Absolventský snímek Školy AVT Mohelanka Milana Konečného

1 / 2012 Z P R AV O D A J V Ý C H O D O Č E S K Ý C H F I L M A Ř Ů

Absolventský snímek Školy AVT „Mohelanka“ Milana Konečného

donasec 1 2012.indd 1

22.5.2012 9:50:00

obsah 2292 - 2339 = 1/2012 strana 1 - 48 3 4 5 7 8 9 11 12 13 14 15 16 17 18 20

ÚVODEM Časy se mění... - M. Lajdar UNICA 2011 UNICA - Bulharsko - Ruse POD HLAVIČKOU VčVSAFV…. 19. Valná hromada VčVSAFV, Zpráva o činnosti za rok 2011 Plán činnosti na rok 2012 Návrh na usnesení, Obětavý kameraman nebo hazardér - O. Krejcar Krajská soutěž amatérských filmů - propozice 2012 Zaplacené členské příspěvky ke 31. 3. 2012 SOUTĚŽE / bylo… Střekovská kamera 2012 - P. Baran Střekovská kamera už po 45. - K. Pokorný Střekovská kamera - A. Krejčová Fešná pětačtyřicítka - J. Minařík Výsledky - Střekovská kamera Juniorfilm ve Dvoře Králové n.L. - I. Hanušová Juniorfilm 2012 - T. Magnusek Mladá kamera Uničov - T. Doruška Nahlédnutí k profesionálům aneb... - MFF Berlín

21 22 23 26 27

30 31 32 33

Zlaté slunce svítilo letos ve Dvoře K.n.L. - I. Hanušová Jak jsme letos (ne)soutěžili - V. Beran PAF 2012 v pražském Ponrepu - P. Lášek Přehled přidělených dotací MK ČR 2012

34

OSOBNOSTI REGIONU Ondřej Krejcar

38

VZDĚLÁVÁNÍ Co je to vlastně ta dramaturgie XII. Další nebezpečná slova: PARODIE - R. Adler

40 41 42 45 47

INFORMACE Z IMPULSU… Začátek roku v IMPULSu Škola audiovizuální tvorby - absolventské projekce posluchačů 10. běhu Ohlédnutí za Školou AVT Opět po roce „Prima“ filmy v Náchodě, Útěk. Ale kam a proč? - R. Adler Novela občanského zákoníku - změny pro občanská sdružení

SOUTĚŽE / bude… Královédvorské Zlaté slunce, Zlaté slunce Blansko, 59. Český videosalon, Krajská soutěž amatérských filmů Hradec Králové, Musaionfilm 2012 NAPSALI NÁM... Jsem pomocný režisér - Z. Krejčí „Deníková válka“ ve filmu - T. Nováková Večer s prezidentem - J. Minařík Dárek nejkrásnější - J. Minařík NVÚ - premiéra - L. Báchor Jak to zvládáme...P. Vaněk Jak jsem jela poprvé na WÖFF do Berlína - S. Oktábcová

Vydává: Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec Králové ve spolupráci s Východočeským volným sdružením pro amatérský film a video za finanční podpory MK ČR

Fotografie poskytli: Ondřej Krajcar, Radek Hochman, Zdeněk Čermák, Zdeněk Krejčí, Petr Lášek, Milan Konečný, Vladimír Bezděk, Hana Kosová, Zuzana Dobiášová, Lukáš Báchor, Petr Vaněk, Wolfgang Becker a www.filmdat.cz Děkujeme Texty posílejte ve formátu word a fotografie samostatně v příloze. Textové příspěvky zaslané ve formátu „jpg“ nelze použít pro zpracování ve zpravodaji!


jaro

Redakce: IMPULS Pospíšilova 365/9 500 03 Hradec Králové e-mail: [email protected] 495 545 434 Grafická úprava a kresby: Mario Alfieri Neprošlo jazykovou úpravou! Neprodejné Náklad: 200 ks Vyšlo: duben 2012 Tisk: Alkapress Hradec Králové

22.5.2012 9:50:00

ÚVODEM Milan Lajdar, šéfredaktor

Časy se mění… N

ic nového pod sluncem. Jenže čím jsem starší, tím víc vnímám, jak se mění zcela překotně. Intuitivně se bráním: ještě chvíli mi nechte můj svět, který tak důvěrně znám, a pak – třeba ta vyhlášená potopa.

Č

asy se mění; léta také v amatérském filmu. Mohou za to nové technologie, zcela jiná nastupující generace, internet a možná i my, starší konzervativci, kteří máme raději to své jisté a osvědčené. Když totiž například připravíme přehlídku amatérských filmů pro mladé „jako za starých časů“, nepřijde na ni přes obrovské úsilí a přesvědčování ani noha. Bohužel, nikdo neporadí, jak na to, aby mládež zcela dobrovolně ve svém volném čase přišla na něco, co vůbec nezná – a tudíž ji to naprosto nezajímá.

N

ěkdy mám pocit, že už jsem všechno viděl, zažil, nic mě nepřekvapí a když v tichosti odejdu žít třeba do džungle, nikdo si toho ani nevšimne. Jenže se mi ještě nechce házet flintu do žita. Proto se snažím držet krok „s tepem doby“, i když jsem často mimo.

P

odobně to mám s filmem, i s tím amatérským. Rád bych viděl něco, co jsem ještě neviděl, ale kromě úžasných digitálních triků v profesionální kinematografii mě už nepřekvapí vůbec nic. Takže dokonce občas přemýšlím, zda má cenu se ještě vůbec aktivně účastnit…

A

pak sedím u televize a přistihnu se, že vůbec nesleduji nejnovější filmy, estrády či televizní noviny, ale čím dál víc mě baví obyčejné autentické lidské příběhy, které by nevymyslel ani geniální scénárista. S napětím i s jistým pousmáním sleduji, jak farmář hledá ženu, jak je v různých rodinách prostřeno nebo jak se vyměnily manželky a co z toho vzešlo. Možná to je důkaz o mé chátrající duševní potenci a o všeobecném úpadku kdysi nadějného umělce.

J

enže i z amatérských filmů mě nejvíc oslovil svérázný děda, který odléval na zahradě trpaslíky, paní harmonikářka, která na první poslech nebyla žádnou světovou sólistkou, ale dokázala rozdávat radost, nebo ti nadšenci, kteří například na invalidním vozíku vyjeli na Sněžku, nebo udělali něco, o čem se nám normálním jenom zdá.

T

akže přes všechny chmury a pochybnosti stále trvám na tom, že naše činnost má smysl, pokud zaujme, pobaví či motivuje ty druhé. Pokud i pro jiné diváky objevíme příběhy lidí, kteří nás aspoň na chvíli přesvědčí, že to má smysl. Cokoliv. Zejména však život a tohle pozemské pinožení. I díky tomu se ve mně občas klube víc optimista. Velice se proto těším na nové amatérské filmy. Zejména na ty, které voní člověčinou, a divák si z nich odnese i kousek naděje ve své duši či srdci. A nemusí být ani příliš sentimentální. Milan Lajdar

3


22.5.2012 9:50:01

UNICA

25. 8. - 2. 9. 2012

BULHARSKO - RUSE Mnoho věcí ze současného Bulharska najdete v kořenech města Ruse, ať už to je stavitelství lodí, železnice, urbanismus, pivovarnictví, bankovnictví, pojišťovnictví, sborový zpěv, moderní zemědělství a rozvoj kinematografie. Vskutku, kino zde vykročilo svými prvními kroky v únoru 1897 a mnoho nejlepších filmařů pochází právě z Ruse. První kinoklub tu byl založen v roce 1924 a dnes je Ruse hlavním městem bulharského alternativního filmu a hostuje zde 74. světový kongres a festival UNICA. President NFAK, Vladimír Iliev

Drazí přátelé, nejvrcholovější filmová tvorba z celého světa zavítá k nám. Každá pořadatelská země představí ze svého „pomyslného pytle“ to nejlepší. Stane se tak konečně v Bulharsku a v pytli nic nezůstane, protože budete ohromeni touto zemí, která má v nabídce od všeho trochu – hory, moře, řeky, lesy a planiny. Legendy nezobrazují vždy nejpřesnější informace, ale historie dokládá, že tu před osmi tisíci lety Varnská civilizace vytvořila první zlatý ornament na světě. Na těchto místech se také zrodil božský Orfeus a gladiátor Spartakus – osvoboditel otroků. Pouze u nás lidé tančí bosí na ohni a vychutnávají se ta nejlepší vína. Zde známý biskup Ulfilas vytvořil abecedu Gótské říše, předobraz současné Evropy, a svatá dvojice Cyril a Metoděj dali písmo Slovanům. Podle amerického patentového úřadu zde vytvořil Bulhar John Atanasoff první počítač. Vítejte v Bulharsku! Užívejte si v Ruse! Město je situováno na pravém břehu po proudu řeky Dunaje a je 7 000 let staré. Nejstarší obyvatelé byli známí jako Trákové a poté se tu postupně usadili Keltové, Rumuni, Gótové, Slované a nynější Bulhaři. Současné město Ruse je páté největší město v zemi a je administrativním, průmyslovým, dopravním, obchodním a kulturním centrem.

4


22.5.2012 9:50:01

Pod hlavičkou Ondřej Krejcar, předseda VčVSAFV

19. VALNÁ HROMADA VčVSAFV

17. BŘEZNA 2012 VIDEOKLUB IMPULS, HRADEC KRÁLOVÉ 19. valná hromada VčVSAFV se konala v sobotu 17. března 2012. Vzhledem k tomu, že byla nevolební, rozhodli jsme se pozvat všechny filmaře do nových prostor střediska Impuls. Valnou hromadu, která se konala v přednáškovém sále, zahájil a řídil předseda Ondřej Krejcar. Po valné hromadě se uskutečnila beseda s kameramanem Jiřím Středou, který putuje s rybářem Jakubem Vágnerem po evropských i světových řekách a mořích za mimořádnými rybími úlovky. Březnové filmové odpoledne zakončila projekce absolventských snímků a předání osvědčení posluchačům 10. běhu Školy audiovizuální tvorby.

***

Zpráva o činnosti Východočeského volného sdružení pro amatérský film za rok 2011 Se zprávou o činnosti seznámila přítomné členy sdružení Jarmila Otrubová. Zprávu otiskujeme ve zkrácené podobě, protože informace o akcích sdružení, které na základě dohody pořádáme ve spolupráci se střediskem Impuls, byly již zveřejněny v jednotlivých číslech zpravodaje Donašeč...v roce 2011. 26. března 2011 se konala volební valná hromada v CC Lucie v Hradci Králové. Součástí programu byl seminář zaměřený na dokumenty a reportáže, hostem byl Roman Vávra, režisér, který představil snímky natočené během cesty po Patagonii. Na semináři se v rámci spolupráce podílelo i středisko Impuls, zajistilo ho zejména po organizační stránce. Rada VčVSAFV zasedala v roce 2011 celkem 3x. 1. zasedání bylo v sobotu 26. března po valné hromadě, která zvolila nové složení Rady VčVSAFV. Ta na krátkém jednání rozhodla, že volby členů výboru se budou konat na dalším zasedání.

2. zasedání se konalo v pondělí 13. června, Rada na něm zvolila nový výbor a projednala další body programu. 3. zasedání proběhlo v pondělí 12. prosince, na programu byla příprava, stanovení termínu jednání, návrh programu valné hromady 2012 a projednání propozic CS, ze kterých budou vycházet propozice KSAF. O všech podrobných informacích jste se mohli dočíst v minulých číslech zpravodaje. KRAJSKÁ SOUTĚŽ AMATÉRSKÝCH FILMŮ se uskutečnila se ve dnech 14. – 15. května 2011 v Country clubu Lucie v Hradci Králové. Filmy do soutěže přihlásilo 54 autorů a spoluautorů, kteří do soutěže přihlásili celkem 55 soutěžních snímků. Porota ocenila kvalitu snímků a 29 filmů oceněných v jednotlivých kategoriích postoupila do předvýběru, ze kterého bylo vybráno 16 snímků do celostátní soutěže. To byly téměř dvě třetiny celkového počtu snímků v celostátním kole. Ocenění na celostátní soutěži Český videosalon získalo pro náš kraj 10 snímků. Ze snímků oceněných na soutěži v Hradci Králové byly tři vybrány do kolekce České republiky pro 73. ročník celosvětové soutěže amatérských filmů UNICA, které se konalo 20. – 28. srpna 2011 v Lucembursku. Snímek NEPŘÍTELEM OSUDU Ondřeje Krejcara z Hradce Králové získal na tomto „mistrovství světa“ stříbrnou medaili a bronzovou medaili za snímek DEDLINE získal mladý autor Filip Javora z Náchoda. NÁCHODSKÁ PRIMA SEZÓNA Další soutěží, na které se VčVSAFV společně s Impulsem podílí, je celostátní studentská filmová NÁCHODSKÁ PRIMA SEZÓNA, která je součástí víceoborové celostátní přehlídky NPS vyhlašované občanským sdružením Prima sezona Náchod. Soutěž je určena pro autory ve věku do 21 roků.

5


22.5.2012 9:50:02

Pod hlavičkou V roce 2011 se uskutečnil 5. ročník – zúčastnilo se 11 škol a 1 filmový klub mládeže z České republiky a do soutěže přihlásily 37 snímků. Do soutěže bylo nominováno 23 snímků. Dalších 10 snímků bylo zařazeno do projekce v diskuzním klubu a 4 snímky nebyly z technických důvodů do soutěže zařazeny. Soutěžní kolekci hodnotila odborná i studentská porota. Pro přítomné se po každém promítnutém bloku uskutečnil rozborový seminář. Výsledky a další informace byly zveřejněny v Donašeči č. 3./2011. V letošním roce je vyhlášen 6. ročník, který bude sdružení spolu s Impulsem opět zajišťovat. Jedním z úkolů daných stanovami našeho sdružení je prezentovat dobré výsledky v oblasti amatérského filmu na veřejnosti.... KDE VŠUDE JSME PREZENTOVALI TVORBU FILMOVÝCH AMATÉRŮ V ROCE 2011 ...a na úvod jen poznámka - zařazení filmů do kolekce je vždy projednáno s autorem, od některých autorů máme souhlas trvalý. 8. – 10. června 2011 se promítala kolekce amatérských filmů na festivalu Musaionfilm pro pracovníky muzeí z celé ČR, uskutečnil se i seminář o tvorbě filmů pro potřeby muzeí a připomněli jsme možnost spolupracovat při jejich realizaci s dobrými filmovými amatéry. 19. srpna 2011 se uskutečnilo již podruhé promítání kolekce amatérských filmů pro účastníky festivalu amatérských divadelních souborů Lojzíkův Machov v Machově u Náchoda. Kolekci amatérských filmů v celkové délce 82 minuty jsme sestavili ze snímků s náměty o divadle, z divadelního prostředí, z filmů o hercích i režisérech i filmů hraných, u kterých jsme předpokládali, že by divadelLadislav Dvořák a Miroslav Trudič

níky mohly zaujmout a tematicky doplnit program festivalu. Kolekci osobně na festival dovezl Martin Škrobák a představil ji divákům. 30. listopadu 2011 se promítala kolekce amatérských snímků jako doplňkový program pro setkání pracovníků oblasti školství Královéhradeckého kraje, promítalo se v zaplněném sále kina Centrál v Hradci Králové. 7. prosince 2011 se v nových prostorách střediska Impuls konal vánoční filmový večer. Sešli se na něm členové hradeckého filmového klubu, který měl v Impulsu po mnoho let zázemí. Promítaly se snímky, které si autoři na setkání přinesli. Setkání bylo současně i rozloučením a uzavřením dlouholeté činnosti klubu, protože většina jeho členů se rozhodla ze zdravotních důvodů členství ukončit, a tak vlastně filmový klub v původní podobě zanikl. Mladí autoři mají možnost se setkávat ve filmovém klubu Junior, který jim je průběžně k dispozici. RYCHNOVSKÁ OSMIČKA První víkend v září se uskutečnil 53. ročník Rychnovské osmičky. Přínosem pro propagaci amatérského filmu soutěže R8 jsou každoročně projekce pro střední školy, kterých se účastní cca 1200 studentů, do projekcí pro veřejnost byly vybrány i snímky východočeských autorů (viz program projekce). Vzhledem k tomu, že město Rychnov nad Kněžnou ukončilo před koncem roku 2011 činnost rychnovského kina, R8 o tuto diváckou prioritu mezi amatérskými festivaly přijde. Protože se v roce 2011 nekonala soutěž POL8 v Polanica Zdroj v Polsku, odkud jsme vždy přiváželi do soutěže R8 kolekci snímků, zajistili jsme ve spolupráci s MCK Polanica výběr a předání soutěžní kolekce pro soutěž R8. CINEMA OPEN 2011 Ve dnech 11. a 12. 11. 2012 se konal druhý ročník festivalu Cinema Open. Divákům představil méně známý nekomerční proud kinematografie, krátké filmy natáčené nezávislými tvůrci, filmovými amatéry či studenty filmových škol, a to filmy hrané, dokumentární a animované, českých i zahraničních autorů. Hostem letošního ročníku festivalu byl režisér a profesor FAMU Rudolf Adler. Vzhledem k jeho životnímu jubileu byl jeho tvorbě věnován sobotní večerní programový blok. Součástí programu festivalu byly také workshopy se zaměřením na animaci, které připravila a zajišťovala Střední škola aplikované kybernetiky v Hradci Králové. Ve foyer kina bylo rozmístěno sedm stanovišť, kde si návštěvníci měli možnost vyzkoušet dotykové kreslící tablety, animaci, kla-

6


22.5.2012 9:50:02

sické ruční kreslení a dotykovou tabuli. Velkým lákadlem byla možnost si vyzkoušet práci s opravdovou 3D kamerou s živým náhledem na velké 3D TV skrze speciální brýle. Festival představil v hlavním programu celkem 44 filmy, k vidění bylo 11 animovaných, 19 dokumentárních a 12 hraných filmů a 2 reportáže. Kino za oba dva dny navštívilo okolo 200 diváků. Kdo si jako vstupenku zakoupil festivalový voucher, měl v ceně i nápoj podávaný v příjemné kinokavárně. K festivalu byl vydán programový katalog, festival měl vlastní prezentaci na www. cinemaopen.cz . Pro roky 2012 a 2013 byl festival Cinema Open zařazen do prestižních kulturních akcí města Calendarium Regina Hradec Králové. VZDĚLÁVÁNÍ A METODICKÁ ČINNOST JUNIOR - filmový klub Filmový klub Junior – je průběžně k dispozici mladým zájemcům o filmování. V průběhu roku 2011 ho využívali hlavně členové klubu, kteří se připravovali k přijímacím zkouškám a studiu na vysokých filmových školách ve Zlíně, Praze nebo Písku, nebo další zájemci pro přípravu filmů na soutěže a přehlídky. Činnost klubu byla v prvním pololetí omezena ztíženými podmínkami v období, kdy jsme se připravovali na stěhování a neměli k dispozici filmové studio. KONZULTAČNÍ STŘEDISKO Konzultační středisko je otevřené od roku 1986, jeho vznik iniciovala ještě při KKS Marie Vrbecká, tehdejší metodička. Od té doby ho využívá i opakovaně řada amatérských tvůrců východních Čech i mnozí autoři z jiných míst České republiky. Opodstatnění jeho existence potvrzují výsledky a úroveň amatérského filmu v regionu a četná oce-

nění východočeských autorů na domácích i zahraničních soutěžích a festivalech. V průběhu roku 2011 se uskutečnilo 37 konzultací amatérských filmů, převážně jako příprava filmů na soutěže a přehlídky. DONAŠEČ dobrých filmových zpráv Informační zpravodaj vydává středisko Impuls společně s VČVSAFV od roku 1993. Hlavním cílem je shrnout a zaznamenat v něm zprávy o dění v oboru, poskytnout informace o významných přehlídkách a soutěžích i reflexi oboru jako současného společenského fenoménu. Dává prostor pro diskuzi a výměnu názorů na současné dění v oblasti amatérského filmu v regionu i celé České republice. V roce 2011 vyšla 4 čísla, z toho číslo 2 bylo programovým zpravodajem krajské soutěže amatérských filmů. Zpravodaj vydáváme ve formátu A4, v rozsahu 60-64 stran v černobílém tisku. Poděkování patří všem, kdo se podílejí na jeho obsahové náplni.

*** Plán činnosti na rok 2012 VčVSAFV vychází z dohody o spolupráci se Střediskem amatérské kultury IMPULS Hradec Králové, ve které jsou stanoveny akce, na nichž se sdružení bude podílet.

Uspořádání valné hromady VčVSAFV - březen. Seminář a beseda pro účastníky valné hromady a další zájemce - březen. Zasedání Rady VčVSAFV - červen, listopad. SOUTĚŽE A PŘEHLÍDKY NPS - Celostátní soutěž studentských filmů 1. – 30 4. předvýběr a organizační příprava soutěže 2. 5. 2012 soutěž studentských filmů - videokklub kina Vesmír v Náchodě KRAJSKÁ SOUTĚŽ AMATÉRSKÝCH FILMŮ 12. - 13. 5. 2012 CC Lucie Hradec Králové, postupové kolo pro celostátní soutěž Český videosalon CINEMA OPEN – 3. ročník, 16. – 17. 11. Artkino Centrál HK, festival krátkometrážní nekomerční filmové tvorby Spolupráce na výběru filmů pro prezentaci filmové tvorby na soutěžích a festivalech - průběžně

7


22.5.2012 9:50:02

Pod hlavičkou VZDĚLÁVÁNÍ Rozborový seminář - při studentské filmové NPS 2. 5. kino Vesmír Náchod - pro studenty středních škol Jarní filmový workshop - 1. pololetí – pro mladé autory KHK a další zájemce Filmová/audiovizuální výchova - informativní seminář pro učitele a zájemce o kurz F/AV - 1. pololetí Podzimní filmový workshop - 2. pololetí - filmová dílna pro mladé autory OZVĚNY FESTIVALŮ - prosinec, Divadlo Jesličky - projekce oceněných amatérských filmů pro veřejnost Setkání s filmem - nabídka projekce vybraných amatérských filmů pro žáky ZŠ a SŠ, uskuteční se na základě požadavků škol. KONZULTAČNÍ STŘEDISKO AFV - celoroční nabídka odborné poradenské činnosti v oblasti filmové tvorby Filmový klub JUNIOR - filmová „školička“ otevřena celoročně pro žáky ZŠ a SŠ a začínající autory Na základě požadavku pořadatelů soutěží amatérských filmů v regionu KHK bude VčVSAFV i v letošním roce spolupracovat na zajištění propagace soutěží, zajištění porotců apod. a věnuje ceny sdružení.

usnesení Návrhová komise ve složení: M. Škrobák, R. Hochman, V. Šimek vyslechla všechny přednesené zprávy a příspěvky a předložila návrh na usnesení, který byl valnou hromadou schválen: 1. Valná hromada bere na vědomí: a) zprávu o činnosti sdružení v roce 2011 (J. Otrubová ) b) zprávu o hospodaření (S. Verner) c) zprávu revizní komise (J. Vačlena) 2) Valná hromada schvaluje: a) zprávu revizní komise za rok 2011 s připomínkou, aby byla vedena pravidelně aktualizovaná evidence členů se záznamem zaplaceného členského příspěvku b) návrh plánu činnosti sdružení na rok 2012 (M. Škrobák) c) zachování výše členského příspěvku na rok 2013 ve výši 200 Kč 3) Valná hromada ukládá Radě sdružení: a) provést výměnu členských průkazek s jednoroční platností T: duben 2012 b) sledovat dění v amatérském filmu a informovat o něm členskou základnu T: průběžně c) uplatňovat návrh institutu „Čestného členství“ pro členy starší 80 let T: průběžně d) dvakrát ročně (v Donašeči č. 1 a č. 3) zveřejnit seznam členů sdružení, kteří uhradili členský příspěvek na daný rok T: 4-9/2012 zapsal: Martin Škrobák, v. r. V Hradci Králové dne 18. března 2012

Obětavý kameraman nebo hazardér? Mnoho členů našeho sdružení se v jarní březnové sobotě těšilo ponejvíce na druhou část valné hromady, kterou obsadil se svým programem filmař, střihač a kameraman Jiří Středa z Úpice. Už samotná beseda s člověkem s profesionální praxí je ve všech ohledech zajímavá, ale co teprve, když Jiří Středa má za sebou exotické cesty po celém světě, zejména do Afriky, Asie a Jižní Ameriky. To vše navíc s mediálně známým rybářem Jakubem Vágnerem, který si ho vybral jako jediného spolupracovníka na cesty za trháním rybářských rekordů. Společně natočili unikátní záběry pro BBC, Českou televizi a další světové agentury. Nebyl to však jenom mladý rybář, s kým

8


22.5.2012 9:50:03

KRAJSKÁ SOUTĚŽ AMATÉRSKÝCH FILMŮ KRAJ KRÁLOVÉHRADECKÝ

Jiří Středa na besedě

spolupracoval. Stál s kamerou po boku také českým osobnostem, jako je Karel Gott, Jiřina Bohdalová. Známí sportovci a umělci jezdili na zahraniční cesty v uskupením zvané Amfora. A Jiří Středa s nimi. V soukromí i na veřejnosti. Jiří Středa byl odmalička všestranný, hrál hokej a na hudební nástroj-trumpetu. Byl taktéž zapáleným filmovým amatérem, když ho k filmování přivedl jeho otec, člen úpického filmařského klubu. Výhodou tedy bylo, když se v sále Impulsu rozhlédl zjistil, že mnoho tváří okolo sebe zná osobně ještě z dob, kdy se na soutěžích objevoval se svými filmy. O to byl jeho projev poutavější, protože ho od posluchačů nedělil formální odstup. Osazenstvo si vyslechlo mnoho nevšedních zážitků z extrémních podmínek, v kterých byl nucen jako kameraman pracovat. Například si musel přivazovat techniku před zlodějskými opicemi, či kameru zavěšoval do vzduchu ve stanu, aby ji při silných deštích neodvlekla voda. Není překvapením, že mnoho kamer jeho plejády nepřežilo. Při některých zážitcích se opravdu tajil dech, například když ho kousnul ve vodě jedovatý had a byl dva dny v bezvědomí, když mu málem přimrzla kamera k obličeji na úzkém skalním převisu, nebo jak pozoroval na 15m nebezpečného krokodýla po hlavu zabořen ve vodě. Byl dokonce i osobně svědkem jednoho usmrcení fotografa právě tímto nebezpečným tvorem. Fotografie této události mu jako důkaz na jeho poutavém DVD s ukázkami nechyběla. Bylo tam však mnoho dalších zajímavých záběrů, nejen pro fanoušky extrémního rybaření. Mnoho zajímavých míst, situací a lidí, které cestou s kamerou nasbíral. Setkání s nevšedním hostem trvalo dobré dvě hodiny a všichni byli po skončení velmi nadšeni, někteří dokonce šokováni, co lze vše pro kvalitní řemeslo obětovat. Svérázný Jiří Středa je pro někoho možná hazardér, pro většinu však obětavý kameraman, který se nebojí natočit cokoliv a kdekoliv. Zasloužil by za svou práci nejvyšší ocenění, i když on o žádné takové ani nestojí. Uznává jiné hodnoty, které mu jisto jistě pomohly se ze všech situací úspěšně dostat na nohy! Ondřej Krejcar

PROPOZICE

HRADEC KRÁLOVÉ COUNTRY CLUB LUCIE 12. - 13. KVĚTNA 2012 SOUTĚŽ SE KONÁ POD ZÁŠTITOU RADY KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE Pořádají: Východočeské volné sdružení pro amatérský film a video a Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec Králové Finanční podpora: Královéhradecký kraj Ministerstvo kultury Město Hradec Králové

I. POSLÁNÍ SOUTĚŽE Představit novou amatérskou filmovou tvorbu a zapojit do soutěže mladé autory regionu. V odborné diskuzi posoudit úroveň soutěžních snímků přihlášených do krajského kola, ocenit nejlepší snímky a vybrat kolekci k postupu do předvýběru celostátního kola. Otevřením soutěžních projekcí i seminářů veřejnosti prezentovat úroveň a výsledky oboru v Královéhradeckém kraji. II. ÚČAST V SOUTĚŽI Soutěž je dvoukolová - krajská kola a celostátní kolo. Přihlásit snímek přímo do celostátního kola není možné, s výjimkou „minutafilmu“. Do soutěže se může přihlásit občan České republiky a cizinec žijící na území České republiky za těchto podmínek:

9


22.5.2012 9:50:04

Pod hlavičkou a) se snímkem nesoutěžil v minulých ročnících celostátního ani krajského kola b) přihlásí všechny soutěžní snímky do jednoho krajského kola c) řádně vyplní průvodní list ke všem soutěžním snímkům d) soutěžní snímek není primárně určen ke komerčním účelům, neuvádí ho profesionální firma a nejedná se o snímek vysokých filmových škol e) snímek neporušuje zákony ČR f) autor souhlasí s pořízením kopie jeho snímku pro archiv NIPOS - ARTAMA g) autor zašle předběžnou přihlášku a odevzdá snímek a Průvodní list v termínech stanovených pro krajskou soutěž h) z krajských soutěží můžou postoupit do celostátní soutěže autoři starší 15let III. SOUTĚŽNÍ KATEGORIE D - dokumentární snímky R - reportážní a publicistické snímky H - hrané snímky A - animované snímky E - experimentální snímky K - videoklipy Doporučená délka snímků je do 20 minut. Výjimky pro účast v krajském kole může stanovit jeho pořadatel. V odůvodněných případech (mimořádný tvůrčí počin, apod.) může porota doporučit do předvýběru i snímky nad tento limit. Pořadatelé si vyhrazují právo z časových důvodů nezařadit do soutěže snímky přesahující výrazně doporučenou délku. IV. ORGANIZAČNÍ ZÁLEŽITOSTI Ubytování a stravování, ekonomické zajištění. Ubytování pro autory a seminaristy je zajištěno v ubytovacím zařízení Hostel, Heyrovského ulice v Hradci Králové v ceně cca 290,- Kč a stravování v CC Lucie. Pokud se podaří zajistit dotaci z grantů na pokrytí nákladů v dostatečné výši, budou mít účastníci soutěže i seminaristé ubytování zdarma a autoři snímků přijatých do soutěže budou mít hrazeno ubytování a cestovné. Pokud nebude dostatek financí, soutěžící se zúčastní na vlastní náklady. Informace bude zveřejněna na webových stránkách a také v pozvánkách, které všem přihlášeným zašleme. V sobotu i neděli bude pro účastníky připraven společný oběd. Hodnocení soutěžních snímků: soutěžní kolekci bude hodnotit odborná porota, jmenovaná pořadateli krajského kola. Ceny: pořadatelé na základě návrhu odborné poroty udělí následující ceny: 1., 2. a 3. cena v každé kategorii. Při velkém množství kvalitních snímků můžou být některé ceny zdvojeny a pořa-

datelé si vyhrazují právo při malém počtu snímků v kategorii některou cenu neudělit. Čestná uznání za dílčí složky filmu. K cenám budou náležet diplomy. Každý autor obdrží účastnický list. Dále budou uděleny zvláštní ceny vypsané pořadateli - Cena hejtmana Královéhradeckého kraje, Cena VčVSAFV, Cena Petra Primy za kameru dotovaná střediskem Impuls a Cena diváka dotovaná VčVSAFV. Postup do celostátní soutěže: z krajského kola postupují do předvýběru CSNF snímky oceněné na 1. - 3. místě v jednotlivých kategoriích a porotou doporučené snímky oceněné čestným uznáním. V. TECHNICKÉ PODMÍNKY Zásady pro technické vybavení Do soutěže se přijímají filmy na nosičích miniDV a DVD video. Záznam musí být nahrán v normě PAL. Každý film bude nahrán na začátku samostatného nosiče. Na nosiči nesmí být žádný další záznam než soutěžní film. Pokud autor dodá snímek na kazetě VHS nebo S-VHS bude mu snímek přepsán na DVD. Pro miniDV platí: před vlastním filmem musí být alespoň 30 vteřin černé (bez jakýchkoliv dalších obrazových a zvukových údajů). Po skončení filmu musí být alespoň 10 vteřin černé. Záznam musí být nahrán rychlostí SP. Kazety musí být přetočeny na začátek a zajištěny proti smazání. Za nezajištěnou kazetu nenesou pořadatelé odpovědnost. Pro DVD platí: před filmem a po jeho skončení musí být 5 vteřin černé (bez jakýchkoliv dalších obrazových a zvukových údajů). Na DVD nebude žádné grafické úvodní menu s výjimkou tabulkového menu ze stolních DVD rekordérů. Na DVD nebudou žádné bonusové materiály. Na obalu nosiče musí být údaje: a) kompletní název filmu b) jméno a adresa autora vč. PSČ c) délka filmu v minutách i vteřinách (délka od začátku do konce zvukového či obrazového záznamu) d) časová délka zaváděcí černé minimálně 5 vteřin (od úplného začátku nosiče do prvního AV záznamu) Na samotném nosiči musí být uvedeny údaje: 1) název filmu 2) jméno autora 3) délka snímku Soutěžní snímky zaslané do krajského kola, i když nepostoupí do celostátního finále, budou autorům vráceny pouze na vyžádání. Ostatní snímky zůstávají v archivu střediska Impuls.

10


22.5.2012 9:50:04

Výměny nosičů mezi krajským kolem a celostátním finále jeho pořadatelé nepovolují. Filmy, které nebudou splňovat technické zásady budou z celostátní soutěže vyřazeny, a to i v případě, že pořadatel krajského kola zajistil jejich projekci. VI. KALENDÁŘ SOUTĚŽE: 1) vyhlášení krajského kola březen 2012 2) předběžné přihlášky filmů do soutěže a na ubytování do 30. 4. 2012 3) předání snímků s Průvodními listy do 7. 5. 2012 4) termín konání soutěže 12. - 13. 5. 2012 5) vrácení vyžádaných snímků do 30. 5. 2012

Informace a kontakty Předběžné přihlášky, soutěžní snímky a Průvodní listy doručte na adresu: Středisko amatérské kultury IMPULS Pospíšilova 365/9, 500 03 Hradec Králové (Předběžné přihlášky můžete zaslat i mailem na: [email protected]) Info na: www.impulshk.cz 495 545 434, 773 133 741, 773 133 744

Zaplacené členské příspěvky ke 31. 3. 2012 Berger Petr Brázdová Tereza Buchtele Oldřich Dvořák Ladislav Kratochvíla Martin Muller Klaus

Schejbal Jaromír Szturc Pavel Šimek Václav Štěpánková Vendula Švenka Karel Teimer Viktor

Trudič Miroslav Vačlena Jan Verner Stanislav Zábraha Rudolf Štěpánková Vendula

Čestní členové Adler Rudolf Cita Jaroslav Habuš Josef Doleček Jaroslav Poledne Václav Petrovický Zdeněk

*** Členský poplatek 200,- Kč můžete uhradit složenkou nebo převodním příkazem. Číslo účtu VčVSAFV 182 908 940 / 0300 ČSOB Hradec Králové PO ZAPLACENÍ ČLENSKÉHO PŘÍSPĚVKU VE VÝŠI 200,- Kč OBDRŽÍ ČLENOVÉ VČVSAFV PRŮKAZ PLATNÝ PRO ROK 2012.

ABCD… pro všechny FILM A VIDEO Skripta jsou určena pro všechny zájemce o získání informací o základech filmové řeči, o jejím formování a možnosti jejího užití. Neměla by chybět v knihovničce žádného filmaře. Pokud máte o skripta zájem, kontaktuje nás na adrese: [email protected] a můžete je získat za pouhých 100,- Kč. + 20,- Kč poštovné.

11


22.5.2012 9:50:05

SOUTĚŽE /

bylo...

Střekovská kamera 2012 Neznám u nás lepší soutěž pro možnost setkávání se. Tedy hned na začátku mé zprávy z letošní Střekajzny srdečné poděkování pánům organizátorům. Snad jen podivení nad chybějícími autory z Hradeckého písečku. Buď je na ně moc brzy, nebo organizovaně zbrojí na blížící se celostátní klání. Slíbil jsem Ivovi, že tedy něco o mých pocitech z letošního ročníku napíši. To jsem ale netušil, jaká nevídaná bouře se začne odehrávat na Filmdatu. Tedy asi mezi filmaři, kterým nepřijali do soutěže jejich filmy, mezi častěji odměňovanými a cenami opomíjenými, spolu s bojovými výkřiky reformistů zvláštně vydělených kategorií. Nechci se do toho částečně zběsilého tlukotu slov zapojovat. Snad jen to, že po pátečním výběru jsem si začal pro sebe navrhovat zavedení nové soutěžní kategorie, a to homefilmu. Člověk by si pak lépe mohl vybírat, čeho se zúčastní. Buď promítací sál, nebo si povyprávět s filmovými přáteli. A to je vždycky na těch soutěžích to nejhezčí a nejcennější. Proto i Střekajzně bravo, udělali pro nás toho hodně, zvláště v dobách „krize“. Výsledková listina je známá. Pro mne je nepředstavitelné být porotcem. Hodnotit, to snad bych ještě svedl, ale známkovat, sestavovat pořadí? Nikdy! On i ten kolikrát oceněný film je pro mne slepý. Slepý ve smyslu filmového obrazového jazyka. Krása za sebou řazených obrazů, práce se světlem, zvukem. Jeden z nejvíce pozoruhodných tvůrčích počinů „Zánik domu uvaděčova“ Bohumila Kheila málem cenově ostrouhal. Ale naštěstí nejsem oceňovatelem, takže to nechme na těch, co byli pro tuto funkci vyvoleni. Jak jsem již na počátku mé úvahy uvedl, setkávání je tou největší cenou pro mne i pro těch mých pár přátel. Bez přítomnosti Aleny Krejčové a jejího emotivního nasazení by bylo i těch jejích počinů nějak méně. Blahopřál jsem i manželu Zdeňkovi k „300 stranám života a smrti“. Nevím ale, jestli by mě ještě více v tomto případě nezaujal film o filmu. Muselo to být drama, když se mezi vysokohorskými turisty a horolezci Alena nadšeně drápala do skal ve svém jinak slušivém kloboučku. Má mít Jarda Nykl podle některých z druhého břehu zvláštní kategorii? Proboha ne! Přece vůbec o soutěžení nejde, a tudíž ani o ceny. Leda bychom podle

některých přispěvovatelů tam jezdili pro pivo, trička atd. Tyto drobné pozornosti beru spíše jako poděkování nám, autorům, že jsme přijeli se svými výtvory. Setkávání s kolegy spolutvůrci v tomto našem miniaturním oboru je nad ceny. Nikdy mně neseděly hrané amatérské filmy. Určitě pro to, že sám nejsem schopen nic podobného vytvořit. A protože tady ten amatérismus, většinou někde třeba jen v maličkostech, trčí slámově z bot. David Březina je výborný, ale přesto někde ten vystavěný příběh není pro mne věrohodný. Ale možná je to nadsázka. Nevím, ale je mi sympatický svou tvorbou. Abych pořád jen nechválil. I na takové amatérské soutěži je zapotřebí organizovat profesionálně. Vůbec mně připadá, jakoby se v našich kruzích pojem profesionální pomalu stával nadávkou. Pro mne je to označení toho, že: vykonáno bezchybně. To se asi nedá říci o promítání divných formátů na Střekajzně, ani 4:3 ani 16:9. A také jsem se nudil při rozborovém semináři. Kde je mé volání po udělování cen odborných? Za kameru, scénář, režii... Asi je to věc nemožná, související s odborností poroty. Škoda. Krása a hloubka dokumentu Lubomíra Patsche „Život v tieni“!!! A pak Václav Fořt mi podal svou matičku Prahu v docela příjemné poloze, že by se i nám, Brňákům, mohla jevit jako soukromá, pohostinná, přátelská. Holt jenom znalci tohoto města se takový kousek může podařit. A najít a osadit jej příjemnými lidmi. Kolikrát já jsem Kampou procházel kolem vily v českém prostoru nadhodnoceného mudrce Wericha a netušil, že i tento místní velikán může být i pro mne splasklý do přijatelnější podoby. Zato paní Červená a Suchý! Paráda. Nakonec můj kamarád Eda Mocek. Sice mne varoval v předvečerním sezení v Pekle pivním, že je to něco jiného než Janáček. A bylo. Je mi sympatické to jeho hledání. Závěr oné dámy šilhající přes tlusté brejle do papírku a mluvící o tom, že zbojník by měl táhnout na Prahu, mi byl sympatický obrazem, akcí. Ale jinak mít něco proti symbolu Prahy, že to špatné se děje tam, mluví proti těm, co to trpně říkají. Ani při obrazu státníka jsem se nějak moc nebavil. Asi jsem vše špatně pochopil, ale takové to věčné stýskání, nadávání, naříkání mně vadí. A že toho zvláště u nás v Brně si může člověk užít. A to jsem zase pomalu u Filmdatu. Přátelé moji i nepřátelé. Je nás pár dědečků a babiček. I sem tam trochu těch mladších. Aspoň na pár chvil odložme tyto naše národní vlastnosti a pojďme si fandit. Kdo nemůže přijet, může být s námi i jinak. Protože jestli mi v Ústí něco chybělo, tak to byl Bohuš Cihla. Ale já se s ním setkám na Lysé. Na hoře, odkud je vidět pěkně shora na to naše pinožení. Petr Baran, Brno

12


22.5.2012 9:50:05

Střekovská kamera už po PĚTAČTYŘICÁTÉ Ano, Střekajzna“ - jak si ji pokřtili po svém pravidelní účastníci - slavila letos půlkulatiny. Takže do abrahámovin jí zbývá už jen.... První soutěž roku 2012 měla i letos mnoho kladů a nepatrně záporů. K těm nejvýznačnějším plusům patří bezesporu ekonomické zabezpečení akce a bůh ví, jak to ústečtí organizátoři dělají, že všem autorům přijatých filmů hradili jejich náklady v plné výši. Tedy cestovné, stravování, ubytování. Připočteme-li k tomu i tzv. vstupní balíček s propagačním materiálem týkajícím se Ústecka (a nezbytnou propisovačkou), vezmeme-li v úvahu účastnický diplom spolu s kovovým minipohárkem s emblémem soutěže, pak je nasnadě, že žádný z účastníků neodjížděl zklamán. I když cen bylo „jen“ 13 pro 41 filmů. Dlužno podotknout, že neabsentoval ani náš východočeský region zastoupený třemi autory z Dlouhé Vsi, Nové Paky a Rychnova nad Kněžnou. Budiž připsána chvála Jaromíru Schejbalovi z posledně jmenovaného města, že jeho „Vitální Rudolf“ oceněný na jiných předchozích soutěžích si tentokrát odvezl Cenu poroty. Ostatně tradice předchozích let se ani tentokrát

Mgr. Alena Krejčová

nezměnila, když Hlavní cenu získala domácí autorka s titulem „300 stran života a smrti“ a její jméno - Alena Krejčová - už navždy zakotvilo mezi prominenty soutěží, respektive medailových umístění. Naproti tomu vzbudily u diváků rozpaky snímky točené stylem „guláše“ (těžko se s nimi setkáme v krajských kolech celostátní soutěže). Foyerové diskuze většího rázu vyvolal film pražského tvůrce nesoucí název „Fake book“. Rozhodně 2. cenu by si zasloužili jiní autoři. Inu, někdo má rád vdolky.... Novinkou letošní Střekajzny bylo rozšířené hodnocení, když k Hlavní ceně a medailím za 1. místo a třem Cenám poroty a stejnému počtu čestných uznání byly uděleny tři „pochvaly“. Zda letošní zkušební existence bude mít odezvu i v budoucnu, nezáleží jen na porotcích, ale především na sponzorování. V Ústí nad Labem jich bylo několik, všem kraloval.... ale, nač dělat propagaci v „Donašeči“ firmě, jejíž jméno figurovalo nejen ve vstupní hale, ale později i na internetu? Co dodat na závěr. I filmařské neprofesionální soutěže postihla hospodářská reforma, také v těchto sférách se rozvinul boj o finance. Zároveň však i snaha udržet ušlechtilého kulturního „koníčka“ v dostizích s jinými akcemi. Věřme, že filmařina autorů všech věkových kategorií (a to není myšleno ironicky, protože v jejich řadách figurují lidé pěstující své hobby už dlouhou dobu v „podzimu“ svého života), přežije s jedinou snahou dát o sobě vědět těm mladším, žijícím „lukrativnějším“ způsobem. A to už je zase jiné, vážnější téma. Karel Pokorný, Nová Paka

Střekovská kamera 17. 2. a 18. 2. se konal 45. jubilejní ročník Střekovské kamery v Ústí nad Labem. Do projekce bylo přijato 41 filmů, z toho 16 hraných a 2 animace. Zvlášť potěšující byla účast diváků. V sobotním odpoledni sledovalo soutěžní filmy v Národním domě celkem 130 přítomných. Patrně, jak potvrdil ředitel soutěže Mgr. Petr Špás, to byl návštěvnický rekord na amatérské soutěži. Co se týká kvality filmů, názory se různily. Někteří návštěvníci měli dojem, že filmy mohly být lepší, jiní byli překvapeni a nadšeni. Porota ale hovořila o nárůstu kvality a žánrové pestrosti. O kvalitě soutěže svědčí i skutečnost, že porota požádala o přidání dalších ocenění. A tak byla poprvé zavedena cena Pochvala, kterou obdrželi tři autoři. Osobně jsem velmi ocenila snímek Eduarda Mocka Legenda o Ondrášovi. Zbojník Ondráš je pravda

13


22.5.2012 9:50:05

SOUTĚŽE /

bylo...

i legenda. Nádherné záběry beskydské přírody, v souznění s lidovými tanci a pestrostí krojů, jsou citlivě vsazeny mezi četná svědecká vyprávění lidí z Beskyd. Filmu nechybí poetika a umělecký výraz. Velmi na mne zapůsobil i film Petra Barana Moje hora. Tento zkušený filmař nám představuje známého amatérského filmaře a svého kamaráda Bohuše Cihlu. Vyprávění Bohuslava Cihly a jeho výstup na Lysou horu působí až dojemně. Jsem obdivovatelka Nyklových animací a ani jeho Jablíčková pohádka mě nezklamala. Pohádkový svět Jaroslava Nykla mě i tentokráte donutil stát se na chvíli dítětem. Díky hlavním pořadatelům soutěže, Mgr. Petru Špásovi a Ivo Renotiérovi, Střekovská kamera bodovala perfektní organizací, spokojeností diváků a přítomných soutěžících. Mgr. Alena Krejčová

Fešná pětačtyřicítka

Rok od roku je pohlednější a těší se stále většímu zájmu. Letos na kulatém pětačtyřicátém výročí ji navštívil neuvěřitelný počet filmových fandů. Ve filmařské rodině jí neřeknou jinak než Střekajda. Mnozí ji už znají... Zrodila se v Ústí nad Labem a do dnešních dnů má dva starostlivé tatínky, Ivo Renotiéra a Petra Špáse. V mládí byla stěhovavá, více než dvacet let byl jejím domovem Dům dětí a mládeže a třicítku až čtyřicítku oslavovala v Kulturním domě Corso. Střekajda má mnoho obdivovatelů a milenců. Není se čemu divit. Je bezvadnou hostitelkou, oplývá příjemností a srdečností. Dovede se o své návštěvníky dokonale postarat. Sdružuje příznivce filmové tvorby z Čech, Moravy, ale i Slovenska a Německa. Všichni se na ni každoročně těší. V “Pekle“, restauraci, si poklábosí, a to nejen o své tvorbě. Střekajda nikoho nezarmoutí. Tvůrčí dostaveníčko... ….Na letošní Střekajdě se opět potkávaly známé tváře amatérské rodiny : Krejčová, Baran, Mocek, Kheil,…za ty mladé se dostavil David Březina, několik let vystrkující filmařské růžky. Jistě o něm bude slyšet častěji. Postrádali jsme filmového matadora Cihlu. Prý ho straší choroba, ale přátelé důvěrně prozradili, že ho poslední dobou trápí i lenora. Ta s malým l. Po zhlédnutí Baranova filmu se mi tomu nechce věřit. Tak určitě příště, pane Cihlo, snad budete čilejší. Pana Edvina Svobodu zaujala Bludička režisérky Aleny Krejčové. Lákalo ho sledovat tvorbu, zrod díla a vnímavým zvídavým pohledem vše přiblížit filmo-

vou řečí divákovi. Doktor Mocek oprášil starou lidovou legendu o zbojníku Ondrášovi a svým nezaměnitelným filmařským vkladem ji věnoval k podívání. Romantika a poetika hledače námětů z domovské beskydské krajiny osvěžila naše oči. Pilná, stále hledající a objevující Alena Krejčová opět překvapila nevšedním námětem a jeho nevšedním zpracováním. Zvolila protiklad překrásné klidné krajiny, kterou v období první světové války prošla nesmyslná smrt. Vydala se po stopách svého dědečka, rakouského vojáka. Co všechno tato obdivuhodná krajina viděla, prožila a proplakala během válečného děsu. Krejčová svým poetickým pohledem zdatné filmařky dovede zaujmout. Brněnský filmař Petr Baran vsadil na zajímavou osobnost. Tou je bezesporu filmový kamarád Bohuslav Cihla. Ten nezakrývá svoji velkou lásku a svůj letitý vztah dokazuje neutuchajícím úsilím a trvalou neubývající nezdolností. Milovaná Lysá hora je stále mladá, ale on stárne. Zvykl si na ni a ona na něho. Její vrchol ho stále přitahuje. Nevzdává její výšku a plný chlapské energie ji stále po svých zdolává. Nelituje vynaložené námahy, miluje ji a ona mu to krásou vynahrazuje. Nelze popsat okamžiky, když stojí na jejím vrcholu. Pěknou řádku let na ní vyšlapává cestičku. Těší se vždy, že tam nahoře opět potká své kamarády. Mnozí z nich už její výšku nezdolávají pěšky. V chatě , kde střechu olizují mraky, si popovídá s kamarády. Stánek přátelství vybudovaný společnou prací je pak plný krásných vzpomínek. Jaroslav Nykl je sběratelem zasloužených cen. Jako dítě jsem obdivoval mravenčího hrdinu Ferdu. Líbil se mi na obrázku malíře Sekory jeho puntíkatý motýlek. Proto jsem se těšil na uváděnou „Jablíčkovou pohádku“. Vypráví, jak mravenečkům pomohli kamarádi. Animace je namáhavá, ale krásná dobrodružná tvorba. Vyžaduje lásku, trpělivost a mnoho času. Tvůrce mně zcela důvěrně prozradil, že pohádka si vyžádala denní desetihodinovou celoroční práci. Nechám na počtářích, kolik si ten jen desetiminutový snímek vyžádal pracovních hodin. Jardu Nykla animační tvorba těší, a tak ty hodiny nepočítá. Těší ho úspěch u diváků, zejména těch dětských. Doktor Novák je pohodář, filmovému koníčku se prý věnuje devět let a je vidět, že mu dělá radost. Je vnímavý a všímá si těch nejvšednějších věcí. Oživuje je svou vtipnou animací a prožívá s nimi podivuhodné příběhy. Vzpomeňme třeba na oživlé plechovky. Střekajdu navštěvuje pravidelně, je vtipný , společenský a rád se setkává se svými filmovými přáteli. Jeho skromnost vyvažuje úspěchy, sbírá stále vědomosti, svoji tvorbu neustále vylepšuje a úspěšně soutěží. Stále se cítí učedníkem a pro svůj příběh si vybral knihy. Václav Fořt z pražské ČKK je zdatný kameraman a objektivy jeho kamery prošlo mnoho událostí. Dovede ji držet pevně a je pyšný na to, že ji úspěšně

14


22.5.2012 9:50:05

zvládá i bez stativu. Má dar kameramanské pohotovosti a nenápadnosti. Snímaným živým objektům nechává prostor pro jejich vyjádření. Předvedl to i na dílku “Pražské pozoruhodnosti“. S kamerou navštívil objekty se zajímavou a pro mnoho diváků neznámou historií. Ke své filmařské procházce přizval Ondřeje Suchého a paní Červenou, ti svými vzpomínkami ta mlčenlivá místa osobitě oživili. Naslouchal jim a zkušeným kameramanským okem snímal. Bohumil Kheil si Střekovskou kameru také oblíbil. Jeho film “Zánik domu uvaděčova“ na motivy E. A. Poea Zánik domu Usherů nezůstal bez povšimnutí a ocenění. Atmosféra vyprávěného děje si získala přízeň diváků i poroty. Cena potěší... Hlavní cenu Střekovské kamery obhájila Alena Krejčová z Ústí nad Labem filmem “300 stran života a smrt“. První cenu si plně zasloužila kreslená pohádka Jaroslava Nykla z ČKK Praha. Druhou cenu odvážel mladý, filmově zdatný Pražák David Březina. “Fake book“ oslovil sociálním námětem i zpracováním. Třetí cena zůstala také v Ústí nad Labem. Převzal ji Edvin Svoboda za film „Jak se točí bludičky“. Z Ceny poroty Eduarda Mocka, za “Legendu o Ondrášovi“, se jistě radují filmaři ve Frýdku–Místku. Druhá Cena poroty byla udělena filmu “Vitální Rudolf“Jaromíra Schejbala z Rychnova nad Kněžnou. “ Poslední Cena poroty za snímek “Moje hora“ putovala s Petrem Baranem do Brna. Z Čestných uznání se radovali: Lubomír Patsch z Liptovského Hrádku za “Život v tieni“, Václav Fořt z ČKK Praha za “Pražské pozoruhodnosti“ a Bohumír Novák z Nového Města na Moravě za “Knihy“. Pochvaly si zasloužily “Zánik domu uvaděčova“ Bohumila Kheila z Prahy, “Zvonice vstala z popela“ Jiřího Mohaupta z Rokytnice pod Troskami a “Je kámen a pýr zde od věků“ Jaroslava a Evy Boudových. Obdivuji ten manželský pár z Jablonce nad Nisou. Ve svém pokročilejším věku stále mají co sdělit a tvůrčím způsobem zasahovat do amatérské filmové tvorby. Zaslouží si za to hlasitý potlesk. Kéž by se objevilo více takových párů na filmovém klání. Střekajda se opět po všech stránkách vydařila. Díky pořadatelům i těm, kteří ji navštívili. Kdo umí, ten umí... Střekajda je fešná, soutěživá, má úroveň a je oblíbená. Je obdivovaná, a tak není divu, že se najde osamělý výkřik nepodložené podezíravosti a ukápne jedovatá slina. Lze jen říci, že ti, co umějí, se nemusí osobně zviditelňovat a usilovat o zájem poroty. To činí svými dílky, na která se porota každoročně těší.

Vzpomněl jsem si na babiččino: „Komu není shůry dáno…“Úspěch dosahují filmy, které diváky osloví. Neztrácejme tvůrčí čas přemítáním, kdo je či není amatér. Tvořme, soutěžme, rozhodující je výsledek. Amatéři vyhrávají i na soutěžích profesionálních. Nykl na filmovém festivalu ve Zlíně, Mocek na Artfilmu v Telči.. Slovo k semináři Za zamyšlení stojí poznámka brněnského Barana, že se na střekovském semináři nudil a pochybuje o odbornosti poroty. Nedivím se tomuto sběrateli cen, je nejen výborný filmový autor, ale i v umělecké oblasti pedagogem, na ústeckém semináři asi jediným. Je odborník a přednáší v oboru fotografie. Divím se ale, proč své pochybnosti a kritiku neprojevil přímo na seminárním hřišti a svěřuje se filmové veřejnosti později po internetu. Vítám amatéry, kterým už úroveň odbornosti porotců nestačí. Mistře Barane, rád přijmu radu, jak by seminář účastníků různé filmové zdatnosti dle Vás měl vypadat. Nechám si od profesionálního pedagoga poradit. Zajímalo by mě, jakou výši a druh odbornosti na porotci vyžadujete. Jaká bude šestačtyřicetiletá Střekajda v příštím roce? Taková, jak ji amatérští filmaři ověnčí svými hodnotnými dílky. Jiří Minařík VÝSLEDKY Ocenění nezávislé na kategorii: Hlavní cena - 300 stran života a smrti, Alena Krejčová Soutěžní kategorie: Bez rozlišení 1. cena: Jablíčková pohádka, Jaroslav Nykl 2. cena: Fakebook, David Březina 3. cena: Jak se točí bludičky, Edvin Svoboda Čestné uznání: Život v tieni, Ľubor Patsch Pražské pozoruhodnosti, Václav Fořt Knihy, Bohumír Novák Cena poroty: Legenda o Ondrášovi, Eduard Mocek Vitální Rudolf, Jaromír Schejbal Moje hora, Petr Baran Pochvala: Zánik domu uvaděčova, Bohumil Kheil Zvonice vstala z popela, Jiří Mohaupt Je kámen a pýr zde od věků…, Jaroslav a Eva Boudov Porota: Ing. Emil Pražan, Mgr. Miroslav Tuščák , PhDr. Jiří Minařík

15


22.5.2012 9:50:05

SOUTĚŽE /

bylo...

Juniorfilm

ve Dvoře Králové nad Labem již po osmnácté! Rok uplynul opět jako voda, přišel březen a s ním také další ročník celostátní soutěže amatérských filmařů Juniorfilm – memoriál Jiřího Beneše. Ve dnech 9. a 10. března 2012 se do kina Svět sjeli nejen porotci a hosté, ale také někteří autoři soutěžních snímků a jejich doprovod z Čech, Moravy i Slovenska. V pátek odpoledne soutěž odstartovala sympatická rodačka ze Dvora Králové nad Labem, rozhlasová moderátorka Českého rozhlasu Eva Kvasničková, která soutěží provázela po oba dny. Mohlo by se zdát, že soutěž s dlouholetou tradicí již nemůže přinést nic nového, ovšem v případě Juniorfilmu je opak pravdou a novinek v letošním ročníku bylo hned několik. Za jednu z nejvýznamnějších změn lze jistě považovat událost, že patronát nad filmovou soutěží převzal Tomáš Magnusek. Nejen že tento známý filmový herec, producent a scénárista zasedl v porotě, rozhodl se také ocenit jeden ze soutěžních filmů či některého z autorů speciální cenou. Tou je finanční příspěvek na vybraný projekt oceněného autora, zajištění profesionálního herce pro chystaný film a bezplatné zapůjčení osvětlovací a gripové techniky. Ocenění nemalé hodnoty získala po Magnuskově dlouhém rozhodování dvojice Dalibor Mráz a Jiří Otipka z Ostravy. Přestože tito dva autoři soutěžili v Juniorfilmu se dvěma společnými snímky, Cenu Tomáše Magnuska nezískali konkrétně za žádný z nich. Ohodnocení dostali za tvůrčí nápady, filmařské provedení, technické zpracování a další aspekty. Všichni jistě budeme s očekáváním sledovat další vývoj filmařské kariéry D. Mráze a J. Otipky. Není totiž žádným tajemstvím, že loňský čtyřnásobný vítěz Juniorfilmu Matěj Brothánek po svém úspěchu přijal podanou ruku Tomáše Magnuska a úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Matěj Brothánek se tak může pochlubit spoluprací na Magnuskově filmu Školní výlet nebo vlastním autorským snímkem Marnost nade vše. Tato černá komedie se v pátek v podvečer stala příjemným překvapením i zpestřením programu Juniorfilmu. Studentský film s sebou totiž do Dvora Králové nad Labem Matěj Brothánek přivezl a od přítomných diváků za něj získal dlouhý potlesk. Druhou novinkou Juniorfilmu bylo rozšíření odborné poroty. Tým hodnotitelů se rozrostl ze tří na sedm

členů a nutno říci, že porotci se své úlohy zhostili zodpovědně, s nadšením a optimismem. K ostříleným bardům poroty Juniorfilmu, jež jste mohli v kině Svět vidět již v loňském roce, se připojily nové tváře. Sedmičlenná porota se sjela z různých koutů Čech a Moravy, o vítězích tak rozhodovala předsedkyně poroty PhDr. Lenka Poláková z Ostravy, Mgr. Miloslav Tuščák a František Nejedlý z Prahy, Tomáš Magnusek a Zdeněk Balcar z Náchoda, Milan Chára z Nového Hrádku a Patrik Ulrich z Pardubic. Zapomenout nesmíme ani na porotu dětskou, která také letos hodnotila filmy z pohledu „mladých a nezkušených“. Přestože měl pětičlenný tým dětských porotců zřejmě trochu jiná kritéria hodnocení než porota odborná, i tak se v udělení některých cen obě poroty shodly nebo si byly ve svých rozhodnutích velmi blízké. Ocenění obou porot si tak například odnesli autoři a autorky snímků Po smiechu býva plač, V náručí svých představ nebo Za sklem. Do třetice novinek tu byla změna věkové hranice směrem dolů, a to u dvou kategorií – autoři ve věku 20 – 22 let a kolektivy do 20 let. Jelikož je Juniorfilm soutěží určenou dětem, žákům a studentům, je tato věková hranice více než dostačující. Starší filmaři pak již většinou bývají posluchači vysokých škol či studenti filmařských škol, kteří nesplňují podmínky dané propozicemi. Součástí dvoudenní přehlídky amatérské filmové tvorby bývá také tradičně doprovodný program, který byl i letos bohatý. V pátek po ukončení druhého soutěžního projekčního bloku bylo, jak je již výše uvedeno, promítání černé komedie Matěje Brothánka Marnost nade vše. Poté se obě poroty, autoři se svým doprovodem i někteří hosté přesunuli do salonku Hankova domu, kde na všechny přítomné čekalo krátké filmové setkání s tvorbou Jiřího Beneše, muže a velké osobnosti, jež stála u zrodu Juniorfilmu. Hostem a průvodcem Druhé vzpomínky byl Jiří Beneš mladší, který poodhalil i pár zajímavostí ze zákulisí filmového kumštu. Následoval neméně zajímavý workshop režiséra, hudebního skladatele, kameramana a střihače Pavla Danka. Téma základy střihu a střihová řeč, základy dějové linky nebo poslání filmového díla byla velmi atraktivní a své posluchače si Pavel Danko udržel až do pozdních večerních hodin. Doprovodný program byl připraven také na neděli. Po skončení soutěžní projekce mohli zájemci s Vladimírem Jiřičkou vyrazit na krátkou vycházku centrem města, kde je čekala prohlídka historických památek a připomínka hraběte F. A. Šporka. Po sobotním obědě a odpočinku, kdy se poroty poradily a rozhodly o vítězích, následoval v kině Svět pohovor s odbornou porotou. Během ní si autoři mohli vyslechnout konkrétní komentáře a připomínky ke svým filmům, zeptat se na názory odborníků a odnést si dobré rady. Pak již přišlo na řadu slavnostní vyhodnocení. Obě poroty rozdaly nejen mnoho diplomů

16


22.5.2012 9:50:05

Mgr. Iveta Hanušová

Tomáš Magnusek

a velmi pěkných cen, ale také radosti a slov chvály. Nezbývá než věřit a doufat, že získané úspěchy budou amatérské filmaře motivovat k další práci, jejíž výsledky budeme moci zhlédnout za rok na dalším ročníku Juniorfilmu. Co říci závěrem? Snad jen, že letošní Juniorfilm proběhl ve znamení několika důležitých čísel: samotná soutěž se stala plnoletou, neboť Juniorfilm - memoriál Jiřího Beneše oslavil osmnácté výročí. Šťastnou sedmičku přinesl počet odborných porotců a do třetice všeho dobrého jsme napočítali řadu novinek v letošní soutěži. Opomenout nesmíme důležitá čísla v počtech soutěžících filmů: 61 přihlášených snímků, ze kterých 47 prošlo předvýběrem do soutěže. V 18. ročníku Juniorfilmu bylo uděleno celkem 35 různých ocenění. Výsledkovou listinu a mnoho dalších důležitých informací najdete na www.ddmdvurkralove.cz nebo na portálu www.filmdat.cz. Tímto bychom velmi chtěli poděkovat panu Jaroslavu Šikovi, správci nadnárodního registru neprofesionálního filmu FILMDAT, za spolupráci a pomoc, bez které by se Juniorfilm obešel jen velmi těžko. Velké poděkování patří také všem zaměstnancům a dobrovolníkům DDM Jednička, paní Zuzaně Čermákové a pracovníkům Hankova domu i kina Svět. Dále děkujeme všem odborným i dětským porotcům, moderátorce Evě Kvasničkové, vedoucímu workshopu Pavlu Dankovi i Jiřímu Benešovi mladšímu. Za převzetí záštity nad soutěží, podporu i hezké ceny děkujeme městu Dvůr Králové nad Labem, zejména pak paní starostce Mgr. Editě Vaňkové. V neposlední řadě patří naše poděkování Ministerstvu kultury a Královéhradeckému kraji, za jejichž finanční podpory byl letošní Juniorfilm realizován. Věcnými cenami soutěž podpořila královéhradecká společnost Real Time. S diváky Juniorfilmu, filmaři a dalšími příznivci amatérské filmu se za rok v březnu těšíme opět na viděnou. Mgr. Iveta Hanušová

Juniorfilm 2012 Do projektu Juniorfilmu jsem se zapojil především kvůli podpoře mladých autorů. Již v loňském roce jsem si vybral mladého autora Matěje Brothánka, jehož studentský film jsem pak podpořil finančně i organizačně. Letos jsem to udělal stejným způsobem u jiné mladé dvojce. Teď k samotnému festivalu. Největší pochvala patří zástupcům organizátorů, a to prosím několikrát podtrhnout. Jejich práce je na silně profesionální úrovni - materiály pro porotce, znělky a celková grafika festivalu, výběr moderátora a celkový přístup k mladým autorům i k porotcům. Je to neuvěřitelné. Těžko říci, zda si to zaslouží veřejnost města, ve kterém se festival děje či samotní mladí filmaři, kteří svůj film poslali. Festivalu se ani nezúčastnili. To mne mrzelo ze všeho nejvíce. Přeji organizátorům festivalu, aby se jim na Juniorfilm podařilo dostat příště samotné tvůrce filmů i veřejnost. Tomáš Magnusek, Náchod

Pavel Danko, lektor semináře

17


22.5.2012 9:50:06

SOUTĚŽE /

bylo...

mladá kamera uničov Už si ani nepamatuji, kolikrát jsem v Uničově v porotě byl, ale trošinku mi pomohla skvělá a cenná publikace ke XXX. výročí Mladé kamery, ve které jsem s radostí i závistí několikrát listoval, a v posledním jubilejním ročníku 2004 našel i sebe v porotě … a je zvláštní, že jsem si hned vzpomněl na první dojmy a také dojmy druhé, třetí … teď už poslední – v pořadí už asi osmé. První setkání s KAMEROU bylo pro mne překvapivé – byl jsem sice zvyklý na obrovskou akci (LFŠ) a návaly lidí, ale komorní atmosféra, nasazení účastníků a skvělé filmy byly pro mne velkým překvapením. A tak jsem neodmítal členství v porotě ani v dalších letech a na každý ročník se těšil. I tento rok nebyl výjimkou, přesto jsem pár postřehů a změn zaznamenal. Určitě ne v organizaci, která byla opět bezchybná, ani program neměl výrazné chyby a prodlevy (snad jen popůlnoční raut a setkání s účastníky je poněkud pozdě … ale to snad ani jinak v tak nabitém programu nejde). Takže – postřehy a problémy jsem snad viděl jen v kvalitě a struktuře soutěžních filmů : • NEJVÍCE FILMŮ Z FAMU – na rozdíl od minulých let se mi přece jen zdálo, že nejvíc filmů bylo vybráno (zasláno ?) z FAMU – například v mém prvním ročníku byl v soutěži jen jeden film z FAMU. Snad to bylo i přítomností dvou „famáckých“ porotců, snad to ale

nebylo díky nekvalitě ostatních nevybraných filmů. V minulosti totiž „famácké“ filmy překvapivě patřily jen k lepšímu průměru a nějak výrazně nepřevyšovaly. Ani letos – kromě skvělého dokumentu RUCE REVOLUCE – nějak zvlášť neoslnily a přispěly k celkové nižší úrovni soutěže (CELÉ). • PŘEKVAPENÍ Z OSTRAVY – i když animovaných filmů bylo letos poskrovnu, nakonec velmi dobrý dojem a pocit zachraňovalo studio QQ OSTRAVA. Líbily se mi všechny jejich filmy, dokonce bych raději víc ocenil film DAHUE (opět režie Eva Gargušová). • ROSTOUCÍ KVALITA AMATÉRSKÉ TVORBY – na rozdíl od stagnace studentské tvorby je ale patrný a potěšují kvalitativní posun v tvorbě ryze amatérské. JAN HALUZA dokázal natočit absolutně profesionální film a je jen krůček od šance natočit celovečerní akční biják pro kina. Osobně mne nadchla opavská, překvapivě zralá, hravá a upřímná výpověď ZATMĚNÍ (velmi jsem se pobavil a zjistil, že technika není všechno a že dobrý film potřebuje hlavně duši a zdravý rozum. Osobně mne překvapila účast vyloženě špatných a nepovedených filmů v soutěži – nevěřím, že bylo přihlášeno tolik špatných filmů … ale na to se příště zeptám pořadatelů. • KRIZE VÝPOVĚDI – bohužel se ale opět prohlubuje krize upřímné a uvěřitelné výpovědi. Proto také na závěrečném panelu (i v zákulisí poroty), několikrát vyvstala otázka, proč vlastně někteří tvůrci točí filmy, anebo se hlásí na filmovou školu. Drtivá většina výpovědí byla infantilních nebo nesrozumitelně zpracovaných, jakoby se tvůrci báli věnovat „obyčejným“ problémům a kopírovat „obyčejné“ životní situace. Opět převládaly fantasmagorie a těžko uvěřitelné situace či výpovědi. Na rozdíl od výsledného prohlášení poroty si nemyslím, že je ostuda mít vzory a kopírovat je (to dělají skoro všichni dobří autoři, jen vždy ke svým vzorům přidají něco svého originálního). Já moc těch čitelných vzorů naopak neviděl a doporučoval bych

18


22.5.2012 9:50:06

mladým tvůrcům občas zabrousit do historie a seznámit se s vrcholnými díly světové, ale i domácí kinematografie. Ostatně i při diskuzi se ukázalo, že přítomní tvůrci moc filmově „načteno“ nemají. ZÁVĚR – velmi držím palce MLADÉ KAMEŘE, která mě opět překvapila a nabídla skvělé zážitky filmové i lidské. A už se těším na další určitě lepší ročník. Tomáš Doruška

Mladá kamera 2012 - výsledková listina

I. kategorie (Amatérský film, tvůrce do 20 let) 1. cena: neudělena 2. cena: Ondřej Fischer, Zatmění 3. cena: Lucie Stroupková, Moucha

II. kategorie (Amatérský film, tvůrce 21 – 30 let) 1. cena: Jan Haluza, Do tmy 2. cena: Andrej Chovanec, Ahoj, Adam 3. cena: neudělena III. kategorie (Neamatérský film, tvůrce do 30 let) 1. cena: Viktor Portel (FAMU Praha), Kaiser Kanner Dirigent 2. cena: Eva Gargašová (QQ studio Ostrava), Bylo nebylo 2. cena: Dominik Krutský (FAMU Praha), Kam zmizela Alenka 3. cena: Jan Votýpka (VOŠF Zlín), Hard Art 3. cena: Michal Böhm (FAMU Praha), Hypnexagogium Čestné uznání: Quyah Trang Nghiem (FAMU Praha), Un interrogatoire Hlavní cena: Tomáš Elšík (FAMU Praha), Ruce revoluce Cena diváků: Eva Gargašová (QQ studio Ostrava), Bylo nebylo Hodnocení poroty Porota poctivě a se zájmem zhlédla všech 32 projekcí přihlášených do soutěže. Mezi klady amatérských i studentských filmů řadíme ojedinělé pokusy o autorskou výpověď, snahu projevit vlastní názor. Je v pořádku, když mladí tvůrci svými díly provokují nebo upozorňují na problémy kolem sebe. Jistou lítost vzbudil relativně velký počet projektů, které nepokrytě kopírují uctívané vzory bez ambice autorského podpisu. Ne všichni si zatím plně osvojili práci s filmovým jazykem, ale to neznamená, že jejich příští díla nebudou lepší. V době, kdy se česká kinematografie stále více soustřeďuje na dokumentární tvorbu, by se mezi mladými amatéry dal očekávat i větší zájem o tuto oblast. Porotu potěšily i ojedinělé animované počiny, v hraných filmech doporučuje neupřednostňovat formu nad obsahem. Přejeme vám dostatek energie do dalších projektů. Porota pracovala ve složení Martin Čihák, Tomáš Doruška, Jiří Králík, Simona Oktábcová, předseda Zdeněk Jiráský. Jiří Králík

Mladá kamera Uničov 2012 Mayský kalendář končí, festival MK jede dál

Chvíli jsem váhal, z jaké pozice mám o Mladé kameře psát. Letos jsem se na filmy díval z křesla porotce, před dvaceti lety ještě ze židle v roli účastníka soutěže. Kdo očekává, že bych tu napsal objektivní zprávu ze soutěže o každém oceněném filmu, tak ho zklamu. Předem bych chtěl ocenit, že soutěž se odehrála už po třicáté osmé, a to v atmosféře, kde je znát nadšení pro věc, a i přes všechny vnější okolnosti festival stále vytrvale cílí na ty, kdo film milují, tedy na filmové amatéry. Než budu mluvit o konkrétních filmech, neodpustím si krátké zamyšlení, kdo jsou milovníci filmu dnes. Když soutěž vznikala, soutěžící byli nejspíš lidé bez snadného přístupu k rozsáhlé kvalitní literatuře o filmu, bez možnosti vidět mnoho filmů, které je zajímaly, a žili s vidinou dalšího možného zdokonalení a rozvoje buďto přímo v centralizovaném systému profesionální praxe nebo možnosti absolvování jedné ze dvou tří škol, kde byl přetlak uchazečů a klíčem pro přijetí nebyly jen předpoklady uchazeče. Pak šlo ještě zůstat mimo instituce a dělat film amatérský. Dnes je na území bývalého Československa škol zabývajících se audiovizí více než deset a zejména privátní ústavy vykazují poměr přihlášených uchazečů a přijatých ke studiu blízko 1:1. Z internetu jde dnes získat dost široké povědomí o filmovém jazyce a zákonitostech filmového sdělování, o množství dostupných filmů na síti se ani nemusím zmiňovat. Pokud chtějí dnes amatéři vidět kvalitní filmovou projekci, můžou se inspirovat na velkém množství domácích a zahraničních přehlídek. Co se týká technologií, stále ještě zůstává laciná možnost natočit a dokončit S8 film a v digitálním světě se tvůrce obejde už prakticky bez peněz. Letos tak převažovali v soutěži autoři, kteří už studují, nad těmi, kteří zůstávají bez institucionalizovaného vzdělání. Celou tuhle úvahu píšu také proto, že v současnosti nevidím jasné dělení mezi profesionály a amatéry v tom, kdo už začal studovat filmovou školu. Vidím rozdíl mezi tím, kdo dělá, točí pro slávu a peníze, a tím, kdo točí z potřeby něco sdílet. Sílu filmu hodnotím podle myšlenky, naléhavosti sdělení a dále podle schopnosti autenticky zacházet s audiovizuálním médiem. Film Ruce revoluce, video Tomáše Elšíka, byl na festivalu oceněn Hlavní cenou. Porota se shodla, že nejde o klasický film do kina. Podle mého jde o audiovizuální agitku spíš ve stylu Expanded cinema. Nicméně autorské hravé sdělení, kde město je určené pro lidi, působí v záplavě audiovizuálního odpadu dneška až překvapivým a osvěžujícím dojmem. Struktura filmu je na druhou stranu až náhodně repetitivní a zvuková stránka bohužel poněkud monotónně pouze dokresluje obrazový obsah. Ruce revoluce se provedením zkrátka

19


22.5.2012 9:50:07

SOUTĚŽE /

bylo...

asi nevejdou do kina, chtějí do ulic. Do tmy Jana Haluzy je důkazem, že pokud se dnes sejde skupina nadšenců, mohou na koleně o víkendech udělat středometrážní akční film, aniž by se musel divák ošívat, cítit celou dobu trapně za tvůrce a přihlížet diletantismu. Dostal první cenu v kategorii amatérů do 30let. Co se filmu dá vytknout, je přemíra násilí, bezhlavé kopírování zaběhnutých šablon žánru a nefunkční scénář. Největší škoda ale je, že autoři jak ve filmu samotném, tak při jeho obhajobě v následné diskuzi, vědomě rezignovali na jakékoliv sdělení. Kaiser Kanner dirigent Viktora Portela dostal první cenu ve své kategorii za kreativní přístup při práci v ateliéru. Cvičení, v němž má student k dispozici herce a jednoduchou scénu, proměnil v osobitý portrét s celkem třemi postavami. Ve zkratce se dozvídáme poměrně do hloubky o protagonistovi a jeho stylu uvažování formou inscenovaného rozhovoru dvou filmových postav podle existující literární předlohy, reprezentovanou jedním hercem. Do procesu natáčení vstupuje zpoza kamery autor a vytváří další interpretační vrstvu. Holky plné eko emocí Moniky Midriakové se nedostaly do soutěže. Formálně jde o autobiografickou esej, rekonstrukci rozhovoru tří dívek nad stavem světa. Prostota a naivita provedení ale nijak nestíní autenticitě sdělovaného, jemný humor a nadhled autora nad sebou samým je vzácným audiovizuálním zážitkem. Film bylo možné zhlédnout po projekci soutěžních snímků. The Death Contract je protivný film. Vrství klišé a shrnuje snad všechna špatná rozhodnutí několika generací filmařů. V podtextu je rasistický a používá hloupé praktiky kulturních sjednotitelů. Zkrátka blbost a hodnotím ho jako nehorší film festivalu. Autor má už 30 let a tak příští ročník Mladé kamery už bude bez jeho filmu. Bylo nebylo Evy Gargašové je hravé animované zpracování fragmentů pohádek, které vytváří sřetězení absurdních situací. Proud imaginace valí bez ohledu na postavy a zastaví se až u postele, kde opilý děda předčítá spletenec skazek svému vnoučeti. Dalo by se ještě více zapracovat na výtvarném pojetí, kde díky tvorbě v počítači schází prvek lidské ruky, a snad by prospělo i více dramaturgie všem náhodně se objevujícím motivům a postavám. Omlouvám se, že tady nezmíním všechny podstatné filmy soutěže, které by si to zasloužily. Dochází mi totiž papír. Nutno říct, že soutěž Mladá kamera Uničov je důležitým místem prezentace, konfrontace a iniciace filmařů s jedinečnou atmosférou. Na závěr patří ještě poděkování organizátorům, hostům a mladým filmařům, kteří tímto setkáváním vytváří ostrůvky osobité kultury. Nezbývá, než se těšit na příští ročník.

Tomáš Doruška, člen poroty

***

Nahlédnutí k profesionálům aneb České filmy na MFF v Berlíně Na letošním ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně (9.2.-19.2.2012) měl český film zastoupení v několika oblastech. Na Evropském filmovém trhu (European Film Market) zastupovalo České filmové centrum naši kinematografii již podesáté. Ve stánku s názvem Central European Cinema Stand zastupovalo ČFC národní kinematografii společně se Slovinským filmovým centrem a se Slovenským filmovým ústavem. Také v oficiálním programu letošního Berlinale se objevily tituly, na nichž se podílely české filmové produkce. Film Královská aféra (En kongelig affaere/A Royal Affair) vybraný do letošní mezinárodní soutěže se natáčel v českých lokacích. Výpravný dobový film s Madsem Mikkelsenem v hlavní roli vznikal v Česku od března do května 2011. V programu Forum se mezi 38 filmy představil snímek Příliš mladá noc. Jedná se o film sedmadvacetiletého slovinského režiséra Olma Omerzu, kterým absolvoval na FAMU, v současné době ale žije v Praze. Světovou premiéru měl v Berlíně také snímek Příliš mladá noc. Do české distribuce byl uveden v březnu letošního roku. „České filmy jsou již tradiční součástí programu Fóra. Mají odvahu vyprávět citlivé příběhy a jak se v tomto případě ukázalo, dotýkají se zásadních etických témat naší doby. Takovým filmům chceme dát místo v programu Fóra a tím i režisérovi a producentovi filmu. Příliš mladá noc nabídnout na Berlinale veřejný prostor, jaký si zaslouží,“ řekl Christoph Terhechte, ředitel sekce FORUM na Berlinale 2012. České filmy se na Berlinale představily projekcemi také v rámci tamního filmového trhu. Letos do Berlína zamířilo 6 snímků - Cigán režiséra Martin Šulíka, Perfect Days – I ženy mají své dny režisérky Alice Nellis, Slámova Čtyři slunce, Vorlíčkova pohádka Saxána a Lexikon kouzel, Nevinnost Jana Hřebejka a Alois Nebel Tomáše Luňáka. „Pět ze šesti uváděných filmů již má mezinárodního prodejce, což svědčí o tom, že zahraniční agenti u českých snímků vidí komerční potenciál. Navíc většina filmů uváděných na filmovém trhu vznikla v mezinárodní koprodukci a i to ukazuje cestu, která směřuje na mezinárodní trh,“ sdělila Jana Černik z Českého filmového centra. (informace s použitím materiálů MFF Berlín)

20


22.5.2012 9:50:07

SOUTĚŽE /

bude...

KRÁLOVÉDVORSKÉ ZLATÉ SLUNCE

9. 3. 2012 Součást programu soutěže Juniorfilm Dvůr Králové n.L. Zemské kolo - postupová soutěž školních filmů pro kraje: Jihočeský, Karlovarský, Královéhradecký, Liberecký, Plzeňský, Středočeský, Ústecký a hlavní město Praha.

ZLATÉ SLUNCE BLANSKO

26. - 27. 4. 2012 Kino Blansko Zemské kolo - postupová soutěž školních filmů pro kraje: Zlínský, Jihomoravský, Olomoucký, Moravskoslezský, Vysočina a Pardubický

59. ČESKÝ VIDEOSALON

Celostátní soutěž neprofesionální filmové tvorby Ústí nad Orlicí, Malá scéna 15. - 16. června 2012

KRAJSKÁ SOUTĚŽ AMATÉRSKÝCH FILMŮ KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ 12. - 13. května 2012 COUNTRY CLUB LUCIE HRADEC KRÁLOVÉ

MUSAIONFILM 2012

MUZEUM JANA AMOSE KOMENSKÉHO V UHERSKÉM BRODĚ vás zve na 15. ročník přehlídky muzejních filmů 6. – 8. června 2012 areál muzea Uherský Brod

21


22.5.2012 9:50:08

NAPSALI NÁM... ***

Jsem pomocný režisér Práce pomocného režiséra nebývá vždy jednoduchá, zvláště pokud je šéfem, jako v mém případě, vlastní manželka. O tom jsem se již několikrát přesvědčil nejen při samotném natáčení, ale i při přípravě filmu či jeho domácího rozboru. Bývá to někdy u nás dost dramatické, a tak tomu bylo i při tvorbě filmu posledního. Bylo už jaro, já odpočíval na zahradě, když se přede mnou objevila má žena a v ruce držela malý zápisník. Než jsem se stačil na něco zeptat, už jsem slyšel, že je to deníček jejího dědečka, který našla v písemnostech po své mamince a že jako voják do něho zapisoval krutě prožité zážitky z 1.světové války. Říkám, že je to dosti zajímavé, chci ještě něco říct, ale už slyším, že by bylo dobré natočit dokument právě z těch míst, kde dědeček bojoval. A protože mám ženu rád a v její filmové tvorbě ji podporuji, k její radosti souhlasím a začínám přemýšlet, kdy a jak tento filmový výlet do Itálie uskutečnit.Vyhledávám na mapách jednotlivá místa bojů a plánuji trasu, jak se nejlépe do těchto míst dostat. Po dokončení všech příprav startuji na počátku léta auto a po českých silničkách a rakouské dálnici přijíždíme až do italské Cortiny ďAmpezzo, která se stala na několik dalších dní naším domovem. Odtud jsme vyjížděli na různá místa, na kterých v letech 1915 až 1917 zuřila tvrdá válečná fronta. Na některá místa nebylo těžké se dostat vč. prohlídky Muzea války v bývalé pevnosti Tra i Sassi či na válečný hřbitov v Toblachu. To nejtěžší však na nás teprve čekalo. Z deníku dědečka jsme věděli, že nejtěžší boje zažil na úpatí i přímo na vrcholu hory Col di Lana/2452 m/, které se také říká Krvavá hora, kde zahynulo přes 1000 vojáků. A právě na tato místa se Alena nejvíce těšila. Ten den jsem brzy ráno jako pomocný režisér dobalil potřebné věci do batohů vč. filmového materiálu a odjeli k výchozímu místu. Cesta byla na začátku poměrně pohodlná, vedla kolem jezírka a dále řídkým limbovým a modřínovým lesem až k průsmyku Passo Sief. Nadšená Alenka skoro neustále snímala krásu zdejších hor, občas se posilnila trochou jídla a pití a statečně pokračovala dál. Čím více jsme se blížili k našemu cíli, tím byl výstup obtížnější a to už jsme se také dostali do míst, kde jsou ještě dnes pozůstatky válkyzákopy, kryty, ostnaté dráty apod. V jeden moment chci něco ženě ukázat, otočím se, a ona nikde. Za chvilku vidím jen její hlavu, jak se zapnutou kamerou prochází zákopem tak, jako její děda. Touto namáhavou zákopovou cestou přichází skoro až na vrchol

Cina Sief do výšky 2424 m. To už je místo, kam žádná vyšlapaná cesta nevede a po obou stranách je jen příkrý sráz. Nastává krize a já se bojím, že poslední část výstupu už Alena nezvládne. Dodávám jí odvahu, beru ještě její batoh, stativ i kameru a vydáváme se dále vzhůru podél skalnatého roztříštěného hřebenu a za pomocí lan a železných skob na samotný vrchol Krvavé hory. Jsme šťastni a unaveni. Otevírám plechovky s kávou, připíjíme na úspěšné dokončení výstupu a začínáme odpočívat. Alena to však dlouho nevydrží a já se nestačím divit tomu, jak bere kameru a pokračuje v natáčení okolních horských masivů a detailních míst přímo na vrcholu hory. Cesta zpět vede po stejné trase a já se domníval, že už má všechno natočené a budeme se vracet jako normální turisté. Nebyla to pravda. Alena se opět stále a stále zastavovala na místech, která musela zachytit její kamera, a tak se návrat začal prodlužovat a já měl obavu, abychom se za světla ještě stačili vrátit. Stejně to však nevyšlo, slunce dávno zapadlo a my přijeli do kempu už za tmy. Filmová cesta po stopách dědečka skončila, já dostal od paní režisérky velkou pochvalu za práci pomocného režiséra a v současné době budu očekávat, čím mě žena překvapí a kam za filmovými záběry půjdeme, pojedeme, poletíme či poplujeme. Závěrem chci toto vyprávění doplnit tím, že samotný film Aleny Krejčové s názvem 300 stran života a smrti má za sebou (článek píši na sklonku února), úspěšnou premiéru na 45. ročníku Střekovské kamery, kde získal Hlavní cenu a určitě jej budou vidět diváci i odborná porota na dalších filmových soutěžích. Mgr. Zdeněk Krejčí

***

„Deníková válka“ ve filmu Hlavní cenu ze 45. ročníku Střekovské kamery, která probíhala ve dnech 17. a 18. 2. 2012 v Národním domě v Ústí nad Labem, obdržela ústecká filmařka Alena Krejčová. Bylo tak zúročeno její roční úsilí. Rok pracovala na svém dokumentárním filmu „300 stran života a smrti“, aby nás pak v 18 minutách zatáhla do bojů 1. světové války v italských Dolomitech. Její dokument, točený podle nalezeného deníčku jejího dědečka, na konci projekce jen málokteré oko nechal suché. Nádherné obrazy zdejší krajiny střídaly stránky deníku psané inkoustovou tužkou úhledným rukopisem. Někdy nás autorka nechala do deníčku

22


22.5.2012 9:50:08

***

nahlédnout a číst samotné, někdy nám z něho působivě četl komentátor filmu Petr Frič. Nikdo z diváků si nedokázal představit válečné peklo, kterým vojáci museli projít. V každém, kdo film viděl, musela zanechat stopu nesmyslnost a krutost války. Je absolutně jedno, kdo stál na jaké straně fronty. Smrt, zmasakrovaná těla, sny, naděje, touha a vzpomínky provázely každého bojujícího. K tomu, aby film mohl vzniknout, se musela paní Krejčová vydat po starých vojenských trasách a cestách, kudy tenkrát jel, šel a stoupal její dědeček. Velkou oporou pro ni byl zejména v Dolomitech její manžel, který jí pomáhal nosit stativ, dodával odvahu na Via Ferrata (cesta, která místy vede po řetězech a skobách) a hlavně svou ženu po všech stránkách nesmírně podporoval. Jak sama říká paní Krejčová: „Bez manžela bych to sama nikdy nezvládla!“ Myslím, že už sám tento sportovní výkon zaslouží obdiv. Paní Krejčová letos oslaví 64. narozeniny a její výstupy do výšky téměř 3 000 m n. m. jsou záviděníhodné. Není pochyb, že film si postupně získá diváky i na dalších soutěžích amatérského filmového dokumentu a paní Krejčové přinese jistě mnoho krásných cen. Ten film si ty ceny totiž skutečně zaslouží. Taťána Nováková, Ústí nad Labem

Večer s prezidentem

Pospíchal jsem, a tak se mi zdálo, že se ta pražská tramvaj nějak vleče. V rozjímání, zda dojedu včas, mě vyrušil náhle se objevivší dávný spolužák. „Kam tě nožky vedou?“ „Do Podbaby“, odvětil jsem roztržitě a následovalo zvědavostní: “Randíčko? Jo, s prezidentem. S prezidentem Klausem?“, zaznělo udiveně. „Ne, prezidentem Českého výboru UNICA.“ Do Domu techniků v Dejvicích jsem dorazil včas. Předseda ČKK Pavel Vrbata právě zahajoval tvůrčí večer inženýra Jana Vačleny. Ostřílený filmař klubové diváky nezklamal. Pohodovým, jemu vlastním humorem představil sebe i svá filmová dílka. Vyprávěl, jak mu bylo řečeno, aby neradil, že ještě nebyl v Rusku.. Tak se vydal do Moskvy. A jeho videokamera tam nezahálela. Vznikl zajímavý dokument, ke kterému vtipný komentář namluvil životní kamarád, zkušený divadelní herec. Domníval se však, že bližší souznění s divákem získá, když další snímek z Ruska doprovodí svým hlasem. A podařilo se. Překrásnou kubánskou krajinu opěvoval už mořeplavec Kolumbus a o dost později mezi jinými i slavný spisovatel Ernest Hemingway. Jak ji viděl v roce 2OO7, nám předvedl inženýr Vačlena. Neopomíjel nezaměnitelnou působivost blízkých záběrů, ale přesto jsem postrádal detailní tváře místních krásek. Ty jsem při návštěvě zeleného ostrova potkával na každém kroku. Nedivím se, tvůrce navštívil ostrov se svojí manželkou. Zaujalo mě vyprávění, jak hledal ty pohledné dívky, které tabákové listy válejí na lepých stehnech. Žádné však nenašel, asi už pracují jinde. Přiznám se, že i já jsem se s nimi v té čarokrásné zemi nepotkal. Asi je to jen chytrý reklamní trik …Dokument z německé výstavy, svědectví veletržní události zachycené vnímavým okem zvídavé kamery, nás vtáhl do veletržního shonu. Reportáží “Sólo pro tanker“ jsme se stali svědky slavnostního okamžiku spuštění plavidla na hladinu řeky. Strohé, ale výstižné, vše podstatné vypovídající sdělení. Bonbonkem večera byl podle mého dokument, portrét celoživotního kamaráda “Dobrý člověk“. Tvůrce potvrdil pravdivost, že nejlepšího výsledku lze dosáhnout jen dokonalou znalostí snímaného objektu, a to nejen povrchní. Film nás ovanul velkým přátelstvím, osobností a uměním herce pardubického, dříve královéhradeckého divadla. Vtáhl na jeviště do jednoho dramatu jednu z mnoha ztělesněných hereckých postav Vaška Duška. Mezi ukázkami nebyl hraný snímek. Tvůrce prozradil, že zatím žádný nevytvořil. Filmařiny ale prý není konec, a něco má v plánu. Tak se těšme.

23


22.5.2012 9:50:08

NAPSALI NÁM... Půvabné záběry z celuloidového pásku neztrácejí stále svoji hodnotu. Nejen pro blízkou rodinu, ale i pro ostatní diváky. Čiší z nich závan minulých věků a stávají se cenným materiálem pro tvorbu nových filmů. A to, dnes už životní jubilantka paní Eva Benešová, mistrně využívá. Tatínek byl vzorem a dceruška obdivovatelem a vděčným učedníkem.

Jan Vačlena a Pavel Vrbata, předseda ČKK

Filmař Vačlena umí a těm, co chtějí, rád poradí. Může, už byl v Rusku. S úsměvem dodal a ne jen jednou! PhDr. Jiří Minařík

***

Dárek nejkrásnější Radostí štědrovečerní pod zářícím stromečkem bylo roztomilé robátko Evička. Sudičky jí předpověděly bohatý život, početnou rodinu a mimořádného životního partnera. Nejstarší jí dala do vínku pro chvíle potěšení „filmařské oko“. Proroctví nad kolébkou: „Budeš úspěšnou filmařkou“, se do slova a do písmene paní Evě Benešové splnilo. Odmalička se jí filmování líbilo. Napsal scénář a půjčil kameru Dal na slova slavného režiséra, když je napsán scénář, film je hotov a zbývá ho jen natočit. Školačce Evě bylo tehdy deset, sedl a napsal scénář. Zaměřil se na svoji rodinu a dvě dcerky v nejrůznějších dětských situacích. Pak si vypůjčil kameru a točil. Dík jemu se z archivních záznamů na nás usmívají skotačivé dívenky. Staly se nejbližším a nejmilejším objektem kameramana. I po letech film nezestárnul a je rodinnou kronikou. Dvě roztomilé mladé herečky, dnes starší dámy, stále obdivují schopnost filmu zastavit tak rychle ubíhající čas. Těší se ze svého radostného dětství a při promítání vzpomínají, jak jim otec postavil sněžného slona. Byl tak veliký, že na něho lezly po žebříku. V tom válečném roce 1942 bylo tolik sněhu, že nejezdily tramvaje.

Dětem pro radost a vzpomínky ...Aby se i děti paní Evy mohly vracet do svého dětství, zakoupili s manželem kameru. Toho však filmování nebavilo a paní učitelce při starání o rodinu času nezbývalo. Tak se moc nenatáčelo. Před padesátkou se ozvalo srdíčko a následoval předčasný invalidní důchod. V rodině se fotografovalo. Syn fotil už od první třídy foťáčkem darovaným od tatínka. Diapozitivy z výletů a pobytů na chatě se promítaly za halasu celé rodinky na plátno. Paní Eva fotila od své čtyřicítky, syn jí daroval automat Minolta, byl pohodlný, jen se mačkalo. Objektiv zamířila na školní děti a přírodu. Zaujal ji i romantický pohled z jejich vily vystavěné tatínkem, zkušeným architektem. Milovala tu stráň se stromy a nahoře za nimi Staré Střešovice. Rázovité domečky s kulisou proměn ročních období, jak z krásně vyprávěné pohádky. Bavil jí tajemný zrod fotografického obrázku, a proto vstoupila do řady fotoamatérů v klubu, který později i vedla, vystavovala a často vítězila. Když došla na trhu vývojka, vyměnila statickou fotografii za pohyblivé obrázky. To už se na zahradě batolily čtyři vnoučci. Škoda ten půvab dětství nesvěřit zvědavému oku minikamery. Cesta do bazaru a pořízení Admiry na klíček se stala rychlým řešením. První krůčky vnoučků na osmimilimetrové „tkaničce“ se staly nenahraditelnou životní dokumentací.

Eva Benešová s Jaroslavem Nyklem

24


22.5.2012 9:50:08

Pozvání mezi filmové fandy …Na jedné z vycházek v roce 1987se paní Eva potkala s plakátem, zval příznivce filmu do Českého klubu kinoamatérů. Vstoupila a dochází dodnes. Byla to změna - život mezi ženami a dětmi vyměnit za spolupráci se šikovnými staršími filmařskými pány. Přijali ji mezi sebe vlídně, poradili a pomohli. Zejména pochvalu zaslouží za pomoc pan Vrbata, současný předseda. A kdo jsou ti Čekákáci? Skupinka lidí různých profesí, jejichž koníčkem je tvůrčí činnost. Nemusejí udělat díru do světa, netouží po kariéře, nemají potřebu se před někým vytahovat. A ani netouží po uznání. Splnili biologické poslání a mohou si dělat, co chtějí. Může být větší štěstí než to, že jsme se dožili svobody, že máme na prahu stáří ještě dostatek duševních sil, abychom si nejen natočili, ale i sestříhali film, jen tak sobě pro radost? Video zvítězilo Skončil filmový záznam a prodralo se video. Videokamera se pro paní Evu stala finančně nedostupnou. V nouzi vypomohl klubový kolega, nynější předseda Pavel Vrbata. Natočil paní Benešové svou kamerou film o starém kronikáři. Neměla televizor ani videorekordér, a tak pomohl i se střihovým zpracováním. Film získal na Rychnovské osmičce třetí cenu a později na různých soutěžích další. O ČKK se paní Benešová domnívá, že nemá budoucnost. S mladými si prý nemají co říci, což prý není ničí chyba. Staří jsou přesvědčeni, že základem filmu je příběh, který by měl něco sdělit. Mladí tvůrci jsou okouzleni možností techniky. Do klubu chodí ráda, i v pokročilém věku je stále mimořádně tvořivou členkou. Setkává se s lidmi, kteří mají rádi tvůrčí práci a mají si co říci. Láska se penězi neměří Být filmovou amatérkou a nemít čím natáčet? Milující manžel si věděl rady. Svého životního koníčka vyměnil za „koně“ své milované ženy. Celoživotní sbírku známek obětoval, aby se jeho Eva mohla plně věnovat své lásce. Prodal ji tehdy za deset tisíc, později za ni mohl získat možná až půl milionu. Ale láska k manželce se na cenu peněz nepřepočítává. Pro zálibu své družky nikdy svého rozhodnutí nelitoval. Přispěla i kuponovka, dali na dobrou radu synka a akcie těsně před propadem prodali. Byla kamera, bylo čím točit. Tam za strání žil jiný svět Filmy paní Benešové se dlouze uchovávají v paměti. Jednoznačně mě oslovil film o neúprosně mizejících Starých Střešovicích. Zásluhou filmového zpracování budou žít dále v mé paměti. Teprve po zhlédnutí dokumentu jsem se seznámil s režisérkou. Začala ho točit v době, kdy se měly domky bourat

a místo nich stavět ambasády socialistických států. Bylo to v sedmdesátých letech minulého století. Na obyvatele byl vyvíjen velký nátlak a všechny domky nenávratně zmizely, jen jediný svůj domek uhájil pan Jágr. Toho paní Benešová přivedla do klubu a stali se přáteli. Zůstal i původní domek pana Sochůrka, po sametové revoluci požádal o jeho navrácení. Je však obestavěn novými domy, takže vypadá, jako by stál ve výtahové šachtě. Režisérka natočila nejen vyprávění starousedlíků, ale i film o squaterech, kteří se do rozpadlých opuštěných domků nastěhovali, a pořádali tu zajímavé kulturní pořady. Snažili se lokalitu zachránit, aby byla ukázkou kontrastu s Loosovou vilou, dnes již rekonstruovanou. Mohla tu být střešovická Zlatá ulička. Se zájmem jsem naslouchal vzpomínky na spolužačky z obecné školy, holčičky ze Starých Střešovic. Žily v jiném světě. V domcích se suchým záchodem vydlabaným ve skále. Maminky praly a uklízely v blízkých vilách. Dívenky nás asi neměly moc rády. My jsme se jich bály a také jsme se styděly, že si žijeme v přepychu, a ony v bídě. Vodu pumpovaly na náměstí přímo proti naší vile. Žilo se tam i pěkně a pobývali zde zajímaví lidé. Vše jsem se dozvěděla až při natáčení filmu. Dokument získal tvůrkyni největší počet cen. Naposledy na Feminafilmu v roce 2006 dostala cenu za amatérky a Věra Chytilová za profesionálky. Režisérka prožila hodnotný plodný život. Vychovala dvě děti a má čtyři vnoučata. Pracovala třicet let jako učitelka. Získala více než 100 cen, má 3 Benátské Oscary a v roce 2005 získala zlatou medaili Český lvíček. Na Festivalu katedry filmové vědy získala cenu Zlatý voči 98. Předpověď sudičky se bezezbytku vyplnila. Filmování se stalo její druhou velikou láskou, tou první byl manžel, podporující ji ve filmování. Rád si připomenu slova paní Evy Benešové: „Nejlépe je radovat se z přítomnosti, než nastane doba a budeme podřimovat u televize, u televizní novely, a cpát se sušenkami.“ PhDr. Jiří Minařík (uveřejněno ve Videohobby)

25


22.5.2012 9:50:08

NAPSALI NÁM... ***

NVÚ - premiéra Školu AVT jsem absolvoval snímkem „Nepřichází v úvahu - portrét Štěpána Málka“ v délce 12min. Tehdy prostě mé zkušenosti na dílo většího rozsahu nestačily. Ovšem muzikantům jsem slíbil, že film o jejich kapele přesto natočím. Získal jsem jejich archiv, což ve skutečnosti byla přepravka asi 20 VHS kazet s amatérskými záběry z koncertů, a přemýšlel, co dál. Rozhodně jsem potřeboval několik vystoupení natočených lépe a pokud možno přímo z pódia. Absolvoval jsem tedy s kapelou tři koncerty a chystal se uskutečnit rozhovory. Tady začaly nemalé obtíže. Kapela za uplynulých 25 let prodělala značné personální změny a nepřestala s tím ani v průběhu natáčení. To mi vskutku několikrát silně nabouralo nejen natáčení, ale hlavně celou koncepci filmu. Dějová linie filmu je postavená na časové ose, a tak můžeme vidět dění v kapele od jejích počátků až po současnost. Celým dílem nás pak provází trojice muzikantů, která je jediným pevným základem, tvořícím kapelu N.V.Ú. napříč celým čtvrtstoletím, obohaceným o doplňující výklady bývalých členů. Samozřejmě v patřičných místech se objevují i zbylí členové současné sestavy. K samotné skladbě - já jsem se nakonec nechtěl ve filmu moc slyšet, tudíž otázky jsou odstřihnuté a odpovědi jednotlivých členů jsou navzájem prostříhané. Vzniká tak určitý tlak na diváka, kdy si dílo samotné žádá jeho pozornost, aby ho vzápětí odměnilo pochopením. Dále pak je, pokud to jen trochu bylo možné, kladen i důraz na vazby mezi rozhovory a mezi archivními záběry z koncertů, a to buď v podobě textů - vazba na předchozí obsah rozhovoru, či v podobě vizuální - vazba na osobu, která hovořila. V průběhu natáčení došlo také k celkem velkému převratu na poli formátu digitálního videa a na trh vstoupilo dnes známé HD rozlišení. I já jsem tedy nakoupil kamery s tímto rozlišením a hlavní materiál filmu je tedy natočen již v HD 16:9. Archivní materiál jsem několikrát zkoušel zakomponovat pomocí pozadí do nového formátu, ale nakonec zvítězila opět cesta nejjednodušší a vše je oříznuto a upraveno pro kinoformát 16:9. Archivním materiálům to nakonec spíše prospělo, neboť výsledným ořezem se dala leckde vylepšit stávající kompozice obrazu. Trvalo to bezmála pět let a v pátek 23.3.2012 se uskutečnila premiéra filmu „Nepřichází v úvahu“ v délce 61min v hradeckém kině Centrál.

Štěpán Málek, frontmen skupiny NVÚ

Kino bylo takřka vyprodané, potlesk před promítáním značil dobrou náladu publika, a tak sem se těšil na následující reakce. Doufal sem, že některé pasáže budou vyvolávat smích, ale přeci jen jsem dělal dokument, takže množství a intenzita smíchu mě velmi příjemně překvapily. Bouřlivý aplaus vypuknuvší ještě do závěrečných titulků pak znamenal, že všechna ta práce měla smysl a stálo za to to dotáhnout až k premiéře. Lukáš Báchor, Pardubice

***

O potížích při natáčení filmu Kamarádi jsem psal minule, nicméně alespoň při jeho zhlédnutí uvidíte, že máme slušný zvuk i solidní obraz a také rezervy v ostření a hereckých výkonech atd.,atd. .... Bylo to za jeden den, takže tak... Prej to máme poslat BESIPU...:-))) Film Kamarádi si můžete pustit na http://www.youtube.com/ watch?v=qIFzUuYKN7o

Jak to zvládáme… Byl jsem tuhle na filmu Gorilla. Jeho tvůrci se údajně inspirovali Babičkou a tak po nepříliš úspěšné Plácačce natočili tenhle punkový chlív. Řeknu na rovinu, že nic sprostějšího jsem v životě neviděl a nevím, v čem ta údajná inspirace tkví. Každopádně Gorilla běží stále v kinech a návštěvy jsou více než závidě-

26


22.5.2012 9:50:08

níhodné. Nutno tedy konstatovat, že ačkoliv zveřejnění v ČT 1, 2, 3, 4 a 24 se nikdy nedočkáme, dožili jsme se alespoň chvíle, kdy alternativní umění vytrhlo undergroundového diváka od gramofonu, kde do omrzení sjížděl desky Sex pistols. Náš film Sametový let stále bobtná. Myslím, že slovo film je už pro tento druh zábavy příliš úzkým pojmem, neboť se jedná spíše o dlouhodobé životní poslání. Ano, je třeba říci, že skutečné dílo nevzniká za 2 – 3 roky, nýbrž vyžaduje 10 – 15 let a někdy dokonce celý život. Abych omezil producentem Procházkou spočítané náklady (30 mil.), využil jsem několik protivládních demonstrací na Václavském náměstí k sejmutí obrázků běsnícího davu. Zde jsem nejen potkal Petra Tomka, ředitele Underfilmu, který mé lovecké záměry hned odhalil, ale také shledal, že většina požadavků rebelujících je mému srdci blízká. Zároveň jsme začali pracovat na skutečně kvalitním hereckém obsazení SL a předali naše požadavky Castingu Barrandov. Mimo to produkce usoudila, že je třeba vyvinout tlak i do zahraničí a oslovila Brada Pitta, jestli by se neujal role Václava Havla. Bohužel zatím neúspěšně. Brad na všech svých pěti emailových a třech stacionárních adresách zarytě mlčí. Mimo to jsme začali shánět peníze aktivně sami. Máme nyní roztočené lukrativní projekty, jako např. reklamu na autosalon a upoutávku na prodlužování vlasů libovolné délky. Několik svateb a pohřbů zdá se na spadnutí.

Také jsme objeli a domluvili veškeré lokace. Například scény na pražském Hradě budou na zámku Zbiroh a koncert PPU včetně zásahu bezpečnostních složek se odehraje v jednom barokním opuštěném kostele na Rakovnicku. Rovněž jsem navštívil setkání filmařské obce s novou ministryní kultury Alenou Hanákovou, abych se obeznámil, jak to vlastně tady u nás v ČR chodí, jaká je situace a jaké jsou naše šance. Tedy pro vás všechny, co jste tam v paláci nebyli, jen telegraficky sděluji, že situace je špatná a peněz málo. Kromě hluboké deprese jsem si tak odnesl poznání, že i ti všichni ostatní, co se navíc ještě filmem živí, jsou na tom stokrát hůře než my. Nám se to totiž točí, když máme současně normální práci – jak mi vyčítá jeden známý, co si může nohy uběhat za každou pičičandou. Do toho všeho zmatku se nám ještě na stará kolena rozjela kapela, starý - dobrý XXL. Na podzim máme turné s Václavem Bínou. To je prostě tak, že když někde člověk moc tlačí na pilu, nedělá dobře a naopak, když netlačí vůbec, dojde k samovznícení. Petr Vaněk, Praha

***

...na „Finále v Plzni“

Jak jsem jela poprvé na WÖFF do Berlína a nevěděla, jak to všechno stihnu... (protože filmů tam bylo moc a Berlín je opravdu veliké město!)

Článek na „objednávku“ (tu objednávku níže vysvětlím), o 18. ročníku mezinárodního festivalu, bych asi měla začít seriózní informací - asi takto: Mezinárodní festival WÖFF (Festival autorů ze Západu a Východu) je soutěžní festival krátkometrážních filmů, jsou zde snímky autorů ze západní a východní Evropy a celý festival zároveň tvoří možnost k setkáním nezávislých filmových tvůrců Evropy a podporuje porozumění mezi kulturami západní a východní Evropy. Tak tolik základní informace z katalogu. A vy, kteří mě znáte, pravděpodobně tušíte, že víc

27


22.5.2012 9:50:09

NAPSALI NÁM... oficiálních projevů a formálních informací ze mě už patrně nevypadne, takže začnu jinak. Až se bude někdy sčítat, co Jarmila „Šla“ udělala pro amatérský film, bude toho jistě dlouhý seznam. V posledních letech se ale „pasovala“ na tichého společníka všech, kteří vyjíždějí na nejrůznější filmařské akce. Prostě je s námi se všemi, i když jsme na kilometry daleko. Odjíždíte-li na akci (ono je to mimochodem stejné, jestliže Jarmilu na obdobné akci i potkáte), tak chvíli před odjezdem některým z nás zazvoní telefon. A je to tady! Umně a nenásilně chytá nešťastníka do sítě s žádostí o „malý nepatrný článeček a příspěveček do Donašeče“.... „Tak, Simonko, děkuji a čekám po tvém příjezdu na článek“. A je to! Mžikem se vám následující akce ZMĚNÍ: a)....z původně příjemné přehlídky neprofesionálních filmů, kterou jste chtěli spojit s prohlídkou cizího města a těšili jste se na kamarády, se kterými SPOLEČNĚ ve volném čase mezi filmy ještě pokecáte, popijete a pojíte..... b)....v příjemnou akci plnou filmů a kamarádů, kteří ve volném čase mezi filmy popíjejí, jedí a ve všech prostorách a koutech v hloučcích diskutují, ALE!!! pravidelně se vás nezapomenou zeptat např.: „Kam jdeš? S námi? A neměla by ses dívat, když máš psát článek?“ A při odchodu do protějšího bufetu na kebab někdo z nich zaručeně utrousí :„ Jdeme se najíst, ještě že nemusíme tentokrát psát článek...!“ Ano. Jediný její telefonát před odjezdem ze mě udělal daleko zodpovědnější členku „výpravy“, než jsem původně měla v plánu. „Asi s vámi nemůžu jít na pivo, budu muset pak doma psát…Asi s vámi nemůžu jít na víno, budu muset pak doma psát...Nemůžete mi, prosím, někdo ten španělský film pořádně přeložit, abych věděla, o čem byl, abych o něm pak doma mohla psát? Nemůžu s vámi na televizní věž ani k Brandenburské bráně, budu přece muset pak doma psát..“ Občas hraju s mým sedmiletým synem karty a ta hra se jmenuje Černý Petr. Nevím, proč jsem si na ni teď vzpomněla! Ale přiznám se pro jistotu rovnou vzhledem k tomu, že letošní ročník byl (prý poprvé) ochuzen o sobotní dopolední výlet po Berlíně a já v tomhle městě skutečně nikdy nebyla, pustily jsme se s Terezkou, vyzbrojené nezbytnou mapou a deštníkem, protože ten den se nad Berlínem opravdu „čerti ženili“, do centra. (Mimochodem – napadla mě malá asociace, když už jsme ti filmaři - Nebe nad Berlínem. Úžasný a působivý německo - francouzský film z roku 1987, vyznamenaný Cenou za režii na 40. MFF v Cannes, jehož mystický děj je zasazený ještě do zdí rozděleného Berlína).

Tereza Brázdová a Simona Oktábcová

U-Bahn, S-Bahn, M-Metrotram, Metrobus, autobus (lodě a jízdní kola nepočítám, vzhledem k sobotní vichřici a silnému lijáku), to jsou možnosti, jak cestovat Berlínem. Ovšem zjistit možnost, jak se vrátíme z centra zpět až do okrajové čtvrti na Anton Platz do malého útulného kinečka zavánějícího starými časy, tak to bylo přece jenom časově náročnější. Jednak jsme neustále s nosem přišpendleným k mapě hledaly mezi trasami U, S, M, kde to vlastně jsme, abychom potom metodou „pokus – omyl“ a se slovy: „Nezdá se ti, že tady už jsme dvakrát byly“, opravdu prošlapaly nahoru a dolů a znovu dolů a nahoru jeden z těchto nespočetných uzlů podzemky a nadzemky. Metro je rozděleno na dráze 143 kilometrů na deset linek, má 173 stanic, městských vlaků jezdí na 331 kilometrech 15 linek a to jsem ještě nedošla k písmenu M ( metrobusům a metrotramům). A proč tahle statistika? Protože je jasné, že jsem si musela vybrat buď poznávání Berlína, kde jsem nikdy nebyla, a potom na filmy od pátku do soboty můžu zapomenout, a nebo se smířit s tím, že Berlín neznám a ani ho nepoznám. A tak zvítězil film. Víkendové rozložení mých kulturních zážitků bylo 1:40. Jedna Brandenburská brána a 40 filmů z celkového počtu 49. Berlín je opravdu mocné a veliké město! Během dvou dnů se promítlo 49 filmů z 19 států s pětadvacetiminutovými přestávkami mezi bloky. Po jednotlivých blocích následovaly hned rozbory poroty, takže program běžel oba dva dny hezky česky řečeno – DURCH. Německo, Španělsko, Estonsko, Rusko, Polsko, Chorvatsko, Bulharsko, Arménie, Slovensko, Francie, Gruzie, Litva, Itálie, Turecko, Ukrajina, Venezuela, Česká republika. Nádhera! Záměrně vyjmenovávám všechny země, odkud přicestovaly filmy a s některými z nich i samotní filmaři, aby také na vás doma v obýváku dýchla ta pestrost a multikulturní zážitek, kdy se v tom malém starém kině na

28


22.5.2012 9:50:09

okraji mohutného Berlína propojila etnika 19 zemí, a my, kteří jsme v tom potemnělém sále seděli, jsme se potichu spolu s krásnými písněmi slavné Edith Piaf ocitli na Montmartru, za chvíli v ulicích Tbilisi nebo díky příběhu mladé turecké rodiny ve slunečném tureckém velkoměstě, potom zase v komorním hraném dialogovém filmu na španělském venkově, hned zase s bačou ve slovenských horách a nebo nás klasik obrazového vyprávění Ital Mandolessi chvíli provedl zvyklostmi muslimů v období ramadánu. A celé tohle cestování po zeměkouli s filmy hranými, dokumentárními, animovanými a experimentálními všeho druhu a chutí, při kterých se nikdo nenudil a snad ani neusnul, zakončil v sobotu odpoledne náš starý dobrý Jarda Nykl (pozn. autorky: slovo „starý“ neznamená, že jsi, Jaroušku, už starý, ale je zde synonymem kvality – např. „staré dobré víno“). Máme ho u nás všichni rádi a on všude tam, kam se svými kreslenými postavičkami a broučky s odepínacími křidélky a nejrůznějším jiným hmyzem přijede, dostává ocenění. A vypadá to, že i v Berlíně ho mají rádi, protože i tam jeho nafoukaná žárovka Hedvika, film tentokrát hmyzuprostý, dostala Cenu diváků. A teď se omlouvám rozborůchtivým kolegům, že je v tomto krátkém ohlédnutí za berlínským festivalem zklamu. Nemám v úmyslu tady rozebírat a hodnotit jednotlivé filmy. Považuji za nejdůležitější podělit se o dva bezprostřední dojmy a pocity, které jsem si z Berlína (díky berlínskému WÖFFu) přivezla. Když jezdím na přehlídky neprofesionálních filmů buď mezi porotce nebo jen tak se podívat, stále znovu a znovu všem těm, pro které je film koníčkem, závidím. Upřímně závidím tu svobodu a možnost točit si jen to, co kdo chce a v jakém tvaru chce. Film je jeden z nejhezčích způsobů, jak vyslovovat co chci a jak chci. Je to dokonalé sdělení, protože vícerozměrné. Film pracuje s obrazem, zvukem - ať už hudbou, stylizovaným zvukem nebo jen ruchem a atmosférou. Film vypráví kombinací mnoha výrazových složek. A to je na něm to vzrušující. A já vždy závidím, že se svými nápady se nemusíte, tak jako my, kteří se filmem musíme mimo jiné i uživit, vtěsnat do škatulky, která omezuje. Největší omezení je žánr a čas. Jednoduše řečeno stopáž. Konkrétně řečeno – máte nápad, chcete točit, chcete něco sdělit, máte volné ruce. Můžete to sdělit na ploše pěti minut nebo máte-li potřebu, natočíte minut patnáct. Tohle privilegium je to, co my, profesionálové, nemáme tak zcela a nemáme vždy. Jen pro jistotu ale upozorním – v žádném případě nezaměňujme tuhle svobodu za heslo „dlouhý film je dobrý film“. To jsem říct nechtěla. Neobhajuji tímto zbytečně a samoúčelně dlouhé a nudné filmy, které jsou nudné právě proto, že jsou dlouhé a mnohdy by přestaly být nudné, kdyby se ostrým střihem zkrátily. A proč tato úvaha nad filmařskou svobodou? Protože jsem byla svědkem filmařského svátku – filmy

z nejrůznějších zemí, nejrůznějších žánrů a stopáží (nejdelší film měl stopáž 19 minut), byly plné nápadů, myšlenek, smutků, radostí, byly pestré, vyrovnané kvalitou, byly to filmy, po kterých mnohdy zůstalo v sále ještě před potleskem těch pár vteřin toho uctivého přemýšlivého ticha. (Mimochodem: nepromítání delších filmů než 20 minut, byť by se zprvu může jevit jako opatření diskriminační, se mi zdá být velice příznivé, protože se udržuje spád a tempo jednotlivých bloků a účastníci a diváci zůstávají bdělí a neztrácejí pozornost) A tak se mi po zkušenosti s tou pestrostí zajímavých evropských filmů chce říct, byť to bude asi znít pateticky a jednoduše: „Točte! Točme!“ Točte, protože je toho moc, co by se mělo říkat, o čem by se mohlo a mělo točit. Vždyť už jsem říkala, že tu tvůrčí svobodu všem neprofesionálním filmařům ze srdce závidím. A ten druhý postřeh? Nebo spíš informaci, kterou jsem si z Berlína přivezla? V historii WÖFFu se příliš neorientuji, neumím encyklopedicky rozebrat, kdy a jak festival vznikl, jakými prošel změnami a kolik potřebuje sponzorů, aby takhle „šlapal“. Vím to základní a velmi zjednodušeně řečeno: byl jednou jeden klub kinoamatérů, kteří se rozhodli, že budou pořádat promítání amatérských filmů. A jak šly roky, vyklubal se z toho už 18. ročník, v současnosti dvoudenního excelentního festivalu, kde je atmosféra tak příjemná, že nikdo ze zúčastněných nepochybuje o tom, že všichni mají rádi film. Je jasné, že nezbytnou součástí a podmínkou k úspěchu při organizaci podobné akce jsou pochopitelně peníze. Jsem ale obecně také toho názoru, že ne vždy a všude jsou to jen a jen samotné peníze, které určují cestu někam kupředu. Je to i v lidech a jejich přesvědčení, chuti a ve všech těch „neziskových“ vlastnostech. A tak si jen velmi opatrně, s vědomím, že nejsem ani organizátor, ani ochotný či neochotný sponzor, ze kterého je potřeba vytáhnout nějaký peníz, přiložím své polínko do ohně. Mrzí mě, že ať koukám na sever, na jih, východ a západ od matičky Prahy, nevidím u nás ani jednu z akcí, která by byla takovým úctyhodným svátkem pro neprofesionální filmaře. A když si pak ještě k tomu našinec přečte, že na soutěži, u které už z tradice vyplývá, že právě ona by mohla být adeptem na ten vyšší „level“ a že by se mohla důstojně přehoupnout právě i přes hranice (a myslím, že tomu už tak bylo), tak tam, že nebylo 24 filmů přijato kvůli chybějícím údajům na obalu, chce se mi i přes tu všeobjímající moc peněz říct, že je to prostě vždycky, ve všem a všude v lidech.

Simona Oktábcová

29


22.5.2012 9:50:09

NAPSALI NÁM... ***

Zlaté slunce svítilo letos ve Dvoře Králové n.L. Součástí letošního filmového svátku ve Dvoře Králové, kterým je již tradičně Juniorfilm, se letos poprvé stala 9.3.2012 také postupová soutěž Královédvorské Zlaté slunce, zemské kolo celostátní neprofesionální filmové tvorby pro kraje: Jihočeský, Karlovarský, Královéhradecký, Liberecký, Plzeňský, Středočeský, Ústecký a hlavní město Praha. Pro DDM Jednička, organizátora akce, bylo pořádání soutěže nejen zajímavou zkušeností, ale také velkou výzvou. Páteční ráno a dopoledne patřilo v kině Svět amatérským filmařům a jejich čtrnácti snímkům, které bojovaly o postup do celostátního kola. Soutěžní snímky přicestovaly skutečně z různých koutů republiky. Svá želízka v ohni měla Plzeň, Police nad Metují, Hradec Králové, Chuderov, Náchod a také domácí studentská filmařská líheň z Gymnázia Dvůr Králové nad Labem. Sešly se tu filmy různých žánrů a technik provedení, které potvrzují, že zájmy a dovednosti filmařů mohou být velmi odlišné. Někteří se věnují animované tvorbě, jiný se specializuje na videoklipy - pestrost výběru témat v této soutěži rozhodně nebyla na škodu, neboť projekce byla rozmanitá, poutavá a nepředvídatelná. Tedy určitě pro diváky, kteří nás potěšili svou účastí. Na soutěžní projekci se přišly podívat děti z královédvorských mateřských a základních škol, klienti Husova domu a praktické školy. Měli jsme velkou radost, že se jich sešla více než stovka, kino bylo skoro plné. Dopolednem provázela sympatická moderátorka vysílání Českého rozhlasu Eva Kvasničková, rodačka ze Dvora Králové nad Labem, která každý film velmi pěkně uvedla a představila. Velký zájem vzbuzovala také šestičlenná porota, ve které zasedl například Mgr. Miroslav Tuščák - metodik neprofesionálního filmu, scénárista a spisovatel. V porotě jsme mohli vidět také spolutvůrce příběhů Pata a Mata, pana Milana Šebestu, známého animátora, nebo Zdeňka Balcara z Náchodské TV. Dalším porotcem byl pan Zdeněk Čermák, zástupce ZOO Dvůr Králové nad Labem, hlavního partnera akce, a Mgr. Iveta Hanušová, ředitelka DDM Jednička. Přestože filmů nebylo mnoho, porota neměla jednoduchou práci, protože většina snímků byla opravdu zdařilá. Ocenění a doporučení poroty získaly mimo jiné i filmy o F.A. Šporkovi královédvorských studentů gymnázia, kterým tímto moc gratulujeme a držíme jim pěsti ve finále. Kromě dvou soutěžních filmů byly

všechny snímky oceněny ať již Čestným uznáním poroty, Cenou ZOO Dvůr Králové nad Labem nebo 1. – 3. místem. V komentářích porotců se objevovala slova a výrazy jako „zajímavý pokus, neobvyklý úhel pohledu, renesanční střihová práce“ a podobně. Za těmito, mnohdy až cizojazyčně znějícími, výroky se většinou skrývala slova chvály, uznání a ocenění porotců. Bylo velmi příjemné, že porotci stále dokáží vidět amatérské práce okem shovívavým, pozitivním a nekritizujícím. Na každém snímku bylo možné nalézt něco, co stálo za pochvalu a porotci pochvalnými slovy rozhodně nešetřili. Jedinou skvrnkou na celé projekci pak byl výskyt několika nevhodných výrazů, které lze považovat za hanlivé až vulgární, a které dle slov poroty i samotných diváků do filmů rozhodně nepatří. Budeme věřit, že příští ročník zemského kola přinese další zajímavé snímky od stávajících i nových autorů a již teď se s vámi všemi těšíme na viděnou. Závěrem bychom rádi poděkovali Ministerstvu kultury ČR a také Královéhradeckému kraji za finanční podporu, Národnímu informačnímu a poradenskému středisku pro kulturu, amatérské umění a dětské estetické aktivity Nipos Artama za cenné rady, spolupráci a pomoc při organizaci a městu Dvůr Králové nad Labem, které převzalo záštitu. Mgr. Iveta Hanušová

PŘIHLÁŠENÉ FILMY ZLATÉ SLUNCE 2012 DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEM Jogurtíci - Martin Petruň Khaki kočka - Luděk Suchánek, Kolektiv NAŠA TV - ZUŠ Police nad Metují Pan Pastelka - Adam Blažek, Michal Klik, Josef Meier Panda - Jan Bergl Vánoční etuda - Kolektiv Animánie Veselé Vánoce 2012 - Filip Krsek Léto v Šanghaji - Martin Hrnčíř

30


22.5.2012 9:50:09

Adventures of Big Ears and Ping Pong - Do Bao Vuong Fly! - Šimon Macek Nemůžeš nic - Ladislav Novotný Poslední partie - Ondřej Černý, Jan Bergl Špork a jezuité, Špork a jeho lázně - Nikola Glosová Bloody Dany - Daniel Volf Na tři blesky - Ladislav Novotný

PŘIHLÁŠENÉ FILMY ZLATÉ SLUNCE 2012 BLANSKO Domeček - Martin Žůrek Civil War - Martin Fiala iMurder - Martin Fiala Miluji tě - Ondřej Syrový Povedený snoubenec - Martina Svobodová Psíma očima - Radoslav Horák Psycholog - Franziska Nagelová Rozhodnutí - Pavlína Taubingerová Televizní noviny - Kamila Kubíková The Golden Times - Filip Mašek V náruči svých představ - Lukáš Hanák Zápisník 58 - Vilém Musil Život je jen hra - Pavlína Taubingerová Úsměv nic nestojí - Adam Kolář

Jak jsme letos (ne)soutěžili Letos jsme obeslali pouze jednu přehlídku, a tou bylo zemské kolo Zlatého slunce. Tento rok byl pro nás vysloveně „hubený“, takže se nám „na plac“ podařilo vypustit pouze dva miniaturní „kousky“, jeden animovaný a jeden experiment, takže jsme před sebou neměli každoroční dilema, kam naše „dílka“ poslat. Za rok to ale může být jinak, protože máme rozpracovaný dokument, kde nám půjde o to, aby ho lidé viděli, abychom získali kvalitní zpětnou vazbu pro další snažení - a samozřejmě bychom s ním i rádi v soutěži uspěli. Poslat DVD kamkoliv problémem zpravidla není, ale vyhodnocení výše uvedených parametrů je důležité pro rozhodnutí, na kterou přehlídku se vypravit se žáky osobně. Za roky „soutěžení“ se naše cestování ustálilo na ose postupové soutěže Videosalonu - kterou je krajská přehlídka v Hradci Králové a národní v Ústí nad Orlicí. Tyto příležitosti si, pokud je to jen trochu možné, nechceme nechat ujít. Pak máme ještě naši „ZUŠkovou“ přehlídku, která je téměř povinností, a do toho se snažíme „vmáčknout“ alespoň ještě jednu další soutěž, a je toho „až nad hlavu“. Byl jsem jednou účastníkem jednání o soutěžích pro „filmovou mládež“ a tam padla otázka: „Kde jsou tvůrci?“, protože některé akce zřejmě účastí mladých autorů neoplývají. Pokusím se na ni odpovědět z pohledu učitele, který se zabývá výukou filmové tvor-

Vladimír Beran by v základní umělecké škole, a mám na ni jednoduchou odpověď: „Je přesoutěžíno.“ Na čtyři přehlídky do roka prostě tým dohromady nedám, i kdybych se „rozkrájel“, a to vůbec nemluvím o profesionálních akcích, které by bylo velmi dobré navštívit ze studijních důvodů. Z uvedeného výčtu potenciálně navštívených akcí mi přitom vypadlo v první větě zmíněné Zlaté slunce. Mám dojem, že se zatím „hledá“. Letošní zemské kolo se konalo ve Dvoře Králové společně s Juniorfilmem. Když jsem se podíval na přihlášené filmy, tak v Juniorfilmu jich bylo o dost více, než v obou zemských kolech Zlatého slunce dohromady. Protože to do Dvora Králové nemáme z Police daleko, tak jsme si zajeli alespoň na večerní workshop, který byl kvalitní, ale autorů na něm bylo málo. Tím, že jsme letos měli jen drobnosti, tak jsme je do Zlatého slunce přihlásili. V příštím roce, kdy snad budeme mít hotový další filmový dokument, se ale dostaneme do problému, neboť postupová kola přehlídek Videosalonu a Zlatého slunce se míjejí a nejde obeslat obě najednou, budeme se tedy muset rozhodnout. Svou práci chceme porovnat s dospělými kolegy z regionu, takže dokumenty posíláme už tradičně prostřednictvím krajského kola Videosalonu v Hradci králové, musíme tedy soutěžit mezi dospělými a nebudeme na tom nic měnit. Dřívější schéma, kdy se v krajském postupovém kole setkaly obě přehlídky tak, že byla dětská i „dospělácká“ kategorie promítána současně, ale hodnocena každá zvlášť, nám tedy vyhovovalo více. Samozřejmě nejde o to, co vyhovuje nám, protože názorů bude určitě hodně. Přesto bych se rád přimluvil za otevření diskuze, jak dál se Zlatým sluncem. Současná praxe, kdy jsou dětská zemská kola oddělena od dospělých krajských kol, podle mě staví obě aktivity do protikladu, protože si autoři musí volit mezi nimi. Navíc je tvorba mladých autorů odtržena od tvorby dospělých - a to není ku prospěchu věci. Za této situace se mně rýsují dva možné způsoby

31


22.5.2012 9:50:09

NAPSALI NÁM... řešení. Buď se vrátit k dřívější praxi, kdy byla dětská tvorba samostatnou kategorií krajských kol postupové přehlídky Videosalonu, nebo soutěže úplně oddělit tak, aby bylo možné obeslat obě - jako např. účast na Juniorfilmu nevylučuje Zlaté slunce ani Videosalon atd. Já bych se přimlouval za variantu první. Ta druhá by Zlaté slunce přidala jako další akci na již přeplněný přehlídkový „trh“ a nad jeho ponecháním v současné podobě si kladu otazník. Vladimír Beran NAŠA TV, ZUŠ Police nad Metují

***

PAF 2012 v pražském Ponrepu Velikonoční víkend znamená pro mnoho lidí odjezd na chaty, chalupy či na výlety do přírody. Pro pořadatele PAF to bývá, a to již od prvního ročníku, termín festivalu PAF. Není to však pravidlem a dokonce musím říct, že to ani není záměrem, ale spíše omylem. Kinosál bývá k dispozici a v kalendáři soutěží akcí není jiná akce podobmného charakteru v okolí 50 km. A tak při stanovení termínu půl roku předem se jaksi zapomene na to, že jsou také Velikonoce. Ale i tak to nakonec většinou nevadí, protože pár lidí vždycky přijede. A jaký tedy letošní PAF byl? Na letošním ročníku bylo přihlášeno 42 snímků s celkovou projekční dobou 707 minut, vloni bylo 36 filmů a 670 minut. Průměrná délka filmu byla 16,8 min. (vloni 18,6). Filmů nad běžnou hranici 20 minut překročilo 9 (vloni též 9), nejdelší přihlášený film měl 58 minut (vloni 89). V soutěžní projekci se nakonec objevilo 35 filmů. Letos byla spousta filmů vyřazena pro nesplnění podmínek soutěže. Nejčastěji to byla podmínka, že jeden autor mohl přihlásit jen jeden film. Dále se nám se svými filmy hlásili i autoři, kteří svůj film točili pro filmovou školu nebo jinou uměleckou školu v rámci výuky. Některé filmy, jako každý rok, byly přihlášeny a nakonec nedorazily. Na PAFu se filmy již několik let přihlašují pouze elektronickou přihláškou a tak se ví, jaké filmy mají dorazit. Zde mají autoři kromě zaslání klasického DVD, což už dnes v dobách HD filmů bývá zastaralé, mnoho dalších možností, jak film doručit. Nejčastější cestou bývá zaslání filmu přes internet

jako soubor MPG přes různé služby typu Úschovna, Letecká pošta apod. Čtvrtina filmů tak byla promítána ve svém správném formátu a to HD nebo i FullHD. K tomu je zapotřebí samozřejmě také odpovídající videoprojektor. Díky němu jsme si mohli dovolit i to, co jsem na žádné jiné soutěži ještě neviděl. A to bylo roztažení filmů, natočených ve formátu 21:9 přes plné širokoúhlé plátno s plnou výškou obrazu. Právě kvůli tomutu zážitku spousta autorů posílá své filmy a hlavně se osobně přijede podívat. Je to totiž něco jiného, než koukat na domácí televizní obrazovce případně někde v sále, kde na plátně 4:3 koukáte na malý obdélník uprostřed. A nakonec tedy ještě výsledky: Hlavní cena: Sonata of Silence - Robin Lipo Cena za dokument: Bača Milan verzus smernice EU - Ján Kuska Cena za hraný film do 30 min.: Project - Milan Letocha Cena za hraný fim nad 30 min.: Do tmy - Jan Haluza Cena za animovaný fim: Pomsta - Igor Goryunov Cena za režii: Víra našich otců - Lukáš Masner Zvláštní cena poroty: Chuť střelného prachu - Milan Cyroň, Tomáš Uher Čestné uznání za režii: Konec - Rosana Zvelebilová Čestné uznání za pointu filmu: Ivanovo lhůta - Miloš Kameník Čestné uznání za kameru: Mitote - Matouš Bičák Čestné uznání za produkci: The Death Contract - David Březina Petr Lášek

32


22.5.2012 9:50:10

PŘEHLED PŘIDĚLENÝCH DOTACÍ V ROCE 2012 PROGRAM PODPORY NEPROFESIONÁLNÍCH UMĚLECKÝCH AKTIVIT (FILM) MINISTERSTVA KULTURY ČESKÉ REPUBLIKY

převzato z: wwwmkcr.cz

33


22.5.2012 9:50:11

OSOBNOSTI REGIONU... Po roce 2000 se mezi mladými zájemci o filmování ve „filmovém klubu JUNIOR“ při středisku Impuls objevil nový zájemce. Patřil k těm mladým autorům, kteří to s filmováním mysleli vážně. Svědčí o tom nejen řada dobrých filmů, které v dalších letech natočil, ale i to, že je v současnosti již sám vedoucím filmového klubu Junior, kde se mladým zájemcům o filmování věnuje. Mimo to je i několik let členem poroty studentské filmové Náchodské prima sezony od loňského roku i předsedou VčVSAFV. V loňském roce získal ONDŘEJ KREJCAR z Hradce Králové na „mistrovství světa“ amatérských filmařů na UNICA 2011 v Lucembursku stříbrnou medaili. A protože jsme dosud v rubrice „osobnosti regionu“ představovali převážně“ dříve narozené“ filmaře, byl tento úspěch důvodem požádat o odpovědi na několik otázek tentokrát právě Ondru...

ONDŘEJ KREJCAR Jak hodnotíte současnou filmovou tvorbu mladých autorů? Jsem spokojen. Viděl jsem hodně a převažují pozitiva. Mladí dokáží s invencí využít dnešní dostupné technologie ke zrealizování svých nápadů. Úroveň je vždy adekvátní tomu, z jakých možností dotyčný autor vychází. Rozdíly jsou a budou vždy u studentů filmových škol a studentů obyčejných škol, kde se filmem baví jen v rámci nějakých kroužků. Studenti filmových škol dokazují, že se vyrovnají svým nadšením a pílí mnohdy profesionálům. Nejdůležitější skupinou jsou však lidé, kteří si k filmu našli cestu, i když dělají ve škole či v profesi něco jiného. Ti musí také podle mě dostat co největší příležitost, protože hlavně pro ně je myšlená a definovaná podpora neprofesionálních uměleckých aktivit. Logicky tím stát projevuje podporu a dává prostor k tomu, aby nalezl zajímavá díla, osobnosti a umělecké proudy. I od této skupiny jsem viděl dostatek kvalitních děl, která mohou konkurovat profesionálním dílům a utvrzují mě v tom, že musí dojít ke změně koncepce péče o neprofesionální film.

Jaké byly Vaše začátky s kamerou? Poprvé jsem držel kameru v ruce v 17 letech, když jsme měli v partě kluků tajně vypůjčenou kameru otce jednoho z kamarádů. Byla to ruční VHS-C kamera a ihned mě odzbrojil živý náhled v malém barevném LCD monitoru. Znamenalo to nekonečnou řadu možností, jak s tím naložit a zpestřit si tak svůj volný čas. A tak jsme si s kamerou začali hrát, nejen před ní ale i za ní. S partou přátel ve stejném věku jsme měli více aktivit, ale legrácky před kamerou nás začaly více a více bavit, až jsme se rozhoupali k tomu, že natočíme útvar zvaný hraný film. Samozřejmě film tomu říkat lze jen stěží, ale to podstatné, nadšení a chuť realizovat nám nechyběla. Odjeli jsme na jarní prázdniny na chalupu u lesa a natáčeli. Jednou dokonce i nonstop, celý den i noc. Vybavení bylo tristní, v podstatě jen analogová kamera. Žádný stativ, mikrofon, světla. I tak jsme to dokázali a ihned se tím chlubili ostatním. Poté jsem na střední škole zkusil vytvořit i dokument.

34


22.5.2012 9:50:11

Co bylo impulsem se filmováním vážněji zabývat? Hlavní jiskru zažehnul můj učitel češtiny a učitelka dějepisu, kteří chtěli, abych prezentoval na své škole život svého prastrýce Josefa Janeby, který byl za druhé světové války stíhač RAF a z války se už nevrátil. Babička mi o něm často vyprávěla, bylo to až do její smrti pro ní citlivé téma, proto jsem bral jako povinnost o něm podat co nejvěrnější svědectví. No a tam mě napadlo, že si na pomoc vezmu videokameru, že ukážu spolužákům více, než stihne mluvčí před holou tabulí. S vypůjčenou kamerou jsem natočil fotografie, dokumenty a reálie. To jsem při přepisu z videokamery na videorekordér obohatil o mluvené slovo z připojeného mikrofonu a o hudbu z CD. Tato prezentace měla úspěch a já s ní získal i ocenění na středoškolské odborné činnosti v kraji. Jaké bylo první setkání s amatérským filmem? V době okolo roku 2000 jsem já, ani nikdo v okolí netušil, že existuje hnutí zvané amatérský film. Až poté, co jsme to díky internetu a stránkám amatfilm.cz zjistili, chtěli jsme soupeřit s ostatními. Rychle jsme však vystřízlivěli, když jsme viděli na krajské soutěži, že tam jsou filmy natočené téměř profesionální technikou, sestříhané ve střižnách,

s profesionální konzultací i vedením nebo filmy školní. Přišlo nám to dost nefér, když se jednalo o amatérskou soutěž. Tohle jsme od definice amatérský film nečekali. Křivda se však rychle změnila v touhu vyrovnat se konkurenci. A první úspěšné filmy? A tak jsme vytvořili náš nejúspěšnější hraný akční film, který vyhrál na Mladé kameře. Mladé publikum z něho bylo unešené, stará garda ho však v Hradci Králové zařízla a jak se ukázalo, neprávem. Od té doby jsem se nezastavil a připravoval náročnější projekty, mezi kterými byli i dokumenty. Do doby, než jsem se dokázal technicky osamostatnit, vděčím za rozvoj kvality zejména hradeckému středisku Impuls a ředitelce paní Šlaisové za poskytnutí zázemí. Jak už z mé prvotní zkušenosti vyplývá, filmy nejraději zpracovávám v úzké tvůrčí skupině lidí, kdy se vzájemně můžeme inspirovat a povzbuzovat. Jiný postup však praktikuji u dokumentů, jejichž scénář si tvořím a nosím v hlavě sám. Je to dáno díky úzce vyhraněnému tématu, do kterého se málokdo dokáže vcítit jako já. Jak vznikal „stříbrný film“ Nepřítelem osudu? Dokumentárně hraný film Nepřítelem osudu, který loni získal stříbrnou medaili na UNICA v Lucembursku se natáčel a postprodukoval celý rok. Dobu zabrala příprava scénáře z literární předlohy spisovatele Vítka Formánka, který na filmu úzce spolupracoval. Nejvíce času pak zabralo shromáždění výpovědí pamětníků hlavního hrdiny Františka Truhláře a příprava hraných sekvencí. Jejich natáčení už pak šlo rychle. Neměly totiž poutat pozornost svou brilantností, nýbrž působit jako ryzí dokumentaristické záběry z války. Těžkou etapou bylo tvoření leteckých soubojů. Zvažoval jsem použití archivních záběrů do doby, než jsem zjistil cenu za jejich práva. Ještě že mám v týmu mistra Radka Hochmana, který z naprosté nuly vytvořil akční letecké sekvence do detailu přesně. Dokonce ani bývalí piloti nerozpoznali, že se jedná o počítačovou fikci. Kdyby bylo hodnocení na festivalech modernější, dostal by určitě řadu ocenění za speciální efekty. Na filmu spolupracoval i Zdeněk Svěrák. Poskytl do filmu svůj vklad formou hlasového projevu, který se natočil ve studiu, aniž by film ještě viděl, tudíž do filmu nijak nezasahoval. Na celosvětovém klání UNICA, kde film reprezentoval spolu s ostatními kolekci ČR jsem osobně nebyl a neznám úroveň zde promítaných filmů , abych posoudil jak velký úspěch to je či nikoliv. Trochu mi zvuk UNICA kazí fakt, že jsem znal způsob nominování českých filmů na tuto akci a jejich kvalitu. Jinak jakékoliv ocenění potěší, stříbrná medaile z ekvivalentu mistrovství světa o to víc. Obecně jsem však raději, když může film vidět co nejvíce diváků. Pro mě tedy

35


22.5.2012 9:50:11

OSOBNOSTI REGIONU...

Ing. Jan Vačlena, předseda ČVU, předává ocenění z UNICA

„Stříbrný film“ na UNICA 2011 - Nepřítelem osudu bylo naplnění cíle, když mi pan Rudolf Adler pomohl na filmu jako dramaturg a zprostředkoval vysílání v České televizi, kam má většina podobných filmů dveře zavřené. Absolvoval jste Školu audiovizuální tvorby při středisku Impuls Hradec Králové. Jaké bylo téma vašeho absolventského snímku? Ano, nedávno jsem dokončil nový film Řemeslo nad

umění, portrétní dokument neobyčejného člověka, který vznikl jako absolventský film v rámci Školy audiovizuální tvorby v Hradci Králové. Po více jak ročním časosběrném natáčení vznikl materiál, jenž je nahlédnutím do pestrého života restaurátora a kamenosochaře Hynka Bláhy, který se vzdal pohodlného městského života a usídlil se v malebné krajině v budově staré vesnické fary. Téma životní linie Hynka Bláhy nebylo vybráno náhodně, jelikož Hynek Bláha se mnou spolupracoval na natáčení předchozích filmů a již tehdy naznačil velký potenciál, který jeho osoba v sobě skýtá. Nosným prvkem se stalo jeho přesídlení do staré fary, kterou postupně s novou kulturní a duchovní vidinou renovuje, vytvořil si v ní svůj ateliér a zázemí pro svou rodinu. Že mu není lhostejný život lidí okolo, je patrné i z toho, že ve vedlejším románském kostelíku často pořádá pro obyvatele duchovní hudební setkání. Hynek ve filmu odkrývá úděl tvrdé, přesto zajímavé práce na památkách a svůj pohled na uměleckou tvorbu. Jeho dobrosrdečnou povahu a pozitivní životní filozofii podtrhuje i fakt, že se snaží připomínat originálním způsobem památku zapomenutých československých válečných letců, kterou chce jednou zhmotnit v originálním figurálním sochařském díle. Tím by měl být pomník válečných letců, na který však není jednoduché získat adekvátní finanční obnos. Jedním z cílů tohoto snímku je také upozornit na tuto šlechetnou věc. A jaký je Váš pohled na amatérské filmové soutěže? Co si myslím o významu přehlídek? Mají být soutěžní či nikoliv? Můj názor je ten, že pro každého tvůrce je důležitý hlavně divák a až potom vyjádření odborníků. Pro autora je sice důležité, aby film konstruktivně posoudil odborník, rozebral jeho klady a zápory. Ale zkušenosti kinematografie dokazují,

36


22.5.2012 9:50:12

z natáčení..

že vkus diváka je nepředvídatelný a navíc, že nikdo nikdy objektivně neposoudí film někoho druhého, pokud sám tvoří. To vidím i na sobě, že jsem jako většina porotců profesně zdeformován na to, abych film vnímal jako běžný a uvolněný divák. Navíc celou tuto část může obsáhnout pozice dramaturga. Proto si dovedu představit filmový festival bez důležitých rozborů poroty, pouze s reakcemi diváků z řad veřejnosti. Nemám rád model projekce autoři autorům tak, jak to je dnes téměř všude k vidění. Když je soutěžní přehlídka, je jistě pěkné, že film výraznějších kvalit dostane ocenění. Musí to však být posuzováno velice citlivě a v žánrových kategoriích. Nelíbí se mi model 1. – 3. místo jako ve sportu, nekonečné seznamy čestných uznání dle libosti pořadatelů. Totální paskvil vznikne, když se ceny dublují. Znevažuje to umístění a je to nesrozumitelné nejen pro veřejnost. Všechny krajské a ostatní soutěže v České republice bych vyměnil za jednu s prestižním zvukem, s adekvátním zázemím a diváckou návštěvností. Amatérský film ve své původní podobě a jeho ohlas u nás slábne čím dále tím rychleji a už ho nic asi nezachrání.

Tato slova nezní příliš optimisticky. Co byste na závěr amatérskému filmu a amatérským filmařům doporučil... poradil... popřál...? V zásadě jde o to jinak definovat neprofesionální filmové odvětví, přizpůsobit ho světovému trendu, definovat základní standardy kvality a přizpůsobit podmínky. Zjednodušeně řečeno, odlišit od sebe dvě skupiny filmařů. Ty ambiciózní a schopné dodají svým filmům potřebnou atraktivitu, kvalitu a zázemí a od těch, které mají natáčení videokamerou jen jako koníčka a většinou natočí něco z dovolené, nějakou reportáž či hranou taškařici. Tyto dva tábory se totiž utkávají na stejné půdě a to je špatně. Těm druhým většinou stačí posezení a promítnutí filmům mezi sebou na klubové úrovni, jak se většinou na všech soutěžích děje. Ta první skupina potřebuje diváky, musí bojovat o příležitosti, jak svůj film dále distribuovat, musí představovat předstupeň profesionální kinematografie. V dalším plánu jde totiž o sponzory, o lepší možnosti pro vytváření svých filmů, o patronace známých filmařských jmen. Poslední roky ukázaly, že to jde. Viděli jsme od neprofesionálních tvůrců film v kinodistribuci, v TV i na filmových festivalech. Doba je nakloněná tomu, že dnes může kdokoliv natočit technicky způsobilý film i do kinodistribuce a nezáleží na tom, zda je dobrý nebo špatný. Ochota sponzorů, trh a divácký vkus totiž spolehlivě rozhodnou o tom, zda to bude pro autora konec, ztracená investice či teprve začátek něčeho dalšího. -šla-

37


22.5.2012 9:50:13

VZDĚLÁVÁNÍ... CO JE TO VLASTNĚ TA DRAMATURGIE? XII.

Další nebezpečná slova

PARODIE Mládí se rádo směje, dělá si legraci ze všeho možného, vtípky znevažuje zavedená pravidla a distancuje se tak od světa rodičů. Netřeba nad tím příliš lamentovat. Ruku na srdce, postihlo to každou generaci. A tak se nezřídka přihodí i mladým nadšencům pro filmování, že tuto tendenci chtějí uplatnit i v realizaci vlastních nápadů před kamerou i za ní. Dnes, kdy jsou potřebné přístroje a programy obecně dostupné prakticky každému, alespoň v našich podmínkách, je možné se k nějakému výsledku dobrat zdánlivě jednoduše. Stále více se filmuje na školách i mimo ně. Jsme prostě ve věku audiovize. Vznikají dokonce speciální tvary. Například tak zvané maturitní filmy začínají soupeřit s klasickými fotografickými tably. Výsledky bývají různé. Nechme nyní stranou skutečnost, že jejich autoři většinou neovládají základní principy komunikačního systému výrazových prostředků a postupů, jemuž se říká filmová řeč. Soustřeďme se na obsah a na to, jak komunikuje s divákem. Tyto filmy jsou v první řadě určeny úzkému kruhu zúčastněných. Tam komunikují zpravidla dobře, i když ve zcela specifické rovině. Zasvěcení diváci nereagují v první řadě na obsah, ale promítají do filmu při jeho sledování vlastní zážitky z natáčení a osob-

ní vazby k ostatním účastníkům. Často se baví kolektiv nejvíce přímo při natáčení samotném. Jenomže nezřídka se dostaví ambice předložit výsledek nezasvěcenému a osobními vazbami neovlivněnému publiku. Pak se autoři setkávají nezřídka s rozpaky a nepochopením. V diskuzi pak zaslechneme pro vysvětlení záměru argument, že věc přece nebyla myšlena vážně a šlo přece jenom o parodii. A jsme u jádra problému. Co je to vlastně parodie? Má nějaká pravidla nebo je dovoleno vše? Kdy ji divák přijme, porozumí a pochopí? Pohled do slovníku ledaco napoví. Dočteme se například: parodie – žertovně a posměšně pozměněný obsah vážného díla, často literárního, s ponecháním původní formy. Něco směšně podobného něčemu. Na žertovné a humorné poloze zobrazení nebo vyprávění bývá shoda. Ovšem co dál? Jak je to s tím pozměněným obsahem vážného nebo lépe jiného díla, s ponecháním původní formy? Zde jsme u podstaty věci. Parodie se odvolává na informovanost diváka o formě jiného díla. Nemusí jít nutně přímo o konkrétní titul, ale třeba o kategorii, model, druh nebo žánr - prostě o ustálený soubor formálních prostředků, jimiž bývá určitý obsah prezentován. Žádáme-li ovšem dostatečnou informovanost nutnou k pochopení parodičnosti po divákovi, o to více ji musíme vyžadovat po autorovi takového pokusu. Kdo jiný než on by měl vědět, co vlastně paroduje a jak je založena obsahová i formální struktura díla nebo děl, která žertovně pozměňuje. Nezná-li ona fakta co nejdokonaleji, jeho záměr nutně selže. Pro inspiraci se raději poohlédněme po nějakých dobrých příkladech. Je-li naším zájmem filmová dramaturgie, pak v domácí kinematografii nalezneme parodické dílo naprosté dokonalosti. Je jím Limonádový Joe podle scénáře Jiřího Brdečky. Formální půdorys klasického westernu je absolutně dodržen do nejmenších detailů (prostředí, postavy a jejich typologie, zápletka, vývoj děje, pointy atd.), avšak je naplněn neobyčejně humorným, originálním obsahem. Jenomže pan Brdečka byl nejenom milovníkem žánru, ale přímo jeho znalcem. Věděl o něm tolik, že by mohl o westernu přednášet snad i v Hollywoodu. Kompetence autora parodie, jeho znalost parodovaného obsahu a formálního tvaru, je pro zdar výsledku nepostradatelnou podmínkou. V rovině realizace jde pak o tytéž předpoklady a schopnosti. Abyste mohli cokoli a kohoko-

38


22.5.2012 9:50:13

li parodovat, musíte napřed předmět parodie dokonale ovládat. Brilantních příkladů tohoto typu jsou plné němé grotesky. Nešikovné, směšné lapsy a drobné nehody vyvolávající bouři smíchu v kině vyžadují od aktérů vynikající, mnohdy až ekvilibristické schopnosti při parodování předváděné činnosti. Charles Chaplin v kostýmu známé postavičky tuláka jezdí jako noční hlídač ve vyšším patře obchodního domu na kolečkových bruslích okolo nechráněného průhledu do spodních pater. Dostává se k jeho okrajům tak blízko, že je takřka jisté, že se zřítí do hlubiny. Je z toho přirozeně naprosto zděšen. Jezdit neumí a nedokáže zastavit. Brusle si půjčil z dlouhé chvíle ve sportovním oddělení a chtěl je jen vyzkoušet. Vždycky se však z prekérní situace nějakou nemotornou a směšně působící figurou dostane. Je jasné, že geniální komediograf musel umět jezdit na kolečkových bruslích dokonale, aby na nich mohl předstírat – tedy parodovat – nemotornost. Parodie ale není přesně totéž co imitování právě proto, že vychází vždy z jasného koncepčního záměru naplnit humorným obsahem známý formální model. Nicméně parodovat v širším slova smyslu lze ledaco. Třeba sociální jevy a jejich ohlas v médiích. Příkladem toho budiž skvělá jevištní parodie herců známého divadla

Sklep, která si vzala na mušku současné televizní diskuze literárních kritiků, v nichž často nejde ani tak o probírané dílo a jeho kvalitní kritickou reflexi, ale spíš o to, aby se pseudointelektuálním exhibicionizmem mediálně zviditelnili účastníci pořadu. Zmíněná parodie se týká údajně nového vydání Bible. Herci v rolích kritiků vrší jeden nesmyslný absurdní kritický argument za druhým ve snaze blýsknout se před publikem a kolegy. Vytýkají například knize, že se v ní za sebou opakuje čtyřikrát jeden příběh, což je docela nuda.( Divák ví, že jde o čtyři evangelia.) Brilantní kritická parodie pak končí rozpaky nad tím, že na obálce knihy není uveden ani autor. V tu chvíli jeviště pohltí tma a zahřmí. Dokonalá pointa. Z předchozích příkladů je snad jasné, že záměr parodovat nespočívá jen v povrchní plané hře na něco, o čem autor nemá dostatečné informace, ale že jde opět o záměrnou, koncepčně podloženou tvorbu specifického uměleckého tvaru. Pakliže onen základ, obracející se aktivně i k divákovi a jeho znalostem, chybí, míjí se výsledek účinkem. Výslovnost pojmů tvoření a pitvoření zní sice docela podobně. Ve skutečnosti však každý z nich označuje něco diametrálně odlišného. Rudolf Adler

39


22.5.2012 9:50:13

INFORMACE Z IMPULSU... Začátek Roku v IMPULSu

T

ak jsme se zabydleli na nové adrese. V nově upraveném, klidném a čistém prostředí jsme si rychle zvykli. A protože jsme chtěli filmařům ukázat, kde nyní Impuls sídlí a jaké jsou pro činnost v oblasti filmu podmínky, dohodli jsme se, že letošní – nevolební valná hromada se uskuteční ve výukovém sále střediska Impuls. Abychom přispěli k programu valné hromady, zajistili jsme besedu s Jiřím Středou, světoběžníkem a kameramanem rybáře Jakuba Vágnera. O celé akci jste si již mohli přečíst v první části zpravodaje.

N

spěvků, velký problém. Navíc nejprve sdružení musí náklady uhradit v plné výši, protože dotační peníze přijdou často až měsíce po konání akcí. A sdružení nemají žádné finanční rezervy, ze kterých by mohla náklady, i když v tom lepším případě jen dočasně, uhradit. Proto jsme se rozhodli, že mimo krajskou soutěž amatérských filmů, na kterou VčVSAFV dotace nadále žádá, převezme ostatní podávání žádostí a jejich vyúčtování na sebe Impuls, který má možnost ze svého rozpočtu jednotlivé akce před příchodem dotací zafinancovat. Vyvstávají však obavy, že tyto nastavené podmínky pomalu „odbourají možnost“ malých občanských sdružení cokoli pořádat. Navíc je obava, jak to vůbec v příštím roce s podporou státu pro „živé“ umění bude. K současné problematice neprofesionálního umění se připravuje diskuzní fórum. Více na www.nipos-mk.cz

V

únoru 2012 bylo vyhlášeno krajské kolo a rozeslány propozice Krajské soutěže amatérských filmů, kterou společně připravují VčVSAFV a středisko Impuls Hradec Králové. Hlavního pořadatele jsme upozornili na nepřesnost v bodu III/b – v propozicích celostátní soutěže, kdy by mohlo docházet k nejasnostem při postupu filmů z krajských kol do předvýběru. Špatná formulace byla ihned opravena.

a únor jsme naplánovali první filmový workshop. Leden byl téměř jarní, a tak jsme si říkali, že přijet do Hradce odkudkoli nebude problém. Ale počasí, jako již několikrát, sehrálo při přípravě workshopu svoje. Koncem ledna začalo sněžit, nastala tuhá zima a mrazy dosahovaly arktických hodnot. Nejen že se nedalo příliš cestovat, v závějích se ocitly silnice i koleje, ale každým dnem přicházely zprávy, že někdo z přihlášených onemocněl a víkend místo na workshopu stráví s horkým čajem doma v peřinách. Tak se nedalo než toto setkání odvolat. Dohodli jsme se, že najdeme nový termín a sejdeme se opravdu až na jaře.

V

V

S

ždy na začátku roku je nutné zhodnotit rok starý, naplánovat, co se v současných finančních podmínkách dá udělat v roce novém. Jako každoročně je nutné zpracovat řadu žádostí o finanční granty a doplnit jimi rozpočet na vybrané akce ve všech oborech. Vzhledem k tomu, že se rok od roku zpřísňují pravidla pro vyúčtování, bylo nutné způsob podávání grantů nastavit podle současných pravidel. Dosavadní způsob financování soutěží a přehlídek byl přes dobrý a prospěšný záměr spojen se značnou mírou problémů. Zčásti také nebyl v souladu s nastavenými podmínkami těchto dotací, protože sdružení je nemohou poskytovat takzvaně „třetím osobám“. Praktický problém je však v tom, že sdružení by vždy mělo „zadotovat“ část rozpočtu akce ze svého, což je pro malá sdružení, která mají příjmy jen z členských pří-

souvislosti s přípravou filmů pro soutěž se znásobil počet zájemců o konzultace při přípravě či dokončování filmu. Zatím se podařilo všem filmařům vyhovět a snad to bude na úrovni filmů v konečné fázi znát.

V

e stejný den, kdy se konala valná hromada, jsme naplánovali i absolventské projekce posluchačů 10. běhu Školy audiovizuální tvorby a sobota 17. března tak byla „velkým východočeským „filmovým dnem“. Posluchači školy přijeli již na besedu s Jiřím Středou a účastníci valné hromady zůstali na první veřejnou projekci nových absolventských filmů. tředisko Impuls a VčVSAFV se opět ujaly přípravy a uspořádání 6. ročníku celostátní studentské filmové soutěže, která je součástí Náchodské prima sezony. Do uzávěrky 31. 3. 2012 přihlásilo do soutěže 8 škol a celkem 31 snímků. Předvýběrová porota zhlédla tyto snímky a konstatovala, že všechny je možné zařadit do soutěžní projekce.

O

d začátku roku propagujeme na školách připravený odborný kurz Filmová/audiovizuální výchova s akreditací MŠMT, který je určený pro učitele základních a středních škol, základních uměleckých škol, pedagogy domů dětí a mládeže, dětských televizních studií, filmových kroužků i studenty pedagogických fakult. Filmová/audiovizuální výchova byla zařazena do rámcově vzdělávacích programů škol od

40


22.5.2012 9:50:13

školního roku 2010/2011. A jak svědčí příliv školních filmů posledních šesti let do filmové Náchodské prima sezony, na řadě škol se studenti filmu věnují. V České republice stále není v nabídce vzdělávání možnost získat kvalifikaci a odborné vzdělání pro učitele filmové výchovy. Věříme, že otevřením kurzu, které plánujeme na podzim letošního roku, nabídneme aspoň části z nich možnost získat odbornou kvalifikaci pro práci se studenty.

AUTOŘI O SVÝCH FILMECH:

N

a základě spolupráce s NIDV v Praze jsme požádali také o akreditování informativního jednodenního kurzu věnovaného problematice F/AV, kde by se zájemci měli možnost seznámit se základními postupy a koncepcí výuky filmové výchovy.

N

a začátku dubna jsme naši nabídku vzdělávání F/AV prezentovali i na 9. ročníku celostátní konference, která se uskutečnila ve dnech 3. – 5. dubna 2012 v prostorách gymnázia v Novém Městě na Moravě se souhrnným zaměřením a názvem Počítač ve škole. Významná část programu byla věnována i filmové a audiovizuální výchově. -šla-

MOHELANKA

Dokument - 12:36 Milan Konečný, Dolní Loučka Dokument zachycuje atmosféru setkávání členů dechové hudby Mohelanka, kteří se pravidelně scházejí pro svou lásku k hudbě a dlouholeté přátelství. Původně velký dechový orchestr závodu MEZ Mohelnice, který vznikl roku 1948, se vypracoval až k prvnímu místu v prestižní soutěži Kmochův Kolín. Dnes zůstává už jen nejužší jádro muzikantů, které existuje také díky nadšení jejich manželek.

ABSOLVENTSKÉ PROJEKCE POSLUCHAČŮ 10. BĚHU ŠKOLY AVT Závěrečné setkání 10. běhu Školy audiovizuální tvorby se uskutečnilo s sobotu 17. března 2012 v prostorách střediska Impuls v Hradci Králové. Posluchači představili a promítli svoje absolventské snímky Mohelanka, Vousatý Oliš, Hudba Hradní stráže a Policie ČR , Morava, víno a chirurgie a Řemeslo nad umění. Vedoucí pedagogové kurzu – profesoři FAMU Rudolf Adler a Jiří Myslík na závěr zhodnotili úsilí všech posluchačů a předali osvědčení. Tím se završila dvacetiletá epocha hradecké Školy audiovizuální tvorby. S prvním „náborem“ jsme začali na podzim roku 1992 a výuku v prvním běhu jsme otevřeli v roce 1993 na podzim. V průběhu školy jsme třikrát obnovovali akreditaci a letos se tak celý cyklus uzavřel.

„VOUSATÝ OLIŠ“

Dokument 16:20 Ing. Vladimír Bezděk, Vyškov Ve svém absolventském snímku jsem se pokusil o představení keramika, sochaře, malíře, grafika, kreslíře, designéra a především umělce Oldřicha Víchy. Jeho osobitý humor, nadhled a lidskost jsou neodlučitelnou součástí jak jeho osobního života, tak i umělecké tvorby.

41


22.5.2012 9:50:14

INFORMACE Z IMPULSU...

HUDBA HRADNÍ STRÁŽE A POLICIE ČR Dokument - 26:20 Ing. Hana Kosová, Praha

Film stručně přibližuje vznik a historii Hudby Hradní stráže a Policie ČR prostřednictvím výpovědí bývalých i současných dirigentů a členů souboru a provází diváky místy, kde se mohou s tímto tělesem setkat.

ŘEMESLO NAD UMĚNÍ

Dokument - 24:05 Ondřej Krejcar, Hradec Králové Nahlédnutí do pestrého života restaurátora a kamenosochaře Hynka Bláhy, který se vzdal pohodlného městského života a usídlil se v malebné krajině v budově staré vesnické fary. Tu postupně s novou kulturní a duchovní vidinou renovuje, vytvořil si v ní svůj ateliér a zázemí pro svou rodinu. Ve vedlejším románském kostelíku často pořádá pro obyvatele duchovní hudební setkání. Hynek ve filmu odkrývá úděl tvrdé, přesto zajímavé práce na památkách a svůj pohled na uměleckou tvorbu. Jeho dobrosrdečnou povahu a pozitivní životní filozofii podtrhuje i fakt, že se snaží připomínat originálním způsobem památku zapomenutých československých válečných letců, kterou chce jednou zhmotnit v originálním figurálním sochařském díle.

Ohlédnutí za Školou AVT

MORAVA, VÍNO A CHIRURGIE Dokument - 18: 45 Ing. Zuzana Dobiášová, Praha

Film je portrétem předního českého traumatologa a zakladatele první spinální jednotky v ČR prof. MUDr. Petera Wendsche, CSc. Tato přední osobnost české chirurgie páteře je zajímavá dvěma základními polohami svého životního příběhu, v nichž jedna zásadně ovlivňovala druhou a naopak. Ale teprve dnes, s časovým odstupem, lze dovozovat – ostatně jako v historii národů či v osudech osobností - jak zdánlivě banální příhoda osobního či profesního rázu posléze ovlivnila druhou rovinu života člověka.

Škola byla skutečně velkým přínosem, přiblížila mi pohled dokumentaristy a umožnila mi tvořit krátké a jednoduché amatérské dokumenty, osvojila jsem si základní dovednosti. Škola je svým rozsahem omezena a není v jejích možnostech nahradit FAMU. Předpokládá se tedy, že posluchač je již některými znalostmi vybaven. Já osobně bych přivítala praktický seminář práce s kamerou v terénu i praktické použití střihových programů. Za podstatný přínos bych považovala „kuchařku produkce“, která by řešila autorská práva a smluvní vztahy. Přesto, že moje osobní zaměření bylo „kameraman zpravodajství“, škole se podařilo mě částečně přesměrovat na „autora dokumentaristu“ (samozřejmě amatéra…). Co se týká přístupu vyučujících, musím přiznat, že někteří mě svým „drsnějším“ přístupem vůči všem posluchačům od studia spíše odrazovali. Prof. Adler svým nadšením dokázal velmi upoutat, motivovat a strhnout. K absolvování 3. semestru mě svým lidským přístupem

42


22.5.2012 9:50:14

Ondra Krejcar, Hana Kosová, Vladimír Bezděk, Milan Konečný, Zuzana Dobiášová motivovala zejména paní ředitelka, za což velmi děkuji, stejně tak jako za všestrannou a vytrvalou péči během celého studia. Hana Kosová, Praha Jsem velmi ráda, že jsem rozhodla školu absolvovat. Přestože jsem se již docela dlouho pohybovala v oblasti výroby audiovizuálních děl, můj náhled na tento proces byl velmi jednostranný. Díky škole se mi otevřel nový pohled a získala jsem nové zkušenosti, které, jak doufám, mi poslouží v další tvorbě. Co bych během výuky přivítala, byla praktická stránka. Například společně si vyzkoušet práci s kamerou v exteriéru i interiéru, střižnou v rámci natočeného materiálu a uskutečnit diskuze okolo toho, jak by kdo výsledný produkt koncipoval. Děkuji všem přednášejícím za přístup a trpělivost a přeji hodně štěstí a úspěchů do dalších ročníků. Zuzana Dobiášová, Praha prof. Jiří Myslík na závěrečném setkání s absolventy

Děkuji všem za to, že jsem Školu audiovizuální tvorby v Hradci Králové směl absolvovat. Postupnými kroky se totiž povedlo pedagogům něco do této doby nemožného, a to přinutit mě k tomu, abych neimprovizoval a opravdu se řídil pravidly, která jsou potřeba k tomu, aby výsledek vyjádřil to, co chci někomu jinému říci nebo ukázat. Je toho spousta, co jsem se naučil díky účinně zvolené strategii pedagogů a formátu studia. Přesvědčil jsem se o tom, že tvorba není sled náhodných improvizací, ale proces provázaných příprav a souvislostí. Je toho tolik, že do této chvíle nemohu pochopit, jak je možné, že jsem já, muž, něco takového dokázal. Jak je známo, muž dokáže dělat nanejvýš jednu věc nebo vnímat jeden děj, a u mě je to skoro jako zákon. Takže už teď je jasné, co mi škola dala. Už někdy vnímám i dva děje najednou. Během studia jsem se přesvědčil i o tom, že valná většina lidí kolem mě nechápala, co mi tak dlouho trvá, než jsem svůj film dokončil. Korunu tomu nasadil můj šéf, který naléhal, abych mu už konečně ukázal, co jsem vytvořil. Po zhlédnutí se podivoval, cituji: „A to je všechno? A to ti to tak dlouho trvalo?“ Ano, trvalo a doteď se divím, že mi to trvalo tak krátce. Chci poděkovat pedagogům i paní ředitelce Šlaisové za neuvěřitelnou trpělivost, že jsem školu mohl dokončit. Vladimír Bezděk, Vyškov Škola audiovizuální tvorby v Hradci Králové mi pomohla ujasnit si mnohé postupy a praktiky v oblasti přípravy, natáčení a zpracování filmů, zaujalo mě poutavé nahlédnutí do historie kinematografie a různorodost přednášek k jednotlivým složkám tvorby filmu. Oceňuji nejen organizační zajištění školy, kde nikdy nenastal žádný nesoulad, ale také pedagogické umění profesorů, kteří dokázali vždy intuitivně problematiku objasnit, a jejich profesní znalosti, které dokáží srozumitelně posluchačům repro-

43


22.5.2012 9:50:15

INFORMACE Z IMPULSU... dukovat. Nejvíce mě oslovilo praktické cvičení v ateliéru, což pro mě byla nová zkušenost. Pro další ročníky bych doporučoval snad jen přísnější termíny pro fáze tvorby absolventského filmu. Celkově bych do budoucna přál kvalitnější zázemí a vybavení pro praktickou výuku, jelikož by silněji umocnila nabyté teoretické znalosti. Ondřej Krejcar, Hradec Králové Co mi škola dala aneb Z profesionálního flétnisty potulným křídlovákem Absolventský večírek je za námi, filmy zhlédnuty, slova pochvalná, ale také špetka té kritiky pánů profesorů (to abychom neodešli s vědomím, že zvládáme úplně všechno) byla vyřčena a nezbývá než bilancovat. Škola audiovizuální tvorby mi vrátila především mládí (i když se ve svých 44 letech ještě necítím tak stár), ovšem ne díky známému prostředí vzdělávacího zařízení, tabuli, zkoušení a hořkému pocitu neúspěchu. Díky natáčení absolventského snímku se ze mne opět stal křídlovák v dechové kapele, podobné té z dětství, kde jsem začínal svou kariéru později profesionálního flétnisty. Moji bývalí kolegové v armádním orchestru dnes nevěřícně kroutí hlavou nad informací, že jsem „na stará kolena“ přesedlal na křídlovku, nicméně právě i k tomu mne donutilo studium školy v Hradci Králové. V nestřeženém okamžiku, kdy předstíranou ledovost profesionálního tvůrce dokumentárního filmu přemoh-

la empatie, jsem protagonistům svého dílka, hráčům dechové hudby Mohelanka, přislíbil účast na jedné ze zkoušek. Kapela bez hráče na křídlovku není „hratelná“, jak se říká mezi muzikanty. Ale znáte to, podáš prst a vezmou ti celou ruku. V květnu budu hrát matkám a na paradráze, v červnu v průvodu o Božím těle a setkám se s roztančenými důchodci na Vlachovce v Mohelnici. Pohřby střídající se s periodicitou čtrnáctidenní jsou pro vytíženého křídlováka samozřejmostí. A kdeže jsou vyprodané koncertní sály, cesty do zahraničí a ovace fanynek armádního souboru? Sláva polní tráva. Nakonec nejopravdovější je ona cesta na vesnický hřbitůvek v průvodu smutečně oděné dechové hudby. Život pozemský končí a ten neprobádaný „virtuální“ život po životě začíná. Podobně jako každé ukončené filmařské autorovo dílo, ztrácí jeho diktát scény, zvuku, střihu a žije ve vzpomínkách „štábu“ a účinkujících; možná čas od času vstane z mrtvých na nějaké neprofesionální soutěži filmů či jako hřeb večírku autorových přátel. Ale vzpomínat budu rád na své profesory pány Adlera a Myslíka, milou paní Šlaisovou, spolužáky a členy svého rodinného štábu, kteří mé studium mocně podporovali. A v Mohelance možná budu hrát do konce svých možností, až zuby ustoupí umělé náhradě. Pak mne možná mí hudební následovníci vyprovodí na poslední cestě v efektní filmové scéně a já zapomenu na všechny starosti, konstruktivní námitky pana Adlera a Myslíka, dlouhé noci ve střižně a manželčin zdvižený prst. Milan Konečný, Dolní Loučka

44


22.5.2012 9:50:15

Opět po roce „prima“ filmy v Náchodě

Na konci března přivezl Martin Poláček, spolupracovník festivalu Náchodské prima sezony do Impulsu balík DVD s filmy přihlášenými do letošní studentské filmové soutěže. Napočítali jsme jich 31 a byly z 8 škol z různých koutů České republiky – v lince od Ústí nad Labem, přes Třeboň, Rychnov nad Kněžnou, Hradec Králové až do Valašského Meziříčí. Každý z porotců, byli to Rudolf Adler, Jarmila Šlaisová a Ondřej Krejcar si nejprve promítli filmy každý sám, následně jsme se sešli, dali o filmech řeč a ty, na který jsme neměli jednotný názor si promítli znovu a diskutovali o nich. Pro správné posouzení jsme považovali o všech filmech ještě společně diskutovat, některé znovu promítnout. Po týdenní přestávce si někdy jen těžko dokážete snímek vybavit, i když ho máte „opoznámkovaný“ v bloku. Nakonec jsme ve shodě rozhodli, že všechny snímky, které studenti škol do soutěže přihlásili, jsou na takové úrovni, že je možné je zařadit do soutěžní projekce. V kolekci byly hlavně hrané snímky, málo dokumentů a s politováním jsme konstatovali, že oproti minulým ročníkům i méně animovaných snímků. Doplňovalo je několik videoklipů a experimentů. Soutěž se bude ve videoklubu v Náchodě konat 2. května 2012 a tak se budeme těšit na setkání se studenty, která jsou vždy velmi inspirativní, věříme že oboustranně. Co nás letos zaujalo, byly hrané snímky a také to, že jich byla většina. Jak zapůsobily zfilmované příběhy na předsedu poroty se dočtete v následujícím textu. -šla-

ÚTĚK. ALE KAM A PROČ? Promítal jsem si soutěžní kolekci studentských a školních filmů přihlášených letos na náchodskou PRIMA SEZÓNU několik dní před veřejnou projekcí, abych se připravil na rozborové semináře, které tam praktikujeme po každém soutěžním bloku. Již po několika titulech vložených náhodně do přehrávače jsem si začal říkat: Něco se děje. Ale co? Po dvou třetinách projekční doby už to bylo jasnější a na konci nesporné. Ze třiceti titulů devatenáct fabulovaných, hraných filmů. Mladí filmaři zjevně začínají tíhnout k vyprávění příběhu. To je přece dobrá zpráva. Snaha komunikovat s ostatními lidmi tím, že jim vylíčím něco, co jsem zažil sám nebo někdo jiný, a zaujmout oním vyprávěním patří k základním archetypům komunikace ovlivňujícím mezilidské vztahy – způsobům, jimiž si osvojujeme a vykládáme svět, v němž žijeme. V neposlední řadě patří též vyprávění a zobrazení příběhu k základním předpokladům umělecké tvorby v řadě oborů. Již Aristoteles ve své POETICE zformuloval, jak vylíčit příběh co nejpoutavěji. A Sofokles, v tragediích dodnes provozovaných, i Euripides v komediích tento model uváděli úspěšně do tvůrčí praxe. Příběhem prostě komunikujeme s okolím a navazujeme s ním vztah. „ Představte si, co se mi včera stalo....“ „ Máma šla ráno nakupovat a ....“ Jeden příběh se vrší na druhý. Život každého z nás se vlastně z příběhů skládá. A jsou mezi námi lidé, kteří je rádi a více či méně úspěšně dovedou vyprávět.

Maturita - film Martina Dufka

45


22.5.2012 9:50:16

INFORMACE Z IMPULSU...

Mimes War - film studentek z gymnázia v Ústí nad Labem

Jaké příběhy nám ale vyprávěli svými filmy studenti na Prima sezóně? Především je nutno konstatovat, že z oněch devatenácti uvedených pouze dva zpracovávaly nějakou osobní zkušenost vycházející z bezprostředně poznané a prožité reality. Dva další byly v reálném životě zakotveny pouze částečně, aby stejně nakonec vplynuly do nápodoby nějakého fantasy žánru. Všechny ostatní se pak zcela jednoznačně obracely do virtuálního světa nereálné či nadreálné fantazie, v několika případech vycházející ze zážitků po konzumaci drog a zobrazující různé psychózy, stavy i představy z nich plynoucí. Autoři se většinou spokojili s pouhým konstatováním a někdy i vizuálně zdařilým konstatováním těchto stavů. Ojediněle příběh domýšleli do hororových konců. Mládenec trpící schizofrenií vraždí ženy a skládá si je rozřezané do mrazáku. Dále jsme viděli dívku obdařenou nadpřirozenými schopnostmi, jimiž při procházce městem pomáhá lidem, aby sama nakonec skončila pod koly auta ve chvíli, kdy jedinkrát pomůže slepci přechá-

zejícímu ulici zcela obyčejně. Zbytek pak byly neumělé, pitvorné, a tedy nezdařilé parodické nápodoby komerčních žánrů kriminálních a thrilleru. Podivná žeň. Nelze se vyhnout otázce po příčinách toho, co vede mladé lidi přes touhu tvořivě komunikovat k onomu úprku od reality. Jeví se jim tak nezajímavá a nudná? Neumí se dívat pozorně kolem sebe nebo je naopak to, co se kolem nich děje, znechucuje a dávají to najevo i tímto způsobem? Je-li tomu tak, co k tomu přispělo a kdo? Otázka pro sociology, psychology, ale také pro učitele a rodiče. Je to zřetelný a vážný signál a možná i volání o pomoc vysílaný tímto způsobem. Nesporný je vliv velkých medií a trhu s mediálními produkty, jimž jsou děti a mládež dnes tak často ponechávány na pospas v době, kdy si utvářejí vlastní žebříček hodnot a morálních postojů. I když je tato tendence v komunikaci a tvůrčích pokusech mladých a nejmladších filmařů stále zřejmější, bylo v soutěžní kolekci z čeho vybírat a co ocenit. Dokumenty jako by potvrzovaly onen odklon od reality i počtem – byly jen tři. Zato ovšem všechny filmařsky kultivované, zpracovávající závažné náměty. Animované filmy na tom byly početně lépe a řada z nich upozornila na výtvarné talenty autorů. Další snímky, včetně hraných, pak přinesly řadu vizuálně originálních nápadů a v neposlední řadě i vtip a tolik potřebný mladý humor. Jsem velice zvědav na to, jak bude letošní kolekce přijata generačně příbuzným publikem a jak ji ocení studentská porota. Rudolf Adler

46


22.5.2012 9:50:16

Velká novela občanského zákoníku zrušuje s účinností k 1. 1. 2014 podstatnou část zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Nová úprava spolku (nynějších občanských sdružení) bude nově zahrnuta do občanského zákoníku jako úprava obecně aplikovatelná na veškeré právnické osoby typu korporace a to všude tam, kde speciální zákony o jejich právních formách nestanoví specifickou úpravu. Nový občanský zákoník tedy zavádí nový pojem spolek.

Spolek je vymezen v zásadě jeho základními znaky, jimiž jsou např. samospráva, dobrovolnost členství, oddělení majetkových sfér spolku a jeho členů atd. Nová právní úprava spolku jako modelové právnické osoby korporativního typu je poměrně složitá a v praxi neziskového sektoru může do budoucna přinést řadu aplikačních těžkostí. Pozitivní z hlediska neziskového sektoru je zejména dispozitivnost většiny ustanovení, jejich účinky lze tedy jednoduše vyloučit odkazem na odlišnou úpravu ve stanovách spolku. Některé zásadní body nové právní úpravy spolků Vznik spolku Spolek bude vznikat dnem zápisu do veřejného rejstříku. Novela stanoví 30ti denní lhůtu od podání návrhu na zápis a nebude-li v této lhůtě ani vydáno rozhodnutí o odmítnutí zápisu, považuje se spolek za zapsaný do veřejného rejstříku třicátým dnem od podání návrhu. Činnost spolku Činnost spolku bude rozdělena na hlavní a vedlejší. Hlavní činností spolku muže být, dle novely, jen uspokojování a ochrana těch zájmu, k jejichž naplňování je spolek založen. Přitom bude možné spolek založit

k prosazování zájmů jeho členů , nemusí být nutně založen za účelem obecné či veřejné prospěšnosti. Hospodářská nebo jiná podnikatelská činnost tak bude pouze činností vedlejší a může být vykonávána jen za účelem podpory vlastní spolkové činnosti. Pokud spolek bude založen za účelem veřejné prospěšnosti a tedy bude přispívat svou činností k dosahování obecného blaha,zakotvuje novela občanského zákoníku právo při splnění zákonem stanovených podmínek na zápis statusu veřejné prospěšnosti činnosti dotčeného spolku, do veřejného rejstříku. Podmínky statusu veřejné prospěšnosti však zatím nejsou jednotně a přesně stanoveny(nový občanský zákoník tento pojem dostatečně nedefinuje), nutno podrobně vymezit co je veřejná prospěšnost !, dá se, do značné míry , předpokládat , že se bude vycházet i ze zákona 248/1995 sb. O obecně prospěšných společnostech. Podotýkám, že významná část představitelů sektoru NNO dlouhodobě volá po zákoně o veřejné prospěšnosti…. Shrnutí 1. Občanská sdružení, vzniklá podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se budou od 1.1.2014 považovat za spolky podle nového obč. zákoníku. Sdružení bude muset pouze v případě, pokud by jeho název nebyl v souladu s ustanoveními

nového občanského zákoníku, tedy např. tehdy, kdy název subjektu bude obsahovat pojem „ sdružení“, svůj název změnit a to do 1.1.2016. Organizační jednotky sdružení způsobilé jednat svým jménem podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se budou považovat za pobočné spolky , avšak statutární orgán občanského sdružení o jehož organizační jednotku jde (tedy dle nové úpravy a terminologie statutární orgán hlavního spolku ) bude však muset podat nejpozději do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona návrh na zápis pobočného spolku, jinak posledním dnem této lhůty pobočný spolek zanikne . 2. Pokud se spolek bude zabývat činností veřejně prospěšnou může si tento status nechat zapsat do veřejného rejstříku . Jedná se dle mého názoru o právo nikoli povinnost tedy veřejná prospěšnost jako činnost spolku bude zapisována fakultativně , na žádost statutárního orgánu spolku. Veřejnou prospěšnost by si spolky měly nechávat do rejstříku zapisovat ,ve svém vlastním zájmu .(např. kvůli sponzoringu atp.) 3. Až do účinnosti zákona o veřejném rejstříku, do něhož se zapisují spolky, budou spolky registrovány dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.

info - NIPOS/ARTAMA, Mgr. Miroslav Tuščák


22.5.2012 9:50:17


22.5.2012 9:50:17

Absolventský snímek Školy AVT Mohelanka Milana Konečného

Recommend Documents