouho, až je bohužel pozdě. Pro toho, komu jsme je chtěli říci, a tím pádem i pro nás. Nejhorší je, když odkládáme schůzky se svými přáteli, místo abychom si vážili toho, že existují lidé, kteří s námi chtějí být, povídat si s námi, smát se a zpívat, dělit se o radost a smutky. Setkání s nimi nám nenahradí ani televize a počítač dohromady. Nešetřeme proto pro své blízké

a přátele ani časem, ani vlídnými slovy. Sváteční šaty si oblékejme, když máme chuť, a víno do křišťálu nalévejme tak často, jak jen to půjde. Každý den můžeme prožít něco hezkého. Záleží jen a jen na nás. Podle Mileny Křítkové A.B., klientka CHOS

Charitní pečovatelská služba Jak jsme si užily vzdělávání Jak jsme si „užily“ vzdělávání Na začátku tohoto roku byl spuštěn vzdělávací projekt Diecézní charity ostravsko-opavské s názvem „Kvalitně v terénní péči“. Finance byly získány z dotací Evropské unie. Cílem je zkvalitnění především terénních služeb

v našem kraji. Všechny tyto kurzy mají akreditaci Ministerstva práce a sociálních věcí. Byli jsme potěšeni touto nabídkou a s očekáváním, jaká kvalita těchto kurzů bude, jsme se přihlásili na kurzy s různorodou tématikou. V březnu dvě pečovatelky sbíra2

ly „Praktické zkušenosti v terénní sociální práci“, v květnu další dvě pečovatelky hledaly odpovědi v „právních otázkách v práci pracovníků v sociálních službách“. V září se seznámili dvě pečovatelky a dvě asistentky s „prací s klienty s různými typy demence“. Já jsem měla možnost v říjnu nahlédnout do umění „Sebeprezentace“ a dalším kurzem jsem si ujasnila „Dokumentaci o poskytování sociální služby“. V listopadu si dvě pečovatelky a jedna asistentka ověřily, že „Vyhoření není totéž co únava“. Při zjišťování spokojenosti pracovnic s kurzy, jsem měla jen pozitivní reakce. Byla jsem opravdu překvapena. Chválily si organizaci celého průběhu, místní dostupnost, náplň kurzů byla

zajímavá, velice profesionálně podaná a především užitečná. Pracovnice vedly velmi živé diskuse na téma každého kurzu a předávaly informace dalším kolegyním. Já osobně jsem měla možnost „zažít“ si kurz „Sebeprezentace“. Probíhal dva dny a opravdu jsme se nenudili. Lektorka byla velmi příjemná a empatická. Nenutila nás dělat věci, které jsme nechtěli dělat. Spíše nás vedla tak, že jsme naopak sami a rádi spolupracovali. Kurz byl ve velmi přátelském duchu a přinesl nám i poznání dalších služeb a kolegů z branže. Po této zkušenosti bychom se při podobné akci určitě opět zapojili. Andrea Strachotová, vedoucí CHPS

Dotace z Moravskoslezského kraje Děkujeme Moravskoslezskému kraji za dotaci 160 000 Kč, díky níž jsme mohli pro pečovatelskou službu pořídit nový automobil Dacia Logan MCV. Děkujeme také firmě Automotoland CZ za vstřícný přístup a dodání automobilu.

3

Charitní domov sv. Mikuláše Výročí manželství Manželská výročí v Domově sv. Mikuláše v Ludgeřovicích: „diamantová“ a „kamenná“ svatba. V našem Domově jsou v současné době ubytovány dva manželské páry a oba shodou okolností o letošním podzimu slavily významná výročí. Manželé Anna a Jindřich Bařinovi oslavili v říjnu diamantovou svatbu, tedy 60 let společného života. To se hned tak někomu nepodaří! V listopadu nás čekalo další výročí druhého z manželských párů. Manželé Alžběta a Hubert Ranošovi oslavili svatbu kamennou, což znamená, že spolu prožili 65 let na společné cestě životem. Při mši sv. si manželé Ranošovi obnovili svatební

slib, který si v roce 1949 dali. Kolik radostí i starostí je asi potkalo za ta dlouhá léta, kolik lásky, tolerance a trpělivosti muselo být v jejich životě, aby dnes mohli tzv. kamennou svatbu slavit. Mnozí mladí by k nim mohli jít do učení. Dnes už se takové vlastnosti jako tolerance, věrnost, trpělivost tolik nenosí. Nicméně my jsme obě výročí se všemi našimi klienty náležitě oslavili a popřáli jsme oběma párům hodně zdraví a Božího požehnání do dalších společných let. Irena Prchalová vedoucí Domova

Poděkování Každý den zažíváme něco nového, něco jiného. Každý den je jedinečný. Život je tvořen mozaikou, která se skládá z každého dne a ten den je pak složený ze všeho, co prožíváme, co děláme, říkáme, slyšíme apod. Je to velmi bohatá mozaika a nikdo není tak chudý, aby tuto mozaiku neměl bohatou a barevnou. Když jsem uvažoval, které aktivity v našem Charitním domově sv. Mikuláše – domově pro seniory (dále jen

DSVM) vyzvednout, o čem informovat širokou veřejnost, tak mne hned napadla jedna změna. Ve dnech 10. a 11. října 2014 se konaly volby do obecních zastupitelstev a v mnohých obcích a městech se vedení ujali noví lidé. Naše kolegyně Zuzka Pistovčáková se také účastnila těchto voleb a v obci Markvartovice získala nejvíce hlasů, takže rozhodnutí zastupitelstva o jejím zvolení do funkce místostarostky asi nikoho nepřekvapilo. Paní 4

Zuzka v DSVM pracovala 13 let. Od 11.11. 2014 již pracuje pro jinou instituci, než je Charita Hlučín. A tak bychom jí chtěli vyslovit obrovské díky, které si zaslouží. I ona vytvářela mozaiku, která obohacovala mnohé životy, ať už klientů, jejich rodin, tak nás – kolegů. Paní Zuzka dostala nové poslání, dostala obrovský mandát a důvěru od svých spoluobčanů, je to výsledek její práce pro obec za předchozí volební období. Přejeme jí v nové práci hodně sil, zdraví a hojnosti Božích milostí a v neposlední řadě i dobré lidi, kteří jí

budou pomáhat budovat obec Markvartovice. Naším klientům, ale i nám – jejím kolegům – chybí, ale ze srdce jí přejeme hodně štěstí a moc děkujeme, že jsme část naší profesní cesty mohli jít po jejím boku, a tak obohatit naše mozaiky o další úžasné dílky. „Zdál se mi sen a viděl jsem v něm, že život je radost; probudil jsem se a viděl jsem, že život je služba; sloužil jsem a viděl jsem, že ve službě je radost.“ (Indické přísloví) za Domov Kamil Kupka

Změna Říká se, že změna je život. Změna může být pozitivní nebo negativní. Já právě teď jednu takovou VELKOU změnu ve svém životě prožívám. A pevně věřím, že to pro mě bude změna pozitivní. Říká se: „Dávejte si pozor na to, co si přejete, může se vám to totiž vyplnit.“ A opravdu to funguje. Nestane se to zpravidla hned, ale až když na to, co jsme si přáli, tak trochu zapomeneme. Občas jsem si říkala, že bych chtěla dělat jinou práci, že tady už jsem moc dlouho a chtělo by to změnu. No a právě ve chvíli, kdy jsem na to své přání úplně zapomněla a byla spokojená tam, kde jsem, ta změna přišla. Nastupuji na nové místo. Bude to pro mě práce naprosto a úplně nová, budu úplný začátečník bez zkušeností. Moc se bojím, ale také se moc těším. Poznám nové lidi a budu řešit zcela jiné problémy než dosud. 5

Pracovala jsem v Domově 13 let, a to téměř přesně na den. Poznala jsem zde mnoho lidských osudů a krásných duší, které se osudem nenechaly zatvrdit a šířily okolo sebe lásku a porozumění i přes všechno těžké, co si v životě prožily. Viděla jsem zde mnoho nemocí, bolestí, utrpení, umírání, a to všechno mě určitě v životě obohatilo a posunulo někam dál. Poznala jsem rozdílnost povah, poznala jsem rozdíl mezi lidmi, kteří přijali své stáří a své nemoci a i s určitým omezením si užívali života do posledních chvil. Poznala jsem také lidi, kteří své stáří nepřijali, stále si stěžovali a nikdy s ničím nebyli spokojeni. Těchto lidí je mi opravdu moc líto. Máme na život tak omezený čas a sami si tyto vzácné chvíle kazíme hloupostmi a svou nespokojeností. A někdy ho takto znepříjemníme i svému nejbližšímu okolí. Poznala jsem zde spoustu ,,krásných lidí,“ kteří se stali mými kolegy a nikdy na ně nezapomenu. Moc jsem se od nich naučila. Viděla jsem zde mnoho lásky, pokory, empatie a víry, se kterou mí kolegové o naše klienty pečují. A není to samozřejmostí a není to vůbec lehké. Viděla jsem, jak jsou na konci pracovního dne zcela vysíleni, a to fyzicky, i psychicky. A přesto doma naberou síly a ráno nastoupí do práce s úsměvem a ochotou pomáhat a vyslechnout všechna vaše přání a potíže znova a znova, den za dnem. Že každý z nich má doma nějaké své problémy a těžkosti, že

někdy pracují s bolestí nebo s horečkou, to na nich určitě nepoznáte. Když se ohlédnu, myslím, že jsme za těch 13 let spolu nezažili málo. Bylo mnoho kavárniček, vinárniček, návštěv restaurací, cukráren, oslav narozenin, oslav všech svátků, dodržování tradic, slavností, plesů, besed, přednášek, výletů, cvičení, povídání, ochutnávání, trénování paměti, pečení, procvičování chůze, projížděk po okolí, masáží, předčítání, plánování jídelníčku apod. Společně jsme zdobili náš krásný Domov. Navštívili jsme mnoho pěkných míst v blízkém i vzdáleném okolí na výletech. Např. Karlovou Studánku, Rožnov pod Radhoštěm, Frýdlant nad Ostravicí, Cvilín, Mariahilf, Hlučín, Markvartovice, Petřkovice s prohlídkou Nového Landeku, Darkovice, Ostravu-Pustkovec, ZOO, Shoppingpark, Ostravu-Třebovice, Ostravu -centrum s prohlídkou kostela sv. Václava. Většinu z těchto výletů jsme začali bohoslužbou v místních kostelech. Pravidelně 2 x ročně jsme navštívili místní kostel, kde nám na varhany zahrála a mnoho zajímavého pověděla sestřička Verunka. Nebylo toho málo. Zůstanou krásné vzpomínky. Loučení je bolestné a tak ho nebudu prodlužovat. Mějte se krásně, užívejte si každičkého dne se vším, co Vám přinese, radujte se z maličkostí a buďte hodně zdrávi. S láskou Vaše Zuzka

6

Vzpomínky Někdy je až k nevíře, jak čas rychle letí a co vše se za určitou dobu stane a změní. Dnes už to je něco přes 3 roky, co jsem poprvé prošla dveřmi Domova. Za tu dobu se toho opravdu hodně změnilo nejen v mém životě, ale i v životě každého klienta či pracovníka. Práce zde pro mě představovala změnu v tom, že jsem se naučila více rozumět lidem, být jim oporou v těžkých chvílích a rozdávat druhým radost jen obyčejným slovem, obyčejným úkonem nebo úsměvem. Hodně jsem se naučila tomu, co v dnešním světě chybí – respektování druhé osoby. Také jsem se od svých „kolegyň a kolegy“ naučila pár věcí, které využívám dnes ve své práci. Hodně vzpomínek se mi vybavuje hlavně když projíždím kolem. Prožívala jsem v Domově opravdu krásné a nezapomenutelné zážitky. Někdy jsem sem „utíkala“ před svými problémy a starostmi. Domov byl a je pro mě místem, kde pracuje skvělý kolektiv, kde jsou klienti, kterým jsem mohla dávat to, co zrovna potřebovali, a kde jsem dělala práci, která je mým povoláním. Jak už jsem se zmínila na začátku, dost věcí se za tu dobu změnilo. Já jsem úspěšně dostudovala vysokou školu a nastoupila jsem do svého oficiálně prvního zaměstnání, a to do nemocnice. Práce sestry v nemocnici je možná pro někoho atraktivnější než práce se seniory. Je pravdou, že v nemocnici je více odborných výkonů a je možné

získat více zkušeností. Bohužel mi přijde, že v nemocnicích má větší váhu papír a pak až člověk-pacient. Někdy té administrativní a jiné práce je až nad hlavu a není čas ani prostor na to, věnovat se samotnému člověku. Někdy chci být více v kontaktu s lidmi, než sedět nad hromadou papírů a dávat si pozor, ať zapíšu vše a hlavně správně. Často cítím bezradnost, když vím, že si nemůžu povídat s pacienty ve chvílích, kdy zrovna oni chtějí být s někým v kontaktu, tak jako tomu je v Domově. V nemocnici se často také zapomíná na autonomii člověka a spousta věcí se dělá v rychlosti. Málokoho zajímá, co daný člověk chce a potřebuje. Je těžké si na nemocniční systém zvyknout. Přesto však vím, že když se chce, jde všechno. Proto se snažím využívat každou volnou chvilku obcházením pokoj ů a pří pa dně prohodí m s pacienty pár slov, i když někdy jsem myšlenkami na sesterně a přemýšlím, co jsem ještě neudělala. Velkým pohlazením na srdci jsou pro mě situace, když mi sám pacient do očí řekne, že jsem hodná anebo jsem sluníčko, a přitom vidím v jeho očích radost a nadšení. Často si říkám, proč tomu tak je? Proč je přístup k lidem jiný v nemocnicích a jiný v Domovech? Těžko najít odpověď. Jedno však vím: „To, co děláme, je jen kapkou v oceánu. Ale kdyby jí nebylo, chyběla by v něm.“ (bl. Matka Tereza). 7

A tak někdy je potřeba, aby v nemocnicích byl někdo, kdo je světýlkem naděje. Přála bych si dvě věci: aby se v nemoc -nicích nezapomínalo na lidskou dů-

stojnost a abych se jednou mohla vrátit zpět do Domova. Adéla Semančíková dnes je již slečna Adéla naší novou zdravotní sestrou v Domově

Sociálně terapeutická dílna Zprávičky z STD I když se počasí tváří spíše říjnově, Advent už nakoukl do našich domovů. V STD to bublá vrcholícími předvánočními jarmarky a sklad se pomalu vyprazdňuje. Klienti už se nemůžou dočkat, až jim z pece „vylezou“ i jejich vlastní dárky, které si mohli vyro-

A my…my pomalu bilancujeme. Letošní rok začal docela optimisticky – naši donátoři dostali rozum a přidělili nám hned napoprvé dost peněz na to, abychom mohli s klidnou duší fungovat, pracovat a tvořit. Vědomí, že jsme dostali dost peněz na to, abychom mohli dělat svou práci, bylo uklidňující nejen pro nás pracovníky, ale také pro naše klienty. Ti se totiž těší na každý den u nás, den, který stráví v kolektivu, den, kdy jim někdo umožní být tím, kým jsou, den, kdy mohou mít pocit, že i to, co umí, je důležité. V průběhu roku jsme toho zažili hodně, navštívil nás nevidomý pán se svým vodicím a asistenčním psem a povídal nám, jak je pro něj důležitý, s čím vším mu pomáhá, co všechno díky němu zvládá a kolik stálo času a peněz, než se to

bit za to, jak si v posledních týdnech mákli, aby bylo co prodávat na všech těch jarmarcích a výstavkách. 8

všechno jeho pejsek naučil. Se svými pejsky za námi přišla také paní, která provádí canisterapii. Z její návštěvy byli všichni tak nadšení, že jsme se hned domluvili na další schůzce. A do třetice všeho psího nás na podzim navštívili zástupci Městské policie Hlučín a Policie České republiky, kteří vyprávění o své práci doplnili velmi názornými ukázkami práce policejních psů. Dále jsme si zajeli na miniexkurzi do Opavy, vzali jsme klienty do Hlučína na výstavu panenek a tak jako v minulém roce jsme prozkoumávali i nejbližší okolí naší dílny. Ale nebylo to jen o zábavě. Prakticky celý rok jsme byli v jednom kole. Před Velikonocemi jsme se zúčastnili několika prodejních výstavek, kde nás po-

malu nenechali výrobky ani vybalit a už si vybírali, kupovali, chválili a hlavně objednávali další. Na konci léta jsme byli pozváni na několik obecních slavností a Festival dřeva. No a celý podzim jsme se pak připravovali na předvánoční jarmarky, kterých máme letos opravdu požehnaně. K tolika prodejům je třeba mít solidní zásobu ve skladech a tak jsem ráda, že se nám přitom všem ještě dařilo plnit zakázky našich věrných i nových zákazníků. Teď, v době Adventu, už se začíná tempo zvolňovat a my už se nemůžeme dočkat, co nám přinese příští rok. Tereza Kupková vedoucí STD

9

Jubilanti Charity Hlučín v období od října do prosince 2014

Zaměstnanci Charity Hlučín Cigánová Pavla Dihlová Táňa

Nágelová Markéta Pistovčáková Zuzana

Floriánová Monika Homolová Hana Lokaiová Jitka Machalová Anna Mastíková Melánie

Sebešová Slavka Smolková Zuzana Stenzlová Petra Tessarzová Kamila

Klienti Domova sv. Mikuláše Bindačová Kornelie Foldynová Jiřina Hajná Anna

Krömrová Anna Menšíková Hermína Piszczanová Lucie

Klienti sociálně terapeutické dílny Kavková Zdena Latoňová Jaroslava

Podešvová Libuše Sznapková Anna

Materová Marie Navrátilová Milada

Vizváryová Barbora Weiner Petr

Charita Hlučín přeje všem jubilantům hodně štěstí, zdraví, radosti, pracovních i životních úspěchů a Božího požehnání!

Sponzorem tohoto KUKátka je EVAVIT, s.r.o. - Lékárna U Vítka 10

Recept Tentokrát trochu jinak Dlouho před Vánocemi se na pultech knihkupectví objevují brožurky, nabízející recepty na pečivo, chutná jídla, na přípravu osvěžujících nápojů a mnohdy nevíme, co okusit dříve. Pokusme se připravit si nápoj pro celý příští rok, jak nám ho nabízí MUDr. Max Kašparů, známý psychiatr, jáhen, výborný kazatel a spisovatel: Vezmi: hrst víry, sklenici lásky, lžíci trpělivosti, trochu optimismu. Přidej: lžíci

pokory, lžíci naděje, špetku shovívavosti. Vše smíchej s litrem humoru, dekagramem velkorysosti, lžičkou kavalírství. Rozděl na 365 dílků a každé ráno užívej ozdobené úsměvem. A.B. klientka CHOS

Tříkrálová sbírka

Rok se s rokem sešel a nastává opět čas Tříkrálové sbírky, která proběhne tradičně po Novém roce i v regionu Hlučínsko. Jedná se již o 15. ročník. Celostátní termín koledování je od 1.1. do 14.1. 2015. V našem regionu probíhalo v poslední době koledování většinou během prvního lednového víkendu. Tentokrát ale nastala změna. Bude se chodit koledovat během prvního i druhého lednového víkendu, tj. 2.- 4.1.2015 a pak 9. - 11.1.2015. Vyšli jsme tím vstříc našim koordinátorům a koledníkům, bez kterých by se sbírka nemohla vůbec konat. V některých obcích jim prostě lépe vyhovuje termín první a v některých 11

druhý. A jak poznáte naše koledníky? Každý vedoucí skupinky bude mít u sebe řádně vyplněnou průkazku s logem TKS 2015 a pověřením k provádění veřejné sbírky. Koledníci také přinesou lidem do domácností dary v podobě cukru jako bílého zlata, kalendáříků s logem TKS 2015 a informačního letáčku Charity Hlučín. A samozřejmě také požehnanou křídou každému nade dveřmi vyznačí znamení K+M+B. Charita Hlučín vám všem předem děkuje za vlídné přijetí našich koledníků a za otevřená srdce pro NAŠE blízké, kteří potřebují NAŠI společnou pomoc a podporu. Děkujeme vám, že nám pomáháte pomáhat!!! Andrea Kostelníková koordinátorka TKS

KONTAKT NA JEDNOTLIVÁ STŘEDISKA Charita Hlučín U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín ředitel: Mgr. Bc. Lukáš Volný Tel/fax: 595 043 275, 728 550 637 E-mail: [email protected] www.charitahlucin.cz Charitní ošetřovatelská služba U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín Vedoucí ošetřovatelské služby: Anna Postulková Tel: 595 042 368, 603 502 779 E-mail: [email protected] Charitní pečovatelská a asistenční služba U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín Vedoucí služeb: Andrea Strachotová, DiS. Tel: 595 042 368, 603 502 753 E-mail: [email protected] Charitní domov sv. Mikuláše – domov pro seniory Hlučínská 1330/7a, 747 14 Ludgeřovice Vedoucí domova: Irena Prchalová Tel: 595 020 550, 603 501 993 E-mail: [email protected] Sociálně terapeutická dílna Hlučínská 1330/7a, 747 14 Ludgeřovice Vedoucí dílny: Mgr. Tereza Kašinská Tel: 595 053 929, 603 502 618 E-mail: [email protected] Půjčovna kompenzačních pomůcek U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín Bc. Andrea Kostelníková Tel: 595 043 275, 731 354 877 E-mail: [email protected] KUKátko 2014 Hlučín 10. prosince 2014 Vychází každé 3 měsíce (čtvrtletník) vydává: Charita Hlučín, U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín IČO 44941960 Ev. Číslo: MK ČR E 15141 Kontaktní osoba: Bc. Andrea Kostelníková, E-mail: [email protected]

12