Jabok-Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická
Absolventská práce
Eva Skálová
Přínos křesťanských církví pro řešení sociální situace v rozvojovém světě
Vedoucí práce: Michael Martinek Rok: 2014
2
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem absolventskou práci Přínos křesťanských církví pro řešení sociální situace v rozvojovém světě zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. datum 11.11.2014 jméno Eva Skálová vlastnoruční podpis
3
Anotace Tato absolventská práce se zabývá přínosem křesťanských církví při řešení sociální situace v rozvojovém světě. První kapitola je věnována obecným poznatkům týkajících se rozvoje a rozvojové spolupráce. Následující kapitola je věnována propojení křesťanství a rozvojové spolupráce. Je zde vyuţíváno především poznatků papeţe Pavla VI. Je zde kladen důraz na všestranný rozvoj člověka, sociální konflikty, způsob jednání a solidární rozvoj člověka. Následující část kapitoly je věnována křesťanské rozvojové pomoci v Německu. Závěrečná kapitola je věnována popisu projektu Arcidiecézní Charity Praha Adopce na dálku. V závěru kapitoly se pokouším nastínit vlastní postoj k tomuto projektu.
4
Summary This graduate work deals with the contribution of the Christian churches in addressing the social situation in the developing world. The first chapter is devoted to general knowledge relating to development and development cooperation. The following chapter is devoted to linking Christianity and development cooperation. There is used primarily knowledge of Pope Paul VI. There is an emphasis on allround human development, social conflicts, behavior and development of human solidarity. The next section is devoted to Christian development aid in Germany and in the Czech Republic. The final chapter is devoted to a description of the project of Archdiocese Charity of Prague called „Distance adoption“. At the end of this chapter I try to outline my own position on this project.
5
Obsah Prohlášení ............................................................................................................................ 2 Anotace ................................................................................................................................ 3 Summary .............................................................................................................................. 4 Úvod ..................................................................................................................................... 6 1 Rozvojový svět a rozvojová spolupráce ............................................................................ 7 1.1.
Jak se měří rozvoj ................................................................................................. 7
1.2
Rozvojové cíle tisíciletí ......................................................................................... 9
1.3 Rozvojová spolupráce v České republice ................................................................. 17 2
Křesťanská rozvojová spolupráce .............................................................................. 19 2.1
Všestranný rozvoj člověka.................................................................................. 19
2.2
Sociální konflikty ................................................................................................ 20
2.3
Církev a rozvoj .................................................................................................... 21
2.4
Způsob jednání ................................................................................................... 23
2.5
Solidární rozvoj lidstva ....................................................................................... 24
2.6
Křesťanská rozvojová spolupráce v Německu.................................................... 26
3 Adopce na dálku .............................................................................................................. 29 3.1 Důvody podpory projektu ........................................................................................ 29 3.2 Podmínky a pravidla zahraničních projektů a rozvojového programu Adopce na dálku ............................................................................................................................... 30 3.3 Vlastní postoje k projektu Adopce na dálku ............................................................ 37 Závěr .................................................................................................................................. 38 Seznam literatury ............................................................................................................... 39
6
Úvod Je kolem nás mnoho lidí, kteří nemají takové štěstí, ţít jako my. Náš svět však není černobílý, a proto nelze s určitostí tvrdit, ţe miliony těchto lidí neţijí spokojený ţivot. Je však velmi pravděpodobné, ţe pokud by měli moţnost ţít lépe, vyuţití této moţnosti by se v ţádném případě nebránili. Podání pomocné ruky je jiţ po staletí připisováno křesťanům. Tématem mé absolventské práce je Přínos křesťanských církví pro řešení sociální situace v rozvojovém světě. Cílem mé práce popsat, jak se katolická církev angaţuje v této oblasti pomocí popisu projektu Adopce na dálku s propojením s teoretickým základem problematiky rozvojové spolupráce. Práce je členěna do tří kapitol, které jsou následně rozděleny do několika podkapitol. První kapitola je věnována obecnému tématu rozvoje a rozvojové spolupráce. Zde se zabývám především moţnostmi, jak rozvoj měřit a téţ se zaměřuji na popis Rozvojových cílů tisíciletí. V závěru kapitoly se zmiňuji o legislativním zakotvení rozvojové spolupráce v České republice. V druhé kapitole se jiţ zaměřuji na propojení rozvojové spolupráce s křesťanstvím. Vycházím především ze sociální encykliky papeţe PavlaVI. POPULORUM PROGRESSIO. Dále se zde věnuji křesťanské rozvojové spolupráci v Německu. Závěrečná kapitola je věnována konkrétnímu projektu. Tímto projektem je Adopce na dálku, který zaštiťuje Arcidiecézní Charita Praha. V této kapitole se věnuji především způsobům, jak se konkrétní dárce můţe na projektu podílet a téţ zásadám, které jsou pro zdárné fungování projektu nezbytné. V závěru kapitoly se pokouším nastínit vlastní postoj k tomuto projektu.
7
1 Rozvojový svět a rozvojová spolupráce První kapitola je věnována obecnému vhledu do tématu rozvoje a rozvojové spolupráce. Zde se zaměříme na způsoby měření rozvoje a téţ na rozvojové cíle tisíciletí, které jsou podstatnou součástí veškerých rozvojových politik. V závěrečné části kapitoly je zmíněno legislativní zakotvení rozvojové spolupráce v České republice. Za málo rozvinuté, nejméně rozvinuté, rozvojové, rozvíjející se nebo rozvinuté jsou státy obvykle označovány podle podílu hrubého domácího produktu, ve zkratce HDP, na hlavu. Tento rozptyl je velký, od devadesáti tisíc dolarů v Kataru po tři sta dolarů v Demokratické republice Kongo.1
1.1.
Jak se měří rozvoj Podíl HDP na hlavu však není jediným měřítkem, kterým rozvoj státu
posuzujeme. Dalšími měřítky jsou Index lidského rozvoje, Index základních schopností a Index genderové spravedlnosti, Hrubé domácí štěstí, Otázka lidských potřeb a další alternativní indexy.2 1.1.1
Hrubý domácí produkt
Hrubý domácí produkt je suma vyjadřující veškerou produkci výrobků a sluţeb během jednoho roku na daném teritoriu, míru bohatství dané země však měří pouze velmi hrubě, a proto není příliš spolehlivé při posuzování ţivotní úrovně jednotlivých obyvatel nebo obecně kvality ţivota. HDP téţ nevypovídá nic o tom, jak je bohatství rozděleno, nebo zda v zemi zůstává. Dle bývalého poslance Evropského parlamentu Jo Leinena by bylo třeba měřit spíše sociální pokrok, ochranu klimatu, efektivitu vyuţívání nedostatkových surovin a kvalitu pracovních míst.3
1
TOŽIČKA, Tomáš. Občanská odpovědnost ve světle globální chudoby. Praha: Educon, 2011, 83 s. ISBN 978-802-6003-526., str. 14 2
TOŽIČKA, Tomáš. Občanská odpovědnost ve světle globální chudoby. Praha: Educon, 2011, 83 s. ISBN 978-802-6003-526., str. 14 3
TOŽIČKA, Tomáš. Občanská odpovědnost ve světle globální chudoby. Praha: Educon, 2011, 83 s. ISBN 978-802-6003-526.
8 1.1.2
Index lidského rozvoje
Index lidského rozvoje je v současné době nejrozšířenějším způsobem měření rozvoje. Vychází z propojení HDP, úrovně dosaţeného vzdělání a očekávané délky ţivota.4
1.1.3
Index základních schopností a Index genderové spravedlnosti
Index základních schopností a Index genderové spravedlnosti byl vytvořen především z důvodu špatného přístupu k datům Indexu lidského rozvoje v chudých zemích. Index genderové spravedlnosti sleduje přístup ţen ke vzdělání, jejich ekonomické postavení a zastoupení v rozhodovacích pozicích. Index základních schopností sleduje dětskou úmrtnost, školní docházku do 5. třídy a asistované porody.5 1.1.4
Hrubé domácí štěstí
Myšlenka hrubého domácího štěstí pochází z Bhútánu. Dle bhútánského spisovatele Daša Karmy Ura blahobyt zahrnuje i psychickou pohodu, existenci důvěryhodných vztahů, dostupnost zdravotní péče, vzdělání a bydlení, uchování kultury a ochranu ekologické pestrosti. Hrubé domácí štěstí se měří pomocí 72 indikátorů, které se neustále zpřesňují.6 1.1.5
Otázka lidských potřeb
Dle chilského ekonoma Manfreda Max-Neefa jsou lidské potřeby nehierarchické, univerzální a neměnné. Lidských potřeb není mnoho, jsou ale provázané a stejné ve všech lidských kulturách a obdobích. Mění se jen způsoby jejich uspokojování.7
4
TOŽIČKA, Tomáš. Občanská odpovědnost ve světle globální chudoby. Praha: Educon, 2011, 83 s. ISBN 978-802-6003-526., str. 14 5 TOŽIČKA, Tomáš. Občanská odpovědnost ve světle globální chudoby. Praha: Educon, 2011, 83 s. ISBN 978-802-6003-526., str. 15 6 TOŽIČKA, Tomáš. Občanská odpovědnost ve světle globální chudoby. Praha: Educon, 2011, 83 s. ISBN 978-802-6003-526., str. 15 7 TOŽIČKA, Tomáš. Občanská odpovědnost ve světle globální chudoby. Praha: Educon, 2011, 83 s. ISBN 978-802-6003-526., str. 16
9
1.2 Rozvojové cíle tisíciletí K důleţitým pojmům vázajícím se k rozvojové spolupráci bezesporu patří tzv. Rozvojové cíle tisíciletí (anglicky Millenium Development Goals), přijaté představiteli všech členských států OSN v roce 2000 na tzv. Summitu tisíciletí. Rozvojové cíle tisíciletí chápeme jako závazky ke sniţování globálního rozšíření chudoby, hladu a dalších rozvojových cílů. Tyto cíle jsou ve své komplexnosti a šíři velmi ambiciózní. Představují téţ společný postoj, na kterém se dokázali shodnout hlavní představitelé všech zemí.8 K hlavním klíčům vedoucím ke splnění Rozvojových cílů tisíciletí patří navýšení investic do sociální oblasti (zdravotnictví, vzdělávání, výţivy a plánování rodičovství), ţivotního prostředí (vody a hygieny, environmentální technologie) a infrastruktury (silnic, elektřiny a přístavů, informačních a komunikačních technologií) v hospodářsky chudých zemích a dále téţ jejich efektivnější vyuţití. Rozvojových cílů tisíciletí je celkem osm, které jsou dále rozděleny do dvaceti jednotlivých úkolů.9 Mnohé nejvýznamnější závazky však nejsou na mezinárodní scéně zcela nové. Jiţ v roce 1986 se na summitu věnovaném otázkám hladu a celosvětového zabezpečení potravin vlády zemí OECD zavázaly sníţit do roku 2015 o polovinu počet absolutně chudých, V té době jich bylo 815 milionů. Nicméně o pět let později na podobném setkání dotyčné vlády uznaly, ţe tento ambiciózní cíl není realistický, a aby bylo moţné jej dosáhnout, budou nutná daleko razantnější opatření a také zvýšené nasazení ze strany rozvinutých zemí.10
8
Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti 9
Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti 10 Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti
10 1.2.1 Odstranit extrémní chudobu a hlad
Součástí tohoto cíle jsou 3 různé úkoly. Prvním je do roku 2015 sníţit na polovinu počet lidí, kteří ţijí z příjmu niţšího neţ dolar na den. Druhým dosáhnout dostatečného a produktivního zaměstnání i slušné práce pro všechny, včetně ţen a mladých lidí a třetím do roku 2015 sníţit na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem. Nejsledovanějším úkolem a jedním z hlavních cílů současnosti je první úkol. Počet lidí ţijících s příjmem menším neţ 1,08 USD na den z 1,25 miliardy v roce 1990 na 980 miliónů v roce 2004. Na první pohled vypadá toto číslo úctyhodně, zvláště kdyţ vezmeme v potaz, ţe se jedná o pokles z podílu 31,6 % všech obyvatel rozvojového světa v roce 1990 na 19,2 % a v roce 2004. Je ovšem nutné dodat, ţe sniţování chudoby ve větším měřítku je registrováno jen u několik zemí, které zaţívají významný dlouhodobý ekonomický růst, bez jejichţ podílu by došlo jen k minimálnímu pozitivnímu vývoji. Těmito zeměmi jsou především Čína a Indie. Nejhorší situace je stále v subsaharské Africe, kde v podstatě nedošlo k pokroku v počtu obyvatel postiţených absolutní chudobou. V roce 2004 zde ţilo 298 miliónů lidí s příjmem menším neţ jeden dolar na den.11 Druhým úkolem je dosáhnout dostatečného a produktivního zaměstnání i slušné práce pro všechny, včetně ţen a mladých lidí. Tento úkol byl zařazen z důvodu názoru, ţe chudobu nelze sníţit bez toho, aby obyvatelé ekonomicky chudých oblastí dosáhli dostatečného a produktivního zaměstnání stejně tak jako slušné práce.12 Třetí úkol je povaţován za„zapomenutý“. Důvodem je, ţe počet trpících hladem v rozvojovém světě zůstává stále na úrovni kolem 824 milionů, čímţ nedošlo k příliš výraznému pokroku. Největšího úspěchu v potírání hladu a podvýţivy dosáhla východní, jiţní a jihovýchodní Asie. Stav se zlepšil především v Číně, kde došlo ke sníţení podvýţivy téměř o polovinu. Příčinou je optimalizace distribuce
11
Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Odstranit extrémní chudobu a hlad 12 Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Odstranit extrémní chudobu a hlad
11
potravin i přístupu k pitné vodě a modernizace zdravotnického vybavení. I přes tato opatření nejspíše nedojde ke globálnímu naplnění tohoto cíle.13 1.2.2 Dosáhnout základního vzdělání pro všechny
Čtvrtým úkolem je do roku 2015 zajistit, aby mohly děti kdekoli na světě, dívky i chlapci, dokončit základní školu. Přístup ke vzdělání patří mezi základní lidská práva jmenovaná Všeobecnou deklarací lidských práv, jelikoţ vzdělání je základem všech společností a konkurenceschopných ekonomik. Vzdělání je téţ základem pro sniţování chudoby a nerovnosti, udrţení dobrého zdravotního stavu, schopnosti pouţívat nové technologie, apod. V neposlední řadě je základní vzdělání téţ vstupní bránou pro vyšší úroveň vzdělání a tím i rozvoj celé společnosti. Dle odhadů ve školním roce 2005/2006 činil podíl dětí zapsaných na základních školách rozvojového světa 88 %. Oproti tomu v rozvinutých zemích tento poměr tvořil o desetinu více. Nejhorší situace je opět v zemích subsaharské Afriky, kde podíl dětí zapsaných na základních školách tvořil v roce 2005/2006 jen 71 % a v oblasti Oceánie. Velkým problémem základního vzdělání v rozvojových zemích je stále přetrvávající nerovný přístup ke vzdělání. Jde především o nerovnost v přístupu mezi dívkami a chlapci a dále mezi městskými dětmi a dětmi z venkovských oblastí. Největší rozdíly jsou mezi dětmi z bohatých a chudých domácností. Dalším významným problémem je mnoţství dětí, které školu úspěšně zakončí. Z nejrůznějších důvodů docházku nedokončí téměř pětina dětí v rozvojových regionů. V oblasti subsaharské Afriky je to téměř polovina všech dívek.14
13
Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Odstranit extrémní chudobu a hlad 14 Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Dosáhnout základního vzdělání pro všechny
12 1.2.3 Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti
Pátým úkolem je do roku 2005 odstranit nepoměr pohlaví v základním a středním školství a do roku 2015 na všech úrovních vzdělávacího systému. Obyvatelé planety jsou postiţeni chudobou velmi nerovnoměrně. Na světě ţije asi dvakrát více chudých ţen neţ muţů. Tento nepoměr způsobuje rozdíly, které mezi oběma pohlavími existují. Hlavním ukazatelem pokroku v této oblasti se stal poměr přístupu dívek a chlapců ke vzdělání na základních a středních školách. Oblast vzdělání však není jedinou oblastí posilování společenské role ţen. K této oblasti dále patří i přístup ke zdrojům a jejich ochrana a bezpečnost. Negramotnost, nízká vzdělanost a tradicí předepsaná starost o domácnost zabraňují ţenám v tom, aby si hledaly produktivní zaměstnání se aktivně účastnily při rozhodování na veřejnosti.15
1.2.4 Snížit dětskou úmrtnost
Šestým úkolem je do roku 2015 sníţit o dvě třetiny úmrtnost dětí do věku pěti let. Na globální úrovni klesá dětská úmrtnost, tento pokrok není rovnoměrný ve všech regionech a zemích. Jen velmi slabý pokrok můţeme vidět opět v zemích subsaharské Afriky a jiţní Asie. Je naprosto nevyhovující, ţe u dítěte narozeného v rozvojové zemi je 13krát větší pravděpodobnost, ţe zemře do věku pěti let, ve srovnání s dítětem narozeným ve vyspělých zemích. Většině případů úmrtí dětí lze přitom předejít, protoţe smrt přibliţně poloviny dětí v tomto věkovém období způsobuje pouze pět nemocí: zápal plic, průjmová onemocnění, spalničky, malárie a HIV/AIDS. V roce 1990 činila průměrně úmrtnost dětí ve světě do věku pěti let 93 dětí na tisíc ţivě narozených, o šestnáct let později tento poměr klesl na číslo 72. Cílovým závazkem je hodnota 31. V rozvojových zemích je situace o poznání horší. Zatímco v roce 1990 činila průměrně úmrtnost dětí v rozvojových zemích do věku
15
Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti
13
pěti let 103 na tisíc ţivě narozených, v roce 2006 průměrná hodnota v rozvojových zemích poklesla pouze na 80. Je tedy jiţ jasné, ţe tohoto cíle nebude dosaţeno.16 1.2.5 Zlepšit zdraví matek
Sedmým úkolem je do roku 2015 sníţit o tři čtvrtiny míru mateřské úmrtnosti. Více neţ půl milionu matek ročně umírá na následky těhotenství a porodu. Ve sniţování mateřské úmrtnosti byl sice zaznamenám určitý pokrok, její úroveň však zůstává stále hodně vysoká. V rozvojových zemích jde celkem o 99 % všech případů, nejhorší situace je uţ tradičně v oblasti subsaharské Afriky a v jiţní Asii. V rozvinutých zemích je průměrná hodnota mateřské úmrtnosti 9 na sto tisíc ţivě narozených dětí, v rozvojových zemích se tato hodnota pohybuje kolem 450. Porodní komplikace postihují celosvětově alespoň 15 % těhotenství, nesouvisejí tedy s ekonomickou vyspělostí země. Mateřská úmrtnost je však vysoká jen v rozvojových regionech. Přímé porodní komplikace, je jako velká ztráta krve, potrat, eklampsie, těţká fyzická námaha či infekce zapříčiní asi tři čtvrtiny úmrtí. Za zbylou čtvrtinou stojí porodní komplikace z důvodů svízelných ţivotních podmínek, včetně malárie, chudokrevnosti, ţloutenky a ve stále větší míře HIV/AIDS . Problém mateřské úmrtnosti nelze vyřešit, aniţ by došlo k rozvoji zdravotní infrastruktury v nejvíce postiţených regionech. Zdravotní péče musí být nejen kvalitní, ale i široce dostupná. V případě naprosté absence lékařské pomoci i poměrně lehká porodní komplikace často končí smrtí nebo doţivotním postiţením rodičky. Většině z nich nelze předcházet a nelze je ani předvídat. Takřka všechny ţeny by mohly být zachráněny, pokud by jim byla poskytnuta včasná a dostatečná zdravotní péče.17
16
Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Snížit dětskou úmrtnost 17
Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Zlepšit zdraví matek
14 1.2.6 Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi
Osmým úkolem je do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS. Devátým úkolem bylo do roku 2010 dosáhnout univerzální přístup k léčbě HIV/AIDS pro všechny potřebné. Desátým úkolem je do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření malárie a dalších závaţných onemocnění. Ţádný jiný úkol v rámci Rozvojových cílů tisíciletí nevyburcoval takovou pozornost a finanční podporu od roku 2000 jako snaha o zastavení a zvrácení šíření HIV/AIDS. Přesto v roce 2007 ţilo na světě odhadovaných 33 milionů lidí nakaţených virem sníţené imunity (HIV) nebo jiţ s chorobou AIDS . Nejhorší situace je opět v zemích subsaharské Afriky. Lidé infikovaní virem HIV/AIDS nejčastěji umírají v důsledku tuberkulózy, různých zánětů plic, dýchacích cest a mozku, salmonelových infekce aj. Nejčastěji uváděný způsob přenosu HIV se uvádí opakované pouţití injekční stříkačky, sexuálním stykem s infikovaným partnerem a přenos z matky na dítě. Boj proti šíření HIV/AIDS je zaloţen převáţně na prevenci pomocí vzdělávání, které je zaměřeno na způsoby ochrany před HIV/AIDS a riziky s spojené s tímto onemocněním. V podstatě ţádná jiná fungující a účinná ochrana v této době neexistuje. Existují sice Na kvalitní léky zabraňující nebo zpoţďující rozvinutí nákazy virem HIV v nemoc AIDS, tyto léky jsou však velmi drahé a tím pádem nedostupné pro většinu obyvatel rozvojových zemí. Tito lidé proto potřebují přístup k levnějším variantám těchto antiretrovirálních preparátů.18 Další závaţnou nemocí, se kterou je třeba bojovat, je malárie. Odhaduje se, ţe akutních případů lidí ţijících s malárií je na světě zhruba 300 aţ 500 milionů. Přestoţe je malárie léčitelnou nemocí, případně se jí dá úspěšně preventivně bránit, odhaduje se, ţe kaţdoročně zemře asi 1,2 milionu lidí přímo na tuto nemoc a u dalších dvou milionů lidí je jednou z příčin úmrtí. Naprostá většina z těchto zbytečných obětí jsou děti, přičemţ 80, u dalších dvou milionů lidí je malárie jednou
18
Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi
15
z příčin jejich úmrtí. Naprostá většina z těchto zbytečných obětí jsou děti, přičemţ 80 % z nich tvoří v subsaharské Africe děti mladší pěti let.19 1.2.7 Zajistit udržitelný stav životního prostředí
Jedenáctým úkolem je integrovat principy udrţitelného rozvoje do politiky a programů jednotlivých států a zabránit ztrátám přírodních zdrojů. Dvanáctým úkolem je sníţit ztrátu biodiverzity. Třináctým úkolem je do roku 2015 sníţit na polovinu počet lidí bez dlouhodobě udrţitelného přístupu k nezávadné pitné vodě a základní hygieně. Čtrnáctým úkolem je do roku 2020 dosáhnout výrazného zvýšení kvality ţivota minimálně 100 milionů obyvatel příměstských chudinských čtvrtí (slumů). Způsoby integrace principů udrţitelného rozvoje do politik národních států v rámci úkolu 11 jsou monitorovány na základě pěti indikátorů. Těmito indikátory jsou podíl lesní plochy na rozloze státu; mnoţství vypouštěných emisí oxidu uhličitého (CO2); spotřeba látek poškozujících ozonovou vrstvu; podíl způsobů vyuţívaných lovišť ryb v rámci biologických limitů; a poměr mnoţství vyuţívaných vodních zdrojů na celkovém mnoţství obnovitelných zdrojů vody. Podíl lesů na rozloze všech států poklesl během let 1990 a 2005 z hodnoty 31,3 % na 30,3 %. Emise CO2 stouply jak absolutně, tak v přepočtu na jednoho obyvatele, a to především díky nárůstu emisí v rozvojových regionech, kromě subsaharské Afriky.20 Důleţitým faktorem je téţ přístup ke zdrojům pitné vody. V roce 1990 vyuţívalo kvalitních zdrojů pitné vody 78 % celosvětové populace, o šestnáct let později uţ to bylo 87 %, coţ je faktický nárůst o více neţ 1,1 miliardy lidí. K největšímu zlepšení došlo v Číně a Indii. Oproti tomu k nejmenšímu zlepšení došlo v subsaharské Africe, kde nemá přístup ke zdrojům pitné vody 42 % obyvatel.
19
Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi 20 Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Zajistit udržitelný stav životního prostředí
16
Současné tempo zlepšování přístupu k pitné vodě nicméně slibuje globální splnění cíle. 21 S přístupem k pitné vodě souvisí i přístup k hygieně. Mezi lety 1990 a 2006 ve světě stoupl poměr lidí ţijících s přístupem ke kvalitní hygieně ze 49 % na 59 %. V tomto období tak nově získalo přístup k základním hygienickým potřebám asi 1,2 miliardy lidí. Pro splnění úkolu by však do roku 2015 muselo získat přístup k hygieně dalších 1,6 miliardy obyvatel, coţ se jeví jako nepravděpodobné.22 V chudinských čtvrtích (slumech), ţila v roce 2005 přibliţně třetina obyvatelstva rozvojových zemí. Slumy jsou extrémně chudé části měst bez dostatečné základní infrastruktury (pitné vody, elektrického proudu, kanalizace, odvozu odpadů, atd.). Lidé zde ţijí stísněni v provizorních příbytcích na minimálním prostoru. Absolutní počet obyvatel slumů stoupá, i kdyţ se tempo růstu sníţilo.23 1.2.8 Budovat světové partnerství pro rozvoj
Patnáctým úkolem je dále rozvíjet obchodní a finanční systém zaloţený na otevřenosti, předvídatelnosti a absenci diskriminace (včetně závazku usilovat o dobré vládnutí, rozvoj a sniţování chudoby, a to na národní i mezinárodní úrovni). Šestnáctým úkolem je řešit specifické potřeby nejméně rozvinutých zemí (přístup na trh pro vývoz z těchto zemí bez zatíţení cly a dovozními kvótami; odpuštění dluhů pro nejvíce zadluţené země a zrušení oficiálního bilaterálního dluhu; štědřejší poskytování oficiální rozvojové pomoci ze strany vyspělých zemí, které se zavázaly ke sníţení chudoby atd.). Sedmnáctým úkolem je řešit specifické potřeby vnitrozemských států a malých ostrovních rozvojových států. Osmnáctým úkolem je komplexně řešit problém zadluţení rozvojových zemí prostřednictvím národních a mezinárodních opatření s cílem dosaţení udrţitelnosti zadluţení z dlouhodobého hlediska. Devatenáctým úkolem je ve spolupráci s farmaceutickými firmami 21
Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Zajistit udržitelný stav životního prostředí 22 Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Zajistit udržitelný stav životního prostředí 23 Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Zajistit udržitelný stav životního prostředí
17
poskytnout přístup k dostupným základním lékům v rozvojových zemích. Posledním dvacátým úkolem je ve spolupráci se soukromým sektorem zpřístupnit rozvojovým zemím výhody nových technologií především v informační a komunikační oblasti. Tento cíl se dotýká především problematiky dobrého vládnutí, globální obchodní i zemědělské politiky a přístupu k trhům, odpovědného chování soukromých (zahraničních, nadnárodních) společností, zvýšení oficiální rozvojové pomoci zemí OECD vůči ekonomicky chudým regionům, řešení specifických potřeb vnitrozemských států a malých ostrovních rozvojových států. Dále se jedná o zadluţení rozvojových zemí, vytvoření a realizace strategie směřující k zajištění slušné a produktivní práce pro mladé lidi, zajištění přístupu k dostupným základním lékům v rozvojových zemích a umoţnění přístupu rozvojových zemí k moderním technologiím. V rámci tohoto cíle nedochází k ţádným konkrétním závazkům, nelze tedy jejich dosaţení vztahovat ke klíčovému roku 2015. Je ovšem nutné zdůraznit, ţe tyto úkoly patří mezi důleţité problémy současného rozvojového světa. Jejich efektivní řešení by si zaslouţilo mnohem preciznější formulování s konkrétními závazky a moţnostmi jejich kontroly.24
1.3 Rozvojová spolupráce v České republice Rozvojová spolupráce v České republice je legislativně zakotvena v zákoně č. 151/2010 Sb., o o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů. Dle tohoto zákona můţeme zahraniční rozvojovou spolupráci chápat jako souhrn činností hrazených ze státního rozpočtu, jejichţ cílem je přispět k odstraňování chudoby v kontextu udrţitelného rozvoje, včetně plnění rozvojových cílů tisíciletí, k ekonomickému a sociálnímu rozvoji, k ochraně ţivotního prostředí, jakoţ i k podpoře demokracie, dodrţování lidských práv a řádné správy věcí veřejných v rozvojových zemích.25 24
Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti, článek Budovat světové partnerství pro rozvoj 25 Zákon č. 151/2010 Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů, §2
18
Zahraniční rozvojová spolupráce je uskutečňována způsobem, který naplňuje stanovené cíle. Je realizována především pomocí rozvojových programů a projektů, vysíláním expertů, poskytováním vládních stipendií ke studiu na vysokých školách v České republice, peněţními dary do zahraničí, finančními příspěvky zahraničním institucím, mezinárodním organizacím a integračním seskupením a poskytováním zvýhodněných půjček a úvěrů.26 Zahraniční rozvojovou spolupráci uskutečňují orgány státní správy v rámci své působnosti v souladu s koncepcí a zásadami schválenými vládou. Mezi tyto orgány spadá Ministerstvo zahraničních věcí, které v této oblasti zejména předkládá vládě návrh koncepce a zásad zahraniční rozvojové spolupráce a její zhodnocení, připravuje roční plán zahraniční rozvojové spolupráce a předkládá jej vládě ke schválení. Dále do výše limitu stanoveného vládou rozhoduje o poskytnutí peněţních darů do zahraničí a poskytuje finanční příspěvky zahraničním institucím podle zásad zahraniční rozvojové spolupráce. Dalšími úkoly jsou koordinace činnosti ostatních orgánů státní správy,které v rámci své působnosti uskutečňují zahraniční rozvojovou spolupráci, v souladu s právem Evropské unie podpora českých subjekty usilujících o zapojení do realizace projektů v rámci rozvojové spolupráce ostatních dárců a zajištění hodnocení projektů zahraniční rozvojové spolupráce a humanitární pomoci.27 Dále mezi tyto orgány spadá Česká rozvojová agentura, která je zřízena jako organizační sloţka státu, která plní úkoly v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce a humanitární pomoci poskytované do zahraničí. Je zřizována Ministerstvo zahraničních věcí a její činnost je hrazena z rozpočtu tohoto ministerstva. Zajišťuje realizaci zahraniční rozvojové spolupráce v souladu s plánem zahraniční rozvojové spolupráce.28
26
Zákon č. 151/2010 Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů, §3 27 Zákon č. 151/2010 Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů, §7 28 Zákon č. 151/2010 Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů, §8
19
2 Křesťanská rozvojová spolupráce Tématem této práce je Přínos křesťanských církví pro řešení situace v rozvojovém světě, je tedy zcela na místě zamyslet se nad tím, jak spolu křesťanství a rozvojová spolupráce souvisí a především na jakých základech tato spolupráce stojí. Vystihnutí alespoň některých bodů je věnována následující kapitola. V první části kapitoly se budeme zabývat obecnými poznatky této spolupráce. Ve druhé části kapitoly se zmíníme o křesťanské rozvojové spolupráci konkrétního státu, v našem případě Německa. Katolická církev sleduje rozvoj národů, především těch, které se chtějí vymanit z hladu, bídy, endemických nemocí a nevzdělanosti. Těmito národy chápeme ty, které hledají způsob bohatší účasti na vymoţenostech civilizace a doţadují se, aby došly v civilizačním procesu většího ocenění. Tyto národy tedy vytrvale usilují o svůj všestranný rozvoj. Po Druhém vatikánském koncilu katolická církev ještě jasněji a hlouběji posoudila a zváţila poţadavek evangelia Jeţíše Krista v souvislostech s těmito otázkami a došla k závěru, ţe je jejím úkolem se ještě více zapojit do sluţeb lidí, aby závaţnost tohoto problému chápali v celé jeho šíři, ale téţ aby došli k přesvědčení, ţe je nutná solidární akce všech.29
2.1 Všestranný rozvoj člověka V dnešní době lidé touţí po tom, aby měli lepší přístup k zajištění obţivy, zdravotní péče, stálého zaměstnání a téţ dále touţí po bezpečnosti před kaţdým útlakem, svobodě od všeho, co narušuje lidskou důstojnost. Současně touţí a také po tom, aby se mohli den ode dne lépe realizovat, tzn. aby byli vzdělanější, a proto mohli více pracovat, učit se, vlastnit a v důsledku toho aby stoupala jejich hodnota. Vidíme, ţe velká část lidí ţije v podmínkách, které jim přinášejí frustraci, přestoţe jejich poţadavky jsou spravedlivé. I národy, které nedávno dosáhly samostatnosti, si logicky přejí, aby kromě dosaţené politické svobody v jejich státech docházelo téţ k
29
POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Sociální otázka má dnes světové rozměry
20
sociálnímu a hospodářskému pokroku.
Aby se občané těchto států mohli dále
rozvíjet, jak se na lidi sluší, a aby také ve společenství národů mohli zaujmout místo, jaké jim patří.30 V minulosti koloniální mocnosti často sledovaly pouze svůj vlastní zájem, své mocenské postavení nebo svou prestiţ, kdyţ však odešly, zanechaly za sebou mnohdy labilní ekonomiku, která byla závislá na pěstování jen jednoho druhu plodin. Z kolonialismu vzešlo ledacos zhoubného, nelze však opomenout význam zdatnost a práci kolonizátorů, kteří v mnoha zaostalých zemích dali k dispozici své vědecké a technické znalosti, které přinesly skutečný uţitek trvající dodnes. Struktury vytvořené v té době mohou být nedokonalé, umoţnily však ústup negramotnosti a chorob. Také umoţnily zaloţení infrastruktur a zlepšení existenčních podmínek, které ovšem ponechání
nestačí čelit tvrdé skutečnosti moderní ekonomiky. Mechanismus
společenského
uspořádání
vlastnímu
běhu
nepřinese
odstranění
nerovnosti, ale povede naopak k jejímu zhoršování.31
2.2 Sociální konflikty Rozvoj států s sebou nese i negativní stránky. Jednou z nich jsou sociální konflikty, které nabyly světových rozměrů. Silný neklid, jeţ se rozmohl v zemích které se industrializují, se rozšířil i do zemí s výhradně agrárním hospodářstvím I zdejší obyvatelstvo si uvědomuje svou bídu, která je nezaslouţená. Ruku v ruce s tím dochází téţ k pohoršení, ţe existují velké rozdíly ve vlastnictví majetku, ale ještě větší ve vykonávání moci. V některých zemích ţije hrstka vyvolených v přepychu, zatímco chudí, ţijící především na venkově , postrádají moţnost jakékoliv osobní iniciativy a odpovědnosti. Tito lidé ţijí často v podmínkách, které jsou nedůstojné. 32
30
POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Všestranný rozvoj člověka 31 POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Všestranný rozvoj člověka 32 POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Sociální konflikty
21
Nelze nezmínit taktéţ střet tradičních civilizací se těmi, které se v poslední době prosazují v průmyslovém světě. Struktury, které se nemohou přizpůsobit novým podmínkám, téměř zanikají. Velmi často dochází ke konfliktu mezi generacemi , čímţ dochází ke vyostření dilematu, zda si uchovat zvyky a víru předků, ale zříci se pokroku, či se otevřít technice a civilizaci přicházející zvenčí, ale vzdát se tradic. Vidíme tedy, ţe příliš často dochází k problematizaci mravní, duchovní a náboţenské opory z minulosti, aniţ by bylo zaručeno začlenění do nového světa. Někteří lidé se proto nechávají strhnout velikými, ale klamnými sliby těch, kteří si získávají obdiv jako další mesiášové. Z toho však plynou nebezpečí, která známe jako násilné akce lidu, povstání či upadnutí do totalitních ideologií. Před závaţností těchto problémů však nemůţe nikdo utéci.33
2.3 Církev a rozvoj Velmi důleţitým bodem, nad kterým bychom se měli pozastavit, je propojení církve a rozvoje. Katolická církev je věrná učení a příkladu svého boţského zakladatele. Svůj úkol, který přišel od Boha, odůvodňuje tím, ţe chudým se má hlásat evangelium. Katolická církev tedy nikdy neopomíjela podporovat u národů, kterým přinesla křesťanskou víru, také humánní pokrok. Katoličtí misionáři stavěli kromě kostelů téţ nemocnice a útulky, školy a univerzity. Dále učili místní společenství co nejefektivnějšímu vyuţívání zdrojů jejich země, a takto je často chránili před hrabivostí cizinců. Jejich práce jako kaţdá jiná lidská práce nebyla vţdycky dokonalá. Někteří misionáři někdy vkládali do hlásání pravého poselství evangelia způsob myšlení a ţivota své vlastní země. Navzdory tomu však dovedli tamější formy ţivota nejen respektovat, ale i rozvíjet.34 Těmto zemím však v dnešní době nestačí individuální ani skupinové akce. Současná světová situace vyţaduje společnou činnost všech, je třeba téţ ustanovit novou a jasnou koncepci v oblasti hospodářské, sociální, kulturní a duchovní. Z tohoto důvodu se Kristova církev, která má s člověkem bohaté zkušenosti, nechce se uţ nikterak vměšovat do politiky států. Snaţí se pouze o to, aby pod vedením
33
POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Sociální konflikty 34 POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Církev a rozvoj
22
Ducha Utěšitele pokračovala v díle Krista, jenţ přišel na svět vydat svědectví pravdě, spasit, ale ne soudit, slouţit, ale ne si nechat slouţit. Tato církev je zaloţena proto, aby uţ zde na zemi ustanovovala nebeské království, ne však proto, aby pro sebe dobývala pozemské moci. Zcela zřejmě hlásá, ţe tyto dvě oblasti jsou od sebe odlišné, ţe dvě moci, církevní a občanská, jsou kaţdá ve svém řádu svrchované. Církev sdílí ty nejlepší tuţby lidí, avšak trpí, kdyţ vidí, ţe jejich naděje nejsou splněny. Touţí proto pomoci lidem dosáhnout plného rozvoje. Nabízí jim tedy svůj vlastní celistvý pohled na člověka a na lidské záleţitosti. Tento rozvoj se neomezuje na pouhý hospodářský růst. Aby mohl být opravdový, musí být všestranný, coţ znamená, ţe musí vést k rozvoji celého člověka a celého lidstva. Není moţné oddělit ekonomiku od humánní stránky, od rozvoje kultury, jelikoţ je její součástí. . Je tedy nutno kteréhokoliv člověka, jakoukoli lidskou pospolitost i lidstvo jako celek cenit velmi vysoko.35 Kaţdý člověk se dle Boţího záměru narodil, aby se rozvíjel, protoţe ţivot kaţdého člověka je Boţím úkolem. Kaţdému je
tedy
dán v zárodku souhrn
schopností a vlastností, které má zúrodnit. Společně s výsledkem výchovy přijaté od okolí i vlastním osobním úsilí směřují k cíli, který jedinci určil Stvořitel. Člověk je obdařen rozumem a svobodnou vůlí, a proto za svůj rozvoj odpovídá stejně tak jako za svou spásu. Člověk sám zůstává strůjcem svého šťastného či nešťastného osudu, přestoţe vliv, který na něj působí zvenčí, můţe být silný. Pouze úsilím svého rozumu a své vůle můţe člověk růst po stránce lidské, a tedy více a více znamenat a zdokonalovat se. Růst lidské osobnosti ovšem není ponechán lidské libovůli. I tvor obdařený rozumem má povinnost zaměřit svůj ţivot k Bohu, který je první pravda a nejvyšší dobro. Nejvyšším cílem rozvoje člověka je napojení na ţivého Krista tím, ţe přijímá nové obohacení ţivota, stává se účastníkem humanismu, který přesahuje jeho přirozenost a dává mu nejvyšší plnost ţivota.36 Tím, ţe jsme součástí společenství, máme však závazky vůči všem lidem vůbec. Nemůţeme být lhostejní k těm, kdo přijdou po nás a rozšíří kruh lidské rodiny. Všeobecná solidarita je tedy skutečností a přináší nám nejen dobrodiní, ale
35
POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Církev a rozvoj 36 POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Církev a rozvoj
23
také povinnosti.Tento růst osobní i celé lidské společnosti by se mohl ocitnout v nebezpečí, kdyby se zanedbávala správná hierarchie hodnot. Touţit po nutně potřebném je oprávněné; a proto se práce k jeho dosaţení stává povinností. Je však třeba si uvědomit, získávání časných statků můţe vést k hrabivosti, k touze mít stále víc a k snaze zvětšovat svou moc. Lakota jednotlivců, rodin a národů se můţe zmocnit chudých i bohatých a probudit u jedněch i druhých materialismus, který vytěsňuje ducha.Výlučné vyhledávání majetku se tak stává překáţkou vnitřního růstu člověka a je i proti jeho opravdové velikosti. Hrabivost je pro národy právě tak jako pro jednotlivé osoby nejjasnější známkou mravní zaostalosti.Úsilí o rozvoj potřebuje lidi moudré, přemýšlivé, hledající nový humanismus, který by umoţnil modernímu člověku najít sama sebe tím, ţe přijme vyšší hodnoty lásky, přátelství, modlitby a kontemplace. Jen tak se plně uskuteční pravý rozvoj, který znamená pro kaţdého a pro všechny přechod od ţivotních podmínek méně lidských k podmínkám lidštějším.37 Dosaţení lidštějších ţivotních podmínek znamená vzestup z bídy k vlastnictví nezbytných věcí, odvrácení sociálních pohrom, větší znalosti a získání vzdělání. Pokud má člověk kolem sebe lidštější ţivotní podmínky, má téţ větší úctu k lidské důstojnosti druhého, spolupráci pro obecné blaho a vůli k míru. Uznává nejvyšší hodnoty a Boha, jenţ je jejich zdroj a cíl. Lidštějšími činí podmínky téţ víra, kterou přijali lidé dobré vůle, a jednota v Kristově lásce.38
2.4 Způsob jednání Je třeba se téţ zaměřit na to, jak by se měl člověk správně zachovat. Hned na začátku Písma svatého čteme, ţe máme naplnit zemi a podmanit si ji. Pomocí těchto slov bychom se měli učit, ţe všechno na světě bylo stvořeno pro člověka. Bylo mu svěřeno jako úkol podmanit si svou prací svět a vlastním úsilím a rozumem jej zdokonaloval. Je-li však země stvořena, aby kaţdému dávala prostředky pro jeho existenci a nástroje k jeho rozvoji, pak kaţdý člověk má právo, aby na ní našel to, co nutně potřebuje. Tím, ţe Bůh určil zemi a všechno, co je na ní, k uţívání všem lidem a národům, musí se všech statků dostat všem spravedlivou měrou. Toto si ţádá 37
POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Církev a rozvoj 38 POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Církev a rozvoj
24
spravedlnost provázenou láskou. Jakákoliv ostatní práva včetně práva soukromého vlastnictví a svobodného obchodu jsou oné zásadě podřízena. Nesmějí tedy překáţet jejímu uskutečňování, ale naopak je usnadňovat.39. I přes toto tvrzení stále mnoho lidí trpí a propast, která odděluje pokrok jedněch od stagnace druhých se stále prohlubuje. Nespravedlnost některých situací volá do nebe. Pokud celé národy trpí pod cizí nadvládou nedostatkem toho nejnutnějšího a je jim zabráněno podnikat něco z vlastní iniciativy a na svůj vrub, snadno se pak ocitají v pokušení odstranit bezpráví vůči lidské důstojnosti násilím. Vzpoury a revoluce ovšem vedou zase jen k nové nespravedlnosti, k novému porušování rovnováhy a podněcují lidi k novým rozvratům. Nesmíme bojovat proti existujícímu zlu ještě větší pohromou.40 Kaţdý program na zvýšení produkce má své opodstatnění, jen pokud slouţí člověku. Jeho úkolem je zmenšovat nerovnosti, odstraňovat diskriminaci a osvobozovat lidi ode všeho, co je zotročuje. Jeho cílem je činit lidi schopnými si polepšit, samostatně usilovat o svůj mravní pokrok a rozvoj svých duchovních darů. Rozvoj znamená starat se o sociální, ale i o hospodářský pokrok. Nestačí pouze zvyšovat všeobecný blahobyt ani podporovat technický rozvoj, aby se obývání země stalo lidštějším. Je třeba se poučit z omylů předcházejících generací. Člověk je doopravdy člověkem jen v té míře, v jaké je on sám strůjcem svého rozvoje.41
2.5 Solidární rozvoj lidstva O všestranném rozvoji lidstva jsme se zmiňovali jiţ dříve, nyní na něj naváţeme pojednáním o solidárním rozvoji lidstva. Všestranný rozvoj člověka můţe totiţ existovat jedině spolu se solidárním rozvojem lidstva. Jedinec se musí setkat s jedincem, stejně jako národy se musí setkat jako bratři a sestry, jako Boţí děti. K budování společné budoucnosti lidstva musíme vyuţívat tohoto vzájemného porozumění a přátelství. Je třeba téţ hledat konkrétní a účinné prostředky organizace a spolupráce a dát pro všechny k dispozici to, co máme, abychom mohli budovat 39
POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Způsob jednání 40 POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Způsob jednání 41 POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Způsob jednání
25
pravé společenství mezi všemi národy.Tato povinnost se týká všech lidí a projevuje se trojím způsobem. Nejdůleţitější je solidarita, pomoc, kterou bohaté národy musí poskytovat rozvojovým zemím. Dále se jedná o sociální spravedlnost, kde jde především o odstranění toho, co je na hospodářských vztazích mezi národy bohatšími a slabými nesprávné a v neposlední řadě lásku vůči všem, k vytváření lidštějšího světa pro všechny, kde všichni mají dávat i přijímat, a kde pokrok jedněch nesmí být překáţkou rozvoje druhých. Na tomto závisí budoucnost lidské civilizace.42
Účinný nástroj především proti bídě je zároveň účinným nástrojem rozvoje národů. Mezi všemi národy tedy nezbytně musí začít dialog, který by mezi zeměmi, které pomoc poskytují, a těmi, které ji přijímají, umoţnil správné rozdělení pomoci především podle skutečných potřeb a moţností vyuţití těch, kterým se jí dostává. Jedině tak nebudou rozvojové země vystaveny nebezpečí zatíţení dluhy tak velkými, ţe jejich splácení potom pohltí převáţnou část jejich důchodu, jelikoţ si jako suverénní státy budou moci určovat svou politiku a podle vlastního uváţení volit svůj vlastní společenský systém. Jde zde především o vytvoření rovnoprávného partnerství, které můţe přinést společenství důstojné pro člověka. Je však třeba příslušníky těchto národů přesvědčit, ţe sami musí vzít do rukou zlepšování své situace a sami hledali nové prostředky. Toto společné dílo bezesporu vyţaduje společné, vytrvalé a odváţné úsilí, je však nutné se do této práce dát bez prodlení. Jedná se přeci o ţivot chudých národů, o svornost občanů v rozvojových zemích, a dokonce o mír na celém světě.43
2.5.1
Rozvoj je nové jméno pro mír
Příliš velké hospodářské, sociální a kulturní rozdíly mezi národy vyvolávají napětí a nesváry a často ohroţují mír. Boj proti bídě a nespravedlnosti znamená spolu se zvyšováním blahobytu téţ lidský a duchovní rozvoj všech, a tím i blaho celého lidstva. Mír nelze obnovit jen tím, ţe se zřekneme války. Mír můţeme budovat 42
POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Solidární rozvoj lidstva 43 POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Solidární rozvoj lidstva
26
usilováním o řád, který chtěl Bůh a který vyţaduje dokonalejší spravedlnost mezi lidmi.44 Tím, ţe rozvojové národy jsou budovateli svého vlastního pokroku, je nutné, aby neţily jedny od druhých izolovány. Milníky na cestě k civilizačnímu pokroku vedoucímu k dosaţení míru jsou především oblastní smlouvy o vzájemné pomoci mezi slabšími národy, rozsáhlé podpůrné dohody a ujednání o společných programech. Toto snaţení o lidštější způsob ţivota pochopitelně vyţaduje námahu a zahrnuje i nepříjemnosti. Navzdory těmto útrapám lze pomocí lásky k bratřím přispět k pokroku lidské rodiny. Křesťané totiţ z přesvědčení o spojení s obětí boţského Spasitele nejvíce napomáhají k budování Kristova těla, aby došlo své plnosti ve shromáţdění Boţího lidu.45
2.6 Křesťanská rozvojová spolupráce v Německu V Německu chápou církve svou roli tak, ţe kromě svých vlastních institucionálních zájmů musí hájit také hodnoty plynoucí z etiky a sociálního učení. Církve v Německu patří tradičně do sféry veřejného práva. Jejich podíl na německé rozvojové pomoci je na spolkové úrovni po spolkové vládě největší. Církev a stát zde mají vztah zahrnující vzájemná, nicméně ne vţdy identická očekávání. Stejné kritérium platí i pro rozvojovou politiku.46 2.6.1
Historické zkušenosti a jejich význam
Historické zkušenosti v rozvoji křesťanské rozvojové spolupráce v Německu velkou roli. V období poválečné obnovy společnosti byl církvím připisován velký
44
POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Solidární rozvoj lidstva 45 POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN 80–7113–154–7., článek Solidární rozvoj lidstva 46 KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci. Ekumakad.cz [online]. 2008 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.ekumakad.cz/cz/temata/role-nemeckych-cirkvi-v-rozvojovespolupraci
27
význam. Postupně sice církve, stejně jako jiné velké společenské instituce, ztrácely na počtu členů a vlivu, přesto se dodnes těší velké váţnosti u širší veřejnosti. V rozvojové oblasti se německé církve začaly angaţovat v šedesátých letech minulého století. V tehdejší době se německá zahraniční politika nacházela pod silným mezinárodním, hlavně však americkým tlakem, coţ vedlo k proměně církví z příjemců pomoci v dárce. historicky i obsahově za problematický, proto se jejich organizace jmenovaly Misereor, Brot für die Welt, Dienste in Übersee nebo Adveniat. Tyto organizace financovaly svou činnost z darů nebo z prostředků získaných církevní daní. V té době vládnoucí strana Konrada Adeauera byla vůči těmto organizacím příznivě nastavena. Adenauer byl přesvědčen o tom, ţe by mohlo být k uţitku nabídnout církvím státní podporu důleţitosti jejich role. Katolická a později téţ jistém evangelické církve tuto nabídku v šedesátých letech přijaly a začaly přijímat zvláštní prostředky z rozpočtu spolkového ministerstva pro hospodářskou spolupráci. Nicméně realizace světové sociální politiky je pro církve velice obtíţná. Je moţné se domnívat, ţe političtí aktéři hledají u církví pouze ramena, na nichţ by se mohli vyplakat. Rozvojová politika přesto zaznamenává pokrok, přestoţe někdy se k prokázání solidarity musí stát nějaká katastrofa.47
2.6.2
Rozvojová spolupráce
Základní myšlenkou církevní rozvojové sluţby byl od počátku biblický pojem spravedlnosti. Německo zakusilo po válce nejen bídu, ale také pomoc, proto bylo v letech hospodářského rozkvětu připraveno pomoci těm, kteří byli v nouzi. Jejich cíle nebylo pouze přinést oběť, ale především se aktivně zasadit za ţivot ve spravedlnosti. Později se v důsledku obecné rozvojově politické diskuse zdůrazňovaly další aspekty, především oblast ţivotního prostředí, míru, lidských práv.48 47 KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci. Ekumakad.cz [online]. 2008 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.ekumakad.cz/cz/temata/role-nemeckych-cirkvi-v-rozvojovespolupraci, článek Historické zkušenosti a jejich význam 48KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci. Ekumakad.cz [online]. 2008 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.ekumakad.cz/cz/temata/role-nemeckych-cirkvi-v-rozvojovespolupraci, článek Rozvojová spolupráce
28
Důleţitou roli v tradici, která je do značné míry poznamenána misiemi, sehrálo jádro rozvojové činnosti, které spočívá ve vzdělání, zdravotnictví a zemědělství. V dnešní době mají církve vypracované projekty, které se týkají ţivota ve městech i na vesnicích, lidských práv, demokracie a posilování občanské společnosti. Vedle toho jsou podporovány i projekty spojené s řemesly, sociálními zařízeními, ţivotním prostředím a infrastrukturou.49
2.6.3
Advocacy
Protoţe se křesťanské chování orientuje na spravedlnost, mělo by se proto zasazovat i o vznik spravedlivé společnosti. Křesťané by dále měli přehodnocovat vlastní chování a hospodaření. Měli by se zasazovat především o prospěch našich chudých a znevýhodněných bliţních. Měli by se orientovat jak na spotřebitele, aby je získávali pro zodpovědnější konzum, ale také na hospodářská sdruţení a politické představitele, kterým by měli připomínat jejich zodpovědnost. Ve společném dialogu církví a státu by se toto mělo znovu a znovu připomínána.50 Církve svou úlohu plní uţ téměř půl století, s tím, ţe za oddluţení nejchudších zemí, „fair trade“, boj s mezinárodní korupcí a omezení vývozu zbraní se zasazovaly ještě v době, kdy byly tyto cíle vnímány pouze jako iluze snílků. V ruku v ruce s moţnostmi pomoci chudým však musí jít téţ o snahu změnit konzumní a výrobní návyky naší společnosti. Pouze v případě, ţe dávat křesťanské společenství vynaloţí ze své kasy na tyto účely dostatečné mnoţství prostředků, bude moci být vzorem sekulární společnosti a bude mít morální sílu k tomu, aby jí připomínalo její závazky.51
49
KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci. Ekumakad.cz [online]. 2008 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.ekumakad.cz/cz/temata/role-nemeckych-cirkvi-v-rozvojovespolupraci, článek Rozvojová spolupráce 50
KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci. Ekumakad.cz [online]. 2008 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.ekumakad.cz/cz/temata/role-nemeckych-cirkvi-v-rozvojovespolupraci, článek Advocacy 51
KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci. Ekumakad.cz [online]. 2008 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.ekumakad.cz/cz/temata/role-nemeckych-cirkvi-v-rozvojovespolupraci, článek Advocacy
29
3 Adopce na dálku Projekt Adopce na dálku® je projektem Arcidiecézní Charity Praha. Tato Charita však není jedinou charitou v České republice, která se projektem Adopce na dálku zabývá. Nicméně Arcidiecézní Charita Praha je v této oblasti nejvýznamnější. Projekt Adopce na dálku byl zaloţen v roce 1993. Od té doby byla díky dárcům z celé České republiky poskytnuta podpora ve vzdělávání více neţ 30 tisícům nejchudších dětí z rozvojových zemí. Program je realizován v 6 státech ve spolupráci s místními partnerskými organizacemi. Podpora vzdělávání konkrétních dětí zahrnuje financování nákladů na jejich vzdělávání, které zahrnují školné na základních, středních či vyšších školách, školní pomůcky, školní uniformu či v případě potřeby pobyt na internátu, doučování, mimoškolní aktivity a další výdaje spojené se vzděláváním a téţ zdravotní péče. Zásadní roli v celkovém rozvoji a vzdělávání potřebných dětí hraje téţ podpora místních komunit.52
3.1 Důvody podpory projektu Existuje 10 různých důvodů, proč bychom měli tento projekt podpořit. První důvodem je darování vzdělání, jelikoţ v tomto případě darujete to nejcennější, tedy šanci na nezávislost a lepší perspektivu v ţivotě. Vaše pomoc tak bude trvalá, i přes ukončení účasti na projektu. Druhým důvodem je to, ţe Vaší podporou nečiníte člověka na této pomoci závislým, ale naopak mu umoţňujete projevení vlastní aktivity a píle, která je v procesu vzdělávání klíčová. Třetím důvodem je umoţnění vzdělávání v přirozeném kulturním prostředí, kdy dítě není vytrţeno z jeho přirozených rodinných a kulturních vazeb. Čtvrtým důvodem je adresnost pomoci. Zapojením se do projektu dostane šanci na vzdělání jedna další konkrétní dívka či chlapec z vybrané cílové země. Pátým důvodem je důkaz pomoci konkrétnímu dítěti, od kterého dostává dárce 2x ročně. Šestým důvodem jsou viditelné výsledky i přes nízké finanční prostředky ve výši cca 500 Kč měsíčně. Sedmým důvodem je kladení důrazu na na komunitní přístup, aby byly případné negativní vedlejší 52
Adopce na dálku®. ARCIDIECÉZNÍ CHARITA PRAHA [online]. 2014 [cit. 2014-11-08]. Dostupné z:http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/
30
dopady eliminovány. Osmým důvodem je moţnost zapojení jednotlivce, ale téţ rodiny, farnosti, třídy, apod. Devátým důvodem je vysoké procento částky věnované přímo na podporu projektu, které činí 93%. Pouze 7 % tvoří nezbytné nepřímé náklady a rezervy. Desátým důvodem je dlouhá tradice a důvěryhodnost organizátora pomoci, jelikoţ Arcidiecézní charita Praha se této formě pomoci věnuje nejdéle, díky čemuţ získala důvěru desetitisíců dárců z celé České republiky.53
3.2 Podmínky a pravidla zahraničních projektů a rozvojového programu Adopce na dálku® Aby bylo úsilí o změnu situace nejúčinnější, je třeba dodrţovat základní pravidla rozvojové spolupráce a přistupovat citlivě ke kultuře, ve které příjemci pomoci ţijí. Je třeba ctít principy a vybírat takové postupy, které nevedou k závislosti příjemců pomoci na poskytované podpoře, ale které zvyšují jejich budoucí soběstačnost. Aby mohly být tyto principy naplňovány, je třeba zajistit spolupráci a pochopení všech spolupracovníků a dárců. Všechny principy vycházejí z dlouholeté odborné zkušenosti s realizací projektů rozvojové spolupráce, zajišťují efektivní vyuţití poskytnutých darů, efektivní naloţení s prostředky, pozitivní dopady pomoci a minimalizují její případné negativní dopady.
3.2.1 Korespondence
Prostřednictvím korespondence je umoţněna jedinečná společenská výměna mezi dvěma kulturně i historicky naprosto odlišnými světy. Prostřednictvím dopisů je moţné skutečně pocítit realitu cílové země, a to i s případnými nejasnostmi a nedorozuměními. Díky korespondenci mohou být dárci přímo účastni tohoto poznání, je však důleţité si uvědomit, ţe komunikace je jiná, neţ jaká se očekává v našich podmínkách, a je tedy třeba k ní i tak přistupovat. Z mnohaleté zkušenosti víme, ţe můţe přinést i nedorozumění či nepochopení. Dopisování by nemělo mét negativní dopad na vývoj dítěte, a proto je nutné se postavit ke sdílení informací s náleţitou odpovědností. Je tedy vhodné si stanovit pravidla, která by však měla mít pouze doporučující charakter. Tato pravidla by měla zároveň fungovat jako prevence 53
Adopce na dálku®. ARCIDIECÉZNÍ CHARITA PRAHA [online]. 2014 [cit. 2014-11-08]. Dostupné z:http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/
31
před způsobením těţké újmy, ale i nevysvětlitelným nedorozuměním. Korespondence umoţňuje kontakt s dítětem nebo studentem, který je v programu podporován. Korespondenční kontakt by však v ţádném případě neměl být prostředkem k navázání silných citových vazeb. Podporované děti a studenti jsou prostřednictvím programu, a tedy i komunikací s vámi, vedeni k osamostatnění se. Psaní osobních dopisů však nebývá součástí místních kultur, proto děti nejsou zvyklé psát o tom, co dělají nebo proţívají. Korespondence dítěte s dárcem z bohaté Evropy nesmí dítě poškozovat. Dopisy by neměly obsahovat ani náznak jakékoli pomoci nad rámec rozvojových projektů, tedy i programu Adopce na dálku®. V takovém případě se v dětech rodí nerealizovatelné naděje způsobující spoléhání se na pomoc zvenčí, a přináší to zásadním narušení rozvojového cíle programu.54 Konkrétní pravidla pro korespondenci jsou následující: Neposílejte a neslibujte proto dítěti ţádné věcné dary či jiné nadstandardní výhody. Náznak jakýchkoliv změn či výhod v dětech budí těţce realizovatelné naděje, jelikoţ to, co se můţe zdát jako snadno proveditelné u nás, nemusí být stejné v rozvojové zemi. Nevyzývejte dítě k tomu, aby si napsalo o hmotné dárky, které by chtělo dostat, jelikoţ jeho rodina můţe tyto otázky chápat jako nabídku k další pomoci. Program je postaven nejen na principu solidarity, ale také rovnosti a vyváţenosti. Neposílejte dítěti bankovky, cennosti ani věcné balíčky. Posílání balíčků je skutečně neefektivní způsob obdarování, protoţe balíčky bývají místními poštami otevírány a ztrácí se celé nebo jejich obsah. Nákupem komodit v místě je také podporována místní ekonomika, coţ je další důleţitý aspekt rozvojové spolupráce. Namísto zasílání hodnotných dárků podporovaným dětem a/nebo jejich rodinám poštou se doporučuje zaslat finanční dar nad rámec pravidelné roční platby v programu Adopce na dálku®. Tento dar bude vyuţit na podporu komunitních projektů realizovaných v oblasti, ze které děti pocházejí, nebo na vhodný materiální dar pro příjemce naší rozvojové pomoci (děti, mládeţ, komunity). Komunitní 54
Podmínky a pravidla zahraničních projektů a rozvojového programu Adopce na dálku®. Arcidiecézní Charita Praha [online]. 2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/podminky-a-pravidla/
32
projekty jsou odborně navrţeny tak, aby měly co nejširší pozitivní dopad a přispěly k rozvoji celých oblastí (např. stavba školy, studny a podobně). V případě, ţe se rozhodnete podporovat dítě nebo studenta nejen finančně, ale také korespondenčně, bude dítě o této skutečnosti informováno a bude očekávat dopis či pohlednici. V dopise můţete dítě povzbudit ve studiu, poslat mu svoji fotografii či napsat o své rodině a zemi. Je však třeba dbát na mimořádnou citlivost, zmínky o vymoţenostech rozvinuté společnosti dítěti podávají do jisté míry zkreslený a neúplný obraz o naší zemi. Dítě pak snadno získá touhu po bezstarostném a radostném ţití v Evropě. Neslibujte dítěti pozvání do České republiky, ani svou návštěvu v zemi dítěte. Korespondence je dětem zasílána na adresy našich partnerských organizací v zahraničí. Přímé adresy dětí dárcům nejsou poskytovány, jelikoţ ve vesnických oblastí poštovní sluţby nefungují, a rodiny zapojené do programu tudíţ poštovní adresy nemají. Mohlo by se téţ stát, ţe dárci, jejichţ adresy rodina dítěte či její okolí nedopatřením získalo, dostávali prosebné aţ ţebravé dopisy. Dalšími důvody jsou snaha zamezit, aby rodina dítěte vnímala přímou korespondenci s bohatým dárcem jako příleţitost, jak získat materiální zajištění bez vlastního přičinění. Přímou korespondencí by bylo narušeno soukromí rodiny, a tímto způsobem je zabráněno tomu, aby dítě dostávalo od dárce nevhodnou korespondenci. Není moţné ovlivňovat obsah ani délku dopisů od dětí. Děti píší dopisy buď s asistencí sociálního pracovníka, nebo samy tak, jak nejlépe umí a jak je v jejich prostředí přirozené. Všechny děti však nemají nadání v písemném sebevyjádření a jejich dopisy proto mohou být stručné nebo působit formálně. Je třeba si však uvědomit, ţe jsou vţdy výsledkem snaţení. Jelikoţ dopisy menších dětí bývají překládány místními sociálními pracovníky, mohou pak některé obraty znít nedětsky. Pokud nemáte v úmyslu nebo moţnost si s dětmi/studenty korespondovat, vyuţijte jinou variantu Adopce na dálku®, a to bez korespondence. Děti tedy vědí, ţe od vás nemají očekávat dopisy a vyhnou se tak zklamání.55
55
Podmínky a pravidla zahraničních projektů a rozvojového programu Adopce na dálku®. Arcidiecézní Charita Praha [online]. 2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/podminky-a-pravidla/
33 3.2.2 Osobní návštěvy dárců v cílových zemích
Osobní návštěvy dárců a setkání s podporovanými dětmi se nedoporučují, jelikoţ dítěti v jeho rozvoji nepomáhají. Kulturní rozdíly mezi Evropou a zemí odkud děti pocházejí, jsou navíc tak výrazné, ţe existuje značné riziko nevhodného nebo špatně vykládaného chování. Ze zkušeností vyplývá, ţe taková návštěva můţe mít negativní dopady nejen na dítě a jeho rodinu, ale také na jejich postavení v komunitě, protoţe okolí předpokládá, ţe rodině přiváţíte dary či finanční hotovost. Tyto domněnky není snadné sousedům a širokému okolí vyvrátit. Pro návštěvu podporovaného dítěte je doporučováno vyuţití organizovaných cest, které Charita Praha výjimečně pořádá. Takové cesty jsou organizovány občas, v případě zájmu dostatečného mnoţství dárců, nezbytného k pokrytí nákladů s tímto spojených. Návštěvy dárců povaţují všechny partnerské organizace za velmi významnou příleţitost. Chtějí tak dárcům projevit vděk za podporu, a proto se jim snaţí věnovat maximum času, coţ se však děje na úkor času určeného k realizaci plánovaných rozvojových aktivit. Je tedy třeba vzít na vědomí, ţe větší počet takových návštěv místní partnerskou organizaci zatíţí. Je dokonce moţné porušit pravidla rozvojové spolupráce a s dítětem se individuálně setkat, je však velmi důleţité respektovat následující pravidla: Před uskutečněním návštěvy je nutné v dostatečném předstihu (minimálně dva měsíce) informovat o svém záměru. Informace je poté předána příslušné partnerské organizaci, která se pokusí zajistit, aby se vám její pracovníci v době vaší návštěvy věnovali, jelikoţ jejich doprovod výrazně sníţí případné negativní dopady dárcovy přítomnosti na vesnici. Místní sociální pracovníci jsou nezbytným doprovodem, především z důvodu znalosti prostředí a místní řeč. Nelze trvat na návštěvě dítěte v místě jeho bydliště. Vţdy záleţí na posouzení partnerů, zda je vhodné navštívit dítě v jeho vesnici nebo škole či uskutečnit setkání v prostorách partnerské organizace. Partnerské organizaci je nezbytné uhradit veškeré náklady spojené s návštěvou, nejlépe formou daru. Náklady jsou především doprava, občerstvení a sluţby zaměstnanců. Jsou téţ na místě úvahy o návštěvě dítěte v České republice. Tato návštěva však není moţná, především vzhledem k propastným kulturním rozdílům a k velké
34
procesní náročnosti. Na základě negativních zkušeností však takové návštěvy nejsou podporovány ani organizovány a dárcům jsou rozmlouvány.56
3.2.3 Fungování projektů zahraniční spolupráce a programu Adopce na dálku®, způsob využití finančních prostředků
Kaţdému dárci přiřazeno konkrétní dítě, jehoţ vzdělání je podpořeno a jehoţ komunita je zapojena do rozvojových projektů. Dárci je poté přidělen specifický symbol, dítě je identifikováno přiděleným variabilním symbolem. Neznamená to však, ţe dárce podporuje jen toto konkrétní dítě, nýbrţ se přihlašuje do všech souvisejících projektů rozvojové spolupráce. Efektivním způsobem poskytnutí finančního daru je zřízení trvalého příkazu k úhradě se zadáním všech potřebných údajů. 93 % z obdrţené částky je plně vyuţito ve prospěch podpořeného projektu. Prostředky jsou vyuţity na náklady spojené s realizací konkrétních projektů. V případě programu Adopce na dálku® jde zejména na vzdělávání, osvětu, mimoškolní aktivity zdravotní péči všech registrovaných dětí, tedy včetně těch, jejichţ podporu dárce ukončil či které na svého dárce teprve čekají. Z těchto prostředků jsou podporovány i další rozvojové, komunitní, zdravotnické, zemědělské a další projekty podle rozhodnutí Charity Praha a partnerské organizace v cílové zemi. Částka, kterou dítě vyuţívá, závisí na věku, typu školy a studia, oblasti, zemi, zdravotním stavu atd. Roční částka na podporu dítěte poskytovaná dárcem je minimální hranicí jeho podpory. Jakákoliv částka zaplacená nad rámec této minimální roční částky, je automaticky převedena na všechny projekty rozvojové spolupráce Charity Praha. Zbylých 7 % z uhrazené částky je vyuţito na nepřímé náklady a rezervy v souladu s metodikou, kterou u dotací zahraničních projektů pouţívá Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Pomocí těchto částek je umoţněna realizace projektů, a to dlouhodobě a s ohledem na krizi v České republice i celé Evropské unii.
56
Podmínky a pravidla zahraničních projektů a rozvojového programu Adopce na dálku®. Arcidiecézní Charita Praha [online]. 2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/podminky-a-pravidla/
35
Minimální roční příspěvek na dítě se liší dle zemí, kde projekty probíhají. Částky jsou vypočítány dle nákladů na realizaci projektu v místě určení, kde je zohledněna celá řada okolností, např. ceny v místě, vzdálenosti, bezpečnost a další. Minimální roční částky jsou pečlivě sestaveny ve spolupráci s místními partnerskými organizacemi tak, aby zajistily řádnou a úspěšnou realizaci projektových aktivit. Příspěvky je moţné hradit jednou ročně či v měsíčních splátkách.57 3.2.4 Informování o realizovaných projektech
Informace o projektech jsou umístěny na internetových stránkách a dárci jsou téţ pravidelně informováni o realizovaných projektech, a to minimálně jednou za měsíc na email. Dalším zdrojem informací je pravidelný Bulletin, který informuje nejen o průběhu jednotlivých projektů, ale také o zajímavostech z jednotlivých zemí, novinkách z organizace a kontaktech, které je vyuţít v případě nejasností či dotazů.58 3.2.5 Ukončení účasti v programu Adopce na dálku®
Můţe se stát, ţe se dárce z nejrůznějších důvodů rozhodne ukončit svou účast v projektu. Vzhledem k dobrovolnosti účasti v projektu mu je ukončení účasti povoleno kdykoliv. Ukončit svou účast můţe dárce písemným sdělením zaslaným Charitě Praha. V tento den téţ přestávají platit jakékoli finanční či morální závazky k podporovaným projektům, včetně závazků k příjemcům pomoci v rámci programu Adopce na dálku®. K ukončení účasti na projektu však můţe dojít i nedobrovolně, a to v případě,ţe dárce neuhradí příspěvek v době splatnosti, a zároveň nereaguje ani na 2. upomínku. V těchto případech Charita Praha hledá konkrétnímu dítěti či studentovi jiného dárce. K ukončení účasti v projektu můţe dojít také v případě, ţe od poslední platby uplynulo 16 měsíců a vznikl tak dluh.59 Nezřídka však dochází k opačnému případu, tedy, kdy program opustí dítě samotné, předtím, neţ dokončí studium. Projekty jsou realizovány ve sloţitých 57
Podmínky a pravidla zahraničních projektů a rozvojového programu Adopce na dálku®. Arcidiecézní Charita Praha [online]. 2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/podminky-a-pravidla/ 58 Podmínky a pravidla zahraničních projektů a rozvojového programu Adopce na dálku®. Arcidiecézní Charita Praha [online]. 2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/podminky-a-pravidla/ 59 Podmínky a pravidla zahraničních projektů a rozvojového programu Adopce na dálku®. Arcidiecézní Charita Praha [online]. 2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/podminky-a-pravidla/
36
podmínkách rozvojových zemí a pomoc je nabízena lidem, kteří svou účastí projektu neztrácejí moţnost svobodného rozhodování. Nejčastějšími důvody, které vedou k předčasnému ukončení účasti dítěte v programu, jsou odstěhování rodiny mimo dosah programu, svatba nebo těhotenství, ztráta zájmu o studium či v neposlední řadě závaţné porušení pravidel programu. Dárce by si měl být jiţ při vstupu do programu tohoto rizika vědom. I předčasné ukončení však neznamená, ţe podpora nemá smysl. Dítěti se totiţ dostalo nejen vzdělání, přestoţe jen částečného, ale také zdravotní péče, hodnotných darů a další vědomostí a dovedností, které mu výrazně pomohou v dalším ţivotě. I pokud umoţníme dítě navštěvovat školu pouze jeden rok, dáváme mu tím mnohem více, neţ bychom očekávali očekávat v evropském kontextu. Dítě dostane šanci poznat krásné dětství bez ustavičné práce na poli, ale také se na rozdíl od svých mnohdy negramotných rodičů mnohému naučí. I toto přináší významné splnění poslání projektu, byť krátkodobé. Pokud dojde k předčasnému či řádnému ukončení účasti dítěte v programu je dárce informován ze strany Charity Praha do tří měsíců od vzniku této situace. Dárci je téţ poštou v této lhůtě doručen oficiální dokument, v němţ jsou mj. uvedeny důvody ukončení. Ukončení školní docházky však není důvodem k vrácení poskytnutého finančního daru. Veškeré nevyuţité finanční prostředky jsou účelově vyuţívány na podporu komunity. S ukončením účasti dítěte však končí i moţnost vzájemné korespondence. Tento projekt je především projektem rozvojovým, jehoţ hlavním cílem je umoţnit znevýhodněným dětem vzdělání a zároveň přitom podpořit rodinu, komunitu a oblast, v nichţ dítě ţije. Můţe být těţké podporu ukončit,ale tímto krokem je dítěti umoţněno se osamostatnit a plně vyuţít nabytých schopností a dovedností. Administrativní úkony spojené s dětmi, které jiţ do projektu zapojené nejsou, by sniţovaly šance velkého počtu dětí, které na pomoc teprve čekají, a na něţ je veškerá činnost směřována.60
60
Podmínky a pravidla zahraničních projektů a rozvojového programu Adopce na dálku®. Arcidiecézní Charita Praha [online]. 2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/podminky-a-pravidla/
37
3.3 Vlastní postoje k projektu Adopce na dálku S projektem Adopce na dálku jsem se osobně setkala jiţ před mnoha lety, kdy se na účasti v něm podílela moje teta. Několik posledních let je účastníkem tohoto projektu téţ moje vlastní rodina. V rámci projektu podporujeme dnes jiţ třináctiletou dívku z Indie. Prostřednictvím dopisů, které si pravidelně vyměňuje jsem nabyla dojmu, ţe podpora tímto způsobem má svou cenu. Dívenka nám pokaţdé velmi děkuje za to, ţe můţe chodit do školy, a stejně tak její sourozenci, kteří by i přes to, ţe je jejich otec zaměstnán, bez podpory školu navštěvovat nemohli. Musím však konstatovat, ţe korespondence není i přes velký význam, který v ní vidíme, pro nás jednoduchá. Častokrát máme potíţe napsat i několik řádků, abychom se stále neopakovali, a zároveň neporušili pevně daná pravidla pro korespondenci. Projekt Adopce na dálku mi tedy ve své podstatě přijde zcela jistě uţitečný a smysluplný. Jsem však přesvědčena, ţe jde o běh na velmi dlouhou trať, jehoţ efektivita se dle mého názoru můţe více naplnit aţ v generaci potomků dnes podpořených dětí. Cílem projektu by měla být především snaha o zajištění lepší budoucnosti dnešních dětí, které pokud budou mít přístup ke vzdělání, budou mít mnohem větší šanci nalézt takovou práci, aby byli schopni se sami uţivit a později uţivit i své vlastní děti, aby jiţ podpory zvenku nebylo třeba.
38
Závěr Cílem práce bylo popsat, jak se katolická církev angaţuje v této oblasti pomocí popisu projektu Adopce na dálku s propojením s teoretickým základem problematiky rozvojové spolupráce. V první kapitole jsem se věnovala obecným poznatkům týkajících se rozvoje a rozvojové spolupráce. Zaměřila jsem se zde na způsoby měření rozvoje, Rozvojové cíle tisíciletí a legislativní zakotvení rozvojové spolupráce v České republice. Došla jsem k závěru, ţe stanovení kritérií pro rozvoj a cílů, kterých by měla společnost dosáhnout je velmi důleţité. Nicméně si myslím, ţe ani nejpřesnější údaje nemohou ve své šíři obsáhnout vše, co by mohlo vést k úspěšnému rozvoji. Ke stejnému závěru jsem došla i v případě Rozvojových cílů tisíciletí, u kterých se dále domnívám, ţe jsou stanoveny příliš obecně a velkolepě, proto se nelze divit, ţe většiny z nich nebude moţno v roce 2015 dosáhnout. V druhé kapitole jsem se věnovala propojení křesťanství a rozvojové spolupráce. Došla jsem k závěru, ţe nejdůleţitějším činitelem, které s touto problematikou souvisí je křesťanská solidarita a rovnost, kde je však nezbytná přítomnost vlastní oběti ve prospěch druhých. Ve třetí kapitole jsem se zabývala popisem projektu Adopce na dálku. Zde jsem se pokusila nastínit především způsoby, jak se můţe zájemce k projektu přidat a jaké zásady jsou pro jeho fungování nezbytné. V závěru kapitoly jsem se pokusila ve stručnosti nastínit vlastní názor na tento projekt.
39
Seznam literatury Adopce na dálku®. ARCIDIECÉZNÍ CHARITA PRAHA [online]. 2014 [cit. 2014-11-08]. Dostupné z:http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/
KULESSA, Manfred. Role německých církví v rozvojové spolupráci. Ekumakad.cz [online]. 2008 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.ekumakad.cz/cz/temata/role-nemeckych-cirkvi-v-rozvojove-spolupraci Podmínky a pravidla zahraničních projektů a rozvojového programu Adopce na dálku®. Arcidiecézní Charita Praha [online]. 2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/podminky-a-pravidla/
POPULORUM PROGRESSIO: Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967. Sociální encykliky: 1891-1991. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996, s. 25. ISBN ISBN 80–7113–154–7. Rozvojové cíle tisíciletí. Rozvojovka [online]. 2007 [cit. 2014-06-20]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti TOŢIČKA, Tomáš. Občanská odpovědnost ve světle globální chudoby. Praha: Educon, 2011, 83 s. ISBN 978-802-6003-526.
