www.mistnikultura.cz
Monstrance je ukázkou špičkového zlatnického řemesla
Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech
10 07
Ročník XVII
2
Veletrh cestovního ruchu Plze�ského kraje ITEP 2007
Propaga�ní partner �esko – Slovenských dn� v Plzni 2007
„P�ij�te a prožijte“
4. – 6. �íjna 2007 v DK INWEST – K v Plzni Veletrh cestovního ruchu Plze�ského kraje ITEP 2007 p�ivítá v �íjnu všechny milovníky cestování ITEP 2007 propaguje a propojuje služby a atraktivity cestovního ruchu a regionální spolupráci P�edstaví kuliná�ské speciality zahrani�ních kuchyní v mezinárodním projektu STEZKY CHUTI Akce se koná pod záštitou Ing. Ji�ího Va�ká�e, nám�stka ministra pro místní rozvoj �eské republiky a Ing. Rostislava Vondrušky, �editele �eské centrály cestovního ruchu - CzechTourism. www.plzensky-kraj.cz www.turisturaj.cz
Partne�i veletrhu
Místní Kultura
Místní kultura
Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech, ročník XVII, rok 2007, číslo 10. Vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. IČO 14450551 Adresa redakce: NIPOS, redakce Místní kultury 120 21 Praha 2, P.O.BOX 12, Blanická 4 Tel. ústředna: 221 507 900, fax 221 507 929 Tel. redakce: 221 507 921 Vedoucí redaktorka Ludmila Kučerová, tel. 221 507 923 E-mail:
[email protected] Redakce: L. Kučerová, E. Veselá, M. Uhrinová, E. Horníčková. Úprava: M. Cais Redakční rada: F. Zborník (předseda), Z. Malcová, M. Beneš, J. Krist, J. Brůček, H. Jirkalová, M. Strotzer, V. Schollarová, Z. Kryfová, L. Kučerová. Redakce využívá databázi článkové bibliografie Centra informací o kultuře NIPOS. Tyto krátké anotace jsou převzaty bez úprav, s uvedením zdroje a data zveřejnění článku. Tiskne: R Studio, Jaromírova 530/7, Praha 2 Distribuce: A.L.L. production spol. s r.o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9. Objednávky a reklamace: Pavlína Bočáková tel.: 234 092 859, fax: 234 092 813 e-mail:
[email protected] Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím poštovní přepravy Praha, č.j. 260/95 ze dne 18. 1. 1995 a Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 1998, j.zn.P-328/98. Evid. číslo MK: E-6627 ISSN: 1211-7994 Roční předplatné 250 Kč Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky upravit a krátit. Další útvary NIPOS: CIK – centrum informací o kultuře tel.: 221 507 920 Regis – legislativa a ekonomika kultury tel.: 221 507 941 Artama – neprofesionální umělecké aktivity tel.: 221 507 953-4, zahr. styky: 261 507 971 Na titulní straně: Zlaté slunce Moravy. Foto archiv Arcidiecézního muzea v Olomouci. Uzávěrka čísla 11/2007 – 5. 10. 2007 Uzávěrka čísla 12/2007 – 2. 11. 2007 Termíny dalších uzávěrek naleznete na našich webových stránkách www.mistnikultura.cz.
10 / 2007
Obsah Vařila myšička kašičku............................... 4 Otevřený dopis Iniciativy pro kulturu ......... 5 Knihovna v novém .................................... 6 Městys Štěkeň ........................................... 8 Make a Connection, Připoj se .................. 9 Dudy, dudáci, strakonický hrad................ 10 Kulturu v Bohumíně rozvířila K3 .............. 11 Slavný rodák Gustav Mahler ................... 12 Festival 9 bran ......................................... 13 Opravy sudetského hřbitova .................... 14 Kroniky, kronikáři, muzea ........................ 15 Kronika MČ Prahy 10 .............................. 16 Strakonice nejsou jen dudáci .................. 17 Králíky mají Evropský dům ..................... 18 První digitální kino na Vysočině ............... 19 Multifunkční školní zahrada ..................... 21 Umělci pro nemocné a všechny smutné děti .............................................. 22 Po Praze i se zrakovým handicapem ...... 23 Jak se jezdí podle mapy ......................... 23 Cestování pro vozíčkáře .......................... 23 Brousky nejen na kosu ............................ 24 Půvab drobných technických památek .... 25 Poběžovice a hraběnka Mitsuko ............. 26 Zlaté slunce Moravy ................................ 27 Snaha o vznik Středoevropského fóra .... 28 Muzeum s mnoha „nej“ ............................ 29 Rok Albrechta z Valdštejna ...................... 30 „Ku slávě a štěstí Moravy“ ....................... 31 Zlínští divadelníci baví diváky na ulicích ..................................... 32 Foerstrovy Osenice ................................. 32 Příště v roce 2009 ................................... 33 Chrudimské hudební pátky ...................... 34 Současná česká ilustrační tvorba ............ 34 MeetFactory ............................................ 35 Jídlo je kulturní fenomén ......................... 36 Svědectví o zločinech holocaustu ........... 37 Slovenská Thálie po letech v novém chrámu .................................................... 38 Slovanská kultura v síti ............................ 39 V Dolním Němčí vařili trnky ..................... 40 Uherské Hradiště ve znamení řemesel ... 42
3
4
Úvodník
Vařila myšička kašičku...
Tomu dala, tomu míň a na toho nejmenšího se nedostalo Jsou neziskové aktivity ze strany správců věcí veřejných vítány nebo jsou pouze trpěny? Samozřejmě, že odpověď na tuto otázku zní: jak které a jak kdy. Ale to, co se nyní stalo v hlavním městě (Praha dočasně zastavila přidělování grantů v oblasti kultury a umění an block poté, co podnikatel a spolumajitel divadla TaFantastika podal žalobu kvůli diskriminačnímu dotačnímu řízení), svědčí ve prospěch toho druhého a navíc je tento krok výrazem nepochopení a arogance vůči neziskovkám. Ty, které podporu pravidelně získávaly (a berme to jako důkaz jejich prospěšnosti), jsou na ní víceméně závislé. Mají své závazky, např. k zaměstnancům, ke klientům, dodavatelům a další, a ty solidní je nemohou neplnit ani dočasně. Navíc slovo dočasně, je obsahově velmi pružné, takže odložit placení faktur by se mohlo pěkně prodražit. Některé neziskovky by si zasloužily větší existenční jistotu, a tím nemyslím, že by grantové příspěvky měly dostávat automaticky. Žijeme-li v určitém řádu a máme-li stanoveny standardy a vize toho, co chceme podporovat z veřejných zdrojů, může být přidělování peněz předvídatelné a bez dramatických výkyvů. Organizace, která se věnuje prospěšné činnosti, neporušuje zákony a dobře hospodaří, by se neměla dostávat do ohrožení své existence, notabene proto, že si někdo neví rady. Pokud by došlo ke změně priorit ze strany těch, kteří dotační peníze rozdělují, mělo by to vejít ve známost s předstihem. Neškodilo by udělat jakousi inventuru v neziskovém sektoru. Stanovit ty, které jsou pro stát (obec) nepostradatelné, a po posouzení různých hledisek jim udělit jakýsi „certifikát kvality“. Takto označená organizace by paradoxně postupně přestávala být závislá na veřejných penězích, protože by získala punc věrohodnosti, v očích sponzorů by stoupla a také by snáze dosáhla na finance z více zdrojů. Praha řeší grantový systém už druhý rok, nelze ji upřít snahu, ovšem výsledek je tristní. V tomto případě ale sedí, že všechno zlé je k něčemu dobré. Vyplavují se na povrch problémy, které jinde nejspíš bublají pod hladinou, a aktéři pražských grantových řízení přispívají k hledání standardů pro celý systém. Nejde pouze o to,
komu dát víc, komu míň a na koho se nedostane, jsou tu ještě další důležité okolnosti, např. kontrola přidělených financí, přehled a evidence NNO a nebo, jak už jsem naznačila, nalezení způsobu, jak deklarovat jejich kvalitu, potřebnost a solidnost. „Metodika grantových dotačních řízení je velmi důležitým úkolem Koncepce účinnější podpory umění na léta 2007 – 2013, také proto se objevuje v úkolech resortu rozpracovaných z textu Programového prohlášení vlády. Jde nejen o metodiku, ale i o zavádění modelů vícezdrojového financování, tedy lepší komunikaci na úrovni MK – kraj – obec. Je možné, že precedens Prahy povede k vytvoření pilotního modelu spolupráce MK – kraj – obec, na který by mohly navázat další kraje. V tomto duchu jsou vedena jednání a porovnáváme různé zahraniční modely (např. memorandum o spolupráci, které může podepsat MK a Praha, resp. MK – Asociace krajů – Svaz měst a obcí nebo jiná forma),“ říká Yvona Kreuzmannová, poradkyně ministra kultury. Grantová dotační řízení sleduje i Rada vlády pro NNO, které předsedá ministryně Džamila Stehlíková. Z jejích průzkumů vyplynulo, že MK nemá dostatečně sledovány ukazatele o NNO (nevládní neziskové organizace). Nyní se na tuto Radu obrátily profesní organizace i kvůli cause Magistrátu hl. m. Prahy, který se rozhodl pozastavit granty kvůli žalobám komerčních subjektů na porušování hospodářské soutěže… Určité kroky podniká i ministerstvo kultury – Odbor umění a knihoven v červnu vypsal a na svém webu zveřejnil anketu, díky které shromáždil řadu zásadních připomínek ke stávajícímu grantovému řízení. Přes léto ji slíbil vyhodnotit a na podzim by měl vyvolat odbornou diskusi k optimalizaci systému. Situace, ve které se nacházíme, je daň za sice žádoucí, ale divoký a živelný rozmach NNO po roce 1989. Zatím řešení představují pouze záměry „na papíře“, jenže od „převratu“ uplynulo už dlouhých osmnáct let. Bohužel některým subjektům chaos vyhovuje, prostě proto, že „v něm umějí chodit“. Ludmila Kučerová Místní Kultura
Publikace
Otevřený dopis Iniciativy pro kulturu Reaguje na rozhodnutí Rady MHMP pozastavit grantová dotační řízení v kultuře pro rok 2008: Vážený pane primátore, vážené paní a vážení pánové radní, vážení členové Výboru kultury ZHMP, rozhodli jsme se veřejně reagovat na rozhodnutí Rady MHMP ze dne 28. 8. 2007 ve věci grantových dotačních řízení. Chceme tak pomoci konstruktivnímu řešení nastalé situace tak, aby kvůli podání žalob divadlem Ta Fantastika nebyla narušena kontinuita činnosti řady subjektů, působících v oblasti kultury jako nevládní neziskové organizace (NNO). Tedy jako subjekty, které nevstupují do hospodářské soutěže a nevztahuje se na ně pravidlo EU de minimis. (Pozn. redakce: Komerční subjekty /v ČR/ mohou pro svou vlastní potřebu čerpat finanční dotace maximálně do výše 3 000 000 Kč v průběhu tří let.) Jde o stovky subjektů, které v souladu se svými zakládacími listinami i dosavadní činností poskytují veřejněprospěšné služby v kultuře. Dané problematice se mimo jiné věnuje Rada vlády pro NNO, která sleduje celý neziskový sektor, kam zahrnuje právní subjekty založené podle občanského, tedy nikoli obchodního zákoníku. Konkrétně jde o tyto typy subjektů: občanská sdružení zřizovaná podle zákona č. 83/1990 Sb., obecně prospěšné společnosti podle zákona č. 248/1995 Sb., nadace a nadační fondy podle zákona č. 227/1997 Sb. a doplnění dle zákona č. 210/2002 Sb. církevní a náboženské společnosti podle zákona č. 3/2002 Sb. Nabízíme MHMP spolupráci s tím, že se obracíme na Radu vlády pro NNO se žádostí o stanovisko k celé záležitosti a doporučení dalšího postupu MHMP. Věříme, že odborné stanovisko tohoto vládního orgánu napomůže hlavnímu městu pokračovat v grantovém systému a jeho optimalizaci ve vztahu k NNO. To, jak může být něčí investice ohrožena nepřiznáním grantu ponecháváme stranou, resp. povolanějším. Věříme ale, že nebude nutné čekat na právní stanoviska týkající se subjektů zřizovaných podle obchodního zákoníku a na řešení soudních sporů, které bývá v ČR velmi vleklé, neboť divadlo Ta Fantastika podle svých oficiálních informací podalo žaloby pouze na poskytování dotací subjektům založeným podle obchodního zákoníku. Zároveň nabízíme konstruktivní spolupráci na optimalizaci stávajícího grantového systému tak, jak jsme to již navrhovali na workshopu pořádaném panem radním Milanem Richterem, nejlépe v pracovní skupině se členy grantové komise, zástupci Rady uměleckých obcí, popř. dalšími odborníky. V Praze, dne 30. 8. 2007 Za sdružení právnických osob Iniciativa pro kulturu Vladimír Procházka, předseda sdružení Zdroj: Econnect 10 / 2007
Historie obce Obec Jasenná na Jaroměřsku vydala letos v červnu vlastním nákladem 2000 výtisků publikaci Jasenná 1298 – 1305 – 2007... Na vzniku 96stránkové knihy vycházející k 700 letům první historické zmínky o obci a k 130. výročí založení místního SDH spolupracovala Městská knihovna v Jaroměři, finančně se podílel Královéhradecký kraj.
Tento – jak se uvádí v podtitulu – dodatek k vlastivědě obce Jasenná z roku 1994 (Jasenná, vlastivěda obce, 376 stran) je dílem historika, pedagoga i kronikáře obce Jiřího Uhlíře a starostky Jasenné Jitky Slezákové. Informace pro zájemce – knížka, v níž je mj. 50 barevných fotografií, se prodává na obecním úřadu jen za 50 Kč. J. Krám
Janu Zrzavému s láskou
Jitka Měřinská je autorkou publikace JANU ZRZAVÉMU S LÁSKOU aneb O Janu Zrzavém s některými jeho příbuznými, přáteli, známými a s dalšími milovníky jeho díla. Pečlivě vypravenou knížku vydala obec Krucemburk a Společnost Jana Zrzavého tamtéž. Zájemci si ji mohou koupit nebo objednat v informačním centru Obecního úřadu Krucemburk za výrobní cenu 150,- Kč nebo ve vybraných knihkupectvích. [uma]
5
6
Knihovny
Knihovna v novém
aneb Páter Šmidinger by koukal Jednou z nejdůležitějších a nejrozsáhlejších akcí města Strakonice (24,1 tis. obyv., Jihočeský kraj) je a bude i nadále postupná rekonstrukce zdejšího hradu. První etapa obsáhla i úpravy Šmidingerovy knihovny (ŠK). Založil ji páter Šmidinger v roce 1843 a od konce 40. let minulého století sídlí na hlavním hradním nádvoří.
Foto: Archiv ŠK
Náročná rekonstrukce Byla financována z 50 % ze SROP (Společný regionální operační program), 7 % z Krajského úřadu Jihočeského kraje a 43 % se podílelo město Strakonice. Celkové náklady činily 15 mil. Kč. Vzhledem k rozsahu prací, jejichž výsledkem bylo potřebné zvýšení komfortu, musela být knihovna v říjnu 2005 uzavřena. Návštěvníkům se opět otevřela v květnu letošního roku. Znovuotevření knihovny přineslo změny Dosavadní reakce zatím ukazují, že i čtenáři jsou spokojeni zrovna tak jako my knihovníci. Nejde jen o první dojem z moderního vybavení, ale velkou radost máme i ze zcela pragmatických důvodů. Díky novému topení se totiž rozloučíme se zimou, která nás v celé historii knihovny neustále provázela. Co se týče vnitřního uspořádání, byla rozšířena studovna a dovybavena větším počtem počítačů. V současné době jich má knihovna 28, z toho 26 připojených na internet a 14 pro veřejnost. Administrativní změny se
týkají hlavně nového výpůjčního řádu a ceníku služeb. Došlo ke zvýšení poplatků z prodlení, za ztrátu knihy, narostl i roční poplatek. Vlastní činnost knihovny i její služby zůstávají stejné, podstatně se změnil vstup, který byl rozšířen o detekční brány zamezující krádežím knih. Ze třetího nádvoří je přístup k výtahu, který slouží zejména handicapovaným občanům, ale také provozním potřebám knihovny, je však pochopitelně k dispozici i ostatním čtenářům. Pobočka na Husově ulici Přestěhováním do hradu však možnost výpůjček knih a časopisů v Husově ulici nezmizí, protože zde zůstává pobočka knihovny pro děti i pro dospělé. Čtenářům je po menších úpravách k dispozici od května letošního roku. Zůstává zde také informační centrum pro neziskové organizace a Evropskou unii a ekoporadna. Oddělení pro nevidomé Od roku 1997 jsou knihovnické služby rozšířeny o oddělení pro nevidomé. Jsme pobočkou MaMístní Kultura
Knihovny canovy knihovny v Praze s krajskou působností, což znamená, že kazety (mluvené knihy) jsou zájemcům v celých jižních Čechách rozesílány zdarma. Místní uživatelé si pochopitelně mohou přijít do knihovny vybrat sami. Současně jsou všichni uživatelé této služby pravidelně informováni o novinkách, jež si mohou půjčovat z fondu knihovny, včetně CD. V roce 2006 jsme měli 183 uživatelů, kteří si půjčili 44 700 kazet. Ve fondu je zapsáno 3363 titulů. Službu však mohou využívat pouze nevidomí nebo slabozrací, a to na základě lékařského potvrzení. Informace o oddělení pro nevidomé jsou pravidelně zveřejňovány v regionálním a odborném tisku, rozhlasu, místní televizi, na vývěskách, informačních místech a jsou zasílány i do nemocnic a na pracoviště očních lékařů v kraji. Již samozřejmostí je lupa a počítač s hlasovým výstupem či pravidelné individuální kurzy práce s počítačem. Pro nevidomé a slabozraké jsou upraveny i webové stránky knihovny. Regionální funkce v předstihu V r. 1927 byla ve Strakonicích založena Riegrova knihovna okresního osvětového sboru, která měla za úkol půjčovat soubory knih malým obcím. Pořádala kurzy pro dobrovolné knihovníky a například v r. 1935 půjčila 26 souborů čítajících 590 knih. Po sloučení s městskou knihovnou v r. 1950 vznikla knihovna okresní. Pro zajištění nezbytné spolupráce mezi knihovnami a na základě 2. knihovnického zákona vzniklo v r. 1962 metodické oddělení, které od r. 1991 pracuje pod názvem Oddělení základních knihovnických informací (ZKI). V 90. letech probíhala metodická pomoc bez vážnějších problémů, finance poskytoval Okresní úřad Strakonice − s výjimkou peněz na platy knihovníků. Těm od roku 1998 mzdy vyplácejí jejich zřizovatelé. Od tohoto roku se postupně přesouvala metodická pomoc ze střediskových knihoven do ŠK, která byla v roce 2002 v rámci změny celostátní koncepce pověřena výkonem RF pro strakonický okres. Zároveň byl rok 2002 tím posledním, kdy do rozpočtu knihovny přispíval OkÚ, a tak mohla předplácet časopisy a kupovat nové knihy pro malé knihovny. Od roku 2003 poskytovalo dotace na RF ministerstvo kultury, od roku 2005 pak Krajský úřad Jihočeského kraje. ŠK zajišťuje RF pro 10 profesionálních a 69 neprofesionálních knihoven a poboček. Oddělení ZKI 10 / 2007
poskytuje knihovnám v regionu výměnné soubory knih a časopisů (v minulém roce 90 souborů s 10 928 svazky – celkem má výměnný fond
22 886 svazků), každoročně zpracovává statistiky o činnosti knihoven na Strakonicku, poskytuje konzultace knihovnám i jejich zřizovatelům (376), pořádá školení a porady (11), vykonává metodické návštěvy (116) a pomáhá při revizích apod. Čísla promlouvají I když byla činnost ŠK v minulém roce ovlivněna rekonstrukcí, služeb využilo 4108 čtenářů, kteří uskutečnili 256 719 výpůjček. Vybírat mohli z 95 766 svazků knihovního fondu nebo 178 titulů časopisů. Vyřízeno bylo i 2600 požadavků meziknihovní výpůjční služby. Mgr. Ivana Parkosová, ředitelka ŠK
Čekání na dotace… Městská knihovna (MěK) v Sokolově (25,9 tis. obyv., Karlovarský kraj) se v současné době nachází v sokolovském zámku, který je majetkem Karlovarského kraje. Umístěno je zde také Krajské muzeum, které by po odstěhování knihovny získalo další místnosti, v nichž by mohlo prezentovat své bohaté sbírky. Radnice již vybrala místo, na němž by MěK spojená s multifunkčním vzdělávacím centrem celého Sokolovska měla stát. Cena stavby se podle dokumentace pohybuje od 60 do 80 milionů Kč. Tato částka převyšuje finanční možnosti města, které uhradilo zpracování projektové dokumentace a vyčlenilo částku na případnou finanční spoluúčast v případě, že získá dotaci z EU nebo ministerstva kultury. [ev]
7
8
Místa
Městys Štěkeň
Foto: František Sáček
Milý koutek českého jihu
Jen málokde se prolíná současnost místa s jeho historií, tak jako v městysu Štěkeň, ležícím nedaleko Strakonic. A jen málokde mají tolik hrdých rodáků jako tady. Že bylo (a je) se čím pyšnit, dokládá i dobový tisk: „…Dobré by bylo, aby upjala se k milému tomuto koutku českého jihu opět pozornost širší veřejnosti a svedla sem proud turistický intensivněji. Je tu věru útulno na pobyt a na chvíli turistického uspokojení z kraje i z památek minula sdostatek příhodno. “ (Zlatá Praha 1905) Život u zlatonosné a perlorodé Otavy V posledním období právě s jeho osobou, dílem První zmínka o vesnici při levém břehu řeky a odkazem je z valné části spojen kulturní život Otavy, spojované s rýžováním zlata, pochází městysu. V roce 1998 vzniklo ve Štěkni občanz roku 1318. Její název je odvozen od mužskéské sdružení se jménem Karla Klostermanna ho jména Sčeken, které nosil, jak legenda praví, v názvu. (Více o sdružení přineseme v příštím snad první stavebník v tomto prostoru. Jedním čísle MíKu.) z nejslavnějších „stavebníků“ byl rod WindischSpilkovo léto -Graetzů, od něhož v roce 1784 obdržela obec Občané městysu Štěkeň se nudy bát nemusí. svůj městský znak (je totožný se šlechtickým Městský úřad ve spolupráci s Českou provincií erbem tohoto rodu, tedy bílá hlava vlka na čerCongregatio Jesu (Řád Anglických panen) sídveném pozadí) a právě v tomto roce povýšila na lící ve štěkeňském zámku připravuje pro místní městys. Po společenských změnách v roce 1954 i návštěvníky bohatý kulturní program. Zdejší znovu užívala označení obec, aby jí byl v květnu kronikář František Sáček je autorem scénáře Pa2007 název městys opět vrácen. mátného pokoje K. Klostermanna, který vznikl Do správy Štěkně spadají také osady Nové Kev roce 2002 ve zdejším raně barokním zámku, střany a Vítkov a celkem tady žije zhruba 900 a tvůrcem DVD „Kudy chodil KK“, vydaném obyvatel. Místo je rodištěm výrazných osobností v roce 2006 Jihočeským krajem s finančním přičeské historie, např. Jana ze Štěkna – prvního kaspěním EU INTERREG III. F. Sáček se podílí zatele v Betlémské kapli, dále Jakuba ze Štěkně i na připomenutí dalšího slavného rodáka, hu– arcijáhna a kanovníka pražského či Jana Losy debníka Františka Spilky (1877 − 1960), jehož – středověkého loutnisty. Také 19. a 20. století otec byl panským zahradníkem Windisch-Graetzů. Letošní oslavy 130. výročí narození tohoto bylo na slavné osobnosti bohaté. Narodil se tady skladatele pořádá městys za podpory grantu JiFrantišek Spilka, hudební skladatel a první dirigent České filharmonie, dětství zde prožil výhočeského kraje a Společnosti tří zemí.*) Na jeho tvarník a divadelník Josef Skupa, duchovní otec rodném domku byla umístěna pamětní deska loutek Spejbla a Hurvínka. Velkou část života a letošní ročník hudebního festivalu již tradičníve Štěkni strávil a v roce 1923 zde také zemřel ho Spilkova hudebního léta ve Štěkni je realizospisovatel Karel Klostermann – básník Šumavy. ván kontinuálně v celém roce oslav. V místním ► Místní Kultura
Místa ► kostele sv. Mikuláše, v zámeckých
sálech a v parku i ve volných prostorách se uskutečňují žánrově rozmanité koncerty. Když se kronikář „povede“ Již jmenovaný klostermannovský nadšenec a místní kulturní aktivista pan František Sáček se stará nejen o odkaz slavných rodáků, ale i o to, aby se současníci dozvěděli co nejvíce o své obci a aby volný čas strávili zajímavě a smysluplně. Iniciuje pravidelná setkávání zájemců o štěkeňskou historii a znovuobjevuje zapomenutá historická či přírodní místa a zajímavosti v celém katastru obce, tj. i Vítkova a Nových Kestřan. Ale jak říká, velkým přínosem při těchto schůzkách je muž s geniální pamětí, pan Miloslav Vlk. Dalším nadšencem je pan Václav Šíp, jehož svérázně podaná a ilustrovaná kronika upoutá historickými událostmi a rozehřeje i veselými historkami. Více o kulturních aktivitách v tomto regionu na www.kklostermann.eu, www.steken. cz a http://sweb.cz/Spilka.Frantisek. Mária Uhrinová *) Společnost tří zemí byla založena v roce 1996 s cílem podporovat společné příhraniční iniciativy Jihočeského kraje, Horního Rakouska a Dolního Bavorska. Její aktivity se zaměřují obecně na podporu navazování a rozšiřování kontaktů mezi výše zmíněnými regiony, především pak na podporu akcí a neinvestičních projektů zaměřených na mládež, vzdělávání, kulturu, sociální péči, jakož i další oblasti, které nejsou dostatečně podporovány z jiných zdrojů či programů. Společnost tří zemí je neziskovou právnickou osobou, nemá žádný vlastní administrativní aparát a veškeré funkce v orgánech společnosti jsou funkcemi výlučně čestnými. Jejím předsedou se v prosinci 2005 stal v rámci rotace této funkce na další 3 roky hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník. Členy Společnosti tří zemí jsou firmy, organizace a významné osobnosti ze všech tří regionů. Ti přispívají členskými příspěvky do rozpočtu Společnosti, podporují tím její aktivity a pomáhají naplnit dané cíle, tj. dlouhodobě usilovat o prohloubení kontaktů a porozumění obyvatel zmíněných tří regionů.
10 / 2007
Cílem programu je podporovat takové projekty mladých lidí, které budou prospěšné ostatním lidem, přinesou svému okolí nějaké pozitivní změny nebo pomoc při řešení místních problémů. Program v ČR společně zaštiťují Nadace rozvoje občanské společnosti (NROS) a Nokia ve spolupráci s lokálními partnery. Make a Connection – Připoj se je součástí globální iniciativy zaměřené na pozitivní rozvoj mladých lidí, kterou společně zaštiťuje nadace International Youth Foundation (IYF) a společnost NOKIA.
„Připoj se“ – v Chocni V sobotu 8. září 2007 se v Baráčnické rychtě v Chocni (9,3 tis. obyv., Pardubický kraj) konal benefiční festival hudebních kapel – „Hudba pro Šimona“. Cíl: seznámit širokou veřejnost s místními hudebními kapelami, postihnout co nejširší spektrum hudebních žánrů a výtěžek z festivalu použít jako podporu pro handicapovaného chlapce – zisk z festivalu poputuje na koupi speciální počítačové sestavy pro devítiletého Šimona Chalupníka. Festival „Hudba pro Šimona“ byl podpořen grantem programu Make a Connection – Připoj se. Akci pořádali dobrovolníci z Chocně a okolí a jejich záměrem je vytvořit z festivalu tradici do dalších let a pomáhat touto cestou svému okolí. [luk]
„Připoj se“ – v Jičíně
V rámci Make a connection – Připoj se pořádala v Jičíně (16,8 tis. obyv., Královéhradecký kraj) Nadace rozvoje občanské společnosti spolu s partnery multižánrový festival. Barokní valdštejnská stavba s přilehlým čestným dvorem a rozsáhlým parkem je ideálním prostorem pro podobná setkání. Jičínský festival se zde konal 1. září a znamenal vyvrcholení mnohaletých místních aktivit a projektů. „Tento festival je unikátní a první svého druhu. Chce ukázat široké veřejnosti, jaké různé podoby může mít dobrovolnictví a představit skvělé a velmi inovativní nápady mladých lidí,“ vysvětluje celé snažení Hana Šilhánová, ředitelka NROS. Partnery projektu jsou společnost Nokia, International Visegrad Fund a agentura HeadMade. Redakčně kráceno proChor
9
10
Místa
Dudy, dudáci, strakonický hrad... To jsou Strakonice. Při vyslovení jejich názvu se mnohým z nás vybaví dudáci a dudácká muzika, pokrývka hlavy zvaná fez či motocykly značky ČZ. Do dnešních dnů přetrvala pouze tradice dudáctví, kterou v 19. století využil jako námět J. K. Tyl k napsání divadelní báchorky nazvané Švanda dudák aneb Hody divých žen. Od roku 1967 se zde konají mezinárodní dudácké festivaly, ale i mnoho dalších kulturních akcí. Počátky Strakonic, ležících na soutoku Volyňky a Otavy, jsou spjaty s historií strakonického hradu, založeného na začátku 13. století českým šlechtickým rodem Bavorů. Poté jej téměř 700 let, až do roku 1925, vlastnil řád maltézských rytířů. Základní městská práva získaly Strakonice před 640 lety a po celou dobu zůstaly městem poddanským. Historie hradu se promítla i do městského znaku se symbolem Bavorů – zavinutou střelou − i osmihrotým křížem maltézských rytířů. Chlouba Strakonic prochází opravami Strakonický hrad, zapsaný do seznamu národních kulturních památek v roce 1995, má dnes tři vlastníky: část, v níž sídlí Muzeum středního Pootaví, patří Jihočeskému kraji, část římskokatolické církvi a více jak polovina hradu je v majetku města Strakonice, včetně letní scény na druhém nádvoří. Objekty, v nichž sídlí Šmidingerova knihovna, prošly v nedávné době zásadní rekonstrukcí. V roce 2006 město do opravy hradu vložilo cca 65 mil. Kč., z toho cca 24 mil. získalo z evropských fondů, cca 11 mil. z ministerstva pro místní rozvoj a více než 2 miliony přispěl i Jihočeský kraj. V letošním roce navíc město zahájilo 1. etapu oprav barokního paláce, dnes sídla ZUŠ, v hodnotě cca 10 mil. Kč uvolněných z městského rozpočtu. Do dvou let chtějí Strakonice za finanční pomoci z norských fondů dokončit renovaci zbývající části hradu, která jim náleží. V současné době probíhají také opravy objektů patřících církvi a Jihočeskému kraji, jedná se především o opravy krovů a střešní krytiny. Město, finance, kultura Z městského rozpočtu je na kulturu a cestovní ruch vyhrazeno 3,54 miliony Kč. V této částce
Foto: E. Veselá
jsou zahrnuty i jednorázové příspěvky na velké kulturní akce jako jsou dudácký festival, středověké slavnosti Rumpálování, Adventní trhy pod Rumpálem, festival pro mentálně postižené hudebníky: Salve caritas – Salve Vita a další. Město zřizuje a financuje provoz dvou příspěvkových organizací – Městského kulturního střediska (viz MíKu str. 17) a Šmidingerovy knihovny (viz MíKu str. 6). Již třetí volební období tu pracuje komise pro kulturu a cestovní ruch, poradní orgán rady. Mimo jiné také vyhodnocuje projekty se žádostí o příspěvek na činnost souborů, sdružení a na kulturní akce. Město rozdělilo celkem 200 tisíc Kč jednotlivým souborům, na drobné kulturní akce je vyčleněno 48 tisíc Kč. Kromě těchto částek město pro rok 2007 uvolnilo téměř 200 tisíc Kč na granty v oblasti kultury a volnočasových aktivit mládeže. Komise pro kulturu a cestovní ruch pracuje také jako komise letopisecká, tzn. že hodnotí roční zápisy v městské kronice. Jejích 19 členů iniciuje zvyšování kvality kulturního prostředí a podílí se také na propagaci města. Informace až do domu Již devátým rokem město vydává svůj Zpravodaj. V nákladu 10 100 výtisků je plně financo- ► Místní Kultura
Místa ► ván z městského rozpočtu a rozšiřován zdarma
do jednotlivých domácností prostřednictvím služeb České pošty. Informační centrum (IC), sídlící v přízemí radnice a v samém centru, je součástí MěÚ. Spadá pod odbor školství, kultury a cestovního ruchu. Jeho internetovou podobu najdeme na www. strakonice.net, na oficiálních stránkách města. Informace dále přinášejí městský rozhlas i televize. V roce 2003 zahájila svou činnost Strakonická televize, která vysílá jednak 2x týdně na okruhu TV Prima a jednak prostřednictvím kabelové televize s nepřetržitým textovým a obrazovým zpravodajstvím. Informace podává také občany kladně hodnocený filmový týdeník buď jako součást filmových představení v kině Oko a v IC nebo na internetu. Po organizační stránce spadá televizní vysílání pod MěKS, v jehož rozpočtu má pevně stanovenou částku na činnost. Další údaje lze získat na neoficiálních strakonických webových stránkách www. strakonice.cz. Na otázku, jaké priority v oblasti kultury a cestovního ruchu má město stanoveno, odpověděla místostarostka Strakonic PhDr. Ivana Říhová: „Samozřejmě především dokončit stavební úpravy na hradě a ten potom jako celek zapojit do struktury cestovního ruchu. Strakonický hrad by se měl v blízké budoucnosti stát nejen hlavním lákadlem pro turisty, ale i kulturně společenským městským centrem. Další projekt, do kterého se město zapojilo, se jmenuje Otavská plavba a je připraven především pro milovníky vodní turistiky. Zde jsou zapojeny dva kraje a čtyři větší města na Otavě: Sušice, Horažďovice, Strakonice a Písek. Projekt by měl řešit jednotné značení pro vodáky a turisty, a především upravovat nástupní a výstupní místa pro vodáky při přenášení lodí přes jezy, kterých je na Otavě 33. Rádi bychom rozšířili i spolupráci s podnikatelskými firmami a pomohli s doplněním nabídky služeb pro návštěvníky města i regionu. Naším velkým snem je potom přestavba kulturního domu a přístavba divadelního sálu. Strakonice totiž velmi trpí absencí divadelní scény. Přáli bychom si, aby se Strakonice staly příjemným místem pro pobyt, ale také díky své poloze a krásné okolní krajině východiskem pro další zajímavé výlety do okolí.“ Eva Veselá 10 / 2007
Kulturu v Bohumíně rozvířila agentura K3
O názvu pro novou příspěvkovou organizaci rozhodli bohumínští zastupitelé v červnu na základě ankety, do níž občané zaslali dohromady 129 návrhů. Agentura K3 Bohumín, jak zní její název, se o prázdninách měla sloučit s městskou knihovnou. Město proto v květnu vyhlásilo anketu o nový název a zastupitelé nakonec vybrali název K3 Bohumín. „Název, který zastupitelé vybrali, vítáme. Je moderní a charakterizuje důstojnou, seriózní a dynamickou organizaci, kterou fúzí Kulturní agentury Radost a knihovny vytvoříme. V názvu je tak obsažena kultura, knihovna i kino. Krátká verze pojmenování navíc přináší potenciál pro zajímavé grafické zpracování názvu organizace do loga, které se stane základem pro naši jednotnou prezentaci,“ uvedl ředitel Kulturní agentury Radost Karel Balcar. „Komise pro výchovu a vzdělávání dlouho diskutovala o vhodném pojmenování pro novou příspěvkovou organizaci. Zastupitelům jsme doporučili pojmenování K3. Existuje hora K2, která láká horolezce, a tak ta naše bohumínská K3 bude charakterizovat to, že kultura v Bohumíně směřuje k nejvyššímu vrcholu,“ řekl zastupitel a předseda komise pro výchovu a vzdělávání Zdeněk Veselý. Ankety se mezi lidmi v Bohumíně těší velké oblibě. Bohumínští občané už městu pomohli najít několik názvů, např. pro zrekonstruované náměstí v centru města – náměstí Budoucnosti. Za vítězný návrh K3 Bohumín pro Kulturní agenturu Radost čeká navrhovatele volný vstup na všechna letošní představení bohumínského kina. [luk]
Zlín přispívá na volnočasové aktivity
Město podporuje formou dotací z jednotlivých fondů koníčky a další volnočasové aktivity svých občanů. Z kulturního fondu města odsouhlasila rada v srpnu rozdělení částky 640 tisíc Kč. Podporu získala např. fotosoutěž „Co jsme viděli na svých cestách a ostatní přešli“ organizovaná Klubem H+Z – občanským sdružením věnujícím se využití odkazu J. Hanzelky a M. Zikmunda nebo IZAP – sdružení pro integraci zdravých a postižených dětí s projektem na uchování tradičních řemesel na Zlínsku a na akce související. [ev]
11
12
Foto: Ateliér Krátký
Slavný rodák Gustav Mahler stále inspiruje
Citlivý návštěvník Vysočiny a obce Kaliště jistě vnímá spojení podivuhodné krajiny a hudby, která je zde zosobněna skladatelem Gustavem Mahlerem. I když se ještě v roce Mahlerova narození (1860) rodiče z Kaliště odstěhovali do nedaleké Jihlavy, jméno této vesničky je pro milovníky hudby už navždy spojeno s tímto slavným skladatelem a dirigentem. Krajem skladatelova dětství a mládí V roce 1986 připravilo humpolecké muzeum v Kališti stálou expozici věnovanou životu a dílu G. Mahlera, která byla první svého druhu na světě. Otevřel ji dirigent Václav Neumann, sám milovník a znalec Mahlerovy hudby. Expozice je v současnosti přemístěna do Muzea Dr. Aleše Hrdličky v Humpolci. Po roce 1989 převzala pomyslnou Mahlerovskou štafetu Jihlava. Vy-
vrcholením počátečních snah o propagaci kališťského rodáka a nejvýznamnějšího Jihlavana se stalo otevření stálé expozice „Mladý Gustav Mahler a Jihlava“ v historickém domě v Kosmákově ulici v červnu 1994. V roce 2006 byla expozice aktualizována a přenesena do zrekonstruovaných prostor Domu Gustava Mahlera (DGM) ve Znojemské ulici 4 v Jihlavě, kde žil nepřetržitě do svých 15 let. Poté se sem sporadicky vracel až do smrti svých rodičů. Expozici provozuje Městská knihovna v Jihlavě. Na průčelí původně středověkého domu je umístěna pamětní deska Gustava Mahlera od sochaře M. Knoblocha, osazená v roce 100. výročí narození skladatele. V několika patrech DGM se zájemci mohou seznámit s dobovými dokumenty rodiny Mahlerových, dále jsou tu galerijní prostory se zajímavým výstavním programem a kavárna. Od roku 2002 jsou město Jihlava spolu s Krajem Vysočina, Občanským sdružením Mahler 2000 – Společností Gustava Mahlera a společností ARCO DIVA spoluorganizátory Mezinárodního festivalu vážné hudby MAHLER JIHLAVA, ► Místní Kultura
Místa ► který má podtitul Hudba tisíců. Letos se bude konat od 14.
září až do 14. listopadu v několika jihlavských kulturních sálech, kostelech a na náměstích. Z vesnického hostince stánek umění Rakušan s českými kořeny Gustav Mahler je považován za posledního velkého symfonika 19. století, který zároveň otevřel nástup moderně. Je proto uctíván a vyhledáván jak umělci, tak posluchači. Občanské sdružení Mahler 2000 Praha – Společnost GM vzniklo v roce 2000 s cílem pečovat o odkaz hudebního skladatele, zejména o jeho rodný dům v Kališti. Svým zaměřením a programem navazuje na činnost Nadace Musica noster amor. Byla to právě tato nadace, jež jako investor získala Čestné uznání Grand Prix Obce architektů za rok 2004 za rekonstrukci a dostavbu Mahlerova rodného domu. Autory projektu byli architekti V. Krátký a J. Pelcl, kteří vesnickému stavení s hostinským a tanečním sálem vdechli zcela nového ducha. Vytvořili zde multifunkční sál, salonek s malou Mahlerovskou expozicí, studovnu, dobový výčep a několik ubytovacích pokojů. (Zmíněná nadace, v souvislosti s novým zákonem o nadacích, již zanikla.) Dům, pronajatý nynějšímu sdružení od obce, má programovou, výstavní a restauračně-ubytovací náplň. Od roku 2002 zde probíhají mistrovské kurzy, tvůrčí skladatelské dílny a setkávání obdivovatelů hudby G. Mahlera v rámci jihlavského festivalu. Pokračuje tradice pořádání koncertů, spolupráce s festivalem sborového zpěvu v Jihlavě a Mezinárodním hudebním festivalem Pražské jaro. Sdružení, jehož čestnou prezidentkou je letošní jubilantka, sopranistka Gabriela Beňačková, nezapomíná ani na mladou generaci a snaží se finančně podílet na ocenění mladých vítězů soutěže Pražského jara a soutěže Carl Czerny a na dalších významných projektech v regionu centrální Evropy. 150 let od narození, 100 let od smrti Za několik málo let (v roce 2010 a 2011) čeká Společnost GM příprava dvou Mahlerovských výročí. Devátý a desátý ročník festivalu Hudba tisíců se ponese v duchu interpretace hudby Mistra v konfrontaci s dobovými souputníky A. Brucknera, R. Strausse a D. Šostakoviče. Právě těmito ročníky začne nová tradice: festivaly budou zahajovány 18. května, kdy Mahler ve Vídni zemřel, a festivalový program potrvá do 7. června, kdy se slaví skladatelovo narození v Kališti. Na slavnostním koncertu 7. 6. 2010 vystoupí světově uznávaný americký barytonista Thomas Hampson, který se stal mezinárodním patronem celé rekonstrukce a vystoupil zde již v roce 1998 při otevření této památky. Součástí Mahlerovských oslav bude v roce 2010 i vědecká konference a odhalení sochy Gustava Mahlera v Jihlavě. Mária Uhrinová 10 / 2007
Festival 9 bran letos i v Mariánských Lázních
Podzimní část osmého ročníku festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran, věnovaná převážně filmu, se letos poprvé představila v Mariánských Lázních. Akce byla slavnostně otevřena 15. září, v den zahájení židovského nového roku. Lázeňské město hostilo filmové fanoušky už v letech 1946 – 1949, kdy se zde filmový festival konal, než se přestěhoval do Karlových Varů. V této souvislosti je možné říct, že jde o znovuobnovení tradice. Filmových „9 bran“ bylo rozděleno do šesti sekcí, v nichž diváci zhlédli české dokumentární a hrané snímky, některé za účasti tvůrců. Vedle filmů organizátoři návštěvníkům nabídli koncerty, a to hlavně na otevřených plochách lázeňských parků, v altáncích a na kolonádě. Festivalové dění se od poloviny září do poloviny října již tradičně posouvá do dalších osmi měst ČR. Devět bran, tato nekomerční přehlídka židovského umění, která má každoroční rozpočet 7,5 milionu Kč, nabízí návštěvníkům vstup na všechna vystoupení (i filmová) zdarma. [uma] CESTOVNÍ RUCH BRUNTÁL (18 tis. obyv.): Město Bruntál uspělo s projektem na podporu cestovního ruchu v hodnotě 1,5 mil. Kč, což ze 75 % pokryje dotace z fondů EU, 15 % přispěje Moravskoslezský kraj a jen 10 % nákladů zůstane na městu. Projekt nese název „Bruntálsko –- místo mezi horami a vodou“ a jeho cílem je podpora cestovního ruchu ve městě i okolí a rozvoj Bruntálu jako centra turistického ruchu pro oblast Hrubého i Nízkého Jeseníku a vodní nádrže Slezská Harta. (Veřejná správa, č.13, 2007)
13
14
Místa
Opravy sudetského hřbitova finišují Hřbitov by se mohl stát státem chráněnou kulturní památkou. Druhý workcamp dobrovolníků na německém evangelickém hřbitově v České Vsi u Města Albrechtice (Moravskoslezský kraj) skončil v neděli 26. srpna 2007. Letošní brigády se zúčastnilo celkem 24 převážně mladých Čechů, 8 Němců, 1 Francouz a 1 Polka – někteří pracovali celý týden, jiní přijeli na jedno odpoledne. Společně vybudovali novou přístupovou cestu ke hřbitovu, opravili větší část obvodových zdí, provedli údržbu zeleně a zrekonstruovali několik náhrobků. Dobrovolníci také přemístili osm náhrobků ze zrušeného hřbitova v Dlouhé Vsi. „Vyrostl jsem na předměstí francouzského velkoměsta Rennes. Protože nyní bydlím v Brně, chtěl jsem se seznámit s multikulturní minulostí Česka,“ řekl Jean Merdrignac, zaměstnanec IBM, jehož matka odešla z Československa v roce 1968 a usadila se v Bretani. „Považuju za důležité, aby mladí Němci a Češi společně pečovali o kulturní dědictví,“ dodal další z účastníků, Bernhard Goldhammer z organizace Sudetoněmecká mládež. „V knize Sudetské osudy, kterou vydala česká organizace Antikomplex, jsem si přečetl životní příběh Horsta Kallera z Krnova. Přijel jsem, abych pochopil pocity lidí, kteří se po dlouhých letech vracejí do svého rodiště,“ vysvětlil Martin Hlaváček, student Střední pedagogické školy v Krnově. „Finance na opravu hřbitova poskytly především Česko-německý fond budoucnosti a Heimatkreis Jägerndorf, což je sdružení občanů vyhnaných po válce z Krnovska,“ dodal Horst Kaller, koordinátor akce. Majitelem památky je Českobratrská církev evangelická a podle brněnského historika Jiřího Rieznera je hřbitov v České Vsi nejlépe dochovanou hmotnou připomínkou kultury německých evangelíků v podhůří Jeseníků. Proto s odborníky konzultuje možnost vyhlášení hřbitova za státem chráněnou kulturní památku. „V příštím roce bychom se rádi pustili do záchrany rozpadající se budovy márnice a pokračovali v opravě náhrobků,“ plánuje další z koordinátorů Pavel Foto. P. Kuča Kuča. [luk] Místní Kultura
Kroniky
15
Kroniky, kronikáři... v Jihočeském kraji
V minulém čísle jsme přinesli informace z okresů Jindřichův Hradec, Písek a Strakonice. Dnes přiblížíme situaci v okresech Český Krumlov a Tábor. Okres Český Krumlov „Metodické vedení obecních kronikářů vykonávalo Regionální muzeum v Českém Krumlově (RM) do konce roku 1989. Poté je převzal tehdejší referát kultury Okresního úřadu v Českém Krumlově a později oddělení kultury referátu regionálního rozvoje téhož úřadu. Od té doby nemá naše muzeum tzv. metodickou péči o kronikáře ve své zřizovací listině. Spolupracujeme s nimi «ad hoc», třeba při doplňování dokumentace, přípravě výstav a místních expozic,“ sděluje Mgr. Petr Jelínek, ředitel RM a doplňuje: „základní informace z terénu čerpáme z obecních a městských zpravodajů a z osobních kontaktů, které nejsou omezeny na obecní kronikáře. Podle časových a personálních možností doplňujeme naši dokumentaci o aktuální excerpce z kronik.“ Státní okresní archiv v Českém Krumlově (SOkA) spolupracuje s kronikáři přibližně na stejné úrovni jako před rokem 1989. Tehdy pořádalo zdejší muzeum setkání, která byla přínosná pro všechny zúčastněné. Pokud kronikáři, zejména ti začínající, projeví zájem, SOkA jim potřebnou metodickou pomoc poskytne. Vychází jim ochotně vstříc, pokud se zabývají zpracováním určitých historických témat – např. do obecního zpravodaje. „Obce předávají své kroniky do archivu obvykle velmi neochotně, přesto se nám podařilo většinu nejstarších kronik převzít. Pokud nás vedení obce požádá, a je to technicky možné, poskytneme jim od kronikářských zápisů kopii. Někde nám obec umožnila pořídit si kopii jejich kroniky a alespoň tuto mít v archivu k dispozici pro studijní účely. V rámci péče o spisovny obcí pravidelně stav obecních kronik uložených u obecních úřadů kontrolujeme,“ informuje ředitelka SOkA Mgr. Věra Mašková. V okrese Český Krumlov je 45 obcí a jedna obec s újezdním úřadem – Boletice. Pouze pět z nich kronikáře nemá. „Nové kronikáře mezi mladými lidmi se daří získávat jen obtížně. Hlavní příčinou je malé citové sepjetí s danou obcí, nepochopení a společenské nedocenění významu této 10 / 2007
činnosti i nedostatek času. Až na výjimky se na vedení kronik přestali podílet učitelé, dříve prvořadí kulturní činitelé ž na výjimky se v obcích. V místech na vedení kronik s bohatým vnitřním přestali podílet učitelé, kulturním životem a kde vedení obce dříve prvořadí kulturní projevuje iniciativu, činitelé v obcích.
A
se problém většinou daří řešit. Spolupráci s obcemi a kronikáři přikládá SOkA velký význam. Problému s obsazením míst kronikářů i kvalitě vedených kronik by napomohlo, kdyby péče o obecní kroniky a kronikářství vůbec byla archivům svěřena oficiálně, v podobném rozsahu jako měla muzea před rokem 1989,“ doplňuje ředitelka SOkA. Okres Tábor Husitské muzeum v Táboře spolupráci s kronikáři po roce 1989 sice nepřerušilo, ale semináře pro ně v současnosti nepřipravuje. „Tato činnost ustala především z finančních důvodů v 90. letech. Poslední celookresní setkání kronikářů proběhlo v prosinci 1992 za účasti 31 zájemců. Na programu bylo zejména hodnocení zápisů za předešlý rok, informace o změnách ve mzdové oblasti, hovořilo se také o tehdy novém zákoně o ochraně přírody a krajiny. V březnu 1994 se uskutečnila společná instruktáž osmi nových kronikářů a od té doby probíhají konzultace s nastupujícími kronikáři individuálně,“ nastiňuje formy spolupráce PhDr. Stanislav Zita, metodik pro kronikářství táborského muzea. Při každém celookresním aktivu si mohli kronikáři vyzvednout kroniku po předchozím hodnocení, což umožňovalo vzájemné porovnání zápisů a výměnu poznatků. V roce 2002 bylo z 62 obecních kronik určených k posouzení předloženo 61, s jejichž pisateli uzavřelo muzeum pracovní smlouvu – okres Tábor měl 111 měst a obcí. V důsledku správní reformy i nového statutu Husitského muzea proplácení kronikářských zápisů v dalších letech nepokračovalo. Metodická pomoc ze strany muzea však trvá stále, ačkoliv po reformě státní správy a zrušení okresního ►
16
Kroniky
Kronika MČ Praha 10 za rok 2006 je uzavřena
V roce 1902 byl pověřen člen obecního zastupitelstva a správce škol Bedřich Šplíchal, aby sepsal k oslavě povýšení Vršovic na město památnou knihu. Ta měla této události dodat váhu a navždy připomínat tuto slavnou událost. Bylo to v době, kdy se Vršovice ještě uváděly jako Vršovice u Prahy a do hlavního města byly začleněny až za dalších 20 let. Bedřich Šplíchal nelenil a sepsal velkolepou knihu „Paměti obce Vršovické u Prahy“, která zaznamenává historický vývoj obce až do onoho významného roku. V úvodu knihy je o tom zaznamenáno: „Ve schůzi obecního zastupitelstva zdejšího, konaného dne 2. května roku 1902, přečten byl výnos c. k. okresního hejtmanství na Kr. Vinohradech ze dne 1. května 1902 čís. 24.121, kterým sděleno, že nejvyšším rozhodnutím J. V. císaře pána ze dne 2. března 1902 městys Vršovice povýšen byl na město. Aby tato pro obec zdejší tak důležitá událost došla náležité oslavy, navrhl starostův náměstek pan Bedřich Herold, aby na místo hlučných projevů při oslavě vzácné této události obec Vršovická postarala se o vydání Pamětí obce Vršovické, což bude památnou a trvalou vzpomínkou na vznešené rozhodnutí.“ Také v současnosti vznikají a píší se pamětní knihy. A jednou z nich je ta, která zaznamenává významné události, nejen z Vršovic, ale i ze Strašnic, Malešic, Vinohrad a Záběhlic. Tedy z celé současné Prahy 10. Od roku 2004 vychází každoročně Kronika městské části Praha 10, ► úřadu byly přímé vazby s kronikáři narušeny.
„Nyní se občas setkáváme s novým kronikářem, který ve své horlivosti − ještě před poskytnutím metodické instruktáže − natropí více škody než užitku. Zápis «provádí» lepením výstřižků z novin přímo do kroniky, či samotný život v obci omezuje na průběh počasí atd.,“ vysvětluje metodik pro kronikářství. SOkA v Táboře se zatím nesetkal s tím, že by kronika v obci nebyla vedena. Při metodických návštěvách archiváři upozorňují na skutečnost, že 10 let po uzavření zápisů mají možnost ur-
výjimkou není ani letošní rok, kdy byla sepsána a na internetu vystavena kronika za rok 2006. 255 stran textu doplňuje a obohacuje kolem padesáti fotografií, takže každý čtenář si zde jistě najde něco zajímavého a může zavzpomínat, jaký vlastně ten rok 2006 byl. Kronika je rozdělena do sedmi kapitol a pro zajímavost ještě dodám, že zápis kroniky za rok 2004 má 307 stran, kdy na prvních stech je historický popis městské části Praha 10 až po současný stav, na zbytku pak následují zaznamenané události roku 2004. Kronika za rok 2005 obsahuje stran 251. Kroniku naleznete na internetových stránkách Úřadu městské části Praha 10 (www.praha10. cz). A zde se k ní dostanete buď kliknutím v levém sloupci na nápis „Území Prahy 10“, nebo v pravém sloupci, skoro na konci nabídky, po otevření odkazu kronika. Michal Ezechel, kronikář Prahy 10
Muzeum v roli kronikáře Vedením kroniky města Sušice (11,7 tis. obyv., Plzeňský kraj) je od loňského roku pověřeno Muzeum Šumavy. Zapisuje do ní všechny důležité události ze života Sušice, včetně činnosti vybraných organizací a firem. Ve čtrnáctideníku Sušické noviny vyzvalo všechny, kteří chtějí být v kronice prezentováni, k poskytnutí výročních zpráv, stručného přehledu, ale i propagačních materiálů. [ev] čit je jako archiválie a předat do příslušného SOkA. Eva Veselá PhDr. Stanislav Zita: „Jako největší problém kronikářské práce v současnosti vidím skutečnost, že zákon č. 132/2006 Sb., o kronikách obcí, vůbec neřeší funkci kronikáře – kdo a na základě čeho jmenuje obecního kronikáře, jakým způsobem budou za svoji práci odměňováni atd. Bylo by zapotřebí co nejrychleji upravit legislativu – zákon nařizuje vedení obecních kronik, avšak zákonodárci nejspíše zapomněli, že bez řádného kronikáře se kronika sama nenapíše.“
Místní Kultura
Kulturní domy
17
Strakonice nejsou jen dudáci Městské kulturní středisko ve Strakonicích (24,1 tis. obyv., Jihočeský kraj), příspěvková organizace zřizovaná městem, přináší místním občanům bohaté kulturní menu. Tvoří je vystoupení mnoha profesionálních, ale i amatérských umělců a souborů. Většina z nich se odehrává ve dvou kulturních domech a dvou kinech patřících městu. Kulturní dům kolaudovaný v roce 1960 působil původně jako jednotný závodní klub zdejších průmyslových podniků. Jeho velký sál má kapacitu 400 míst, loutkové divadlo pojme 90 až 100 diváků, k dispozici jsou i 4 klubovny. Restaurace a bar jsou v pronájmu. V roce 2005 připravili strakoničtí projektovou dokumentaci na přístavbu KD, která zahrnovala divadelní sál s potřebným zázemím. Stavební povolení již bylo sice vydáno, ale nepodařilo se získat potřebné finanční prostředky z ministerstva kultury a projekt tak zůstal jen na papíře a v počítačové animaci. Od vlastních souborů k festivalům Pod střechou KD působí řada souborů. Divadelníci, loutkáři nebo příznivci folkloru, soustředění v občanských sdruženích, zde mají na základě uzavřené smlouvy možnost zdarma zkoušet. Protislužbou je jejich účast na akcích pořádaných MěKS nebo městem. Ve Strakonicích probíhají tradičně národní šampionáty a mistrovství Čech mažoretek, což před 5 lety iniciovalo vznik kroužku mažoretek Otavanky při MěKS. Mezi významné festivaly patří Salve Caritas Salve Vita, který se v pravidelných dvouletých intervalech střídá s tradičním Mezinárodním dudáckým festivalem, jehož počátek spadá do roku 1967 a další ročník se připravuje na srpen 2008. Pro příznivce tradiční country a blu-
10 / 2007
esgrassové hudby Strakonice pořádaly od roku 1987 po dobu devíti let festival Banjo Jamborre, patřící mezi nejstarší u nás. Vystřídaly tak na dlouhou dobu v pořadatelství město Kopidlno (2,1 tis. obyv., Královéhradecký kraj), kde akce v roce 1973 vznikla a kam se na jubilejní 25. ročník opět vrátila. Strakoničtí však během let získali cenné zkušenosti a také zájem diváků, a tak se MěKS rozhodlo festival pořádat dál, ovšem pod označením JAMBORRE. Město také vzdává hold zdejšímu rodákovi Josefu Skupovi známou přehlídkou Skupovy Strakonice. Setkávají se na ní loutkové soubory s možností postupu na celostátní přehlídku Loutkářská Chrudim. A konečně překrásné prostředí nádvoří hradu vytváří rámec pro Rumpálování – trhy, hodování, souboje a klání nebo pro Adventní trhy. Divadlo i hudba MěKS se podařilo rozhýbat místní divadelní život natolik, že předplatitelská skupina dnes čítá kolem 200 abonentů. Zdejší divadlo se těší velké oblibě i přesto, že současné technické parametry jeviště omezují repertoár, protože nedovolují hrát některá představení, která potřebují širší portál. Kruh přátel hudby má kolem
Foto: E. Veselá
18
Kulturní domy
► stovky členů, pro něž se každoročně při-
pravuje cyklus osmi koncertů. Zájemci o hudební produkce se rekrutují ze všech věkových kategorií, od dětí až po seniory. Kino Oko Bylo postaveno ve 20. letech minulého století, zásadní rekonstrukcí prošlo v roce 2005, po ničivých povodních. Dnes nabízí 207 míst a špičkové technické vybavení odpovídající současným trendům. Denně zde probíhají 2 představení, podle zájmu se konají projekce pro školy, od podzimu je tu novinka – odpolední filmy pro seniory. Letní kino aneb Víceúčelový areál Nachází se pod strakonickým hradem, v bývalé zámecké zahradě. Jeho výstavba probíhala několik let v akci Z, provoz byl zahájen v roce 1992. S kapacitou 1740 míst se využívá kromě filmových představení zejména pro pořádání velkých festivalů. Komornější akce pak mají své místo na hradním nádvoří s krytým pódiem. Mravenčí skála je nováčkem Jde o klasický sídlištní kulturní dům, ve kterém působí občanské „Sdružení pro obnovu Řepice a okolí“, kapacita zdejšího sálu je kolem stovky míst. V jeho zdech působí filmový klub, probíhají aktivity alternativní kultury či komorní pořady pro školy. (Nevýhodou pro návštěvníky je nedostatek parkovacích míst.) Podrobnosti o tomto kulturním domě přinesl článek v MíKu č. 1-2/2007, str. 16 nazvaný Prostor, kde kvalita vítězí nad komercí. Eva Veselá
Opravený stánek kultury Kulturní dům s restaurací v Kaňovicích (261 obyv., Zlínský kraj) byl postaven v roce 1961 v akci Z. Vloni provedenou rekonstrukci ve výši 400 tisíc Kč hradila obec z vlastních zdrojů. Vyměněna byla okna, snížen strop, opravena část střechy. Kapacita sálu je 80 až 100 osob. [ev]
Králíky mají Evropský dům Chátrající klasicistní dům v centru města Králíky (4,9 tis. obyv., Pardubický kraj) se změnil v zařízení, které bude sloužit turistům, ale i kultuře a evropským projektům. Finančně se na rekonstrukci objektu podílela EU z programu INTERREG IIIA Česko – Polsko, Pardubický kraj i město Králíky. Vlastní realizace probíhala od roku 2005 a rozhodně nebyla jednoduchá. Budova v sobě skrývá řadu cenných prvků – dřevěný trámový strop z počátku 18. století, prostor s dochovanou částí černé kuchyně atd. Nemálo prací muselo být vykonáno nad rámec plánovaných úprav – např. archeologický nebo mykologický průzkum, provedení dodatečné izolace. K využití je připraven konferenční sál, informační centrum, galerie, veřejný internet. Sál se má stát místem konání klubových a spolkových akcí, výstav, místem setkávání, workshopů, firemních akcí. Počítá se také se vzdělávacími projekty – výukou cizích jazyků, univerzitou třetího věku a rekvalifikačními kurzy. [ev]
Kino se změní v kulturní centrum Město Lipník nad Bečvou (9,6 tis. obyv., Olomoucký kraj) by rádo přeměnilo kino Svět, které prošlo úpravami naposled v 70. letech, v regionální společenské a vzdělávací centrum. Ze stávajícího kinosálu s kapacitou 400 míst má vzniknout víceúčelový prostor, který by mohl být využit například pro konání konferencí či plesů. Pro filmovou projekci by sloužil menší sál. Město připravuje žádost o dotace do Regionálního operačního programu, jehož vyhlášení se očekává letos. Vzhledem k velké finanční náročnosti případných úprav je získání dotačních peněz jedinou možnou cestou k realizaci záměru. [ev] KULTURNÍ DOMY RYCHVALD (7 tis. obyv., okres Karviná): V Rychvaldě se podařilo dokončit rozsáhlou rekonstrukci Kulturního střediska, jehož společenský sál uvítal první akci v únoru. Knihovna, do níž lze vstoupit samostatným vchodem, byla zpřístupněna již dříve. Středisko dostalo novou fasádu, zateplení, okna i havarijní schodiště. Do prvního patra je nyní umožněn bezbariérový přístup prostřednictvím plošiny. Náklady na rekonstrukci objektu dosáhly téměř 8 mil. Kč, z toho 5,6 mil. město uhradilo ze státní dotace. (Orlovské noviny, č.4, 2007)
Místní Kultura
ní
19
Pr v
o na Vysoč n i k í i ně n l tá i g i d
Kina
Foto: E.Veselá
V Chotěboři (10 tis. obyv., kraj Vysočina), v budově z konce 50. let minulého století, promítá od počátku letošního roku digitální kino. Po organizační stránce spadá pod společenské a kulturní centrum (SKC) – příspěvkovou organizaci zřizovanou městem s názvem Městské muzeum Chotěboř. První veřejná digitální projekce ve světě proběhla v roce 2000, přičemž síť digitálních kin najdeme zejména v USA, zemích EU a v Asii. U nás se tato nová technologie představila poprvé vloni v dubnu na plzeňském filmovém festivalu Finále. Jako první jí v prosinci 2006 využilo kino ve Rtyni v Podkrkonoší (3,1 tis. obyv., Královéhradecký kraj). Podle předpokladů by podobných zařízení mohlo být v ČR během tří let až 250. Proč digitální kino? Protože je v mnohém výhodnější: velmi nízké náklady na distribuci a provoz, trvanlivost filmových kopií, jednoduchá obsluha přístrojů, možnost i jiných programů než jsou filmy – např. fotografie, filmové nahrávky. Podle velikosti sálu (20 až 100 a více sedadel) lze volit ze tří projektorů, které doplňuje přehrávač, prostorový zvuk a případně i 3D projekce. Filmy se k promítání dostávají na disku DVD-R nebo 10 / 2007
na externím pevném disku jako datový soubor. Po celou dobu distribuce jsou chráněny kódem a k „otevření“ je nutné znát heslo vztahující se ke konkrétnímu titulu, projekci a přehrávači. Rostoucí počet digitálních kin jistě zvýší zájem distributorů o převod filmů z klasického formátu 35 mm do datové podoby vhodné pro digitální promítání. První vlaštovkou u nás byl film Alice Nellis Tajnosti, který byl již v den premiéry dostupný i pro digitální kina. Cesta k digitálnímu promítání První nabídku na novou technologii dostalo kino v roce 2005. Ke kladnému stanovisku o jejím pořízení přispělo rozhodnutí, že nebude nutná finančně náročná přestavba kina, nezbytná pro zachování klasického způsobu promítání. Daleko výhodnější je totiž forma leasingu na novou technologii, kdy během čtyř let zaplatí centrum 2 miliony Kč – o příslušnou sumu byla navýšena dotace od města. Víceúčelový sál s kapaci- ►
20
Kina
► tou 224 míst dnes slouží nejen
k promítání. Díky mixážnímu pultu a dalšímu příslušenství se zde konají divadelní představení, koncerty i cestopisné přednášky doprovázené diaprojekcí, satelitní projekce přiláká příznivce sportovních přenosů. Před vlastním programem projevila řada firem zájem o reklamu. Uvedení nové moderní technologie však má v Chotěboři řadu příznivců i odpůrců. Jejich vzájemná výměna názorů proběhla na městských webových stránkách. Chotěbořské kino má jednu velkou výhodu Může promítat digitálně i klasicky, protože zařízení na 35mm formát zůstalo v provozu. A tak se jeho prostřednictvím uskuteční od října 2007 do května 2008 Filmový cyklus (nejen) pro středoškoláky a kromě toho každý měsíc přinese jeden filmový titul. Ředitele SKC, Milana Stránského, jsem se závěrem zeptala: Co digitální promítání divákům přineslo a zda se naplnilo očekávání nárůstu jejich počtu a snížení ceny vstupenky: „Diváci se mohou těšit na kvalitnější, prostorový digitální zvuk a obraz v rozlišení 1366 x 768. Ano, naše očekávání se určitě se splnilo. Zlepšila se průměrná návštěvnost na jedno promítání z 30 na 32 osob, počet projekcí se z 96 snížil na 86, ale nabídka byla mnohem kvalitnější. Narostly i tržby za vstupné v přepočtu na 1 představení z 1550 na 1690 Kč, přičemž cena vstupenky poklesla o 15 %.“ Eva Veselá
Kino zůstává,
mění se provozovatel
Město Kutná Hora (21,8 tis. obyv., Středočeský kraj) zvažovalo přemístění filmového promítání. V úvahu přicházely dva objekty v centru – hudební Alfa Club nebo loutková scéna Tylova divadla. Podle vyjádření architekta se jevil vhodnější hudební klub, v němž by bylo možné cokoliv dobudovat, výtah by zajistil dostupnost pro handicapované občany. Nakonec se město rozhodlo ponechat kino v původních prostorách, ale změnit provozovatele – tím se stal L. Jenšík, Kino-agentura AJL. Kino Svět se nachází v budově kubistického slohu, vrácené v restituci po roce 1989 původním majitelům. V kině proběhly v roce 2002 práce, které zajistily bezbariérový přístup. Hlediště má kapacitu 430 míst, cena vstupenky je nejčastěji 80 Kč. Několikrát během měsíce se promítají filmy pro náročného diváka. [ev]
Piknik kino
nabídlo možnost sousedských setkání
Iniciativa Piknik kino pozvala občany na poprázdninová open air setkání spojená s projekcí zábavných filmů a oddychovou atmosférou. Pikniky se uskutečnily v centrálním parku Prahy 13, poblíž stanice metra Hůrka, pod tubusem kolejiště metra. Jako inspirace pro tento projekt posloužilo jednak tradiční promítání pod širým nebem v Socrates Sculpture Park v New Yorku, jednak „block party“ jednotlivých městských bloků probíhající tamtéž přes celé léto. Zdroj: Econnect [luk]
První multikino na Vysočině bude v Jihlavě
Vyroste blízko historického centra jako součást připravovaného Cityparku. Provozovat je bude společnost Cine Star, která působí na našem území od roku 2001. Návštěvníci by měli do multikina se čtyřmi sály poprvé zavítat koncem příštího roku. [ev] KINA MEZIBOŘÍ (4,9 tis. obyv., okres Most): Městské kino v Meziboří hraje jednou týdně, nepravidelně pro děti. V r. 2006 tu bylo promítnuto celkem 58 filmů, z toho 16 pohádek. Kino navštívilo celkem 3399 diváků, celková tržba činila 106 445 Kč. Za půjčovné v loňském roce vydalo 99 764 Kč. Průměrný počet diváků na jedno představení dosáhl čísla 58. Kinosál je využíván také k divadelním představením, besedám, koncertům, své akce tu pořádají místní školy. Na provoz kina město z loňského rozpočtu doplácelo 500 tis. Kč (příjmy 170 tis., běžné výdaje 670 tis.). Na základě posouzení výdajů na zajištění jeho provozu a vzhledem k nákladům nutným na opravu budovy ve výši cca 5 mil. Kč si vedení města nechalo vypracovat ekonomické posouzení. To konstatuje možnost úspory ve zrušení kina a přestěhování knihovny, která sídlí v tomtéž objektu, do jiné budovy. Rada města nesouhlasí s uzavřením kina. Úspory chce hledat jinde. Mimo jiné přistoupí i ke zvýšení ceny vstupenek. (Radnice, č.6, 2007)
Místní Kultura
Děti - mládež
Multifunkční školní zahrada Velišská škola vybudovala zahradu, která má ve vsi sloužit také k setkávání generací, vzdělávání i k osvětě.
Zahájení školního roku v ZŠ Bodláka a Pampelišky ve Veliši (Královéhradecký kraj) nebylo obyčejné. Otvírala se totiž i nově upravená školní zahrada a pan ředitel Jiterský, kterému žáci přezdívají Bodlák, stál rozpačitě u červené pásky s tím, že vlastně ani neví, kdo by ji měl přestřihnout. Akt nakonec provedl jeden z žáků, který se přihlásil. Na vybudování tohoto prostoru se podílelo mnoho rodičů, přátel školy ze vsi a okolí. Svůj díl práce odevzdaly také děti. Je tu parková úprava, venkovní učebna, pak i uměle navršený kopec pro sáňkování, z druhé strany jezírko, skalní stěna s možností lezení, či jiných krkolomností. Chystá se skluzavka, která je vypro-
jektovaná, ale zatím nejsou peníze. Při první exkurzi chodili návštěvníci zahradou okolo zelených cedulek – na nichž bylo popsáno, co se už udělalo, a kolem červených, na kterých si mohli přečíst o záměru a o potřebné částce. Nechť budoucí sponzoři, či patroni vidí, kde se můžou přičinit. ZŠ Bodláka a Pampelišky je malá škola pouze s prvním stupněm, ve vsi, která má 137 obyvatel. Vyvzdorovali si ji kantoři Foto: Archiv školy i místní lidé a počet žáků narůstá, právě tak jako její aktivity navenek. Škola se velmi stará o místní kulturu nejen pro Veliš, ale i okolí – Pěvecká soutěž Velišský slavíček, výtvarné výstavy na půdě školy, řada koncertů a vystoupení zejména v době předvánoční. Zapojení školy do rozličných projektů, v poslední době kupříkladu Bezpečná cesta do školy. A nakonec vybudování zahrady, díla v hodnotě přibližně 300 000 korun, na které škola sehnala prostředky z rozličných zdrojů. Podílel se Královéhradecký kraj, Středisko ekologické výchovy sever z Horního Maršova, ale i místní podniky a jednotlivci. Žáci školy se neučí o kultuře jen teoreticky v lavicích. Oni ji i v praxi dělají. proChor
Přípravy na vyhlášení ankety Zlatý Ámos 2008 Nový jubilejní 15. ročník ankety Zlatý Ámos slavnostně začíná v pondělí 1. října 2007 na setkání členů odborového svazu pracovníků ve školství a pak na slavnostním koncertě dětských interpretů lidových písní Zpíváme pro radost, který se uskuteční v Praze 14. října 2007 v paláci Žofín. Více informací o anketě Zlatý Ámos na www.zlatyamos.cz. [luk] 10 / 2007
21
22
Děti - mládež
Umělci pro nemocné a všechny smutné děti
Divadelníci z občanského sdružení Artists For Children realizují i letos od začátku června do konce října charitativní projekty věnované dětským divákům, kteří žijí ve ztížených podmínkách, a snaží se je pobavit a pomoci jim zapomenout na jejich věku nepříslušející traumata. Na začátku byl projekt »Divadlo v nemocnicích« „Jak důležitý je impulz zvenčí a co pro nemocné znamená rozptýlení, jsem si uvědomila, když jsem chodila do nemocnice za svou umírající maminkou. Pak jsem náhodou potkala spolužačku − autorku, režisérku a herečku Marku Míkovou, která jako první začala hrát divadlo dětem v nemocnicích (pozn. red.: v roce 2005 založila Občanské sdružení LOUTKY V NEMOCNICI), a tak jsem si řekla, že bych i já měla pomoci shánět na tuto aktivitu peníze,“ říká producentka, televizní a filmová produkční Renáta Králová. Následně pak v červenci 2006, spolu s fotografem Petrem Našicem, založila občanské sdružení Artists For Children (AFCH), které oslovuje divadelníky k projektům pro znevýhodněné děti. Peníze získává o.s. od sponzorů, a protože je na roční činnost potřeba cca 400 tisíc, uchází se AFCH každoročně i o podporu v grantových řízeních (minulý rok získali příspěvek od MK 50 tisíc Kč). Sdružením oslovení herci pravidelně navštěvují především děti na onkologiích, na odděleních popálenin, na dětské psychiatrii i na traumatologii. Komedianti proti tsunami Když v roce 2004 udeřilo na Srí Lance ničivé zemětřesení, rozhodli se čeští herci spolupracující s organizací Artists For Children, že vyjedou do táborů, kde provizorně žily oběti katastrofy. Mnoho lidí zde po dlouhý čas zůstalo bez přístřeší, a tak se členové AFCH v roce 2006 ještě dvakrát vrátili. V prosinci jedou hrát do uprchlických táborů na jihu Indie, kde stále žíjí tisíce uprchlíků ze severu Srí Lanky. Čeští umělci na tomto projektu spolupracuji s pařížskou humanitární organizací Medicine sans frontiere (Lékaři bez hranic). Pohádka pro uprchlíky, romské děti i dospělé Zvláštní zkušeností bylo pro herce setkání s uprchlíky, dětmi, které v Česku žijí bez rodičů. Hráli pro obyvatele zařízení Permon ve
Vestci u Příbrami určeného pro pobyt dětí cizinců nebo v Modré škole na pražském Jižním Městě, kde se tyto děti učí. V létě minulý rok se umělci poprvé rozjeli i do míst, kde se obvykle divadlo nehraje, do sociálně izolovaných lokalit – do romských ghett, která v posledních letech vznikají při některých českých městech. Zdejší děti v nich mnoho podnětů pro zajímavě strávený čas nezískají. Když Nadace Člověk v tísni realizovala kampaň „LIKVIDUJ! www.ceskaghetta.cz“, řekli si v AFCH, že divadlem se taky dá bojovat proti nesnášenlivosti. Pro svůj nápad získali mnoho terénních pracovníků Nadace. Spolu s nimi teď realizují druhým rokem výjezdy za Romy a jejich dětmi. V Čechách je zhruba 330 romských ghett a producentka s herci by je chtěli postupně s divadlem navštívit všechna. Letos na svém putování, které bude trvat do konce října, ještě zavítají do Plzně, Kladna, Libčic nad Vltavou, Bíliny, Chomutova, Litvínova a do Liberce. Hraje se venku, uprostřed vybydlených domů, někdy na improvizovaném hřišti, kam přicházejí hezky nastrojené děti v průvodu maminek. Projekt má v romské komunitě úspěch a rovněž umělci jej považují za obohacení. Mária Uhrinová
Semilští zpěváčci Dětský a mládežnický pěvecký sbor Jizerka při ZUŠ Semily vedou od počátku, tj. více než 40 let, manželé Alena a Václav Brádlovi. Dnes pracuje ve čtyřech odděleních kolem 250 dětí a mladých lidí ve věku od sedmi do dvaceti let. Členové všech sborů se stále zdokonalují nejen po stránce muzikantské, ale i společenské, vystupují na koncertech a účastní se soutěží. Kromě koncertování po vlastech českých tento sbor vystupoval již po celé Evropě, ale i v Americe a loni se Jizerka představila na prestižním festivalu dětských sborů v Shizuoce v Japonsku. [uma] Místní Kultura
Handicap
Po Praze i se
zrakovým handicapem Na pražském magistrátu vzniká unikátní mapový systém, který přiblíží topografii hlavního města zrakově postiženým. Jedná se celkem o tři soubory plastických map různých lokalit. Nevidomí mohou v mapách číst pomocí různých vrstev, rastrů a dalších trojrozměrných prvků, jako bodů a linií. Popisky jsou v Braillově písmu a v angličtině. Autorkou map je Radka Fuxová, která již vytvořila podobné mapy pro Opavu a Brno. Mapy by měly být k dispozici koncem roku v informačních centrech, ve školách a v knihovnách. Pražský magistrát za náklad 60 kusů zaplatí 400 tisíc korun. Plastické mapy nejsou jediným projektem, kterým se magistrát snaží zjednodušit život postiženým lidem. Ve fázi přípravy jsou údajně mapy pro vozíčkáře. V červnu také Magistrát hlavního města Prahy vydal průvodce Královskou cestou pro nevidomé a slabozraké. Publikace vyrobená v Braillově bodovém písmu, doplněná reliéfní grafikou, popisuje celkem 19 pražských významných domů a paláců. [luk]
Jak se jezdí podle mapy
Na webových stránkách Kadaně (18 tis. obyv., Ústecký kraj) www.mesto-kadan. cz si mohou zájemci stáhnout mapu nazvanou Kadaň bez bariér. Handicapovaní, ale i maminky s dětskými kočárky, tu mohou využít pět tras – historickou, přírodní, obchodní, sportovní a trasu pomoci. Tvůrci mapy se inspirovali v Českém Krumlově, kde působí Kiwanis, mezinárodní organizace sdružující dobrovolníky ve stovce zemí světa. Kadaňští dobrovolníci našli podporu u města, které na mapu přispělo formou grantu. A nadšenci chtějí pokračovat dál – rádi by získali grant EU a založili kulturně-společenské centrum pro handicapované se společenskými místnostmi pro vzdělávání i zábavu, restaurací, hotelem i možností práce pro zdravotně postižené. [ev] 10 / 2007
Cestování pro vozíčkáře S bezbariérovým cestováním u nás se můžete seznámit na www.svozikemnacestach.cz. Stránky jsou projektem paraplegiků a internetová podoba vzniká od roku 2005. Důležité jsou informace získávané pomocí on line dotazníků od majitelů ubytovacích zařízení nebo provozovatelů památek, muzeí atd. Nejdůležitější je však ověření člověkem s handicapem. V každém kraji jsou kromě informací o uvedeném území i podrobnosti o ubytování, rubrika Kam na výlet popisuje přístupnost jednotlivých hradů, zámků, muzeí či sportovišť. Oddíl Turistické trasy přibližuje obtížnost jednotlivých nabídek. To vše doplněné nezbytnou mapou kraje. U jednotlivých objektů je popsána např. šířka dveří, možnost použití výtahu, parkoviště. Autoři projektu vyzívají handicapované cestovatele ke spolupráci a doplňování údajů. [ev]
Rozhodnout se musí každý sám
Veřejnost řadí pod pojem handicap většinou pouze jedince s výrazným a viditelným postižením. Ovšem i další méně zjevná zdravotní onemocnění přinášejí různé problémy včetně omezení návštěv kulturních zařízení. Ing. Marie Ředinová z pražského sdružení stomiků v ČR o potížích právě této skupiny nemocných říká: „Před rokem 2002 (než jsem sama onemocněla) jsem netušila, co to stomie je, předpokládala jsem, že je to obor nějak spojený se zubaři. Ano, řecké slovo stoma znamená ústa nebo také otvor a stomici jsou lidé s trvalým nebo dočasným vývodem střeva nebo močovodu na stěnu břišní. Pokud se pacientovi podaří zvítězit nad nemocí a naučí se zacházet s pomůckami (na trhu jsou kvalitní a diskrétní), může při troše sebekázně a se získanými zkušenostmi žít plnohodnotný život. Stomik může po skončení léčby znovu chodit do práce, do divadla, může i sportovat, ale jen pokud se s onemocněním vyrovná. Zdůrazňuji POKUD. Rozhodnout se musí každý sám.“ Mária Uhrinová
Neslyšící modelky na mole
Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP) a Nadace „Zavři oči, otevři uši“ i pro tuto společenskou sezonu opět připravují benefiční módní přehlídky. K tomu účelu jsou organizovány konkurzy neslyšících modelek, které se po adekvátní přípravě zúčastní přehlídek, jejichž výtěžek bude věnován na podporu projektů pro neslyšící. Zájemci se dozví více na www.asnep.cz. [uma]
23
24
Lidová kultura
Brousky nejen na kosu
Při sekání trávy kosou nebo srpem jsou nezbytné brousky. Jejich výrobou se na území celé naší republiky zabývají jen otec a syn Sucháčkovi ze Lhoty u Vsetína (Zlínský kraj). Jaroslav Sucháček starší získal v loňském roce titul „Nositel tradice lidové výroby“ v oboru kámen – ruční výroba kamenných brousků. První zmínky o brouskařství na Valašsku pocházejí ze 17. století. Ještě na konci 19. a na počátku 20. století se tu brousky vyráběly skoro v každé chalupě. „Už jako malý capart jsem se hrozně rád díval otci pod ruku a nadšeně sledoval jak brousky vznikají. Vlastně jsem tohle řemeslo odkoukal. Potom ale příchod průmyslové výroby, která nabízela snadnější výdělek, Valachy od téhle těžké práce odvedl. Já jsem se sice vyučil soustružníkem, ale tradiční brouskařinu jsem nikdy nezradil,“ vypráví o své lásce k tomuto dnes již téměř zapomenutému řemeslu Jaroslav Sucháček starší. Nejprve pracoval v Jednotném zemědělském družstvu, v přidružené výrobě kamenných brousků. V druhé polovině 60. let navázal spolupráci s Valašským Foto: E. Veselá muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a začal předvádět výrobu přímo v Dřevěném kovce a má klasický, ke koncům se zužující městečku. Koncem 70. let se stal pracovníkem tvar. Druhý, v podobě různě dlouhého kvádru, Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), v romá jednu stranu z pískovce a druhou z břidlice. ce 1984 získal titul Mistr lidové umělecké výroPro hrubší broušení nože je určen pískovec, na by, postupně se osamostatnil a od roku 1989 má dobroušení břidlice. Před a případně i během v živnostenském listě nejen výrobu kamenných použití se brousek musí namáčet do vody. brousků, ale i vábniček nebo nožů zvaných křiAby řemeslo nezmizelo… váky. Brousky vyrábí J. Sucháček st. v dílně ve Lhotě Od lámání kamene k brousku u Vsetína. V práci se střídá se svým synem a ře„Nejvhodnějším materiálem je modrý pískovec, meslo zvládá i jeho čtrnáctiletý vnuk, pro některý se dá na Valašsku těžit na několika míshož letní prázdniny znamenají také pomoc otci tech. Můj otec si ještě kámen vybíral z devíti a dědovi při předvádění jejich rukodělné práce. lomů, ale dneska už většina z nich patří souI v dnešní době moderních technologií dokáže kromníkům. Vlastní těžba je dost obtížná – nejv rožnovském skanzenu nositel tradičních řemedříve se musí odstranit zemina a když je kámen sel upoutat děti nejen ukázkami výroby brousodkrytý, lámou se z něj velké plotny. Ty pak ků, ale předvede jim také, jak se dříve dědinou musím přivézt do dílny a dál je poměrně rychle neslo troubení ponocného či jakými zvuky lákazpracovat, protože kámen je třeba chránit před jí myslivci zvěř. Městský člověk také jistě ocení mrazem, po přemrznutí by se už pro výrobu vysvětlení, na co se hodí určitý nůž křivák, zda nehodil,“ vysvětluje nositel titulu, který ročně do lesa na houby či na krájení slaniny. J. Sucháspotřebuje asi 1 kubík kamene. Kamenná plotna ček st. dokáže své výrobky pojmenovat dokonse postupně rozdělí na menší kousky – «rážky» ce i v obtížné maďarštině a jazykové znalosti a ve svěráku se oseká na hrubý požadovaný využívá také při předvádění ve Velké Británii, tvar. Následuje broušení na kamenném brusu, Německu, Švýcarsku, Belgii, u nás pak na řadě což je kámen o průměru kolem 50 cm s vysekafolklorních akcí. A aby své řemeslo maximálně ným středem, upevněný do dřevěné konstrukce. a patřičně zviditelnil, připravuje mistr brouskař Na jednom brusu pan Sucháček zhotoví 1000 až raritu – brousek měřící 150 cm. 1500 brousků dvou druhů. První je pouze z písEva Veselá Místní Kultura
Nemovité památky
25
Půvab drobných technických památek Součástí našeho kulturního dědictví jsou i techV Souboru staveb lidové architektury v Zubrnické památky dokumentující místní převážně nicích se podařilo zachránit sušárnu na ovoce řemeslnou výrobu (např. brusírny skla, kovára dům se sušárnou chmelu. Na původních mísny, hamry, pily i mlýny) nebo účelová zařízení tech najdeme také dva vodní mlýny. Jednak sloužící k vybavení sídel (např. výjimečné mosty, rozcestníky, pranýře, máchadla, veřejné studny, vodárny). Všechny tyto objekty se od běžných obytných nebo zemědělských staveb odlišují svým určením. Upoutávají naši pozornost také svou důmyslností a navíc dokládají historii konkrétního místa. Přesto není nutné hledat přesnou hranici mezi takovýmito památkami a skupinou památných zemědělských staveb jako jsou sušárny lnu, chmele, ovoce, čekanky a bělidla nebo i staveb drobnějších industriálních pro- Ilustrační foto E. Veselá - Mlýn s pilou, Valašské muzeum v přírodě Rožnov pod Radhoštěm vozů. Vodítkem k hodnocení nemůže být ani jejich případné zapsání v seznamu nemovitých kulturních památek. Seznamlýn vybavený „obyčejným“ českým složením my jsou sice na oddělení památek pověřeného a jednak mlýn s již vyspělejší technologií − se městského úřadu dostupné, ale nebyly pořizovásložením „uměleckým“, na jehož záchraně se ny podle jednotné metodiky, a zejména v hodprávě pracuje. nocení drobných objektů vykazují nedostatky. Muzeum vesnických staveb středního Povltaví Podstatné je však především to, že drobné techve Vysokém Chlumci se pyšní vodní pilou „honické památky, ať již méně či více zachovalé, rizontálkou“ a připravuje sestavení přeneseného se u nás stále vyskytují. Dosavadní péče o ně vodního mlýna z Radešic s „polouměleckým“ se pak výrazněji projevila v našich expozicích složením. lidového stavitelství ve volné přírodě – ve skanMezi naše nejmladší expozice patří Podorlický zenech. Vydejme se tedy na malý informativní skanzen Krňovice s řadou drobných technicvýlet za některými z nich. kých památek. Také zde začínají práce na obnově patrového roubeného mlýna Ilustrační foto E. Veslá: Vinné sklípky, přeneseného z nedaleké Bělče. Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy, Soubor lidových staveb Vysočina Strážnice. má hlavní expozici na oblíbeném Veselém Kopci. Ze zdejších technických památek na vodní pohon jsou unikáty především varna povidel, olejna, stoupa na tříslo a na původním místě obnovený mlýn se starým českým „složením“ doplněný tyčovou krupní stoupou. Návštěvník si také může prohlédnout sekernickou a šindelářskou dílnu i řemeslnou dílnu na dřevěné náčiní. Další částí tohoto souboru ► 10 / 2007
26
Nemovité památky
► staveb je vodní kovací hamr v soused-
ních Svobodných Hamrech a dílny řemeslníků v lokalitě Betlém uprostřed Hlinska. V Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici jsou pro tuto oblast snad nejtypičtějšími technickými památkami především stavby vinařských búd včetně unikátních lisů. Ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm najdeme kromě celé řady drobných řemeslnických dílen také stavby na vodní pohon, a to v Mlýnské dolině. Zpřístupněna je zde pila, soukenická valcha i hamr. Naopak ve Valašské dědině stojí větrný, tzv. beraní mlýn, což je nejstarší a nejrozšířenější patrový dřevěný typ mlýna. Muzeu v přírodě se ještě přibližují Babiččino údolí Státního zámku Ratibořice s vodním mlýnem o dvou složeních a unikátním vodním plátenickým mandlem. K úplnému výčtu patří i zatím připravovaná expozice Muzea středního Pootaví Strakonice v Hoslovicích se zemědělskou usedlostí včetně mlýna vybaveného nejstarším mlecím složením a jedinou kladivovou krupní stoupou u nás. Mnoho dalších drobných technických památek se podařilo zachránit městům, obcím či institucím. Například Technickému muzeu Brno renesanční mlýn ve Slupi, v Těšanech se dochovala kovárna, v Kuželově větrný mlýn a vodní hamr v Hamru nad Sázavou. Zásluhou jednotlivců můžeme i dnes obdivovat především řadu vodních a větrných mlýnů. Na závěr je třeba doplnit, že podobné technické památky nalezneme i v zahraničních skanzenech, z těch největších je to Vestfálské muzeum v Hagenu (SRN) a rumunské Sibiu. Ludvík Štěpán (Autor se dlouhá léta zabývá poradenskou činností v oblasti lidová architektura – technické historické stavby)
Poběžovice
a hraběnka Mitsuko
Zámek, který v letech 1947 – 1963 okupovala armáda, chátral až do roku 1989. Poté jej získaly do svého majetku Poběžovice (1,7 tis. obyv., Plzeňský kraj). Opravy začaly v roce 1990 a zatím stát a obec proinvestovaly 35 milionů Kč. Dosud proběhlo statické zajištění objektu, celková oprava střechy a fasády, opravena byla věž a ve třech místnostech také interiéry. Celkově si úpravy, které mají skončit v roce 2016 a zahrnují i zámecký park, vyžádají 250 milionů Kč ze státních financí a také z EU. Zámek je od roku 2003 přístupný, vloni jej navštívilo kolem 2,5 tisíc zájemců, což představuje proti předchozímu roku nárůst o cca 10 %. Poběžovickým se podařilo navázat s pomocí naší ambasády kontakty s Japonskem. Po provedených úpravách se snad budou moci turisté seznámit s osobností Japonky Mitsuko, která se provdala za tehdejšího majitele zámku v Poběžovicích a kláštera v nedaleké Pivoni. [ev]
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, Svaz měst a obcí ČR, Fakulta architektury ČVUT v Praze, Fakulta podnikohospodářská VŠE v Praze, Spolek Carolinum a společnost Academy partners s.r.o. pořádají ve dnech 27. – 28. listopadu 2007 v pořadí již druhou odbornou konferenci URBES. Název konference URBES 2007 – „Revitalizace měst v kontextu udržitelného rozvoje“ věrně dokresluje její obsahové pojetí, včetně všech specifik revitalizačních procesů. Více informací naleznete na www.urbes.cz.
Turnovskou synagogu zachraňují norské fondy Od letošního roku probíhá oprava synagogy v Turnově (14,7 tis. obyv., Liberecký kraj). Zdejší radnice na ni získala téměř 9 milionů z norských fondů a další 2 miliony půjdou z rozpočtu města. Během dvou let by práce měly skončit. Synagoga, která jako jediná v severních Čechách přečkala v listopadu 1938 nacistické vypalování, poslouží k umístění stálé expozice i ke krátkodobým výstavám. Počítá se zde se vzdělávacími a dalšími kulturní aktivitami. [ev] Místní Kultura
Movité kulturní dědictví
27
Zlaté slunce Moravy
poklad umělecký i duchovní
Největší kulturní událostí loňského roku, a to nejen na Moravě, bylo otevření Arcidiecézního muzea v Olomouci. Unikátní projekt, který začal v devadesátých letech, je skvělým příkladem spolupráce státu a římskokatolické církve. Jeho význam ocenila také odborná veřejnost druhým místem v národní soutěži Gloria Musealis v kategorii Počin roku 2006. K nejcennějším předmětům, které tvoří stálou expozici nazvanou „Ke slávě a chvále / Tisíc let duchovní kultury na Moravě“, patří velká zlatá paprsková monstrance pokrytá smaragdy a diamanty, zvaná „Zlaté slunce Moravy“. Foto: Archiv muzea
Památky pod ochranou přemyslovských knížat Jedním z impulzů ke zřízení tohoto duchovně-sakrálního muzea, které svým charakterem a funkcí nemá v českých zemích obdoby, byla návštěva papeže Jana Pavla II. na Moravě v roce 1995. Arcidiecézní muzeum Olomouc (AMO) bylo založeno tři roky poté coby součást Muzea umění (MU) Olomouc, t.č. příspěvkové organizace města. Vítězný návrh architektonického řešení od Petra Hájka, Tomáše Hradečného a Jana Šépky citlivě propojuje historické budovy − národní kulturní památku Přemyslovský hrad, románské biskupství, kapitulní děkanství a hospodářský dvůr stojící v blízkosti dómu sv. Václava a kostela sv. Anny – s novou architekturou, 10 / 2007
která pracuje se současnými materiály jako beton, ocel a sklo. Realizace projektu Arcidiecézního muzea Olomouc si vyžádala 270 milionů korun. Z větší části je investoval český stát prostřednictvím MK ČR, dále pak Olomoucký kraj, který také Muzeum umění Olomouc do loňského června zřizoval (nyní MK ČR) a doposud přispívá na jeho provoz. Vznikl tak areál, v němž je možné prezentovat řadu významných památek „z terénu“. (Hlavní část exponátů pochází z českých a moravských kostelů a far, další si muzeum zapůjčilo z jiných muzeí a galerií.) Kromě plastik z 12. až 19. stol. našly ve zrekonstruovaných objektech své místo obrazy a umělecké předměty ze sbírek olomouckých biskupů, a ta-
►
28
Movité kulturní dědictví
► ké klenotnice, ve které je uchováváno několik velmi
cenných sakrálních obřadních předmětů. Zlaté paprsky svítí dál V trezorové místnosti, ve skleněných sloupcích s ochrannou atmosférou, září několik monstrancí a zlatých kalichů z období gotiky až baroka. Uprostřed trůní monstrance zvaná Zlaté slunce Moravy, jež patří k nejcennějším předmětům pokladnice olomoucké katedrály sv. Václava. Jak říká historie, vznik zlaté monstrance zdobené patnácti sty diamanty a několika smaragdy podnítil kardinál Wolfgang Hanibal Schrattenbach. Ten ve svém sídelním městě Olomouci sice mnoho nepobýval – jako církevní diplomat se zdržoval v Římě − ale cítil se s ním spojen. Proto své klenoty odkázal na zhotovení monstrance. V letech 1748 – 1750 ji podle modelu olomouckého sochaře Jana Antonína Richtera vytvořil brněnský zlatník Andreas Vogelhundt. Kromě 18 až 22karátové zlaté formy sluncového typu a drahokamů je zajímavou součástí monstrance emailový štítek vsazený do zadní strany její nohy. „Zobrazuje svatého Václava na gotickém trůnu – znak olomoucké kapituly – s erby císaře Ferdinanda III., bratra olomouckého biskupa Leopolda I. Viléma Habsburského, arcivévody rakouského. Gotizující trůn na kapitulním znaku je doplněn o dietrichsteinské vinařské nože a je možné, že představuje skutečný ´trůn sv. Václava´ v olomoucké katedrále, který nechal zhotovit biskup František Dietrichstein,“ říká kurátorka výstavy o restaurování zlaté monstrance Helena Zápalková. Výstava je k vidění v prostoru Kočárovny AMO do konce října 2007 včetně filmového dokumentu o průběhu restaurátorských prací. Ty trvaly jeden rok a vedl je výtvarník a pasíř Ivan Houska. I když monstrance nebyla poškozena mechanicky, potřebovala důkladnou obnovu, jejíž náklady dosáhly 90 tisíc korun. Zlaté a stříbrné části glorioly i zdobení, stejně jako drahé kameny, bylo potřeba očistit, takže unikátní zlatnické dílo odborníci rozebrali na jednotlivé části (250 ks). Veškerá jejich registrace a dokumentace podléhala komisionálnímu dozoru. Není divu, monstrance je ukázkou špičkového zlatnického řemesla a vyčíslení ceny pouhého jednoho smaragdu je ohromující: 6 milionů korun. Na předmětu je jich několik, k tomu mnoho diamantů, ale snad nejdůležitější je umělecká, historická a duchovní hodnota monstrance. Jak říká současný olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který stál velmi blízko rodícího se projektu AMO, monstrance je středem křesťanského kultu, je symbolem proměněného chleba v živého Boha. Mária Uhrinová
Snaha o vznik Středoevropského fóra
Mezi projekty, které by mohlo ministerstvo kultury podpořit z evropských fondů v rámci Integrovaného operačního programu, figuruje také projekt Muzea umění Olomouc nazvaný Středoevropské fórum (SEF). Informoval o tom 24. 8. při své návštěvě Olomouckého kraje ministr kultury Václav Jehlička. Projektový záměr olomouckého muzea počítá s tím, že požadované finanční prostředky ve výši cca 500 milionů korun poslouží jednak k rekonstrukci stávajícího objektu v Denisově ulici a jednak pro přístavbu objektu nového. Základní ideou projektu s oficiálním názvem Muzeum umění Olomouc – Středoevropské fórum je využití proluky v sousedství muzea o rozloze zhruba 1800 m² pro kulturní účely. „Uvažujeme o tom, že by její částečnou zástavbou v uliční části mohlo vzniknout Středoevropské fórum, v zadní části pak zahradnicky upravená a veřejně přístupná sochařská expozice pod širým nebem včetně archeologické zóny. SEF by mohlo podchycovat různorodé projevy výtvarné kultury středoevropského regionu, budovat jeho stálé expozice, pořádalo by krátkodobé výstavy, případně větší střednědobé přehlídky typu bienále či trienále a zahrnovalo by také nový centrální depozitář uměleckých děl a mezinárodní badatelské centrum – knihovnu, multimediální centrum a archiv,“ přiblížil ředitel Muzea umění Olomouc Pavel Zatloukal s tím, že SEF by se soustřeďovalo na prezentaci výtvarné kultury zemí střední Evropy a visegradského prostoru (ČR, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Německo a Polsko). Jak však ředitel upozornil, projekt je z hlediska možné realizace teprve v počátcích. Na MK ČR byl zatím podán pouze rozpracovaný projektový návrh, ale navrhovatelé mají již deklarovanou podporu ministra kultury, náměstka hejtmana Olomouckého kraje Pavla Horáka i europoslance Jana Březiny. TZ/uma Místní Kultura
Muzea
29
Muzeum s mnoha „nej“
Muzeum Komenského v Přerově (50 tis. obyv., Olomoucký kraj) patří mezi dvanáct největších muzeí u nás. Může se však pochlubit i řadou dalších „nej“. Foto: E. Veselá
Muzeum má největší sbírku didaktických obrazů ve střední Evropě, největší sbírku map Moravy na světě od J. A. Komenského, největší zpracovanou sbírku učebnic a metodické literatury, největší kolekci výročních zpráv středních škol, jedinou expozici hanáckého kroje na střední Moravě. Pořádá největší setkání kovářů u nás − Hefaiston, která probíhají na hradě Helfštýn. Raritou je i ornitologická stanice, jedinečné muzejní zařízení ve střední Evropě. Od počátku Počátky přerovského muzejnictví spadají do roku 1888. Tehdy stál u vzniku Muzea Komenského ředitel měšťanských škol František Slaměnka. V souvislosti s přípravami Národopisné výstavy v Praze pak ještě vzniklo v roce 1902 Městské muzeum. Během dvacátých let minulého století přibyla další dvě muzea založená na základě soukromých sbírek. Bylo to Teličkovo archeologické muzeum a Hudečkova sbírka hmyzu. V roce 1930 rozhodlo město o umístění Muzea Komenského a Městského muzea, jehož 10 / 2007
součástí se stala i soukromá muzea, do právě opraveného přerovského zámku. Po roce 1945 následovalo sloučení dvou uvedených zařízení a vzniklo Muzeum J. A. Komenského zřizované městem. V letech 1956 až 2002 v režii Okresního národního výboru a později Okresního úřadu Přerov instituce několikrát název změnila. Od roku 1992 se však navrátil název původní Muzeum Komenského. V 90. letech se osamostatnila muzea v Hranicích a Kojetíně. V roce 2003 přešlo přerovské muzeum pod správu Olomouckého kraje. Jeho sbírkotvorná činnost je rozdělena do 4 oddělení, a to ornitologické stanice (ORNIS), hradu Helfštýn (o něm jsme psali v dvojčísle MíKu 7-8, str. 25), oddělení regionální historie a oddělení dějin školství. Ornitologická stanice ORNS je jediným specializovaným ornitologickým muzeem u nás. Jeho původní budova byla postavena koncem 30. let 20. století Moravským ornitologickým spolkem, který přešel v roce 1960 pod přerovské muzeum, a objekt ►
30
Muzea
Rok Albrechta z Valdštejna Jedním ze stěžejních projektů českého Senátu jako kulturně-společenského centra je v letošním roce výstava „Albrecht z Valdštejna a jeho doba“, která má být připomenutím této výjimečné, byť kontroverzní osobnosti generála a politika 17. století. Na přípravě expozice se podílelo několik institucí, velké množství muzejních odborníků z ČR, Německa, Rakouska a Švédska, a už od léta jí předchází bohatý doprovodný program. Valdštejnský palác, ve kterém senát sídlí, je spojen se jménem svého majitele Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna (1583 – 1634) od doby 1625. Dal jej postavit italskému architektovi Andreovi Spezza jako svou pražskou rezidenci, která měla velikostí a přepychem zastínit všechny ostatní pražské paláce. Samotná výstava, na které participují i Regionální muzeum Jičín a Krajské muzeum Karlovarského kraje Cheb, se bude konat ve výstavní síni Valdštejnská jízdárna od půlky listopadu 2007 do února 2008. V expozici najdou návštěvníci umělecké předměty, které se do Čech vrací poprvé od dob Bílé hory, kdy byly odvezeny jako válečná kořist. Projekt je zaštítěn předsedou Senátu ČR Přemyslem Sobotkou. [uma] ► se stal sídlem přírodovědného oddělení. Sbírky,
výstavní prostory, odborná knihovna i potřebné zázemí si vyžádaly jeho rozšíření datované rokem 1981. Povodně v roce 1997 většinu vycpanin poničily, ale z různých zdrojů se podařilo zajistit finance a vše během pěti let opravit. Dnes mohou návštěvníci obdivovat expozici „Ptactvo České republiky“, obsahující 400 druhů ptáků. Oddělení regionální historie Jeho základním úkolem je dokumentace vývoje a života širšího přerovského regionu. Spravuje 106 tisíc sbírkových předmětů, z nichž část lze vidět v pěti stálých expozicích na přerovském zámku. Součástí oddělení jsou také pracoviště archeologie, konzervátorské a preparátorské dílny, knihovna s rozsáhlým fondem odborné a regionální literatury. Velkým úspěchem se stalo vydání publikace M. Ludvíkové Lidový kroj na Hané, oceněné v roce 2002 titulem Nejlepší publikace roku v oboru. Oddělení dějin školství Specializované pracoviště pro dějiny školství a komenologii vzniklo v roce 1966. Jeho posláním je sběr, evidence, uložení a správa dokladů o práci a životě škol a učitelů od minulosti po současnost a shromažďování komenian. Dnes mají jeho sbírky, čítající 123 tisíc předmětů, ne-
Nové expozice
Počátky frenštátského muzejnictví jsou svázány s Národopisnou výstavou českoslovanskou konanou v roce 1895. Slavnostní otevření muzea však proběhlo až počátkem 50. let minulého století. Dnešní muzejní instituce je součástí Muzea Novojičínska v Novém Jičíně – příspěvkové organizace zřizované Moravskoslezským krajem. V rámci letošních oslav 650 let založení města proběhlo i otevření devíti muzejních expozic zaměřených zejména na národopis a historii. V přízemí budovy jsou tři výstavní síně pro krátkodobé výstavy s možností konání přednášek a audiovizuálních programů. Muzeum najdeme v budově tzv. chlapecké školy z roku 1876. [ev]
jen celostátní, ale i celoevropský význam. Prezentují se v sedmi stálých muzejních expozicích a každoročně také na řadě výstav u nás i v zahraničí – např. letos jde o Komenského mapy v nizozemském Naardenu a Rotterdamu nebo české i cizí slabikáře v italské Florencii. Oddělení dějin školství také pořádá celostátní konference, vydává tematické publikace, podílí se na mezinárodním projektu mapujícím osudy české pobělohorské emigrace v Polsku. Depozitáře nestačí Muzeum má v současné době přes 330 tisíc sbírkových předmětů a hlavní problém představuje absence vhodných depozitárních prostor. Proto se nedaleko zámku a v těsném sousedství ekonomického oddělení připravuje výstavba vhodného objektu. Zatím je hotov projekt, stavební povolení a zbývá jen „maličkost“ – získat potřebných 8 milionů Kč. Přerovský zámek patří městu a muzeum za pronájem platí ročně 1,5 milionu Kč, přestože jeho zřizovatel, Olomoucký kraj, přispívá na opravy. Naposledy šlo o 5 milionů na topení a novou elektroinstalaci. Majitelem objektu ornitologické stanice a čtyř historických domů ze 14. – 16. století v blízkosti zámku je Olomoucký kraj. Eva Veselá Místní Kultura
Muzea
„Ku slávě a štěstí Moravy“
Zakladatelům a mecenášům je věnován cyklus výstav, který započal koncem srpna v Kabinetu Místodržitelského paláce, výstavních prostorách Moravské galerie v Brně. Pod názvem Sběratelé a mecenáši jsou zde představovány nejvýznamnější osobnosti z řad moravské aristokracie, měšťanstva, ale i umělců, kteří v minulosti svou cílevědomou sběratelskou činností přispěli k obohacení rozsáhlých sbírek dnešní Moravské galerie v Brně (MG). Základ sbírek volného i užitého umění byl položen se vznikem Františkova muzea (pozdějšího Moravského zemského muzea) v roce 1817 a Moravského uměleckoprůmyslového muzea v roce 1873. U zrodu Františkova nebo také „národního muzea“ (Nationalmuseum), jak bylo tehdy nazýváno, stála vzdělaná a patriotická moravská šlechta, která darovala muzeu do jeho počátků umělecká díla nebo vzácné předměty ze svých vlastních sbírek. Mezi těmito kosmopolitně smýšlejícími sběrateli – mecenáši – vynikli zvláště italský kníže Odoardo III. Collalto e San Salvatore (1747 – 1833), který patřil vůbec k prvním „sponzorům“ muzea, hrabě Friedrich Silva Tarouca (1816 – 1881) a rakouský kníže Johann II. z Liechtensteinu (1840 – 1929). První z cyklu výstav v MG představuje necelou desítku exponátů volného i užitého umění, které pocházejí z majetku jmenovaných osobností. Sbírkové předměty, o kterých je řeč, patří k nejstarším akvizicím brněnské Moravské galerie, ale jsou současně dokladem kontinuity této muzejní instituce, jež vznikla v roce 1961 sloučením obrazárny Moravského zemského muzea a Moravského uměleckoprůmyslového muzea. Odoardova rozsáhlá sbírka obsahovala kromě obrazů starých mistrů, soch ze dřeva, bronzu i mramoru, předmětů ze slonoviny, želvoviny a drahých kamenů i řadu antických skulptur a gem (kameje a intaglie), z nichž některé daroval Františkovu muzeu. Tímto darem se stal nejen jedním z prvních mecenášů nově vzniklé instituce, která si kladla za cíl „ku slávě, vzdělávání, průmyslu a štěstí Moravy“ zmapovat široké spektrum společenských a přírodních oborů, ale zároveň se stal zakladatelem sbírky antického umění na Moravě. Taroucové byli starým portugalským rodem, jehož členové poté, co se v 18. století usadili v Čechách, se nejenže intenzivně zajímali o umění, ale podíleli se na vlaste10 / 2007
neckých aktivitách české a moravské společnosti. Již vzpomínaný hrabě Friedrich Silva Tarouca hmotně podporoval uměleckou dráhu malíře Josefa Mánesa. Členem elitní skupiny padesáti nejvýznamnějších zakladatelů Moravského uměleckoprůmyslového muzea byl i Johann II. z Liechtensteinu, který cíleně rozšiřoval bohatou rodovou sbírku a současně také podporoval řadu státních i soukromých muzeí po celé monarchii. Nejvíce se soustředil na podporu Slezského zemského muzea v Opavě, jehož byl protektorem. Významně ýstava seznapřispěl i k budování mující diváky sbírek brněnských s výjimečnými sběramuzejních domů. teli a mecenáši potrMoravské umělecková v MG do 6. ledna průmyslové muzeum 2008. od něj získalo více jak dvě stovky exponátů, mezi nimi i jedinečnou kolekci italské majoliky s vrcholnými příklady faenzské produkce z počátku 16. století. Mária Uhrinová
V
Kaňovický skanzen
Starobylá vesnická usedlost z roku 1793 řadu let chátrala. Obec Kaňovice (261 obyv., Zlínský kraj) ji vykoupila od původního majitele a začala s potřebnými opravami. Vloni získala příspěvek 70 tisíc Kč od Zlínského kraje na podlahu, letos poskytlo příspěvek 150 tisíc Kč ministerstvo kultury z Havarijního programu. Částka je určena na statické zajištění chlévů, obnovu krovů a střešní krytiny. V opravené hlavní budově se již uskutečnily různé akce – např. výstava pomlázek, malování kraslic. V upravených chlévech vznikne stálá expozice i prostor pro další aktivity. Z objektu málem odsouzeného ke zbourání se tak stává kulturní centrum obce. [ev] Muzeum Šumavy Sušice oznamuje: Návštěvnická sezona sušického muzea končí v letošním roce mimořádně 30. září. V říjnu již nebude muzeum z technických důvodů (rekonstrukce topení) přístupné.
31
32
Divadlo
Zlínští divadelníci
Foerstrovy Osenice
V Městském divadle Zlín, které každoročně pořádá mezinárodní festival Setkání 2007 Stretnutie, vzniklo právě u příležitosti této akce představení Blázni jsme divadlem aneb Jak jsme hledali ten pravý poklad. Jedná se o pouliční vystoupení hereckého souboru, s nímž zlínští divadel-
Od roku 2001, kdy z iniciativy Pěveckého sboru pražských učitelů (PSPU) vznikl nápad uspořádat k 50. výročí úmrtí Josefa Bohuslava Foerstra v obci Osenice festival pěveckých sborů, se konalo už jeho sedm ročníků. Kraj, kde má Foerstrův rod kořeny, je na akci patřičně hrdý a tak k organizátorům (už zmíněný PSPU, Unie českých pěveckých sborů, Pražský pěvecký sbor Smetana, Pěvecký sbor Typografia) se přidali místní: Obec Dětenice spolu s Dobrovolným sdružením rodáků a přátel Dětenic, Osenic a Brodku. Jak referuje Zpravodaj PSPU č. 79 letošní ročník, který se konal začátkem června, se může pochlubit výjimečným setkáním sborových pěvců z Čech, Slovinska a Polska. Akci již tradičně otevřela slavnostní mše svatá v osenickém kostele Narození Panny Marie s vystoupením pěvců a dómského varhaníka a ředitele kůru katedrály sv. Víta v Praze Josefa Kšici. Ve festivalovém programu, jehož průběh moderoval herec Alfréd Strejček, a který se odehrával v amfiteátru pod širým nebem, se vystřídalo devět pěveckých sborů. Součástí festivalu Foerstrovy Osenice je zajímavá tradice, že některé koncerty se konají v okolních obcích; letos to bylo ve Starých Hradech, v Bystřici a v Sobotce. [uma]
baví diváky na ulicích
níci baví nejenom diváky ve Zlíně, ale i v jeho okolí. Přes prázdniny a v září hráli venku a budou hrát „až do prvních mlh“. Až dosud se tzv. Road Tour, jak se „šňůra“ představení nazývá, uskutečnila s velkým úspěchem v téměř dvaceti městech a obcích a letos se herci ještě chystají do Luhačovic, Hulína a Napajedel. Informace o představení je možné získat ve zlínském divadle, ale i v informačním centru nebo na obecním úřadě příslušného města či obce. [uma]
Festival jednoho herce změnil podobu
Přehlídka Divadlo jednoho herce, pořádaná Západočeským divadlem Cheb, změnila pod novým dramaturgickým vedením svou tvář. Pro tento rok byly vyloučeny amatérské projekty a letošní 14. ročník se zaměřil na současnou profesionální jevištní špičku v sólových divadelních projektech. Přehlídka monodramatu, která z finančních důvodů už měla několikrát nakročeno ke svému zániku (teď se koná jako bienále), proběhla od 6. do 9. září a představila české i zahraniční herce, a to hlavně v jejich autorských projektech. Konala se za finanční podpory města Chebu, Ministerstva kultury ČR, Karlovarského kraje, Italského divadelního institutu, Polského institutu a Velvyslanectví USA. [uma]
letos po sedmé
WEINBERGER TOUR Koncertní turné Weinberger Tour českého violoncellisty Františka Brikcia a klavíristy Tomáše Víška probíhá při příležitosti 40. výročí úmrtí skladatele Jaromíra Weinbergera (1896 – 1967) pod záštitou Ministerstva kultury ČR a primátora města Brna Romana Onderky. Úvodní koncert byl uveden v dubnu ve Španělské synagoze v Praze ve spolupráci s Židovským muzeem. Koncerty, na kterých znějí skladby židovských skladatelů, se konají na různých místech České republiky a celé turné vyvrcholí závěrečným koncertem v Praze dne 29. října 2007 od 19.30 hodin. Ten bude v rámci listopadového vydání pořadu Terra Musica vysílat Česká televize. Více informací je k dispozici na webových stránkách http://www.Brikcius.com [luk] Místní Kultura
Dirigent Peter Rundel a sopranistka Martha Cluver
33
Foto: Archiv OD
Příště v roce 2009
Ostrava se koncem léta stala metropolí soudobé hudby Třítýdenní maraton diskusí, prezentací, individuálních lekcí a koncertních vystoupení mladých skladatelů ze 13 zemí světa − Ostravské dny 2007 – pořádalo Ostravské centrum pro novou hudbu. Jako bienále se koná za finančního přispění MK ČR, města Ostravy a Visegrád Fund (tato kulturní iniciativa byla již tradičně podpořena i prestižním grantem EU Culture 2000). Letošní 3. ročník Ostravských dnů (OD) obsahoval rovněž lektorskou část, v níž se mladí hudebníci zúčastňovali inspirativních workshopů a s předními světovými hudebníky a pedagogy diskutovali o otázkách soudobé hudby a umění. Letos vedle zakladatele OD, mezinárodně proslulého dirigenta Petra Kotíka, přednášeli americký skladatel Alvin Lucier, berlínský muzikolog Sebastian Claren, otec avantgardního jazzu Muhal Richard Abrams nebo slavná finská skladatelka žijící v Paříži Kaija Saariaho. Vyvrcholením byl týdenní hudební festival zaměřený na „novou“ hudbu 2. poloviny 20. století a století 21., který měl na programu 15 koncer10 / 2007
tů. V rámci festivalu se ve spolupráci s Galerií výtvarného umění Ostrava uskutečnila výstava mezinárodně uznávaného německého fotografa Wolfganga Trägera, který představil kolekci portrétů největších osobností současného světa umění. Zajímavé bylo rovněž setkání tvůrců 60. let v programu „Nová hudba v Praze v letech 1959 až 64“ za účasti všech žijících aktérů té doby. Během festivalu zaznělo mnoho skladeb lektorů i 27 kompozic rezidentů − studentů OD, s velkou pravděpodobností budoucích osobností soudobé tvorby. Veřejná část festivalu vyvrcholila koncertem v Domě kultury města Ostravy. Ostravské dny se mohou pochlubit tím pravým a stále vzrůstajícím festivalovým publikem. Mnozí návštěvníci totiž nevynechali jediný koncert (konaly se i třikrát denně a mnohdy do hluboké noci). Další ročník tohoto na světové mapě soudobé hudby nepřehlédnutelného fenoménu se připravuje na rok 2009. Mária Uhrinová
34
Hudba, Tanec
Chrudimské hudební pátky V době protektorátní tmy, po vzoru pražských hudebních úterků Umělecké besedy, vznikla v Chrudimi podobná tradice – hudební pátky. Konají se již od válečného roku 1942 a letos na jaře Chrudimští oslavili již 650. výročí jejich trvání. Ve městě s několika kostely, v nichž se živě koncertovalo a zpívalo, byl roku 1865 založen pěvecký spolek Slavoj působící dodnes. Pocházejí odsud významné hudební osobnosti, slavní operní pěvci z Prozatímního a Národního divadla − Bohumil Benoni a Rudolf Vonásek. V protektorátním roce 1942 přišla čtveřice místních učitelů: M. Červinková, V. Bříza, J. Doubrava a M. Šáfra s nápadem pořádat cyklus koncertů komorního charakteru. I po mnoha historicko-společenských změnách a po letech, kdy koncertní cykly zabezpečovali tu jednotlivci, tu spolky a místní učitelé, nebo pak následně městské kulturní instituce, si „Chrudimské hudební pátky“ (CHHP) udržely svoji úroveň a dodnes se z nich mohou místní občané i návštěvníci města těšit. Vyrostlo na nich několik generací posluchačů, z nichž někteří si zvolili hudbu za svou profesi. Uznávaná operní pěvkyně Dagmar Pecková v rozhlasovém rozhovoru pro BBC CZECH vzpomíná, jak měly s maminkou hrozně rády operu a pravidelně „hudební pátky“ navštěvovaly: „Kdykoliv přišel pan Žídek, pan Haken nebo jiní zpěváci, tak já i moje matka, ať se dělo doma nebo ve škole cokoliv, jsme si vždycky vzaly sváteční šaty a šly jsme tam. Protože pro ní to byl vrchol všeho, odměna za její práci.“ Od počátku jsou „Chrudimské hudební pátky“, tj. koncerty vážné hudby probíhající formou uměleckých vystoupení různých souborů a těles, spojeny s velkým muzejním sálem známým jako Chrudimská beseda. Chrudimská beseda se také jmenuje příspěvková organizace města, která cyklus „pátků“ dramaturgicky a organizačně zabezpečuje. O jejich významu svědčí kromě jiného také podpora ze strany města. Mária Uhrinová
Mezinárodní setkání dětských pěvců a tanečníků v Příbrami V říjnových dnech spojených s oslavou státního svátku se již tradičně uskuteční mezinárodní přehlídka dětských pěveckých a tanečních souborů uspořádaná Společností přátel národů východu a Divadlem Příbram. Letošní v pořadí deváté setkání se uskuteční 30. října v příbramském Divadle A. Dvořáka a přivítá dětské umělecké soubory, aby si vyměnily zkušenosti z tvůrčí práce, navázaly kontakty k další spolupráci a představily svůj talent a dovednosti veřejnosti. [uma]
Současná
česká ilustrační tvorba
Galerie výtvarného umění (GVU) v Havlíčkově Brodě se již od svého vzniku v 60. letech 20. století soustavně zaměřuje na mapování ilustrační tvorby v českých zemích. (S podobným výstavním programem počítá i nově připravovaný projekt Galerie Sladovna Písek „Centrum ilustrace“, který se chce prezentovat hlavně ilustrací knih pro děti.) Zdejší sbírka ilustrací je nejpočetnější sbírkovou skupinou GVU a představuje především českou ilustrační tvorbu druhé poloviny 20. století, nechybí ale ani práce výtvarníků starších generací. Zmíněná sbírka byla koncipována s přesvědčením, že ilustrace jako specifický obor výtvarného umění, který se nachází na samé hranici s uměním užitým, se stejně jako další výtvarné projevy vyvíjí. Tato skutečnost je neustále přítomna při dalším dotváření sbírky i při koncipování výstavního programu, jehož stěžejní akcí je pořádání každoroční přehlídky současné české ilustrační tvorby. Ta se uskutečnila již po patnácté, stejně jako v předešlých ročnících, ve stejném termínu jako Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě (www.hejkal.cz/ trh/), aby měli vystavující autoři a jejich díla možnost přímého kontaktu s nakladateli a vydavateli. Vernisáž letošní přehlídky se uskuteční 5. října a výstava potrvá do 2. prosince. [uma] VÝTVARNÉ UMĚNÍ FRANTIŠKOVY LÁZNĚ (5 tis. obyv., okres Cheb): Akciová společnost Lázně Františkovy Lázně vyhlašuje 5. ročník fotosoutěže pro fotografy-amatéry na téma „Františkovy Lázně – oáza klidu a pohody“. Uzávěrka pro příjem soutěžních prací je 10. 11. Mají to být snímky města a blízkého okolí, které nebyly nikde publikovány. Po soutěži se stanou majetkem vyhlašovatele. Porota udělí 1. cenu spojenou s 5 tis. Kč, 2. cenu (3 tis.) a 3. cenu (1 tis.), má však právo některou cenu neudělit či udělit více stejných cen. (Františkolázeňské listy, č.1, 2007)
Místní Kultura
Výtvarné umění
MeetFactory
Praha vysílá poselství o svém uměleckém a intelektuálním potenciálu: „MeetFactory“ – Multikulturní centrum ve velkorysém stylu
Foto: www.meetfactory.cz
V moderním městě by měl existovat prostor, který rozvíjí jiné mentální pole než podnikání a bydlení. Dům, kde něco vzniká a kde se něco potkává. Nezávislé multikulturní centrum poskytne společné zázemí nejen českým umělcům z různých oborů, ale svým rozsahem zapojí Prahu do mezinárodní spolupráce na současné umělecké scéně v Evropě a ve světě. Takto jsou prezentovány cíle projektu MeetFactory, který vzniká v budově rozsáhlého industriálního objektu v Praze na Zlíchově. Jeho záměrem není pouze podpořit místní uměleckou komunitu, ale vytvořit zcela unikátní platformu, která v Praze chybí, a místo pro spolupráci a umělecký dialog. Komplex MeetFactory bude sloužit jako unikátní, kulturně-vzdělávací, ateliérové, rezidenční a produkční centrum nabízející umění, zábavu i jiné vybrané služby. „Naším záměrem je zde propojit řadu kulturních a zábavních projektů (galerii, kino, knihkupectví a videotéku, výstavy v negalerijních prostorech, projekce, semináře) s možnostmi společenského zázemí (kavárna, taneční klub)“, říkají zakladatelé obecně prospěš-
10 / 2007
né společnosti MeetFactory, v jejímž čele stojí sochař David Černý, hudebník David Koller a režisérka Alice Nellis. Říkají, že jde o neziskovou organizaci, která své veškeré příjmy hodlá využít výhradně na provoz a rozvoj projektu. Komplex MeetFactory má ambici stát se svou multifunkčností zcela ojedinělým zařízením v České republice a vytvořit svým kulturně-vzdělávacím provozem most mezi světovými scénami. Praha získává novou platformu uměleckého provozu, který nabídne přímý kontakt s výtvarnými umělci a otevře možnosti k navázání spolupráce s představiteli výlavnostní otevření znamných mezicentra pro současné národních kulturních institucí. umění MeetFactory proZáštitu nad běhne v Praze od 1. do projektem pře6. října 2007. vzal primátor hlavního města Prahy Pavel Bém, podpořilo jej i Ministerstvo kultury ČR a Česko-německý fond budoucnosti. [luk]
S
35
36
Portrét
Jídlo je kulturní fenomén, a může být uměleckým dílem
Hana Lauková, ač původem Pražačka, vybrala si před 21 lety jako místo k životu jižní Čechy a Český Krumlov. Protože, jak říká, je to nejkrásnější město jaké zná a chce, aby bylo zdravým a šťastným městem. Foto: David Turecký Hana Lauková, Kuchyň jako místo osvěty vystudovaná etnografka, Už při studiu na pražské FF UK (národopis a děpřesvědčená vegetariánka, jiny umění) v sedmdesátých letech se zaměřovanyní profesionální la na témata, která v oboru stála jakoby opodál − vegetariánská kuchařka a nadšená kulturní místo stravy v každodenním životě obyčejných aktivistka lidí. Protože v době dokončování studií žila na Slovensku, soustředila se na jídlo jako na zdejší fenomén (Lidová strava na dolním Liptově, dipl. práce, FF UK 1979 nebo Příspěvek ke studiu topenišť, kuchyňského inventáře a přípravy pokrmů v dolním Liptově, Národopisné aktuality 1982). H. Lauková říká: „Nelíbilo se mi, že jídlo bylo vnímáno jako podřadná kategorie života. Opak je pravdou, naši předkové si ho cenili a jejich citový vztah k jídlu samotnému i k jeho zpracování se projevil například i v řeči. Ve slovenčině i češtině existuje mnoho zdrobnělin slov souvisejících s jídlem a kuchyní.“ Nezůstalo jenom u teorie, a tak paní Hana zhodnotila své nabyté vědomosti nejen ve vlastní kuchyni, kde se jako máma tří dětí měla co ohánět, ale i v českokrumlovských gastronomických stáncích. Do roku 1991 pracovala v tehdejším Okresním kulturním středisku, kde zajišťovala pořady pro děti a mládež, připravovala cyklus přednášek „Jak zdravě žít“ a následně začala organizovat a vést kurzy jógy a besedy o zdravé výživě. Po na každém rohu číhá turistické pozlátko a tučná revoluci, kdy se krumlovské restaurace začaly česká kuchyně, to jde dost těžko. H. Lauková profilovat, stála paní Hana při tvorbě jídelníčku vysvětluje: „Myslím si, že v rámci globalizace některých z nich. Stylová hospoda U dwau Mamá větší šanci jihoevropská, arabská nebo inryjí jako jedna z prvních nabídla středověká a redická kuchyně. Naše omáčky a knedlíky neodponesanční jídla. Historička umění Hana Blochová vídají současným trendům pestré a zdravé, ale sem přinesla staré lidové recepty, i ty z honosné ani rychlé kuchyně. Tradiční lidová kuchyň je rožmberské zámecké kuchyně. Paní kuchařka z nutričního hlediska zajímavější, ale je to straH. Lauková prolnula tuto nabídku s možnostmi va určená skromným fyzicky pracujícím lidem. dnešního sortimentu surovin, a tak se hosté této A dnes je většina evropské populace trochu jinjiž velmi známé krumlovské taverny setkávají de. Zahraniční hosté u nás rádi ochutnají bramborové placky, černého kubu, kulajdu, zelnici dodnes s nabídkou vonící šafránem, medovinou nebo ovocné či jiné knedlíky, ale nepředpokláa jinými již zapomenutými vůněmi a chutěmi, připravovanými tradičním způsobem. dám, že by si toto chtěli vařit doma.“ A proto si Inspirativní tradice paní Hana, tato nadšená zastánkyně lidové straVegetariánka s univerzitní průpravou objíždí vy, touží splnit jeden sen: chce v Českém Krumměsta a neúnavně propaguje zdravý životní styl lově otevřít KAŠETÉRII, otevřený prostor, kde a nekonzumní životní hodnoty. Ve městě, kde by se dalo dobře, levně a zdravě najíst a kde by ► Místní Kultura
Zahraničí ► se příchozí i něco naučil. A plánuje: „Zákla-
dem lidské stravy je odpradávna obilí na tisíc způsobů. Z toho se dá vyjít a dělat stále nové zajímavé recepty. Je to univerzální celosvětový grunt, národní a krajové odchylky jsou již pouze v dochucení, v použití specifických ingrediencí. To, čím nás dnes může inspirovat staročeská kuchyně nezámožných vrstev, je skromnost, jednoduchost, využívání místních zdrojů – kaše, placky, luštěniny, chléb, mléko, řepa, zelí… a občas med a ovoce. Ti lidé jedli proto, aby žili.“ Krumlov taky pro Krumlováky Od prvního dne, co se paní Hana přistěhovala do Českého Krumlova, je z ní Jihočeška. Svůj kraj a město miluje, a proto snahy udělat z něj Disneyland a pouhopouhou turistickou atrakci odmítá a systematicky proti nim brojí: „Je tady stále dost místních, kterým nejde jenom o rychlé zisky, ale záleží jim na živém městě pro místní lidi. Existuje zde spolkový život, skvělý smíšený sbor Perchta, dětský pěvecký sbor, smyčcový orchestr. Aktivní mladé ženy dělají zajímavé kurzy pro maminky i pro ty, co momentálně nemají práci.“ Hana Lauková si soudí, že Český Krumlov není mrtvou historickou dekorací, ale má životodárný potenciál právě v návaznosti na život původních měšťanů a řemeslníků. Proto, aby mohla svoje názory prosazovat, rozhodla se vstoupit do komunální politiky. V minulém roce kandidovala za Stranu zelených a i když nebyla zvolena, politiku krumlovské radnice sleduje a glosuje: „Myslím si, že místo výstavby dalších nákupních center je třeba pomáhat rozvoji místní řemeslné a zemědělské produkce. Protože mou doménou je stravování, znepokojuje mě například, že město nemá vlastní zdroj kvalitní čerstvé zeleniny. Zdánlivě nekonstruktivní připomínka! Způsob, jak přistupujeme k jídlu, odráží náš vztah k sobě, ke světu, k živým bytostem. Jídlo je kulturní fenomén – mění se v čase, odráží kulturní úroveň společnosti. A může být uměleckým dílem, čímž nemyslím objekt z marcipánu. Každý krásně s pozorností a láskou připravený talíř je dílo, kterým tvůrce může působit na naše pocity možná hlouběji než obrazem či sochou.“ Mária Uhrinová 10 / 2007
Svědectví o zločinech holocaustu nesmí zmizet
Když světoznámý americký režisér Steven Spielberg připravoval svůj film Schindlerův seznam, při studiu pramenů si uvědomil, že očitých svědků 2. světové války a událostí, které přinesla, ubývá, a že není v lidské moci tomuto fatálnímu ztrácení historické paměti lidstva zabránit. Proto se rozhodl pro obrovský počin: založil nadaci SHOA VISUAL HISTORY FOUNDATION. I když existuje už několik let, málokdo u nás ví, že na projektu, jehož výsledkem je svědectví 52 000 přeživších, osvoboditelů a svědků nacistického holocaustu, se podíleli jednotlivci i české instituce. S cílem soustředit historická fakta, která mají být mementem, vznikl velký mnohojazyčný soubor audiovizuálních nahrávek obsahující 116 000 hodin digitalizovaných záznamů rozhovorů ve dvaatřiceti jazycích s více než 50 tisíci respondenty. Jak informoval týdeník Reflex, nejvíce nahrávek je z USA – 19 841 a z Izraele – 8504; Česko přispělo 566 a Slovensko 656 dokumenty. V současné době je nadace přetvořena v Shoa Foundation Institute for Visual History a působí při University of South California. Jí spravovaný soubor je nedocenitelným zdrojem informací nejen pro historiky, ale i pro sociology, psychology, lingvisty, učitele všech stupňů škol, národopisce, samozřejmě filmaře (z archivu již byla použita řada svědectví pro další dokumentární filmy, například i českého režiséra Vojtěcha Jasného) atd. I po letech se tu dají najít informace a souvislosti, které třeba unikly i při tehdejších soudních procesech. Bez možnosti počítačového vyhledávání by nebylo v lidských silách tento archiv zpracovat a následně v souboru vyhledávat relevantní informace. Projektu se proto účastní několik výzkumných pracovišť. Vedle zmíněného institutu je to IBM Thomas J. Watson Research Center v Yorktown Heights, N. Y., dvě americké univerzity (Johns Hopkins University v Baltimoru a University of Maryland) i Ústav formální a aplikované lingvistky na MFF Univerzity Karlovy v Praze a katedra kybernetiky fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Je třeba zdůraznit, že obě česká pracoviště se zúčastnila výběru vypsaného americkou grantovou agenturou NSF. Český řešitelský tým má přitom na starost češtinu, slovenštinu, ruštinu, polštinu a maďarštinu. [uma]
37
38
Zahraničí
Slovenská Thálie
po letech v novém chrámu Foto: archiv SND
Po 22 letech tahanic, po mnoha špatných rozhodnutích, po nesmírném nárůstu požadovaného rozpočtu, po zpolitizování a skandalizaci celého projektu byla 14. dubna slavnostně přestřižena páska před novou budovou Slovenského národného divadla v Bratislavě. Jedna z nejvýznamnějších kulturních institucí v SR vznikla v roce 1920 a k jejímu založení významně přispěli čeští umělci. Několik prvních sezon se hrálo pouze v češtině, neboť do Bratislavy přesídlil s celým repertoárem herecký soubor Východočeského divadla, ten začal svojí činnost v historické budově městského divadla. Dnešní SND tvoří tři složky: činohra, opera a bale, které mají stálé profesionální soubory. Do března 2007 působily ve třech divadelních sálech na třech místech v centru města. Historicky památkově chráněná budova na Hvězdoslavově náměstí patří k nejkrásnějším novorenesančním stavbám na Slovensku a zůstává v provozu, Divadlo Pavla Orságha Hvězdoslava a Malá scéna SND již této instituci neslouží. (oba sály mají projít rekonstrukcí a je otázkou dalšího jednání zda poslouží jinému divadelnímu souboru, nebo jejich využití bude jiné). Mastodont, Titanic či architektonický zázrak? Vládní rozhodnutí o výstavbě nového stánku slovenského divadla padlo v roce 1983, s výstavbou se začalo v 1985. Už od počátků tento kolosální projekt provázely emoce, neboť stavba měla být největší divadelní budovou v teh-
dejší ČSSR a tím pádem i rozpočet byl na tu dobu astronomický. Po politické změně a po rozdělení Československa se situace komplikovala a kauza se navíc zpolitizovala. Existovaly také snahy odprodat rozestavěné divadlo na zcela jiné účely za nejvyšší nabídku. Nakonec padlo definitvní rozhodnutí o dokončení nové budovy a o jejím dalším provozování. Návrh architektů Martina Kusého, Pavla Paňáka a Petra Bauera zvítězil v konkurenci 53 projektů. Budova má sedm podlaží, dva tisíce místností, tři hlavní sály: Sál opery a baletu (901 míst), Sál činohry (635 míst), Studio (149 míst). Součástí objektu je restaurace pro 120 osob, klub, 2 menší kavárny a restaurační zázemí. Spolu s hledištěm historické budovy SND má teď tato instituce kapacitu pro 2296 diváků. Pro srovnání: Pražské ND disponuje na třech svých scénách (Historická budova, Stavovské divadlo, Kolowrat) celkem 1746 sedadly. Tvůrcům i divákům pro radost I když se stavba SND zkomplikovala a předražila (zpráva z ledna 2007 mluví o celkových nákladech ve výši 4,7 miliardy Sk) slovenská společnost se uklidnila a přijala její otevření s potěšením. Celkový vzhled působí velmi ► Místní Kultura
Zahraničí ► moderně a noblesu budovy podpořilo
i umístění několika uměleckých děl v interiérech (pramen) i v exteriérech (fontána, kaskáda, výtvarné věžové objekty). Kromě uměleckých děl (v galerijních prostorách) budou veřejné interiéry ozdobeny divadelními kostýmy a dekoracemi, z fundusu divadla. Objekt je součástí nově budovaného náměstí, má výhodnou polohu u mostu Apollo přes řeku Dunaj a dotváří zajímavý urbanistický charakter celého prostoru. Je dobře napojenana dopravní síť města, což návštěvníci určitě ocení. Slavnostního dubnového otevření se zúčastnily osobnosti kultury i politiky, a to jak představitelé současné tak i minulé slovenské vlády. Slavnostní galavečer se konal v Operním sálu, kde na jevišti stála pouze bílá lípa – symbol SND. Stejně jako 1. března 1920, kdy se Slovenské národní divadlo otevíralo jako instituce, i teď zazněla předehra k opeře Bedřicha Smetany Hubička. Zahrál ji Orchestr Opery SND, který pak v následujícím programu slavných operních árií doprovázel slovenské pěvce. Mária Uhrinová
Evropské snídaně
Cyklus seminářů “Evropské snídaně“ pořádá Zastoupení Evropské komise v Praze ve spolupráci s poradenskou společností Devoteam Česká republika. Od listopadu 2006 se uskutečnila už čtyři setkání, která zájemcům nabídla informace jakým způsobem informační komunikační technologie (ICP) mohou život lidí zlepšovat a jak tuto kvalitu podporuje Evropské společenství. Poslední červnová snídaně se věnovala tématu „Financování projektů e-kultury v Evropě: Evropské programy a zkušenosti z Dánska a České republiky“. Setkání jsou určena širokému spektru zájemců – institucím, školám, zástupcům soukromého i neziskového sektoru. Informace o dalších seminářích můžete získat na www.evropska-unie. cz a taky www.devoteam.cz. [uma] 10 / 2007
Slovanská kultura prezentovaná v síti
Jak upozornily Literární noviny (17/2007), v uplynulém období se na českém internetu objevily nové portály mapující soustředěně slovanské kulturní území. Věnují se kultuře, ale také politice východoevropských zemí.. Jedním z nich je polský literárně kulturní čtvrtletník Pobocza/Časopis věnovaný kultuře střední a východní Evropy www.pobocza.pl, který vznikl v r. 1998. Dnes vychází pouze v internetové verzi, ale ve čtyřech jazykových mutacích – polské, české, srbské a slovinské. Za dobu své existence přivedl ke spolupráci desítky mladých autorů, překladatelů a redaktorů z různých koutů slovanské Evropy. Díky jejich práci se snaží mapovat básnickou tvorbu celého regionu – od České republiky a Polska přes země bývalé Jugoslávie až po Bělorusko. Vydává jej Krajeńskie Stowarzyszenie Kulturalne Więcborku, za podpory Nadace J&S Pro Bono Poloniae a polského Ministerstva kultury a národního dědictví. Ve snaze poskytovat aktuální informace o „všem polském“, co se odehrává nejen v České republice, připravili studenti polonistiky na pražské Filozofické fakultě webové stránky pod názvem Pražská polonistika (www. polonistika.cz). Stránky jsou provozovány za finanční podpory Studentské rady, Studentského fondu FF UK a takřka denně se zde objevují upozornění na aktuální – nejen pražské – kulturní a společenské akce, od divadelních představení po besedy o dění u našich severních sousedů. Nechybějí ani upozornění na významné kulturní události v samotném Polsku. Navýchod (www. navychod.cz) je časopisem věnujícím se kulturním, politickým, společenským a historickým fenoménům zemí střední a východní Evropy, Pobaltí, Balkánu, Kavkazu a Střední Asie. Začal vycházet před šesti lety jako studentský projekt a dnes už je etablovaným a po celé republice dosažitelným periodikem. Vychází v tištěné podobě šestkrát do roka, dvě z čísel jsou vždy takzvaně monotematická. Na internetu se nové příspěvky objevují vždy se „zpožděním“ dvou čísel. Najdete zde ale archiv bezpochyby zajímavých článků od počátku roku 2001. Posledním zajímavým internetovým projektem, na který chceme upozornit, je informačně analytický server o současném Rusku – RuskoDnes.cz (www. ruskodnes.cz). Byl založený na konci minulého roku absolventy rusistiky z pražské FF UK a je od počátku profesionálně řízeným projektem. Jeho redaktoři dvakrát týdně na webu poskytují čerstvé informace z ruské zahraniční i domácí politiky, ekonomiky i kultury. Mária Uhrinová
39
40
Zajímavosti Dolněmčanská idyla na počátku 3. tisíciletí
V Dolním Němčí vařili trnky
Zatímco v Čechách vaří povidla ze švestek, u nás na Moravě vaříme trnky. (Pozn. red.: trnka nářečově znamená švestka) Z kdysi běžné činnosti se dnes stává tradice folklorní povahy. Aspoň tak je vaření trnek vnímáno v mnoha obcích Slovácka. Stalo se příležitostí k sousedské besedě, při níž se zavzpomíná na časy, kdy kotel k vaření trnek byl takřka v každé selské chalupě a trnky – povidla byly nenahraditelnou součástí lidové kuchyně, bez nichž se neobešlo nejtypičtější slovácké „cukroví“ – vdolečky, ale ani všední každodenní vařená jídla jako byly guliváry, šišky, pěry a mnohé další. Doba se však změnila, lidé si začali povidla kupovat, a tak se i trnkovaření stalo záležitostí spíše ojedinělou. Nic se však nevyrovná chuti povidel domácích. Ten, kdo je ochutnal, to jistě potvrdí. A přesně to si uvědomili členové národopisného souboru Dolněmčan z Dolního Němčí na Uherskobrodsku a letos již po osmé uspořádali v sobotu 1. září slavnostní vaření trnek. Pro tuto činnost mají ideální zázemí v renovovaném a památkově chráněném dolněmčanském mlýně, jehož část slouží jako hospoda, zbytek jako místní muzeum. A tak se trnky vařily v prostředí, kde se vařívaly jistě po dvě století. A než se navařil první kotel a děcka i dospělí se sešli na „lizačku“, ožil dvorní trakt písničkou i tancem. Své umění početným návštěvníkům předvedl místní soubor Dolněmčan i jeho host Folklorní studio Buchlovice. A v zeleni u potoka již od rána rozestavěli své jarmareční krámky trhovci, nabízející rukodělné výrobky od praktických košíků z proutí a orobince až po blýskavou bižuterii z přírodních materiálů, ale i z kovu a skla, či keramiku. „Jednak chceme udržet pěknou tradici, ale také chceme lidi vytrhnout z papučové kultury od televize. Kdysi se lidé častěji scházeli ke společné zábavě a my se snažíme v tomto pokračovat,“ uvedl jeden z pořadatelů a člen souboru Petr Baroň. Dolněmčanským se jejich záměr první zářijovou sobotu skutečně vydařil. Text a foto Jiří Jilík
Valdštejnův Jičín v Praze
V rámci přípravy velké valdštejnské výstavy, která se v Praze otevře 15. 11., se v zahradě Valdštejnského paláce v Praze, představila všechna tři města spjatá s osudem vévodovým. Jedná se o Frýdlant, Cheb, a 9. 9. přišla řada na Jičín. Městský úřad pověřil provedením prezentace Regionální muzeum a galerii a Občanské sdružení Lodžie. Jeho členové pojali událost jako zahradní slavnost s hlavním tématem – předvedení barokní komponované krajiny Jičína a okolí. Toto dílo bylo jednou z velkých hodnot, které Albrecht Eusebio po sobě zanechal. Velkou pozornost na sebe upoutaly rozličné artefakty rozmístěné v prostoru zahrady, které připomínaly Valdštejnovu dobu, nebyly ale dobovými exponáty. Dřevěný model města, či model lipové aleje připomněly Vladštejnovy stavby a jejich kompozici. Jeho zálibu v astrologii evokovaly modely přístrojů a vtipně sestavené ovocné plody sluneční soustavu. V historické tiskařské dílně si mohli návštěvníci vytisknout pamětní list Jičína. proChor Místní Kultura
Zajímavosti Valaši jsou zváni do Chile Na konec října připravuje české velvyslanectví v Chile prestižní akci s názvem České dny v Santiago de Chile s cílem prezentovat Českou republiku jako atraktivní turistickou destinaci a vyspělou průmyslovou zemi. Vyvrcholením se 28. října stane oslava výročí vzniku republiky. Na této akci by neměl chybět valašský folklor, protože přímo od velvyslance Lubomíra Hladíka obdržela pozvání také vsetínská cimbálová muzika Vsacan. Soubor, který bude prezentovat nejen město Vsetín, ale také Zlínský kraj a Českou republiku odletí 20. října a v Chile zůstane až do 3. listopadu. Čeká jej tedy čtrnáct dnů plných vystoupení pro krajany a tamní obyvatele, pokud se ovšem podaří finančně zajistit dopravu. Vše ostatní totiž hradí velvyslanectví. A přestože již souboru dvaceti tisíci přispěla vsetínská radnice a pomoc přislíbil i Zlínský kraj, stále ještě schází nemalá částka. [luk]
Krajanský folklorní festival První ročník festivalu, jehož myšlenka se zrodila na Týdnu zahraničních Čechů, proběhne ve dnech 5. až 11. listopadu 2007 v Praze. Hlavním organizátorem je o.s. Sedm paprsků, záštitu poskytne první místopředseda Senátu Parlamentu ČR Petr Pithart. V přípravném výboru se angažují Jiřina Šiklová a Fedor Gál. Největší zájem o účast na festivalu projevují Češi z „východu“. Krajané z Ukrajiny se folkloru věnují každou volnou chvíli: vyšívají kroje, nacvičují písně a tance a učí své děti česky. Bohužel pro ně jsou náklady spojené s týdenním pobytem v Praze nad jejich možnosti. S nápadem, jak východním krajanům účast na festivalu umožnit, přišli sami organizátoři (inspirováni malostranskou kavárnou U zavěšeného kafe, kde může host zaplatit jedno kafe navíc pro toho, kdo by si kafe dal, ale nemá na něj dost peněz). Nabízí všem možnost sponzorovat cestu na festival do Prahy některému z krajanů z východu. Účast lze podpořit jakoukoli částkou, nebo plně, tj. částkou 3000 Kč. Těm, kteří zaplatí plnou částku, nabízí organizátoři různé možnosti volby, např. podpořit konkrétní osobu. Veškeré další údaje včetně přihlášky a čísla účtu, kam lze zasílat sponzorské příspěvky, jsou na www.krajanskyfestival.cz. [luk] 10 / 2007
ZUŠ má významnou patronku
V Rychnově nad Kněžnou převzala patronát nad Základní uměleckou školou světově proslulá pěvkyně Gabriela Beňačková. Stalo se tak při slavnostním zahájení nového školního roku na této škole, kde kromě umělkyně byla přítomna také hraběnka Andrea Kolowratová. V té souvislosti oznámila, že správa kolowratského zámku uspořádá Hudební slavnosti Gabriely Beňačkové, a že na prvním z jejich koncertů 20. prosince v zámeckém chrámu nejsvětější Trojice vystoupí kytarista Lubomír Brabec. Redakčně upraveno Josef Krám
Knedlík náš každodenní, dej nám dnes! V městském muzeu bavorského Deggendorfu byla v květnu otevřena výstava nazvaná „Kloss – knödel – knedlík“. Jak z názvu vyplývá, výstava je věnovaná historii knedlíku a jeho osudům, a to nejen v Německu a Rakousku, ale také v českých zemích. V historii města Deggendorf hraje knedlík velmi důležitou roli: podle místní pověsti posloužil při obléhání města husity jako účinná zbraň. Na přípravě bohatého výstavního katalogu se podílelo také Krajské muzeum v Chebu, zejména jeho ředitelka Eva Dittertová; do Chebu se výstava přestěhuje v roce 2009. Jak upozornil web Českého rozhlasu, stanice Vltava se věnovala výstavě v pořadu „Pochválen buď, velký Otče Knedlíku!“. Knedlíkovou expozicí provedla posluchače pracovnice deggendorfského muzea Ulrike Schwarz. Výstava sleduje nejen vznik a proměny deggendorfské knedlíkové pověsti, ale také způsoby, jak se v kterém kraji knedlík vařil a jaké speciální náčiní se přitom používalo. [uma]
41
42
NABÍDKA Hluboká nad Vltavou – Alšova jihočeská galerie ČESKÉ UMĚNÍ XX. STOLETÍ/1970 – 2007, do 8. 6. 2008 České Budějovice – Alšova jihočeská galerie, Wortnerův dům ANTONÍN MÁLEK – Obrazy, kresby, do 28. 10. Teplice – Regionální muzeum TAJNOSTI DEPOZITÁŘŮ ANEB PŘEDMĚTY S PŘÍBĚHEM I., dočasně součást expozice gotického umění KNIŽNÍ SBÍRKA KARLA LUDVÍKA FICQUELMONTA (1777 – 1857), do 31. 10. ANTONÍN LÁBR – autorská výstava teplického akademického malíře, od 26. 9. do 31. 10. Roztoky u Prahy – Středočeské muzeum SKLO JAKO OBAL – z historie užitkového skla, do února 2008 Svitavy – Muzeum a galerie HISTORIE PENĚZ V ČÍNĚ, od 20. 9. do 11. 11. Uherské Hradiště – Slovácké muzeum LETEM SVĚTEM NA KŘÍDLECH FANTAZIE (výtvarný projekt ZUŠ Uh. Hradiště), od 4. 10. do 31. 12. Výsledky 9. ročníku mezinárodního sympozia lité medaile a drobné plastiky, do 21. 10. Mělník – Regionální muzeum PTÁCI ŽIJÍ S NÁMI (výstava o ochraně ptáků u příležitosti Evropského festivalu ptactva), od 21. 9. do 21. 10. Kolín – Regionální muzeum PERUÁNSKÉ ŠPERKY, do 14. 10. FUNKEHO KOLÍN (Fotografické bienále s dlouholetou tradicí), od 6. 10. do 28. 10. Hlinsko – Soubor lidových staveb Vysočina, Betlém TROŠKU MLÍČKA DO HRNÍČKA… , do 31. 10. Plzeň – Západočeské muzeum DINOSAUŘI Z PATAGONIE, do 31. 10. VÁCLAV HOLLAR (1607 – 1677) – 400. výročí narození českého kreslíře a rytce doby baroka, do 21. 10. Zlín – Muzeum jihovýchodní Moravy PROMĚNY TRADIČNÍHO VENKOVSKÉHO INTERIÉRU, do 25. 11. Beroun – Muzeum Českého krasu VILÉM KROPP – VÁCLAVÁK. Fotografie. Příběhy a postřehy z 50. – 80. let minulého století, do 30. 10. JAN SOVÁK – Ztracená moře uprostřed Evropy, do 18. 11. KAREL SOUČEK – Obrazy a kresby: Můj Beroun, do 18. 11. Prostějov – Muzeum Prostějovska VOJENSKÉ MISE ARMÁDY ČR, do 14. 10. JAN TRAMPOTA – Obrazy a kresby, do 4. 11. PŘÍRODNÍ REZERVACE TEREZSKÉ ÚDOLÍ, do 21. 10. Kouřim – Muzeum Kouřimska SLADKÁ 60. LÉTA, od 11. 9. do 21. 10. Roztoky u Prahy – Středočeské muzeum LETNÍ PLASTIKA (14. ročník, pod záštitou UPM Praha), do 30. 9. SKLO JAKO OBAL (z historie užitkového skla), od 12. 9. do února 2008
Uherské Hradiště ve znamení lidových řemesel
Společně s pořadateli Národního zahájení Dnů evropského dědictví - Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska, Městem Uherské Hradiště a Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici připravilo Slovácké muzeum reprezentativní výstavu Nositelé tradice lidových řemesel. Krátkými medailony a výběrem z bohaté rukodělné tvorby přibližuje tvůrce, kteří byli v letech 2001 – 2007 oceněni titulem ministra kultury ČR Nositel tradice lidových řemesel. Výstava prezentuje rovněž tvorbu řemeslníků Uherskohradišťska. V roce 2005 se totiž představitelé města Uherské Hradiště rozhodli navázat na cenu Nositel tradice a oceňovat každoročně jednoho z místních výrobců, kteří se věnují uchovávání hodnot lidové kultury. Město Uherské Hradiště tak udělilo v letech 2005 – 2007 Cenu Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby jako formu veřejného uznání mistrů lidové umělecké výroby v regionu krojovému krejčímu Františku Mikulcovi, Františce Snopkové, která se zabývá výrobou figurek z kukuřičného šustí a Haně Špalkové, která mistrně ovládá pletení z proutí a pedigu. Vynikající tvůrci, ocenění v roce 2007 - Rozálie Blažková z Osvětiman, zabývající se pletením z trhaných proužků kukuřičného šustí, Hana Buchtelová z Malé Vrbky, nositelka tradice tkalcovství, Iveta Dandová z Mnichova Hradiště, která zpracová orobinec, Blanka Mikolajková z Rožnova pod Radhoštěm, specialistka na tkaní na formě, rámu i síťování a František Tureček z Tvrdonic, výrobce krojové obuvi převzali ocenění z rukou ministra kultura ČR Mgr. Václava Jehličky při slavnostním ceremoniálu v sobotu 8. 9. 2007. Výstava instalovaná v reprezentativních prostorách Galerie Slováckého muzea v Uherském Hradišti byla slavnostně zahájena v pátek 7. září a potrvá do 21. října 2007. Podrobnosti najdete na www.slovackemuzeum.cz, www.lidovakultura.cz. PhDr. Romana Habartová, Slovácké muzeum v Uh. Hradišti Místní Kultura
►
Lidoví umělci převzali ocenění z rukou ministra kultury Václava Jehličky Foto: L. Chvalovský, fotograf Slováckého muzea v Uh. Hradišti
44
Součástí festivalu je mezinárodní kolokvium na téma „VYUŽITÍ TECHNICKÝCH A PRŮMYSLOVÝCH PAMÁTEK V CESTOVNÍM RUCHU“ Místní Kultura
