6 Zákon o telekomunikacích

6 Zákon o telekomunikacích

6 Zákon o telekomunikacích Telekomunikační politika v ČR. Konkurence nebo regulace? Privatizace telekomunikací. 6.1 Zásady telekomunikační politiky schválené v roce 1994 Byly schváleny jako usnesení vlády ČR dne 10. srpna 1994 pod č. 428.

I. Základním

střednědobým cílem je co nejrychlejší zvýšení nabídky, tj. zvýšení počtu hlavních telefonních stanic na více než dvojnásobek současného stavu do roku 2000 a zlepšení průchodnosti sítě. Zvýšení počtu stanic musí být dosaženo co nejrovnoměrněji, s co nejnižšími náklady, na dobré technické úrovni a rovněž s využitím dodávek od českého telekomunikačního průmyslu.

II. Daného cíle hodlá stát dosáhnout při zachování integrovaného provozovatele veřejné telefonní sítě a to akciové společnosti SPT TELECOM, celoplošně zajišťujícího mezinárodní, dálkový i místní provoz (u místního provozu bude umožněn vstup do podnikání i jiným subjektům podle zásady VIII). Kromě celoplošného zajištění veřejného telefonního provozu budou i nadále existovat telefonní sítě neveřejného typu.

III. V zájmu dosažení základního střednědobého cíle bude umožněn vstup strategického partnera do akciové společnosti SPT TELECOM. IV. Výběr strategického partnera pro akciovou společnost SPT TELECOM provede ministerstvo hospodářství na základě výběrového řízení do 1. března 1995 s tím, že podmínky tohoto výběrového řízení budou, mimo jiné, respektovat základní střednědobý cíl státní telekomunikační politiky podle zásady I. Kmenové jmění akciové společnosti SPT TELECOM bude navýšeno maximálně o 37 % a nově emitované akcie budou prodány strategickému partnerovi tak, aby jeho podíl dosáhl maximálně 27 % z celkového počtu akcií. Právní vztahy se strategickým partnerem budou uspořádány podle českého právního řádu. Strategický partner akciové společnosti SPT Telecom bude v rámci akciové společnosti disponovat pravomocemi odpovídajícími jeho majetkovému podílu.

V. Vlastnický podíl státu u integrovaného provozovatele telefonní služby akciové společnosti SPT TELECOM neklesne pod 51 %, tedy stát si ponechá majoritní účast. Nejpozději do 5 let vláda rozhodne o budoucím vlastnickém podílu státu a o jeho privatizaci. VI. Státní

regulační rámec, který tvoří zejména tarifní politika, regulace vstupu subjektů do odvětví, vymezení vztahu provozovatelů k zákazníkovi, způsob přidělování omezených zdrojů (kmitočtové spektrum, číslovací plány) a zajištění technické kompatibility, bude dopracován do 30. června 1995. Tarifní politika, která bude vycházet z tarifní formule odvozované od vývoje inflace a korekčního koeficientu, bude zpracována do 30. listopadu 1994.

VII. Akciové

společnosti SPT TELECOM bude do konce roku 2000 poskytnuta exkluzivita na provozování meziměstských a mezinárodních telefonních služeb.

38

Ekonomika a řízení telekomunikací – přednášky

Ing. Miroslav Vítek, CSc. – K316

VIII. V tzv. místních sítích bude umožněn vstup do podnikání i jiným subjektům jako doplněk k budování sítě integrovaným provozovatelem akciovou společností SPT TELECOM. Podmínky pro vstup do místních sítí budou formulovány do 30. listopadu 1994.

IX. Stanovení ceny za propojení je věcí dohody mezi provozovatelem základní telefonní sítě a dalšími provozovateli např. místní sítě. V případě, kdy oba subjekty nejsou schopny dospět k dohodě, rozhoduje cenový orgán (ministerstvo financí). X. Povolení

k provozování mobilních telefonů v systému GSM bude vydávat ministerstvo hospodářství na základě jím stanovených podmínek. V bezprostředně následujícím období se bude jednat maximálně o dvě povolení.

6.2 Národní telekomunikační politika z roku 1999 V únoru 1999 bylo ve vládě ČR zhodnoceno plnění "Hlavních zásad telekomunikační politiky z roku 1994" a přijaty obšírné zásady "Národní telekomunikační politiky" pro nastávající období. Dokument NTP vyjadřuje zájem státu otevřít v souladu s vývojem ve státech EU a ve světě telekomunikační trh, umožnit nediskriminující vstup dalším podnikatelským subjektům, vytvořit podmínky pro volnou soutěž v souladu s podmínkami v EU, zřídit národní regulační orgán transformací Českého telekomunikačního úřadu, vymezit jeho kompetence a posílit jeho postavení v konkurenčním prostředí a harmonizovat právo s právem v EU. V souladu s Programovým prohlášením vlády je jejím zájmem zabezpečit princip univerzální služby a její financování, ochranu uživatele a zájmu státu v krizových situacích a vytvářet předpoklady pro přechod k informační společnosti. Dále dokument obsahuje konkrétní a datované úkoly k dosažení cílového stavu, např. také uvedení do souladu sazby DPH na telekomunikační služby se sazbou ve státech EU přeřazením do základní sazby daně. Hlavní kapitoly dokumentu jsou: 1. Vyhodnocení "Hlavních zásad telekomunikační politiky" z roku 1994. 2. Celoevropské trendy uskutečňování reforem v telekomunikacích. 3. Hlavní procesy v telekomunikacích ČR: · · · ·

Liberalizace a volná soutěž. Privatizace telekomunikačních společností s majetkovou účastí státu. Transpozice práva ES v oblasti telekomunikací do právního řádu ČR. Vymezení regulačních organů.

4. Univerzální služba - obecný přístup k základní telefonní službě. 5. Globální společnost propojená sítí a konvergence telekomunikačních, mediálních a informačních služeb. 6. Oblasti regulace telekomunikací: · · · · · ·

Licence a poplatky. Ceny telekomunikačních služeb. Propojování. Kmitočtové spektrum. Číslování, jména, adresy. Ochrana osobních dat a soukromí v telekomunikacích. 39

6 Zákon o telekomunikacích · ·

Koncová zařízení. Normy a technické specifikace.

7. Významné telekomunikační služby: · · · · ·

Telefonní služba a její kvalita. Informační služby o telefonních číslech. Družicové komunikace. Mobilní a personální komunikace. Pronájem okruhů.

8. Výzkum a vývoj. 9. Telekomunikace v krizových situacích. 10. Mezinárodní spolupráce. 11. Dodatky: · ·

Témata v zákoně o telekomunikacích. Soubor vyhlášek a regulačních opatření.

6.3 Vyhodnocení dosavadního zákona o telekomunikacích (č.110/64 Sb., novela č.150/92 Sb.) Telekomunikační zařízení a sítě: Základem stávajícího zákona je filosofie "jednotné soustavy telekomunikací" jako souboru všech telekomunikačních sítí na území ČSFR a "jednotné telekomunikační sítě (dále jen JTS)" jako jediné významné, státem zřízené a jím chráněné telekomunikační sítě, což je v rozporu jak s již dosaženým stupněm liberalizace, tak se stupněm technického pokroku. Navíc v důsledku vstupu konkurence do odvětví instituce JTS zanikne. Ustanovení, podle něhož Ministerstvo (spojů) pečuje o dostupnost, hospodárnost, rychlost a spolehlivost telefonního a telegrafního styku i o utajení přenášených zpráv atd. atd., je spjato výhradně s bývalou politickoekonomickou centralizací. Podle stávajícího zákona je ke koncovému bodu JTS možné přímo nebo nepřímo připojovat zařízení schválená správním rozhodnutím. Princip, že ke koncovému bodu sítě lze připojovat jen schválená zařízení a sítě bude zachován, mění se však, v souladu s evropskou legislativou postup schvalování. Ustanovení, podle něhož JTS, její zařízení a provoz, jsou chráněny proti ohrožování, poškozování a škodlivému rušení jinými zařízeními nebo činností i tak, že "fyzická nebo právnická osoba, která při své podnikatelské činnosti způsobí poškození a ohrožení zařízení JTS, je povinna kromě náhrady způsobené škody zaplatit pokutu až do výše 200 tisíc Kč" je projevem dnes již nepatřičného (a to i z důvodu uskutečněné privatizace) chápání telekomunikační sítě jako státního majetku vyžadujícího zvláštní ochranu. Druhy oprávnění k provozování telekomunikačních zařízení a poskytování telekomunikačních služeb: Podle dosavadního zákona má stát právo prostřednictvím orgánu státní správy vydávat oprávnění (pověření anebo povolení) na zřizování a provozování telekomunikačních zařízení a poskytování telekomunikačních služeb. Zcela chybí pravidla za nichž stát poskytuje právo podnikat v JTS soukromým subjektům při poskytování veřejných telefonních služeb. Nejsou vůbec stanoveny náležitosti žádostí o oprávnění, podmínky pro udělení oprávnění, jejich obsah, ani důvody k jejich změně a podmínky jejich zániku. Ministerstvo může tedy v každém jednotlivém případě stanovit jiné podmínky, které budou jejich obsahem. Orgány státní správy mohou o své libovůli stanovit počet vydávaných oprávnění. Chybí zákonná úpravy generálních povolení, běžně používaných v zemích Evropské unie i jiných, které značně zjednodušují vstup do podnikání. To znamená, že v období rozvoje sítí i služeb musí státní správy nesčetnými individuálními právními akty stanovit jednotlivcům podmínky výkonu jejich činností i tam, kde neexistuje jiný veřejný 40



zájem, než evidovat provozovatele a uplatňovat vůči něm některé nezbytné požadavky. Přitom individuální licence by měly a mohly být udělovány v mnohonásobně menším počtu, než kolik vydává nyní Český telekomunikační úřad (ČTÚ) oprávnění. Poplatky: Zákon stanoví pouze, že každý, kdo používá JTS, je povinen platit stanovené úhrady, popř. poplatky. Za povolení ke zřízení a provozování telekomunikačních zařízení mimo JTS a tedy i za povolení k poskytování telekomunikačních služeb podmíněných provozem telekomunikačního zařízení lze vybírat poplatky vyhlašované ministerstvem, v jehož působnosti jsou telekomunikace. Poplatky jsou až dosud stanoveny a vyhlašovány výměry MDS - ČTÚ vyvěšovanými jako veřejná vyhláška v prostoru ČTÚ, a uveřejňovanými v Telekomunikačním věstníku. Vzájemná koordinace a zabezpečení součinnosti různých telekomunikačních sítí: Mezi zcela nefunkční ustanovení náleží, zvláště po odstátnění provozovatelů sítí toto: "Telekomunikační zařízení a sítě, které jsou souborem telekomunikačních zařízení, jenž umožňuje přepravu informací mezi koncovými body sítě, mohou být po vzájemné dohodě mezi předávající a přejímající organizací spojů začleněny do JTS..." Součinnost je pak zákonem zabezpečena jen tak, že ke koncovému bodu JTS je možné připojovat pouze schválená zařízení a tedy i sítě jako soubor různých zařízení. Podrobnosti stanoví prováděcí vyhlášky č. 26/1996 Sb., o způsobu, podmínkách a postupu při ověřování a schvalování telekomunikačních koncových zařízení a č. 130/1997 Sb., o koncovém bodu telekomunikačních sítí. Na základě takto kusé platné právní úpravy nelze např. postupovat při zajišťování otevřeného přístupu k veřejným telekomunikačním sítím s cílem zabezpečit všem uživatelům služeb co nejširší rozsah každé služby. Správa kmitočtového spektra: Správu "kmitočtového spektra" dosavadní zákon důsledně neupravuje a hospodaření s kmitočty nevěnuje zvláštní oddíl, stanoví pouze, kdy je volný kmitočet podmínkou udělení povolení ke zřízení a provozování vysílacích rádiových stanic. a že vysílací zařízení k šíření rozhlasových a televizních programů může být zřízeno výhradně v souladu s plánem využití kmitočtů pro rozhlasové a televizní vysílání. Nutno připomenout, že správa kmitočtového spektra pro rozhlasové a televizní vysílání je podle "kompetenčního" zákona ČNR č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákona č.103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání v působnosti této Rady, ve znění pozdějších předpisů. Povolení k provozování rozhlasového anebo televizního vysílače je udělováno jenom osobě, která od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání obdrží povolení k šíření programů rozhlasu či televize (a v příslušné lokalitě bude k tomu volný kmitočet). V souladu s komunitárním právem, podle jehož principů by se neměly kompetence věcně patřící do určitého odvětví tříštit i do odvětví jiných, a podle zákonů členských států EU, je návrh, aby příští regulační úřad telekomunikací vykonával veškerou správu kmitočtového spektra. Současná dualita přidělování kmitočtů se jeví jako nežádoucí jak z hlediska jednotného hospodaření se spektrem požadovaného orgány EU a obvyklého v členských státech EU, tak z hlediska zájmu těchto států odstraňovat ohrožení radiokomunikačních služeb v pásmech, která jsou nejblíže pásmům vyhrazeným rozhlasu a televizi. Práva a povinnosti poskytovatele a uživatele telekomunikačních služeb: O telekomunikačních službách se dosavadní zákon zmiňuje v souvislosti s obsahem povolení udělovaného na poskytování těchto služeb. Službu, která musí být obecně dostupná, musí být její poskytovatel schopen uskutečňovat v předepsaném rozsahu a kvalitě. Je zakotveno pouze právo poskytovatele služby (a povinnost jejího uživatele) na zaplacení stanovené ceny za poskytnutou službu a jeho právo na náhradu za použití JTS uživatelem služby v rozporu s oprávněním stanovenými podmínkami. Jeho odpovědnost je výslovně omezena na povinnost urychleně odstranit závadu a vrátit zaplacené úhrady, popř. poplatky podle zásad stanovených v podmínkách pro užívání JTS. Ty jsou uvedeny v prováděcí vyhlášce. Spory se řeší ve správním řízení. Za neposkytnutou anebo nekvalitní službu může být poskytovateli služby uložena pokuta, která je příjmem státního rozpočtu. Při analýze těchto ustanovení se jeví, že je namístě, aby soukromý poskytovatel služby byl ze

41


zákona povinen vstoupit do smluvního vztahu s každým, kdo přijme jeho návrh představovaný předem zveřejněnými všeobecnými podmínkami služby. Zákon by měl stanovit nejméně, jaké údaje musí tyto podmínky obsahovat. Veřejnost požaduje v důsledku aktuálních problémů zařadit do zákona některá další ustanovení nad rámec dosavadní úpravy, např. aby byl povinen zabezpečit bezplatná tísňová volání, na přání telefonního účastníka zablokovat bezplatně volání čísel, na nichž jsou poskytovány "zábavné služby ohrožující mravní výchovu mládeže" ap. Ochrana telekomunikací: Platný zákon stanoví, že JTS, její zařízení a provoz, jsou ve veřejném zájmu chráněny proti ohrožování, poškozování a škodlivému rušení jinými zařízeními anebo činností těchto jiných zařízení (jejich majitelé jsou povinni škodlivá zařízení odrušit anebo je neprovozovat). Preventivně lze telekomunikační zařízení chránit ochranným pásmem, které na návrh organizace spojů, vojenské správy nebo orgánu Ministerstva vnitra vyhlásí místně příslušný stavební úřad. Protože veřejný zájem zabezpečovat telekomunikační služby nerušenými zařízeními přetrvává, nový zákon by měl upravit pouze ochranu telekomunikací proti rušení, zatímco ochrana fyzického majetku (zařízení a sítí) je ponechána obecné právní úpravě jako každé jiné vlastnictví. Aktualizace by měla být zřejmá např. z ustanovení, podle něhož budou zřizovatelé a poskytovatelé telekomunikačních zařízení a sítí postupovat se zvláštním ohledem na životní prostředí. Práva a povinnosti při používání nemovitostí pro telekomunikace: Podle platného zákona přísluší organizacím spojů ve veřejném zájmu některá oprávnění ve vztahu k cizím pozemkům, popř. i jiným nemovitostem, jejichž realizace může omezit vlastníky nebo uživatele těchto nemovitostí. Ve sporech o rozsahu oprávnění organizací spojů rozhodují stavební úřady. Ve sporech o náhradě za omezení užívání nemovitostí rozhodují soudy. Kromě povinnosti "pasivně" strpět zásahy podle zákona, je zde vlastníkům (uživatelům) stanovena i povinnost v nezbytném rozsahu učinit na náklady organizace spojů na svém pozemku ve stanovené lhůtě některá opatření (sklidit polní kultury, oklestit stromoví atp.). Při nesplnění lhůty to učiní organizace spojů sama. Hodlá-li vlastník anebo uživatel nemovitosti, které bylo použito pro telekomunikační zařízení, provést takové práce nebo úpravu nemovitosti, které by mohly ohrozit plynulý a bezpečný provoz tohoto zařízení, musí o tom v termínu stanoveném zákonem zpravit organizaci spojů. Ta je povinna provést opatření k ochraně svého zařízení. Nová úprava by i v této části zákona měla být ve veřejném zájmu podobná úpravě dosavadní, připustit nezbytné zákonné omezení uvedených práv, ale zabezpečit důsledně jak veřejný zájem, tak práva vlastníků stanovená ústavním pořádkem. Telekomunikační tajemství: Obdobně jako v dosavadní zákonné úpravě by měl nový zákon obsahovat ustanovení k ochraně telekomunikačního tajemství, které je neměnné a je výslovně zakotveno i v Listině základních práv a svobod, navíc pak je nutno uzákonit vztah osob činných v odvětví telekomunikací k ochraně individuálních osobních dat. Státní inspekce telekomunikací: S ohledem na skutečnost, že v prostředí liberalizovaného telekomunikačního trhu bude zákon, popř. navazující prováděcí podzákonné právní předpisy, jediným legislativním nástrojem k zabezpečení fungování vztahů tam vznikajících a k odstraňování "poruch" v těchto vztazích, je nutno zachovat a aktualizovat dosavadní inspekční, popř. kontrolní činnost státní inspekce telekomunikací jako významnou záruku "zpětné vazby" regulace a správy odvětví zabezpečovanou regulačním orgánem podle obecných právních předpisů o kontrole a důsledně stanovit sankce za zjištěné delikty. Orgány státní správy telekomunikací a jejich působnost: Vydávání veškerých oprávnění zřizovatelům a provozovatelům telekomunikačních zařízení a sítí a poskytovatelům telekomunikačních sítí, ať jde o osoby fyzické anebo právnické, schvalování způsobilosti telekomunikačních zařízení, hospodaření s kmitočtovým spektrem, vykonávání inspekčních, popř. kontrolních činností, ukládání pokut, i veškeré další rozhodování o právech a povinnostech podle zákona o telekomunikacích, náleží ministerstvu, v jehož působnosti jsou telekomunikace. Tento stav je dán skutečností, že vláda České republiky nikdy nepředložila návrh zákona, který měl, podle 42



stávajícího telekomunikačního zákona zřídit orgány státní správy telekomunikací a stanovit jejich kompetence. Proto je svými opatřeními ustavili ministři, v jejichž působnosti bylo odvětví telekomunikací po 1. 1. 1993. Český telekomunikační úřad byl ustaven jako samostatná sekce Ministerstva hospodářství, později Ministerstva dopravy a spojů. To je v rozporu s evropským právem, které požaduje od členských i přidružených států zřízení nezávislých regulačních orgánů telekomunikací. Skutečnost, že stávající právní úpravou není dostatečně vymezena oblast regulace, je zdrojem značné nejistoty nejen na straně podnikatelů v telekomunikacích, ale i na straně pracovníků regulačního orgánu, kterým chybí jasně a přesně definované práva a povinnosti. Nedostatečná je i úprava státní správy v telekomunikacích, což je vedle regulace další činnost Českého telekomunikačního úřadu. Bude nutno rozhodnout, zda o sporech mezi poskytovateli a uživateli telekomunikačních služeb (v r. 1997 bylo k jejich zahájení podáno více než čtyřicet tisíc podnětů) mají rozhodovat správní orgány ve správním řízení, přestože vesměs jde o klasický občanskoprávní vztah, anebo soudy. Stanovisko Nejvyššího soudu (podobně též Ministerstva financí), podle kterého by měl "rozhodovat Český telekomunikační úřad ve správním řízení, jehož účastníci by se mohli domáhat přezkumu správních rozhodnutí u příslušných soudů, které by ovšem musely mít právo plné jurisdikce", je v souladu s právem EU. Byla by tak totiž realizována povinnost stanovená směrnicemi EU, spočívající v tom, že sporným stranám v telekomunikačních sporech je stát povinen zabezpečit snadno dostupné a nenákladné postupy ke spravedlivému, transparentnímu, odbornému a včasnému rozhodnutí ve věci. Při rozhodování o návrhu na zařazení regulačního a správního orgánu telekomunikací do škály orgánů státní správy není stávajícím zákonem zohledněna specifika telekomunikací. Soubor služeb, na jejichž poskytování se musí vydávat v telekomunikacích oprávnění, je atypicky široký a rozhodování závislé na omezených zdrojích jako jsou kmitočty a čísla podle číslovacího plánu musí předcházet zevrubná analýza předpokladů každého operátora k výkonu činností, které hodlá uskutečňovat. Ve věcech regulace a správy v telekomunikacích lze postupovat podle obecných předpisů o správním řízení, pokud zákon výslovně nestanoví jinak, což by měl ve věcech soukromoprávních vztahů vesměs učinit a svěřit spory z těchto vztahů, kromě zákonem stanovených oblastí, k rozhodování soudům. Přitom kompetence různých orgánů k rozhodování sporů musí být v jednotlivých oddílech zákona konkrétně vyslovena.

6.4 Nový telekomunikační zákon č.151/2000 ČÁST PRVNÍ Úvodní ustanovení

1/ Předmět úpravy 2/ Vymezení základních pojmů

Telekomunikačním zařízením se rozumí technické zařízení pro vysílání, přenos, spojování a příjem informací. Telekomunikační síť je soubor telekomunikačních zařízení k přepravě informací mezi koncovými body této sítě, popř. radio. Veřejná telekomunikační síť pro poskytování veřejných telekomunikačních služeb není jednosměrná. Neveřejná telekomunikační síť telekomunikační služby pro uzavřenou skupinu osob. Koncový bod telekomunikační sítě je technicky specifikované rozhraní mezi sítí, jejíž je KB součástí. Koncové zařízení je telekomunikační zařízení, které se připojuje ke koncovému bodu telekomunikační sítě. Přenosová cesta je část sítě bez koncového bodu. 43


Telekomunikační službou se rozumí poskytování přepravy informací a to zejména formou zvuků, včetně řeči, písma, obrazu apod. Veřejnou telekomunikační službou se rozumí služba, z níž není předem vyloučen žádný zájemce. Univerzální služba je veřejná telekomunikační služba, která musí být všeobecně dostupná na celém území za přiměřenou cenu. Povinná telekomunikační služba je veřejná telekomunikační služba uložená v licenci jejímu držiteli. Telekomunikační činnosti zřizování, provozování, změna, obnova a údržba telekomunikačních zařízení a sítí a poskytování telekomunikačních služeb. Uživatel telekomunikační služby je fyzická nebo právnická osoba, které je poskytována telekomunikační služba. Účastník telekomunikační služby je její uživatel podle odst. 14, který je s jejím poskytovatelem ve smluvním vztahu. Tísňová volání nezpoplatňovaná volání na určená čísla policie, požárníků, rychlé lékařské pomoci (eventuelně i plynařů, elektrikářů a vodáren), které musí poskytovatel služby zajistit. Regulačním nařízením opatření, kterým ČTÚ stanoví závazné parametry. ČÁST DRUHÁ Telekomunikační zařízení Začleňovaná zařízení. Koncová zařízení a vysílací rádiová zařízení. Schvalovací řízení a posuzování shody. Označení schváleného telekomunikačního zařízení a jeho uvedení na trh. Připojování a provozování telekomunikačních zařízení. ČÁST TŘETÍ Regulace Licence Generální oprávnění nemusí být u: Ministerstva obrany, Ministerstva spravedlnosti pro Vězeňskou službu, Ministerstva vnitra, Bezpečnostní informační služby. Univerzální služba ve veřejném zájmu. Účet univerzální služby. Ceny za propojení Číslovací plány a přidělování čísel Regulace cen ČÁST ČTVRTÁ Správa kmitočtového spektra ČÁST PÁTÁ Poskytování veřejných telekomunikačních služeb Práva a povinnosti poskytovatele telekomunikační služby. Práva a povinnosti uživatele služby. Všeobecné podmínky služby. 44

6 Zákon o telekomunikacích

Recommend Documents