Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva
Bakalářská práce
OMEZENÍ OSOBNÍ SVOBODY FORMOU ZAJIŠTĚNÍ PODLE TRESTNÍHO ŘÁDU A ZÁKONA O POLICII ČR
Aleš Jahelka
2008
„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Omezení osobní svobody formou zajištění podle trestního řádu a zákona o Policii ČR zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.“ ………………………………… Aleš Jahelka
Obsah 1. Úvod……………………………………………………………….. 4 2. Základní seznámení s instituty a jejich bližší zaměření………….... 5 3. Vývoj institutů zadržení a zajištění………………………………... 6 Vývoj zadržení……………………………………………….… 6
Vývoj zajištění………………………………………………... 7 4. Omezení osobní svobody podle trestního řádu………………….… 9 Předvolání ………………………………………………………..…. 9 Předvedení…………………………………………………………... 9 Vazba…………………………………………………………….….. 10 Podmínky pro vzetí do vazby………………………………….…... 10 Délka trvání vazby……………………………………………….… 11
Zadržení dle §75 TrŘ………………………………………………... 13 Zadržení dle §76 TrŘ………………………………………………....16 Zadržení dle § 76 osdt. 1 TrŘ……………………………………..... 16 Zadržení dle § 76 odst. 2 TrŘ – omezení osobní svobody kýmkoli... 19 Postup policejního orgánu po zadržení……………………………... 20
5. Zajištění podle § 14 zákona o PČR………………………………… 22 6. Výkon omezení osobní svobody, propuštění z omezení ..…………. 25 7. Cizozemská právní úprava…………………………………………. 26 Rakousko…………………………………………………………….. 26 Slovensko……………………………………………………………. 26 Německo…………………………………………………………….. 27
8. Úvahy de lege ferenda……………………………………………… 28 Zadržení dle § 75 TrŘ de lege ferenda………………………………. 28 Zadržení dle § 76 TrŘ de lege ferenda………………………………. 29
Zajištění podle zákona o PČR de lege feredna………………….30
2
9. Závěr…………………………………………………………………. 31 10. Summary……………………………………………………………... 32 11. Vzory protokolů……………………………………………………… 33 12. Seznam použité literatury……………………………………………. 37 13. Zadání bakalářské práce……………………………………………… 38
3
1.
Úvod
Ke zpracování tohoto tématu mě vedlo několik důvodů. Jedná se zejména o důležitost těchto institutů, jejich závažnost, ale zároveň i moje zkušenosti s nimi. Ve své práci bych se chtěl věnovat zejména problémům z praxe, porovnáním obou institutů a přiblížením rozdílů. Stranou nezůstane ani případná úvaha nad budoucí právní úpravou, včetně náhledu na zatím zveřejněný Návrh věcného záměru zákona o trestním řízení soudním.1 Na uvedené možnosti omezení osobní svobody budu pohlížet z hlediska jejich využití při ochraně společnosti před pachateli protiprávního jednání a budu se snažit použít i konkrétních příkladů či ukázat na současné problémy, kterých dle mého názoru není málo. V rámci nástroje zajištění dle zákona o Policii ČR se tedy zaměřím pouze na toto omezení osobní svobody podle § 14 citovaného zákona. Zadržení a zajištění, jak již název napovídá, souvisí s omezením osobní svobody člověka, tato je chráněna již samotnou Ústavou, proto je každý zásah do této svobody velmi citlivý a sledovaný. A nejen z tohoto důvodu se jedná o zajímavé téma, kdy je k dispozici bohatá literatura i judikatura, včetně judikatury Evropského soudu pro lidská práva, a o tomto tématu se vede i nekonečně mnoho diskuzí. Úprava zadržení je uvedena i Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod na evropské úrovní – článek 5. Zároveň se jedná i o velmi důležitý úkon z hlediska policejního orgánu, neboť zadržení a zajištění je jeden z prvotních kroků k ochraně společnosti před pachateli protiprávního jednání, a jak jsem již uvedl toto bude i můj pohled na danou problematiku, včetně reálného užití obou nástrojů. A vzhledem k tomu, že o omezení osobní svobody je ve většině případů třeba rozhodnout okamžitě, kladou se zde velké nároky na kvalitu získání podkladů pro toto rozhodnutí, ale i samotné rozhodnutí. Budu se zabývat trestnými činy, se kterými se na obvodním oddělení nejvíce setkáváme. Ve své práci nejvíce použiji následující právní předpisy - zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále jen TrZ, dále zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, dále jen TrŘ a zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o PČR, Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava české republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále jen Ústava, Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobody, dále jen LZPS . 1
Dostupný z http://www.justice.cz, Ministerstvo spravedlnosti České republiky - Návrhy zákonů (citováno 15. února 2008)
4
2.
Základní seznámení s instituty a jejich bližší zaměření
V této kapitole bych chtěl dále specifikovat své zaměření. Jak jsem již naznačil můj úhel pohledu na tuto problematiku je z hlediska ochrany společnosti před pachateli protiprávního jednání a zabránění jim v pokračování tohoto jednání, včetně vyšetření tohoto jednání a případném uložení trestu. Základní vztah mezi pachatelem a státem vzniká spácháním trestného činu či přestupku. Obojí jednání spočívá v porušení norem, které chrání společnost, kdy na ochranu společnosti zde vystupuje stát, zastoupený právem, potažmo orgány činnými v trestním řízení. Na druhé straně stojí pachatel, který má povinnost se podrobit se jejich působení, případně uloženému trestu, kdy toto může být v případě nesplnění, vynucováno státní mocí. Ačkoliv je omezení osobní svobody značný zásah do lidských práv a svobod, při spáchání protiprávního jednání je většinou nezbytný, jeho intenzita však vždy záleží na okolnostech. O tom, který z možných způsobů využije, rozhoduje vždy příslušný orgán činný v trestním řízení. Bezprostředně po spáchání protiprávního jednání to v největším procentu případů bývá policista, výjimka je státní zástupce. Prakticky by zde nemělo docházet k výběru možného způsobu, neboť podmínky pro omezení by měli být velmi striktní, v praxi tomu však často není. Platný trestní řád a zákon o Policii ČR upravuje následující opatření sloužící k omezení osobní svobody: a) zadržení obviněného dle § 75 TrŘ b) zadržení dle § 76 TrŘ c) zajištění dle § 14 a 15 zákona o Policii ČR d) § 179b odst. 2 TrŘ S touto problematikou však souvisí i další prostředky sloužící k zabránění v páchání protiprávního jednání a zajištění přítomnosti osob při trestním řízení. Jedná se zejména o: a) předvolání a předvedení - § 90 a 98 TrŘ b) vzetí obviněného do vazby – § 68 TrŘ c) příkaz k zatčení obviněného – § 69 TrŘ d) vydání zatýkacího rozkazu - § 376 TrŘ Tyto však budu zkoumat, či zmiňovat, pouze okrajově. 5
3.
Vývoj institutů zadržení a zajištění
Vývoj zadržení První řádnou úpravu postupu zadržení lze zjistit v trestní řádu, který platil na území českých zemí pod číslem 119/1873 ř.z. a na Slovensku se jednalo o zákon číslo XXXIII/1986, o soudním trestním řádu. Tyto trestní kodexy upravovali přítomnost obviněného u soudu a v celém trestním řízení. K dispozici bylo několik institutů: obeslání, předvedení, prozatímní zajištění a vzetí do vazby. Omezit osobní svobodu přistiženou při spáchání trestného činu mohl rovněž kdokoli, tato možnost však vycházela pouze z judikatury.2 Možnost předvedení a prozatímního zajištění měl vyšetřující soudce za určitých podmínek. Jednalo se například o hrozbu vysokého trestu, kdy podezřelý konal přípravy na útěk, vedl-li potulný způsob života, byl bez stálého bydliště a nebyl zjištěn jeho pobyt atd. Obligatorně musel být vydán zatýkací rozkaz u zločinu, za který bylo možno podle zákona uložit trest smrti nebo nejméně deset let odnětí svobody.
3
Lhůta při uvedeném omezení
osobní svobody byla 48 hodin pro orgány, jež zajištění provedly a 24 hodin pro vyšetřujícího soudce, který rozhodoval o vazbě. Další právní úprava, která byla účinná na území naší republiky, byla poválečná úprava zákonem číslo 87/1950 Sb. Jeho znění však bylo celkově ovlivněno tehdejší dobou a změnami, jež proběhli ve společnosti (mimo jiné zlidovění soudnictví apod.). Vznikly orgány národní bezpečnosti (konaly vyhledávání o trestných činech), vyšetřování vedl prokurátor a další. Možnosti zajištění osob při trestním řízení však již byly podobné těm dnešním. Nejprve figurovala možnost předvolání, pod pohrůžkou předvedení či pořádkového trestu a dále možnost předvedení při neúspěšném předvolání, popřípadě za určitých podmínek i bez předchozího předvolání. Zadržení a zatčení byla pokládána za časově omezená opatření, jejichž účelem bylo především přezkoumat, zda jsou tu podmínky pro uvalení vazby; omezení osobní svobody zahrnuté v těchto opatřeních se proto po uplynutí zákonné lhůty buď zrušilo nebo se změnilo rozhodnutím prokurátora (soudu) ve vazbu. 2
4
Zadržení
Fenyk, J., Fenyková, P., Havlík, T., Růžička, M. Rozhodnutí a stanoviska k trestnímu řádu (1919-1996). Praha : C.H. Beck, 1997, s. 297 3 Růžička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 125 4 Růžička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 145
6
obviněného prováděli orgány příslušné k vyhledávání, osobu přistiženou při trestném činu mohl opět zadržet kdokoli, zejména za účelem zjištění totožnosti a zabránění v útěku. Existovala i možnost zatčení obviněného. Lhůta při zatčení byla opět 48 hodin. Úprava uvedená pod číslem 64/1956 Sb., znala pouze vyšetřování jako jedinou formu přípravného řízení a to vyšetřovateli prokuratury a ministerstva vnitra. Úprava přítomnosti osob při trestním řízení se prakticky nezměnila. V této úpravě se však objevila i možnost prozatímní vazby u osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, kdy zde byl důvod vazby a věc nesnesla odkladu. Dále byla poprvé vypuštěna obligatorní vazba, známá již z trestního řádu za Rakouska – Uherska. Současný trestní řád číslo 141/1961 Sb. již v době svého vzniku obsahoval ustanovení o zadržení obviněného, podezřelého (dříve institut prozatímní vazby) a o omezení osobní svobody osoby přistižené při spáchání trestného činu kýmkoli. Během vývoje došlo pouze ke změně ve lhůtách. Poslední s účinností od 1. 1. 1999, kdy byla prodloužena lhůta pro předání zadrženého soudci na 48 hodin. Tato změna se dotkla i Listiny základních práv a svobod. Souvislost s počítáním lhůt má i zákon o Policii ČR a instituty předvedení a zajištění, zmíněné v následujícím výkladu. Vývoj zajištění Úprava zajištění a předvedení se v zákonech o bezpečnostních sborech (různých dle doby a názvu) objevuje již od jejich začátku. Dle mého názoru je velmi výstižně a jednoduše popsána v zákoně číslo 70/1965 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, který uvádí možnost předvést osobu u níž je třeba v zájmu veřejného pořádku zjistit totožnost a která nechce nebo nemůže totožnost prokázat a dále předvést k provedení potřebných služebních úkonů osobu, která hrubým způsobem narušuje veřejný pořádek.5 Ačkoliv se může zdát, že vágní spojení „hrubým způsobem narušuje veřejný pořádek“ vedlo ke zneužívání této možnosti, vše záleželo na konkrétních lidech a tehdejší době a současné právní úprava tento pojem pouze opisuje jiným způsobem. Lhůta byla v prvním případě 24 hodin pro předvedení, ve druhém 48 hodin pro „zajištění“. V té době se tedy pojem zajištění zahrnoval pod pojem předvedení. K ukončení předvedení při narušení veřejného pořádku muselo rovněž dojít po provedení všech služebních úkonů. Dále zde byla možnost zadržení za účelem vyhoštění a to nejdéle na dobu 8 dnů.
5
§ 17 a 18 zákona č. 70/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů
7
Další právní úprava pochází z roku 1974 – zákon číslo 40/1974. Je prakticky stejná jako předchozí, pouze v § 23 odstavec 3 se nově objevuje povinnost útvaru Sboru národní bezpečnosti při zajištění jež trvá více jak 24 hodin vyrozumět osobu blízkou. Toto osobně pouvažuji za velmi užitečné, neboť osoby blízké, potažmo nezúčastněné na protiprávním jednání, byly zbaveny nejistoty o zajištěného. Překvapivě ze zákona zmizela nutnost propuštění po provedení všech služebních úkonů. Délka možného zajištění za účelem vyhoštění se prodloužila na 14 dnů. Za novodobou úpravu považuji zákon o Policii ČR číslo 283/1991 Sb., který uvedl přesnější důvody zjištění v § 14 – osoba bezprostředně ohrožuje svůj život anebo život nebo zdraví jiných osob nebo majetek, pokusila se o útěk při předvedení, na policejním útvaru slovně uráží jinou osobu nebo policistu anebo úmyslně znečišťuje či poškozuje zařízení nebo policejní majetek. Délka zajištění byla zkrácena na 24 hodin. Zásadní změna však přišla s novelou účinnou od 1. 1. 1993 a to pod písmeny d) a e) citovaného paragrafu a zákona. Jednalo se o možnost zajistit osobu přistiženou při spáchání trestného činu nebo osoby, která byla na základě kriminalisticky doložitelných informací podezřelá z přípravy, pokusu nebo spáchání trestného činu. Tyto body však přinesly problémy, neboť prakticky suplovaly zadržení dle trestního řádu. S tím rozdílem, že přímo nesměřovaly k předání zajištěného soudu. Délka se stanovila opět na 24 hodin. Až nálezy Ústavního soudu potvrdili včítání lhůt zajištění dle výše uvedených důvodů do lhůty pro zadržení. Nakonec i díky nim došlo ke zrušení sporných důvodů pro zajištění (nález Ústavního soudu 186/1997). Zrušením sporných bodů vedlo k návratu pořádkové charakteru nástroje zajištění. Velmi podstatné pro osoby zajištěné však je klauzule o nutnosti propustit osobu při pominutí důvodů zajištění, ačkoliv se jedná o neurčitý pojem, je to posun vpřed. Tato klauzule je od začátku platnosti zákona o PČR. K navrácení došlo po jejím vypuštění v zákoně o SNB z roku 1974, předtím nutnost propuštění osoby po provedení všech služebních úkonů. Aktuální platná úprava zajištění (§14) podle zákona číslo 283/1991 Sb., o Policii České republiky je od 1. 1. 2002. Od té doby dochází pouze k novelizacím jiných ustanovení zákona o PČR.
8
4. Omezení osobní svobody podle trestního řádu V této kapitole se především zaměřím na zadržení podle trestního řádu, ostatní omezení osobní svobody jsou zmíněna spíše okrajově a to důvodu jejich použití pří výkladu o zadržení. předvolání Toto je prvotní úkon, kterým se většinou zajišťuje přítomnost potřebných osob (vyjma zadržení bezprostředně po spáchání TČ). Předvolání má formu opatření. Je to způsob výzvy, aby se určitá osoba (obviněný, svědek, znalec) dostavila v určitý den a hodinu na určené místo k orgánu činném v trestním řízení (dále OČTŘ). Předvolání má většinou písemnou formu (možno i osobně, telefonicky apod.). Předvolání obviněného se doručuje do vlastních rukou s upozorněním na následky nedostavení se (§66 tr.ř.). Při nedostavení se, bez řádné omluvy, lze znalci případně tlumočníkovi uložit pořádkovou pokutu do 50 000,-Kč, toto je však opatření sankčního charakteru, nikoli pouze donucovacího. Pořádková pokuta může být uložena i opakovaně. Proti uložení pokuty lze podat stížnost s odkladným účinkem. Svědka a obviněného lze krom uložené pokuty zároveň předvést. Na všechny tyto možnosti je třeba v předvolání upozornit. Doručování v praxi provádí nejčastěji Česká pošta, případně si jej zajišťují policisté sami anebo prostřednictvím Justiční stráže. Používá se obálka s dodejnou, pro možnost pozdějšího doložení potvrzení o převzetí. předvedení Předvedení je procesním úkonem, kterým orgán činný v trestním řízení donucením zajišťuje přítomnost osoby pro potřebu trestního řízení proti její vůli. Předvedení má rovněž formu opatření, které upravuje TrŘ podle procesního postavení osoby: -obviněného -svědka -jiné osoby v přípravném řízení (která nevyhověla výzvě k dostavení se dle §158 odst. 3 písm. a), odst. 6), předvedení znalce, tlumočníka či jiné osoby nelze podle platné úpravy tr.ř. provést. Osoby shora uvedené lze předvést až poté, co nerespektují výzvu k dostavení se (předvolání). Z tohoto existuje výjimka a to u obviněného, který nemá stálé bydliště, případně se skrývá, zde povinnost předchozího předvolání s nedostavením se není. Menší 9
odlišnosti jsou ještě u předvedení příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě. Předvedení provádí příslušníci Policie ČR, včetně dopravy osoby na příslušné místo (soud apod.). vazba Základními předpoklady pro zadržení jsou důvody vazby, tyto jsou použity při zadržení podle § 75 i § 76 odst. 1 TrŘ. Institut vazby představuje velice citelný zásah soudní moci do základních práv a svobod, kdy ochrana osobní svobody představuje jedno z nejvýznamnějších základních lidských práv.6 O možnosti vzetí osoby do vazby pojednává v článku 8 odstavci 5 LZPS: „Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.“ Jedná se o zajišťovací institut jehož účelem je zajistit osobu obviněného pro účely trestního řízení a výkonu trestu, zabránit obviněnému, aby mařil či ztěžoval provádění důkazů, vyhýbal se trestnímu řízení nebo trestu, popřípadě zabránit mu v dokonání trestného činu nebo v páchání nové trestné činnosti.
7
Vzetí do vazby se nerovná uložení
sankce! Nejdůležitější novelizací, která se podstatným způsobem dotkla i vazby je zákon číslo 265/2001 Sb., který ještě více posunul úlohu vazby jako krajního a výjimečného prostředku ze strany orgánů činných v trestním řízením. Zejména úpravou délky, omezením u méně závažných trestných činů, ale i v možnostech náhrady vazby jinými prostředky. 4.3.1. Podmínky pro vzetí do vazby Zákonné podmínky pro vzetí osoby do vazby lze rozdělit na dvě části – materiální a zákonem stanovené. Materiální předpoklady vychází ze zákonem vymezených důvodů vazby. Jedná se o tyto předpoklady: 1. Osobu, jež lze vzít do vazby je pouze osoba obviněného. Proti této osobě již bylo zahájeno trestní stíhání (podle § 160 TrŘ) a to doručením usnesení o zahájení trestního stíhání. Vzít do vazby jinou osobu (například svědka) není možné. 2. Dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek pro který bylo zahájeno trestní stíhání byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že
6 7
Vyjádření Ústavního soudu v usnesení II. ÚS645/99 Jelínek a kol., Trestní právo procesní. 5. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2007, s. 276.
10
tento trestný čin spáchal obviněný. Základní okolnosti nasvědčující tomu, že se obviněný dopustil úmyslného trestného činu musí existovat již v době zahájení trestního stíhání.8 3. Existence konkrétních skutečností, nejen nasvědčujících spáchání trestného činu a důvodnost trestního stíhání, ale i odůvodňující obavy podle § 67 písm. a) až c) TrŘ. 4. Účelu vazby není možno dosáhnout jiným způsobem – krajní prostředek ( fakultativní, mimo vazby extradiční). 5. Obviněný je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě léta, nebo pro nedbalostní trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě léta - § 68 odst. 2. omezení se neužijí za předpokladu uvedených v § 68 odst. 3 – obviněný uprchl nebo se skrýval, opakovaně se nedostavil na předvolání a nepodařilo se jej předvést, ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízení, je neznámé totožnosti a dostupnými prostředky se ji nepodařilo zjistit, již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo pokračoval v trestné činnosti pro niž je stíhán. Tyto uvedené skutečnosti musí být bezpečně zjištěny, nestačí pouhé podezření. 6. Rozhodnutí o vazbě vždy musí vydat soud (senát, samosoudce, soudce), v přípravném řízení na návrh státního zástupce9 formou usnesení. Nikdo jiný není oprávněn vzít obviněného do vazby. Další podmínky pro vzetí do vazby jsou přesně stanoveny zákonem a to v § 67 TrŘ pod písmeny a), b), c). Tyto podmínky jsou velmi důležité i pro další výklad o zadržení. Útěková vazby se užije v případech, kdy z jednání obviněného nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. V těchto případech nepostačuje jeho pouhé nezdržování se na adrese trvalého pobytu, případně vycestování s řádnými doklady do zahraničí, ale kupříkladu zjištění, že se jedná o bezdomovce, který neustále mění své místo pobytu a podobně. Příkladem je uvedena nemožnost zjistit totožnost obviněného, neexistence jeho stálého bydliště, případně hrozba vysokého trestu. Při hrozbě vysokého trestu je nutno přihlédnout nejen k trestní sazbě, ale i ke skutečným okolnostem případu, které například podmiňují uložení trestu v horní části trestní sazby. Podle Ústavního soudu ( III. ÚS 566/03) se jedná o možnost uložení trestu odnětí svobody v délce kolem osmi let. 8 9
usnesení Ústavního soudu I. ÚS 46/96 § 68 odst. 1 a § 73b odst. 1 TrŘ
11
Institut koluzní vazby je k dispozici v případech, kdy je důvodná obava, že obviněný bude mařit zjištění skutkových okolností. Jedná se zejména o zjištění skutku ve kterém je spatřován trestný čin, že tento skutek spáchal obviněný, výši a povahu škody.10 Pod pojem maření skutkových okolností je třeba zahrnou působení na dosud nevyslechnuté svědky, spoluobviněné, případně jiné osoby, ale může se jednat i o zahlazování stop důkazu a podobně. Pouhé odmítnutí obviněného vypovídat nenaplňuje podmínky vzetí do vazby podle § 67 písm. b) – jedná se o zákonné právo obviněného. Rovněž tak ani případné rozpory mezi jednotlivými výpovědi, ať již obviněného nebo svědků, nezakládají tento důvod vazby. Délka trvání v tomto případě je omezena na tři měsíce, neplatí v případě zjištění, že obviněný již mařil objasňování skutečností důležitých pro trestní řízení.
11
V tomto případě není možné nahrazení vazby zárukou, dohledem, slibem nebo peněžitou zárukou podle § 73 a § 73b TrŘ. Vazba předstižná se užije v případech stanovených alternativně, jedná se o možnost pokračování v trestné činnosti pro niž je obviněný stíhán, dokonání nebo vykonání trestného činu. Z těchto uvedených skutečností je zřejmé jejich užití pouze u úmyslných trestných činů. Z bezpečnostního hlediska se jedná o preventivní opatření, které však musí být řádně podloženo. Existence vazebních důvodů musí vycházet z konkrétních zjištěných skutečností, výklad zákonných znaků „konkrétních skutečností“ je především věcí obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci, je musí svědomitě posoudit.12 4.3.2. Délka trvání vazby U takzvaných vazebních věcí je povinnost orgánů činných v trestním řízení tyto vyřizovat přednostně a s největším urychlením. Toto platí obecně u všech věcí, kde je omezena osobní svoboda, proto také existují předtisky pro omezení osobní svobody v červené barvě, aby na uvedenou skutečnost zvlášť upozorňovali. Bohužel s nástupem systému ETŘ – elektronicky vedené trestní řízení – se používá pouze jednotná barva bílá. Samotná délka vazby je určena závažností trestného činu (činů), pro který je obviněný stíhán a to v rozmezí od jednoho roku (u trestného činu spadajícího do příslušnosti samosoudce) do čtyř let (u trestného činu, za který je možno uložit výjimečný 10
Mandák V., Zajištění osoby obviněného v Československém trestním řízení. Praha: Orbis, 1975, s. 102 § 71 odst. 2 věta druhá TrŘ 12 nález Ústavního soudu I. ÚS 585/02 11
12
trest). Délka vazby je rozdělena v poměru na třetiny. Jedna třetina připadána přípravné řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Během trestního řízení existuje i obligatorní systém přezkumu trvání vazby a to již během přípravného řízení. Při ponechání obviněného ve vazbě má státní zástupce, následně soudce, či v jednání před soudem soud, povinnost každé tři měsíce přezkoumat důvodnosti trvání vazby. Délka vazby v případech mladistvých obviněných je stanovena zákonem č. 218/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o soudnictví ve věcech mládeže. V tomto případě je její délka dva měsíce, u zvlášť závažných provinění šest měsíců.
Její prodloužení je možné pouze jednou
v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem. Rovněž možnosti jejího případného nahrazení jsou odlišné. Do lhůty trvání vazby se započítává doba, během které byla omezena osobní svoboda osoby v rámci zadržení či zatčení, případně i ta omezení v rámci trestní věci, která neskončila vzetím obviněného do vazby. O vzetí do vazby je třeba na žádost obviněného informovat osobu, jež si určil. U mladistvého vždy zákonného zástupce, středisko Probační a mediační služby a orgán sociálně-právní ochrany dětí. Vazba se vykonává ve věznicích, které spadají pod Ministerstvo spravedlnosti. Zadržení dle § 75 TrŘ Tato kapitola se zabývá první možností zadržení a to možnost zadržet obviněného. Toto krátkodobé omezení osobní svobody slouží k přezkoumání důvodů vazby. Zadržení, jak je zmíněno výše, může provést pouze policejní orgán, ve zvláštních případech státní zástupce (§ 161 odst. 3, 4 TrŘ a § 174 odst. 2 písm. c) TrŘ) . Jedná se o fyzické omezení osobní svobody, které může trvat pouze nezbytně nutnou dobu nejvýše však 48 hodin, během této doby musí být obviněný předán soudu nebo propuštěn na svobodu. Zadržení obviněného i jeho případné propuštění se děje formou opatření a není proti tomuto přípustný žádný opravný prostředek. Předpoklady pro zadržení: ● jedná se o obviněného ● je zde dán některý z důvodů vazby § 67 písm. a) až c) TrŘ ● pro neodkladnost věci nelze rozhodnutí o vazbě předem opatřit
13
Jednotlivé předpoklady znamenají, že se musí jednat o osobu, které již bylo usnesením sděleno zahájení trestního stíhání, přičemž během vyšetřování vznikly okolnosti odůvodňující vazbu. V těchto případech není nutnost zkoumat předpoklady uvedené v § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 TrŘ, neboť ani tyto předpoklady nemusí být zatím dostatečně prověřeny. Avšak podmínky pro uložení vazby uvedené v § 68 odst. 2 a 3 je třeba přezkoumat a náležitě objasnit, aby v tam popsaných případech mohl být obviněný bez odkladu propuštěn na svobodu. Jedná se i o případ, kdy z dalšího vyšetřování během omezení osobní svobody, bude zjištěna skutečnost, čí spíše pravděpodobnost, neuložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Obviněného může propustit na svobodu již policejní orgán sám, případně na nařízení státního zástupce. Zadržení obviněného ve zkráceném přípravném řízení tedy nepřichází v úvahu, protože trestní stíhání se zahajuje až tím, že byl soudu doručen návrh státního zástupce na potrestání, jde tedy procesně o podezřelého.13 Výrazem „neodkladnost věci“ se rozumí, že okolnosti podmiňující vazbu vznikly náhle během vyšetřování. Jedná se zejména o okolnosti zjištěné během výslechu obviněného, jeho nedostavování se na předvolání, případně nemožností obviněného předvést. Při zadržení se vyžaduje od policejního orgánu sepsání protokolu o zadržení a bezodkladně zadržení státnímu zástupci ohlásit. Toto se děje v největším procentu případů prostřednictvím telefonu, kdy za tímto účelem mají státní zástupci v době mimopracovní takzvaný „dosahový“ telefon. O zadržení se vyrozumívá v jakékoli denní či noční době. Dále je třeba státnímu zástupci předat veškeré materiály důležité pro rozhodnutí o podání návrhu vzetí do vazby. Lhůtu pro odevzdání materiálů určí státní zástupce tak, aby podmínka odevzdání zadrženého soudu do 48 hodin byla splněna. Po předání spisového materiálu, včetně protokolu o zadržení je státní zástupce povinen přezkoumat okolnosti podmiňující možnost zadržení, tedy postupu podle § 75 TrŘ – zadržení až po zahájení trestního stíhání, neodkladnost věci, dostatečně odůvodněné podezření z trestné činnosti a skutečnosti odůvodňující vazbu. V tomto okamžiku se již musí jednat i o doložení skutečností v § 68 odst. 3 TrŘ, jedná-li se o trestnou činnost vzhledem k § 68 odst. 2 TrŘ. Samozřejmě jsou zjišťovány i případné neodstranitelné překážky, které by vedli k propuštění zadrženého na svobodu. Propustit zadrženého na
13
Císařová a kol. Trestní právo procesní. 4. aktualizované a přepracované vydání, Praha: Linde, 2006, s. 245.
14
svobodu je státní zástupce povinen i v případech, kdy nejsou dostatečně odůvodněny podmínky omezení osobní svobody, či uvalení vazby. Lhůta 48 hodin je v tomto případě od okamžiku do okamžiku a je jedno, zda konec lhůty připadne na denní či noční dobu, či den pracovního klidu. Lhůtu nelze v žádném případě prodlužovat, stavět či přerušit. Velký význam pro počítání lhůty, zejména započítávání, má případné předchozí omezení osobní svobody. Jedná se zejména o institut zajištění podle zákona o Policii ČR, případně předvedení podle téhož zákona. O tomto dále bude dále pojednáno v následujících kapitolách. Obviněný má samozřejmě během omezení osobní svobody právo na obhájce. Tento může být přítomen již jeho výslechu, v opačném případě má obviněný možnost odmítnout podání výpovědi. Dále má právo radit se s obhájcem bez přítomnosti třetí osoby, toto je rozšiřující výklad § 33 odst. 1 TrŘ – ve prospěch obviněného lze rozšiřující výklad využít.14 Zadržet však nelze osoby uvedené v § 10 TrŘ, jedná se o osoby požívající imunit a výsad podle mezinárodního práva nebo podle zákona. Je-li pochybnost o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, rozhodne o tomto Nejvyšší soud a to na návrh soudu, státního zástupce nebo dotčené osoby. V praxi se však s tímto institutem příliš nestkáme. Ze statistiky15 leden 2007 až červenec 2007, tedy za šest měsíců nebylo v rámci okresu Hradec Králové realizováno ani jedno zadržení dle § 75 TrŘ. Problémy s účastí obviněného při trestním řízení jsou většinou v tomto stádiu zajišťovány jinak. Jedná se zejména o možnost předvedení dle § 90 TrŘ. V tomto je samozřejmě zahrnuta i možnost, či spíše nutnost, vypátrání pobytu obviněného. Jedná se většinou o případy, kdy je u činu dotačně zjištěn pachatel, spis je dle příslušnosti postoupen Službě kriminální policie a vyšetřování k zahájení trestního stíhání. Nejprve je samozřejmě třeba zahájit trestní stíhání doručením usnesení o zahájení, kdy i v tomto bývá problém. Zejména nemá-li pachatel stále bydliště nebo se skrývá. Zde však lze použít institutu podle § 76 TrŘ, s vyžádáním si souhlasu státního zástupce. Po zahájení trestního stíhání a nemožnosti zajistit přítomnost obviněného dochází již k výše uvedenému postupu. Samozřejmě jsou s tímto spjaty těžkosti. Zejména je-li obviněný vypátrán v jiném okrese, během noční doby a podobně. Neboť v tomto případě se sice předvedení realizuje, 14
nález Ústavního soudu 592/2000, č. 15/25 Sb. nál a usn. statistika z intranetových zdrojů MV ze dne 15.11.2007 dostupný z http//www. ppportal.pcr.cz/rspp/statistiky 15
15
ovšem výslech obviněného musí provést jiný vyšetřovatel než ten, který má spis přidělen, což ovlivní kvalitu výslechu – zejména přesná neznalost spisu, okolností a podobně. Během výslechu však již může dojít k zadržení obviněného dle § 75 TrŘ. Zejména bývá zjištěno, že nemá trvalé bydliště, bude se skrývat a podobně. Zadržení dle § 76 TrŘ Zadržení § 76 odst. 1 TrŘ Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li dán některý z důvodů vazby (§67 TrŘ), policejní orgán v naléhavých případech zadržet, i když dosud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání. K zadržení je třeba předchozího souhlasu státního zástupce. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu nelze předem dosáhnout, zejména byla-li osoba přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku. Zadržení osoby podezřelé je tedy krátkodobé omezení osobní (lhůta 48 hodin společná pro policejní orgán a státního zástupce) svobody formou opatření příslušného orgánu činného v trestním řízení za účelem přezkoumání důvodů vazby. Musí tedy být splněny následující podmínky: a)
jedná se o osobu podezřelou ze spáchání trestného činu, toto podezření musí být
dostatečně odůvodněno, nejedná se však o nezvratné důkazy, ale konkrétní skutečnosti zakládají důvodné podezření, b)
nejedná se o obviněného, v tomto případě by následoval postup dle § 75 TrŘ
c)
je zde některý z důvodů vazby
d)
jde o naléhavý případ, zejména hrozí-li zmaření nebo podstatné ztížení účelu
trestního řízení e)
je nutný předchozí souhlas státního zástupce, bez takovéhoto lze zadržení provést, jen
jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu nelze předem dosáhnout, zejména byla-li osoba přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku. Důvodné skutečnosti, které ukazují na fakt, že skutek spáchal podezřelý je kupříkladu jeho zadržení na místě činu, či bezprostředně poté, zejména má-li u sebe věci pocházející z trestné činnosti, nástroje a podobně, jedná se o kriminalistický úhel pohledu. Vždy záleží na konkrétních okolnostech. Při zadržení osoby nejsou orgány činné v trestní řízení povinny přihlížet k okolnostem dle § 68 odst. 2 a odst. 3 TrŘ, neboť tyto nemusí být v době omezení osobní 16
svobody ještě dostatečně zřejmé a prokázané.16 Ve lhůtě, která je stanovena pro zadržení je třeba zpřísňující okolnosti řádně přezkoumat. Toto však není v trestním řádu výslovně uvedeno, nicméně v tomto smyslu se vyjadřují prakticky všechny komentáře k trestnímu řádu. Případně i odborné články v časopisech – Státní zastupitelství a podobně. Problém zde popsaný nastal od novely trestního řádu, konkrétně se jedná o zákon číslo 265/2001 Sb. V návrhu nového trestního řádu, který je zveřejněn na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti je tato skutečnost již výslovně uvedena, čímž by měl být uvedený problém odstraněn. K tomuto problému se vyjádřil i Nejvyšší soud ve své judikatuře NS 20/2003-T472, kdy uvedl, že zadržení osoby podezřelé ze spáchání trestného činu slouží především pro účely předběžného ověření odůvodněnosti podezření ze spáchání trestného činu a pro ověření, zda jsou dány důvody vazby či nikoli. Tedy orgán činný v trestním řízení nezkoumá podmínky vzetí do vazby podle § 68 odst. 1, 2, 3. Zadržení podle § 76 odst. 1 TrŘ lze aplikovat i v řízení před samosoudcem a to i za předpokladu konání zkráceného přípravného řízení podle § 179a až §179f TrŘ , byť se jedná o trestný čin jehož horní hranice nepřevyšuje dva roky. Tohoto se využívá při konání takzvaného „superzkráceného přípravného řízení“, kdy je ve lhůtě 48 hodin nutno podezřelého dodat soudu i s návrhem na potrestání. Tento postup je nejlépe popsán ve výkladovém stanovisku NSZ 4/2002 ze dne 12. 2. 2002, kde je uvedeno, že úprava obsažená v § 179a odst. 1 písm. a) TrŘ neodporuje čl. 8 odst. 3 větě první Listiny základních práv a svobod. Zadržený se odevzdá státnímu zástupce, tento jej nepropustí na svobodu, ale v uvedené lhůtě 48 hodin předá soudu s návrhem na potrestání. V rámci tohoto zadržení má podezřelý stejná práva jako obviněný.17 V praxi se tak děje zejména u cizinců, případně i u dalších osob, kde lze dodržet lhůtu 48 hodin. Právě v případě cizích státních příslušníku je uvedený postup postavení před soud v rámci lhůty 48 hodin při zadržení nejlepší. Bereme-li v úvahu například trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 201 TrZ nebo trestný čin výtržnictví podle § 202 TrZ, kdy se jedná o trestné činy, jejichž horní hranice nepřevyšuje dvě léta (u TČ výtržnictví pouze v prvním odstavci) a není zde splněna podmínka vazby podle § 68 odst. 2 a 3 (občas může dojít ke splnění podmínky pokračování v trestné činnosti), je tento
16
Šámal a kol. Trestní řád. Komentář. 1. díl. 5 doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck 2005, s. 578 17 § 179b odst. 2 TrŘ
17
způsob zároveň nejekonomičtější. Neboť ve velké většině případů se jedná o projíždějící cizince, případně turisty (zejména zájezdy za levným alkoholem), kdy je zřejmé, že jakmile tito cizinci opustí území naší republiky, již se sem nevrátí a trestní řízení se bude zbytečně prodlužovat. Osobně mám v současné době na starosti vypátrání pobytu cizince, který zde spáchal trestný čin výtržnictví dle § 202 odst. 1 TrZ a je na něj vydán příkaz k zatčení. Jedná se o stavebního dělníka, který se v rámci své profese pohybuje po celé Evropě, kdy pátrání na něj je v platnosti přes rok a zatím bezúspěšně. V rámci ukládaných trestů, při zkráceném přípravném řízení a dodržení lhůty se jedná zejména o trest vyhoštění, případně peněžitý trest. Další možný postup v rámci zadržení dle § 76 odst. 1 je postup s předchozím souhlasem státního zástupce. Tento má formu opatření a vydává se k zadržení osoby podezřelé ze spáchání trestného činu na základě písemné žádosti policejného orgánu po přezkoumání spisového materiálu.18 Jedná se většinou o osoby, které jsou neznámého pobytu, případně se úmyslně vyhýbají trestnímu řízení – nepřebírají si poštu, nedostavují se na předvolání a podobně. Spolu s vydáním souhlasu vzniká i nutnost vypátrat pobyt podezřelého. Kontrolu nad tímto vykonává státní zástupce a to vždy minimálně jednou za tři měsíce, kdy v případě změny okolností případu je oprávněn odvolat i souhlas se zadržením. V rámci výkladového stanoviska NSZ - obecný pokyn č. 12/2003 lze vydat souhlas se zadržením i při podezření ze spáchání některého z trestných činů uvedených v § 68 odst. 2, i když ještě nejsou prověřeny důvody v § 68 odst. 3 TrŘ. V rámci udělení souhlasu je i určena lhůta pro předání spisového materiálu – zejména protokol o výslechu a usnesení o zahájení trestního stíhání, aby mohl státní zástupce dodržet lhůtu 48 hodin. Je-li provedeno zadržení bez předchozího souhlasu státního zástupce, musí být vždy splněny podmínky nemožnosti dosáhnout tohoto souhlasu a tyto podmínky musí být v protokolu o zadržení řádně zdůvodněny ( přistižení osoby při spáchání trestného činu nebo na útěku z místa spáchání). O zadržení je třeba bezodkladně vyrozumět státního zástupce, opět se využívá tzv. „dosahový“ telefon. Čas vyrozumění se následně poznamená do spisu. Speciální postup se aplikuje při zadržení poslance nebo senátora, případně soudce Ústavního soudu. Při tomto postupu je třeba dodržet lhůtu 24 hodin. Během této lhůty musí být udělen souhlas se zadržením a to od předsedy příslušné komory parlamentu a v případě 18
Šámal a kol. Trestní řád. Komentář. 1. díl. 5 doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck 2005 s. 579
18
soudce Ústavního soudu od předsedy Senátu. Oznámení o zadržení musí být učiněno ihned. Nebyl-li udělen ve lhůtě souhlas s odevzdáním zadrženého soudu je policejní orgán povinen zadrženého propustit. O přípustnosti trestního stíhání poslance nebo senátora rozhodne na nejbližší schůzi příslušná komora a to s konečnou platností. Zadržení dle § 76 odst. 2 TrŘ – omezení osobní svobody kýmkoli Jde o úpravu omezení osobní svobody kýmkoli a to osoby přistižené při trestném činu nebo bezprostředně poté. Osobu v tomto případě omezuje kdokoli mimo policejního orgánu ve smyslu § 12 odst. 2 TrŘ, včetně příslušníka Policie ČR, který nemá postavení policejního orgánu, neboť policista musí vždy postupovat podle odst. 1 § 76, a to bez ohledu na to, v jakém policejním útvaru je zařazen.19 Další podmínky, které musí být splněny jsou: a) osoba je přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté b) nutnost zjistit její totožnost, zamezit jejímu útěku nebo zajistit důkazy. Zadržení osoby podle tohoto ustanovení vylučuje trestní odpovědnost za trestný čin podle § 231 TrZ, dalo by se říci, že se jedná o formu nutné obrany. Osoba, která omezila na osobní svobodě, však musí ihned osobu omezenou předat policejnímu orgánu, v případě vojáka správci posádky, nelze-li předání provést, je třeba vyrozumět policejní orgán nebo správce posádky. Pojem ihned bude vždy zkoumán na základě konkrétních okolností, ovšem jeho nedodržení již může zakládat trestní odpovědnost. U zadržení podle odstavce 2 není nutnost zkoumat důvody vazby. Omezení osobní svobody se provede vhodnými prostředky, tak aby byla co nejvíce šetřena lidská důstojnost, lze použít i fyzického donucení. V praxi provádí zadržení podle uvedené odstavce nejčastěji ostraha v obchodech, závodní stráž, případně strážníci obecní policie, neboť v jejich případě nemají postavení policejního orgánu. Doba zadržení těmito osobami se do lhůty 48 hodin nevčítá. Problémy, které vznikají při použití tohoto nástroje jsou zejména při omezení osobní svobody ostrahou v obchodech, u nás nejčastější. Spousta obchodů, zejména velkých řetězců, se potýká s krádežemi zboží. Za účelem ochrany tohoto zboží mají většinou k dispozici hlídací agenturu, kamerový systém a bezpečnostní rámy. Problém však nastává v okamžiku, kdy hodnota odcizeného zboží nedosahuje částky 5 000,-- Kč, tak jak je 19
výkladové stanovisko NSZ 6/2002
19
vyžadováno v § 247 odst. 1 písm. a) V tomto případě by se nemělo použít ustanovení podle § 76 odst. 2 TrŘ, neboť se nejedná o osobu přistiženou při krádeži. Ovšem v případě spáchání krádeže pachatelem, který byl v posledních třech letech za takový čin odsouzen nebo potrestán - § 247 odst. 1 písm. e) se neuvažuje hodnota odcizeného zboží. Zjištění trestní minulosti pachatele je však schopna provést pouze Policie ČR a to na základě lustrací v informačních systémech. Proto většina těchto řetězců školí zaměstnance ostrahy, aby omezení osobní svobody prováděli jakousi formou dobrovolnosti. Tedy vyzvali podezřelého z krádeže k následování do kanceláře za účelem přivolání Policie ČR. Místnosti, kde tito lidé pobývají se různí obchod od obchodu, někde se téměř jedná o cely – místnost bez oken, s mříží a kamerou, jinde osoba čeká ve skladu mezi zbožím. Více se tomuto problému budu věnovat v závěrečné části. postup policejního orgánu po zadržení Nepropustí-li policejní orgán osobu, kterou zadržel nebo mu byla předána, je povinen ji vyslechnout a předat státnímu zástupci protokol o jejím výslechu spolu s usnesením o zahájení trestního stíhání a to bezodkladně. Je třeba dodržet lhůtu 48 hodin pro předání osoby zadrženého soudu s návrhem na vzetí do vazby. Při konání zkráceného přípravného řízení s návrhem na potrestání. Postup státního zástupce po vyrozumění a následně po předání osoby je prakticky identický jako postup při zadržení podle § 75 TrŘ. Do této lhůty 48 hodin se nevčítá doba po kterou byla osoba zajištěna podle § 14 odst. 1 písm. a) až c) zákona o Policii ČR, nebo předvedena podle § 13 odst. 5 téhož zákona. V těchto případech se totiž jedná o pořádková opatření. Bohužel v tomto případě je v praxi zákon různými způsoby obcházen. Neboť při zadržení podle trestního řádu je třeba vyrozumět státního zástupce a je zde tudíž přísnější kontrola, která při použití zákona o PČR odpadá. Osobně se s tímto nejvíce setkávám právě při krádežích ( a nejen v obchodech) a při řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo bez řidičského oprávnění. Postup v takových případech je, že osoba podezřelá se zajistí podle zákona o PČR, převážně podle § 14 odst. 1 písm. a), převeze se na útvar Policie ČR, kde jsou prováděny další úkony. Při silném ovlivnění alkoholem se uskuteční převoz na Protialkoholní záchytnou stanici. V tomto případě omezení osobní svobody skýtá další výhody, neboť osobu takto omezenou na osobní svobodě není třeba zvláštně střežit a postačí její střežení v rámci pobytu na záchytné stanici. Lékař vždy před jejím propuštěním vyrozumí útvar Policie ČR, který
20
zajistí převoz za účelem provedení dalších úkonů. Tento převoz je již většinou prováděn na základě dobrovolnosti, kdy se osoba vyzve k okamžitému podání vysvětlení. Tato „berlička“ se využívá zejména pro zajištění podkladů za účelem sdělení obvinění, při krádeži podle § 247 odst. 1 písm. e) je to výpis z Rejstříku trestů, případně předchozí rozsudek, pří řízení bez řidičského oprávnění výpis z karty řidiče. Bohužel někdy se do režimu zajištění dostávají i osoby, u kterých je důvod pro postup podle § 76 odst. 1 TrŘ zřejmý. Jedná se především o „notorické“ zloděje a „neřidiče“, tedy osoby, jež se této činnosti dopouštějí neustále. V odborné literatuře jsem nalezl výstižné pojmenování z dob první republiky – zločinci ze zvyku. U těchto lidí je splněna samozřejmě i podmínka vzetí do vazby podle § 68 odst. 3 TrŘ – písm. c). Jejich neumístění do vazby mi někdy připadá až neuvěřitelné, například při přistižení u druhého skutku během tří dnů a podobně. Mé osobní vysvětlení je jednoduché – statistika a procentuální objasněnost. Ponechání takovéto osoby na svobodě znamená i její další chycení při páchání trestné činnosti a další objasněný skutek. Počet osob zadržených podle § 76 je v rámci Okresního ředitelství Policie ČR Hradec Králové 53 během prvního pololetí roku 2007. U všech zadržených osob, jimž bylo následně sděleno obvinění, je třeba provést daktyloskopování, focení a stěry DNA (nejsou-li již v policejní databázi). Postup podle § 13 odst. 5 zákona o Policie ČR se využívá u osob, které nemohou nebo nechtějí prokázat svoji totožnost, což je v případě pachatelů krádeží poměrně časté. V rámci svých zkušeností mohu uvést i případ, kdy osoba nedávno přistižená při řízení bez řidičského oprávnění již byla v celostátním pátrání, neboť na ni byly vydány dva příkazy k zatčení a zároveň byl udělen předchozí souhlas se zadržením. Tyto osoby s sebou z pochopitelných důvodů většinou doklad totožnosti nemají. Všechny uvedené způsoby postupu při zjištění protiprávního jednání (většinou podezření z trestného činu) již byly v rámci běžných porad se státními zástupci několikrát konzultovány. Výsledek a jejich právní názor je takový, že nejprve se má přistoupit k výzvě za účelem podání vysvětlení na principu dobrovolnosti. Teprve poté nastupuje možnost zajištění či zadržení. Princip dobrovolnosti se neužije u lidí, kde není uvedený postup adekvátní (recidivisté, bezdomovci atd.) a bohužel se ani neřeší skutečnost, kdy osoba sice nejprve dobrovolně vyhoví, ovšem během prováděných úkonu si vše rozmyslí a odejde. Vždy však záleží na uvážení policisty a konkrétní situaci. Proto je i popsaný způsob dohodnut pouze ústně.
21
5.
Zajištění podle § 14 zákona o PČR
Zajištění podle zákona o Policii ČR slouží jako prostředek k provedení služebního zákroku nebo služebního úkonu a zároveň jako prostředek k ochraně života, zdraví a majetku. Jedná se o omezení osobní svobody, které má čistě pořádkový charakter a neslouží jako sankce za případné spáchané protiprávní jednání. Zajištění může být provedeno pouze na základě zákonného zmocnění, kdy důvody pro zajištění jsou v zákoně stanoveny taxativně: a) osoba svým jednáním bezprostředně ohrožuje svůj život anebo život nebo zdraví jiných osob nebo majetek, b) osoba se pokusila o útěk při předvedení podle § 12 odst. 8 a § 13 odst. 5 zákona o PČR, c) osoba na policejním útvaru slovně uráží jinou osobu nebo policistu anebo úmyslně znečisťuje či poškozuje zařízení nebo policejní majetek, d) osoba byla přistižena při jednání, které má znaky přestupku, je-li důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat, anebo bude mařit řádné objasnění věci, e) je mladší patnácti let a byla přistižena při jednání, které má znaky trestného činu, je-li důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat, anebo bude mařit řádné objasnění věci.20 Omezení osobní svobody podle tohoto ustanovení může trvat pouze tak dlouho, dokud existují důvody zajištění, nejdéle však 24 hodin. V případě, že zajištění předchází předvedení, běží lhůta již od začátku předvedení. Při zajištění osoby mladší 18 let má policista povinnost vyrozumět zákonného zástupce této osoby. Při zajištění osoby zletilé se vyrozumívá jiná osoba pouze na žádost zajištěného. V rámci jednotlivých ustanovení uvedeného § 14 se budu věnovat bodům písmene a), d), a e), neboť tyto důvody se nejvíce používají. Dle statistiky Okresního ředitelství PČR Hradec Králové bylo v rámci prvního pololetí roku 2007 zajištěné podle § 14 odst. 1 písm. a ) zákona o PČR 378 osob, a podle písmena d) 241 osob, jiného důvodu k zajištění osob nedošlo. Při zajištění osoby podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona o PČR je třeba zvážit zejména bezprostřední ohrožení. Jedná se o neurčitý pojem, který musí být řádně doložen, ohrožení
20
§ 14 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR
22
musí skutečně bezprostředně hrozit (podnapilá osoba leží na neosvětlené vozovce)21, má nastat (demolování majetku zuřícím člověkem). Jedná se tedy nejen o konání, ale i opomenutí. Nejvíce se z tohoto důvodu zajišťují osoby pod vlivem alkoholu, případně psychicky narušené. Tyto jsou většinou následně umístěny do péče lékaře, případně po vyšetření do policejní cely. Podle tohoto ustanovení se zároveň omezují na osobní svobodě svěřenci s nařízenou ústavní výchovou. Postup je upraven interním předpisem a to v interním pokynu Policejního prezidenta pod č.j.:PPR-190/NTR-2004, ze dne 29. 7. 2004, kdy tento stanoví následující. Svěřenec, který je na útěku, nedostává pravidelnou stravu, není o něj řádně pečováno, prostředky k obživě si obstarává většinou nelegálním způsobem a proto je důvod k omezení osobní svobody dle výše uvedeného ustanovení. Při zjištění svěřence s nařízenou ochrannou výchovou následuje postup podle § 76 odst. 1 TrŘ – tento svěřenec se dopouští trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí §171 odst. 1 psím. d) TrZ. Popřípadě se užije postup pro předvedení dle § 13 odst. 5 zákona o PČR za účelem prokázání totožnosti. Zajištění podle § 14 odst. 1 písm. d) se právě nejvíce využívá při různých krádežích v obchodech, případně řízení vozidla bez řidičského oprávnění. Postup v takových případech je většinou následující. Při zjištění podezřelého z krádeže podle § 50 zákona číslo 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (hodnota odcizených věcí nepřesahuje 5 000,--Kč a není ani naplněna jiná skutečnost v § 247 TrZ) se provede lustrace v informačních systémech Policie ČR, kde je zjištěna trestní minulost osoby – tedy i případné odsouzení za krádež podle § 247 TrZ nebo loupež podle § 234 TrZ. Při kladném zjištění dojde k zajištění osoby a jejímu převozu na služebnu Policie ČR, kde jsou následně prováděny další úkony. Zejména zajištění opisu z Rejstříku trestů a rozsudku, kterým byl dotyčný uznán vinným z požadovaných trestných činů a zajištěním rozsudku s nabytou právní mocí je zajištěn i podklad další úkony. Při zjištění „neřidiče“ je provedeno orientační zjištění v kartě řidiče prostřednictvím radiostanice a následuje stejný postup. Zatímco při zajištění osoby bez řidičského oprávnění je důvod zřejmý, osoba bez řidičského průkazu by zcela jistě v řízení pokračovala, tudíž by se dále dopouštěla minimálně přestupku podle zákona č. 361/2000 Sb., který stanoví předepsané doklady pro řízení a provoz motorového vozidla, tyto musí mít řidič u sebe. Čímž by byla naplněna skutečnost důvodné obavy pokračování v protiprávním jednání. Při zajištění z důvodu 21
Drmola K. Pořádková služba. Praha: MV ČR, 1995, s. 39
23
spáchání krádeže je více kladen důraz na důvodnou obavu z maření řádného objasnění věci, ovšem toto již není tak zřejmé. Při zajištění osoby mladší 15 let podle § 14 odst. 1 písm. e) je tento postup jediný možný, neboť zadržení podle trestního řádu nepřichází v úvahu – osoba mladší 15 let není trestně odpovědná (§ 11 TrZ), tudíž se pouze dopustila jednání, které má znaky trestného činu a nelze užít ustanovení § 76 TrŘ. Při zadržení osoby mladší 15 let jsou provedeny nezbytné úkony (např. zjištění její totožnosti) a osoba je předána rodičům, případně do dětského diagnostického ústavu. O zajištění se vždy vyrozumí Orgán sociálně právní ochrany dítěte. K propuštění osoby dojde ihned po pominutí důvodů zajištění. Někdy je složité důvody určit, avšak jako příklad uvedu vystřízlivění osoby a její normální chování. Proto osoba sama má v některých případech možnost ovlivnit délku zajištění. Při propuštění jsou samozřejmě vráceny všechny odebrané věci. Lhůta běží od skutečného omezení osobní svobody, i při předcházejícím předvedení a nikoli například od sepsání protokolu či úředního záznamu. Při zajištění sepíše policista vždy úřední záznam, kde uvede okolnosti podstatné pro zajištění. Dále zde poznamená čas vyrozumění osob dle žádosti, případně ze zákona, poskytnutou stravu, umístění osoby do policejní cely a čas propuštění. Po formální stránce má každý úřední záznam dvě části – formulář o zajištění a dějovou část, kde jsou stručně popsány důležité skutečnosti v časovém sledu. Úřední záznam se dá osobě k nahlédnutí a podpisu. Při předání osoby se na formulář poznačí data osoby a podpis osoby, která si zajištěného převzala, kupříkladu rodič, při zajištění nezletilého. Každé zajištění je vždy vyhodnocováno vedoucím útvaru nebo jiným pověřeným pracovníkem a to jako oprávněné a neoprávněné. Proti institutu zajištění neexistuje žádný opravný prostředek, neboť zajištění má povahu bezprostředního zásahu a je přezkoumatelné za podmínek §82 a následujících soudního řádu správního (zákon číslo 150/2002 Sb.).22 Osobně jsem se s tímto přezkumem ještě nikdy nesetkal.
22
Mates a kol. Policejní právo. 4. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2006, s. 53
24
6.
Výkon omezení osobní svobody, propuštění z omezení
Zadržení a zajištění se vykonává v policejních celách (§ 26 odst. 1 a 2 zákona o PČR), které se zřizují zejména u pořádkové policie. Do policejní cely lze umístit i osoby dodávané do výkonu trestu (321 odst. 3 TrŘ) a další. Režim pobytu v celách se řídí interními předpisy. Každá osoba se před umístěním do cely poučí o režimu pobytu, provede se tzv. „bezpečnostní prohlídka“, při níž se odeberou věci způsobilé ohrozit život nebo zdraví umístěné nebo jiné osoby. Jedná se zejména o zbraně, pásky, ale i tkaničky od bot. Při umístnění osob do cely je třeba dbát i omezení na uvedená v § 28 zákona o PČR. Krátkodobé omezení osobní svobody se většinou řeší umístěním osoby do speciální místnosti, u útvarů bez cel podle § 26 zákona o PČR se jedná o nutnost. Tyto místnosti jsou bez jakéhokoliv oficiálního statusu, většinou vybavené pouze lavicí a mřížemi, v rámci interní komunikace označovány jako tzv. „čekárny“. Při propuštění se osobě proti podpisu vrátí věci, které byly odebrány. V případě převozu osoby jinam (soud, jiný útvar Policie ČR atd.) se věci berou s sebou i se seznamem a vše se pečlivě kontroluje, zejména cennosti. Z těchto důvodů existuje na každém formuláři pro omezení osobní svobody kolonka pro odebrané věci. Lhůta pro propuštění, případně předání osoby je dána jednotlivými instituty. Předání osoby z režimu zajištění se uskutečňuje i předáním na protialkoholní záchytné stanici, za použití § 14 odst. 1 písm. a) zákona o PČR, v té chvíli končí omezení osobní svobody z důvodu zákona o PČR, což poukazuje i na pořádkový charakter zajištění. Při předání je vždy nutný podpis osoby a razítko organizace (věznice atd.), která si osobu zajištěnou či zadrženou převzala. Osoby zadržené se nejčastěji předávají soudu (soudci), který rozhoduje o vazbě. Případný následný převoz do vazební věznice opět vykonává Policie ČR, předání se uskutečňuje až ve věznici. V poslední době dochází ke zvýšené kontrole výkonu omezení osobní svobody, kdy jsou dle mého názoru vydávány až absurdní pokyny. V prosinci 2007 se jednalo o pokyn na území hlavního města Prahy, kdy u cel, které nesplňovaly přísné normy, nesměly být uzavřeny dveře a osoba tam umístěná byla střežena dvojicí policistů. Každý si jistě představí, co tento pokyn způsobil a proto musel být záhy odvolán. Kontrola cel může být prováděna i ombudsmanem.
25
7.
Cizozemská právní úprava
Rakousko V této zemi existuje model trestního řízení s tzv. vyšetřujícím soudce. Možnosti omezení osobní svobody jsou však v zásadě podobné. Kromě možnosti předběžného zadržení podezřelého existuje i možnost předvedení. Předběžně zadržet osobu je možné v případě, že podezřelý je přistižen při činu nebo bezprostředně poté, se zbraní nebo předměty pocházející z trestného činu nebo s předměty, které jinak svědčí o jeho účasti na činu, je na útěku nebo se skrývá, případně o toto je důvodná obava vzhledem k výšce trestu, hrozí ovlivňování svědků, znalců nebo spoluobviněných, zahlazování stop a podobně. Obligatorně je třeba zadržet podezřelého v případě spáchání trestného činu, za který je možné podle zákona uložit trest odnětí svobody nejméně na deset let.23 Zejména poslední věta je dle mého názoru velmi užitečná, neboť v naší právní úpravě je třeba nejen hrozby vysokého trestu, ale i podmínka důvodné obavy, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat. K zadržení je nutný písemný příkaz soudce, bez písemného příkazu lze osobu zadržet a předvést pouze v případech, kdy věc nesnese odkladu. Tedy úprava je podobná té naší. Rozdíl je však ve lhůtách, kdy při předání osoby soudu, rozhoduje soud v Rakousku ve lhůtě 48 hodin. Z čehož plyne, že zadržení může trvat celkem 96 hodin. Slovensko Oprávnění zajistit osobu podle zákona č. 171/1993 Z. z., o Policajnom zbore, se až na malou výjimku neliší od tuzemského oprávnění. Podle slovenské úpravy je v § 19 citovaného zákona pět možností pro zajištění osoby. První čtyři jsou téměř identické s naší úpravou, pouze s malou odchylkou, kdy při zajištění osoby, která si při předvedení pokusila o útěk, musí být trvající obava z dalšího možného útěku. Oprávnění na zajištění osoby mladší 15 let je nahrazeno možností zajistit osobu po níž bylo vyhlášeno mezinárodní policejní pátrání. Další odlišný postup při zajištění je v předání osoby policistou útvaru Policejního sboru, který vydává rozhodnutí o zajištění a uvádí i důvody, pro které byla osoba zajištěna. Proti zajištění je možné podat odvolání, které nemá odkladný účinek.24 Lhůta pro zajištění je rovněž 24 hodin. 23
Růžička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 657. 24 §19 odst. 2 z. č. 171/1993 Z. z., o Policajnom Zbore
26
Úprava slovenských trestních předpisů je velmi podobná té naší, vyplývá to i ze společného vývoje a teprve nedávné změně slovenského trestního řádu – přijetí nového trestního řádu. Jedná se o zákon číslo 301/2005 Z.z. Na Slovensku dochází k rozdělení trestných činů na přečiny a zločiny. Žalobu u soudu podává prokurátor, což je jen jiné označení pro státního zástupce. Toto je jen výběr důležitých rozdílů. Současné slovenská úprava se nepotýká s problémy omezující vazbu u méně závažných trestných činů. Rovněž délka vazby je rozdělena na 12, 36 a 48 měsíců, kdy jedna polovina připadá na přípravné řízení a jedna polovina na řízení před soudem. Postup při zadržení osoby je naprosto stejný jako v tuzemské právní úpravě. Rozdíl je pouze při omezení osobní svobody kýmkoli. V § 85 odst. 2 poslední věta z. č. 301/2005 Z.z., se píše o možnosti provést běžnou prohlídku z důvodu bezpečnosti. Osobně to považuji za zdařilé doplnění a přispění k bezpečnosti osob. Postup prokurátora po zadržení a předání osoby je opět naprosto stejný. Další rozdíl je až ve lhůtě před soudem, kdy doba rozhodnutí o vazbě je v případě zvlášť závažných zločinů 72 hodin, u ostatních trestných činů 48 hodin. O vazbě opět rozhoduje soudce. Ve slovenském trestním kodexu existuje i možnost omezit osobní svobodu svědka a to na dobu nejvýše 72 hodin. Jedná se o případy, kdy se svědek nedostavuje na předvolání k soudu, nelze jej předvést a ani jinak zabezpečit jeho přítomnost u soudu. Při tomto omezení osobní svobody dojde k výslechu svědka předsedou senátu, prokurátor a obviněný se o tomto vyrozumí. Opět tuto možnost považuji za zdařilou, neboť problémy s přítomností svědků jsou i u nás a vypořádání se s nimi je velmi složité. Německo Prakticky stejné zajišťovací instituty jako v tuzemsku. Je možno osobu předvolat, předvést, v případech s důvody vazby lze nařídit tzv. „okamžité předvedení“. Předběžně zadržet lze osobu přistiženou při činu nebo bezprostředně poté smí kdokoli, pokud je to nutné k zamezení útěku této osoby nebo ke zjištění její totožností.25 Zadržet lze i osobu ke zjištění její totožnosti. Lhůta je v tomto případě 12hodin, jinak 48 hodin. Důvody vazby jsou opět obdobné. Rozdíl je však v donucovací vazbě u svědka, která může trvat až šest měsíců! Použije se v případě bezdůvodného odmítání vypovídat. Dle mého názoru se jedná o zajímavou možnost donutit svědka k výpovědi, neboť u nás je možno pouze uložit pořádkovou pokuty, která se v některých případech míjí účinkem.
25
Růžička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 659.
27
8. Úvahy de lege ferenda Jak jsem uvedl v úvodu své práce, chtěl jsem se zbývat zejména rozdíly mezi instituty zadržení dle trestního řádu a zajištění dle zákona o PČR a to zejména z hlediska jejich praktického využívání na obvodních oddělení Policie ČR. Při popisování jednotlivých institutů jsem se snažil uvádět i praktické příklady, proto i pro úvahy de lege ferenda budu vycházet z těchto příkladů a problémů, které jsem nastínil a jež si zaslouží řešení. V návrhu nového trestního řádu dostupného z internetových zdrojů Ministerstva spravedlnosti jako Návrh věcného záměru zákona o trestním řízení soudním z prosince roku 2007, které se dotýkají institutu zadržení je několik důležitých změn. Pojem policejní orgán, v současné době výklad dle § 12 odst. 2 TrŘ je nahrazen pojmem policista, výsledek výkladu obou pojmů by však měl být prakticky totožný, přičemž pojem policista mi přijde daleko výstižnější. Dále se v důvodové zprávě hovoří o návrhu nezavádět definici pojmu „podezřelý,“ který souvisí s předpokládaným nahrazením zkráceného přípravného řízení novým institutem zkráceného vyšetřování, ale nejen s tímto. 8.1. Zadržení podle § 75 TrŘ de lege ferenda Institut zadržení obviněného podle současné právní úpravy dle § 75 TrŘ by měl zůstat téměř beze změny, pouze již zmíněný pojem policejní orgán je nahrazen pojmem policista. Důležitější jistě bude předpokládaný odstavec druhý, kde jsou uvedena práva zadržené osoby. Jedná se o právo hovořit s obhájcem bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení a vyrozumět o skutečnosti zadržení vybranou osobu (nejčastěji osobu blízkou nebo jinou). Ustanovení o možnosti hovořit s obhájcem zatím v současné právní úpravě nebylo a vycházelo se z analogie ku prospěchu obviněného (takováto analogie je přípustná) podle § 76 odst. 6 TrŘ nebo § 33 odst. 1 TrŘ. Zejména z důvodů nezmenšování práv na obhajobu. Dle mého názoru však i nadále chybí možnost zadržet obviněného s předchozím souhlasem státního zástupce, zejména v souvislosti s obviněnými po kterých je nutno vyhlásit celostátní pátrání. Současná praxe, kdy obviněný nepřebírá poštu, nedostavuje se na předvolání a není možné jej předvést, spočívá ve vyhlášení pátrání na podkladě § 90 TrŘ – tedy předvedení. Obviněný je po vypátrání předveden a jsou s ním prováděny další úkony a teprve poté může následovat zadržení bez předchozího souhlasu státního zástupce.
28
Přičemž jsou většinou důvody vazby známy již dopředu – nedostavování se na předvolání, neznámý pobyt a podobně. 8.2. Zadržení podle § 76 de lege ferenda Opět je při použití této možnosti omezení osobní svobody pojem policejní orgán nahrazen pojmem policista – viz výše. Dalším doplněním, které zatím vycházelo pouze z názoru soudů nebo výkladů trestního řádu, se odstraňuje nedostatek vzniklý zákonem číslo 265/2001 Sb., kdy nebyla doslovně uvedena možnost zadržet podezřelého i u méně závažných trestných činů (myšleny trestné činy dle omezení v § 68 odst. 2 TrŘ). V návrhu nové právní úpravy je již zakomponována věta „Při zadržení osoby podezřelé se neuvažují okolnosti vztahující se k omezení vzetí do vazby u nejméně závažných trestných činů a okolnosti takové omezení vylučující, které je však třeba v průběhu zadržení objasnit k případnému rozhodnutí o vzetí do vazby.“ Touto větou snad odpadne i současné vypomáhání si zákonem o Policii ČR a jeho ustanovením o zajištění podle § 14 tohoto zákona. Úprava tohoto odstavce je v současné době asi nejvíce potřeba, aby ono vypomáhání si odpadlo. Oprávnění podle tohoto odstavce se bude policisty na obvodních odděleních zřejmě nejvíce využívat při zadržení osob na místě činu, kdy je třeba provést nezbytné úkony. Tyto úkony jsou na obvodních oddělení nejčastěji prováděny v rámci zkráceného přípravného řízení (§179a a násl. TrŘ). Jedná se zejména o zahájení úkonů trestního řízení (sepsání záznamu podle § 158 odst. 3 TrŘ), sdělení podezření, výslech podezřelého (§179b TrŘ)
a
v současné
době
i
provést
tzv.
„FODAGEN“
(fotografování
osoby,
daktyloskopování a provedení bukáních stěrů) – toto se provádí, jak jsem již uvedl, u každé osoby, které bylo sděleno podezření nebo obvinění (§160TrŘ). Není samozřejmě ani vyloučen postup, kdy bude osoba vzata do vazby, případně v zákonné lhůtě postavena před soud. V souvislosti s uvedenými skutečnostmi jde ruku v ruce i změna trestního zákona, kdy dochází k úpravám trestních sazeb, např. zvýšení délky trestu odnětí svobody u trestného činu krádeže při opakování atd.. Žádné jiné důležité změny zde nejsou. Možnost omezit osobní svobodu osoby přistižené při trestném činu nebo bezprostředně poté má podle odstavce druhého kdokoli. Tuto větu bych pouze rozšířil o možnost omezení osobní svobody při jednání, které má znaky trestného činu. Jedná se zejména o práci bezpečnostních agentur v obchodních domech a podobně. Kdy při chycení „lapky“ není dostatečně možné znát v tom okamžiku přesnou hodnotu odcizeného zboží, či důvody překvalifikování přestupku na trestný čin
29
podle § 247 odst. 1 písm. e). V současné době by bylo možné jednání, při kterém je pachatel přestupku proti majetku ( §50 z. č. 200/1990 Sb.) zadržen kvalifikovat i jako omezování osobní svobody podle § 231 TrZ, záleží samozřejmě na okolnostech. Bezpečnostní agentury se však tohoto vyvarují zadržování pachatelů provádějí na principu dobrovolnosti, dosud jsem také žádný případ omezování osobní svobody z tohoto důvodu neřešil. V případě, že má pachatel odcizené zboží stále u sebe, lze postupovat i v souladu s § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., samozřejmě v rámci proporcionality, případně dle ustanovení § 6 zákona číslo 40/1960 Sb., občanský zákoník, přičemž proporcionalitu bych zdůraznil. Všechny uvedené návrhy zapracované do nového trestního kodexu jsou dle mého názoru posunem vpřed a těchto změn je zapotřebí. 8.3. Zajištění podle zákona o PČR de lege ferenda V tomto právním předpise nepředpokládám žádnou důležitou změnu a ani zatím mi není v tomto ustanovení žádná změna, která by byla byť jen navržena, známa. Můj návrh se však vztahuje k zadržování svěřenců s nařízenou ústavní výchovou.26 Neboť existují případy, kdy je zjištěn svěřenec na útěku, který je však starší 15let, má u sebe doklad totožnosti a nesplňuje ani žádnou jinou podmínku pro omezení osobní svobody – nedopouští se protiprávního jednání, není v bezprostředním ohrožení života a zdraví. V příslušném právním předpisu je sice napsáno, že policie zadržuje svěřence, toto zadržení však má jiný význam, než zadržení dle trestního řádu. V již zmíněném závazném pokynu Policejního prezidenta se píše, že pokud nejsou důvody pro omezení osobní svobody svěřence, policista na něj apeluje, aby se vrátil do příslušného zařízení, přičemž příslušné zařízení o vypátrání svěřence vždy vyrozumí.27 Což mi přijde velmi nevhodné, až směšné. Svěřenec, který utekl za účelem pobytu mimo zařízení, se sám dobrovolně nikdy nevrátí. Proto jsou v praxi vždy shledávány různé krkolomné důvody pro zajištění. Stačil by však dodat bod pod písmenem f) – oprávnění zajistit svěřence, který je útěku z výchovného zařízení. Omezení osobní svobody pod tímto bodem by trvalo do předání svěřence příslušnému ústavu. Chybějící ustanovení o možnosti omezení osobní svobody svěřence, bez složitého zdůvodňování, policistům velmi schází.
26 27
§2 písm. o zákona o Policii ČR ZPP ze dne 29. 7. 2004, č.j.: PPR-190/NTR-2004
30
9.
Závěr
Můj celkový závěr rozebraných institutů omezení osobní svobody vychází i z návrhů de lege ferenda, kde jsem se snažil popsat současné nedostatky a možnosti úpravy. Ačkoliv se jedná o velmi citlivý zásah do práv a svobod člověka, který je zákonodárcem podrobně upraven, existují mezery, jež jsou v praxi různě obcházeny. Podrobná úprava by měla znamenat následující – každé protiprávní jednání lze alespoň rámcově někam zařadit a k uvedenému jednání by se měla vztahovat pouze jedna možnost, jak v nutném případě omezit osobní svobodu člověka. Ovšem skutečnost je odlišná. Je to patrné již z postupu policistů na jednotlivých odděleních, kdy při téměř identických případech dochází k omezení osobní svobody na jednom oddělení podle trestního řádu a na druhém podle zákona o Policii ČR. O omezení osobní svobody přitom hned na místě rozhoduje konkrétní policista, který za rozhodnutí nese i zodpovědnost. O svém rozhodnutí by měl ihned informovat osobu, jak mu to ukládá zákon o Policii ČR. Bohužel někdy dochází k tomu, že dojde k použití nějakého nástroje a teprve později se dodatečně doplňuje kterého. V převážné většině případů se jedná o nezkušenost, která však může mít špatné následky. V případě zadržení dle TrŘ jsou podle současné právní úpravy vždy nutné důvody vazby, kdy vzhledem k výše uvedenému není možné v jistých případech zadrženému ihned sdělit přesné důvody vazby. Možná i z tohoto důvodu se místy přistupuje k užití nástroje zajištění podle zákona o PČR. Na podporu zadržení slouží opět pouze judikatura Nejvyššího soudu, která uvádí, že zadržení osoby podezřelé ze spáchání trestného činu slouží především pro účely předběžného ověření odůvodněnosti podezření ze spáchání trestného činu a pro ověření, zda jsou dány důvody vazby či nikoli (judikaturu jsem již v textu zmiňoval). Oba odlišné mechanismy, které mají sloužit na ochranu společnosti před pachateli protiprávního jednání, přistupují k této ochraně vždy jiným způsobem. Při zadržení podle trestního řádu je třeba postupovat co nejrychleji a osobu propustit nebo předat soudu, při zajištění podle zákona o PČR je délka zajištění ovlivněna i samotným chováním zajištěného. Zadržení plní procesní charakter a zajištění pořádkový charakter. Rozdíl je rovněž v možné délce omezení, kdy při zadržení je lhůta 48 hodin, při zajištění 24 hodin. Největší ovlivňující faktor je však sám člověk, resp. policista jež těchto prostředků využívá, neboť on rozhoduje o důvodu, ale i samotném omezení osobní svobody.
31
10. Summary Restraints on personal freedom using arrest attachment according to the Code of Criminal procedure and the Police Act This thesis deals with present-day legal regulation of limitation of personal freedom, that can be used by state authorities when an illegal act is performed. In regard of the allowed extent of the thesis not all available institutes have been analized. Only the basic nad mostly used isnstitutes and thus, detention according to the Code of Criminal procedure and the Police act have been analized. At the begining of the thesis the history of the regulations within the Czech Republic is presented and the meaning of these instruments including its basic outline is described, including custody and other possibilites of limitations of personal freedom (for example bring suspicious before the court). Custudy is need for further interpretation of arrest attachment. Subsequently the analysis of these instiutes has been carried out; including definitions of these institutes, that include short-therm limitation of personal freedom as described in various laws. According to the Code of Criminal Procedure is this limitation of procedural character and accordin to the Police act is the limitation of order chracter. All analyse include practical example of use of the instruments and comparison of their differences. The differences between Czech, Slovak, German and Austrian regulations of detention are mantioned too. The thesis include also several thoughts „de lege ferenda“ including the imperfestions of the present-day law regalations. It has, in the opinion of the autor, a lot of weak points, that are actually avoided in some way or other. Although it is a significant interference in human rights and freedom, the remedy is implemented too slowly and the remedy is really need.
32
11. Vzory protokolů
33
34
35
36
12. Použitá literatura - Císařová a kol. Trestní právo procesní. 4. aktualizované a přepracované vydání, Praha: Linde, 2006. - Drmola K. Pořádková služba. Praha: MV ČR, 1995. - Fenyk, J., Fenyková, P., Havlík, T., Růžička, M. Rozhodnutí a stanoviska k trestnímu řádu (1919-1996). Praha : C.H. Beck, 1997. - Filip, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2004. - Jelínek a kol., Trestní právo procesní. 5. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2007. - Kratochvíl V. a kol. Trestní právo hmotné – Obecná část. 3. přepracované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003 - Mandák V., Zajištění osoby obviněného v Československém trestním řízení. Praha: Orbis, 1975. - Mates a kol. Policejní právo. 4. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2006. - Růžička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004. - Šámal a kol. Trestní řád. Komentář. 1. díl. 5 doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck 2005.
- Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů - Zákon číslo 141/1961Sb., Zákon číslo 141/1961Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů - Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů - Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů - Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 301/2005 Z.z., trestný poriadok, ve znění pozdějších předpisů - Zákon. č. 171/1993 Z. z., o Policajnom Zbore, ve znění pozdějších předpisů - Internetové stránky Ministerstva spravedlnosti ČR http//www.justice.cz - Intranetové stránky Ministerstva vnitra ČR http//www.pportal.pcr.cz - ZPP ze dne 29. 7. 2004, č.j.: PPR-190/NTR-2004 - ZPP ze dne 27. 9. 2007, č.j.:PPR-130/NTR-2007
37
13. Zadání bakalářské práce
38
39
