Ďábel a člověk
V našich shromážděních často hovoříme o Bohu, jeho díle v životě člověka, někdy trochu zapomínáme na to, že nežijeme v duchovně neutrálním prostředí, ve kterém nepracuje jenom Bůh, ale i ďábel. Někde jsem četl větu, že slavní vojevůdci obvykle trávili mnoho času studiem taktiky svých protivníků. V Bibli je řada příběhů, ve kterých byli věřící lidé ve vztahu k satanovi, jeho dílu naivní a většinou na to doplatili. Člověk potřebuje velkou Boží moudrost k tomu, aby mohl úspěšně čelit působení ďábla v tomto světě. Pojďme ji čerpat z Božího slova. Texty – 1 Pt 5, 8 – 9: „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy.“ Mt 4, 1 – 11: „Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby." On však odpověděl: "Je psáno: `Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.´" Tu ho vezme ďábel na do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: `Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen´!" Ježíš mu pravil: "Je také psáno: `Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.´" Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: `Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.´ V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.“ 1 M 3, 1-13: „Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«" Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den,
kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se." Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl." Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla." Co nám tyto oddíly prozrazují o satanovi a jeho aktivitách, namířených vůči člověku? 1. Ďábel není nějaká neosobní síla, pohybující se někde v kosmickém prostoru, ale je to skutečná duchovní bytost, jejíž existenci Bible mnohokrát potvrzuje. A co na to satan? Ďábel se snaží člověka přesvědčit o tom, že vlastně neexistuje a pokud ano, tak je to někdo, kdo do života člověka může přinést jen skvělé věci . Když satan přichází za člověkem, nikdy se nepředstavuje svým pravým jménem. Všimněme si prvního setkání ďábla s člověkem v ráji. Satan bere na sebe podobu hada a začíná konverzaci s Evou, aniž by se blíže představil, řekl o sobě, kdo vlastně je. Tatáž situace se znovu a znovu opakuje. Když ďábel přichází do života člověka, jeho myšlenkového světa a přináší tam svoje myšlenky, podněty, nápady, pak zdaleka ne vždy je jasné, kdo je jejich autorem. Ďábel nestojí o to, aby člověk odhalil jeho aktivity i jeho pravou identitu a nutno říct, že bez Boží pomoci to člověk ani nedokáže. 2. Ďábel je ve vztahu člověku vždy tím, kdo je aktivní. Ap. Petr uvádí, že satan obchází člověka, chodí okolo něj. Když Duch svatý vedl Božího Syna na poušť, byl to ďábel, kdo Ježíše vyhledal a přišel s pokušením. Totéž lze říci o prvním setkání člověka s ďáblem v ráji. Byl to satan, kdo začal rozhovor Evou a také jej dále rozvíjel. Ďábel si nebere dovolenou ani náhradní volno, neví, co je to pracovní neschopnost nebo čas odpočinku spojený s důchodem. Přichází s námi na místa, kde bychom ho vůbec nehledali jako je např. bohoslužba a jako tichý společník tam neruší. Sedí vedle nás a stará se o to, abychom si ze shromáždění neodnesli nic z toho, co má Bůh pro nás připraveno. Jak to dělá? Velmi
snadno, třeba tak, že zaměstnává naši mysl různými podněty a pokud na konci shromáždění zjistíme, že vlastně vůbec nevíme, o čem bylo kázání, pak jsme mu udělali radost. 3. Metody, které satan ve vztahu k člověku používá. Obecně o nich platí, že jsou jednoduché a účinné. a/nabídka kontaktu, možnost komunikace Když ďábel vyhledává člověka, nikdy nepřichází jen proto, že by prostě chtěl být s námi, vždy přichází s nějakou aktivitou, nápadem, nabídkou a stačí mu, když nad ní začneme vážně přemýšlet. Vezměme si příklad Evy. Když začala uvažovat nad možností porušit pravidlo, které Bůh člověku stanovil, zvažovat všechna pro a proti, něco se v ní ve vztahu k Bohu i k pokušení změnilo. Komunikace s ďáblem třeba v prostoru našeho světa myšlenek nemůže skončit pro člověka nikdy dobře. Satan je lstivější, chytřejší, inteligentnější než člověk, skvěle ovládá metody manipulace, je tím, kdo člověka vždy nakonec dostane tam, kde ho chce mít. b/ďábel je mistr marketingu a reklamy Umí vychválit přednosti toho, co nabízí, neláme si příliš hlavu s tím, zda všechny jeho informace jsou pravdivé. Polopravdy a lež patří k jeho běžným pracovním nástrojům. Cílem je vzbudit zájem člověka o to, co nám nabízí. Bible to nazývá slovem žádostivost, pocit, že to musím mít, vždyť je to tak skvělé. Bibli ďábel staví do roviny Božích příkazů a zákazů, pravidel, které člověka spoutávají, omezují v jeho svobodě a rozletu. Satan taktně zamlčí cenu, kterou člověk zaplatí za to, když přijme jeho nabídku. c/ zpochybňování Boží existence, pravdivosti Božího slova, reality Boží lásky k člověku Oddíly popisující pokušení Pána Ježíše na poušti i Adama a Evy v ráji mají jedno společné. Satan začíná svou komunikaci tím, že zpochybňuje Boží slovo. V pozadí je stále stejná myšlenka - Bůh Tě nemá rád, Bůh nemá pravdu, vyzkoušej si to a uvidíš. Nabídka skvělé zkušenosti s něčím novým, co Bůh člověku nenabízí, ba dokonce jej předtím varuje, je nejen ukázkou satanovy vychytralosti, ale také pozváním na cestu nevěry ve vztahu k Bohu a jeho slovu. Cestu, která nekončí tím, že člověk zhřeší, protože v tu chvíli ďábel znovu přijde a vede člověka k tomu, že odmítá nést odpovědnost za to, udělal. Můžou za to lidé okolo mne, špatné okolnosti a nakonec samotný Bůh. Pro příklad nemusíme chodit daleko, když se Bůh Adama ptá na to, co udělal, slyší : „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já
jsem jedl." A když se Bůh na totéž ptal ženy, slyší: "Had mě podvedl a já jsem jedla." Satan se snaží člověka vést k tomu, aby se ve vztahu k lidem i k Bohu snažil vyhnout odpovědnosti za své zlé činy. Na konkrétních příkladech známých lidí ukazuje, že to minimálně ve vztahu k zákony garantované spravedlnosti jde. Vždyť nemusíš nést důsledky toho, co jsi zlého udělal, můžeš se tomu vyhnout. 4. Taktika, kterou satan používá speciálně vůči křesťanům /obsáhlé téma/ a/ zastrašování Ďábel zastrašuje ty, kdo dobře vědí o jeho existenci a schopnostech Útoky, kterým jsou vystaveni křesťané pro to, že se chovají a žijí jako křesťané ze strany svého nevěřícího okolí, rodiny, nevěřících nadřízených či spolupracovníků v práci, ze strany příslušníků některých jiných náboženství v řadě zemí dnešního světa. Strach z toho, co nám, křesťanům, může hrozit, je metodou, kterou ďábel vůči křesťanům rád uplatňuje. b/vylepšení svého obrazu Satan se snaží v křesťanech vzbudit dojem, že není tak zlý, jak o něm Bible hovoří. Taktika, kterou rád používá u křesťanů, kteří vyrostli v křesťanském prostředí rodiny, sboru. Myšlenka, hřích není tak zlý, jak Ti to rodiče, křesťané okolo Tebe říkají, jen si to vyzkoušej a uvidíš… c/deprese Pocit deprese z chronických hříchů, kterým někteří křesťané opakovaně podléhají. V pozadí je myšlenka – ďábel je silnější, mocnější, máš to marné… Závěr. 1. Moudrost, kterou člověku dává Bůh skrze své slovo, je základem pro pravdivý pohled na ďábla a jeho aktivity. Bible nám poskytuje celou řadu důležitých informací, které pokud známe, tak nám mohou pomoci se účinně bránit zlu. Duch svatý člověku odhaluje satana coby skutečného autora mnohých myšlenek, nápadů, iniciativ, autora, který by jinak zůstal v anonymitě… 2. Jen skrze víru v Ježíše jako našeho Spasitele a Vítěze nad hříchem má člověk od Boha sílu a moc nepodlehnout zlu. Zásadní rozdíl mezi křesťanem a člověkem, který nemá v srdci Ježíše coby svého Záchrance. 1 J 3, 8b – 9a: „Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy. Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává...“
3. Boží slovo a Duch svatý – dva účinní Pomocníci v duchovních zápasech křesťana. Viz příklad toho, jak se Ježíš bránil, když Jej Satan pokoušel. Důležitost znalosti Bible a víry v Boží zaslíbení, význam citlivosti vůči vedení Ducha svatého. 3. Bůh dává sílu i odvahu víry nepodlehnout zastrašování a tlakům ze strany satana. Jk 4, 7b: „Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ 4. Modlitební podpora ze strany našeho křesťanského okolí. Význam křesťanských přátelství, zapojení se do skupinek. 5. Bůh rozumí našim duchovním zápasům i pocitům, které si v nich prožíváme. Žd 4, 14 – 16: „Nemáme přece velekněze /říká Božího slovo o Ježíši/, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“ 6. Díky Pánu Ježíši a jeho díle spásy mohou být duchovní zápasy křesťana zápasy vítěznými. Žd 2, 18: „Protože Ježíš sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.“
