www.mistnikultura.cz
í c jí
a ín m o o ip éh ř p ck i p n a r v d u o b k o a r u a M láv éri s p im
Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech
9 07
Ročník XVII
2
NaturVision 6. ročník mezinárodního filmového festivalu o zvířatech Vimperk 19. – 22. září 2007
Foto: Jan Svatoš
Nádherný svět divokých zvířat
Město Vimperk ve spolupráci s německými partnery připravuje již 6. ročník mezinárodního filmového festivalu o zvířatech – NaturVision, který se bude konat ve vimperském Městském kulturním středisku od středy 19. do soboty 22. září 2007. Festival na čtyřdenní filmové přehlídce ve Vimperku představí milovníkům přírody nejnovější celosvětovou produkci dokumentů o přírodě a zvířatech v ní. Jako už tradičně, dopolední filmové bloky budou určeny školní mládeži z Vimperka, ale i širokého okolí. I letos získají školáci spolu se vstupenkou na dopolední představení volnou vstupenku pro jednu osobu na odpolední nebo večerní vysílací blok. Vstupenky na odpolední a večerní promítání pro veřejnost budou samozřejmě v předprodeji MKS. Přijměte i Vy pozvání do města pod Boubínem na krásné filmy z divoké přírody! Přesný program festivalu bude k dispozici začátkem září. Více informací na níže uvedených kontaktech. Městský úřad Vimperk, Odbor školství, kultury a cestovního ruchu, Hana Šimková, Steinbrenerova 6, 385 01 Vimperk, Tel: 388 402 263, 602 236 484,
[email protected] www.info.vimperk.cz Místní Kultura
Obsah
Místní kultura
Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech, ročník XVII, rok 2007, číslo 9. Vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. IČO 14450551 Adresa redakce: NIPOS, redakce Místní kultury 120 21 Praha 2, P.O.BOX 12, Blanická 4 Tel. ústředna: 221 507 900, fax 221 507 929 Tel. redakce: 221 507 921 Vedoucí redaktorka Ludmila Kučerová, tel. 221 507 923 E-mail:
[email protected] Redakce: L. Kučerová, E. Veselá, M. Uhrinová, E. Horníčková. Úprava: M. Cais Redakční rada: F. Zborník (předseda), Z. Malcová, M. Beneš, J. Krist, J. Brůček, H. Jirkalová, M. Strotzer, V. Schollarová, Z. Kryfová, L. Kučerová. Redakce využívá databázi článkové bibliografie Centra informací o kultuře NIPOS. Tyto krátké anotace jsou převzaty bez úprav, s uvedením zdroje a data zveřejnění článku. Tiskne: R Studio, Jaromírova 530/7, Praha 2 Distribuce: A.L.L. production spol. s r.o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9. Objednávky a reklamace: Pavlína Bočáková tel.: 234 092 859, fax: 228 133 409 e-mail:
[email protected] Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím poštovní přepravy Praha, č.j. 260/95 ze dne 18. 1. 1995 a Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 1998, j.zn.P-328/98. Evid. číslo MK: E-6627 ISSN: 1211-7994 Roční předplatné 250 Kč Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky upravit a krátit. Další útvary NIPOS: CIK – centrum informací o kultuře tel.: 221 507 920 Regis – legislativa a ekonomika kultury tel.: 221 507 941 Artama – neprofesionální umělecké aktivity tel.: 221 507 953-4, zahr. styky: 261 507 971 Na titulní straně: Zlínský mrakodrap. Foto archiv Zlínského kraje. Uzávěrka čísla 10/2007 – 31. 8. 2007 Uzávěrka čísla 11/2007 – 5. 10. 2007 Termíny dalších uzávěrek naleznete na našich webových stránkách www.mistnikultura.cz.
9 / 2007
Génius loci nevznikne přes noc ................. 4 Téma dne: Úspory ..................................... 4 Nadace Landek Ostrava ............................ 6 Kampaň „30 dní“ ........................................ 7 V knihovně je živo ..................................... 8 Bienále Industriální stopy 2007 ................. 9 Projekt Martinelli ...................................... 10 Chotěbořský kulturní kaleidoskop ........... 12 Spolkový život menšin ............................. 13 Veletrh cestovního ruchu Plzeňskéh kraje ....................................... 14 Kroniky, kronikáři, muzea ........................ 14 Jak prosperovala kina v roce 2006 .......... 15 Dětský folklor žije, ale... .......................... 16 Terne benga ........................................... 18 Program, který převede text do znakové řeči ....................................... 19 Lidová hračka je cenné dědictví .............. 21 Mrakodrap připomínající slávu obuvnického impéria ............................... 23 Tajemný nivnický zvon ............................. 24 Starobylé ostravské muzeum dýchá novotou ......................................... 26 Divadelní workshopy ............................... 28 Červencové Divadlo v Trávě ................... 28 Perspektivy české dechové hudby .......... 29 Sdružení dechových orchestrů ČR .......... 31 Bosch-Sinfonie-Orchester Stuttgart ......... 33 Dílna ručního papíru Litoměřice .............. 34 Krásná slova poletovala na Vysočině ...... 35 Jan Pavlík zanechal stopu ve třech regionech ................................... 36 Stane se Plzeň Evropským městem kultury 2015? ............................ 37 Monastické řády v evropské kultuře ........ 38 České kočárky ve Vídni ........................... 38 Ďáblova bible - Codex gigas ................... 39 Divadlo může vrátit lidem pocit vlastní hodnoty ...................... 40
3
4
Úvodník
Génius loci
nevznikne přes noc Mnohá města a obce naší republiky hledají výjimečnosti, na které by nalákaly turisty, ale i posílily sounáležitost občanů s místem, kde žijí. Pátrají po významných rodácích a osobnostech, které měly nějaký vztah k danému místu. Rozkrývají zapomenuté děje a v propagačních materiálech zdůrazňují kulturní i přírodní zvláštnosti. Vyžaduje to schopnost jistého nadhledu, protože to, co místní vnímají jako samozřejmé až obyčejné, může být pro druhého lákadlo, kvůli kterému procestuje půl světa. Někde se o atraktivní jedinečnosti postarali už předkové nebo čas. Jinde se teprve snaží založit různé tradice a zvýšit obecné povědomí o vlastní existenci, ale kýžený stav nenastane ze dne na den. Jedním z měst s výrazným géniem loci je středočeská Roudnice nad Labem, kde místní společenský život ovlivnila vojenská konzervatoř. Ta zde působí již od 20. let minulého století, bohužel příští rok ji čeká zrušení. To ovšem není důvod, proč se k této skutečnosti vracím. Dnes otiskujeme obsáhlý článek Perspektivy české dechové hudby (str. 29) a rozhovor s prezidentem Asociace dechových hudeb Václavem Hlaváčkem, a já si při té příležitosti vzpomněla na své setkání s dechovou hudbou cca před deseti lety právě v městě na Labi. Vzpomínka na pár dnů, které jsem tady služebně strávila, mi dodnes vyvolává nostalgickou náladu. Už cestou z nádraží kolem roudnického zámku, kde škola sídlí, jsem slyšela skrz jeho zdi hudbu, a ta mě nepřestala provázet po celou dobu mé návštěvy. Ale nejsilnějším zážitkem se stal jakýsi ranní budíček v hotelu, kde jsem nocovala. Postarali se o něj frekventanti roudnické konzervatoře. S těmito muzikanty jsem se potom setkávala průběžně na různých místech, ale nejvíce se mi do paměti vtiskl ten první ranní koncert, při kterém se rota mládenců v zeleném, plnících zde své základní vojenské povinnosti, seřadila na nádvoří zámku. Pod taktovkou kapelníka zahrála řízně pro potěšení hostů i své vlastní a po vojensku odpochodovala. Nejsem obdivovatel uniforem a má setkání s dechovou hudbou byla do té doby pouze sporadická. Víceméně jsem ji v době minulého režimu náhodně zaslechla pouze z médií, a byly to zvuky k neposlouchání. Rozhodně mladíci v zeleném způsobili, že mám k Roudnici
vřelý vztah a dokonce jsem změnila názor na dechovou hudbu... Není cílem těchto řádků „plakat nad rozlitým mlékem“, tedy nad tím, že roudnická konzervatoř s největší pravděpodobností příští rok zanikne. Sice, možná podjatě, bych si přála, aby se tak nestalo, ale dejme tomu, že není jiné cesty. Nicméně si myslím, že po 85 letech, kdy škola v Roudnici nad Labem vychovávala muzikanty dechových nástrojů nejen pro potřeby armády, tu po ní zbude nepatřičné ticho a prázdno. Ludmila Kučerová
Téma dne: Úspory
... kulturní činnosti, statky a služby mají jak hospodářskou, tak i kulturní povahu, neboť jsou nositeli identit, hodnot a významů, a nemělo by se s nimi tudíž zacházet, jakoby měly pouze obchodní hodnotu... Citace z Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů Určitě jen těžko vás mohly minout zprávy o úsporách, které ministerstvo kultury hledá v souvislosti s rozpočtem příštího roku. Jako o jedné možnosti, jak ušetřit, tedy o redukci příspěvkových organizací, se zmínil ministr už před prázdninami. Od té doby bylo na toto téma otištěno mnoho více či méně emotivních článků. „Bitva o kulturu je ekonomická,“ říká Alexandr Gregar ve svém článku s názvem A co škrtneme příště? publikovaném v týdeníku Literární noviny, 6. srpna 2007, r. XVIII, č. 32, s. 9. Určitě je to pravda, ale zdá se, že naše společnost má problém dávat kulturu do souvislosti s vyděláváním peněz. Na jednu stranu se silně ozývá názor, že kultura má velký nevyužitý ekonomický potenciál, na druhou stranu výrok, že kultura si má na sebe vydělat, mnoho lidí pohoršuje. Přitom je to jednoduché; tam, kde finanční potenciál je, využijme ho, a kde je na místě očekávat zisk v jiných hodnotách, podpořme to. Problematické však je to první se naučit a to druhé rozpoznat. ► Místní Kultura
Téma ► Ministr
kultury Václav Jehlička
na ČT24 v pořadu Před půlnocí k úsporným opatřením v rezortu kultury v rozhovoru mimo jiné řekl: „Každý, kdo má ekonomickou jistotu, po čase ztloustne a zleniví.“ Úvaha spojit Divadelní ústav (DÚ) s Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu (NIPOS) a Státní operu s Národním divadlem jsou, podle ministra, ilustrační příklady. Ministerstvo zakládá tým, který posoudí fungování všech příspěvkových organizací, které zřizuje; jejich právní formu, hospodaření a efektivitu. K problematice je potřeba se postavit koncepčně a není možné nadále zřizovat více jak třicet PO, které jsou dědictvím z minulosti. Do konce roku by měly být provedeny audity, systémové analýzy a následně položeny na stůl výsledky i s návrhy řešení transformace, s cílem uspořit mandatorní výdaje. Ušetřené peníze by měly směřovat do programů na podporu kultury, např. na obnovu a využití památek, s předpokladem, že vygenerují další finanční prostředky ze soukromého sektoru a z komunální sféry. Dále pak na podporu živé kultury. Např. spojením DÚ a NIPOS by se podle předběžných propočtů uspořilo cca 15 mil. Kč ročně. „Chceme si ujasnit, co budeme nadále podporovat,“ řekl ministr a pokračoval ve výčtu institucí. Budou to zřejmě ty největší, jako je Národní muzeum, Národní divadlo, Národní technické muzeum, Národní knihovna, Národní galerie, Česká filharmonie a podobné další. Naopak některých regionálních či místních by se ministerstvo rádo zbavilo. „V dlouhodobém horizontu bychom chtěli národní kulturní instituce, zřizované MK, přetransformovat v jakési veřejno-právní subjekty, podobně jako vysoké školy, které byly odstátněny,“ vysvětlil Václav Jehlička a dodal: „některé subjekty budou muset zůstat příspěvkovými, ale např. Národní knihovna by mohla být i státní organizací, protože poskytuje veřejnou službu, a nikdy žádné velké peníze vydělávat nemůže.“ Podle ministra posílilo ministerstvo kontrolní odbor a zaměří se na to, jak se v PO hospodaří. Tým odborníků, pod vedením prvního náměstka Františka Mikeše, má za úkol vypracovat do podzimu návrh řešení transformace všech příspěvkových organizací. 9 / 2007
Alexandr Gregar přednáší management
a marketing neziskových organizací na Univerzitě v Hradci Králové a je držitelem Ceny ministerstva kultury ČR za rozvoj amatérského divadla z roku 2003. Výňatek z článku:
A co škrtneme příště? ... V posledních týdnech rozbouřily mediální hladiny zveřejněné záměry ministerstva kultury, potažmo současné české vlády, která chce ušetřit co nejvíce prostředků. Chce se tím pádem vyrovnat s „drahými“ institucemi, které stát po sedmnácti letech nových ekonomických podmínek stále vlastní coby příspěvkové organizace. Objevuje se často názor, že příspěvková organizace je pro stát to pravé ořechové! Věřte či ne, stále tato naprosto nesmyslná forma neziskové organizace existuje. Je nezisková, ale postrádá dva své hlavní atributy: samosprávnost a soukromý charakter, rozuměj – nezávislost na státu. Evropa se diví! Taková organizace je rozpočtována (tedy usměrňována) „nadřízeným orgánem“, o jejím osudu rozhodují úředníci (v obecních podmínkách poslanci, tedy rybáři, fotbalisté, či rádoby podnikatelé) a jejího ředitele mohou odvolat, když nepozdraví u vrbiček. Příspěvek bývá často tučný a každému novému koštěti se proto chce škrtat. Stále proto „zodpovědní“ volají: Více vydělávejte! Tady ale přece končí neziskovost. ...
Tisková zpráva
k úsporným opatřením
V příštím roce hrozí, že bude ministerstvo kultury hospodařit s rozpočtem o 1,2 miliardy Kč nižším než letos. Jako odpověď na množící se spekulace o rušení Divadelního ústavu a dalších institucí je třeba uvést, že k úsporným opatřením nepřistupuje samoúčelně, ale je k nim vedeno pod tlakem tvrdé reality státního zadlužování. Jestliže je ministerstvo zřizovatelem 32 státních příspěvkových organizací, je logické, že při hledání úspor se nezaměřuje pouze na úřad samotný, ale i na tuto svou součást. Ve všech příspěvkových organizacích musí proběhnout kontrola a důsledné hodnocení vynakládaných příspěvků. Celý text na www.mkcr.cz. [luk]
5
6
Legislativa
Ptáme se... Aleny Mockovčiakové, vedoucí NIPOS-Regis Má o.p.s. povinnost zveřejnit výroční zprávu? Obecně prospěšná společnost musí zveřejnit první výroční zprávu o činnosti a hospodaření nejpozději do 18 měsíců od svého vzniku. V průběhu své existence zveřejňuje každoročně výroční zprávu nejpozději do šesti měsíců po skončení kalendářního roku. (Pokud pracuje o.p.s. v oblasti vzdělávání, lze statutem upravit hodnocené období na školní rok.) Výroční zprávy musí být veřejně přístupné. Obsah výroční zprávy přesně určuje zákon číslo 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech v § 21: Výroční zpráva o.p.s. obsahuje: a) přehled činností vykonávaných v kalendářním roce s uvedením vztahu k účelu založení obecně prospěšné společnosti, b) roční účetní závěrku a zhodnocení základních údajů v ní obsažených, c) výrok auditora k roční účetní závěrce, pokud byla auditorem ověřována, d) přehled o peněžních příjmech a výdajích, e) přehled rozsahu příjmů (výnosů) v členění podle zdrojů, f) vývoj a konečný stav fondů obecně prospěšné společnosti, g) stav a pohyb majetku a závazků obecně prospěšné společnosti, h) úplný objem výdajů (nákladů) v členění na výdaje (náklady) vynaložené pro plnění obecně prospěšných služeb, pro plnění činností doplňkových a na vlastní činnost (správu) obecně prospěšné společnosti, i) změny zakládací listiny a složení řídících orgánů, k nimž došlo v průběhu roku, j) další údaje stanovené správní radou.
Sledujeme za vás
Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů přijata vládou ČR Dne 11. července 2007 schválila vláda ČR usnesením č. 775 ratifikaci Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů. Česká republika je jednou z posledních zemí Evropské unie, která k úmluvě přistoupí, pokud ji schválí parlament a prezident republiky. Znění úmluvy je v českém jazyce k dispozici na
http://ec.europa.eu/culture/portal/action/diversity/pdf/ st08668.CS06.pdf
NADACE LANDEK OSTRAVA vypisuje 1. kolo výběrového řízení na udělení nadačních příspěvků pro projekty přijaté do Nadačního programu roku 2008. Tematické okruhy pro přihlášky: 1. Záchrana a údržba hornických památek a dokumentů. 2. Ekologická záchrana a obnova lokalit, které s hornictvím souvisejí nebo kdykoliv v minulosti souvisely. 3. Osvětová a publikační činnost související s tematikou hornictví, hornické historie a geologie. 4. Podpora kultury v regionu i mimo něj. Projekty zpracované podle „Zásad pro poskytování nadačních příspěvků“ spolu s přihláškou do výběrového řízení podle výše uvedených zásad s uvedením záměrů a cílů projektu musí být doručeny nadaci do termínu 15. října 2007 na adresu: Nadace LANDEK Ostrava Prokešovo náměstí 6, 728 30 Ostrava nebo elektronickou poštou na adresu
[email protected] Zásady pro poskytování nadačních příspěvků a závazné formuláře přihlášky je možno získat na adrese nadace, informace na telefonních číslech 596 262 228 a 604 168 008, nejlépe však na internetových stránkách nadace www.volny.cz/nadace-landek
Zde jsou uvedeny veškeré potřebné údaje o podkladech pro přihlášky včetně „Zásad pro poskytování nadačních příspěvků“. Přihlášku je možno podat pouze v jednom vyhotovení. Výsledek výběrového řízení zveřejní nadace po jeho ukončení. Správní rada, která rozhoduje o výsledku výběrového řízení a přijetí projektů do Nadačního programu příslušného roku, nevrací přihlášené projekty a rovněž nesděluje důvody nepřijetí projektu. Místní Kultura
Neziskový sektor
Kampaň „30 dní“ oslaví kulatiny
Vloni se přesunul termín kampaně, kdy se zviditelňuje neziskový sektor, z února na říjen, a protože byla tato změna ohlášena až na konci roku 2005, neobešlo se to bez komplikací. Změna termínu nebyla jednoduchá ani pro samotného pořadatele – Informační centrum neziskových organizací (ICN). Desátý, jubilejní ročník, se uskuteční opět v říjnu a bude se bilancovat. Vyjde speciální číslo časopisu GRANTIS. Webové stránky nabídnou návštěvníkům nejen rekapitulaci posledních deseti let, ale i nové informace k aktuálnímu tématu kampaně. Pracovní motto na říjen 2007 zní: „Poznejte práci neziskové organizace, nikdy nevíte, kdy ji budete potřebovat“. Jako každý rok budou mít neziskové organizace možnost propagovat prostřednictvím kampaně svou činnost v regionálních médiích. Tak, jak v roce 2006 fungoval daňový kalkulátor, letos se připravuje elektronický Katalog služeb. Prakticky půjde o databázi neziskových organizací, které nabízejí své služby veřejnosti. V katalogu bude možné najít organizaci podle typu služby a regionu. Kampaň 30 dní pro neziskový sektor je velkou příležitostí pro každou neziskovou organizaci zviditelnit se v místě svého působení. Zkušenost z minulých let říká, že novináři během kampaně hledají zajímavé akce pořádané neziskovkami. Na druhé straně je třeba o nich také intenzivně informovat.
Katalog neziskovek V současné době neexistuje na internetu místo, kde by si mohla veřejnost na jednom místě najít informace, jaké služby a produkty poskytují nejrůznější neziskovky. V rámci desátého ročníku kampaně 30 dní pro neziskový sektor vzniká produkt – Katalog neziskovek, který má šanci stát se komplexním, celostátním přehledem služeb a produktů, které poskytují české neziskovky, a zároveň se stane jejich marketingovým nástrojem. Předností katalogu by měla být aktuálnost dat a přehledné vyhledávání na základě speciálně vytvořené klasifikace služeb. Systém bude propojen s celostátní Evidencí nestátních neziskových organizací, na základě které si uživatel ověří, zda je organizace zaregistrovaná v ČR a má statut neziskovosti.
K
Katalog bude rozdělen do deseti základních oblastí: Sociální služby a zdraví Kultura, umění a komunikace Životní prostředí Sport a volný čas Výchova, vzdělávání a výzkum Krizová a humanitární pomoc Rozvoj Právo a obhajoba zájmů Dobročinnost a dobrovolnictví Náboženství a religionistika Každá z těchto oblastí se člení dále do jednotlivých podkategorií podle specifických služeb a podle jednotlivých regionů.
atalog neziskovek je součástí informačního portálu neziskového sektoru www.neziskovky.cz a pozornost v průběhu kampaně 30 dní pro neziskový sektor se zaměří právě na něj. Registrace zahájila 1. září 2007.
ICN již 15 let na scéně neziskového sektoru
Již patnáct let podporuje rozvoj neziskového sektoru v České republice Informační centrum neziskových organizací (ICN), v současnosti největší nezisková organizace s celorepublikovou působností, zaměřená na poskytování vzdělávacích služeb a informačního servisu. Své výročí oslavilo ICN 14. června 2007 prostřednictvím benefiční akce, která vynesla více než 100 000 korun od individuálních dárců. Výtěžek z benefice pomůže dalšímu rozvoji a provozování vlastních internetových stránek neziskovky.cz. Benefice se zúčastnil i americký velvyslanec Richard Graber s manželkou. [luk] 9 / 2007
7
8
Informatika
V knihovně je živo Do Regionální knihovny v Karviné přicházejí návštěvníci nejen za výpůjčkou knih, časopisů, CD a DVD, pro nejrůznější informace a za surfováním po internetu, ale také za kulturou a poznáním. V moderním kinosále ústřední knihovny v Karviné – Mizerově se konají odborné semináře, přednášky, naučné i zábavné pořady. V minulých letech se již stalo tradicí hostování známých osobností z kulturního a společenského života a ani letos tomu není jinak. Irena Fuchsová, která jako nápověda pracuje v pražském Činoherním klubu a zároveň se věnuje psaní, se velmi úspěšně představila letos na jaře. Své povídky, fejetony, reportáže a rozhovory s herci publikuje v různých časopisech, novinách a regionálním tisku, např. Svobodné slovo, Lidová demokracie, Vlasta, Květy aj. Známá je její tragikomedie „Perníková chaloupka čp. 049“. V letech 1995 a 1996 zvítězila se svými povídkami v literární soutěži na Šrámkově Sobotce. V květnu následovala neméně atraktivní beseda se známým hercem a moderátorem Tomášem Krejčířem „V zajetí seriálů“. Poutavé setkání se spisovatelkou Irenou Obermannovou se konalo v červnu a v září se čtenáři naší knihovny setkali se známou herečkou a malířkou, autorkou a moderátorkou úspěšného pořadu „Domácí štěstí“ Ivou Hűttnerovou. Také milovníci filmu si přijdou „na své“. Pod patronací Filmového klubu při Regionální knihovně Karviná je kinosál využíván k projekci filmů náročného diváka. Mezi nejznámější patří již několik let diváky velmi oblíbená únorová přehlídka našich i zahraničních filmů „Projekt 100“. Kromě přímého kontaktu návštěvníka knihovny s účastníkem pořadu je možné se v pobočkách karvinské knihovny setkat s umělci i nepřímo, a to prostřednictvím jejich prací na zajímavých výstavách např. v Galerii Pod Věží Městského informačního centra, kde se v letošním roce konalo již několik výstav autorů karvinského regionu. Patřily k nim například obrazy bohumínských malířů Ivety Mutinové a Ladislava Pekárka, výběr z díla karvinského umělce Zdeňka Nitry a keramika Jaroslavy Rybové. Kresby, malby a grafiku vystavoval krnovský umělec Ladislav Steininger. Věra Vartalská Regionální knihovna Karviná
Národní program počítačové gramotnosti
Tento projekt postoupil jako jediný český zástupce do finále soutěže European eGovernment Awards 2007. S dalšími 51 finalisty se utká o pět nejvyšších ocenění při příležitosti ministerské konference o elektronické státní správě v Lisabonu. Hlavním cílem NPPG realizovaného ministerstvem informatiky v letech 2003 – 2006 bylo formou státem dotovaných kurzů umožnit široké veřejnosti naučit se základům práce s počítačem a internetem a pomoci překonat strach z nových technologií. Za čtyři roky existence se do kurzů zapojilo 101 856 posluchačů, více než 45 procent účastníků bylo starších 51 let. Vedle kurzů určených pro veřejnost nabízel projekt i speciální programy podporující handicapované účastníky. Zdroj: http://www.vlada.cz/ [luk]
Záhadná jízda králů
Nová kniha publicisty Jiřího Jilíka poutavě představuje vlčnovskou jízdu králů z různých úhlů pohledu, očima pověstí i významných osobností. Autor, původně učitel ve Vlčnově, se v blízkosti tohoto lidového moravského obyčeje pohybuje již více než pětatřicet let a od roku 1971 je členem přípravného výboru slavností. Text je doprovázen fotografiemi Marie Holečkové (najdeme zde i mladého letošního krále) a také reprodukcemi obrazů slavného malíře Joži Uprky. Knihu vydalo berounské nakladatelství MH a je v prodeji v Tiskovém informačním centru Klubu sportu a kultury Vlčnov a v knihkupecké síti. [uma]
Divnopis Proč se to tak jmenuje?
(Marek Janáč, Pavel Tumlíř, Milan Harvalík, 216 stran, Radioservis, Praha). Význam původních jmen našich obcí, vesnic a osad je mnohdy dávno zapomenutý. Kniha přináší vysvětlení 101 z nich. Vybral Miroslav Sígl. PUBLIKACE JIHOMORAVSKÝ KRAJ: Brněnské knihkupectví Šedivý vydalo v r. 2007 publikaci Obrázky z jižní Moravy. Součástí knihy je i DVD. Obojí je trojjazyčné. (Brněnský deník, 12.04.2007)
Místní Kultura
Kraje – Místa Svazek obcí Podoubraví
Oblast o ploše 341 km² ležící na obou stranách zemské hranice mezi Čechami a Moravou zahrnuje 26 obcí. Jejich představitelům se podařilo připravit svazkový projekt „Metropolitní síť Podoubraví“, která 11 obcím zajišťuje dostupnost vysokorychlostního internetu. Do provozu byla uvedena počátkem května a náklady ve výši 11 až 13 milionů Kč se podařilo pokrýt zejména ze státního rozpočtu, SROP a z vlastních zdrojů jednotlivých obcí – členů svazku. Mimo jiné síť umožňuje internetové připojení zdarma prostřednictvím WiFi.
Česko-saská spolupráce
LIBERECKÝ KRAJ: Nová webová stránka podpoří přeshraniční spolupráci mezi Českem a Saskem. Prezentaci programu Cíl 3/Ziel 3 na podporu přeshraniční spolupráce mezi ČR a Svobodným státem Sasko 2007 – 2013 najdete na http://www.ziel3-cil3. eu. Přináší informace o předmětech podpory, postupu administrace, právních náležitostech, termínech a kontaktních osobách. Uváděný program navazuje na dosavadní Interreg IIIA, klade však vyšší nároky na kvalitu spolupráce mezi českými a saskými subjekty.
Moravská Jantarová stezka
ZLÍNSKÝ KRAJ: Projekt s tímto názvem je zaměřen na rozvoj cestovního ruchu na území Zlínského a části Jihomoravského kraje. Má přispět k lepšímu prosazení na domácím a zahraničním trhu. Probíhá od října 2006 do dubna 2008. EU poskytuje na realizaci 75 % finančních prostředků – přes 5 milionů, státní rozpočet přispívá 15 % – přes 1 milion, Zlínský kraj 7 % – 474 tisíc Kč, z jiných zdrojů pochází 3 % – 237 tisíc Kč. 9 / 2007
Bienále Industriální stopy 2007 Ostravsko se zviditelní na mapě průmyslové architektury
Dolní oblast Vítkovic, Hlubina nebo Hornické muzeum OKD se stanou od 17. do 23. září 2007 místem rozličných kulturních a společenských akcí konaných pod hlavičkou Bienále Industriální stopy. Akce, která si klade za cíl mimo jiné popularizovat průmyslovou architekturu, se koná na Ostravsku vůbec poprvé. A hned s nabitým, pestrým programem, který zaujme laickou i odbornou veřejnost. „Jsme moc rádi, že se letos Industriální stopy konají i na Ostravsku. I když v posledních letech cítíme odklon od těžkého průmyslu a Ostrava získává novou image, naše minulost je pro nás velmi důležitá. Zvlášť když i díky kultuře získává novou náplň,“ říká ing. Zdeněk Trejbal, náměstek ostravského primátora. Pořadatelé, mezi nimiž nechybějí občanské sdružení Za starou Ostravu, klub Fiducia, sdružení Malamut, Vítkovice a.s. a Statutární město Ostrava, připravili fotografické výstavy, performance, debaty, exkurse a koncerty. „Program jsme koncipovali tak, aby byl otevřen co nejširší veřejnosti,“ popisuje Ludmila Sedlářová ze sdružení Za starou Ostravu. „Od dětí, pro které jsou připraveny výtvarné workshopy, přes koncerty pro mládež a výstavy a debaty pro rodiče až po hornickou dechovku pro prarodiče.“ Více informací na www.industrialnistopy.cz Tisková zpráva/luk
Svaz se rozrůstá
Základna Svazu měst a obcí ČR je v tomto roce opět posílena. Počet členských obcí již stoupl na 2631 (údaj je platný k 3. 7. 2007), což představuje 41,23 % obcí České republiky, ve kterých žije 74,9 % obyvatel našeho státu. V roce 1991, tedy druhém roce znovuobnovené činnosti Svazu, jeho základnu tvořilo pouze 557 obcí. V roce loňském měl Svaz již 2471 členů. Do řady členů Svazu se v letošním roce připojily desítky obcí, městysů a měst. Z těch největších můžeme zmínit například Hlučín, Jindřichův Hradec, Žatec či Karvinou. web: www.smocr.cz Tisková zpráva/luk
9
10
Projekt Martinelli
je poctou kreativitě
Projekt Martinelli založený na historických kulturních souvislostech mezi evropskými zeměmi zahájil v srpnu 2006 a probíhá nejen v České republice, ale také v Německu a Rakousku. Objevuje nové a málo probádané téma spojené s obdobím baroka: význam tohoto italského umělce a jeho místo v kontextu středoevropské architektonické tradice. Místní Kultura
Místa ► Pocta Domenicu Martinellimu
Mohlo by se zdát, že projekty spojené s předními osobnostmi historie, jejichž působení mělo a má nadnárodní charakter, jsou organizovány výhradně velkými státními organizacemi. To ovšem vyvracejí desítky umných českých lidí, kteří jsou na svůj kraj i na tvůrce, kteří jím procházeli, pyšní a dávají to najevo. K nim patři obyvatelé města Rousínov a jejich Projekt Martinelli. V našich městech a vesnicích stojí mnoho chrámů a staveb, které nás udivují svou krásou, ale často netušíme nic o jejich stavitelích ani o dnešním slovníkem, řečeno investorech. Díky jednomu takovému osvícenému investorovi – knížeti Dominiku Ondřeji Kounicovi – se na přelomu 17. a 18. století dostala na Moravu vrcholná italská architektura. I díky zakázce na architektonické projekty od tohoto mecenáše se dodnes setkáváme s dílem italského architekta Domenica Martinelliho (1650 – 1718), jenž patří k nejzajímavějším stavitelům, kteří ve své době v Evropě působili. Martinelliho činnost pokrývá nejen území Moravy (zámek ve Slavkově u Brna), ale také Itálii, Vídeň (např. Liechtensteinský palác, v němž dnes sídlí jedna z nejvýznamnějších sbírek barokního výtvarného umění) a dotýká se i dalších evropských zemí. Rok 2007 můžeme nazvat Rokem Martinelliho, neboť následně na zahájení českého Projektu Martinelli navázala i výstava rekonstruovaných Martinelliho architektonických návrhů v italském muzeu v Castello Sforcezco v Miláně. „Martinelli je doslova moravským objevem, protože poměrně velká část zdejších barokních staveb je jeho tvorbou ovlivněna,“ upozornil na přítomnost autorských architektonických prvků prof. Jiří Kroupa z Katedry dějin umění Masarykovy univerzity Brno a jeden z aktérů Projektu Martinelli. Rousínovský chrám v římském stylu Iniciátorem projektu je město Rousínov u Vyškova, v němž se nachází Martinellim navržený chrám sv. Maří Magdaleny, vytvořený v tzv. přísném římském stylu. Kulturní odbor města spojil své síly s agenturou Dvorak Artists International, jejíž ředitelka Magdaléna Dvořáková připravila koncepci celého projektu, který je nejen poctou tvůrci, ale také architektuře, hudbě a kreativitě samotné. Snahou organizátorů je obohatit co nejširší spektrum zájemců o architekturu a umění, a proto program nabízí řadu odborných 9 / 2007
přednášek a koncertů. Ty se odehrály převážně v místech s Martinellim souvisejících (Liechtensteinský palác Vídeň, chrám sv. Maří Magdaleny Rousínov, zámek Úsov apod.). Originální hudební program dramaturgicky připravil a uvedl americký loutnista a basista Joel Frederiksen. Na akcích v roce 2006 spolupracoval Senát ČR, město Rousínov, Masarykova univerzita Brno, vídeňská univerzita, Liechtensteinské muzeum ve Vídni a americké ambasády v Praze a ve Vídni. Projekt bylo možno uskutečnit také díky stálé podpoře starosty města Rousínova Ing. Františka Havíře. Kniha o géniovi barokní architektury Během Projektu Martinelli vyšla dvojjazyčná publikace „Domenico Martinelli – génius barokní architektury“. Autorsky se na ní podíleli čeští a rakouští specialisté na historii architektury a umění a vydalo ji v roce 2006 město Rousínov ve spolupráci s brněnským vydavatelstvím Luboš Marek. Na vydání publikace přispělo město Rousínov, které také zásluhou vedoucí Kulturního odboru Ing. Elišky Škrobové získalo grant z fondů Evropské unie, konkrétně v rámci Iniciativy INTERREG IIIA. Partnerem knihy byl také Český rozhlas, neboť její součástí je CD s nahrávkou koncertu „Hommage á Domenico Martinelli“, který se konal na podzim roku 2006. Dílo trvá, projekt pokračuje Na říjen t. r. organizátoři připravili výstavu architektonických modelů Martinelliho staveb v Čechách. Ta bude zahájena 7. října 2007 v prostorách Staré radnice v Rousínově. Letos na podzim se uskuteční i prezentace knihy v Rakousku, a to ve spolupráci s Českým centrem ve Vídni, místním Klubem Čechů a Slováků a městem Vídeň. V Německu bude publikace představena v Mnichově v Bayerisches Nationalmuseum (únor 2008). Součástí obou prezentací, které v širším smyslu seznamují zahraniční veřejnost s českou regionální historií i se snahami místních lidí tyto kulturní hodnoty uchovat, jsou i koncertní vystoupení. Jejich program přiblíží virtuózní hudbu z doby Martinelliho v podání předních amerických, rakouských, německých a českých umělců. Více na: www.domenico-martinelli.com. Mária Uhrinová
11
12
Místa
Chotěbořský
kulturní kaleidoskop
Město Chotěboř s necelými deseti tisíci obyvateli leží v severní části Kraje Vysočina. Kulturní život zde má hluboké kořeny i bohatou současnost. Příslušné menu sestavují profesionální zařízení a ve své režii se na něm v nemalé míře podílejí také četné spolky a další subjekty. ně knihoven v místních částech). Pro ně sdružuje První písemná zmínka o Chotěboři pochází z roku 1265. Na město byla povýšena v 70. letech finanční prostředky na nákup nových knih a po 13. století, zásluhou Jana Lucemburského se zpracování je zpřístupňuje formou výměnných v roce 1331 stala městem královským. Ke konsouborů. Jedním z oddělení MěK je Informační ci 15. století přešlo město do vlastnictví rodu centrum, jehož služeb může veřejnost využívat Trčků z Lípy. Během času se na zdejším zámku denně. Kromě klasické nabídky zajistí inforvystřídala řada majitelů, poslední z nich, Dobrmační dokumenty v elektronické podobě nebo zenští z Dobrzenic, jej vlastní od roku 1847. Po vyhledávání v regionálních databázích a působí nucené přestávce ve druhé polovině minulého také jako kontaktní místo cykloturistických soustoletí jsou majiteli dodnes. těží. Spolky a soubory Finance a kultura Nejstarší historii má dodnes působící smíšený Oblast kultury, památkové péče a cestovního rupěvecký sbor Doubravan, jehož počátky spadachu spadá pod Odbor regionálního rozvoje a pají do roku 1862. Nyní má podobu občanského mátkové péče MěÚ. V letošním roce přispívá sdružení a koncertuje nejen v Chotěboři, ale město z celkového rozpočtu 142 milionů Kč na účastní se i řady festivalů a úspěšně vystupukulturu částkou 7,25 milionu Kč (5,1 %). Forje v zahraničí. V hudební oblasti ještě působí mou podání žádosti o podporu jsou financováDětský pěvecký sbor Kvítek, Komorní orchestr ny společenské akce a spolková činnost. Pokud mladých, Dechový orchestr mladých, bluesgraszastupitelstvo o příspěvku rozhodne, zahrne jej sová kapela DETTO, Hudební skupina Kyvadlo, do rozpočtu. Neplánované akce mohou získat Rytmická skupina Pokus Chorus. Divadelní spofinance od příslušného odboru MěÚ. Kulturlek SCHOD, který vznikl v závěru roku 1989, ní a zájmová komise má 11 členů a mimo jiné navázal na letitou tradici ochotnického divadla hodnotí předložené žádosti o podporu a navrhuspadající až do poloviny 19. století. je zastupitelstvu výši přidělovaných finančních Kulturní zařízení prostředků. Město zřizuje příspěvkovou organizaci spoleChotěboř se chlubí i městskou památkovou čenské a kulturní centrum nazvanou Městské zónou vyhlášenou v roce 2003. K ní patří také muzeum Chotěboř (MKC), které zastřešuje pozámek z počátku 18. století, historické domy na řádání kulturních akcí, kino a muzejní činnost. náměstí a v přilehlých ulicích. V letošním roce V dnešní podobě působí od počátku roku 2005. město plánuje přispět na opravy kostela, zámku Hlavní část aktivit se odehrává v kině, jehož bua dalších objektů 350 tis. Kč. Z programů minisdova dokončená v roce 1958 je majetkem města. terstva kultury se podařilo získat 200 tis. Kč. Sál s kapacitou 224 míst slouží jako víceúčelový. Chotěbořské ECHO Také převážná část muzejních sbírek se nachází je informační částečně barevný měsíčník, který zde, ale za stálými expozicemi i příležitostnými od roku 1990 vydává zdejší městský úřad. Revýstavami musí návštěvníci na zámek. dakční rada je složená z jeho pracovníků a úřad Městská knihovna (MěK) je od roku 2001 ortaké vše kolem vydání financuje. ECHO s náganizační složkou města stejně jako dalších šest kladem 1800 kusů se distribuuje nejen po městě, knihoven působících v jednotlivých místních ale i po širokém okolí. Eva Veselá částech. První veřejná knihovna v Chotěboři byla založena v roce 1843 a od 60. let minulého století je umístěna v bývalé Občanské záložně. Chotěbořský rodák, malíř a publicista MěK funguje jako metodické centrum pro 16 Zdeněk Rykr, je autorem dodnes užívaného obalu čokolády Kofila. napojených místních knihoven v regionu (včetMístní Kultura
Místa
Spolkový život menšin má střechu nad hlavou „Hlavní město Praha jako první město v České republice vytvořilo regulérní institucionální zázemí pro spolkový menšinový život, pro to, aby menšiny měly zázemí, kde se mohou setkávat, kde se mohou sdružovat,“ řekla v červnu u příležitosti otevření Domu národnostních menšin novinářům ministryně Džamila Stehlíková. Na přestavbu budovy, která stála magistrát asi 54 milionů Kč, přispěl také stát částkou 20 milionů korun. Zastoupení zde budou mít Bulhaři, Maďaři, Němci, Poláci, Rusové, Řekové, Slováci, Srbové, Ukrajinci, Rusíni a Romové. Provozovatelem domu se stala městská příspěvková organizace Centrum sociálních služeb Praha. Spolky budou prostory využívat na základě uza-
vřených smluv, s předpokládaným nájemným ve výši 400 Kč za m2/rok. V domě je 24 kanceláří, společenský sál, zasedací místnost, kavárna, knihovna a archiv. Počítá se zde s výstavami a koncerty, s promítáním filmů i pořádáním konferencí a seminářů. Podle radního Jiřího Janečka (ODS) bude v domě probíhat i výuka češtiny a českých zákonů, aby se cizinci lépe začlenili do většinové společnosti. Záměr na zřízení Domu národnostních menšin je starý už pět let. Jeho realizace začala získáním budovy bezplatným převodem z Fondu dětí a mládeže, kterou magistrát mohl pro menšiny využít poté, co skončil dvouletý restituční spor, který magistrát u soudu vyhrál. [uma]
Slezsko je třetí historickou zemí českého státu! Ústava České republiky ze dne 16. prosince 1992 začíná Preambulí, v níž si můžeme přečíst následující slova: My, občané České republiky v Čechách, v Moravě a ve Slezsku… Součástí ČR je tzv. České Slezsko, na jehož území o rozloze 4452 km² žije asi 1 milion obyvatel. Omluva: Redakce Místní kultury se omlouvá za nedopatření, díky kterému slezské město Karviná zasadila na území severní Moravy. (Stalo se tak v článku na str. 10 letního dvojčísla.)
Mapa Českého Slezska Tučně je vyznačena hranice Českého Slezska; šrafovaně je vyznačeno území moderního Moravskoslezského kraje se stavem před 1. lednem 2005. Tučnou přerušovanou čárou je vyznačena jižní hranice bývalých moravských politických okresů začleněných do Slezské expozitury země Moravskoslezské. Zdroj: cs.wikipedia.org
9 / 2007
13
14
Kroniky, kronikáři, muzea a archivy Veletrh cestovního ruchu Plzeňského kraje
ITEP 2007 4. – 6. října 2007 Dům kultury Inwest-K v Plzni
Výstava cestovního ruchu Plzeňského kraje přivítá v říjnu všechny milovníky cestování. V letošním roce se uskuteční již 3. ročník Výstavy cestovního ruchu Plzeňského kraje ITEP 2007. Touto akcí chce Plzeňský kraj v roce 2007 propagovat a propojovat služby a atraktivity cestovního ruchu se zaměřením na propagaci regionální spolupráce a prezentaci partnerství zahraničních regionů měst, obcí, mikroregionů, svazků obcí apod. Zároveň ITEP 2007 je zařazen jako doplňková akce k OPEN DAYS – týdnu evropských regionů a měst v Bruselu, který probíhá také v říjnu 2007. Přijďte proto načerpat inspiraci k poznávání vzdálených míst i tuzemských zajímavostí. Jak se ukázalo již v loňském roce, je taková možnost prezentace přímo v regionu a navíc za výhodných finančních podmínek pro vystavovatele vnímána a přijímána jako vynikající příležitost pro podnikatele v cestovním ruchu navázat bezprostřední kontakty. Mohou si srovnat nabídku vlastních služeb s konkurenčními firmami, vyměnit si zkušenosti například při seminářích nebo navázat další obchodní vztahy. ITEP 2006 bude pro návštěvníky nejen místem poznání atraktivní turistické nabídky, ale organizátoři pro ně připravili mnoho zajímavých doprovodných akcí. Například ukázky tradičních řemesel, výroby a prodeje místních originálních výrobků či ochutnávku krajových kulinářských specialit. Přijďte načerpat inspiraci a „ochutnat“ Plzeňský kraj. Staňte se i vy těmi, kteří podpoří další rozvoj cestovního ruchu.
v Jihočeském kraji
Náš seriál, který postupně mapuje uvedenou problematiku, postoupil do dalšího kraje – Jihočeského. Dnes vám přiblížíme situaci v okresech Jindřichův Hradec, Písek a Strakonice. Okres Jindřichův Hradec Muzeum Jindřichohradecka spolupracuje s kronikáři neustále. V roce 2003 pro ně připravilo seminář zaměřený na obecné zásady vedení kronik a loňské setkání se věnovalo novým postupům v kronikářské práci obohacené o možnost seznámit se s historickými kronikami. Účast přijalo kolem šedesátky kronikářů z okresu Jindřichův Hradec i z okresů sousedních, což svědčí o prospěšnosti takovýchto akcí. Individuální spolupráce je udržována s necelou padesátkou pisatelů obecních zápisů, kteří muzeu pomáhají zejména s dokumentací historických a současných jevů v obci v oblasti etnografie, historie atd. Na území okresu je v současné době 107 samostatných obcí a zřejmě ne ve všech se kronikářské zápisy vedou. SOkA se v posledních letech daří představitele obcí, kde se naopak kronika píše, přesvědčovat o výhodách uložení dopsaných kronik do archivních fondů. Pro obce, které kroniku odevzdají, připraví SOkA zdarma naskenované zápisy na CD. Tímto způsobem se kroniky daří zachránit a také je zpřístupnit pro badatelské účely. Okres Písek Prácheňské muzeum v Písku vedlo metodicky kronikáře od sedmdesátých let minulého století. Proplácelo předložené zápisy, pořádalo pro kronikáře semináře i zájezdy. Tato praxe trvala v době, kdy byl zřizovatelem muzea zdejší Okresní národní výbor a později Okresní úřad. Od roku 2003 zřizuje muzeum Jihočeský kraj a veškerá starost o kroniky a kronikáře přešla na jednotlivé obce či města. „Pro kronikáře již nic neorganizujeme, známe však jejich síť, která se zpravidla moc nemění, a občas využíváme tyto kontakty při muzejní terénní práci. Někdy se na nás obrátí se žádostí o přednášku pro občany v obci – zpravidla jsou totiž nositeli tamní kultury,“ říká ředitel muzea PhDr. Jiří Prášek. ► Místní Kultura
Kroniky, Kina ► Písecký SOkA kronikářům vyhoví, pokud mají
zájem o studium archivních pramenů. V okrese je přes 70 obcí a naprostá většina z nich kronikářské zápisy vede, přesné údaje však nejsou známy. Přístup jednotlivých obcí k ukládání dopsaných kronik do archivu je rozdílný, bývá totiž závislý na osobě starosty a zastupitelů. Okres Strakonice Spolupráce kronikářů a Muzea středního Pootaví ve Strakonicích po roce 1989 neskončila úplně. Poklesla však její intenzita, protože muzeum přestalo v roce 1996 zápisy proplácet. V této oblasti spolupracovalo strakonické muzeum s obdobnými institucemi v Berouně a v Příbrami. Od 90. let proběhlo společně se strakonickým SOkA kolem pěti kronikářských aktivů, poslední z nich asi před třemi lety. Zaměřeny byly zejména na řešení problémů při psaní zápisů, hovořilo se o tom, jak kroniky vést – včetně fotodokumentace. Muzeum navazuje kontakty s jednotlivými kronikáři a zvýšenou pozornost věnuje jejich kolegům začátečníkům. Kronikáři pomáhají muzejníkům zpracovávat určitá témata, např. tradiční lidovou kulturu, drobnou sakrální architekturu, památníky 1. světové války, tradiční způsoby hospodaření či vybavení domácností. Právě kronikáři totiž výborně znají své okolí, a mohou proto zprostředkovat setkání s pamětníky nebo řemeslníky. „Spolupráce s kronikáři se vždy osvědčila, přestože nám na tuto činnost nezbývá moc času. Jsme totiž vytíženi povinnou administrativou spojenou s vyhledáváním pro stále větší a větší počet badatelů z řad veřejnosti. Styk s kronikáři přináší zejména silnější kontakt s obecními úřady. Ten se po zrušení okresních úřadů, bohužel, doslova vytratil. OkÚ dříve svolávaly pravidelně porady starostů, kterých jsem se mohl účastnit a hovořit o nutnosti předávat kroniky do archivu. Musíme si uvědomit, že kroniky jsou součásti spisové služby obecních úřadů a zde je nutné, aby mezi archivy, muzei a obcemi fungovala určitá spolupráce. Snažíme se kronikářům pomoci při vyhledávání některých archiválií potřebných pro doplnění kroniky, případně dalších materiálů,“ sděluje Mgr. Jan Olejník, ředitel SOkA ve Strakonicích. Zatím však ze 112 obcí tohoto okresu kroniku vede pouze 40. Eva Veselá 9 / 2007
15
Jak prosperovala kina v roce 2006 Odbor médií a kinematografie Ministerstva kultury vydal Zprávu o kinematografii 2006, která tentokráte sice přináší více statistických údajů a méně komentářů a hodnocení, zato však z ní vyplývá důležité pozitivní sdělení: Vloni se počet představení zvýšil o 8,5 %, návštěvnost o 21,4 % a tržby se zvedly o 22,1 %. Strohá řeč čísel Řady multiplexů se v loňském roce rozšířily o tři, v provozu jich bylo devatenáct. Počet multiplexových sálů se od roku 2005 zvýšil ze 142 na 161. Nejvíce multikin najdeme v Praze, a to 11, v Jihomoravském kraji jsou 2, Jihočeský, Plzeňský, Královéhradecký, Pardubický, Olomoucký a Moravskoslezský kraj mají po jednom. Růst překvapivě zaznamenala i klasická kina. V roce 2005 jich bylo 485 s 496 promítacími plátny, vloni pak 497 s 503 plátny. Nejvíce jich působí v Moravskoslezském kraji – 51, dále v Jihomoravském – 49, nejméně pak v Praze – 19 a Karlovarském kraji – 24. Zvýšil se i počet kinokaváren, z 29 v roce 2005 na loňských 37. Nejvíce kinokaváren, a to 5, najdeme ve Středočeském kraji a v Kraji Vysočina, naopak pouhou jednu mají kraje Karlovarský a Zlínský. Počet letních kin poklesl o jedno a dosáhl tak rovné stovky. Nejvíce letních kin je v provozu ve Středočeském kraji – 21, dále v Jihomoravském – 15 a Plzeňském – 11. Naopak po jednom najdeme v Praze a Karlovarském kraji. Stejný trend zaznamenaly ostatní nepravidelná promítání, u nichž ve dvou sledovaných letech došlo ke snížení z 64 na 55. Sečteno a podtrženo, vloni bylo v provozu celkem 653 kin s pevným plátnem, která nabízela 240 185 sedadel. Růst ceny vstupenek i tržeb Průměrné vstupné v roce 1989, představující 6,90 Kč, se během let zvýšilo cca 13x na loňských 90,65 Kč. K nejnižšímu nárůstu ceny vstupenky od 0,50 do 2,50 Kč došlo v posledních pěti sledovaných letech. Pokud srovnáme rok 2004 a cenu vstupenky 91,80 Kč s rokem 2005, kdy stála 90,15 Kč, zjistíme naopak snížení. V roce 1989 přišlo na 540 592 představení 51 452 520 diváků, nejméně představení se uskutečnilo v roce 1998 – 163 796. Nejmenší zájem o filmová představení byl zaznamenán ►
16
Děti - mládež
Dětský folklor žije, ale... U potoka roste kvítí, říkají mu Petrklíč. Na koho to slovo padne . . . Ne, nebojte se, nechceme nikoho poslat z kola pryč, právě naopak. Zveme vás na besedu o tom, co máme zasuté v paměti již od mateřské školy, a z čeho jsme snad dokonce mnohé zapomněli, ale co nám přesto vyvolává milé vzpomínky a co má i v současnosti význam a smysl nejen pro děti, ale i pro nás všechny. Chceme si s vámi povídat o dětském folkloru, k němuž úvodní rozpočitadlo patří, tak jako nejrůznější říkadla, hádanky, lidové písničky, pohybové a taneční hry, tance a samozřejmě pohádky. Dětský folklor, což je folklor pro děti, tvořený dospělými nebo dětmi, je neodmyslitelnou součástí tradiční lidové kultury; ta spoluvytváří ► v roce 1999, kdy do kin přišlo jen 8 370 825
diváků. Hrubé tržby se z 354 404 326 Kč v roce 1989 vyšplhaly na loňských 1 043 322 604 Kč. Nejvyšší tržby však bylo dosaženo v roce 2004, a to 1 105 869 640 Kč. České filmy přitáhly nejvíce diváků Vloni byly nejnavštěvovanějším filmem Účastníci zájezdu, které vidělo 788 126 osob, dále Rafťáci – 692 447 a třetí příčka patřila filmu americké provenience Doba ledová 2 – Obleva. V roce 2005 byl největší zájem o Román pro ženy, na který se přišlo podívat 551 tisíc diváků. Vloni překročilo hranici 200 tisíc diváků 14 filmů, z toho 6 českých a 8 amerických. V roce předchozím se návštěvnosti přes uvedenou hranici podařilo dosáhnout pouze 10 filmům, z toho byly 4 české, 5 amerických a 1 francouzsko-britský. Kvalitní nabídka uváděných filmů má zřejmě hlavní podíl na vzestupu diváckého zájmu, a tedy i na zvýšených tržbách. V roce 2006 bylo v Česku natočeno 18 hraných filmů, z toho 1 animovaný. Dokumentárních filmů se natočilo 14 a krátkých filmů pak 19. Ve sledovaném období se však u nás natáčela také zahraniční filmová díla. Do Česka zavítalo celkem 12 filmových štábů, zejména ze Spojených států, Německa a Francie. Eva Veselá
kulturní dědictví. Dětský folklor je mnohovrstevnatý, má rozmanité formy, podoby i funkce, a může se proto obracet k dětem různého věku. Žije svým životem proměňovaným časem, prostředím a lidmi. Ale především děti mu vtiskují tvář i život tím, jak folklor vnímají, jak jej interpretují. Bez nich by byl sice konzervován textem, ale zůstal by asi jen předmětem zájmu badatelů. Folklor, tedy i dětský, dnes žije dvojím životem. Ještě jsou kraje, v nichž nacházíme jeho autentickou podobu, neboť je součástí života obce i jednotlivců. Je hodnotou, kterou udržují dospělí v rodině i obci a děti je napodobují. Druhým životem, kterému říkáme folklorismus, žije všude tam, kde o něj někdo záměrně pečuje: učí se zpívat písně, které byly v kraji kdysi doma, tančit tance, udržovat zvykosloví, obnovovat starobylé tradice. Obě tyto formy existují u nás v současnosti vedle sebe. Vzájemně se ovlivňují a prolínají, takže někdy jen těžko nacházíme hranici mezi nimi. Od počátku zájmu o dětský folklor, tedy již od konce 19. stol., existovalo jasné vědomí i úsilí folkloristů a pedagogů, aby toto duchovní kulturní dědictví poznávala mladá generace a mohla je nést dál. Tak např. v období meziválečném byla tradiční lidová kultura na základní škole pevnou součástí učebních osnov pro hudební výchovu, čtení, sloh, tělesnou, ba i výtvarnou výchovu. Dnes tuto úlohu plní školy jen tam, kde je učitelem folklorista, tedy člověk, který hodnoty tradiční kultury přijal za své rozumem i citem, který zná a umí zpívat i tančit a který jako pedagog ví, čím vším folklor obohacuje osobnost dítěte. Dočíst se o tom můžeme v tzv. pedagogických čtení, v nichž učitelé na základě praktických zkušenosti na tyto pozitivní vlivy folkloru upozorňují (práce jsou uloženy v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě). Hlavní překážkou pro širší uplatnění folkloru ve škole je skutečnost, že na pedagogických fakultách v ČR není folkloru vymezen žádný nebo jen nepatrný prostor, takže studenti – budoucí učitelé nejsou v tomto směru připraveni (na rozdíl od studentů pedagogických fakult ve Slovenské republice). Poněkud jiná je situace na základních uměleckých školách, v nichž ► Místní Kultura
Děti - mládež ► jsou dnes často připravováni budoucí členové
lidových muzik. Významnou institucionální roli v seznamování dětí s folklorem převzaly dnes především dětské folklorní soubory. Jejich role se postupně uplatňuje od poloviny 20. stol., kdy první z nich vznikly. Činnost dětských folklorních souborů je nejen významným kulturním jevem, ale má své nezastupitelné místo ve výchově. Přesná evidence počtu dětských folklorních souborů /DFS/ v současnosti neexistuje. Folklorní soubory totiž nemají povinnost být členy Folklorního sdružení, které je sdružuje i eviduje, nemají ani povinnost zúčastňovat se pravidelně přehlídky dětských folklorních souborů, která se opakuje každé dva roky a vypovídá o jejich kvalitě i kvantitě. Přesto lze konstatovat, že na celém území ČR existuje víc než 200 kolektivů, které se věnují dětem prostřednictvím folkloru. Sdružují děti především školního věku, ale některé mají i skupiny dětí předškolních. Co do počtu pracují některé s jednou skupinou přibližně velikosti školní třídy, jiné mají několik věkových kategorií a sdružují několik desítek, ba stovek dětí. Některé dětské soubory existují nepřetržitě padesát let (např. Hradišťánek z Uherského Hradiště), jiné vznikly až po roce 1989 (např. Lubiňáček z Lubné u Poličky). Některé pracují v kraji s dosud živou folklorní tradicí (např. Veličánek z Velké nad Veličkou, Vlčnovjánek z Vlčnova, Mráček z Mrákova), jiné v oblasti, kam se právě činností DFS místní folklorní tradice vrátily (např. Špindleráček ze Špindlerova Mlýna, Křenováček z Křenovic na Vyškovsku). Některé soubory se zabývají výhradně folklorem své obce a regionu, což platí zejména o souborech venkovských, ale i o souborech z menších měst, jiné se věnují folkloru z přilehlého, ale někdy i vzdáleného regionu, jak ukazuje činnost především některých souborů městských, zvláště z velkých měst (např. Rosénka z Prahy zpřístupňuje dětem folklor z Uherskohradišťska, soubor Javorníček z Brna pracuje především s folklorem z Valašska). Rovněž co do formy jevištního zpracování a prezentace jsou mezi soubory rozdíly. Blíže k původnímu folklornímu materiálu jsou spíše soubory z Moravy, případně Slezska, pro soubory z Čech je folklor především inspiračním zdrojem a míra stylizace je značně rozdílná. S dětmi pracují poučení ve9 / 2007
doucí (mimo jiné i díky Škole folklorních tradic, která má již za sebou tři úspěšné čtyřsemestrální běhy studia). O významu práce v dětských folklorních souborech (ve prospěch dětí a ovšem i ve prospěch dětského folkloru) vzniklo ve druhé polovině devadesátých let 20. stol. několik výzkumných projektů především na půdě Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici a nyní probíhá pětiletý výzkum na půdě NIPOS Artama. Výzkumy potvrdily pozitivní vlastnosti, které si dítě v souboru osvojuje (např. odpovědnost, schopnost spolupracovat, toleranci ad.). Potvrdily rovněž význam této činnosti pro kvalitní náplň volného času s budoucí perspektivou dítěte. Z výsledků výzkumů chceme však zvláště zmínit, že seznamování s regionálními a místními tradicemi lidové kultury má pozitivní význam pro vytváření odpovědného vztahu k obci, v níž dítě žije. Touto cestou vzniká i vědomí, že je důležité znát kulturu předků a uchovávat ji pro budoucí generace. Poslední pětiletý výzkum pak ukázal, že v současnosti znají naše lidové písně jen děti z folklorních souborů, částečně také děti, které se ve volném čase věnují sborovému zpěvu. Přitom jsme si vědomi, že píseň žije jen díky zpěvákovi, který ji zná a zpívá třeba jen sobě pro radost, jak upozornil již L. Janáček. Šetření (na rozsáhlém vzorku respondentů – víc než 1300 dětí) ukázalo negativní klima naší společnosti pro uplatnění folkloru a tradiční kultury vůbec. Jsou to smutná i varující zjištění, uvědomíme-li si, že dětský folklor otevírá dítěti cestu k národnímu jazyku i národní kultuře. Je přirozenou cestou, jak si osvojit a chápat kulturu kraje, v němž žijeme, abychom jejím prostřednictvím mohli chápat i kulturu jiných krajů a zemí, a to lidovou i umělou. Péče o duchovní kulturu, jíž folklor, tedy i dětský, je, znamená pečovat o kulturní dědictví, které nám zanechali předkové. I když se nám může zdát, že dětský folklor je něco samozřejmého a prostého, třeba jako to kvítí u potoka, o němž byla řeč v úvodu, výzkumy ukázaly, že zde samo sebou není. Přesto nebo právě proto potřebuje náš zájem i starostlivost, jak na to upozornila i Vláda ČR svým usnesením (viz Usnesení Vlády ČR z 11. 6. 2003 o Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu). PhDr. Alena Schauerová
17
18
Děti - mládež
Terne benga – strakonické divoké děti „Cikáni, a třeba přiznati, že byť samoukové, tito hudebníci i tanečníci svému umění dobře rozumějí, že zejména výborně znají duši svých posluchačů a znamenitě dovedou je nadchnout…“ K. Klosterman: Několik vzpomínek na podunajské nivy
Foto: František Sáček
Potomci těch, které viděl při svých cestách slavný spisovatel Šumavy, už dávno nekočují a jsou rozeseti po mnoha místech celé Evropy, ovšem jejich schopnost muzicírovat a tančit se neztrácí. Rodiče manželů Sivákových pocházejí ze Slovenska, ale oni sami se cítí již plnokrevnými Strakoničáky. Mají doma dvě dcery a také proto, aby ony nezapomněly na své romské kořeny, začali Sivákovi strakonické romské děti učit tancovat. Sami znají romské tance z rodinných sešlostí a zábav, a předpokládali, že i nastupující generaci romský folklor osloví. V listopadu 2006 začali v zájmovém kroužku při ZŠ Plánková ve Strakonicích, kde jim velmi vyšla vstříc paní ředitelka Vácová. Za krátký čas, na konci roku, se představili v místním kulturním domě s pásmem písní a tanců. Zkoušelo se ve třídě, a bylo potřeba poohlédnout se po větším prostoru. „Uvědomili jsme si, že některé z těch dětí nikdo nikdy nepochválil a teď jim lidi tleskají a ony jsou šťastné,“ říká o svých svěřencích Miroslav Sivák a dodává: „jsou tak mladí, nespoutaní a divocí, prostě Terne benga.“ Taneční klub S názvem Terne benga bylo na jaře 2007 založeno občanské sdružení s cílem zkvalitnit péči o místní romské děti a vytvářet podmínky pro jejich bezproblémovou integraci do společnosti. Město Strakonice mu pronajalo opuštěnou vý-
robní halu někdejšího sklenářství na Ostrově za 400 Kč čtvrtletně. Objekt je zdevastovaný, ale místnost je pro tanec jako stvořená. Proto ji manželé Sivákovi, t. č. oba nezaměstnaní, vlastním nákladem (20 tisíc Kč) upravili. Na studenou (betonovou!) zem položili koberce, vymalovali a do oken dali záclony. Romské děti, jejichž věk se pohybuje od 6 do 17 let, byly nadšené. Ale je tady problém: prostor totiž není možné vytápět, a tak možná romská radost skončí s prvními mrazíky. Nejen folklor, ale i hip hop Teď však ještě Terne benga na zimu nemyslí. Po úspěchu v taneční soutěži romských dětských skupin, která se na Ostrově konala na konci května, už opět trénují a připravují nový program. Z pěti vystoupení soutěžní porota ocenila právě strakonické tanečníky. Vítězství bylo o to cennější, že jejich soupeři z Písku provozují kroužky už zhruba sedm let, zatímco Terne benga systematicky tančí teprve pár měsíců. Kromě romských tradičních tanců děti milují hip hop a černou muziku. Při trénincích hraje magnetofon, ale na vystoupení je doprovází živá kapela místních romských muzikantů. Sivákovi se mohou pochlubit tím, že dětem opatřili kostýmy řádově za 7 tisíc korun, ale za svůj největší úspěch považují zorganizování tanečního tábora pro členy souboru: „S celou partou (16 dětí) jsme pobyli týden ve Velké Turné. Od Výboru dobré vůle Olgy Havlové dostalo o.s. příspěvek 15 tisíc Kč a my jsme moc šťastni, že jsme jim to mohli dopřát. Většina těch dětí žije jen s matkou, některé z nich byly poprvé v životě mimo Strakonice,“ říká předseda o.s. Miroslav Sivák. „Chtěla bych se tancem zabývat profesionálně, chtěla bych točit videoklipy s tancem, tancovat čistý hip hop,“ přiznala jedna z členek souboru. V létě členové Terne benga vystoupili na několika festivalech a snaží se, aby se o nich vědělo víc. V nedalekém krásném štěkeňském zámeckém parku natočili za pomoci Františka Sáčka, místního kulturního nadšence a příznivce souboru, vlastní prezentační DVD. Snad „divokým strakonickým dětem“ skutečně pomůže zajistit si jak pozornost institucí, které mohou dobré věci pomoci, tak přízeň publika. Mária Uhrinová Místní Kultura
Handicap
Respekt k odlišnostem Multikulturní centrum Praha (MKC) připravuje v rámci projektu Otevřená škola na školní rok 2007/2008 Interkulturní dílny pro žáky 2. stupně základních škol. Od tohoto školního roku je Multikulturní výchova jako jedno z průřezových témat zařazena v rámci školské reformy MŠMT do Rámcového vzdělávacího programu. Interkulturní dílny ve formě zábavných interaktivních seminářů tak reagují právě na tyto výchovně-vzdělávací cíle. Žáci se seznámí s kulturou, historií a životem obyvatel jiných zemí a příslušníků národnostních, náboženských a dalších menšin žijících v ČR. Lektory budou příslušníci daných menšin nebo vystudovaní odborníci zabývající se konkrétní kulturou či oblastí. Jedna interkulturní dílna trvá 90 minut a určena je pro jednu třídu s učitelem, který po skončení dílny může probírané téma dále rozšířit ve své výuce. Např. v občanské výchově, jazycích, zeměpisu, dějepisu, výtvarné či hudební výchově atd. MKC Praha nabízí pro nadcházející školní rok celkem sedm interkulturních dílen: Romská dílna, Vietnamská dílna, Náboženská dílna, Národy a národnosti na území Ruské federace, Uprchlická dílna, Jak se žije s handicapem a Protipředsudkovou dílnu. http://www.mkc.cz [luk] HANDICAP KROMĚŘÍŽ (29 tis. obyv.): Vozíčkáři a další osoby s omezenými možnostmi pohybu již mohou bez obav navštěvovat kroměřížské kino Nadsklepí. Koncem minulého a začátkem tohoto roku tu radnice realizovala bezbariérové úpravy, které imobilním občanům umožní překonat vstupní schodiště před historickou budovou kina i pohyb na toaletách. Instalace zdvižné pojízdné plošiny a dalšího vybavení si vyžádala 510 tis. Kč. Celou sumu dostala radnice ve formě dotace od ministerstva kultury. (Kroměřížský zpravodaj, č.3, 2007)
9 / 2007
Program,
který převede každý text do znakové řeči Studenti Aleš Šturala a Dominika Sedlaczková si se svým projektem pro neslyšící vybojovali postup mezi dvanáct nejlepších týmů ve finále soutěže Imagine Cup 2007 – klání mladých technologů, programátorů a inovátorů pod záštitou Microsoftu. Celosvětové finále soutěže probíhá v jihokorejském hlavním městě Soulu a vítěz získá 25 000 dolarů. Češi se do tohoto finále probojovali letos poprvé. Tiché knihy Aleš Šturala za deset měsíců vyvinul software, který může v budoucnu významně pomoci neslyšícím při vzdělávání. Program nazvaný Silent Books navíc obstál v konkurenci padesáti čtyř jiných softwarových návrhů z celého světa. Silent Books na jedné straně umožňuje jednoduchou tvorbu animovaných gest znakové řeči a samotný překlad, na druhé straně slouží neslyšícím jako kniha nebo třeba učební skripta. Lidé, kteří již od narození neslyší, čtou psaný text jen s velkými obtížemi, protože přirozeným způsobem komunikace takto postižených lidí totiž není hlas a písmo, ale znaková řeč. Neslyšící mají z těchto důvodů velmi znesnadněný přístup nejen ke vzdělání, ale i k zábavě. Nepřekonatelný problém pro ně mohou znamenat i filmové titulky v kině nebo vývěska na úřadě. Silent Books pro všechny řeči V programu je možné převést do znakové řeči jakýkoliv text. Software je navíc univerzální a lze jej použít pro kteroukoliv z více než 120 znakových řečí na celém světě. Neslyšící si v programu stáhne požadovanou knihu (podobně jako například MP3 soubory) a animovaná postavička mu „odznakuje“ klidně i celého Harryho Pottera. Silent Books pracuje na každém PC pod systémem Windows. Počítá se i s verzí pro Windows Mobile pro přenosná zařízení a mobilní telefony. Imagine Cup Téma letošního ročníku „Představte si svět, ve kterém technologie umožňují lepší vzdělání všem“ zaujalo více než sto tisíc studentů po celém světě. Do finále v Soulu se jich probojovalo pouze 344, a Česká republika má v ohni hned dvě želízka. Studenti Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, Lukáš Perůtka a Imrich Živčák bojují v kategorii Hoshimi (programátorská bitva) a Aleš Šturala s Dominikou Sedlaczkovou z Vysokého učení technického v Brně soupeří s dalšími 53 týmy v kategorii Softwarový návrh s projektem Silent Books, který umožňuje překládat text do znakové řeči. [luk]
19
20
Handicap
Dražba uměleckých děl podpoří pracovní program VESMÍRNA Občanské sdružení Máme otevřeno? podporuje lidi s mentálním postižením při integraci do společnosti. Jeho klienty jsou osoby se speciálními potřebami – převážně s mentálním postižením a autismem, kterým pomáhá v obhajobě jejich práv, s uplatněním na trhu práce a při volnočasových aktivitách. Jeho poslední velmi úspěšnou akcí byla III. charitativní aukce výtvarných děl 40 předních českých výtvarníků (B. Jirků, P. Nikl, P. Brázda a jiní), která se uskutečnila v polovině května v pražském Veletržním paláci. Letošní aukce vynesla 178 200 Kč a podařilo se prodat přes 80 % z celkového množství 53 děl. Výtěžek aukce bude použit na podporu a rozvoj jednoho z projektů občanského sdružení, Pracovně-tréninkového programu v kavárně Vesmírna. Kavárna sídlí nedaleko Václavského náměstí, v ulici Ve Smečkách 5. Prostor i program spolufinancuje Evropský sociální fond, ministerstvo práce a sociálních věcí a hlavní město Praha; je přirozeným integračním prostředím, ve kterém se denně setkávají lidé s postižením i bez něj. Více na: www.mameotevreno.cz Mária Uhrinová
Trafika nabízí noviny a časopisy v elektronické podobě pro nevidomé
Trafika je služba umožňující nevidícím a těžce zrakově postiženým bezplatné čtení novin a dalších periodik v elektronické podobě. V současné době nabízí 33 titulů. Lze je číst on-line nebo si je stáhnout jako textové soubory, HTML soubory pro PC nebo pro mobilní telefony a PDA. Nová podoba portálu Trafika vznikla za přispění Nadačního fondu Českého rozhlasu. Čtenář si může sestavit vlastní odběrový seznam z nabídnutých titulů ke stažení, může využít výstřižkovou službu, která za něj sleduje, jestli se ve vydaných článcích vybraných periodik nevyskytuje sledované slovo či slova. Pokud ano, čtenář je informován e-mailem s možností přímého čtení takového textu. Samozřejmostí je i plné vyhledávání ve vybraných titulech. Trafika obsahuje i archiv periodik, který umožňuje čtení a vyhledávání ve starších titulech. Díky moderní technologii RSS je čtenář informován o aktuálních změnách na stránkách, aniž by je musel opakovaně prohlížet. Trafika je určena pouze pro čtenáře se zrakovým postižením, zájemci se mohou zaregistrovat podle instrukcí na stránkách http://trafika.brailcom.cz. Zdroj: www.helpnet.cz [luk]
Knihovna rozšíří nabídku pro nevidomé
Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích připravuje projekt, který by pomohl vytvořit v prostorách knihovny speciální pracoviště služeb pro nevidomé a slabozraké a zároveň výrazně rozšířit nabídku zvukových knih. Pokud projekt za téměř 3 miliony korun získá dotaci ze strukturálních fondů EU, Jihočeský kraj coby zřizovatel Jihočeské vědecké knihovny se bude na jeho financování spolupodílet. Projekt počítá nejen s nákupem existujících zvukových knih a hudebních nahrávek, ale také s vybavením pracoviště speciální technikou, umožňující zrakově postiženým využívat i klasické dokumenty. Jedná se zejména o multimediální PC se specializovaným softwarem, který disponuje hlasovým výstupem a digitálním zvětšením zobrazeného textu. [luk] HANDICAP JINDŘICHŮV HRADEC (23 tis. obyv.): Součástí Městské knihovny v Jindřichově Hradci je hudební oddělení, které nabízí široký sortiment zvukových nahrávek, určených pro
nevidomé. V nabídce je 500 titulů mluveného slova, včetně pohádek, 4300 CD, 116 audiokazet s populární hudbou. Knihovna v r. 2007 zažádala o dotaci na rozšíření hu-
debního oddělení, speciálně pro hluchoslepé, nevidomé a zrakově postižené. (Jindřichohradecký deník, 22.02.2007)
Místní Kultura
Lidová kultura
21
Lidová hračka
je cenné dědictví minulosti
Dřevo jako materiál využívaný od počátku existence lidstva posloužil i na dětské hračky. I když se hlavní střediska výroby hraček nacházela na území Německa nebo Rakouska, začala se zřejmě pod jejich vlivem od 20. a 30. let 19. století rozvíjet i u nás. Po několika desetiletích nastal sice útlum, nicméně dřevěné hračky mají stále své nezastupitelné místo. Například pod rukama Jiřího Drhovského vznikají dodnes zejména hračky šumavského a příbramského typu. Dávnou existenci hraček nám Foto: archiv J. Drhovského dokládají archeologické nálezy především různých keramických chrastítek nebo hliněných nádobíček, ve středověku pak byl nejpopulárnější turnajový koníček. Hračky zpočátku vyráběli příslušníci cechů a největší rozmach se datuje do 18. století, ty jednoduché, ale o to více vzbuzující dětskou fantazii, se v 19. století vyráběly zejména na Šumavě, v Krušných horách, na Plzeňsku, Hlinecku a Poličsku, na Moravě pak pouze na Valašsku a Novoměstsku. vá: „kromě tradičních lidových hraček vyrábím 30 let s hračkou i soustružené betlémy, dřevené stavebnice uložeJiří Drhovský ze Zvěrkovic u Týna nad Vltavou né v kufříku a s návodem, nábyteček pro panen(Jihočeský kraj) se výrobě dřevěných hraček ky, holubičky. Také truhlařím – pro německého věnuje profesionálně od roku 1976. Vyučil se zákazníka jsem vytvořil stavebnicový hrad, pro dřevomodelářem, vystudoval gymnázium a řezKřtěnov lavice do kostela, bočnice lavic jsou bářství měl zpočátku jako koníčka. Po úspěchu v kostele v Týně nad Vltavou.“ v soutěži vyhlášené Ústředím lidové umělecké Pro zachování tradičních vzorů výroby (ÚLUV) nastoupil u této organizace do Mezi jeho první výrobky pro ÚLUV patřily trapracovního poměru. V polovině 80. let se stal diční šumavské hračky, zejména vozík s koňmi Mistrem lidové výroby a v roce 2001 jeho práci na kolečkách, ale i jednotliví koníci, podle vzoohodnotil ministr kultury udělením titulu Nosirů od rodu Kantorů z Vlkonic (okres Prachatitel tradice lidových řemesel v oboru dřevěných ce). „Původně se výrobky mořily a malovaly hraček. Od roku 1990 pracuje na živnostenský hlinkou. My jsme zprvu mořili lihovými mořidly list a druhem podnikání je „Truhlářství a výroba a malovali temperou s klihem. Dnes už používádřevěných hraček“. me hračkářské barvy, které splňují přísné hygieŘemeslo se dědí nické normy,“ zdůrazňuje J. Drhovský nezávad„Dětství jsem prožil v nedalekém Temelíně, kde nost svých výrobků. má práce se dřevem starou tradici. I můj děda Jinou inspiraci skýtají příbramské hračky, které jako štukatér přes zimu vyráběl dřeváky ‹škodříve vznikaly zejména v Zálanech u Rožmitálu píky› a co bylo potřeba. Kouzlu dřeva podlehl pod Třemšínem (Středočeský kraj). Zdejší soui můj syn. Vystudoval gymnázium a dnes se věstružníci a řezbáři vytvářeli sošky svatých. Ale nuje dřevořezu, dřevorytu a vyrábí 30centimeprotože se jim k figurkám nedařilo vysoustrutrové i vyšší loutky. V pohádkových příbězích si žit ručky a nožky, pomohli si tzv. kašírováním. tak zahraje jeho hloupý Honza i Otesánek s naZ těsta nebo z plátna namočeného do hustého plněným bříškem,“ pyšní se J. Drhovský a dodáklihu, dřevěných pilin a plavené křídy uhnětli ► 9 / 2007
22
Lidová kultura
► potřebné končetiny a přilepili je na již hotovou
dřevenou část. Barvy se používaly zprvu přírodní, pak anilínové a později syntetické acetonové. Malovalo se vlasovými štětečky z chlupů z veverčích ocásků. Škála byla bohatá – od řeholnic, čertů přes pradleny až k trhovkyním. Ponejvíce se vyráběly vojáčci, horníci ve slavnostních uniformách, tzv. „parádách“. Základním předpokladem úspěchu vždy bylo dobře vysušené dřevo, převážně z listnatých stromů jako olše, osika, buk. „Příbramské hračky mě nadchly už v 80. letech, ale k jejich výrobě jsem se s manželkou, která hlavně modeluje a maluje, dostal až o 10 roků později. Z větší části jsem používal soustružené a řezané dřevo a držel se starých technologií podle zálanských mistrů, ale potom jsem přešel na modelit. Náměty musí navazovat na hračky původní, a tak je hledám v muzejních depozitářích i literatuře. Momentálně mám v sortimentu osmnáct vzorů, ale chystám další,“ uzavírá J. Drhovský. Na vlastní oči (i ruce) Výrobu hraček předvádí nositel titulu s velkým úspěchem leckde, ale převážně na folklorních akcích a ve skanzenech. Také na workshopu v Českých Budějovicích, jehož součástí jsou i dílny, v nichž si děti mohou vyzkoušet svou dovednost a zužitkovat tak odřezky z výroby. Kouzlo ruční práce mohou obdivovat i v Německu, Rakousku, ve Francii. Také v dílně ve Zvěrkovicích se občas objeví turisté z Německa, Holandska či Belgie. Eva Veselá
Soutěž „Média na pomoc památkám“ má své laureáty
„Média na pomoc památkám“ je prestižní novinářská soutěž Prix Non Pereant, vyhlašovaná každoročně občanským sdružením PRO BOHEMIA, Syndikátem novinářů ČR a Výborem pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice při Senátu ČR. Soutěž je určena pracovníkům médií, kteří cítí naléhavost potřeby zachování kulturního dědictví. Nad jubilejním X. ročníkem převzal záštitu ministr kultury Mgr. Václav Jehlička. Na slavnostním ceremoniálu ve Valdštejnském paláci byli vyhlášeni ti nejúspěšnější. První místo v kategorii tisk získal Jiří Jilík ze Slováckého deníku za Příběh nivnického zvonu (zkrácenou a autorsky přepracovanou verzi článku o této movité kulturní památce přinášíme v MíKu na straně 24), v publicistické kategorii byl oceněn novinář Hospodářských novin Petr Melničuk za článek o Horské synagoze v Hartmanicích (v MíKu 11/06) Ocenění získali také redaktoři stanice Českého rozhlasu 3 – Vltava: Alena Zemančíková za cyklus pořadů o Tovaryšstvu Ježíšově, Blanka Stárková a Wanda Dobrovská za rozhlasovou kompozici věnovanou výročí bitvy u Hradce Králové v roce 1866. Rozhlasoví publicisté Hana Soukupová a Tomáš Sedláček dostali ocenění za cyklus pořadů Výlety s Vltavou. V televizní sekci nebyly uděleny ceny, mimořádné uznání však v této kategorii získali Radovan Lipus a David Vávra za sérii pořadů Šumná města vysílaných Českou televizí. [uma]
„Život v památkách“
17. konference SHS ČMS v Hradci Králové
Konferenci pořádá ve dnech 4.a 5. října 2007 Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska ve spolupráci s Městem Hradec Králové, Libereckým krajem, Pardubickým krajem a Královéhradeckým krajem. Na konferenci zazní odborné příspěvky týkající se nových funkcí a současného využívání kulturních památek. Příspěvky konference poukážou na stimuly rozvoje turistického ruchu i na specifika života v turisticky atraktivních lokalitách. Se svými příspěvky vystoupí zástupci krajů a měst. Více informací na www.shscms.cz. Místní Kultura
Nemovité památky
Mrakodrap připomínající slávu obuvnického impéria
Administrativní budova firmy Baťa ve Zlíně (82,3 tis. obyv.) architekta Vladimíra Karfíka vznikala mezi dvěma světovými válkami a dokončena byla v roce 1938. Tento výškový objekt patřící mezi přední díla naší moderní funkcionalistické architektury je od roku 1964 zapsán na seznamu kulturních památek. V letech 2003 – 2004 provedl nynější vlastník – Zlínský kraj, rekonstrukci a po ní nabízí budova kromě původního kancelářského využití i možnosti kulturní a společenské. Foto: archiv Zlínského kraje Budova byla Budova číslo 21 očištěna od Rozvoj Baťových závodů s sebou přinesl i potřebu dalších kancelářských ploch. Původně se nevhodných uvažovalo o třech třípodlažních navzájem propřístaveb pojených stavbách, architekt Karfík však navrhl a konstrukbudovu výškovou, která se Janu Antonínovi Bací, některé ťovi zalíbila. Záhy vyrostl 77,5 m vysoký mrakoprvky prošly drap, nejvyšší v předválečném Československu. repasí, jiné Šestnáctietážová „jednadvacítka“ je založena na nahradily restejné modulové síti 6,15 x 6,15 m jako všechny pliky. Úplně objekty továrního komplexu. Každé podlaží má nové jsou plochu 80 x 20 m a původně sloužilo jako velnástavba kokapacitní kancelář pro 200 úředníků. Pokud a terasa v 16. se tu nacházely příčky, byly montované, a tedy etáži a také lehce přemístitelné. Podlahy pokrýval tzv. zlínojižní vstup lit, který vyráběla Baťova firma v továrně v nedo budovy. dalekých Napajedlích (7,8 tis. obyv.). Použita Největší plobyla celá řada nových technik a technologií: nachu – přes 5,4 tis. m² – využívá jako kanceláře příklad vzduchotechnika řešila topení i větrání, Krajský úřad Zlínského kraje, finančnímu úřadu neotvíratelná okna se zvenčí umývala pomocí přísluší více než 3,5 tis. m² kancelářských protzv. kočky – výtahové klece upevněné na kolejstor, zasedací a jednací místnosti se rozkládají nicové římse. Další vývoj celého areálu bohuna ploše téměř 1 tisíc m². Pro veřejnost je určena žel poznamenala nejen poválečná léta, ale také jídelna ve 3. etáži a v posledním patře kavárna bombardování na konci 2. světové války, kdy s terasou, která nabízí překrásný pohled na měsbylo zničeno téměř 60 % výrobních objektů. to. Expozice v 8. etáži (jako jediná zůstala po Nové víceúčelové využití restaurování v původním stavu) přibližuje osobV červnu 2002 se po složitých jednáních Zlínskénosti firmy Baťa, pracující zde na přelomu 30. mu kraji podařilo budovu č. 21 získat od státu za a 40. let, či systém budování baťovských měst symbolickou jednu korunu. „Jednadvacítka“ se v celém světě. Expozice o historii budovy, včetod poloviny 90. ně původních měřicích a regulačních přístrojů, soutěži o Stavbu roku let nevyužívala, a o architektu Karfíkovi, se nachází ve druhé, ve Zlínském kraji oba tak přípravy na vstupní etáži. V této i o patro výš probíhají výdržela rekonstrukce budopotřebnou rekonstavy. Do těchto míst se opět vrátila busta zavy č. 21 hlavní cenu v kastrukci mohly kladatele obuvnického impéria Tomáše Baťi. tegorii Stavby občanské začít ihned. OfiNebývalý zájem stále budí unikátní repasovaný ciální zahájení vybavenosti, ale získala výtah. Tato pojízdná kancelář šéfa firmy o rozproběhlo v srpnu i ocenění v prestižní Grand měrech 6 x 6 m, vybavená klimatizací a dalšími 2003 a slavnostní Prix Obce architektů ČR. tehdy progresivními technickými vymoženostpředání o rok později v říjnu. Celkové náklady mi, byla v provozu od roku 1939. J. A. Baťa v ní ve výši 630 milionů Kč zainvestoval Zlínský však nikdy nepracoval, protože v té době již žil kraj. v zahraničí. Eva Veselá
V
9 / 2007
23
24
Movité kulturní dědictví
Tajemný nivnický zvon
Nivnice, obec na Uherskobrodsku, je známá zejména svým vztahem k Janu Amosi Komenskému. Ten zde v dětství pobýval u poručníků a to, že se v dospělosti několikrát podepsal jako „Nivnicensis“ nebo „Nivanus“, vedlo některé komeniology k hypotéze, že se v této vesnici také narodil. Je zde možné navštívit pamětní síň ve mlýně, v kterém Učitel národů údajně přišel na svět. V Nivnici však mají ještě jednu, sice méně známou, ale o to více vzrušující záhadu – tzv. nivnický zvon. Zde je jeho příběh. jest na slovo vzatým „Dne 14. října 1895 znatelem jazyků byl vykopán u rolníka Smetany v č. 11 slovanských, zvláště starý zvon asi o vápak starocírkevního ze 2 q. Na zahradě jazyka slovanského, kopal v týž den jámu jest nápis tento psán na řízky a v hloubce zčásti kyrilikou, asi 0,5 metru ležel zčásti latinkou; nězakopán zvon. Jest které písmena jsou úplně zachovalý, i obrácené, někde krásný a z dobrého jest jen počáteční materiálu ulitý. Jak písmeno slov, nebo se dostal tam, o tom samohlásky jsou budou marné hádky. vynechány. Jest tam Památky v archivu nápis znění tohoto: nejsou žádné, vše Tvoje slova kříži, před dávnými časy tvůj zvuk já znám, strávil oheň, nebuon slaví kříž, slaví de tedy možné udaJežíše Krista, kříti, jak se zvon tam žem to co jest (spadostal. Ovšem ale seno). Léto 1001.“ bádáním alespoň Jenomže v době, něco bližšího o tom kdy se páter Vaněk dozvěděl, že zvon zvíme.“ je o tři sta let starší To je první a vlastnež dosud nejstarší ně jediná zpráva Nivničané kopii záhadného zvonu vystavují v místním muzeu. datovaný zvon u nás o nálezu záhadné- Foto: Jiří Jilík a že nápis na něm ho zvonu, již tehdy je jednou z našich nejstarších staroslovanských přinesly Slovácké noviny. Zvon, který je dnes písemných památek, slehla se již po zvonu na jednou z nejcennějších památek staré Nivnice, dlouhá desetiletí zem. Nálezce jej totiž prodal má zajímavou a dramatickou historii. Místní farář Vaněk, kterého k nálezu zavolali, si povšiml židovi, který sbíral po dědinách železo. podivného nápisu, který byl odlit v horní části Příběh zvonu pokračuje až v roce 1964 a jeho zvonu. Některá písmena se podobala latince, hlavním aktérem je nivnický rodák František jiná azbuce. Obrátil se tedy na knihovníka rajHromčík žijící v Brně. Jako devítiletý chlapec hradského kláštera P. Metoděje Halabalu, který byl nalezení zvonu přítomen. Když přešel jeho byl v té době uznávaným znalcem slovanské aktivní věk a stal se důchodcem, začal se zabýa cyrilometodějské historie, se žádostí o rozlušvat historií rodné obce. Tak mu také vytanul na tění nápisu. mysli onen zvon z dětství a on se rozhodl pátrat Ten nápis skutečně rozluštil, a tak mohl P. Vapo jeho osudu. Po dlouhých peripetiích jej obněk do farní kroniky napsat: „Ve výkladu slovutjevil v roce 1965 v lapidáriu Národního muzea ného pána P. Meth. Halabala v Rajhradě, jenž v Praze. Poznal jej na první pohled podle ná- ► Místní Kultura
Movité kulturní dědictví ► pisu. Splnil tak první cíl svého předsevzetí
– zvon vypátrat. Nastala druhá, mnohem složitější etapa – ověřit čtení nápisu; pokud by se Halabala nemýlil, šlo by o unikátní památku, nejstarší zvon na našem území. Začal obcházet odborníky, obrátil se na muzea, církevní instituce, pracoviště akademie věd. Tu však narazil na očividný nezájem. Vědci byli velice rezervovaní, Halabalovo čtení nápisu většinou odmítali, ale nebyli schopni přinést vlastní. Františku Hromčíkovi bylo osmdesát let, když se v roce 1966 vlakem vydal do Bulharska, aby konzultoval znění textu s mnichy v pravoslavných monastýrech. O čtyři roky později jel do zvonařského muzea ve Výmaru, začal si dopisovat s univerzitami v Kyjevě a Moskvě, ale jeho snaha vyzněla naprázdno. V roce 1973 své bádání ukončil a o rok později zemřel. Zůstal však po něm obsáhlý deník, v němž podrobně popisuje svá pátrání. Nivničané však na zvon ani na Františka Hromčíka nezapomněli. Požádali Národní muzeum, aby jim jejich památku, dnes uloženou ve zvonařském muzeu ve Vrchotových Janovicích, vrátilo, aby mohli zvon důstojně vystavit. Když nepochodili, nechali si v r. 2000 v ateliéru zvonařky Dittrichové-Tomáškové v Brodku u Přerova zhotovit jeho věrnou kopii, kterou pak vystavili v místním muzeu. Své tajemství zvon zatím nevydal a záhadný nápis zůstává výzvou moderní vědě. Ta však mlčí, jako vždy, když si s něčím nedovede poradit. Historické záhady však odjakživa vzrušují lidskou mysl, a tak se čas od času znovu vynoří z minulosti, jako by se chtěly zeptat, zda lidské vědění a lidská zkušenost nedozrály k tomu, aby mohly být rozřešeny. Tehdy promluví zpravidla ústy člověka, který je schopen intuitivního poznání. Takovým byl i František Hromčík, jehož prostřednictvím nivnický zvon o sobě promluvil. Jiří Jilík Text je stručným výtahem obsáhlé autorovy reportáže, za niž mu byla udělena cena PRIX NON PEREANT 2006 v celostátní novinářské soutěži Média na pomoc památkám.
9 / 2007
Zápis do seznamu Paměť světa
Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) zřídila před patnácti lety institut těch nejunikátnějších dokumentů a památek ve světové historii. Seznam Paměť světa, jak se výčet nazývá, se v posledním období rozrostl o 38 nově zapsaných významných památek včetně dvou z ČR. První z nich je kolekce středověkých rukopisů České reformace ze 14. až 16. století, kterou tvoří díla kazatelů i laiků. Jde hlavně o traktáty a sermones (kázání) s hlavními tématy reformačního hnutí. Druhým českým vkladem, který byl na popud generálního ředitele UNESCO Koičiro Macuura na návrh mezinárodního poradního výboru do Paměti světa vložen, je soubor periodik tzv. „ruská knihovna“, která v letech 1918 až 1945 v tehdejším Československu vydávali ruští, ukrajinští a běloruští emigranti. Oba soubory jsou uchovány ve fondech Národní knihovny ČR a jsou přístupné badatelům ke studiu. Pro ČR jde vůbec o první zápisy do seznamu Paměti světa, který má nyní 158 položek. Kromě rukopisů a periodik z Čech se Paměť světa letos rozrostla například o soubor védských textů pocházející z Indie z let 1800 až 1500 před naším letopočtem, o smlouvu z Tordesillas, kterou si Španělsko a Portugalsko v roce 1494 rozdělily tehdejší svět, francouzskou tapisérii z Bayeux, jež zobrazuje dobytí Anglie Normany v roce 1066, a o soudní spis „Stát Jižní Afrika proti Nelsonu Mandelovi a dalším“ z roku 1963 či o archiv režiséra Ingmara Bergmana. [uma]
Za betlémem i v létě Muzeum betlémů v Třebechovicích nad Orebem (5,3 tis. obyv., Královéhradecký kraj) zakoupilo za finančního přispění krajského úřadu a ministerstva kultury unikátní Kubíčkův betlém z Plasice v Orlických horách. František Kubíček se podílel zejména na architektonickém řešení betlému, při němž použil řadu přírodních materiálů – chorošů, šišek atd. Figury a kulisy, jejímiž autory jsou lidoví tvůrci z přelomu 19. a 20. století až do současnosti, sbíral od počátku 50. let 20. století do roku 2002. Betlém se skládá z cca 330 figurek, stavby vytvořené ze dřeva a lepenky jsou přibližně o rozměrech 70 x 70 cm. [ev]
25
26
Starobylé ostravské muzeum dýchá novotou
Ostravské muzejnictví patří v České republice mezi ty starší. Prvním muzejníkem byl učitel, publicista a historik Karel Jaromír Bukovanský, který v roce 1872 instaloval první muzejní výstavu a založil sbírku, jejíž dochovaná část je uložena ve sbírkovém fondu Ostravského muzea. To od podzimu roku 1931 sídlí ve staré ostravské radnici a v komplexu tří navazujících budov na hlavním ostravském Masarykově náměstí.
Foto: archiv Ostravského muzea
Dne 27. dubna 2005 se po téměř dvouleté generální rekonstrukci konalo slavnostní otevření staré radnice – nejstarší ostravské světské budovy. Její počátky byly původně datovány do období renesance (začátek 16. století), první písemná zmínka o radnici je z roku 1539. Při rekonstrukčních pracích byly v přízemí objeveny kamenné základy starých domů s četnými archeologickými nálezy. Mezi nimi byl pražský groš z doby panování Jana Lucemburského (1310 – 1346), tedy z počátku 14. století. Tím se historie místa posunula o dvě stě let nazpátek. Projekt byl v této souvislosti pozměněn, a tak zbytky domů a zajímavé archeologické exponáty mohou návštěvníci muzea obdivovat pod
originální prosklenou podlahou v přízemí při vstupu do muzea. Investorem celé rekonstrukce včetně vnitřního vybavení (vyjma připravovaných stálých expozic – první část by měla být otevřena v polovině příštího roku), která si vyžádala téměř 180 milionů korun, bylo statutární město Ostrava. Od dokončení zbylých objektů v únoru 2006 dýchá muzeum novotou. V překrásných výstavních prostorách s novým osvětlením probíhají celoročně zajímavé výstavy a ke každé jsou zpracovávány přitažlivé animační programy, díky nimž se zejména školní mládež a studenti dozvědí spoustu nových informací a zajímavostí. K novinkám patří také bezbariérový přístup Místní Kultura
Muzea ► do výstavních prostor včetně výtahu a plošin.
Na věž staré radnice se však návštěvníci dostanou jen pěšky po točitých schodech. Tato „nová“ atrakce skýtá krásný pohled na město a blízké okolí z výšky 21 metrů, a tak je při slavnostních příležitostech hojně vyhledávaná. Vystoupat na ni mohou i návštěvníci muzea, od 1. 7. 2007 je otevřena denně od 10 do 11 hod. a od 15 do 16 hod. Další lákadlo ve věži představuje nově instalovaná zvonkohra 22 zvonů pocházející z dílny rodiny Tomáškových Dytrychových z Brodku u Přerova. Největší zvon váží přes 230 kilogramů a nese název Urbs in mótu, tj. Město v pohybu. Zbylé zvony mají křestní jména osob – biskupů, starostů a primátorů z historie města. Zvonkohra hraje každou hodinu vždy tři minuty před celou, od osmé ranní do osmé večerní. Z 30 připravených melodií bylo naprogramováno 13 „nejlépe znějících“. Jsou mezi nimi melodie z Lašských tanců Leoše Janáčka, lidové i populární písně typické pro Ostravu. Zatím k nejoblíbenějším patří V jednym dumku na Zárubku, hrající před jedenáctou hodinou. Další novinkou v objektech Ostravského muzea je kavárna s internetem s možností posezení na terase, obnoven byl i provoz restaurace pod muzeem. RNDr. Jiřina Kábrtová,
ředitelka Ostravského muzea
Jaká byla škola na přelomu 19. a 20. století? Odpověď na tuto otázku lze získat v Kozlovicích (2,8 tis. obyv., Moravskoslezský kraj) v Muzeu Obecné školy, které provozuje Šmíra-Print s.r.o. Garantem projektu kozlovické školy je Muzeum Komenského v Přerově. Nachází se v areálu fojtství, kde od roku 1785 působila zdejší první triviální škola, a má podobu „živého skanzenu“. Děti si tak mohou sednout do starobylých lavic a přenést se do doby obrození – přichází kantor v dobovém oblečení a vyučování začíná. Žáci si vyzkouší jak se píše na břidlicové tabulce, poslechnou si úryvky z dobové literatury, prohlédnou školní kabinet i byt učitele. V objektu se nachází informační centrum, v jehož prostorách jsou i další exponáty vztahující se ke školství, jako vysvědčení, učebnice atd. [ev] 9 / 2007
Muzeum umění Olomouc se stalo správcem kroměřížských sbírek
O další, v pořadí třetí pracoviště se 20. června rozrostlo Muzeum umění Olomouc (MUO). Podpisem trojstranné smlouvy mezi MUO, olomouckým arcibiskupstvím a českým státem byl definitivně stvrzen vznik Arcidiecézního muzea Kroměříž (AMK). Jeho úkolem bude správa, adekvátní ochrana a také postupné představování jedinečných sbírek soustředěných v Arcibiskupském zámku v Kroměříži. Také díky nim se kroměřížský zámek spolu se zahradami stal památkou UNESCO. „Sbírky Arcibiskupského zámku v Kroměříži patří mezi nejhodnotnější kolekce svého druhu v celosvětovém měřítku. Celkový počet exponátů či sbírkových předmětů činí úctyhodných 133 tisíc. Dosud se o správu těchto církevních sbírek starali zaměstnanci správy státního zámku v Kroměříži. Nemáme samozřejmě v úmyslu jejich dosavadní práci snižovat, ale vzhledem k profesionálnímu zázemí a specializovanému zaměření naší instituce i na základě oboustranně dobrých zkušeností z projektu Arcidiecézního muzea v Olomouci jsme olomouckému arcibiskupství nabídli, že se kroměřížských sbírek ujmeme,“ uvedl ředitel Muzea umění Olomouc Pavel Zatloukal. Olomoucké arcibiskupství v čele s Mons. Janem Graubnerem s návrhem MUO souhlasilo a po dohodě s kroměřížskými památkáři již vzniku Arcidiecézního muzea Kroměříž nestálo nic v cestě. „V příštím roce ke 400. výročí znovuobnovení mincovního práva olomouckým biskupem, kardinálem Dietrichsteinem představíme jednu z nejhodnotnějších částí kolekce, sbírku středoevropských církevních ražeb... Na konci příštího roku vystavíme v olomouckém Arcidiecézním muzeu reprezentativní výběr toho nejhodnotnějšího, co kroměřížský zámek ukrývá, například obrazy Lucase Cranacha, Tiziana a Anthonise van Dycka, kresbu Albrechta Dürera a unikáty z dalších sbírkových fondů,“ dodal Zatloukal. TZ/uma
Nová expozice ve Vlašimi
Modernizovaná expozice věnovaná střelectví a zbrojařství byla zpřístupněna na vlašimském zámku. Zájemci se zde mohou seznámit s podrobnou historií zbrojovky Sellier & Bellot. [ev]
27
28
Divadlo
Divadelní workshopy Přesvědčení, že většina z nás je tak či onak divadlem fascinována, je základní premisou oboru dramatická výchova pro děti i dospělé. Právě nastupující školní rok nabízí pedagogům a výchovným pracovníkům, zabývajícím se ve vzdělávacím procesu dramatickou výchovou, několik platforem, kde mohou pro svoji praxi získat nové poznatky. Na přípravě, organizování i průběhu všech se zčásti odborně podílí i NIPOS-Artama. První z nich je celostátní praktická dílna „Dramatická výchova ve škole“, která se koná v Jičíně ve dnech 20. 9. až 26. 9. 2007, letos už po třinácté. Tato nejvýznamnější každoroční akce v oboru dramatické výchovy v ČR je určena především pedagogům a studentům, ať už působí na prvním nebo druhém stupni ZŠ, v mateřských školách, ve školách středních i na pedagogických, filozofických a uměleckých fakultách. V dílně, kterou pořádají Sdružení pro tvořivou dramatiku, katedra výchovné dramatiky DAMU, K-klub Jičín, Ráj srdce Jičín, o.s., město Jičín a NIPOS-Artama, se frekventanti v několika třídách setkají s následujícími tématy: Práce s příběhem; Postupy na hranici divadla a pedagogiky; Hlas v pohybu a pohyb s hlasem. Velkým magnetem určitě bude dílna brazilského divadelního pedagoga Juliana Boala, který přiblíží poetiku Divadla utlačovaných. Třídenní pražské setkání „Dítě mezi výchovou a uměním“, které je připraveno u příležitosti 15. výročí založení katedry výchovné dramatiky DAMU, bude mít dvě části – přehlídku dětských a mladých souborů, otevřenou odborníkům i veřejnosti, a konferenci DRAMATICKÁ VÝCHOVA NA PŘELOMU TISÍCILETÍ s mezinárodní účastí, která proběhne v Praze 4. až 6. října 2007 v prostorách DAMU a v divadlech DISK a Řetízek. O několik dní na to se pod názvem „NAHLÍŽENÍ“ uskuteční 18. celostátní dílna středoškolské dramatiky a mladého divadla. Akce otevřená všem zájemcům o středoškolské a mladé divadlo a dramatickou výchovu, tedy vedoucím mladých divadelních souborů, učitelům, studentům a dalším, kteří o práci s mladým souborem zatím jen uvažují, se koná 18. – 21. října 2007 v Kulturním středisku města Bechyně. Setkání, pořádané NIPOS-Artama, Sdružením pro tvořivou dramatiku, občanským sdružením Tatrmani a Kulturním střediskem města Bechyně, umožní prezentaci několika vybraným souborům. Ty budou mít možnost nejen si zahrát před svými vrstevníky, ale o výsledcích své divadelní práce diskutovat a zároveň nahlédnout „pod pokličku“ dalším souborům. Mária Uhrinová
Červencové Divadlo v Trávě „Tráva je prostě hnus. Takhle zkratkovité konstatování může znít divně, jenže uvažte: ta potvora roste a schne, musí se sekat, seno je třeba různě hrabat, kompostovat, pálit... Sekačka čehokoliv je věc záludná a nebezpečná, což dobře vědí všichni milovníci béčkových hororů. A k tomu je ještě tráva v suchém stavu a produkovaný pyl skutečnou radostí pro alergiky. Není divu, že než třeba obývat takto ‚zazeleněné‘ místo, člověk by dal přednost pečlivě vybetonované zahradě,“ napsal nám s nadsázkou a s humorem současný vedoucí Kulturního střediska města Bechyně Štěpán Ondřich k patnáctému ročníku Divadla
Klub Přátel Společnosti Zavrhlých Divadelních Her - Fucking Human Trash
v Trávě, který se uskutečnil 27. – 29. 7. 2007 v malebném prostředí františkánské klášterní zahrady v Bechyni. Již klasický průvod vedený divadlem Kvelb hlavní třídou v Bechyni nenechal nikoho na pochybách, že víkend nabídne pořádnou porci divadla. A skutečně, postaraly se o ni divadelní spolky a soubory, např. Tatrmani, Alfa a Omega z Prahy, DS Tábor, Matějka a spol., Kocábka, Divadlo Soukolí a další. V programu se představil také 4. ročník KVD DAMU se svými klauzurními pracemi, které sklidily u diváků velký úspěch. [luk] Místní Kultura
Hudba
29
Perspektivy
české dechové hudby
Každý, kdo se nějak podílí na hudebním společenském procesu v Česku (aktivně či pasivně), má představu o zvukové a dramaturgické podobě komorního nebo symfonického orchestru, potažmo potom o komorní nebo symfonické hudbě jako fenoménu, stejně jistě by se hudební veřejnost dokázala orientovat na pozici muzikálu nebo opery, a dokonce ani tak široká oblast hudebního vyjádření jakou je folklor nevzbuzuje pocit něčeho nepřehledného. Tato jistota plyne z historicky neměnných základů a mechanismů utvářejících vývoj popsaných žánrů, zvláště pak z jasného vyprofilování jejich zvukové a repertoárové podoby, jež se stala nedílnou součástí našeho vědomostního kánonu. Dechová hudba, přestože historicky existuje stejně dlouho jako její smyčcový protějšek a vývoj obou probíhal paralelně, si tuto jistotu v povědomí veřejnosti udržet nedokázala. Na vině je hlavně dramaturgický a sociální chaos uvnitř prostoru, který dechová hudba vyplňuje, a tento chaos se zvláště v období 1969 – 1989 nejvíce podílel na likvidaci toho mála o historickém a osvětovém poslání dechové hudby, jež se v představách veřejnosti
do té doby ještě udrželo. V popsaném období se dechová hudba rozštěpila na řadu podmnožin, které sice, všechny společně, tvořily pro zainteresovaného člověka jakýsi klamavý hierarchický celek (od pivních knajp přes koncerty nové tvorby až po vyhrávání pod ideovou tribunou), jehož umělecká smysluplnost však běžné veřejnosti unikala a evokování představ tohoto celku se pak slilo do více či o žádného ji- méně režimově proného žánru se pagandisticky se proideologům reálného stituujících jednotek, socialismu nepodaři- jejichž hudební nebo uměleckou lo infiltrovat budova- dokonce charakteristiku nebylo telské prvky v takové téměř možné zachymíře, jako do hudební tit. Do žádného jiného řeči dechové hudby. žánru se ideologům reálného socialismu nepodařilo infiltrovat budovatelské prvky v takové míře, jako do hudební řeči dechové hudby. Tomu odpovídaly nejen názvy skladeb, ale hlavně produkce zaměřené k významovým symbolům tehdejší propagandy. A jestliže porevoluční hudbymilovná veřejnost ►
D
Jiráskův Hronov – festival amatérského divadla 77. ročník v číslech
Do Hronova se sjelo celkem 339 seminaristů a více než polovina (57 %) jich na Hronov přijela opakovaně. Nejpočetnější skupinou (62 %) byli frekventanti ve věku 17 – 25 let. Seminaristé mohli po 9 dní navštěvovat 14 tematických seminářů, z čehož jeden vedl zahraniční lektor (Filip Krenus z Chorvatska), jedna dílna byla mezinárodní, té se zúčastnili seminaristé z Čech, Anglie a Irska. Největší zájem byl o seminář „K jako Komunikace“ dramatičky Daniely Fischerové. Kulturní a informační středisko Hronov během festivalu zajistilo celkem 2970 noclehů. Ve dvou částech programu – Základní program a Doprovodný program – bylo k vidění celkem 36 inscenací v 90 představeních, na které se kromě produkcí v parku a na náměstí, které byly zdarma, prodalo přes 15 000 vstupenek. V základním programu se objevilo 26 inscenací v 83 představeních, které sehrálo přes 300 účinkujících. Doprovodný program tvořilo 10 inscenací. Zlatého Aloise – neoficiální cenu festivalu si letos z Hronova odváží právě V.A.D. Kladno za inscenaci Tajemný VAD v Karpatech. Příští 78. ročník Jiráskova Hronova – Festivalu amatérského divadla se bude konat ve dnech 30. 7. – 9. 8. 2008. 9 / 2007
30
Hudba
► nezaznamenala v dramaturgii svých oblíbených
symfonických orchestrů a operních domů téměř žádné změny, milovníci dechové hudby ztratili poslední zbytky orientace, pokud vůbec ještě nějakou měli. Z programů epertoár dechozmizely nejen mnohé vých orchestskladatelské osobnosti, bez kterých byl život rů se totiž proměnil dechové hudby do té stejně rychle, jako se doby takřka nepředsta- proměnila politická vitelný, zmizela však orientace společenhlavně ideová koncep- ských elit. ce stavby repertoáru, čímž se už tak nesourodý celek naprosto rozpadl. Vnucuje se otázka, na jakých kvalitách česká dechová hudba vlastně spočívala, když je bylo možné přes noc odhodit? Česká dechová hudba prošla historickým vývojem, který jí dal kvalitu, jež ve spojení s širokým hráčským potenciálem a jeho tradiční skvělou muzikálností ovlivnila hudební myšlení na všech sociálních úrovních. Významný vídeňský hudební kritik Eduard Hanslick definoval v polovině 19. století specifika dechové hudby slovy: „Koncertní činnost ve volném prostoru a v místech chudých na živou hudbu.“ Dechový orchestr totiž nepotřebuje ani pódium, ani energetický zdroj. Vystačí si vlastním dechem! Že se dnes nad českými městy v období víkendů vznáší zmrtvělá atmosféra nudy, je pak znakem toho, že dechové orchestry nepracují, jak by měly, jak by pracovat mohly. Tři vystoupení cirkusově estrádního charakteru v letním období a cena z amatérského festivalu v zahraničí nemohou být ze strany představitelů regionální kultury protiargumentem. Dalším syndromem úpadku dechové hudby v Česku je repertoár. Snad z důvodu přiblížení se jakési fiktivní pseudojazzové hudební stylizaci, prý západních kapel, vznikl v 70. a 80. letech podivný synkopovaný vkus, naroubovaný na historicky původní repertoár české dechové hudby. Tato manýra nezmutovala jen v prostředí umělých forem (polek, valčíků a pochodů), ale naneštěstí se prostřednictvím tehdejších rozhlasových a televizních redaktorů – mnohdy samotných aranžérů a dramaturgů – propracovala i do prostředí folkloru. Tak jako tradičním hudebním seskupením na Moravě je cimbálová muzika, v jihozápadních Čechách a na Šumavě je to
R
muzika dechová. A zatímco cimbálovky vešly do polistopadové kultury v historicky původní hudecké podobě a dále naplňují přiměřené časové penzum vysílacích programů v médiích, dechovky v podstatě na pozici folkloru neexistují, pokud nechceme ječícím kutálkám dokreslujícím německým důchodcům „typickou atmosféru“ pivovarského prostředí, nebo teleshoppingovou reklamu České televize, říkat lidová hudba, která by melodiku a frázování čerpala z etnografických vlivů svého kraje. Dechové hudby se tak zmocnil jakýsi žánrový a zvukový universalismus, v jehož rámci všichni hrají stejně a všichni hrají to samé. Jedná se v podstatě o bezkoncepční zábavu, o kterou nemá rozhlas ani televize zájem. Řeči o jakémsi protivenství dechové hudbě od společenských orgánů jsou jen přiznáním popsaného stavu. Lidová dechová hudba nebyla na okraj zájmu postavena nikým ani ničím. Postavila se tam sama, když ztratila kontakt se svým regionem, jeho melodikou, jeho lidmi. Nejdůležitější pozici nachází dnes dechový orchestr v paralele k symfonickému orchestru. Dechový orchestr tohoto typu však u nás dosud neexistuje. Nemůže to být přece takový, jenž účinkuje na všech úrovních zábavní hudby a párkrát za rok nastuduje závažnější repertoár do prostředí chrámu či sálu, většinou složený z transkripcí, jež posluchačstvo vytříbeného vkusu – a pro takové je přece umělecká hudba určena – jako symfonický ekvivalent prostě neakceptuje. V poslední části mého zamyšlení se pokusím naznačit možné perspektivy české dechové hudby a také mechanismy, nutné k jejich dosažení. 1) Neexistuje v současném kulturním procesu soubor, jenž by si v důsledku globalizovaného hudebního dialogu mohl dovolit vstupovat do něj bez jasných a originálních dramaturgických vizí. Sledování progresivních interpretačních a kompozičních trendů, dialog s partnery – tedy dramaturgy rozhlasu, televize, agentur, nahrávacích společností, symfonických i komorních orchestrů, ale i se samotnými skladateli – patří k základním povinnostem dramaturga a pro každý soubor, jenž chce vést dialog uvnitř kulturního procesu a směřovat k jeho naplňování, je tato odbornost nezastupitelná. Že se česká dechová hudba potácí v tomto směru za hranicí amatérizmu, je evidentní. Nedovedu si představit, že by v seriózním hudebním prostředí drama- ► Místní Kultura
Hudba ► turg nahrazoval dirigenta. Z jakého důvodu by
to mělo v dechové oblasti fungovat obráceně? Navrhuji zřídit pozici dramaturga u těch dechových orchestrů, kde úvahy o vstupu tělesa do seriózní společenské a kulturní diskuse převažují nad šlendriánem, alibisticky hřešícím na jakési dávno přežité tradici. Jasná dramaturgická vize orchestru je prostě reflektor osvětlující jeho budoucnost. Až pak může následovat marketink, jinak není co prodávat. 2) Důležitým elementem v obrodném procesu by mohla být Společnost pro dechovou hudbu, pokud by v tomto procesu nalezla svůj smysl. Vypořádat se s vlastní zodpovědností tím, že grantovým příspěvkem umožní vznik několika narychlo slátaných skladeb, které více než co jiného odhalují bezradnost a mají blíže k popsanému chaosu než k vytříbené vizi o směřování dechové hudby v Česku, je prostě nešťastné. Navrhuji zrekonstruovat tuto společnost – alespoň pro období následujících pěti let – na diskusní fórum všech zainteresovaných a odhodlaných lidí, jež by mohli grantových příspěvků smysluplně využít v rámci každoročně pořádaných seminářů, s případnou spoluúčastí redaktorů a dramaturgů jiných hudebních proudů. Vždy jednotné téma semináře (repertoár, instrumentace, principy, dramaturgie) by bylo zárukou hledání ideálního stavu, jenž v procesu kulturního vývoje naznačuje možné trendy k progresi. Výsledkem by byl koordinovaný postup celé široké dechové základny, nebo alespoň té, která se nespokojuje se stávajícím stavem. Jsem přesvědčen, že takto získané znalosti by fenoménu České dechové hudby prospěly více, než na beztvarou kupu notového sběru další hozené ležáky. 3) Lidová dechová hudba by se měla vrátit k písním a melodice prostředí, ze kterého vzešla, a souznít s obnovovanými etnografickými a folklorními zvyky svého regionu. Pivní sklepy a teleschoppingy doporučuji přenechat šumařům. Po splnění těchto čtyř základních podmínek by se mohla dechová hudba znovu vrátit do české kultury jako výrazný prvek jejího utváření. PhDr. Josef Šebesta Autor je bývalý sólotrombonista Hudby hradní stráže a Policie ČR. Nyní vyučuje v Brně na Masarykově univerzitě – jeho specializace je česká hudba dvora Rudolfa II.
9 / 2007
31
Sdružení
dechových orchestrů ČR Funkci prezidenta organizace s poměrně velkým počtem členů a s nepatrnou administrativou vykonává Václav Hlaváček, kterému jsme položili otázky týkající se nejen sdružení samotného, ale také, jak ze své pozice vnímá stav dechové hudby u nás a v zahraničí.
Máte jako prezident Sdružení dechových orchestrů ČR povědomost o stavu a úrovni dechové hudby u nás? O stavu a úrovni dechové hudby u nás informace mám. U nás je ale vše trochu jiné než v sousedním Německu. Spolková činnost tu v podstatě neexistuje a každý orchestr se o podmínky pro svoji činnost musí postarat sám. Ve sdružení jsou jak malé, tak i velké dechové orchestry. Kolik má SDO členů? Ve sdružení je k 31. 7. celkem 86 orchestrů, ve kterých působí především amatérští hudebníci. V jednotlivých orchestrech samozřejmě hrají i profesionální hudebníci (např. učitelé ZUŠ, nebo příležitostně i hráči profesionálních dechových či symfonických orchestrů). Dirigenty orchestrů jsou absolventi konzervatoří nebo AMU. Kde má SDO sídlo a jak je financované? Sídlo sdružení je, k velké radosti mé manželky, v naší ložnici. Sdružení nemá žádný majetek ani vlastní počítač. Na činnost nedostáváme žádné státní dotace. Chod sdružení se platí pouze z členských příspěvků. Činnost prezidenta a členů výboru je dobrovolná a není honorovaná. Jaké aktivity vyvíjíte a s jakými cíly? Z výše uvedených důvodů žádné velké aktivity sdružení nevyvíjí. Mojí snahou je navazovat ►
32
Hudba
► kontakty se svazy sousedních států a získávat
spojení pro možnost uplatnění našich orchestrů. Jako vyhlašovatelé některých soutěží u nás se snažíme získat finanční prostředky z grantů. Naším prvořadým cílem je tedy získání dotací pro pořadatele festivalů, na kterých se prezentují dechové orchestry. Velký ohlas u čtenářů má časopis Naše muzika, který připravujeme ve spolupráci s agenturou Briva. Máte povědomost o tom, kolik orchestrů dechové hudby existuje v ČR i mimo Vaše sdružení? V České republice existuje celkem cca 450 orchestrů (120 velkých a 330 malých). V orchestrech působí cca 12 000 hudebníků. Jaká je úroveň profesionálů a amatérských muzikantů a jaké možnosti uplatnění mají? Profesionální jsou u nás pouze vojenské dechové orchestry. Hodnocení jejich úrovně mi nepřísluší. Úroveň amatérských hudebníků je hodnocena pouze v rámci celého orchestru při různých soutěžích. Ty ale nejsou u nás povinné, a tak není možné seriózně hodnotit všechny orchestry. Ohodnocení na soutěžích také orchestrům nepřináší žádné výhody v rámci grantových řízení. Můžete srovnat podmínky pro existenci dechových orchestrů v ČR před rokem 1989 a nyní? Před rokem 1989 byla většina malých, ale hlavně velkých orchestrů organizována v rámci velkých podniků, které finančně zabezpečovaly zkušební místnosti, notový materiál, dopravu orchestrů, oblečení hudebníků apod. Po roce 1989 mnoho velkých dechových orchestrů zůstalo bez této podpory a ukončilo svoji činnost. Ostatní si musely najít podporu u měst, obcí nebo jinde. Je to velice smutné zjištění, protože v těchto orchestrech hrají většinou mladí lidé a snahou je, stejně jako v Německu, podporovat všeobecné hudební vzdělání, boj proti drogám apod. Je nějaký problém v oblasti dechové hudby, který máte jako prezident Sdružení dechových orchestrů ČR za zásadní? Největší problém v oblasti dechové hudby je naprostý nezájem státu o podporu spolkové činnosti a následné využívání, třeba dechových orchestrů, k vlastní propagaci, k propagaci republiky u nás i v zahraničí. Naši dechovou hudbu, naše rodinné stříbro a její úroveň vysoce hodnotí a uznávají posluchači v zahraničí. Naše orchestry vyhrávají prestižní soutěže, máme kapely, za kterými v zahraničí jezdí fandové stovky kilo-
metrů. Zahraniční orchestry se snaží jejich hru napodobovat. Pouze u nás se zatím jaksi „nepatří“ o těchto úspěších mluvit či psát. Popírání vlastního kulturního dědictví je ale veliká ostuda nás všech.
Dechový orchestr ZUŠ Náchod. Foto: V. Hlaváček
Další série otázek se zaměřila na sousední Německo, kde, jak se zdá, je dechová hudba ve větší oblibě, než-li u nás. Odpovědi V. Hlaváčka vycházejí z oblasti Bavorska, které je, co se týče dechové hudby v Německu, nejsilnější oblastí. Veškeré informace se týkají amatérských orchestrů, protože profesionální ve spolcích organizované nejsou.
Jaký vztah má k dechové hudbě německá společnost? Německá společnost včetně mladé generace má k dechové hudbě pozitivní vztah. Od předškolního věku jsou děti vedeny k všeobecnému hudebnímu vzdělání a ke hře na hudební nástroje v různých hudebních spolcích, kterých je po Německu mnoho. U dětí ve věku 4 – 5 let probíhá hudební předvýchova, která začíná u zobcových fléten, později přechází na dechové nástroje. Hlavním cílem je dostat děti „z ulice“ k organizované činnosti a samozřejmě je kladen i důraz na boj proti drogám. Kolik existuje orchestrů a kapel? Nejvíce orchestrů je organizováno v Bavorsku, kde je celkem cca 1200 registrovaných amatérských orchestrů. Nejvíce jich je registrováno v Allgäu Schwäbischer Musikbund (cca 660). Tento spolek má také největší vliv na dění v dechové hudbě v celém Německu. Celkově je v Německu cca 10 000 amatérských orchestrů. Jak jsou organizované a podporované? V Německu velice dobře funguje spolková činnost a všechny orchestry jsou tedy organizované ► Místní Kultura
Hudba ► ve spolcích. Jinak totiž nemají nárok na žádnou
podporu. Orchestry mají možnost získat podporu regionální, od kraje i od státu. Jednotlivá sdružení však musí o podporu požádat. Jednou z podmínek je i placení poplatků do celostátního svazu. Sdružení mají možnost získat finanční podporu i na koupi hudebního nástroje (cca 25 % ceny). Tato podpora je podmíněna jakousi „smlouvou“ se spolkem na pět let, po které hudebník musí působit v orchestru. Pokud však odejde dříve, musí cenu nástroje doplatit. Činnost je podporována vlastními časopisy, které jednotlivá regionální spolková sdružení vydávají. Celostátně je pak mediálně podporovaná především oblast profesionální. Amatérské orchestry vystupují v televizi sporadicky. V jakých institucích je možné v SRN získat hudební vzdělání? Jaký prostor má výuka dechových nástrojů a jaké uplatnění mají absolventi? Amatérské vzdělání na hudebních školách, tak, jak je známe od nás (ZUŠ), není tolik rozšířeno. Hudební vzdělání poskytují jednotlivé spolky, které mají vlastní hudební školu, platí si vlastní učitele a vychovávají si sami mladé muzikanty pro své orchestry. Existují i soukromí učitelé hudby, ale tato výuka není tak rozšířená. Jednotlivé spolky mají 2 – 3x ročně zkoušky. Ty organizuje nadřízený orgán – svaz (Musikbund). Zkoušky mají označení D 1 – D 3 a jsou jak teoretické, tak i praktické. Po úspěšném složení nejvyšší třídy může hudebník dělat zkoušky na vedoucího skupiny. Tyto zkoušky musí absolvovat i žáci ostatních hudebních škol. Podle úspěšnosti u zkoušek mohou pak jednotlivé spolky žádat o dotace. Existuje zde obdobná instituce jako u nás rušená roudnická konzervatoř? Případně, jak řeší výchovu armádních muzikantů? V Německu existuje škola na obdobné úrovni jako je u nás v Roudnici. Je ve městě Hilden. Má 8 – 12 semestrů a po skončení školy musí každý hudebník podepsat vojenskému orchestru závazek na cca 10 let služby u vojenské hudby. Všichni hudebníci v armádě mají zařazení jako saniťáci. Policejní orchestry nabírají hudebníky z civilních konzervatoří. Ptala se a za odpovědi děkuje Ludmila Kučerová 9 / 2007
Bosch-Sinfonie-Orchester Stuttgart K jedněm z největších sponzorů Mezinárodního festivalu vážné hudby MAHLER JIHLAVA patří zdejší pobočka společnosti Bosch. Málokdo ovšem ví, že s touto německou průmyslovou firmou je spojena dlouholetá hudební tradice. Není to pouze finanční podpora uměleckým koncertním produkcím, ale aktivní podpora živého muzicírování. Pěstování hudby je spojeno s jejím zakladatelem. Jak se píše v jeho biografii, už v roce 1886 se v dílně na výrobu jemné mechaniky a elektroniky hodně zpívalo. Traduje se dokonce, že Robert Bosch dokonce usiloval o zřízení konzervatoře. Hudební aktivity zaměstnanců začal poprvé sdružovat v roce 1934 prof. Friedrich Mater. Veřejnou premiéru si sbor a orchestr Bosch odbyly o dvě léta později na velkém koncertu u příležitosti 75. narozenin zakladatele firmy. Na jejich prvním vystoupení zazněly skladby německých autorů, jakými byli např. César Bresgen nebo Karl Marx. Zpěv a hraní doprovodily také oslavy 75. jubilea firmy. Když společnost Bosch v r. 1986 slavila sté výročí založení, obě tělesa předvedla hostům z celého světa strhující provedení Händlovy skladby Hudba k ohňostroji. Sbor má v současné době 75 zpěváků a zpěvaček, orchestr tvoří 44 hudebníků. Jde nejen o zaměstnance firmy Bosch, ale i o další milovníky hudby a zpěvu. Bosch-Sinfonie-Orchester a Bosch Chor Stuttgart řídí Ulrich Walddörfer, který je jeho jediným profesionálním hudebníkem. Dirigent U. Walddörfer se narodil r. 1951, studoval na stuttgartské státní konzervatoři, později se věnoval studiu kostelní hudby v Esslingenu a muzikologii na univerzitě v Tübingenu. Je absolventem dirigování na Vysoké umělecké škole v Berlíně a se Symfonickým orchestrem Roberta Bosche spolupracuje od r. 1993. Na své svěřence je přísný a oni dosahují skvělých výsledků, o čemž se mohli přesvědčit i posluchači mimořádného benefičního koncertu, konaného minulý rok v jihlavském Chrámu sv. Ignáce. Spolu s českým pěveckým sdružením Campanula uvedli Dvořákovu Mši D dur, op. 86. Výtěžek byl tenkrát věnován Asociaci pomáhající lidem s autismem APLA – Vysočina. Mária Uhrinová
33
34
Výtvarná kultura
Dílna ručního papíru Litoměřice
Používáme jej denně, samozřejmě a při každé příležitosti. Papír.Ttento užitečný, přátelský, ekologický a krásný materiál provází lidstvo téměř 2000 let. Vynalezli jej Číňané a na principu jeho výroby se vlastně dodnes nic nezměnilo. Cestu, která vede od vláken z travin a celulózy k bílému archu, přibližuje zájemcům už několik let Dílna ručního papíru v Litoměřicích. Foto: archiv dílny
Prostor pro profesionály i nadšence Všechno začalo v momentu, kdy se učitelka papírenské technologie na SŠ a VOŠ obalové techniky ve Štětí Ing. Irena Štyrandová rozhodla, že si umění vyrábět papír vyzkouší tzv. na vlastní ruce. „Se skupinou nadšenců jsme v Litoměřicích v roce 2003 založili občanské sdružení výtvarníků a technologů a vznikla dílna ručního papíru. Předcházelo tomu studium historických pramenů a návštěvy existujících manufaktur v Čechách i ve střední Evropě. Naším cílem bylo předat veřejnosti profesní i zájmové zkušenosti s tradiční výrobou ručního papíru,“ říká zakladatelka a předsedkyně o.s. Dílna ručního papíru. Jak se píše ve Výroční zprávě za rok 2006, sdružení má ještě dva další členy předsednictva a jednoho placeného pracovníka – výtvarníka Pavla Groha. Právě on mě bývalou hradební věží litoměřického městského opevnění, kde dílna sídlí, provedl. Dům pronajatý od města byl nějakou dobu spojen se společenstvím přátel japonské kultury. Ti spolu s milovníky papíru budo-
vu pracně upravili k novému účelu. Věž, pocházející ze 14. století, má zdi silné 180 centimetrů, klenuté stropy, malá okna – nebylo jednoduché ji zateplit, zavést vodu, elektřinu a v konečné fázi přizpůsobit jednotlivé místnosti svému účelu. V přízemí se nyní nachází výrobna papíru, jakási miniaturní manufaktura. Uprostřed místnosti stojí káď, kde se rozpouští papírovina, síta, na která se materiál zachytává, různé komponenty, které papír dobarvují, tonizují, strukturují. V patrech sdružení zřídilo jakési třídy, kde se konají workshopy, besedy a setkání se zájemci o papír, současně slouží i jako výstavní prostory. Jednoduše by se tedy činnost o.s. Dílna ručního papíru dala shrnout jako několik souběžných aktivit. Umožňuje veřejnosti nejen poznat tradiční tvorbu ručního papíru, ale i vyrobit si v dílně vlastní arch. Dále nabízí prodej různých druhů zde vyrobeného papíru a na zakázku vytváří netradiční blahopřání, pamětní listy, oznámení i knihy. Stvořit něco vlastníma rukama Děti jsou velkými milovníky papíru, od útlého dětství jej pokrývají barevnými fantaziemi, a samozřejmě chtějí vědět, jak tato krásná bílá plocha vzniká. Dílna se stala vyhledávanou součástí školních zájezdů. Několik let zde registrují zájem, který souvisí s ekologickou a výtvarnou výchovou na základních školách. Mladší děti si tady „pouze“ hrají: papírovina je nesmírně živý a inspirativní materiál, a tak vznikají nejen plošné, ale i prostorové objekty. Starší děti a studenti již uplatňují své teoretické znalosti, např. z chemie, a dokáží technologický proces vnímat i v jednotlivých krocích. Návštěvní kniha udává, že doposud nejvíce zvědavců bylo z Ústeckého ► Místní Kultura
Literatura, Audiovize
Střední Evropa 2007
Krásná slova poletovala na Vysočině
Asociace českých filmových klubů představuje 1. ročník putovní filmové přehlídky Střední Evropa, která má za cíl upozornit na opomíjené kinematografie našich nejbližších sousedů a uvést do české distribuce významná současná filmová díla. Putovní přehlídka potrvá od 27. září do 31. prosince 2007 v kinech a filmových klubech po celé České republice a poté všechny filmy zůstávají v domácí distribuci. Podrobné informace na http://www.strednievropa.cz
Na 5. ročníku Literární Vysočiny v Chotěboři bylo psané slovo všude, i na záchodě. Ano, i tam bylo možné si v klidu číst, co na dveřích nalepeno. Program byl věru pestrý. Od vystoupení „umělců z Prahy“ přes vlastní tvorbu účastníků až po zveřejnění výsledků literární soutěže. Do autorského čtení se přihlásilo 17 básníků i prozaiků z Čech a Slovenska. Vzniklý pelmel představoval úžasnou konfrontaci děl rozličné úrovně i literárních žánrů. Mnozí přivezli s sebou i svá díla vydaná jako samizdat, či v „kamenných“ nakladatelstvích. Pozoruhodný byl výběr časopisů, které jednotlivé literární spolky či jiné skupiny vydávají, často za značných obětí redakcí, při nákladu od desítek do stovek kusů. Unikátní knihkupectví bylo skvělou přehlídkou člověčí aktivity, ale i lásky ke slovesné tvorbě. Diskuse nad psaným i slyšeným – kuloáry festivalu – to byl jeden z hlavních přínosů setkání. Do literární soutěže, která se stala tradiční už od prvního ročníku festivalu, přišlo letos více než 200 děl. To představovalo nesmírnou práci pro porotu. Ke kladu akce lze přičíst skutečnost, že je stále mezinárodní a že česko-slovenská vzájemnost má tu reálnou a neformální podobu. Slovenští přátelé z Martina, Trnavy, Piešťan, Dobšiné jezdí tradičně, přivážejí dobré čtení a odvážejí si ceny. První cenu v letošní soutěži v prozaické kategorii získal František Kostlán z Prahy, mezi básníky zvítězil Pavol Garan z Dobšiné. Záštitu nad festivalem převzal ministr kultury Václav Jehlička. proChor
Putovní filmová přehlídka
VÝTVARNÁ KULTURA ČR: České muzeum výtvarných umění nabízí své sbírky i v digitální podobě. Fondy muzea mohli lidé naposledy vidět uceleně ve stálé expozici v 60. letech, nová se připravuje v Kutné Hoře. Více než 700 děl lze v databázi vyhledávat dle autora, období, stylu či námětu. Digitální katalog sbírek je prezentován na www.cmvu. cz. Nabídka sbírky on-line připomíná „živý“ virtuální depozitář, do nějž budou přibývat další přírůstky podle toho, jak budou jednotlivá díla digitalizována. Autoři projektu do něj vložili vybrané obrazy, sochy, kresby a grafiky špičkové kvality či díla zajímavá s ohledem na dobový kontext. (Lidové noviny, 19.06.2007)
► kraje, pak tradičně z Prahy a z kraje Liberecké-
ho. Někdy také Češi přivedli své návštěvy např. z Holandska, Německa či Francie. Kromě pravidelných aktivit pořádaných ve školním roce se zde už po několik let konají letní tvůrčí dílny. Letošní čtyřdenní tvůrčí dílna „Kámen, nůžky, papír“ se konala ve dnech 20. – 24. 8. a završila ji vernisáž výstavy prací jejích frekventantů. Kde pojí se obraz se slovem Kromě již vzpomínaných aktivit je Dílna ručního papíru vyhledávanou galerií. Výstavy jsou zde sice kvůli malému prostoru komorního charakteru, ale už jejich názvy vypovídají o originalitě tvůrců. Projekt „Městofonie aneb Město v nás“ představil zcela odlišné výtvarné techniky než je papír (oleje, foto, počítačovou grafiku), zazněl zde autorský přednes básní. Poslední výstava „Zemědým – variace na papír ruční“ byla opět adorací tomuto krásnému a tolik potřebnému materiálu, který je v domečku na Velké Dominikánské ulici v Litoměřicích doma. Mária Uhrinová 9 / 2007
Literární putování po stopách Kafky Kulturní projekt „Cesty Franze K.“ mapuje všechna důležitá místa, kam cestoval slavný spisovatel Franz Kafka. Jsou nejen v Praze a českých regionech, ale také v Itálii, Francii, Rakousku, Švýcarsku. Nový literární blog franzkafka.webgarden.cz vám umožní objevit tahle „kafkovská“ místa, která jsou zajímavá nejen kvůli tomu, že tam spisovatel byl, ale také kvůli tomu, že stále mají svou zvláštní atmosféru z počátku století. Autorkou blogu je Judita Matyášová. [luk]
35
36
Portrét
Jan Pavlík
zanechal stopu ve třech regionech
Zahrada kolem větrného mlýna nad horňáckou obcí Kuželov je nabitá lidmi i atmosférou. Sjeli jsme se sem ze všech koutů na závěrečný pořad proslulých Horňáckých slavností Vzývání krajiny (22. 7.). Vítr ochlazuje červencové slunce, které v minulých dnech jako by chtělo sežehnout jižní Moravu. Výše položené Horňácko mi připadá jako Noemova archa určená k záchraně druhů a větrák se svými doširoka rozpřáhnutými křídly s lopatkami je plachtou, která pohání plavidlo k zaslíbené krajině. A na palubě ti, kteří věří, že taková krajina existuje. Mají o tom nezvratný důkaz. Onou holubicí, jež přilétá s ratolestí rozmarýnu v zobáčku a je předzvěstí pevniny, je lidová píseň. Rozbíhá se od mikrofonu a čeří se nám nad hlavami ve vlnách a vlnkách; připomene mi to chvíle, kdy jsme jako kluci házeli kameny do vody a pak pozorovali vlny šířící se v kruzích po hladině. Nejen já, ale i všichni ostatní ohromeně nasloucháme písni, jíž zpěvák produševnil hlubokým citem a obdařil podivuhodnou silou své osobnosti. V jednu chvíli rozpřáhne ruce jako by chtěl vzít do náruče vše od obzoru k obzoru, až v nás přítomných zatrnulo, kde se bere v muži ta odvaha soupeřit s nebesy. A potom muzika přešla do verbuňku. Nejdřív několik váhavých figur a vzápětí se muž odpoutává od země, spěje vzhůru a zas lehoučce dopadá do podřepu; tu dotykem i pohledem ohmatá zemi, aby našel ten nejlepší a nejlehčí způsob jak se od ní na chvíli opět odpoutat a prožít závratný okamžik svobodného pohybu prostorem. Píseň přehluší mohutný výbuch potlesku, který nebere konce. Je to potlesk pro tanečníka, zpěváka a v tomto případě i autora pořadu Jana Pavlíka. Před pár dny mu bylo sedmdesát! Kdo to nevěděl, hádal by o dvacet míň. Je jedním z darů lidové písně, že člověku, který z ní učiní svou celoživotní družku a milenku, předá kousíček svého věčného mládí. A tak je to i s Janem Pavlíkem, folkloristou, který patří ne jednomu, ale hned třem národopisným regionům. Je rodák z horňáckého Kuželova a začínal v taneční skupině při muzice Jožky Kubíka III., kam ho přivedl jeho strýc, pan řídící
Jan Pavlík byl nejlepším sólovým tanečníkem v soutěži lidové umělecké tvořivosti v r. 1955 a o tři roky později dostal za verbuňk „laureáta Strážnice“. A rád si ho zatancuje i dnes. Foto: Ivo Cencinger
František Okénka. Prošel řadou souborů a skupin – Strážnickou cimbálovou muzikou Slávka Volavého, souborem Mládí a Slováckého krúžku v Brně, choreografa dělal v hodonínské Dubině, založil a řadu let vedl čejkovickou Zavádku, v Kyjově spojil v 70. letech své aktivity s cimbálovkou Jury Petrů a Slováckým souborem Kyjov. Znají jej návštěvníci několika folklorních festivalů, Horňáckých slavností ve Velké, Kraje beze stínu v Krumvíři, Slováckého roku v Kyjově či mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, na nichž se podílel nejen jako účinkující, ale i jako autor jednotlivých pořadů a organizátor, člen přípravných výborů, programových rad a soutěžních porot. Je však také autorem obsáhlé monografie Kuželov, ves- ► Místní Kultura
Zahraničí
Stane se Plzeň Evropským městem kultury 2015? Plzeň je jedním z měst, které se chce ucházet o titul „Evropské město kultury“. Už přes dvacet let je tento titul udělován Evropskou radou ministrů vždy jednomu z měst, které dostane šanci a prostředky k tomu, aby podle své invence, možností a schopností ukázalo, čím se může kulturnímu světu pochlubit. Do roku 2019 proběhne akce „Evropské hlavní město kultury“ ve všech 27 členských státech EU. Každý rok se tato akce bude moci konat ve dvou členských státech. Pro Českou republiku, společně s Belgií, je vyhražen rok 2015. A mezi městy, které si na titul „brousí zuby“, je také Plzeň. Města ucházející se o titul musí několik let před rokem konání akce podat žádost obsahující základní rysy programu na daný rok. A protože město Plzeň má o kandidaturu vážný zájem, rozhodlo se začít s přípravami programu již nyní. Prvním krokem se v rámci příprav stala anketa mezi obyvateli města, kterou zrealizoval Odbor kultury MMP ve spolupráci s Centrem pro komunitní práci západní Čechy (CpKP ZČ). Cílem ankety bylo zjistit přání a potřeby obyvatel v oblasti kulturního vyžití v Plzni. Každý, kdo se o oblast kultury zajímá, mohl do konce července své názory vyjádřit prostřednictvím internetové ankety na http://www.cpkp.cz/. Výsledky ankety se stanou jedním z podkladů pro finální návrh hlavního tématu kulturního programu pro rok 2015. ► nice pod křídly větrného mlýna, ale i kupříkla-
du básnické sbírky Jen někdy. Tam, kde působil jako lékař, vracel zdraví nemocným a současně se staral o to, aby tam neupadal místní folklor, aby nebyly zapomenuty zdroje duchovní kultury. „Folklorismus sám o sobě nemůže žít, pokud nebude vycházet z kořenů, které tady byly. Píseň, tanec, zvykosloví, toto nehmotné dědictví by mělo být připomínáno. Člověk je potřebuje ke svému životu. Jestliže tě dovede rozněžnit a rozplakat hudba, pak je to pro citový život člověka důležité,“ říká čerstvý sedmdesátník MUDr. Jan Pavlík. Jiří Jilík 9 / 2007
Anketou však zapojení veřejnosti do příprav kandidatury města Plzně o titul „Evropské město kultury“ nekončí. Na výsledky ankety by měly navázat strukturované rozhovory s klíčovými hráči vytvářejícími kulturní nabídku v Plzni, workshopy, pracovní skupiny tvořené zainteresovanou veřejností apod., jejichž výsledkem bude podrobnější zpracování plánu průběhu kulturních akcí pro rok 2015. Autorkou nápadu na udělování titulu „Evropské město kultury“ byla v osmdesátých letech řecká ministryně kultury Melina Mercouri. Prvním městem, jemuž Evropská rada ministrů kultury titul udělila, byly v roce 1985 řecké Athény. Od té doby bylo evropským hlavním městem kultury jmenováno 32 měst, mezi něž patřila například města Florencie (1986), Amsterdam (1987), Paříž (1989), Glasgow (1990), Dublin (1991), Madrid (1992), Stockholm (1998) aj. V roce 2000 propůjčila Rada titul výjimečně hned devíti evropským městům, mezi nimiž nechyběla ani naše metropole. Kromě Prahy to byl Avignon, Bergen, Bologna, Brusel, Helsinki, Krakov, Rejkjavik a Santiago de Compostela. Vybraná města se liší velikostí, počtem obyvatel, historickým a kulturním zázemím i finančními možnostmi. Tato rozdílnost má symbolizovat představu jednotné Evropy, jejíž bohatství spočívá v různosti regionů, národů a kultur. Cílem projektu „Evropské město kultury“ je tak přispět ke sbližování evropských občanů. [luk]
37
38
Zahraničí
Monastické řády v evrospké kultuře Mezinárodní projekt Monastické řády v evropské kultuře vstoupil za podpory programu Kultura 2000 Evropské unie do druhého roku svého trvání. V Čechách ho pořádají Ars Brunensis Chorus spolu se Společností pro duchovní hudbu, Benediktinským arciopatstvím sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Břevnově, Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, Italským kulturním institutem a Společností Praha Evropa v koordinaci s hlavním pořadatelem Comitato Euro-Mediterraneo Culture dei Mari (Itálie). Církevní hodnostáři odedávna poskytovali duchovní i materiální podporou a inspiraci stovkám umělců. U nás jsme si tuto skutečnost připomněli v srpnu pražskými koncerty, věnovanými Luigimu Boccherinimu, velké postavě italské duchovní hudby. Soubor Ars Brunensis Chorus uvedl kromě jiných i některé Boccheriniho dosud nepublikované rané duchovní skladby, jejichž rukopisy jsou uloženy v Einsiedelnském opatství ve Švýcarsku. Dne 12. 8. přednesl Jiří Bárta v Tereziánském sále Břevnovského kláštera pět Boccheriniho
sonát pro violoncello, včetně sonáty č. 19, jejíž rukopis je uložen v knihovně Státní konzervatoře v Praze. Tyto pražské koncerty navazují na mnohaletou spolupráci ředitele italského Institutu kultury Středozemí Italo Gomeze a jím reprezentovaných institucí s pražskými kulturními institucemi, která započala v roce 1990 u příležitosti 200. výročí Mozartova úmrtí a pokračovala v následujících letech festivalem Praha Evropa, který mimo jiné vzdal poctu Rossinimu (1992) a Monteverdimu (1993) či připomněl italský futurismus (1994). V rámci dvouletého projektu „Monastické řády v evropské kultuře“ se po celé Evropě uskuteční množství významných akcí: koncertů, přednášek, výstav. Arciopatství St. Ottilien v Mnichově věnuje rozsáhlou výstavu postavě „prvního encyklopedisty“ Rabana Maura. Počítá se, že expozice poputuje do dalších evropských zemí. Jak řekl I. Gomez, bude se snažit, aby jednou z nich byla v příštím roce Česká republika. [uma]
České kočárky budou vystaveny ve Vídni Letos na jaře navázalo Regionální muzeum Mělník spolupráci s rakouským Wien Museum. Odborníci z Vídně oslovili muzeum kvůli připravované výstavě kočárků, která má začít letos v říjnu. Výstava se jmenuje „Baby an Board“ a měla by nabídnout retrospektivní pohled do 20. století skrze vývoj dětského kočárku a módní trendy s ním spojené. Zájem o tuto specializovanou sbírku kočárků mělnické muzeum samozřejmě uvítalo. V květnu přijeli pracovníci z vídeňského muzea do Regionálního muzea Mělník, aby se setkali s kurátorkou sbírky a odbornicí na vývoj dětských kočárků v ČR Mgr. Naďou Černou a prohlédli si stálou expozici kočárků. Provedení expozice pracovníky vídeňského muzea okouzlilo. Vše si řádně prohlédli a vytipovali exponáty, které by chtěli na výstavu „Baby an Board“ zapůjčit. Zajímavé je, že jeden z vytipovaných modelů, je kočárek typický pouze pro Čechy. Po zaslání přesných požadavků zbývalo už jen vyřídit povolení ministerstva kultury a domluvit podmínky zápůjčky. V tuto chvíli se přípravná fáze blíží ke konci a brzy kočárky z mělnického muzea poputují do Vídně, kde budou k vidění od 17. října 2007 do 20. ledna 2008. Regionální muzeum Mělník se rovněž účastní další putovní mezinárodní výstavy „Poklady keltských žen – Doteky naší minulosti“, která probíhá v Lobkovickém paláci (výstavní sál Národního muzea). Výstava zabývající se tématem keltské ženy již proběhla v Německu a ve Francii a exponáty zde vystavené pocházejí hned ze sedmi evropských zemí. Regionální muzeum Mělník zapůjčilo dvě vzácné bronzové spony. [luk] Místní Kultura
Zajímavosti
Ďáblova bible – Codex gigas Tajemství největší knihy světa
Na počátku 13. století bylo v Čechách vytvořeno pozoruhodné literární dílo. Minulé věky jej právem pojmenovaly jako Ďáblova bible, Codex gigas, Liber pergrandis či Gigas librorum. První zmínky o Ďáblově bibli pocházejí z roku 1295, ale předpokládá se, že rukopis je asi o 65 let starší. Kniha vznikla v prostředí malého benediktinského kláštera v Podlažicích u Chrudimi nejspíš kolem roku 1229. O jejím vzniku, autorovi či důvodu sepsání se však nedochovaly žádné doklady. Největší rukopisná kniha světa je i na dnešní popak stal se středem zájmu učenců i milovníků umění a kuriozit. měry neobvykle veliká; nelze se tedy divit, že Co rukopis obsahuje? ve středověku byla přirovnávána k sedmi divům Kniha je psána latinsky a obsahuje 14 textů růzsvěta. Měří 900 x 505 mm a váží úctyhodných ného charakteru. Vlastní text začíná Biblí – Sta75 kilogramů. Obsahuje 312 pergamenových fólií, tedy 624 stran. Soudí se, že k získání psacího rým zákonem a za ním následují texty různého materiálu bylo zapotřebí kůží asi ze 160 zvířat. obsahu. Jedním z nich je tzv. Penitenciál – příFascinující je jednota knihy, soulad písma a iniručka pro kněze, obsahující seznam hříchů a příciál, harmonie celkové kompozice a jednotlislušné způsoby pokání. A právě zde, na straně vých detailů; všechny texty v knize jsou přitom 290, se nachází největší pozoruhodnost – je tu dodnes čitelné. Vše nasvědčuje tomu, že byla vyobrazena skoro půlmetrová barevná postava životním dílem jedné osoby. čerta. Dalších několik stránek je temných jak Historici odhadují, že se takové monumentální svým vzhledem, tak i obsahem. Obsahují mapráci musel dotyčný písař věnovat možná až gické zaklínací lékařské formule k zahánění padvacet let. doucí nemoci, zimnice, či k vypátrání zloděje. Ďáblovo dílo Po této kapitole následuje nejcennější dokuExistence knihy je spojena s legendou o ďábment – Kronika česká (Chronica Bohemorum), lovi, podle níž dostala i lidový název Ďáblova sepsaná děkanem pražské kapituly Kosmasem bible, a samotný obraz čerta je její nedílnou sou(1045 – 1125). Tento opis patří k nejstarším částí. Pověst vypráví o mnichovi, který kdysi žil a nejlepším. Na úplný závěr je vypsán přehled na východě Českého království, v podlažickém dnů, na které v průběhu dalších let připadnou klášteře, a za svůj hříšný skutek byl odsouzen Velikonoce. [luk] k zazdění za živa. Aby se vyhnul trestu, nabídl, árodní knihovna ČR spolu s Národní že za jedinou noc napíše největší knihu, jakou knihovnou Švédska připravuje výstavu, kdy svět viděl. Již o půlnoci ale zjistil, že to nena které představí veřejnosti Ďáblovu bibli stihne. Povolal si tedy na pomoc ďábla. Pověst v originále. Výstava zahájí 20. září 2007 a poříká, že podobiznu ďábla zakreslil mnich do knitrvá až do 6. ledna 2008. Expozice zabere obě hy z vděčnosti. Přestože však unikl trestu, život barokní chodby Galerie Klementinum a zase mu změnil v peklo. I přes satanskou legendu půjčená Ďáblova bible bude vystavena v nové nebyl Kodex nikdy zatracen inkvizicí, ale naospeciální trezorové místnosti.
N
Centrum pro uchování české kultury v Texasu buduje skanzen v La Grange K českým kořenům se v Texasu hlásí nejméně půl milionu lidí. Češi, a hlavně Moravané, do Texasu přicházeli už od poloviny 19. století. Založili zde řadu českých obcí, přičemž v některých se dodnes mluví česky. Zachování českého kulturního dědictví a tradic v Texasu se věnuje i Texas Czech Heritage and Cultural Center. Jeho zástupci navštívili letos Prahu, ministr zahraničních věcí jim totiž předal prestižní cenu Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. [luk] 9 / 2007
39
40
Zajímavosti
Divadlo může vrátit lidem pocit vlastní hodnoty
S touto myšlenkou vzniklo v roce 2000 divadlo pražských bezdomovců Ježek a čížek, jehož první herci vzešli z řad prodejců časopisu Nový Prostor. Divadlo pracuje s lidmi, kteří žijí trvale nebo po většinu roku na ulici, nemají vlastní domov a často ani střechu nad hlavou. Od založení divadla prošlo souborem přes tři sta herců – pražských bezdomovců. Jsou to převážně lidé, kteří se ocitli v těžké životní situaci – často tíhnoucí k alkoholu a drogám – ale například i sympatizanti z řad studentů a umělců. Před dvěma lety bylo založeno stejnojmenné občanské sdružení, jehož krédo zní: „Ježek a čížek pomáhá lidem na okraji získat takové dovednosti, které potřebují ke změně své nepříznivé situace.“ Divadlo Ježek a čížek je poloprofesionálním souborem, herci přicházející z ulice zkouší pod vedením profesionálních divadelních režisérů. Právě možnost divadelní práce je pro herce – bezdomovce často motivem ke změně své životní situace a pomáhá jim získat též potřebné sebevědomí. Pracovníci občanského sdružení rozjeli několik sociálních projektů, jimiž se pokoušejí nabourávat stereotypy svých klientů, působí ale i na nejširší veřejnost, aby pozměnila svou ustálenou představu o bezdomovcích jako homogenní a obtížné skupině obyvatel. Pořádají semináře i workshopy pro odbornou i laickou veřejnost a vystupují na širokém spektru akcí – na amatérských i profesionálních divadelních přehlídkách, letních festivalech, při pouličních veselicích, v programu stálých scén, při charitativních a jiných společenských akcích. Na začátku léta se soubor představil taky na IX. ročníku Mezinárodního festivalu nezávislých a amatérských divadel APOSTROF, který se konal v Praze. (Tato přehlídka je zajímavá tím, že představuje divadelní práci tělesně postižených herců nebo například chovanců nápravných zařízení pro mladistvé. Letos dokonce vystoupil mexický soubor Teatro Carpa Carlos Ancira, který se zabývá divadlem pro nevidomé.) Provoz divadla Ježek a čížek je financován z řady různých zdrojů – od pražského magistrátu či městských částí, z prostředků různých ministerstev, Evropské unie i soukromých firem. Soubor už vstoupil do širšího povědomí Pražanů a pro všechny, pro které není fenomén bezdomovectví tabu, pořádá v prosinci občanské sdružení už po čtvrté mezinárodní festival bezdomoveckých divadel s názvem HIC SUNT LEONES 2007. Ten se bude už tradičně konat v pražském Experimentálním prostoru Roxy/ NoD a víc se o něm dozvíte na www.jezekacizek.cz. Mária Uhrinová
Mezinárodní workshop o podpoře designu
Dne 4. října 2007 se v Praze uskuteční mezinárodní workshop o podpoře designu malým a středním podnikům, pořádaný Design Centrem ČR v rámci evropského regionálního programu Evropské unie. Tento program probíhá již tři roky a je do něj zařazeno sedm evropských Design Center – z Belgie, Francie, Itálie, Walesu, Anglie, Dánska a České republiky. Hlavním cílem je výměna zkušeností z nezbytné podpory malým a středním podnikům, které hrají v ekonomice těchto zemí významnou úlohu, a mnohdy pokud jde o design potřebují pomoc a podporu v nejrůznějších formách. Obdobné workshopy se uskutečnily již ve Walesu, Dánsku, Itálii, Belgii a Francii. Workshop se bude konat v Rakouském kulturním fóru na Jungmannově náměstí od 9 do 16.30 hodin. Všechna vystoupení budou tlumočena z angličtiny do češtiny a naopak. Ze zahraničí se zúčastní představitelé ze všech výše uvedených zemí, dále z Polska, Slovenska a dalších středoevropských zemí, respektive jejich designérských organizací. Organizátoři akce by uvítali, kdyby se někteří čeští účastníci – designéři mohli podělit o své zkušenosti ze spolupráce s malými a středními podniky. A také uvítají vystoupení představitelů malých a středních podniků s jejich požadavky na práci designérů. Kapacita sálu je zhruba 60 míst. Máte-li zájem účastnit se tohoto ojedinělého setkání, přihlaste se na mail:
[email protected]; chcete-li sdělit své zkušenosti, uveďte v mailu název svého příspěvku. Můžete také přihlásit k účasti představitele malé nebo střední firmy, s níž spolupracujete.
INTERSALON AJV - 11. ROČNÍK
Ve dnech 21. září až 19. října 2007 proběhne v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích 11. ročník mezinárodní přehlídky výtvarného umění dneška - Intersalon Asociace jihočeských výtvarníků - http://www.ajv.cz Místní Kultura
Zajímavosti
Podblanické „poplety“ Tak nějak by mohl znít název nového spolku ručních prací, jehož vznik plánují ve Spolkovém domě ve Vlašimi letos na podzim. Myšlenka dát dohromady skupinku lidí, které baví vytvářet krásné věci tradičními postupy, se zrodila při březnovém kurzu košíkářství. V červnu se k záměru přidali také účastníci kurzu pletení z pedigu. „Je milé trávit víkend s lidmi, kteří se místo večerního sezení u televize věnují tradičním řemeslům. Když jsme společně na kurzu pletení z pedigu vymýšleli název nového spolku, záměrně jsme vyřadili názvy jako rukodělný spolek nebo spolek šikovných rukou. Vlastně jsme se shodli, že to nejhezčí na kurzech je možnost sejít se, posedět, společně poklábosit, vzájemně si poradit s tou kterou technikou a ještě si z kurzu odnést vlastnoručně vyrobenou věc. Slůvko ‚poplety‘, které jsme do názvu propašovali, v sobě skrývá význam jako je beseda, posezení,“ vysvětluje vznik názvu spolku Alena Sanders, vedoucí domu. Členové spolku se budou scházet pravidelně vždy jednou za měsíc. „Závěrem chci poděkovat Mikroregionu Podblanicko a Středočeskému kraji, neboť kurzy lidové tvořivosti realizujeme z dotace, kterou mikroregion získal v rámci Programu podpory venkova,“ dodává Sanders. Od září do konce roku proběhnou ve Spolkovém domě ve Vlašimi ještě kurzy tkaní a předení, drátování, kurz výroby adventních věnců a ozdob ze slámy. [luk] 9 / 2007
41
42
NABÍDKA Klatovy – Vlastivědné muzeum dr. Hostaše VÝSTAVA KE 100. VÝROČÍ DOSTAVĚNÍ HLAVNÍ BUDOVY KLATOVSKÉHO MUZEA, do 31. 12. SVĚT V KLATOVECH – fotografie Jiřího Kolbaby, od 19. 9. do 9.11. ZDRAVÍ MÁME JENOM JEDNO, od 19. 9. do 9.11. KRAJINY MÝCH SNŮ – obrazy Jana Čermáka, od 19. 9. do 9. 11. České Budějovice – Jihočeské muzeum INTERSALON ASOCIACE JIHOČESKÝCH VÝTVARNÍKŮ – 11. ročník mezinárodní přehlídky, od 21. 9. do 19. 10. Český Krumlov – Regionální muzeum NAŠE NEJKRÁSNĚJŠÍ KRAJINY V DÍLECH UMĚLCŮ A DOKUMENTECH, od 24. 9. do 18. 11. NEBEŠTÍ KAVALÉROVÉ (světci – patroni, přímluvci a ochranitelé uctívaní na Šumavě), do 13. 1. 08 ŠUMAVSKÉ OBRÁZKY Z ATELIÉRU SEIDL V ČESKÉM KRUMLOVĚ. TOVÁRNA BOHEMIA WERKE (výroba dřevěných hraček, dětských kočárků, tříkolek a koloběžek) v Kašperských Horách, do 13. 1. 08 Litoměřice – Severočeská galerie MIKULÁŠ A EMILA MEDKOVI – Souvislosti, do 23. 9. Uherské Hradiště – Slovácké muzeum NOSITELÉ TRADIC 2007, od 7. 9. do 21.10. MARTIN MARTINČEK – fotografie, do 9. 9. Brandýs nad Labem – Oblastní muzeum Praha-východ ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM POHŘEBIŠTĚ V KLECANECH, do 30. 9. F. X. PROCHÁZKA, od 4. 10. do 4. 11. Bechyně – Alšova jihočeská galerie VÁCLAV DYNTAR, do 30. 9. KLÁRA KLOSE, do 30. 9. Jílové u Prahy – Regionální muzeum VODNÍ SVĚT (III. ročník tematické soutěže dráteníků), do 30. 9. JAN MAGET – český ilustrátor a grafik, od 15. 9. do 14. 10. Hodonín – Muzeum T. G. Masaryka ŽIVOT JE JEN NÁHODA… Jaroslav Ježek, do 23. 9. Kyjov – Vlastivědné muzeum MORAVSKÉ LIDOVÉ KROJE NA FOTOGRAFIÍCH JOSEFA KLVANI, do 14. 10. Veselí nad Moravou – Městské muzeum Z HISTORIE PRÁVA ÚTRPNÉHO (Kapitoly z dějin hrdelního práva), od 15. 10. do 3. 2. 08 Kolín – Regionální muzeum KOLÍN VE FOTOGRAFIÍCH, do 23. 9. Český Brod – Podlipanské muzeum PRANÍ V DOBĚ NAŠICH BABIČEK, od 13. 9. do 26. 10. ANTONÍN BALŠÁNEK A TI DRUZÍ ANEB STAVÍ SE MUZEUM… od 13. 9. do 26. 10.
Památník Bedřicha Smetany v Obříství Stav po povodni Koncem června 2007 se po rekonstrukci opět slavnostně otevřel Památník Bedřicha Smetany v Obříství. Poprvé byl areál usedlosti Lamberk patřící rodině Ferdinandiových, ze které pocházela Smetanova druhá manželka Betty, otevřen pro veřejnost v září 1984. Od té doby až do osudného srpna 2002, kdy usedlost zcela zaplavila voda z Labe, památník navštívily stovky lidí a desítky delegací z mnoha míst ve světě. Vzácné předměty a mobiliář z expozice byly při povodni naštěstí včas převezeny do bezpečí. Obecní úřad v Obříství následně provedl komplexní opravu budovy a slavnostně otevřel zrekonstruovaný památník našeho geniálního skladatele, který zde prožil několik šťastných let svého života a začal zde komponovat operu Prodaná nevěsta. Nyní si návštěvníci mohu prohlédnout dva zařízené pokoje, ve kterých údajně Smetana při svých návštěvách Lamberku pobýval, výstavu o životě a pobytech Bedřicha Smetany na usedlosti. V podkrovní místnosti je umístěno místní muzeum obce Obříství s mnoha dobovými dokumenty a předměty. Na vytvoření této expozice za finanční podpory Středočeského kraje spolupracovalo s Regionálním muzeem Mělník Muzeum Bedřicha Smetany v Praze, které zapůjčilo historický mobiliář a převzalo odbornou záštitu. [luk]
Prosba o pomoc Mgr. Ivo Binder připravuje vydání kompletního soupisu díla Zdeňka Sklenáře (1910 až 1986 – obrazy, kresby, grafika, knižní tvorba) a obrací se na majitele umělcových prací a sběratele s prosbou o informace o jeho dílech a o možnost jejich zhlédnutí a zdokumentování. Za pochopení a pomoc děkuje Mgr. Ivo Binder, Brno, tel. 608 724 268, mail:
[email protected] Místní Kultura
►
Starostka Obříství Jitka Zimová při slavnostním otevření.
44
DNY EVROPSKÉHO DùDICTVÍ EUROPEAN HERITAGE 8.–16. 9. 2007 DAYS Národní téma: Památky, fiemesla a lidová kultura Národní zahájení 8. záfií 2007 v Uherském Hradi‰ti
Ministra kultury âR Ministerstva Ïivotního prostfiedí âR Ministerstva pro místní rozvoj âR
pod zá‰titou
Ministerstva ‰kolství, mládeÏe a tûlov˘chovy âR
www.ehd.cz
Místní Kultura
