Zákládní školá Polešovice Absolventská práce žáka 9. ročníku
Nejdůležitější věc v životě- RODINA
Žák: Klára Elisová Vedoucí práce: Mgr. Irena Bělohradová Školní rok: 2014/2015 ~1~
Základní škola Polešovice
Absolventská práce žáka 9. ročníku
Školní rok 2014/2015
Klára Elisová
~2~
Obsah 1. Úvod ............................................................................................................................. 2 2. Můj pohled na rodinu ................................................................................................. 3 2.1. Co vlastně znamená rodina pro mě? ................................................................. 4 2.2. Kdy rodina vznikne? .......................................................................................... 5 3. Historie ........................................................................................................................ 7 4. Nukleární rodina ........................................................................................................ 9 4.1. Matka .................................................................................................................... 9 4.2. Otec ....................................................................................................................... 9 4.3. Dítě ...................................................................................................................... 10 5. Typy rodin ................................................................................................................. 11 5.1. Tradiční rodina .................................................................................................. 12 5.2. Moderní rodina .................................................................................................. 13 5.3. Moderní nukleární rodina................................................................................. 13 5.4. Typy evropské rodiny – Hajnalova linie .......................................................... 14 6. Charakteristika současné rodiny ............................................................................. 15 6.1 Vznik nových rodiny ........................................................................................... 15 7. Funkce rodiny ........................................................................................................... 16 8. Proměny rodin v Evropě1 ........................................................................................ 17 9. Situace rodin v ČR .................................................................................................... 18 9.1. Situace rozvodovosti v ČR ................................................................................ 18 9.2. Příčiny rozvodu1 ................................................................................................ 19 9.3. Manželství a rodina v současné době ............................................................... 20 10. Krize rodiny............................................................................................................. 21 11. Závěr ........................................................................................................................ 22
~3~
1. Úvod Každý z nás má za svůj život spoustu přátel v mateřské škole, základní škole a později i na střední a vysoké. Pokaždé jsou pro nás velmi důležití, ale čím starší budeme, tím víc si budeme uvědomovat, že tihle přátelé od nás odchází a noví zase přichází a že jediní přátelé, kteří jsou tady navždy a neopustí nás, jen proto že jsme jim nepochválili svetr, nebo protože jsme dostali lepší známku než oni, je rodina. Je to naše pevná skála, která nás drží a nikdy se nehne, jsou to lidé, kteří ve vás navždy věří a vidí ve vás jen to dobré. Cílem mé práce je, aby se každý zamyslel nad tím, co pro ně vlastně slovo „rodina“ znamená. Rodina je základ světa. Vždyť právě rodičům vděčíme za to, jak nás vychovali a čím jsme a čím budeme. Nestačí to jen říkat, ale také to dávat najevo svou láskou a upřímností.
1. Introduction Everyone makes so many friends during the life, in the nursery school, primary school and later in the secondary school and university. They are always very important for us, but the older we are, the more we realize that these friends leave us and new arrive again. It is our family members who are here forever and won't forsake us, just because we didn't commend their sweater, or we have better marks at school than them. It is our solid rock, which holds us and never moves out. They are those who believe in you and see a positive side of you. The object of my work is to think about the word FAMILY. Families are all around the world. After all this is us who must be very thankful for our parents, for what they did for us and how they brought us up. It's not enough just to say it, we must show it with our love and sincerity.
~4~
2. Můj pohled na rodinu Spousta mých přátel má rozvedené rodiče nebo neúplnou rodinu, kdy má jenom jednoho z rodičů. Dříve se říkalo „Auto i manžel je na celý život.“ Dnes to ale tak bohužel není, auta se mění co pět let a partneři? Ti mnohdy i dříve. Nikdy jsem nepochopila, proč si dva lidé slibují lásku a věrnost na celý život, když ani jedno nedodrží. Chápu, že rozvod je vlastně něco jako “osvobození“ nebo “úleva“, že nemusíte žít s člověkem, kterého už jste přestali milovat. A taky jste přestali doufat, že někdy ho milovat ještě budete. Ale i když přestanou být manželi, nadále zůstávají rodiči. Ale k čemu je potom manželství? Když se většina poté rozvádí. Je to vlastně jenom kus papíru, který dokazuje, že jste svoji. Mnoho rodičů si ani nepředstavuje, že při rozvodu ubližují svým dětem, které si už nebudou moc říct „chci mít manželství jako moji rodiče“. Máte pravdu, že je mnohdy lepší se rozvést, než se dennodenně hádat. Proto je výběr partnera velmi důležitý. I když nevím, jaké to je mít manžela, vždy si představuji, jaký by měl být. Měl by to být někdo, kdo vás po rodině zná nejlíp, je vaší druhou největší oporou, vždy vás vyslechne a když bude potřeba, bude se kvůli vaší pověsti i prát. Někdo, kdo by pro vás udělal snad všechno a miloval vás ze všech nejvíce. A když ho uvidíte, řeknete si jenom „Ano, to je ten , se kterým si chci vychovávat své děti!“ Chtěla bych, aby mé manželství trvalo napořád. A aby si moje děti řekly: „Chci mít manželství jako moji rodiče.
~5~
2.1. Co vlastně rodina znamená pro mě? Rodina pro mě znamená všechno. Už jenom to slovo „rodina“ ve mně vyvolává pocit jistoty, že je tady někdo se mnou.Vím, že je tady vždycky, když ji potřebuji. A můžu se na ni kdykoliv spolehnout. I když se mi něco nepovede, jsou to oni, kteří se to semnou snaží problém vyřešit a pomoct mi. Mnoho lidí si neuvědomuje, co pro ně rodina vlastně znamená a bere ji jako samozřejmost. Ale pro mě a některé je to mnohem víc. Většinou se rodina skládá z otce, matky a nejčastěji dvou dětí. Samozřejmě k rodině patří i babičky, dědečci, tety, strýcové atd. Myslím si, že každý z rodiny má svou určitou roli. Maminky jsou ty, které vás vždycky za vše pochválí, i když sami víte, že se vám to nepovedlo. Jsou to ty, které vás nejvíce milují, podporují a starají se. Nechodíte za nimi jenom kvůli tomu, že se vám utrhnul knoflík na kabátu, ale můžete za ní přijít úplně se vším a víte, že je to ona, která vám poradí jenom to nejlepší pro vás. Tatínci, to nejsou jenom ti, kteří mají poslední místo, když se jedná o koupelnu a první místo, když se jedná o placení. Jsou to i ti, kteří vám darují svou lásku, dávají vám ty nedůležitější rady do života a seznamují vás s věcmi tak, jak opravdu jsou a mají být. No a naši sourozenci? To jsou ti, kteří s vámi soupeří o poslední čerstvý rohlík, teplou vodu nebo se hádají, kdo z vás by měl dostat vyšší kapesné. Ale i přesto všechno škádlení vás mají rádi a nedokáží si bez vás představit svůj život. Starší sourozenci mají ale těžší úkol, měli by jít příkladem těm mladším. Většina těch mladších chce být jako ti starší, ti starší jsou něco jako naši učitelé, seznámí nás s prvním alkoholem a první party. Celá rodina dohromady dá svůj vlastní tým, který by měl vždy držet při sobě, pomáhat si za každých okolností, rozveselovat se navzájem, ale hlavně se milovat, i když jsme každý takový, jaký jsme, nikdy bychom neměli zapírat naši vlastní rodinu ani kvůli tomu, že jsou chudí, hloupí nebo oškliví, zkrátka je to naše rodina! Citát: Děti potřebují otce, který miluje jejich matku a matku, která miluje jejich otce. Nejlepší co můžou rodiče pro svoje děti udělat, je milovat se navzájem.
~6~
2.2. Kdy rodina vznikne? Má úvaha směřuje k sňatku. Kdy muž požádá ženu o svou ruku prstýnkem. A poté si muž se ženou řeknou své „ano“ a vymění si snubní prstýnky, slíbí lásku a věrnost v dobrém i zlém. Mnoho párů tento den považuje za nejkrásnější a jedinečný a nezapomenutelný ve svém životě. Po svatebním dni následuje svatební noc, kde by měli počít své dítě, v dnešní době to tak ale již nebývá. A tak si za pár let udělají své děti, najdou vhodné místo ke stavbě domku a začnou žít svůj vlastní rodinný život. Naučí své děti pít, jíst, mluvit a chodit. Po delší době už budou každodenně vodit své ratolesti do školky, kde si najdou své první opravdové kamarády. A naučí se žít v kolektivu a být samostatní. Po školce následuje škola. Děti musí projít zápisem, což je pro ně někdy velmi těžké, paní učitelky si je vyzkouší, zda si umí zavázat tkaničku, zapnout knoflík, napočítat, nebo dokonce napsat i své jméno. Období, kdy chodí dítě do školy je velmi náročné, jak pro dítě samotné, tak i pro rodiče. Rodiče svým ratolestem musí v tu dobu věnovat mnoho času, ať už při vedení do školy nebo psaní úkolů. Ve škole se naučí psát, číst a počítat. Najdou další přátele nebo svou dětskou lásku. A posunout se do dalšího žebříčku v životě. Po základní škole následuje střední. Děti musí složit takovou zkoušku, říká se jim přijímací zkoušky, které děti absolvují většinou v dubnu v 9.třídě. Je to velmi stresují období. Na střední škole se děti stávají již už dospělými a nemusíme jim utírat kašičku z úst nebo pomáhat zavázat tkaničku na teniskách. V tu dobu začíná ta velká puberta, první alkohol, zkoušení nových věcí a setkání s velkými láskami. V tu dobu je rodina velmi důležitá, je to ta největší opora, víme, že se na ni
~7~
můžeme kdykoliv spolehnout. Pro rodiče je tohle období velmi těžké a někdy i smutné, vidí své malé děti, jak už je vlastně nepotřebují a vystačí si na vše sami. Už to nejsou ty děti, které se chtějí, když je bouřka, mazlit, protože se bojí. Ale ať už vaše dítě na střední škole prochází s jedničkami či se čtverkami, pořád je to vaše malá holčička nebo chlapeček, kterého nadevše milujete. Po střední škole už se vydá na vlastní cestu, ať už pokračuje ve studiu na vysoké škole nebo se dá na vlastní cestu životem. Najde si práci a úplně se osamostatní. Většina rodičů ve svých dětech vidí sebe nebo se přes své děti snaží splnit si sen, který on si v té době dovolit nemohl. Zkrátka rodiče pro nás chtějí vždy to nejlepší a mají většinou ve všem pravdu. A na tohle bychom neměli nikdy zapomínat, ať už je nám třeba šest nebo i čtyřicet. No, a ze starostlivých rodičů se stane dědeček a babička. Vaše děti mají své děti. A všechno, co jste je naučili vy, musí teď oni naučit je. Je to takový koloběh života. Už vám nebudou všichni říkat jenom mami a tati, ale babi a dědo. A zažíváte další více pohodovou část života. V tu dobu nemusíte jenom vychovávat a jít příkladem, ale už musíte svá vnoučata hýčkat a rozmazlovat. A vaše již dospělé děti vás za to budou kárat, ale i tak budou vědět, že jednou přijde čas, kdy i oni budou prarodiči a dostanou tu samou roli, co vy. Ale k žádné životní roli nedostanete scénář, váš scénář si musíte určit vy sami. A je na vás, jak svou roli pojmete. Zda budete hodný milující rodič, a vaše děti k vám budou cítit i určité kamarádství a budou vědět, že se na vás mohou vždy spolehnout. Nebo budete ten rodič, který jim vynadá za každou skvrnku na ubruse a nebude své dítě v ničem podporovat. Ale každé dítě si zaslouží ty nejmilejší rodiče, to k životu patří. A měli bychom chtít být těmi nejlepšími rodiči, abyste neměli jenom vy z dětí radost, ale i děti z vás. Každý by si měl rodičovstvím projít, ať už ve dvaceti nebo ve třiceti. Život bez dětí totiž není ten plnohodnotný život. Ale je na každém, jak si to určí.
~8~
3. Historie Již v 60. letech se začínají projevovat v západoevropských zemích značné změny. Především emancipace žen měla největší vliv na nové chápání tradičního pojetí rodiny. Ženy se začaly více zajímat o možnosti svého kariérního růstu a zakládání rodiny se posouvalo stále do pozdějšího věku. V naší republice se tento fenomén začal projevovat po roce 1989. Těžko však stanovit, zda souvisel i s posunem v myšlení a chování lidí, nebo jde jen o změnu demografické povahy. Zhruba od roku 1993 se tyto změny začaly projevovat velmi rychle. Podobně jako v západoevropských zemích se zvýšil věk uzavírání prvního manželství a také narození prvního dítěte se odsunulo do pozdějšího věku. Tento jev bezesporu souvisí s novými příležitostmi, které se u nás i v celé východní Evropě po revoluci objevily. Došlo ke změně životních podmínek obyvatelstva. Mladí lidé začali podnikat, cestovat a také se více zaměřili na své vzdělání. Tím získali obrovské možnosti pro realizaci svých životních snů a plánů. Mohli studovat nejen zde, ale i v zahraničí, což velká část z nich využila a dodnes využívá. S rozvojem soukromého podnikání vzniklo konkurenční prostředí, které se také neblaze promítlo do formování společnosti. Změny, které v západní Evropě
~9~
probíhaly několik desítek let, u nás proběhly během několika let. Je tedy samozřejmé, že se výraznou měrou odrazily v postoji obyvatelstva. Matoušek (1997) uvádí nejprve rodinu starého Řecka. Zde se rodina neurčovala dle pokrevního příbuzenství, ale dle majetku. Rodina byla vedena patriarchálně a byla silně spjatas dědičným právem nejstaršího syna. Muži byli povinni vstupovat do manželství. Pro řeckou společnost byly cenné pouze zdravé, chtěné a v manželství narozené dítě.Dalším významným obdobím pro pojetí rodiny se stává křesťanský středověk v Evropě. Zde mluvíme taktéž o patriarchátu, který zde byl prvořadým. Rodina je v této době nejvýznamnější společenskou a výrobní jednotkou, dále však také jednotkou výchovnou a socializační (Matoušek, 1997).
~ 10 ~
4. Nukleární rodina 4.1. Matka Matka má po narození dítěte dar ho přijmout, to znamená, nedává dítěti podvědomé limity- jaké bude, jak bude vypadat a jak se chovat. Matka své dítě vždy miluje, touto láskou zároveň dítě vychovává. Dítěti není jedno, že se matka zloví, když cítí její lásku. Znamená pro dítě jistotu, že to, co řekne, udělá a platí. Důslednost v jeho výchově zároveň utužuje jistotu v jeho životě. Matka chrání své dítě před záludnostmi života, dítě cítí její navigaci a zkušenost, zároveň cítí a ví, co má dělat, když se ocitne bez matky. Matka pro dítě znamená především komunikaci, tím ho připravuje na budoucí život, neříká mu pouze hezké věci, ale učí ho přijímat i negativa. Matka je pro dítě příklad, odmala dítě opakuje jednotlivé styly nebo způsoby chování po své matce, opakuje grimasy, věty, vzorce chování. Dále v dítěti vytváří model ženské role, zejména dívky si přenášejí do dospělosti a svých budoucích vztahů vzorce mateřství, výchovy a rodinného života.
4.2. Otec Otec netráví tolik času s dítětem jako matka. Z toho důvodu se chovají i jinak k dítěti a poskytuje mu odlišné názory a vzorce na chování. Dítě vnímá takzvaný pasivní čas s otcem, to znamená, že pozoruje, jak se otec chová k matce, pozoruje ho při domácích aktivitách a vytváří dítěti rodinu. Otec jde příkladem svému dítěti, chrání ho, což dítě vnímá jako ochranu celé rodiny. Otec je obvykle rozhodný, což dítěti vytváří jistotu do prožívání. Otec umí být nekompromisní, říká jasné ne, čímž dítěti stanoví jasné hranice amantinely. Komunikaceotce je velmi důležitá, protože dítěti vysvětluje jiné věci než matka a dává mu svůj vlastní názor. Role otce znamená pro chlapce identifikaci zpravidla co chce a nechce v budoucnu dělat, jak v profesním tak v soukromém životě. Pro dívku znamená vzor svého budoucího partnera a obvykle si podle otce vybírá otce svých dětí. Otec je oporou a podporou pro celou rodinu, dítě vnímá, že otec matku podporuje a cítí se jistě. Otec má vztah s matkou a dětmi budovat a nemá potlačovat význam matky.
~ 11 ~
4.3. Dítě Dítě v první řadě přináší do rodiny radost a nový příslib do budoucího života. Dítě v rodičích probudí cit a schopnost se starat. Zároveň jim umožní změnit přístup k sobě samému a možnost svého osobního růstu. Dítě dělá rodiče lepšími. Přináší do rodiny nové situace, postřehy, myšlenky a také nemožnost nudit se. Tím rodinu obohacuje. Zároveň také přemísťuje na druhou kolej nepodstatné problémy vnáší do rodiny pocit blízkosti a naplnění.
~ 12 ~
5. Typy rodin Ve společnosti se nacházejí různé varianty rodin. Rodina, která je tvořena párem rodičů, dítětem nebo dětmi se ze sociologického hlediska nazývá nukleární. Jde o soužití, ve kterém muž i žena sice sdílejí společnou domácnost, ale jejich vzájemný vztah není zpečetěn sňatkem. Rodina, která zahrnuje také blízké příbuzné, jako jsou prarodiče, strýce, tety, bratrance a další příbuzné, se nazývá rodina rozšířená. Dále se vyskytuje ve společnosti tzv. orientační rodina, což znamená, že člověk v této rodině vyrůstal jako dítě, a která se tedy prvotně podílí na jeho socializaci. Nakonec je zde rodina prokreační, kterou si člověk v dospělosti zakládá sám.
~ 13 ~
5.1. Tradiční rodina Abychom pochopili a porozuměli životu, který člověk v tradiční rodině vedl, musíme se seznámit s tradičním způsobem myšlení, z nějž chování lidí vycházelo. Základem tradičního myšlení bylo nadřazování celku nad jedince. Pro lidi z tradiční společnosti počátku novověku je typické myšlení orientované na celek. Požadavky společnosti nadřazovali nad své osobní touhy. Byli ochotni odložit manželství nebo se ho dokonce zříct, bylo-li to ku prospěchu jejich rodu, statků a domu. Tradiční člověk se podřizoval autoritě. V rodině znamenala víra v autority dobrovolné podřízení se hlavě rodiny, pánu domu. Mladí se smiřovali s tím, že jim rodiče vybírají manžela či manželku a také životní dráhu, žena se ve všem podrobovala požadavkům manžela. Manželství byl obchod, jehož cílem bylo posílit rodinu, ne naplnit individuální sny o štěstí. Lidé žili společně, nikdo nemohl zanedbávat společenství kvůli soukromému životu – něco jako soukromý život tehdy lidé ani neznali. V tradiční rodině existovalo rozdělení rolí mezi manželi. Muž chápal ženu jako sobě nerovnocennou, jako sobě podřízenou. V mnoha případech k ní přistupoval velmi neomaleně až hrubě. Tím byl narušen i jejich partnerský vztah. Mnoho žen mělo permanentně špatné svědomí, neboť se cítily za všechno odpovědné, když něco nešlo hladce, pociťovaly vinu. U matek, které dítě vychovávaly samy, byl ten fenomén dosti výrazný. Cítily se vinny dokonce i v případě, když je otec dítěte opustil. Stejně tak špatné svědomí v nich vyvolávalo, když zapojily otce svých dětí do některých povinností spojených s výchovou dětí a chodem domácnosti. Měly sklon k tomu nakládat si dvojnásobek až trojnásobek objemu povinností, až k úplnému vyčerpání, jen aby pána rodiny šetřily. Příčinou tohoto chování jsou rozličné povahy. Nejprve tu byl vzor vlastní matky, od ní povědomě hodně převzaly a v nitru přijaly třeba to, že výchova dětí a vedení prací doma jsou ryze ženská záležitost. Přestože toto staré rozdělení rolí na úrovni vědomí rozhodně odmítáme, pronásleduje mnoho žen jako nezměnitelný diktát a ovlivňuje jejich chování.
~ 14 ~
5.2 Moderní rodina V moderním světě se role rodiny uvolňuje právě v souvislosti s majetkoprávními vztahy. Žena během 20. století získala značnou samostatnost osobní, finanční a společenskou, dokonce nepovažuje za nutné udržovat vztah s mužem kvůli společné výchově dětí. Zatím největší šíři tohoto úkazu můžeme dokumentovat v USA zhruba od 80. let 20.století, kde se stalo dokonce určitou prestiží žít stylem singles. V naší zemi se rodina v tradičním pojetí rozpadá zhruba od 70. let 20. století, kdy došlo k definitivnímu překonání společenského odsudku rozvodu. Důsledkem je generace dnešních čtyřicátníků a padesátníků, kteří z rodinného prostředí neznají některé vzorce chování, protože je nemohli odpozorovat z interakce a komunikace vlastních rodičů. Nedokážou řešit vlastní problémy, nebyli vedeni k úctě vůči partnerovi, k důsledné a odpovědné výchově dítěte ani k úctě k vlastním předkům. Nemohli tudíž nic z toho předat dál a jejich potomci se rozvádějí také. Nyní vyrůstá třetí generace, která se hůře orientuje v takzvaných tradičních hodnotách, ale možná právě proto je vědomě hledá. Situace je složitější o vlivy totalitního systému, kdy se sice rodina měla stát bezpečným územím, ale už v sobě nesla rozkladné prvky zvenčí.
5.3. Moderní nukleární rodina V polovině 18. století dochází v rodině k viditelné změně. Pozice ženy v rodině získávala na významu, zdůrazňovala se rodinná pouta, zvlášť láska matky k dětem. Začala se formovat idea moderní nukleární rodiny. Mluví-li se o rodině, máme sklon si ji představovat jako tzv. úplnou nukleární rodinu – totiž otce, matku a jejich děti. Byla prezentována jako šťastný manželský pár, vychovávající své děti. Byla to rodina dvougenerační, nelokální, s jasným „funkčním“ dělením ženské a mužské role. Nukleární rodinu integrovala do společnosti dvojí role otce: vedle toho, že plnil v rodině funkci instrumentálního vůdce, byl nutně angažován i ve světě mimo rodinu. Svou zaměstnaneckou rolí totiž nejen opatřoval rodině chléb, ale svým úsilím o dosažení co nejvyšší příčky na stratifikačním žebříčku zařazoval celou rodinu do určité sociální vrstvy.
~ 15 ~
5.4. Typy evropské rodiny – Hajnalova linie Z hlediska skladby evropské rodiny, způsobů jejího formování a fungování hovoří historičtí demografové o dvou typech: západoevropském a východojižním. V roce 1982 toto dělení ještě upřesnil Jan Hajnal. Západoevropský typ – charakteristický poměrně pozdním věkem pro obě pohlaví - 26 muži a po 23 ženy při uzavírání prvního sňatku a také nedostupnosti sňatku všem. Určité společenské vrstvy tedy zůstávaly trvale mimo manželství. Vysoko sňatkový věk byl důsledkem toho, že sňatek uzavírali jen lidé se zajištěným samostatným bydlením.
~ 16 ~
6. Charakteristika současné rodiny Moderní rodina se od dřívějšího pojetí rodiny značně liší. Současné rodině jsou v západním světě společné některé charakteristiky, pomocí kterých lze alespoň částečně vysvětlit nestabilitu rodiny v dnešní době. Tato nestabilita přináší ve svých důsledcích mnoho problémů, mezi nimiž je problematika porozvodové péče o děti jedním z nejzávažnějších a nejrozšířenějších. V České republice je navíc rozvodovost vysoká i ve srovnání s Evropou.
6.1. Vznik nových rodin Nová rodina vzniká v okamžiku, kdy si jeden z partnerů přivede do nového partnerství děti z partnerství předchozího (ať už mu byly svěřeny do péče, nebo ne). Bez dětí sice vzniká nový pár, ne však nová rodina. Nová rodina by neexistovala, kdyby dříve neexistovala jedna nebo více zaniklých původních rodin. Vděčí za svou existenci tomu, že původní rodinný systém se nějakým způsobem proměnil. Je jednotkou, v níž lze stále cítit bolest, kterou partneři prožili při rozpadu předchozího svazku. Ještě než jednoho nebo více původních rodinných systémů. Teprve postupem času začnou vznikat úplně nové vazby – vazby uvnitř nově vytvářeného rodinného systému a vazby vnější, směrem k partnerům (rodičům dětí). Partneři přinášejí pod jednu střechu a do nového rodinného systému rozmanité složky původních rodinných systémů. V naší knize tuto rodinnou proměnu sledujeme a analyzujeme. Naším cílem je nabídnout pomocnou ruku při vzniku spokojené nové rodiny těm, kdo podobné situace prožívají. Proces vytváření nové rodiny může být poměrně jednoduchý (v předchozím páru žil s dětmi pouze jeden z partnerů) nebo složitější (život v jedné nebo více rodinách zažili a děti měli oba partneři)
7. Funkce rodiny ~ 17 ~
Funkcí rodiny je uspokojit potřeby a požadavky každého jejího člena, které jsou na ni jím a zároveň společností kladeny. Aby došlo k uspokojení těchto potřeb, musí rodina plnit alespoň základní funkce, které zabezpečují život člověka ve společnosti. Jak je vidět, řada funkcí rodiny se během doby postupně měnila a přetvářela. Základní funkce rodiny, o kterých pojednává celá řada publikací zabývajících se touto problematikou, ale zůstává.
~ 18 ~
8. Proměny rodin v Evropě • Snížení počtu sňatků (ať už prvních nebo dalších sňatků) a zvýšení počtu nesezdaných svazků nebo spolužití. • Nárůst počtu rozvodů a rozchodů. • Nárůst neúplných rodin s jedním rodičem (tj. Domácností s jedním rodičem a jedním nebo více dětmi), dále rodin nově složených nebo obnovených (domácnost tvořená párem, jehož alespoň jeden člen má již za sebou nějakou manželskou zkušenost a stará se o jedno ze svých dětí z prvního manželství). • Snížení počtu porodů. • Nárůst mimomanželských porodů. • Nárůst námezdní práce žen, převážně matek, a následně i párů, kde jsou oba manželé zaměstnáni.
~ 19 ~
9. Situace rodin v ČR V České republice neúplných rodin rychle přibývá, žije v nich už každé páté dítě. Od roku 1995 se podle údajů Českého statistického úřadu počet neúplných rodin se závislými dětmi do 26 let zvýšil o polovinu na 256 tisíc. Pouze s jedním rodičem žije podle statistik už zhruba 22 procent českých dětí, tedy asi 400 tisíc. A odborníci předpokládají, že s ohledem na stoupající rozvodovost a úbytek sňatků se situace bude v následujících letech dál zhoršovat. Neúplná rodina je tvořena jedním z rodičů a jeho nezletilým dítětem. Partnerství již není chápáno jako nerozlučitelný svazek. Dnešní příčinou je hlavně nevěra, ve většině případů jde o to, že si manželé přestanou rozumět a najdou si někoho jiného. Ale nemyslí na to, jak se budou cítit děti. Další příčinou je i domácí týrání nebo zkrátka “vyprchání jejich lásky.“ Co se vlastně stane, když se manželé rozvedou? Pokud mají děti, tak se jedná o delší proces, kdy soud musí rozhodnout, s kterým rodičem děti budou. Jde taky o rozdělení majetku, alimenty apod. V roce 2004 dosáhl počet rozvodů bezmála svého historického maxima z roku 1996 (33 113 rozvodů), neboť bylo rozvedeno 33 060 manželství.
9.1. Situace rozvodovosti v ČR Podle statistických výsledků ČSÚ bylo v České republice v roce 2011 rozvedeno 28,1 tisíce manželství. V roce 2010 bylo rozvedeno 30,8 tisíce manželství. O roku 1989 tento pokles druhým nejvyšším. Nejvyšší meziroční pokles rozvodů byl v roce 1999.
~ 20 ~
9.2. Příčiny rozvodu V současnosti se hovoří o takzvané rodinné krizi. Tradiční chápání rodiny ztrácí obrovskou rychlostí svoje nazastupitelné místo ve společnosti. Trendem těchto let je růst počtu nesezdaných párů, svobodných matek a v neposlední řadě růst počtu rozvodů. Rozvod se za poslední léta stal společensky přijatelným, je velmi lehce dostupný a rychle se řeší vzniklé manželské problémy. Jedním z ukazatelů této situace je počet rozvodů připadající na počet svateb. Statisticky je velmi zajímavé, že návrh na rozvod manželství podávají ze 66% ženy. Na rozpadu manželství se podílejí vnější a vnitřní činitelé. Nevěra se nejeví jako hlavní důvod rozpadu rodiny. Hlavním důvodem rozpadu je ekonomicko-finanční situace rodiny. V současné době hledají sociální jistoty a prohlubují se finanční rozdíly mezi lidmi.
Se stoupajícími náklady na život a
nedostatku pracovních místo v ČR stoupá počet exekucí a osobních bankrotů. Rodiny v této době žijí na hraně nebo za hranicí sociálního bytí. Tato rodina je velmi zranitelná a obvykle se rozpadá. Společnost má tedy velký podíl na těchto rozpadech manželství. Při hledání příčin rozvodu je nutné se zaměřit na manželství, na jeho kvalitu, ale i kvantitu. Je-li manželství nefunkční a ani jeden z partnerů nemá zájem ani snahu udržet vztah, tak je rozvod asi jediné možné řešení. Důvody selhání funkcí v manželství začínají v uspořádání společnosti. Kvalita manželství souvisí s kvalitou osobnosti a muže i ženy, kteří uzavírají manželství. (Turček, 2003)
~ 21 ~
9.3 Manželství a rodina v současné době Po revoluci v roce 1989, kdy padl komunistický režim začal v České republice klesat počet sňatků i porodnost. Naopak začíná stoupat věk, kdy mladí lidé začínají vstupovat do prvního manželství a počet rozvedených manželství. V dnešní době se objevuje nový fenomén a to je krize v rodině podnikatele. Podnikatel velkou část svého času věnuje firmě na úkor své rodiny. Většinou se snaží kompenzovat svou nepřítomnost v rodině tím, že více finančně přispívá do rodinného rozpočtu. Opačným problémem úspěšných mužů jsou jejich stejně nebo více úspěšné ženy, které svým postavením a příjmy předčí svého manžela, což je v naprostém rozporu s patriarchálními tradicemi.
~ 22 ~
10. Krize rodiny Krize rodiny roste úměrně tomu, jak klesá míra společně tráveného času a jak odpadají existenční nutnosti, které rodinu držely zvnějšku. Zákonitě je kladena otázka, co je tedy náplní a smyslem rodinného života. Odpověď právě na tuto otázku se ukáže jako zásadní. Je dnešní rodina opravdu v krizi, jak soudí někteří pesimisté? Anebo se jen změnil její charakter natolik, že přestáváme rozumět jejím „zákonitostem“?
~ 23 ~
11. Závěr Moje absolventská práce směřovala k tomu, aby si všichni uvědomili, jak je pro nás rodina důležitá a neměli bychom na ni nikdy zapomínat! Protože většinou, když máte nějaký problém, tak rodina je ta, která vám nikdy neodmítne pomoct. A když máte možnost být jako celek, buďte jím, a nedávejte příležitost něčemu jinému, co i v okamžiku může vaši rodinu rozdělit. Rodina by pro vás měla být největší podporou, a to pro mě ta moje je! Rodina patří mezi ty nejdůležitější věci v životě!
Děkuji své rodině za podporu při psaní této práce. Ale také mnohokrát děkuji paní učitelce Bělohradové, za to že semnou měla tolik trpělivost a řádně se mnou vše konzultovala. Patří jí mé velké díky!
~ 24 ~
Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina https://is.muni.cz/th/210648/pravf_m/diplomka.pdf http://theses.cz/id/2ql05x/?furl=%2Fid%2F2ql05x%2F;lang=en https://theses.cz/id/xer2bv/downloadPraceContent_adipIdno_10677 https://dspace.upce.cz/bitstream/10195/34672/1/Jana%20Havl%C3%AD% C4%8Dkov%C3%A1%20%20Bakal%C3%A1%C5%99sk%C3%A1%20pr%C3%A1ce.pdf http://rudolfkohoutek.blog.cz/0911/rodina-dulezita-socialni-determinacevyvoje-psychiky-a-osobnosti
~ 25 ~
Základní š kola Poleš ovice Poleš ovice 600 687 37 tel: 572 593 161 e-mail:
[email protected] www.zspolesovice.cz
absolventská práce žáka 9. ročníku š kolní rok 2014/2015
~ 26 ~