MluvKor1
10/24/16 9:38 PM
Stránka 5
Sandy Bernsteinové, která mi pomohla najít mÛj hlas, a mému manÏelu Gregovi, kter˘ naslouchá.
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 7
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 9
Vítejte na meryweatherské stfiední ‰kole Dneska nastupuju na stfiední ‰kolu. Mám sedm nov˘ch se‰itÛ, sukni, kterou nesná‰ím, a bolí mû bfiicho. ·kolní autobus dosupí na nበroh. Dvefie se otevfiou a já do nûj nastoupím. Jsem první studentka, kterou nabírá. ¤idiã se rozjede a já pofiád stojím v chodbiãce mezi sedadly. Kam si mám sednout? Nikdy jsem nebyla zoufalkynû, co sedí úplnû vzadu. KdyÏ si sednu doprostfied, mohl by si pfiisednout nûkdo, koho neznám. KdyÏ si sednu dopfiedu, bude to vypadat, Ïe jsem je‰tû dítû, ale usoudím, Ïe tam budu mít nejvût‰í ‰anci navázat oãní kontakt s nûkterou ze sv˘ch kamarádek, tedy pokud se jedna z nich rozhodne, Ïe se mnou je‰tû bude vÛbec mluvit. Autobus nabírá pûti- nebo ‰estiãlenné skupinky studentÛ. Lidi, co se mnou dfiív pracovali ve dvojici pfii laboratorních pracích nebo cviãili pfii tûlocviku, se na mû nepfiátelsky dívají. Právû toho jsem se tak dûsila. KdyÏ odjíÏdíme z poslední zastávky, jediná je‰tû sedím sama. ¤idiã pfiefiazuje na niωí rychlost a vleãe nás pfies kopeãky. V motoru to zarachotí a kluci vzadu zaãnou vykfiikovat sprosÈárny. Nûkdo se moc postfiíkal deodorantem. Zkou‰ím otevfiít okno, ale maliãké západky jsou zatuhlé. Kluk za mnou si rozbalí snídani a prudce se mi strefí obalem do t˘la. Spadne mi na klín – jsou to ãokoládové roládky.
– 11 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 10
ProjíÏdíme kolem zamûstnancÛ ‰koly, ktefií pfiemalovávají ceduli pfied ‰kolou. Správní rada rozhodla, Ïe „Merryweatherská stfiední ‰kola – domov TrójanÛ“ dostateãnû nemotivuje k omezení konzumace alkoholu, a tak nás promûnila v Modré ìábly. Lep‰í ìábel v hrsti neÏ Trójan na stfie‰e, aspoÀ myslím. ·kolní barvy jsou v‰ak stále fialová a ‰edá. Nové uniformy se radû pofiizovat nechtûlo. Star‰í studenti se mÛÏou aÏ do zazvonûní procházet venku, ale deváÈáky nahnali do posluchárny. NáleÏíme ke skupinám: Svalou‰i, Venkovani, Geniální idioti, Lidsk˘ odpad, Euroodpad, Roztleskávaãky, Budoucí ameriãtí fa‰isté, Vlasatice, Dobrodûjky, Trpící umûlci, ·oumeni, Gotici nebo Úchylové. Já ov‰em do Ïádné skupiny nepatfiím. Poslední srpnové t˘dny jsem promarnila sledováním mizern˘ch animákÛ. Nechodila jsem do nákupního centra, na koupali‰tû ani do bazénu a nebrala jsem telefon. Nemám s k˘m sedût. Jsem Vyvrhelka. Nemá smysl se pídit po b˘val˘ch kamarádkách. Na‰e skupina, O‰klivky, se rozpadla a její souãásti vstfiebaly nepfiátelské frakce. Nicole se poflakuje se Svalou‰i a porovnává si s nimi jizvy z letních kolektivních sportÛ. Ivy poletuje mezi Trpícími umûlci na jedné stranû chodbiãky a ·oumeny na druhé. Má tak velké ego, Ïe dokáÏe b˘t ve dvou smeãkách najednou. Jessica se odstûhovala do Nevady. Îádná velká ztráta to není. Stejnû se vût‰inou kamarádila spí‰ s Ivy. Ti za mnou se chechtají tak nahlas, Ïe je mi jasné, Ïe se smûjou mnû. NemÛÏu si pomoct, otoãím se. Je to Rachel, obklopená skupinkou teenagerÛ v obleãení, které naprosto jasnû nepochází z nákupního centra EastSide. Rachel Bruinová, moje b˘valá nejlep‰í kamarádka. Civí na nûco
– 10 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 11
nad m˘m lev˘m uchem. Do hrdla se mi derou slova. Tahle holka se spoleãnû se mnou protrpûla skautsk˘m oddílem, nauãila mû plavat, vûdûla, jak jsem na tom s rodiãi, neutahovala si z mojí loÏnice. Jestli je v celé galaxii nûjaká osoba, které bych stra‰nû ráda fiekla, co se doopravdy stalo, tak je to Rachel. Pálí mû v krku. Na‰e pohledy se na okamÏik setkají. „Nenávidím tû,“ vyslovuje nesly‰nû rty. Pak se ke mnû otoãí zády a dá se do smíchu se sv˘mi kamarádkami. Kousnu se do rtu. Nebudu na to myslet. Bylo to hnusné, ale je to pryã, a já na to nehodlám myslet. Na rtu mi vyskoãí kapka krve. Má kovovou chuÈ. Musím si na chvíli sednout. Stojím v chodbiãce, která vede stfiedem posluchárny, ranûná zebra ve zvlá‰tním ãísle National Geographic, která hledá nûkoho, kohokoli, ke komu by si sedla. BlíÏí se k ní dravec: ‰ed˘ kraÈouãk˘ sportovní sestfiih, kolem krku silnûj‰ího neÏ hlava má povû‰enou pí‰Èalku. Je to uãitel dûjepisu, kterého najali, aby krotil krvelaãné ‰ílence. Pan Krk: „Sedni si.“ Rychle si sednu. Jiná ranûná zebra se otoãí a usmûje se na mû. Má v puse rovnátka za nûkolik tisíc, ale zato skvûlé boty. „Já jsem Heather a jsem z Ohia,“ fiekne. „Jsem tady nová. Ty taky?“ Nemám ãas jí odpovûdût. Svûtla pohasnou a indoktrinace zaãíná. PRVNÍCH DESET LÎÍ, KTERÉ VÁM ¤EKNOU NA ST¤EDNÍ ·KOLE 1. 2. 3. 4.
Jsme tady, abychom vám pomáhali. Budete mít dost ãasu dojít do tfiídy, neÏ zazvoní. Pravidla oblékání se musí dodrÏovat. V prostorách ‰koly se nesmí koufiit.
– 11 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 12
5. Letos vyhraje fotbalové mistrovství nበt˘m. 6. Tady toho od vás ãekáme víc. 7. V˘chovní poradci jsou kdykoli pfiipraveni vás poslouchat. 8. Rozvrh je sestaven s ohledem na va‰e potfieby. 9. Kód zámku va‰í skfiíÀky je soukrom˘. 10. Na tahle léta budete vzpomínat s dojetím. První hodina je biologie. Nejsem schopná najít správnou tfiídu a dostanu první poznámku za to, Ïe chodím po chodbû. Je za deset minut devût. Do maturity zb˘vá je‰tû 699 dní a 7 vyuãovacích hodin.
Na‰i uãitelé jsou nejlep‰í… Moje uãitelka angliãtiny nemá obliãej. Neuãesané vlasy slepené do pramínkÛ jí visí na ramena. Od pû‰inky aÏ k u‰ím jsou ãerné a odtamtud aÏ po roztfiepené koneãky záfiivû oranÏové. NedokáÏu se rozhodnout, jestli na‰tvala svého kadefiníka, nebo se promûÀuje v monarchu stûhovavého. Pojmenuju ji Háro‰ka. Háro‰ka promarní asi dvacet minut kontrolou docházky, protoÏe se pfiitom na nás nedívá. Sklání hlavu nad stÛl a vlasy jí visí pfied obliãejem jako záclona. Zbytek hodiny stráví psaním na tabuli a vysvûtlováním státní vlajce, jakou máme povinnou ãetbu. Chce, abychom si kaÏd˘ den dûlali poznámky, a slibuje, Ïe je nebude ãíst. Zapí‰u si pár vût o tom, jak je divná. Dostali jsme poznámkové se‰ity i na dûjepis. ·kola je patrnû nakoupila ve velkém se slevou. UÏ podeváté za devût let probíráme dûjiny Ameriky. Dal‰í opakování, jak ãíst
– 12 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 13
v mapû, t˘den o pÛvodních obyvatelích, Kry‰tof Kolumbus kolem data objevení Ameriky, Otcové poutníci na DíkÛvzdání. KaÏd˘ rok nám fiíkají, Ïe uÏ se dostaneme do souãasnosti, ale pokaÏdé se zadrhneme u prÛmyslové revoluce. V sedmé tfiídû jsme se propracovali k první svûtové válce – ví nûkdo, Ïe jsme vedli válku s cel˘m svûtem? Uãitelé dûjepisu by asi mûli mít del‰í dovolenou, aby byli v obraze. Dûjepis nás uãí Krk, stejn˘ chlápek, co na mû zavrãel, abych si v posluchárnû sedla. Samozfiejmû si na mû zasedl. „Tebe musím mít na oãích. Do první fiady.“ Jsem fakt dûsnû ráda, Ïe ho zas vidím. Urãitû trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Vietnam nebo Irák – nûjaká z tûch válek, co je ukazovali v televizi.
Stfiedem pozornosti Po dûjáku si jdu najít skfiíÀku. Zámek maliãko drhne, ale podafií se mi ji otevfiít. Ponofiím se do davu studentÛ, co se po ãtvrté hodinû hrnou na obûd, a nechám se jím uná‰et chodbou do jídelny. Velmi dobfie vím, Ïe první den se do ‰koly z domova obûd nenosí. Nikdo totiÏ neví, jaké jídlo bude pfiijatelné a in. Hnûdé pytlíky ze skromn˘ch pfiedmûstsk˘ch pomûrÛ, nebo nûjaké jiné ‰ílenosti? Tepelnû izolované sáãky na obûd – nejnovûj‰í zpÛsob, jak zachránit planetu, nebo dÛkaz, Ïe matka je na vás pfiehnanû upnutá? Jedin˘m fie‰ením je nûco si koupit. A pfiitom mám dostatek ãasu rozhlédnout se po jídelnû a hledat pfiátelsk˘ obliãej nebo nenápadn˘ koutek. Jako teplé jídlo dneska nabízejí krocana s bramborovou ka‰í z prá‰ku a omáãkou, mazlavou zelenou zeleninu
– 13 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 14
a su‰enku. Nevím, jak se dá objednat nûco jiného, a tak jen posouvám podnos a nechám zamûstnance jídelny, aby ho naplnili. Dvoumetrovému klukovi z vy‰‰í tfiídy se nûjak podafiilo objednat si tfii cheeseburgery, hranolky a dvû ãokoládové roládky, aniÏ by fiekl jediné slovo. Asi nûjak vysílá pohledem morseovku nebo co. Musím se na to je‰tû zamûfiit. Jdu za habánsk˘m ãahounem do jídelny. Uvidím tam pár kamarádek – holek, co jsem si o nich myslela, Ïe to jsou moje kamarádky –, ale odvracejí se. Rychle nûco vymysli, rychle nûco vymysli. Tamhle je ta nová holka, Heather, ãte si u okna. Mohla bych si sednout proti ní. Nebo mÛÏu zalézt za odpadkov˘ ko‰. Nebo do toho ko‰e rovnou vyhodit obûd a vyjít zase ven. âahoun mává na kamarády, co sedí v‰ichni u jednoho stolu. No jasnû. Basketbalov˘ t˘m. V‰ichni mu ukazují vztyãené dva prsty – divn˘ pozdrav, kter˘ mají v oblibû uhrovatí svalou‰i. Usmûje se a hodí na stÛl roládky. SnaÏím se protáhnout kolem nûj. Plesk! Hromada brambor a omáãky mû zasáhne pfiímo do prsou. V‰ichni se pfiestanou bavit, celá jídelna na mû zírá a mÛj obliãej se jim vpaluje do sítnice. UÏ navÏdy si mû budou pamatovat jako tu „tu holku, co na ni první den nûkdo hodil brambory“. âahoun se omlouvá a fiíká je‰tû nûco dal‰ího, ale pak v‰ech ãtyfii sta lidí vypukne v hlasit˘ smích a já mu ze rtÛ odeãítat nedokáÏu. OdloÏím podnos a rozbûhnu se ke dvefiím. Vyfiítím se z jídelny takovou rychlostí, Ïe nበkrotitel by mû jistû nominoval do ‰kolního t˘mu, kdyby byl poblíÏ. Ale ne, Krk má sluÏbu v jídelnû. A Krka nezajímají holky, co ubûhnou stovku pod deset vtefiin, pokud pfiitom nejsou ochotné pohrávat si s fotbalov˘m míãem. Krk: „To jsi zase ty!“
– 14 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 15
Já: Mám mu fiíct: „Potfiebuju se jít domÛ pfievléknout,“ nebo: „Vidûl jste, co ten blbec udûlal?“ Obojí je bez ‰ance. A tak nefiíkám nic. Krk: „NemÛÏe‰ si jen tak odejít.“ Já: Snaz‰í je nefiíkat nic. Zavfiít pusu, stisknout rty, b˘t zticha. V‰echny ty hovadiny, co vykládají v televizi o komunikaci a projevování citÛ, jsou leÏ. Nikoho nezajímá, co mám na srdci. Krk si udûlá poznámku do notesu. „Od samého zaãátku jsem vûdûl, Ïe s tebou budou problémy. UÏ tady uãím ãtyfiiadvacet let a poznám, co se dûcku honí hlavou, staãí se mu podívat do oãí. Varuju tû naposled. Dostávበpoznámku za to, Ïe se bez povolení zdrÏuje‰ na chodbû.“
Svatynû Po obûdû je v˘tvarka. Je to, jako kdyÏ po noãní mÛfie následuje krásn˘ sen. Uãebna je aÏ na samém konci budovy a její vysoká okna vedou na jih. V Syracuse slunce moc nesvítí, a tak je uãebna vybudovaná tak, aby do ní dopadalo co nejvíce svûtla. Je takov˘m zvlá‰tnû ãist˘m zpÛsobem zaprá‰ená. Podlaha je pokrytá uschl˘mi skvrnami od barvy, stûny polepené skicami zoufal˘ch puberÈákÛ a baculat˘ch ‰tûÀat, police pfieplnûné keramikou. A na rádiu je naladûná moje oblíbená stanice. Pan Freeman je o‰kliv˘. Má tûlo jako velk˘ star˘ zelen˘ koník, trochu pfiipomíná cirkusáka na chÛdách. Placat˘ nos podobn˘ kreditní kartû je vpadl˘ mezi oãima. Ale kdyÏ se nahrneme dovnitfi, usmûje se na nás.
– 15 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 16
Naklání se nad nádobou otáãející se na hrnãífiském kruhu, ruce má umazané od ãervené hlíny. „Vítejte na jediné hodinû, kde se nauãíte, jak pfieÏít,“ fiíká. „Vítejte na v˘tvarné v˘chovû.“ Sednu si poblíÏ jeho psacího stolu. Ve tfiídû je také Ivy. Sedí u dvefií. Pofiád na ni civím a snaÏím se ji pfiimût, aby se na mû podívala. Ve filmech se to takhle dûje – lidé cítí, kdyÏ na nû jiní lidé zírají, a prostû se musí otoãit a nûco fiíct. Buì má ale Ivy kolem sebe velké silové pole, nebo je mÛj laserov˘ pohled moc slab˘. Nepodívá se na mû. Pfiála bych si, abych mohla sedût vedle ní. Ona se totiÏ vyzná v umûní. Pan Freeman zastaví hrnãífisk˘ kruh, a aniÏ by si umyl ruce, uchopí kousek kfiídy. „DU·E,“ napí‰e na tabuli. Slovo je potfiísnûné hlínou jako uschlou krví. „Tady mÛÏete najít svou du‰i, pokud se toho odváÏíte. Tady se mÛÏete dotknout ãásti sebe sama, na kterou jste se dosud neodváÏili ani pohlédnout. Nechoìte sem a neptejte se mû, jak namalovat obliãej. Îádejte mû, abych vám pomohl se odpíchnout.“ Pokradmu pohlédnu za sebe. Telegraf oboãí pracuje rychle. Tenhle chlápek je dost divnej. Urãitû je mu to jasné, urãitû tu‰í, co si myslíme. Ale mluví pofiád dál. ¤íká, Ïe u maturity budeme umût ãíst a psát, protoÏe trávíme spoustu hodin tím, Ïe se uãíme ãíst a psát. (S tím tak docela nesouhlasím.) Pan Freeman: „Proã ale v‰echen ãas netrávíme umûním? Malováním, socháním, kreslením uhlem nebo malbou olejem? Jsou slova nebo ãísla dÛleÏitûj‰í neÏ obrazy? Kdo to rozhodl? Dojímá vás algebra k slzám?“ (Nûktefií zvedají ruce, protoÏe si myslí, Ïe chce sly‰et odpovûì.) „MÛÏe mnoÏné ãíslo pfiivlastÀovacích zájmen vyjádfiit to, co cítíte
– 16 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 17
srdcem? KdyÏ se teì nenauãíte rozumût umûní, v Ïivotû nebudete schopní ani d˘chat!“ A mluví dál. Na ãlovûka, kter˘ zpochybÀuje hodnotu slov, jich pouÏívá docela dost. Na chvíli ho pfiestanu poslouchat a zaãnu ho zase vnímat, aÏ kdyÏ zvedne ohromn˘ glóbus, kterému chybí polovina severní polokoule. „MÛÏe mi nûkdo fiíct, co to je?“ zeptá se. – „Glóbus?“ odváÏí se nûkdo vzadu. Pan Freeman zvedne oãi v sloup. „Nebo nûjaká drahá socha, kterou nûjak˘ student upustil a musel ji zaplatit ze svého, jinak by ho nepustili k maturitû?“ zkusí to nûkdo dal‰í. Pan Freeman si povzdechne. „Nemáte vÛbec Ïádnou pfiedstavivost. Kolik vám je, tfiináct? âtrnáct? UÏ jste jim dovolili, aby z vás vytloukli ve‰kerou tvofiivost?! Tohle je star˘ glóbus, se kter˘m si moje dcery kopaly po mém ateliéru, kdyÏ si nemohly hrát venku, protoÏe pr‰elo. Jednoho dne Jenny prokopla Texas a Spojené státy zmizely pod hladinou mofie. A vida – vzápûtí tu byl nápad! Tahle rozbitá koule se dá pouÏít k vyjádfiení úÏasn˘ch vizí – mÛÏete namalovat obraz, jak lidé prchají od toho otvoru, jak nûjak˘ uslintan˘ pes Ïv˘ká Alja‰ku – moÏnosti jsou nepfieberné. Je to skoro aÏ pfiíli‰, ale jste natolik dÛleÏití, Ïe se do toho pustíme.“ CoÏe? „Vytáhnûte si kaÏd˘ z glóbusu jeden papírek.“ Obejde uãebnu a my si kaÏd˘ vytáhneme ze stfiedu Zemû ãerven˘ útrÏek. „Na papíru je napsané jediné slovo, téma. Doufám, Ïe se vám bude líbit. Zbytek ‰kolního roku strávíte tím, Ïe se budete uãit, jak z tohoto tématu vytvofiit umûlecké dílo. Budete ho tvarovat. Budete ho kreslit, vyrábût z papírma‰é, vyr˘vat. Jestli se mnou uãitel poãítaãÛ letos bude mluvit, budete si v poãítaãové uãebnû moct vytváfiet návrhy. Ale
– 17 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 18
má to jeden háãek – do konce ‰kolního roku musíte pfiijít na to, jak vበpfiedmût pfiimût, aby nûco vypovídal, vyjadfioval pocit, promlouval ke kaÏdému, kdo se na nûj podívá.“ Nûkolik lidí zaúpí. Ale ve mnû se zvedne vlnka nadûje. Opravdu nám dovolí dûlat tohle? Zní to podezfiele zábavnû. Zastaví se u mojí lavice. Ponofiím ruku do nitra glóbusu a vylovím svÛj papír. „Strom.“ Strom? To je moc jednoduché. Strom jsem se nauãila nakreslit ve druhé tfiídû. Sáhnu do glóbusu znovu a chci vytáhnout jin˘ papír. Pan Freeman ale zavrtí hlavou. „Kdepak,“ prohlásí. „Právû sis zvolila svÛj osud, to se zmûnit nedá.“ Potom vytáhne zpod hrnãífiského kruhu kbelík hlíny, oddûlí z ní kousky velké jako pûst a kaÏdému z nás jeden hodí. Pak zesílí rádio a zasmûje se: „Cesta zaãíná.“
~ol Espan Uãitelka ‰panûl‰tiny se bude snaÏit nepromluvit na nás za cel˘ ‰kolní rok ani slovo anglicky. Je to zábavné i uÏiteãné zároveÀ – a je mnohem snaz‰í ji ignorovat. Komunikuje pomocí pfiehnan˘ch gest a hran˘ch scének. Je to, jako bychom se uãili hrát ‰arády. ¤ekne vûtu ‰panûlsky a poloÏí si hfibet ruky na ãelo. „Máte horeãku!“ vykfiikne nûkdo ze tfiídy. Ona zavrtí hlavou, Ïe ne, a opakuje gesto. „Je vám ‰patnû!“ Ne. Vyjde na chodbu, pak vrazí do dvefií a tváfií se roztrÏitû a zaneprázdnûnû. Obrátí se k nám, pfiedstírá, Ïe je pfiekvapená, Ïe nás vidí, a pak si znovu pfiiloÏí ruku na ãelo. „Ztratila jste se!“ – „Zlobíte se!“ – „Jste v jiné ‰kole!“ – „Jste v jiné zemi!“ – „Jste na jiné planetû!“ Zkusí to je‰tû jednou a pra‰tí se do ãela tak silnû, aÏ se zapotácí. âelo má teì stejnû rÛÏové jako rtûnku. Hádáme
– 18 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 19
dál. „Vydûsilo vás, kolik je v téhle tfiídû ÏákÛ!“ – „Zapomnûla jste ‰panûlsky!“ – „Máte migrénu!“ – „Dostanete migrénu, kdyÏ na to nepfiijdeme!“ Zoufale napí‰e na tabuli ‰panûlskou vûtu: Me sorprende que estoy tan cansada hoy. Nikdo nemá tu‰ení, co to znamená. Neumíme ‰panûlsky – proto jsme tady. Nakonec nûjak˘ chytrák vyloví ‰panûlsko-anglick˘ slovník. Zbytek hodiny strávíme pfiekladem vûty. KdyÏ zazvoní, jsme právû u „Unaven˘ dnes pfiekvapit.“
Domácí úkoly První dva t˘dny ‰koly jsem zvládla, aniÏ by do‰lo k v˘buchu jaderného reaktoru. Heather z Ohia se mnou sedí u obûda a volá mi kvÛli úkolÛm z angliãtiny. DokáÏe mluvit celé hodiny. Já si jen opfiu telefon o ucho, obãas fieknu „hm, no jo“ a mezitím pfiepínám programy na kabelové televizi. Rachel a v‰ichni ostatní, které znám uÏ devût let, mû pofiád ignorují. âasto do mû na chodbû nûkdo vrazí. Párkrát mi nûkdo schválnû vyrazil z náruãí knihy, takÏe spadly na zem. SnaÏím se to nefie‰it. Jednou to pfiece musí pfiestat. Mámû se ze zaãátku docela dafiilo pfiipravovat mi ráno obûdy a dávat je do ledniãky, ale vûdûla jsem, Ïe to skonãí. Jednou jsem pfii‰la domÛ a na‰la lístek, kde bylo napsáno: „Pizza. 555 4892. Nedávej jim moc velké spropitné.“ K lístku byla pfiipíchnutá dvacetidolarovka. Moje rodina zavedla dobr˘ systém. Komunikujeme spolu pomocí vzkazÛ na kuchyÀské lince. Pí‰u jim, kdyÏ potfiebuju ‰kolní potfieby nebo zavézt do nákupního centra. Oni mi zase pí‰ou, kdy pfiijdou z práce a co mám vyndat z mrazáku. Co víc je potfieba fiíkat?
– 19 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 20
Máma má zase potíÏe se zamûstnanci. Pracuje v Effert’s, coÏ je obchod s obleãením v centru. Její ‰éf jí nabízel, Ïe mÛÏe vést poboãku v nákupním stfiedisku u nás, ale ona nechtûla. Mám dojem, Ïe ráda sleduje reakce lidí, kdyÏ jim fiekne, Ïe pracuje v centru. „Copak vy se nebojíte?“ fiíkávají. „Já bych tam nepracovala, ani kdyby mi slibovali bÛhvíco.“ Máma hroznû ráda dûlá vûci, které jin˘m nahánûjí strach. Klidnû by mohla obchodovat s hady. ProtoÏe je ale její obchod v centru, hroznû ‰patnû shání zamûstnance. KrádeÏe jsou na denním pofiádku, vandráci moãí na vchod a obãasné ozbrojené vloupání zájemce odrazuje. Prostû smÛla. Je teprve polovina záfií, a ona uÏ fie‰í Vánoce. Hlavu má plnou umûlohmotn˘ch snûhov˘ch vloãek a SantÛ v ãerven˘ch plstûn˘ch kabátcích. KdyÏ nedokáÏe sehnat dost zamûstnancÛ uÏ v záfií, bude úplnû v háji, aÏ udefií svátky. Ve tfii hodiny a deset minut si objednám jídlo a sním ho na bílém gauãi. Nevím, kter˘ z rodiãÛ byl zrovna mimo, kdyÏ ho kupovali. KdyÏ na nûm sedím a jím, pouÏívám takov˘ trik – otoãím pol‰táfiky u‰pinûnou stranou nahoru. Gauã má dvû osobnosti: „Melinda vdechuje vÛni pepperoni a ÏampionÛ“ a „V ob˘vacím pokoji se nejí, mladá dámo“. Îv˘kám a dívám se na televizi, dokud neusly‰ím pfiijíÏdût tátÛv dÏíp. ·up, ‰up, ‰up – otoãím pol‰táfiky tak, aby byly navrchu jejich roztomilé bílé tváfiiãky, a fiítím se nahoru. Ve chvíli, kdy táta odmyká dvefie, v‰echno vypadá tak, jak to chce mít, a já jsem pryã. MÛj pokoj patfií nûjaké úplnû cizí holce. Je to jakoby pohlednice z doby, kdy jsem chodila do páté tfiídy. Mûla jsem tehdy takové pfiipitomûlé období, kdy jsem si myslela, Ïe by v‰echno mûlo b˘t pokryté rÛÏemi, rÛÏová se mi tehdy hroznû líbila.
– 20 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 21
Za v‰echno mÛÏe Rachel. Pfiemluvila svou maminku, aby jí dovolila pfiedûlat si pokoj, a tak jsme si nakonec pokoje pfiedûlaly v‰echny. Nicole odmítla opatfiit noãní stolek takovou tou pitomou nafiasenou suk˘nkou a Ivy to v‰echno dûsnû pfiehnala jako obvykle. Jessica si ten svÛj vyzdobila pou‰tními motivy a kovboji. MÛj pokoj byl nûkde uprostfied, ukradla jsem si od kaÏdého tro‰ku. Jediné vûci, které jsou doopravdy moje, byla sbírka ply‰ov˘ch králíãkÛ z doby, kdy jsem byla je‰tû úplnû malá, a postel s nebesy. Nicole mû mohla po‰Èuchovat sebevíc, ale já jsem ta nebesa stejnû nesundala. Teì bych docela ráda vymûnila ty tapety s rÛÏemi, ale to by se do toho hned zaãala plést máma, táta by zaãal rozmûfiovat stûny a pohádali by se kvÛli odstínu barvy. Stejnû vlastnû ani nevím, jak bych chtûla, aby mÛj pokoj vypadal. Domácí úkoly teì nemají ‰anci. Moje postel vysílá nepfiehlédnutelné spánkové paprsky. NedokáÏu si pomoct. Naãechrané pol‰táfie a teplá pfiikr˘vka jsou mocnûj‰í neÏ já. Nemám na vybranou, a tak zalezu do postele. Sly‰ím, jak táta dole zapíná televizi. Cink, cink, cink – pou‰tí do sklenice se siln˘m dnem kostky ledu a nalévá si alkohol. Otevfie mikrovlnku – asi ohfiívá pizzu, pfiibouchne dvífika a nastaví ãasovaã. Pustím rádio, aby vûdûl, Ïe jsem doma. Neusnu doopravdy. Mám tohle místo na pÛli cesty, zastávku na silnici vedoucí ke spánku, kde se dokáÏu zdrÏovat celé hodiny. Ani nemusím zavírat oãi, staãí b˘t zalezlá v bezpeãí pod pfiikr˘vkou a d˘chat. Táta zesílí zvuk televize. Hlasatel zafive: „Pût obûtí poÏáru! Napadení mladé dívky! Dospívající podezfielí z vyloupení benzinové pumpy!“ Kou‰u se do stroupku na spodním rtu. Táta pfiepíná z jednoho programu na druh˘ a dívá se pofiád dokola na stejné zprávy.
– 21 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 22
Dívám se na sebe do zrcadla, které je na protûj‰ím konci místnosti. Brr. Vlasy mám úplnû schované pod dekou. Hledám tvary ve svém obliãeji. Nemohla bych svému stromu udûlat obliãej? Vypadal by jako dryáda z fieck˘ch bájí. Dvû blátivû tmavé oãi pod siln˘m ãern˘m oboãím, praseãí rypáãek a pfií‰ernû rozkousaná ústa. Dryádû tenhle obliãej rozhodnû nepatfií. NedokáÏu se pfiestat kousat do rtÛ. Je to, jako by moje ústa patfiila nûkomu jinému, nûkomu, koho vÛbec neznám. Vylezu z postele a zrcadlo sundám. Schovám ho aÏ dozadu do pfiístûnku, sklem ke stûnû.
NበneohroÏen˘ velitel Schovávám se na záchodech, ãekám, aÏ bude ãist˘ vzduch. Vykouknu ze dvefií. ¤editel ¤editel zahlédne na chodbû dal‰ího zatoulaného studenta. ¤editel ¤editel: „Kde mበpropustku, mladíku?“ Zatoulan˘ student: „Právû si pro ni jdu.“ ¤¤: „Ale bez propustky na chodbû b˘t nesmí‰.“ ZS: „Já vím, mám kvÛli tomu ‰patné svûdomí. To proto tak spûchám, abych si o ni fiekl.“ ¤¤ se odmlãí, tváfií se jako kaãer Daffy, kdyÏ se ho Bugs snaÏí dostat. ¤¤: „No dobfie, tak si honem dojdi pro tu propustku.“ Zatoulan˘ student se Ïene chodbou a smûje se. ¤editel ¤editel se vydá opaãn˘m smûrem, znovu si v hlavû pfiehrává rozhovor a snaÏí se pfiijít na to, kde se stala chyba. Pfiem˘‰lím o tom a usmívám se.
– 22 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 23
Tûlák Tûlocvik by mûli zakázat. Je poniÏující. Moje skfiíÀka s vûcmi na tûlocvik je hned vedle dvefií, coÏ znamená, Ïe se musím pfievlékat v záchodové kabince. Heather z Ohia má skfiíÀku vedle mû. Cviãební úbor má obleãen˘ pod normálními ‰aty. Po tûlocviku si svleãe tren˘rky, ale nátûlník si pokaÏdé nechá. Dûlám si kvÛli tomu o holky z Ohia obavy. Musí v‰echny pofiád nosit nátûlníky? Jediná dal‰í holka, kterou na tûlocviku znám, je Nicole. V na‰í b˘valé partû jsme se moc nekamarádily. Skoro uÏ mi nûco fiekla, ale pak sklopila oãi a zaãala si znovu zavazovat svoje Niky. Nicole má velkou skfiíÀku v oddûleném, svûÏe vonícím v˘klenku, protoÏe je ve fotbalovém t˘mu. Nevadí jí, kdyÏ se musí pfievlékat pfied ostatními. Mûní si dokonce i podprsenky, jednu sportovní nosí ve ‰kole a jinou na tûlocvik. Nikdy se neãervená a neodvrací, neschovává se, prostû se pfievléká. Sportovci to asi takhle mají. KdyÏ jste takhle silní, je vám jedno, kdyÏ má nûkdo poznámky, jaká máte prsa nebo zadek. Je konec záfií a my opût zaãínáme s pozemním hokejem. Pozemní hokej je bahniv˘ sport, kter˘ se hraje jen za de‰tiv˘ch, zamraãen˘ch dnÛ, kdy to vypadá, Ïe zaãne snûÏit. Kdo si nûco takového vymyslel? Nicole je pfii pozemním hokeji nepfiekonatelná. ¤ítí se po hfii‰ti takovou rychlostí, aÏ se za ní zvedá oblak stfiíkajícího bahna, které zalije kaÏdého, kdo se jí postaví do cesty. Pohne zápûstím a míã je v brance. Usmûje se a klu‰e zpátky doprostfied, do kruhu. Nicole dokáÏe hrát v‰echno, k ãemu je potfieba míã a pí‰Èalka. Basketbal, softbal, lakros, fotbal, ragby. Cokoliv. A v jejím podání to v‰echno vypadá jednodu‰e. Kluci se na ni koukají, aby se nauãili líp hrát. A navíc je pÛvabná.
– 23 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 24
V létû si na nûjakém sportovním tábofie ulomila kus zubu. Ale je díky tomu je‰tû pÛvabnûj‰í. Tûlocvikáfii mají ve sv˘ch srdcích pro Nicole vyhrazené zvlá‰tní místeãko. Je totiÏ slibná. Dívají se na ni a vidí budoucí státní pfiebory. Zv˘‰ení platu. Jednoho dne nastfiílela tfiicet pût gólÛ, neÏ na‰e druÏstvo pohrozilo, Ïe odejde z hfii‰tû. Tûlocvikáfika z ní tedy udûlala rozhodãí. NejenÏe jsme tenkrát prohrály, ale ãtyfii holky si musely nechat na o‰etfiovnû o‰etfiit zranûní. Nicole totiÏ nevûfií na fauly. Podle její atletické ‰koly se hraje, dokud ãlovûk není mrtv˘ nebo znetvofien˘. Kdybych se k tomu nestavûla tak, jak se k tomu stavím, tak bych se s tímhle v‰ím mohla snáz vypofiádat. Mohla bych jednodu‰e v‰echno pfiijmout a pokraãovat – pfiijmout, Ïe mám skfiíÀku na pitomém místû, Ïe se Heather kolem mû motá jak mÛra, Ïe musím za mraziv˘ch rán pozorovat, jak tûlocvikáfii chválí Nicole, princeznu-váleãnici. Nicole je ale hroznû pfiátelská. Baví se dokonce i s Heather z Ohia. Poradila jí, kde si má koupit náústek, aby jí rovnátka nerozfiízla rty, kdyby ji nûkdy zasáhl míã do obliãeje. Heather si teì chce koupit sportovní podprsenku. Nicole jednodu‰e není mrcha. Bylo by mnohem snaz‰í ji nenávidût, kdyby byla.
Kamarádky Rachel je se mnou na záchodech. Pardon. Rachelle je se mnou na záchodech. Zmûnila si jméno. Rachelle se hlásí ke svému evropskému dûdictví tím, Ïe se kamarádí se studenty, co jsou tu na v˘mûnném pobytu. Po pûti t˘dnech ‰koly uÏ dokáÏe nadávat francouzsky. Nosí ãerné punãochy
– 24 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 25
s oky a neholí si podpaÏí. Rozhazuje rukama a já musím myslet na ‰impanzí mláìata. NedokáÏu ani uvûfiit, Ïe to kdysi b˘vala moje nejlep‰í kamarádka. Jsem na záchodech a snaÏím se dát si do pravého oka zpátky kontaktní ãoãku. Ona si rozmazává pod oãima fiasenku, aby vypadala vyãerpanû a sinale. Napadne mû, Ïe uteãu, aby se na mû zase nenávistnû nekoukala, ale Háro‰ka, co ji mám na angliãtinu, má dozor na chodbû a já jsem zapomnûla jít na její hodinu. Já: „Ahoj.“ Rachelle: „Hm.“ Co teì? Budu dûlat, Ïe jsem naprosto, úplnû nad vûcí, jako by se vÛbec nic nestalo. Buì v klidu. VÏdyÈ vlastnû o nic nejde. Já: „Jak se má‰?“ SnaÏím se nasadit si ãoãku a ‰Èouchnu se do oka. Neuvûfiitelnû nad vûcí. Rachelle: „Éééhm.“ Do oka se jí dostala maskara a ona si ho tfie, aÏ ji má rozmazanou po obliãeji. Nechci b˘t nad vûcí. Chce se mi chytit ji za krk, zatfiást s ní a zajeãet, aby se ke mnû pfiestala chovat jako k odpadu. Ani se nenamáhala si zjistit, jak to bylo doopravdy – co je to za kamarádku? Kontaktní ãoãka mi napÛl sklouzne pod víãko. Z pravého oka mi vyhrknou slzy. Já: „Au!“ Rachelle: (Odfrkne si. Ustoupí od zrcadla, otoãí hlavou ze strany na stranu, obdivuje ãerné skvrny na sv˘ch lícních kostech, které pfiipomínají husí hovínka.) „Pas mal.“ Strãí si do pusy Ïv˘kaãkovou cigaretu. Rachelle by stra‰nû chtûla zaãít koufiit, ale má astma. A tak zaãala s úplnû novou vûcí, kterou je‰tû Ïádn˘ deváÈák nikdy nezkusil: s Ïv˘kaãkov˘mi cigaretami. Studenti na v˘mûnném pobytu
– 25 –
MluvKor1
10/24/16 9:39 PM
Stránka 26
jsou z toho celí vedle. Za chvíli zaãne pít ãernou kávu a ãíst knihy bez obrázkÛ. V kabince se ozve spláchnutí a vyjde z ní studentka na v˘mûnném pobytu. Tahle vypadá jako supermodelka a jmenuje se Greta nebo Ingrid. Je Amerika jediná zemû, kde puberÈáci vypadají pfií‰ernû? Greta nebo Ingrid fiekne nûco cizí fieãí a Rachelle se zasmûje. Fakt, jako by tomu rozumûla. Já: Rachelle mi zblízka vyfoukne do obliãeje krouÏek koufie ze Ïv˘kaãkové cigarety. Odfoukne mû. Odhodila mû jako hork˘ ovocn˘ toustík na studenou kuchyÀskou podlahu. Greta-Ingrid a Rachelle vyplují ze záchodÛ. Ani jedna nemá na kozaãce pfiilepen˘ kousek záchodového papíru. Kde je spravedlnost? Nuznû potfiebuju novou kamarádku. Potfiebuju kamarádku, teãka. Ne skuteãnou, Ïádnou velkou blízkost, pÛjãování obleãení a pfiespávání u sebe navzájem, chichichi, br, fuj. Jen pseudokamarádku, nahraditelnou kamarádku. Kamarádku jako doplnûk. Jen abych se necítila a nepfiipadala si tak hloupû. MÛj dne‰ní zápis do deníku: „Studenti na v˘mûnném pobytu niãí na‰i zemi.“
Heatherování KdyÏ jedeme s Heather autobusem domÛ, snaÏí se mû pfiemluvit, abych s ní zaãala chodit do krouÏku. Vymyslela plán. Chce, abychom zaãaly chodit do pûti rÛzn˘ch krouÏkÛ, kaÏd˘ v‰ední den do jednoho. Nejtûωí je si vybrat takové, kam chodí Správní lidé. Latina nepfiichází v úvahu, bowling taky ne. Heather má sice bowling docela ráda – v její b˘valé
– 26 –
