Dnes budeme pokračovat v tom, co bylo započato včera a stručně shrneme to, co bylo včera řečeno. Nejdůležitější body jsou, že na Zemi probíhá neustálý vývoj a lidský vývoj probíhá v několika etapách, úrovních. První úroveň je, když jsme na úrovni davu a jsme nevědomí, když si začneme uvědomovat sami sebe a rozlišovat, dostaneme se na lidskou úroveň. Z této úrovně lidské je ale třeba postupovat výš dalším rozšiřováním našeho vědomí a postoupit na úroveň vznešeného lidství a potom dál na úroveň Božského člověka. Úroveň Božského člověka, to je naplnění smyslu života, cíl, proč jsme tady na Zemi. Život potom znamená čistý život v dharmě, podle pravidel dharmy v božské blaženosti v souladu s Přírodou. Šrí Tatháta přišel proto, aby nám pomohl v tomto vývoji, v tomto postupu k vyššímu lidství. Důvodem, proč se lidé zrozují na Zemi, proč jsme se narodili i my, je dosáhnout toho úplného rozkvětu člověka na Božskou úroveň. To je jediný cíl našeho života, žít podle dharmických pravidel a je to také jediný prostředek, jak dosáhnout vnitřního klidu a štěstí. Když budeme naplňovat naši cestu honbou za našimi světskými tužbami a přáními, nikdy nedosáhneme vnitřního míru a štěstí. Musíme se přimknout pouze k cestě dharmy a následovat ji až do úplného rozkvětu a splynutí s Božskými energiemi. Bohužel my nejsme schopni vidět, nebo alespoň mít na zřeteli tu cestu dharmy a nejít po ní. Proč tomu tak je? důvod je v naší mysli. Naše mysl je zmatena a zatemněna a to má to několik důvodů. Jednak máme v sobě stále zvyky, které do nás vtiskla společnost, pozůstatky zvyků z těch nižších úrovní, zlozvyků, jsme stále pod vlivem naší minulosti. Když se zkusíme upřímně zaměřit na cestu dharmy a zkusit vidět to Světlo, můžeme v tom uspět. Neustále v nás jakoby bublá vnitřní žízeň, ale my ho nejsme schopni rozpoznat, kam nás to vede, co nám to chce říct. Máme náš zrak, kterým vnímáme okolní svět a myslíme si, že našima očima vidíme všechno. To ale realita není. Abychom mohli zahlédnout tu pravou realitu, která je neměnná a je za vším, je potřeba dívat se jakýmsi vnitřním zrakem. Vnější zrak nás o vnitřní realitě nepoučí. Nepředá nám ji. Abychom mohli pozorovat svět tím vnitřním zrakem, musíme se dostat do vnitřní mysli hluboko v nás a dívat se skrze tuto mysl. Až dosud jsme se naučili hodně věcí, získali hodně vědomostí, ale to nejsou ty pravé vědomosti, které by nás vedly, abychom žili šťastný a spokojený život. Poznáme to podle toho, že ačkoliv toho hodně víme a známe, nepřináší nám to vnitřní štěstí a mír. Necítíme se úplní, spokojení. Ten vnitřní mír a štěstí je možné dosáhnout skrze poznání věčné Pravdy. Jakmile si to uvědomíme a zahlédneme, budeme schopni následovat stezku Dharmy. Abychom mohli dosáhnout toho konečného cíle lidského života a dosáhnout jiného, vyššího poznání, tak na Zem přicházeli v různých dobách mistři, kteří lidstvo tomuto poznání vyučovali. Naváděli ho k němu. Ale bohužel lidstvo ještě nebylo zralé přijmout tyto Pravdy. Proto Mistři se svým učením neuspěli. Tatháta říká, že dnes je jiná doba. Lidstvo se natolik vyvinulo, že je schopno toto učení přijmout, pochopit a integrovat do svého života a použít. Tento proces je celý řízen Božskou vůlí. Celý ho provádí Božská vůle a to zhruba ve dvou směrech. Ten první směr je, že ta Božská vůle působí přímo, že mise Tatháty šíří Světlo a Dharmu ve světě, šíří je mezi lidí, kteří o to mají zájem a jsou připraveni je přijmout a žít podle toho. Božská vůle to řídí i jiným, méně příjemným způsobem a to skrze katastrofy, nepokoje a války ve světě. Lidé, kteří toto Světlo odmítají, nechtějí ho přijmout, odvracejí se od něho, zakouší velké utrpení a vlastně jsou Matkou Přírodou tlačeni k tomu, aby se obrátili na cestu Dharmy a když se nechají těmi katastrofami přinutit, tak potom ta jejich změna, jejich vývoj může být velice rychlý. A najednou naše mysl pochopí. Něco se v nás otevře a vyvstane otázka: „Co dělat?“ Před dvěma tisíci lety se cosi stalo. Všichni známe příběh Krista a svatého Jana, který ho předcházel a připravoval mu cestu. Svatý Jan říkal lidem: „Já vás křtím nebo očišťuji vodou, ale ten, který přijde po mně, vás bude křtít Duchem svatým“, božským ohněm. Lidé tomu neporozuměli, žili tehdy na úrovni davu a svatý Jan tím, že je křtil vodou, je pozvedal na tu vyšší lidskou úroveň. Zároveň jim říkal: „Ten, který přijde za mnou, vás pozvedne výš, na tu božskou úroveň. Bude to znovuzrození z božského
Světla.“ Bohužel lidé tomu tehdy neporozuměli, ani jeho misi. Všichni velcí mistři minulosti neuspěli se svým učením, protože vyučovali dav, ale ten dav nebyl připraven pochopit a přijmout jejich učení a realizovat ho. Proto jejich mise ztroskotaly nebo byli ukřižováni nebo zapuzeni. Tatháta říká, že je dnes jiná situace. Čas nazrál tak, že lidé jsou připraveni a jsou jenom krůček od toho se otevřít a pochopit hloubku a důležitost Dharmy a následovat Dharmu ve svých životech. Že na úroveň lidství se může dnes dostat opravdu každý. A dále z té lidské úrovně my dnes máme možnost pozvednout se na tu vyšší vznešenější lidskou úroveň a dál se znovu zrodit jako vyšší božská bytost a zažít v sobě plnou slávu božského Světla, rozpustit se v něm a znovu se vrátit. Vlastně žít ten božský život tady na zemi. Božská vůle pracuje ve světě a skrze Tathátu šíří ve světě svoji Vůli. Vlastně Tatháta pomáhá božské vůli dokončit tento proces růstu a vývoje lidských bytostí na nejvyšší úroveň. To se děje jakoby ve třech krocích. Prvním krokem je odpojit se od úrovně davu, odpojit se od úrovně nevědomí. To se děje při zasvěcení Dharmasnana. Kdo se dovede odpojit od té základní spodní úrovně, dokáže již žít život v Dharmě. Další vyšší úrovní je zasvěcení Agnisnana, je to život vznešeného člověka a pak je třetí zasvěcení Amritasnana. Po zasvěcení Dharmasnana, vámi začne proudit Božská Milost, která vám pomůže růst, bude vás postrkovat, motivovat k růstu, k vyšší úrovni lidství. Ale to samotné zasvěcení nestačí. Musíte k tomu připojit svoje vlastní úsilí, svoji vůlí provádět cvičení, abyste se očistili od těch četných znečištění a negativních vlivů vaší minulosti. Abyste udrželi tu energii, při zasvěcení Dharmasnana, je třeba dělat tři jednoduché body, tři věci. První věcí je, že musíte provádět cvičení, které dostanete, abyste očistili vaše tělo a mysl. Druhý bod je, že je třeba vést ctnostný život. Asi jako podle desatera. Třetí věc je, osvojit si správné rozlišování, správný náhled na věci. Co je trvalé, co je pomíjivé, co je pro mne dobré, co je špatné, co bych měl, co ne. Šrí Tatháta se vrací znovu ke včerejšku, kdy říkal: Abychom se pohnuli dál, musíme se odpojit, odstřihnout od minulých zlozvyků a vlivů. Kdo chce přijmout zasvěcení Dharmasnana, tak to odstřihnutí od minulých zlozvyků, znamená přinést jistou oběť. Znamená to vzdát se některých věcí, které jsme dříve běžně dělávali, požívali. Je to hlavně konzumace masa a vajec, kouření nebo jiných závislostí, drogy, alkohol apod. Abychom dosáhli čistoty mysli, je velice důležité vybírat si to, co jíme. Když se včera mluvilo o tom, že na cestu Dharmy by měli být přivedeny malé děti, tak malé děti jsou pružné, čisté a přijmou, co se jim nabídne. Takže jim nečiní problém jíst žádoucí věci a nejíst nežádoucí. Nás to jako děti nikdo nenaučil. Jíme tak, jak jí celá naše společnost. Teď bychom se měli od toho odpojit. Je to pro nás těžké, takže je to pro nás oběť, ale je nezbytná, abychom mohli nastoupit na cestu Dharmy a uklidnit naši mysl. Proč jsou ty jídelní zvyky tak důležité, proč jsou tak zásadní? My jsme dosud jedli běžně maso, ryby, vejce, občas si dáme alkohol. To jsou jídelní zvyky toho davu a pomáhají ten dav udržovat v nevědomosti, temnotě, kde lítají všelijaké můry v té temnotě. Víte, že když tma odejde, zmizí i ty můry. Tyto jídelní zvyky potlačují naše vědomí, potlačují růst vědomí. My se chceme dostat na tu vyšší úroveň, kde je naopak chceme aby naše vědomí vyrostlo, expandovalo. Čili vzdání se těch jídelních zvyků davu, tomu velice napomůže. Tady je na místě stručně zopakovat dějiny lidstva. Lidé jako druh přebývali převážně v lesích. Tam vládl zákon džungle a lidé si ho osvojili. Byl to zákon zabij a sněz. Mezitím lidstvo v průběhu tisíců let postoupilo. Žijeme v rodinách, žijeme ve městech, žijeme spořádaně, ale ty zákony džungle jsme si tak nějak přinesli s sebou. Nyní je čas k tomu, odložit je. Naše vědomí je obaleno velikým nánosem zvyků a různých věcí, které nás ovlivňují. Možná jsme to dříve i potřebovali. Podstatné je ale, co je potřeba teď. Musíme si uvědomit, jestli ty minulé zvyky a zkušenosti, jestli je teď potřebujeme nebo nepotřebujeme. Jestli nás náhodou nebrzdí v našem dalším vývoji. My už třeba víme, co bychom měli dělat, ale někdy se nám nechce a co jsme se v minulosti naučili, naše logické myšleni, to je nyní skoro naší brzdou. Logické myšlení je velice pohotové v tom, aby nám vymyslelo nějakou výjimku nebo výmluvu, proč zrovna nedělat to, co víme, že bychom měli a je správné. Čili je potřeba to zahodit, odsunout to stranou a skutečně uvidět a toužit po tom jít dopředu, pozvednout se na vyšší úroveň
a osvojit si rozlišování toho co je třeba a jít to udělat. Rozlišovat to, co máme dělat, to je ta pravá inteligence. Ti, kdo jsou připraveni a chtějí žít čistý život, mohou přijmout zasvěcení Dharmasnana. Je třeba potom opravdu poctivě cvičit, abychom očistili naše tělo a mysl, protože to je ta potom naše nejdůležitější věc. Až očistíme tělo a mysl, budeme schopni slyšet ten hlásek uvnitř nás, jak k nám promlouvá naše duše. Možná nám pak naše duše řekne: „to nestačí, to je pořád málo“ a potom bude čas přijmout vyšší zasvěcení Agnisnana. Zasvěcení Agnisnana, to je znovuzrození naší duše, z Božské vůle, z Božského ohně, světla a pomůže vyrůst naší duši, expandovat, vnímat svět z úrovně vyššího vědomí a to je největší Milost, jaké se nám může jako lidské bytosti dostat. Cítíte-li se připraveni a rozhodnuti vyrůst ve svém životě, začít novou cestu, potom přijměte zítra ráno zasvěcení Dharmasnana. Ale je třeba být nezlomně rozhodnut: „Chci nový život“! To rozhodnutí znamená, že jste schopni a ochotni navždy se odpojit od své minulosti a neohlížet se zpět po minulých zvycích, které jste zanechali. Ale ti, kteří mají nějaké pochybnosti nebo se bojí, jestli by to zvládli udělat tu oběť a vzdát se těch zvyků a zlozvyků, tak vyčkejte, setrvejte na cestě duchovnosti, konejte nějaká cvičení, ale s tím zasvěcením počkejte, až budete plně rozhodnuti „ano to je teď ten správný okamžik“. Krišna, Buddha, Kristus, tito všichni sem přišli s nějakou misí, s nějakým záměrem jak učit, pozvednout lidstvo. Ale neuspěli. Uspěli u několika jedinců, ale lidstvo jako celek se nedokázala povznést na tu vyšší úroveň. Dnes se nacházíme úplně ve stejné situaci. Znovu je lidstvo vedeno vzhůru. Ale tato situace je nová, protože dnes nazrál čas, že je lidstvo jako celek připraveno. Nejsou to jen jednotlivci. Je to velká výzva, ale nebojte se. Nemějte strach, obavy, protože to není vaše vůle, to je Božská vůle postoupit o stupeň výš. Celý vesmír i naše Země byli stvořeni s nějakým záměrem. Země byla stvořena se záměrem, aby zde vykvetl Božský život, v Božském štěstí a to se má naplnit skrze lidství. Krišna řekl Ardžunovi jednu pravdu: „Toto nezničitelné poznání dal Vivasvanovi, synovi Slunce, už v čase stvoření světa. Vivasvan předal toto poznání dále Manuovi, který to předal Išovi a nyní to předávám já tobě“, říká Krišna Ardžunovi. „Je to věčné poznání, moudrost a nyní doba vyžaduje, abych já ti tuto moudrost předal.“ Tím, co řekl Krišna Ardžunovi, co tím bylo myšleno? Jde o to, že to pravé, věčné poznání, bylo sděleno Vivasvanovi už v čase stvoření a Vivasvan je syn. Je to syn Slunce a Slunce je centrem, středem vesmíru. Podobně uvnitř nás je také syn a to je átman, vnitřní slunce hluboko v nás. Čili, když toto poznání bylo předáno Vivasvanovi, bylo předáno i nám. Že ta moudrost je celá v nás obsažená už od toho okamžiku stvoření. Jde o to, že my tuto moudrost, to poznání máme uvnitř sebe už odedávna. Naší povinností je jenom se k tomu dostat. Otevřít, aby to zářilo, abychom to mohli používat. Átman je v samém středu naší bytosti a my se musíme dostat tam, aby ta věčná moudrost mohla z nás zářit, abychom ji mohli přenést do naší mysli, aby prozářila naše smysly a potom naše činy. Když toto dokážeme, tak potom se staneme úplnými, evoluce bude dokončena, Jsme bytosti nekonečných možností, ale žijeme slepí a hluší. Máme již všechno poznání obsažené v sobě. Teď jde jen o to, vynést to ze svého středu napovrch naší bytosti, abychom to mohli žít. Tato moudrost, toto poznání, světlo je už uvnitř nás, ale my to nevidíme, protože spíme. Jsme spící, snící. Mistři, jako Tatháta, sem přicházejí s posláním, aby nám řekli: „Otevřete oči a podívejte se na to Světlo“. Jenže my je často neposloucháme, protože je pohodlnější spát. Tomu, abychom se probudili, napomáhá toto zasvěcení Dharmasnana a Agnisnana. Vlastně není již co říct. Nikdo k tomu nemůže víc přidat, co by nebylo známo. Tato moudrost, poznání bylo vlastně předáno při stvoření světa, potom bylo předáno na povrch světa skrze dávné rišie a ti to vetkali do véd. Čili všechno již je známé, všechno již je tady. Jediné, co Tatháta po vás chce, abyste si to uvědomili, abyste si toho byli vědomi. Člověk jako lidská bytost a ta božská existence, nejsou dvě různé věci. Je to jedno a totéž, jenom se zdají být odděleni. Slunce, to je vlastně átman, duší veškerého stvoření. A protože i člověk je součástí veškerého stvoření, tak toho musí mít mnoho společného se sluncem. Jelikož všechno stvoření, včetně člověka je jedno, tak z toho vyplývá, že co se děje ve velkém, to se děje v malém. Ten celý svět, projevený vně nás můžeme považovat
za makrokosmos, ale to co v něm existuje vně, existuje i uvnitř nás. Ty samé procesy, můžeme se na to dívat jako na mikrokosmos. Můžeme vzít za příklad slunce. Venku každé ráno vychází slunce. Jak vychází, tak se rozšiřuje světlo a mizí temnota. Stejně tak uvnitř každého z nás je slunce, náš átman, a když se začne vynořovat, tak mizí temnota a nevědomost, vzrůstá naše poznání. Během dne existuje pět zvláštních časových bodů, které jsou pozoruhodné. Jsou to 3 hodiny před východem slunce, čas východu slunce, čas západu slunce, čas poledne a čas půlnoci. Čas východu slunce je úžasný pro celé stvoření, pro celý život na zemi. Protože když vychází slunce a zalévá nás zlatými paprsky, tak se všude šíří světlo, štěstí, je to veliká sláva a Země odpovídá tím, že ptáci začínají zpívat, květiny rozkvétají, zvířata a všechny bytosti se probouzejí k životu a je to vlastně stejné i s námi. I my, jako součást stvoření, jsme šťastni, když vychází slunce a přináší nám světlo. Když vychází slunce, slunce je vlastně živá přítomnost, která přináší energii a vyživuje veškerý život. Je třeba, abychom dokázali využít to, co nám slunce nabízí, jakoby v širším měřítku. Využít a použít to pro náš růst, pro naši evoluci. Slunce, když ráno vychází, tak s ním vychází i ta Přítomnost a Božská vůle na nás září svoje světlo a toto světlo se rozšiřuje všude. Podobně, když slunce zapadá, opět ta Přítomnost září a vyzařuje silněji všude, do celého vesmíru. To samé se děje i v poledne. Opět silně vyzařuje Přítomnost i o půlnoci. Proč se to děje tak často? Je to pětkrát denně. Je to kvůli věčnému poznání, které bylo stvořeno a předáno lidem již při stvoření světa. Tak ta Přítomnost vyzařuje své světlo pětkrát denně, abychom měli možnost toto věčné poznání v sobě znovu objevit, znovu ho zažít. Je to podobné, jako když maminka ráno třese ramenem dítěti, aby se probudilo a vstalo. Podobně i ta Přítomnost na nás pětkrát denně klepe, abychom otevřeli svoji mysl tomuto světlu a nechali ho proudit dovnitř. Božská přítomnost, energie, která silně vyzařuje pětkrát za den, je to pořád ta samá Přítomnost, ale se manifestuje různými způsoby a má mírně jiné účinky. Ráno, při východu slunce nám Přítomnost dodává sílu a energii začít, vykročit do nového dne. V poledne vyzařující energie nám doplní energii, abychom mohli dokončit úkoly, splnit naši službu, naše povinnosti, tím vznešeným nejlepším způsobem. Když slunce večer zapadá, tak ta Přítomnost energie nás očišťuje od všeho, co se na nás nalepilo během dne. O půlnoci vyzařující Přítomnost dodává energii naší bytosti, abychom se spojili, splynuli s tím nejvyšším Božstvím. A potom tři hodiny před východem slunce opět ta energie Přítomnosti způsobuje, že se naše energie zvedají a připravují se na ranní vstávání. Tato Přítomnost, která se objevuje ve vesmíru, tím pádem i v nás, má pomáhat všem tvorům růst a vyvíjet se. Když o tom víme, můžeme to využít tak, že začneme naši ranní meditaci třeba půl hodiny před východem slunce a dokončíme půl hodiny po východu slunce. Východ slunce bude tedy uprostřed meditace. Tím se zesílí účinek a změní to náš život výraznějším způsobem. 5x za den máme velký čas, velkou příležitost, kterou nám ta Přítomnost nabízí. Někdo ji nevyužije, ale lidé, kteří touží po tom, aby se jejich život vyvíjel, vyrostl, aby postoupili na vyšší úroveň, aby jejich vědomí expandovalo, aby naplnili ty nesčetná lidská zrození, tak je nezbytné, aby z těchto pěti časových úseků využili alespoň tři. Pro nás je nejdostupnější využít východu slunce, čas poledne a čas západu slunce. Pro to, abychom to mohli využít tuto Přítomnost, je potřeba vědět o jednom bodě v lidském těle. To místo je adžna čakra, bod mezi obočím. Tento bod je zvláštní tím, že se zde potkává ta nejvyšší božská Přítomnost s naším lidským vědomím. Takže je to takový most, který spojuje tu nejvyšší Skutečnost s naším božským Já. Při těchto časech pěti bodech spojení je dobré zaměřit pozornost do adžna čakry, kde to světlo Přítomnosti necháme silně zářit. Pak je stáhneme a zaplníme s ním celé naše tělo. Tato božská Přítomnost, se objevuje v naší existenci 5x za den. To se děje pořád, ale my si toho nejsme vědomi. My tu kosmickou energii potřebujeme a používáme ji, ale když ji používáme nevědomě, tak ta energie přijde, sestoupí do naší úrovně a nakonec odejde. My ji nedokážeme udržet v sobě, nedokážeme ji použít pro naši úroveň. Takže celé tajemství je v tom, používat tuto přicházející energii vědomě. Vědomě s ní pracovat. Nenechat ji protéct mezi prsty, ale použít ji pro naše další povznesení nahoru. Staří mistři znali toto tajemství přítomnosti, která se objevuje 5x za den a věděli, že je potřeba ji vědomě využít. Ovšem lidstvo jako celek si to neuvědomilo, nepochopilo
to a proto to nebylo schopno využít. Takže když děláme jógu, meditaci, uctívání, když se nepropojíme s tou Přítomností, tak to děláme pouze částečně a stávají se z toho jakési prázdné rituály. Jediná možnost, jak dosáhnout postupně výš, je propojit se s přítomností a dělat rituály pouze s tou přítomností. Musíme se od slunce naučit jednu zásadní důležitou věc. Když se podíváme na denní pouť slunce, tak nejdříve je tma, potom slunce vychází a objeví se jeho tvář plná nádhery, slávy. Slunce svítí celý den a pak večer opět zapadne, jeho záře pohasne a je znovu tma. Toto se děje i v našem životě. Narodíme se, máme lidské tělo, vyrosteme, žijeme život, umřeme a odejdeme z tohoto světa. Je tu ale jeden veliký rozdíl. Slunce tu svoji pouť koná za plného vědomí, zcela vědomě. Zcela vědomě se ráno vynoří, svítí celý den a potom s plným vědomím večer zapadne. Toto se od něj máme naučit. Musíme žít neustále v každém okamžiku s plným vědomím sama sebe. Nyní žijeme, jsme jako slunce ve dne a až bude čas odejít, tak s plným vědomím odejdeme. To, co dělá slunce vědomě, kdybychom to byli schopni tak dělat také, tak není žádná smrt. Je jenom vědomí. Příchod na scénu, bytí a odchod ze scény. Když se ale podíváme na náš obyčejný život, tak každý den jakoby z nás ten den něco ubírá a naše energie se menší a menší až postupně na konci života přijde nedobrovolná smrt. Ale my tu nejsme proto, abychom umřeli. Jsme zde proto, abychom se stali nesmrtelnými, a to lze udělat tak, že víme o tom, že pětkrát za den je zde přítomná věčná energie, věčná kosmická Přítomnost a my máme za úkol pětkrát nebo několikrát denně se s ní spojit a využít ji proto, abychom neztratili, ale naopak získali sílu a stali se vědomou, nesmrtelnou bytostí. Abychom naplnili život, musíme se naplnit světlem bdělosti, světlem vědomí. A ta Přítomnost nám ho nabízí pětkrát denně. Proto musíme cvičit, abychom ho mohli přijímat. Naplnit se čistým vědomím Přítomnosti. Co je to smrt? Smrt nastává, když není přítomno vědomí. Když nemáme světlo té Přítomnosti. Potom si nejsme vědomi, nemáme energii a na konci našeho života umíráme. Když se ale naplníme světlem Přítomnosti, budeme neustále bdělí, vědomi si sama sebe. Potom již nebude smrt, ale jen změna tváře. Přecházení odněkud někam. Změna formy. Když budeme žít život naplněný světlem božské Přítomnosti, potom jakýkoliv okamžik nevědomí nebo čin se dá považovat za hřích, kdy klesáme do té smrti. Čili život v Dharmě, ve světle, znamená život žitý s plným vědomím v každém okamžiku. Nevědomý život, to je život v bolesti, dá se říct duchovní bídě, utrpení, kdežto život ve vědomí je plný štěstí, míru a blaha. V něm je automaticky správné pochopení toho odkud jsme, kam jdeme a co dělat. Jsme neustále naplněni vědomím té podstaty všudypřitomné Přítomnosti v nás a ve světě. Vy, kdo se cítíte připraveni vydat se na tuto cestu, přijměte zasvěcení Dharmasnana, aby vám to pomohlo a podpořilo vás to ve vašem úsilí. Vy, kdo připraveni nejste, i vy můžete udělat veliký pokrok jenom díky tomu, že budete cvičit v těch bodech východu a západu slunce a v poledne, svoje meditační cvičení. I to vás naplní energií a vědomím. Ať už přijmete zasvěcení Dharmasnana nebo ne, je důležité dělat meditace a modlitby minimálně v časech východu a západu slunce, případně i poledním čase. Využívat to, co nám nabízí energie Přítomnosti. Díky tomu my sami se naplníme energií, moudrostí, odvahou, porozuměním a znalostmi, které nám pomohou dostat se přes překážky, zvládnout věci, které v nás v životě brzdí a stahují zpátky. Energii, moudrost a odvahu získáme při cvičeních v těchto časech. Nyní prakticky, jak meditovat nebo modlit se: využívat východy a západy slunce. Čas poledne není přesně 12 hod., ale je to přesný střed mezi východem a západem slunce, tak se to musí dopočítat. (Pozn: další informace jsou na našich webových stránkách). Buď máte nějaké své meditační cvičení nebo oni vás po programu meditační cvičení naučí. Je třeba stále dělat to stejné cvičení 3x denně, aby se vám to prohloubilo a energie do vás mohly proudit. Praktická instrukce: ráno provádíme meditaci bodu spojení čelem k východu a večer čelem k západu. Nejprve musíme pozvednout naše vědomí do adžna čakry. Abychom tam pozvedli naše vědomí, budeme zpívat 7x ÓM a přitom si budeme uvědomovat, že při každém ÓM se naše vědomí pozvedá výš a výš. Pak zůstaneme v tichu v adžna čakře a budeme si představovat, že do ní sestupuje záře
toho nejvyššího Vědomí a prozařuje ji. Našim vnitřním okem se budeme dívat na toto světlo v adžna čakře. Chvíli meditujeme na toto světlo ve třetím oku, potom budeme pociťovat, jak se šíří do celého těla, prány i mysli a všude. Ke konci, abychom napomohli tomu šíření světla všude do všech našich částí, budeme znovu zpívat 7x ÓM a s tímto zvukem se světlo bude šířit do každé části naší bytosti.
