PÁR SLOV MILANA KOUKALA ÚVODEM

001-336_zlom_povidani_mag_energiich_6.0_cb_2vyd

8/6/14

11:40 PM

Str. 9

PÁR SLOV MILANA KOUKALA ÚVODEM… Milí čtenáři, držíte v rukou 2. vydání knihy, kterou jsem v roce 2008 napsal společně s mezinárodně uznávaným parapsychologem a bylinkářem Lubomírem Křížem. Potěšilo nás, že naše dílo vzbudilo velký zájem čtenářů. Bohužel těchto chvil, kdy kniha vychází podruhé, se už charismatický Lubomír Kříž nedožil – pozemský svět opustil 18. 8. 2010. Ač už není mezi námi, rozhodl jsem se ponechat následující úvodní řádky z původního vydání beze změny, neměnit přítomný čas na minulý. Nechci, aby to znělo nějak pateticky, ale pro mne Lubomír Kříž žije dál – především v životních osudech tisíců lidí, které uzdravil a namnoze přímo vyrval z mrazivé náruče nenasytné smrti, když jim už nepomohla tzv. klasická medicína.

Mnozí si možná vzpomenete, že Lubomír Kříž svoje rozsáhlé poznatky publikoval v předních titulech periodického tisku. Uveďme jen Blesk magazín, Československý sport, Venkov, Carmen Journal, Ring a oblíbený měsíčník 21. STOLETÍ, který má přes 400 000 čtenářů. Nezapomenutelné je vystupování pana Kříže v několika desítkách částí volného seriálu vysílaného živě v televizním pořadu Snídaně s Novou, jehož „hostiteli“ byli moderátoři Slávek Boura a Markéta Mayerová. Diváci mu zaslali desítky tisíc dopisů, v nichž žádali o pomoc při řešení svých zdravotních komplikací. Přímo před kamerami předvedl několik ukázek svého umění, aby dokázal, že perfektně ovládá praxi a jeho tvrzení nejsou jen prázdná slova. Patří sem třeba okultismus v pravém slova

Na záběru ze živého vysílání pořadu „Snídaně s Novou“ (90. léta minulého století) koncertní mistr Miroslav Vilímec předvádí krásný zvuk houslí, které jsem právě ozvučil. Očitými svědky proměny nástroje byli i moderátoři Markéta Mayerová a Slávek Boura.

9


8/6/14

11:40 PM

Str. 10

MIL AN KOUKAL ÚVODEM

smyslu, dále ovládá paragrafologii – podle rukopisu pisatele dokáže s velkou přesností určit jeho zdravotní stav. Totéž umí i podle fotografie. Vychází z poznání, že každý člověk má svoje originální astrální tělo. Dokáže vdechnout nádherný zvuk hudebním nástrojům, což ocenili mnozí naši virtuosové – včetně hudebníků České filharmonie. Pozná pravost uměleckého díla. Z podobenky určí osud pohřešované osoby, což uplatnil zejména v devadesátých letech minulého století v případě zmizelých podnikatelů anebo různými podvodníky nastrčených tzv. bílých koní, poté mnohdy zavražděných. Běžné je, že klientovi bez jakýchkoli pomůcek přesně určí krevní tlak a hladinu cukru v krvi. Ovládá přenos myšlenek na dálku, o čemž se přesvědčili i mnozí odborníci, kteří tomu absolutně nevěřili. Nemoci rozpoznává a zdravotní potíže popisuje bez kontaktu s pacientem. Jeho zdravotní stav zlepšuje především pomocí speciálních čajů, které tvoří určitý přesný poměr různých tuzemských i cizozemských rostlin. Využívá totiž astrální energii, kterou má každá rostlina jinou. Při svých četných cestách do různých koutů světa nasbíral zkušenosti rovněž u šamanů, příslušníků tzv. přírodních národů, kteří žijí ve velmi těsném spojení s přírodou a jejím rozmanitým bohatstvím, a u obyvatel civilizovaných zemí většinou zatím utajovaných. Hodně záhad se dosud vyskytuje kolem pojmů, které se dotýkají lidského zdraví. To je případ tzv. patogenních zón, které při dlouhodobém působení bývají i předzvěstí trýznivé smrti, především v podobě zhoubného rakovinného bujení. Věděli jste, že zdraví posilovat, ale i ohrožovat mohou šperky či minerální vody? Samozřejmě svoji důležitou roli v dramatu života hraje stra10

va, fyzický pohyb a duševní pohoda. Velice závažná je úloha genetiky, díky níž se rodí stále novější objevy. Pan Lubomír Kříž pomohl také mnoha manželským párům, které předtím tzv. oficiální medicína označila za neplodné, bez šance mít děti! Víte, že v každém okamžiku svítíte a vyzařujete energii? Byl zázračným kopím, které vlastnil nejen Karel Veliký, ale mimo jiné i Hitler, opravdu probodnut Kristus, aby skončilo jeho souživé trápení? A je na slavném Turínském plátně opravdu otisk Kristova obličeje? Jaká je historie Svatého grálu? Jak se můžeme bránit hrozbě smrti, jejímž poslem jsou zákeřné nemoci – nejen strašák jménem rakovina? Odkud k nám přišla nemoc šílených krav, které neutekl ani Adolf Hitler? Stal se sovětský diktátor Stalin nadpřirozenou osobou díky šamance, u níž jednou náhodně přenocoval? Jak vznikají tajemné piktogramy v lánech obilí? Je na hradě Houska brána do pekel? Proč mají někteří lidé krvavá stigmata? Jak se z člověka stane masový vrah? Této pestrobarevné tematice se bude Lubomír Kříž věnovat a doplní ji ukázkami konkrétních případů. Právě to je jednou z jeho hlavních předností, zárukou serióznosti. Povídání i fotografie vás zavedou do mnoha zemí – některých opravdu exotických. V letech 1986–1987 Lubomír Kříž připravil na objednávku jednoho nakladatelství rukopis knihy „Povídání v lotosovém květu“. Nakonec však nevyšla, neboť nevyhovovala tehdejší ideologii. Teprve roku 1991 ji vydalo jiné nakladatelství v nákladu 30 000 výtisků. Během pár týdnů byla vyprodána! Přemluvil jsem stále čilého sedmdesátníka Lubomíra Kříže, aby svoje velmi bohaté poznatky a celoživotní zkušenosti z oblasti parapsycho-


8/6/14

11:40 PM

Str. 11


logie, telepatie a bylinkářství zpřístupnil širší veřejnosti, aby pomohly lidem řešit jejich problémy – nejen zdravotní. Tak jak to Lubomír Kříž uplatňuje v praxi u svých klientů – našich i zahraničních známých umělců, politiků, vědců a lékařů, současných celebrit, ale i celé řady neznámých nemocných dětí, žen a mužů. Následující řádky představí i odlišný pohled na vesmír a náš svět a přiblíží mnohé záležitosti dosud obestřené mlžením záhad. Nebudou chybět ani zajímavé postřehy zasvěcené biblickému textu, v němž můžeme stále objevovat nečekané souvislosti. Pokusí se objasnit různá zjevení Panny Marie – nejen ve francouzských Lurdech, ale i v dalších zemích včetně naší domoviny. Autor se vydá proti času po zavátých stopách Leonarda da Vinciho i jiných slavných tvůrců. Zamyslí se nad významem pyramid – včetně tzv. kletby faraonů, kteří už znali AIDS. Poodkryje záhady vykládacích karet, vzniku šachové hry. Po dlouholetém pracovním pobytu na Kubě z niterných zkušeností přiblíží woodoo – kult krve, který tvořil lidské dějiny také prostřednictvím vyznavače Napoleona, Johna Browna a mnoha jiných slavných bojovníků. Můžete si snadno ověřit, zda patříte mezi Kelty, kteří jsou imunní proti AIDS a jiným hrůzným zdravotním postižením. Jako autoři si uvědomujeme, že mnohé z uvedených skutečností překvapí a zboří dosud zdánlivě pevné stavby různých myšlenkových konstrukcí. Mnohé lidi (včetně renomovaných vědců) možná i dočasně pobouří, protože nová – veskrze překvapivá – fakta se často přijímají nevrle. Věděl to třeba i Mistr Jan Hus a všichni jiní šiřitelé myšlenek něčeho nového, dosud neznámého, v různých koutech Země. Je však třeba znova a znova se stávat novodobým Kryštofem Kolumbem. Přitom se vyplácí i riskovat

a nevzdávat se, s nadějí překračovat pověstné klacky házené pod nohy různými protivníky, prosekávat se džunglí frází, polopravd, ba i lží – záměrných či neuvědomělých. Vždyť kdyby všechno vědění i jiné konání lidí navždy ustrnulo, jistě by lidstvo nebylo tam, kde je nyní. Konec jednoho často bývá počátkem něčeho nového, tak jako z jemného květu čas postupně vytváří pevný šťavnatý plod. Hledáme pravdu, která bývá velmi křehká. Záleží jen na vás, milí čtenáři, jak si vše vyložíte. Chceme doufat, že v následujícím textu snad objevíte alespoň něco, co vás opravdu zaujme a stane se trvalou součástí vašeho poznání, vědomí i následného jednání. Seznámil nás páter Ferda Tisíckrát prověřená moudrost dosvědčuje, že se nesetkávají hory s horami, ale lidé s lidmi. Často nevyzpytatelný život takové osudové setkání navíc okoření i nečekanými okolnostmi. Do jisté míry to platí o mém seznámení s mezinárodně proslulým léčitelem Lubomírem Křížem. Poprvé jsme si stiskli ruce v roce 1992, kdy jsem pracoval jako redaktor oblíbeného celostátního deníku Expres. Pan Kříž přišel do redakce v době nechutné kampaně proti lidovému léčitelství a zejména proti legendárnímu šumavskému léčiteli páteru Františku Ferdovi ze Sušice. Tomu se podařilo zachránit život ženě, kterou postihl zhoubný nádor prsu poté, co jí lékaři sdělili, že klasická medicína v takovém pokročilém stadiu už nepomůže – a poslali ji jako za poslední nadějí (jako již více svých neléčitelných pacientů!) za léčitelem. Páter Ferda ji opravdu svými schopnostmi a bylinami po velkém úsilí zachránil. Uložil jí však přísnou dietu, kterou šťastná žena, přeživší svoji smrt, zprvu pečlivě dodržovala. Její stav se výrazně zlepšil, 11


8/6/14

11:40 PM

Str. 12


avšak potom Ferdovy pokyny začala vědomě porušovat – a především v důsledku toho zemřela. Strhl se ovšem povyk, že za její smrt může stařičký páter Ferda. Pan Kříž mi tenkrát řekl: „Bohužel, páter Ferda se proti současným útokům bránit nemůže. Je totiž mrtvý! To však jeho protivníci jaksi opomíjejí. Manžel postižené ženy nechce vypovídat. Podle mého názoru byl páter Ferda vynikajícím diagnostikem. I když k jeho léčebným metodám mohu mít výhrady, měl s tím dobré zkušenosti a lidem pomáhal. Je nutné si uvědomit, že k páteru Ferdovi, jehož režim před listopadem 1989 tolik perzekvoval, chodili však jen lidé, jimž už nepomohla klasická medicína. Velice mě však zaráží jedna věc: Zdá se, že nyní jde nejen o útok proti alternativní medicíně, ale i proti kněžím, věřícím, proti náboženství, které páter Ferda zosobňoval.“ Charismatický a spravedlivý Lubomír Kříž chtěl očistit památku zesnulého pátera Ferdy. Proto trpělivě a často opakovaně obcházel redakce mnoha deníků a časopisů s nadějí, že vše uvede na pravou míru. Všude se mu jen vysmáli a poslali ho „o redakci dál“! A tak se dostal až do Expresu – deníku s velmi vysokým nákladem, na který tenkrát lidé stáli fronty. Expres s pomocí četných konkrétních dokumentů a výpovědí, které mi pan Kříž poskytl, otiskl můj dvoustránkový objektivní příspěvek, který mnohé záležitosti osvětlil. Především však díky Lubomíru Křížovi, jeho citu pro pravdu a spravedlnost, dokonale očistil památku pátera Ferdy. Brzy se na adresu redakce z celého Československa valila lavina stovek dopisů vděčných lidí, jimž páter ze Šumavy pomohl k uzdravení. Od té doby jsem s Lubomírem Křížem publikoval četné materiály v různých periodikách – třeba v Blesk magazínu, který měl v polovině 12

90. let 20. století náklad až 700 000 výtisků, čímž byl zdaleka nejrozšířenějším titulem periodického tisku u nás. V letech 1998–2000 jsem s velkým ohlasem v oblíbeném týdeníku Ring uveřejňoval poradnu Lubomíra Kříže pod záhlavím „Rady bylinkáře Ládi“. Do Ringu psali čtenáři o svých zdravotních problémech, pan Kříž ze stovek žádostí vždy několik nemocných vylosoval. Poté stanovoval jejich diagnózu, na stránkách Ringu ji vysvětloval a uvedl složení směsi na léčivý bylinný čaj. Krátce poté přicházely děkovné řádky a telefonáty lidí, kteří se „na dálku přes časopis“ zbavili útrap, jež je i přes snahu lékařů sužovaly třeba dlouhá léta. Do konce života však nezapomenu na to, jak redakce Ringu pozvala přímo do Prahy deset vylosovaných čtenářů z celé republiky, aby je pan Kříž ve velké zasedací místnosti vyšetřil osobně – před očima ostatních. A těch bylo požehnaně, protože s pozvanými většinou přijel i hojný rodinný doprovod. Mezi namátkou vybranými šťastlivci mě zaujal muž, jenž zcela splňoval představu pověstného věchýtku z pohádek – slabý, shrbený, sotva se šourající, s pohublým smrtelně bledým obličejem s očima vpadlýma dovnitř jako čerstvý nebožtík. Jako opora (nejen duševní, ale i při pokusu o chůzi) ho doprovázela statná žena. Jak jsem posléze zjistil – lékařka. Postiženým „staříkem nad hrobem“ byl čtyřicetiletý(!) muž – primář ze severní Moravy. Od roku 1994 se zmítal v drápech onkologického onemocnění, které dokonce léčil u kolegů – specialistů ve Velké Británii. Podstoupil také reflexní terapii, zkusil homeopatickou léčbu, stravoval se podle tzv. Jersovovy diety. Samozřejmě prodělal chemoterapii, což jeho zdraví také nijak neprospělo – nejen proto, že mu dočasně vypadaly vlasy.


8/6/14

11:40 PM

Str. 13


Nechyběla ani radioléčba či chirurgický zákrok. Vyhledal také několik českých léčitelů. Když mu ani ti přes všemožnou snahu nepomohli, vydal se v cestě za možným zázrakem na Filipíny, kde se léčil měsíc. Po zdánlivé dočasné úlevě se jeho zdravotní stav vždy znovu zhoršil. Poslední nadějí se mu stal Ring, respektive Lubomír Kříž. V zoufalých řádcích dopisu, který jsem četl, psal, že jako lékař dobře poznal, kam až sahají možnosti současné medicíny, a myslí si, že každý má svoji individuální cestu k uzdravení. Pomáhal jsem jeho sympatické manželce, když těžce shrbený čtyřicátník dýchavičně vystupoval po třech dřevěných schůdcích na vyvýšené místo v čele místnosti, kde „ordinoval“ pan Kříž. Od stolů se desítky očí svědků v kostelním tichu napjatě dívaly, jak ho Lubomír Kříž vyšetřuje – bez jediného kontaktu s tělem. Dobil mu energii a naordinoval svůj vyhlášený individuální čaj. To vše se odehrálo koncem mrazivého ledna. S provoněným teplým květnem téhož roku jsem zavítal pracovně do poradny pana Kříže. Už zdálky na mne mával dopisem. A co v něm bylo? Řádky přetékající upřímným poděkováním, že pan primář už je zase chlapík a vrátil se na původní pracovní místo do nemocnice. Jeho kolegové doktoři se upřímně divili a jeho uzdravení považovali za opravdový zázrak. Ostatně vše dotvrzovala přiložená barevná fotografie, na které se statný chlapík smál se šťastnou manželkou a hezkými dětmi. Shodou okolností o čtvrt roku později mi na přivítanou v poradně Lubomír Kříž mával jinou fotografií – tentokrát cizokrajnou. Avšak slovní komentář vždy klidného vyrovnaného muže zněl tentokrát nezvykle nahněvaně a vyčítavě. Oč šlo? Obrátil se na něj jeden známý chirurg: Manželka jeho dobrého přítele – významného

lékaře má pokročilou rakovinu. On se paní bojí „otevřít“, aby mu pár dní po operaci nezemřela. Pana Kříže tedy požádal, zda by se nepokusil ženu osobně prohlédnout a nezkusil léčbu vlastními metodami. Lubomír Kříž z dlouholetého přátelství s chirurgem svolil. Vychrtlou pacientku k němu přivezli na invalidním vozíčku. Začal neúprosný boj se stále víc dotírající smrtkou. Nad ní nakonec Lubomír Kříž po půl roce zvítězil! „Doporučil jsem paní ještě přísnou dietu a hlavně upozornil, že by neměla chodit půl roku na prudké slunce. A podívejte se: Tady na pohledu z Kypru mi posílá poděkování za záchranu života. A hlavně se, bohužel, chlubí, jak se krásně opálila!“ Tentokrát jsem jeho rozhořčení chápal! A do třetice ještě jeden případ: „Mezi přáteli mám mnoho lékařů. Jeden z nich prodělal dva těžké srdeční infarkty. Po propuštění z nemocnice mě navštívil a přinesl svůj kardiograf. Dokazoval, že tělo bylo postiženo velice razantním způsobem. Slíbil jsem mu, že jeho zdravotní stav se může v průběhu šesti až osmi týdnů zlepšit – pokud ovšem bude dodržovat určité optimální podmínky. Všechno dodržel. Po měsíci a půl mu opět udělali kardiograf. Z něj se dá průkazně vyčíst, že srdce je téměř bez závad. Právě to se však zdravotníkům nezdálo, a tak mu vzápětí provedli kardiograf nový. Zase to vyšlo stejně – na výbornou!“ To byly jen tři konkrétní „cizí“ případy. Dovolte mi tedy pro dokreslení uvést trojici případů z mých přímo bytostně osobních zkušeností. Už krátce po zveřejnění příspěvku o páteru Ferdovi jsem panu Křížovi přišel vrátit zapůjčené archivní fotografie a také desítky osobních děkovných dopisů, které pro něj do redakce přišly. Lidé – od bači ze slovenských hor až po známého pražského profesora z Československé akademie věd – mu děkovali, že se tak odvážně postavil za pátera Ferdu a očistil jeho památku. 13


8/6/14

11:40 PM

Str. 14


Důvěrně jsem se spřátelil se smrtí a z její studené náruče vyrval mnohé možné oběti

Bylo to v jeho pražské poradně. Přivítalo mě zajímavé příšeří – a kostra. Naštěstí jen plastická, i když v životní velikosti. Připadal jsem si jako v laboratoři, když jsem viděl desítky skleněných trubiček. Každá ukrývala léčivou rostlinu z různých koutů zeměkoule. Vedle leželo i několik kamenů a kamínků různých barev a tvarů. „Když už jste tady, nemohu vám být nějak prospěšný?“ otázal se. Přiznávám, že mě to poněkud zaskočilo. Ale to už stál dva metry ode mne, kýval rukou a sdělil mi, že mám krevní tlak 130/80. Přesně se tedy trefil do hodnot, neboť ráno téhož dne jsem byl shodou okolností na preventivní prohlídce a lékař mi také měřil tlak – ovšem přístrojem. Pak jsem si uvědomil, že mám doma zraněného syna. Ve škole při tělocviku si nešťastně, nikoli svou vinou, zlomil ruku. Měl ji v sádrovém obvazu, ale krátce před 14

sejmutím do něj nechtěně strčil spolužák na schodišti ve škole a syn upadl a ruku si v zápěstí zlomil znovu. V pražské Fakultní nemocnici Bulovka mu do ní dali tři dráty. Pan Kříž se zeptal, zda nemám synovu podobenku. Měl jsem jedinou – o něco větší než poštovní známka a navíc pocházela z doby staré tak osm let. Synek na ní byl ve sněhovém iglú na chatě se svou starší sestrou Olgou. Obličejíček měl menší než zrnko hrachu. „Nu, není to nejvhodnější, ale pokusím se holčičku odclonit, aby nerušila,“ pravil pan Kříž. Umíte si takovou situaci představit? Co by vás asi napadlo? Nezastírám, že tenkrát v tajemném příšeří poradny jsem byl dost skeptický. Hlavou mi prolétaly myšlenky o podivínech, ba i šarlatánech, dokonce i podvodnících. Pak jsem jen stále oněměle poslouchal – Lubomír Kříž, aniž jsem mu cokoli prozradil, zjistil z minisnímku synkovu zlomenou ruku i dráty v ní. „Dnes odpoledne se tam synovi dostala infekce, hrozně ho to bolí. Pokusím se to zastavit,“ zmrazil mé přemýšlení. Potom začal jakási kouzla, až jsem tiše zíral. Myslel jsem si své. Své pochyby jsem rázem změnil, když jsem dorazil domů. Potomek spal velice tvrdě. Ráno vstal, protože jsem ho měl odvézt autem na pravidelnou kontrolu do nemocnice. Možná jsem na okamžik připomínal solný sloup, když mi popisoval, jak ho ruka začala odpoledne bolet, cukalo v ní, nemohl bolestí spát, ale večer náhle všechno ustalo! Časově to odpovídalo době, kdy pan Kříž „čaroval“ v místě vzdáleném od mého bydliště snad šest kilometrů vzdušnou čarou. Příjemný šok pokračoval v nemocnici, kde ošetřující lékař po prohlídce ruky svolával kolegy a vzrušeně jim vysvětloval, že infekce v ruce se zastavila. Odborníci nechápavě vrtěli hlavami. Já však už věděl své. Nic jsem nevysvětloval, nejspíš by tomu v oné chvíli lékařské kapacity


8/6/14

11:40 PM

Str. 15


z proslulé fakultní nemocnice ani nevěřily. Rána se nečekaně brzy zahojila! O pár let později se synkovi na pravé ruce náhle objevila bílá skvrna velká jako jablko. Procházel pubertou, kdy asi s každým mladým organismem šijí hormony a každá „chyba krásy“ má snad stonásobnou účinnost než u běžného člověka. Navštívil kožního specialistu. Ten mu řekl, že má smůlu. Postihla ho prý zvláštní depigmentace – a s tou musí žít až do konce života, ani se na onom místě už nikdy neopálí. Obdobná slova slyšel i od dalších kožních lékařů. Lubomír Kříž mu naordinoval bylinný čaj – a za necelý měsíc už bělavá skvrna zmizela – navždycky. Také v tomto případě kožní lékař, kterému se šel pak syn ukázat, jen nevěřícně zíral! A ze soudečku mých individuálních zkušeností ještě jednu porci – poněkud čerstvější. Moje těhotná dcera Olga na silné nachlazení dostala penicilin. Zjistil jsem, že podle zkušeností jde údajně o jediné antibiotikum, které by těhotné ženy mohly snášet, aniž by ohrozilo plod. Jiná antibiotika prý mohou působit na mozek potomka, dítě by se také mohlo narodit s postižením končetin, třeba s chybějícími prstíčky. Proto se nedivím, že při trvajícím onemocnění dcerku poněkud zaskočilo, když jí jiná lékařka naordinovala jiný druh antibiotika. Vzal jsem ji – na její naléhavou prosbu – opravdu v nouzi nejvyšší k panu Křížovi. Věděl jsem, že po dlouhá léta testuje svými nadpřirozenými schopnostmi pro renomované německé farmaceutické firmy nové léky (zejména antibiotika), zda v nich není časovaná bomba možných následných vedlejších účinků – na úkor zdraví pacientů. Nově předepsané antibiotikum ihned zavrhl. Dodal dceři rukama energii a podle jejího tehdejšího zdravotního stavu předepsal speciální bylinný čaj. Její stav

se výrazně zlepšil – a tak se mi 23. května 2007 narodil vnuk Jan. Kluk zdravý jako buk! I za to jako šťastný dědeček vděčím Lubomíru Křížovi, jenž se trvale stal kladnou součástí mého života. Nejen proto, že kdysi správně „pokřtil“ mého prvorozeného vnuka Matýska, který poprvé zakřičel do světa 3. 7. prvního roku nového tisíciletí. Za ta dlouhá léta, která Lubomíra Kříže znám, jsem se přesvědčil, že dokáže v případě potřeby poznat zdravotní stav člověka podle fotografie, ba i podle podpisu. Ovšem, jak se v této knížce dozvíte, odhalil přesně např. i dramatický konec života Jana Masaryka, ba i kata českého národa Reinharda Heydricha. Nikdy nehovoří obecně, nechválí své až zázračné umění – vždy může uvést konkrétní fakta, která mu mohou jeho klienti či jiní svědci dosvědčit. V neposlední řadě jsem se o jeho léčitelských i jiných schopnostech přesvědčil osobně. Tajemné myšlenkové asociace Lubomíra Kříže se pokusil vyjádřit v jeho portrétu malíř Jiří Votruba. Obraz mu z přátelství věnoval.

Portrét, který mi věnoval malíř Jiří Votruba

15


8/6/14

11:40 PM

Str. 16


Mnohokrát jsem v čekárně Křížovy poradny náhodně potkal i velice známé osobnosti (včetně zahraničních) z oblasti umění, sportu, politiky. Dokonce nechyběli ani vrcholní manažeři, věhlasní právníci i jiní zájemci včetně lékařských a vědeckých kapacit. Skromný parapsycholog Lubomír Kříž se tím nechlubí: „Správný léčitel nikde neinzeruje, protože jeho klienti o něm řeknou dalším lidem, kteří se u něho přihlásí.“ Lubomír Kříž má okruh svých klientů už stálý, rozšiřuje ho opravdu jen velmi výjimečně. Proto považuji za velký úspěch, že se mi tohoto světově uznávaného parapsychologa podařilo přemluvit, aby publikoval knihu, jejímž prostřednictvím se mnohé z jeho neobvyklých zkušeností konečně dostanou i k jiným zájemcům. Neobvyklé senzibilní schopnosti, jaké má Lubomír Kříž, se především dědí. U něj už po dlouhé generace… Ještě na jedno nesmím zapomenout: Parapsycholog Lubomír Kříž není osamělý černokněžník se špičatou čepicí, kouzelnou hůlkou v ruce a černou kočkou za zády, přebývající kdesi na pustém hradu plném netopýrů a sladce omamujícího kouře z roztodivných bylin, sbíraných třeba o půlnoci při úplňku na strašidelném místě. Naopak, žije v obyčejném pražském činžáku se sympatickou manželkou Marcelou. Mají dva syny – Roberta a Ladislava (mj. mistra Evropy v karate). Ještě dřív než se potomci vůbec naučili číst a počítat, uměli udělat individuální léčivé směsi. Tak už v další generaci zdědili parapsychologické schopnosti a v práci úspěšně pokračují, i když využívají již moderní techniku – nejen počítače. Lubomír Kříž celý život aktivně provozuje hathajógu. Povídání o ní v této různorodé knížce nechybí. 16

Od 3. dubna 2008 má Lubomír Kříž další důležitou životní roli – stal se šťastným dědečkem půvabné vnučky Aničky. Když jsem s Lubomírem Křížem knížku s velkým zájmem psal, stále znovu jsem s překvapením poznával, že jeho životní osudy by vystačily nejméně pro tři jiné „normální“ lidi. Nejen tím, že jako malé dítě vyrůstal u pěstounů ve Švédsku. Tam se dostal poté, když 9. května 1945 tragicky zahynul jeho tatínek, jenž byl před válkou vysokým důstojníkem Československé armády. Křížův život připomíná spíše klikatou venkovskou silničku, kdy nevíme, co nás čeká za další zatáčkou, než širokou rovnou dálnici. Lubomír Kříž velice uctívá rodové tradice, které jsou vskutku bohaté a připomínají pestrobarevnou mozaiku. Proto se také mnohými pasážemi knihy jako pověstná červená nit vinou citově poutavé vzpomínky na jeho blízké, rozmanité příbuzné. Pomohou také – zvláště mladším čtenářům – přiblížit starosti, ale i krásu doby, kterou dávno zavály závěje neúprosného času. Nevzpomněnky to však nejsou samoúčelné, protože nakonec jak potůček do říčky a velké řeky pak do zdánlivě nekonečného moře vyúsťují do již naznačených obsahových okruhů, které tvoří hlavní náplň této neobvyklé knížky. Moudrý člověk si totiž uvědomuje, že v pozemském žití všechno souvisí se vším. Dobře to ze životní praxe věděli také naši předci, kteří už namnoze žijí ve vzpomínkách přivolávaných i živými plamínky svíček. Více vám však, milí čtenáři, v následujících řádcích plných mnohokrát pevně ověřených zkušeností, ale také křehkých nadějí při hledání a potvrzování nového, raději prozradí sám Lubomír Kříž, parapsycholog s mezinárodním kreditem. Vydejme se tedy s ním na – občas křivolakou – cestu za hledáním pravdy!


8/6/14

11:40 PM

Str. 17

TTO BYLA OKUPACE! Chci zavzpomínat na svůj život malého kluka pod vládou despoty v protektorátu Čechy a Morava a věnovat se také neznámým skutečnostem souvisejícím s pražským atentátem na říšského protektora Reinharda Heydricha. HITLER STRAŠIL I MNE Narodil jsem se 18. ledna 1936 v Mladé Boleslavi v sanatoriu MUDr. Pírka do poklidné doby první republiky. Bohužel, brzy jsem měl

poznat agonii válečné Evropy způsobenou nacistickou expanzí. Pokud si vzpomínám, zpočátku jsem se bál jen holiče. Asi ve dvou letech jsem měl být ostříhán

Sanatorium MUDr. Pírka v Mladé Boleslavi, kde jsem se 18. ledna 1936 narodil

17


8/6/14

11:40 PM

Str. 18

TO BYL A OKUPACE!

se stahovacími síťovými postranicemi, v níž jsem se cítil bezpečný. Představoval jsem si, že letím v letadle do pohádkové země, a rychle jsem usínal.

S dědečkovým autem v Krkonoších (Harrachov, srpen 1937)

v salonu pana Krafta v Mladé Boleslavi, kde jsme s maminkou dočasně pobývali u babičky. Tatínek tehdy jako kapitán generálního štábu Československé armády působil na vojenském velitelství v Košicích. Holičský pomocník mě posadil na vysokou otáčecí židli, kolem krku mi ovinul bílou utěrku. Potom přišel pan Kraft v bílém plášti, s nůžkami a hřebenem v každé ruce a začal stříhat. Krčil jsem se hrůzou a při nejbližší příležitosti napolo ostříhán seskočil ze židle a pelášil pryč. Od té doby mě stříhali doma, kam pan Kraft docházel – už bez bílého pláště. Podle vyprávění jsem býval divoké dítě, takže mě ke kočárku museli kšírovat. Několikrát se totiž stalo, že jsem z kočárku, který stál u obchodu se staženou roletou vyplněnou oky, po ní bleskurychle vyšplhal až k hornímu okraji výkladní skříně. Doma jsem spával v postýlce 18

Později, v době ohrožení republiky Hitlerem, jsem se začal bát plynových masek, které si lidé kupovali, protože vypukla panika, že německé letectvo zaútočí bojovými plyny. Maminka proto vymyslela hru na slona, kterou jsem měl rád: Moje plynová maska byla spojena s filtrem gumovou článkovanou hadicí, která připomínala sloní chobot. A tak coby „slonáček“ jsem se připravoval na letecký plynový útok. Jinak jsme bydleli v Praze-Dejvicích, poblíž dnešního Vítězného náměstí. Tam měl ordinaci dětský lékař doktor Leipen, ke kterému jsem chodil na očkování. Politická situace byla stále vážnější; maminka se o tatínka bála, a tak jsme za ním odjeli do Košic. Odtud si mnoho nepamatuji – kromě koupání na vojenské plovárně či výletu k řece Hornádu, kde jsem objevil hada, který mě málem uštknul. Díky této zmiji jsem získal zkušenost, že s hady si nelze hrát! Ještě si vzpomínám na tatínkova burše – vojenského sluhu Kašubu z Podkarpatské Rusi, jenž se mi velmi věnoval. Vyřezával mi ze dřeva panáčky a vozil mě na malém žebřiňáčku. Poté události nabraly rychlý spád: Košice i s okolím připadly Maďarsku a my se nakvap vraceli nazpátek do Čech. Kašuba měl hrůzu z Maďarů; vzpomínal na dobu, kdy Zakarpatsku vládli. Doprovázel nás až k vlaku – a při loučení jsme měli oba slzy v očích. Po návratu jsme v Praze na procházce potkali pana doktora Leipena. Byl velice smutný, protože stejně jako ostatní židovští intelektuálové

PÁR SLOV MILANA KOUKALA ÚVODEM

Recommend Documents