...několik úryvků z deníku 1. – 25.8. 1905 Kotvili jsme v Sydney – Austrálie 1.8. Během dne normální pracovní režim. Odpoledne byl válečný soud nad strojníkem Antonínem Sulichem, který byl pro malou krádež masa degradován na lodníka IV. třídy a odsouzen k čtrnáctidennímu vězení. Jinak nic nového. 2., 3., 4., 5., 6.8. Normální práce 7.8. Vplul do přístavu francouzský parník společnosti Loyd, který prodělal velkou bouři, ve které ztratil stožáry a velitelský můstek. 8.8. – 12.8. Běžné práce jako obyčejně 13.8. Byli jsme v kostele v Sydney. Odpoledne bylo volno. Psal jsem dopisy. 14.8. Dopoledne praní prádla. V 10 hodin připlula anglická vlajková loď – křižník o čtyřech komínech. Minulé dny proběhly bez zvláštních událostí. 15.8. úterý – svátek Až do oběda normální práce, odpoledne bylo volno. Nedělal jsem nic, jako obyčejně. 16.8. Dopoledne úklid a čistka lodi, odpoledne čištění svršků a příprava na slavnost 18.8. 17.8. Dopoledne a odpoledne normální pracovní režim, pak malá vlajková paráda a salva 21 ran. 18.8.1905 pátek Jmeniny Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. V 5 hodin budíček, snídaně, pak nástup a všeobecný úklid lodi. V ½ 8 příprava velké vlajkové galaparády. Celá posádka se musela převléknout do slavnostního. V 8 hodin byla vypálena salva 21 ran
zdravice a vztyčena vlajkosláva. Pak nástup a přehlídka a odchod jednoho oddílu do kostela, byl jsem v něm také. Kostel byl velký a krásný, mši sloužil arcibiskup sydneyský. Při pozdvihování byla vypálena čestná salva 21 ran blízko kostela. Když jsme se v člunech vrátili na loď, byl hned slavnostní nástup včetně důstojníků a ve 12 hodin opět čestná salva. V 1 hodinu byl oběd – dvojitá porce, od 2 hodin do ½ 4 tombola a loterie. Vyhrál jsem jednu cenu a 27 šilingů a od našeho konzula jsem dostal futrál na krabičku od zápalek. Po tombole bylo volno, někteří dostali propustku na pevninu, já ne. Můj společník, potápěč Zimmermann propustku dostal, ale protože byl nemocen, dal mi náš palubní důstojník jeho propustku a já jsem šel na pevninu. Dostal jsem také vstupenku do divadla ( lístek dostalo celkem 6 mužů ). Od 4 do 8 hodin jsme bloumali městem, najedli jsme se a napili a v 8 hodin jsme šli do divadla. Bylo to pěkné, v divadle jsme byli do 11 hod. a ve 12 hod. jsme byli na molu a v ½ 1 jsme odrazili a odpluli k lodi. Šli jsme spát s těžkou hlavou. …........................................................................... 15.10. neděle V Aucklandu. Dopoledne bohoslužby v kostele, odpoledne volná divize měla vycházku na břeh, divize ve službě měla za úkol vše připravit k vyplutí. Šel jsem na pevninu. Když jsme se tam dostali, čekal na nás nějaký krajan z Tyrolska. Všude měli zavřeno a proto jsme šli do muzea a do obrazárny. Byly tam pěkné věci a nádherné obrazy. Pak jsme se vyšplhali na horu, chrlící oheň. Z tohoto kopce byl nádherný rozhled na celé město a daleko na moře. Ještě nikdy jsem neviděl takový nádherný pohled do dálky a tak pěknou vyhlídku. Pak jsme si prohlédli kamenolom, v němž pracovali jenom trestanci. Roztloukali ohromné, jak dům velké kameny, které vyvrhla sopka. Obdivovali jsme ohromnou sílu té sopečné činnosti. Šli jsme pak zpět do města a navštívili jsme nějakou kavárnu, ale museli jsme si dát jen čaj, protože pivo nebo víno se nepodávalo. Chodili jsme pak ještě trochu po městě, chtěli jsme také jít na německou plachetnici, která kotvila v přístavu, abychom si ji prohlédli, ale nedostali jsme se na ni, protože se tam pracovalo. Pak přitáhla Armáda spásy s hudbou, naslouchali jsme její hudbě. Pomalu jsme odcházeli na molo, kde jsme narazili na naše námořníky dost podroušené. Nakonec jsme se s nimi dostali do hádky a do potyčky, když jsme je dopravovali na palubu. V Aucklandu se mi velmi líbilo, bylo tam pěkně a pobyt byl „famózní“. 16.10. pondělí Dopoledne v 10 hodin jsme vypluli z Aucklandu směrem na Novou Kaledonii. K večeru jsme ještě viděli stepní požár na pevnině.
.................................................................................. 1.12.1905 – pátek Singapur. Do oběda normální pracovní režim. Odpoledne měla část posádky vycházku. Šel jsem také, chtěl jsem si prohlédnout město. Přišli jsme k hostinci nějakého Itala, ptali jsme se, kde je muzeum. Ital poslal pro rikšu a přikázal kuliúm, aby nás dovezli k muzeu a pak zpět. Přijeli jsme k nějaké velké zahradě, ale muzeum jsme nenašli. Jeli jsme tedy zpět k Italovi, ale nelitovali jsme toho, protože jízda dlouhými ulicemi byla zajímavá. U Itala jsme si dali pivo a pak jsme chodili městem. Zašli jsme do domorodého malajského hostince a chtěli jsme něco k jídlu, ale požadovali napřed peníze. Někteří z mých kamarádů zaplatili předem, já jsem si však řekl, že se nejdřív najím a pak teprve zaplatím. Nejedl jsem nic a kamarádi se pak vztekali, protože jídlo nestálo za nic. Prošli jsme celým městem. Dostali jsme se také do jedné ulice, kde byl před nějakým domem houf Malajců, kteří hrozně křičeli. Nechtěli jsme se do toho zamíchat, byli jsme už jen dva, ale dav nás nějak vtlačil. V tom domě zřejmě hořelo, pak přijeli hasiči, ale nijak nezasáhli. Dav hrozně řval, my jsme jim nerozuměli. Byli jsme rádi, když jsme se dostali z toho davu ven. Měli jsme co dělat, abychom se dostali včas na loď. Najali jsme si rikšu a dojeli jsme dobře na molo. Jízda nás stála 10 centů. …........................................................................ 11.1. V Kantonu. Dopoledne uklízení, odpoledne šli dovolenci na pevninu. Já také, abych si prohlédl to starobylé město, ale nebylo toho moc k vidění. Evropská čtvrť je od ostatního města oddělena řekou. V čínské čtvrti – no tam to vypadá ! Kdo nemá dobrý žaludek, ať tam ani nechodí. Ulice úzké, tak na jednoho člověka, povalují se tam lidské kosti, kůže, potkani, kočky, psi, vše v rozkladu, je z toho hrozný smrad. Je tam spousta dětí, snad milion, jako mraveniště. Vnikne-li člověk dále dovnitř, není si jist životem a ani pak netrefí ven. Když odsoudí nějakého Číňana, useknou mu hlavu a tu nastrčí na kůl a nosí ji kolem. Kdo byl uvnitř čínské čtvrti a tohle vše viděl, toho jistě přešla chuť k jídlu. Když jsme se dostali ven, první co bylo, že jsme si dali pivo a pak teprve něco k snědku. Na Kanton nikdy nezapomenu ! 14.1. 1906 neděle Kotvíme v Macau. Dopoledne v 9 hod. se náš Panther naklonil na stranu, protože jsme při odlivu dosedli až na dno moře. Bylo ihned zatopeno pod kotli a odp. V ½ 2 jsme při přílivu vypluli z Macaa a v 5 hod. jsme dorazili do Hongkongu. Všichni jsme byli rádi, protože v Macau jsme kotvili daleko před přístavem a bylo stále špatné počasí. V Hongkongu je to daleko lepší.
15.1. Stojíme v Hongkongu na bóji. Během dne bylo zas vše uvedeno do pořádku. Námořníci se dnes radovali, protože dnes je tomu rok, co jsme vypluli z Puly 16., 17., 18., 19.1. Normální pracovní režim a školení. 19.1. Vylodili jsme mistra strojovny Leo Špitzera (Maschinenquartiermeister ) a odvezli ho do nemocnice na pevnině. …..................................................................... 1.2., 2.2. Hongkong. Nic zvláštního, vše jako obvykle. 3.2. neděle Do oběda velký úklid, odpoledne byly vycházky na pevninu. Šel jsem také. Byli jsme 4 : Ivančič ( švec ), Schneider, Rozehnal ( štábní kuchař ) a já. Najali jsme si rikši, že pojedeme navštívit Spitzera v nemocnici. Protože jsme se s těmi Číňany těžko domlouvali, zavezli nás k tenisovým kurtům, protože mysleli, že si chceme zahrát tenis jako Angličané, kterých je tu plno z těch lodí. Dostali jsme se, kam jsme nechtěli. Angličtí námořníci nám vysvětlili, kde je nemocnice. Jeli jsme tam zase v rikšách, protože to stojí jen 10 centů za 1 hodinu. Nemocnice byla na kopci, zdrželi jsme se tam hodinu. Pak jsme šli na večeři do nějakého čínského domu, snad to byla hospoda nebo nějaký pension soukromý. Jedli jsme tam čínským způsobem. Pak jsme šli na pivo do hotelu Central, jehož majitelem je nějaký Černohorec a pak do kavárny na kávu. Procházeli jsme se pak ještě městem a cestou na molo narazili jsme na krám, kde se prodávalo hlavně hedvábí. Objednali jsme si šátek s různými vlajkami a uprostřed obrázek našeho Panthera a nadpis : „Na památku na mou plavbu kolem Afriky, Asie, Cejlonu, Jávy, Austrálie, Číny, Japonska“. Zaplatili jsme každý 1 dolar. Pak jsme šli na molo a na loď. Město je krásné. 9.2. Hongkong. Dopoledne vplul anglický parník společnosti Loyd s anglickým princem na palubě. Když opouštěl loď, všechny v přístavu přítomné lodi vystřelily 21rannou salvu na pozdrav. Bylo to hrůzostrašné burácení. Současně byla na lodích vztyčena malá vlajková galaparáda.
10.2. Hongkong. Celý den důkladné gruntování před zítřejší vizitou lodi. Večer bylo město slavnostně osvětleno a ve městě se konala velká slavnost. Na kopci nad městem byl velkými písmeny v angličtině nápis „Princ Arthur z Walesu“. Dnes došla pošta, já jako obvykle nedostal nic. 11.2. neděle Hongkong. Od rána se dělalo ještě vše potřebné před vizitou. Ta začala v 10 hodin a skončila před v ½ 12. Odpoledne jsme byli my volná divize na vycházce, ostatní na palubě měli volný manévr ( ? ). Dnes večer bylo město opět slavnostně osvětleno a viděli jsme též vysoké oltáře v čínském stylu. Jinak se neudálo nic zvláštního. …..................................................................... 26.2. Kotvíme v Haiphongu. Ráno bylo velké prádlo, pak běžné práce a škola. Vzpomínali jsme všichni na masopust. Večer přišel na loď francouzský guvernér, když odcházel, bylo vypáleno 19 ran na pozdrav. ….......................................................................... 9.3. – pátek Kuang-Čou-Wan. Po snídani bylo praní prádla. Dělám to vždycky „rád“ Po prádle cvičení s bateriemi Večer přišlo několik francouzských vojáků na palubu. Nikdo kromě štábu nebyl ve městě. Dostat se na pevninu bylo obtížné, nebylo tu žádné molo a na břeh se člověk dostal jen tak, že ho Číňan vynesl na rukou. Město je rozdělené, na jednom ostrovu je jen vojsko. V přístavu nebyla žádná loď, hloubka v přístavu jen 4 ol admirála a vplouvali jsme dále do řeky, kde jsme proplouvali kolem japonského pancéřového křižníku, na němž byl také nějaký admirál, pozdravili jsme ho jako toho francouzského 19 ranami. Ten japonský křižník byl pěkně stavěný, vedle něj stál čínský křižník, který vypadal jako jachta. Viděli jsme také na město Wo-Sum, vypadalo uboze. Na řece plavalo mnoho džunek, na obou březích jsme viděli malé chatrče. Po řece jsme pluli přes 2 hodiny než jsme vpluli do přístavu Šang-hai. Bylo tam mnoho válečných i obchodních lodí různých států, několik francouzských, anglických, jedna americká, jedna italská, německá, portugalská jachta, několik čínských, jedna dánská, několik ruských a pak my. Zakotvili jsme vedle italského křižníku. Večer jsme dostali poštu. Dostal jsem dopis, který mi udělal velkou radost, byla v něm fotografie mých rodičů jako dárek k mým narozeninám. Dnes jsem slavil své 21. narozeniny !
…................................................................... 27.3. úterý Kotvíme v Šang-haji. Během dne práce a cvičení ve veslování. 28.3. Šang-hai Dopoledne běžné práce a škola. Odpoledne měli volní poddůstojníci vycházku. Počasí je deštivé a je zima. Včera, 27.3. byl Šutičovi přečten rozsudek. S přihlédnutím ke 2 měsícům vyšetřovací vazby byl odsouzen ještě k ednomu měsíci těžkého žaláře, zpřísněného 3x týdně půstem a tvrdým lůžkem. 29.3. V Šang-hai Dopoledne běžné práce, odpoledne měla jedna divize výcvik veslování. V 10 hod. šel náš velitel na 4 dny na dovolenou. Dnes byla uzávěrka pošty, napsal jsem dopis rodičům, lístek Irmě Schneiderové a dopis rodině Novotných do Prahy.
