7 Investiční bankovnictví Výkladová část
Emisní obchody Podnikatelé si mohou opatřit finanční prostředky, které potřebují za účelem investování do svého podnikání, způsoby popsanými v předchozích lekcích, tj. buď ve formě bankovních úvěrů nebo v některé z forem tzv. alternativního financování. Kromě toho však si mohou finanční prostředky obstarat cestou emise cenných papírů, tj. vydáním cenných papírů (akcií, dluhopisů). -- -- -Příklad: Emisí cenných papírů hodlal (v červenci 2009) jihoafrický koncern Bigvest z poloviny financovat nákup stoprocentního podílu ve firmě Nowaco a její polské sestře Farutex, za částku, kterou analytici odhadují na 6,5 až 7,5 miliardy Kč. Nowaco je distributorem mražených potravin, vyrábí mražené zeleninové směsi, hotová jídla a také nanuky Mrož. Roční tržby firmy se pohybují kolem 8,94 miliardy korun. -- -- -- -Pokud si daný subjekt zabezpečí veškeré práce spojené s přípravou zamýšlené emise, s oceněním cenných papírů, s jejich vydáním a s jejich umístěním na trhu, jde o tzv.vlastní emisi. Pokud využije služeb investičních zprostředkovatelů (tj. univerzálních bank nebo investičních firem), jde o tzv. cizí emisi. Tento druhý způsob v praxi převládá. Vlastní emise obvykle uskutečňují jen banky nebo velké firmy. V praxi existuje několik druhů emisních obchodů: (a) ručitelský emisní obchod, při kterém emisní zprostředkovatel neboli ručitel odkupuje celou emisi na vlastní účet a riziko, (b) komisionářský emisní obchod, při kterém emisní zprostředkovatel odebere emisi za emisní kurs jako komisionář do prodeje, tj. nenese odbytové riziko, (c ) prodejní emisní obchod, při němž emisní zprostředkovatel přebírá emisi za emisní kurs, uskutečňuje prodej cizím jménem na cizí účet a riziko nese emitent. -- -- -- --- ¨ Státní dluhopisy Pro vládu a ministerstvo financí není zpravidla problém, jestli parlament schválí, či neschválí deficit státního rozpočtu třeba ve výši 200 miliard Kč Problém je, že oněch 200 miliard Kč je potřeba nějak financovat. Pro rok 2010 většina zemí EU signalizovala, že bude mít deficity větší , než 3 % HDP. Tyto země mají různé ratingy. Třeba tři áčka (AAA). ČR má jedno, tedy výrazně méně. EU tedy čekají velké emise dluhopisů a investoři si budou moci vybírat. Jak poroste převaha nabídky, bude růst výnos. To znamená, že se zvýší náklady na dluhovou službu. K tomu je nutné připočíst vyplacení jistiny
splatných dluhopisů vydaných před lety. -- -- -- -Pokud akciová společnost emituje akcie poprvé a se záměrem jejich prodeje veřejnosti a následně s vizí obchodování na burzách, jde o tzv. počáteční veřejnou nabídku ( IPO - Initial Public Offering). Akciová společnost může nové akcie emitovat také cestou tzv. předkupních práv, kdy předkupní právo zabezpečuje existujícím akcionářům nezmenšený podíl na akciovém kapitálu dané akciové společnosti, pokud tohoto práva využijí. Rozprodej emitovaných cenných papírů jednotlivým investorům označovaný za umístění cenných papírů lze provést různým způsobem, nejčastěji jako (a) veřejné upsání, (b) volný prodej, (c) aukci. Trh, na němž se rozprodávají nově emitované cenné papíry, je označován jako primární trh. Obchody na sekundárním trhu Další obchody s cennými papíry, které byly emitovány a rozprodány na primárním trhu (viz předchozí odst.), probíhají na sekundárním trhu. Investiční zprostředkovatelé ( tj. u nás obchodníci s cennými papíry ) tyto obchody provádějí buď na cizí účet nebo na vlastní účet nebo - podle rozsahu licenčního oprávnění - na cizí i na vlastní účet. Zprostředkovatelské obchody se uskutečňují různým způsobem. Jsou to : (a) klasické zprostředkovatelské obchody, při nichž klient nakupuje cenné papíry na svůj účet a nákupy financuje z vlastních prostředků, (b) nákupy cenných papírů na úvěr, kdy investor nakupuje zčásti za vlastní prostředky a část potřebných prostředků si vypůjčí, (c) krátké prodeje, při kterých investor spekuluje na pokles tržních cen cenných papírů: nejprve si cenné papíry vypůjčí ( tj. získá úvěr) a prodá je za vysoký kurs; později je koupí za nižší kurs a úvěr splatí v těchto cenných papírech. Obchody mohou probíhat na burzovních nebo na mimoburzovních trzích, jak je uvedeno v rozšiřující části tohoto tématického bloku. Investiční poradenství Vzhledem k tomu, že investování do cenných papírů vyžaduje množství aktuálních informací, věcných znalostí a také mnoho času, tzv. investiční poradenství se postupně vyčlenilo jako specializovaná podnikatelská činnost. Poradenské služby zajišťují individuální poradci, poradenské útvary investičních zprostředkovatelů i specializované poradenské firmy. Úkolem investičního poradce je především to, aby pro investory shromáždil potřebné informace a vybral z nich ty nejdůležitější, na jejichž podkladě vypracuje svá investiční doporučení. Jeho úkolem
však není činit investiční rozhodnutí - investor se musí rozhodnout sám a za toto rozhodnutí si nese své riziko. Investiční poradci musí umět vypracovávat finanční analýzy a ovládat strategii řízení portfolia. V souvislosti s investicemi do cenných papírů je často nutno využívat i služeb daňových poradců a specialistů na nemovitosti. V současné době existuje poměrně velký specializovaných počet firem, které zpracovávají a prodávají své informace, a to jak v papírové, tak v počítačové podobě. Mezi významné zahraniční počítačové informační systémy patří např. Reuters , Bloomberg nebo Telekurs. Správa investičních instrumentů Investiční zprostředkovatelé provádějí pro své klienty správu jejich aktiv. Tato správa, která je zaměřena na řízení portfolia klientů, je prováděna na klientův účet a na jeho riziko. Spravovaný majetek klientů musí být oddělen od majetku investičního zprostředkovatele. Správa aktiv je prováděna jako (a) personální správa, (b) jako institucionální správa aktiv. Personální správa aktiv je spočívá v řízení osobních účtů fyzických osob. Institucionální správa aktiv představuje správu majetku institucionálních investorů. Teorie kolektivního investování Kolektivní investování organizují investiční společnosti. Jde o akciové společnosti, jež bývají nejčastěji dceřinými společnostmi obchodních bank Kolektivní investování je založeno na myšlence sdružení finančních prostředků od občanů (drobných investorů) nebo společností (institucionálních investorů) a jejich následné investování na trzích za účelem jejich zhodnocení. Hlavním cílem investorů je: dosažení maximálních výnosů při co nejnižších nákladech, diverzifikace portfolia, která přispívá k minimalizaci rizik, přístup na světové trhy, které jsou běžně dostupné jiným typům investorů. Investoři svěřují své finanční prostředky fondům, protože investují na principu rozložení rizika a ve velkých částkách, což je pro většinu klientů nedosažitelné. Investoři dostávají podílové listy nebo akcie fondů, které jim umožňují podílet se na možném zisku ve spojitosti s investicí vloženou do aktiv fondu. Využívají služeb subjektů kolektivního investování proto, že nemají zkušenosti z fungování kapitálových trhů, nemají dostatečné informace o investičních příležitostech, nebo nemají dostatečné množství finančních prostředků, aby mohli využít správu aktiv.
Subjekty kolektivního investování - v organizačních strukturách bank se vyskytují také investiční společnosti (zakládají spravují a usměrňují činnost fondů). OPF svým podílníkům výměnou za vložené peníze vydávají tzv. podílové listy, které vyjadřují formu účasti v investiční společnosti. Jejich majiteli zabezpečují podílnictví na výnosech investování do cenných papírů, ale nezakládají právo na spoluvlastnictví společnosti. Bankovní skupiny, protože mají úzké vztahy s klienty, mají zájem nabídnou další produkty. Investoři více důvěřují produktům, které jsou vytvářeny a distribuovány bankami. Domácnosti považují instrumenty kolektivního investování za blízké substituty bankovních produktů, Bankovní skupiny vytvářejí zpravidla dluhopisové fondy, a to nevyžaduje speciální dovednosti Do odvětví kolektivního investování vstupuje několik subjektů. Prvním subjektem jsou investoři, kteří vkládají své volné finanční prostředky do fondů. Fondy - proti vloženým penězům fondy emitují akcie nebo podílové listy. Veškeré informace spojené s investicí do vybraného fondu jsou uvedeny ve statutu fondu. Dalším subjektem jsou investiční společnosti, jejichž hlavní činnost spočívá ve správě svěřených prostředků ve fondech v souladu s investiční strategií fondu a prostřednictvím správné volby portfolia fondu. Další činností investiční společnosti je zajišťování distribuce a propagace fondů, vedení účetnictví fondů a podávání informací veřejnosti o svěřených fondech a veškeré činnosti spojené ze správou fondů. Veškeré finanční toky související s investováním prostřednictvím fondu zajišťuje depozitář. Depozitář je právnická osoba. V České republice může tuto činnost vykonávat pouze banka, právně i majetkově oddělena od správcovské společnosti a fondu. Ze zákona dále vykonává kontrolní funkci, kdy dohlíží nad souladem investic právní úpravou a se statutem fondu. Základní funkce depozitáře tedy spočívá v primárním dohledu potažmo v dohledu a ochraně podílků a jejich aktiv. Úkolem depozitáře ale není kontrolovat správnost investiční politiky fondu. Depotní obchody Listinné cenné papíry mohou být v ČR uloženy do úschovy buď na základě smlouvy o správě cenných papírů nebo na základě smlouvy o uložení cenných papírů. Investiční zprostředkovatel, který přijal listinné cenné papíry do úschovy, má povinnost cenné papíry řádně opatrovat a na požádání je složiteli musí vrátit. Za úschovu platí uložitel cenného papíru opatrovateli úplatu. O listinných cenných
papírech uložených do úschovy musí uschovatel vést evidenci. Depotní služby poskytují majitelům listinných cenných papírů obvykle banky, které jsou pro tyto služby technicky vybaveny. Je rozlišován otevřený depot (schovatel zná jednotlivé tituly cenných papírů uložených do úschovy) a uzavřený depot ( investor uloží listinné cenné papíry do obalu, takže schovatel nezná jednotlivé tituly cenných papírů převzatých do úschovy). Úschova cenných papírů může být samostatná nebo hromadná. O samostatnou úschovu jde tehdy, jestliže je listinný cenný papír jednoho uložitele uložen odděleně od listinných cenných papírů jiných uložitelů. O hromadnou úschovu jde tehdy, jestliže jsou zastupitelné listinné cenné papíry uloženy společně se zastupitelnými listinnými cennými papíry jiných uschovatelů. V případě hromadné úschovy uložitel má právo na vrácení zastupitelného listinného cenného papíru uloženého do úschovy, schovatel však mu není povinen vrátit týž listinný cenný papír, který přijal do úschovy. Dematerializované cenné papíry jsou cenné papíry evidované v počítačových systémech (jsou označovány jako zaknihované cenné papíry); tyto cenné papíry nejsou efektivně emitovány. V ČR vede jednotnou evidenci zaknihovaných cenných papírů a jejich majitelů Středisko cenných papírů (SCP), zřízené Ministerstvem financí ČR v roce 1993. Kromě vedení evidence SCP zajišťuje informační servis pro účastníky kapitálového trhu a poskytuje i další služby, jako např. registraci zástavních práv, organizování půjček cenných papírů apod.). Zprostředkování fúzí a akvizicí Dojde-li ke sloučení dvou nebo více společností do jediné společnosti, je tento proces označován jako fúze. Při fúzích dochází ke koncentraci kapitálu. Z pohledu subjektu, který se stává vlastníkem nové společnosti vzniklé fúzí, je výsledkem fúze akvizice, tj. nabytí další společnosti nebo několik dalších společností. Pokud společnosti, které jsou předmětem akvizice, mají právní formu akciové společnosti, akvizice se uskutečňuje tak, že dojde k prodeji rozhodujícího balíku akcií novému majiteli. V současné době jsou fúze a akvizice velmi významným investičním obchodem bank a investičních firem. Na akciových trzích lze zjistit, že akcie některých podniků jsou i výrazně podhodnoceny, tj. tržní cena jejich akcií leží pod hodnotou majetku těchto podniků. V takovémto případě lze nákupem podhodnocených akcií dosáhnout značného zisku.Tento zisk může být ještě vyšší tehdy, uskuteční-li nový majitel majoritního balíku akcií při fúzi několika podniků jejich celkovou reorganizaci směřující ke zvýšení jejich efektivnosti a tím i
zvýšení kurzu jejich akcií. Do čela společností jsou jmenování noví manažeři. Fúze i akvizice však mohou být motivovány i snahou dosáhnout vlastnické kontroly nad určitým podnikem a vyřadit tím konkurenci. Tento způsob bývá označován jako tzv. nepřátelské převzetí. Při nepřátelském převzetí je nabídka odkupu akcií předložena akcionářům dané společnosti bez předchozího jednání s managementem této společnosti. Terčem nepřátelského převzetí bývají společnosti vykazující nízkou rentabilitu ve srovnání s konkurujícími společnostmi daného oboru, které v konkurenčním boji obvykle mají slabší pozici. Provedením reorganizace sloučených nebo odkoupených společností lze dosáhnout tzv. synergického (tj. znásobeného) provozního nebo finančního efektu. Provozního synergického efektu bývá dosahováno (a) horizontální integrací, tj. úsporami z rozsahu a/nebo zvýšení objemu tržeb při sloučení akciových společností se stejným předmětem podnikání, (b) vertikální integrací, tj. sloučení společností provozujících činnost na různých stupních výrobního procesu dojde ke zvýšení kontroly nad výrobním a distribučním procesem, (c ) konglomerátní integrací, tj. sloučením společností s různým předmětem podnikání dojde k úsporám ze sortimentu. Fúze a akvizice zprostředkovávají investiční zprostředkovatelé, přičemž tyto velkoobchodní investiční obchody ( často při nich jde o obrovské finanční částky) bývají financovány jak z vlastních prostředků investorů, tak z vypůjčených prostředků ( případně i emisí speciálních typů dluhopisů). Za zprostředkování fúzí a akvizicí investiční zprostředkovatelé inkasují provizi. Rozšiřující text
Burzy patří mezi instituce, bez nichž si lze tržní ekonomiku stěží představit: jsou vysoce organizovanou formou trhu s investičními nástroji. Trh, označovaný jako „burza“, se od jiných trhů liší tím, že je předem stanovena řada podmínek pro realizaci burzovních obchodů a charakterizují ho následující znaky: • předmětem obchodu na burze cenných papírů jsou zastupitelné cenné papíry, a to v předem definovaných množstvích, • cenné papíry, s nimiž se obchoduje, nejsou fyzicky přítomny na burze, • burzovní obchody se konají pravidelně v určenou dobu a na určeném místě, • obchody na burze smějí být uzavírány pouze mezi členy burzy, • burza je samostatnou institucí, která má právo vydávat vlastní předpisy v rámci platných zákonů, • činnost burzy podléhá státní regulaci a dozoru. Burza cenných papírů Praha, a.s. (BCPP), která funguje od dubna
1993, je největším organizátorem trhu s cennými papíry v České republice. Je založena na členském principu, to znamená, že oprávnění k obchodování mají výhradně členové burzy. BCPP založily banky působící v ČR. V roce 2009 se stala součástí skupiny středoevropských burz.
Shrnutí
Odkazy
Licenci organizátora mimoburzovního trhu vlastnil RM - SYSTÉM od března 1993,o dva měsíce později bylo zahájeno obchodování. V této době se však způsob investování diametrálně odlišoval od toho, na co jsou obchodníci zvyklí v dnešní době. Přelom v historii společnosti RM-SYSTÉM nastal na konci roku 2008, kdy se společnost transformovala na standardní burzu a od 5.1.2009 spustila nový obchodní systém, který odstranil negativní technické vlastnosti starého systému. Tématický blok, jehož studium jste právě ukončili, ukázal možnosti, kam může firma investovat volné rezervy (například do státních dluhopisů), jak může rozšiřovat své aktivity (fůze a akvizice) a také, jak může získat další zdroje na svůj rozvoj (primární emise). Tyto aktivity asi nejsou zajímavé pro firmu, která má regionální působnost, nemá zájem expandovat do zahraničí a jejím cílem je poskytovat přiměřené "živobytí" vlastníkům a zaměstnancům. Pro jiné firmy mohou být informace z kapitoly o investičním bankovnictví zajímavou inspirací. P Musílek - Trhy cenných papírů str. 406. Pavlát V. a kol. Kapitálové trhy. Professional Publishing, 2003, kap. 2 Pavlát V. Burzy cenných papírů. VŠFS Praha 2003, kap.12 Nývltová, Romana – Režňáková, Mária. Mezinárodní kapitálové trhy – zdroj financování. Grada, 2007 ISBN 978-80-247-1922-1 Veselá, Jitka. Investování na kapitálových trzích. První vydání. Praha : ASPI, a.s., 2007. ISBN 978-80-7357-297-6
