50 a 25c. Severova pomáda na vlasy (Hulr Pomade) sio'jží k ozdobě i posilnění vlasů a pomáhá oll l u PLI. a olmipary či prašiviny hlavy Cena 25et

'-ejstarší

a

nejlepší jsouvldleni �everovy léky.

Severův

Balsám pro plicní neduhy (Balsam for Lung Diseases), jest nejhledanějším lékem v Americe, nebot' osvědčil se ve všech nemo­ cích plicních, zvláště v kašli, katarrhu hrta­ nu a průdúšnlce zánětu sliznice, záduše, ro­ zedmě plic, nastuzení aj. Cena láh ve 50 a 25c.

Severova žaludeční hořká (Stomach Bitters) vrací ztracenou chuť k jídlu, odstraňuje bole­ .

sti žaludku a jest pHjemným středkem. Cena velké láhve

osvěžujícím

,�1,

pro

malé 50 ctů,

Severuv.životnÍ balsám (Balsam of Life) osvěd­ čil

ošklivosti od žaIndku, mdlob+ch, závratích a slabosti vůbec Jest zvláště účinným lékem pro ženy. Cena lňhve 75 ctů.

.,

se

výtečně při uadýmánř,

Severův olej

Gottbarda (St. Gottharď s Oil)

sv.

zahání otekliny všeho druhu, rheumatismus, dnu, píchání u žeber boule. záněty, růž i, rheumatické bolesti hlavy a zubů a j. Cena lahve 50 centů,

Severova masť proti svrabu a vyraženlnám, (Itch aud Skin' Ointment) jest neomylnýrn 'oti

chorobám těmto, 50 ctů.

šeredným prustí·edkeui.JW, ptoťrIfS'ejům. Cena l�hve

jakož r

i

Severův sllltel ledvín a jater (Kidney and Liver Cure) odstraňuje nezáživnost, zácpu, závruř, trudnomyslnost, dýchavičnost, vodnatelnost,

:

kámen

močový

a

ledvinový.

Cena lahve $1.25.

Severův krvečistitel (Blood Purifier) působí vy­ datně pro zčištění krve; je také výte "ným lé­

.kem proti všem nemocím kožním, krticím. aj C�na lahve

,,�oc!m S�Philist:ckým .. ?fiS'everuv lek proti rheumatismu

l �'L

.�·Theumatickýéh.

;

_�.

Severův lék

_

-�

�

rrhoea

$L�O (Rheumatic

a

průjmu (Cholera

•

&

ve

50' ctů.

;

v

ústech, sílí

a

uzdravuje dásně

dod.lv.i de­

a

příjemné vůně. Cena 25 ctů, Severovy kapky proti bolení zubů (Toothache Drops) zbaví bolesti každého velmi rychle a měly by se pokaždé použiti diíve než se s,í,­ hne k prostředkům radiktí.ln�lším. Cena 10 c. chu

�Sk,ytUje

pra­ ry­

zvláště vězího

piipruven k léčení nemocí koní, ho­ dobytka, ovcí a prasat v západních k rajinňch. C�na větší krabičky 50c. menší 25c

Severovu karbolová masť pro

l�

..

S"é,�rů Červ>kaz (Vermifúge)

podrážděnost kůže a dod.ivá tvriřírn příjemnou hladkost, svěžest a lesk Působí dobře proti zpruzení nemluvňa.t a na rozpu­ kané pysky a :uce. Cena 25 ctů. Severova pomáda na vlasy (Hulr Pomade) sIO'J­ ží k ozdobě i posilnění vlasů a pomáhá oll l u­ PLI a olmipary či prašiviny hlavy Cena 25et. Severův prášek na zuby (Tooth Powder) je vý­ borný pro čistění zubů, vzbuzuje libý pocit

Severův Ié(�hý prášek (Cundition powder) jest

menší 25 ctů.

Hegulator) jest. nejlepším lékem veškerých nepravidelností ženských rodidel ; reguluje ,ď .nepravldelnou čmýru, odstraňuj bělotok, "obtíže v.. tehotenatví, po porodu a potracení, života. Cena lahve $1.00 -,;'\_ pak při změně ,

všelikou

,

Severův regulator ženských nemocí (Female

.

lahve $1.00.

Severova růžová masť (Rose Salve) odstraňuje

jistě hojlcí Iinlment (Sure 'ure Líni­ ment) pomrihá koním od nakolenice, bolavky od uzdy, tvrdého vředu, vlaské kosti, mozolů, schvacení otekliny, tuposti přehybů, bolesti svalů od příl išné pr.ice odřeniurim chomoutu ft všeho pobobného Lahev 5u ctů.

,

t

.

Severův silitel vlasů (Hair Tonic) jest výbor­ ným prostředkem proti vyraženinárn lebky, lupům a podobným škůdcům vlasů. Zamezí vypadavšní vlasů a podníti jich vzrůst Cena

nii':it.

Cure) odstraňuje rychle ncpříjem­ né choroby tyto, účinkuje vydatně přl koli­ ce, zánětu střev a pobřišulce. Cena velké luh­

D.' i-a,

,

nímu rheumatismu, prudkým bolestem a pí­ cb áuí, strženi ně křfže, z.ípe.lu svalů, nemocím kyčle a priteře, křečím. chromotě a po dob­ ným nepiíjemnóstem. Cena 2:> ctů.

Severův

..

.'

Cena 25 ctů.

Severova hojivá náplast' (flastr)(Healing Plaster) je znamenitý zevnitřní prostředek proti míst­

chlou pomoc. Cena 25 ctů,

ve všech nemocích Cena lahve $1.00

PI:Oti choleře

na oči (Golden Eye Salve) používá-li se dle pr·e1.Pisu, je zrovna neomyl­ ným prostředkem ,roti neduhům očním od nepatruého nastuzení až po nej prudší zánět.

Severův ničitel knřich ok (Curii Cure) je elem těchto trapičů, vým

ne-

Cure) bezpečně účinkuje

,

�

Severova zlatá mast'

dobytek (Veteri­

Carbolized Ointment) hojí odřeniny spůsobeué chomoutem neh sedlem, šk rňbnutí. nary

zastaralé dny, boláky, hnisy, pukliny, hmožděniny atd zastaví zápal a zamezí sňní či sbíránf. Cena krabičky 50 ctů.

jest velmi účin-

.

ným prostředkem na vyhubení červů a jiných cizopasníků v lidském těle, Hojí rychle a bezpečně žaludeční a střevní katarrh, Cena

po­ h ni­

.

'lalive 35 ctů, ,

Sevérovy

pilulky

vydáván �e�t llQ" SeveruOv vllls'�enecky' klJle·J�r· rozesyla lili

játra (Liver Pills) pi'.i jater, nechuti k jídlu, zácpě pro

všech nemocích a j. jsou nenahraditelny. Kdo trpí nepravi­ delnou stolicí, nechť jich zkusí. Krabička 25c. ,�.,:Severova mast' na rány a bolesti (Healing Ointk. ment) hojí všechny čerstvé i zastaralé rány, vI'edy, opary a sp�íleniny, jakož i bolesti hni­ savé a j.t Cena krabičky 25 ctů.

*

lili

každoročně zdarma.

se

a

.

ft I

I�do by si

přál zvlášťnÍcll léků proti

některé nemoci. nechť píŠ"e si o seznam otázek.

-

Varujte se téku padělaných

.

.

.

.

Severovy prášky proti bolestem hlayy a neuralgii (Headache and N euralgie Wafers) jsou nejnovějším a nejlepším lékem pmji bolestem hlavy a neura:lgii. Pomohou V liaMém pHpadě. Cena krabičky 25 -Ctu, .;; ',o,

F. 'VV.

SE''''-EHA!I

,".,,,,"_ .....-__ .

�t"ékárnik,

'

.

CEDAR

BA�_JDS,

IA.

., _-

,

'-..'

.J

Na

památku

českého dne dne

12.

na

světové

srpna

I

893.

výstavé

v

Chicagu,

! I

I

,

Č�ENOVÉ NÁRODNíHO VÝBORU

:;;e

ODBÝVANÉM ti

:mr

DNE

6.,

7.

a

8.

ČERVENCE

1893

v

CHICAGO,

M'

I."

.

'1"%>+"

III. SJEZDU,

II'

.,

=

v

Štulík,

Karel

'"

�

Max J.

Jos.

Matoušek,

Kirchmarl.

Ros-ický;

Paul

Droppa.

V. Rovníanek.

p.VB. Plttg�á,

'PL

F.

v.�,$najdr�' B.,.Z4lfibel{,

Ka:t,._J!ecf�lo_y-;

L. W. Kadle Dan. Šustek. Ant. Jurka. Gustav Krno, JuJ. Oszwald. F; J. Sprostý, J F. lm. Podk-rývacký. J. V. Layer. A. Vole Kurel Jonáš, Lev Palc1a. R. V. Miš,wvsk�',

Matějka.

AMERIKAN

�.narók�

S 68

obrázky vážného. i žertovného obsahu

Uspořádal

'I'iekcm

a

nákladem

..

Josef Jiří Král.

Aug. Gcrinqera,

150 W. 12th

CHICAGO, ILLINOIS.

Strect,

m==================�===============� I Obsah tohoto kalendáře. I

Stránka

Členové

Titulní obraz:

Národního

výboru v III. sjezdu, odbývaném dne 6., 7. a 8. července 1893, v Chicago, III. Druhý titulní obraz: Na památku Českého dne na světové vystavě v Chicagu dne 12. srpna 1893. Kalendář roční. Letopisná znamení a čísla. Pohyblivé svátky Postní dni. Zatmění slunce a měsíce Přehled r. 1893. 3 Rubriky měsíční se jmény katolickými i evagelickými, jakož i vložky pro poznamenání příjmů a vydání v domácnosti, úkazy na nebi, židovský kalendář a pořekadla 4 Seznam jmen .: Poštovní sazby Tabulky ku vypočítávání úroku Tabulka mzdy na základě desítihodinné denní práce Slib kapitána Althama. Povídka z války za neodvislost. Dle zápisků 33 rodiny Althamovy napsal Josef Jiří Král Tužba. Báseň od Elišky Krásnohorské 52 Blat'ouch. Povídka od Věnceslavy Lužické 53 Král Ječmínek. Báseň od Svatopluka Čech3. 70 Pro zisk� a slávu. Napsal Hugo Chotek 71 96 Když tě vidím, má panenko. Národní píseň s vyobrazením Pro starou vlast. Povídka z občanské války. Napsal Pavel Albieri. 97 (S 10 vyobrazeními.) Štěstí. Báseň od J. J. Král' 133 Milostné návrhy. Obraz od F. Roybeta 134 U kříže. Histor. povídka. Pro Amerikán napsal dr. Vlad. Křížek 135 Z veselých studentských dob. Vzpomínky Ant. ] urky, psané pro kal. -

-

-

-

-

.

.

"

.

.

.

.

.

Amerikán

.

.

Rozjímá Věnceslava Lužická Dosti nás. Báseň Svatopluka Čecha Kozel Nezbeda. Živá výstraha všem kývalům. (S 5 vyobr.) Pro smutné chvíle. Anekdoty a žerty s 15 vyobrazeními Svobodné bankovnictví. Pro kal. Amerikán napsal Jos. Buňata Zajímavá čísla Neústavní zákony. Napsal Josef Jiří Král Pro domácnost a hospodářství Práce

a

ženská otázka.

.

.

.

.

.

Co budeme čísti

Paměti

českých

.den

na

.

osadníků

.

.

.

.

.

.

světové

."

.

.

.

9

153

157 159 160

.

.

v Americe. (Se 4 podobiznami) výstavě v Chicagu. Napsa1 J. Č. Světová' výstava v Chicagu. Napsal J. J. Král Kabinet Clevelandův. (S 8 podobiznami.) Vzpomínky životopisné k podobiznám tohoto kalendáře. (S Členové Národního Výboru v III. sjezdu k titulnímu obrazů

Český

.

vyobr.)

161 171

175 177 179

187 188

196 204 206 208

214

Kalendář rooní. V

roce

1894

počítá

od stvoření světa dle Calvisiusa

počtu židovského 5654 Říma 2647

vystavení

města

od zavedení kalendáře Juliánského od sbořeníJerusalema

od konce říše

,

od

od

Nedělní

.

.

.

.

.

.

.

.

.

..

445

.

.

.

..

402

.

.

.

•

.

.

..

.

.

,

798 514

..

Letoplsná znamení a čí-sla. G. Římský počet

písmeno

312

gregoriánského.

.

1418

'

454

.

285 vynalezení dalekohled u 196 od vynalezení parostrojů 194 od zavedení kalendáře opraveného. od prohlášení samostatnosti Sp. Států. 119 Opravený kalendář zaveden ve Spojených Státech 21. zářím 1853, kdy poručeno bylo místo 1. září psáti a čítati 21. září.

(tur. počítání) .1311 ,

.

.

od

1519

počátku křižáckých válek vynalezení prach u a střeliva

objevení Ameriky..

od zavedení kalendáře

1824

..

západořímské

od útěku Mohamedova

od

1939

národů

od začátku stěhování

.

od uzavření míru westfálského..

5843

od stvoření světa dle od

vynalezení knihtiskařství.

od

se:

'

7

,

XXIII.

Epakta

27

Sluneční kruh

POhyblIvé :

Sv. tří králů

6607

Juliánský letopočet Židovský letopočet Mohamedánský

14

Zlaté číslo

5654 1311

stálé svátky.

a

25. března

Velikonoční neděle

6. ledna

Neděle

21. ledna

Na

Neděle

28. ledna

Svatodušní neděle

13 května

Trojice

20. května

Septuagesima Sexag esirna' Neděle Quinquagesima Úterek masopustní. Popeleční středa

4. února

Neděle

6. února

Květná neděle čtvrtek

Zelený Velký pátek

nebevstoupení Páně sv.

Božího Těla

,3. května

............•....

7. února 18. března

Všeobecné posvěcení chrámů

22. března

První adventní neděle

23. března

Vánoční hod

Čtyry

..

21.

října

2.

prosince 25. prosince

'

neděli

v

24. května

roční období.

počíná 2 O. břez. v 9. h. 51. rn. ráno. Léto počíná 21. června v 5. h. 56 rn, ráno. Podzim počíná 22. září v 8. h. 20 m večer. Zima počíná 21. pros. ve 3. h. 01. m. večer. Jaro

,

Trvá 92 dní

a

20 hodin

Trvá 93 dní

a

14 hodin 24 min.

ifrvá

89 dní

a

18 hodin 41 min.

Trvá 88 dní

a

18 hodin 50 min.

5 min.

I

�

I J

úhrnem 365 dní

Přehled ro)�u 1.893. Masopust trvá 4

a

od 7. ledna do 6.

února; tedy Začátek postu 7. února.

týdnů,

2

V

1894 budou

roce

dvoje

dny.

zatmění

měsíce.

První

částečné

Washingtonu, bude viditelno v nejkraj­ nějším severo-západním bodě Severní Ame­ riky, v Pacifickém ocean u a v Asii. Druhé kruhové zatmění slunce dne 5. dubna, ne­ viditelno ve Washingtonu, bude viditelno v celé Asii, ve východní části Evropy a v nej­ Třetí krajnější části východní Afriky. částečné zatměni měsíce dne 14. září, bude viditelno ve Washingtonu; počátek zatmění bude viditelno v západních částech Evropy a' Afriky, v Atlantickém oceanu, v severní a jižní Ameríce a ve východn ích částech ve

Příruční kniha člena

býv. spolku.

I

Konec postu dne 25 .. března a trvá 46 dní, Mezi vánocemi a popel. středou jest 44 dnů.

Zatmění slunce a měsíoe. Pacifického oceanu; 'dvoje zatmění slunce

zatmění měsíce dne 21. března, neviditelno

vaná od

I

parlamentárních pravidel

vid itel no

konec

nejzápadnějších

zatmění

bude

bodech

Afriky, v Atlantickém oceauu severní a jižní v Americe a východních částech pacifického oceanu. Polozatmění měsíce počne o 8 hód, 50 min. 4 vteřiny večer a úplné z atměo v

,

í

nastane

o

10 hod. 27 min. 4. vteř.

zatmění měsíce

o

zatmění měsíce

přestává

4 vteř. ráno

56 min. 3

Úplné

a

11 hod. 23 min. o

Střední 4

vteř.,

12 hod. 19. min.

polo zatmění měsíce

o

1

hod.

vteř. ráno.

zatmění slunce dne 29. září, neví­

Washingtonu, bude viditelno ve východní Africe, Arabii, Východní Indii, v ditelno

ve

Indickém

'pro řízení

oceanu

a v

Australii.

uvažujících shromáždění;

spraco­

smírčího soudce, právníka. Ed, A. Fišera v Chicagu. Užitečná pro každého Prodává se vázaná v ohebné plátěné vazbě za $1.00 .u Aug. Geringera. ,

.

LEDEN

JANUARY

31

Dni

a

31

týdny

sv Á TXY A

I

1 lNový

Protestantů

Katolíků __

-::-::-_--o---_-=-_--,-

,-,--_--o---_-=-

_�

J'MÉN A.

rok

rok IAbela a Seta Uterý 'Makaria Středa 11 enovefy Enocha Čtvrtek,Tita biskupa Isabelly

P.ondělíNový

I

2

3 4

I

I

I I

12

IIBasiliše

I I a.

;:

>

=

c;;

� ':1i-�-�rti měsíce. fl)

GS'CD � Nový měsíc. dne 6. v -----,-_> E_I V 10 hoj. II 111111. VEčer. První čtvrt dne 14. v 7 44 2 36 __

])

7 25'4 45

3 42

i

17 25.4

v

(\ iJ

1

17 25'4

46 46

4 42

� � I .4.!\. Cťf'r..

:ČtvrteklHygiana 'Proba

4SIzapad

49

17 2414

50

-

I

Druhá neděle po

Pavla Poust.

�,.,�ondělílI�. 6!Uterý

15

4 54

54 ,Reinholda:: 7 � 17 23!4 56 jHilaria

10

5

o'Pátek

,,20lSobota IFab.

a

Šebesto

I

[Maura

�

7 224

� ,7f"f.',

7

,rl«

-

A n toní omna pOll.

Prisky Sáry

6 17 �

Fab.

a

17 Šebest.1 � 17

I I

v

4

-

2 I

5

2 I

5

2 I

5

20

5

I

591:

2 I

2

oOi

27 Sobota

Do

a

21.

a

bouřlivo, 26.

27.

a

�í

17 5

�

I

5 3, 6

21'

Délka dne 10 hodin

a

24;

mraz

Židovský

'

dešt',

2�.

pak povětrnost, VItr,

a

9 hod. 6 min.

kalendář.

Šebat

5654.- 8. ledna

r

L

teplo

v

lednu, sahá

fl

Za mlhavým lednem pl íží mokré jaro.

341 VI;::li v�,

02 I I

hrom

očekávati

Na

se ozý. hojnost",

teplý leden,

mandel

krok,

lze

z

korce-

jeden.

Nový rok, na

o

'l'f'i krále

dále.na Hromnice

o

slepičí o

skok

hodinu,

více.

Jaké počasí je který den. od vánočního Božího hodu do Tří králů. takové bude-

každý

měsíc

v roce.

8

9

6

9

I °

15

nejblíž.

I I

I I

20

v::: �vl�Or���,I��tř�dnl��

�v�

�eděh" Sexagesima.

zima. is, tání, do 18,. mlhavo a. sníh, 22. a 23.

v lednu-li

I

3 5

II

I Pavla Pavla � 177 1615 IObr. Polykarpa � 5[5 121I Janaykarpa IPOl Zlatoúst.llana Zlatoúst. I � 1717 1415 T'imotea

2slČtvrtekiobr. 26 Pátek

11.

-

I

I

v

.

571 ráno bída ke dnu. Pakli leden 1ll01n'Ý bývá,. J Sl I') I S· jistě vína nedolívá. I

17 2°15

pondělíl'Vinc.

-,-

Don'lněla povetrnosť

Pořekadla.

N e dll ěle 'ft iAnežkya Anast. 'Anežky 51 vých6 6 36 incence .� 7 19,5 'r(i V, I 23 Úterý Zasnoub.P.M. Emerana sl!:7 1815 7 7 57 1

24 S tre d a T'imotea

10

v

P- POSlledpí dne_ 28, _čtvr� \� v ll. h. ;)4 111111. rano.

5

Délku dne 9 hodin 4.) minut.

2 I

21.

�

') ')

7 224

� I �, ;7

Seděle Septuag·esimll.

22

15 min. ráno.

Je-li

IFelixa

IIMarcela pOU'I'

IKanuta

hod.

Délka dne 9 hodin 3·) minut.

Iarcela P.

n OHma a IStvredAt'

13 min. večer.

a suchá 5 5 3 z�l11a az do konce, 6 55 Dne příbývá od 8 ° 19 min. do 10 hod.

3

_

I' 18171Č tvrtekjPrisky

h,Od.

Uplněk dne

\:=J

20.

9

Zjevení.

41Neděle IJména Ježíše

2414 2314

�

tepleji

5j

IIMatildy

!Pátek

35

Hunu. t

17 ')4'4

::; 7

40

.

·l I }O d'In 2-

,

u

'>0

17 2514 5 47 6 � 17 254 I,

'IMarCiala

31Sobota ILeonta

I

t

iň

9Uterý � 7 244 5 I vl' Pav a Poust. o.Střcda 'Agatona :- 7 244 52 I

I

=

'>0

AL6 5Y? I

IIRaimunda IErharda

I

I

�

Délk .e a d ne

liLuciana 7',Neděle 8:PondělíErharda

� -: �

u

ct117 25;.4 c-.l1I.C '""I!I'C

lTelesfor«

,

I

r::i

i19 V. Tř'I K ra'1°U I Z'Jeveni Páane �

ISimeona

I

E

5 Pátek

P rVJI} nede VI e pO Z·' Jevem.

I

1

6 Sobota

,

t

I

�GS':� I �

ráno

minut.

Jména Ježíš,ke kamnům, .

bě ojedi (píce, nebo zima. potrvá dlouho). Dobrá sanice, koňská.

-�-�--------'-----------------Ismrť.

Velkého!Karla 281NedělelKarla Pondělí Františka 29

,

,

li1lartiny

p. Streda 'Petra Nol.

30jlUtverý 3

I

"SVORNOST" 150

W. 12th St.

týden

v

roce.

Vel.

Sal.lValeria el.gundy lVirgila Ad.

denní list

Chicago,

De n n ík i

s

111.

a a

Duch

qf.17 'I3iS cjjjE!7 1315 � 17 1215 .t4 '7 I5 I

I I

141

I3!12

27

I

37

16

2

17

I

38

Velkýsníh,malávoda. Slunce svítí

na

mráz.

Roste den, roste i zima. sv. Pavla na' víru,

Na

obrácení

3 35 jdou

(25.)

mlha

-

-

I

.

při-

nemoci.

"AMERIKÁN" týdenník vychází

u Aug. Geringera, přináší zprávy z celého světa každy den a každý: Času stojí ročně s poštou $7.50, týdermdk $2.50,.

-

ř:

ť,

LEDEN. DOMÁcí ZÁPISKY.

�i : 4

--------

1

_i__;_ř_íj _:_ ·t._I!_�__Y_cla_:_ í�._

__

o

___

�j=�I__=i==I= I o_o"

----:-.----

--

.

6

7 8

1_1 .�=I �:-,i-I-

I

I 1 1 ---I-j---I -1-'-I

--�--�

----

--1-1=1= -"-I'-jl

------

II

--111-1_1

-

12

-

___

9

10

1

I

5

..

_

__

_-

I_II�I­

13

_1_1_-

14

I

15 16

17

1

I

i

I

'1=1== I

I

__ o

19

I --i-\-' --1-11----

20

I -I-I--

21

1

22

I

18

I

23 24 2fi 26

.

I

I 1 I ----1----

1_1_-

1-1-1_1 __

27 28 29 30

_,1_­ _1_-

31

lid

ŽIVOT JEŽÍŠŮV prostonárodně sestavený od Davida: Friedricha přeložil Fr. B. Zdrůbek. Cena výtisku vázaného poštou 80c!ů.

Strausse.

Pro

český

,

FE8RUARY 28

Dni

I

28

SVÁTKY a

tNnY•j

I

Katol íků

61úterý IMasopustní M.

,Čtvrtek ]Apolony

9,Pátek

I

l Neděle

12

Evroziny

1

Neděle

uliany

1 uliany Konstancie

IKonkordia

IKonkordia

Oldřicha

IEucharie

20

Úterý

2 I

Středa Eleonory

�I

'C

o

cu

Čtvrti měsíce.

..c�-;; N

-cu:S

�� >

5 18

�G)

cu

E

4 30

5

9 5 19 8 5 2 I

22

[Serenia

jMatěje

!Matěje

� V

4. hodni 48 min. večer.

Jl)

První čtvrt' dne 13. 5. hod. 46 min. ráno.

7

7'5

7

65

7

5 5 24

� Úplněk

221

5 S6

7

5 27

�7 �7

I

5 28

9

5

°529110

8

I

595 30

6

56 5

575

cf!t � s!t

12

22

I

33

351

2

5°

36'

3 52

6 5

381

446

ap.

16 4915

12. bouře, 13. sněhová bou­

Židovský

5 42

4815 4715 4515 6 4415

vých.

6

41

6 45

�16

42

7 49

43

8

164215

45

10

Pořekadla.

Unor bílý, pole ru

se

sílí. bouřkami v úno­

rohy býkovi neviklají,

nelze se dobrého roku na­

díti.

Když tě komár v únoru uchem zašimrá. pobě­ hneš v březnu jistě ke ka­ Il1nl1l11 s ušima. Větrové severní ku kon­ ci února zvěstují úrodný

� 6415 46

I I

rok.

57,

Nechce-li severní vítr v únoru váti, v dubnu se to musí jistě státi. ;;.� Je-li

v

únoru zima

I

12'

srpen. Tmavé hromnice, sedlá­ ka radost'; ja.sno-Ií ale, sně-

ještě.

lží Masopust

na

slunci, po-

Va urgy ��N�d�v-I���������-lb���������16��I���-.�-·mhlzkazakamn� 39,5 47 rano I o hromnicích musí 25. e e e IValburgy � z

ó'Pondělf'Alexandra

1 271Uterý 2

1

ILeandra

S:Středa [Romana

I

Lesky

Leandra Romana

� ,6 I 16 � r

38/5

3615

48 49

ffé:16 35 5 50

a su­

8 cho, bývá prý horký

Délka (lne II hodin 8 minut.

postě.

Adar

za

39

#r, �

kalendář.

je Aclar 1.-20. je H.-Malý Purim 7.

Pakli

4°

16

mm.

I.

,

14 ráno

341

5

27. P�slední Č;\T�' dn� hocl. 3:.. o rano.

Dne př-ibývá od 10 hod. 8 min. do I I. hod. 15 min.

6 55 5 6 54 5 6 52 5 I

9 h.

v

ře, 14.-16. deštivo. 17.-19. jasno a zima, 20. až 24. pošrnourno a větrno, pak jasné a mírné počasí.

I I

321 33

o

I. až 3. větrno a deštivo, 4. až 6. mokravo a zima; 7. sníh, 8.-10. tání sněhu, ll.

231záPad

166

dne 19.

o

6 37 Domnělá povětrnoeť

7 58

� � riif; � � �� �IWB

dne ;J.

20 min. večer.

rk \\;!_

3525655

�

Nový měsíc

5 57 \2E)

2

�

Eleonory čtvrtek1waShingtona IWashingtona v

'C CI) u

c.C

7

1JIIPť

:Gabina

Eberharda 23 Pátek 24 Sobota ap. Třetí neděle

10

cu

Délka dne 10 hodin 50 minut.

postě.

v

19 Pondělíilčonráda

22

�

Faustina

Simona

Druhá neděle

18

.......

Kastora Jordana Valentina Valentina Pap.

15

I71Sobota

�

Eulalie

I41Středa Čtvrtek Faustina

I61Pátek

C

u:S

I� �

[Evroziny

Pondělí Eulalie

131Úterý

'C

I ;:u;INU; I u

Délka dne 10.hodin 31 minut.

postě,

v

\


�!7

[Skolastiky

Skolastiky

E

o

..c

Délka (lne 10 hodin 15 minut.

Popeleční Šalamouna Apolony

Popeleční

První neděle

�

'C

�17

7 Středa

IojSobota

cu·
I

�17

4iNeděle !VeronikY Háty


Eu;

Blažeje

Quinquagesima.

ana z


Marie

Veroniky Agaty Masopustní

8

I

Pr'otest an tů

.IOČist

r0!'l�ic 2,Pátek 3iSobota 'Blažeje 5 Pondělí

C

JMÉNA

IBrigity

IČtvrteklIgnacia IH Neděle

A

van

12 20 I

I

28·

I

2

18

vrznout,

skři-

kdyby měl

zmrznout,

Na sv. Valentina 14.

nasazuj husy, nebudou

ne-

do-

brá housata.

UlIĚNÍ, jak v krátkém čase získati nevěstu dle přání, s penězi neb bez nich. Prak­ tický a bezpečný návod pro jinochy všech stavů, kteří se chtějí ženiti. Cena knihy té jest pouze 15 ctů. SEVER PROTI

.JIHU,

-200 stran velké

Nejnovější osmerky.

román J'ulesa Vernea. Z Pevně

vázaný poštou

za

frančiny přeložil 65c.

R. Růžička

ÚNOR

�

Príjem.

DOMACÍ ZÁPISKY.

I

I

$

Vydání.

II

$

cl.

-11-----------1----'--- .

ct.

I

-1-

21-----,--------1---'-1-·31 i--I-

..

1====11=,

:\

=

I'

--11=

6

--I

7

_1:,I

8 -�---

9

!

--'11--'-" -'1-

-----------.-----

101 ni

1 _II--

1--11--

------------

121

1==11=_

131----------

I

141

11

15

_

-

-I

1

161

171----------1--'=-

_1_1--

18

19

__

201-------.----------------1! 21

'----1----

�----------l----

221

__

1_

23

::

---

1--

--,=i-·-",

261-------------1

__

,--\.

,

I

271-------------1

!

28·

-

..

1_

-':-\.'

1------11 ·1--1-\1---

I---�

LEŽ NÁBOŽENSKÁ bek.

V

v

lidstvu vzdělaném.

,

-I--I-I--· ----1-,·-"-·./-,.-,

__

Z Maxa Nordana

přetlumočit

Ft. B; Z.drů� <

tuhých deskách vázaná Z8ctů.

"I

:J

...... �

J ...

<Ós

v

8REZEN

MAnGH

31

31

Dni

I

,

týdnYII

a

S_V_Á_T_X_Y_A�J_M_É_N_A_,--Il� I

__

Katolíků,

Čtvrtá

neděle

4iNeděle

v

N

ISimplicia

Simplicia Kunhuty

21Pátek

CE·""

Pr otesta.ntů.

IZal. J. č. Bratří

iČtvrtek Albina

3 Sobota

I

IKunhuty

IIKazimíra

5lP,ondělí Bedřicha

Bohumila

Fridoliny

'Bedřicha

61Uterý

7 Středa Tomáše A. 8 Čtvrtek Jana z B.

Tomáše Radka

I

9 Pátek Františky Crhy a Strach. Sobota 140 ITmčedlníkůlAlex,andra

[O

Pátá neděle

V

>

� � �

29:5 2

== ::

6

� � �

6

2215

59

6

2 I

6

00

6

19;6

I

6

postě,

R ůzeny

� 'Ft.A.'

\I

Matildy

i[

Dluhoše

� � �

'I:Neděle

D O b rorru'1 a

Rehoře

Pondělí Rehoře p. .

u, tery

v

R osmy p.

41Středa Matildy Longina 51Čtvrtek [6lPátek

Heriberta

Jindřicha

Neděle Květná.

8

Neděle

Edvarda

Eduarda

�

.

,.

2 1

StVre d a B ene dik 1 ta

22

Čtvrtek Zelený

1 ta B ene dik

čtvrtek Zelený čtvrtek

23 Pátek Velký pátek 1 a so b o t a 24 S O b O t a Bílá v,

N e děl I onOClIl. e e V e l'k

I

v

28 Streda

29

IRuperta

b.

,

IGuntrama

Čtvrtek Eustacha

IKvirina 31 Sobota 'Kvidona 30Pátek

.

6 5

V el k'y

,

pate k

6 14 6 6 136

5 6

6

7 8 9

3 3

6

916

12

35

I

44

2

47

� �v�

6

I

1

� �

5

59,6

_

.,,.

581,6

kro

5416

Bohuvěra

k naučení

W. 12th

� A

I

1.

21.

_

je

_

a

�ř�!����l����: bClv:I;;'�

osení jed.

dešťů

Mnoho

.

7

46

8 59 I O

7

březnu

Mrzne-li

I O

.

v

den

sv.

ještě Ger-

řicetdní. Svítí-li slunce v den zvěstovant Panny Marie, lze očekávati úrodný rok. Březen bez vody, duben bez

trávy. březnových mlh,

Kolik

tolik červencových lijáků.

Březen,

ráno

.

čtvřtcetí

trudy. trvá zima ještě čty-

zem;

1 I

v

léto. h�bené v den

7 mučedl�íků, po čtyřicet noci.

za

kamna

vle-

duben, ještě tam buvyženeme kozy

ee�tIl1áj.

Studenýbř�ze�,.studený

12

9

I

duben, mokry maj, bude v stodole ráj. Na sv. Josefa, vyskočí

5

beran

I

57

2

32

3

1 1

MLUVNICE, stručný

správnému českému psaní. si., Chicago, 111. se

5 456 24

kalendář.

Veadar.

mrzne

')0' ... 0 mlD.

Hod Boží Vel. 'E 5 17 IIiIL1. Velikonoční 1JI'V 553619 Ruperta � 5 51 6 20 Eustacha � 5 496 2 1 � 5 48 6. 22 J etřicha Zosina � 5 466 23

II hod. hod. 39 min.

Mrzne- II

'

14

je

přivádí

5 19 3 vyc h

5 15 1 6 � 5 5 6'6 i i

so b o t a

přibývá--Od

Pořekadla.

I

4

12

25.

..Ye�k,é b�uře:

.

4 54

3:6

dešt',

Veadar. 13. Půst Esther.22. je Veadar. 14. Purim 23. je Veadar. 15. Šušan Purim.

ran o

10

6

zima,

11.

teplo,

Židovský

28

I I

I I

až 24

Dne

•

�

a

26. dest, 2,. az 29. příjemno, 30. a 31. dešt'.

9.

616

16

10.

Jasno,

I I

4

1

sychravo

7. zamračeno a větrno.

až

�2.

'

8 6

čtvrt' dne 29, m. ráno.

31

g: ;ě��ě,���Z�Y�i. �!lh��

2

I I

6

a

8.

7 59 9

4

..3'41

.

1 a Bílá

ZÁKLADOVÉ ČESKÉHO PRAVOPISU žáky

6.

I

.

i

1. až 5.

5 36

6 166

6

9 h.

v

5.12 Domnělápovětrnosť

10

I I

dne 21.

14 min. ráno.

19 min. do 12

8 6

De'1 ks d ne 12 h o di n

25 Neděle ,Hod Boží Vel. 26 Pondělí Velikonoční ,

I

čtvrt dne 14. ve min. večer.

(fT Poslední � v 3 hod,

265 57 6 3 2415 58 západ

�(I 6 sl! 6

Josefa p. P,ondělí Josefa p. 20 Utery joachima Sp. j achima

Uterý

55

7i1 5 56

Délka dne 12 hodin 4 minut.

19

27

\::J

v

hod. 31

1

3 59 � Úplněk 4 39

3

� 6 Gertrudy I71Sobota Patricka _��������������������'� I

� První

314 .1;J

Délka dne 11 hodin 45 minnty.

Konstantina

,

3

>CIIE

6

měsíce.

_ Nový měsíc dne 7. W 9 hod. 22 min, ráno.

CD

..,."""

6

ri«

.J

N

� � ,'J'

6

12

..,

Čtvrti

I � l�

6 33 5 52 6 32 5 53 6 30 5 54

� 11"'(',

I I

jl;

j

Délka dne 11 bo(Un :: 5 minnt.

})ostě.

IKazimíra

�

Cena mírná 25c,

u

'.

na

vršek

a

h0;la0�:,řiÍtehoře,

poděkuje čáp pře-

letí přes moře, žába hubu'

otevře, liný sedlák, který neoře.

to

(12).

návod pro učitelé' 150

Aug. Geringera,

,

BŘEZEN. ní.

Příjem.

DOM:ACÍ ZÁPISKY. � I I $ I 1I, .sVYda.I · 11--------------,-'-1=1=' cl.

::

,

1--'---1---·i----

---------------------1-----

41

1--

51

1

__

6/ 71

__

'

__

1----1--'·-

--

81-'

. .

--1-.-

9\

=

i---------�------,==II

��

cl.

-

--

1-

121

'

------:-L=I=

131 14

==1

15

1-------------.------------1

16

1-----1-----

�__==I�--=

��I 19

---_1--

1----------------

__

I

2(j

I

I

22

=

---=I-=-�I

211

1____________________

__

--1--1

231

__

1

iI=� �� =����: == _-� ==_- -�-L--]_= 1= =

I- - - - - - ·- - - - ·-�-·-

:: :�

1

28

.

__

...

291 3ol

,

.

PRO Z

lSMÁNÍ,

..

svatého p(,t'r1. starého z'ákona. •

c

-:

�r

__

1_,

__

��__

SVAT,\ BIBI.Í

,

i

--

__

1----1--1

---------...

311__

-

1

.

,

--

\

Vyšly

1

_______

\=--�.

jest obrázkovy spis, obsah�lící zábavné obrázkY Ze 3 sešity. Stojí všecky tři 65ctů�, jednotlivý 22ctt) .

DUBEN

AP Rl L

30

30

Dni

a

týdnY·I

s_V_Á_T_K_Y_A_J_M_E_-N_A_·

__

Katolíků

I

Protestantů

První neděle po "Velikonoci. I

Neděle

liHUgO

2

Pondělí Frant.

3

Úterý

4 Středa

5 6 Páte k

bisk. P.

z

kicharad

I

__

lt� 1 � j I � j I ;i� �

..do.. �

Theodora

Theodosia

ll>

N

-;

ca

E

5

1:\ _jJ

První čtvrt' dne 12.

�

4316

3 43 \2E) 4 6 ff

25 6 26

dne 19, ,?pl�ěk,večer.

v

10 h.

o 111m.

mm,

Buska

vecer,

a

��

v

a

az

'

a I Heřmana 7 Sobota Heřmana az zaruraceno. 21. až 23. �-----------�----------------Im�no, 13 O

Druhá ne(lěle po Velikonoci.

o

7. 'hod. 36 min, večer,

o

Brože

Čtvrtek.cefíka

ll>

Poslední = 5 4I čtVl:t' dne27. \\it_ ro. h. 24 == 5 40 6 27 4 29 == 5 386 28 4 52 Domnělá povětrnosť 5. 5 366 29 západ 6 l.yaž y\:�tľl10 deštivo, 8. prrjemno, 9. 10. 5 356 30 6 53 silný dešt', ll. až 13. t.ouřH. 16. � 1�. pěkně, 5 336 3 I 7 59 n;o.18. �, 19. 20,

Emilie

Ce I estina

I -;

Délka dne 12 hodin 42 minut.

Richarda

Isidora

E

Čtvrti měsíce. A Nový měsíc dne 5. o W ll. hod. 3 min. večer.

Délka dne

minut.

hodin

24.

a

d�tivo, teplo a pěkně"

až 27.

'

81Neděle

Alberta

9 Pondělí Kleofáše 10

Úterý

Středa Lva p.

Lv Ci

12

Čtvrtek Julia

J ulia J ustin usa

Ezechiela pf.

Pra vomila 3 Pátek 1 urcla 14 S O b O t a Tiburci

I

Daniela

5

Neděle

Teodora

Úterý

18 'Středa

Arona

Rudolfa

Rudolfa

Wernera

Valeria

Emy Sul pice

19

Čtvrtek

Krescence

20

Pátek

Sulpice

2 I

Sobota Anselma

Č tvrtá neděle

1

Anselma

po Velikonoci.

N e dVl e e Kajetana

5

2716 24\6

-

6 38

22

s!t � � * trk � CII!E

-5

2

116

5

271,Pátek

1816

4

I

5 156 44 6

12

..do..

VĚK ROZUMU, dem Fr. B. Zdrůbka.

°

46 48

I I

ráno

od Tom. Paina

výtisku

v

s

dubnu

Na

Tiburcia má

se

ukrýtí bude rok obilím. O Jiří krásně-li a teplo, následuje krutá a

I 2

pO;i��rl�Osiiarek.

38

nás zalek". Sníh dubnový.jako

�

2 2

vše;

mí tak

33

I

a

ze�e::�to(��_> vyso-l kOŽ}t?,Ž��eVněml;avra�l může, urodny'!

pohnojí. Na čtvrtek

30

1

mOkrá�

mrazem-1 (

mrva] ....

zelenej, hra-,

4 chy zasívej.

i' ,Na. velký pátek zemí ne·;

hybe,).

doplříky jeho' ostatních spisů vybraných. vázaného poštou 70 'ctů.

plát�ě

krásně

I

3,6

:: 4 596 55

v

'

povět.ří čisté, bude v květ-> nu nepřtjemně jistě. ,

I 2

Délka dne 13 hodin 53 minut.

s'.

Cena

10 10

26 53 I

mučen'jlSibily 1=, 15 'I/6 54/ Kateřiny Hildegardy 291Neděle Ipetra 30 Pondělí

Je-li

I

Q7Z_''f 5

řf­

hojný vodou,

vých.

46

'916

Pořekadla. Duben

jen pivem. Pakli mokrý a zimavý 4 I I duben, jest úroda na víno. V dubnu-li valný vítr se ozývá, seno i žito pěkné 7 4 I bývá. Po bouřce v dubnu, při 8 53 padají mrazíky.

".'

Vitála

je Nisan. 21. Sedmá slavnost. 28, je Nisan. 22. Osmá slavnost. 27,

3 47

5 13 6 45

5

san.

57

Delka dne 13 hodm 3'1 mmut.

�

Pátá neděle po Velikonoci.

6

3 25

5 166 43

Sotera

28 Sobota Vitališe

2

39

5 I9 6 40

J iřího

Vojtěcha

I

-

CII!E 5 1°16 47 48 � 5 Albrechta 24 Úterý Jiřího � 5 7649 Marka ev. 25 Středa Marka ev. � 5 66 50 ČI tvrtek Kleta Kleta I � 5 261' 516 552 i>elhřima Jaroslava tA' 5 2'2

23 Pondělí

2

Délka due 13 hodin 16 minut.

'Olympie

16 Pondělí Kalixta

17

� 'rti

I ora Ctib

Třetí neděle po Velikonoci. I

321

Demetria

I I

až do konce deštivo,

9 1028. rif, 5 3216 př-ibývá od 12. hod" � 5 3 06 33' I ° 28 42 Dne min, do 13 hod. 56 min. 6 5' 2 816 34 I I 37 Židovský kaiendář. � 5 35 ráno 20. je �. 36 12 4 I Nísan. .1. je �isan. �� 5 1;). Počátek Passa, 2516 3 7 I 3 I (velikonoce). -, 21. je Nicf!(' 5 15, Druha sluvnost.

Albína

:;

'DUBEN. Q)

I

c

I Vydáni� <�

Příjem. ct. $

-DOMÁCÍ ZÁPISKY.

� -

I

1ft'

1 ------

$

,Ci.

2 ---

3

---

--

---

--

--

---

--

---

--

4 -_

5

6

---

--

---

--

---

--

-�-

--

---

--

7

--

8

--

--

1=

9 10

--

II

1=

---

12

--'-

13

--

14

---

--

15

17

--

---

--

--

1=

\

--

--

---

I

--

16

--'

--

i

18 19 20

--

---

--

---

--

---

--

1-

21

I

22

---

,--

23

--

24

--

---

--

---

--

25

1= 1=

26

27

i--

28

29

--

30

1_' I

--

1=

I

I

,31

--,.-

1= 1= I

,

37

dítka, •

P()HŘEBNÍCH ŘEčí

od

Jos. Kaldy., .,

Cena

pro různé v I

stavy a věky s připojením ohybné plátěné vazbě 55 ctů,

řečí

ku

pojmenován! j'

v

KVETEN

MAY

31

31

SVÁTKY ni D·

a

ty'd ny

i

1

ub a

a

4iPatek 5:Sobota :Pia V. Neděle 1)0

na

N

lFilipa Jakuba

p"INan.ebevs.

E

�

C

a.

-«I

.�

.=:::s

ll)

-;;;

N

Čtvrti

=

2

5

1

Itl

O

E

5

�

I

7 8

pondělí!:StaniSl,

M.

Zjev.

9 Středa JO

Pátek

I

N.

í

:[H.ioba

Mamerta

"Neděle g'\;atodušnÍ.

14 I

5

Neděle

�� �� i« rf!f �

'=.Vlktora

zSobota Pankráce

\\t.

hodinl9

j

minut.

PondělílSvatodušní

Svatodušní

� � trh

v

Zofie ÚIv terý 'Zofie Jana Nepom. Peregrin a

16 Středa

17 Čtvrtek I:

8 Pátek

Ubalda Venance

Neděle

SV.

2 I

Pondělí Felix

22

Úterý Julie

p.

S Pátek Urbana 1. 26 Sobota Filip Ner. v

SV.

,

27 Nedele Božaho 1 ema dVl'V'I' e 1 28 P 29

,on Utery'

7;

10

4617

12

4417

\

..d... � ...dL. C'7'lt

Zuzany

pap.IUrbana

�

__

Dn� přfbývá od 58 mm. do 14 hod.

Maxima

30 Středa Zdobení hrobů Zdobení hrobů

53

h?d.

mm.

_-

kalendář. 1.

24.

-

je

Bomer.

10

2

7

I I

2

7

12

3

4 42 7

Pořekadla.

40

38:7

15

4

3717 .:

16

4

34!7I

4

bU�;��v ���if:jeed ����al

4 sklepy. Dešt'

o

Mamertu

přtnáš

soužení (11.), nebot' y něm, nic dobrého není. takto zní všestranné mínění. Urban krásný, vyjasněný hojným vínem nám odmění nedá

če�_��žsen���d��á�y

8 -4 3

V

máji

ať

neuschne

v

9 40 plotě kůl a pastýře hůl. Studený máj. v zahra4 36'7 17 1026 dách ráj, anebo studeny 1 6 máj, v stodole ráj. 4 367 17 I I ! Vlajou-li korouhve v kří 4 357 I 8 I f 3 8 žových dnech, budou silné 4 3417

19 ráno

bouřky.

20 12

vá,

Kdo o

I I

sv.

Janě len zasí-

s,t.ébl� voda zdélílok��,m�vá. Vlno.

Májová

[Mnoho ti

ema

13

Prší-li na 1. máje. nezů 52 stane půda dosti vlhká a 16 píce pro dobytek se nedaří.

Délka dne 14 hodin 48 minut.

IFlorence w.n.

chla�Íio

2�.

4 43 7 09

v

Maxima

�,ž

je ljar. ljar, 18. Lag

.

� �

teplo.

a

az 26. vitr. 27. až 29. zamračeno. 30. a 31. pěkně. a

7.

'

Heleny

pěkně

Židovský

3 24 r-� I � A 3917 14i vyc h

iIIIfI.él. :nv

6.

22

4 4°7 í 3

Prudence

až

1.

7. až 9. chladno větrno 10. 13. velké 14. parno; a I;:>. bouřkv. 16. az 19.

I

cMIE

1

večer.

I

Liboria

Vl

v

08

4

4 4

Beda

Tela

12.

rano.

dne2i.

3

v

18

1414451707 061 1257

Jošta

Trojici.

č!vrt' .dne

hod.::4 mm.

20. �ž 27>ork?. dešt.ívo. 24.

I

I

Desideria

kro

2

První neděle po

8

I I

4 4

Nejsv. Trojice Trojice Svat. �

Čtvrte k Johanky

I

8

Délka dne 14 hodin :I 7 minut.

23 Středa Desideria 24

5 117

02

c:IIí.C �

Trojice.

Neděle

° I

I

1

I

o tenci ra. enClany 19 S·O b O t a P e tep

20

14 52'7

Délka dne 14 hodin 24 minut.

Boží Sv, Hod Boží Sv. �

IHod

v

19 ve 11 h.

{l. 614 30 5°17 031' 1'44 48,7 04 24 141 4717 051 ráno

�Stanislava

Mainerta

13

� (fl"f',

Dimiana

Mamerta

I I r

R�hoře Čtvrtek Isidora

;).

Domnělá-povětrnosť

,

Uterý

1

20

3

571

Délka dne 14

Bohumíra

ava

_

dne

® Úplll.ěk d:le 14 SS 3 38 ,!(T�:����lt�;�:t' 14 561f ho�n. �:4 54,6) 5 91 � 59 rif 4 537 o,zapad

P. �

IGotharda

Neděle IJanaDimiana Jana

,

9 h. 45 mill. ráno.

První

J11

�����������������������������

6

měsíce.

'

',Novy měsíc

N'ID

>

58:,6 bl � 14 5716 -

Flonana

nebe vstoupení Páně.

: :

c

.c

�

-

.

pap.

fo)":

I I' I I�!�

Protestantů.

'I Zikmunda'

3!Č:vrteklNan�bevs, (Flonana

� �

>ID

ll)

f"Catolíků. 1

�� E �

.

IÚt ery'IFl'lpa- J k 21Středa 1Zikmunda I

JMÉNA.

A

= 14 337

2 I

�

5 I

I

I 2

.....

4 33 7

22 12

_a ftIIIh

4 32 7

I

22�

34 I

Y

VYPIJI

dešt'ů vinnému ke

květnu

škodí.]

S,�. ,p�nkrác, S�rvác .a�l

Bonířac JSou ledoví mužt..» Havlovo žito, Urbanův 1

I 0v:es,

21

nu

co z

toho

bude, potom

I

pověz.

máji rojí, který 36 R?j, � furu se. :': červnu! StOJI; I 7 24, I I Č. Petronila tvrtek zvonění. � nestojí rojení 4 3 58 3 Angela � ��������������������������������,J

4 327 23,

pro, dOmá?nost; Tretl čl'tanka česka pr? Školy �esl�o.americké vynalezení Ameríky i

statí amenckeho od

obrazy

a

podobizny velmi četné.

Stojí poštou $1.10

Aug. Geringera,

za

v

sena

obsahuje vypravovaní

za

z

dějín SOU"".

po presidenta Cleveland a a ma mapy, '1 150 záp. 12. ul., Chicago. ll],

az

u

I

"i

n

,J

KVETEN. I!

Příjem.

,

DOMÁCÍ ZÁPISKY.

Vydání. ct. $

$

I ct..I -----�--��---II-"

1

21--------------1---- 1-11---3

I-���---

:::_

-

.

.;

4 �

5

I�-�---------------------

����_

�

,

__

j-�--=r----==I-_

\

,

__

__

I

o

7

------------��

---i-i-�I-

-1--1 �I9 I---------�-�==�=��--------------- =---J= = I 8,

.10

I

-

=----1

1

1_

__

-----------------1------1-11_1-

--------

12

------·-------------------l--!��-Ii

,-----------------1--1-.-11-1----,-----------------I-!-I�I,--\- !�I--�. ----------------,I----!--I-

---------

13

-

14

-------

--------

-

-----------

-

15 16

1=1-11=1=

17 18

-------------------

19

__

�

-' ----�------I--i'-�II--r-' 1_1 11_.-, 1

-

---

_

__

I

-

20

--------

21 22

-

--

-------

---�--

--

1

_

1

II

-�------------I-I---l -li-I--

____________________

11

I

__

1 I I

I_�I-I 1 I-I :� ,��_=-_-_- -_=_�� -_��_---·--- ---_-_--���_=_-=__=_-_=_=I-I-I--I 26 I--I-I--� 1-1-111--1

23

1

_

-�-

__

�

-

I

.

:; 29

__

__

----·---------�-��-I--l-II-·�-I

I

�_�__

30,

�

__

[ !

�

:_:-�I=I[-=�i 1

__

I

I

31

__

II

-�----------I-I-II--

1--1-11----,;

ČLOVĚK

A JEHO

POMĚR

IW

Iiceve užitečné knihy jest 50ctů.,

PŘÍR()DĚ, s

II. vydání. Od poštovní zásylkou 55ctů.

r».

V.

Kapra. I

Cen�\�ét�

v

JUNE

CERVEN

30

30

Dni &lW

I

",

a

týdny

'P'ate k

·I

..

I

Katolíků

ortunata

IR

Erazima

Druhá neděle 1>0

--I 1 i I � i I :. jl; �.�

Protestantů

'

,F

I

�2 Sobota

S_V_Á._T_X_Y_--,-A_J_M_E_�_N_A_.

__

a

diima

�t ri«

-;

'"

�

3

I 14 117 rrl";',,

Razima

sv.

E

�

4 3°7

'"

as;

-;

2 2

51 251

2

2

5

55

Délka dne 14 hodin 56 minut.

Trojici.

:t 4

Nedele

IKlotildy

Františka K.

�ondělí

5 Uterý Bonifáce 6 Středa Norberta 7

Č

I 91Sobota 10

4 30 7 27 4 297 28

8

4 297 29

10

1IíO � ....

� cf«'

Robeše

M e d ar d a

.lM e d ar d a

d6�l

Karpasia

sl!

sv.

Trojici.

Neděle 'Oliva p. Pondělí Barnabá še

12Úterý

t/J.;

Primusa

Ti'etí neděle po

1 I

4 3°7

K virina

Longina

tvrtekjRoberta

at e k 8 P'

Klotildy

� 'FlA'

Vinfrida

sl!

Barnabá še

� �v�

261záPad

9 19 6 4 297 28 10

55

4 29 7 29

Zbyněk IVíta

b.

17

Neděle

neděle po

sv.

Trojici.

287

30

IAdolfa

18 Pondělí.Marcela

Úterý

Gerv.

2°

Středa

Syl

2 I 22

I

9

a

� �

Proto Bohdala Sila

� �

Čtvrtek,Aloise

Aloise

Pátek

Achace

� �

Pavlina

a

ne

e e

po

sv.

rOJICl.

a

ne

Y

27 S tre d a L a diIS I ava Čtvrtek Lva II. pap.

28

28 7 3 ° ráno

14 28'7 4

4

.

3

I

I 2

Lva

Petra a Pavla Petra a Pavla 29 Pátek Sobota Pavla Pavla pam. 30 pam.

'''8Mlftl' I'fiillr tllo'nik ••

II

čllilko,8ngll'cky', i.

iII

�el " ko lili8me'"cky' "peYvnl'k U"

13, dusno, 14. až 16. bouřchladno.

2.0.

sucho, 26. 30.

a

19.

až

17.

IQ',

Dne

větrno

deštívo,

pěkně

teplo.

a

přibývá

7

je

Sívan,

I

32

2817

2

2

28'7 33

2

27

hod. min.

kalendář.

Sivan.

1.

10.

-

je

6.

nost. --

Pořekadla.

Červen-li více suchý než mokrý panuje, dobrým vínern naše sudy naplňuje. Jaké počasí

bývá, takové zývá. na

Medarda žních se e-

na

o

den

�ro�ný r_?k, 9 jest 1nenl to škodí,

3

3

Týdní slavnost. 1LjeSivan.7.Druháslav-

9

,

4

od 14

287 34 vych.

sv.

Víta,

toliko

ječ,

Jaká povětrnost'

na

sv .• 0-

4 28 7 34 4 28 7 34

2

9

9 40 ° I 6

g:�:v�í�t�e�ic����.vou : Jaké počasí

St

na

Ladislava

ukazuje (27.), takové též

7 35

I I

2 I

�

4 3°7 35

I I

37

dnem i nocí. SV. Vít štíp, sv. Prokop ten JeJ dokop'. Nesáz'iš-Il zelí na Víta,

".t

4 3°7 35

I I

58

4 29 7 34

I

4 29 7

I °

1Il1(o(

�

ri« � ,

35

4

4

10

ln i) DUDU. "2 "

°

,

4 3

I

4 3

I

4 3

2

7 35

rano ,.,

2

ÚrOdný�.

k�I'í?el{

]

bude zelnice bita. Na sv. Antonína [13.] jsou lněniště oseta. .'j Na sv, Ducha bláto, bud� .:', laciné mláto.

a1(j

7 35

12

7 35

12

56

krčí rameny. Do sv. Jana Ki'titele

4 327 35

I

28

chval

�

Červen studený, sedlák '� ne-

f

ječmene.

jenž obsahuje 30.000 slov českých s překladem anglickým i výslovnostf K dostání u Aug. Geringera. 150 záp. 12. ul.. Chicago, III. Zll. $1.25. '1

i zábavných, českých i amerických písní národních. překladem. V trvalé plátěné. stříbrným tiskem okrášlené vazbě stojí 65c.

sbírka

a-

?,ž28.25. ,t�plo

az

Židovský 5.

I

I

4 28 7 33

o

i)

�

_a � � rrl";',

L a diIS I ava

pěkně

a

36 56

1Il1(o(

24 Neděle Jana Křtitele Jana Křtitele 25 Pondělfll vana Sid. Prospera 26 Uterý Jana a Pavla Jana B.

teplo

mlhavo: ,5. zan:r�čen�. a vitr, 10. az

6. az 9. de st

po sedm týdnů se objevuje .: Na Petra a Pavla den s jasný a čistý, rok bude jistý. ,j Na Petra a Pavla zlomí se žitu kořtnek a ono zraje

�

Edeltruda

u.

54 min. do 15 hod.

2917 351 I --P-'t-á--d-"l----T--··-·---D-é-Ik--d--l-"-h-d-'-"'--'-t---' 23 Sobota Edeltruda

až 3.

Prší-li

tf$-

Miloty

vera

4. a

56

Délka dne 15 hodin 5 minut.

Laura

26. čtv.rt' d�e m111. rano.

6

5 h.

--

4

-""'--�-----------------'-----------I

Čtvrtá

ve

2 h.

v

"1-;:-"t' rnos ť pove

22 29.

I

�

Poslední

1.

I I

1

IBenon

v

První čtvrt' dne 10. ve 8 hod. 17mÍn. ráno.

D omne

I I

7"·3 Středa Antonína Pad. Tobiáše � 4 28 7 32 ČI tvrtek Basilia ,Elisea 14 � 4 28i7 32 c-JJiC. 15 Pátek Víta mučen. 33 � 4 16 Sobota

3.

hod. ° mill. večer.

� Úplněk dne 18. � 10 min. ráno.

a

� 42817311245

Oduffa

Basilida

� .11

I I

Délka dne 15 hodin 2 minuty.

Oliva

.6

rf" '\;l

"

�::;t�ně:�s�::.

A

sPol.ečenSkých

s

ČeSký� ."} .

.

.1

ČERVEN.

I,

PříJ'em,

,

� :;

DOMÁCÍ

I

ZAPISKY.

I-------------�

__

1

Vydání. ť c_t,_.

.

-$-I-c-t.-

__

__

--.--,----

2

1--------------------1------

--.

---

3 1--------------------1---

----

--

4 1--------------------1-----

----

5

--1=== 1-1--

'� 8

1 -1--·-

9

:

1---------------------1---

10

1-----------------------

11

I---------------------�

12

-

--

_

--

I_�������_�����_.

_

1

1 __

__

_

1

1� 15

:=1= =_

��

1_1

18

-

__

1-1--1--1-'-1-. I

-

1

---

19

---

1--1--1----·

20

21

.

__

1-1-1-I--

�

I

22

-

_

__

I

_'

--.---------j_. I 1--------------------1

123

' __

_

i

'1-1-1--

24

I------�---I-I-,----1--

2[\

-----

I

::�

I=J===

1-1-1-_

28 29

1 1

_

-

--

__

-

13

;

._----

1--------------1

__

30

__

'

1

1

�

-

I

1-1---·-

:================�li_�:=I='=I__

,

-

AMO'R jich přízeíi. \

naším služebníkem,

�ena

15c,

u

aneb:

Jak možno zalíbiti

Aug. Geringera,

150

záp.

12.

se

všem ženštinám

ulice, Chicago,

!ll.

a

získati si

_

...,

GERVENEG

JULY

31

D· m

a

t'd y ny

31 SVÁTKY

I

�

JMÉNA.

A

-: �

:;

I

Katolíků.

Šestá neděle

po

sv.

Protestantů.

.�

Délka dne

'I'rolíeí, "

-:

c:

E

c:

.:

a..-

u

-=.:

-ClIlI':

0

-:

�

a..

u.:

1 laihl

N'0

}1

-: ClIlI

i 1111.,

4 327 35

2

� Heliodora Heliodora 3 Úterý � 4 Středa Den neodvisl. Den neodvisl. ci!f 5 Čtvrtek Cyrila a Metod Filomeny � 6 Pátek Izaiáše pro Izaiáše sIt

4 337 35

3

2

Sedmá neděle po

Kiliana

10

I

Amalie

� � �

Brikcia

.

'

Sedm bratrů

Uterý

4 347 34

8 42 9 28

::-a:::

Kiliana

81Neděle 9,Pondělí Brikcia

./

8

9 54 10

24

Délka. dne 14 hodin 6 minut.

Trojici.

sv.

C

I

západ

4 35 7 34

4 377 33

4

387 32,

I I

13

Piuse

12

Čtvrtek Jana

G!!E

Ladimíra

c-Jli.C �

4 39 7 3

I

12

4 4°7 3

I

12

33

7 30

I

6

Osmá neděle po

15 :Nedčle

I

Rozesl. Ruta

ery

I

25 Pátek I

2 I

iSobota

C'iJt

'

�

2

5 Středa

.26. Čtvrtek

I '28lSobota 27 Pátek

Jaku ba Anny

Jaku ba Anny

Pantaleona

Pantaleona

Inocence v

Inocence

Desat á nedele po

4

29 30 3

I

Neděle Marty Pondělí A. bdona

Úterý Ignáce

Trojici.

a

z

Sen.

Bořivoje

Loj. Hynka

upectví,

zašle

se

2

.

I

2 I

14 hodin 37. minut. � �

�

4

každému zdarm 1., kdo on

(\

Židovský 5.

kalendář.

je Tamuz.

Tamuz.

1.

-

Půst.

18.

22. je Dobytí

chrámu.

Pořekadla. v

den navštívení

-10 dní. Den sedmi

bratrů když

počasí

Pakli

4

�

w-;...

4497 23

s..t ii« li«

4 5° 7

ku sklízni sena.

na

Markétu

sv.

prší, opadají vlašské oře chy a lískové ořechy stačervivé.

nou se

na

sedm bratrů

prší po sedm neděl.

48 7 25 9 487 24 IQ 10

22 10

48 3

ce

s�un Pa�l.i na.sv.J,akuba; ma kruta ZIma SVItl,

pry

býti. Když

na

den

sv.

Anny

27 mravenci pilně hromady následuje prý tuhá 4 6 dělají, zrma, .,

7

2 I

4 527

20

4 5

I

I I

23

'

�

'FtA�' ·4 5 3 7

I

9

rano I 2

I

�---.

mm ut.

4 54 7 19

12

56

4 557 18

2

3

�

4

požádá

a

�ar}{éta

cbává,

neb Maria

svého

Majdale pána <Jplakává.

v červenci volá

� 'Ft.A' ...!IrC '"1lC

567 I?

Sv. (13.) hod srp do ŽIta, aneb: sv. Markéta vede žence do žita. 22. V den ten ráno popr na

•

3 30

SEZNAM divadelních her, starších i novějších, jež nalezají k

--

8 37

467 26 9 47' 7 26 9

Delka dne 14 hodin 2

Marty

__

Dne ubývá od 15 hod. 03 .nín. do 14 hod. 20 min.

Prší-li

..,

sv.

a dešt', 5 chladno, 8. až 12 horko, bouřka, 13. až 16 lusno a vlhko, 17, a 18 Ješt', 19. až 22. horko, 23 až 25. bouřky a dešť, 28 chladno a pak až do konce

7.

né

___________________

,

52

.

K' nstmy

až 4. mlha

1.

až

Panny Marie, trvá pak dešt' I

4 45 7 27

== 4

I Daniele

K' ristiny

Domnělá povětrnosť

'

Daniele pro

.

Ú tery

'\.1...

6 min. ráno.

Poslední čtvrt' dne 25 v 4 hod. 10 min. večer

2

1áfooť

Trojici. Délka dne 22 Neděle Máří Magd" Máří Magd. Pondělí 23 Apolináře Apolináře 24

I�

4 42 7 29 44 deštivý, bývá pak dešt' tr vanlivý. �. 2 h 8 vyc. í"\� 4 43 7 Dešt' o sv. Markétě trvá ..do.. 8 12 pax 14 dní a zvěstuje špat Q'iJt 4 447 28 ..do..

P. Stella

sv.

�

Prší-li

4 42 7 30

EliášeprorokaEliáše

nel'átá neděle po

v

.

.

Arnolda

z

9.

'

Aleše

Symforosa ';�,8jStředa Č tvrtek Vincence

I

�

'I,

fl9

� lS'f'\l

apošt.

.

exiusa

4 4

4

Délka dne 14 hodin 48 minut.

Marie Karm.

'

�I 71

Trojici.

Jindřicha

61Pondělí Al u, t

J

sv.

m�

v

večer., :�ÚplněkdneI7.v5hod

I I

Středa Piuse p.

Markéty Markéty Bonaventury Karoliny

3.

ráno

hod. 49 min.

horko.

I I

13 Pátek 14 Sobota

.12

4 377 33 1°49

34 4 397 32 ráno

K V.

Čtvrti měsíce. .. Nový měsíc dne

.. První čtvrt' dne Ji!' 5 hod. 18 min.

4 347 35

4 357 34 .:81 4 3 6 7 33

Ve I es I ava

E

•

� '/\A'

Teobalda Děpolda I/Neděle Pondělí Navšt P Marie Kamila

7 Sobota Viliba I da

:-

'I I I 1-:; .:

E;;;

ClIlI >CD

se na

2c. kolek ku

křepelka'

"Pojďte žít, pojďte žít, pět peněz, pět něz, pět peněz!" Do Jakuba zelíčko stanete

do pe

.

�

Jakubě zelí

skladě

v

p o'

,[se udělá]. našem knik­

krytí poštovného připojí.

1

1

ČERVENEC -

-

C

Q

DOMÁCÍ ZÁPISKY.

I

I

-_

-

1.1,'

$

i

I

ct.

i

4

__

__

__

6

$

i--I- i--I-----�---------I�I­ I_-�,I 1 1 ---------------1

3

5

Vydání.

,Cl. '.!,. 1-·--'1--1-

1\ 2

Příjem.

I.

,

__!

.--

1_1

1

!

�.

71'

__

I

__

1_'_

1-'

--!�I-

o

-'---I�I--��------��-I-

8

91-" 10 I� -------�-----------II--·-- I--i--

----1--1I

I

.,

11

--i·��---,=-=I= -----I�-

12 13

!

14

1

�_-i�· -i�l-

15

'�-i�l-

lG

I--i--I-

17

------I�-!�I���-I�I--::-I-·

18 ID

-----F---I :=1==

�o

'.

21 ! I

I�I-:--i---I ..' •

22

I

23 24

1I

2G

=1=-=: - =1.· -1----

-1--1------

I_'1 -��-

,27 28

,29

1 1

30

�1

l:

:psal

-

_

.

!

1=1-=

,

HIEARCHIE A

-

ARISTO�RATI!: Cena Jest

B. Hassaurek.

aneb:

Jezuitů

Působe�í $1. Vazaná

smzen a na

n:

pevne

život a

sou'kromý i veřejný.

pěkně $1.50.

" .

c,

:SRPEN

AUGUST

31

31 -

SVÁTKY Dni

I

a

t.ýdny. I

Petra

'nal

i

Je d·enae tňa

ner1"1 e e

Dominika sv.

po

slNeděle [Osvalda

6!IPondělíipr. 1

Krista P.

7iUterý 8iStředa IKajetána :Cyriáka Pátek

1 I

[Sobota IZuzany Dvanáctá neděle po

81Sobota ,Heleny

9:Neděle ILudvíka

T.

'v

Čtrnáctá 26 ,

Neděle

S".

Trojici.

IZefyrina osefa Kal.

Uterý I

.29 Středa

3° I

l'Augustina st.

IJana

-

20 min. ráno.

8 49

12 .

Q

I

9 14

II

l0l 8

9 34 I °

10

7'1'

61

1

I S, I

1

3

I

9

31

I Jaromíra Augustina

I ,.��

fÍ!f íÍ!f �

40

37

9116

591

2

38

581i

3 41

I

I

2�6 5571S 1316 541

vých.

..

Domnělápovětrnosť až

1.

7.

o.

teplo

'll.

Niceáše

Pátek

Raimunda

8

pěkně.

-

Židovský 3. 10.

Ab.

j�

Pnst.

dí

1:�- ,12. j�

a

psáti.

červenec

na

žito,

na

hlad

1

46

a

srpen

přívamírný podzízimu a nejlepši

Suché

Mokrá

léto

jest úrodné slunce nesvítí zemív za to však : drahá léta neb

v

léta.�,

-

Bylo-li léto mokré,

býVái na���:�lz�� ��:.a��l��es:

vpHštín;-

roce

drahot�.

40

I

3

23;6

39

2

24

S

2416

S

2516

371 35 západ

3 40

6 43

Bartoloměji,

o

na

dnLj

Vavřinci

na

aj

dobrý pod-I

zimek velkou máš

Ženci

,

�

zajisté udrží několik

I 22,6

pole,

naději.) včely

z1 1

pole.

Vrána (když se obilí sve-! z.lo) volá: Sedlák krad :

�

Sv. královna dostává

pyý�

výlupek zdravý lískový

0-

říšek.

mají ang líoká slova vyslovovati. slabikovati,

Pro každého

dému poštou od Aug. Geringera, 150 W. 12th St., Chicago, Lll.

a

suché léto

tuhou

923

S

se

Ab.

Spalem chramu.

sebou

za

����:

S[ 1

\

kalendář.

Pořekadla.

Čeho Teplé

9

S

Spelling Book, učí. jak

přtzvukovat.í

lll�:: �:��áh::.1� :���l:t�

8 29 8 55

43

34

a

neuvaří, toho září neusmaží

5 2116 42 ráno

I sfl S 2616

a

větrno

konce

7 47

5 18,6 461 9 S 4 ! i 4 I ° Ll- 3 5

I,

sucho.

a

mlhavo. 9. chladno. 12. až 15. dešt'. 16. až 17. horko, 18 až 20. proměnlivo. 21. velmi horko. 22. až 27. dešt' a vítr, 28. až do 8. dusno

a

až

7 2'1

1

.

J

Poslední čtvrt' dne 24.� ve 12. hod. 43m. ráno.

--

I

� 1916 615 2°16

1

h.J

A Nový měsíc dne 30. ve • 3 hod. 8 min. večer

I

52 ráno

� i S 14!6 52: � 15 1 516 511 491I � 5 1616 I S rif:. 171648: � �,

yJ

mill.

2112

I

Y

Krásně-li

[Adriána

neb

8

13

čtYr�' dn� ti �rmí hod. 9 mm rano. .. 8 dne' 10.

49� ]) ;Uplněk )� 'Jo�� \.�

Délka dne 13 hodin 23 min.

Přibíka

Ao«ll"cky' & vyslovovatel,

7

14

�

� � NO\-ý měsíc dup 1 v' � 7. hod. 27 min. ráno 1

západ

S

r

Čtvrtek Rosy

p. Raimunda


Délka dne 13 hodin 41 min.

Ludvíka

71�ondělílJ

28

3

neděle po

5 106 5 1 1 6

5

iHeleny

IZdefíka IBartoloměje

-

..d...

::; S ::

v

IBartoloměje

l�

-eG

il7

8;7

5

C7''e. 115

Hartvíka

S 'Sobota Ludvíka kr.

7 7

5

�

Zibřida

b.

'I S

� � � .

I Bernarda

I

3:,Čtvrtek'Filipa

.24iPátek

.2

5"f'V'

.Sebalda

.22.Streda ITimotea

I

�

-měsíce.

Čtvrti

Délka dne 13 hodin 56 min.

Hrože

Trojici.

S".

IAnastase 20iIIÚterý Pondělí,.Bernarda .2

.2

I dAT I�. 61'7 S

Nanebvz,p,M'l :Liberáta Na

Třinácbí neděle }Jo

2

I,Vavři [Zuzany nce

S

rs

nebevz. M

kr.

[7

ICyriáka iJaroslava

�

ISmila

61Čtvrtek Rocha 71Pátek Liberáta

I

21'3,77 r� I I. 41'/" ' i. � 517

!Kláry Hypolita

p.

Isl,Středa IEusebia

I

lSlxty

'l'rojici.

S".

13iPondělí!Hypolita I4[Úterý

I

I � IS I � iS i � IS

,

[Vavřince

2;Neděle IKláry

Sněžné

I

0.;

I D e'lk a (ne 1AŤ h o dílil 1::;

T rOJIC).

!�arie

I

'''''':'G)E �;;; >

'"

IAlfry

9 I ČtvrtekDonáta , 10

,

..

>

� �

14 I'

Augusta

Dominika

,

."",;;;

E

-:

!

i!«' 14 S 7:7 sIt 58'7 ..lf<j, � 14 5917 s!t ,S 017

Gustava

Stěpána

4,Sobota

J

I I

Menandra

ok.

v

�

Protestantů

Alfonsa

31Pátek

:I

�E .: eG

21Ctvrtek

I

-: � �;

�

JMÉNA. -----

Katolíků

l�tředa

,

A

nevyhnutelné.

Za 85 ctů.

se

pošle

kaž-

SRPEN.

I

�

Příjem.

DOMÁCÍ ZÁPISKY.

�

II

Vydáni.

-$-I_!t 1_1!_I�

1

····-1-·---1·-1-

2 3 4

5 6 ._----

7

"

8 9 10 II ------

12 13 ------

1--

14

I _1_,_-

15'

I 1

16

17

I

'---1-.-1-

-1-1--

·_---·_·1 --1-'-I .

18

I

I

.

19

-····-·---·1

20

i

21

I

I 1

22 23

:

==I·--!

--I� 1

I

----1--,

1=

!-I-"--

II

.--

1-1-:

I

I --1- !�-I-------1---1--I --1--1-'1

24

I

25

I

26

I

27 28 29

30

I I

i

-1--:-1-,1

1 -i-I---I I

1

-1-1-'-_··_--I----I-�---

I -�.

I

'3l

I

--1--[--'-1

I

I

i I

I

I

.

1---'- ,---

!_I�

---

__

-

1-1-1--' I

'Dřnllá čítanka č Jská

pro školý česko-ameríckě. 'Velmi užitečná pro čtení dítek. s písněmi, deklamacemi obrázky, mravoukou, atd. Stojí 65ctfi. poštou u Aug. Geringera, 150 W. 12th St.

r

v

,

Z A ft I

SEPTEMBER

30

30

SVÁTKY Dni

ty' dny.

a

: �

JMÉNA.

A

I

Katolíků . I [Sobota iJiljího

Protestantů:

IJiljího

3i�ondělí Mans:eta

I�

7 Pátek Reginy 8 Sobota Nar. P.

neděle po

SYl

.

o.Pondčlíllvlikuláše

I

Mar.

.

: ,..� !

�

v.

J anuara

201lČtvrtek Matouše

15

,

16

8

čtvrt' dne

1

23 2

�ondělí Gerharda

I I

2

Domnělá

22 10 I I

2 I

1. až ň.

až

33

Kleofáše

2

3

I� .;.� �

IJ arrnáře

'i't

5

27jČtvrtekKosmyaDam.ra,e':IKVaclava osmy

Dam.

I

'

1

'l'rojici. Délka

sv.

30lNeděleiferonyma

7.

teplo.

chladněji,

1 i.

20.

,1

nestálá

de':;ť.

až.

lil.

vo.

18.

dusno,

21.

až 25.

a

pěkná povét.rnost,

26. až do konee zamračeno-

dešt'.

a

Dne ubývá od 13.

I

hod.. i'),

min. do 1], hod, 48 min. -

Židovský 2.

je Eluh.

kalendář. 1.

Pořekadla.

431:6

48]5

6

7i

6

36

4

i

7 59

I

8 35

591'

9 37

2 I

-

I 2

� �

I

I

15

15

i

54:5 5515

v jakém počasí jde jelen. řijí (o SY.Jiljí),v takovém,

k se

vrací

OSY.

Michalu.

J�képočas.ínaden�aro:-, zenl P. Marie. takové ma. osm

neděl.

3 Nepr'::'í-ll toho dne. bude;: � po(-'lzimel�. 9 such� Krásné počasí 20. Y tento-i

2

43

3

58

chalem

5

I I

kéž

,

47'

o

o Marre narození.vlaět'o-" vele tu více není.

I

5 521

Jiljí krásný den. krňsný podzírnek.

zůstati

ráno

1

i

bude

'

4915 56 1

5 5

,

Je-li

5710 53

5 5 O 5 54 I

Jaké počasí bylo na den. SY. Jiljí. tak vše zůstane' obyčejně po celý měsíc.

6 59 7 26

5215 Sll, �1.I,5 535491 s!l'15 •

,

IMichaela arch. ,Michala

Devatená.ctá neděle po

15

ri!f

iPravdomily

V'ac I ava k'!

a

bouřl

pěkně.

19.

Délka dne 12 hodin H min.

a

11 h.

í

10. až 12.

i

5 4715

I�

'Kleofáše i

26Středa Cypriana

Y

povětrnost

pěkně

deštivo.

9.

25 116.

356 19: ráno 36'6 I 7i 12 3 I 37i6 161 130

5 46:6

rKJ,1

.Teklv J

p.

14.

dne

večer.

2" �o��({n!�í�s�.el��O\�e

945

:

Trojici.

v

ff Poslední čtvrt' dne 22. '\;l v 7 hod. 3fJ min. ráno.

1

I rif; ,' 5 44'16 Iii« 15 45!6

iMonce sv.

6.

hod. o min. večer.

© �Plněl,

36

9

---'-

� 15 42�6

I � 15

i:Mat?use

Maurice

Osmnáctá neděle po

29 Sobota

li)

.JI

dne 12 hodin 28 min.

v

,

.

Neděle Tekly

,

-;

8

1

-----------------------

28 Patek

cu

První

8 35

15

IJ anuara 'Stacha 1

Eustacha

Uterý

:=

,

'v

'25

Čtvrti měsíce.

c

N

= 5 39:6 12: 3 34 40:6 I I vých. = :: .5 4 I 6 91 6 I 5

iLudmily .Lamberta ',Tita

Lamberta 71Pondělí I

4

7

27 26

é'h

Trojici. Délka

Neděle Ludmily

221Sobota

3 I'

1�ls15 38;6 141,

ikodema

Tomáse

I

Brunona MII;:::ra15

14 Pátek

2IIPátek

.:

Délka dne 12 bodin 47 min.

Iprota ILyra Miloně ISvěc.sv.křížeIK�rnela IMariany 51Sobota iN

181Uterý I9Středa

�

32,624 I

__

Trojici.

sv.

28;6

I � 15 3316 �\ 15 34:,6 I' i'\_-V

rUterý Pafnuce 1 K vidona 12 Středa 13 Čtvrtek Tobiáše

I

Cl

276 32: 7

I

1�15

[Mikuláše

Sedmnáctá neděle po

15

I

IBoleslava IReginy

Mariel,Naroz.

I mena P 91 N e děe I e IJ'

16

.c

!

IN'" i

I cfH [S 3016 cjjjE 15 3 16

�

�_�

I

g I .:

!"Jh ,5 29629

Rosahe

5 Středa Viktorina Čtvrtek Zachariáše

r

S

I�

IIHeraklia !Mans:eta

Rosalie

6

I

; �

."

� � �

I

CI)

C&.

-«I

Délka dne 13 hodin;) minut.

Trojici.

SYl

21Neděle IAnděl Strážce Štěpána kro

--Šestnáctá

E

.::l

g i u.: I

.c

Ii

eG·e»

_<> rmn,

�

Patnáctá nedele po

4 U terý

: CI)! �

s

E C;;

------�------�!

45 západ

dentl 'Yáještěčtyí.ineděletOl1-�� .;:,� Nakolil�_dnípředsY.M�-.i

��:���1l1

dne 11 hod. 51 min.

lUZI a

mrzne,

�ude p_��štíhv�rolm po;l mžrt a mrz-

Na

sv.

man

�

Maurice

I� 15 56,5 441 6 I �!ri���enice. česko-americké, ObSahUj�cí český slabikář sobě,

IJarolíma

(22.)

ne-��

hUdesamáme-�

=====�=�====�======����===�==�========='I ,

..,

P rvnl č'tI an k a ces ká

pro

gela, 150 záf.

111.

12. ul

..

Chicago,

ku

školy

krasopisu

v

i

kreslení,

Cena 80 crů.

se z

s

písněmi dětskými

ásylkou,

atd.

je

mnoho

k dostání.

II

obrázkft�'j

Aug. Gerin

.

ZÁŘÍ.

�'I

Příjem. $ I cl.

.

DO.MACÍ ZÁPISKY. .

-11

I

Vvdaní.

$

I

ct,

'-1-1--11-1-1-1-

21 1--3 : _

41

I

I

...'.--=�--�-'

-�:-=-=i==-I:-�--=I= ---1--11-1-

---

I 51 ---------------�-----

6171

-I-j:--i-"

-------

=_1=1:=1_

I-----�-

81

9i 10 i

I __

I

I

--��---

----�-I-== �---I-

�

_

ni

--

:--

---

I---------�--------------------�------

--

F= =-li=l= �: I=======�---------I����-=-���= -�_---_-_---=_---_--� '�_-_- _-_-_-_-_-I �_��= =� --

,

-

-

-

15

__

�

__

1

�� --_-_-_-_-_-_�---=--_----------I-�----- ----I=-18

��

-�--------�------I----

--I---i--� --1=

21 .------�

__

-------,==��� I-I=

23

::

i--I 1

22

__

-

--

�---------.--

i-- -.i-o --_-�--------------I== _-�.--_�_--I-

26

.__

.�

27

__

__

_

�_�

I :----

�

28 __

���

-------

i===' ==

�_I_-

----

_

._-----1--=-1== POSTAVENÍ ŽEN q snížení

z�n

V CíRKVI, pojednání zneužit! jich ku svým účelům. ,a

o

tom,

Matice

jak se přičinila církev křest'anská Svobody svazek VII. Cena 1.2 ctů.

Ř u EN

OCTOBER

31

31

Dni

{

a

týdnY·I

__

I

Katolíků

PondělílRemigia

Úterý ILeodegara

3

�tředa iKandi�a

Ctvrtekjř'rantiška

�

� 1� �

ILudomíra S. IFra�t. iPlaClda

S.

1

1

fl)

N

cu

J

5

4

5

16 01 5 6

I

v

fl)

57[5 4216.3595 58[5 5915

5

� ,�6:2

[Bř eňka

6:Sobota [Brunona

E

I�'

[Leodegara

'Placida

5 Pátek

Proteatarrtů

IRemigia

I

2

4

l � I �-; j 1 � jl;-; i�:

S_V_Á_T_][_Y�A_J_M_B_N_A_·

__

I

5

6

I

7NedělelJustiny 8

9

SV.

[Libuše

p.

Úterý IDyonisia

IIFrant.

10

Středa

I I

Č tvrtekjlí miliána

Ij,IF�ida DiviŠe

B.

!Emiliána

I I2,Pátek I

Jedenadvacátá neděle po

sv.

Trojici. Délka

�

10

1

5

I

I

ráno 22

291112 1

I

23

2

25

3 23 4 23

Neděle [Burkharda I 5 Pondělí.T erezie I 6 Ú t ery H av 1 a i Středa 17 [Hedviky v

Terezie

'

1 ILukáše AlkantatFerdinanda

18.ČI tvrtek;Lukáše 19 Pátek iPetra I

20

Sobota

Floriana

Vendelína

IVendelína

Neděle,Posv. chramUVoršily

22

Pondělí

3 U terý

Korduly I

�

Se bíře

24 Středa Rafaela

25 Čtvrtek Krišpína 26 Pátek Evarista

Rafaela a

Kr.

'IVilemíny

I 2

5

2

O'

5 3o

13 5

I

8

6

1415

5 54 6 39

a, zamračeno až 20. velké 23. až větry, pěkně, 24. až 26. dešť. 27. a 28. mlhavo a dusno, 29. až do konce dešt' a vitr.

17

�

6

18155

6

20

6

2 I

�

�j 6

22

sIt �u�

Židovský

v

sv.

2

-

28 N e děl e e:Slm

a

Ju d y

I

5

7 32

141'

8 34

3.

Nísan.

9 49

III. je Nisan. 10. Svátek smíření. 15. je Nísan. 15. 16. Svátek pod zelenou. je Nisan. 16. Druhý svátek. 21. je Nísan. 21. Svatek 22. je Nisan. palmový. 22. Konec svátku pod ze23. je Nísan. 23. leno u. 31. je' Radost zákona. -

I

I

III

arcisa e I N' 29 P on dělí

30

Úterý

3 rStředa

arcisa N'

7

5

8

I 2

26

5

7

1

45

6 23 5 6 24 5

5

2

55

4

4

5

Hvězdoně

jVolfganga

Slavnost ref.

nedělní list

obrázkový

a

Vějou-Ií suché větry severni, obilí se v příštím roce nepodaří. Jasné-li počasí v podletí,. jiHtě větry s zimou odletí.

"HlE qjjE

I 1 6261'515 6

2

8

západ

I

°

29,4

I

1'*116 3014 591 t'f9

6

58

Co

k Amerikánu

za

: �

Suchý den sv.Havla. zvěstuje suché léto. Před

sv.

Havlem

musí

,

býtí-"

5

2

5 3 I 6 I6

a

v

1

dříve než kukačka, I opět na čerstvé 1

zakukala,

povětří vynešeno. Teplý říjen, studený

unor

Na den sv. Lukáše má již do st.rníšt' zaseta,

���

svobodomyslný. přináší zábavné povídky.svobodomyslné články a žertovné obrázky a vtipy. Stojí �2.00 u Aug. Gerin-

premii

.

i"�

sklepě uscho-; váno, přes zimu tam pone-

podobizny výteéníků celého světa

gera, 150 W. 12th Street, Chicago, III.

a větéž tak, i;

říjen mrazívý

���:!�r�e/nor

cháno

,

[Marcela

"Duch Času"

1.

Pořekadla.

ráno

10

-

Marchesvan.

Je-li

(lne 10 hod. 38 min.

Judy

a

-

-

•

Sim.

1. Nový rok je Nisan. 2. 3. je Půst Gedaljah.

slavnost.

semeno ze země

Trojici. Délka v

•

kalendář.

je Nisan

Sabiny [Sabiny � 16255 3 5 13 všecko �-------------------------'---'--------Ivybráno, Třiadvacátá neděle po

od 11. hod. 45

ubývá

min. do 10. hod. 28 min.

-

6 175 121

1615

17.

-

ta.. '/\A'

'�

[Evarista

27 Sobota

2

6 15 5 6

cf!{ � �

Korduly

[Severina

116 166

5

Délka dne 10 hod. 55 min.

Trojici.

sv.

21

2

� �

ev.

Draadvaeátá neděle po

,

� �,

H av 1 a

Jil

vých.

I I

pro-

pěkné bouře,

21.

Druhá

� �

I;Burkharda

.

a

10. 11.

16.

až

chladno.

5655.

m.

-mm. vecer.

1. až 8. zamračeno

1.

----

14

1. hod.

Dne

231

dne 11 hod. 13

;�V�o��ě��é�;�� �rer�

.měn1ivo. 9. a podz.lrnn i dny. 12.

8 5 241

5

dne 21.

Domnělá. povětrnosf'

'[ == 16

1

{poslední čtvrt',

9 I]

6 5 28 7 5 26 10

h.

36

4 5 3

;.Maximiliána 'I'Maximiliána � 16 jKolomana 31Sobota [Edvarda

1

Y

vec.

� �

i � 16 i �;6

16

dne 14.

8':4

5 35

515

� Úplněk � 44 min.

dne 6. ve

min. večer.

37

31.53211115

1�:6

[Bryty

PondělíBrigity

2 hod. -1

7 3

Délka dne 11 hodin 33 min.

Trojici.

)

39

______________________________

Dvacátá neděle po

Čtvrti měsíce. První čtvrt'

doplatek $1.

� � ,

ŘÍJEN. ,-

I

Příjem.

I:

1

$

I

!

DOMACÍ ZÁPISKY.

.�

.

..

1;

�-

.'

----

$

ct.

i

I I

-

_.-

.

--------'----�------��

3

__

--

----_--

:--1-

4 5

1 1

_.

I

6; ---------------_

71

..

-_

----

.

----

-

T---I-

----

----;-1-1,1--

I

I

sf -----

li

--!-I-II-i--il'�-

91 10

1----

:

-!

:

I

------1-----1----

1

10

Vydání. -----

--

2

11

ct,

I

! -

1; i. __

__

I

------��-.--_-.--._-_

I I ��_,=---II-----II=I=· --1-- ---I

__

14

-

_�---------.--------.--------

15

16

-

1---------------------

I

1------------------1-----

17

,--1--

.

-I�-I=-I

�:

-

2G

1--1-

_

�-------I

21 22

--

--I

I

-----

-------------------

1

i=--_

.

1

231

---.

1

24

_

_.

'

25

I

26

1--1---1 ---

1

•

:� 29

1--------------------

!

.--__ I-----_{��_- -�-

-II===

__

__

II

I 1

.

__

.____________

30 31

--

----

I

I

------

_.._

_

I

I

I

I .I=j--f

DVA SIROTCI Gust. B.

ReiŠ1.

..

Román

Cena

Z

·

..

.. ,

{.

Orphelines" od Dennery. Přerež.il. St., Chicago; 111 Aug. Geringera, 150 W. 12th .....

francouzského ,�Les deux

25c., poštou

30c.

u

•. '

,

.

�

LISTOPAD

�'Y � NOVEMBER :i�,� ,���

30

m D·

a

t'd y ny.

I'

SVÁTKY

.:>

:E 1-Nll1'-\= E

"

�

I

Katolíků

1

�-----c-=-

Protestantů

Všech Svat.

Svat.

IIČtvrtekllVšeCh Památka 21Pátek I

duš. Pam. dušiček

31,Sobota!Huberta

Huberta

Co)':

�

I

-cu

N

I

Cll

'CI

I =.:;-

.:

I

II)

,

114 561

I

I

� 32141 551 �633454i �_',

o

cu

Co)

N

Čtyřiadyacátá neděle

�ondeh 41Neděl e 61Uterý v

IKarla

,.

5

Bor.

IKarla

•

•

Emencha

Délka dne 10 bo(l. 21

Trojici.

po sv.

� �

Ol •

Emencha

Linharta

i

166 3514I 53 52 I 3614

.d. �

Linharta

II)

Engelberta

9 Pátek I

lfšchdana

'

,

Bohumíra

Teodora

oSobota Př.

SV.

I

Ludm. Martina

Pětadvacátá neděle po

sv.

b. INeděle IMartina Martina p. i�ondělí I3!Uterý Stanislava I I

14lStředa

_& �

-

7 59

,'6

,6 I

Trojici.

6

I�

,

I °

4

I I

3

39;4 49" 4' I :4 48:i !

10

2

I °

471

3

10

iDiega

ILevína

6

i

s.u.

dne 27. ve

hod. 58 mín, ráno.

Domnělá. povětrnosť

stálý déšt', 1). až příjemno, 10. až 12. za-

1. až 5.

I

4314 461

ve

rano.

mm.

a Nový měsíc

.3

m.

1

6 444 45 6

rif.. "" � �

:>3

dne 19.

95

9.

mračeno 14. dešt',

15.

mračeno

16.

a

17.

studeno,

a

a

jasno

až 20.

za-

až

21.

vlhko,

a

mráz, 25. až 27.

24; bo�.ře 28. až mtrnějt, ZIma a větrno. a

13.

mlhavo,

a

do konce

Dne Ubývá od 10 hod. min. do 9 hod. 30 min.

Délka dne 10 bod. 5 min.

IMartina

Serapiona

13.

6

I

I

Lutra] �16 4214

Jonáše

I 2

:: ::

) ® �pln�k dr;e čtvI:t', (Poslední ve9h.12mm.večer.

:cu·� 7

měsíce.

První čtvrť, dne 5. v 10 hod. 19 min. ráno..

6 37'4 5 I ráno i 8 6 38'4 5 ° 12

v

7 Streda Engelberta 8 Č tvrtek Bohumíra

Čtvrti

Co)

__________________

--

r

II)

6 3 6

� r

'CI

í'CI � I cu � = CL =

I'CI

; �

JMÉNA.

A

30

Židovský

4 13

29.

I 2

5

4514 44: vých.

25

kalendář.

je Kisley.

1.

Pořekadla.

Utni z buku třísku ; je-li však suchá. bude zima tu6 tvrte k Id a I ta 6 je-li však vlhká, bude zima mokrá. ... '/CL Otomara I61Pátek Otomara � 6 494 4 ri 7 4 I Zfistane-li o Martině lu1 I D. Bertolda 4I 9 ° pení ještě na stromech, če---,-,----------------------------Iká se dlouhá, studená zima. Je-li kobylka z husy o neděle po sv. Délka dne 9 bod. 5 I- min. -�c--�=__.,------------�--.,__---_,_-----IMartině zabité bílá, tuházima I Odona 6 5 10 23 .: Jaky den sv. Kateřiny, IS E lišk 6 I I 30 takové počasí bude v přiI9! on e I Al zžbě Y �( štím lednu. �1 V. Edmunda � 6 39 ráno Je-li zamračeno na sv

IČ

.

151

17iSobota

Lipo

I'Leo,po

Rehoře

ety FeI,ixe

20lÚtery' 2

Čtvrtek Cecilie

z,a·lítá.

521,4 53'4 39'1

Obět. P. Marie Smicha

I IStředa

22

i

5°,4

I fÍ.'l 114 401 �'I

Hildy

dělí

241há;

Trojici.

81Neděle

Ip

4814

I � 16

Šestadvacátá

4611',4 43:1." 421

5 24

�'

Klementa p. 23 Pátek Sobota 24 Chrysogona

:[ 38 12 55;4

�\6 56\4371

Vojislava

p.

6

I

..

� íj,)v�

Klimenta

Chrysogona

�

I

47

6 5714 37' 3 i 6 58;4 36[ 4

2

I,

7

Zl�:�hnaSy.ondřeje,žitu velmi

nepřeje. v listopadu, bu! dobrý rok. .

Hřímá-li de

Chodí-li husa

--�-------�-------------------I

Sedmadvacátá neděle po

neust�á

4 5 �artina, bývá prý

o

25 Nedele Kateřiny 26 Pondělí Konráda

I

27

Úterý

Achace

28 Středa Rafa

29

Čtvrtek Den díkůčin,

30;Pátek

[Ondřeje

ap.

Kateřiny

�

6 594

Delfina

t".E �

7

Liboústa

�

Achace

IIiLti lIJ'I"V

Den díkůčin.

IOndřeje

Kapesnl' SIOVDI'k anrrll'cko-česky' I; elov: nutná pomůcka

Geringera,

ku čteni novín

150 West 12th

St.,

obsahující

anglických

Chícagó,

lll.

i všech

v

5 17 6

6

°

4 35

7

I

4 35

západ

7

2

4 34

4 56

� 7 I I '�7

, kladem

36

2

34 341I 4 49 4 I 4 341 6 5 7

sv. ,Nakomína. �artina

Mar�

sv.

Délka dne 9 bod. 38 min.

Trojici.

tině po ledě, plave o ---=-cc----�v-.,--------.,----------.,----,------I cích po blátě. sv.

se

véno-

'i kouří-]

va z

"

oblibuje:·

Kliment zimu sv.Petr sa.unora ucezujee .I

Padá-li sníh o Martmě říká se, že přijel sv. MarťilJ ';1 na bílé brůně. "

O Martině po ledu, o'v,á� nocích po blátě. .

';

i

českou výslo�ností Pře: 25.000,slO\: ang�ických,S tisk pohodlny ku hledám.

kapesní vel íkost.í, dobry

spisů,

Druhé vydání

y

snížéně ceně $1.25

u

A�.

LISTOPAD. DOMÁI..:Í ZÁPISKY.

1

Příjem.

I

I

s

I

I

ct.

Vydání. $ I ct.'

1-:-'-1--�-

---I-��--

-------��--���,

"

i= 1-_

ú .

4 5

-----�-���-j-I- -!....

--='=�-'

;0-

j

=1=

--------�---�-----�

8

I

---

---____:__:---.--

--

--------------------------

9

--1---1--1 -----1-

10

'--I--II

_________ �

II

�:

----------1=1= --__:-_l= I

�

�

!--�i_�

�

I

14

__

�

-------�--- __

�� �:

���_I�_I

I�_

I

__

I

15

i

I

__

'

1

I

,

__

'I

:--i-�1--1,_I __

----�----

!

_11

i

,

..

I��-----

23

-

-

·-l-�-Ii---

--�-

20

:�

!

!

,

-' 1

__

I_-

II-

_

1--1--1--1-1-,----1--,1_1 1_1-

_

.

__

I!

24 1--------

'---1

•

I

25

26

:;

(-�--

1

1

------'----I

�

I-��----------I-,.

'

-----

__

ď�

__

-_

,'

__

---

t=I

1

•.... ,--J=

29 -----�-

1--

,30,

__

-----

---

I

31

1---1:--

·-------------------1----1,----,

:

t-_J.

,QUADROONA.,

A. ,Oliverius.

obraz

ze

života

Ztuha vázaná

v

v

poledních státech

snížen�

ceně' 55ctu.

severo-americké Ume.

Přeložil,:',

PROSINEC

DECEMBER

31

31

Dni

1

8

týdny.1

SVÁTKY

A

Katolíků

JMÉNA. Protestantů

1

[Dluhoše

[Sobota iEligiusa

2

Neděle iBibiana

3

PondělílFrantiška

4I

Úterý

X.

IBarbory

7 Pátek Ambrože 830bota Početí P.

91Neděle ILeokadia

t

Neděle

57

:

17

94

[Isidora IAmbrože

':17

IO!4

INemeSia ITomáše

Sobota Zenona

Čtvrtá.

� ,fIiif .

J

1

31

3 4

7

I

IAbrahama

1614

34 34

7 56

lfšlaboroda

I�aroz.

IJana

IKastora

bisk;

[Milady

Neděle po Vánocích.

IDavida Sylvestra Pro

školy

i

od 9 hod. 28

konci

přibývá

do 9 h.

ku

..

19

rn

.

Pořekadla. Na sv. Eligia tuhá zima trvá prý celé čtyři měsíce.

I�

no

7

2214

37

3

sníh. urodí

2314

3714

17

I� 7241442 � 7 24443

85c. i s

s

udáním

poštou

se

chmel.

Zelené vánoce, bílé vel­ konoce; bílé vánoce, zelené velkonoce,

Tmavé vánoce.světlé sto­

doly.

Na

12

'9 'lIíE 17 22]4 tf$ 17 22:4 38 5 22 � 17 391 6 22 � 7 234 391západ � 7 2414 40 441 i � 24[4 4' 5 42 I � 7 2414 4 I 6 50

samouky

př-íkladů. Stojí

ubývá

min. do 9 hod. 15 min

Pak-li na sv. Štěpána vě­ trové uhodí, příští rok víno špatně se urodí.

Sylvestra-li vítr a rá­ svítí, nelze nám

slunce

dobrého vína

se

nadíti.

nocí od štědrého večera až do sv. TH králů

Dvanáct

zvěstují prý povětrnost' příštích dvanáct měsíců. Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok na to pa­ nuje. '

Má-li

Barbora

sv.

bílý

fěrtoch, bude hodně trávy. é vánoce, dojné světlé vánoce pone­

Tma

krávy, sou

v

i'lepice.

Svatá Lucie 13. nocí upi­

Délka dne 9 hodin 17 minut.

II

konce zima.

nélka dne 9 hodin 15 minut.

IVi.ktorie

mluvnicp Postunná anrrlická �

1. až 3. zima, 4. sníh. 5. až 7. dešť. 8. až 10. mraz a vítr. ll. až 13. zamračeno a mlhavo. 14. sněhové po­ prašky, 15. až 18. suchá zima, 19. až 22. proměn­ Iívo, 23. sníh, 24. až clo

�. 7 1814 341 9 � 7 19:4 34110 35 s!! 7191435 1 1 46 35 ráno � 7 12 53 � I� 7 214 36 1 59

7211436

iTomáše [Blaženy

p.

I

Domnělá povětrnost

Pakli jitřní jasně se uka­ zuje, rok pře úrodný ti zvě­ stuje. Padá-li o štědrý večer 20

2°14

Nemesia

30lPondělí,Sylvestra Neděle IDavida

V'

18.

'éf.17 17\4

I � 17

•.

ILazara

kr.

26.

-

34

uélka dne 9 hodin 17 minut.

ap.

5

5 25 6 39

7

Evy [Adama a Evy Paně Paně 25 Úterý �aroz. 26 Středa Stěpána muč. Stěpána 27 Čtvrtek Jana Evang; Evang. I

3

ráno

[77 '3314,4 3331

I,Ja� 1414 15:4

IBěluše

IMlaďátek

33[

měsíc dne

IKJ'714434524 Židovský ka.Ien dá.ř. je Kislev. 20. Svěcen I � 7 341 vých. chrámu. 28. je 'I'ebet. 1.

[Kristiana

neděle adventní.

29 Sobota Tomáše

2 h.

ve

večer.

9 hod. 2:3 min. večer.

Dne

I

.Duchoslava

a

28 Pátek

33'11 57

111433'12 SI

1

I

IViktorie 23'Nedě�e 24 Pondelí:Adama

I

1�17 :�,7 12!433,'157

'Lucie

Kristiána

22

1"IáJo(

jDonáta

"

Pátek

.....

'
I

I

'Sabaše

Damaše

Lucie p. Nikasiusa

2'

8 53 A Nový

7:4 33,10

iJitky

[Albfna

'9,středa 20 Čtvrtek

dne 12.

v

rt': Poslední čtvrť dne 19. Ixt_ v 6 hod. 19 min. ráno.

814 331W 1�17 I�'

'�!7

iBéleny

7 Pondělíil.azara 8 Ú tery'lG raciana '

1

� Úplněk \2E.) 49 min.

64 341 7 56

'Barbory

Třetí neděle adventní.

1

První čtvrť dne fl. 7 hod. 19 min. ráno.

CD

1

P.

5 Sobota lreneusa

16

N

'>0

ln

\�\7 7;4 331

Damase

31čtvrtek 141Pátek 1

ln

Čtvrti měsíce.

� �!.� ) >cue

Délka dne V hodin 21 minut.

z'Středa Sinesiusa

1

cu

>

1�17

M. 'Kajícní den

olPondělí Melchiada

IIÚterý

e

'>0

IBibiana [Kasiana

Druhá neděle adventní,

1

N

�

�

nélka dne 9 hodin 28 minut.

5 Streda Judity 6 Čtvrtek Mikuláše

1

c

-------------�

První neděle adventní.

v

I l=l::·i�·I::�� I·: �.i

7 50 8 50

je, dnu přidá. Když v .prosíncí mrzne, sněží, úrodný rok na to běží.

výslovnosti všech slov. pravidel a hojnost. Geringera, 150 W. 12th St Chicago, III.

II A.

..

PROSINEe, DOMÁCÍ ZÁPISKY.

Příjem ..

II

I

I

.

i

s

:

3

.

4 ------------

5

I

6

!

__

---·------l-Ii·--�· --"-1 � �_�J=[=��-!='

-��I---I�-I--i--

------I��-II-----!-----

8

i.

9

:

-l=-�--I-�--Ii�-----!---� I'·: :

I

li

1[- �r=1

1-----

I

I·

11

I

12

1_ I

13

jl

I

I.

'.

__

I I

----------i--I.I·-� I--� i

,----

----------------�-

I

14

I

-,�-I-i---[

I

I

16 I

18

I

-��-����-I-!I�-:I-·�I-I :

1

.

=--,1----1-1

------=-------1

10

15

I

i

I

I

7

�.'

Vydání. � s I ci. i

----I----I-I�-I-I

:2

17

Cl.

__

.

1--1-1-------------I--!�I---I---I--I�­ --

i--I�- j--I-·-,-

19

-------

I.�--I-I-· i

20

I,

I

i--!�I---I-

21

----------i--I�-

22

i�-I--

,

1-----' --;1-------

--------,--------------i-:-II

23

--ji- -�J-.---.--J== -

:� I==�-_·-_--_-

__

�__

26

'I

i I--I.�I--.-

28 -----�-.----,-.

I

-----.-.-------.--

.

1-----

--

------

29

I

I

....

:

-----

i

I

---'--

--

1--1-

,--'--

I'

--�-,--

o

I:

.

31

I[

I -------!-.----

27

30

..

[

i

1 __

.-.

;_.-,

--I

__

! I i --[-, --:--- j-'-I-

I

Dr. MIL. TYRŠ. Krásný litografický obraz 18x24 se z'ásylkou poštovní pouze 36ctů. K dostání u Aug Geringera, 150 West 12th St., Chicago, ni, -

"

..

_

;

S�zn.am jmen. Aaron 16. dubna Abdon,

Arnold 18. července Arnulf 18. června Arnošt 12. ledna Arnoštínka 31. července Arseníus, HI. července Asterius. Hvězdou. ::lO.říj.

Boř-ivoj, 30. čerce'

A1Je, '!. ledna Abraham 6.

října

Absolon 2. září Adatbert viz Vojtěch

At hanasia 26. února

Adam 24. prosince Adaukt. Přrbík. 30.května Ad aukt

Božny

z

Aclelhaid op., Adléta února Adelinde 20. srpna Adlét.a viz Adelbaid Adolf 1 I. května Adolf 17. června

Agnes viz Anežka Agrikola 4. listopadu Achac 22. června Achac 27 listopadu Achilleus 12. května Aka 30. listopadu Akar 22. června Albert p.

z

v.

Amadeus viz Bohumil Amalie, Libuše, 10.

Anaklet 13. července Anastas 21. srpna

Anastasia, Protibora, 15. dubna.

Anastasia, m., 25. pros.

Anastasíus,

m.

22. ledna

Anatolia 9, července Anatoliu 3. července Anežka, Agnes 16. listop. Anežka, p. a m. 21. ledna Anežka Češka. Něčiše, 6. a 28. března. Anjela, 13. května Anjelika 28. března

Anjelina 16. července Anna 26. července Anselm 18, března Antonia, Tonka, 10. ledna Antonín, poust. 17. ledna Antonín, 13. června

Apolinář 23. července Apolonía 9. února Aquilina, Orlična.13.červ, Arkád 19. října

Benedikt, b. Beneš, 15.dub.

čestislav

Benedikt 21. března Benigna, Dobravka 9. kv.

Darnasus ll.

Bernhard .T. A. 20. srpna Berta, Perchta, 4. červce. Bertram 17. srpna Bertrand 15. října

,

Bibiana 2. prosince Blahomír 13. října Blahoslav 21. března;

prosince

I

viz Theobald

Žádostiv,

Dettel, Ditlev, 31. března Dětmar 26. září Dětřlch 6. května Devota 27. ledna Didakt 13. listopadu

Magnus Bonaventura, Dobrohost 11. července, 26. října

EonHác,p.,Vlntrýd,5.čva.

I

Ermelinda 25. Njna Esther 29. května Etbin 19. r'íjna Eucharius 20. února

Eufemisa, Ofka,

13. dub.

Eufrosina 1�. února Eugenia 25. prosince

Blahorod

Eugeníus,

3.

července

Eulogius,

\ik,

Eusebia, 1.

3. čerce'

ezna

II 14. srpna Eusebius, Eustach, Stach, 20. září

Evald 3. října Blahoklas 26.

říj.

Evermond 17. února

Ezechiel 10. dubna Fabian 20. ledna Fandila, m., 13. června Fano h. 28 "'íjna Faust 16. července Faustin ľf>. února Faustina 20. září Felidan 9. června

Felicitas

m.

7. března

Št'ast ný

Felix 21. kvetna Felix Val. 20. listopadu Ferdinand k. 1 fl. ledna Ferdinand k. 30. května Fidelis 28. dubna Filemon 22, listopadu Filip ap. 1. května Filip N. 26. května Filip b. 23. srpna Filipina 16. února Flavlan m. 18. února

b. tO. ledna

Dornícíus 5. července Dominik 4. srpna 4. dubna 30. června Dorota ě. unora Duchoslav viz Spridion DuHa. 25. března Ebba, ab. 23. srpna

Domnína.. Donatus��.

března Boleslav viz

Erhard 8. ledna Erik (Erich) m. 15. února

Dismas 2fl. března Ditlev viz Dettel

I Dom�c�an

listopadu Bohuslav, Deogratias, 22.

19. dubna

Felix,

11. března Dobroslav viz Agaton Dobrožizn. Eutropius, ll. února 10. I Doda, abat. 24. dubna

b.o 8.

a

Engelbert 7. listopadu Enoch 3. ledna

Dignus 18. prosince Dionisius, Diviš, 9. října

Dobromysl, Euthymisius,

Bohumír 13. ledna

Emma 1.

Evarist,

Dobravka viz Benigna Dobroděj viz Bonifác Dobrohost viz Bonavent.

Bohachval 10. července d. 8. listopadu Bohdan viz Teodosius Bohdana viz Teodosia Bohdan viz Teodor Bohdík 22. března Bohpomozi viz Gotthelf

,Bohdal

I

fl. dubna

Deícola, Ctiboh, 17. ledna Delfin 24. prosince Deogratias viz Bohuslav

Dluboš viz Longín Dobeš viz 'l'osiáš

Bohumil, Amadeus, 7.čce. Bohumil 3. listopadu Bohumila 28. prosince

Emma,

Emilian 11. září, ll. října Emiliana p. 24. prosince Emilius, 30. května

Eustachia 29. března Eva 24. prosince

23. května

Blažena, 22. prosince Bojisláv 9. dubna Bohaboj 15. dubna

července

16. června

Desider, Zdan,

Blahorod viz Eugenius Blahovoj, Eustrates9.led. Blandina 5. listopadu Blažej 3. února

Bohuchval, Lausdeo,

Ctimír, 9. ledna

prosince

Damian 27. záf'í Daniel 21. července David 31). prosince

Děpolt

.

čerce,!'

20. června

Čestmír,

Bernardin 20. května

července

Alžběta, Hl. listopadu

Amos 31. března

Česlav

Benart viz Benard

Benignus Štědrý, 6. června Benjamin 21. března Benno,Zbyněk, 16. června Bernard,p.,Benart 20.srp.

Alto, 9. února Alž.běta, král. Eliška, 8.

Ammon 8. záf'í

Cyprián b. 14. zál'í Cyria 5. června Cyriak m. 8. srpna Cyrila 5. července Cyrin 12. června Cyrus m. 31. ledna Čeněk viz Vincenc

..

.Alipius 15. srpna Alois 21. června

října

César z B. 15. dubna Cnraníbor viz Servác Crha A. M. 9. března Ctibor Y. Honorat Ctírnír V. Čestmír Ctirad víz Honor

Bedřiška 6 října Bělena viz Leokadia Bělobor viz Alban Bělouš viz Albert Běluše viz Albin

Albrecht 23. dubna Aleš, 17. července Alexander, Leska 18.bi'ez. Alexander 26. února. Alexíus, Aleš, 7. červce' .Alfons 2. srpna Alfred 19. července

Amandus, Milota, 8. dub. Amatus, Miloň, 13. záf'í Ambrož, b., Brož, 16. října Ambrož 7. prosince

p. a m. 19. květ. Celina 21. í'íjna Celerínus, v., 20. února

1.

Eliseus 24. června Eliška viz Alžběta Emanuel 26. března Emerencia 23 ledna Emerich 5. listopadu Emil 22. května

Celestin,

Bedřich 6. března

Albín, Bělouš, 1. března Albína, p. a m, Bělouše, 16. prosince. •

Amalie 7.

.

Beatrix, Blažena, 10. květ.

listopadu

Eleonora H. února Eliáš 20. července

dub,

Bušek víz Celestín Cecilie 22. listopadu Cecíltus 3. června Celestin P., Bušek 6. dub,

ledna

Beata viz Blažena

J. 3. dubna

15.

,

Burghard 1 I. října Bůhspěj 22. června

Bathilda, 26. ledna Bdín viz Vigil

Albar, b.Bělobor, 21.červ.

í

Aurelíus, Zlatko, 27.čerce' Balbína 31. března Baldomer 7. února Baltazar 6. ledna Barbora 4. prosince Barnabáš ll. června Bartotoměj, ap., 24. srpna Baruch 30. května Basiliše 9. ledna Basilius, v., 14. ledna

Agaton.Dobroslav.Iú.Ied.

Eligius ž

Aurelia 1. prosince Aurelian 16. června

Babylas 2-1.

Adolf 21. srpna Adolfina 27. z'áří Agatha viz Háta

Albert

círk, 28. srpna

Augustýn,

Brož víz Ambrož Bruno b., Břenek Bl'yta víz Brigita

Edvín, k., 4. Egbert 24. dubna

..

August p. 7. října. Augusta 29. března

5.

Edeltruda 23. červua Edita 26. září Edmund, are. 16. listop. Eduard 18. března

..

Athanasius 2. května

30. srpna

Bonifác m., Dobroděj. 14. května, B01'ek viz Tiburc Boř-ivoj víz Abdon Božena 29. července Břeriěk viz Bruno Brrgida, p I. února Brígyda v Bryta. 8. října

Eberhard,Eberart28. list. Eberhard, 23. února Edburka 12. prosince

24.

b.

a m.,

října

Florenc 7. Florencia Florentin Florian 4.

listopadu 10. listopadu 27. května

května Fortunat, 24. října As. 4. Njna z S. Frant, B. 10. října de Paula 2. dubna Sales 29. ledna Xaver 3. prosince Františka Ř. 9. března -

-

-

Fridolin 6. března

Frldus viz Friedman Friedman, Friduš, 10.

tíj

29

-

Frodoaldus 12. záři Frumencius 27. října Fulgentius 1. ledna

Jan -

Gabriel, archanj.,24. břez.

Gebhard, Jaromír, 27.srp. Gelas Smich. 18. ltstop: Genesius 3. června

Ženeva, 3. led. Gennin 5. února Gerhard. Radko. 24. září Gei-lach viz Jarloch German 28. května Gertruda, Gedruta 17. bř. Gervás 19. června Gideon, Jedek, 1. června Gilbert 4. února Gillas 29. ledna Gisela. Hisla, 7. května G1yceria 13. dubna Goar 3. července Gord ian lU.'května Gotthard. Hot.art, 5, květ. Gottšalk m. p. 7. června Gracian 18. prosince

Genovefa,

8.

..

Job 9. května

Leokadia, Bělena, 9, pros, Leonhard Linhard 6, list. Leoncía 6. pros.nce

J oel 2.1. května Johanna 24. května Jonatan 29. prosince

-

pěstoun

19. března

Leopoldina

J'osua 23. února J oví ta 15. února Juda 28.

5.

prosince

Julia 22. května

listop.

Haštal 26. března Háta 5. února Havel 16. Njna Hedvika 17. října

i Justns Pravoslav, 9. září

Jelena 22. kv

Hermens 28. srpna Hermine 24. prosince

Herman 7. dubna Hilaria 12. srpna Hilarton 21. října Hilarius 21. ledna Hildebert 3. května

Hippolit. lppo,

13. srpna

Honor, Ctirad, 30. záI'í Honorat, Ctibor, 8. února Hubert. 3. listopadu Hugo, b. 1. dubna

Hyacint, m.,Jacek l1.září Hygin 11. ledna Ida, vd.,

Ignác

z

4, ledna

Loj.

Ilnminata 29.

31. července

lreneus, Lubomír, 15. pl'. Isak. 20, prosince Isabela 4, ledna Isaiáš 6. července 10, května Isldor. pl' Ivan 25. listopadu Ivo 2tl. května J achirn. 20, března .Iadocus, J'ošt, 17. května .Iaírus. Jar. 3. října Jakub v. 25. července ap. 1. května. Jan Zlatoustý 27. ledna Miláček, 8. února Boží 8. března Nepomucký 16. kv. -

-

-

říj.

Medard us 8. června Melichar 6. ledna Michala zjevení 8. května. Mildeta 9. zář] Míkulas, biskup, 6. pros. Milada 29. prosince

Minart, Memhard 2 Mojžíš 3. záÍ'Í ,

15. břez.

Myroň 16, srpna Napoleon 15, srpna Narcís 29. října Natalia 1. prosince Nathan 2.1. října Nerens 12, května Nestor 26. února

Nicefor, p., 13. března Nícetas, Mikat, m. 15, z:íH Nikodem 15, záI'í Noe 28. listopadu Norbert 6. června Nothburga 1.f.) září Odí.la 1. ledna

I

Lot 4. ledna

Odon, a., 18,

Lot.ar, Lídeř, 21. dubna

Oktavia 22. března

Lucie 13.

Ok tavían 22. března Otdřlch 4. července Olva 10. června Olympia 26. března Ondřej, a., 30. listopadu Optatus 4. června Osvald, k. 5. srpna

prosince

Lucíana.Bvět.luše Sů.červ. Lucíus, ll. února. Ludomír, Leutfried, 3.r·íj, Ludovíka, 30. ledna Ludvík T. 19. srpna Luise 9. července

Y.

Luítgarda

p. 25. listopadu Kazimír 4. března Kilian 8. července Klara 12. srpna Klement, Klimes.23. list Klementina 23 listopadu Kleofáš 25. zář! Kletus 26. dubna Klothar, Lidhor, 7. dubna Klotilda 3. června Kolumba, 17. září Kolumban, Holubán, 21.

i'íjna prosince listopadu Othmar 15. listopadu

Otilia 13. Otokar 4.

listopadu Kolumbin 21. července Kolumbus 9. července Konkordia 18. února Konkordtus, Svorný!. led. Kondrát. Kundrát 26. list. Konrád 19. rínora, Konštancta 19. září. Konštantin ll. března Kordula 22. října Kornel 16. září Kosmas 27. září

Lydia 3. srpna Magdalena 22. července Magnus.Boleslav, 19. srp.

Otto, Udo, Otík, 23. brez

Pankrác, Vševlád,

12. kv Pantaleon 27. července Papin 28. listopadu Patricius 16 března Paula vd. 26 ledna p. 18 června Paulina 21. června Pavla obr. 25. ledna

Makar. Bla�osl., 2. 15.1ed. Malachiáš, 3. listopadu Mamert 11. května

18. ún. Marcell T6. ledna Marcella 31. ledna Marcellian 13. června

MansuetjMíloslav,

Ilstop.

15.

16. června

Lukáš 18. října Lukrecia 7. června

K:�['ina

d.

.�.

Monika 4. května Mořic 22. září

Lucian 7. ledna

listopadu

28. ledna Karolina 1-1. června Karol irika 5. července Kamar 6. ledna -

Ii

listopadu

Longin, Dluhoš,

Juvenal Ml. 3. května Kajetán 7. srpna Kamil 2. července Kandid Bělouš 3. října Karel Borom. 4. listop.

listopadu

Inocenc 28. července

Irena 5. dubna

..

7.

: Justin 8. srpna

,

Maxmí lian 12. října Maximus 19. května Mechtilda 31. května

listopadn

9. ledna

I

Juta 3.

15.

Libuše viz Amelie Lidmila 16, září Lidvina 15. dubna Ligor 13. zá('í

Julian Juliana p. a m. O. února Julita 15 června Julius p. 12. dubna

3. července

Mauric 22. září

Levína 24, července Libor, Litobor, 23. červce' Líboúst, Líebmund, 27.

října

Judit, Jtika,

října.

Herkules 5. záf'í

I

Levín 14. července

Pravo?I�la I Just�n�, Justuuan 26. zařl

..

Mathilda 14. března Matouš Ev. 21. září Maura 21. září

Leoncíus 13. ledna Leonora. 12, dubna Leoni1la 17. ledna Leopold, Lipold, 15. list,

HanilJa I 2. srpna Hartman 30. října Ha.rt vík 21. srpna

m

Martin 12. listopadu Martina 30. ledna Matěj ap. 25. února

,

Jordan 13. února Josafat 27. listopadu Josef Kal. 27. srpna

m.

Unstav 2. srpna l;untíf·. Vintíř, 28.

Helena,

27.

-

Gnibert 28. května

tneliodor

Zlatoustý

.

Gut val 6. června

.

Krisostúm ledna.

-

Gabriela tO. února Gaudentius viz Radím

Vděčný,

a

26. června Krišpin, 25. října Jan Křtitel 24. června Kunhuta z P. 3. března Kvalb. 12. června Kuno, Kuneš, 29. května Kvalbert 12. července Jana stětí 29. srpna u kř. 14. listopadu Kvido 31. března Jan Evangel. 17. pros. Kvrrín, m., 30. března Januar 27. září 'Ladislav, 27. června Jarloch, Gerlich, 5. ledna Lambert b. L. 14. června Laura 17. června Jarolím 30. září Jeremiáš 16 června Lazar 17. prosince Jetřich. Eustasius. 19. bř. Lebrecht Pravožtj., 20. ún. Jindřich. Hynek, l5.čerce' Leo v. p., Lev 11. dubna Jindřiše 16. března 28. června p. 12 Jiří 2.1. dubna Leodegar �3. i'íjna

Fulko 10. října Gabian 19. února

Gratus.

Pf. 6. května Pavel, Jan Burian.

z

---

-

.

poust. 15. ledna pam. 30. června ap. 29. června a Jana 26 června Pelegrin, Pelřín 16. kvěs Perpetua 7. března Petr Al. 19. října

Marcellin, 10. dubna

-

Marcellina 17. července Marciál, Marcíáš, 27. ún. Marek 25. dubna Mariána 15. září Marián, Mareš, 30. dubna Marie Zasn. 23. ledna Nar. 8. září

-_

-

-

-

Sněžné 5. srpna Bol. 30. března

-

-

Hromnic 2. února Zvěstování 25. břez.

-

Cel

19. května

Ap. 28. června st. vokov.

1.

srpna

29. dubna Nol. 31. ledna

m.

Petronilla 31. května Navštivení 7. čerce' Pius m. ll. července u Hory 16. červce' Pravota 21. prosince I Na nebevz, 15. srp. Primus 9. června Krescencia ]fi. června: Obětování 21. list. Priska 18. ledna Krescentius. Rostislav 2 ,1,:1 Početí 8. prosíňce června Prokop poust, 4. červce, Jmena·15. září Kristin 14. května Protas, Tas, 20. června Markéta 20. července Kristiana 15. prosince Prudencie 9. března Mar.ta 19. ledna Kristina 14. července Quinebert 18. května Martin 11. Krištof 15. března Rachel 14. července

i '

'

.

•

/

lístopadu

-30-

Radím,Gaudentius,l.éva. Rafael 24. října

SetJald, 19. srpna Serafin 12. října

Raimund 23. srpna Reiner 17. června.

Serapion

Rainold 7. ledna Rebeka 9. března

Severián 8. listopadu. Sibilla 29. dubna Sidonia, Zděnka, 23. čvce' Sidonius, Zděnek, 23. srp. Srlver 20. června

7. září Reichard 7. února

Regina

Reinhard, Reinart, 23. ún. Rembert 4. února Richard 3. dubna

Robert, Robeš, 7. června Rochus, Hrož, 16. srpna Roland 9. srpna Roman 28. -ínora

14.

listopadu

Servác, Chranibor

13. kv,

Silvia 3. listopadu Sil vin 17. února Simeon. b. a m., 27. února Slmplic, p 2. března Stanislav, b. a m., 7. kv. ..

--

kro 13.

Strach ota, 9. března

Roza, Růžena 30. srpna Rosalia, Rozára, 4. září

Successus, Prospěch,

Rosina 13. března Rudolf 27. dubna Rosína, Růžena, 10. čvce' Rufinus, Ryšavín. 14. čva.

Svatoň, Sanctus, 2. června

Rupert, Rauš,

27. března

Ruthard 16. července Naz. 9. května 02. března 27. listopadu saoas 12 dubna Sabían 27 srpna Salome 24. í'íjn�

Řehoř

Salomena 7. dubna Samuel m. 16. února 26. srpna Sara 16. května

19.

ledna 13. srpna

Světlík. Photius.

.

Theodorich, cervence

28.

..

ap., 21. prosince b 19. prosince

Štěpána

nal, 3. srpna Kr. 2. září

Aq., 8. března Trojan 30. listopadu Ubald, 16. května Ulrika, Oldřiška. 6. srpn. Urban, p. 25. května Václav 28. zář-í Valburka 25. února Valeš 7. Valentín. m ll. ledna ..

26.

prosince Pro 13. listopadu 28. října Tadyáš,

Valter. Vladiboj,

..

Vladimír 24. července

Vorštla,

října

21.

Zachař 6.zái·í pr Zeno m., 22. pros. Zikmund, 2. května Zachar

..

..

Zuzana p. a

ll.

m.

srpna

čistotná Zbislav 24. března a

Zbislava 29. února Zděnek 7. listopadu Zdislava 29. ledna

Valentína 25. července

-

a. 6. dubna Villibald, Veleslav 7.če'ce Vincenc m Čeněk 22. led. Vincenc F'er., 5. dubna z P. 19. července Vít 5. června

Vilém,

Volde ar., 6. května Volfgang, Vlk, 31. října

..

října

Viktoria, 23. prosince

Vojslava 22. listopadu Vojtěch, Adalbert23. dub.

'Pornáš 18. zár'í

-

10. února Sofl'Onius Mudrota,11 bř.

m.

b., Bohaboj,

24. ledna Titus. b., 4. ledna Tobiáš, Dobeš, 13. června Tobiáš 13. záři

-

Valerían rn., .rarosiav 24 dubna Valtrud 9. dubna Vavřinec 10. srpna Venanc 18. května Vendelin. Venda, 20. říjn, Verner, Vernuš 18. dubn, Veronika 4. února Viktor A.. Vítězslav26. ún. Viktor rn., 30. září Viktorin 3. zái'í

'Tiburce, Ctibor, Bo­ řek, 14. dubna

-

Školastik�t

-

Bohdan

m.,

Roleta 5. března

4. břez.

Šalomon 8. února Šebestian 20. ledna Šimek 18. unora ap

m .•

2. dubna

Sylver 20. června Sylvester 31. prosíněe

Šimon,

1.

Dětřich,

Theodosia, p.

Timotheus,

listopadu

Romana 28. II nora,

Svatopluk,

Teresie 25. října. Thekla, ab, 15. října 'l'heobald 1. července Theodolinde 22. ledna Theodor b., Bohard 19. září Theodora m., Božena 28 září

29. list.

Žofie. Žofka,

15. května

::Poštovní sa.zby. DOPISY.

Za dopisy. adresované do kteréhoko­ Spoj. Státech a Kanadě obnáší v znám­ kách předem zaplacené poštovné 2 centy za každou unci neb zlomek téže; doprava na jiný poštovní úřad na žádost adresáta bezplatně Pakli zůstane dopis nedoručen a je-li opatřen adresou zasílatele, navrátí Je-li adresa zasílatele vynecháse tomuto bezplatně. na. dopraví se dopis do kanceláře mrtvých dopisů a odtud navrácen zasílateli. Za registrované dopisy obnáší poplatek 8 ctů. dodatečně. Za dopisy v témže místě, a kde jsou listonoši, 2 centy za každou unci

liv místa

.

neb zlomek téže

nošů,

cpnt za

1

v jiných místech. kde není Iísto­ Známkované po­ unci neb zlomek.

-

Iístkv, pokud jsou vládní správou dodány,

štovní

J, aždý. Nalezá-li se na přední straně lístku neb sdělení esu nějaké jiné připojení obnáší poplatek jako z Obyčejného dopisu. Poštovné za period ické časopisy, zasílané vyda vatelí listů pravídelným odběratelům do kteréhokoliv místa ve Spojených Státech musí býti předem zapraveno v poštovní úřadovně. 1 cent

za

mlmo

ad!

POŠTOVNÉ DRUHÉ TŘÍDY. vané

v

POŠTOVNÉ

_.

ve

-

-

Za

časopi­

sy, vyjímaje týdeuníky, pakli donášeny listonošem. 1 cent za každý. Váží-li přes 2 unce. dva centy za každý. Pakli zasíláno jiným než vydavatelem, za 4 .unce neb méně 1 cent.

POŠTOVNÉ TŘETÍ TŘÍDY (nesmí přesahovati ""

libry). Tiskopisy, knihy. otisky rukopisy, Jlečoetěné oběžníky, které možno lehce bez řezán; ky prohlédnouti. 1 cent za každé 2 unce -

POŠTOVNÉ ČTVR'l'É TŘÍDY.

fl

-

neza­

obál­

Nesmí přesa­

hovati 4 libry; takto. lze zasílati zboží neb vzorky za 1 cent za unci. Jiné věci, jako jsou: teku­ tiny, jedy, zápalné nebo výbušné látky, živá zvířata se přísně vylučují. Poštovné za semena, hmyz atd., kořeny, rostliny a větve se čítá 1 cent za dvě unce neb méně. Sušené květiny však 1 cent za unci.

poplatek

Do všech

-

zemí

za

obnáší 8 centů. písů musí míti

pravidelných lhůtách nejméně čtyrykrát do s přílo­

roka a mající providelný seznam odběratelů, hou a čísly na ukázku 1 cent za libru. Jiné

JINÝCH ZEMÍ.

registrování dopisů neb jiných zásilek Každá jiná korespondence mimo do­ poštovné alespoň částečně zapraveno. než Tiskopisy, jiné knihy. které jsou přijímány po­ štou. jsou od celní nrohlídky osvobozeny. POŠTOVNÍ POUKÁZKY. (Postal Money Orders). Touto cestou možno zasílati částku až $100. Poplatky jsou následující: Poplatek

Časopisy vydá­

-

DO

kolonií. které náleží ku světovému spolku poštov­ nímu. obnáší poplatky poštovní jak následuje: Dopi­ sy. vážící � unce neb méně za předem zapravené poštovné 5 centů. Poštovní lístky: za Imždý 2 centy. Za časopisy a jiné tiskopisy za 2 unce 1 cent. Vzorky zboží jeden cent za dvě unce: avšak sazba jest nej­ méně 2 centy. ať již zboží ,Táží 4 unce aneb' 1 unci. a

poukázku nepřesahujíci $10.... poukázku od $10

Za

poukázku

$15

do

$30.

Za

poukázku od $30

do

$40

od

do

.

.

8c

..

.10e

$15.

Za

15<.:

.

20c

Za

poukázku od $40 do.

$50

Za

poukázku

od

$50

do

$60

Za

pOUkázku

od

$60 do

$70.

Za

poukázku

od

$70 do

$80

40c

Za

poukázku

od

$80

do $100

45c

Do

Švýcar,

25c ,

.

.

.

.

.

.

.

.

.

..

..

Rakouska, Německa, Belgie,

30c 35c

Portu­

gal. Kanady, Newfoundlandu, Italie. Francie, Alžíru, Nov. Již. Walesu, Viktorie, 'ra!'<manie, Nov. Zealandu,\ a do Velké Britanie a Irska obnáší poplatek' peněžité zásilky jak následuje: Za poukázku, ne;, přesahující $10 10c., za poukázku od $10 do $20 20c., za poukázku od $20 do $30 30c., za poukázku od, $3Q do $40 40c., za poukázku od $40 do $50 50c., za pou

J'amaíca za

kázku

od

$100 $1.

$50 do $60 60c,.

za

poukázku

od

$90

Tabulky ku vypočítávání úroků.

I-----.--�ě�-;T ""fa

dObil', $1

!

$.'!

1$'/

!

$51

$4

Ide;-lolo'oiO 101 :2"

3" 4" fl" 6" 7" fl"

O

i

I

\l

O:

11°1

'

12 13 14 I:') 16 17

'

20 21

00

1

'

,

"

22"

I,

I

I

I

I

I

1 1 I

1 O , O O , l' t : 1 Iii 1: 1 1 i : 1 I I I

1:

i

I'

II

:"2>34:: I, 00 25" i

1

': �6 �7

IIi

O

'

I, 00

I O 28" 29" I O ! I měs. 1 :2" 1 3" 2 4" 2 5" 3 3 6"

I'

�::

10" ll" I rok.

1 I' 1 1

I

1

1 1 1 I

I

2

1

,

1

i : 1 1 i : 1 2 2 2 2 i 2

1

1:

fl'

8 9

i 10

II

14

II!,i 1

:2 ?

I

1 I' 2

."

i

;-;

2

'

,.

3

3

O 1

11 1

1 1 1 1 :2

1 I

I

2

I

3 3 3 3 3 3

I

6" 7" 8"

50,

i

9"

831

15111

:21

22'

231

25'1

27

2 67

15g

dOb:!. l�

2.. 3" 4

5" 6 7 8 9

10 II 12 13 14 15

16 17 18 19 20 21 22

23" 24" 25" 26"

II 12

14" 1fl" 16" 17" 18" 19" ')0

281 2831

301 3001

i

3:21 3 17 33' 3 33, 350 i

351

21:: .,,)

3

33 33 34 41 44 34801" 37:4:2',, 348003!671' 3 171 3 3 4: i 43' 50 3

2 3 2 3 2:3

I

4 �

3

4 4 4 4

63:, �,' ,8

4: 4 I 4' 5

I

14

4 1 4 5

24"

4 4 4

es

"

.1I' 45, 331126" I ,�měs.,

1

47 48, 50, 00

51 5 5

23::

I

i 27

467 4 83 500, 10 00 I

231

O O

O,, O O O O

1

O,I O! ° () I 1 I 1 I I 1 1 I I 1 I I

i

1;

'

1

"

3" 4..

i

I'

502500

I '

�3)

I

'I

$5

$6

$7

O O

O O O O 1

O O O

O O

O O

Oj

29

!

00 20 00 I

20

I'

"

:28"

I

15!1501500I' 9110,1 12 I

1214 18 16 20 24 27 28

9111

10' 12

'12

15 18

I

15118 21 25

18 21

172228:3:3 18 24 30 1 36

O O O O O O O O O O

�I

I

O

010 O,

O O () 1

O O 1 1

'll

1 1 1 1

O

O O O 1

I 1 I 1 1 1 1 1 I 1 1 1 1 I I 1

'I

1 1 I I 1 1 1 1 1 1 1 2

1

2

i

2 2 �

$9 $10 $100 $1000

O O O O Ol

O O 1

I I 1 I 1 1 2 2

1 1 1 I 2 2 2 2 2 3 3 3 3 3 4 4 4 4 4 4 5 5

1 1 1 1 1 2 2

2 2 :2 2 3 3

2 2 2 2 2 3 3 3 3 3 3

2 2 2 2

2 I 2 2 2 2 2 2 3 3 3 3

2 2 '! 2 2

2 2 2 2 2

II

')

1 1 1 2 2

$8

1 I 1 1 1 1 I 2

1 I r : 1 1 1 1

2

2 3 3 3 3 3 :� 3

3 3

3 4 4 4

"

1 I

4 4 4

4 4

I

� ?_.) 3:3 33 44 44 55 55

1 I I 2 4 5

:2 2 :2 4 5 7

-

:2 2 :2 5

3 3 3 6 9 12

3 3 4 7

4 4 4

4 5 5

8

9

2 4 6 8 10 12 14 16 18 19 21 23 25 27 29 31 33 35 37 39 41 43

1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 3 3 3 3 3 4 4 4 4 4

45 47

49

19 39 58 78 97 17 36 56 75 94 14 33 53 72 92 II 31 50 69 811 08 28 47 67 86

5531 55 2065'

5

54 5 6 56 5 6 58 5 12 I 17'11

5 5 5 II

I

44 64 83

67

111214161817511750 33 16 19 21 23 2 33123 I� 6, 191 14 11� II �81 :"2JO.� :"2'38 '3?� 23� 23' 95,02'�5 0017 7

14

o

gg,,:�

.

39!44

'42

$/j

�I�I \�I.! _ O O

O O

1

I

1 Ol Ol O O O O O

O () o () O

O O , 1 1 1

O O O I O I O I o : O O I I 1 1 1 I I I I 1 1 1 1 1 1

��::

�

�

29" I měs 2" 3" 4" 5" 6" 7"

1 1 1 2 :3 B 4 5.

1 1 8 4 5 7 8

8" 9" 10"

5 6

II

ll" I rok

13::

I

1

48

50555505500 54 i 60 6 00'60 00

7 7 8

9 I?

13 15 16

1

I

O O O O 1 1 I 1 I I I I I 1 I I 1 1 1

2 2 :2 2

O O O, O O 1 1 1 I 1 1 1 I 1 1 1 2 2

')

2 2 2

O

O O O, 1

I

1

O O O

O O

I 1

O 1 1 1 1 1 1

I 1 I

:2 2

I

I! 1

I

O 1 1 1

Iii

1 I 1 1 1 1 1 2 2

2 2 2 2 2 2 3 3 3 :3

1

�!� O

2 2 2 2 3 3 3 3 3 3 3 3

2,

2 2 3 3 3 3 3 4 4 4 4 4 4 5

� � � : : � 3 2 2 4 6 8

10 12 14 16 18 20 ".)

24

3 3 5 8

II 13 16 19 21 24 27 29 32

3 7 10 13 17 20 23 27 30 33 37 40

4 4

8 12 16 20 24 28 32 36 40 44 48

5 5 9

14 19 23 28 33 37 42

5 5 II 16 21 27

32 37 43 48

47153 51 56

59 64

..

I rok.

O u I , ,

1 1

2

$10 $100 $1000 O O 1 1

2 4 7

9 II 13 16 18

1 1 2 2

22 44 67 89 111 1 33 1 1 78

561

22220200

2 2 2 2 3 3 3 3 3 3 4 4 4 4

111

I

I

2 2 2 3 3 3 3 3 4 4 4 4 4 5 5 5

5[� 6 6 12 18 24 30 36 42

2 2 3 3 3 3 4 4 4 4 4 5 5 5 5 6 6

� 6 7 13 20 27 33 40 47

22 24 27 29 31 33 36 38 40 42 44 47 49 51 53 56 58

I

�'I

64 67 1 2 2 3 4 4

222 244 267 289 3 II 3 33

356 378 400 422 4 44 4 67 4 89 5 II

533 5 56 5 78

�� 644 667

3311333

2 3 4 5 6 7 8 9

10 II 12 13 14 15 16 17 18 19 20

21 22 23 24 25 26 27 28

29 I

7 33 7333

2 3 4 5 6 7 8 9 10 II

8 00 8000

I

00,2000 672667 333333 00 40 00

674667

.48

535335333

54 60 66 72

60 67 73 80

600 60 00 6 ,67 66 67

I"

7

14

28

21

35

\

" "

..

..

.. "

.. "

"

.. "

..

"

" " .. " " .. .. .. .. "

" .. "

,. "

měs. " " " "

"

..

..

" "

róÍ<.

!:_I

O O O O O oi O O' O O O I O Oi O O' O O O 1 O 1 O 1 O 1 O 1 O 1 O 1 1 I 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1. 1 1 1 1 1 1 :2 1 2 1 2 1 2 2 3 3 5 3 7 4 8 5 10 6 12 7 13 8 15 8 17 9 18 10 20

oi

II

II

$'

s��----I

I� _I, $61!!_'�!

O' O, O

20 23 2:') 28 30

1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2 2 3 3 3 3 3 :3 3 3 4 4 4 4 4

II II

1 1 1 I 1 I 1 1 1 1 1 1 2 2 2

2 .2 2 2 2 2 2 2 2 3 5 8 10 13 15 18

O I O : O

O O O O

1 1 1 1 1 1 1 2 2 :2 2

2 2 2 2 2 3 3 3 3 3 3 3 3 7

10 13 17 20 23 27 30 33 37 40 -

: '

8 12 17 21 25 29 33 38 4:� 46 50

-._�

O O 1 I

I

1.

1

i

O O

I 1, 1. I 1

O

I O: I

�! �

2

.)

2'

3 3 3 3 3 4 4 4 4 4 4 5 5 5 5 5 6 6

10 15 20 25 30 35 40 4;) ;;0

12 18 23 29 35 41 47 53 58

�I�

i

I! I

I

lil:!

2 3 3 3 :3 3 3 4 4 4 4 4 4 5 5 5 5

70 7 00'70 00

63

$:;

O. O

56

49

42

DESET ZE

I den.

v

-

5815 6131926323945515864,642:6417

Na dobu $1

1

-.,

I

1\

OSM ZE STA.

I den.

I '0" I

2, 171

233 250

! _I�I! _

O O () O O O O O O o O O O O () O O O O O O ° O O O

I I" ;;0, 200, ' 1')

�

Na

,

o

2 2 3 3 3 3 3 3 4

, I

I den. 2" 3" 4" 5"

33 3 50 5 67 7 8 10 1 00, 1'2 1 17! 131 1 33

�) 'I 11� I 8637, _

21

2 2 2 2") 2 2

g

13:

I

1;:2:

z

618,

O i o ] I I 1 1

I I, ll:

'

3 4',5

O O 1 1 1

ll!

"3:3' ') 3 3

1

5i 6

1 I I i I

1I I 1 I

'

I

'32:

3 4 5 6 7

:,J)

_

O

010, O, O.

IIi 1 I 1 1 1 1 I 1 I

$1000 I $101$1IJ0[r,

$1

Na dobll

2512,3 003000' 30 I' '(j� ,", 4 321 35 !3 50,3500 1 7" I -1 8 12 16 20 2:') 29 33 37 41 4 0840 83 � g g :� �g! �i �� �� �� :� :: � I�1,) �� �� �� �� �; �� :� �� I� �� �� �Z gg I �:: 8:3'58 :33 10 15 20 25 I 30 35 I 40 45 50,5 00,5000 1 10" 6 18 23 29 3fl 4:! 47 53 4

,

,

i

° 1 O O I O ! O O O : O O I O I O '

18 19

00

O:

1$81

$9

O'OI",O[OIOI,or2 [

O O O O

O'

O 1 i O i O I O

I

$i

O,

O O, O O O O, O 1 O I O 1 1 1 1 O

O,

i

$6

O O O O O O O O

O O

SEDM ZE STA.

ZE STA.

$9

O

1

1,

i .�

1

:,:

\$101$100 I 3i 6i I

o : I 1

,-

I

1

81

11

I, I 1� I,

:-'1

22

Ul

$1000

1

3� 6,

1 194

�'��i �� ���

a ,l al a OG :2 3:l 33:338 3 36 3 61 :� 3.J 39389 4 :{ 4:2 4 17 44 4 44 -1" 4' fl 47 4 72 4 5 4 5 50 500 4i 5553:')28

4115656556

� g �� � ��

5,�)

"666.J'j39 67 667 b, 6 7 6! 6769694 6! 1772722

6178175750 61 : �

6

1� 1� 20 27 33 40

II

878778

�I ���g�

1 6716 67 00 33 17141 67 50 5 00150 00

171'

23 2:'),2 50,25 30 :3:� 3 33133 38 42 4

45

�� � �� � ��I�� ��

757507500

60168 67 7:J 80

75 83 90

8:3 8 33'84 33 92 9 17 91 67

$1

li

28 56 83, ' 1 II

$10 $100

I

I 'I'abulka mzdy

HODINY:

hodinu.- Za1

..

l}

-

-

--

hodiny. Za2

- .-

hodiny. Zl3

Za4hodiny.- - . �

Za5hodin.

--

-

-

Za6hodin.

--

-

�1�'-:i31'T6i�I-.23t.2,9k .11

--

Za7hodin.

--

Za9hodin.-

-

.

8hodinZa

-

�

1

.1?}

-----

-

.33!-

�,l!

Za

.:,6.6,�

Z1l:_.

.

.',66i-

�_!t

.

...1 00

�Il 1.50

-:

�a6dní

_

I

I

�n

DNI.

1

���-�=- =-: � � f!_,�_�_! _ �:_:.�.: �Q__ � 1.: .0_0_ 3;H ?:_a 4�i_.:- -=_.: _:-. :. .: �: _: __::. :. _8� !_:�_Q__ 1·.�_I3_L 2.00

-�7�.c -�,1.1 .t>2t

4G�

I

I

.;iS.t

-

Veliké

u•

pod tím('lsiC�

nalezi, mnohli

pří latičísc1

hlavách

11

I

.36

---

--

�;)

.50

.45

���� .62t �!75 �

58;\-

.73t

J)1!

.7-0- -.-75- -.-80- -.-90- -1.-00- -1.-1 .sn

1.05

.93t

.S7t

U6i-

1.28

-

1

1

l,�26� l,.f,)O-,,1.�6�-,I.�,Ir.-,.2 9�'·_,)._'-,Jf;t �,��,31'.;� .i� I,-? 00_.'Jlg . Q-QLI..0 ._()_O_jf>.41L 2.93;, �q:2IHIif,33Ll _

_

_

..

B.!)\)

---

.40

.37t

I

1_·66't_I__:'�_I,-���-LI·���I___1-:�.!'��k

3.00

.18

.16i-

I

I

I

1�L� 1.33!-, �11.66l1·S3! 2.50 3.66 ��� l.�:!L . . �.�!)._I'2.;,.� 1:2.�� ».oo n.�� ?_._�()_ 3.75 4.qQ__ 4.!}Q_ fi.00 fi.50 Hnk �� ._f! IH flHit .14 0Q_ ��HL ;-;�i)6_L n 7;-; B.HHt 9 H 8�L G:.�� �.6�t_ 4.1f�LI4 8.00 7 50 4.!)O 4-.00 � 9.0�� OO_,l_1_:�!Q fí, no .����)_6 00 _!�.o_ '7.00

..i!L� ,.[jS!.:.S31- _l�QQ_, !.:� � 1:.2-1_12.00,_ l:,�� �q� 2 H Z.OSL _2..:,� 2.50

_-

--

35

.4S�-1·46tr

,

I

I

.15

.13t

� .86� .931 � l.06l 1.20' 1.33l 1.46 � �t-1.05� 1.20' 1.351.50 1.6

-:-G7tI·-7�-··-1-:-8� 1

.

I

--

.

.76

.70

.GH

.12t

-

.

_

-V-YS'TĚTLENí v

10.

� � �O -:33't-

.23t

.32t

1'�Jr.a�Aú

··�H(i1-1-·.7!-H·

.(i(\

SIOUPcll vyk�tzují obnos mzdy �ýdní, kdežto značí obnos mzdy na hodiny a na dny. Když tedy chceme obnáší mzda na hodinu, když týdn] jest $S, začneme (hodina) a jdeme stále dále v právo až přijdeme pod ohlave číslice

�I

-_

._-_

-----1-=�'()L -RO-=�:':l�

.33t' Aú -:4c�- .53i\� -:45 .5�t· 'Ji()

.26!

--I�-I�I-:30-

..

-

41

.3.1

.29t

.23t

.. VH· I�

I I --�...:__:I--1-QL�

_-

'_

-_

.n

.us

11

.33� �.- �4ť--- -:r,o- .Mi� -:i2i- � � �I -�O '-1-.-15-,- '-.2-0'-' -.2-5= --:30- �j'i= ��O- �±i'= _!)��]=f,5- _-.-60- -.__:_-6!-)

-.,

-

.10 .!J-bS� ·n .G� � -.5-j.6 -:15� �:� �lGtr -�1�i� �I-:iij--:6t -.bl .25 )30 27·i .10 .2,?} .12l �I .17� .20

--

-..5

7�'50 8���9�O-O'

6.00 6.50 7.00

.3t

.2t

-.5-

-

�

5.005.50'

práce,

-.2-;-.2�-" 1_-.3- _-_-.3.-t_ =-.3-! -.4t- --.4t-, ��.5_-_ --.5-t ��,_6-= -6-t -.6-i- -.7-t- --.8-t- _-_-.=9

-.l-t- --.l-i

z-a p-Ů I-h ()d-i.3_l_nY- - .I�·_1 = -

desíti hodinné denní

základě

1.5012.0oT2.50T3�OOrl.50 14.00. 4:.�0

1.00

-

na

__

. 3 . 0 �1�J! H i 0. 0 , J i . � . : . � �* -f>.�0_i�3,�L

__

_

_2!í()__1

..

Tllk ("l,é ua centu. hodinu $8, kde 13�, hledáme na. jednu llalezn,eme obnos mzdy a na dny. hodin na vice Když mzdy hodin neb na den pfl týdní mzdě $13, $14, $15, $16 atd., tož na obnos př! $fHíO. $7. �7 FiO. $R atd. a násobme to dvojkou.

lní hle-I

obnos

Slib Povídka

z

války

za

Althama.

kapitána

r..eoivislost.

Dle

zápisků roiiny Althamovy napsal Josef .Jiří Král.

1.

drobné

šarvátky a přepady Potřebujeme každé jsou silné ruky, abychom svou neodvislost uhájili. Mil)' Henry! Slyš mne a vrat' se domů, at' bráníš svého otce a své spolu­ občany. Potřebujeme každého, kdo má Státech,

a

denní udalostí.

Návrat do vlasti.

�Gt�-�

�(� O

��

Máš

noviny

Podobnými

otázka-

Althame?

jest, z

osad?"

�,

mi dotírali mladí

svého

na

mužové,

kollegu skupení na

hlavní chodbě oxfordské uni-

;

versity

kolem

držel

rukou

statného

jinocha, který dopis nepochybně důleži­ tého obsahu, pokud bylo lze souditi z vážného výrazu jeho obličeje. Henry Altham byl mladý muž asi třiadvacetiletý, bledé energické tváře a štíhlého vzrůstu, kterým se patrně lišil od britických svých soudruhů. Otec jeho, bohatý plantážník jižní Caroliny, byl poslal svého syna na studie do na proslavenou universitu ox­ Anglie fordskou; sice i v Americe vyučovalo se tehdá pravidelně na pěti universitách, z nichž Harvardova byla nejstarší, ale žádná neměla takového jména, jako školy anglické, kam bohatí Amerikáni rádi své syny posýlávali. Důležitý onen dopis mladý Altham obdržel 10.' února 1778 nesl datum 2 I. prosince Otec líčil mu v listu 1777. útrapy a bědy, jaké vojíni američtí sná­ šeli ve Valley Forge, trpíce hladem, ne­ dostatkem oděvu, i častými nájezdy bri'tického vojska z Philadelphie,,- nemají oděvu, přemnozí chodí bosi po umrzlé půdě a bytují v polozbořených boudách. Ani těch není dosti, takže někteří léhají na holé zemi, vystaveni na pospas větru a mrazu. Smutné časy přikvačily na 'nás. A u nás v Carolině dosud jest mnoho přívrženců králových, Toryův a ti nedají pokoje nám, kteří 'stojíme věrně při v

-

-

zdravé

ruce

" ...

tónem nesl

se celý dopis, Takovým který končil vyzváním Henryho, aby se vrátil do Ameriky a chopil zbraně proti sv}�u dosavadnímu panovníku Jiřímu

Třet ím u,

Když Henry

oznámil

svým

br itickýrn

přátelům, že jej otec žádá, aby se vrátil, přijali tito jeho zprávu s různými po­ city. Jedni jej zrazovali, jiní povzbu­ zovali.

"Bude nám trpko loučiti se s pří­ telem," promluvil Stephen Prevost, sy­ noyec jenerála Prevosta, angl. vůdce

jižních státech bojujícího a nejlepší přítel Althamů v, "ale Henryho volá svě­ tější povinnost. Kdybych já byl Ameri­

v

tak, jako jsem Angliča.nem, věru bych neváhal chopiti se zbraně. Buď zdráv, Henry," "A což, Althame," obrátil se k němu jiný ze skupiny, "což kdybys někdy v boji potkal někoho z nás? Dnes je všechno možno což kdyby někteří z nás byli nuceni jíti do boje proti svým americkým bratřím: skřížil bys šavli kánem

že

-

s

námi?"

"Víte dobře, že nejsem zbabělý," od­ povídal Altham, "ale nerad bych se utkal soubojem se svými přátely. Jen nebude-li vyhnutí -" "A my se své strany slibujeme, že proti Henrymu ruky nezdvihneme, po­ tkáme-li jej někdy v boji tváří v tvář !" .

___;.

zaručoval

Prevost

34-

svých

požádalo vodu a občerstvení, at' uz J� farmář TOJy nebo Whig. Přelezl chatr­

jinochu přivábil ke skupení professora a pedanta Williama Kenyona, doktora bohosloví, který uslyšev, oč běží, přistoupil k Alt­ hamovi, poklepal mu na rámě a pravil: "Mladý muži! Vy byste mnohem lépe učinil, kdybyste zůstal zde a ponechal americké buřiče jejich osudu. Budou za krátko pokořeni nebot' vzbouřili se proti svému panovníku bohem usta­ novenému a naše vláda staví již ši­

vskočil do nádvoří, ale šramot jím spůsobený vyrušil obyvatele domu; u okna objevila se dívčí tvář,� ale oka­ mžitě zase zmizela s výkřikem: "Ci­

se

jménem

soudruhu.

Živý

rozhovor starého

-

benice 1"

nou

zeď

a

zinec !"

otevřely se dvéř e a před objevil se černoch hřmotné postavy a za ním hospodář, statečný staroch, provázen dvěma hochy, nepo­ chybně svými vnuky, z nichž jeden měl asi třinácte let věku, druhý byl as o dvě léta starší. Oba byli ozbrojeni pisto­ V malé chvíli

Althamem

Jinoši byli zaraženi, ale Althamovi zajiskřily oči a s netajeným hněvem

lemi.

odvětil:

Henryho.

"Dovolil-li bůh, aby nevinní lidé byli utiskováni, jednal nespravedlivě a já chci hájiti svého otce proti vetřelcům,

"J sem Amerikán jméno mé jest Henry

třeba

na

,mne čekala šibenice !"

patrně

zaražen odcházel.

Altham rozloučil

přátely cestu.

a

ještě

do

po té

svými připravil se na se

Po několikadenním trmácení

nepohodlnérn Londýna, odtud

v

se

téhož dne

dostavníku do Doveru

Francie, odkud

přibyl a

staroch

pane?" -

vracím

Altham

oslovil

domu,

se

-"

"Altham?" zvolal hospodář udiven,' "Nejste příbuzný našeho západního sou­ seda, plantážníka Althama?" "Jsem jeho syn," odvětil Henry, "vracím se právě z Oxfordu, z Anglie� J sem unaven a rád bych si na chvilku u vás odpočinul." "Počkejte jste Whig anebo Tory?" "Znáte-li mého otce," odvětil Henry rozhorleně, "víte, že je republikán a já jsem jeho syn." Staroch se zasmušil: "Nebývá vždy syn jako otec," vece, "já jsem sám hla­ soval v našem provincialním kongresu, aby odřeknuta byla poslušnost Anglii a můj starší syn Daniel, kterému patří tato farma, bojuje pod Washingtonem, ale mladší jeho bratr Harry drží s ban­ dou Toryův. Vy však jste přítel vejděte! Mladý republikán uveden do prázdné menší jizby se skrovným nábytkem a pohostěn kukuřičným cblebem, slaninou a jablečníkem. Jakkoliv byl zvědav, co se asi děje ve velké světnici, kde byl dívčí hlavinku u okna zahlédl, přece se .

"Máte přfliš horkou krev, mladý muži," poznamenal reverend po chvíli a

-

"Kdo jste,

se

do

odtamtud

po francouzské lodi

vypl ul na ocean. Devadesát dní trvala plavba, nežli loď zakotvila v přístavu philadelphickérn, který byli Angličané před krátkým časem na kvap opustili, uslyše vše o příjezdu francouzského loď­ stva. Z Philadelphie vydal se Altham na jih. Byla to krušná cesta: kudy dnes vlak projede za tři hodiny, tudy Altha­ rnovi trvala cesta téměř dva dny, kra­ jina neschůdná, pole spustošená, řeky ,bez mostův a přívozy jen tu a tam. Blízko Charlestonu zastaven byl "vý­ borem bdělosti", ale propuštěn v bez­ pečnosti, když je ujistil, že jest repu­ blikán a protivník krále Jiřího. Když se blížil k plantáži otcově, která ležela sedm a čtyřicet mil západně od Charles­ tonu, chýlil se již měsíc červen ku konci a Henry trpěl velice horkem i od moskytův, Zaradoval se tedy, uzřev před sebou farmářské stavení o samotě -stojící a rozhodl se vejiti dovnitř, aby

,

-

-

"

neodvážil

tázati

se

potom

svého

ho­

stitele, až tento sám jej po chvíli vybídl: "Nechtěl byste viděti naše vlastenecké •

dívky?" .

"S radostí," přisvědčil Henry .. Hostitel a

otevřel

dvéře

jako ná povel obrátilo

se

hlavní

proti

jizby Altha-i

-

movi devět zvědavých hlavinek dívčích, ale v okamžiku ručky ustaly v práci a ruce hlavinky sklesly opět pracovaly, jako by se hanbily za to, že se daly z práce vyrušiti. Teprve tehdy Henry se povšiml, že na stolech leží kusy plátna a že dívky neunavně cupují. Cu­ povaly plátno na obvazky raněným vojí­ nů m. Když staroch představil cizince jako syna sousedova a horlivého Whiga, pokyvly některé hlavou a pracovaly dále, jen jedna zarděla se v tváři, po­ vstala, přiblížila se k Henrymu a podá­ vajíc mu ruku, vítala jej těmito slovy: -

vítán

"J ste

3;")

"Pomáhám př ítelkyn ím. Do boje ne­ můžeme, hledíme tedy aspoň 'bojujícím ulehčiti.

Sešly jsme se zde u pana How­ je zde bezpečněji než jinde nepříliš daleko od našich domovů.

arda a

--

"A váš bratr?"

"J est ve vojště." "Budu, tedy míti příležitost setkati se s nírn ," poznamenal Henry. "Vy půjdete k armádě?"· zvolala Mabel překvapena. "Myslila jsem, že zůstanete

s

otcem."

"Nevím sám," odtušil Altham. "Otec si přeje, abych hájil domov proti tyra­

Caro-

v

udiven

zamyšlení ruky její nepř ijal ; vzpomínal, kdo to asi jest, ale marně. Dív­ ka patrně byla nepří­ jemně překvapena, ba a v

Jinoch s

jejích

lící

a

rymu oči jeho

se

Vzpomněl

že

malou

kterou před jako hoch hrá­

dívčinu,

lety a

s

kterou

kočárku

na

se

mu,

očích

družku

dlouho

se

Myslil

-

byla ještě dítětem, ale za těch pět let, které uplynuly od jeho od­ jezdu do Anglie, dospěla v pannu, i ne­ bylo divu, že čas a vážné studie vytla­ čily obraz Mabelčin z jeho mysli. V dál­ ce zapomíná se lehko. A jak se zatím změnila! Kdo ví, zda by poznal svou sestru, kdyby jakou měl. Uznal však, že se musí ospravedlniti. "Příliš věrná pamět' mne oklamala, slečno Morganová," omlouval se. "Dě­ kuji vám za vaši laskavost. Doufám, že vaši rodiče jsou zdrávi ?" "Jsou zdrávi oba, otec i matka." "A vy?"

v

svou

svém

vozíval;

ovšem tehda

vy­

jejích po­ střehl výraz vroucího citu, ač sám byl chlad­ ný a vzpomínkami na

a

zaleskly.

na

nabídl

zase

belčin. Zdálo

Hen­

rozednilo

se

val

a

Pak

uvítá.

k ně­

se

hostitel-

mu

stoupil před duševní jeho zrak obraz Ma­

Morgano­

?" obrátil

mu

se

hostite­

přemýšlel Altham, co otec dělá a jak jej

_vzta­

"Neznáte již slečnu vu

i

povoz, což Henry při­ jal ochotně. Cestou

žená ruka klesla. Mabelku

rozloučil

dívkou

lem, který

sklarnána ; nach zmi­ s

toho

nosti:'

-

zel

Bude-li

nům.

třeba, milerád cho­ pím se zbraně. Ne­ znám světější povin­

lině, pane Althame." Henry vzhlédl k ní

mov,

na

otce i

na

mládí

zase na

do­

černoch, který něho volal, chtěje

matku,

řídil povoz, marně zda-li v

už

z

neobíral.

a

Anglii rostou také melouny jako v Caro­ lině. Konečně zastavil vůz před plantáží otce Althamova. Henry vyskočil a spě­ chal do rodného domku. Matka jeho domkem a uzřevši stála právě před syna, ani nemohla promluviti radostí. Jen boha té slzy draly se jí do očí. Syn chtěl ji konejšiti, ale sotva zvolal: "Ne­ plačte, matičko _" už cítil, že má oči plny slzí a v malé chvíli matka ob­ jímala syna, kterého po pět. dlouhých let nebyla vídala. zvěděti, tak

pěkné

a

velké

-36

do

jižních stát ův Rutledge, kterým

II.

Poprvé

v

-

ohui.

A už

přečetl provolání

a

svolává státní milici.

odjížděl. "Milý Henry," promluvil starý Altskoro touže dobou, kdy ham k synovi, když důležitou novinu 'vracel se. domů, aby snad za krátko byli vyslechli, "brzo nám bude se roz­ I chopil se zbraně proti Angličanům, jiná loučiti. My se zde, doufám, ubráníme loď přivážela do Ameriky tři anglické preti bandám Torystickým, kdyby ně­ vyslance, kteří Amerikánům měli na- i které napadlo nás přepadnouti, ačkoli bídnouti mír. Král anglický činil v před- I naši černoši jsou učiněné baby. Ale ty ložených dvou návrzích četné ústupky musíš do boje, vpadnou-li Britové do osadám americkým, ale poněvadž jim, naší Caroliny, jsi statný jinoch a jak mi přec úplné neodvislosti nezaručoval, za- Washburn řekl, vládneš dobře puškou mítl americký kongres nabízený mír, i bodákem a bylo by hanbou, abys z ů­ a boj počal znova. Bojištěm hlavním stal doma. Vždyt' jsem tě jen proto domů vyzval, abys hájil své rodné země byl však dosud sever. Po svém návratu do vlasti mladý Alta svých bratří." na ham zůstal. s. �tc:m ?louhý �as. "Což' není jiné pomoci?" namítala Otec byl by Jej jisté vypravil k armádě, matka. O Henry co j sern se na tebe Divnou shodou okolností

zas

stalo, že mladý Altham se

I

,

aI e

v

ze

,

se

zatím

,

zlepšilo, ustanovil se podržeti jej doma, poněvadž Toryům jižní Caroliny nedůvěřoval. Chovali se sice tiše,' poněvadž republikánský president Caroliny, Rutledge, byl muž nad jiné rázný a obezřelý. Ostatně mnozí z osadníků byli dosud nerozhodnuti: jejich práva nebyla králem šlapána, ani jejich obchod nebyl nemoudrými zákony an-

natěšila

značně

glick�mi po.škozen, j�k ton:ukrah b�l? : nové lii. Oni

Ang sympathie

povstali .protr Jen ze svým severním bratřím

ke

ně�teří �yli, do.sti v.l,ažní. _Teprv ukru�nesti a

anglickými voj my páchané roz ninejvlažnější. tily Henry a jeho přátelé z okolí utvořili četu asi devadesáte mužů čítající a denně cvičili se ve zbrani pod velením starého Washburna, zkušeného bojovníka z válek francouzských a indiánský ch. Chtěli býti připraveni, kdyby se Britům uzdálo obrátiti se na jih. A nemýlili se. Jednoho krásného večera odpočívali Henry s mladším bratrem svým v příjemné zahradě uprostřed bohatých katalp a magnolií, když před domem z ai stavil nějaký cizinec. Byl to jeden I z rychlých poslů, kteří tehdy zastávali. poštu, roznášeli vzkazy a rozkazy vý- ! kormé moci a zprávy o nejnovějších' udalostech. Posel vyřídil zkrátka, že se Britové dle všeho chystají ku vpádu! i ty

,

"

o

postavení A men'k'anu

už tě mám

a

zase

ztratiti l"

Slzv nám nic

čany

nepomohou �ezastaví" horlil starý

Ostatně

nérnu má

každá

štěstí

zaj isté

koule netrefí

přeje'

a

a

Angli­

Altham. a

odvážlivosti

dosti.':

odváž­

Henry

To zarmoutíš Mabelku

Morganovu," synovi. "Pamato­ vala stále na tebe, Henry, je krásná i ctnostná, a já bych vás dva velmi ráda viděla spojeny. Co sou-Iíš o té dívce?" Líto mi jí miluje-li mne" odvětil

obrátila

se

matka k

rr.i�dý Altha�. i

"Mám k ní

jakousi příchylnost

A dnes

ale

_

tak vážné věci

dctu, ne

snad

lásku.

! chystají zajedu Morganovým, abych ji nenechal v nejistotě." Kterak se podivila Mabel Morganová, když den po té statný jezdec zastavil před obydlím jejich. Srdce jí prudčeji zabušilo, když poznala mladého Altha­ ma, jehož obraz byl se v mysli její hlu­ boko vryl, jakkoli jen zřídka jej vídala od jeho návratu z Oxfordu. Nějaký tajný hlas jí šeptal, že Henry nezajel k nim náhodou, ale že jej vedlo srdce.

Ale

se

_

zítra k

_

-

Ubohá!

Henry byl

už

připraven,

kterak

její

blažené sny a domněnky zaplaší, ale když ji uzřel tváří v tvář, tak nevinnou

přívětivou, zapomněl.rázem na svůj a proč vlastně přijel. Vždyt' ne­ mohl ji tak zarmoutiti. Čím mu ublížila? a

plán

-

"Dobré jitro, slečno Morganová," po­ zdravil

př ítelku

let

dětských. "Divíte se, že tak z nenadání přicházím; chtěl jsem se otázati jen, jaké zprávy máte od vašeho bratra. Půjdu snad za krátko sám do pole a rád bych věděl, kde váš bratr bojuje. Možná, že bych :se s

svou

z

ním mohl setkati."

"Jen málokdy nám docházejí zprávy. bojuje pod jenerálem Lincolnem." "A nebojíte se vy zde na osamělé

Bratr

plantáži

?"

"Jen jedno mě znepokojuje; viděla jsem předevčírem v dáli podezřelého muže a zdálq se mi, že je to Harry Howard­ Ů v, ten

37

--'

tlupa splenila jeho pole i zahrady. Jsou to nejspíš Toryové, vedeni některým anglickým agentem. Od Wilmotovy plantáže obrátili se oklikou k jihu, ale na jisto navštíví i tento kraj. Hajte se 1" A nedbaje na únavu, udychtěný osad­ ník pospíchal dále. Henry také se ne­ zdržoval, pobodl koně a uháněl k pres­ byterianskému kostelíčku, aby dal zvo­ niti na poplach a odtamtud spěchal k starému Washburnovi, aby se spolu uradili o tom, jak uvítati protivníky, přijdou-ji. Washburn i Henry pak na svých koních projížděli okolím, svolá­ vajíce všechny boje schopné občany, -­

I

odrodilec. Ale

je zde ještě můj otec. Půjdete do vnitř ?" "Spěchám, slečno Morganová, volá mne Prosím, povinnost. vyřiďte můj pozdrav

I

I

Henry stiskl jemně' dívčinu, vyšvihl koně

tom

sebe:

"Má

či nemá

a

se

po­

rád,

rád?"

Henry odjížděl vol­ Myslil na Mabelku, pak zas ně k domovu. na

své rodiče

zemi

rodnou.

zatáčel

se

v

lesíku, když

a

po­

Altha­

movy četa asi deva­ desáti mužů � celá

Washburnova,

domovy

se

i

na

rozléhalo

se

Down in Ca.rol i na

..•

zvučné:

svou

zamyšlení

plantáže

široko

Právě

tu kůň se

se

rodiny. pří­ hodném místě pod stínem stromů pal­ mettových, kterými jižní Carolina' oplývá. Černí otroci Althamo­ vých 'bavili je svými zajímavými zpěvy a

sama

mne

mne

blíže

na­

západu,

shromáždila

Utábořili

odjížděl. pohlížela za

tázala

slunce

ku

chýlilo

své

a

ním, až zmizel

se

všichni hotovi brániti

ruku

Mabel

nežli

to četa

otci. Buďte zdráva 1"

.se na

a

kolem fíkového

vzepjal zarazil, před udiveným jinochem' objevil se udychtěný, upocený osadník. "Pro boha, pane, zastavte 1" volal na Henryho. Je zle, loupeživá banda snad nás již zítra navštíví. Jsou již u Wil­ motovy plantáže, jest jichasi jedno sto, viděl jsem je zdáli." "Nemýlíš se? Snad jsi viděl naše dobrovolníky. Kde by se tu vzali Angli­ a

a

čané tak náhle 1" namítal Altham.

,,0, nikoli, pane, nemýlím se, poznal jsem je dobře. A pak Wilmot jest jeden z nejhorlivějších Synů Svobody a ta

bezstarostni: lečné

přímo

na

Černoši byli skoro nedoléhaly-Ii útrapy vá­ ně, nestarali se o válku. neodvislost, ne­

° tom, co je svoboda a měli ponětí a přemr.ozí

plantážníci na­ jako by byli členy rodiny. Málo jich uteklo svým páriům, aby hledali ochrany u Angličanů, kteří je prodali znova do otroctví. Všichni v četě ulehli, jen Henry a jeden z mladších jeho soudruhů zů­ stali na stráži, aby snad nebyli v noci přepadeni. Na svém hnědém oři, kte­ rého byl pokřtil Hop, objížděl kolem, pátraje po nepřátelích, ale marně. Te­ prve když už východní oblohu lemovaly kládali

-

s

nimi,

zrovna

-38-

červánky hou,

a

osadníci

byli

dlouho

na

N a bojišti zůstalo tři a dvacet mrtvých Toryův a sedmnácte jich bylo zajato. Ostatní prchli, někteří bez úrazu, jiní s vážnými i lehkými ranami. Od zajatců zvěděli republikáni, že vůdcem. Toryů nebyl žádný anglický agent, nýbrž odro­ dilý syn Howard ův Harry a že měl na­ mířeno nejvíce na plantáž Morganovu­ proč, nevěděli. Zajatí byli později po­

no-

'k boji připraveni,

objevil se v dáli pohyblivý mrak tlupa ozbrojencův. Blížili se od jihu, od hranic Georgie. Mezi republikány panovalo ticho čekali, ukryti lesíkem palmettovým, až se nepřátelé přiblížili na dostřel. Ti se bezpochyby horkého přívítání ani nenadáli; sice byli dosti ostražiti, ale přece postupovali v před rychle a jakoby bezstarostně. Když už se přiblížili na dostřel a míjeli lesík, Washa

I

-

-

burn vzkřikl:

"Palte

1"

a

v

tom

sláni do Charlestonu.

okamži-

ku a

zarachotily pušky republikánské, několik nepřátel kleslo k zemi. Tlupa

ve

zmatek uvedená

už blížili

se

ale že

zastavila,

nim

proti republikáni, nezbylo Toryům dosti času, aby vypálili z pušek a proto chopili se bodákův. Nový výstřel s republikánské strany opět poslal několik nepřátel k otcům. "Kéž vás čerti provázejí 1" zahučel jim jeden z republikánů v pozdrav. A už se vrhly obě čety proti sobě s vytasenými bodáky. Křik a hluk a třesk zbraní skoro omámil Henryho, který poprvé ocitl se v -oh ni a krev valila se mu do hlavy. Ale vzpamatoval se. Bojoval na levém boku čety s koně; velení měl Washburn. "Hoši, padneme-li, padnou naši nejdražší. My se bráníme proti porobě, ale tihle lotři hledají loupeže 1" volal starý vůdce na své bojovníky, aby iirn dodal srdce. Hoši se drželi statečně, ale v levérn boku bylo asi dvacet nováčků, které nezvyklý hluk a lomoz tak polekal, že a

se

se

obrátivše

prvém nárazu zastavili

po se

stranou, prchali.

.

.

.

Půtka zdála se již již ztracenou, ale Altham nepozbyl rozvahy, nadejel bázlivcům a obrátil je zpět. Avšak narazil

při tom náhodou na bodák jednoho prchajících, zrovna když jej předjel a zpět jej hnal, a bodák vzhůru vztyčený vjev mu do stehna slabě jej poranil. Altham si rány hned nepovšiml,

ž

bázlivce zpět a v malé chvíli rozhodnuta. byla půtka. 'Nepřátelé viděli muže pospíchající k lesíku a bojíce se, aby snad novou tlupou republikánů nebyli zaskočeni,

obrátil

dali

se na

útěk.

I I

Patnácti padlým republikánům vy­ strojen dojemný pohřeb. Na jich hrobu později postaven veliký kámen s památ­ nýrn nápisem. Padlí nepřátelé pohřbeni byli ve společném hrobu, ale bez jakého­ koliv pomníku. Althamova lehká rána hojila se rychle a za krátko byl mladý republikán zase zcela zdráv. Byl poprvé v ohni bitev­ vním

za

svého života

nováčka po­


čínal si dosti srdnatě. Zkušenost té

v

I i

první

učinila

šrůtce

jej

nabytá

odhodla­

ným: nelekal se budoucnosti, nebál se jíti do boje. Jen jedno jej mrzelo, že totiž jedinou ránu, kterou utržil, zasadil mu bodák bojácného krajana. Ale našel pro .něho brzy omluvu; vždyt' to byl ne­ zkušený dobrovolník, nováček, který poprvé

se

ocitl smrti tváří

v

tvář.

-

Nepřátelská tlupa Toryů byla zahnána, ale nebylo jistoty, nevrátí-li se ve větším počtu, projížděli tedy osa­ dy, rozložené podél hraniční čáry okre­ sů Colleton a Hampton a všude rozně­ covali osadníky proti loupeživým rotám Toryův. Cvičení ve zbrani opět konána pravidelně, nebot' se proslýchalo, žeBritové, nernohouce poříditi mnoho na severu, učiní vpád do jižních státův Florida byla v jejich rukou, tam měli, svého guvernéra Tonyna a v Georgii měli mnoho přátel. Jednoho večera přední osadníci seděli pohromadě v domě starého Wasburna, hovoříce o očekávaném vpádu Britů na Jih. "Myslíte, že navštíví Angličané naši Carolinu?" tázal se jeden ze starších.

lupiči

ti

znova

a

Washburn i Altham

..

občanů Wasburna.

"Sotva. Nejspíše vrhnou do

Georgie,

tam

budou

se nejdříve přijati laskavěji

-39-

nežli

nás.

II

Ale

později bezpochyby

návštěvou také nás, bude-li

poctí jim štěstí přáti." "A což močály, svou

co

nebudou

Savanny, I kážku, umíní-li

Iliny?" ,

si

se

táhnou

'

namítal

V tom

ozvaly

se

venku radostné

dva povozy zarachotily chvíli bylo

a za

nádvoří

plno statných mladých Jižanek. Ho­ spodář vyšel, aby dce­ ry svých sousedů uví­ tal

a

uvedl

storné

popředí

do­

něm zračilo sotva

nerozumuje.

Zmařený únos. Britové' rozhodli se konečně přenésti boj na jih, kde doufal v pomoc čet­ ných přátel svých, kterým se pod vlá­ dou královskou nestýskalo. Skutečně potkali se se zdarem netušeným, a když na podzim roku 1778 jenerál Benjamin z

Massachusettsu

ustanoven

byl kongresem za hla vního velitele ame­ rického vojska v jižních státech, Bri­ tové měli již ve své moci Georgii i se Sa vannou.

Lincoln

-

přijel do jižní Caro­ liny dne 6. ledna 1779 a

pro­

usídlil

burgu,

se v

Putrys­

odkud

jal

se

zřizovati armádu.

pila jako

vstou a

v

III.

Mabel

jizby.

Morganova v

do

před

vý­

se

než vděčnost. Láska

Lincoln

veterán.

mem

více

podél

ty Britům na pře­ táhnouti do Caro-

Henry. třeba poněkud zdrží, ale "Močály je nás nezachrání ani močály ani řeka. Nemůžeme spoléhati na nic jiného, než na svoje paže, šavle a koule," odpovídal

křiky,

naplnil, jakkoli

Jižní

repu blikáné

pod jeho

mluvčí celé dívčí dru­

hrnuli

žiny takto překvapené

prapory. Jako mno­ ho jiných, také vete­

oslovila

muže:

rán Washburn

"Pane Washburne, pane

Al thame

nové

z

sestry

ných

okolí 1

a

se

vil

pá­ My

posta­ četu, obdržev od

nového

guvernéra

Matthewse kommisi

dcery stateč­ bojovníků za

a

jakožto kapitán (set­ ník). Když se četa

svobodu, vážíme si vaší udatnosti, kterou

organizovala,

jste' tak krásně osvěd­

zvolen

Henry Altham za jednoho ze sergean­ tův. Vojíni rozlou­ čili se se svými ro­ vydali se na pochod

v mužném boji l)a��el s. �aJDont. nepřítelem, který naše osady přepadl. diči a sestrami a Z vděčnosti přinášíme vám nepatrný dárek, který jsme vlastníma rukama k jihovýchodu. Připojili se k miličnímu sboru, který vedl plukovník Andrew zhotovily. Přijměte 1" Jedna z družek podala jí sbalený dar, Pickens. Když se čety' Pickensovy blí­ a Mabel rozvinula pěkný válečný prapor žily hranicím Georgie, přibíhali do Jich z modrého hedbáví, na němž velikými tábora mnozí osadníci, stěžujíce si na bílými literami vyšito bylo slovo "Li­ loupeživé tlupy, které vedeny jsouce berty" (svoboda). Starý veterán děko­ anglickým plukovníkem Boydem, ple­ val se slzami v očích. nily plantáže a osady v obou státech po­ dél hraniční čáry. Aby řádění jejich Naše země nebude pokořena," pravil. učinil konec, Pickens ustanovil zahnati svo­ "Její dcery jsou nadšeny pro její bodu. Ony ošetřovaly raněné a váží si Boyda, nežli by se připojil k Lincolnově armádě. udatnosti svých bratří." děkoval Mabelce Co se na jihu nové boje chystaly, od­ jen vděčným Henry dívčino srdce rodilec pohledem, který nadějemi Harry Howard přemýšlelo po-

čili

s

,

-

•

-

mstě.

40�

neslavném

Po svém

bosti svého

vpádu do uprchl Harry do borového lesa podál Cherry Creeku, a tam budoval své plány s několika přátely. Harry byl rázovitým zjevem mladého Jižana své doby. Byl mlád i horkokrevný a ctižádostivý a proto zůstal věren králi "z milosti boží", nebot' pod jeho

přítele. Také druhý vojír poradě přítomný významně se usmál.

svého rodného okresu

Harrymu stoupala krev do hlavy přemohl se však a s líčenou chladnost odpověděl: "Ano, přátelé, Mabelku Morganovt musím dostati 1 Slyšíte, musím 1 Tal rozkošné dívčiny není v obou Caroli nách 1 Tu růži půjdem utrhnout." "Budeš tak laskava utrhneš ji sám ?' Bronson poněkud posměšně prohodil "Do zahrady tě milerád doprovodím ale o trní bych se nerad popíchal." "Mám dosti silné paže, abych Mahel ku unesl sám a můj kůň je také dost silný, aby snesl břímě dvou mladýcl lidí," odtušil Harry. "A teď se přichys -

prapory mohl daleko snáze dosíci důstojností i slávy, nežli v chudém vojště

americkém.

zapsati mezi věděl, že by tam na něho pohlíželi s vysoka; hleděl se tedy dříve proslaviti jako vůdce vnitrozemských loupeživých tlup, aby si vynutil uznání anglických vojevůdcův. Že svým krajanům škoditi musil, na to 'tejte. Prachu máme dosud dosti, al€ nedbal, ba cítil podivnou rozkoš, kdy- dohlédněte na koně. Budem jich potře bovati více než čehokoliv jiného." koli jim svou moc a převahu dal poOba přátelé Howardovi odešli, abj cít iti. '.. ; se na zítřejší projížďku přichystali. "Hoši," promluvil ke svým dvěma "Přísámbůh, ta dívka bude mou: důvěrným přátelům jednoho dne, "zítra Ó, všude dosti jak je krásná 1" zvolal Howard nad! okolí, prohlédneme je-li bezpečno a pozítří já a ty, Bronsone, šeně, když osaměl. Jižní jeho krei půjdeme na lov. Ale půjdeme sami dva; v něm vřela a kdyby té chvíle Bronsor se byl vrátil a navrhl Harrymu, aby nebojíš se?" hned podnikli do ději Bronson se pousmál jakoby pohrdlivě Hamp. vý?ravu tonu, Harry byl by dojista neváhal, nd a odvětil: "Koho? Leda jedovatých dbaje na nebezpečenství. �ak rozdílný� hadův a ti s námi dosud nebojují. od Ostatně nevidím, proč bychom měli b�Tl svéh�, bratr� Damele 1 Ale Da1 mel byl starší, byl zenat a měl dva syl Všude ticho. je prohlížeti okolí. Pojd'náčky: bojoval pro svou i jejich svo me raději hned 1" bodu. Harry byl mlád a svoboden a bo k' T d sv é Bronpravidelné

Ale

nedal

se

brance britské:

I

raj!

-

.

v

raJany, H owar." d P a-

jova 1 Jen,

jejich žilách proudí právě taková krev jako ve tvých a mých, a že jsou zrovna tak chytří jako my. Ci už jsi zapomněl, kterak nás před nějakým časem uvítali v Hamptonu? Zapomněl jsi na starého Washburna?"

,He��y štího

y

"

"

sone,

matuj,

po cenujes poznamena 1

že

B ronson

tváře

m Id' a y

v

od

v

po�e

děl'

k

I'

Je�, yse, ym

,

vyra-

slabym zasknpěmm zubův. "A pravě v ta místa vydame se pozítří," zvol�a d�dal Harry, zkoumavě

zem

a

,

hledě

bylo. nosti

na

"

s:e�o společmk,a. �.1e .�e�vař znáti

na ni

ni

překvapení,

m

bojác-

,

"Snad nemáš dosud to děvče v hlapoznamenal Bronson se zvláštním

vě?"

přízvukem, jakohy

litoval domnělé sla-

,v'd': ostrvost

.

a b Y u k OJI "1 svou .

ctrž

á

,

v,

,

netrpělivostí o�ekaval ?nJ šera vY,lel se, svym; J1tr�. Ještě .z,a dv�.ma �řately, �by �r?hlédlI ?koh. Upo

kOJI�o se,

s

Je�

ze

lestonu

co

viděli

Dověděli k Char

.1. slyš�b.

�lllc�ln sta?�Je v�oJ�v�o jakožto nejdůležitějšímu

Jižní Caroliny

a

že

Amerikánů soustředí

všechna se

městt činnos

bezpochyby

n2

.

.

iih u nejzaz šílm Jl

gie.

Howard

ové

z

osad

poděl h raruc G eor

správně počítal Hamptonu

v

stanou doma

tát

s a u

že

že

dojista

Whig nezů'

hlídá

plantáže jejich nanejvýše několika starci I otroky. Neodvážil se přece vytrhnout "na lov" s větší tlupou, aby neobráti na se všetečných zrakův a nevzbudí v kraji pozornost, která by se mu mohlt ny

budou

a

-41-

státi

osudnou.

Jen se svým přítelem přichystal se na cestu a když slunce poznovu vyplulo nad ob­ zor, bylo viděti dva jezdce, jak se vyno­ řili z lesů a zvolna k jihu klusali. Bronsonem

"Dorazíme do

večerem,"

Hampton

prohodil Harry. "U Morganů

nás asi

očekávati, nemůžeme tedy po­ že čítati, by nás pozvali k večeři." A za­

Zdálo se, že urputná bitka sotva bude rozhodnuta, žádná strana necouvala'po první srážce a jižjiž se podobalo, jako by z bitky se mělo státi pouhé vzájem­ né vraždění, které by jen tehda skon­ čilo, až by všichni bojující jedné čí druhé strany naposledy dodýchali.

nebudou smál

Jeho

se.

soudruhovi

nebylo

snad

Ale se

čkav

do smíchu, nebot' poznamenal chladně: "Taký ch hostí, jako my, nikdo nevítá."

ku

"My jsme hosté dojista vzácní," hájil Harry. "Takoví aspoň zřídka kdy k Morganovům zavítají. Ostatně, aby tě

v

se

ta návštěva

příliš

ve

vůdci

Toryův

náhle

probudila životu; vy­

bud' zbabělost či láska k

koně k útě­

příhodné chvíle, pobodl

zvolav po francouzsku "Sauve qui peut" (zachraň se, kdo můžeš), vrhl se a

Snad by byl bez­ řady bojujících pečně unikl řadami překvapených vojí...

nův, ale sergeant Alt­ ham

ne­

v

spozoroval jej se proti

čas, vrhl

rmoutila, nechám tě

němu

stráži a na­ vštívím svou nevěstu

jej s koně. "Boyd je mrtev!" vzkřikl Pickens, vida hrdinný čin Altha­

venku

na

sám.

Bude-li

mohu

dáti, že stíš.

třeba,

ovšem

se

mne

na­

mův. S

neopu­

"

stí

"To jsou zbytečné Víš, že šavlí

klu­

sali dále, až se ztra­ tili z obzoru a do­ zatím

tu­

tlaný oheň války zno­ va vyšlehnul plamenem. Pravidelná vojska národ ů menší

se

sice

Richard Olney.

obou válčících

nesetkala

v

srážky, jakoby předehry

poli,

ale

velikého

dramata, věštily katastrofu. Metla již­ ních republikánů, plukovník Boyd, za­ tlačen vojskem Pickensovým k bažinám a

čtrnáctého února donucen k rozhodné

potyčce u Kettle Creeku. Toryové nevidouce nikde cesty k zá­ chraně, vrhli se s odhodlaností zoufalou proti republikánům. Ale ty sflilo vědo­ mí, že bojují proti Iupičům, kteří domo­ viny jejich ohrožovali a krby jejich bo­ řili a proto republikáné bojovali s ne­ ale šlechetnějším. menším zápalem -

málo oka­

v

"Na zdar Althamo­

-

jihu

a

smělo­

republi­ překvapené

boj byl roz­ hodnut: Toryové byli na hlavu poraženi, vůdce jejich mrtev a mrtvoly padlých ku­ pily se kolem.

son.

Na

bok

mžicích

moje kule také nerady chy­ bují," odtušil Eron­

hledu.

v

se

na

Torye

a

Jezdci mlčky

novou

vrhli

káni

reci.

umím máchati

ranou

a

srazil

vi! At'

žije

voláno

na

Altharn !"

všech stra­

nách

přátely Althamovými, kteří byli

svědky jeho hrdinství. Tlačili se k ně­ aby mu mohli ruku stisknouti a říci mu riěko lik slov chvály. Henry sotva tu a tam slovo prohodil, aby přátelům poděkoval. Rozbouřená jeho krev se ponenáhlu chladila a na místo dřívějšího bojovného nadšení na­ stoupila ochablost. Málem se styděl za to, že zabil Boyda. Ublížil mu ten člo­ věk někdy? Vždyt' ho dřív ani neznal a až do té osudné bitvy ho ani neviděl. mu,

A kolem ležela hromada mrtvol

kteří

těžce

...

ně­

raněných zápasili ještě se chrapot jejich zdál se Henrymu příšerný. Zachvěl se. smrtí

z

a

-42-

"Co je s' tebou, Henry?" zvolal jeden přátel poblíže stojících, spozorovav pohnutí Althamovo.

k moři

"Přemýšlím, jakými vlastně jsou, že se tak vraždí. Věř mi, že to, že jsem Boyda

se

bestiemi rádi

usmrtil.

několik obláčků

vyburcován

za

mi

"Tobě třeba ne, ale tvým krajanům přátelům. Či kdybys viděl, že někdo vraždí tvého bratra, čekal bys, až by napadl také tebe? Ty's bláhový!" do­ mlouval přítel Althamovi. Henry mlčel a neodpovídal. Uznával důvodnou námitku přítelovu, ale byl jen na polo přesvědčen. Šlechetné jeho duši protivila se válka; štěstí, že v ohni bitevním neměl kdy rozpřádati své my­ šlénky o lidskosti. Byl by nepochybně a

v

malé

ze

svého zadumání stanul

chvíli

spatřil neznámého jezdce vyjížděti z lesíka. Bral se týmže směrem jako Henry. V malé chvíli ne­ známý dostihl Althama. Mladému kapi­ tánovi zdála se tvář cizincova povědo­ mou; vzpomínal, vzpomínal, ale teprve a

ničím neublížil."

po chvíli kmitl

se mu

hlavou obraz

ne­

jezdce už před lety v jeho pa­ měti uložený' a Henry zvolal: "Robert Morgan!" "Ano, pane!" odpovídal jezdec, patr­ ně mile překvapen, ale dosud v ne­ jistotě. "lak pozoruju, jste také jeden šavli zahodil a smrti se vydal. z našich. Smím věděti vaše jméno, Porážkou plukovníka Boyda zajištěn pane?" byl pokoj oběma Carolinám na dlouhou "Henry Altham mladší." dobu. Vítězným voj ínům popřáno od1 ako nějaký kouzelný prut slova ta dechu a mnozí z nich odešli domll na rázem vyvolala před Roberta podobu dovolenou, někteří na dočasnou, jiní přítele z mladých let. Skoro se mrzel, na trvalou. Henry také zatoužil pože ho hned nepoznal, jako Altham jeho. dívati se na domov a poněvadž nikde "Opravdu! Můj starý soused! VÍ­ nebylo nepřátel ani nebezpečenství, vy- tejte-rni, příteli!" a nakloniv se, podá­ žádal si dovolenou a spěchal k domovu. val Althamovi ruku, kterou tento upří­ Ale neodcházel již jako sergeant, nýbrž mně stiskl. Klusali pak dále, hovoříce jako kapitán. Za svou udatnost u Kettle o svých mladých letech a jak se každé­ mu vedlo po tu dobu, co se neviděli. Creeku byl povýšen. Krvavá řež u Kettle Creeku učinila 1 eli oba na dovolenou domů, a že ro­ na Henryho dojem pevný, trvalý. Zhnudiny jejich téměř spolu sousedily, vedla silo se mu to brutální prolévání krve, je jedna cesta k domovu a rychle jí ale s druhé strany uznával právo napaubývalo deného k sebeobraně. I cestou k domoChýlilo se k večeru, když uzřeli první vu přemítal o těchto věcech, hledě rozosady v Hampton a slunce bylo již za řešiti ten zdánlivý spor mezi právem horou, když se blížili k plantáži Mor­ sebeobrany a povinností šetřiti cizího ganově. Slyš! 1 ako by někdo vykřikl! života. Uvažoval, uvažoval, ale čím více. Oba jezdci pobídli své koně a y malé přemýšlel o všech možných i nemož- chvíli už viděli před sebou obydlí Mor­ ných případech kritických a čím více ganových. V šeru zahlédl Henry před stavením cizího muže a dva koně. Oba se namáhal dáti si na všechny otázky uspokojivou' odpověď, tím více zamotá- mladí lidé seskočili s koní, vytasili valy se sporné myšlénky v jeho lebce, šavle a vskočili do nádvoří. Netušili nic dobrého. Cizinec spatřiv je, vytáhl pi­ tím větší byl chaos v jeho duši.... A příroda jako by se mu posmívala. Co stoli, vypálil po nich dvě rány a vzkřikl: v jeho lebi vířila pustá směsice, nebe se "Howarde, prchni !" a sám vskočil na jen smálo, slunce mraky nestíněné lilo koně a ujížděl. Viděl totiž, že rány jeho zlaté proudy po kraji, obloha čistá jako minuly se účinku; -jeden. z jezdců tak mladé srdce, bez mraků, jen stranou I náhle se objevivších sice zavrávoral a známého

-

.

.

se

vého

navzájem

Nikdy

východě

"Co to? Henry jel právě podél boro­ lesíka, jenž se táhl po řadě pahor-. ků, když vyrušil jej dusot koně. Rázem

lidé

skoro hanbím

na

bělelo.

z

.

I

-43-

byl patrně raněn, ale vzchopil se hned; nebyl tedy raněn smrtelně, druhý pak nebyl ani kulí zasažen. Morgan i Alt­ bam, jehož levé rámě bylo ochromeno, vrazili do vnitř Spatřili neobyčejné divadlo. Divoký Harry Howard zápasil s omdlévající Mabelkou, sestrou Rober­ tovou, kterou už pryč vlékl Harry pustil svou obět' a sáhl po bambitce, ale už držely jej silné paže obou mužů a jakkoli se vší silou bránil, byl povalen ...

...

k zemi.

"Ty ničemný malou

Zavolal

sterku, ho, aby

sestru mu

přinesla silný a

zrádce 1

vzkřikl

tentokráte 1"

z

He-

Harry­ kolny

provaz,

děvče odešlo

jako

rozkaz vy­ konalo. Vlastní bratr

stroj, aby

její spoután byl pak provazem, který He­ sterka přinesla. Ani nepromluvil. Vzpamatovavši se ze svého uleknutí,­ Mabel vrhla

se

v

ná­

ruč bratrovu.

"Můj drahý bratře, byl bys o sestru chud­ ší, kdybys nebyl se vrátil

v

čas."

A vidouc

Neujdeš

Robert

trestu

hněvivě.

Robert a

se

Morgan, zkušený vojín, vymyl přítelovu, jemuž značně ač levou rukou dosud ne­ ulehčilo,

obvázal ránu

vládl dokonale.

"Zůstaneš u nás, až se ti rána zhojí. pravda, Henry? Polekal bys matičku, kdybys takto přišel domů Ostatně tvoje poranění není vážné a zhojí se za krátko." Henry svolil. Otec Morganův vrátil se asi půl hodi­ ny po té. Jak se divil, naleznuv doma tři neočekávané hosty 1 Divil se ještě více, když uslyšelo Howardově pokusu není-li

'

unésti Mabelku.

zvěděli

Brzo

oba

přátelé, že Harry vy­ číhal chvíle, kdy otec Morganův odešel na­ vštívit známého v

domě

ho mimo M abel

sterku, která hodou

-

a

He­

k ní ná­

zašla.

odpočívali

a

niko­

nebylo

Otroci

ve

svém

odděleném o

cizích

obydlí a jezdcích ani

nevěděli. nevšímali

Li dé

-

si

ti

ničeho,

netýkalo vý­ jejich zájmů. Harry Howard byl dopraven do Char­ lestonu, kde byl věz­ co

se

hradně

Althama, něn, až Charleston jak pravicí držel svou H. A. Herbert. levou ruku, aby ne­ padl do rukou an­ klesla, děla soucitně: glických. Angličané "Hleď, Roberte, náš přítel je raněn­ pak všechny vězně propustili na svobodu. nebezpečně snad?" "Trochu mne polechtal společník zde IV, pana Howarda. Kdyby byl o několik V zajeti. palců lépe mířil, nebyl bych měl ani kdy se s vámi rozloučiti," Altham vykládal Jen jeden den Altham zůstal u Mor­ žertovně, aby dívčí srdce nepolekal. ganových. Rána jeho, ač lehká, nebyla "Odpust' mi to, Henry," ozval se dosud zhojena, ale Henry toužil po do­ spoutaný jinoch. "Nenadál jsem se, že mově. Sice se mu u Morganů velice lí­ se setkám s přátely. Šel jsem jen pro bilo ve společnosti Robertově a Mabel­ Mabelku, chtěl jsem ji učiniti svou ne­ ky, která osvědčila neobyčejnou starost­ věstou." livost o zdraví Henryho. Mladý kapitán "Bud' zticha, Harry, máš-li život snad poprvé spozoroval (jindy neměl rád 1" zakřikl jej Robert hněvivě. "Pojď kdy), že Mabelčin obličej je překrásně Althame, vymyju ti ránu." zaokrouhlený a že její hnědé oči jsou

-44-

I

plny neobyčejného půvabu. Když se s ní loučil, políbil jí rytířsky ruku a k její prosbě slíbil, že se k nim několikráte zajde nebo zajede podívat, nežli zase k vojsku odejde. Robert provodil Henryho až k domopozvav jej k několika vrátil se k otci a sestře. vu a

skládali

'

Ale skončilo to všechno.

návštěvám,

I

Otec i matka i mladší bratr Althamův, hoch asi čtrnáctiletý; byli radostně pře-

kvapeni, když opět

uzřeli

sebou.

matka

Ale

když

}.zklíČí. ř; t;lství, ně�ož mnohd��ráte laska, prava pevnější, nezh ohnivá z

a

vášeň, která vzplane jako hořící sláma,

rychle shasíná a chladne. Henryho byla všechna št'astna, nebot' se při tom těšila, že láska syna jejího upoutá nadobro k domovu a že jsa dobrovolníkem, 'vzdá se vojenské služby. Ale Henry smýšlel jinak a když šestý týden. se chýlil ku konci, rozlo�čil se se všemi, aby se zase na své místo odebral. S Mabelkou se tehdy loučil ale

zrovna

tak

Matka

dlouho.

_

Měsíc duben

chýlil

se

ku konci. An

dosud neodhodlali

Henryho mezi jeho uviděla

zraněné rámě, zvolala ulekaně, domnívajíc se, že tu ránu si utržil v boji: "Můj Henry, jak ráda bych viděla, abys už nešel k vojsku! Nebudu strachem spáti, odejdeš-li zas." Ale když jí Henry vysvětlil, kterak k ráně přišel, upokojila se, vidouc; že před smrt� ne.�í člověk jist �ni v míru, ale rmoutila Jl nehoda, ktera Mabelku potkala. Umínila si, že ji půjde potěšit, jakmile se rána Henryho docela zhojí. A tak po několika dnech Altham i jeho matka vyjeli si k Morganovům. Henry chodíval tam po té častěji, nalézaje vždy větší záliby ve společnosti dívčině, jejíž srdce teprve poznával a mezi oběma mladými lidmi vypučelo ušlechtilé přá-

Improvisovali komické hrj posměšné písničky na ang liclc hrdiny; napodobovali nadutý ton úřad ních proklamací anglických velitelů kteří slibovali hory doly i když ničehi v rukou neměli, a jinak si chvíli krátil� oddechli.

,

I

I

I

I

II

se pokusit gličané se o dobytí jižní Caroliny; Georgii měl ve svých rukou a patrně vyčkávali, a� severní armádě anglické bude možns poslati jim několik tisíc vojska ku poj moci. Přece však jeneral Prevost udrževal podél hranic jižní Caroliny cel} řetěz strážných sborů v, aby nemohl býti náhle překvapen, jakkoli armáda Lincolnova jej příliš neznepokojovala. Lin­ V jedné z prvních coln neměl štěstí.

srážek

s

Bri:y (�

Brier

skoro celou ctvrtmu své tam nevelel

rál

Ashe.

ztrati1 Cree�u) armady -

als

sám, nýbrž podřízený jene, Bezstarostnost

a

nedbalost

vůdců

přímo vybízela Prel nim vystupoval útočně� ale nemoha nechati Savanny bez obra­ ny, spokojoval se anglický velitel s drob­ nějšími srážkami a šrůtkami, jimiž Ame­ rikánům škodil jak mohl.

amerických vos ta, aby proti

pluku Picken� pánu nějakou tretku ukradl a boje se trestu, prchl. Vojíni si toho hrubě ani nepovšimli. Černoch utíkal k jihu, ale sotva se do­ stal po přívozu přes řeku Savannu, za� staven byl anglickými strážemi. "Co tu chceš, chlape?" obořil se mi něho anglický desátník. Černoch se zalekl, že zapomněl od-

Jednoho

sova

večera utekl

černoch, který

z

svému

po v ěděti1.

"Jsi němý? Mluv, odkud jsi, sice t� na pamětnou !" hrozil desátník. To pomohlo. Černoch vykoktal, že

dáme

byl se zatím soustřepodle řeky Cooperovy. Tam dorazil Altham koncem března a byl s jásotem utekl z amerického ležení. Ale více se. od něho nemohl dověděti. Desátník: uvítán od svých přátel v poli. Vojíni bydleli v stanech, krytých velikými listy však znal povahu černého plemene ne­ palmettovými, nouze neznali, nepřátel pochybně velmi dobře, nebot' sáhl do nebylo v bezprostřední blízkosti a jene- kapsy, vyňal dva stříbrné dollary a drže rálmajor Prevost, anglický velitel v do- I je před očima poděšeného Afrikána tak, by té "Savanně, choval se tiše; nebylo že se' v záři pochodně příšerně leskly, tedy příčiny, proč by si Amerikáni .ue- pravil k němu vlídně: Pluk Pickensův

dil

-45

"Oba dollary dostaneš, řekneš-li nám, kde ti tví Amerikáni jsou a co dělají. Ale musíš mluviti pravdu, slyšíš? Jen 1"

pravdu

Černoch' přisvědčil a lepšího umění vykládal

dle svého

široce

visle, kde Amerikáni jsou

dělají. tolik, že je rozložena podle

Britové vyrozuměli jízda onoho pluku

řeky Cooperovy, v bývalé radnici

jeho

z

že a

nej­

a nesou­

a

co

řeči

milice

že

je usazena vojsko je bezsta­

rostné.

"Za

novinu

tu

dá

guiney," liboval ník a na rychlo ode­ slal jednoho z vojínů k Prevostovi. Černo­ cha už nepropustil, ale dal jej také do­ praviti do Savanny. J enerál Prevost vy­

dvě

slal

ihned

jenerál nejméně si

v

duchu desát­

-

dlouhého času

a

v nejhorším případě ubytováni na anglické lodi. Henry Altham i ostatní zajatí důstoj­ níci a vojíni dopraveni byli do Savanny, aby tam vrchní velitel Prevost o jejich

osudu rozhodl.

d vanácte

přepadli Ame­ rikány. Bylo okolo třetí hodiny s půlnoci, když se Britové při­ ležení

.

bez­

starostných Ameriká­ nův. Rychle dáno heslo "Saint George" a s pokřikem vrhli se -

Britové

na

.

..

Amerika­

ny. Tito byli náhlým přepadem tak překva­ : peni, že mnozí z nich : ani nepomýšleli na to, aby se bránili, : a byli pobiti. Jiní prchali do močálův a bažin, ve kterých našli bezpečný ; úkryt, ježto Britové neznajíce oněch krajů do podrobna nemohli se odvážiti : je pronásledovati. t Jen jeden oddíl, v němž bojoval také Altham, pomýšlel na obranu. Ale bylo to zoufalé podniknutí... Proti nim čilí Britové dobře spořádaní, oni sami překvapeni a k boji nepřipraveni. Sotva že své řady poněkud urovnali, obklíčeni byli přesilou britskou. "Vzdejte se 1" zahřmělo jim vstříc z několika hrdel. K rozmýšlení nebylo

Pluk

britský neodvážil se postoupiti dále do vnitra země, aby snad neupadl v nástrahy. Bylo už jasné jitro, když vítězové i za-· jatci přibyli do Sa­ vanny. Zajatí roze­ staveni byli po veli­ kém nádvoří domu, v němž jenerálmajor Prevost se svý m štábem byl ubytován, aby tam z rukou britských přijali svůj osud. Důstojníci stáli v přední řadě s pře­ rozmanitými pocity Jeden zasmušilý, dru­ hý hněviv, třetí lho­ stejný. Henry vzpo­

a

k

nčkteří Ame­

nebo

mužův, aby příští noci vydali se přes

blížili

se

vzpamatovali z překvapení, byli už jen britickými zajatci... Kdyby bývali měli dosti času, aby několik Britů skláli, byli by nepochybně od rozzuře­ ných nepřátel bývali povražděni do jed­ noho. Takto však měli naději, že snad budou vyměněni za britské zajatce, nebo snad propuštěni pod přísahou,

set

řeku

nežli

rikáni

mínal asi Mabel dělá Po chvíli

a

ví-li

rozlétly

nádvoří

se

domov

na

co o

a co

jeho zajetí.

veliké dvéře

ve­

jimi vstoupil velitel provázen několika důstojníky. Mnoho očí vzhlédlo naň pátravě, zajatí chtěli z tváře jeho vyčísti, bude-li přísným či shovívavým. Naděje jejich značně vy­ stoupily, když uzřeli tvář jeho tak spo­ kojenou, skoro usměvavou. Velitel byl patrně velmi dobře snídal. Jak nepa­ trné věci rozhodují často o životě lid­ doucí

na

a

-

ském 1

Henry byl tak zaujat myšlénkami na domov, že si příchodu velitelova zprvu hrubě ani nevšiml, teprve když se Pre-

-46-

přiblížil, zdvihl Altham oči, které velitelovy zabloudily na jeho družinu, až náhle utkvěly na mladém muži, který stál podle Prevosta. Tvář Henryho ukazovala neobyčejné překva­ pení a z úst jeho mimovolně vyklouzlo jediné slovo: vost

tváře

s

"Stephen !" Výkřik Althamův vyrušil celou dru­ žinu a velitelovo čelo jižjiž kabonilo se nevrlostí; ale mladý muž, jemuž zvolání -platilo, rychle vyšel vstříc Althamovi .a podávaje mu ruku, zvolal udiven: "Jsi to vskutku ty, Althame? Nikdy bych byl neuvěřil, že se shledáme zde a

za

takových

okolností.

Ale

bud'si!

Budeš

mým hostem." A obrátiv se k ve­ liteli, který na to vše udiven hleděl a už se chystal mladého muže kárati pro porušení kázně, dodal: "Tento pán, strýče, jest onen můj důvěrný přítel z Oxfordu, Henry Alt­ ham, o němž jsem ti již několikráte vy­ právěl." Altham pozdravil velitele po vojen­ sku, a starý pán tónem dosti přívěti­ vým odvětil: "Dobrá, odevzdám ti tvého přítele na -péči, ale musím dříve vykonati svou povinnost. Budete mým hostem, pane," .

obrátil

se

k Althamovi.

Po té obrátil a

několika

se

k ostatním

slovy vylíčiv

proti bohem pravil: "Každému z

zajatcům

hřích

ustanovenému

vás bude vše

rebelie

vládci,

úplně pro­ minuto, poslušnost konti­ nentálnímu kongresu a svému státu; král všechno milostivě promine, čeho jste se kdy proti nejjasnější a jedině pra­ vé bohem uznané vládě anglické dopu­ stili a budete přijati do angl. vojska." Ani ruka se nepohnula mezi Ameri­ kány: pohlédli druh na druha, ale nikdo se neodhodlal, aby svou zemi zradil. Čelo velitelovo se zakabonilo. Viděl, že má před sebou zarputilé rebely, ale jsa poslušen zákonů války, nemohl se mstíti na nich. Prostí vojíni propuštěni domů na čestný slib, že už proti králi Jiřímu ruky nepozvednou kdyby ještě jednou byli jati se zbraní v ruce, oznamoval kdo odřekne

-

jim Prevost, že budou bez milosti za­ střeleni. Důstojníci rovněž na podobný čestný slib propuštěni do svých dorno­ vův, ale poboční zbraně jejich jim vráceny. V. Slib

kapitá.na. Altha.ma..

Henry zůstal se svým přítelem. S po­ divnými pocity vstupoval do domu ve­ litelova, do domu nepřátelského přftele. Ani, se neodvážil přemýšleti o tom, zdvihne-li kdy ještě jednou zbraň proti, Britům. Zmalomyslněl, i zdálo se mu, že se bud' nevrátí již m.ezi své, nebo vrátí-li se, že nebude už svobodným Amerikánem, ale poddaným hrdé Anglie. Viděltě kolem sebe jen radostné tváře britských důstojníkův a z hovoru jejich tu a tam zachytil dosti slov, aby poznal, že rozmlouvají o úspěšných výpravách anglického vojska a o blízkém koneč-' nérn zdaru celé výpravy a potlačení re­ belie.

-

Velitel brzo odešel

za svou povinno­ Henry osaměl se svým přítelem: vpěkném pokojíku v druhém patře,od-l kud se otevírala pěkná vyhlídka na kra-j jinu, která Henryho jen roztrpčovala] Přece však zmizela ponenáhlu tíseň jej: svírající před slunečný:n jasem vesel� nálady jeho přítele, který se upřímně radoval, že se opět sešel s jedn'ím ze svých nejlepších přátel, se kterým pro­ žil několik z nejkrásnějších let svého

stí

a

života.

S.

dětinskou

téměř

zvědavostí

Stephen vyptával se Althama na tisíce drobných věcí, z nichž mnohé Henrymu zdály se směšnými tretkami, ale které synovci velitelovu byly důležitými no­ vinkami.

"A jak tys přišel až sem?" obrátil

se

Altham ke svému

příteli, když mu celý svůj život za posledních dvou let do podrobna byl vylíčil. "Či dal jsi navždy vale Músám ?"

"To bych věru nerad. Poslechl jsem vlastně

jen přání rodičův. Z osad došly nadmíru příznivé pro našince otec soudil, že bych na poli váleč­ mohl snadno vyniknouti. Nemám zvláštních vojenských vloh, .ale

zprávy a

tu

ném

sice

---

4,-

říká, že voják trefí dáti ránu šavlí, třeba žádných schopností neměl."

.ot ec

i

"Smutná pravda 1" poznamenal Henry. "Divím se jen, jak jsi tomu krvavému řemeslu přivykl ty, který jsi vždy vynikal neobyčejným jemnocitem." Stephem se zasmál. "Vede-li válku každý tak, jako já, pak jsou všechny povídačky o její hrůzách

doufám, zůstaneme přátely. Zavděčíš se mi, zůstaneš-li mým hostem." "Nesmím

-

pouhými

báchorkami.

šavli -·divím

dosud

se,

žádného

Pohleď

na

mou

že nerezaví. Nemám

sirotka

ani

vdovy

na

svědomí."

"Tys ještě nebyl v ohni?" ,,] eště nebyl a budou-li našinci stále stejně pokračovati, sotva kdy o ku sfrn slastí a strastí bitevních. Můj strýc byl jmenován velitelem na jihu i jest z ároven velitelem posádky v Savanně. Já mu byl přidělen a zde se těším vojně I v míru. Strádám někdy v potu tváři, i hor- i to je pravda, ale potím se leda Nehanbíš se za to, že kem. A ty? zabíjíš své bratry, lidi, kteří mluví stejným jazykem jako ty?" Stephen mluvil s lehkým nádechem ironie, ale Henry vykládal si všechna slova jeho vážně, a byl poněkud popuzen výčitkou obsaženou v poslední otázce přítelově. Odpověděl tedy poně-

kud trpce.

se

dlouho zde

nikdy neslyšeli, a chtí z nás nadělati Nemáme-li pokorných služebníkův. práva brániti se?" Stephen neodpovídal. Viděl, že se citů přítelových nepříjemně dotkl a nevěděl, jak jej usmířiti. "Nemínil jsem činiti ti výčitky," dodal po chvíli. "Nechci také býti soudcem, na čí straně je právo. Setkali jsme se za podivných okolností, ale přes to, -

na-

zde zůstane?"

"Zůstane-li, jest mi vítán, ale nern ů­ nutiti," odtušil velitel. "Kdo je přítelem mého synovce, jest také přítelem mým," dodal obrácen jsa k Alt-

žeme ho

hamovi.

"Smím tedy odejíti, jenerále?" tázal Henry. "Dojista, kdy vám libo, ale ovšem jen na čestný slib, jako ostatní. \7 té příčině se

výj irn ky ani s přítelem." Henry byl sklamán. "Není-li možna výměna ?" tázal se po

nemohu činiti

chvíli.

"Kdybyste byl důstojníkem kontinen­ armády, pak směli bychom někoho z našich za vás přijati a propustiti vás ale kapitána milice, to bez z ávaz ků v tální

-

nelze 1" Altham viděl

již v duchu, jak osudný jak je potom odsouzen k nečinnosti, jak jeho bratří potřebují a on každé statné ruky nemůže, neAž se zachvěl nad smí jim přispěti tím obrazem nejbližší budoucnosti, jak živě mu jej fantasie malovala. Stephen přimlouval se za něho, ale strýc byl neúprosný. "V úřední věci nejsem tvým strýcem a žádnému přítelem. Konám-li úřední povinnost, představuji toliko úřad a ne­ jsem snad ani člověkem." "A nesložím-li slib?" tázal se Henry. "Pak zůstanete naším zajatcem." Těžko se rozhodnonti! Henry vyžána dal lhůtu si tedy rozmyšlenou. snažil se rozveseliti svého příStephen tele, ale nedařilo se mu valně. Teprve když vyšli ven na procházku, jasná ná­ lada podletní přírody jako by se loudila do prsou mladého muže, pochmurné myšlénky prchaly před slunečním jasem a Henrymu zase zdál se ten svět tak krásný! Uniformovaní vojáci, kterých slib

skládá

a

-

"Podobné myšlénky mne už také týraly," odvětil. Ale je-li člověk napaden útočníkem, neptá se, jakou řečí útočník mluví. Bič na zádech je vždy bolestný, tím bolestnější, byl-li pleten vlastním bratrem. Ti lidé, kteří sem z Anglie přitáhli, aby nás pokořili, jsou nám neznámi, cizinci. Nikdy jsme zde žádného z nich neviděli, když se nám vedlo zle.. Našinci starali se vždy sami o sebe, a ejhle, teď přicházejí lidé, o kterých jsme

'zdržeti,"

"Moji přátelé budou snad mých skrovných služeb potřebovati." Té chvíle vstoupil jenerál Prevost. "Viď, mil)' strýče," obrátil se k němu Stephen, jda mu vstříc, "že pan Altham

mítal Altham.

...

-48-

Savanna hostila

tisíce, zdáli se podo­ spíše pestrým květům, nežli živým roznašečům smrti... Když se oba mladí přátelé vrátili z vycházky, byl Henry všechen osvěžen a nebýti vzpo­ bati

mínek

matičku

starou

na

a

hnědookou

by byl v Savanně býval by tam byl zůstal. Ale spokojen, zase přišlo p1U na mysl, co bezpráví a křivd Amerikáni již vytrpěli, co urážek se jim dostalo z rukou jejich britských "bratří" a jižjiž kypěla v něm krev. Té chvíle byl hotov jíti v boj, ale když uvá­ žil, že se musí odříci nepřátelství vůči tvrdohlavému králi anglickému, nežli bude směti odejíti, hned bojechtivost jeho chladla, a na konec jal se již uva­ žovati, nebylo-li by lépe pro něho, aby snad

Mabelku,

snad

zůstal

Savanně

Prevosta

vždyt' svým krajanům mnohou důležitou službu prokázati, at' přímluvou, at' jiným spůsobem. Rozhodl se konečně, že zůstane s pří­ telem delší dobu a vyčká, jak se zatím poměry utváří. Kdyby odešel, nesměl by bojovati: nač tedy spěchati? Stephen se z rozhodnutí přítelova upřímně těšil; domníval se totiž, že snad Altham uznal, že Amerikáni marně se proti Britům vzpírají, a že sám jest odhodlán zane­ chati nepřátelství. Ba, Stephen se těšil jakousi neurčitou nadějí, že snad Alt­ i

v

tam

ham

se

mohl

by

u

-

snad

docela zřekne svého revolučního

a vstoupí do anglického voj­ Bláhový! Té noci Henry byl trápen zmatenými sny zrovna tak různými, jako byly jeho dojmy za dne. Procházel se krásnou za­ hradou a hned zase zdálo se mu, jak spěchá k otcově plantáži, kterou shledal celou spustošenu Spěchá v neblahé ale v tom se probudil. Živý předtuše sen ten znova připomněl Henrymu jeho domov. Neusnul již, ale vzpomínal, co asi dělá otec i matička, a vzpomíná-li

smýšlení ska

...

..

,

-

Mabel ovi

na

něho.

osudný

slib

Umínil si dáti Prevost­ domů

coriej­ bojovati, ale bude aspoň hájiti svého domova, bude-Ii třeba. Musí se však nejméně celý týden zdržeti u přítele, jemuž to byl přislíbil. dříve možná.

a

odejíti

Nebude

směti

Příštího

jitra

Altham

oznámil

Pre­

vostovi, že je hotov zakopati sekeru odříci

a

nepřátelství proti Britům. J e­ nerál byl vskutku potěšen, že se k tomu Altham odhodlal cítil k němu jistou příchylnost a byl by jej nerad věznil. K jeho žádosti pak Henry zvučně opa­ se

-

koval:

"Slavně slibuji, že do konce nynější války nepozdvihnu zbraně proti králi Jiřímu Třetímu ani proti princi Wales­ kému

-"

J enerál

podal

mu

pravici

a

pozna­

menal:

,;Myslím, že budeme dobrými přáteli. Odejíti domů smíte kdykoli, ale neradil bych vám, abyste odešel teď, protože nemohu ručiti za naše vojíny na hrani­ cích. Ale že pomýšlíte na návrat, mile­ rád vydám vám průvodní listinu, abyste měl cestu bezpečnou." Vydal pak Althamovi certifikát s do­ tvrzením, že "Henry Altham je dobrý občan," právě takový, jakými za revo­ luce Britové chránili své přátely před nevázaností vlastního vojska. Henry poděkoval a prohlásil, že hodlá odejíti asi za týden. Stephen zvěděv o konečném rozhod­ nutí Althamově, přičinil se zpříjemniti mu těch několik dní, co jim zbývaly. Vycházeli spolu v prizdných chvílích, projížděli se podél břehu mořského a při tom občas zkoumali, co jim z řec­ kých spisovatelů v paměti uvázlo. V podobných zábavách ubíhaly zbý­ vající chvíle chvatem, ale Henry si na to nijak nestěžoval. V neděli zašli do presbyterianského chrámu, kde reve­ rend Wilcox týral své ovečky dvouho­ dinným kázáním na slova žalmu "Vy­ dalt' jest Hospodin nepřátely mé v ruce mé." Reverend obšírně dovozoval z pís­ ma svatého, že král anglický jest námě­ stek boží na zemi a tudíž jedině pravý panovník a vládce nad Amerikány; za­ tracoval tvrdohlavé rebely, kteří prý se dali svésti několika hříšnými nevěrci k odporu proti vládě bohem samým ustanovené a prorokoval, že za krátko pomocí boží budou vydáni Angličanům, by od nich přijali zaslouženou pokutu.

--49

Althama kázání rozladilo. Když viděl, jakým účastenstvím přítomní naslouchají vášnivým slovům fanatika, zdálo se mu, jako by kolem něho byl dav zpupných lidí, kteří se o sobě domýšlejí, že všechnu ctnost výhradně pro sebe skonfiskovali a že všichni ostatní jsou jen luza. Kázání Wilcoxovo jen zatvr­ dilo srdce Althamovo proti Britům. Jak si oddechl, když z dusného chrá­ mu opět do volné přírody vyšel! ,.Jak krásná je mrtvá příroda, jak ničem ní jsou živí lidé!" vzdychl si. s

N a středu

svou

vls,sť ?

ustanoven

odchod

HenI

ryho. V pondělí vyzval jej Stephen, aby šel se s ním podívat na vojenské cvičení, ale Henrymu nebylo právě pří­ liš volno a proto zdvořile odřekl. Šel se projít. Podél břehu mořského byla roz­ košná procházka, nebot' z okeánu vanul na pevninu příjemný větérek. Henry cestou přemítalo tom, co všechno pod­ nikne, až se domů vrátí; hnětlo jej, že nebude směti s ocelí v ruce krajanům svým pomáhati, ale za to budoval již steré plány, kterak na otcově plantáži bude hospodařiti a při tom vkrádala se mu na mysl plachá myšlénka, nebylo-li by lépe, aby uvedl do domu otcova mladou švarnou hospodyňku. Vzpomí­ nal při tom na Mabelku, jak jej oddaně miluje, a podobné vědomí mužům vždy lichotí. zabral

tak do

svých vzpo­ plánů pro budouc­ nost, že ani nepozoroval, jak valně již den pokročil a když pomyslil na návrat, šeřilo se již. Došel domů večerem. Stráž vpustila jej do domu bez překážky, byltě považován skoro jako za druhého Henry

mínek

na

se

minulost,

a

-

synovce velitelova.

Stoupal po

schodech

jako mimovolně. Když už byl v druhém patře, jal se hledati svůj pokoj, ale pa­ trně

asi zbloudil

a

vešel

na

nepravou

chodbu, nebot' nemohl svého pokoje jíti. Prošel již dvěma místnostmi a

na­

ve­

ale z toho po­ pokoje sledního neviděl východu. Zdálo se mu však, že zaslechl tlumené hlasy. Nebyl

šel do třetího

zvědav, ale jsa tu sám, byl přilákán ne­ známými hlasy ke stěně, aby se pře­ svědčil, nemýlil-li se. Nemýlil! Rozeznal mezi několika hlasy zcela jasně hlas jenerála Pre­ Patrně nějaká vojenská po­ vosta .

..

Káral

rada.

ku

se

v

duchu

z

nernužného

přece přit iskl ucho pevně stěně, aby neušel mu tajemný roz­

jednání,

ale

hovor.

Slyšel

zcela

zřetelně,

jak

Prevost

oznamoval ostatním:

"Sir Clinton se konečně rozhodl po­ se o dobytí Charlestonu. Padne-li Charleston, jest jižní Carolina v našich rukou a sever nám pak s těží odolá. Nežli však Sir Clinton vypluje s loď­ stvem k jihu, aby oblehl Charleston, kusiti

VI. Svou česť, či

I

-

-

musíme my

se

zmocniti některého

kých ostrůvků, který by opevniti a uhájiti, tak aby ze z

severu

vás

měla

polol.u

zná, necht'

se

a

pevnou

se

z

blíz­

dal lehko

naše armáda oporu.

Kdo

okolí Charlestonu dobře

h lš.sí."

ozval se jiný hlas "Excellenci" Henrymu úplně neznámý, "znám všech­ ny ostrůvky kolem Charlestonu i soudil bych, že nejpříhodnější pro náš plán je Royal Island. Přístup k němu není ob­ tížný a uhájiti jej lze snadno. Na ostrův­ ku je lesík palmettový a na březích jest dosti písku; za málo hodin lze tam zbu­ dovati pevné náspy. A pak dřevo pal­ mettové samo odolává kulím velikým i malým, které váznou v jeho houžev­ natých vláknech. Soudím, že bych s dva­ nácti sty muži za jednu noc Royal Island opanoval." -

"Major Gardiner slibuje dobyti ostro­ přes noc. Má-li kdo jiný plán?" pro­ mluvil zase Prevost. A když nikdo se

va

nehlásil, dodal:

"Svěřím tedy výpravu vám, majore. Nejdéle do téhodne musí Royal Island býti v naší moci." Porada obrátila se po té na výběr vojínů, ale Henry dlouho už nezdržel. Slyšel dosti a rozčilen tím, co byl právě mimoděk zaslechl, odcházel, ba potácel se zpět dvěma pokoji, jimiž byl vešel a v nejzazším klesl na pohov­ ku. Ležícího v polosnění zastihl' tam

-50-

nevida nikde

Stephen, který

šel

přítele,

ho hledat.

"Tys

Henry," pravil, hledě přítelovu. Nechtěl

unaven,

tvář

na

sklenici vína ?"

bys vypiti

Henry odpověděl, už vedl jej Stephen do jídelny, kde ohnivé víno brzo zaplašilo zdánlivou zemdlenost mladého bojovníka. "Pozítří se spolu rozloučíme, Pre­ voste. Na bojišti se již nesetkáme, ale zabloudíš-li někdy na naši plantáži v Hampton, potěšíš mne." Proč tak pospícháš? Válka nepochyb­ ně za nedlouho skončí, mohl jsi zde se mnou z ůst at i. Či se ti stýská po domo­ vě Cl spíše po nějaké černooké čer­ A nežli

-

rebelce?

N u, nemusíš

čer­

se

venat."

rozmarně

se, -

Prevoste," odpovídal Henry "není černooká; moje revo­

luční sestra má hnědé oči. Neodcházím

jen

k vůli

třetí místo dička

v

ní, vždyt'

ona

síních mého srdce.

je první,

má domovina

má

Má.

jen ro­

druhá

a

jest Ma bel, která však moje." "Mabel- 1 Jméno je hezké a jeho ma­ jitelka bezpochyby také. Nepotřebuješ se proto rdíti, že miluješ dívčinu to je i v naší armádě dovoleno. Ale my­ slím, že by bylo spravedlivější, abys všecky tři dámy usídlil v první komnatě svého srdce. Zaslouží si toho všechny. Přeji ti štěstí, at' už mě pozveš na svatbu za

nimi teprve

dosud není

-

či nic." Oba

-

toho večera usínali bez­

přátelé

starostně; víno zapudilo strach i úzkost, kterou v Henrym vzbudila porada brit­ ského štábu jižního, jejíž svědkem stal se bezděčně. Ale z jitra vrátila se vzpo­ mínka na předchozí večer s plnou silou. Henry činil přípravy na cestu, nebot' ve středu, příštího rána, hodlal odejíti. Rozloučiv

svými přátely, Altham Když přešel po přívoze řeku Savannu, otevřeny byly před ním dvě cesty: jedna vedoucí přímo na sever k otcově plantáži, druhá se­ k Charlestonu. V duši verovýchodně Althamově počal těžký boj. Má jíti do�ů a čekati nečinně, až válka skončí, ubíral

ž

mu, že Britové

kusí

několika dnech

v

zmocniti

se

po­

ostrůvku

Royal, aby pak oblehli Charleston, zruší tím slavný slib, své slovo, které dal jako muž a po­ kálí svou čest půjde-li domů a zůsta­ v ne nečinnosti, spáchá zradu na své vlastní domovině, kterou vydá v šanc nepřátelům, ač ji může zachrániti Jak vyváznouti z toho bludiště? Jisto jest, že jedno z obého musí obětovati: se

se

-

...

"Mýlíš

však

vyměněn a ze svého­ propuštěn? Či má pospíšiti k ve-. liteli Lincolnovi, aby mu vyzradil, jaké nebezpečenství hrozí Charlestonu, aby jej varoval před výpravou majora Gar­ dinera? Ale z da by tím nezrušil slib. svůj, zda neprohřešil by se tím proti svým přátelům, kteří jej pohostili a jemu' důvěřovali? Henry viděl, že musí zra­ diti jednu ze svých povinností, at' jedná jakkoli. Půjde-li k Lincolnovi a vyzradí slibu

zkoumavě

novlasé

nebo až snad bude

se

k

se

svou

čest' anebo

svou

vlast'. Těžko

rozhodnouti!

"Ale nebyl můj slib ode mne vynu­ uvažoval Altham. "V zajetí ne­ přátelském nemá člověk svobodné vůle, cen?"

když

hrozí

Zase však

se

mu

smrtí nebo vězením."

připadlo

mysl: "Vždyt' vězení, kdyby byli chtěli, ale propustili mě, důvěřu­ jíce v můj slib Nebylo-li by ne­ čestné pro mne, abych zrušil svůj slib teď, kdy jsem z dosahu jejich moci ?" Pak zas uvažoval, že byl dřív Arner iká­ nem než-li britským zajatcem, že Angli­ čané jeho krajany velmi, velmi často klamali planými sliby a přísahami i roz­ hodl, že slibu daného takovému nepří­ teli netřeba zachovati, když může tak důležitou službu prokázati své vlasti. Domovina jeho byla mu přece jenom dr ažší, nežli domnělá čest, kterou bál se pokáleti zru šením slibu, který vlastně byl na něm vynucen. mu

na

Britové mohli mě uvrci do

...

"K Lincolnovi

se

domovu.

-

buď

1"

zvolal mimoděk

a

severovýchodu, kde dou­ spěchal fal najíti tábor vojska Lincolnova. Cesta močálovitým krajem tím byla plna ob­ tíží a nepříjemností a celé tři dny trvala pout' Henryho ze Savanny z� Lin­ colnem, po jehož táboře se vyptal krajanův. už

k

-51-

Lincoln nezdál

se věnovati plnou víru Althamovým, ale poněvadž zprá­ va jeho byla velmi závažná, a od severu nebezpečenství nehrozilo, vypravil plu­

slovům

kovníka Moultrie

aby

na

příhodném

se

dvěma tisíci muži,

místě

vyčkal majora

Gardinera. Přidělil mu také četu jezdců z pluku hraběte Pulaskiho a tři menší děla. Althamovi svěřena

jedna z před­ snad aby jeho slova i jeho ních setnin srdnatost byly prozkoumány. Henry byl spokojen: slib byl zrušen, at' se tedy děje co děje. Moultrie sešikoval své čety na pěkné rovince, kudy Britům bylo postupovati od jihu, chtěli-li se zmoc­ niti ostrůvku Royal. -

a odpověděli Amerikánům hromadným výstřelem. Na chvíli zahaleno bylo bo­ ale nový prudký jiště v dýmu a ohni útok Arner ikánův uvrhl britské řady v nepořádek, tlupy v levém boku zatla­ Pulaskiho a čeny jízdou obráceny na útěk, a bitva pro Brity byla ztracena Major Gardiner a několik jeho d ůstoj­ n ík vidouce svou porážku neodvratnu, pobodli koně a hnedle zmizeli; ujížděli -

..

ů

k

moři,

kde vsedli

do

_-

asi tři sta uniklo št'ast­

ně do

Georgie. "Kde je Altham

armády Moultrie opřel o bažiny; vý­ chodní okraj roviny lemován byl vyso­ kým lesem. Rozesta­ veny stráže, a příchod Britů očekáván s dy­ -

obrátil ke

zásluhy

-

ale k

ne-

I

nedlouho

však nezdálo

bojoval v před­ řadách, hledali ho tedy tam, kde se vojska poprve sra­ zila. Našli jej po chvíli mezi raněnými, ních

I

od

býti

se

se

cej

se

e

na z

zemi

těžké

krvá­

rány

na

prsou. Slyše volati své jméno, nazdvihl

tak veliká

rozhodnul s

ležel

Arn e­

major Gardiner bojem. Dal však svým vojákům rozkaz, aby nestříleli, nýbrž aby se vrhli na Amerikány svými bo­ dáky. Vojsko postupovalo podél lesíka ve stínu, americké přední stráže zahná­ ny a za nedlouho ocitla se obě vojska proti sobě. Když se Britové přiblížili k Amerikánům asi na padesát kroků, vypálili Američané proti nim, a v před­ ních řadách britských kleslo několik mrtvých. Výstřel ten však Brity tak po­ mátl, že zapomněli na rozkaz, aby se vrhli na Amerikány s bodáky, a místo toho chopili se jako bezděčně pušek utkati

dnešní ví­

ale

svých předních strá­ žÍ, že již jest očeká­ ván Amerikány, že

přesila,

za

tězství 1"

malému zděšení zvě­

rikán ů

svým důstojníkům

Nikdo ho neviděl­

Major Gardiner přitrhl se svým plukem

za

P"

Moultrie

se

po bitvě. "I emu ná­ leží vlastně větší dít

chtivostí.

děl

unikli.

a

důstojníci angličtí padli na bo­ ani jediný Se nezachránil. Z muž­ jišti stva jen nepatrný zbytek se zachránil, a z těch někteří zahy­ nuli v močálech, jiní padli do zajetí, a jen

Obě křídla své malé

k večeru

člunu

Ostatní

hlavu

tázal

a

se

mdle:

"Kdo zvít ězil ?" "Našinci," zněla odpověď.

nimi

"Pak umírám rád," klidně řekl Altham. "Zrušil jsem své slovo, jsem potrestán.

Nelituji

toho

" ...

Patrně chtěl

přfcnoz írn ještě

řiti, ale byl vysílen; a

oči

se za

něco svě­

hlava sklesla

zpět,

vřely.

s jinými raněnými do přívozníkova, z něhož učiněna nemocnice, a dva lékaři vojenští vzali si raněné na péči. Altham neumí­ r,al, jak se mu zdálo; těžkou ztrátou krve,

Henry

odnesen

blízkého domu

-52-

omdlel, ale

po delší chvíli otevřel opět nabyl vědomí. Zvěděl, že Angli­ čané byli zahnáni a že Royal Island jest dosud v moci Amerikánův. Byl však vůči jiným věcem zcela lhostejným.

oči

a

Dlouho

trvalo, nežli

Altham

se

po­

zdravil tak, aby se směl odebrati domů. Stará matička jeho byla všechna pole­

kána, když jeho bledou tvář uzřela, ale upokojila se, když j řekl, že již do boje nepůjde. Zůstal doma, nechtěje proti í

svému slibu

hřešiti. Svou

výstra­ svým byl vykonal krajanům: obležení Charlestonu učiněno a na ten čas nemožným posunuto do daleké budoucnosti. Moultrie opevnil Royal Island a obyvatelé ohradili své město. Neschopností Lincolnovou zavi­ něn však přece pád Charlestonu, který se vzdal I I. května 1780 Angličanům. Tehdy však už to Britům neprospělo, znova

důležitou službu

hou

nebot' sedrnnácte měsíců po té vzdal

Lord Cornwallis

v Yorktownu Washing­ úplné vítězství amerických zbraní bylo zajištěno. Zásluhou Altha­ movou bylo, že Charleston nepadlo rok dříve, kdy jeho pád byl by měl mnohem větší význam pro Brity. Po pádu Charlestonu rozesláni po jižní Carolině královští komisaři, aby konfiskovali majetek rebelův a prodá­ vali jejich úrodu. Na plantáži starého Althama v Hampton zastihli už nového hospodáře, Henryho a novou hospo­ dyni, Mabel. Majetek Henryho však byl

tonovi

a

ušetřen

vždyt'

-

měl od Prevosta do­

svědčení, že jest "dobrým občanem"! Své těžké

poranění Henry považoval za zasloužený trest za zrušení svého slibu a pro výstrahu svým synům napsal po­ zději do rodinných zápisků: "Nikdy nerušte daného slova, at' př í, teli, at' nepříteli. Jen jednou jsem já svůj slib zrušil a těžce jsem za to pykal. 7

se

,

----�*��*�----

Tužba. hal

ji,

vesno,

tu zemi

ve

svůj hedbáv něžný,

ubohou,

kryj květnatým již zlatohlavem kněžny a pláštěm bohů, jarní oblohou!

Vin útlou zeleň a

svaž

v

černé

kštice

Syp

je věncovim,

6 vymysli si květů

jichž

její

krása snům

na

a

jen známa májovým.

lahodou

pln její 6 vesno! ó

v

ni nebe

v

paprscích

jí

do

a

rose

písních křídlatých!

Vel, aby moře plesu rozlilo

kytice,

A

na

niv

drahých,

tebou

se

objatých

svých vánků ponebeskou hrudi dech;

zdob

vytoužená,

mi, zlíbej zemi českou, zlatá

vesno

Čech! Eliška Krásnohorská.

Blaťouch. :E='o"ITid.ka. od.

sledy loučila jež skrývala a jim odňaté.

I.

Výjev

u

Lu:B.cké.

"V"'ěncesla."lTy

hrobu.

se

otcem, líbajíc rakev, tělo smrtí ztuhlé

s

drahé

-

Velebné hrobové ticho rozhostilo

--=�

LAVNOSTNĚ �

zvony

ského,

na

a

smutně

zněly

věži kostela Radim-

hlaholíce

na

cestu

po-

pozemskému poutníku, kterého k hrobu provázelo celé městečko i okolí, nebot' ten, jenž umdlené tělo své složil v rakev a nesen byl k odpočinku věč­ nému, byl měšt'anostou Radimským. I sešli se všichni, by mu vzdali čest po­ slední, jemu i hodnosti, kterou byl z a­ stupoval. Zvony zněly, truchlozpěvy s hudbou smuteční rozléhaly se krajinou, spol­ kové prapory vlály, zastřené rouškami černými, bubny temně vířily a kroky nesčetného množství duněly až zemÍ. Velkolepý průvod rozvinul se městem i za městem, bera se po cestě polní ke

kol

U

Tu náhle ozvalo

nad ním postavili, zpěvácký spolek za­ pěl truchlozpěvy dojemné a po té jal se kněz v úchvatné pohřební řeči líčiti zá­ sluhy a vznešené cnosti zesnulého, o město a rozkvět jeho zasloužilého muže. Hlasité štkání v zástupu prová­ zelo vznětu plnou řeč, které nevycházelo jedině ze skupiny příbuzenstva, ale i z davu shromážděného lidu, jemuž byl sesnulý skutečně otcovským rád­ cem, jsa vzorem ctností občanských. Za všeobecného pohnutí ukončil kněz řeč svou, zpěváci zápasíce s rozechvě­ ním, chystali se začíti píseň, při jejíž zvucícl,}, měla rakev býti spuštěna do hrobu a rodina ještě jednou a to napo-

tichu hrobovém

se v

srdcelomné zvolání: Matouši !"

"lvlatouši,

Zděšení zračilo

tvářích

přítom­ obracely se v onu stranu, odkud žalostný sten zavzněl. Kdo volá mrtvého muže? Ti, již k tomu mají právo, do jednoho jsou ných

u

se na

všech

zraky

a

hrobu.

Ticho, účinek to dojemného roze­ duše, která tuší nesmrtelnost,

chvění ale

hrobu

poznává, jak smrtelným je člověk, jež bylo ovládlo shromáždění, že se podobalo nehybné zdi, přeměnilo u

v

se

lidem

posetému. hrobu otevřeného stanuli, rakev a

zdrcujícím okamžikem

zachvácen

ale

věčného Ioučení.

slední

hřbitovu ohraženému

se

hrobu, každý byl nejen mocně dojat,

úžas

a

šum.

se bledá žena, prostovlasa v černém oděvu, očí vel­ kých, černých, v ruce držíc věnec ze žlutých růžic blat'ouchu. Lidé jí mimovolně z cesty ustupovali

Da vem

a

prodírala

utvořili tak ulici až ku hrobu.

"Panna Bohdanka." ,

Záleská

,,] elení Tak

se

šeptem ku předu. v

Chot'

z

luk."

oko." to

tu

davu

a

tam

a

všichni

zemřelého

a

dceruška, které byly

ozývalo nyní tlačili za ní

se

šestnáctiletá

její

rakev otcovu ob­

jaly a nad ní plakaly, loučíce se s ním naposledy, uslyševše náhlý šumot, který tak příšerně přerušil ticho velebné,

54"';'_

-

zvedly hlavy lících jejich.

lek�utí

a

zračilo

se

ženě místo,

bledé

prudce zaujala, brániti, a vrhla

než se

jí

kdo

a

v

tom

uči­ tato

které

mohl

rakev, objavši ji

na

oběma rukama. Věnec

jí při

vřeného hrobu

rozestřely

se

spouštěna' byla

tom

ruky spadl do ote­ jako uhel vlasy

z

černé

a

Spustili ji, aniž byla přistoupila, a spustili ji t'ouchu, který tam byla stila.

i

rakev,

a

Po

vezmeš

ního

ve

'své tety. V davu začalo

se

si

reptati nyní.

zpěvu zvedla jejího vyvi­ nul se kvil tak žalostný, že zvučel smutně i nade sborem pěvcův. Lékař byl se však již prodral k ubohé ženě, pohlédl na ni bystře, doteknul se jí a pravil k ní přísně: "Pojďte, Bohdanko 1" prvních

zvucích a

hrdla

z

N ešt'astná žena zvedla hlavu

zrak matně do

nf' její zašeptla:

"K němu

a

strha­

prázdna upírajíc,

shromáždění

omrazem

se

za­

při pohledu na ni, která potá­ cejíc se, klesla lékaři bez vědomí do náručí. Zachytili ji, že neklesla k zemi a od­ -

Dav a

se

reptání

rozestupoval podruhé před

od

ní

umlklo.

Pozornost byla již cena

Bohdance,

o

kterou

přezdívkou označovali "Jelení oko", protože měla oči velké a vy­ pouklé a že bydlela na lukách. II. Bohdančino

tajemství.

Na

lukách, jak označuje se v Radimi města, kde se rozkládají lučiny, stojí malý domek, který by směle mohl

hrobu

se

nazvati villou.

Osaměl)' domek stál téměř v lukách a byl obehnán velkou zahradou zelinář­ skou, která živila nejen majitelku, ale i nájemce jejího. V

a

z

roz

té

ptýlena, příčiny

odvrá­

rakev

domku ležela

prostřeném

b ílýrn

na

dlouhém

prostěradlem

Bohdančina. U ní stáli: kněz Skonala

nesli, byla

?"

chvělo

nesli.

sebe

část

Bohdanka hlavu

Celé

ze

prvních lidí, které potká vali, nevěděl, až za chvíli volaly

Po té

Při

ko­

došli prv­

vyrazila

hlasy po ulicích. "Záleská z luk" Celé město nyní mluvilo

smuteční.

v

se

Bohdanku

oka.

na

do

věži chrámové

ale nikdo

pohlédl a setřel si slzu pokynul předsedovi zpě­ váckého spolku, ten dal znamení sbor­ mistrovi, a z pě váci začali pěti píseň na

z

zemřel ?"

Kdo

Tázali

rukama

mši

a

Když

na

mdlobách do náručí

"To je znesvěcení obřadu 1" ,.Ona šílí 1" "Odneste ji 1" Kněz, který vedl průvod, soustrastně

věnec bla­

po pohřbu ještě rodina v trapných

domku, zazněl

vdova.

,.

obřadech

do města.

myšlénkách

pravou k bledé ženě majíc při těchto slovech zakryla sklesla

s

kráčela

sloužené,

umíráček.

a

na

Bohdanka spu­ mrtvolou bylo po­

hřbitovním,

Chot' zesnulého, která posud u rakve stála, levou rukou pevně se za ni držíc,

napřaženu,

rodina už k ní

její polibek, který vtiskla s kterým ji nyní vpouštěli

skončených

stelíčku

-obl ičej

do

hrobu.

po rakvi.

sebou ?"

loučení

Její

slední

"Matouši, Matouši, zlý muži," pravila temným hlasem; "jdeš-li sám a sám, Kde je tvůj slib, že mne beze mne? s

zpěvu rychle

za

země.

Dcera maně od rakve odskočila

nila tím

na

ani

lékař.

brzy na to, když ji domů od­ nepřišedši k vědomí, jakkoli

pomoc U okna stál

řely čtyry

a

stole,

mrtvola

lékařská

ibned

mal)' stolek,

voskové svíce

na u

po ruce. němž ho­

obrazu

ze­

právě v tuto chvíli pohřbe­ ného měšt'anosty. Dvě kytice blat'ouchu ve sklonných nádobách stály před ním. To nalezli lidé již v bytu, když přinesli ženu polomrtvou. "Hlahol zvonů) truchlozpěvy a hudba na ni mocně a neblaze působilt; díky bohu, že přišla blahodárná s:nrt, by ji snulého

a

-55-

vysvobodila," mínil lékař. "Zemřela tvrdošijným neduhem, na který ji dávno už léčím; arci rozčilení při vodilo n 1hlou smrt, která by ji však byla nerm­ nula."

praví věda," řekl kněz. tajů plné o tomto případě ."Mně vypravuje báje. Je to zvláštní událost, o které Radím dlouho ještě bude mlu­ viti a rozmanitě souditi. Přinesl jsem snad i klíč k tajemství, na který jsem nezapomněl ani ve spěchu." "Tajemstvím to přece. není, že se dva vám

"To

však cit

lidé

mládí až k smrti rá I i

v

m

�li.

P.o

rozešli, marně arci

se

jsme

všichni

pátrali;

oni

vhroby," mdlče:i'ljalékko o

tUSI

ar.

"Tolik jsem si už domyslil ze všeho; proto její zjev u hro­ bu

mnou

I

ale

stále zářila

ona

smála, což

té lásce

nad míru dráž­

mr;e ovšem

dilo. Hrála tehdáž

mítla.

už čítal

k nimž

učil

a

k ní měl

to se

kterého

Rozešli

milovala!

Jeho

místními

studenty

se

jsem se hráti sluhu. Brzy na se Matouš, a on byl prvním,

divadlo,

neza­

se

však,

Jeden druhém u přál, jeden druhému úctu prokazoval, byli to dva dobří přátelé na pohled, až smrt jeho lásku jejich vy­ ale

v

dobré míře.

zradila

a

(.

ji sklátila do

Žila,

hrobu.

dokud

žil on."

....

"Byla velká

to

dle všeho

láska,

už

rou

nyní

kte­

na

svět

ne­

věřívá. Zde tento list

mocně

tak

dále, až k

jejich s Matoušem. Já sám co studen­ tík, který se z klas sikův dozvěděl, že je láska sladká, chtěl jsem se při ní nau­ čiti, jak se miluje, ale ona se mi vy­

dal mi

zach věl." Lékař sklonil hlavu

jej

po té

umírající, bych

odevzdal Bohdan­ až

jeho

pravil: "Smrt blahodárná vyprostila ji z pout

ce,

šílenství !"

se mne, psáti jiné, než které j sem přísahal"? "Smrt trhá svazky veškery," odtušil jsem. "Po té mi Boh­ danka od pustí," z a šeptl. Patrně byla

a

hřbu.

nebude

lice

Avšak r o z v

a

á ž

hmo­

Záleská

byla n o u

ve­ ve

všem !" věru

"J est vern, že

v

s

p o vah a žena cnost­

Bolidauka

podi­

této klidné

povrch ženě taková hluboká vasen bouřila; toho bych byl nikdy neoče­ kával. Hle, jak nás klame zdání!" "Tato bytost tichá, dobročinná, jistě na

nemohla ani zdáním

záletnou!"

býti Nikdy nebyla Boh­ Naopak, ona k mužům proto ji nazývali "ka­

"Bůh uchovej! danka záletnou.

byla

chladna

a

mennou."

"Ji?

Vřelou

bytost, citůplnou?"

"Mladé muže Bohdanka št'astnila. Všichni za

ní

na

to

nevěrou"­

ptal

přisuzují jedině žila klidně

po­

už

té

ženě

"Hle, a přece jsou kteří člověku lidé, tu!

po

"Po

luka táhli

se

do

ní

citem

n eob­

zamilovali,

jako mušky,

ale

ona

všechny �ítla. Každá muška se spá­ lila, kter4 k ohni její očí se přiblížila,

vznešená, ná, která ani myšlénkou nechtěla diti

cizího

o

jména

muže

a

střežila

zava­

i

jeho

!"

"Velice

zajímavá

bytost!

Smím-li

čísti tento list?"

"Nikoliv! Bylo by to svatokrádeží! Přejmež mrtvým věčné odpočinutí. Dám jí list do rakve, než ji vykropím. ] ejí list však si přečteme. Uložila jej ke mně už přede dvěma roky pro případ smrti."

dychtivostí rozevřeli oba dva list a byl krátký a uzavíral pouze prosbu, by důstojný pán pohřbiti ji dal vedle Matouše, kdyby on předešel ji, S

četli. Obsah

-56-

anebo

.

k

jeho

dříve. Více

se

ní,

kdyby

ona

zemřela

III.

nedozvěděli.

"Tutouž prosbu měl ke mně umíraje pravil kněz. "Nevíme víc, a nemáme snad více věděti," vece lékař. "Zakrejme rouškou její tajemství, jakož zakrejeme její obličej." "Což nemáte vysvětlení dosti v lásce jejich ?" "Ano, ale proč se nevzali, když se tak milovali. To bych rád vědě1."

Proč

nevzali?

se

i on,"

Lékař sklonil

nad mrtvolou

se

Celé město nemluvilo

uspokojeně,

bych

to

smírně

zajímal,

"Přejmež jí odpočinku a pojďme." "Odpočívej v pokoji," zvolal lékař, zahledě se na ni ještě naposledy. Odpočívala, ruce majíc křížem slože-

něco

né, úsměv

i národa

na

Proč

myšlénky,

blat'ouchu

do

v

době květenství

byt

těmito

'

blat'ouchu,

žlutým i

pokusu. mého vyznání lásky žili spolu v přátelství. Ona mne jmenovala Karlem, já jsem jí říkal Bohdanko a byl jsem na to nemálo pyšen, že mne vy­ znamenávala svou důvěrou. A přece nikdy jsem se nemohl dověděti, proč Matouše zamítla, proč sebe i jeho uči­ nila nešt'astným, když se ho vzdalovala. Když jsem složil doktorát a usadil se v rodišti, učinila mne svým domácím lékařem, ale ani v této hodnosti jsem se v

důvěru

její

nemohl zamluviti."

Kněz

za řeči lékařovy obličej zesnulé bílým šatem, když byl z kytice blat'ouchu někol ik květů vyňal a jí do ruky zastrčil. "Spi klidně," zašeptal. "List jeho s tebou přijde do hrobu, a žádné vše­ tečné oko nesmí v tajemství tvoje vnik­

zastřel

nouti."

Po té oba odešli

z

bytu

smutku.

a

prospěšného

ne-

to lidé

jako pro jedny a tytéž

z

pro

na

blaho obce

lukách, zajisté

ítr a pan měšt'anosta na litovali, že se ti dva

Všichni

Avšak at'

o

tomto

záhadném

případě

rozumovali, jak chtěli, nemohli ničehož nalézti, co by bylo vrhlo jen stínek na I

pověst "

'

ném

který je

nevzali!

květy

a Je ve v 1 avyz d o b eny. S ama ncsiva l' sech. My jsme totiž po onom nezdaře­

a

nebo řekla-li dnes Bohdanka

pronesl

radnici.

jak v zdejší krajině této květině obecně se říká," vece lékař. "Kdykoliv jsem ji mívala

Byli

měli snad

vele moudrého

totéž

"Ona kvítka blat'ouchu milovala, když jí lidé přezdívali "Jelení oko",

navštívil

a

těchto dvou

milovalo, kteří

zůstal neosvětlen.

nevzali?

se

sebe stvoření

rtech.

"Dejme jí kytičku ruky," pravil kněz.

vždy

příběh

celému městu dobře činili

věděl, Boh-

danko."

i

nebo

lidí, které celé město rád

v

úmrtí Bohdančina

a

Přese všechno však neusínali Radimští

a za-

šeptl: "Horoucně

den

pohřbu o ji­ ném, než o tajuplném a zvláštním výje­ vu u hrobu. Kde jaká zapomenutá historka v zákoutí upomínek se vynašla, kde kdo co věděl, všechno se přetřepalo a na světlo vyneslo. měšt'anostova

těchto dvou

On měl ženu

jedni. "Všechna

šlechetných

vzornou ,

čest. Málo

rr

lidí.

rozumovali

jí rovných. Bylo

manželství krásné, št'astné, ale člo­ věku je přece líto, vidí-li, že se dva tak to

měli rádi

a za

sebe

se

nedostali."

"Záleská byla pořádná a ctnostná, jiní. "Všechna čest její památce l "

řekli

Bolest

nade hrobem

otcovým zabý­ jeho, šestnáctiletou Bohdanku, a mladá její duše zahloubala se v ono mysterium, které v tomto věku především a v míře veliké zabývá z pravidla mysl dívčí. "Matinko," pravila k matce, která za­ rmouceně s rukama sepjatýma a hlavou skloněnou seděla v pokoji, kde byl otec vala

u

velké míře i mladou dceru

skonal. dnešním

"Řekni mi, výjevu

u

co

soudíš

o

tom

hrobu otcova ?"

,,0 čem?" zvolala matka poněkud. ostře, jako člověk, který vyrušen byl z myšlének vážných, zapomněl.

v

nich(

se

byl;

-57

,,0 výtržnosti při

pohřbu

otcově,"

"Že opakovala právě naši pohřební slavnost přerušila. dívka.

ubohá šílená žena

Mne to velice

rmoutí, matičko" "Mysli na otce a pust' z mysli cizí ženu !" přísně ozvala se matka. "Nebyla-li naší příbuznou?" vyzvídala Bohdanka neústupně dále. "Nebyla," odbyla ji matka. "Proč si tedy tak vedla u rakve ?" "Člověk smyslu zbavený neví co činí." "Přece však věděla, že otce pohřbíváme, nebot' ho jmenovala jménem křestním." a

"Znali se," odvětila vyhýbavě matka zahloubala se opětně ve své dřívější

myšlénky. Dívka přece jen poznala, není

míře té,

mluvila

že matka ní

a najmě by o tom, co její myslí vířilo; i ztichla rukama sepjatýma seděla ve vý­ s a klenku okna v onom ztrnutí žalu, který nás se zemřelými spojuje a od svět­ ských odvrací myšlének. Ticho bylo kolem, nebo i matka po­ hřížena ve svůj bol seděla nehybně v le­ nošce proti obrazu otcovu, s něhož oči nespouštěla. "On byl její láskou," zaslechla tu pro­ v

nésti

matku

zvláštním

s

hlasu

prozrazoval, že myšlénky její bloudí v jiných končinách, "Kdo?" dychtivě se tázala dcera a přiskočila k matce. "Tatínek?" Tu teprve matka se vzpamatovala, že bezděčně hlasitě pronesla, co právě tak hr ozivě a těžko jí na mysl vstupovalo. "Nesluší se," přísně zvolala, "bys pá­ trala po onom tajemství, Bohdanko ! Jméno, které nesla dcera, matku ve chvíli této však zarazilo a přes tváře její přelétl mráček bolu. "Opust' mne," zvolala, "a nemuč mne otázkami."

myslila

a

na

toto

slova matčina si

v

tajemství duši opa­

kovala.

Nejprve

zmocnila

vost, že by matka

její

byla

její žárli­ jiná žena nežli jejího otce, a on ji. se

mohla

milovati

duše

byla dýkou, která trefila Cítilat', že nyní přímo nenávidí zemřelou, kterou přec mívala vždy ráda, a která jí přála. ] ak častokráte ji obdařila kyticí" když šla mimo její zahradu, jak s ní mluvívala vlídně, srdečně, jak se na ni líbezně usmívala! Celé vzorníky od ní dostala, když si chtěla jednou vzorek pletený vypůjčiti, celou sbírku hedbáví jí dala, uloženou v knížkách, za každým listem vždy jinou barvu pořádně roze­ střenou, ano i skvostný obraz malo-' vaný, který se jí líbil, rychle se stěny sňala a jí darovala. Druhý cit však již byla účast' se ze­ mřelou. Ona otce milovala, jak zjevno z matčiných slova dívka cítila, že se Tato možnost

do srdce.

dívku

v

ní vzmáhá láska

spí nyní věčný

k té s

sen,

nebohé, která sloučena

otcem

na

zavládla

věčnosti. V' dívce

touha, aby nevzali, když se

zvěděla, proč ti dva se měli rádi, a tato zvědavost spor mladé její duše a lásky dětské ukončila. Dívka hloubala, vzpomínala, ale ne­ mohla ničeho vypátrati v upomínkách. Mimo to, že jí dal jméno zemřelé, ne­ mohla si na nic jiného vzpomenou ti. "Teta mi to poví!" po chvilce řekla si dívka radostně.

zvukem,

který

Dívka tím více však

-

která teta, bydlila s nimi domě, byla neprovdanou příbuznou

Stará v

s otcovy strany, i mohla dívka předpo­ kládati, že bude všechno dobře věděti.

Tety nebylo v jejím pokojíku. "Aj, teta dozajista je u svých tuli­ pánků v zahradě, přišlo jí na mysl i spě­ chala

ní.

za

Teta

honila

právě slepice,

uživše domácího

byly usadily

se

s

zármutku, a

ni

"Počkám

na

ní

chvíli

v

této

a

vešla do

v

duši, že

zle tam v

které po­ v

zahradě

hospodařily. Nebylo by

besídce.

řeči," řekla si dívka

besídky. í't Na stole ležely modlící knížky tetiny a na nich oku­ u modlitby za zemřelé láry. Teta byla se modlila zde za otce a dívce bylo náhle smutno i teskno

jemství na

srdce

se

vtírati chtěla

myšlénka, jako její.

a

v

otcovo

balvan

ta­

padla

_

58-

"Ani ti nedám v hrobě pokoje, ty můj milý, dobrý tatíčku," zkormouceně sama si řekla, "Nechci to však už vě­ děti, at' to bylo jaké bylo, Odpust' mi,

IV. Co teta věděla, pověděla, ale tmy

neobjasnila.

že

jsem všetečně se vkrádala v to, co býti pohřbeno 1" v térndni svatojanském a pro­ to Bylo cessí právě šlo v tuto dobu k soše ,sva­ tého Jana, která stála u posledního s

"Ne, ne, milá Terezo, pravi la teta' "Nemáš ni nejmenší příčiny, bys ze­ mřelé nepřála lehkého odpočinku. Ma­ toušek byl vzorným manželem, otcem, a za to, co kdy cítil před svatbou, není a nebyl ti zodpovědným. Já ubohou lituj u a modlím se za ni. Byla to vzorná žena, všechna čest její památce." "J á jí přej u i lehkého od počin u tí i ra­ dost věčnou, ale _"

tebou mělo

domku města.

Cesta vedla mimo zahra­

polí a k soše. Zvony zazněly, zpěvy se ozvaly. Byly to jiné zvuky a jiný hlahol, než jaký ráno otce k hrobu doprovázel. Bohdanka vstala a vyšla z besídky. Za besídkou rozhrnula houští, které bylo mezi ní a plotem, a postavila se tam, by byla přítomna aspoň ze zdálí pobožnosti. Avšak i tu neopouštěly ji vzpomínky na zemřelou Bohdanku a na otce, s nimiž, ruce majíc sepjaty, se obí­ rala v mysli. "Mlčeli oba dva, jako svatý Jan," vstoupilo d ívce k mysli. "Zemřelá byla velkou jeho ctitelkou. Nescházela nikdy při pobožnosti. Ještě v loni jsem vedle ode­ ní seděla při zpěvu večer a letos

du měšt'anostovu do

"N epřeješ jí, že

věčnost 1

na

Zdaliž

sochu? v

asi

"Že

se

však

zase

tam

dosud stála

a

modlila

se

.

se

tou

Jelení oko?" zaslechla po besídky hlas. Teta poněkud byla přihluchlá a mlu­ vila hlasitěji, vyžadujíc totéž i od dru­ hých. Mohla tudíž Bohdanka všechno dobře slyšeti za besídkou, co se v ní z

.mluvi lo. o

tom dívka ani

v

této

chvíli, smí-li tam zůstati, sluší-li se to, nebo přezdívka zemřelé Bohdanky ji zarazila

a

k místu

Zaslechla

nyní

upoutala. i hlas matčin

hovořila.

a

mo­

nám to tak

ho zmocnil

u mern

pláčem

dušený. Patrně, že i matka tetu vyhle­ d ala, s ní v besídce usedla a o dnešním výjevu

nepřísluší

slzu

a

zvítězil nad ním 1"

Smrt trhá všech­

svazky." "To mne právě rmoutí 1 Připadá mi, že už nejsem jeho manželkou nyní a já nemohu se za něj ani modliti. Tak jsem ztrpčená l" "Buď spravedlivou, Terezo. On ti ne­ dal příčiny k stezku, on tě na rukou nosil, ctil, byl ti věr ný m, ani stínem ne­ smíš památku jeho poskvrniti. Žárlivost tvoje je nemístna, ano jest hříšna. Ty jsi svobodnou nyní zase, můžeš uza­ vříti jiný sňatek i nemáš práva žehrati na to, sešly-li se dvě duše na věčnosti, kterým na zemi přáno nebylo býti št'ast­ nýrni manželi. Jednej vždy jenom s roz­

zakládá.

Nerozumovala

jim

ny

"Kdo?

chvilce

věnovati

to hanbou pro rodinu.

modlitbou, která slov nehledá a v my­ šlénce, v citu, v povznesení mysli a vznětu

Matoušem sešla

"Avšak jaká to hanba, jaké řeči, po­ mluvy a úsměšky _" "Aj, jaké řeči a jaká hanba 1 N a ne­ božtíka Matouška ani nejhorší nepřítel nemůže říci slova hany a poskvrny. A řeknou-li pamětníci, že ho měla zemřelá tak ráda, že s ním umřela, není

onoho

valo.

s

vyvedla a pokazila." "Učinila jediné v nepříčetnosti, nebo Bohdanka byla rozvážná a skrom­ ná osoba. Nenarodil se posud člověk ten, který odolal pokušiteli lásky, když

jako

byla Bohdanka s myšlénkou tajemství, které ji znepokojo­ Procesí zašlo za zahradu; dívka

se

Nám však

to

zdobil letos

ověnčila

slávě.

dlitbu."

loni?" A

tl

Kdo

ji ještě

než

jiného,

_

.šla

nebeské

v

!"

"Proč na

j

trpěti

se

nevzali?"

vdova.

to

?"

hněvivě odvětila

"Proč já mám

za

ně

59

_

"Milé dítě,

po tom jsem ale marně pátrala."

dlouho, "Ona

já

už

sama

Matoušovi bránili."

"Což

měla

všechny vlastnosti, štěstí tvoří. Byla sličná, chytrá, pracovitá, pobožná, cud­ ale ná, vůbec neměla jenom pět "p ještě více. Tím nechci tebe uraziti, Te­ rezo, nebo ty jsi učinila Matouše št'ast­ ným manželem, to ti dám i písemně, já, která jsem žila .v tomto' domě už od dětství! ] á jsem tě uvítala s láskou, když jsi po smrti ro­ dičů svých co sirotek přišla sem k nám, i když tě Matouš si ona

ženu zdobí

které

a

"

,

zvolil mohu

chot', říci, že

druhé,

která

a

za

miloval

do

ní, ale ona zůstávala vůči lhostejnou. Už tenkráte přezdí­ valo se jí ,,]elení oko" pro její velké oči zvláštního útvaru, kterými plaše a mnohdy těkavě na svět se dívala, a pro její zálibu v těchto květech lučních, kterými se zdobívala. Všichni mladí mužové ve městě nosili žlutý blat'ouch jí na počest, i nevšímla jsem si toho ani valně, když i Matouš začal nositi v dírce se

všem

byla přece bohatá, i nebylo příčiny, aby rodičové v tom byli

žádné

_;_

u

kabátu

lukách.

Bylo

to

o

líbil

se

klekla

a

pro­ po­

ano

úplně jsem

dnes

_"

tom na

Doma měli

Když byla

se

H. E. J ackson.

mnou

tu

na

pole

mimo

danku

ni

lásku obou

prohodil, zapomněla, až

s

domkem

městě muž

z

toho

ve­

když

to vypravo­

jim byla zamlu­ srdce, a ma-

na

byl,

za-

v

šla

lučiny, by a dala jí

zahradě

slovíčko

zahrada

ve

se­

vila do tička

ve dražbě prodávána, koupila ji Záleská, vdova po úřadníku z krajského města, daleko odtud a přistěhovala se sem s dceruškou. Zahradu pronajala, zahradníkovi vystavěla byt, kde posud je, u sklenníku, sama bydlila v domku. Dcera byla ve věku, když se rozvíjí děvče jako poupě, krásná jako kvítek.

jaký mladý

na

vala, nebo Bohdanka

lukách

Kde

po­

oko

radost,

jsem jim

"Důkaz, že ti neškodila! Co vím, po­ vím.

ruce a

likou

"Víš, Terezo, nepo­ pouzej mne s tím l" ,,] ak to tedy vlast­ ně bylo s ní? posud jsem se na to nikdy neptala, ačkoliv schválně přede o

na

i

moje, které ji sledovalo pá­ tra vě, brzy vystihlo, že propukla v dušený pláč. "On j i miluje," vstoupilo mi k mysli. pjaté

on

odvětila.

někdo

n

zahořela, kolena,

sklonila hlavu

a

tam

na

Ona

si to

vymluvil jim to oběma, kdyby tě nebyl chtěl," ostře

a

a

rodi­

"On by nebyl

to

jej pově­

on

sil, ale dříve jej po­

nesla vdova.

na

blat'ouchu

z

soše,

hlédl.

čové

teta

svatojanské, jsem spozoro­ vala, že se ti dva mají Ona rádi. přinesla k

tobě rovnala l"

slech

slavnosti

věnec

není

"Zvolili mne jeho, přál umíraj ící otec poslechl, hořce

blat'ouchu.

když

_

by

růžičku

žlutou

květ, který Matouš nosil, trhala Bohdanka, druzí si je trhali sami na

Avšak

ihned

_

uviděla Boh­ na

jevo,

že

by

schválili, nebo nám jiného nevstoupilo k mysli, než že se obávala,

dají-li rodičové svolení a že z té příčiny plakala. Tenkráte ji pozvali, by vešla dále a matička přišla d orr.ů všecka bla­ žena, že si Matouš zvolil takové děvče. "Už jste se shodli?" ptala jsem se Matouše. ,,] á se bojím, tetičko, aby mě nezamítla jako druhé, nebo já bych si udělal smrt,

kdyby mne nemilovala." já zase bála o Matouše

Nyní jsem a proto j sem se sebrala a šla k ní na výzvědy. ] á na to nikdy nezapomenu', se

-60-

jak

ke mně krásně

ale

měla,

"Kdybych

já jsem jejich je více smutku než rozkoší. Šla jsem domů tak moudrá, jako k ní. Jak a kdy se ti dva sešli a co si řekli, nevím. Krátce, Matouš jednoho dne přišel po­ zdě v noci domů a přísný otec, který na něj čekal, nemohl mu říci ani slova domluvy, když mu otvíral, nebo z očí prý mu zírala zoufalost smrtelná a žal nevýslovný. Poznalt' otec, že nebyl v hospodě a hned mu vstoupilo k mysli, že v tom je láska. Druhý den Matouš ležel, s nikým nemluvil, nejedl, a když matka se ho tázala, co mu schází, jen vzdychal, k večeru vstal a šel na luka. se

si už tenkrát

Já

za

že

řekla,

člověka

V. Rodinná.

zaštkali

zase

a zase

loučili.

a

loučili

Konečně

se

Matouš

loučili odchá-

běžela; zase se loučili a tu jsem slyšela první slova jejich." "J aká?" dychtivě zvolala vdova. "Přísahám ti Matouši, že na žádného muže se nepodívám, věrna ti budu.a zel, ale

ona

tebou

s

"To je

ním

za

zemru

málo pro

zvolala

1"

mou

Bohdanka.

nesmírnou

lásku,"

řekl zničeně.

,>Nepovídejte dále, přejala jí vdova řeč.

mne

to

rozrývá

-"

"At' to další s nimi tedy v hrobě spo­ čívá," řekla teta. ,,] eště jen ti dopovím, že a

do

vrátil

převzal

týdne se

odešel

se

další

otec

koželužnu. Otec si

oženil, ty jsi byla a

Matouš 'do světa

teprve, když

sama

už

jeho ženou."

v

umíral, aby

přál, by

se

domě, měli tě rádi stala jsi

nejlépe víš, jak

trhala

se

dívala

oknu černě

jelení oka do věnce. pátravě a soucitně kde viděla'

zastřenému,

pláti a kmitati se po zásloně. "Tam leží," řekla si. "Kdyby mohla ještě mluviti, spěchala bych k ní a vyzvěděla, proč se milovali a nevzali." světlo

smrt?"

oba

a

Při tom

1"

"Měla-li jste strach, že si udělá prohodila vdova. "Ano, nebo Matouš nemluvíval na plano. U zahradních dvířek čekala na něj Bohdanka; patrně, že byla schůzka jejich umluvena. Sotva se uviděli, sklesli si v náručí a plakali usedavě. Neslyšela jsem co mluvili, ale poznala jsem, že trpěli oba dva. Po dlouhé chvíli dala mu Bohdanka balíček) jako velké psaní,

památka.

Na lukách kolem domku, v němž ze­ mřelá spočívala, chodila druhého dne

omluvu.

na

nikdy,

....

vytřela

rozpláčou

ho

"Byla by's přece dnes jeho vdovou," jí dala v odvetu teta. "Měla jsi ho ráda, a láska nevidí, neslyší Avšak slepice opět se sešly u mých zá-. honků. Vše, vše, vše i" Teta vyšla z besídky, aby vyhnala slepice a zanechala vdovu žárlivým a smutným myšlénkám.

k

vzpomínky

pravila

a

věděla

byla si

klidně

Bohdanka

oddychla

všechno

to

nebyla bych

vzala 1"

oka.

z

Záleské,

o

...

Teta si tu chvíli

"J ak

té lásce

"

ním

si slzu

v

Dívka v

bytu,

hledala, hledala včera večer pokoji otcově, nenalezne-li

v

někde stopu onoho tím více

.

zne�o�ojo��lo,

co

které

,zn,ala

z

ji

t.eti­

Jaka mocna laska spja la s o�ce n�rtvou nyní Bohdankou. Avšak nikde nIC nenalezla, co by se bylo po­ do�alo jen, z povzdálí na _V�?vravování tetino. Stryc s matkou byli JIZ prohle­ dali celý' psací stolek, od něhož měl strýc jako poručník klíček při sobě, hle­ dajíce závět' a nějaké listy obchodní. Kdyby tam bylo bývalo někde ukryto ono psaní, nebylo by ušlo jich zrakům.

na

I

tajemství,

vypravovam,

"Kam dal asi movala dívka

otec

sama

onen

při

list?"

sobě.

roz u-

"Zničil-li

jej, či jej uschoval? V onom lis:u dojista bylo psáno krví srdce jejího, proč' si otce nevzala, ač jej milovala, věčnou lásku mu přísahala i dodržela 1" Dívka měla velkou chut' vejíti k mrtvé Bohdance a podívati se na ní v rakvi; ale dívčí ostýchavost, j í bránila. "Odpočívejž v pokoji," zašeptala k oknu černě zastřenému rala

;_

se

domů

s

a

po té ubí­

kyticí blat'ouchu, aby

květův uvila věnec.

"Aj, já jí přeju odpočinku, jí nedám," řekla si cestou.

ale

pokoje

Pátrám po

-61-

,,0 tomto kříži, tť1.to? A co?" "Ach, samé divné věci, kterým

Jepm tajemství s takovým úsilím, jako by vlastní moje blaho v tom bylo obsa­

Odpust' mi to, stíne drahé snulé. ] sem mladá, nezkušená, ale

zeno.

ze­ ne­

chci pouze tím ukázati zvědavost dívčí. Já chci, aby někdo v rodině tě znal,

rozumíš

aby někdo byl, kdo by tvou pamět' ctil, v a neporušenérn zachoval ji lásku. Ty jsi mi drahou, poněvadž tě otec mi­ loval, a já tě musím proto vřele tak

hleděla.

milovati." Bohdanka viděla stále

mi

před

sebou

ne­

ženu, jak na rakvi otcově nevýslovném, a duše její mladá kvílela tu s dobrým tatínkem, který zajisté trpěl, že ji nemohl na­ zývati svojí, tu s matkou, která to tak těžce nesla, že nebyla jedinou láskou jeho života.

št'astnou

ležela

V

v

žalu

domě

byla právě velká obchodní když se Bohdanka vracela domů, kteréž matka byla přítomna a dívka nepozorovaně vklouzla do otcova pokoje. Tam bylo se právě všechno uklidilo a vyčistilo. Dívka však, jak to bývá v podobných případech, viděla rakev otcovu posud stále na lom místě, kde byla vystavena. Na stěně nad psacím stolkem visel jeho obraz a dívka vystoupla na židli, by zastrčila za něj kytičku blat'ouchu. Při tom porazila dřevěný, skvostně vyřezávaný kříž, který, co pamatovala se, stál na otcově stole psacím. Kříž padaje udeřilo plochu stolu, a dívka se

porada,

ulekla.

"Ty můj pane," pravila vroucně. "Odpust' mi, nerada jsem to učinila." Bouchnutí přivolalo tetu do pokoje. "Co to?" zvolala ode prahu. "Aj, ty jsi zde ] á se všecka třesu, jak jsem

ne­

kterých se nepovídá." "To je starý kříž, teto, není-li prav­ da?" tázal� se teta, třímajíc v ruce kříž, na nějž s účastí a s úctou zbožnou a o

"Prastarý.

]e

to

rodinná

památka.

Matoušek měl kříž proto v takové úctě, i chtěla jsem matinku tvou prositi, by dala

památku po něm." "Teto, prosím vás, vyvolte si něco jiného 1 Tento kříž si já nechám po jej

na

otci."

přednost, nebo přechází přinese požehnání; ale měj jej ve vážnosti 1 Otec tvůj měl jej' také v úctě veliké a nikdy se od něj ne­ odloučil; vzal si tento kříž s sebou, když se odebral na cesty a zajisté že mu dě­ kujeme jeho "Ty

v

máš

rodině. Kéž ti

"

...

"Co, teto?" "To jsou staré příběhy

IJ

,,] aké?" "Ty

1"

neúprosně vyzvídala

dívka.

tomu nerozumíš 1"

"Proč bych nerozuměla? Co děkujete kříži?

" ...

uzdravení," odtušila teta' ,,] eho by ušla dalším výzvědám. "Tenkráte Otec tvůj, pokaždé než byl nemocen .

..

...

se

odebral k důležitému

modlíval.

činu,

se

u

něho

Viděla

jsem ho často klečí­ cího u kříže. Když umíral, upíral oči stále na kříž a rty jeho něco nesrozumi­ telného mumlaly; Nemohla jsem mu porozuměti ani z pohybu, co si přeje, ale napadlo mi, nechceIi kříž do ruky, I

skočím, dám

zableskla

se

mu

mu v

ho,

a

záře radosti

oku. Zemřel

srdci. Matka

s

ním,

při svěcený "N ic se nestalo, teto. Kříž spadl na stříbrný křížek, který byl zase v její ro­ stůl. dině památným, i nechtěla jsem do toho "Sám od sebe?" zvolala teta a pokři­ mluviti; ale nyní mi to nedá pokoje, že žovala se. jsem mu ten krřž nedala do hrobu. Proto snad se mi Matoušek denně zje­ "Ne, teto. ]á jsem o něj zavadila." "To jsem si oddychla. Nemyslila vuje, a o kříži se mi sní. Možná, že jsem jinak, než že je to nějaké znamení bude míti v hrobě nyní pokoj, když ty v Však se mi o tomto si kříž vezmeš, nebo člověk neví, jaké tomto pokoji. kříži každé nOCI zdá od úmrtí Matouš­ ruce by po' něm sáhnouti mohly kova." I Přijdeš-li na procesí dnes?" ...

se

lekla."

maje jej

na

oblékání však dala

do

tvoje

mu

rukou

"

...

-62-

"Ano, teto," odvětila dívka jako ve "Uviju věriěc a po té přijdeme." "Věnec Poslechni," pravila teta tiše. "S matkou nechci o tom mluviti, ona je rozbouřena udalostí včerejší u hrobu, ale slušnost, ano i cit a ještě něco jiného kážou nám, aby z našeho

I

snách.

.

I

..

/" stálo

dala

v

byl kdysi

a

otvor

v v

a

podstavci dutý dobách, kdy

všechno

skrývalo

a

sloužil

chodívalo

se

tajných

v

tajnou schránku, o níž v ro­ pod přísahou vždy jen ten, komu kříž byl odevzdán. Proč tyto taj­ nosti se vedly, nikdo nemohl říci. Byla to rodinná tradice a tajemství kříže přenášelo se na potomky mlčky a bez rozmyšlení. j edenkaždý v tom následo­ sinové

za

dině věděl

val

svého

slepě

majitel zemřel, komu

v

rodině

chtěl si kříž' i

s

Poslední kříže

otce.

aniž

tajemství jeho ně­ svěřil a vysvětlil, nebo tím, co skrývala schrán­

ka, vzíti do hrobu. Snad od

nepaměti nebylo

v

kř íži ni­

čehož uschováno, až do té chvíle, kdy zesnulý měšt'anosta byl v něm skryl života

svého

utrpení, svůj kříž, který osudný list Boh­

oddaně nesl do hrobu, dančin.

Dívka uzříc hlédla

kříže.

chvěla v

"Zde jest list

v

a

osyka, když eji do ní na­ složený sežl outlý

jako bl ní

íž

-

šeptla

půl-

se

dut�nu kříže,

spatřila

list.

a

tajné schránce,"

odskočila od kříže

na

za­

kus dále.

Tam stála chv ilku

nedaleko.

byla pletla věnec a teta jí tom při vypravovala o otci. Za řeči vzpomínali též na tu, pro kterou věnec vily, a teta tak mnohé krásné o ní jí vypravovala črty, že dívka víc a více tíhla Bohdanka

.

bod náhodou

kobkách i bohaté měšt'anské rodině Ko­

J

k zemřelé.

Bohdanka

ale

otevříti,

onen

na

tmách

ve

VI.

noc

kříže

otevřel. Snad k tomu

"

už

na

Kříž

...

když byla

bylo zařízeno k odšoupse hýbalo dále, když se Kdo toho neznal, bod. pravý

volně

a

snad

na

Teta odešla spat,

šíří

stolu.

knížkách. Slova tato

Tajemství

se

přispělo i dř í­ vější jeho otřesení, když padl na plochu

pentle tisknouti. Sotva přijdu domll, porazím otcův kříž� který ke mně obrazně praví: "vezmi kříž rn ůj a následuj mne." Teto, ji si tento kříž vezmu, by mne upamatoval vždy, že mám následovati příkladu otce, který byl vzorným mužem a dobrým člověkem." A ještě něco. Bohdanka z luk musí dostati věnec z uas! zahrady. Natr há m květin a přijdu k tobě večer, by's jej uvila," pravila teta. "Přijďte, tetičko jsem

otvor

Dno kříže

nutí

se

"

mile

zase,

...

při tiskla

...

svatá

Stiskne

otvor.

šíří

stisklo

byl dán věnec ubohé Záleské. Obstarej ty to "Teto, už to je obstaráno. Věnec jest objednán a bílé fábory jsou u knihaře, by na ně vytiskl slova:' "jak jsi to dala tisknouti?" "j ak?" To je zvláštní náhoda, teto! j á jsem nechtěla žádné jméno a tu mi napadlo, bych dala na povějky nějakou průpověď. I rozevřela jsem na zdař bůh knížky modlící a sotva jsem je r oz evřela, dotklo se oko moje v přeletu slov tučným písmem tištěných. Četla jsem je jako orakul. "Vezmi kříž sv/tj a následuj

a

nemohl

domu

.

má

.

Bohdanka klekla k modlitbě večerní a vzpomenuvši si na otce, vzala kříž do ruky, by jej políbila. Třímajíc kříž v rukou, tiskla jej k srdci. Tu něco pod 1 ukou na kříži jí povo lilo. Bohdanka se podívá, co to znamená a llvidí, že dolení podstavec kříže

jako v sloup překříži, který ležel na stolku, kam jej byla položila v leknutí. "Snad je to list Bchdančin," vstoupilo jí k mysli. Dívka však se nehýbala a neblížila se ke skř íňce, která jí ukázala, po čem toužila, cíl celodenního jejího myšlení a pátrání: vysvětlení otcova tajemství. měněna

I

a

zírala ku

Bázeň bránila dívce sáhnouti

sobě

na

list

tajemný, který skrýval osudy lidí šlechetných, posvátná úcta k otci zemřelému v ní vystoupila zářivě nad obyčejnou dívčí zvědavost a hrůza v

dvou

63-

-

ji obklíčila při myšlénce, že chtěla se zemřelými zápasiti za tajemství, které skrývali, "Nechci to věděti," řekla si. "Kéž mi odpustí bůh všetečné bádání. Zavru

pevně

schránku

Dívka bila

šla

k

stolku, ale

hodina

na

věži

přímo

v

tom

kostelní do

srdce

temně, tajuplně jí znělo do duše, jak by vycházely tyto zvuky

se

z

vráželo

a

tak

hrobu.

Ledová

" ...

Dívka vzala kříž do

...

zase

půlnoční

"Zavru kříž

"

dívce každé udeření

a

"Nebyl to sen?" řekla si a schoulila do podušek. Chvíli váhala, ale po té zvítězila ranní doba, která osvěžuje a zahání stíny, a dívka vstala.

se

ruky, políbila jej, její pátravě zahle­ dělo se do taj úplné schránky. Dnes už: j i neděsila, a vy bízela, by vyňala list. ale nezavírala.

byla nějaká důležitá přece zvě­ kdyby to i bylo otcovo ta­

"Což kdyby

to

listina rodinná?

děti ruka

Oko

...

A

Musím to

jako by jí byla sáhla jemství? Mám-li to zde nechati a zů­ k srdci a odnal a mu na okamžik života, staviti náhodě, do které ruky padne, tlukot jeho zarážejíc. Dívkou tu zalom­ jako dnes do ruky mé? Otec chtěl si covalo, zima v ní se většila, zuby až jí vzíti kříž do hrobu, tot' mi nyní jasno cvakaly, na nohou nemohla se udržeti, jest ze všeho, co mi teta o něm vyklá­ nemohla slova· z hrdla vydati, by na dala. Doufal, že bude s křížem pohřben. tetu ve vedlejším pokoji spící za volala, Jak kdyby to nebyla pouhá náhoda, že která by ji ar ci nebyla slyšela, ale již schránka otevřela, abych já, dcera se zvuk jejího vlastního hlasu byl by její a nejvěrnější duše, tajemství jeho po­ zděšení smrtelné umírnil. znala a je zničila Ano, ano! Cítím Z kříže jakoby vycházela mdlá záře, v duši a v srdci, že tato myšlénka jest lampičce II rakve se podobající, tam to dobrá, a přísahám, že tento list, je-li to harašilo, tu to harašilo a od okna se k ní Bohdančino písmo a tajemství jejího blížil stín. života, s ní pohřbím. Zapečetěna na Čí je to stín? Otcův? Její?" věky budou ústa moje, ale já chci vě­ děti všechno, když už vím něco, já chci Pot smrtelné úzkosti vyvstal dívce na znáti příčinu, proč se ti dva nevzali, čele. Shasla světlo a potácej íc se, šla k lůžku. Šla jenom několik kroků, ale abych mohla zemřelou ctíti a za ní se dvakráte by byla upadla· a narazila modliti, hájiti ji před útoky a pa­ mátku její v rodině zachovávati." o židli, než k němu došla. Po té vklouzla a do postele Slunéčko zazářilo třpytivě do okna zakryla se přikrývkou až a v dívce probudila se nová síla, nová přes hlavu, aby neviděla, neslyšela odvaha. Třásla se zimou a hrůzou, a modlila se za dušičky v očistci. "Vžyt' nekonám nic zlého," řekla si. V modlitbě se upokojila. "Kdož ví, n en í-Ii tajemství Bohdančino "Vždyt' je to tatínek," řekla si. "Při­ i jiným lidem známo? Zde byly cizin­ jde li, uvidím ho. Já za to nemohu, že kami, o nichž nikdo nevěděl, ale v rodi­ se otvor otevřel. Ostatně kdož ví, šti a bydlišti jejich budou příběhy této to tam jak)" je prastarý, zapomenutý, rodiny zajisté v ústech lidu. Což by to také mohlo býti zlého?" rodinný list V modlitbách a ve strachu dívku pře­ ze Bohdanka vyňala opatrně list konala přece jen moc přírody a seslala z na list ale ruky jí vypadl schránky, stůl. Přece se při tom mrazem zachvěla spánek na víčka její. list jakby byl pálil. Bohdanka šla První svit sluneční, který zasvitl do a jejího pokoje, dívku probudil. První k oknu, otevřela je, a dívala se ven. myšlénka její patřila kříži a listu v něm. Okno její šlo do zahrady adívka viděla "To byl přepodivný sen," řekla si odtud stromy májové, i z pozdáli stříšku domku, z něhož měl dnes vyjíti pohřeb, a rozhlédla se po pokoj i. Avšak kříž na stole ležící přivedl ji zpět k skutečnosti. "Mám-li, nemám-li," tázala se. ...

...

..

"

...

-64

Koho

se

táže,

nevěděla.

sama

věděla také, zda-liž hlas: "Čti !"

Ne­

jí odpovídal nějaký

Zašelestily-li to keře v zahradě, za­ šeptly-li to květiny, či vydechl to slovo vánek ranní?

Anebo sama .

zda-liž si

to

jenom

tak

živě

myslila?

Bohdanka hrdinně šla k stolu, zavřela a postavila jej na stůl. Dříve zkou­

kříž

otevříti, ale dívka nemohla již naleznouti bod, který stisknutím ote­ šela, dá-li

se

víral toto mechanické dílo.

"Nelze zpět," řekla si.

Nyní zevřela

vzala list

sežloutlý jej opatrně a při

-

nyní vraždím toho,' nad život můj' který jest vlastní, který jest jediným mužem z ce­ lého světa, jehož vřele miluji. Jaký to .krutý, nelítostný osud! Poslyš mne, muži drahý, jediný, jaké muky mi osud připravil, a to v podobě' kvítků žlutých, zamilovaného mého bla-, t'ouchu, který snad si mne již v dětstvf mnou

jiný

zvolil

ruky, tom již

ro­

po­

znala, že skutečně nalezla list Bohdan­ čin. Uvnitř listu bylo kvítko žluté, uschlé, vlasy do věnečku stočené a

A

za

svou

nevěstu

a

vtáhl

mne

do'

svého, v němž moji bytost zajal. Nemohu si jinak vysvětliti zálibu moji v těchto květech, které mne čarovného kruhu

k sobě do

tvor.

mi dražším

dosud i

vábily tajemnou mocí a vábí až přes to, že byly původci mého

neštěstí.

Bylo to v témdni svatojanském, když jsem šla od své družky domů, kde jsme obě dvě pracovaly společně úlohy škol. křížek z kalíškův modrého bezu. ní. Družka moje bydlela v továrně opo­ Úcty plně na list pohlížejíc, uložila dál města a matka mně přísně nařídila, dívka tyto památky a po té usedla, aby abych se vrátila dříve, než otec přijde četla. z úřadu, že půjdeme po té společně na Začátek bylo líčení lásky vřelé a hlu­ procházku. boké, jakou zemřelá cítila pro otce dív­ Pamatovala jsem na tento rozkaz, čina, a tak úchvatně to bylo psáno, jak dokud jsem byla u družky a také jsem by byla pisatelka máčela péro své ve se vydala na cestu v čas určený. zdroji citů a lásky samé. Družka mne vyprovázela kousek až Dívka, která posud jen lásku tušila k lukám. Na lukách kvetly květy bla­ a bezděčně o ní snila, ale ni slasti, ni t'ouchu a vábily mne. moci její neznala, byla uchvácena touto "Pojď, natrháme si jich do věnce," sílou, že jí až sklesly bezděčně ruce řekla sem k družce. j i s listem v klín, a oči její upíraly se Ta však Spěchala a pravila mi: k oknu. "Jdi raději domů, Bohdanko, žene se "Bože, jak je to všechno krásné, za­ mrak. Já též půjdu, abych nezmokla.': šeptly její rty. Neposlechla jsem a trhala blat'ouch A tušení lásky vřelé ovládlo duši dále po odchodu jejím, jako bych vše­ dívčinu. cky květy, co jich tu kvetlo na louce, VII. vytrhati chtěla. V této zábavě jsem za­ pomněla na slova družčina a obav.� Osudná., hrůzyplná. noc. vzhledem k černému mraku zapomněla Když překonala dívka své první po­ na rozkaz matčin, ano nevšímala jsem hnutí a city, čti a dále. i si, že se bouře žene blíž a blíže. Po vylíčení lásky a slibův věčné věr­ Co jsem si při tom myslila, nevím: nosti, začala vypravovati zemřelá v listu ale vidím se posud v upomínce na lOUCE svůj těžky žal a příčinu jednání svého, pobíhati, kvítka trhati, zpívati, v tétc kterým zraní i jeho i sebe, kterým uvalí hře v opáčnou stranu zabíhati, tím VŠq� těžký kámen hrobový na životy jejich. města se vzdalovati. Náhle se obloha zatemní, bouřka duo "Proto jsem se vzdalovala mužův, proto se' bránila citu a lásce," psala. nivě zahučí, po obloze přejede blesk: "Bylat' jsem se odsoudila k věčnému chlad mnou prochvěje, úzkost zalom­ panenství i nechtěla jsem, by trpěl se cuje. S kyticí blat'ouchu stojím tu na

-65

samojediná,

louce

nade

mnou

černý

mrak, po němž už poskakovaly blesky

který

a

snášeti

se

ke

-m

ně

dolů.

opřel a cloumal se ztajil, klobouček mi síla jeho brala s hlavy, šatečky se mi pletly mezi nohy, a všecka v moci vichru jsouc, nemohla jsem se hnouti

Vichr tu

se

dech

mnou,

s

do

zdál

mne

mi

se

místa.

náraz vichru ustal, běžela jsem kloboučkem, ale ten byl mi uletěl až k vršku, na němž zbytky bývalého kláš­ tera stoj í, z nichž však se zachoval

Když

za

pouze starý kostel. V tom zara-

chotil

hrom,

děsivě

a

Sepnu

působí

ruce

na

chci

a

hrůza, ohně blesku ozařovaly skrze okna celý kostel, déšt' se lil, a se mnou se točila hlava.

venku

bil

hrom až

Bylo temněji a temněji v mé mysli, mrákoty úplně ji zastřely. Nevím, zdaž jsem tak pevně usnula či omdlela. Nikdo nebyl poblíže mne, nikdo o mně nevěděl, nebo jeden každý z pobožných zde se modlících svatojanských ctitelů a poutníků, buď se modlil, buď s hrůzou r oz káce ných živlů zápasil. Odešli, když bylo po pobožnosti, a kostelník zavřel až

chrám. Mne nikdo

klíčila

a

volně

spěchala

mimo­

led

svatojanská

n

nebot' bouře

okamžik

í

rnila,

po-

květů

ní

hala

mě

ale

Jedenáctá

lid u mne

na

do

stily

spu-

vstanu

I

slavný státník rrancouzský.

+

v

Paříž i 17. břez. 1893.

ze­

dím k

šerný i za denního světla. kých výklencích zdí stojí

Ve hlubo­

bílé

vystupovati

se

sochy, zdají,

tam není však

oči, a pozná­ že jsem

chrámě.

v

z

odtamtud

studené

vám,

J llles Ferry.

oblohy, hrom duněl, blesky se rychle křížily, když jsem běžela v úkryt mi kynoucí. Sotv a jsem tam dopadla a div jsem neklesla. Promoklá, ustrašená, třesoucí se zimou, zalezla jsem do kostelní la­ vice. V kostele bylo temno a svíčky rozžaté u oltáře sv. Jana nebyly s to, aby osvětlily celý chrám. Schoulila jsem se v lavici klečíc, a položila hlavu na sedadlo. Kostel onen starý je velký, začernalý, pochmurného, smutného rázu, a jako všechny kostely, hrozný za tmy a pří­

které

na

mi. Ote vr u

ko­

přivábil. Krůpěje deště se

ho­

věži

chrámové, když j sem procitla a u.zřela se ve tmě,

stela

náhle

'chrá­

v

sama.

pobí­

zpěv a

já jsem

dina bila

nábožného utišil

na

umí­

se

trhá­

louce,

po

a

zůstala

nění, když jsem v

a

spěchal

božnost. ) á jsem si nevšímla zvo­ zabrána

ž .cl Ý domů,

k

věděl,

byla prá­ o

byl

neviděl vcházet, nikdo o mně ne­

ke kostelu.

Tam

ale

modliti,

se

ob­

mne

vě od p

fantasii.

dětskou

-

hrůza

jsem

,

-

už nikoho, není

Hle-

oltáři; tam

-

kně­

po kostele, není v něm lidí, je pr áz.d ný ; pohlédnu vzhůru a vidím okna chrámová ohněm ozářená. ze,

Bílé

dívám

se

sochy proměnily

stavy

v

noční

příšery z výklenkův mně mířiti S kůru a

zpěv.

mu

se

duchové po­

se

už

a

hrobových ve zdi vystupovati zdály. nezazníval zvuk

Vichřice

jako

rouchách

v

jenom zpívala

děsivé své melodie

deště

v

mé vzrušené obraznosti

a

těžké

a

ke

varhan v

chrá­

kapky

padaly do oken. Propukla jsem v pláč, ale venku se byla bouře na novo rozpoutala, blýskalo se se všech stran, vichr skučel, že hrů-

-66-

zou ve

můj

mně všechno ztrnulo,

ano

i

pláč

náhle ustal.

Zastřela

si

jsem

nevi­

kyni mne

se

překonala hrůzu, brala jsem se ke dve­ řím chrámovým. Byly zavřeny. Hrůza mne obklíčila. I bušila jsem na ně, seč síly moje byly. Bušení ozvvalo se příšerně v chrámě, ale mne nikdo neslyšel. Z venčí zazní­ valo ke mně děsné dusot

troubení, zvonění

koní

poplach, kačky. Lidé jezdili mne nikdo neslyšel.

rachocení

a é

mn

na

blízku, ale

"l\tlaminko, maminko," vyrazila jsem z

mračilo, ale na ně vina nepadla, nebo já jsem naléhala, že musím v čas býti doma, a oni měli za to, že děvče posluš­ né

na

byla sáhla "Zajisté už mě příšera zajala," vstou­ pilo mi prudko a děsně k mysli. To byla však této noci, ano po dlou­ hou ještě dobu, která by la hr oz no u, snad hroznější ještě nocí pro mne, po­ slední moje myšlénka. Co se dále se mnou dělo, nevím, a ostatní znám jen z vypravování mé ubo­ hé, nešt'astné matky, kterou jsem svojí neposlušností učinila tak nevýslovně bídnou a připravila jí zármutek a zal, který život její upíjel. Když kostelník ráno po této hrůzy­ 'plné noci otevřel kostel, aby připravil oltář k službám božím, zděšeně couvl a běžel střemhlav ven, nebo nemyslil jinak, než že viděl příšeru. Teprve s lidmi, kteří na mši přicházeli, vešel podruhé do chrámu a tu uzřeli dívku prostovlasou klečeti u oltáře. Bylat' mne

šílená

...

...

Dívka tato

byla tvoje Bohdanka,

Ma­

touši!

Kvítky

blat'ouchu

obsypala jsem stup­

ně oltářní. Za dva nemoc

zničené

uzdravila; moje leknutí, a lékaři těšili

roky jsem

vznikla

z

se

rodiče, že prý

Otce mého

se

to

půjde

rovnou cestou

nevrátí více.

domll. ž

květů

nebylo

l u tých

všechno

svoje neštěstí

kdyby

Ano,

blat'ouchu !

a

Jim přičítám přece je mám

ráda 1

Tak člověka vábí záhuba, zavádí, svádí, až jej svrhne do propasti bídy neskonalé 1 V té osudné noci

studená ruka

bylo, jakoby

domnívali, že

se

zdrželi. Ti arci trpce si toho že mne domů pustili, když se

už

hrdla sevřeného úzkostí. Tu mi

nebo

služku,

a

tam

nepřicház ela, popřítel­

rodičové povoz k

mne

vyčítali,

na

stří­

dlouho

Když jsem slali pro

probí­ sílu, bych

obličej, bych

děla mátoh, které po chrámu hati zdály a sebravši poslední

I

na

dvou místech ho­

řelo, záře plamenů osvětlovala chrám, hasiči jezdili kolem vršku, ale netušili" že

ženou

k šílenství

tam

přízraky

ne­

št'astnou dí včici.

Nešt'astnou, teprve nyní však v plné Dokud jsem nern ilova la, nesla jsem oddaně křiž svůj 1 míře!

Matka- ovdověla vení

se

mi,

aby

a

chorobu

brzy

odstčhovala v

cizině

moji,

a

po mém uzdra­ sem

se

do

Radí.

osudnou

pohřbila

ušla řečím všem i vzpo­

mínkám.

moje mne totiž chtěla mermo­ provdati, a proto tajila úzkoí.tn€ bývalou moji chorobu, aby se ženichově toho nebáli. Já jsem mlčela, bych do­ brou matinku nezarmoutila, mlčela: bych byla poslušnou dcerou, ale v duši jsem si umínila, že neučiním žádného muže nešt'astným, že se nevdám, a žíti Matka

mocí

budu pro dobro, milovati ze života.

Nebylo mi to nepoznala tebe,

za

lidi,

těžko,

těšiti

a

dokud

se

jsem :

Matouši!

Bavilo mne, že mám mnoho ctitelův] Byla to malá, ale jediná náhrada za V·

,

ce 1, y

Z1VOt

mne

čekal.

pusty

a

vl' osame y,

'

kt ery

!

na

1

jsem nikomu, proč je zamí­ tím jsem dobyla jména chladné,

Neřekla

tám

a

kamenné panny, která nemá srdce. Sama jsem si často myslívala, že. snad

dozajista jedině moje ne­ štěstí předčasně sklátilo do hrobu, nebo ten ubohý, dobrý tatínek mne v noci hledal za b ouře s policií místní a s lidmi

nělo, ana jsem k žádnému,

najatými.

kořili, nemohla přilnouti,

mé srdce

v

oné

hrůzyplné

noci zkame­

již

pro

se

mně

žádnéhq

-67-

rozehřáti.

Avšak

VIII.

nebylo tomu tak, nebylo! Byla bych nyní méně nešt'astnou, ale zase bych nebyla poznala toho nejkrásnějšího citu, té nej vyšší lidské blaženosti: lásky.l Tobě, Matouši, jehož miluju vášnivě, tím vřeleji, čím více tu lásku potlačuj u, musím říci pravdu. Já se nevdám a nemohu vdáti; cbá­ vámt' se, by nemoc moje nepropukla někdy a nese

žel, že

a

učinila

tomu

tak

Bohda,nčin da,r do rakve.

List končil

projevy lásky, jak byl a slze její per­ z očí na se list. lily sežloutlý "Sešli se už na věčnosti," zašeptla. "Ona otce vřele a upřímně milovala. Ubohá, nešt'astná jmenovkyně moje, já s tebou cítím muky a utrpení tvoje! s

začal. Bohdanka dočetla

Poslušnosti mne

ne­

št'astnou

běh

ro­

pří­ tvůj, -

věrnosti

dinu i tebe! Máru to

učí

lásce

za

v

po­

o

b

vinnost obě­

v

životě. So­

tovati

beckou

sva t o u

se

ne z

k

!­

š

u

t

e­

abych nevěděla,

zří k

že

la

n o

i

a

v o s

t

i

JSI

nebyla, z lá­ sky se lásky

tak

Nejsem

é

ll,

a

I a,

a

přece j si by­

manžel­

milována,

slastí mateř­

přece j si by­ la pružinou veškerých vznešených

SkOlL

rvlo­

činův

býti

vých: který

ství

m

e

obda­

mne

řiti

ů ž

nejvyšší

hu-liž tak

ukrut­

nou

a

otco-

tě hledal

děti

-

nosti, v lásce

drahý muži, již­ předem od­ tvé,

k lidstvu v

lejších

možnosti, že by stiženy byly někdy

hách. .

Hippolyte Adolphe 'raine, ný historik a francouzský, t v Paříži 2:

chorobou

kri�ik

matčinou! ...

-

,

sna­

-

a

nemohu

...

ožeň, buď št'asten v kruhu ro­ dinném: To je vroucí prosba má! My oba dva sloučíme a sejdeme se v blaho­ dárné pro lid a národ činnosti, a svatbu svoji slaviti budeme až jednou na věč­ nosti, kde se sejdou naše duše Nemohu dále psáti... Co ti chci ještě říci, povím ti ústně se

...

...

vytrvalost

v

práci,

Již

vím, odkud čerpal dra­ hý tatínek nek

tu

úmornou

to-

ho učiniti nesmím

Ty

března 1893.

a

ušlechti­

souditi k té

Ne

v

lidumil­

kterou

ne-

věnoval

dobro a blaho veřejné. Už vím, proč byl náš rodinný Život tak krásný a vzorný, proč nás učil poslušnosti a proč nemohl se odloučiti od tohoto listu, který utišil jeho rozbouření. V tom ve všem ctil svoji lásku a nešt'astnou Boh­ pro

danku!"

byla se za čtení listu duševně jako květ. Vstala vážně, položila list na stř íbrný Dívka

rozvila

68-

-

sebou

tácek, rozškrtla sirku a zapálila papír. V plaménku stála jako kněžka starověku, střežíc ohefí posvátný, dokud nesebrala

shasl. Po té

vložila

obřadně

hedbáví. K i

opatrně popel,

hřbem

dala

křížek, zašila všechno

vlasy,

Bohdanka

v

de mě

ného

rozvinul

nescházel

a

něm nikdo

v

byli provázeli měšt'anostu. Bylot'

Bohdanka

všechny spolky rovala I

a

z

a

ostatní své

těch,

již, že obmyslila jmění da-

zařízení sirotčince městského. prapory čer-

rouškou

množství

s

vzezřením

rakví

té

v

nechtěla

obchodní

ani

časně

odjela

z

slyšeti' hlahol se strýcem do

Teta v

a

plakala

cestou

a

probírala

se

zrnech růžence.

hlavou

Bohdanka

šla.

myslila

zemřelou. Viděla

na

s

skloněnou,

ji před

klekla

a

modlila

vyšla, aby

se.

se

v

zaJ ještě tu I

Zahradnice

tam

ohlédla

a

domě

dívka

Záře světel kmitla po něm, ale dívce bylo, jako by přelétl záblesk

blízkého

města sousedního.

zastřeného'

'

rána

záležitosti

černě

do

I

št'astnou k hrobu. a

oznámila, že

vyčkavši oka-l mžik samoty, hbitě vstala, vyfíala ze: záfíadří bílý hedbávný balíček a jakoby! konala nějaký obřad posvátný, vážně 1 vystoupila na katafalk, sehnula se j k mrtvole a všoupla jej pod záhyb šatů bílých h edbávných, že nebylo ani roze- � znati, kam jej položila. 1 Závojem však při tom hnula; ten se: posunul a dívka se zachvěla. Bylo jí� přece jen úzko u mrtvého těla, ale překonala tento cit i strach a pohlédla zesnu lé do obličeje. a

kdyby to sám na své oči byl neuvrděl !" "Dojímá to." Tak a podobně lidé o zesnulé si vypravovali a velebili její ctnosti. Vzadu, jedna z posledních, šla Boh danka s tetou. Bylyt' obě vyslány j ménern rodiny, by město nevzalo z toho že il nikdo nepohoršení, nevyprovod Vdova

_

rána tetě

otevřela dvéř e

chvilku

"A tak náhle odešla." "Ani by to člověk neuvěřil, že ještě za našich dnů taková láska je na zemi,

zvonů

vyhynouti.

I

smutečním krá-

ženy obětivé a skromné. "Škoda jí je," ozývalo se v davu. "U mřela ch udým dobrodějka." za

z

kříž'l nevěsta;1 hlavu.ll

zastřené, smuteční zpěvy hudby zaznívaly krajinou a nesčetné

čelo

před po­ před sebou'

pokoje, kde stál katafalk s rakví ve sku pení květin v záři světel, věnci jsa obklopen. 1 V rakvi spočívala zesnulá s klidem 1 svatým na tváři, s úsměvem na rtech.i s rukama složenýma, v nichž mimo a růženec držela kytičku blat'ouchu. Byla oděna v roucho bílé, jako závoj splýval jí přes obličej po celé rakvi a myrtový věnec zdobil její "Tak si to poručila," šeptem k dívce pravila zahradnice. Bohdanka položila svůj věnec s b ílý-: mi pavějkarni na stupefí katafalku, po,

rozneslo

zavlály opět spolkové

nou a

na

se

bude

ji

1

k hrobu zesnulého

závěti své štědře

v

tak

jde k zahradníkovi pro věnec a že se, sejdou na lukách. Po té odešla, neče-: kajíc, co teta rozsoudí a jak to schválí. a spěchala, by mohla vejíti do domul smutečního dříve, než se sejde lid. : "Smím-li vejíti," tázala se zahradnice" která byla zesnulou obsluhovala. "Rádal bych jí udělala křížek." "Prosím, pravila uctivě z ahrud n ice]

všechno

kteří

a

si

se čilý život vykonáno. Bohdanka připadala si býti v této chvíli vyšší a zkušenější. Vědělat', jakou mocí a silou je láska, a znala pravé lásky ženiny nejkrásnější lupen: oběťauost ! Zvony opět zahlaholily velebně a smutně na věží chrámu radirnského, by provázely ke hrobu zesnulou Bohdanku. Průvod pohř ebn! nebyl méně ve lk oIepý pohřbu přede třemi dny odbývá-

Než

práce, bylo

nedá

památce

blat'ouch

uložila.

a

rakvi,

v

viděti po cel}' život, Mezi ní a zemře­ lou je nyní též tajemství, které její

a

do kousku bílého

jej

tomu

uzřela ráno

jak ji byla

vzrušené

I I

přes mrtvý, zesinalý obličej mrtvoly. "Spi sladce, zašeptla, "tvé tajemství] jde s tebou do hrobu a u mně je tak dobře ukryto, jako by bylo v hrobě. Jdi a tatínkovi drahému řekni, že vás dva

-69-

bud u ctíti jako vzory až do smrti. ním

Jdi

oje políbení, ty trpitelko a mučennice lásky!" Bohdanka se sehnula a políbila stu­ dené ruce mrtvé ženy. Chlad jejich ji zarazil, a dívka odstoupila. Měla čas, nebo již vcházeli lidé s pláčem k rakvi a zahradnice otevřela obě půle dveří. za

a nes

mu

tam

m

Když byla světnice již z pola na­ plněna plačícími, kteří tu plakali pro svou těšitelku, tu pro svou dobrodějku, vykradla se Bohdanka ven na luka, aby

"N a hřbitově nemáme práva, zde se a srovnati musíme;" teta, jen aby něco řekla. pravila všichni srovnáme

"Paní

teta

za­

postaviti skvostný pomník Nový hrob je vyzděn a těsně prvnímu přiléhá; jak to bude ?" "N etrapme se tím," řekla teta a měla

koupiti

manželi. k

se

k odchodu.

Bohdanka však

která zakmitla

"Teta

se

z

očekáva­

tam

však chce místo zde

a

zachytla záři radosti,. jejích lících. toho také raduje, že po smrti jsou na

-

la tetu.

s

č

l

e n

o u

i,"

žádné všeteč­

vstoupilo dív­ ce k mysli.

né oko nevy­ slídí dá rek

nýrn

hrobem

řekla si

stála

rakev,

"Nyní

můj,"

JIZ

Nad otevře­

kněz měl do­

dívka.

Bylat' svůj

Jemnou

hlída­

všichni

dárek

la, dokud

ve­

řejnostiho předala.

ne­

U

jim

kali, ale nikdo nesklonil k

hřbi­

vrat

tovních

111 a

vstříc

jeden př íbuzných

z

pra vil

a

"Považte je­ nám

co

vyvedli !" "Nuže, se

stalo,"

lala teta

do

hrobu, stoupila z

co

zvo­

vu

u le k­

"Vykopali hrob "J elení m u

ka,

J esu Lassalle.

nutě.

pn-ní

oku"

barv ton ísta Velké

těsně

vedle

To je smělost! Já výtržnost ona k němu nepatří." "Ani slova, strýčku." zvolala vážně Bohdanka. "Zesnulá tam patří, kam ji položiti chtějí. Já dcera domu jménem otcovým žádám za úctu pro zemřelou !" Teta se strýcem pohlédli nejdříve na sebe významně a po té na dívku. Stála tu tak vážně, že ji ani nepoznávali, ale byla dcerou Matoušovou, i neměli, co by namítali proti tomu.

nebožtíka Matouše! udělám

zvucích

ních

písně pohřeb­ ní, při které měla býti ra­ kev spuštěna

roz­

horleně:

nom,

se

rakvi, by ji

naposledy obejmul. Zpěváci za­ pěli a při prv­

přišel

obě

řeč, pla­

Opery

y

Pařlž.í.

vy­ da­

Bohdan­

prodrala

se

ku

se

hnu I

hrobu, a

se

nad

rakví, políbila ji, a při tom krad­ mo pustila do hrobu kytičku blat'ouch u. N a kytici žlutých květů spustili po té rakev, která do země zvolna se brala s políbením dívky, jeho dcery. "Bohdanka všechno usmířila," řekli .si lidé, vzpomínajíce na výtržnost při

pohřbu

měšt'anostově.

nevěděl, že zesnulá dobrovolně byla zříkala se štěstí a lásky! Lid

Bohdanka po oněch dvou pohřbech se vrhla matce kolem krku, jakby

často

-70

něco

květy zavedly

žádati

ství.

odprositi, za odpuštění nějaké viny ji chtěla. "Nebuď tak prudkou, přepjatou a blouznivou," napomínala ji matka. "Ta­ kové zvýšené city přivádí později kvil a

11

za

-

žel."

"Matka má pravdu," uvažovala dívka. ""To jsou samé žluté květy blat'ouchu, které

růžičkám

se

podobají,

ale růžemi

1"

nejsou Když kvetly na lukách žluté květy blat'ouchu, vzpomínala na otce a na u bohou svou j meriov kyni, kterou tyto

do kostela

a

tak k

šílen]

-

hrob otcův i .Bohdančin ky­ žlutých růžiček blat'ouchu, slibo· vala vždy, že se nedá nikdy zavésti ni zlatem, ni zlatožlutými květy, ni klam; nými, blouznivými city. Bohdanka však přece milovala z kvě, tin nejvíce žluté růžičky blat'ouchu] tyto květy jara, které vláhu milují, buď perlami rosy, buď slzami se rád� A varuje se ozdobují. příšernýc� Zdobíc

tičkou

�

..

kostelův.

---"')0101 *�'KE-*----

X::::rál

:Tečmín.ek:_

Báseň od

8DE Haná plyne mořem klasů, � král Ječmínek za starých časů žil v radosti a nádheře: nach vlčích máků splýval a věnec chrpy za korunu

s

trůnu

ovíjel zlaté kadeře. On miláčkem byl svého lidu i hlásá vděčná vzpomínka, že Haná kvetla v rajském klidu za

krále Ječmínka.

se sousedy neměl svárů nesplétal si v bitev žáru na skráně vavřfn krvavý;

Svatopluka Čecha.

Když večer kleslí v nivu šerou, spěchu k vězení se berou a nelitují úplaty; a když jim strážce vyprosťuje

ve

chvíli vězně z temné sluje, dav ten vlasatý! Tu v ústrety vše králi vvskne, o sklenku sklenka zacinká a každý vroucně ke rtům tiskne plášť krále Ječmínka. na

jak plesá

On

A

a

zas

místě zbraní, v míru svatém srpy zněly stébel zlatem po nivách smavé državy. A šťastný lid pěl k jeho chvále v radostném šumu obžiuek: Ať blaze kraluje mim stále náš dobrý Ječmínek! na

jen

kníže

v jejich kole jasném na prestole, vous zlatý čechrá spokojen; kruh ctitelů se před ním kloní a mnohý slzy slasti roní, královskou přízní opojen.

dobrý

trůní

Tu chmura v oku nezůstane, ni vráska v čele jedinkém; tvář každá blahem čirým plane před k�(:Uem Ječmínkem.

Leč divný přfběh povím krátce, že ztratil se ten vzorný vládce nikdo neví, kam a jak. kdys {jo myslil. konal k země štěstí, nám nehlásají chlubné zvěsti, vše zastřel nepaměti mrak. A nevijou mu kronik svazky ni lístek slávy do vínku nic nezbylo než temné zkazky o králi Ječmínku.

V dum omrzelých družbě nudné kdys zanesly mě nohy bludné v ten rozmarný a bodrý kruh. Hned zaplašily s čela mraky ty jasné tváře, třpytné zraky

.N ež od úst k ústům žírnou .Hanuu

A teď, když péče duši hnětou, jak záhon máku náhle zkvetou koženky rudé kolkolem a plesavým se věncem točí ty jasné tváře, třpytné oči se skočných zpěvů hlaholem. Ze srdce prchá všecka tíseň a ztopen v milou vzpomínku pii znění sklenky bzučím píseň

-

-

-

tajemné o něm šepty vanou; co zvěstují, vám na oovím: Král .Iečminek prý dosud žije a v dubovém žalái'i nyje, okovem sepjat březovým. Tam hněvem kypí v lichém vzdoře a v slzrich tone, chudinka­ .Hanrici dobřf cítí hoře pro krále Ječmínka.

a mžikem zveselil se duch. Tll ruka tiskla ruku vřelou a sklínka zněla o sklínku, i zapsal jsem svou duši celou mocnári Ječmínku.

o

králi Ječmínku.

Pro zisk

a

slávu.')

Napsal Hugo Chotek.

1.

CELÉM

ťp krásnější

��

táhne

se

světě

není

snad

země nad onu, která od hranic 'republiky

� Quatemaly až

mexickému

k

zahrnujíc státy Chi pas, Mexico, Colima, Oaxaca, Querrere, Michoacan, Tlaxala, Puebla, Vera Cruz Queretaro, Guanajuato a Aguas Calien­ tas. Pravý ráj rozprostírá se před námi, překročíme-li hranice Oaxaca, také za­ hradou Mexica zvaného a cestujeme severozápadně přes Queretaro ku Qua­ dalajara. Jaký to svět, jaká to krása a bohatost přírody! Clověk, byt' proce­ stoval již celý ostatní svět, přece s údi­ vem a rozkoší pohlíží na tu netušenou bujnost vegetace, na tu nikde nevídanou malebnost a krásu této země požehnané. Nenít' tu jednotvárnosti nikde, a za ně­ kolik hodin projíti můžeme všemi pod­ od tropického až do polár­ nebími ního. Pouze podél pobřež mořského táhne se úzký pruh doliny, který je horký a vypráhlý. Mexikáné nížiny ty jmenují tierra ca!iente. Vodou prosycený passát zasáhne sice nižiny ty nejprvé, jelikož se tu ale neochladí, nepropustí déšt' dříve, nežli až dosáhne nedalekých vÝ'šin a pásma hor. Rostlinstvo zde je státu Zacatecas,

,

-

í

jen sporé. Jen obrovský kaktus tvoří přepodivné skupiny a místy nepr on i­ knutelnou houštinu, z níž vyčnívá trnitý divoký ananas, kter domorodcům i ce­ stovateli s kyt často vroucně toužené občerstvení. Za to na březích lagun a při (lstí řek je vegetace bujná a forem čistě tropických. Velké fíky mexické pouštějí své kořeny co štíhlé sloupy k vlhké zemi, tvoříce Jako pověstné zajímavé banyany východoindické figury. Břehy lemuje štíhlá třtina bam­ busová, cedrely a swieteny poz védají se do výše co obrovští velikáni a mimosy a pinie rozevírají své jemné listy tu na spůsob vějíře, onde zase po spůsobu deštníku. Po zemi pak táhnou se a bují širokolisté aroidy a lilie kořenité; hla­ dina řek a lagun na polo pokryta jest plovoucím lupením jezerních růží, vod­ ýž

á

-

-

ních lilií a

modře kvetoucích pon tederií poletuje vodní ptactvo.

a

nad ní houfně

Místy pak přerozkošné skupiny tvoří palmy kokosové i královské a víno dá­ vající palma "acronomia aculea ta". Každý starý a na zem povalený peň -

stává vinou

tu

se

toucím

pestrou zahradou nebo kve­

záhonem,

po němž i nad

nímž

keře

přerůzných lian, pepře, rostlin úponkovitých, dračího drápu, zejména pak keře překrásného festonu, se

*) Za látku k tomuto obrázku historickému děkuji hlavně zápiskám a denn íku nezapomenutelného mi přítele Julia Koníalrovského, jenž v letech osmdesátých vlastnil a obdělával malou, ale velmi pěknou far­ míčku v sousedství nynějšího městečka Ellinger, na hlavní cestě mezi starým městem La Grange (okresním sídle

a městečkem Fayetteví lle, Kdož ze starších osadníků tamnějších. jako pp. Haidušek, Kdož nemfloval jej pro jeho bodrou, Jan St. Vrba a j. neznal Julia Kontakovskěho ? upřřnmou povahu, pro jeho šlechetnomyslnost., pro jeho lásku k vlasti a vůbec všemu. co krásného a ušlech­ tilého: Kdož nerád pro dlel v jeho společnosti a nena.slouchal jeho hovorům, které vždy nesly se nad oby­ čejné rozmluvy? Ba věru, byla to ryzá povaha, povaha. jakýchž najdeme pořidku a litovati proto dlužno, že tak záhy a tak smutným spůsobem vyrván byl ze středu našeho. Julius těšil se důkladnému pi'edběžnému v

Lid iak.

okresu

Fayette)

Fr. Russek,

vzdělaní školnímu a po vykonaných studiích vstoupil jako důstojník do vojska rakouského. 'I'ouha po sezná­ ní cizích krajů hnala jej do zámoří. V době občanské války vstoupil do armády texaské, kde za krátko postoupil na důstojníka. Po válce prodlel krátkou dobu v Mexiku, kde sešel se s dávným soudruhem a spo­ Iudůstojníkem Janem Doležalem. jenž nemoha odolati skvělému lákadlu. vstoupil do sboru dobrovolníků rakouských. jichž bylo asi 6000 a kteří pod velením hraběte Thun-Hohensteina provázeli nešťastného Maxmiliána do krásného. ale pro ně osudného Mexika. O této době pohnutlivé hudu vyprávětí. Spisovatel.

'-72-

které

četa

mace

se

nápadné jsou oku pro husté chu­ mocných, krásně formovaných listův, a pestrost svých květů. Na stro­ mech pak usadily se bromelie a různé druhy orchidejí, splétajíce keře své s úponky různých druhů fisolí a hráchu a tvoří květinové oblouky a brány, vinou se pak kol něžných akacií a štíhlých pi­ nií. Chraňme

se

však

neznámé nám

na

rostliny sáhnouti, nebot' lehce mohli bychom za zvědavost svoji pykati, pro­ tože pouhé dotknutí již mívá vzápětí otok a zápal ruky. Avšak tuto krásu přírodní znepříjemní cestovateli ty my­ riády obtížných much a velkých komá­ rů, kterými pronásledován je při spaní i při bdění a pak to velké množství je­ dovatých hadů, kteří bezpečnou skrýš nacházejí v neproniknutelné houštině. Tu také domovem jsou ty pověstné "blechy mexické", jež vajíčka svá kla­ dou pod nehty na noze, pak množství jiného hmyzu, jenž vssaje se v kůži a šeredné boule působí, a mnoho jiných trapičův. vysoká "údolíčka", která pásmem hor od opevněného města Chapultepec k Orizabě m ern e směle nazvati jedinou překrásnou za­ hradou, která místy přerušena je pře­ chodem horstva a stoupá do vnitra země. Cesta, táhnoucí se těmito výši­

Výšiny

táhnou

a

se

ůž

nami, po obou stranách kvetoucími ha­ ciendami zrovna posetými, je rozkošná, a cestovatel neví, kam měl by dříve hleděti, nebo naslouchati. Mezi zpěv a

štěbetání menších

mísí

se

opeřených zpěváků a opic, který večeru, kdy v lese nastane

skřek

pa poušku

zejména k osvěžující chládek, šující. Všeho

toho

stává

hluku

se

až

ohlu­

jezdectva císařského, skládajícího z rakouských dobrovol n íků, mezi nimiž bylo asi dvě stě Čechů. Tito se setníkem Janem Doležalem v čele, jemuž po boku jel nadporučík Otokar Čermák, rodilý Moravan, vysláni co přední stráž ku prozkoumání krajiny a zároveň i k odrážení nenadálého pře­ padu se strany povstalých repu b likáriů, pod vrchním velením expresidenta Jua-' reza. Za nimi jelo silnější oddělení hu-' sar ů, vybraných z legie rakouských do­ hlavně

br ovol n íků

láků

Rakušanův, Uhrův

-

mající

-

ve

svém středu

a

Po-'

nejvyššího:

velitele, samého císaře mexického, Max­ miliána, jem už po pravé straně jel hra bě Thun-Hohenstein

a

po

levé šéf císař­

kabinetu, abbé F'ischer .") Těsně císařem jelo silné oddělení Belgičanů

ského za

se

svým plukovníkem

Van

der Sm isse­

pak tvořilo jezdců mexických, tvo­ říce tak stráž zadní. Obě oddělení před­ ní i zadní počínala si velmi opatrně, a velitelové jich občas vysílali jednotlivé! jezdce na výzvědy. Opatrnost ta nebyla! zbytečnou, nebot' každé chvíle mohla výprava napadena býti vojskem repu­ blikánským, jeLož vůdcové zajisté byli již zpra veni o t0111, že císař opustil pev­ nost Chapultepec a jest na cestě do Orizaby, aby byl blíže moře, a kdyby bylo vše ztraceno, mohl prchnouti na rakouský válečný parník, kter jej tuto očekával. Bylat' věc Maxm ili anova v tu dobu již na polo ztracena a nesmíme se tudíž diviti, že mezi jezdci nepanoval živý ruch a nepřevládala veselost. Mezi Čechy v čele jedoucími promlu­ nem

v

čele. Závěrek tahu

menší oddělení

ý

vil někdo.

utný, milý Jene? Já tě nepochopuji l Vždy mysli tak jaré a dnes a veselé, vždy hotov)' k žertu tak zádumčivý a n em lu vný a tak sklíče­ ný, jako bychom šli na šibenici. Co se to děje s tebou?" "Proč

tak

sm

věru a

všech

těchto

krás přírodních nevšímala si však četná tlupa jezdců, cválající k vesnici la Ca­ ňad a. Byla to skvělá družina, vybraná

-

byl dobrodruh. V roce 1845 přistěhoval se do Texasu. kde co zlatokop vvhledával zla­ jsa však v nadějích svých sklarnán. odešel do Kalifornie. kde po několik roků ved l život velmi do­ brodružný. Spozorovav, že co katolíku by se mu vedlo velmi dobře, odhodil svou vír u protestant skou [ako zboží bezcenné. přestoupí) ke katolicismu, stal se za kráťko knězem v Durango a tajemníkem tamního bif;­ kupa. Pro skutky darebácké a svůj nespořádaný život byl však z paláce btskupského vyhnán, jsa však chytrý a pln energie, dostal se zase na nohy. jako kočka když se střechy spadne. Jakou šťastnou náhodou přišel ke dvoru Maxmiliana. je dosud zastřeno rouškou tajnosti. 'I'olfk však je jisto. že vliv jeho byl v orzku neobmezený a rozkazy. které někdy čelily přímo proti rozkazům císařovým, nalezly platnosti po vší zemi a. vykonány beze vší odmluvy. Dobrodruh ten uškodil Maxmilianovi vice nežli dvě bitvy prohrané. *)

Tento Fischer

tou rudu:

-73

setník

Jan Doležal vzpřímil se v sedle, pozvedl na prsa schýlenou hla vu a matně pohledl kolem. "Hm, kdož ví, nejdeme-li šibenici vstříc," pravil temně. ll] de to s námi s kopce-" "Ale vždyt' kráčíme přece vzhůru a do vrchů přímo nebe týčných," žertoval nadporučík Otokar Čermáé, "Nech šprýmů, milý Otokare," skoro hněvivě pravil setník. "Situace je vážná, vážnější než si snad myslíme."

Oslovený,

"

Vážná.

však

ne

-

Mexico, Puebla, Orizaba a Vera Cruz Nevíš, že po zrád­

zůstalo císaři věrno? ném

zbabělém

a

odchodu

útěku

ano

i ten a

dobrodružný hrdinný

však

císařovu

Salm věc

ne­

bezpečná.]edna

považují

ztracenu

rozhodná

bitva

Nevíš, že sám

do Vera-Cruzu?

Thun-Hohenstein,

ano,

ještě

Francouzů

odpadla od císaře ještě ta hrstka těch vlivu plných Mexikánů, kteří až dosa­ váde věrně stáli při něm? Nevíš, že plukovník Van Smissen opustil hlavní voj a provázen malou družinou jen, schválně přijel do Chapul tapec, aby po­ hnul císaře k rychlému a neodkladnému

přísáhají jej, by co nejrychleji

převáží všechny neúspěchy, kte­ rýmiž pronásle­

palubu

dováni

lodi

v

Číselná

bře

dosud

se

síl

nepřítele,

genci

k

a

2000,

še

uda­

oddíl

2500.

je

vz

p ř

ior

N a­

nejsou

vyčerpa­ že

Francouzo­ v

zrádně

nás

é

opustili,' avšak síly tyto jsou rozkouskované, .

a

od

sebe

tak

daleko, že sbory ne­ jed notli vé

operující generála t s

Miramon

sny

né, přes to,

Micho­

Mendeza

znají posta­ v jakém se

ovšem

našich

v

rakouské?

nacházíme.

vojínů. Nás, Ra­ kušanů je ještě něco přes 3000, divise generála Mejia čítá přes acan

na

vení,

nehledě k inteli­ tenství

se

válečné

A ti to velm i do­

síla naše

rovná e

odebral

jsme byli poslední.

době

za

za­

a

_..\..nt.

'I�ol>ecký.

í

rId t el lou tkového d.i vn.d ln.

porážce

se

porovat

a

se

pod­ rychle

soustřediti.

ještě schopen boje a těch statných Belgičinů pod Van Smis­ senem jest také ještě hezká hrstka. Tu přece dovedeme čeliti ještě těm polodi­ vým hordám. toho prokletého ] uareza a jeho loupežníkům, kteří jako na po­ směch nazývají se generály! Nač tedy zoufat? Nač věšet hlavy jako zmoklé slepice ?"

je prací kletého Bazaina. Voje ]ua­ rezovy mají naproti tomu pole volné, Ort ega a Cortina j sou nám v patách. Patoni a Negrete rychlými pochody spěchají k hlavnímu voji a Aureliano

,,]e vidět, že více všímáš si krajiny, nežli veledůležitých udalostí, které ko­ lem nás se odehrávají. Či nevíš, že z celé říše jenom pět měst, Queretaro,

jmenoval, jsou zrovna tak rozptýleny jako naše a vezme jim to hodně dlouho, nežli se soustředí. ] á j sem pevně pře­ svědčen, že kdyby sbory prince Salma

u

Zacatecas také

mohou

I i:o

Rivera, Escobedo

čují

a

a

Corona nás

svírají jako železnými

"Ah,

bah !" namítal

obkli­

kleštěmi."

nadporučík 'Čer­

mák, "všechny ty sbory, kteréž jsi

tuto

-74-

mohly

spojiti

úplně pravdu. Celá lespo pokud se týká Čechů, je téhož náhledu a kdybychom mohli, zahnali bychom všechny ty holohlavce do močálů alvaradských. Kajmani a krokodilové by je spolkli a zahynuli by

mým] uarezem

s

daleko

zase

na

hned

sever."

s

ošemetná

ta

Doležal.

zahučel

láje

"Kde

a

se

dozvěděli

"A

nás není zrádcův

I '

-

Kuchař, zeptej

a

dobrovolník

.

Felix

jich," Poslední část rozmluvy vedena byla tak hl asit ě, že první řady jezdců slyšely každé slovo. Na nepřímé vyzvání to popojel četař Macák blíže ke svým představeným a pravil:

"Pravda, svatá pravda, a já, prorny­ vše, nedivím se Mexikánům pra­ že nenávidí vše, co nosí červené nic, kalhoty," přerušil jej Čermák. "Vždyt' francouzští generálové Aymard a Ca s­ tigny nepočínali si jináče. Kdyby Mexi­ káné chtěli na nás pomstíti vše, co za­ vinili na nich tito tři zlotřilí generálové, musili by nás dříti z kůže za živa. Hů!

při pomyšlení na to již mráz mi kůží probíhá. Ti by nám kůži naši zvalcho­ vali. Rád bych věděl, jestli by nám Jali dosti času, abychom se z ní vysvlékli a utekli, jak udělala to svého času liška barona Prášila."

"A je ti

-

desátník Veverka

]uarezových.

"Ty jsi a zůstaneš nenapravitelným posměváčkem," pravil Doležal. ,.Závidím ti věru tvoji povahu, která lehce přenese tě přes všechny svízele životní."

a

myslím našich pár set Če�hů jsou podobného mínění. Za námi jedou četař lVIacák,

do rukou

slírn-Ii

-"

bah, kolem

se

telův."

.;

ostatně všichni naši hoši

ve­

jistě by pomstil na nás krutě řádění plukovníka Dupina, jenž, horší jak sám Tamerlan chán, pálil vesnice a dvory, pobíjel Mexikány na potkání a prznil ženy a dívky. Oh, ti žoldnéři bídáckého Napoleona, byli žáci hodní svých uči­

"Probůh, pamatuj se,] ene," tišil rozeČermák, "víš přece, kde jsme jaký vliv mají kněží na císaře. Kdyby

zleného

dvojích

On

-

rozbil.

Mexiko zba-

skudcuv.

živi dostali

řím­

-

j:,dnou

a

ranou

Macáku," zvolal setník, hoši, tvoji vy mně rozumíte! "ty A jste také na té pravé cestě, nebot' Řím a holohlavá jeho armáda jsou ta skaliska úrazu, o něž Maxmilian zavadí a klopýtne. ] en nedej Perun, abychom

mohli

jsme již býti, nebýti zde těchto černých ptáků. Mexiko, tato krásná a požehnaná země, tento ráj světa, mohlo býti št'astným a obyvatelstvo jeho vzdělaným, pokročilým a blaženým národem. Blesky boží! Kéž měl bych jen na jeden týden moc hromovládného Peru na, já bych to přísám bůh si po těch holých lebkách té jezovitské chasy z a tanco val, že papežská stolice by se na sto kusů roztrhla!" Při těch hlasitě projevených slovech udeřil Doležal tak mocně pěstí do knoflíku od sedla, že div si pěst'

krve

a

a

"Ha, ti kněží, ská!"

to otravou

"Výborně,

Maxmilianem

rozhodným

na

�jl� liký ch

zamýšlejí. Ku předu, rázným činům jej nežea od vzdání se trůnu jej srážejí. nou A přece pouze jedno nebo druhé může mu zachrániti život, št'astný výsledek prvního však obé, trůn i život." "A pak je to ještě v Mexiku všemocná strana kněžská, jejíž prospěch přece je držeti se Maxmiliana," dodal Čermák. co

ň

a

by vseo pa�

"Ano, jen kdyby nebylo toho kdyby," úsměvem prohodil setník. "Důvěrní s rádcové císaře, zejmena ten ošemetný Fischer, soudí a radí jinak. Ďas sám ví, k

setník má

"Pan Miramo-I setnina,

udatným poraziti Escobedu pak proti Diazovi. Tím byli bychom na jihu uvolněni a mohli pak celou silou operovati proti Corinovi a zahnati jej s Ortegou i sase

nern, lehce mohly by a Riveru a obrátiti se

mování

osudu,

se

co

I

ze

takovém hle

platno?

své vůle

vymknouti cti,

v

se,

a

případě ] si pánem

rozu­

svého

svého konání? Můžeš

neporušiv zásady

závazků dobrovolně

na

se

své vza­

tých? V postavení, jako je naše, nemáš žádných práv, ale jen samé povinnosti. Ty však vyplníš nejlépe, nebudeš-li roz­ umovati a vše co přijde, vezmeš se

-75

humoristické.

stránky

Věř, příteli, že

kořením života."

je nejlepším "Potřeboval bych ho věru, ještě více však u boh Ý Maxmilian. Jak asi vřelého srdce jeho dotkla se zpráva o zšílení milené choti Charlotty? Zrovna ten den měl jsem stráž v předsíni císařově a slyšel jsem z komnat jeho hlasitý, bo­ lestný vzlykot. Tak bolestně sténá jen k smrti raněný a tak zoufale počíná si jen člověk, jenž ztratil poslední naději v život. A vskutku, šlechetný Maxrni­ Iian ztratil v tom okamžiku vše. 0, já dobře vmysliti se mohu v jeho pocity! On jistě v myšlénkách provázel drahou tu bytost na pouti, kterou k vůli němu podnikla a z níž mu pomoc přinésti dou­ fala, a těšil se nadějí, že ta pout' nebude nadarmo. On viděl ji u dvora francouz­ ského přijatu s leskem a slávou, on sly­ šel, jak Napoleon přislibuje pomoc vy­ humor

datnou,

cející

on

se

duchu tisknul k srdci

v

chot'

-

a

vra­

najednou dojde jej

tu

zvěst', že celá pout'

marna,

že

drahá

žena marně putovala ode dvora ke dvo­ ru, až ke stolci papežskému, že marně prosila a se pokořovala. Císař Na po­

leon, jenž skvělými sliby přiměl Max­

miliana, aby opustil útulnou domovinu, vymlouval se, že nemůže a nesmí, a z

jí

úst toho takzvaného svatého otce zní

vstříc

to

obvyklé

tvrdé: N on possu­

Ha, Řím nikdy neměl soucitu pro neštěstí, příčilo-li se to jeho zá­ rnus!

-

jmům. Bylo to A všechny tyto

sklamání

těžké

a

snesl duch Maxmilianův

nýrn

klidem.

Setník

hlavu

velké.

příliš bolestné s

rány

obdivuhod­

-"

umlknul prsa. I

hlouběji

a

švitorného

schýl il

poně­ lehkomyslného Čermáka slova ta učinila mocný dojem. V přední řadě, kde i v okamžicích nejnebezpečnějších bylo ži v o a ozýval se stHdavě žert a na

na

a

kud

smích, zavládlo ticho a šikovatel Ma­ cák, desátník Veverka i Felix Kuchař sklonili hlavy níže k sedlu, jakoby se styděli za ty slze, které kanuly jim po

-

byla

však tak

že

jasná,

bylo

viděti do

vzdálenosti několika mil. Kůň setníkův zastavil

se

k oddechu

a

tento

vyrušen

zadumání, rozhlédl se bystře kolem a poručil trubači dáti znamení k za­ stávce. Zvuky trubky chvěly se vzdu­

ze

chem nách

daleko ozvěnu po Četa stanula.

budily

a

horách.

a

výši­

"Desátníku Veverko," obrátil se set­ k tomuto, vyberte si dva muže a

ník

poohlédněte čistý."

se,

je-li

v

la Caňada vzduch

Desátník Veverka

pokynul Kuchaři a Vavřrnovi, tito vyjeli ze řady a všichni tři ujížděli cvalem k nedaleké vísce. Od hlavního oddělení přiklusal jezdec k set­ níkovi. tázaje se nevrlým hlasem po pří­ čině zástavky a zvěděv ji, projevil svůj souhlas a klusal zpět, by podal zprávu pobočníku císařovu. Po půl hodině vrá­ tili se zvědové zpět se zprávou, že po Mexikánech nebo

Indiánech

vísce že

není

ani klid.

panuje úplný a celý před­ ní oddíl pustil se klusem po výšině a přímo k příbytku faráře, jehož budovu bylo zdaleka viděti, protože jak rozlo­ hou tak i výstavností vynikala nad ostat­ ní malé a z vepřovic zrobené chaty In­ diánův a mexických rolníkův. Již z toho je viděti, jak mocným je v Mexiku kněžstvo. Kostel a fara jsou všude nej­ krásnější budovy v celé osadě a třeba mezi Indiany a Mexikány největší bída panovala, sklep a kuchyň kněze i jeho 'pokladna jsou vždy dobře zásobeny. Maxmilian stavěl se a přenocoval na cestě ze Chapultepec až do Orizaby pouze u kněží; nečinil tak k vůli vlast­ nímu pohodlí, jako spíše proto, aby dal na jevo, že úplně vrhl se v náruč církve. Myslil, že kněžstvo věc jeho vezme za svojí a připraví tak obrat jemu příznivý. Jak velice se v tom sklamal, poučily jej události pozdější. stopy,

a

Trubka

ve

znovu

dala znamení

II.

Příjezd četné jízdy nevyrušil nečetné stoupali obyvatele vísky ze spánku, a jezdci jezdci vzhůru, až dosáhli ploché výšiny, také nevšímali si. jich chat po různu s níž v dáli spatřili obrysy vesnice la .roztroušených, ale po většině utábořili Cafíada. Blížilo se sice k půlnoci, noc I se kolem fary, z níž vyšel hubený a vy-

osmahlé

tváři. Tiše

a

zvolna

-76-

soký farář, OCl jiskrných a pleti tmavé, aby co nejponíženěji uvítal císaře a jej uvedl do svého

domu, kde

na

vytrpěl

za

těch několik

roků své

dů­

stojnické kariery v j indřichově Hradci, nedá se ani vylíčiti. Vše ale byl bych snesl, jen kdybych byl mohl býti št'asten se svojí Marií." Poslední slova plynula

žádost

Maxmilianovu po krátké rozmluvě vy­ kázal mu světnici skoro nuzně zaříze­

jen nutným nábytkem opatřenou. se rtů setníka tak zvolna a zněla tak před ložnicí zaujali po­ měkce a bolestně, že naslouchající nad­ bočníci císařovi, místo u dveří s vytase­ poručík byl jimi rozechvěn až do té duše a mimovolně chopil se rukou pří­ nou zbraní střáhl plukovník Van Smis­ tele, tiskna je vřele. sen, a velitelství stráže před nízkými V celém ležení měl setník Doležal. okny "Tys n ěkol ikr áte vyprávěl mi úryvky nanoval za krátko klid a vyj ma četné a ze svého života, avšak o Marii neřekl silné strážní hlídky, z nichž některé po­ jsi mi dosud ničeho. Věř, že cítím s te­ sunuty až na vzdálenost jedné míle, od­ bou vřele a snad se t i-od lehč í, budeš-li dali se unavení jezdci spánku. K setníku "věděti, že bol tvůj i radost tvojí sdílí Doležalovi, jenž zahalen v plášt' v ne­ s tebou srdce přítelovo." velké vzdálenosti od okna usedl pod "Vim to, milý Otokare, a neváhám palmu banánovou, přidružil se záhy proto nechati tebe nahlédnouti do nitra nadporučík Čermák. své duše. Kdož ví, budu-li íníti kdy tak "já věděl," pravi1 podávaje mu pa pi- dobrou příležitost k tomu. Dříve však rosu, "že nebudeš spáti a proto přišel zapálíme si doutník a vypijeme doušek jsem si s tebou pohovořit. Vymiňuji si vína. Prvnější obdržel jsem od známého mexického důstojníka, jenž přinesl de­ v�a�{, že, m:usí� tvoář At mne a,das, přístup,e� ne111-lI býti jmyrn dojmům. peše z Vera Cruzu, a jednu lahev vína to hloupé mi hned při našem příchodu zdejší odv n�s,}e se taky s;arám.e· dal o osud, na nemz prece nez menrme 111farář." čeho, á : jest už zlý nebo dobrý." "Hm, to přichází mi jaksi podezřelé. "A co, medle, je bližšího, jak rnyšlén-' Zdejší kněží jsou zvyklí jen bráti a ni­ ky podobné? Nemát' každý takovou koliv dávati. Dají-li ale, mají vždy něco pružnost ducha, aby vesele pohlížel na za lubem." to, jak žádné, i to nejskros nějšf přání se "Tentokráte asi sotva," usmál se nesplní a jak každá naděj v nivec se setrrík. "Co by také vz al si na chudič­ rozpadá vá. TY' víš, co vrhlo nás na tuto kém setníku, jenž je jen nepatr nýrn či­ dobrodružnou cestu a co jsme na ní na­ nitelem v tom ději světovém, který se lézti doufali. jaké bylo naše postavení tuto odehrává. Dovol tedy, abych při­ r Rakousku, jaká budoucnost ? jako nesl doutníky a víno, k teréž mám v tašce i děti chudých rodičů sotva jen a př u sedla." Nečekaje ani na odpověď, hladu a bídě prošli jsme gymnasium zvedl se setník ze svého místa a kráčel a přetrpěli léta un iver sit n a nemajíce k palmě, v jejímž stínu pásl se kůň a na rigorosa, vstoupili dobrovolně v ar­ pod níž bylo sedlo setníkovo. Sotva za mádu rakouskou a za rok složili zkouš­ minutu byl setník zpět, podal jeden ku důstojnickou. Ale čím je důstojník z doutníků příteli, vytáhl zátku z lahve ve vojště rakouském, zejména nern ůže-Ii a učiniv sám prvé notný doušek, podal se vykázati erbem nebo titulem šlech­ nou

a

Malou komoru

..

vyja,sniti

I

í

tickým? Pouhým nástrojem svých před­ stavených a kamenem úrazu nedoukův a hejsků šlechtických. A je li k tomu ještě Čech a hrdě hlásí se k svému původu, k své r o d né vlasti a svému jazyku, tu nejen že nemá žádných nadějí na brzký postup, ale jde pravou křížovou cestou až na svou kalvarii. Oh, co jsem

mu

též i láhev.

"Hm, víno je dobré pravé rýnské," poznamenal Čermák s uspokojením. "Ten pomazaný Páně přece jen ví, co je dobrého a dovede postarati se o své bříško. Tak! nyní ještě doutník do pořádku a jsem připraven k poslou­ -

-

chání."

-77

přátelé učinili si všemožné po­ vysoké trávě a setník započal: "Jaký ivot vede chudý důstojník ve vojště rakouském, víš z vlastní zkuše­ nosti. Nemá-li v žilách svých pár kapek té "modré krve", nemá-li titule, jejž tatík jeho vyšvindloval, nebo koupil za nakradené, v podvodných podnicích naloupené, nebo na ubohém dělnictvu bezohledně vydřené peníze, není-li bez­

-

Oba

hodlí

ve

ž

karakterní, prost všeho a ušlechtilosti, brzo stane

citu se

lidského

terčem po­

Já

se

žádnému mimo službu

nevyhý­

bal, do kasína a do důstojnických plesů jsem však nechodil. Mně bylo milejším volné chvíli dlíti mezi tím

bujarým srdečným českým studentstvem, nebo koňmo vyjeti si do utěšeného vůkolí. Při jedné z těchto potulek setkal jsem se v háji u vesnice Jindřichovic s Marií. Seděla v trávě a plakala bolestí, nebot' při honbě za motýlkem uklouzla a vy­ vrtla si nohu v kotníku. Spatřiv ji, byl jsem jako okouzlen, nebot' tak spanilého ve a

tak dušev­

směchu

a ne-

a

ná v isti

těch,

ně oživeného

pevny kt e r;

obličeje jsem

jimž ch a

a r a

dosud

ušlechtilost

jest

I

'y kteří

ve

klečel

hle­

zábavu

vil

jak

její jsem

uměl

hýření a podvádění

stu a

nou

v

d

děvčat. A ta­

zraně­

nožku

o ve

dl

a

do

chaty její matky, chudé

kových "di'l­ stojníků", již

o

denně

šlapou tl s t oj no s.t

lidskou

ní,

u

u

nohou, napra­

hře ha­

zardní, v chla­

d

n evr­

Skokem

byl j sem

trnem

oku. 'a

dají

děl.

ale řádné

vdovy, jedinou

-

stí

v­

to

jejíž rado­

útěchou

a

-

prach

a

něž název dák"

světě

pro

na

.bí­

ona.

byla

Při prv­

je ná­ příliš lichotivým,

ním tomto

má rakouská

za

armáda počet ohromný. Já

z

uerniloval ha­

lezl.

zvem

-

až

zardní

hru,

nedělal

diq;-:

tkání

nezůstalo

krátko

jsem A

sotva

hy, neničit- jsem Čest děvčat a paní, ..... za svou rodnouo- zemi, nestyděl hleděl si jen svých povinností, nýbrž jako vojín a jako člověk. Za to byl jsem psancem mezi kamarády a nenáviděn od představených. Mne to jen bavilo, nebot' přímo mne uraziti netroufal si nikdo, anat' zručnost moje v šermu i ve střelbě a bezohlednost, s jakou jsem s protivníkem zacházel, byly v celém pluku pověstnými.

s

a

já

se­

aal, jak)' po­

klad

-

se­

ovšem

na­

věru, asi

vět ě

ve

našel

bych zenu šlechetnější. Já 'nepoznal dosavád lásky k ženě, což je u rakouského důstojníka hotový zázrak, a proto můžeš si pomysliti, s ja­ kou vášní přilnul jsem k božskému tomu děvčeti.

A

ona?

Ona

milovala

mne

taktéž, možno-li ještě vroucněji. ZKU­ šená

matka

nehleděla na poměr ten přívětivým, ale seznavši vřelou moji lásku a poctivý můj- úmysl, nebrá­ nila nám. My oddali se lásce cele a to-

okem

-78-

však do obchodu ani

byl nám svět vůsvým sobectvím, se svojí touhou po mamonu a se svými zlými vášněmi? My se milovali! 0, slastných těch chvil nuli

a

moři slasti. Co

v

kolní

písaře, protože protiva, avšak tomu tak skutečně. Psal jsem na je různé statkáře a doprošoval se takřka mu

se

místa

toho nekonečného blaha nezapomenu

nikdy! Když spočíval jsem v její objetí, když vinul jsera ji úžeji k svému srdci, když líbal jsem ty rty korálové, tu srdce mé se chvělo pocity, jichž nelze vylíčiti. Kdybych věřil v nebe, řekl bych, že tak asi musí býti nebešt'anu, když údělem mu je nejvyšší stupeň blaženosti nebeské. 0, proč štěstí to netrvá alespoň po dobu našeho žití? vždyt' je tak krátké! Proč musí ničiti je z kalidská?"

tuto

záře štěstí zračící

a

-

odmlčel

Setník

se

v

se

obličej i

jeho při vypravování o jeho blahu, ustoupila výrazu bolestnému. I Otokar byl velice pohnut a s živou součastí pohlížel na přítele. Tento po krátké době se vzchopil a pokračoval:

"Štěstí

našeho

nebylo dlouho. Láska skryta oku závistnému a stala se předmětem tu úšklebků, jinde politování a opět jinde mravního rozPoletování s květiny na horčení. květinu byli by mi odpustili. Vřelá, upřímná a stálá láska bylajim však zlonaše

nezůstala

-

Marie, stále obléhána nazávistníky, štvaná a strašená, zapřísáhala mne, bych učinil poměru tornu konec, dokud ještě čas. Já věděl, že by činem. Matka šími

to

byl

ortel smrti pro Marii i pro mne, se matkou, netušil

nebot' že Marie cítila dosud nikdo.

dnem i nocí

přemýšlel, by mně dovolovalo se oženiti. Při vojště jsem z ůstati nemohl, nebot' nebyl bych nikterak sehnal ohromnou kauci. Psal jsem známým do Prahy, Plzně a Budějovic, prose jich, aby hleděli mi zaopatřiti místo v některém obchodu jako knihvedoucí, účetní nebo korrespondent, však marně. Důstojníci od jízdy mají jak

dosíci

Já

postavení,

které

-

v

obchodním světě málo vážnosti. Ten

zbohatlý žid,

bankéř

nebo

spekulant vezme zadluženého důstojníka za zetě, je-li tento jen z té tak zvané "šlechty", a má ve "vyšších" kruzích duševně s ním stejně rodé tetičky a strýčky; jednoduchého a chudého lajtnanta nechce

kancelářského,

za

to

ano

i

do Ruska

jsem psal, chtěje obdržeti místo v ně­ kterém cukrovaru, nebo na statku­ všechno marno. Nedostal jsem buď ani odpovědi, nebo jenom odpověď zdvoři­ lou, ale odmítavou. Teprve později, krátce před svým odplutím do Mexika, dověděl jsem se, že skoro všichni) na něž jsem psal, obrátili se na plukovníka Schmidta dotazem o mých schopno­ stech a mém chování a on že vylíčil mě barvami tak škaredými, že jim zašla ch u t' mně psáti a se mnou vejíti ve sty k bližší. Tak pomstil se mně za to, že ne­ držel jsem s ními za jeden provaz a ne­ byl tak špatným jako oni! Za každou cenu musil jsem se vyprostiti z pomě­ r ův a Marie musila se stát ženou mojí i před lidmi. My oba cítili, že pro nás obřady zákona jsou bezcenné, že pro celý život náležíme sobě, bez žehnání -

-

ženost

nedůvěřuje. Jaká

i

kněžského

a

svazování

úředního

a

že

svazek náš

předce jest a bude pevnější než tisíce ostatních. My však nemohli se vylučovati z poměrův ,a z ákonův, i musil jsem pomýšleti, jak dosáhnouti místa, které zabezpečilo by mně aspoň částečně to, čeho nevyhnutelně nám bylo zapotřeLí. Jíti za písaře k advo­ kátu nebo úřadu? Jak dlouho bych to vydržel? Nejsem zvyklý ústrkům a strádání a kdybych i já to snesl, ne­ mohl bych dívati se dlouho na útrapy a strádání té, kterou tak miluji a které, bych rád připravil to, co ona v hojné: míře dala mně štěstí a blaženost.: Tehdy poprvé pocítil jsem tu ohromnou) tíži chudoby, tu poprvé poznal jsem] moc peněz a tu naučil se nenáviděti ty': poměry, které člověka činného a vzdě-í -

laného, ale sebevědomého a po statnosti toužícího tíží, a jemu při vání vlastní existence

sarn o-:

dObý-J

překážejí. Já byli

bych dal život za blaho své drahé choti, kdybych byl věděl, že obět' ta by jí dal to, co jsem jí dáti chtěl, já byl bych po kapkách cedil svou krev, kdybych by! přesvědčen, že každá kapka promění se

-

v

jeden

den slasti

a

79-

blaha pro ní. Avšak

byl bych obětoval i ji a připravil muka ještě horší; proto nezbývalo mi nic než vytrvati a bojovati. i Duševní tyto boje a útrapy nezůstaly' ale bez účinku na moje vzezření. Hubeněl jsem očividně a tahy obličeje mého zřejmě zrcadlily tu rozervanost duševní, v níž nalézal jsem se již od delší doby. : Soudruhové, zejména nepřítel můj Sed- : latschek, se mně vyhýbali z daleka, tu- ;

obětováním sebe

•

odjela do Prahy. Za někol ik dní obdr­ jsem od ní dopis, že nachází se v místě bezpečném a '.1 lidí dobrých. To upokojilo mne poněkud a já znovu pokoušel se o přetvoření své existence. Přejdu nyní rychle dobu marných poku­

žel

sův až do onoho pro

mne

němž

nezapomenu­

rozhodnutí na­ dne, dešlo. Bylo to dne 28. března. Celý týden před tím byl jsem v nervosním rozčilení, nebot' čekal jsem zprávy od šíce, že mi na životě ád ného z nich nic: Marie, která byla v Praze již sedmý nezáleží. Jen před Mar ií úzkostlivě: měsíc. Konečně dne 28. března zpráva skrýval jsem své pocity, nutě se k vese- došla. Obávaný okamžik přišel, Marie losti, ne dlouho však. Oko lásky jest' byla zdráva a já hyl št'astným otcem bystré, a ona poznala, že mne něco tíží. malého zdravého klučiny. 0, toho ště­ Bylo nejlepší vyjeviti jí vše a seznámiti stí, toho blaha dosud nepoznaného! ji s obtížemi, s jakými je mi zápasiti. Byl jsem právě sám ve své jizbě, nebot' A tu objevila se povaha její v celé své sluha byl někam odešel. Já líbal ty věř ivá a nesobecká d velká, její ryzosti, řádky, drahou třesoucí se rukou psané, láska v celé své velikosti. "Proč se já zpíval a tančil po jizbě. Stišiv se po­ rmoutíš," pravila, objímajíc mne. "Proto někud, šel jsem k "Zlatému Andělu" na sn a d, že lidé budou nás pomlou vati a sklenici vína. Vypil jsem několik skle­ nás odsuzovati? Bláhový! Co nám do � nic rychle za sebou a chtěl jsem právě I jich pomluv, když my se milujeme, odejíti, když druhými dveřmi v průvodu' a jeden druhého neopust írne a n ezr a- několika důstojníku vstoupil poručík díme. A já vím, že ty mne neopustíš; Sedlatschek, blasitě se směje a vyvolá­ já jsem přesvědčena, že ty mne n ezr a- vaje: "Auf meine Ehre, meine Herrn, díš a věřím ti proto jako svému bohu. ich versichere Sie, dass die bohmische Vždyt' ty nemůžeš ani svoji Marušku Nation ein Gemisch ist von Dieben und opustiti, nebot' víš, že ona by bez tebe Zig auneru." (Na svou čest, pánové, uvadla jako květina bez vláhy a jelikož I ujišt'uji vás, že český národ je pouze tvůj život je sloučen s jejím tak úzce! směsice zlodějů s cikány.) Zůstal jsem a tak pevně, zemřel bys s ní." na okamžik státi jako přimrazen, ale Setník se opět odmlčel a za chvíli tepak sotva sebe mocen, několika kroky prve pokračoval: předstoupil jsem před drzého utrhače a hlasem rozčilením se třesoucím jej že ,,0, ano., ona zná mne dobře a ví, ji r eopustím. Avšak slyš dále. Slova vyzval, aby slova právě vyřknutá opa­ její vzpružila ducha mého znova. Nad- koval mně do tváře. Sedlatschek zbledl lidsky jsem se namáhal, abych svrh- poněkud, vida ale, že pozornost všech však je k němu obrácena, a že by zdráhání nou ti mohl okovy mne tížící se bylo totožné s projevem zbabělosti, marně. Doba plynula a Marie musila pryč z rodné vísky dříve, nežli by se I opakoval slova ta ještě jedn�u. Ještě poměr její dostal na veřejnost. K tomu I nedozněla poslední slabika, když po­ však zase třeba peněz a já šetřil nyní zvedl jsem pravici, a zasadil bídáku tak každého krejcaru jako lichvář, že až to I pádnou ránu v obličej, že se skácel bylo nápadným i mým přátelům z kruhů k zemi. Téhož dne odpoledne následo­ studentských. Vše to bylo ale málo a já val souboj, v němž poznamenal jsem poprvé ve svém životě vypůjčil si na jej po celý život a za půl hodiny po té čestné slovo důstojníka dvě stě zlatých byl jsem předvolán k plukovníku, jenž od jednoho známého lichváře. Ty dal dal mi na výběr buď vojenský soud a jsem Marii a ona za krátko s matkou odsouzení na pevnost �a dobu několika ž

!

ů

'

..

--

telného

v

---

nebo

80

žádost

a musí, šlechetnomyslnost, koná-li více, nežli má a musÍ. Obé nehodí se na můj případ, nebot' co já konám, je zcela

za propuštěnou. poslednější, ale učinil jsem tak jen pod výminkou, že dostane se mi vysvědčení jakého zasluhuji toho nejčestnějšího. Toho dostalo se mi v několika dnech a já jel do Prahy. S jakými pocity, můžeš si poniysliti. Chot' i dítko nalezl jsem zdravé. Já byl št'aste n a štěstí svému oddal jsem se po

mesicu,

Já

musil voliti to

přirozené. Ač mořem a zemí od sebe odděleni, spojeni jsme předce páskou duševní a naděje sílí nás k vytrvání." "Proč tedy malomyslníš?" namítal přítel, "proč nespoléháš na vlastní sílu, proti níž i poměry nepříznivé jsou malomocny? Zde jest jiný kraj, jiní lidé' a Jiné poměry, nežli v Rakousku! Třeba i sen náš se neuskutečnil, třeba každým krokem vzdalujeme se zřídla, z něhož čerpati jsme chtěli zisk a slávu, přece, pokud máme zdravé údy a jasnou mysl, máme před sebou budoucnost. A pad­ neme-li, II uže, padneme s myšlénkou, že učinili jsme vše co možného a nernož­ nosti předce ani bohové na nás žádati

_

několik

dobrovolníky

Mexika.

�

dobu sbíral Maxrn i-

dní. V tu

výpravu svou do oslňuj ící poČasopisy pisovali tu zemi starých Aztéků a každému z účastníků předpovídána skvělá budoucnost. Zlata a slávy že tu lze dosíci v hojnosti. To bylo, čeho já potřeboval, ne k vůli sobě, ale pro ni! Zlato, abych obklopiti ji mohl vším, co činí člověku život příjemným a slávu, abych odškodnil ji za její utrpení, strádání a pokořování, Zisi: a slátra, to bylo pojednou mým heslem Cl zisk a slávu chtěl jsem vyhledati si za mořem. Vstoupil jsem mezi dobrovolníky mexické jako nadporučík a z jednoho tisíce zlatých, které obdržel jsern pro svoji výpravu, :sedm set dal jsem Marii. Ona byla se vším spokojena. Vědělat', že až získám zlata a slávy, že povolám ji k sobě a nic

lian

pro

v

kráse

"Filosofie Ale

buďsi!

tvá

je

sice velmi střízliva.

Budu slov

vždy, kdykoliv beznadějnost."

o mne

tvých pamětliv pokoušeti se bude

"Dobře uděláš, věř. Avšak, hle, jak za rozmluvy nám ušel čas. Počíná svitati, a jak vidím, připravují naši hoši kávu. Což

abychom podívali se k nim. Mám na koflík kávy a na trochu veselé rozpravy. Slyšíš, jak se smějí! To jistě Veverka, Macák a Kuchař mají "sólo". Jsou to povedení hoši, ale dobří a věrní jako zlato." "Souhlasím," pravil Doležal a oba přátelé zapálivše si čerstvé doutníky,. chut'

je ti známo, nebot' zároveň se vstoupil jsi na palubu fregaty "Navarry'. Hoj, jak radostí mi srdce zaplesalo, když dne 28. května 1864 zakotvrli jsme v přístavu vera-cruzkém a za hlaholu z vo nův a jásotu lidstva vystoupili na břeh této pro nás zaslíbené' země. A když císaři Maxmil ia nu podával purkmistr města na hedbávném polštáři klíče od této důležité brány říše, tu zdálo se mi, jakoby i mně podávány klíče k zisku a slávě. Od té doby uplynuly skoro tři roky a já pravidelně každého měsíce posýlám Marii polovici svého služného. aby nemusila strádati. Trpí dosti, ubohá, naším odloučením!" Ostatní

mnou

ubírali se k ohni, asi sto kroků vzdále­ nérnu, nad nímž visel veliký polní kotel kolem něhož

posici tábořilo setniny Do-, ležalovy. Již na polovici cestě slyšeli vesel)' smích a přišedše zcela blízko k ohni, zaslechli kárající hlas Macákův: "Ale Vavřino, ty dnes kleješ, že je hrůza poslouchat, a na lačný žaludek k tomu! Nebojíš se, že se ti ty kletby v útro­ bách v kamení promění ?" "Což jsem žid?" ušklíbl se Vavřina, že mi přejete něco takového? Co se klení týče, tu pravil otec můj dej mu� krásná Venuše klidný spánek ve svém klíně nebo lůně víte, já na ten lůn: Abrahama mnoho nevěřím, praotce a

asi tucet

šlechetný," pra-! "Kéž by tak každý pamětliv byl svých povinností _" "Co já dělám, není ani povinnost, ani šlechetnomyslnost," přerušil jej Doležal. "Povinnost je, co člověk konati má "Tys

'

'

nemohou."

nás více nerozloučí.

vil

-

člověk vskutku

Otokar vřele.

I '

v

jezdců,

malebné

vesměs od

_

-

-

81-

-

tedy abych nezapomněl: Co se toho klení týče, pravil otec můj často ke mně: Synu, pamatuj, že tam, kde mod­ litba nepomáhá, nern ůže škoditi, když si člověk zakleje, nebo kdo má čerta strýčkem, spíše světem projde, nežli ten, komu je anděl kmotrem l" cha 1" smáli

"Cha, cha, dící

a

kolem

se­

vejlupkem

vší

se

Kuchař mínil: tatík

"Ten tvůj

byl

asi

moudrosti."

"To také že byl," -odpověděl Vavřina suše, "nebot' pravd mi často: Synu, pa­ matuj, že každý hejl má žlutý zobák a kuchař

každý

červený

nos,

protože

ho

poučoval Va vři na. "Znát� povídku o volbě biskupa? Neznáte? Dobře, po­ vím vám ji tedy. V jedné diecézi měl býti volen biskup. Kněží voliči hašte­ řili se mezi sebou dlouho, až konečně stalo se dohodnutí. Všichni důstojní i nedů'stoj ní pánové utvořili kruh, a do středu postaven nejmladší, ale nejdrba­ nější z nich se zavázanýma očima a s biskupskou čepicí v ruce. Komu po­ sadí čepici tu na hlavu, ten má se st át] biskupem, tak znělo usnešení. Mladý kanovník

do každého hrnce .str ká.

na

na­

smáli

a

se

mručel pro se­ Tobě měla

přitisk­ jazyk pal­ cem, aby nebyl tak příliš oheb­ ný." a

dobně asi

nouti

to

červený

za­

udělal

Fischer. Použil

ších

pokračo­

val Va vřina.

se

hašteřivosti

,,1 nebruč," do­

brácky

ke komu

nich asi

nýbrž posadil bis­ kupskou čepici na svou hlavu, řka: "Tu stoj í váš no­ vý biskup." Po­

zlobil

be:

bab k

kola.

sledoval

nešel k žádném u,

ještě více, ale vtipně od bytý se

Kuchař

do

vázanýma prvně přistoupí a komu čepici bis­ kupskou na hlavu posadí. Ale on

šeho Kuchaře!" Všichni

třikráte

očima

Pohléd­

pravdu? něte jen

se

z

neměl

A

otočil

Každý s napnutou pozorností jeho pohyby, neb byl zvědav,

kněží,

mluvil

a

val

toho

jim

zdej­ na­

naslibo­

dost,

dovedl zalichotiti

"Mít

nos, není

se

císaři

a

zneu­

žívá nyní jeho d ů�r. Alois Prav. rrrojan. Jeho a veledůstojnost věry." Chtěl opět pokračovati v řeči, ale všemocný rádce milovaného císaře na­ náhodou se obrátil a spatřil ve stínu šeho, abbé Fischer --" "Nevyslovuj jméno jeho na darmo," blízké palmy státi oba d ůst ojn íky, kteří nic

zlého.

káral šikovatel Macák, "nebot' kdyby tě slyšel, vinil by tě z rouhačství. Beztoho

dále, bude chtíti, aby­ potkání před ním klekali a pracku jeho líbali. Nežli bych to udě­

půjde-li chom

to takto

na

lal-"

"Ďas

sám

tichošlápek ten "Když se na něj podívám, myslím si vždy, že člověk ten patří spíše do kriminálu, nežli na stolici biskupskou. ví, jak

zájmem zábavu vojínů sledovali a po­ upozornil soudruhy na jich- pří­ tomnost. Setník postoupil rychle v před a pozdravil vojíny: "No, hoši, vyspali jste se dost? Zdá se tak, nebot' dobrý vtip a veselost u vás neschází." se

sunkem

se

dostal ke dvoru," horlil Veverka.

"Podobní lidé dostane

u

se

všude,"

"Bylo by smutno, pane setníku, kdy­ na příčinách by tomu bylo jinak, ač nechybí" uctivě a přece jaksi tonem důvěrným odvětil šikovatel. Panovalat' mezi českými dobrovolníky zvláštní sho--

-82-

da

příchylnost, a rozdíl v důstojenství jevil se jen v přísné službě. "Pravda, pravda," přisvědčil Doležal, a

a

Císař Maxmilian

odpočinul

a

se

obyva

má široké

velmi

Okolí

-

ulice,

alamedu

města

vyznamenává

se

toutéž

a

divoce romantická, avšak pro trny

ky

nelze

nikudy proniknouti

musí cestu z

některé

vůkolí

raz iti z

si

a

násilím.

a

znali město

v

bez­

Maxmiliano­

osoby

a

volného

ku

vůkolí.

krásného

i

nadporučík'

času, aby

projížďkám Zejména

se­

do čaro-. lákala

jel

k sobě

léč-

Rozhled tomto

vskutku

čarokrásný. Spatřiti lze množství vesnic indianských, z nich? mnohé, jako na příklad Chalcahualco, čítají až r600 obyvatelů. Tato vesnice skládá se vesměs ze špinavých, polorozbořených chat indianských, ale má jako každá sebe nepatrnější víska ve svém středu rozsáhlý kostel s pyšnými kopulemi, stavěný ve slohu maurickém. ] e to stavba pěkná, v pravdě umělecká, jakých i v Evropě nacházíme po řídku. Podobné stavby kostelní nalezneme však v Mexiku všude, nebot' kněžstvo bylo tu před nedávnem ještě nad pomyšlení bohaté. Ind iáné raději trpí hlad a odepro. si věci nejnutnější, jen aby kostel je

rozkaz císařův služba

blízkosti

Čermák použili

cestující

věží kostelních po

v

Setník Doležal

vlastní.

lepostí přírody, jaká celé M�xiko přetvořila v ráj. Mlékobílý Rio Blanco proudí a pění se mezi obrovskými skalinami, lesem palmovým a pestře zbarveným kapradím. Celá scenerie jest krásou

byl

družině

myslní Češi velice protivni a při nejedné příležitosti se vyjádřil, že skrotí brzo tu divokou krev husitskou; ale nepřišel k tomu nikdy. Císař Maxrni lian nedal na věrné mu Čechy nic dopustiti a každou stížnost dobrodruha toho odbyl s úsměvem a poznámkou: .,Nechte mých statných hochů na pokoji. Osvědčili svou statečnost a jejich veselá mysl mne často rozveseluje a vyjasňuje mé my­ šlénky." Služba důstojníkův i vojínů v Oriz abě byla velmi lehká, nebot' císař nevychá­ zel ze svých komnat, čekaje s toužeb-' ností podrobnějších zpráv o své choti' a pak zvěsti o postupu věcí v zemi,

-

výstavné, (veřejnou zahradu), množství paláců, skoro celé sto kostelův a výstavné domy s tlustými zdmi, které jsou dobrou záštitou proti palčivýrn paprskům slunečním. Tam bydlil také velký počet starých rodin španělských, které u většině zůstaly věrny Maxmilianovi až do poslední chvíle.

Je

krásnou

na

a

vy, což abbé Fischer viděl velmi nerad. Bylit' mu ti veselí, udatní, ale svobodo­

neza­

III.

telů.

nadšením,

prostřední

zotavil."

Město Orizaba čítá asi r6.000

s

obyčejně

pospěšte, nebot' za hodinu musíme býti v sedle a na cestě do Orizaby. Jeho

městě si

Orizabě

přiví­ jeho dostalo se tam kýženého odpočinku. Setníku Doležalovi a jeho setnině vykázána jako

tán

si

mhouřil po celou noc ani oka a jistě bude toužiti, aby co nejdříve ve věrném

zaopatřiti mohli vším přehoj ně. kněží je veliká a pych ještě

moc

větší.

"nemáme ustláno na růž ích a kdo může tušiti, jaké budoucnosti kráčíme vstříc. Avšak vojín klidně musí nésti, .co mu osud přinese, dnes vítězství, zítra po­ rážku, dnes život a zítra smrt'. Ale teď

veličenstvo, náš císař Maxmilian,

kněze

Proto

.

majestátní kostrbatá hla v a obra' Orizaby, jenž nedaleko města pne se do výše 20.000 stop. Ale cesta ta vyža-; doval a několik dní, i nebylo lze na ni; ani pomysliti. Něco však bylo Doleža-, lov i nápadno a sice to, že přítel Čermák, se ho pojednou nápadně stranil a k ve-; čeru vytratil se ze společné jizby, nedav, se více viděti) až z rána na druhý den'l To nestávalo se nikdy dříve, a přítele� zmocnil se nepokoj. Měl snad Oto kar] lásku nějakou? Při vznětlivé jeho ze by to nic divného, ba

pova-l

I nebYI,o on

I

dávno divil

se

tomu,

naopakj

že nestalo

se

tak, nebot' mexické dívky jsou lepo-'

jako jejich jich, ani nevěnoval jim zvláštní pozornosti, maje obraz Mariin stále před svým zra­ kem, ale přece nemohl se ubrániti, aby

tvárny

a

čarokrásny

zrovna

rodná země. On ovšem nevšímal si

tu

nebo

tam

se

zalíbením nesledoval

-83

vnadné pohyby lepé ženy, nebo neza­ hleděl se do rajsky: ozářeného obličeje

dívky

mexické.

poutala

ho ta

Více

nežli

nevýslovná

zvonivý

smích

veselost.

Jaký

zjev

zevní

lahoda hlasu,

nenucená, přirozená malebný obraz skytaly ty paviány pod okny, plny těchto lepo­ tvárných, krásných zjevův! Zastavil-li se chodec a pohlížel vzhůru k pavIánu, sypal se na něj celý trysk žhoucích po­ hled ů, že skoro oslněn sklopí zraky a prchá, provázen zvonivým, smíchem, a často i uštěpačnou kritikou bujných krásek, které s velikou elegancí kouříce svoji cigarettu, vyhledávají si jiný a

to

-

nepřiučil jsi se spůsobům našeho dů­ stojného Fischera? Či považuješ mne za chlapce, jenž z každého kroku svého účty musí skládati?" "Nikoliv, Otokare, to vÍŠ lépe. Jeto pouze péče o tvé blaho a o tvé zdraví, která klade mi otazku tu v ústa. Bojím dodal se, že bych tě mohl ztratiti," měkce.

"Odpust'," vřele odvětil Otokar, "že jsem byl tak prudký, Vím, že chceš jen mé dobro. Avšak nestrachuj se ničeho. Nejsem na zlých cestách a nehrozí mi nijaké nebezpečenství. Sdělím s tebou vše, ale ne tu to. Je m i tu příliš úz ko V a vzduch svou kratochvíli. ulicích příliš těžký, dusivý. Pojď, vy­ předmět pro však ani v alamedě nezdržel se dlouho, jedeme si na hodinu nebo dvě ven, a n)-brž obrátil kroky svoje k některé ve­ v té svěží krásné přírodě budu ti vypra­ řej né cisterně, jichž každá čtvrt' města vovati o ní, jak ty před nedávnem vy­ má několik, a kde po celý den dívky pravoval jsi mi o své Marii." a ženy prádlo perou, zpívajíce při tom, Dali osedlati si koně a v půl hodině žertujíce a laškujíce. Obraz ten líbil se již byli za městem klusajíce vesele mu lépe, nebot' byl mu bližší a příbuz­ směrem k letohrádku la J alapilla, do nější, nežli obraz, který se mu jevil na něhož s nejbližší družinou den před tím pavIánu. Zde zosobněnu viděl práci přestěhoval se císař Maxmilian, kdežto a pravou veselost, jaká z ní vyplývá; část zavazadel jeho byla již na cestě do tam pak jen požitek, rozmařilost a buj­ Vera Cruzu, aby dopravena byla na pa­ nou rozkoš, spojenou mnohdy s drzou lubu rakouské fregaty "Dandolo", která vyzývavostí. Nikde však na těchto ne­ v přístavu na něho čekala. Maxmilian vinných potulkách nesetkal se s příte­ byl v těch dnech na vahách, má-li vy­ lem Otokarem, ač již několik dní uply­ trvati a bojovati boi poslední a roz­ nulo od jich příchodu do města. Kde hodný, nebo vzdáti se trůnu a prch­ dlel po celé ty dlouhé večery? Hráčem nouti do vlasti. Důležité události byly nebyl, pijákem též n e ; byla to nepo­ zatím stav věcí na dobro změnily. chybně nějaká láska, která mocí čarov­ Spojené státy americké okem arguso­ nou mocí poutala jej ve skrytém místě vým hned z počátku pohlížely na mí­ nějakém, a kde oddával se slastem lásky chání se Francie do záležitostí mexic­ v objetí některé krasavice mexické. To kých, ale po příchodu Maxmilianově však bylo velmi nebezpečné, zvláště a po prohlášení císařství, daly zřejmě měla-li

dívka

nebo žena ta milovníka

případě manžela. Úkladná vražda byla v takových případech udá­ lostí všední, a on nerad by byl ztratil přítele takovým spůsobem. Rozhodl se, j.e s ním promluví a úmysl ten provedl také ještě toho dne. V okamžiku, kdy Otokar chtěl se opět vytratiti, zastavil jej Doležal slovy: "Ne tak, příteli, dnes mně neuplách­ neš, dokud se nevyzpovídáš, kde trávíš své večery a noci." "Aj, aj," nutil se k žertu Otokar, snad nebo

po

na

jevo svoji

nelibost

a

nespokojenost.

Vláda, lid i časopisy jednomyslně vy­ slovily se proti .císařstvi, které, samo nejsouc ještě uznáno, již patrně sympa­ tizovalo Dříve

s

odbojnými

státy

jižními.

nežli Maxmilianu posazena hlavu koruna císařská, vyslovil

ještě,

byla na se kongres (dne 4. dubna 1864), že ode­ pře uznání každé monarchii, která by byla zbudována na rozvalinách některé z amerických republik a od volal se při tom na nauku Monro ovu. A také když mladý panovník u vítězoslávě vjel do

-84-

bran

,

mexických, když nejkrásnější a nejbohatší stát Oaxaca (zahradou Mexi ca zvaný) padl a Juarez se zbytky svých větných republikánů útéci se musil až na nejzazší sever Mexika, totiž na hranice Spojených Států, přece vláda Soustátí považovala jej za jediného právoplatného presidenta a vydržovala u něho svého vyslance. Když. však jenerál Grant roku 1865 vstoupil do Richmondu jako vítěz, a válka s jižními státy blížila se ku konci, tehdy Spojené Státy zjevně jaly se podporovati mexické republikány a hojností zbraně i dobrovolníků značně sesilovaly voj J uareza. N apoleon zlobil se a vyhrožoval, president Johnson a kongres

I

Jules

Favre

komoře

v

celý

podnik

škodu, nebot' pohltilo každého dne

peněz a sta lidských žinepřineslo žádné slávy a hrozilo vésti k válce se Spojenými Státy. "Napoleon musil kousnouti do kyselého jablka chtěj nechtěj, a vzdáti se svých plánů výbojných a zanechati Maxmiliana jeho osudu. Od okamžiku, kdy vláda Spojených Států vystoupila rozhodně a hrozivě, byl osud Maxmilianův spečetěn. Že bude tak krutý, nepomyslil nikdo. Podle rozkazu z Paříže počalo se vojvotů,

tak

aby

ve

zahraničné.

-

moci

výbojně.

To

Maxmilian�

spůso-� '

na

sebe dlouho čekati.

Stoupenci mohli

státu

každé chvíle mohlo

přeplaveno býti do Francie. Maxmilian myslil, že získá-li času, získá všechno a jako tonoucí stébla, chytal se i on té

zšílela.

-

vstalo ono krvavé nařízení ze dne 3.: října 1865, dle něhož bojovníci stranyl republikánské prohlášeni za lupiče a: psance, kteří nez asluhují žádné milosti,' Jich vůdcové a generálové pak mají, jakmile hudou chyceni, postaveni býti, před soud vojenský a ve 24 hodináchi zastřeleni. Těžké pokuty peněžité a ža-' lář slíben těm, kdož j akýmkoliv bem republikánům budou nápomocni,! Výkon nařízení toho byl sice prodlou-: žen, avšak děsné následky jeho nedaly!

dobrodružství to Francii nic

Cruzu,

a

vnitř země

budou

A skutečně

sko francouzské soustřeďovati

nezdarem

zlobilo, i rozhodl se vystoupiti proti' nim s krutou bezohledností, a tak poj

obrovské sumy

Vera

se s

přec�

řeči své ku fran-

nazval

-

byly poměry vypadalo to ještě hůře.' Strana kněžská přiváděla Maxmiliana stále do nových rozpaků, ministerstva se rychle střídala, lupičství kvetlo v roz­ měrech přímo děsivých a "nespoko­ jenci", jak Napoleon s opovržením jm e­ noval voje republikánské, zvedali hlavu: svou den ze dne výše a pyšněji.. Třebel byli, dokud voje francouzské činně! zúčastnily se boje, často poráženi, houževnatě vytrvali v postavení obran­ ném a vyčkávali doby, kdy počínati si! U

"bláznovskou myšlénkou". než

její přesvědčující výmluvnosti to po výtečném jejím otci; králi belgickém. Charlotta rozloučila se s chotěm-jednou a na vždy. Výsledek její cesty je znám. Všude Takové

proti Francii byla v Unii tehdy populární. Byla tu ohromná armáda vítězná v bezčetných bitvách a svízelům válečným zvyklá, armáda, se kterou Spojené Státy nevěděly co počíti; a v čele těchto statisíců stáli dobří vojevůdcové, jimž řemeslo válečné se zalíbilo a nejmocnější obrněné loďstvo zvěta mohlo vedeno býti proti nepříteli s jistotou n a brzské úplné vítězstvÍ. Veřejné mínění Francie bylo naproti tomu zcela proti dobrodružství mexic-

nepřineslo

moci

setkala

Válka

couzské

Napoleon s přeplavem vojska spěchati, jestliže m u někdo d ů­ kladně vysvětlí celou záležitost ze strán­ ky příznivější, jak učinil to Baz aine. Kdo však by se hodil k takovému poslání lépe než Charlotta, žena energická, velkomyslná a ctižadostivá, žena, která kdysi doufala, že v dějinách světových bude skvíti se jako velká kněžna vedle

dědictví

velice

a

že

nebude

velikého knížete? Maxmilian důvěřoval

I

hrozili také.

kému

naděje,

I

J uarezovi

vším

�

prá.vemj

tázati, jsou-li protivníci jeji�hj špetku lepší jich? Nebyl císařský' se

jen o jenerál Miramon pověstným zlodějelfl,; jenž před časem okradl pokladnu an-i glického konsulátu? Nebývali císařštf jenerálové Marquez a Indian Mejiaj

-

85

'---"

jenerálové CÍsařské? Nikoli 1 'Všude vítáni repu­ Castagny vypaloval bez- ,blikáni zrovna tírnže jásotem a tfmže .branná města a Dupin v ukrutnostech hlaholem zvonu, který vítal dříve voje v ničem nezůstal pozadu za pověstným císařské. Celý sever byl v rukou J uare-: Castinou. Zkrátka, byl tu jeden jako zových, a veškeré přístavy zálivu me­ druhý a nikdo neměl druhému co vyčí- xického, s jedinou výminkou města .tati. Že poměry takově činily vedení Vera-Cruz u, poslouchaly rozkazů jeho 'války na obou stranách krutým k nevy­ vůdcův. V této ,dolJě kritické došla psání, leží na bíledni. Ve státech již­ Maxrni lian a zpráva o z šílení drahé choti ních, kde Porfirio Diaz měl vrchní ve­ a vyslanec Napoleonuv, jenerál Castelvůdcové banditů

-

a

což ti

.

francouzští?

lení nad repu-

nan,

zároveň

blikány,

vzal

tomuto

pěli

utr­

dat

u

n

í

,Rakušani I

mnohoucitel-

,

"Be l g i ča n �

ší pomoc vlá­ francouz­

porážku:

nou

každou, i nej­ posled něj ší naději na dal­

dy

ůrn

ské.

vstátu Mícho­ nedařilo

"acan 'se

Tak

mnoho

o

měly

věci, když

se

uchý l il

na

se

zové činiti

již

villu la

přípra vy

ku

pilla, aby pře­ mýšlel, má-li

lodplutí

z

Me­

;xika a v tom' poměru, v ja­ .kérn

se,

vy t

úžil

tito

kolem

bot'

od plouti do

a

země.

Zabráni

kruh

v

my­

šlénky, .jeli přátelé již asi půl hodiny a

Max­

miliana,

i či

vat

rodné

pobřeží, se

r

Jala­

zanechati vše

I:�oustřed'ovali 'při

ne­

nikdo

káni

republi-. jsouce

hojně

zásobo­

slova.

váni

zbraně­

žalovi stávalo

mi

a

stvem

ze

z

nich

neprornluvil

muž­

El. (_)rzeszko'\.va. slavná sptsovatelka

Spo­

jer.ých Států, okamžitě zaujmuli

"

Maxmilian

Tu počí­ pép�. f'nah Francou-

výhodná místa od Francouzův opuštěná. Maj as,lndíané vyhnali císařské vojsko z celého poloostrova Yukatanu, .Oaxaca, které s takovou ztrátou bylo dobyto, vzdalo se Diazovi dne 31. října �866; státy So,nora a Sinaloa, jakož přístavní města Guayamas a Mazathan byla také z tr a­ ,cena. Kde tedy byly ty .pevné kořeny, ,které podle ujišt'ování m nohých, z apu­ : stilo císařství v Mexiku P. Ukázalo jed i­ �né jen město, úplnou: oddanost ku věci

r oz

mlčení

JIZ

i velmi

Dole­

.to trapným, zahájil sám

se

polská,

-

mluvu :

,.Máš

v

úmyslu jeti

takto až do la

J a­

?"

lapilla "N ikoli, s "Co bychom lianovi raditi a

úsměvem tam

nebudeme,

ne, službu zastává

co

odvětil

Otokar.

také dělali? Maxrni­ co

tam

má dělati

Sal m

9

čá­

setniny, a my jsme tak pr oz atfm: odpočinku. Ale 'pohled' tam, v pravo'

stí naší na

od letohrádku císařského trochu blfže k tam toho obra horského,' O:i-i�

úpatí

z

aby

.

Co vidíš?"

'"

",:"i, <

�.

';;.)

'-86-

"Vidím palmový háj vati

vížky nějakého

a

z

něho

letohrádku."

"Máš dobré oko. Víš -li také, komu letohrádek

patří?"

"Nevím, nebot' jedu-li

jedu se

•

v

pouze nestarám."

touto

zájmu služby

a

o

cestou, ostatní

"Také dobře, budu míti více co vy­ pravovati. Zde pod těmito palmami se zastavíme, a já ti o letohrádku tom a jeho obyvatelích povím více. Přátelé seskočili s koní, zapálili si doutníky a usedli pod j edn u z palem. "Pamatuješ se na den 28. května roku 1864?" započal Otokar, pokračoval však hned dále, když přítel pokynutím hlavy při svědčil. "Avšak jaká to otázka! Nám všem utkví den ten věčně

měti, jsme

nebot' 28. tuto

v

ohromné množství lid u z von

ů, je pusto kolem

Jak

dále

ani

pa­

jsme

si

a

vedli,

mnoho; konal jsem

hlahol všech

mne

a

pr áz d no..

ncpam atuji vše mecha n i cky, se

nebot'

myšlénky mé byly u ní, jen u ní. mysliti, že po těch několik dní co dleli jsme v městě, pátral jsem po n í,. abych ji vynašel, ale vše bylo mar no.j Ztratila se jako krásný sen a já konečně. spokojil se myšlénkou, že to byl jen; pouze luzný zjev krásného snu, anděl, jenž oblaživ mne na chvilku, vrátil s� zpět do svého nebe. Tak uplynul jeden] rok, v němž nebylo kdy podobně sníti.l Byli jsme stále v poli, v neustálém boji; až zahnali jsme juareza s jeho Indiany:

května

zaslíbenou

�

Zraky naŠe se setkaly _1 a v mém ležela jistě celá duše moje.. protože i její postava se zachvěla a Iíce' se zrůměnila. Pohledem svým probudil] jsem v ní první touhu lásky. Mimovolně' vzdal jsem jí čest, a ona luzným pchy-: bem hlavy a vděkuplným úsměvem mi děkovala. 0, co bych dal za to, kdy-. bych v okamžiku tom směl tu prodlíti,. spěchati nahoru a zlíbati ty jasné hvě-. zdy její, z nichž prýštilo mi vstříc tolik dosud nepoznaného bléiha ! Avšak kůň i druhové unášeli mne dále, luzný zjev zmizel, i zdálo se mně, že přese všechno' klínu.

její

vyční­

prvně spatřili zemi,. a za jásotu

Můžeš si

obyvatelstva a hlaholu zvonů, u veleb­ ném procesí kněží i šlechty kráčeli jsme šir okýrni ulicemi města jako vybájenou zahradou nějakou. PavIány byly plny rajských stvoření, vděku plný ch žen a dívek, že krasších jsem dosud neviděl, ač prošel jsem již hezký kousek světa. Ohnivé tyto dcery jihu sypaly na nás mračna krásných květův, a bylo patrno, že se zalíbením a vděkem pohlížejí jak a Mexiká ny daleko na sever. Tu nastal na náš vkusný a bohatý stejnokroj, tak krátký klid a já povolán k naší setnině; i na naše statné postavy. Jak později v osobní stráži císaře, jenž dlel tu dobu jsem zvěděl, mnohá již tuto v duchu ve hlavním městě Mexiku. zapřádala milostná dobrodružství a tě­ šila se, kdy tento tak přísně a neurvale Byl jsem tu asi týden, i kráčím jedno-: vyhlížející barbar bude co otrok klečeti ho večera stínným stromořadím a la me-. u její nohou. Asi v polovici široké ulice dy, když přitočí se ke mně malá indian-' byla pozornost moje upoutána zvlášt- ská dívka, vloží mi do ruky malý, vonný ním obrazem a sice byl to pavián, s nělístek a zmizí opět tak rychle, jak sel hož nenuceně pohlížely na nás pouze byla objevila. Mé překvapení můžeš si tři ženy, na rozdíl od ostatních paviánů, představiti, nikoli však mé pocity, když" které ženskými zjevy by ly takřka přepřečetl jsem sobě lístek, a to dosti: plněny. Mne z nich poutala však jenom rychle, nebot' znal jsem tehda již dosti: jedna, ta nejmladší. Byl to zjev čaro- španělsky. Bylo' to Jen několik mála. krásný, že o podobném jsem nikdy ani slov; "Nezapomněl-li čtenář na den 28.1 nesnil. Dvé velkých očí, čistých, jas- května minulého roku a na dívku, jí� ných a zářivých jako hvězdy, vyslaly byl kvítek hodil do klína, necht' stojf v jednom okamžiku tisíce šípů na mé dnes večer v osm hodin blíže jižního! ubohé srdce, a já cítil, jak se toto chvěje rohu prvního od města vodotrysku v ala­ pod citem, dosud nepoznaným. Mocí medě a následuje malou dívku indián­ neodolatelnou puzen, hodil jsem jeden skou beze strachu a v naději na sladkou' z květů, které utkvěly mi v čabrace, do odměnu." j I

I

I

-87

Lístek

byl bez podpisu, ale já věděl, přichází, a celé to první setkání s skrásným zjevem předstoupilo znova před moji mysl. Jak blahořečil jsem osudu, že jsem byl toho dne úplně svoboden! Jak toužebně čekal jsem pří-

líčíš.

od koho

o

celém dosahu té

i

byl jsem

krásných

a

blaženosti, které Kdybych

téže noci?

významných. Nejsem

začátečníkem v lásce a znám to umění, "jak se má milovati." Tu ale byl jsem učněm.

Věř, příteli, tak, jako dívka mexická, nedovede milovati žádná dívka nebo

žena

celé

pevnině evropské. celou svojí něhou a vroucností jsou proti ní jen kusy ledu. Zdá se, jakoby pod žhoucími jejími pohbky duše se rozplývala a v její objetí jakoby ten žár její krve přešel ve tvou. Ty

naše

na

ženy

české

aca

s

jest, on zří jen jedno jen ji! Klesl jsem před ní nérn roztoužení

mi

jako krásný

a co

dále

bude

pojiti

za

tento

letohrádek,

věnem,

druhá dcera

syna starého Ortea­

přívržence naší věci. Divíš se tomu, že? A přece je to zcela přirozeno pro toho, kdo zná poměry. Diego Martinez rád hraje si na velmož­ ného pána a na velikého boháče. Jmění jeho však je celkem vzato, dosti skrorn­ ga,

vřelého

to

-

-

né,

nebot'

pěkných

sen."

Oaxace

"Bl_ouznílku," přerušil jej Doležal, "to není láska, tot' šílenost! Který pak ,

kteráž vlastní

jejž pak provdána je

jen ji v nevýslovse dělo, přišlo -

a

dostala od otce

V okamžiku takovém zapomene člověk na vše kolem, na vše, co byl, co chtěl, a co

a

-

nebot' nenalézám dosti

chtěl, nemohu,

slov

celý

je pevná

život."

"Rozumím ti dobře, ale přece musím opakovati to, co řekl jsem před chvílí. vášně, Ty neznáš moci takovéto lásky chceš-li, protože neznáš mojí Teresity. Avšak, poznáš ji dnes. Především však, dovol, abych dokončil své vypravování. Teresita je dcerou Diega Martineza _':­ HJakže? Diega Martineza, toho moc-, něho stoupence J uarezova a velikého republikána?" "Zajisté, avšak slyš dále a nevytrhuj mne, nebot' nemáme již mnoho času k rozmluvě, protože v hodině ona nás bude očekávati. Teresita je ze tří dcer nejmladší. Nejstarší je vdovou po jene­ rálovi Alvarovi, jenž padl v bitvě u Oax­

bytosti, o níž před rokem snil jsem sen Mám ti vypráten krásný. O příteli! účasten

Proto také

nás po

chod toho indiánského děvčete! Přišla konečně a zavedla mne k ní, k té rajské

věti

-

sestává

domů

a

ve

hlavně

Vera

Orizabě, které

z

několika

Cruzu, Mexiku, nenesou

do

ro-

pak z několika letohrádků se sady kávovými, kakaovými a plantá­ muž nechá se city svými ovládati tak žemi cukrovými a bavlněnými, které nenesou nyní sice mnoho, ale cele a dá více sluchu vášni, nežli rovydaly by zumu?" hojný užitek, kdyby vedeny byly dobře "Nekárej, dokud jsi mé Teresity nevi- a spravovány obchodnicky. Ale příjem děl. Jdi, ty jsi zrovna tak ledový jako nynější daleko pohlcuje vydání, a starý ty naše české dívky.' U vás všech řídí Martinez klesá do dluhův. Skoro úplně se srdce rozumem, nikoli vlastním pubyl by zničen, kdyby sady jeho byly dem, kterýž tlumíte." spustošeny, ať je to již republikány nebože to není dobře tak? Pocísařskými, a l?roto dcery provdal za "A myslíš, hled' jen v Život a přesvědčíš se, že jenerály a vynikající stoupence stran Avšak já vypravuji velmi ne­ žádná vášeň netrvá dlouho, ani nepři- obou. a toho vinen jsi sám, protože náší to čisté, nezkalené štěstí, o jakém I souvisle, sní láska tichá a skromná, nežádoucí' mne vytrhuješ. Od doby prvého shledání byl jsem vypiti jedním douškem všechnu tu rozkoš, jakou vroucí láska s sebou přináší, s Teresitou ve stálém spojení. Vídali nýbrž užívá jí skromně a rozumně. Čím jsme se sice zřídka, nebot' musili jsme prudší oheň, tím dříve stráví sebe sama. býti opatrni, ale za to pili jsme rozkoš mou a mé Pohled' jen na lásku naší lásky plnými doušky. Ona miluje mne Marie. Byla také prudká a tím hlubší, s touže vroucností, jako já ji. Když že neměla základ v také vášni, jak ty ji opustili jsme hlavní město, dopisoval ka ničeho

I

-

-

a

-88-

jsem jí prostřednictvím starší sestry její Dolores, která v poměr náš byla zasvě­ .ce n a a jej schvalovala a touže cestou dostával odpovědi. Mám uschovány všechny ty lístečky, důkazy to její něž­ né lásky a krásné Její duše a vážím si jich nad zlato. Ukáži ti je, až bude k tom u doba příhodná. Jsouce takto neustále ve spojení, mohli jsme vyhle­ dávati příležitosti ku schůzkám a také, kdykoli dleli js.m e delší dobu na blízku letohrádku otcova, sester nebo dobrých př ít e lkyň, Tercsit a vždy dovedla vyna­ jíti si příčinu l� návštěvč a ke schůzce se mnou. 0, tč ch kr ásných chvil, které jsem prožil takto � Přítomně dlí v onom letohrádinl. Byla tu skoro současně s příchodem 111)'m do Orizaby, nebot' den před odjezdem naším z Chapultepec vyprávěl její otec, že Maxrn ili a n chystá se opustiti Mexiko. Pouze v Or iz abě zdrží prý' se několik dní a odebere se pak přímo k Vera Cruzu, kde vstoupí n a palubu fregaty "Dandolo." Za těchto okolností musila hodnouti

se

mnou

mluvit

a

skrývaj

meranče

ohromné bohatství

Po

ovoce.

různé

druhy jablek, hrušek, třešní a merúněk, fíky, vína, ananasy a libě chutnající ovoce kaktu­ Není divu tudíž, že Mexičan je­ sové. muž příroda dobrovolně poskytuje všeho dobrého v hojnosti, nestará se o den příští, nýbrž žije pouze pro dnešek. a

citrony,

,

Jako všechny

skoro

xické, i ,,Ia Mart inez a bě

upomíná

na

Spanělsko. J

letohrádky

"

bývalou

ve

slohu

zemi

a

me­

stav­

mateřskou,

po většině jednopatro­ střechou a krášleny věžič­

sou

plochou kopulemi. Zevně nečiní na cizince, který je zvykly" vídati souměrné a ladné práce stavitelské, dojem příliš př iz n iv ý; za to vnitřek je zařízen tím pohodlněji. Vysokou branou vcházíme do objemného dvora, jehož středem vede sloupořadí, buď mr a rn or o vé nebo z dle bo­ jednoduchého jen pískovce hatství majitelova po stranách pak jsou umělé vodotrysky, vroubené von­

v

é,

s

kami nebo

-

--

ný mi

do­

po k

plánu pro budoucnost. se za Považuje mojí ženu a je odhodlá­ na následovati mne všude. Myslím, že se

í

na

květinami, které ů

celém

v

kol í.

šíří

Dvůr

libou v(lni·

dr uhý

vede

bytům služebnictva a dělnictva plantážích. Ke vchodu k pokojům dou široké kamenné schody, které úpatí spojeny jsou se sloupořadím,

k až dých okolností zde zůstanu, n ebot' i já jsem odbodlán věnovati celý' sv ůj

za

hoře ale ústí

další život

na

terasu, táhnoucí

se

na ve­ na na­ i

ko-

jen jí. Vzíti ji však do jiného lem hla vní budovy a všech oken po spúso- : kraje, do jiného poinebí, mezi lid, jemuž bll altánu. Vý-zdoba jednot livých pokojů: ona nerozumí a který' nerozumí jí, bylo a "salonu" zejména pak ložnic paní: by jako přeložiti krásný kvítek tropický a dívek co možná skvostná, neboť I je ve st ud enou zemi polární. Jako ten, Mexičan miluje přepych, nábytek ma- i zahynula by i ona. Ostatně o tom pro­ bago;lO\), velká zrcadla, obrazy svatých mluvíme později. Pozoruhodno je však ! nebo sošky ve zlatých rámcích a stř íbr­ to, že v táboře nepřátelském vědí o kaž­ nýc h kobkách a drahocenné draperie. dém pohybu našem hned v zápětí a já Steny jsou sádrované a umělými mal­ soudím z toho, že kolem císaře hemží se bami zdobené, podlahu pak na místě zrádcové. Dáme si na, nejbližší naše kober ců, pokrývají z palmového listí vů ko lí trochu pozor, zejména v noci. uměle sdělané rohože. Okna jsou velká.. Je však čas, abychom jeli dále. Ter esit a jdou až k podlaze a před nimi, na terasse bude nás. již očekávat a mohu ti říci, že zřízen jest mal)', ale př eu mělý vodo­ též sestra je zvědava tebe poznati trysk, šíře libý' chládek po celé jizbě. její Dolores, nebot' vyprávěl jsem jim letohrádek o dvou poschodích, jest: Je-li o tobě a tvé 'Marii." i druhé kolkolem obehnáno podobnou, Letohrádek "la Martineza" vystavěn terassou a sloupořadím jako prvnf byl uprostřed háje palmového, který a stejně s tímto zařízené. Letohrádek: opět vrouben byl rozsáhlými plantážemi císařsky" byl o dvou poschodích, "la�, kávový-mi a bavlněnými. Celá krajina Mart inez a o jednom, zařízení obou by101 vůkclní je velmi úrodna, a lesy a háje skoro stejné, tu jako tam. i

i

ď

-

"

.'.

-89-

seděly na houženy a kouřily ne-' pacích zbytné cigaretty. Byly si velice podobny. Z rámce dlo uhých, ale plných, jako havran černých a jako hedbáví měkkých vlasů zářilo dvé velkých, tmavých očí, jako d vé drahokamův. Čelo vysoké, rty vypouklé, růžové tváře, plné, trochu smědé s lehkým nádechem růžovým, brady krásně formované s dolíčkem uprostřed; pleti poněkud. smědé, ale hebké jak aksamit. Každý pohyb těla jevil půvab a nenucenost, v každém pohledu jevil se prudký žár toužící vášně a každý úsměv zdál se vyzývati k líbání a milování. Že jedna je starší druhé, že jedna je již ženou provdanou v květ se rozvíjejía druhá poupětem cím, to sotva bylo lze poznati. A tyto dva luzné zjevy sobe. tak podobné byly Na terasse letohrádku

sestry Teresita l\lartinezova a Dolores Orteagová. Obě s toužebností očeká-

valy příchod Doležala a Čermáka, jedna Z té příz touhy, druhá ze zvědavosti. činy byla toiletta jejich dnes zvláště vybraná, vkusná a zcela dle mody n ejnovější. lVlexičanka již od nejútlejšího mládí je velkou parádnicí a vášnivě mistříbro, luje vše, co se leskne a třpytí zlato, drahokamy. Má-li vše to a k tomu milence ohnivého, veselého, vtipného a statečného, je spokojena. a št'astna. Proto také Teresita byla št'astna, kdežto Dolores byla zase zvědava spatřiti tak nazývala muže, který jak J uan tvrditi se osmělil, Otok ar a se zálibou -

-

-

dovede vzdorovati všem úklad

jsa

její

m

ilostnýrn

Jetého

-

ů

,

-

-

I

ů

m, nástrahám a svádění, pamětliv jen své jediné lásky, své Marie. To

zdálo

dívky. Nebylt' si za celého tří­ pobytu v Mexiku povšímnul krásy žen z blízkosti takové, jako nyní. Dvor­ ních a jiných plesů nenavštěvoval, do veřejných zábav nechodil. Ze začátku vadila mu řeč, později pak nedbal. On viděl ženy z lidu při prádle a na ulici do kostela nechodil- viděl ženy z vyšší společnosti v alarriedě a na pa v lánech, ale tak blízko některé nebyl nikdy. Zde celé ovzduší bylo jinaké, ty šípy ze z ra­ k ten VOnn)T dech, jaký z celé bytosti obou žen vanul, to vše jej okouzlilo a omámilo, takže sotva dovedl odpově­ děti na první, velmi srdečné přivítání. Byl na rozpacích poprvé snad ve svém životě a rozpaky ty byly pozo­ rovány bystrýma očima. Dolores v du­ chu jásala a již méně počínala si vážiti muže, jenž pod leh! prvnímu dojmu a jenž při prvním spatření jí byl přemo­ žen. Podle slov Oto karových, podle jeho popisu douf a l a nalézti muže, s nímž jí bude zápasiti dlouho, nežli odvrátí jej od té směšné věrnosti k jiné a k osobě své připoutá co otroka. Rozpaky Doležalovy netrvaly však dlouho. Jako muž vz dě laný, muž světa, a důstojník rakouský, dovedl se opano­ vati vždy a všude. Vzpamatoval se z okamžitého svého opojení, překonal první kouzlo neočekávané této novosti a byl opět tím starým Doležalem, ráz­ ným, pozorujícím a porovnávajícím, při tom však vůči dámám úslužným a ho­ vornýrn. Jako pravý kavalír dovedl se vpraviti ihned do nové situace a lístek i

ženy

židlích dvě

se

jí býti

možného.

něco

neobyčejného, neVěřilat', jako každá Mexičan-

se

obrátil. Ne on,

byla

na

rozpacích,

nevídané

té

Poprvé

ve

n v

dosud

své m

ýbr

ž

Dolores

duchu

sama

obdivujíc duchapřítomnosti.

životě

se

ztratila nitku

lásku, ale nikoli ve věrnost. Toho muže není, aby jí dovedl vzdorovati,

všeobecné salonní konversace

jej upoutati. Že si třeba zahrává s ohněm, že může dva lidi učiniti nešt'astný mi, na to ani zd aleka nepomyslila, vždyt' ve stálost a věrnost v lásce nevěřila a obé považovala buď za výmysl nebo přemrštěnost.

ležal, byl-li v dobré míře, dovedl vypra­ vovati, dovedl baviti, z ačež byla mu Do" lores nyní vděčnou.

ka

v

jestliže

ona

chtěla

Proto také

úsměvem skutečně

u

'lítala Doležala

sv

ůd ný

m

slibným pohledem. Tento byl oslněn krásou a lepostí

a

nechala voliti

Po krátkém

a

Dolores

jiného A Do­

rozhovoru

sita svého miláčka ku dou

a

předmět rozmluvy.

a

vybídl a Ter e­ procházce z ahr a­

Doležal zůstali samotni

stinné terasse.

Dolores přemýšlela, jakým spůsobem by co nejdříve seznala, v jakém asi dosahu by mohla působiti na

-90-

chladnou a vykřesati jiskérku lásky, kdežto Doležal v duchu porovnával; jak asi vy­ jímala by se jeho Marie v tomto rámci a v tomto kouzla plném ovzduší. Dolores první přerušila krátkou pře­

Mocně působila slova ta na Dolore Podobných nehyla slyšela nikdy dosu fakože nikdy dosud nevedla hovor ta vážný. S této stránky nebyla nikdy Iáski pojmula a byla proto jakoby omámená Býti milovánu stále a věrně a jen pn sebe samu, tot' cíl krásný, tak krásný stávku. že hodno jej následovati. Št'astná žena "J ak líbí se vám dívky a ženy me­ která je takto milována, a pravý muž xické? Mohl byste některou z nich mi­ takto miluje. jenž lovati ?" Přijdouc k tomuto závěrku, pocít ils "Dívky zdejší jsou pravé dcery pře­ Dolores k muži tomu úctu a při lnuls krásné této země a zajisté milování k němu· vroucím pocitem přátelství hodny." Řekla mu to též bez obalu, dokládajíc; "Vy se mi vyhýbáte, seňore," pravila že může spoléhati na ni vždy a za kaž­ Dolores, nahýbajíc se k němu blíže, tak dých okolností. Následuj ící pak zábava že vonný dech její tvář mu ovanul. "Já byla nenucená, žertovná a srdečná, a tázala se, zda-li vy mohl hyste některou dobrými nápady a vtipy kořeněná. z nich milovati ?" Otokar s Teresitou vrátili se zpět asi "Snad, možná že jistě, drahá seňor it o. za hodinu. Neobjeviv na příteli žádnou kdybych byl volným a celou duší svoji změnu a vida Dolores nad obyčej váž­ nevyplňoval obraz jiný'. Ten nezatlačí nou a zamyšlenou, usmál se spokojeně, žádný zjev jiný, třeba sebe luznější." jakoby chtěl říci: "Vidíš, nepravil jsem ti to, že veškeré tvé svůdnict ví přijde našla se "A kdyby přece kdyby žena krasší nad tu, kt�rou milujete, k úrazu na tom to skalisku skoro až pře­ žena, která dovedla by mysl vaši rozní­ mrštěné počestnosti ?" Přátelé měli se k odchodu a obě ženy titi, vášně vaše rozplameniti a s vámi vyprovodily je až na dvůr k osedlaným zároveň v plných douškách pila tu roz­ koním. Teresita vřele objala milence" koš lásky?" tázala se Dolores hlasem tichým a probuzenou vášeň prozrazu­ a Dolores nastavila novému příteli kpo­ libku své krásné čelo, jehož on se do­ jícím. tuto

na z

ní

povahu

nějakou

tu

-

-

"Tehdy dokonce ne," vážně odpověděl Doležal, "nebot' to byla by trestuhodná vášeň a pravého muže nehodná. Kdo jedenkráte přilne k ženě láskou vroucí, a navzájem přijal lásku její, kdo celou jsoucnost její spojil se svým bytím, ten má

ženě

té

věren

toho, páše zradu

na

zůstati ní

a

a

sám

nečiní-li na

sobě.

Nepochopuji, jak může kdo opustiti bytost, která jemu oddala se cele, která věnovala mu každý tlukot svého srdce a každou myšlénku svoji a hledati štěstí v objetí jiné. Může štěstí to nalézti vůbec? Neděsí ho obraz opuštěné, zou­ fající ženy, ženy, která odsouditi musí samu sebe, že tak příliš důvěřovala a že tak vřele byla milovala? Nikoliv, seňo­ ro, nikoliv! ] en slabá povaha je s to, aby páchala takovou zradu na nejvzne­ šenějším tom citu, kterým příroda člo­ věka obdařila."

tekl

jen sla bě. Dlouho, dlouho pohlížela Dolores

za

odjíždějícími, pak objala sestru, pravíc "Marietta je št'astnější mne, ač od milence tisíce mil ji dělí, nebot' on ji

vřele:

miluje Sestra res

a

ona

pohlédla

může na

ni

důvěřovati."

mu

překvapeně,

Dolo­

ale bez dalšího slova odebrala

své ložnice. Co asi dělo

se v

se 40 její srdci?

IV.

Osud

nezná

slitování

s

těmi, koho

pronásleduje. Maxrnil ia n doznal toho v plné míře. Bylt' se již rozhodl, že ne­ prchne z dějiště své působnosti, že neo­ pustí zbaběle stanovisko, jaké byl za­ ujal, necht' je výsledek již jakýkoliv. Povaha Maxmilianova byla vznešená, srdce jeho dobré a mysl šlechetná, jako by ani nepocházel z té rodiny většinou zbabělých a nešlechetných Habsburgův­ Snad

proto také

ho

František

Josef,'

-

bratr kém

jeho, tak odpočinku

vzmužil

nenáviděl! v

letohrádku la

Maxmilian

se

Po

-

k

91-

"Veď nás," zvolala celá setnina jako

krát­

jedněmi ústy a i do propasti."

Jalapilla

t'ozhodnému

činu. Soustředil

zbytky své armády, aby nepřítele. Žel, že neučinil tak snad, pravím: snad před půl rokem byl by osud jeho býval jinaký. Tehdy bylo na vše již příliš pozdě. Armáda udeřil

Maxmiliana

jich

na

i

tato

půjdeme

v

příchylnost Čechů,

neohrožené setrvání

a

a on na

-------�--------------,

šlechetná chot'

chybělo na prostředcích hmotných, vá­ lečných i do­ -

Charlotta

vždy jsme úpadku jeho a

I i t

pra vních- vů­ bec bylo to po­ stavení bezna­

jejich Kdyby na nás bylo, jistě bychom uvol­ nili

na­

zisk

a

10

l,

ukazovaly, že považují krás­ nou

tu zemi

za

krávu,

Alexandr I. král

\ \

·Obrenovič.

srbský.

dojnou na jejíž útraty chtěl

se

každý Po

obohatiti.

----------------------,

světodějné té činohry a byla celá česká setnina pod vedením setníka Doležala a nadporučíka Otakara Čermáka. Nebylot' v povaze mužů těch, aby zbaběle utekli, když hrozilo nebezpečí "Budeme bojovati," pravil Doležal ku svým věrným, "až do posledního vzde­ chu, nebot' jen zbabělec opouští své sta­ novisko, hrozí-li mu nebezpečí." aktu

mezi těmi

veškeré

nebot'

tu až do po­

sledního

-

jejich snaženi a jejich cmy

slávu. ů

ani

domorodého

-­

Jen něco málo věrných z st a-

Me­

si

získati

sklamáni,

níž

v

ik u nedovedli

nejmenších sympatií tl lidu

opouštěli věc, pro niž před třem i roky ta k v

celého svého

pobytu x

rakouských a belgických, kteří v naději své by li zcela.

lézti doufali

mno­

v

"

Francouzové za

dobrovolníků

mi,

mu

hém.

roven i většina

ze­

trié­ osu­

du.

a

a

srn u

ho

Francouzi zá­

horovali

val i

o

želeli

děj né, zoufalé. Jeden pluk francouzský za druhým opou­ s

-

dobách

hnula velice

by la i číselně slabá, sdemoralisovaná, jednotlivé sbory od sebe příliš vzdáleny a mnohé z nich nepřátely obklopené, na

štěl Mexiko

tebou

za

největšího nebezpečí po­ cestě do Queretara i ve tvrzi samé nejednou přistoupil ku setníku Doležalovi pravě: "Těší mne že se neklamal, jen, jsem považuje Čechy za nejvěrnější a nejudatnější národ ve světě. Já i má

-

všech stranách

řěrnost

my

zisku toužili všicci ale

Mex iko,

a

učitelé lidu

nesetkalo

se

proto

všeobecným souhlasem, Maxmilian žil

dového

slávě

počínali si jako vandalové, dobrého, ale nevě­ Nařízení z Paříže, aby opustili

ne co

rného.

a

a

u

nebot'

nich

se

dokud

měl kolem sebe část řa­

vojska, byla naděje ne-li na slávu, tedy alespoň na zisk, vlastně na lup. Byli by proto zůstali houfně zpět, kdyby podle nařízení .Bazainova nebyli

-\)2-

tím ztratili všechna

couzských,

což

občanů fran­

práva tot ož

bylo

ným

ruocrié

ještě dále, sebrav zásoby válečné, prach, náboje, pušky a co n ern oh li odvézti a od­

veškeré

děla

a

,

nésti, to zničili, nebo do moře hodili, nedbajíce žádosti vlády císařské, aby zásoby ty byly jí prodány. Dne 15. břez­ na opustil poslední Francouz přístav Vera Cruz a zemi, k níž před tyř mi taký a Ma x s m i roky spěchal nadějemi, milian byl odkázán sám na sebe a své

sá

ů

Čechú zbY"lo su-tva

400, počítaje v to pod velením setníka Belgičané opustili jej skoro

i oněch 125 Cech II

Doležala. všichni

dšen cu

"

ůst alo

ských jich celých 200. Jedinou nadějí a oporou císaře byly di vise j enerál fl l\Jej i a, ,Í\I endeze, Mar­ queze a Mir a mon a, kteří vcs m és sejíti se mě ly v Querctaru, kde císař sám pře­ z

vzal hlavní velení asi V

nad

muži.

10,000

do�)u

nebyly republikánské voje ještě spojeny a kdyby byl Maxmilian na padl jed'll ot I i vé jej ich s bory, zej 111 éna ít aj ící. sbor Diazú v, asi 10,000 In už tu

udržeti

rnob l

ohradil

se

př it a ji

1::edo muži

snad

se

déle.

oblehl.

Dne

2,

to

vzdaly

Cruz. Ani

nýbrž

co

ta

nestála

brániti

byl

Mex ico ve

proti

se

m

p ou z e Ver a

a

spojení,

oblehate­

-

Oči celého vzdělaného světa obráceny

byly na pevnost Queretaro. Město je velmi výstavné, podobajíc se v hém

Or iz abě

městu

a

čítá

asi

vysoko

h or st va

hřebeni

na

hnízdo vel mocriého orla.

je

k obraně

hnáno

jako vysokou,

střílnami n

a

věž

edo hytnými

kou,

může

a

m

jako

Poloha města

stvořená

a

jsouc

obe­

pevnou hradbou, i kvadrový mi a přímo se

obsazeno četnou

vzdorovati

nepříteli

a

c

ísař ští složili

st říbrn

ých,

na

rozkaz

é

sv

h o gene­

rála zbraně, ě

Max m ili a n

ž

ř

ů

"Hť01l1

40.000

Ulice j sou široké, pěkně oby va tel ů. dlážděné, ale nerovné, protože město leží

třicct

frainem:

p ul.Ii kánů

obmez e n

Queretaro,

města

měla

re

se

za

mno­

Or i­

Cor dov a

i

sice

ne

--

Ve stín \1 noci 3000 uncí zla ta, obsn d i li Escobed o s Coronou klášter za

samo

padlo hned

tři města:

lům.

30,000

oblehl hlavní město l\Iexiko.

císař 1\I a x mi l ian

a

s

jenž

z abaa

na

až Esco-

dubna

město Pue l.l a do rukou Diaze, na

však

On

Qucrcté!ru a čekal, áh l před pevnost tu v

Krista ale

byl záhy o z r a d této spra­ ven a provázen vě'rn)'mi mu Čechy a lhkllšany spěchal obsaditi výše polo­ eriou pevnůstku Cerr o de la Cam pana a na tuto počali republikáné útoč iti. Přihrnuli se jako příval. který vše př ed sebou poráží, a v šak generálové Mej ia, l\Tendez Cl Castillo jim nejen čelili, nvbrž s velikou ztrátou je zahnali zpět. Útok druh)' nesetkal se s lepším výsledkem. Při třetím počaly řady c ísa sk ýc h sei trhati a ustupovati. l\Iejia bojoval jako, lev a princ Sal m v čele jedné setniny: Raku šan konal divy u da te n st vi. Pře-! sila byla však veliká a přese svuj hr d in-; n)' odpor tlačeni �\Iejia i Sa lrn do z a duj] vše zdálo se již ztraceno. Tu ze sta hrdel z a hř mč l ohlas české písně s re­

č

ů

é

é

všech těch tisíců francouz­

a ze

.ma

sol.č tvořil pevnost skoro nedo­

o

ů

-

a

rn

bytnou a byl klíčem města Queretara, Ze Ma x m i li a n generálu Esco be dovi. svěřil d lež it postavení to Lopezovi, osudná chyba, nebot' Sa l m- Sal m, byla Van Smissen nebo setník Doležal byli by ubránili je až do ch v íl e poslední. l\1axmilian v sa k myslel, že Lopcz, jenž pouze jemu měl co dekm'ati za vše, co byl, bude mu vérný m a že za přátelství jeho udvděčí se mu aspoň v rn o st í. A zatím tento prodal jcj jako Jidáš

č

skrovné pro stř ed kv. Ze 6000 Raku šan

m u.

lian udržel dosti

Bazaine šel však

tací.

také

A

byl by se tu Ma x rn i­ dlouho, k dy l.y nebyly došly potr asiny a nebylo zrady císař­ ského generála Lo pez a jenž v rozhod­ ném okamžiku vydal opevněn}' a vším dohře z ásol.ený klášter La Cruz, k t erýž

d eser­

s

posád­ dosti

é

a

peklo,

prot i nám jsou

vrhl v

Doležal

se

zápětí

to

kr

á

ue m

útěk,

Salm rov i

v

dolů.

na

vaše

z.t.ek y ,"

vítězící

republikány,

sv)'mi druhy. Byl kr v avý nábčh a divise

ásl ed ov án

tký, ale

River a, na

n

m arn

v

ohou c

mu

odolati, dala

se

strhnouc sebou celou zálohu.

použil bok

a

tobo okamžiku.

pacll Rive­

sehnal celou d ivisi

Ná sledo v al

krátký

s

oddech

vršku a

toho

použil

vráti vší

Salm, aby vyhledal setniny. "Přísám bůh!" zvolal, podávaje Dole­ žalovi ruku, .,měl jsem z vás dnes a

Škoda,

radost.

I

se

setníka Doležala

že

české

není

vás

více,

vy

Maxrn ilian vzdal

se

na

milost i

ne­

je znám. Byl souzen soudem vojenským a zárovefí s generáli Miramonem a Mejiou odsouzen k smrti zastřelením. Den popravy ustanoven na den 16. června, poprava ale byla odlo­ Mrioz

í

na

19.

června, kdy vykonána.

generálové, zejména krvelačný

Cortina, usilovali

to,

,,�Iexikáné! Mužové mého vodu

stavu

a

"Otec a můj muž, don Alvaro, jsou opatrni a pak panuje v okolí větší bez­ pečnost, než kdykoli dříve," těšila sestru Dolores.

"To vše a

tv

ůj

ůž

e mne

nem

chot'

nemají

chovati, ale

za

přítel jeho

to

don

uspokojiti.

ovšem

se

Otec

čeho stra­

tím více

můj Otokar ] ak je tomu

J jako zázrakem ušli z ákeř n ickému útoku a kdyby don ]uan nebyl pravým mistrem v šermu a můj Otokar tak duchapřítomným, sotva asi by dleli mezi námi. Oh, santa madonna ! ] á bych zšílela, kdybych měla jej z tr a­ a

dlouho,

pů­

prodchnutí mými pocity jsou osudem určeni, aby bud' oblažovali ná­ rody nebo byli mučedníky. Přišel jsem k vám bez úmyslů sobeckých. Přišel jsem na zavolání vlasteneckých Mexia

co

uan.

zrovna

ti ti !"

"Snad jej svatá patronka tvoje Santa Teresita

bude

útěchu. že konal jsem tolik dobra, kolik

Modlíme

se

jsem mohl a že nejsem opuštěn od svých milých a věrných jenerálův. Mexi káné Necht' krev tato je poslední, která se prolévá a necht' ona znovu zbuduje nešt'astnou moji novou vlast'."

jsme jí jako rámě tlusté svíce, bude-li chrániti je oba svojí mocnou záštitou.'" ,,0, kéž by chtěla! Máme toho jistě zapotřebí, nebot' don ] osé Cortina poué vhodné aby žije jistě se za to, že jsem lásku jeho odvymstil mítla a při lnula k drahému Otokaru."

kánú. Na cestě do věčnosti beru

s

sebou

í

V.

Poslední akt

;

stálo

svém

zlého?"

aby na odvetu za zavraždění všech zajatců po bitvě u San­ ta Anna, popraveni byli všichni d ůstoj­ níci, to však bylo zamítnuto a vítěz spokojil se s třemi obětmi pouze, ovšem že s těmi nejznamitějšími. Po­ Maxrn il ian zemřel jako hrdina. slední jeho slova j sou významná a v nich zračí se ten velký duch a ta ušlechtilá mysl tohoto nejlepšího ze všech Ha bs­ burgův. Pravil: o

na

a vodotrysky šířily stále příjemný chládek. ] en obyvatelstvo se změnilo poněkud, nebot' zvětšil se počet jeho o tři osoby. Chýlilo se k večeru a terassa zahalena byla v tom milém pološeru, při němž v dobách mládí tak rádi poslouchávali Teresita a Dolores, jsme pohádky. sedíce na hou pacích židlích a kouříce cigaretty, nevyprávěly si pohádky, ale obíraly se něčím, co mělo pro ně větší půvab nežli pohádka, totiž láskou a s'vý­ mi miláčky. "Že tak dlouho nejedou," pravila Teresita. "Snad nepřihodilo se jim nic

Konec

žena až

nebylo

Vše

změny.

tutouž libovůni

í

milost.

žádné

znáti

místě, jako když vůkol řádil běs a vášeň lidská vše ničila, pal­ my dávaly stejný stín, květiny vydávaly

ještě

byste hnali ty zbabělé Mexikány k moři, jako kdysi vaší praotcové Táboř i hnali křižáky od Plzně. Česká krev nezapře všude př icház se nikde a rámě české k platnosti." Však v boji tomto nemělo hrdinství jednotlivých setnin žádného významu. Přesila byla příliš veliká a naděje žád­ ná.

letohrádku la Martineza

na

zevně

světodějné truchlohry je ukončen, je po boji, vášně se vybouřily. Vše jde opět obvyklou cestou. ]uarez a jeho strana vládne opět v Mexiku, každý jde po své práci nebo hoví si ve stínu košatých palem.

I

chrán.ti

obě k ní dosti

každ.

"Myslím, Dolores.

že

a a

opatrovati. obě slíbily

Příležitosti,.

jej

chut'

přešla,"

smála

se

"Rána, kterou přes taškářský

svůj obličej dostal od doba] uana, bude poučením, že neradno s-pravý-

pro něho

mi muži žertovati."

-94-

a

"Toho neudělá, ale naj me si bandity víš, že v Mexiku je jich dosti a dosti Ve velkém

"Ah, bah! zde

jiné skryje

a

a

slibovala.

k tomu."

zručných

lehce, vyrazí

se

městě

venku také

na

z

je

to

Tam

jiné. úkrytu,

bodne

některé křivolaké uličce, zde venku je každá cizá tvář hned pode­

zmizí

na

zřelou

v

není

a

pro cizince úkrytu, aby nevypátrali. Za nedlouho

tu

naši ho

jistě nepochyboval ani dost málo, že žena ta by skutečně provedla, co tuto

psové pak budete již svojí a odcestujete do Vera Cruzu, kde žádné nebezpečí vám

Teresita chtěla něco

odpověděti, když jejímu klusot koní. S výkřikem jásotným: "Již jsou tu!" vyskočila se židle a spěchala po širo­ kých, kamenných schodech, v zápětí jsouc sledována sestrou Dolores. Do dvora vjeli čtyři jezdci, kteří se­ skočivše s koní a hodivše úzdy sluhům. v

"Tak,

"Kéž by to již bylo. Já nemohu se ani dočkati, nebot' pořád ještě se obá­ vám, že by štěstí mé se mohlo zvrátiti." "Ale jdi, bloudku, buď ráda, že jsme přiměly otce a mého muže, aby na sňa­ ten

pohlíželi jiným

"Ha, ha,

okem."

Musím srdečně

ha!

se

za-

smáti

při pomyšlení na veškeré ty lstivé kousky, jichž musely jsme k tomu vyrnýšleti a prováděti. Když při prvním bouřlivém výstupu v Queretaru padla jsem do mdlob a spatřila ten udivený a ustrašený obličej svého otce, přese všechnu bolest musela jsem se přemáhati, abych nevypukla ve hlasitý smích." "Ba, dalo to práce dosti, nežli přirněly jsme otce, aby činně vystoupil ve prospěch obou našich miláčkův a jich přátel, nebot' starý Cortina, přesvědčiv se, že syn jeho Don J osé nemá žádné naděje n a mou ruku a mé srdce, přičinil se všemožně, aby vydal je rukám katovým a bylo by se mu to málem podařilo."

"A já bych ho byla za to uškrtila svýma rukama," zvolala Teresita,

těmato

očima

jiskříc své

ve

a

zatínajíc

jsou

bylo

ručky

Dolores, "k topříliš slaby. Kdyby tomu, byla by srdce jejich

ruce

došlo k

seznámila

se s

hybem vyňala sestře

a

hned

se

tvé

tímto!" Dolores

kou, ale pevnou

ji

hebké

pěsti.

"To nikoli," smála mu

a

-

ze

břitkou

zase

Rychlým

po-

záňadří krát-

dýku,

uschovala

v

ukázala

pochvě.

sršely jí z očí blesky tak hrozítahy jej í obličeje nabyly takového výrazu odhodlanosti, že pozorovatel by I Při

vé,

tom

a

zalétl k sluchu

dvorně klonili

více nehrozí."

tek

tom

tu

se

dámám.

jsme,"

go Martinez.

oslovil

dcery don Die­ to práce, nežli pořádku a sepisování

"Dalo nám

jsme vše do potřebných smluv vzalo mnoho. času, ale avšak pojďme dále, nebot' zde ve dvoře nebudu přece vykládati vám, co všechno důležitého jsme dnes provedli." Za této řeči pokročila již společnost Teresita objala vroucně ku schodům. Otokara a Dolores, kynuvši vlídně na pozdrav Doležalovi, podala ruku svému dali

-

choti.

Diego Martinez byl mužíček ma­ pohyblivý s chytráckým tmavý m okem a věčným úsměvem kolem ten­ kých, skoro bezbarevných rtův. Tahy obličeje jeho byly strhané a jevily vyži­ lost a přesycení v požitcích všeho druhu'. Ostatně byl vzdělaný a vůči dámám dosud galantní. Chot' zemřela mu asi před deseti roky a domácnost vedly dcery. Don Alvaro, zet' jeho, byl taktéž postavy malé, ale o něco hubenější své­ ho tchána a jedinou jeho předností bylo jeho ohromné j mění. Jinak byl velmi nepatrný. Naši hrdinové spřátelili se s muži těmi teprve po delší době. Jaká příčina vedla k tomu, to zvěděli jsme již z roz­ mluvy obou sester. Starý Martinez příliš miloval svoji Terezitu, aby překážel její lásce, a. pak, rozumné důvody Dolores měly též velo" kou váhu. Býval od jakživa přfstupen důvodům, které slibovaly zvětšiti jeh� příjem a zvelebiti jeho sady. A této stránky dotkla se Dolores Upozornila jej na špatné a nevýnosnš Don

lý

a

.

-93

.

hospodářství na sadech, ňa neobchod­ nické prodávání plodin a výrobků, vy­ počítávala mu, jak ohromně zvětšiti by se musil příjem, kdyby sady spravoval muž činný a poněkud obchodně vzdě­ laný, jako na př. Otokar Čermák. On pak, otec, byl by bez starosti a poho­ dlně hověti by mohl svým choutkám a své-zábavě. Tak zrovna má se to s jmě­ ním její chotě. Stříbrodoly jeho musely by vynášeti dva- i vícekrát tolik, kdyby spravoval je správce a úřadník poctivý a obezřelý muž, jakým je na př. Jan Doležal. Ba, tu mohlo se jíti ještě dále. Ve spojení s takovými muži, kteří znají tolik řečí, znají poměry zde i za mořem, dal by se dobře zaříditi velký obchod vý vo z n a na plantážích chotě i otce vy­ pěstovaná ba vlna, sebraná káva, ovoce, víno, rýže a jiné plodiny mohly by z Vera Cruzu zasýlány býti přímo do trhů severních, a nemusilo by se čekati na překupníka, kterýž o polovici je í

okrade. To vše

že oba,

I uznali, ve

bylo otec

tak

i

jasné

chot',

a

přesvědčující,

důležitost

toho

po delší společné domluvě též Marsmyslu tom učinili nabídku a

-

má

býti

tem

don

taktéž

Juan Doležal 12.000

ročním

s

Mělit'

pesos.

plá­

tedy

Doležal i

přítel jeho Otokar budoucnost pojištěnu, prvnějšího však trápila přece ještě jedna myšlénka, a sice myšlénka na Marii. Bylt' již tak dlouho od ní od­ loučen a přece prahnul touhou po ní, jako žízní hynoucí po doušku čerstvé, pramenné vody. Otokar

v a

a

spozoroval ihned, co se děje přítelově a promluvil s Teresitou Dolores. Tyto pak promluvily s otcem

duši

chotěm

a

hned

na

to

obdržel Doležal

od obou 5000 pesos jako svatební dar a na přeplav Marii a její matce. Vše bylo

ujednáno spůsobem tak něžným šetrným, že Doležal přijmul vše u ve­ likém pohnutí. Dnes měly všechny listiny býti vyho­ toveny a úřad ně stvrzeny a právě za tím účelem odjeli všichni do hlavního města státu Orizaby. Nyní vrátili se zpět a celé vzezření jich poukazovalo, že vše ukončeno příznivě a uspokojivě. Doležal přímo zářil vnitřním blahem a cestou již počítal dny a hodiny, kdy mi­ lovaná Marie s mateří budou moci při­ dáno

a

a

-

Čermákovi

tinez

Alvaro

a

Doležalovi.

Usnešenu, že otec Teresitin svoluje k její sňatku s "donem" Otokarem Čermákem, jenž hned po té převezme správu statků svého tchána, a Doležal že převezme řízení stříbrodolův a plantáží dona Alvara. Za práci tu měl Doležal obdržeti 12.000 pesos ročně, zvláštní obydlí v paláci Alvarově ve Vera Cruzu a podobně na letohrádku u hlavního města Mexika.

Kromě

toho má

se

ve

Vera Cruzu založiti velkoobchod pod firmou: Martinez, Alvaro & Co., jehož hlavním obchodvedoucím a správcem

státi

ve

Vera Cruzu.

přála si, aby čas měl aby přinesl Marii a její matku, nebot' miláček její se byl z apř í­ sáhl, že obě svatby konány býti musí na jednou, což byl od něho vskutku dů­ kaz upřímného přátelství. I Teresita

křídla

a na

sama

nich

Když pak pozdě v noci přátelé ocitli samotě, podal Doležal příteli svému ruku a pravil: "Kéž všechriěm vystěho­ valcům dařilo by se tak, jako nám. Hle­ dali jsme zde zisk a slávu a nalezli jsme zatím velké pole působnosti, práci a z ní vyplývající štěstí a blaho 1" se o

---.�*��*---historka udála se ještě za doby, kdy lékaři také věfili, že cho­ lera je nakažlivou. Jména jsou u věci té lho­

Cholerový bacilI. Následující

stejna. Dějiště: Ordinační pokoj jistého lékaře, který požfvá pověsti "zatroleného chlapa", či jinak bonvivanta. Objeví se mladý pán, syná­ ček rodiny. kde je pan doktor domácím léka­ tem, Mladík je bledý jako kiída. Volá: "Pane doktore, mně se zdá, že dostanu choleru 1" .,Proč? Co vám chybí ?" "Prosím, pane do­ -

-

ale na ktore neračte nikomu nic NeÍ naší komorné jsem spozoroval symptomy chole­ ," "H ji včera líbal 1""Nu. a?" rya -

-

-

,

,

-

�

"Ano, a nemýlím-li se, štípl jsem "Tak l ?" ji i do tváře." Doktor spěchá k otci a praví mu: "Kamaráde. tobě hrozí malér," ".Jaký?" ,,8 tvým synem." "Jak to ?" "Měl bys si dát naň větší pozor. aby se ti nelíbal s komor nou." "Můj bože, já přec nemohu býti všude Ostatně to není právě k smrti." -" V tomto pří­ však skoro," A jak to?" Poněvadž padě děvče msi choleru." "Rány boží, to jsem také ztracen 1" "Nu, ano, .i�l ji také "Ty?" líbal 1" :Noešťastný! Tecľ bude jediná tvoje choť vyjmuta z toho nebezpečí." "Tu jsem lí bal tal�é,"-"Pakjsel1li j,í v tom 1" z.alkal Iékař -

-

-

-

-

-

-

-

"

-

-

-

-

-

-

I

.

DG-

Pro starou vlast'. Povídh:a

z

obvanské války.

I.

Xt'ajané. t

�+�

Ha

několik � Jl'EŠTĚ houklo tu � � a

'd--���-b

nad

a

křovím

porůznu za­ povznesl se nebo plotem leran

tam

@ �

hýčký obláček bílého dýmu rychle se rozptylující při mírném větříku, jenž s nadcházejícím již večerem vanul od blízkého Mississippi. Po té střelba utichla, nebot' útočící vě­ děli, že bylo by úplně zbytečno páliti po místech, kde se dým objevil. Střelci byli příliš opatrní, aby zůstali po ráně státi

na

témže místě.

Řetězy

útočn íků postoupily ještě ně­ jakých dvacet nebo třicet kroků, ale pak, zpozorovavše, že nepřítel ustál v palbě, zastavily se samy od sebe, jako na povel a to po celé čáře. Útok se za­ razil, postup uvázl, nebot' každý z vo­ jínů v tom okamžiku mimovolně, ale zřejmě pocit'oval, že v boji nastala dů­

ležitá I .

chvíle,

k

níž třeba

trochu

roz-

vahy, společného dohodnutí a po pří­ padě nového rozkazu. Okolnosti se změnily, nepřítel neodpovídá, boj vstou­ : pil do nové podoby, nebo docela minul. Na všechen spůsob třeba se zachovati opatrně, připraviti se na všecko. Utich­ nutí střelby může sice znamenati rozhodný ústup, ale také řadění se k nové­ l mu, tím houževnatějšímu odporu, po případě i lest', nebo přechod z posta­ vení obranného do útočného, kdož ví, ,

a

proto dlužno aspoň na okamžik vy­ a rozhlédnouti se.

čkati

Napsal Pavel A:bieri.

V pr udkérn útoku, kde bojuje m uz proti muži, nepanuje takováto rozvaha, ale zde ved en byl boj roz ptýlený, h ar­ cov n ický, a to po celé dvě hodiny, tak že vojín nebyl ohlušen a zpit bitevní vřavou, hlukem a krví, ale spíše po­ vzbuzena byla jeho pozornost jako při honbě. Však to celé nebylo ničím jiným než hon bou, při níž však zvěř napadala sama lovce, jak to činí dravci, a ustu­ pujíc před jejich přesilou, zasazovala jim dle možnosti co nejkrvavější rány.

Zvěří

bylo silné pověstných

oddělení

jižní jízdy, obávaných texas­ kých "rangerů" a honila je divise sever­ ního, mo trého vojska pod generálem Eugeriem A. Carrem. Byla k tomu jimi N áležejíc ke třináctém u pnn ucena. armádnímu sboru McClernandovu, který tvořil část Grantovy armády, svírající nedaleký Vicksburg, obdržela včera rozkaz, aby vyčistila pravý břeh Missis­ sippi od jižních tlup, které zvlášt' od jihozápadu znepokojovaly každou chvíli od zadu oddíly, stojící před pevností. Přepadaly téměř denně stráže v táboře, vyvolávajíce vždy zmatek v celém po­ stavení severní armády na pravém břehu u delty naproti Vicksburgu a dodávajíce tím obležené posádce naděje na vysvo­ bození a tudíž vytrvalosti k dalším u od­ poru. Poněvadž síla jich byla neznáma, a bylo možno, že by výprava narazila někde na větší oddíl nepřátelský, vy­ slána byla celá divise, jež měla důklad­ ně prohlédnouti cel)' širý kraj a ne­ nechat uniknout žádnou z větších tlup jižních. těch

a

,-

Prvních několik hodin šlo vše

dobře, "šeL! ých" rycl.le mizela před řadami národního vojska. Bylo však patrno, že jsou na ten případ při­ pravena a že se stahují na určité, pře­ dem smluvené místo. Divise, jež vydala se s prvním ranním úsvitem na pochod, až do tří hodin odpoledne nebyla zne­ pokojována. Avšak hodinu po té bylo levé její křídlo, táhnoucí podél břehu a

malá oddělení

obrovské

řeky, přivítáno

hustou

střel-

98-

před malé městečko N ew Carthage, kde Mississippi činí velikou okliku, maje ve střed u svém rozsáhlý ostrov, zdálo se, že Jižané chtějí se po­ staviti rozhodněji na odpor. Dostali pa­ trně posilu, nebot' střelba se zdvojná­ sobila a šedí zaujali výhodná postavení v křovinách při řece i v sadech městečka. Modří musi li rozvinouti ještě větší sílu; nedbajíce na d éšt' kulek, postupovali statně a bez oddechu, nedávajíce se za": tito dorazili

tamějších houštin. Hned rOZVI­ strašiti hojnými ztrátami a pekelnou řetězy střelců a tito musili přímo palbou, kterou] iž a né chvílemi na nyní vyháněti nepřítele z hustých křo­ ně sypali. Náhle nastalo ticho. V křovinách se vin. Byla to práce namáhavá i krvavá, nic ani nepohnulo, a paprsky slunce za­ nebot' Jižané velmi dobře stříleli, sami jsouce kryti, ale "modrých" bylo oči­ cházejícího červeně za skupiny stromoví na západě, vidně veliká přesila, takže nepřítel po osvěcovaly v nízké porost­ několika dobře mířených ranách všude lině a v polích před městem, v rýžovi­ rychle opět ustupoval, aby za několik štích a v komě postupující proudy Se­ minut zaujal zase nové postavení a no­ klidu tomu veřanů, kteří nechtěli vou střelbou Seveřany přivítal. uvěřiti. Tak to šlo po celé půldruhé hodiny,. Všude bylo v těchto okamžicích zdán" ustavičně, za stálé palby. Modří stále livě tak poklidno, že by byl člověk po') po�tupovali, a šedi couvali. Až když malu ani nepochopil, kde se to náhlš bou

nuty

z

JSou

-

octl

toho bitevního

ruchu,

�)9-

té

palby, signálů povelů, raněných a cinkotu zbraně. Palba ustála, ranění byli postupem řad zanecháni zpět, a mužstvo rozmlouvalo jen polohlasem o dojmech, vzbuzených tím přerušením boje, jakoby se obávalo, aby jich neslyšel nepřítel. Od městečka slyšeti bylo jen zmatený' šum, z něhož se nedalo na nic určitěji souditi. Setnina K. od 22. iowského pěšího pluku nacházela se v této chvíli právě v mladém kukuřičném poli, táhnoucím z

až k samému městečku.

se

pěkně zelená,

na,

z

Mladá kor-

sahala mužstvu až po

takže jen hlavy jeho vyčnívaly vlající plochu, pěkně zvlněnou. lowští hoši pokračovali v té houštině pomalu, ale vytrvale, ač i oni trpěli střelbou rebelův. Když pak střelba usta-

ramena,

nad tu

la, zarazil se i zde na několik okamžiků postup. "Co j.e to? Co chtějí ti chlapi? Utí-

kají? Nemyslím!

Proč

stojíme?

Měj-

pozoru hoši! Tohle něco z n amená 1" neslo se i zde od muže k muži me

v

se

na

tom

střelců.

věř �

a

dlouhém, dvojnásobném řetězu "Více k sobě, hoši! Čert jim

Dohromady!

Dále!

Ani

z

Proč?

Postu pujm e !

místa !"

Jak patrno, panovala úplná nejistota částečný zmatek, ale ani ti, kdož odpo-

ručovali hustší mu,

z

správně česky, s celým důrazem, s pra­ vým bojovným rykem. "Hurrah!" ozvala se jedna polovice

kvílení

a

ůst ával i

seřadění, neměli se k tosvých místech, myslíce

na

setniny,

a

"Hr

na

ně !" zahřměla

polo­

vice druhá. A již to šlo, jak jen hustá kukuřice dovolovala, opět rychle k městečku. Celá setnina vlnila se polem. "Češi postupují!" voláno v okolních setninách. "Za nimi! V před !"

Beze zvláštního

povelu vydaly se jedoddíly opět dále, nic nedbajíce, že může na ně každým okamžikem vy­ sypati se déšt' olova. Celý ten dlouhý řetěz postupoval zase chvatem vůč i nepříteli. Již urazili opět sto kroků a dalších sto a posud nedávají "rebe­ Ilové" o sobě věděti. Každý vojín křečo­ vitě tiskne ručnici svou, na níž jedině jest mu nyní spoléhati, na tu jedinou v ní ránu a pak na ostrost bodáku, vyr a­ Zl-li Jižané, jak umějí, náhle jako horský příval! Mimovolně shlukuje se řet ěz.. dříve dosti pravidelně vinutý, v malé hloučky, které lépe odolají útoku než roztažený šik. Doposud však "na druhé straně" nic se nehýbe. Snad chtějí "še­ dí" přivítati "modré" opět smrtonosnou salvou na nějakých padesáte kroků 1 k tomu jsou přece jen podle Avšak všeho slabí, vůči té drtící přesile byli by zničeni, kdyby tak blízko dali k sobě přistoupiti. I Nových pad esá te kroků nic 1 I set­ nina K. iowského 22. pluku posud n e n arazila na odpor, ač Čechové v prvním její šiku jsou již na samém konci kukuřičniště. Nyní již vyrazili, se sta­ tečným oním mladým poručíkem v čele, je až první dal povel k dalšímu útoku. První opět vyšvihl se mladý ten muž na plot, zrobený z oklestků, za nímž stáli notlivé

-

-

I

nepochybně, aby druzí přirazili k nim. l mínění pronášeno bylo jen polohlasem, jakoby "šedí" stáli odtud nějakých dvacet kroků, kdežto poslední rány jejich vypáleny byly u samého městečka, k němuž bylo při nejmenším asi tři sta ·kroků ještě 1 Všecko váhalo a všeobecně očekávaný signál trubky od štábu plukovního veli- dříve "rebelové," ale těchto zde více tele nebo pobočník jeho s rozkazem, není. Jen rozházené vystřelené patrony který by důstojníky i mužstvo poučil zanechal nepřítel jako stopu za sebou. stran dalšího, nepřicházeli. "Dále, hoši, dále 1" volá opět poručík Avšak v tom ozval se najednou zvuč- česky, seskakuje s plotu na druhou stra­ na štěstí, nebot' v tu chvíli fičí nu ný mladý hlas zcela nahlas a rázně: mu nad hlavou kule, první opět to rána, "Ku předu hoši, jak nám poručeno! Č eši v vypálená od Jižanů po delší přestávce. před! První věta pronešena byla jazykem; Poručíka nezasáhla, ale tento přece mi­ ,anglickým, druhá však byla zvolána moděk se zarazil. Avšak žádná více -

-

nenásled uje,

nyní

valem

kdežto

přes plot.

hoši Tím

a vidí, že obláček stavení, nacház ej íc ího se sotva padesát kroků od

matoval

po sled n

padla

í

100-

již odtud, na mnoho set kroků, zvedat se mocný sloup prachu, který zračil, Žl rychle uhání větší oddíl jezdců. Bylo-l jich snad dvě stě nebo ještě více, byl: těžko odhadnouti, ale pěší "modří" vi děli, že všecko stíhání by 10 by marnd Jízda severní byla daleko odtud a celd denním pochodem značně unavena. By 10 patrno, že Jižané ponechali si as koně v osadě nebo za ní a vytáhli pěškj vstříc národnímu vojsku, aby je znepo kojovali, co nejvíce je zdrželi a z načni ztráty mu spůsob ili. Klamouce nepřítel�

jeho skákají opět vzpa­ dýmu jde od proti němu, plotu. Tam se

ta rána.

Několik

"hochů" doběhlo již k domku, dřevěnému, jako většina budov v městeč­ ku, ale jevícímu větší zámožnost vlastní­ kovu, a poručík spěchal za nimi. "Mo­ dří"

vnikali

do

městečka

již

po

celé

čáře, přímo je zaplavujíce. Bez rozkazů valilo několika ulicemi i

všecko

se

kolem

domků, s bodákem nasázeným, připravenou k střelbě, žétdo-

s

sady

ručnicí

stivo

srážky

s

Jižany, kterým

hrozilo

nebezpečenství,

že budou na kusy rozstříleni, pokusí-li se ještě někde o odpor. Každý vojín si nyní přál sraziti se s nimi, nejraději tak v boji muže proti muži, aby je mohli přesilou svou přfrne zdrtiti,

rozmačkati.

se

Avšak městečko bylo liduprázdné, jak zdálo. Severní vojínově proběhli

úprkem tele. hém

celou osadu

a

nenalezli

nepří-

udýcháni na drukdyž konci městečka, spatřili kus cesty Až

stanuli

I

ohledně své síly, couvali ·hbitě přd jeho pronásledováním až do New Car' hage a odtud s blížícím se již valOI večerem unikli na neznámé místo �I přenocování. Nové Karthago, jehož vzetí nedali Seveřanům tolik práce jako ŘímamV dobytí Karthaga starého v Africe, byli vyhlédnuto hned včera, za místo prvníbl noclehu, a tím spíše nyní unavená divi9 nucena byla se samým večerem rozbil zde tábor svůj. Zmatek však, vyvola� bojem a útokem, nebylo tak snadno spD řádati, a pr, první chvíli byly pluk

-101

vnikly, neobmezeným i Štáb byl ještě vzadu, pány a sotva a rozkazů zde žádných nebylo zmohli důstojníci tolik, aby dvě setniny zaujaly postavení za osadou, by tuto střáhly proti náhlému přepadu. Byly to setniny, Jez zůstaly trochu pozadu a vtrhly tedy do městečka v dobrém pořádku, kdežto ony, jež byly při vlast­ ním útoku, byly úplně rozptýleny, ne snad za účelem drancování, ale pátra­ jíce po rebelech i obyvatelstvu. Toto počínalo se nyní které

první

sem

městečka.

-

druhé

do domku,

vyraziv mocnou Byl připraven na tOr že bude u vítán zuřivým ] ižanem. -Asi čtyři muži jej následovali, avšak všichni n i hle se zarazili a div necouvli před postavou, jež se jim v předsíni za dveř­ mi, v paprscích zapadajícího slunce, prá vě sem dopadajících, ob jevila. Byl to vysoký stařec s bílým vousem, sáhajícím mu až po pás. I vlasy, spada­ jící mu až na ramena a dlouhé obočí byly sněhobílé. Oděn byl v lehký, dov

ranou

ruce

lehké dvéře.

ukazovati, vy léz a­ úkry tů, kam se jíc uteklo při rozvinutí boje o městečko, jak ze křo­ také

z

při Mississippi, tak sklepů při obydlích. Nyní se objevilo, aby ochraňovalo své příbyt­ ky, by tyto nepadly úplně v plen severního vojska, kteréž sice sou­ kromý majetek nepusto­ šilo, ale dobře s ním také nehospodařilo. Vál­ ka je válka a občanská tím horší, zvláště když místo obsazeno bylo ná­

vin ze

silně.

Tal.. é setnina K. od iowského 22. pluku se

rozptýlila, ale čeští její členové.jichž bylo kolem dvaceti, zůstali pohro­ madě, davše se do pátrání po smělém onom střelci, jenž vypálil poslední onu ránu po statečném jich poručíku. N e­ mohl býti daleko, vždyt' zahlédli ještě dým! Těžko bylo však stanoviti, odkud vlastně rána padla, ač se poručíkovi silně zdálo, že šla z jednoho z oken domku, jež byla vesměs otevřena. Ob­ klíčili domek i s hospodářskými stave­ ními, tvořícími dohromady celou slušnou farmu na kraji městečka, a podrobili Vše důkladné prohlídce, nebot' zdálo Se jim téměř nemožno, aby střelec byl Uprchl. čil

kdož vkro­

šavlí

revolverem

tasenou

v

jedné

a

vlasů

a

odrážela

barvy,

od níž

tím

více

šel

očividně

a

se

bělost

nápadněj i

.

.

Stařec

vojákům vyražením dveří, stanul stejně zaražen jako oni. Poručík se však vzpamatoval opět první a vytáhnuv proti starci revolver, zvolal anglicky: "Stťlj, sice střelím 1" I vojáci svými vztaženými puškami­

vstříc

a

tento

překvapen prudkým

dodali slovům těm d ůraz u

Vůči všemu nadání divně

Mladý poručík byl prvním, s

mácí šat černé vousů

pousmál,

a

,

však stařec po­ odpověděl klidně a se

hlasitě týmž jazykem:

"Nerozumím anglicky

1"

-102

Tohle

že

revolverem

s

toho ostatně

tak

překvapilo, Nebylo zapotřebí, nebot' stařec byl I

poručíka opět

ruka

klesla.

beze zbraně.

je velmi dobré 1" zvolal jeden z vojáků anglicky, dav se do smíchu. 1,Chlap vypadá jako skalní duch !" dodal k tomu hned česky. Nyní však byla řada na starci, aby byl překvapen, což projevil hned až příliš nápadně. Pod tím bílým obočím to náhle jaksi jasněji šlehlo, ústa se po­ hnula, jako by chtěla mluviti, ale pouze se zachvěla, celá postava starcova po­ čala se třásti a vypadalo to, jako by se on mdloba pokoušela. Byl celý vyděšen. "A

to

Voj ínové zírali. na něho plni udivení, se to děje, nemohouce pochopiti jeho patrně veliké pohnutí a rozčilení. Vši­ -ckrii již sklonili z braň a dívali se jednak rozpačitě, jednak s napjatým očeká­ co

váním.

"Oh, všichni jsou již pryč! Měli státi zde koně!" ?"

"Kde

"Tady všude! jsou v prachu 1" "I ten,

co onu

Vyšvihli

stařec

konečně, jsa hlasu. "Můj bože,

"

...

"Češi

"Snad! Nevím

nebot' slova

ona

znovu

pronesl

mladý poru­ překvapený,

stařec rovněž

česky.

"J ako vy!" dodal opět jeden z vojá­ ků stejně ud ive ných, zírajících nyní na starce ještě dychtivěji než dosud. "Krajané 1 Kdo by si to byl pomyslil 1 Jaká to náhoda !" mluvil stařec jako pro ,

sebe.

"Ano!

stříleli

a

1

Kdož

jste

do nás !"

podotkl

na

ně

vypálil ?" může

to

a

vě-

děti !"

"Ale vždyt' jste tu rán u m usll jistě slyšet!" vyslýchal starce dále poručík. ,�Ano, slyšel jsem 1 Byl jsem ve skle­ pě. odkud právě jsem vycházel. Myslil jsem, že již je po všem, když chvíli ne­ stříleli a šel jsem se podívat, co jest. Však to bylo po celou hodinu boží do­ puštění 1" vykládal stařec nyní ze široka. "Nu, nespatřil jste onoho posledního přerušil jej poručík.

střelce?"

"Nespatřil! To poctivé slovo!" srovnati

v

mohu vám říci

své

si to

mysli.

"Eh, což budete

výrazem,

na

hlavou, nemoha se

starati

lal náhle stařec zcela

!" doložil důrazně

ík, tak nemálo však

se

ránu po mně

Poručík zavrtěl

,,] akže ?" zvolal opět pánem svého vy jste č

-

o

to !" zvo­

ji nýrn než dosud

"Hlavní věcí jest to, a to je to nej­ mi vítáni, krajané, jste'

bodře:

že vás kule

nepostihla,

lepší 1 Buďte mými hostmi,

dokud budete moci jimi' jsem krajana už dlouhou: dobu! Jsem zde ztracen, jako na pou­ šti 1 V pod ivných, srnu tných ckolno-] stech se scházíme, ale věřte mi, že jsem potěšen! Co mám, to vám milerád dám.

býti l Neviděl

l

Buďte mi srdečně vítáni 1" A

s

těmi

slovy podá val poručíkov!

ruku.

'opět voják.

Tento cukl již rukou svojí, chtěje ji pravil rychle poručík, je-' připomněla opět vlastní též podati, ale v tom okamžiku se roz­ situaci, z níž v překvapení svém trochu pomněl. vypadl. "Kdo to střílel odtud a ještě "Vy jste Jižan?" zvolal. před chvilkou vypálil ránu! Byl jste to "Pobytem ano, ale srdcem nic jiného, vy?" tázal se přísně. než pravý Čech 1" odpověděl stařec "Kdo to střílel? Kaši, jak jim říkají! klidně a d ůraz ně. Kdo pak je m e znáti 1" "Nejste nepřítelem Severu? ale "Kdo vypálil tu poslední ránu?" "Nepřítelem? Nikoliv 1 -doléhal poručík. "N už e, pak pozdrav vás bůh, kra; Stařec pokrčil jen rameny. jane 1" pravíl srdečně poručík, stisknuv. "Člověk ten musí býti posud zd e !" upřímně starcovu pravici a druzí násier dovalí jeho příkladu. pokračoval důstojn ík.

"Ovšem

muž

tato

!"

slova

ůž

'

-103

II. Otec

i děti.

a

"Pojd'te dále, do světnice!" pobízel nyní stařec. "Co mám v domě, tím jsem ochoten vám posloužiti. Není sice toho mnoho ve zlých nynějších časech, ale něco mi zbylo přece k jídlu i pití. Sousedé moji budou mi to míti třeba za zlé, ze častuji severní vojáky, ale což mi na tom záleží.

déle

Znám

se

už trochu

nimi

s

když jim vysvětlím, ze to byli moji krajané, nebude tak zle. Musil jsem jim dáti více. než mohu nyní vám." a

Poručík vkročil

starcem

za

při

těchto

rána, která

státi osudnou. ale

přes

to, že

se

snadno

mu

i

zápach

mohla

byla prázdna, byla všechna tři okna její

střelného

až

prachu,

se

poručík

zarazil.

"Zde se střílelo!" zvolal opět přísně. "To si myslím a mnohokráte !" usmál se stařec, nemoha ovšem pochopiti, nevěděl-li tento tamto

o

podezření

mi vaši

asi

vojáci

krásný pořádek ka

nač

poručíkově,

"Stříleli odtud chvíli přes plot do mé kukuřice, kterou n ar az i.

hezky zničili! To je Aby to tak nebož­ stařec sbírati

stole, stoj ícím uprostřed jizby, slupky patron. K oněm čtyřem voj ínů m, již provázeli poručíka do domku a vstoupili za ním i do světnice, připojilo se jich nyní ještě několik, kteří prohlédnuvše farmu,

rozházené po zemi

i

po

aniž onoho smělého střelce

spatřili a vůnalezli, přišli za

bec jen stopu po něm

poručíkem. "Co jest?" tázal z nich, desátníka.

se

Jako b y

N[ic není!

jednoho

tento

v

v

se

po

nem

zeme

slehla. Musil míti koně zde někde na dvoře a vyraziti jako blesk 1" oznamoval Qesátník. .

�e

"Neviděl jste onoho koně?" obrátil poručík ke starci.

"Nevím,

tlupa to

nic

našich

nalezl

rievím!

sem

Jakmile

při valila

nastává, ukryl jsem

a

se

se

ta

já viděl, sklípku,

co

do

mám, chci vám dáti bez

co

I i

Poručík byl teprve nyní uspokojen. Nehluboký sklep byl prázdný, totiž ne­ skrýval v sobě nikoho, jehož by mohl míti za osobu, jež vypálila onu ránu po něm. Tento stařec zajisté jí nebyl, o tom byl už poručík přesvědčen. Vrátil se za starcem nahoru, kam tento nesl již ze sklepa velikou lahev whisky v jedné a bochník chleba. v druhé ruce, aby vojen­ ské hosty své počastoval.

"A tohle vám rebelové nechali?" vítal jej desátník s udivením, ukazuje na whisku.

zde!

moje viděla !" A s povzdechem počal

"

něhož

a

nucení!"

Světnice

otevřena, bylo zde dosud cítiti docela

j-ie m vyšel teprv až to přestalo, j sem tu vás!" od povídal stařec tak prostomyslně, že slova jeho ne­ mohla buditi dalšího podezření. .,Kde je ten sklípek?" tázal se jej však vzdor tomu ještě poručík. "Zde vzadu!" vedl jej ochotně sta­ řec zpčt ke dveřím do předsíně, a tam otevřel dvéře, za nimiž vedly schody pod zem. "Seřídil jsem si to podle na­ šeho českého zvyku pro všechny pří­ pady, zvláště pro oheň a dobře se mi vše věru dnes hodilo! Před vámi pak skrovné své zásoby nemusím schová­

z

vati, nebot'

slovech do světnice, z níž snad právě před několika minutami vypálena byla naň

-

"Oh, kde pak t: měli času na pro­ "Ti věděli,

hlídku !" od povídal stařec.

že

mnoho času zde

jim

my všichni jsme o tom te ve veliké přesile a u

nás! Ti

přišli

sem

nezbyde, jako

věděli, že táhne­ že budete dnes

vás

jen přivítali, abyste

jen

tak Iehk o

a

ne­

více si nás

vážili !" Za řeči té

dvě a

vyňal

skleničky

z

více

-

výklenku ve stěně jich tam nebylo -

nalil.

"Stálo

nás to však

udatných, hodných poručík.

m

noho krve

lidí!"

pravil

dosti

a

vážně

.,Věřím, věřím! Inu, válka je válka,

vždycky zlá a kýval stařec,

tahle domácí

nejhorší !" jednu skleničku, t'u k l do druhé, nabízeje ji tím poručíkovi. "Pijte, krajane!" načež

"J sem poručík buque

v

Iowě l"

dříve než si

vzav

Karel

Horník

představoval připil.

se

z

Du-

tento ..

-104

"A já jmenujizde

jsem od stařec.

Frank

se

Velík, jsem

už více než dvanácte let

usazen

Cech ách l "Byl jsem krátký čas Domažlic

v

"

a

hlásil

na

vý­

chodě, ale tam se mi nelíbilo, a šel jsem tedy dále, až j sem zde uvízl, zrovna ná­ hodou, jak vám povím, budete-li :níti větší chvilku pokdy. Pijte však, kra­ jané, poslužte si!" pobízel, vypiv svou sklenku s poručíkem na poctu. Vojáky nebylo ovšem třeba mnoho

pobízeti. "To jste zde úplně se poručík. "Oh, nikoli v, j sem mám syna

a

dceru.

sám?"

vyptával

na

sice

Pro ně

Jihu! Syn je

ví, kde

naleznete

zas

krajana,

však

vdovec, ale

právě

zůstal

dcera odešla dnes také

a

to

Jsem Sumavan a ten se neodrodí! Zůstal jsem tím sta­ rým osmačtyřicátníkem, jako když jsem ještě v Praze před patnácti léty pomá­ hal stavět barrikády a střílel do granát­ níků. Ani anglicky jsem se nenaučil, upřímného jako já.

leda

co

se

tak

s

těží srozumím!"

Spěchal opět do sklepa, hy opět něco přinesl. "Hoši," pravil poručík, "všimněte si, co se děje venku. Což ještě nebylo troubeno k seřadění ?"

"Nikomu ani nenapadne

nyní pryč a před tou melou se sousedy u kr yti se do dubiny, než se ten lomoz přežene. Možná, že se nyní již vrátí, ale mají tam všecko s sebou, aby mohli přenocovati a po případě zů­ stati tam několik dní. Já pak, starý člo­ věk, na jehož životě mnoho nezáleží, musil jsem zůstati, abych hlídal!" Velík pronesl poslední větu s jakousi trpkostí, takže si toho poručík dobře všiml a jaksi jej to uvnitř píchlo. "Jenom si berte, krajané!" pobízel však již opět stařec vojáky. "Pijte, pane poručíku, či krajane Horníku! Mám toho ještě trochu a přinesu ještě! Kdo jsem

-

den z

z

venčí

několika á

voj ků,

opět které

l

"

hlásil je­ přibylých jakoby sem byl

nově

pud svedl, právě jako včely se slétají, kde je dobrá pastva. Byli ovšem také hned u kořalky i chleba, dobrého, vype­ čeného, trochu třeba bělejšího, než je český chléb, ale přece daleko lepšího,. než je chléb vojenský, nebo hílý pšenič­ ný, jaký jest na Jihu skoro vesměs v obyčeji. Stařec vrátil se ze sklepa a přinesl odtud veliký salám. Přistoupil k po-­ ručíku, pobízeje, aby si ukrojil. Tento chutě uposlechl, načež salám odevzdal vojínům, kteří jej ovšem s radostí uví­ tali. Poručík pak odstoupil k oknuj patře do sadu na plot a na kukuř ičné' pole, kudy byl před chvilkou sem přišel]

10;)-

-

Zde

psal, že se mu dobře daří, že má tam pěknou farmu a odporučoval mi Ame­ riku. Věru, že' částečně také pro jeho zprávy odhodlal jsem se na útěk až do

někdo, právě naproti oknu, musil přeskočiti! Hospodář ponecha)' vojíny starati se o sebe samy, přistoupil opět k němu. "To je opravdu z v lášt n náhoda, na­ lézti zde hned tolik krajanů pohromadě a ve vojsku !" započal znovu hovor. "Ovšem 1" usmál se poručík. "Jsme také jedinou snad se t ni aou v celé armá­ dě' v níž je tolik našinců. Skupili jsme se v ní z celého pluku 1 .Ale jak jste vy zapadl až sem tak daleko ode všech krajanův?" "Oh, tot' jest jednod uché i o pět srn ut­ né. Musil jsem opustiti vlast, súčastniv se revolučního ruchu v památném roce r1:)+8 v Praze. Sebral jsem ženu a dítky a v noci musili jsme na rychlo utéci, nebot' po mně již šli. Jak jsem se po­ zději, bohužel až příliš pozdě dověděl, nebylo by se mi tehdáž moc stalo, ani kdyby mne byli chytili, ale v prvním poplach u, při zprávě o obležení Prahy vojskem, uprchl jsem jako mnozí jiní, obávaje se šibenice. Měl jsem něco peněz uschr áněných ze řemesla býval

Nového světa 1"

í

:,Nu, myslím, že jste také chodil,". přerušil jej poručík. "Ovšem, ale stálo

jsem řilo

a

dosti dobře

se

dalo dobře nésti

ode

hledal

mi da­

práci, s

marně

ale

také

se

jsem

nemohl,

třova ti

po

několik

Tam neděl

nenalezl, anglicky neuměje

němčinou

Ostatně se

velkým nesmyslem.

mne

jsem

n

dosti

a

potýkaje.

ani dlouho po ní sháněti byl jsem nucen oše­

ebot'

zároveň manželku

dítky, všecky

velice

svou

ztrmácené

i malé a

se­

plavbou po moři na plachetníku. Chlapci nebylo dosud ani deset roků, děvčeti pět, třetí nám zemřelo ještě v Čechách. Na štěstí byla rodina moje zotavena aspoň do té doby. co mi vydržely peníze na zaplacení té bídné přistěhovalecké hospody,' kam jsme zapadli. Kdyby nemoc byla potr­ vala dále, nevím, co bych si byl počal. Byli tedy opět všichni zdravější, ale já stál zde bez peněz a bez práce, po níž nebylo ani potuchy. A tu mi napadla osudná myšlénka, .abych se pustil do Texasu, ka mž před lety odebral se dobrý přítel můj, jenž mi svého času dvakráte sláblé dlouhou

a

a za

v

ůd ce

vz av

si

ma­

mapku, dal jsem se na cestu. Na jízdu drahou n erno hl jsem ovšem ani pomysliti, nemaje peněz a nemoha se vlastně na všecko ani pořádně doptati, nebot' nenalezl jsem v New Yorku ani krajana trochu jen pořádnějšího, kterýž by anglicky uměl a mohl mi pomoci a poraditi. S kým jsem se sešel, od toho jsem šel bud' raději dále, nebo to byli lidé ještě méně obeznámení zde než já. A tak pustil jsem se do Texasu, nemaje vlastně ani zdaleka trochu správnějšího ponětí, jak je tam daleko, jaká to ohrom­ ná rozloha země. Šli jsme, jak jsem si podle mapy vyměřil, pomalu s těmi dětmi, jež jsme většinou musili nésti na rukou, nebo na zádech. Potrava i pení­ ze nám brzy ovsem došly a pak jsem nucen prOSItI po farmách nejen byl o nocleh, což jsme dělali od počátku, ale i o jídlo. Musím však vždycky vy­ znati pravdu, že jsme nalezli dosti hod­ ných lidí všude a podpory hojnost,. nebot' bez toho bychom se byli daleko nedostali. Tu a tam, kde by li hodní lidé, zůstali jsme třeba den i dva, žena spra­ vila zatím něco na nás, já jako kovář nebo polní dělník tu a tam vypomohl farmáři a když jsme odcházeli, dostali jsme mnohde ještě nějaký ten desák a skoro všude opět potravu na další cestu, ač nám většinou ti lidé neroz urněl i, třeba jsem vyhledával za tou příčinou spíše Němce 1" lou

koupil jsem si, přešed št'astně přes hranice, lístek do N ew Yorku, což bylo

obětí,

ů

a

-

mnoho

práce a stesků 1 Poslyšte však dále, krajane! Vydal jsem se na cestu do Texasu z New Yorku, maje již jen patnáct d ol lar v kapse, ale jinak dosti opatřen. Měl jsem hned z Cech dobrou ručnici, mysliveckou dvojku rozkládací, dále nakoupil jsem trochu jídla, jež se mnoho

-

kovářem

to

zle nepo­

zlou

.

I

I I

"To uznání se musí dáti americkému lidu," podotkl poručík, "že v podob-

_

okolnostech má srdce

'ných

na

106'-

pra vém

místě l" se

"Inu, kdo má, může dávati!" usmál stařec. "Jsem zajisté podnes každé­

mu

tomu

dobrému člověku

za

všecko

ale tolik musím

říci, že čím dále k Jihu, tím lépe nám bylo, ač lid nejevil takovou zámožnost jako na se­ Yankee ové nechtěli nás, i když veru. jsme měli ještě peníze, ani nechat u sebe přespati, ale čím dále, tím bylo lépe. A tak po velkých nesnázích a útrapách, jak .si můžete pomysliti v těch mých okolnostech, stále jsme postupovali. Avšak čím více jsme se blížili k Texasu,

povděčen,

tím

jímala mne nová starost :1 vlastně nejdůležitější: neměl jsem totiž více

přítel onen asi Je, ve které Jeho části, neměl jsem ani zdání. Ale šel j sem přece dále, nevěda si rady ni pomoci a spoléhaje' na št'astnou náhodu že snad. jak se někdy v životě stává, mi třeba dobře poslouží, ač podle dosa­ vadních zkušeností svých jsem nemohl právě říci, že jsem byl někdy, třeba jen na okamžik, jejím miláčkem! Ale tento­ kráte mne dosti "příznivá, jak musím přese všecko říci, náhoda přece jen po­ tkala, a to právě zde !" "Zde? Nalezl jste přítele?" tázal se poručík více ze zd vořilosti, než překva­ zděsil. Kde

peně. Oh,

jsem

nikoliv, přítele

zde nalezl!

ne,

ale

domov

Poslyšte jen jak! l','

Do-

'

I

··.'Itl\:/I

určité

adresy na svého přítele! Dopisy jeho jsem dávno někde založil a při útěku, kdy mi velmi málo času zbývalo, jsem jich nemohl nalézti a v hlavě jsem adresy neměl. Nevím dnes věru ani sám, jak jsem si v New Yorku ten Texas představoval, že jsem se doň tak rozběhl! Myslil jsem si to tak věru, jak se mi nyní zdá, že je to asi tak jako ně­ který český kraj, kde se člověk už do­ ptá! Ale když jsem z vlastního názoru poznával nyní tu rozsáhlost jednotli­ vých států, které byly přece na mé mapě tak maličké, pojímala mne tajná hrůza, a to zajisté právem. Dobře mi nebylo, nebot' slyše, že Texas je sám větší než celé císařství rakouské, celý jsem se

jsme konečně až k této široké vodě,' jejíž druhý břeh jsme sotva viděli, a měl jsem ji původně za mořskou z áto­ ku, nebo za nějaké jezero. Teprve po­ zději jsem zvěděl, že je to Mississippi. Bylo to ve Vicksburgu. Převezli nás hodní lidé zdarma, jako na všech vel­ kých vodách, jež jsme již překročili a za městem Delta, tehdáž mnohem rrien­ ším, dohonil nás farmář s prázdným vo­ zem. Ukazoval jsem mu a snažil jsem se dohodnouti s ním, aby nás svezl, jede·li "south". Př ikývl a vzal nás s se· bou až sem do N ew Carthage. Zde nás ponechal na žen, nebot' lidí potřeboval a také my potřebovali delšího již odpó-. činku, jsouce po nesmírné té cestě hrošli

.'

-107

zně i

ztýráni,

celí rozervaní

trochu nemocná.

a

žena

-

byla

měla vliv

věru

moje

přímo

na

rozum

i srdce. Děti

česky" nehot' mát' hůře, než v Čechách cikáni. Zůstal jsem neznala téměř ani slova jiného, ony po tedy zde s radostí, zvláště poněvadž, delší čas i po příchodu sem také ne, a i hospodář se zdál a také byl hodným já ještě dnes sotva že se tak srozumím, nebot' hoch mi dělal hned od mládí tlu­ člověkem. V osadě nebylo tehdáž jed iného kováře a tu jsem si zřídil malou močníka, jakmile se sám trochu angli­ výheň, kde jsem udělal rozličné menší cky mluvit naučil. Psal jsem si do Prahy i o knihy hned jakmile jsem první skoro opravy na nářadí. To se lidem zdejším líbilo, takže mi zařídili sami kovárn u a peníze vydělal, nebot' v nedostatku sty­ já přišel zrovna k hotovému, nebot' ků s krajany chtěl jsem aspoň tímto prací by mne byli zanesli a dobře pla- spůsobem pobaviti se mateřštinou, po tili. A tu jsem si myslil, proč bych měl níž se mi tak stýskalo, že jsem si mimo choditi dál, když se zde dobře uživím a rodinu připadal němý a vyvržen)' jako lid je hodný a přeje mi? A kdybych pes. Dostal jsem knihy dějepisné i jiné, hned nalezl onoho kamaráda v Texasu, ve kterých učil jsem Mary čísti a Fr an­ zda-Již by mohl pro mne udělati více, ka měl jsem také k tomu, aby česky číst než tito lidé zde? Zadarmo nikde nic nezapomněl. Myslil jsem, že čtení pří­ nedostanu, pracovati musím všude, a běhů o zemi české roznítí jejich lásku pak jsem se počal smiřovati s myšlén- k ní, ale marně. Čtlí to k vůli mně, kou, že zůstanu aspoň na delší čas zde. přede mnou mluvili česky, ale po straně K tomu ke všemu počala mi churavěti hovořili spolu anglicky, ač mne to vždy žena, nejspíše z té dlouhé cesty a strastí velmi pohněvalo, když jsem to náhodou s ní spojených a to mne také drželo zaslechl. ,,] ste Češi," říkal jsem jim, zde. A když konečně po čtyřech letech mluvte "a spolu tedy řečí svou. Cizoty mi zemřela, když byly již dítky, bohumáte kolem sebe tak dost. Otec d,š díky, odrostlejší a já už byl přece trochu odešel z vlasti jen na čas, přinucen I uchycen a v lepších poměrech s pár sty z lýrn osudem, za nějž ona nemůže a vy dollary v kapse, rozhodl jsem se úplně, musíte zůstati věrnými dětmi svého ná že zůstanu již u hrobu jejího zde, leda roda!" Avšak marně, marně že bych snad se někdy vybral skončiti Stařec sám učinil přestávku, jakoby svůj život do milých Čech, odkud však jej přemohla trpkost, jež se v jeho 510vec l' 1 právě pěkných zpráv nesl vším l" ozyva 1 a. "Myslím, že jste udělal, co jste nej"Poměry jsou silnější, nežli podobné rozumnějšího mohl, svědčil poručík! city!" podotkl poručík. "Pozoruji to "Nezdá se mi také, že byste se měl vr a- částečně i sám na sobě !" ceti zpět, leda na návštěvu. Dítky vaše "Ale vy mluvíte dobře česky? Vy zde zajisté zde již úplně zdomácněly, jest od mladosti?" nejste jim zde lépe, nezvykly by v evropských nNikoliv! Uprchl jsem od vojny v de­ poměrech tak snadno a kdyby hned vatenácti letech. Nyní mi je dvacet šest. tam s nimi do smrti, vrátily by byl jste Ale byl jsem dlouho mezi Američany, se po té opět sem l'" tak že j sem se dobře při učil angličině. "Ano, tak srnýš lím také já a dost mne est věru dosti zajímavé, že z Čech jsem ] to bolí," mlu vil stařec s truchli vým ná­ vojančinou utekl a zde jsem do ní před dechem hlasu, ,:že v Jětech mýc h, krvi dobrovolně šel! z krve mé, poctivé české, není dosti "Za cizí věc!" doložil stařec. Jako Zajmu pro starou naši vlast, kterou přec svn mŮJ' l" a o níž stále a stále zvláště

"Vypadali jsme

mluví ovšem

"

....

.)

.)

-,

,.

,-

viděly,

jim vypravuji.

syn, Ale

.)

jest

není možno roznítiti

lásku: jakoby Svoji béřeme,

ů

ta

p

v

d a,

nesnesla

to

zvláštní, že

nich větší k ní z

111Z

toho,

p.otravu

Jakoby

I

I

,,]ak

to?"

"Nu,

vám to snad

Mám k draho

--

.iůvě�u, vámo mUJ syn Je

krajane, že

mohu říci!

.mi.}o iž

mez i

j

nepřijde

any l"

-108

"u rebelů

dříve než

přes

na

lidskosti

nebot' věc tak

proti tomu, té skvr­ chopil jsem se zbraně já, všeobecná jest také věcí

"A věř íte, že z

to

otroctví

"Budu-li moci, zajisté

Poručík chtěl něco k tomu v

tom

odpověděti,

okamžiku zavzněla venku

trubka velmi po védorným mu volajíc mužstvo k nastoupení

šik.

pravil, zatím co provázející jej krajané vojáci skupili se kolem něho i starce, opustivše pohostin­ ný stůl. "Děkujeme vám srdečně za vaše srdečné přijetí a počastování, na něž r.i kdy nezapomeneme,nebot' jest vel­ mi zajímavým příkladem jak se krajané sejdou Buďte s bohem 1" Když podával starcovi ruku, zarosily se tomuto pohnutím lehce oči. "Musíme

..

k setnině !"

signálem, v

sliboval po­

"Pohovořili bychom si ještě trochu! Bylo mi to tak m i lý m nalézti krajany a promluviti si trochu srdečněji s če­ skýrn člověkem! Nikol iv tedy "s bo­ bem," ale "na shledanou" l"

í-Ii?"

avšak

1"

ručík.

myslí Yankee-ové se do opravdy, zvítě­

"Ano, zajisté 1" "Pak ovšem zápasíte za přesvědčení, jehož moje děti právě nemají, nebot' I moje dcera jest totiž tomu nevěří 1 horlivou Jižankou ! Říkal jsem jim dosti, aby si nepálili prsty pro věc, po níž jim pranic není, ale marně. Rozkládal jsem jim, že svobodu větší míti nebudeme, odtrhnou-li se státy jižní od severních, nýbrž spíše naopak. Odvětili mi oba, že by to bylo hanebné, aby si dal Jižan poroučeti od Yankee-ho, jím se vydírati a s bavlnou a jinými plodinami jeho aby jen Yankee obchcdo va l, z nich užitek měl a libovolně ceny jich určoval. A oba jsou celou duší v odboji, syn pak i tělem. Co jsou zIe plat na pak otcova Zdá se věru, jakoby na této slova! půdě nebylo místa pro city dětské, ba ani pro úctu k rodičům, jak to vidím všude u sousedů 1 Děti si dělají co chtějí, bez ohledu na mínění a přání, ba i hněv rodičův. A kde pak tedy mají docela děti přistěhovalce jako já míti pravý cit pro starou vlast', tu vřelou lásku k ní, jež naše pokolení vedla?"

zastavte

trocbu hlasem.

a

mou!"

zrušením

noc

bohem, ale bude-li

s

se ještě V mne, odejdete! Vždyt' zde budete 1" žádal starý muž stísněným

možno,

vám

zde 1"

"Za otrokářství, ně

mi

"Nedávejte

l" zvolal

poručík překvapen. "Ano, jak to nazýváte vy 1 Bojuje za samostatnost státu svého, jak opět praví se

-

"

"Na shledanou l zvolal poručík Hor­ vojáci, načež opustili v nejlepší náladě a s politováním farmu, do níž ník i

nepřátelském přivítání vkročili nelaskavými úmysly. Stařec vyšel za nimi až na d vůr a když zašli, šeptal sám k sobě pohnutě: "Je to přece jiný lid než ten zdejší! Jinak již hledí. A ten poručík je milý Nu, snad člověk, rázný a upř ímný asi Frankovi ještě přijdou! Jen jak je A kdyby jen Mary byla. a kde nyní je? po tak s velmi

i i

í

už aspoň doma !" III.

Nemilý,

ale

vítaný.

Po -ul icích městečka stavělo v

řady

ku.

s

dosti značnou obtíží

se

vojsko

a ve

zmat­

Ge ner al

Carr, doraziv se štábem svým do města, pořádal čety. Zadnější

:

: I

pluky, které se boje nesúčastnily, musily protáhnouti osadou a zaujati za ní po­ stavení, načež zatroubeno teprve ku spořádání rozptýlených pluků, dobyv­ ších městečko. Tím uplynula asi p ůl hodina, již bylo popřáno českým vojí­ nům ztráviti u šedivého krajana. V tutéž asi ch v íli vraceli se již ve skupinách uprchlí obyvatelé, kteří hle­ dali ochranu před nebezpečím, spoje­ ným s útokem na osad u a bojem v ní se:

rozvinuvším hlavně dalekém ostrově

v

v

křovinách

na

ne­

Mississippi. Když

střelba zatáhla, odvážili

se

se'

k návratu, obav před

nepocit'ujíce právě velkých severním vojskem, o němž roznášela se: pověst', že chová se k občanům i sou­ kromému majetku poměrně velmi mír­ ně, a spo u porovnání s vojskem jižním. ň

-109

Jižané

těm ohledům

se

smívali,

ale

jinak byl

namnoze

velmi

až po­ dobře

jim hodily. přímý následek dosud smířlivé a "opatrné" politiky se­ verní vlády, která ještě pořáde doufala, že snad při tom mírném jednání přijdou Jižané spíše k rozumu a povolí. Obyvately hnala domů jednak starost' o obydlí, jež bylo v moci nepřítelově, jednak i zvědavost, jak to mezi tím severním vojskem vyhlíží. Jedni vraceli se domů s jakýmsi vzdorem a okázalým pohrdáním vůči národní armádě, druzí pak, jichž však bylo velmi málo, chtěli projeviti své opovržení tím, že zůstali přes noc na ostrově, nechtějíce "modré" Ostatně

se

to

-

Tento stál

ještě

na

dvoře. že

bohu, j si zde!" u vítal dceru, celý jsa rozrušen. "Že jsi však "N u, ch vála

nepřišla

o

chvíli dříve!

vzácnou návštěvu!

Měli

Hádej,

jsme

zde

koho?"

okamžik

zarazila, nemo­ nijak pochopiti, zvláště ne v takové neobvyklé chvíli, bezprostředně po dobytí a obsazení mě­ stečka severním vojskem. Pak si ale vzpomněla: "Byl zde přece Frank!" pravila. "Ovšem l" svědčil stařec. Ale o tom jsi věděla. Mimo něj přišel sem ještě cel)' houf hostů, nezvaných sice, ale přece milých !"

Mary

houc

se

na

veselost

otcovu

"Jak

to? Nemohu tě

pochopiti. Vždyt'

ty nemáš naše jižní hochy rád la

!" mluvi­

jemnou výčitkou. "Ah, o těch neniluvím! Byli zde však krajané, čeští hoši, a.třeba modří, mně s

přece velmi milí." "Mně ale proto přece mrzutě dcera,

"Oh,

však

také líbil!"

'vcházejíc on

by

smál

se

ne!" odvětila

do domku. ti

třeba

mnohý

"Kričeli řadami vojáků, zvědavě ji pozorujících, nikoho a ničeho si ne vší­ majíc, jaksi pyšně, ne-li pohrdavě. Za­ měřila pak do poslední farmy na kraji, osady, do obydlí českého přistěhovalce,

stařec, jsa zvyklý na nepřátetské projevy dětí svých vůči Seveřanům. "Zvláště kdybys viděla toho hezkého mladého jejich poručíka, dobrého Čecha, podle všeho študova­ ného hned doma krajana! Rozmilý to člověk, třeba že vyšel proti mně s pi­

bývalého

stolí

kováře Velíka.

v

ruce!"

se

-

stalo?" zarazila se Mary, přezbytky, svědčící o hospodářství ve světnici za její zde nepřítomnosti. "Byli by jej zastřelili, když přelézal tento náš plot, a myslil, poněvadž rána byla odtud vypálena, že jsem ji vystřelil já, který jsem byl zatím ukryt ve sk lípku, mysle si, že by mi na té celé rvačce zbrklých Američanů pramálo záleželo, kdyby nešt'astnou náhodou nebyl syn můj mezi nimi! Ránu jsem ovšem sly­ šel, byla to poslední ze všech, které byly tady vypáleny, ale kdo ji dal, to nevím."

"Co

110-

se

.

I

h lížejíc

I I

nenapadlo jí odporovati, třeba smýšlela jinak, nebot' věděla, že by to nebylo nic platno. "Kdo jiný, než krajané? Frankovi takže ani

I soudruzi neměli ani

času, nebot' modři

byli jim v patách, hnali je před sebou již kdo ví odkud !" "Tedy severní vojáci !". pronesla hně­ vivě, sbírajíc zbytky, aby trochu ukli­ dila.

"Pravím, že krajané!

Pro mne ne pl a­ žádný Seveřan ani Jižan, kteří jsou obojí stejní, ale toto byli naši, Čechové, "N estalo se nic Frankovi ?" a kdyby přišli čeští šediví, přijal bych "Myslím, že ne! Pořád mi napadá, že je právě tak, kdyby se chovali rovněž právě on to střelil po krajanovi, hodném slušně, jako modří, kteří zde právě byli. člověku, za nějž bych chtěl ručiti, že je Avšak pozval jsem ty hochy, budou-li řádným českým hochem !" míti ještě přflež itost, aby se k nám opět "I nu, ovšem! Vž dyt' je Čech!" pro­ podíva li, zvláště ten jejich důstojník, hodila dcera ne bez jistého nádechu jiz­ mi to také slíbil. Kdyby se tedy který livosti. tak stalo, tu žádám tě jako starý otec "To je výsledek té války!" mluvil' tvůj, abys přijala je jako rozená Češka, stařec, nepovšímnuv si její poznámky. a nikoliv jako česká Jižanka, což mne "Krajan aby hubil krajana, protože si dost rmoutí, že se s takovou váhou oba, jedni vzali do hla vyr, že nebudou míti děti přece řádných českých rodičů, o ty s Yankees nic společného, ani tu vládu rozbroje zdejší tak staráte !" ve Washing toně, z níž si obě strany po "Žádnému neublížím, ale klaněti se čertech málo dělají, a druzí jim ji chtějí vší silou vnutiti. Takové křiky a vyná- jim také nebudu!" snažilo se děvče obrátiti rozmluvu v žert. še ní s tou z dejší svobodou a najednou volá zdejší lid, že je krutě utiskován, "Oh, jen kdybys viděla toho jejich Horník se jmenuje mlu­ a že musí míti zvláštní vládu 1 A druzí poručíka vila s hned jinak!" usmál se stařec, že že musí dostati sebe, by opět, pod je jim poručí propustiti otroky, děj se co maje radost, že dcera přímo neodporuje, děj, kdyby na to vše prasknouti mělo! jak očekával, znaje jižní smýšlení její, Jest to něco rozumného? ] est tato válka čerpané a posilované ve společnosti mlá­ deže zdejší, proniknuté záští k Severu. se všemi hrůzami a bědami, tento do­ mácí boj, nejhorší to zápas ze všech, Mary za řeči té uklidila světnici, vy­ plný slepého vzteku a šílené zuřivosti, nesla láhve a zbytky, smetla slupky vskutku nutným? Nedalo by se vše pro­ s patron po jižanech a slupky se salámu vésti jiným spůsqbem? Tento nový svět po Seveřanech. Mimovolně pak obírala se stále vynáší, že je tak v mnohém se při tom mysl její oním mladým dů­ před Evropou, ale tento bratrovražedný stojníkem, krajanem, jehož otec tak boj to velmi málo dokazuje, že je a zů­ nadšeně chválil. Až asi na tři případy stane vždy skvrnou této země, vyhlašo­ neviděla od té doby, co sem přišli a co vané za vlast volnosti, kde není prý po­ dospěla, žádných krajanů, Čechův a ti, třeba armády, která je svou velikostí s nimiž náhodou se sešla, kteří sem byli nejlepší prý ochranou proti všem nepřá­ zahnáni osudem, ubírajíce se hla vně do telůrn cizím, ale nyní vlastní synové po­ Texasu, byli lidé ubozí, praví žebráci, tírají se bezohledně jako divá zvěř !" jako byli rodiče její, když sem přišli. "Kdo to byl častován?" táz ala.se Ma­ Štítila se jich spíše, než aby je ráda viděla a sotva mohla pochopit i otce, ry, zvyklá jsouc na podobné řeči otcovy, tí

-

-

-111-

počátky v Arn eo Čechách a zvláště Praze slyše, vítal nové příchozí z vlasti dosti srdečně a snažil se jim Přidle prostředků svých vypomoci. padali jí lidé tito opravdu jako skuteční cikáni, jež si pletli zdejší obyvatelé s pojmem Čechů, naz.ývaj íce oboje "Bohemians." Zkusila proto dost výsměšků, zvláště v první doby, kdy se jí děti až stranily a poukazovaly na její smědost a pak na kovářské řemeslo otcovo jako na ne .Iarnný důkaz cikánského jejího -pů vod u. Teprve po delší době, po letech, když rodiče její se tak vzmohli, že mohli si zaříditi slušnější domácnost, a dítky jejich tak se naučily anglicky, že mohly podati lepší vysvětlení o poměrech svých a staré vlasti své, počalo lepší dorozumění mezi rodi-

jenž vzpomínaje rice

nou

a

rád

starého

své

na

něco

nového

Velíka

a

mládeží

ve

Tyto okolnosti, ta počáteční ne snad př ízeň, ale jakýsi odpor proti bližším sty ků m, byly hlavní příčinou, že Frank i Mary dostavše se do kruhu mladých lidí zdejších, a jsouce konečně považováni s nimi skorem za stejnorodé, snažili se postavení to udržeti úplným podřízením se smýšlení svého okolí všude a ve všem. Mnoho k tomu ovšem přičinila i škola, její vychování a názory v ní vtloukané, ale poměry společenské byly ne méně mocnými. Proti těmto dvěma činitelům mohl otec bojovati jak chtěl, těch přemoci nemohl důvody svými, zakládajícími se jen na citu ke vzdálené staré vlasti, z níž byly nepřízní osudu vypuzeny, vyštvány, dříve než ji lépe poznaly, k národu, který jim zůstal přes všechny výklady otcovy přece jen dosti cizím. Zde byly doma, dobře se jim dařilo, měly přízeň a za to odplácely se vzájemným přilnutím k zájmům obecenstva, v jehož středu žili, nemohouce ani řádně pochopiti otcův odpor proti zřízením a smýšlení této země, jež nechtěl nijak schvalovati, dávaje stále přednost evropským, ač právě jimi byl ne

vlasti své vypuzen.'

Starý

Velík odebral

byly prázdny, neboť dobytek byl odveden hned ráno, když jelo tudy ono oddělení jižní jízdy, sbor ne pravide lný, na rychlo se­ braný z dobrovolníků, aby znepokoje­ val "modré" před Vicksburgem, vstříc Carrově divisi. Vše dopraveno bylo vůči nepochybnému příchodu na ostrov v Mississippi, na místo mezi houštinami a močály skoro nepřístupné pro člově­ ka, který se zde dobře nevyznal. S tlu­ pou onou byl i jeho syn, právě jako všichni mladší lidé z městečka, kteří posud nesloužili v armádě jižní. Ani se

I

opírati,

ale

obavě

něho

na

dvůr, aby

přehlédl nepořádek bojem spůsobený.

o

okolnosti nemohl mnoho

nespokojenosti se

nad

ubrániti nemohl.

tím

a

Bylo

by mu to úplně jedno bývalo, jak celá vojna dopadne, nebot' neměl tád ani Yankees, ani Jižany, jenom kdyby mu byli syna nechali doma. Yankee-ové byli mu protivní pro svou bezohlednost, přepjatost, pro celý ten svůj arner iká­ nismus v nejprotivnější formě" zvrhlou to povahu a ng ickou, Jižané opět pro svou prudkost, horkokrevnost, nezříze­ nost a pakhlavně proto, že k nim tak přilnuly jeho děti. í

Mary uklízejíc za soumraku pomalu i domek, musila zabývati se

světnici

chtíc

nechtíc

osobou

mladého

onoho

poručíka. Tedy přece jednou na­ člověka, jenž byl podle jeho noty,. což byl věru div! To právě činilo Mary zvědavou, proto by byla onoho krajana ráda viděla, třeba byl "modrý." Měl ať v tom s otcem také již své zkušenosti směru. Stavělt' se rozhodně proti my­ šlénce, že by si mohla vzíti některého ze zdejších hochův, kterých neměl rád, otec

lezl

nemoha

se

s

nimi

ani

domluviti. Měl

pořádných důvodů vůči nim, pravě, že jsou hrubí, nevzdělaní, vášniví a že třeba jim vzíti si za ženu děvče jim podobné. Poukazoval také, že by po případě také mohl budoucí muž Maryin vyčítati jí třeba cizí původ její. To bylo ovšem pravda, kterou mu­ sila sama uznati, znajíc pyšné odvolá­

ovšem také kus

vání se

konírna

tomu vůči této

mě-

stečku.

z

i

,Chlév veškeren

se

Jižanů

k dornorodectví,

Proto,.

jsouc rozumným děvčetem, uvažovala a ačkoliv měla několik nápadníků, měla.

-112

své

obavy

a

takže

pochybnosti,

mohla rozhodnouti

a

svo­

okolnostech

takových

nebylo se věru co diviti, že tanul jí na mysli obraz neznámého krajana nepřítele, kterého líčil otec švarného mladého, jí jako muže. Proto, když se otec VI átil, počala se ho důtklivě vyptávati na všecko, co se zde v její nepřítomnosti událo. Sta­ řec, jsa potěšen nad tímto účastenstvím, jehož neočekával, byl svědomitým zpra­ vodajem, vylíčiv vše od vniknutí nepřá­ telských krajanů do farmy, až do úpl­ ného dohodnutí se s ním i jich koneč­ -

ného odchodu.

Seděli

okna, kudy

u

valila

vojska. Tma krajinú, takže

sem se

zaléhal hluk

víc

a

více

mnoho

že

nebudou bez

zůstanou

dlouho

samotni.

podobno, že v té záplavě ubytování musilo nalézti noclehy, ani

Vždyt' nebylo

vojska, jež si jen co by se vše

k

víře

trochu srovnalo. V ob­

válce, zvláště tak rozzuřené, ne­ bývá právě zvykem ubytovati vojsko čanské

po domech nepřátelské osady a zvláště vůči jižní zuřivosti bylo nebezpečno,

jmenovitě pak

vzhledem k stálé mož­

přepadu. Avšak Velíko­ vým jakoby něco povídalo, že aspoň některý ten krajan ještě je vyhledá, jen jakmile se vše trochu uspořádá. A skutečně, malou jen chvilku po té, co stařec dokončil vypravování své, které očividně Mary zajímalo, a tato nosti náhlého

rozsvítila

na

otcovu

žádost visací lam­

uslyšeli slabé zat'ukání na dvéř e chodby do dvora, večer vyražené a proto

pu,

nezavřené. ",To je někdo známý!" pravil stařec a zvédl se, aby šel příchozímu vstříc. Tento však na

již byl

v

chodbě

a

klepal

dvéře do světnice.

"Dále!" to ani

zvolal

Velík

česky, jakoby a

do

světnice vstoupil skutečně poručík Hor­ ník. Vida však Mary, šetrně se zarazil.

mu

"Oh," pravil poručík, hned se opět vzpamatovav a pozdravuje s úsměvem

vojensku i lehkým úklonem hlavy dceru, "jdu k vám schválně, abych pomáhal konati zde stráž, aby se vám nestýskalo o samotě a nebyl jste třeba obtěžován někým z našich, s nímž by vám bylo těžko se dohodnouti, ale vi­ dím, že máte nejlepší společnost i tlu­ po

otce i

močníka !"

"Proto vás může zde býti také ještě zapotřebí!" pra vil stařec polo žertem a polo vážně. "Zde je má dcera, Mary, pane Horníku!" muž

Mladý

podával jí

trochu, jakoby

se

podati i svou, čež ji poručík

ale

se

ruku. Zachvěla

roz

přece

mýšlel a, má-li

tak

učinila,

na­

srdečně stiskl.

"Vy prý jste horlivá ] ižanka?" tázal, poručík s úsměvem. "Ano!" odvětila pevně, s jakýmsi vzdorem. ,,] ako všichni zde 1" dodala slaběji, až se to zdálo poručíkovi skoro' zníti jako omluva. "Nu, myslím, že mezi dobrými Čechy jako my, nemá politické rozčilení místa. Tento příbytek náleží mně, který jsem k těm rvačkám zdejším úplně nestran­ ným a jste tedy na neutrální půdě, kde přestává nepřátelství!" mluvil stařec s položertovným důrazem. se

"Podvoluji chvíli,

tu

tovně lsti

a

co

se a skládám zbraň pro zde bud u!" dokládal žer­

poručík. "Nebojím se zrady s vaší strany 1"

také žádné

"Zde můžete klidně spáti, nebot' jste pod mou ochranou!" tvrdil stařec, nyní již opět vážněji. ,,]inde bych vám toho ovšem zaručiti nemohl! noc, že

přece přes "Mám-li

uchystán, i

torbu

a

říci

ano

Zůstanete zde

?"

pravdu, byl jsem

proto jsem si vzal

s

na

to

sebou

přiznával se poručík, ukazuje polní torbu připjatou k opa­ sku šavle. "Mysl.il jsem však, že budete samoten, avšak nyní "Eh, to by bylo pěkné, abychom vás pustili! Budete míti u nás přece snad svou!"

na

jiný býti nemohl, než krajan

volal

vstříc stařec.

na

již nerozeznávali. Ven však, do pohnutého života, mezi ten cizí lid se jim nechtělo, ač podívání na ten ruch bylo zajisté zajímavým. Zdálo se jim oběma, že mají zůstati

doma.

"I vítáme vás srdečně!"

se ne­

zůstala dosud

bodnou. V

-

"

...

-113

'více

a klidu než Uložíme vás do synovy ložnice. Ale měl jste přivésti i ty.ostatní kraja­

-

pohodlí, bezpečnosti

I

při

své

zaujatosti

vůči

"modrým" pravdu a to i co do vystupování hostova, mírného, ny! Všecky bych již někam uložil, a příjemného, usměvavého, což u jižních lépe, než mají nyní, chudáci, ustláno. hochů, spíše živých ne-li prudkých, ne­ vídala. Mluvil tak lehce, plynně, a češ­ Kde jsou?" "Dnes je o nás poměrně dobře posta­ tina jeho zněla zcela jinak, než ji byla ráno, aspoň o náš pluk. Za to, že jsme zvykla nlýchati od otce i od bratra, si statečně vedli po celý den a zvláště kterýž docela již mluvil špatně a užíval při útoku na osadu, jsme zde ponecháni mnoho anglických slov. Krajan tento přes noc pod střechou, kdežto ostatní, vypovídal vše jakoby hravě, ryze česky mimo štáb, a mnoho důstojníků, kteří a přece mu velmi dobře rozuměla každé si to mohli dovoliti, že zde zůstali, tá­ slovo, lépe než otci, jenž nemoha pro boří kolem městečka, Na obloze jest něco nalézti pravého výrazu, udělal si celá záplava od jich ohňů, na nichž si nějaký sám, časem nevelmi, podařený, vaří večeři. Jsme ostatně všichni zvyklí jak to bývá u většiny osob žijících

jinde!

musila

spáti pod širým nebem a dnešní noc je poměrně velmi hezká, nepříliš studená."

dlouho

Mary, jež byla před chvilkou pood­ stoupila, dívajíc se oknem, zahleděla se s jakousi účastí na mladého m uže s

pěkným, třeba trochu zanedbaným knírem a šatem přiodřeným, jenž zřej­ mě vyprávěl o nepohodě válečného ta­ žení. Ale i v tom bylo patrno, že poručík jen dbá a postava stejnokroji trochu sešlém činila mužnější dojem než třeba v lesklé parádní uniformě. A když poručík sejmul s hlavy čapku s rovným štítkem, patřily na Mary dvě hezké modré oči s upřímným, jakoby ,stále usměvavým výrazem. na

zevnějšek

ostatně

statná

svůj

přece

ve

na ve

doznati, že

otec

měl

v cizině, a odkázaných jen samy sebe, nebo na svou rodinu, stojících

slabém

jen styku

živou i psanou

s

řeč

í

svého národa

tak

zapomínajících vý­ razy ze vzdálenějších oborův. N a pokyn otcův jala se teprve po té chystati večeři, na niž pohnutím by li před tím zapomněli, až nyní připome­ nula jim ji povinnost k hosti. Vešla za tím účelem

ze

a

světnice, kdež oba mužo­

vé usedli k dalšímu rozhovor •.

Poručík odloživ šavli i torbu

sděloval

s

revol­

nyní navzájem starci podrobnosti o sobě. Byly dosti jedno­ duché. Studoval v Čechách latinské až otci napadlo přestěhovati se školy, do Ameriky, což se stalo před pěti roky. verem,

-114

Usadili v

se

Čechách

nevedlo

a

-

far ně, prodavše statek Táborsku, kde se otci dobře

IV,

na v

N OČil!

zvláště

tehdejší poměry poli­ nelíbily. K tomu schylovalo

dojmy.

Ačkoliv byl poručík velmi unaven po­ chodem, během, bojem i rozčilením, ne­ mohl přece hned usnouti. Byl v přívě­ Lombardií. Otec měl strach, aby jediný ,tivém pokojíku s oknem do z ahr a d y, syn jeho nebyl vzat na vojnu na dlou­

tické se

k

se

mu

válce

s

Francouzem

a

italskou

.

hých

roků, nebot'

vypravovalo, že žádná reklamace nebude nic pomá­ hati a žádná výplata nebude přijímána. : To byl také jeden z důvodů pro cestu : do Ameriky. Usadili se po příkladu až za jiných Mississippirn, v Iowě, u Davenportu, a syn neznaje rolnické I práce a nemoha býti tedy na farmě mnoho pla ten, nalezl si místo v obchodě v nedalekém Dubuque, kde jsa stále mezi cizím národem naučil se rychle anglicky. Ale proto přece raději mluví vždy česky, kterážto řeč je mu nejmi­ lejší, nejhbitější a nejvřelejší. Když vypukla válka a nastala na Severu nou­ ze o lidi, dal se s mnoha mladými lidmi z města ke pluku, ač mu otec zbraňo­ val, avšak hnal jej prý k tomu nejen ke ohled spoluobčanům americkým a přesvědčení o velmi nutné a výhodné celistvosti Unie, která, má-li býti mocnou, musí býti pevnou, ale i hlas lidskosti, volající po zrušení hanebného otroctví, veliké skvrny této země, jež musí býti smyta! osm

se

,

I

I

Starý Velík, nechtěje

se

dnes

již

dáti

do sporů v a přeje si udržeti dobré sro­ zumění mezi hostem ll. dcerou, která na štěstí

zde

mínění

právě nebyla, nijak neodporoval a řeč dále nerozpřá­ dal. Sotva poručík skončil vypravování, přinesla Mary na rychlo připravenou večeři, št'avnatý roasrbeef a hovor se pohyboval všeobecnějším směrem. Hor­ ník i Mary varovali se očividně všech narážek na přítomný stav věcí, a stařec vyptával so horlivě na české poměry po roce 1848 i pokud jsou známy mladému krajanu po státním obratu, jaký se stal v Rakousku po válce roku 1859. Poru­ čík vypravoval, co věděl a těšil se při Tak jim tom i pozornosti Maryině. uběhla chvíle při večeři i po ní velmi rychle, načež host žádal sám za dovo­ sení, aby se mohl odebrati na odpočinek. tomu

směrem k

onomu

velkému

poli

kukuřič­

nému, kudy byla setnina jeho vedrala.

Snad

sem

se

tohoto okna

právě bylo. vypáleno, nebot' ložnice byla v témž pořadí jako velká společná světnice a jídelna zároveň, jak si to zřídil starý Velík "po česku". ] aká to změna okolností spůsobená jen tím, že nalezl zde krajana, ryzího, bodrého Čecha, po léta v cizině jako ztraceného! Nutil se ke spánku, nebot' opět záhy měl se odebrati k setnině. Starý mu slíbil, že jej vzbudí v čas, jen aby spo­ kojeně spal. Shasl tedy světlo, a ulehl na pohodlné, široké lože, nechav o kn o otevřeno. Nebál se chladnějšího vzdu­ chu nočního, nýbrž právě naopak, zvyklý jsa venku spáti, nebyl by usnul při okně zavřeném. Z venčí ozýval se sem chvil­ kami šum a hluk, volání stráží, ale to jej pramálo rušilo, to slyšel každý den. z

naň

V sousední světnici

ještě někdo pře­ Byla to nejspíše Mary, jež něco snad připravovala na ráno. Hezké to děvče, zvláštního výrazu 1 Opravdový jižní typ a přece Češka 1 A proč sou­ hlasí s tou jižní I uzou, s otrokáři? Jak cházel.

možno schvalovati ukrutné

to

zařízení?

býti skutečně přižehnuti na mozku palčivým sluncem jižním, když staví se proti dílu osvobození, a k vůli tomu mají se odtrhnouti od Unie 1 Ale Mary i při tom svém nepřátelském smýšlení, nebo snad právě pro ně jest mu zajímavou, a nemůže ji přes to vše považovati za svou nepřítelku. Jest na ní na první pohled viděti} že jest po­ řádná, čistotná, pracovitá. To se jeví v celé domácnosti, kterou spravuje, i přes ten nelad, jejž způsobil všude Lidé ti musí

dnešní zmatek. Hned dala

se

do

poklí­

zení, jakmile domů přišla. V tom se za­ jisté liší velmi vý hodně od Iíných, špi­

navých ]ižanek, Avšak

á

to

Je pr

jaké ě

v

dosud

ráz české

poznal!

povahy.

115-

-

pak obával se, že se jim jedná najen o řádné s ním zaopatření nevěře valně v jich vřelý cit, který špatně srovnává se s praktickou myslí velmi oblíben, a mnohá se mu z nich jíž jsou americké ženy pověstny, právě také dosti líbila, ale musil nyní přiznati, jako míněním o povznešeném jich nad muže postavení. I když veškeré ty ne­ že žádná ho tak nezajímala, jako tato náhle, náhodou nalezená krajanka, s níž příjemné stránky takového poměru ob­ byl sotva mluvil několik slov. Opravdu, mezil na nejmenší míru a utvořil si vždyt' si na tamnější děvčata, nebyl-li obraz jakž takž snesitelný o dívce, s níž právě mezi nimi, sotva vzpomněl, po by snad, ale jen snad, mohl se cítiti ne-li celou tu dobu, co byl od nich pryč, pra- již št'astným, aspoň trochu spokojeným, málo si hlavu lámal, ač věděl, bylo tom přece chovalo tom vážné a odstrašující pevně přesvědčen, ba důkazy měl, že se pochybnosti. líbí několika. Avšak ku podivu, že si na N a to na všecko vzpomínal na loži to vzpomněl teprve teď, hned při této v pokojíku Mary-ina bratra, který dlel mezi jižními rebely a pak opět přenesly jižní krajance. se Brzo však si vyložil ten úkaz. Ona myšlénky jeho zpět sem, do tohoto I děvčata v Dubuque nebyly Češky, byly domku, z něhož hrozila mu před veče­ rem to Američanky, Irčanky a Něrnky, ml usmrt, ale kde se mu nyní věru vící vesměs jen anglicky, řečí, která zdálo, jakoby tam naň čekalo štěstí. Ne,. není možná, že jen někdy vůbec mohl mu, ač ji řádně ovládal, přece nezněla I uvažovati o tom, že by si mohl vzíti. Poznal ostatně domácně, srdečně. v okolí i několik děvčat českých, dcer ]I ženu z cizího národa! A kdyby i byla farmářů, nebo řemeslníků ve městeč- jako anděl krásná a dobrá, kdyby činila kách, s nimiž mohl také po česku pro- vše, co by mu jen na očích viděla, ne­ mluviti, avšak z těch nelíbila se mu ani mohl by býti s ní št'asten, nebo ve jediná. Bylyt' to dítky nových většinou vnitru jeho bylo by se přece stále něco přistěhovalců, řeči zdejší neznaly, do ozývalo, co by mu výčitky činilo, že za­ poměrů, ba ani do ústroje zdejšího vrhl svůj rod! Budoucí jeho žena musí vpraviti se neuměly, ač jinak děvčata býti Češka, třeba zde vychovaná, jakž hodná a pracovitá. je pro člověka, který přijal zemi tuto za svou novou vlast a míní zde stále žíti, i U porovnání s' děvčaty amer ickýrni zde totiž rozenými, nebo od mládí v/ : nejen výhodno, ale přímo nutno! Oči poručíkovy se však již klížily, my­ chovanými, poměrům již přizpůsobený-' mi, třeba i s některými špatnými jich šlénky jeho pohybovaly se již v polo­ stránkami, jako je parádivost, přepjaté'I snění, nabývaly fantastického rázu a sebevědomí, a stydění se za práci, musil zbarvení, duch těkal již volně nezdržo­ přece jen dáti těmto přednost. Ale ne- ván rozumem a smysly, a poručík, více moha se smířiti s myšlénkou, že by: již ve snu než v polobdění představoval I si jako budoucí svou družku života ně­ měl osud svůj spojiti s dcerou jiného I že i v budoucí domácnosti koho, kdo byl velmi podoben jeho jižní národa, by I své měl býti obklopen cizotou, a že by nepřítelce Mary l mu dítky jeho, bude-li míti jaké, več V ložnici při druhé straně světnice, přece doufal, neměly se naučiti řádně I reči otcově, že by ani s nimi nemohl si v sousedství ložnice otcovy, nemohla dle chuti s\'é česky pohovořiti, ani si usnouti dlouho také Mary. Rozčilení nepomyslil, aby zapředl nějaký vážnější celého dne a zvláště večera příliš orřá­ poměr s některou z těch cizinek, proti slo celou myslí její, že nemohla hned rodu a původu jeho celkem více méně spáti. Duch byl příliš čilý, rozrušený. nepříznivě zaujatých a pouze pro jeho Také ona měla pootevřeno okno. Za dveřmi spal otec, jehož slyšela několi-· Osobu výjimku činících. A

Od těchto

bezprostředních jižních dopřelétly myšlénky vojínovy daleko na sever, do Dubuque, a sice k tamějším děvčatům. Byl mezi nimi dosti, ba ů

jm

mnoze

I

-

.

"

I

...

I

�.

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-116

-

se na loži. N ejspíše také ještě usnouti. Mary myslila přirozeně na kraja na poručíka, jenž na ni učinil značný dojem, ač se k tom u nechtěla přiznati a naopak spíše se tomu i v nejtajnějších myšlén­ kách svých snažně bránila. Pocit'ovala

první přeskočil plot? Byl by nalezl pěknou odplatu za svou drzost, jak nazývala jeho statečnost, za své hloupé míchání se do věci, po níž mu celkem nic nebylo! Proč bojoval proti Jihu? Co jemu záleželo na tom, je-li Unie

to však

derace?

kráte obraceti nemohl

mimovolně, nemohouc

mínky

naň zbaviti. Viděla

sebou

s

tím

ukazoval .dvě

jej

se

vzpo­ stále před

jeho úsměvem, při němž bezvadné řady čistých,

běloskvoucích zubů.

Jižní

hoši neměli

celý den čadivé ciga­ r etty, po nichž zuby žloutnou. V celém chování nejevil nic vojensky zpupného, jako by ani nebyl důstojníkem nepřátel­ ského vítězného vojska a řeč jeho byla takových,

kouříce

tak srdečná! Pravil

v

hovoru

s

svoboden,

ale kdo

děvče

na

tam

severu?

div, aby neměl! v

tu

je

dosud

Byl by

Snad

vskutku

něho

právě vzpomíná a on na ni. pomyšlení se Mary zachvěla, na

chvíli také

A

při tom jakoby na ni smrt' asi tak spěchal na volno a příjemno a

otcem, že

ví, zda li nemá již

sáhla.

lože. ve

Ano,

a

proto

Nebylo mu asi společnosti její

otcově.

Celá Maryi na povaha se při tom po­ myšlení pobouřila a přece jí bylo opět velmi teskno. Rozhněvala

se

n

aň, nebot'

zajisté jen z té příčiny se tak brzo, jak se jí zdálo, vzdálil, aby mohl vzpomínati nerušeně na nějakou tu světlovlasou, vytáhlou, hubenou, nudnou Seveřanku, která má stále knihu nebo punčochu a zpívá v ruce, břinká do piana faleš­ ným hlasem! Tot' hanebné! Proto také na ni, na Mary, skoro ani nepohlédl, mnoho si jí nevšímal, mluvě s otcem jen o těch Čechách a stále o nich, jako­ by po ničem jiném nic nebylo! Anebo má snad tam děvče? Také by to mohlo býti, nebot' odešel odtamtud již dosti

dospělý,

a

proto

na

tu zem

tolik vzpo­

míná! chvěla jako v zimnici a chvil­ přála, aby se nemusila s poru­ číkem již sejíti, ani ho spatřiti. Proč vlastně jej nezasáhla ona kule, proti němu odtud vypálená, proti prvnímu smělei, jenž vedral se do osady, jenž

Mary

kami si

se

celou, nebo zda-li bude vedle ní konfe­ Ti násilníci severní

slávou,

po té třeba s celou měli chvástavé řeči

hrobem

a

pochovali

by ho byli vojenskou nad jeho

potají by se mu ti Yankee-ové ještě vysmáli, že nalezl smrť v zápase za jejich panství. A bylo by po všem, a ona by se nyní nemusila

třeba

zlobiti. Ale

proč

se

zlobí?

takovém severním

Co

jí

m uz e

na

záležeti?

Nic, pranic! Pro ni je cizím, třeba by byl krajanem, a víc než cizím nepřítelem. Ale v nejtajnějším úkrytu nader ozý­ valo se zřetelně: Není pravda, jak smý­ šlíš! Sama tomu nevěříš! Kdybys vě­ děla, že je volným, že nemá děvče, kdybys měla naději, že bys mohla se mu líbiti, srnýšlel a bys jináče! A co hlavní, je přece jen krajan, tobě i otci tvému, celému rodu tvému bližší, než kdokoliv jiný l Jste odchováni ve stej­ ných původně názorech, které ty jsi v poslední době zapřela! A proč bys mu přála smrt'? Vždyt' nic zlého ti ne­ udělal, byl k tobě tak srdečný, stiskl t� tak vřele ruku! Snad přece je úplně svoboden, nejen rukou, ale i srdcem I Jak bys jinak smýšlela, kdybys to vědě­ la

s

vojáku

určitostí!

vzmáhal,'

stáld prvotním smě­ rem myšlének. Trvalo to dlouho a dloui ho, po celé hodiny. jak Mary př ipadalo] a jak skutečně tomu tak bylo, ale hlas ten konečně počal převládati. Mary nepřála sobě, aby nemusila poručík j více spatřiti, nýbrž naopak očekávala to netrpělivě, pevně jsouc ustanovena, že nějakou obratnou otázkou hezky nenM padně milého krajana prozkoumá. Je nom aby nemusil příliš záhy odejíti Snad ale zůstane zde ještě zítra, neboť pochyboval v rozmluvě s otcem, že s� celý voj vydá po namáhavé dnešní- po tyčce hned opět ráno na další pochod Hlas

tento

stále

se

mohutněl, veda zápas

s

ji�

IJ I

zvláště

pak ty oddíly, které byly dnes Jsem povinen těm lidem již za 11IC, za Do té doby, do příští rozmluvy, .nic 1" uzavírala Mary v mysli své s poručíkem To byly ostatně každodenní starcovy tedy příměří a chtěla naň vzpomínati úvahy, a dnes, po shledání se s krajany lépe, považovati jej za krajana, příjem­ a po událostech dne' tím živější. Roz­ horlení to mu však pranic nevadilo, aby ného ve zjevu i jednání. neusnul po chvilce spánkem spravedli­ nechtěl to roz­ však i tom po Spánek rod nutí jejím svésti se dlouho na víčka, vých. ič oči zavírala, aby lépe přemýšlela, oř ed sta vy si činila a bdíc snila Venku po ulicích městečka poutuchl také již dávno ruch. Oddíly ponechané v osadě přes noc, zaujaly prázdné míst­ Starý Velík usnul ze všech tří nej­ nosti, jako kolny, skladiště a podobné :1říve a nejspokojeněji. Projednav s dce­ k noclehu, kdežto důstojnictvo umístilo .ou, aby za ranního úsvitu upravila po­ se v městské budově a několika domech ohni.

v

I

....

.učfkovi dobrou

snídaní, odebral se na lože, zlobě se uvnitř velice na tu hlou­ pou válku, která tolik škod nadělá, lidí zmrzačí

pobije

a

Zlobil

se

na

a

veřany, svou

vůli

hlavně

Jižany

stůj

z

Konečně však ta osudná

krajany, který se

vojna

zvláště mu

svém

a a

na

stráže, posta vené dříví, před radnicí, u níž hřáli se důstojníci, kteří měli dnes na starosti péči o pořádek. Obyvatel­ stvu zakázáno vycházeti v noci z oby­ dlí, a to i ve případě poplachu, aby nerozmnožovalo zmatek. Silné hlídky, procházející ulicemi, staraly se o do­

Se­

chtěli

napadlo mu, přivedla příbytku jeho dnes toho mladého poručíka, do

držení toho

tak zalíbil.

víček

Mary,

než všichni ti holobradí kloučci

v ležení před městečkem panepoměrný klid. Vojsko uvařilo si také zde ph celé řadě oh večeři ze zásob, přivezených za di visí, načež uložilo se ke spaní. Ručnice postaveny byly do pyramid, a jeden vojín vedle druhého uléhal na chladnou zemi s torbou pod hlavou a přikrývaje se pláštěm. Ohně uhasínaly a pouze několik strážných plápolalo. Jenom na jednom místě rušeno bylo ň

celého

"'zdyt' ělal

to,

Láska co

se

nedá nutit

a

nářkem, bědováním a kle­ ním, výkřiky bolesti a z ouf alstv í. Bylo to ve školní budově, proměněné v obva­

mám, jsem si poctivě vy-

to své

ziště

polní

a

nemocnici. Nečetní lékaři

měli několik hodin starali

co

dělati,

než

se

po­

ubožáky, zasažené rebelskými kulemi. Bylo jich dosti na tak bez­ výz.namno u potýčku, raněných i pad­ lých, a rány zlé. Kvílení ubožáků těch o

neneslo dosti

ostatně,

přátelství vzali mi nyní bě děti, odvedli je ode mne, od vlasti 1 ím jest všecko bohatě zaplaceno 1 Nea za

ů

noční ticho

-

remohu.

áka z u.

val

"ten člopro naši

1"

městečka, co jich znám. Vypadají všichni s těmi oholenými bradami jako velební páni 1 Pravému muži náleží vous 1 A pak toto je člověk rozumný, vzdělaný, při své rozvážnosti .přece jen veselý, kdežto ti zdejší jsou jako poloviční, ne-li celí divoši. I Frank je už zrovna takový jako oni 1 Kdyby měla Mary rozum, musila by býti pro našeho hosta zaujata. Ale dlouhé rozum krátký 1 to všecko zde Je :"lasy, polodivoké. Eh, darmo se zlobit 1 To je [pravda, dobrosrdečný ten zdejší lid je, ale vždycky spíše jako z furiantství, Z kavalírství, nežli z vnitřního popudu, �e skutečné dobroty srdce. Nemohu si na ně naříkat, ale rád ty zdejší lidi míti z

z

Také

pravil sám k sobě, byl by desetkráte lepší

"Hm

U hlavní

hořela velká hranice

toho důvo­

opět stůj provésti. na

co

noclehářů.

jiných útrap naplodí.

du, že oni ji vlastně vyvolali, že stáli

a dvorcích soukromých. Přede dveřmi přecházely stráže, bdící nad bezpečností

I

I

se

však

daleko tou

chladnou,

jasnou nocí, nebot' okna byla za, vřena. Když byli všichni obvázáni, ztišily se i tyto výkřiky, ne-bot' jedni padli do mdlob podobných spánku smrti, jiní do hlubokého spánku osvěžujícího.

-118

A tito ubožáci byli ještě št'ast ný mi proti oněrn, kdož leželi v obvaz išt ích před Vicksburgem v celých tisících, namnoze

bez

postaveny hu

v

dostatečné

bez

přístřeší,

pomocI. Kolkolem

celé

osady

lékařské

i tábora

byly

širokém d voj násobném kru­

stráže, jichž volání bylo slyšeti každé

čtvrt

kterak

obíhá

cel)' ten stály přikrčeny, opírajíce se o pušky a obzírajíce by­ strým okem celé okolí, jak tomu temno­ ta dovolovala. Všude bylo ticho, klidno, jen Mississippi šuměla z dáli a v čtv e čet ných strom (I v a keřů šuměly nočním hodiny,

Přední

obvod.

Ti, kdož stáli v těchto křovi­ jej ich pokraj i, musili se míti

větříkem.

nách,

na

zvláště

stráže

na

pozoru, ale

byli

to

za

hustěji a pak mohli se snadno před zrakem nepřítele, který by se snad tudy blížil. Stráže druhé linie hověly si v příkopech, opíraly se o stro­ my, seděly i ležely, se zbraní ovšem v ruko LI, stále připraveny k výstřelu a rovněž pozorně na slouchaj íce každé­ kr ýt i

šumotu.

která tak

tlupa jižních jezdců,

oporu, Ne w Carthage, poslední již několik set kroků za městečkem, svou

byla když hnal se za ní v nejprudčím úprku jediný jezdec. Na ohnivém koni letěl tak prudce, že na špatné cestě div hlavu nesrazil. Jediné klopýt n utí koně, a s jezdcem bylo by zle býva lo. "Ah, tbt' Well i ck l To je Frank!" zvolalo několik posledních jezdců, uh á­ nějíCích, jak tomu jen cesta mezi ploty Při /ša k

koní

valném

tlumu

nemohli

asi

tří

zadní

právě rychle jeti. Tím bylo možno samotnému onomu jezdci v několika minutách je set

dohoniti. "

Na

mou

délek zdálí.

d u š i, to na

j se n.

měl

několik kr o ků

"Hnedle bych

na

(; a se!

"

koňských byl octl

se

mezi nimi!"

"Co jsi dělal?" se

ů

sebe

a za

jsem

měl

V ručnic

ním celou smečku.

ještě ránu, když bylo velen střelby a ta se mi nyní vel Hned jsem n am íři hodila.

k zastavení mi a

dobře -"

--

"K etrefil jsi!" smál se soudruh. "Nu, netrefil !" mrzel se vypr avo vatel

stíraje si za volnější jízdy pot s čela "já málokdy netrefím, to mne již znáte jak myslím dost! Ale tentokráte sku tečně j sem netrefil beze vší viny, n eboi měl jsem chlapa pořádně na mušce Považte jen, co se mi stalo! Jak z arně řím chlap byl právě na nejlepší rán] -

že

se

ve

a zrov n a v

"N u a vás j in)' druh. "Proč! a

A to

Proč

několik hl asů.

jsi

se

opozdil?"

mne

mi zachvěla ruka

řeč tu

to

tak

rána

z ar az

vyšla

ilo

dří­

tak zarazilo?" tázal

Poněvadž

jsem

a

ed le !"

j sem

mimo rodinu

se

Čechem neslyšel už

sám

léta, co j sem zde !" "Ah, tak! Poz orov a l j sem na vaši výslovnost i, že jste cizi nec, ale myslíl skoro po celá

jsem, že jste Né m ec !" "To jsi se silně mýli l ! Máme se s Němci rádi, jako kočka s myší! Ale, mimochodem řečeno, jsem otužilý chlap, jak mne vět šina vás po dlouhý již čas zná, a jsem také upř írriný s celou duši při vašem boj i, však to setkání se s kra­ nebot' na kohO janem, či s krajany mnou přece jeD by byl česky volal mocně pohnulo! Bylo mi právě, jakO bych měl těm českým modrákům jíti spíše vstříc, avšak vzpamatoval jsem se hned ve příštím okamžiku. a vida, Žl n en ani minutky ke ztracení, dále jse� se neohlížel a vy ra z il jsem l' -

--

zvolal hned

tázalo

í

sám teď nevím!

Jižany.

značně Carrovu vý pr a v u obtěžovala, až konečně musila vůči značné přesile opu­

dovolovala.

a

zvolá, anebo aspoň se mi tak silni zdálo: "Za mnou Češi! nebo "hoši,"

V.

stiti

něco

-

Mezi

Ona

se ještě ve své 102 pomalu bych byl tar býval chycen jako myš v pasti !" "Kde jsi měl koně?" vyzvídal jeder "Přivedl jsem si ho až na dvůr na; farmy a to bylo mé ště st l Byl jsem ji na shromáždišti u City-hallu, když jser si vzpomněl ještě na domova zajel jser tam i s koněm. Sotva vstoupím dov n it do ložnice, vidím modrého chlapa lézl již přes plot, sotva d v acet kr ok o'

"Oh, zastavil jsem

nici pro

roze­

staveni

mu

-

í

-11�

"Nu, jen když to tak dopadlo 1 Můžeš co jsi z aponměl, nebo cojsi chtěl vzíti si doma?" vyptával se opět

bý ti rád! A

I

jiný. "Mám

tam

všecky

kufříku

v

uloženy

věci,

-

íš

od děvčete

dopisy jsem nechtěl, aby padly kého darebáka, jací se m

-

našeho domova.

opět

některé

které J seřn chtěl míti pro snad r oz upřípady s sebou

mi drahé

Kdo

doma,

octneme

nás bůh

holota

mého, které

do rukou

nějaprávě v í, kdy se nyní zmocnili

nebot' i kam

ta

modrá

městeč-

požene podrží asi obsazeno, takže při návštěv poběhne vždy o život. Nu, a tyto Dopisy jsem tam musil zanechati v otevř enérn kufříku nějakému severnímu chlapu třeba pro 'Posměch, což mne velice zlobí! Že jsem si na to dřív nevzpov

a

ě

á

snadno nč

é

na

mysl." rychlém šumu

cvalu

'koní,

rozprávělo řeči, když jeho často jich snad

a

ztratil

se

dohledu severního

všem hned

srozumitelné.

Zmátriou tím

I

nepřítele, který je bude hledati na jihu před sebou, zatím co oni budou směrem zápádním po jeho straně a jemu po­ blíže, vyčkávajíce opět výhodnou příležitost ku znepokojování, Jeli volnějším krokem ještě asi hodinu, načež zaujali k odpočinku po tuhém dni místo ve pěkném stinném hájku, protékaném potokem, kolem ně­ hož rozkládala se na všecky strany

řinčení

však

prachu, špatně nebylo vůbec do vše vypověděl. Soudruhové el i, nepronásleduje-li se o lal od městečka severní jízda, avšak po té nebylo ani stopy, a z dostřelu pěchoty byli již dávno. Modrá jízda byla vzadu za útočnými šiky, z držena jsouc obtížným terrainem, plným Hod a přirazila do New Carthage až za �lvo�h.ou C�lví�i po j�ho ,obsazení, kdy jiz m jezdci davno z m iz el i z obzoru. "Šedivými" nebylo lze tuto jižní tlupu nazvat i, nebot' nebylo to žádné pr a v idelné, uniformované vojsko, nýbrž jen dobrovolníci, většinou mládež z okol�ích míst, sehna vší se k vyzván! "kapinájezdníka, podobného �ána" Smytha, pověstnému smělému v ůd ci nepravidelných rot jižních, Johnu Morganovi měl tl�p�y divokýcyh "mal�m. Smyth s n i m iz dle moz"rangerů", ,texaskych

zbraně,

se

:oj

udělati.

oddíl Smy thů v vojska, asi tak po půl hodině ostré jízdy směrem jižním podél Mississippi, dal kapitán povel, aby zabočili k západu. Opatření to bylo z

"Ovšem 1 Měl jsi přece času dost 1" "Kde pak v tom zmatku, v první takov to srážce s nepřítelem, si m ůže člově k na všecko hned vzpomenouti. Až když jsem viděl ty modráky hrnouti se neodvratně k nám, když bylo jich a všude plno my úplně rozhodnuti k ústupu, tu mi to teprve připadlo celou

co

Jakmile

mněl !"

Při

nosti znepokojoval oddíly severního vojska, ležícího na pravém břehu Mis­ sissippi proti Vicksburgu, přepadávaje hlídky a menší výpravy, vysý lané do okolí, aby sháněly potře-by. Dověděv se o výpravě jenerála Carra za účelem d ůk ladriéh o ,,\'yčistění" krajiny v tom směru, vydal plamenné provolání k m lá­ deži okolní, jež dosud nestála pod pra­ pory jižní armády, aby se k němu při­ pojila a "modr)Tm" co nejvíce překážek kladla, a tím způsobem podařilo se mu přivésti tlupu svou skoro na tři sta jez d ců, k teř byli sice ze dvou třetin úplnými nováčky v řemesle vojenském, ale dobrými střelci i jezdci, smělými a odv žn v m i hochy, z nichž dalo se í

ko

silou

-

Frankovi íž

níž

volná, travinatá, širá prostoru, po

byl snadný pohled a kde byli tedy Jiža­ né nejlépe pojištěni před náhlým pře pa­ dem. Než tam dojeli, snesl se nad kra­ jinou úplný již soumrak, ale vbrzku zaplápolalo uprostřed háje mezi m oh u t­ několik veli­ nými, roz.lo itýrni kých ohfí ů, z okolí pro kmeny skoro ž

I .

stromy.'

Čerstvé dříví usekané se str orn vydávalo čpavý ostrý dým, jenž nemohl pro husté koruny stromové klen­ by uniknouti a plnil cel)' háj, avšak to právě byl vítaný prostředek proti mili­ ardám kornárův a moskytův, kteří rychle prchali z nepříjemného jim ovzduší, zatím co otužilí jižní hoši tomuto z pa­ nevid itel ných. ů

I

I

I i ;

á

chu a

v

:�'�klí, odstroj�v��i dobrou

ař ili

vecen

a ze

na?ájeli zasob,

koně nese-

120-

-

o tom mluvíme, řekni: tedy pravd ll: ] est to děvče jiného Všude panovala veselá, za příznivých jehož jméno ti nemohu sděliti, což z a okolnost! příjemná nálada. Dobří tito jisté ode ani mne nežádáš. ] est mu U2 jez.d ci si jízdou na koni spíše odpoči­ takřka zadána, nebot' rodičové jej í nuli, než aby umdleli, a rovněž zvířata kdyby o mém pornč r u k ní věděli, nikdy jej ich nejevila velké únavy, nebot' za by k němu nepřipustili pro můj původ dnešního boje většinou stála s prázdný­ prá vě jako opět s mé strany otec můj mi sedly a ten kousek jízdy nebyl ot u­ Poměr můj k ní byl zcela počestným ilýrn k on írn pranic namáhavým. Nyní Listy ony choval jsem jako drahou pa· kynula jim dobrá, vydatná pastva a m át ku po ní, která Je toho také příči· delší odpočinek. I stráže měly dnes po­ nou že j sem se dosud neoženil a snad měrně snadnou úlohu. nikdy neožením! Poněvadž pak čl o vě k Jedni, zvláště nováčkové, navečeřevše onen, který se nyní o ni s lepší naději se ulehli konečně prostě na zem, za­ uchází, jest 111)'111 dobrým z n ámýrn, jenž mi nikdy ani stébla v cestu riepolož il, obalivše se do přikryvek sň at ých s koní, a davše si sedlo pod hlavu, kdežto' nýbrž naopak mnohé přátelství mi pro­ druzí, zkušenější "rangeři", starali se kázal, takže mu při všem jeho sokovo větší pohodlí, ulamujíce slabší větve, ství, s jeho strany úplně nevinném, skládali sebe a na a sebe podle jež při­ musím přáti jen nejlepšího, nechci, aby natrhanou v kryli je travou, celých ná­ byl sklamán v důvěře své v ni i ve mně. ručích, načež teprve si na to ulehli, Přeji si, jak je zajisté nejlepší, aby nezvěděl o ničem, aby neměl nikdy ani zaobaleni v přikrývkách a se sedly pod I hlavami. Bylo to jich opatření proti nejmenší příčiny k něja kýrn výči t kám a zlobě, ba aby ani v myšlénkách ne­ škodlivé vlhkosti a nočnímu chladu od mohl mně nebo jí nij a k zazlívati. Věc země. Jiní ještě chodili kolem o h pekouce si při nich celé kusy masa, na­ ta z sta n iž tajemstvím mezi ní a vlečené na železných prutech, nebo mezi m n ou na vždy a myslím, že. v popeli. jest příliš sou�\:romou, a by měla býti ta-I hána před veřejnost. A proto mi nal Frank Velík, či jak jej zde psali a vy­ oněch dopisech tak mnoho záleží!" slovovali ,,\Vellick", syn českého při­ I stěhovalce, seděl také ještě u jednoho "Ovšem, nyní uznávám l svědčil ]oe. z oh ů s několika druhy z městečka. D Ll vod y tvé j s o ušl ech e t n é a n i k do. ti Tento život v ležení, dnes poprvé zapo­ nemůže vytknouti, že" bys nesmýšlel čatý, měl pro ně zvláštní zajímavost, jako domorodý' ] ižan. Máš pravdu, že' která nedala jim tak hned odebrati se i vůči příteli podobné věci skrý váš, čil na odpočinek. Zvláště Velík byl velmi snad právě tím spíše. ° čem člověk rozčilen a roztržit, ač skoro n e rn l u v il a nev í, to ho nebolí, napověz zamilova­ ale celé jeho chování, docela rieobvy k lé, nému I_::,láznu něco, neuvěří nikdy ve tomu nasvědčovalo. tvoji poctivost, neuzná jí a vždy do­ "Co máš dosud v hlavě ta psaní?" mýšl et i se bude nejhoršího, otravuje sil tázal se tiše onen soudruh, jenž byl jel tím život a tobě také. Konečně i já sáII1 sem podle něho, mnoholetý přítel ]oe bych nyl snad takový, kdybych zvěděl, Holmes, když byli u ohně sami. že moje Hannah měla přede mnou ji� m ilost ný poměr a sn ad proti Frank přikývl jen mlčky hlavou a za­ nejlepšímu mračil se ještě více. příteli svému, kdyby se ho to "N u, snad na tom tak nezáleží:" pr a­ bych měl proto přece z št', právě jakO vil J oe, snaže se jej povyraz i ti. bych se měl od ní vždy za zklamána." "Otl, záleží! Byla by z toho veliká ,,]ak jsi daleko s ní?" tázal se Frank mrzutost, kdyby věci ty měly přijíti jako náhodou, ale s chvějícím se hla: ven a to mne právě nejvíce zlobí l" sem, což však nepřipadalo Ho lmesov' v jeho rozčilení pranic n "Proč to?" pad n ýrn.

ných na bedrech Carthage.

několika koní

z

"Hm, když už

New

ti

ž

,

I

ň

ů

,

ů

"

ň

,

,

týkalo'l

á

á

-121-

"Nu, chtějíc

úplně odmítala, ne­ ani pořádně mluviti," usmíval se J oe, "ale znám ženskou povahu a zvítězil jsem nad ní. Nyní je vše v pořádku a nemá nic proti tomu, abychom se ·vzaii, jenom co ta vojna přejde 1" Vel ík zabručel něco mezi sevřenými zuby. "Co jsi pravil ?" tázal se Holmes. "Nic 1 Zaklel jsem jen, vzpomenuv si na všecko 1" odpovídal Frank podráž­ zprvu se

mne

mnou

takřka

děně, čemuž však nebylo divu.

"Co míníš v tom směru dělat ?" "Poslouchej, Joe 1" zvolal najednou Frank prudce, chopi v druha za ruku a silně ji stisknuv. "Mám úmysl, chci něco provésti 1 Jest to smělé, ale poku­ sím

liký

se o to, vztek 1"

"Co chceš

ž

poněvadž

mám

v

sobě

jsem scl.open

I I

"Pokusím 1

veni chom

o

takhle

se

za

a

noc

tu

dvě

tak klidně

Smyth. "Una­ myslím, že by­ hodiny mohli

nějakého budíčka pro mod1 To by se ti třeba dobře hodilo k tvém II účeli. Či snad chceš dostati se domů beze zbraně, jako mírumilovný občan? To bych ti skoro neradil 1" "To také nemám v úmyslu. Poslyšte mne, kapitáne, jak si to před sravo j i. Farma otce mého leží při samém kraji městečka, a sice právě n a té straně, kde hnal nepřítel útokem. Jak se snad pa­ matujete, jest tam velké pole kukuřičné nám právě náležející, které jde až k sa­ mému plotu našeho sadu, na dvacet kroků od obydlí, jehož okna budou asi otevřena. Byl bych v okamžiku doma hotov, a obtíž leží v tom, abych se jen dostal strážemi. Tyto však na straně od nepřítele vzdálené, jak se domnívají, nebudou tak příliš ostražity, a jakmile se octnu jednou v kukuřici, mám na polo vy hráno 1" "Dobře, rozumím 1" kýval vůdce tlu­ "Chcešli však dobře pochoditi,. py. musí býti stráže dle možnosti nejlépe skoleny, a to tiše. Zdáš se m i býti roz­ umným hochem, a proto udělám něco pro tebe 1 Hleď: o půld r uhé v noci vy­ dáme se na pochod k New Carthage, o

Iráky I

ve­

?"

se

příliš nejsme

pokusiti

to, dříve nežli bude

ke

kapitánu Smythovi 1" rozhodně Frank, vstávaje od ohně s hranice roští, na níž byl seděl. "Půjdu s tebou 1" rozhodl se krátce J oe, nevěda sám, týká li se ta chůze k vůdci oddílu, či výpravy do městečka. "Kapitán" Smyth, statný, opálený m už, asi čtyřicátník, bývalý lovec, seděl také dosud u ohně, rozmlouvaje s něko­ lika "rangery", texaskými pastevci, ro­ tou surovou, kteří vša k k něm u pohlí­

Jdu

pro to i živo­

se

severní holotu po celou na pokoji," usmíval se

"Půjdu domů pro ona psaní 1" "Dej pokoj 1 To by tě mohlo státi ivot a sice spíš ano, nežli ne 1" "Už jsem se rozhod l !" "A kdy bys chtěl se toho od vážiti ?" "Kdy? Hned, dnes, ještě této noci 1" "Nesmysl 1"

pozdě pravil

odvážiti

mluvil Velík

pevně, ale rozmrzele nad kapitánovým výsměchem. "Nu, a my právě zde povídáme, že by bylo vskutku věčná škoda nechati tu ta 1"

kam dorazíme

nejdéle

za

hodinu.

Ko­

pyta koní ovázána budou hadry, aby­ chom

mohli

přiblížiti co nejtišeji. Já modráky od z p a d 11, ty "Kapitáne," pravil Velík, předstoupiv však si vezmeš asi pět hochů z místa, bez dlouhých úvo d ů, "mám důležité ří­ těch nejspolehlivějších v každém směru, kteří znají dobře polohu místa do všech zení doma a rád bych se tam ještě této noci od vážil 1" podrobností, a k těm ti přidám pro všecko 1" zvolal "Hoho posměšně Smyth. pět svých hochů te xa s k ýc h kteří "To se ti, hochu, stýská už tak brzo po umějí házeti lassem, což je z n a menité mamince ?" pro přepadání stráží, jak uvidíš 1 Jak­ I "To nikoliv, ale zapomněl jsem tam mile uslyším střelbu na tvé straně, za­ věc, kterou musím míti stůj co stůj, čneme 1 my; dříve ne, abys to rn o hl dle bojím se, aby nepřišla do nepovola­ možnosti vykonati co nejklidněji a po­ ných rukou 1 Jedná se mi o mnoho a hodlně. Nepodaří li se vám vniknouti

želi

s

nemalou úctou.

se

se

vrhnu

á

na

'

,

,

-122

do městečka bez .

poplachu, skolíte stráže použijete poplachu, jejž způjá, ku provedení svého předse-

střelbou sobím

vše 1" :

VI.

Přepadeni.

Když tábor Jižanů budil se k nové výpravě, panovala po krajině čirá tma, nebot' měsíc, jenž před půlnocí spoře jen chvílemi prodíral se mraky, zašel po té docela. Koně pasoucí se po travině na dlouhých provazech, př ipevriěných ke kolfk ům zat lučený m v zemi, snadno byli shledáni, kopyta obvázána hadry, jež měli rangerové k tomu cíli již př i praveny v zásobě, a záhy dal se oddíl opět na pochod za vedení úplně obeznámených tam lidí z okolí. V houfcích táhli jezdci, n eru l u více spol u, mnozí i na koních ještě vysp{lvajíce poslední verš krátkého spánku. Netrvalo dlouho, a spatřili v dálce z i kmitajících několika strážných ohňů severního vojska. Ve lík, jenž byl po ář

celou

noc

ani

oka

nezamhouřil, uzná-

vaje úplně mínění kapitána Smytha za nejrozumnější, přibral si mimo Holmese, jehož nechtěl odmítnouti, ještě čtyry své nejlepší př átelev hocb y smělé a znající zde každý kout, a kapitán přidělil mu pět Texa sa n ů, statných chlapů, kterým odvaha z očí zírala. Těchto jedenácte mužů d s lo se tiše a opatrně směrem severním, aby obešli postavení nepř íteIovo a ostatní tlupa sestoupila s koní, a1'y chvíli sečkala, než by ona malá

Zatím

neohrože­

postavení

Noc byla tichá, ale větřík vál od Mississippi, východní, od nepřítele, tak­ že i tato věc byla podniku Jižaní'l př íznivou. Mal)" oddíl k pobídnutí Franka, jenž chvěl se rozčilením, vzbuzeným vzbouřenou fantasií, a obával se, aby se nezpozdil, popohnal koně a ujížděl v té trriě, v níž bylo viděti sotva na pět kro­ k jak jen nejrychleji mohl. Nikdo ne­ mluvil, ale každý tiskl nabitou zbr a ň. vedle dlouhé lovecké ručnice i pistole nebo revolver. I koně, jakoby uzná valí

"Zajisté, kapitáne !" svědčil upřímně "Podaří-li se mi, sdělím vám

ky n ul Smyth jen krátce rukou. "Tím jest tedy vše ujeclnáno a vybeř si jen svých pět hochů l Vy pak," obrátil se ke své družině, "postarejte se v čas o provedení dalšího ! Já bud u nyní také chvilku spáti 1" "PúJdu s tebou!" pr av il Holmes k Vel íkov i, vzdaluje se s ním od kapitána, a nyní to JIŽ platilo pro směl)" podnik jeho.

místo.

na

severních stráží.

Velík.

dobře!"

se

vysláno nčkolik obratných, ných m už ů, aby vypátrali

"

"N"uže,

dostala

i výprava

a

vzetí, na které se ani netážu, věře ti, že jest důležité) a že ti asi běží o něco tajného, nebot' bys mně to zajisté byl sdělil l

-

ů

,

d ůlež i tost

skoro

chvíle,

ani

nefrkali

tak to šlo

kvapem jako průvod duchu mezi polemi a luka m i, po příkopech a mezi křovinami, rychle ku předu. I a

I

Konečně

octli

nad

se

městečkem

nyní na pravo, směrem k Mississippi, aby se dostali přímo na sever za osadu. K vůli jistotě, aby nenarazili někde na stráže, objížděli velikým a

zahnuli

obloukem. Někol ik set krokl! od místa, kde asi se táhnouti řetěz stráží, jež slyšeli

mohl

noční

se

jež

tmou oz

vedli

za

ýva ti,

úzdy

a

sestoupili

s

koní,

kousek dále ode­

vzdali Texasané vůbec koně své d orn cím

aby

průvodcům Frankovým, s

nimi

zůstali

státi.

káž íce

Sami

á­

jim, pak puš­

Frankem, kaž dý v jedné ruce s k o u, ve druhé s lassem, od sedla ode­ s

pjatýrn, sehnuti plazili se jako hadi polmi ku předu. Najednou př išl i na příkop, za nímž prostírala se již kukuřičná pole. "Pozor !" zašeptal jeden z Texa sanů. "Zde někde bude stráž Lehl

na

zemi;

!"

ostatní následovali

jeho

příkladu. ostříži rozhlíželi se rangeři ko­ Najednou jeden z nich, ležící podle Franka, škubl jím a ukazoval mu prstem. Frank se rozhlížel, ale nic neviděl. V tom započalo zase volání stráží,

Jako

lem.

nesoucí

se

blíž

a

blíže.

Od

prvního

zavolání, jež uslyšeli chvilku před tím, než sestoupili s koní, uplynulo čtvrt hodiny krátké i dlouhé,' nebot' každá

-

minuta zdála

se

věčností

přece

a

123-

druhé

"Přítel! Hlídka!" "Heslo? !" "Grant a Vicksburg

volání

je překvapilo. Nyní se ozval hlas již nedaleko a teď odpovídal inu jiný sotva na třicet kroků odtud. Frank, natah uje hla v u z příkopu, spatřil v tom okamžiku na kraji kuku­ řičniště nejasné obrysy člověka. Byl by se nejraději přímo naň vrhl a mimovolně se

trochu

sák strhl

vz

jej

chýl il,

avšak soused Te x a­

hned bezohledně k zemi.

V témže okamžiku

hlasy trhl

a

řinčení

nevěda,

co

Frank

znamená.

sebou

Zdálo

a

tichounce

"Co

se

jest vše ztraceno, že musí vysko­ spasiti se útěkem, nebo vrhnouti se na příchozí, nejspíše hlídku, která, jak mu připadalo, m u si Je nalézti! Počal se chvěti, chystaje se k zuřivému boji, avšak úplně klidné chování se Texasanů jP.j překvapovalo. Leželi jako mrtvoly, ani sebou nehýbajíce, ba snad ani nedýchajíce. Hlasy se blížily. Bylo však nyní zřetelně pozorovati, že se a

blíží

voj ín

s

téže strany, kde stála stráž. Však

již "Stůj!

na

ně té};

za volal!

Kdo to?" ozvalo

nočním tichem.

se

zachechtal. tázal

se

někdo, dle

všeho vůdce

hlídky. "Nic podezřelého l "All right !"

"

hlásila stráž.

to změněna stráž dosavadní vojí­ jiným, jemuž uležena největší bdě­ lost a tři mužové, jak bylo lze nyní dobře rozeznati, se opět vzdalovali.

nem

mll, že

čiti

se

nového?"

Na

slyšeti bylo nějaké

zbraně. to

!"

Texasan vedle Franka št'ouchl tohoto

př idušeně

Texasan

podle

.Franka

vzchopil, aby pronikl zoroval

novou

stráž.

nyní

se

napolo

zrakem tmu

Čekal

a po­ asi tři dlou­

minuty, Frankovi nekonečné, načež kyriuv ostatním, aby zůstali ležeti, plazil se po břiše příkopem sám dále. blíže se k vojínovi severnímu, jenž přecházel sem a tam. Uplynula opět jedna dlouhá, velmi dlouhá minuta. Voják dosud pře­ cházel. Najednou však rozlétl se tou tišinou slabounký vzkřek, jen jako z atí­ knutí ptáčka, octnuvšího se v oku.

hé

Všichni

vz týčili hlavy, ale polozřetelné obrysy vojíny před kukuřičništěm z mi-

124-

-

Pak ozvalo

zely.

chtání, ale po

ještě jakési již opět úplné

se

zachro-I

té nastalo

ticho.

Texasané hned po prvním vzlyku plazili se ku předu a Frank, jemuž v žilách tuhla

při Bylo

nimi.

krev, teprve potom

tom

za

teskno.

Již právě udá10 a o čem se hned po té přesvědčil Texasan zardousil severního vojína, skočiv po něm, připlaziv se k němu jako

poch opo val,

mu

co

nevýslovně

smutného

se

-

dravá šelma

a

stisknuv

mu

nemohl

aby

hned

hrdlo,

I

vykřiknouti. nyní ještě levicí rdousil teplou mrtvolu, kdežto pravou rukou prohledával již kapsy Seveřana. Frank

chvěl

nyní ještě víc, jako

se

zimnici, nejsa sebe mocen, nevěda co činí. Před večerem vypálil sám mnohou

v

proti "modrým," z nichž třeba několik bylo jím zasaženo, a i po sled ní dal po "nepříteli" bez rozvahy, pouze ve slepé zaujatosti vůči severním vojínům, je pronásledujícím, ač české volání onoho důstojníka jím řádně otřáslo, ale toto zachvělo celou jeho útro-. bou. To i.ebyl již boj, to bylo z ákeřriictví! Tot' hanebné takto sprovoditi ze světa člověka, přišlo mu na mysl. A stojí ty jeho dopisy z a to? připadlo mu hned po té. Ah ano, vždyt' jen pro ně se to stalo! Stojí za to? Frank nemohl si odpověděti, zda-li klid člověka jednoho stojí za život dru

ránu

z

ručnic

hého. Avšak

nebylo kdy

podobné úvahy.

na

Texasák, jenž severní stráž takto tiše odklidil, šeptal jednomu ze svých dru­ hů: "Přiveď sem opětně koně !" a ten dal

se

hned

"Pitomci

na

l"

zpáteční obrátil

cestu.

se

Frankovi,

rozhlédne 1"

"Tot' hrozné!" pravil jen Frank mimovolně.

"Hm, válka je válka! ušklíbl "Ostatně proč sem -

se

Te-

lezl?

nenutil, aby šel

sem

Fr ankov i

jest

ona

na

nás

zdálo, že děsná logika

se

železnou!

"Tohle byla pravá maličkost," mluvil klidně, jakoby si byl pranic neposkvrnil ruce touto vraždou, jakoby dále ranger

se bylo stalo něco praobyčejného, ale nyní nám nastává kus horší práce. Heslo sice známe, a to nám všecko velmi usnadní, ale proto přece bude to horší než zde. Nejspíše budeme si mu­ sit vzíti každý jednoho na starost, nebot' bude jich nyní nejméně pět pohromadě, celé hnízdo. Varujte se rány a z abr a ňt e nejen střelbu, ale i křik vší mocí !" rdousiti? 1" pr avil "To máme též Frank, otřesa se hnusem při tom po­ -

myšlenÍ. "Ovšem! Snad

jako

se

toho

dáš

nebojíš? nepříteli

Smrt koulí

jestli jí On by tě také neušetřil! Avšak koně jsou již zde! Zanecháme je tady v příkopě a nyní směle ku předu !" Všech šest mužů, i s rangerem, který byl pro koně, pustili se kukuři cí smý­ kajíce se hbitě a co možná tiše oheb­ nými mladými, dosud nepříliš hustými stonky. Šli řadou pohromadě, Frank s texaským vrahem uprostřed. Hlava mu šla kolem, jakoby byl opil)' a svíral pušku v rukou, ani o tom nevěda. K čemu však zbraň, když zde bylo spíše potřeba železných rukou ke stisknutí hrdla nepřátelské stráže? napadlo mu konečně. Tot' sprosté, to není jižní! mluvil sám k sobě v iuchu. Ne, to by on udělati nemohl! Nikdy! Stříleti ano, bojovati muž proti muži třeba bodá­ smrt,

nebo rukou!

,

kem,

na

Znova

k

jenž celý ztrnulý zíral na jeho počíná­ ní, nevěda posud jasně, co by měl či­ niti. "Prozradí heslo a nám dají právě před nosem novou stráž, abychom mohli jí odzpívati dříve ještě, než se trochu

xasák.

Nikdo ho střílet!"

život

a

na

smrt, ale takto otřásl

...

ošklivostí, Nebyl scho­ pen jasného o tom pojmu, byl všecek pomaten, nemohl se nijak rozhodnouti, vše př ipada lo mu jako ve snách, a on sám sobě jako stroj, nucený jíti dále, děj se co děj, pod trestem úplné třeba zhouby, kdyby vypověděl službu. Musil postupovati, prováděti dílo, k němuž sám podnět dal, at' práce byla sebe krvavější, bídáčtější a jemu hnusnější. Nebyl již pánem sama sebe, svého rozale

-

a

znova

což mohl

již

se

činiti?

-125

hodnutí, nýbrž cele byl své

v

otěžích my-

svého

šlénky původní, podniku, jehož stal se v okolnostech těchto bezvolným otrokem. Postupoval ku předu ani se valně nerozhlížeje, přenechávaje péči o svou bezpečnost Texasanům, svým pomocníkům, v jejichž úplné moci se však naléz al sám. Nel-yl jich velitelem, ale musil poslouchati, a odpor v nejmenším znamenal všecko možné, nebot' ti chlapi byli všeho schopni, jak byl přesvědčen. Bylo mu úzko při tom pomyšlení a přece cítil, že nebude mu možno vykonati, co bude třeba od něho žádáno. Aby jako spustlý pouliční lupič vyskočil na nic netušícího nepřítele a zardousil jej jako lotr, to nemohl nikdy, nikdy provésti. A s prsoma sevřenýma čekal na sr ážku s druhou řadou nepřátelských stráží, nevěda

jak

se

dosud, nernoh a

se

rozhodnouti,

zachová.

Již byli přes polovici kukuřičného 'lánu, aniž narazili na překážku. Po nepříteli ani stopy. V tom však ozvalo se nové volání stráží, kolující po přední řadě. Frank se zachvěl, očekávaje, že ve

volání nastane zde

mezera,

kterou

bude vše

odbyto. Ba zdálo se mu skoro, ,že by bylo dobře, aby uspořeno bylo další vraždění. On s průvodci snad prchnou, příležitosti bude asi dost, dříve než nastane poplach. Koně byly nedaleko. Čert už vezmi dopisy, necht' stane se cokoliv, jen když bude po všem tomto strašném počínání! Avšak i za nimi; kde předce museli státi druhové jeho s koňmi, ozvalo se správné zavolání, jemuž hned na to odpovídala stráž

uškrcení vojáka, více vlekl, nežli šel, hned zimnice, hned horečka jím lomcovala, tělo i duch mu vypovídaly službu. Teď zajisté u toho plotu se budou asi musit sraziti s mod­ rými, nebot' není pochybnosti, aby aspoň zde stráž nestála! Avšak již jsou u samého konce lánu, neosmělujíce se vystrčiti z kukuřice hlavu, ale nikde ani stopy po stráži. Všude ticho, a oči Texasanů, navyklé již tmě a lepší než u slídících psů, ne­ mohou postihnouti nic podezřelého. Též za řfdkýrn plotem nelze nic pozoro­ vati, vše je opuštěné, klidné. "Nic se nehýbe!" pravil Texasák po Frankově boku. "Můžeš se pokusiti! Přelez opatrně plot a dělej co nejrychlej i ! My čekáme zde l Texasáci položili se z opatrnosti opět na zemi do kukuřice a Frank, jem už tím připomenutím upět dodáno trochu paměti, jakož i tím, že kynula mu naděje na provedení podniku jeho bez nové srážky, přehoupl se jediným skokem tiše do zahrádky, načež chvátal rychle do obydlí. Skutečně, okno u ložnice jeho bylo otevřeno. Jinak byl by zaklepal na okno ložnice sestřiny, ale takto bylo lépe. Vše se mu tedy dosti dařilo. Aby obydlí otcovo bylo obsazeno nepřátel­ skými vojáky, ani mu nenapadlo. Vždyt' celé městečko zdálo se jako vymřelé a severní vojsko bezpochyby táboří všecko mimo osadu, majíc v této jen hlídky. To bylo míněním i kapitána Smytha, jenž silně pochyboval, že by

hrozným výjevem se

"

modří rozlož ili mužstvo

další.

místě

jim správně,

"Znamenitě! Hoši měli nápad! Sám jsem na to zapomněl!" šeptal Texasák,

nímž nacházela

Frank, jehož

byla

se

s

nohu do zahalené

rozčilena

bděním, nezvyklostí celého toho boje před večerem, pobytem v ležení a pak onou osudnou okolností

nočním

oněmi

listy, což

bylo

korunováno

že

se

domech,

nepřátelském

a

nanejvýše

mínil

zcela

obmezí

na

veřej né. Opřev tedy ručnici o stěnu, vyskočil na vyšší trochu okno a vsunuv jednu

Velíkova farma.

obrazotvornost

po

v

místnosti

a Frankovi bylo v okamžiku ovsem jasno, kdo se to ozval. Rychle opět postupovali dále. Blížili se již ku konci kukuřičniště, ku plotu,

za

-

I

vnitř, dostal

se

tiše do

ložnice,

neproniknutelnou temnotu. Nebylo mu ale v tak povědomé míst­ nosti třeba se rozhlížeti. Kufřík, v němž dopisy ony choval, nacházel se zastrčen pod postelí. U dělal dva kroky a na­ hmátl pelest'. Shýbl se, aby kufřík vy­ udeřil hlavou do táhl, když v tom v

-

-126

stolice, skácel V

nacházející ji

a

pak okamžiku ozval se na mužský hlas, volaje česky vy­ je to?" vteřin, jakoby udeřil, avšak v následujícím

"Co je? Co

se

Frank zůstal ň

lože

témže

loži cizí, děšeně:

do

vedle

se

!

hrom

Kdo

děje?

na

několik

již momentu vrhl se na postavu, vztýču­ jící se na loži a �hopiv muže toho za ústa, volal př idušeriě, ale anglicky: .,:Mlč, nebo tě střelím jako psa !" Avšak neznámý muž chopil jej za prsa, a odraziv jej mocnou ranou od sebe, pronesl hněvivě i zoufale: "Tot' zrada! A od krajanů !" To působilo! Frank teprv nyní sebou trhl a trochu se vzpamatoval ze svého nesmírného uleknutí. Můj bože, muž ten mluví opět česky! Krajané! Zrada! Tyto dva pojmy prolétly Frankovi hla­ vou.

Mluvte

"Probůh! smrti!" a

zvolal

tiše,

opět,

sice

úzkostlivě, než výhrůžně,

uškrcenou

nic

na

za

ale

zas

v

a

vrhnuv

se

na

neznámého,

u

ně­

hož nemohl ovšem

předpokládati dobré úmysly, počal s ním zápoliti, aby tento nemohl použiti zbraně, má-li jakou po ruce. Chytil jej jednon rukou za krk a druhou za pravou ruku, snaže se sra­ ziti jej k zemi. Frank učinil rovněž tak, snaže se však hlavně zacpati mu ústa, by jej umlčel. Avšak poručíku nena­ padlo křičeti i zápasil tak po tmě tiše s neznámým protivníkem, který jevil velkou sílu, ale bránil se velmi neo­ bratně.

přece

záleželo

velice svižném

a

jen na Frankovi, silnějším, lepším

daleko

rváči, aby poručíka měl mžicích

sebou.

v

Ale

několika oka­

podivno pod jej neznámý nepřítel držel za hrdlo, snaže se mu je sevříti, nemohl on mu učiniti totéž, ač příležitost měl a sáhnutí jeho mohlo býti poručíku osudnější. Avšak Frank byl pomyšleačkoli v

-

jako

ohromen

byl by nikomu v té chvíli nezmáčkl krk. Když se mu pak stalo sevření hrdla již obtížným, počínajíc jej dusiti, chopil tajemného soka vší silou za prsa a od­ trhnuv jej od sebe, zvolal znova, tento­ kráte však česky: "Pamatujte se! Pozor! Tiše! Ne­ bojte se!" Není možná říci, zda-li by bylo napo­ menutí to u poručíka prospělo, ale v témže okamžiku otevřely se dvéř e ložnice, jimiž padl sem proud světla a na prahu objevila se před oslepenými zápasníky Mary, v nočním oděvu: vyděšená. Než-Ii však mohla vykřiknouti, jakby se bylo asi zajisté stalo, přiskočil k ni Frank, a chopiv ji za ústa, shasil svíčku již držela v ruce. Všude rozlila se opět -

čirá tma. VII. Rozednivá

se.

"Tiše, probůh, Mary!" šeptal

an­

pase

stráž

světě ani k své obraně snad

jste synem prosebně,

pistole, ale ani mu nena­ je vytáhnouti. padlo Poručík, jenž se však zatím též pro­ bral z prvního překvapení, vyskočil

A

na

a

zem

Měl

lože

ním

ale více

glicky.

s

-

Frank.

Vše

na

tom

s

záleží!

d ůr a

A vy

též, je-li vám život milým l" "Franku, pro boha, pamatuj se ! šep tala nyní i Mary, když ji bratr pustil "Jest to otcův host, krajan! Nezapo meň ! Žádné násilí!" "Krajan! To již vím! A co jste ji nak?" obrátil se Frank nyní k poručí II

kovi.

,,] ak jste slyšel, nebot'

host

míním, že poznávám

svého hostitele

-

a

vašeho ve

otec

Vás syns

jinak poručík

sever

armády, kdežto vy jste Jižan !" mluvi poručík tiše, ale s důrazem a rozvahou

ní

již opět nabyl. "Ložnice vaše byla m od otce vykázána! "Ano!" svědčila Mary. ,,] á dosud ne spala, když uslyšela jsem, že se zde děje něco neobyčejného, že zde někdo zápasí a vzpomněla jsem hned na tebe, obáva jíc se nejhoršího !" Frank neodpovídal, snaže urovnati s v mysli, co zde slyšel, ce' tak náhle při šlo. Host, Seveřan, krajan! táhlo ml h la vu. Na nějaké nepřá telstv! si an nepomyslil, jsa tím vším překvapen .

pomaten, ba stísněn.

-

127-

V tom opět si vzpomněl na Texasáky, venku naň čekající a na účel své návštěZachvěl

vy.

pronesl

a

z

se,

hluboka

si vzdychl sevřenými zuby

mezi

po té

jednoho národa, místo zuřivého, br a tro­ vražedného boje, chtěl bys opustiti še­ divého otce svého ke hrobu již se chýlí. cího a sestru svou snad na vždy?! Slyšel jsem vše. Po m ni a rozvaž, které povinnosti jsou bližší!"

pohnutě: "Musím pryč, pryč odtud! Čekají na Vezmu si jen něco s sebou, proč jsem právě přišel!" mne!

témže

V u

plotu

po kufříku.

několik.

"Snad nechceš hned opět jíti? Sečkej, zde se ti nic nestane! Co chceš? přinesu ti to!" mluvila Mary, udivena,

vzteku i

Shýbl

se znovu

pod postel

překvapena. "Netaž

ti nic říci!"

mne, nemohu

=,e

po tmě

prohledávaje

již

rána

hned

a

I

kufřík.

hodně.

1 Skrejte ll] á vás budu modrým !"

"Zůstaňte

"Nevím sám, ale do boje jistě! Kdo vl, zda-li se kdy vrátím! Pozdravuj

vým

otce!"

zavěsili

otci

mé

volala

ti?"

je

"s bohem"

snad

-

ne-I

"To nikoliv dveří jiný,

1"

vážný

ozval hlas

se

v

ode

tom

starého Velíka.

že jste pod střechou mou půdě neutrální, avšak já ti otcovskýrn právem, Franku, kážu, abys netasil více zbraň ani pro ] ih, ani pro

"Pamatujte, na

Sever 1" 1"

při prohlášení

jakoby po

se

zdál

odvětil temně syn, poručíkově sebou

pomýšleti

na

trhl, obranu, ale

proslovení otcově zůstal opět

hnutě státi. "Kdo je ti bližším, Franku, a

ti

cizinci,

nebo ten,

co

jenž

nepo-

země

ti život dal?"

spory, které by měly býti uklizeny

přátelskou

se!"

zvolal

roz-

proti

šedi-

vyrvati, Mary. volal ven, pryč!" úspěchu. Nepustili

i otec

avšak bez

strhl

se mu

a

"Co ti po

Necht'

tom 1

pomínal jej otec. Venku panovala důkladná

všeho

se

rvou

dosud vřava

rvačka.

Obě

a

1"

na-

podle strany

chytily se asi v kukuřici a nastal zápas muže proti muži. V tom již také ozývaly se poplašné signály po celé čáře a se všech stran kvapily sem asi hlídky. "Za nimi 1 Za nimi 1" slyšeti bylo zvenčí mnohé hlasy. "Skryjte se 1 Hned! Máte nejvyšší čas 1" volal poručík. Frank sebou již neškubal, nebránil se. "Do sklípku 1" pronesl stařec, vleka syna vší moci od okna, v čemž mu po­ ručík i dcera pomáhali. Frank dal se

bezmocně vésti.

začala i prudká střelba opodál, na západ od městečka. Kapitán Smyth uslyšev rány od severu, spěl ku pomoci oddělení vyslanému s Wel,

Současně

lickem. tato

mluvil otec dosti hlasitě, aniž fej sy� více napomínal k tichosti. "Pro ty umnou,

nyní

Avšak a

ho.-

nyní

"Nemožno

se

jediným

paží

brániti

Franka, snažícího

"Musím, musím

rozhodně Frank.

buď zdráva 1

Vy pak, krajane," obrátil se k poručíkovi, nechtějte setkati se se mnou ve vřavě bitevní, nebot' vás nepoznám a prolil bych třeba vědomky českou krev 1" "K tomu nedojde, nebot' nenechám vás odtud odejíti I" zvolal poručík. "Zanechte odporu a vzdejte se! Jste mým zajatcem 1" sama

i

na

úpěnlivě,

"Vyřiď poslední 1" opakoval "A

A

a

okna.

silnou

poručík zachytil jej

překvapoval.

více

a '

"Oh, běda!" vzkřikl Frank

Frankově

Co

venku

se

ní i druhá, třetí

za

skokem chtěl dosáhnouti

dolů.

!

stal

jiných.

"Kam chceš jíti?" tázala se znovu Mary úzkostlivě, již smutný výraz v řeči

"Stůj! Zůstaň l\lary v úzkosti.

okamžení

nějaký hřmot, ozvalo se výkřiků překvapení, ule knutf, bojechtivosti, zahoukla střelná

roz-

domluvou mezi syny

To

pohnulo ještě jednou Frankem, nový pokus o to, aby přece odešel, avšak marně. "Buďte tichým a opatrným a setrvejte zde až do mého návratu 1" pravil poru­ čík, když Frank sklesl ve sklípku na

jenž

učinil

-128

bednu, jsa jako omámen.

ukryjte

ještě lépe,

se

Za žádnou

nosti.

dokud

štějte,

cenu

nejsem

vybaviti, nechtějetak učiniti hrubýn způsobem. "Nuže když jdete do boje, kde vá může snadno potkati neštěstí, z něho

"Můžete-li bezpeč­

se

k vůli

pak

ho nepou­ mluvil

-

zde 1"

ke starému Velíkovi.

se

"Kam jdete? jej Mary úzkostlivě.

"Půjdu se jen podívat, co se vlastně děje!" odvětil poručík, podivně jsa dojat slovy dívčinými a co otec pře­ mlou val a konej šil syna, odešel rychle do ložnice, aby se ustrojil v úplné dosud

če

v

je

uvědomí.

tiše

ze

nemáte pro ni koh

otec váš ví

Iowě,

"Tedy

Moj

rodiče

"Nikoho

adresu

i hoši učinili

a

snad n.

by

ostatn

a

-

nikoho

jiného?"

1"

"Ani jednu milou duši?" doléhal Mary, velice rozčilená. "Nikoliv 1 Nemám milenky?" Hlas poručíků v z něl velice rozhodn

Spal jako pravý voják polo oblečen proto byl ihned hotov. Když vychá­ a

-

taktéž 1"

tmě.

zel chvatně

třeba nevrátíte

nějaký vzkaz, jejž bych potom mohl vyříditi jako poslední slova vaše 1" "Oh, ano 1 Máte pravdu 1 Mám rodi

Zůstaňte zde 1" žádala

a

-

stavení, zastavila

jej na verandě přede dveřmi Mary. "Neodcházejte! Ne­ opouštějte nás 1" šep­ tala, uchopivši jej za ruku.

"Musím, povinnost

mě

Slyšíte, kterak mě upomínají ?" Střelba na západě hl u­

volá 1

čela neustále

městečku I

okolo

šum

a

po celém

a

byl již hluk. farmy panoval

sběh.

"Musím

ke

chům !" dodal

boje

"Do

svým ho­ pohnutě.

1

Možné

smrti vstříc 1"

vzdychla Mary, ruku jeho nepou­ štějíc ze své, kterou po­ ručík mimovolně jemně tiskl.

Spěchal;

ale

ne-

,

jakoby nemohl odtrhnouti'; ruku svou z její vyrvati. "A mého bra­ tra jste zdržoval!" dodala s výčitkou. "Já bojuji za věc poctivou, za zrušení otroctví, a to poctivým spůsobem, jako, řádný vojín a ne jako pravil poru­ odcházel,

"

...

čík

s

důrazem.

"J ako

zákeřník 1 připojila sama­ ."Máte snad pravdu !" "A od toho chci jej odvrátiti !" doložil

poručík. Hluk se Palba stále se ozývala. vzmáhal. Poručík byr netrpělivým nad tím to prodlením, ale nemohl a nemohl

I

I ,

a

zároveň

vyvinul

ruku

SVOll.

v osudné třeli "N uže, vzpomeňte chvíli, dnes i kdykoliv, že vás pr ová:

si

nejlepší přání všeho dobra od krajankj která třeba vyrostla na Jihu, zůstal vždy přece jen Češkou, co poznala vás 1 Hlas její se silně chvěl a zajíkal. "Díky!

Pak

shledanou" !"

ne

"s bohem

1," ale

"n

pravil poručík pohnu a ještě jednou stiskl jí ruku. A při prvních šerých stínech novéh dne, jež počaly právě zápas s temnoto. viděl nepopíratelně, že Mary tekou p lících bohaté slzy.

• -

I:!!)

"Na shledanou!" opakoval ještě, již několik kroků odtud,

st ísněnýrn

se

hr­

dlem.

Mary chtěla také ještě něco pronésti, již pro hořký pláč a nával hrozil citů, jenž ji přímo zalknouti ale nemohla

...

Ve

maje

sklípku ani

roval aui

seděl otec

jenž neodpo­ výkladům otcovým, neslyše. Nebyl také

hlavu skloněnou

jich

slovem celkem

se

na

synem,

ruce,

zadumán, ale ducha Frankova zmocnila zvláštní tupost, bezmyšlénkovitost. se

1\ aslouchal více

zaléhající,

střelbě, sem jen slabě jinému.

než čemu

Oba si snad

ani

nepovšímli,

že zde

nebylo Mary, která i po odchodu poru­ číkově zůstala na verandě. Teprve když vypravoval Frankovi o roze­ zleném příchodu poručíka, na něhož vypáleno bylo z okna jich obydlí, přiz­

starý

nal

Velík

se

syn

krátce, že

to

učinil

on.

tu ohavnost války vů­ války zvláště l vykládal stařec rozhorleně. "Střelíš po člověku, jehož neznáš, jenž ti jakživ praničím neublížil a k tomu naopak ještě docela

"Hleď tedy

bec

a

na

občanské

"

--

je krajanem a hodným mužem, s nímž je radost jednati! Byli byste zajisté přátely, kdybyste se lépe znali! A tady bys jej byl zabil jako divou zvěř!" Frank opět dále neodpovídal, ale před duševním zrakem jeho jevil se stále a znova onen znova vojín na stráži, Texasákem. uškrcený divokým A Mary na verandě pozorně poslou­ chala, když první nával slzí mocně se jí v oči deroucích, přešel, tu střelbu z dál­ ky, vždy víc a více se vzdalující a sláb­ noucí. Trvalo to již asi půl hodiny,

ne-li déle

nad

a

vz

dáleným obzorem

na

vf/chodě rostl stále jasnější pruh, zvě­ stující příchod světla, dne, ohlašující slunce dávno ještě před jeho se objeve­ ním

na

obloze.

Zdálo

se

věru, jakoby

zmizela i střelba

kala, tratila

a

ruch

s prchající tmou boje. Stále zani­

se.

Svěží ranní větřík vanoucí rovněž od

východu, od nesmírného veletoku, po­ hrával lehkýrn šatem jejím, ale Mary necítila chladu ani únavy, ač byla po celou

čerem

noc

oka nezamhouřila.

poslouchala

také

z

Před

ve­

dálky střelbu

-

mezi

1:)0

rucdr

ýrni, jsoucí s uprch­ v líky Mississippi a když tato přestávala, až konečně úplně zanikla, litovala toho, nebot' to znamenalo, jak dobře věděla, že Jižané musili už couvnouti, opustiti New Car­ thage. Nyní však nepřála si ničeho vroucněji, než aby přestalo již to vraž­ dění, ten válečný řev, jenž tak hrubě rušil tu přírod u kolkolem, budící se ze sna a jakoby urážel ten nový den, jenž

šedými

z

a

městečka

na

ostrově

nastával.

právě

Ne trv a lo

to

však

dlouho

skutečně ustala docela.

a

střelba

Za chvíli

pak Mary pozorovala, že se tlupy vojska vracejí do městečka. Některé oddíly šly i kolem plotu farmy, hlučně hovoříce.

Jedni

se

smáli, druzí kleli

na

přerušený

odpočinek.

-

"Ale co řeknou moji soudruhové !" "Tolik, co by řekli o každém, kdož by náhodou padl do zajetí. jsem přc­ svědčen a věřím tolik onomu krajanovi, že tě nezradí 1"

"Měl j sem jej v m oci po d va kr át, a se mu povedlo vyváznouti t ím, že jsem poznal v něm Cecha. Pod i vn.i

vždycky to

věc!"

uvažoval Frank. věru

podivná a při tom V)­ starý. "Ano, zdá opravdu, jakoby v to m kus osudu vť­ zelo, napomínajíc tebe, abys upustil od dalšího boje, v ně:nž snadno proliti "Ano, á

z n am n

svědčil

!"

můžeš krev bratrovu i

"Oh,

svou

za

věc

c

iz í."

té

bych byl podruhé neprolil. zardousiti, bych jej byl musil zvolal Frank _ve trapné opět v z porn íncc na zaškrcenou stráž. To jsem však uči­ niti nemohl, i kdyby to krajan n ebyl .

nebot'

-

"

Tu teprve Ma ry zpozorovala, že chází se doposud v nočním obleku,

stále více dnělo.

na­

ač

Což

aby se vrátil poručík? A tato myšlénka ji vzpamato­ vala lépe, než cokoli v jiného. Vklouzla rychle do své ložnice, umyla se, aby se osvěžila, oblekla jednoduchý, ale vkusný šat a pak odebrala se do sklípku k otci se

a

bratrovi. Tento seděl dosud

na bedně, opíraje zády o zeď a zdálo se, že spí, maje oči a celý obličej zastřený rukama. Ne­ bylo tomu ale tak. Pož ád al t' právě otce, aby už utichl a tento uposlechl také u sed nuv a svěsiv hlavu. Když vstoupila Mary a za ní vnikl sem dveřmi proud

se

světla,

ulekl

se

stařec.

"jest již· po střelbě 1" oznamovala, vojsko se vrací 1" "Jdi ven a dávej dobrý pozor, aby se sem nepřiblížil nikdo nepovolaný," žá­ dal ji otec, a Mary ochotně uposlechla. "Co chceš skutečně, abych padl zde modrým do rukcu?" ozval se konečně opět Frank sám. "Raději tě uvidím jako zajatce, než v řadách jižních 1" odpověděl stařec důrazně. "Ostatně ponecháme rozhod­ nutí poručíkovi, který snad ještě přijde a bude nejlépe radu věděti. Nyní ven nesmíš, abys nepadl rozlíceným třeba vojákům do rukou 1"

"a

A

tu

své

k

starcovo

na

té krátce

doléhání sdělil pc té noční výpr av.

celý průběh

domovu,

své strašné

smutnou

udalost

tu,

Když pak by 1 jakoby se mu bylo

doj my po nÍ.

hotov, zdálo

se

mu,

odlehčilo.

"N uže, po takové společnosti sna'} přece prahnouti nebudeš 1" mínil otec. "A co jsi zde chtěl, že jsi takové nebez­ pečenství pro to podstoupil ?". "Bál jsem se o papíry, jež jsem ne­ chal zde v otevřeném kufříku pod po­ stelí svou."

"jaké to byly papíry?" "Dopisy!" "Od nějakého děvčete snad?" "Ano." "Od kterého?"

.,Syn

mlčel.

"Mně, otci svému, který jsem ti byl vždy přítelem nejlepším, to snad říci můžeš 1"

doléhal

stařec.

"Zdá

se

mi,

jakoby v celém tvém jednání dnes bylo cosi tajemného, necbyčej ného 1 Jsi více rozrušen, nežli chceš vypadati. Vyznej se ze všeho, snad ti bude lépe !" "Snad! Proto jen tak učiním. Nuže, dopisy ony jsou od Hanny Brown­ ovy 1" pravil trhaně Frank, uchopiv pevně ruku otcovu. -I akže? Od toho pyšného děvčete, z rodiny, která na přistěhovalce tak ne-

__

přátelsky

vzhlíží? 1

mne zde pro

můj

cizí

naposmíval fíce Welík rozhořčeně. se

a

131

o

Oh, starý Brown původ vždy nejnaurážel," zvolal

známost

naše

zůstala

tajemstvím. "ěděl jsem, že sotva kdy iá ji miloval a věřil jsem

Věděl

jsem to,

také

"Proto

řede všemi

bude mou, ale v totéž i u ní.

Prá vě proto, že ačkoliv jsem přistěho�alec, Čech, jehož národnost slučují s pojmem cikána, a Hannah vychována

lyla

v

náhledech

nám

nepříznivých,

spíše jsem věřil, že ke mně něco .ítí, když se se mnou sbližuje, nebot' by jinak zaj isté tak neučinila 1" "Vždyt' za ní chodí J oe Holmes, Který si ji prý najisto vezme?" divil se ím

I

-

je jen české děvče, stejného. původu." "Oh, nepomyslím už nikdy na žádnou ženu 1" vzdychl si smutně Frank. Stařec jen mávl lehko rukou, na to" r.eodpovídaje, jakoby uznával za zby­ Pro s

tebe

tebou

tečno

o

tom

mluviti.

"Mám nějaký nápad," pravil po chvil­ "ale sečkám, až co tom u řekne kraj au

I

ce,

,

Horník." V témže však

zároveň okamžiku

vřely se dvéře sklípku

o te­

jimi vstoupila rychle Mary, volajíc radostně: "Pan poručík je zde!" "Ano, ži v

puje

za

a

a

zdráv," hlásil tento,

ní. Už

je

dávno po všem.

vstu-

Útoč­

otec, syna v hloubi srdce svého velice lituje a s ním cítě bolest, jež vanula ze

níci, včerejší to tlupa, couvli, jakmile byla rozvinuta větší síla a nyní jsou pronásledováni naší jízdou, která jim

slov

nedá

jeho.

"Ano," odvětil Frank rozhodně, ale � tonu jeho vyznívala sevřenost srdce. "Řekl mi to sám dnes v ležení, a ještě YÍce. Zapomněla na mne dle všeho fPlně. A tuže pojal jsem tím úsilovněji dopisy ony nesmějí se dofyšlénku, do -nepovolaných třeba rukou, že �tati aesmí se nikdo o tom dověděti, aby se

,nad

neposmíval, anebo docela aby mně �evyčítal, že jsem klamal J oe-a, který byl vždy mým dobrým přítelem a doká­ fal to i v poslední chvíli. A přece na­ padalo mi některými okamžiky, plnými zteku, zlá, hanebná myšlénka, abych lej někde ve zmatku boje zastřelil a busil jsem ji násilím od sebe zapuzo­ ati. Co by mi to bylo pomohlo ko­ ečně, když už mne Hannah opustila? le lomcovalo to mnou neustále, abych ěl ony dopisy, a zničil je, až potom nen hnusný dojem vraždy zapudil � hlavy mé vše ostatní a zanechal v ní en

hnusnou ošklivost 1"

"Není divu," svědčil

otec.

"Tak

to

edy bylo, ubohý hochu 1 Je tedy opět jednu příčinu víc, abys se zřekl té su­ evé a namnoze ošemetné společnosti �dejší. S cizím, zvláště zdejším děvče­ tem, ti v manželství nikdy růže nepo­ vetou, ale trní bys dosti pocítil, jako

šípku, jenž kvete zde po cestách ratičký jen čas, ale píchá po celý rok. toho

k

přiblížiti. Divise polednímu odtud, avšak se

zde

stane

několik

po

naše náš

se

hne

pluk

z ů­

dní, aby střehl

volnou

plavbu po Mississippi, kudy mají jeti od jihu lodi s potravou našim, obléhajícím Vicksburg." "Není možná," divil se stařec, zatím co Mary patřila na poručíka v němém, ale

radostném

celou

udivení, nemohouc ani

potěšitelnou zprávu najednou pochopiti. "Už to je I" smál se poručík. "Dově­ děl jsem se to od samotného jenerálova adjutanta, s nímž jsem přítelem. Bylo tak

tu

usneseno

hned večer."

"A co s Frankem?" tázal se starý Velík, jemuž starost o syna připadla

mysl, dříve než tomuto nému, poslouchajícímu zprávy ty pohnutí, ale mlčky.

první

na

samot­ ne

bez

"Dá·li nám čestné slovo, že nebude bojovati proti nám, pomůžeme mu na Sever," mluvil poručík. "Přemýšlel jsem ° tom, jda právě sem. Myslím, že to bude nejrozumnější, lepší než zajetí. Může" jíti zatím k mým rodičům do více

lowy." "Výborně, výborně

1"

zajásal

stařec.

"Věříte, krajane, že jsem právě tak na to i já myslil? Ano, zrovna tak! Toť opravdu zvláštní. Nu, co tomu říkáš, Franku? Půjdeš tam P"

-132

"Půjdu !" odpověděl tento mdle. Ujednáno tedy!" zvolal otec. ",\.le vy zůstanete u nás dél�, neníliž pravda?" "! obrátil se k poručíkovi. a usmál se tento "S radostí!" pohlédl i při tom tak nějak zvláštně" na Mary, ! která sklopila při tom oči a zarděla se. I

,

VIII. Po dvou letech.

Frank

musil

ůst ati

ukryt

cel)' den, noci, když byla již dávno pryč a pouze 22. pluk ibwský v New Carthage z ůstal pomohl mu po ručík Horník z osady. Dostal se št'astně k Vicksburgu a odtamtud šlo to již bez nebezpečenství až do Iowy. Poručík se dočkal v New Carthage jeho zprávy, že dorazil št'astně na místo. Přišlo mu to polní poštou zároven s listem od rodičů, kterým se Frank, ač prý je velmi smutný, dosti líbil. Iowský pluk ležel v městečku po celé tři týdny, ale nebyl již znepokojován. Divise Carrova čistila prý krajinu d ůkladně. Práce mimo stráže nebylo, ale poručíku Horníkovi se přece pranic nestýskalo, a když nernusil, ani se z obydlí svého u krajana Velíka nehnul. Rovněž ani starému přistěhovalci ani Mary nebylo právě příliš smutno, ač jim přece Ale ten byl značně Frank scházel. v bezpečí, a zajisté hůře bylo by naň v dlel řadách jižvzpomínati, kdyby ních. Náhradou za něho měli pak poruale

z

po

.

I

di vise

v

,

číka,

s

nímž

Frankem

mluvili více

za

den, než

týden. Když konečně přišel rozkaz k dalšímu pochodu jižním směrem, nastalo pro' všecky tři smutné loučení. Co si poručík s Mary za tyto dny soukromě řekli, zůstalo tajemstvím před starým její otcem, ale tento na objevení tajemství nenaléhal, a také se pranic nedivil, že Mary po celý ten den před odchodem usedavě plakala, při rozchodu pak docela, žalem jsouc přemožena, klesla milérnu krajanu na prsa, hořce vzlykajíc. A když ji tento bez ostychu před otcem políbil, také se slzami v očích, nechtěla I se od jeho rtu ani odtrhnouti. Stařec ač velice pohnut, jen mimovolně se usmíval. S poručíkem o tom s

za

-

nemluvili.

ani

shromáždiště doma

ve

Vyprovodil jej pluku, ač Mary

:

až

zatí

hrozném bolu div si nezoufal

poručík toliko: "Nic neslibuji, poněvadž nemohu, a vrátím-li se živa zdráv, přihlásím se budu jednati! Nevrátím-li se, necl považuje se Mary za vdovu!" Řekl to s ta kový m vnitřním citem, � starý otec nepochyboval ani na okarnž: o pravdě a významu těchto slov. A � loučení bolelo starého Velíka více srdc nežli když se loučil s vlastním synef Ovšem, ten šel do bezpečí, tento � války! Z každé stanice, kde bylo jen možn posýlal poručík Mary dopisy, jež je tala s větší ještě dychtivostí, než zpráv o průběhu války, kterou si přála mí co nejdříve skončenou. Kdyby býval šlo po-Ile jejího, byl by vrchní jener, jižní armády, Lee, odevzdal kord Grai tovi hned po pádu Vicksburgu, nt dlouho po těchto zde vypravovanýc událostech, dne 3. července 1863 a n po bitvě u Appomatox, 9· dubna 186: Zlobila se, jak může konfederace, há jící hanebné otroctví i po zrušení jeh presidentem Lincolnem a chtějící sesh a

po cestě řekl

mu

j) '

biti

Unii, mocnou ve své ohromné roi loze, tak dlouho odporovati zdravém rozumu.

Poněvadž, jak dobře věděla, nebyl se s tím smýšlením pohodla s drui kami, které by se jí také vyptávaly třeb

by

více,

jího, české

by jí milým bylo, na bratra jE nikam, čtouc raději dem knihy, jež měl otec v zásobě.

než

nešla

Frank a

Velík

ve s

všeobecném mínění zmiz:

dcerou

měli

proň smutel

proslýchalo se, když konečně došly o zdejších hochů, kteří odjeli s rotou kr pitána Smytha, zprávy, že se druh jejic pohřešuje od nočního přepadení osad' Tlupa tato byla zahnána až do Texas' kdež se konečně rozprášila, a hoši z Ne' Carthage a okolí vstoupili většinou cl řádné jízdy jižní. Poručík Horník byl na podzim s "Čl skou

setninou"

Rouge, a

delší

dobu

v

Batc

hlavním městě státu Louisian

po té leželi dlouho

v

lndianole

p�i.,Z;

-133

Jivů

mexickém

v

kdež

Texasu,

měli

�asté opět srážky s tamějšími rangery. Při jedné z nich byl raněn lehce do levé ruky, ale to se mu brzo opět zahojilo beze vší další

škody.

Konečně bylo po válce a vojska vra­ cela se domů. Starý Velík, jenž posled­ ní dobou stále nosil V hlavě jakousi velkou věc, zeptal se konečně Mary s velmi důležitou tváří, co by tomu ří­

Sever,

přestěhovali lowy. Pozemky budou prý nyní opět lépe platiti, nebot' mnozí lidé vydělali peníze, které budou chtít � nemovitosti nyní uložiti a on má prý loho Jihu už právě tak dost. Frankovi je dle dopisů také "tam nahoře" nyní

kala, kdyby

na

se

třeba takhle do'

.elrni líbí, sem se vrátit nechce mi nemůže a tam je přece jen

a

skoro

veseleji nezi četnými krajany. Yankee-ů prý :am skoro ani není, jen samý přistěho­ ralec, živobytí lepší, vše se vzmáhá, kdežto Jih přece jen mnoho válkou utr­ pěl. Co se pak hrobu matčina týče, jaká již pomoc. Budou snad moci časem po�ůstatky její převézti. A Mary, která dřív nechtěla o odcho­ íu z Jihu ani slyšeti, pravila nyní otci, �e by bylo moudrým vyčkati mínění nadporučíka Horníka, který jí vposled­ ním dopise slíbil, že při brzkém návratu .

pluku vezme si dovolenou a zastaví opět u nich na cestě k domovu. To

Plnilo

se a

také asi

netřeba

se

měsíci skutečně vy­ připomínati, že nad pov

velice opálený, ale' zdravý a tatnější než dříve, nebyl proti tomu, ýbrž naopak silně "pro". A zůstal do-

je.ště

IUČík,

-

cela

s

dlouho, až starý Velík

nimi tak

nalezl dobrého

kupce,

s

nímž vše k spo­

kojenosti uspořádal, učinil opatření k převezení pozůstatků jeho manželky na místo, kde se příště usadí na to je provázel po cestě až domů, na­ bídnuv jim návštěvu u rodičů svých, dokud by se neohlédl stařec se synem po zakoupení nějaké pěkné farmy někde oboustranné

v

českém sousedství. V lowě však čekalo na, ně

ještě jedno překvapení. Frank, nazývaný mezi čes­ kými osadníky všeobecně "Texasákem", což jej zprvu dost zlobilo, až později přijal to za žert, nečinící nijakou na­ rážku na surovou tu chasu, jak ji po­ znal, přijel jim naproti do Dubuque a hned v první chvíli pozna li, že je velmi celé povaze své. Přiznal se první hned chvíli, kdy byl s Mary

změněn

v

pak o samotě, že nalezl zde nevěstu a sice sestru Horníkovu, děvče nyní osmnácti­ leté. Nadporučík, když to uslyšel, byl velmi udiven, nebot' opustil' sestru svou Anninku jako pouhé dosud dítě, avšak když uzřel ji jako dospělé henké děvče, jež se mu přiznalo, že Franka miluje, a když slyšel o tomto veškeru chválu jak od rodičů .svých, tak od sousedů, neměl také nic proti tomu, obzvláště, když Frank nechtělo Jihu ani slyšeti. v

-

A tak dočkali

se

staří Horníkovi

'kladě řeči mateřské!

�St�stí.P§· v

,

IvTES�I

-

nímž

to krása

Semotam motýl uniká jako by ve výsměchu, že rámě, chtivé kořisti, v v pot umd leno je spěchu.

moty le,

dítě hon í; jak krásně v barvách se jeho křídla cloní!

za

se

duhových

Hle, však již ruka dychtivá, lapila křídlo chvatem: však beze k rá sy pojednou. co

dřív

se

se

starým Velíkem jednoho brzkého dne dvojnásobné svatby dětí svých, jež se­ šly se v tak podivných, zlých okolno­ stech a dohodly se, poznaly a naučily se milovati v daleké cizině jen na z á­

lesklo zlatem.

J. J.

U kříže. ale potOtll kdesi šlénka, že židé

i?� C)� C'

1·1 �

�f�

� �

�ÍTEL

m

tuto

N. mi

P.

Aksákov

povídku,

doslovně

s

kte-

laska-

.--.Yl výrn čtenářem sděluji. Jsem přesvědčen, že jej bude stejně zajímati jako zajímala mne a že mi bude za ni opravdu povděčen. A ted' již k věci. Byl strašný rok tak nazvané "černé t. j. 1748 našeho letopočtu. Strašlivý asijský' host toulal se po střed­ ní Evropě, stavě si, podle vyjádření jednoho básníka, vysoké stolce z lid­ ských mrtvol a odtud hlásaje, rovněž podle domnění básníkova, své strašlivé kázání o pokání. Toto kázání, t. j. byl-li mor skutečně kazatelem, přivedlo oprav­ DU ke skutečnému pokání málo koho. Všichn i, nebo skoro všichni byli sice přesvědčeni, že strašlivé neštěstí jest trestem za panující zlo či spíše přímým následkem jeho, ale všichni, nebo skoro všichni také uznávali bezvýminečně samy sebe za spravedlivé a zlé viděli jenom na ostatních a zodpovědnost za smrti",

zlé svalovali rovněž

na

ostatní.

kde jen trvaly stopy jakých­ již dávno udušených a potlačených kacířství, chytali se heretikův a hledali příčiny moru v nepravém přesvědčení některých lidí. Kde nebylo nijakých kacířů, tam chytali se židů v, a poněvadž

Všude,

koli

židé

byl lidí,

na

štěstí či neštěstí

následkem

byli všude,

ne

toho nikde nedostatek

na něž bylo možno svaliti celou těžkou váhu zodpovědnosti za neštěstí.

Z za

Francii vznikla my­

otravují studny, aby ničili k est'any. Myšlénka tato letěla dále rychleji nežli sám mor, přeletěla jako blesk všecky krajiny středního Německa a zaletěla i dále. Místy proti židům skutečně vznikly i soudní proce­ sy, zaváděno vyšetřování, konala se strašná mučení. Místy šla věc kratší cestou. Na nejnepatrnější, nejničem­ nější podezření kř est'anská luza vedrala se do židovské čtvrti, zlou pila židovské domy, pobila židy nebo za městem sta­ ř

ůj vypravoval rou

ve

počátku v moru spatřovali boží trest povolný a snášenlivý poměr k židům,

věla pro ně obrovské hranice. Pro tento spor, pro takový'

zápas byly ještě některé vedlejší po­ hnutky. Židům bylo tehdy v celé Evro­ pě zapovězeno vládnouti půdou, rovněž i zabývati se jakýmikoli ernesl y, tvoří­ cími majetek jediných jenom cechů, do nichž vstoupiti bylo žid lun zákázáno. I jest pochopitelno, že za údě 1 židovské­ ho obyvatelstva měst připadala jenom nádenická práce a obchod. Za těchto podmínek v židovských čtvrtích vždy s

morem

ř

nahromadilo

se

značné množství zboží

měli lupiči vždy co peněz, vyzískati. Odejmouti židu majetek, ne­ pokládalo se tenkráte za hřích, nýbrž zásluhu, zvláště bylili při tom sami židé vyvražděni neb alespoň vyháněni k vět­

tudíž

a

a

chvále boží. Kromě toho značná

sí cti

a

část

křest'anského

ského

vždy

nebo brala

dlužila

na

obyvatelstva se

židů

II

dluh zboží

a

měst­

peníze,

proto vypu­

vyvraždění židů jevilo se jako nejjednodušší prostředek k smazání dlu­ hů. I jest pochopitelno, že štváčů k pře­ padnutí židovských čtvrtí nikdy nebylo zení nebo

nedostatek.

-

13ti-

K takové době odnáší

níž

v

se má povídka, spíše jednomu židu hlavní, ne-li jedinkou roli.

židům,

připadá

hráti

dovskými

či

1.

A tak

byl strašný rok černé smrti tj. 1748 dle našeho letopočtu. Avšak tento strašný host ještě nepodíval se do tichéněmeckého městečka Vormsu, ležína samém břehu mohutného a

ho

cího

prudkého Rýna

a

byl

od něho

ještě

čtvrtrni.

Avšak okolnost

ta

sobě

byla tak všední, že k ní ani v židovské čtvrti, jejíž ulice byly tak úzky, že stojící u oken protějších domů ženy div nemohly jedna druhé ruce po· dati, r.eobrátili nijaké pozornosti. Jenom pro vnitřní city tří nebo čtyř členů obce židovské okolnost tato nebyla dokonce příjemna. Pro jakousi soudní nepatrnou záležitost, v níž obviněni byli křest'ané několik židů mělo býti vyslechnuto jak c svědci a proto je bylo třeba vzíti v pří­ sahu. Za tím účelem několik lidí, oble· čených v černé pláště a náležejících st a vu soudcovskému, přešlo přes čáru, dě sama

tak

daleko, že o něm kolovaly po městě jenom neurčité smutné pověsti. Většina obyvatelstva považovala jej za černou ženu, jdoucí nebo vznášející se ve vzduchu s krvavým šátkem, vlajícím za ní

o

lící židovskou čtvrt' od kř'est'anské

a

pc

jako praporec. O otravování studní židy úzké chodbičce, která se jmenovala ulicí vypravováno bylo však více, nebot' tato zamířili přímo k nízkému stavení idov nesla se rychleji nežli sama zpráva sk synagogy, ok�ášlené vysokou, převy I o onom. Nedaleko Vormsu již vykonáno sokou tyčí, trčící přes střechy v šecl bylo nemálo strašných násilností nad domů ve čtvrti. V počtu povinných přísahati byl j a židy. Kromyě toho přicházely zprávy z Basileje, Str asbur ka a jiných měst, kýsi Šmul či Samuel Lipman, řemeslen kde násil nost i tyto nabyly zvláště velihodinář, který však za prvý pokus spra viti komusi hodiny byl nucen na dolé kých rozměrů. hání cechu odbyti si dvouměsíční vězen Ale ve Vormsu samém byl ještě úplný a klid. Všecko bylo ticho i z rána jednopocLopitelně od té doby na vždyckj zřekl se tohoto zaměstnání. V synag oz: ho z chladných prosincových d n ů, který byl židům svátkem, poněvadž připadalo členové soudu postavili Lipmana i jeh: jim slaviti Roš-kadoš či novoluní. Avšak soudruhy na svinskou kůži, t. j. na kůl. toho zvířete, jehož požívání zapovězen: svátek měl počíti teprve večer. a proto z rána většina židu opustila své drobnojim jich náboženstvím, a nařídili přer hledné, těsné ghetto") a jako obyčejně torou (pentateuchem) říkati formul šourala se po trochu širších uličkách přísahy, přeplněnou prokletím a zaklí městečka, kupujíc a prodávajíc, nabíze- náním, jírn iž musel se rozrušiti vše zejíc své služby a vůbec konajíc všeli- chen lidský cit. Lipman byl bohabojný a sám sebo: jaké "kšefty," nezbytné nejenom pro zcela poctivý nebohatý žid, otec velk. obohacení a zámožnější živobytí, nýbrž i pro nejnutnější výživu svou a rodiny. rodiny, a proto jest pochopitelno, Ž' stání na svinské kůži a přeříkání pro Podle platného tenkráte a nařízeného kletí a proklfnání vzbudilo v duši jeh, zákonem pořádku všichni židé, vycházející z hranic své čtvrti, oblékali na uražený, trpký cit. S ošklivostí proriá šel slova přísežná, s ošklivostí pak vyše sebe ponižující oděv t. j. klobouk rohatý ž

é

a

kolečko

ze

i

žlutého sukna kolem krku.

Nosení těchto doval o

se

ponížujících znaků vyžakřest'anským zákonem města

Vormsu i celého skoro Německa.

Jedinká jenom okolnost, zdálo se, že by mohla za celý tento den porušiti dobré styky mezi židovskými a neži*)

Židovská

"ghettu".

čtvrt'

v

starých

městech podries

sluje

I

ze

synagogy.

"Kdyby raději poručili mi již přísa hati na trojrohé kolíbavé stolici, jak, dělají v jiných městech," rozurnova sám s sebou, "nebo postavili mne n ovčí kůži pokropenou krví!" A ještě dlouho nepřfjernný pocit zrní tal jeho duší. Později nežli ostatr vracel se před večerem v těsné, dusn

nn-

-

ghetto, protože později než ostatní vyřídil své věci, ztrativ velkou část dopoledne urážející ho přísahou. Pocit hanby již dávno usnul v jeho hrudi. On byl úplně zaujat myšlénkami docela jinými, myšlénkami o rodině, které ho necpouštěly ni v noci ni ve dne. Mnoho bylo v těch myšlénkách i trudněho i veselého, ačkoli více bylo trud-

vespolek, spatřujíce v tom zlé před­ zvěsti. Podle předpisu, kdyby se měsíc vůbec neobjevil, slavnost by se jenom přeložila na následující den, avšak po­ věra mnohým vnukala již rozličné str a­ V nebezpečnou, kritickou chvíli chy to i nemoudré. Avšak měsíc v tom jest okamžiku neukázal se neúprosným Oblak znatelně řidnul, roztrhl se, rozběhl se v různé strany a úzký srp nového měsíce jasně zaleskl se na sinném nebi, Židé volněj i oddechli, ...

..

nélio, bohužel. Slunce

již zapadalo,

jenom poslední

a

pa prsky jeho hrály po hladině průzračnélio Rýna, vlídně zastavovaly se na

zdech nedostavěného

úřad

Starý žid, konající

kostela, ozařovaly

rabínský,

,

četl

modlitbu,

domův a jen tak '''' "Blahosla\ en budiž Hospodin Buh I ké co h d bičl id ovprom'k ayvuz lC
střechy křest'anských

'

o

Ir'

ž

'v

•

V'

•

.

"

.

�

--

'

J. tak

v

v

'

é

o

á

,.

'

v

,

ř

í

..

v

v

ř

o

'

vv

v

o' ů

v

,

,.

ř

v

"

tvO})Y

é

litby,

pravil, uvažuje sám s sebou, a přestal mysliti na hromady i křiky. Úplně klidně vešel do prvé ulice ži­

"On poručil obnoviti se měsíci," pokračoval rabbi zřetel ným a povýše­ "a on poručil obroditi se ným hlasem měsíci, jehož obuo ven pro všecky jsoucí v mateřském lůně jest překrásný věnec a ozdoba, loni jako luna stejně obro­ zují se a oslavují a blahoslaví svého Stvořitele a jeho mohutné a slavné stvo­ -

-

dovské čtvrti.

Za několik minut měst-

ská stráž zahradila tento vchod

mříží,

a

í

vysokou

byl úplně oddělen Jenom jedna již skoro sinná kupole nebes prostírala. se nad oběma jedna a táž jednotlivá na

židovský

svět

od světa kře st'an ského.

potemněvší

a

blahosklonně těma

světy,

a

nebi hvězdička laskavě míhala

stěnami

kými

nedostavěného

střechami těsného

Slavení Roš-Kadoše

číti,

Značné

množství

se

ření světa,"

chrámu i

n

kého

íz-

ghetta. mělo ihned požidů, obzvláště

mužů, sešlo se ve velkém a pečlivě zameteném náměstíčku, ustanoveném ze jména pro tyto slavnosti. Očekávali měsíc, ale ten se dlouho neukazoval. Konečně vyplul na oblohu, avšak vyplul zahalen hustým oblakem, z pod něhož toliko jeden malý koneček tenkého srpu vystupoval sotva znatelnou zářící tečkou, V jinou dobu považovali by jej za. hvězdu a pochopitelně by naň neobraceli zření; avšak teď oči všech upřeny byly jenom na tu tečku a klam byl úplně nemožný. Židé pohlíželi na se

pozdvihl oči k nebi do hl ubo­ průzračného modrava, na stříbrný srp, plující po tomto modravě, a jakoby zřejmě povznášel se divnou krásou ve­ lebné klenby světové, Hlas jeho přijal radostně slavnostní zvuk a předepsaná i t isíckr áte opakovaná slova vytryskla z jeho prso u jako svěží, procítěná im­ provisace. "Požehnán budiž Tvůrce tvůj!" ra­ dostně zvolal, "požehnán budiž Hospo­ din Tvůj! požehnán dárce tvůj !" Radostná, slavnostní nálada ovládla i všecky židy, Výchoiní, vznětlivá při­ rozenost jich objevila se ve vší síle, obrazila se nejen ve tvářích, nýbrž i ve všech pohybech pružného jich těla, vy­ žadujícího živé výrazné mimiky. TřiRabbi

i nad

\ .

kráte

radostně

že

zavazujeme se spolu sdíleti neje radost, ale i strádání. Avšak ty ví jaké jsou teď časy. Tu z jednoho, t

přizvukujíce poskočili

vzhůru.

Tón rabínů v docela

"A

jako jsem poskočil, ale jsem tě dosáhnouti, tak rovněž

nemohl i

změnil.

se

k tobě

tak

žádný

vra

II

at'

nedotkne

mne

se

učiní mi ani

a

ne­

Strach

a nejmenší škody. padne na ně, a v Tvojí mocné pravici at' oněmí jako kámen. Strach a hrůza at' padne na ně l" O! v této chvíli oči všech židů hořely nevýslovnou vášní. Nikdo by v nich ne­ poznal těch bíd ných lidiček, kteří po celý' den trnouce o své živobytí, toulali se po městě za svými kšefty. Víra a sváteční nálada jakoby je okřídlily a při­ daly jim jarost a sílu. "Budiž požehnána tato luna nám a všemu Israeli l" opakovali po něm vši­

hrůza at'

I

I

druhého

Z

přicházej í

města

k

á:

n

že tam židé vesrnč s po vr až dčn vesměs upáleni neb vesměs vyhnán

zprávy,

Máme-li čekati

podobného osudu?" "Ale jest vše ticho "Možná že jen do zítřka. Já jsem i dnes slyšel na náměstí, jak několik lil mluvilo

"

Vormsu

ve

o

tom

...

že židé

,

á

otr

v

ili

kde

celý Rýn. Ovšem hovořící srná se této hloupé smyšlénce, ale zítra 1111 hou tomu uvěřiti, čemu se dnes smějí "To není možné," zádumčivě odpov děl Lipman, pořáde ještě jsa pod vlive modlitby. "Což jsi teď právě neslyše "v mocné pravici tvé oněmí jako k Strach a hr ůz a padnou na ně men v "Ale jiných městech počal Ele zer a sám se odmlčel, jako by necht pokračovati. "Ano v jiných městech, v jiných 111 stech," hněvivě promluvil Šemuel Li] man a hluboko se zamyslil. dole

...

ckni židé.

"

V tu chvíli

jevil

Israel

jim

silným, jarým, moh u t ný m národem, který ne­ pozbyl ještě bývalé své slávy. Modlitba se skončila. Židé počali se se

rozcházeti.

"Šalom Iecb a !"

lecha ! t.

šalom lecha!

j. pokoj

vám!

šalom vám!

pokoj

vám! třikráte řekl druh druhu.

pokoj

A rozdělivše

do

každý

své

skupinky, ubírali se ul ičky, každý ke svému

se na

,.Reb (pane) Šemuel !" pravil mladý člověk, přistupuje k zádumčivě kráčejí­

Lipmanovi

ruku

a

klada

mu

od zadu

"Chtěl bych vám po­ věděti dvě slovíčka dříve, nežli dojdete rameno.

na

V tu chvíli hezounká čtrnáctiletá dí

ka

domu.

címu

...

přišla či lépe přiběhla k Lipmanov opustivši své družky, Byla to Rebek k dcera Lipmanova. Drsná ruka Li pm nova mimovolně položila se na cen její vrkoče. "Připravím .,0 co možná nejdříve tiše pravil Eleezarovi, "a pak pc běžte v prvý' okamžik z Vormsu, jest ...

"Ah se

ty, Eleezare!" řekl obrátivší

tos

Li pman

a

dého člověka.

laskavě -

Eleez a ré

ben

mně

urychlení

zase

pohlížel

"Nv!

co

na

ze mi

...

Nedopověděl, že,"

co

rozuměl tím

avšak Eleezer ben Boruch

mla­

Či chceš svatby?"

"jest pochop

II.

povíš,

BorucL u? své

"

že

domů."

židovské čtvrti pan nepokoj. Všichni mluv

Druhého dne

na

val

již úplný

v

"Ano, reb Šemuel! Zrovna o ury­ chlení svatby své s tvojí Rebekkou jsem

mezi sebou

tiše, ačkoli vznětlivá výcho

ní

nutila každého k

chtěl

a

že

pohovořiti Neobávám se, nedostojíš svému slibu. Jsem s ní

již

dávno

s

tebou

zasnouben.

dávno rozbili hrneček

Před

námi

uprostřed

již

světni­

znamení, že jako hrneček nemůže se opětně zceliti, tak ani našemu slibu nelze již zabránit. My jsme si s Rebekou již dávno proměnili pásy na znamení, ce

na

povaha nářku.

Cit dral

se na

výkřiků zevnějšek, avš: tajiti se. Kdy1

bylo nezbytno mlčeti a podle přirozenosti všickni tito židé P čali vyjadřovati své city, najednou 1 všickni zahlušili a zabouřili, ale nepok by se ozval až do křest'anských čtvr byl by uslyšen křest'anskou luzou a p by nevyhnutelně nastalo nebezpečenst

žena

Co pak tak vznítilo a postrašilo tiché obyvatete těsného ghetta? Židé přišli na úsvitě t. j. jakmile byla zdvižena mříže a vzata stráž, oznámit svým souvěrcům strašné zprávy z měst již úplně blízkých. Ve Frankfurtě, Oppenheimě i Offen­ burg a židovské obce byly skoro úplně pobity a jenom několika podařilo se

ve

zvláštní

zlou stránku í

objeviti

a

jako

se

novému zbouřenÍ.

k

z n arnen

Kolíně ucho­

nepřftorn nost i lehko bylo možno závěr, že židé něco z a mýšlej i, k čemusi se připravují, o čemsi se Z takového výkl ad u ne­ umlouvají zbytně vzešlo by neštěstí. A tak asi 12, nebo 13 lidí, nejotužilejších to židů, bylo posláno na náměstí do kř est'an­ ských do m ů, jako by pro opovržené kšefty, ale ve skutečnosti aby odvrátili podezření a konali vý zvědy. Ne beze

pili se židé zbraně a statečně se bránili, až byli konečně přemožení číselnou pře­

strachu oblekl. na sebe tito hrdinové hanlivé šaty, lnarazili rohaté klobouky

Z této

učiniti

...

spasiti se a u krý ti. V Erfurtě ze 3000 žijících tam idů neostalo ani jednoho V Esslíngách samí židé upálili na živu. ž

se v

synagoze. V Mohuči

a

silou. V Norimberce všechna

obec

upálena

na

ském vrchu

kolik dní

jen před

kola;

V !Ooudní síni.

vraždách

a

Vormsu,

ného

ůz ných

roz­

a

roz­

po městě. V židovské čtvrti se

panoval tou dobou úplný zmatek. Ženy sem tam pobíhaly

ve

se

sebou

za

ghetta

trousili

hra­

bude

soukenná bez strachu

hraničnou čáru rod­

tím.

nicích křest'anům

ne

zanechali

ně­

Židé dobře věděli, jak mocně působí příklad. ] akmile do­ jdou zprávy o těch­ to

žlutá

a

byla ŽIdov­

po

domech, sk lád a­

opakovati.

jíce v tlumoky nej­ drobnější a nej n ut­ něj ší věci. N eu věř i­

Ale kam utéci? kam

telné množství smě­

totéž

v r

měrech

d ých ukrýti? V kaž­ kudrnatých dém z blízkých měst dětí běhalo okolo Prticuik: Mada.rue. va"f' pf'f' hlldp t{ožl\á, vv hrozilo stejné nebezmatek a vět­ svých ůžet« o))lII'Zf'ti I'()Z\'O(]' žh'ot \'a"t>ho hor jest šinou pevně sedržepečL] enom v sever- otevřenou k ihou ':'patllPho ll�'ste moh la éru íícl: ním Německu podle za 10 jich pestré Ža(/'I!plka: Račt ku lh vřen sukně. Mužové ku­ pověsti všecko bylo pf'f'dložiti soudci. ať .it'1101ll vidí, ju.k Šjl:ttn_( nui tisk t řeba. d('p ještě docela ticho a pili se po ulicích a radili se mezi sebou, pokojno. I bylo rozhodnuto pokusiti se o a podle možnosti tlumíce své vznětlivé první příležitosti o útěk tam a kdyby křiklavé hlasy. Tato schopnost mluviti a ani tam nebylo lze najíti bezpečného poslouchati v stejnou dobu celé desít­ přijetí, zdvihnouti se do Uher nebo Pol­ ky hlasů překřikuj ících se, tvoří, jak idů ska. Městy ovšem nebylo možno proj íti, Žid známo, typickou vlastnost ale když by je oklikami minuli, hylo slyší a rozeznává rámus, v němž by možno tak či onak projíti vesnice. Ve nikdo jiný neslyšel a nerozeznal ani vesnicích bylo zapovězeno slova. id m se osazovati a proto obyvatelstvo vesnické V domě Šemuela Lipmana rovněž chovalo se k židům laskavě. Možno, že byly konány přípravy na cestu. Rebek­ se podaří ujíti a zachrániti se. ka pomáhala matce, za níž táhlo se šest Avšak úplná nepřítomnost id v kře­ kučeravých dítek, v jejím pak náručí st'anských čtvrtích Vormsu v takou do­ spočíval kojenec, který docela nechápal, bu, ve kterou obyčejně táhli po svých že v tu chvíli jest nezbytno zachovati kšeftech, mohla býti spozorována, vylo- největší ticho. Rovněž nechápali toho

se

-

ne-

é

m

c

n

a

co

.

o

n

e

tll

u

ot e

ou _

..

í

a

nen

ž

,

ž

ž

ů

ů

-140·-

ani mladší členové strakatou sukni

rodiny,

Lipman�y

držící a

se

za

provázející

I žeme

I

je

zaplatiti.

Ztrát' dluh

a

utec,

pokud

čas."

Poslední z vrátivších se židů ozna­ každý její pohyb. Lipman sám doma nebyl. Místo něho měl účastenství v sta- moval ještě hroznější zprávu. Zástupy rostech těchto známý nám již Eleezar : obklopily městskou radnici a žádali ben Boruch, který jako sirotek, nerně l židům smrti. Jemu ani hned neuvěřili, vlastní rodiny a přirozeně staral se jeačkoli obecné shluknutí rostlo od minu­ nom o dům své nevěsty. ty k minutě. V zástupu na rynečku obŠemuel Lipman stál v tu chvíli na jevil se žijící a v křest'ans ké čtvrti křtě­ náměstíčku, kde se ještě včera modlili ný žid či maran, který před několika k blahověstné luně, obklopen celým zároky přišel ze Španělska. Před ním všichni ustoupili, jako před vkradším se židův. Všickni ho stupem poslouchali, třeba nikdo nepřestával mluviti. Radili nepřítelem. se o útěku do všech podrobností. "Spaste se, můžete-li 1" pravil. "Co mnou přede ustupujete, blázniví? Já Projíti veřejně křest'anskými čtvrtmi jsem v tajnosti zrovna takový žid jako města jevilo se naprosto nemyslitelným, vy. Přinesl jsem vám strašlivou zprávu; ačkoli dle všeho nebylo jiné cesty. v tu chvíli byl na radnici Ghetto se všech tří stran bylo obehnáno já jsem A on jim oznámil, že na základě pri­ z d í, Avšak to vysokou nemající brány. vileje dané městu Vormsu císařem Kar­ málo tr u di lo židy. Již dávno, pradávno lem, aby nakládali se židy podle své náhodou přišli na podzemni chodbu, vůle, městská rada usnesla se upáliti vedoucí z jich části města, vykopanou nejspíše za některého obležení v dobách všecky židy. Strach a zděšení pochopitelně v tu snad za časů fr anckých pradávných chvíli všecky ovládlo. Mnozí hned vr hli králů a možná dost ještě za časů Nibe­

I .

.

.

"

...

-

před dávnou dobou byl pro všeliký případ židy vyči­ stěn a zachováván ve velikém tajemství; teď bylo možno jím proniknouti do lesa, vzdáleného na nějakou čtvrt hodiny od města. Bylo usneseno začíti zítra vychá­ zeti těsným průchodem. Ale židé vyslaní do kř est'anských čtvrtí vraceli se jednotlivě se zprávami, nanejvýše nedobrými. Všude na ulicích potkávali se s. kosými, nepřátelskými pohledy. Na rynku hučel zástup. Mno­ hým z vráti vších podařilo se nasloucha­ l u ng ův.

Průchod

tento

v zástupu tu a tam mluvilo Rýna, o židech, kteří se připra­ vují naházeti jedu do městských studní. Někteří slyšeli od křest'anské čeládky i od kř est'anských pánů, s nimiž měli co dělati, že židům hrozí neštěstí.

ti, o

co

se

otravě

"Všickni uniknouti z města ne může­ te," pravili někteří útrpní hdé "ale ty utec, pokud jest čas, nechceš-li se svou rodinou

zahynouti.

Ze soucitu ti to ří­

káme."

"A dloužek?" tázali

se

židé.

"Nu dloužek, již cdpust, teď' nernů-

se

k domům.

Většina

však

ostala

na

došla k

nějakému společ­ nému usnesení. Poplach prorazil na vrch; všichni zahlučeli najednou; nikdo nepovažoval již za nutné skrývati se,

rynečku, aby

nebo mírniti silu svého hlasu. A

v

tomto

poplachu a hluku ihned došli k společ­ nému přátelskému rozhodnutí. Bylo· ustanoveno, aLy ihned nastoupili útěk a především vpustili do podzemní chod­ by ženy, děti, starce a mladé muže, kteří jsou povinni býti jim ochránci pro případ, že v městě bude zpozorován jejich útěk, a zástup z města bude je pronásledovati a přepadne les. V ghettě do poslední minuty jsou povinni zůstati hospodáři. Oni mají vzíti s sebou po­ slední potřeby a hlavně peníze, které i u nejchudších židů byly uschovány někde v zemi, pod podlahou a jinde. Ryneček v okamžiku spustl. Všichni židé se rychle obrátili do svých domův a za několik minut zástupy žen, dětí, výrostků a mladých lidí vrhli se k pod­ zemnímu průchodu, počínajícímu ve sklepě jednoho z dom ů. Tu a tam nesli Pa. rukách nemocné, slabé, mrzáky' a

-

starce i

stařeny,

nohou

zdvihati.

rukou

některou

kteří nemohli

-

141

chodu

již sami pak na

a

nevolky

vlekouce

s

sebou děti

ženy. Tu Rozlehly se zoufalé výkřiky. omdlela. Pořádek a mlčení byly již zase a tam objevil se kouř Avšak zástup ovládly. Jenom občas rozlehal .se něčí lidu již se vedral do ghetta. Počala pláč a nářek. Úzké chodby ghetta ne- strašná, zoufalá, nepopsatelná řež. Mno­ dovolily zástupu proniknouti najednou ho židů bylo vytlačeno za čáru čtvrti k podzemní chodbě. Úzkým pruhem. V tu chvíli pronikal ze střech oheň táhla se řada černých kaftanů, pestrých Za několik minut celá čtvrt' hořela již látek a kudrnatých hlaviček. jako svíce. Na ulicích nastal nesnesiObčas

ženu,

nesli

která

a

leknutím

..

...

..

...

Ale

židovské čtvrti

II:

byly-li uličky těsné, byla podzemní chodba pochopiI telně ještě těsnější. Jenom dva vedle: sebe mohli se v ní pohybovati. Odtud I několik set lidí již vniklo do úzkého I otvoru této chodby, již mnoho rodin i bylo na cestě k spasení, a nekonečný pestrý ohon ještě pořáde vlekl se po! uličkách. Ještě dlouho mělo trvati, nežli i by poslední člen joooho obyvatelstva' židovské čtvrti spustil se do sklepa a zavřel za sebou spasitelné dvéře pod- ; zemní chodby. Lipman od samého počátku všeobec­ ného útěku stál u těchto spasitelných dveří. Viděl, jak hbitý a statný Eleezar vtlačil do sklepa svou černookou Rebku, jak hned za ní spustila se Lipmanka s dlouhým průvodem kudrnatých hlavi­ ček, jak hned za niini pustil se v černý otvor sklepa i sám Eleezar ben Bor uch. "Sláva Bohu otců našich 1" zašeptal s ulehčeným srdcem Šemuel Lipman, obrátil se od sklepa, prot lačrl se zástu­ v

:

I

pem

a

na

každém

kroku

zastavován

pestrým proudem z achraňujících se dole II samičké zdi uličky protiskoval se k opuštěném u domku. Ještě dobrá polovice řady zachraňu­ jících se táhla po úzkých uličkách, když již bylo slyšeti křiky zástupu do ghetta táhnoucího. Prošlo jen několik minut, a křiky ty již se obrátily v divoký ryk. V židovské čtvrti opět nastal neskrý­ vaný poplach. "Zastavte je u mříže 1 podpalte krajní domy 1" bylo slyšeti křiky v židovském zástupu.

tel

.Útočníci

žár.

nf

i židé

v

�()llfalství .se J:d.n.omu té,muž vychov�u z� �rhh čtvrt Obratlh s� ,u�ě.k, .ale vv�l�hnl daleko. Mnoz umínili tít k

a

na

i.

í

ne

Sl

své

čtvrti

Velké

...

vrhlo

ži?ove�. nym knke�1, zoufalství:

se

um

r

množství židů

dO.y:a�en� kř

ob lušuj ícím

1

S

ve

a

nadoše­

iky hruzy

a

.

"S.lyš;

!sr:el�,!,

Jest jediný buh

Hospodin

b ůh

tvůj

.

Matky chytaly své k východu spě­ chající děti, chtějíce zachrániti je před násilným křtěním a z ároveň s nimi vrhaly se do ohnivého živlu. "Slyš, Israeli 1 Hospodin bůh tvůj jest bůh jediný!" tu a tam rozlehlo se ještě ve vzduchu. Plamen dral se v před hroznými ja­ zyky. Husté kotouče černého dýmu va­ lily se nad čtvrtí, z a st iň uj íce ty rudé jazyky. Tu a tam na řítících se stře­ chách objevili se jednotli ví židé s před­ smrtným křikem slávě Israele. Na střeše jednoho domu objevil se křtěn)" žid, který byl oznámil čtvrti hrozící jí ne­ štěstí.

,.SlyŠ, Edom!" (křest'ané) zvolal vy­ zdvihaje ruce k nebesům, obklo­ pen dýmem a plameny. "Já umírám soko

židem 1"

Střecha zapraskala a sřítila se Špa­ nělský žid, který přijal křest'anství jen proto, aby unikl pronásledování, zmizel v kotoučích dýmu a ohně. Šemuel Lipma n ještě na samém po­ čátku dostal se do svého, již chytajícího domu. Na to, aby zachránil třeba jen část jmění nebo schvátil tlumoky, ji? svázané a hozené na podlahu jeho svět­ Několik set židů prudce vrhlo se nice, nemohl ani pomysliti. Sotva ve­ k východní čtvrti, nevolky přetrhujíce dral se do domu, -vy�ěhl na neveliký pruh, táhnoucí se k spásonosnému vý- dvoreček, vrhl se na sklípek, zdvihl ..

-142-

spustil se dolů. Tam byl v zemi I úplně vyhořela nebo snad dohořívá, a I neveliký džbánek s penězi, že tudíž uběhlo již mnoho času. Prken­ uschovaný jedině pro takovýto hrůzný ný pokrop sotva asi propouštěl dým do den; jiných peněz rodina neměla. Živila sklepa, ačkoli ho silně bolela hlava a ve se � vydržovala jenom denním jeho výspáncích mu bušilo. dělkem. Ve džbánku bylo jen velmi A tak jest živa zachráněn v tu dobu, málo peněz. Avšak bez tohoto pokladu co mnozí Ale c_ož nebude-li zahynuli rodina jeho zahyne hlady na cestě a mužno zdvihnouti poklop sklepní a bu­

padák

a

zahrabán

...

něco míti bude třeba i

prvé zařízení

de-li mu v tomto hrobě dříve 'nebo po­ tedy po- zději umříti hlady? Možno-li zdvihnouti klad počal Šemuel Lipman prudce vypoklop? Stačí-li k tomu jeho síly? Za­ kopávati. Práce se mu nedařila, protože chvěl se, dada si tyto otázky a neod­ se mu třásly ruce. Ani hned nenašel hodlal se hned přistoupiti ke zkoušce. místa, kde sám již dávno zahrabal svůj A což jestli prvý pokus ukáže mu na­ poklad, i počal ve spěchu kopati v do- prostou nemožnost se vysvoboditi, objeví cela opačném koutě. Ale konečně byla se jako hrozné odsouzení k doživotnímu práce hotova; spásonosný džbánek již třeba krátkému uvěznění, k trapné smrti O! teď si prohladem a k nemožnosti dohoniti svých jest v jeho rukách klestí cestu, byt' i dýmem a plameny milých a spatřiti je ! Vždyt' oni se teď Dohěhne k podzemní chodbě, od níž tak blízko od něho skrývají v lese a bez Donese nyní již zástup se rozešel pochyby očekávají no, nebo považují ho Z mi­ ty peníze ženě, dceři a maličkým dě- za mrtvého, pláčí pro něho tem Dohoní je v lese, kde se teď nuty k minutě odkládal Lipman osudný skrývají, a z ár o ve s nimi odejde v d a- rozhodný pokus. Tak se bál ztratiti leký kraj, v novou zaslíbenou zemi kmitající ještě naději a najednou pocíŠemuel Lipman chopil se již rukou ti ti, že jest odsouzen k trapné, dlouhé kraje dřevěných sch ůd k vedoucích ze smrti. blízko sklepa Najednou blízko Konečně se rozhodl. Zdvihnuv se ze něho rozlehl se silný, ohlušující třesk.. země, chopil se kraje schůdků a znova Poklop sklee ní okamžitě se přirazil se zastavil se v nedůvěře. Srdce jeho silně, strašnou prudkostí a silou Cosi těžNaděje-li způsobila prudce bušilo kého bouchlo na poklop Ve sklepě hlukot a tepot srdce, či předtucha strašzavládla úplná tma a ticho. ného neštěstí ani sám dobře nevěděl. Lipman dobře chápal, z čeho povstal dva! již jest nahoře na schůd­ Jeden! tento třesk a hřmot: zeď sousedního cích. Pokouší se zády zdvihnouti pří­ 'domu, nebo značná její část sřítila se Nezdvihá se, ale nezůstává klop na poklop sklepní a za živa jej ponaprosto nehybným Kdyby byli ve hřbila dva nebo tři lidé, podařilo by se sklepě "Ženo, Rebekko, děti !" zoufale vzkřikl jim zcela jistě zdvihnouti jej a dostati a beze smyslů skácel se na zemi. se na svobodu. Nač čekati? nač počíVe sklepě panovalo ticho. Jenom tati? na to, že nějakým zázrakem z venku slyšeti bylo praskot plamene zdvojí nebo ztrojí se jeho síly? Skutečně a třesk řítících se stavení. na něco podobného Lipman skládal III. i všecku svoji naději z té prosté příčiny, Zda-li dlouho či ned louho ležel ve že nebylo nač jiného spoléhati. Zdálo sklepě, ani sám nedovedl by stanoviti. se mu, že vlastní vů lí a snahou může Ale konečně se vzpamatoval. Ani hned zdvojiti nebo ztrojnásobiti své síly i do­ nepochopil, že snad dočasný pohřeb jej stati se ven. zachránil. Již jenom velice zřídka proJeště a ještě jednou opřel se zády do něho rameny, ale nikal k němu rachot padajících zdí; o poklop, tloukl praskot a syčení plamene úplně pře- marně. Poklop zdvihal se na nějaký staly. Ze všeho toho soudil, že již čtvrt' pul decimetru a zase znova těžce zapa-

v

na

nové zaslíbené zemi.

..

Tento

,

..

,

...

...

,

..

ň

..

,

ů

-

...

...

.

.

_

...

...

.

.

.

--

1-1:1-

Kdyby bylo možno zjednati si ně I jakou páku, kdyby se cokoli našlo čím by bylo možno zadržeti zdvižený poklop: a potom přidati nebo zvětšiti otvor pod- I Prvou myšlénkou Lipmanostávky rozlámati schůdky Avšak! vou bylo neměl rozlámal kdyby schůdky, by na ! státi a nemohl by pokračovati' čem r Nic jiného pak nemohlo ve práci sklípku býti. Lipman mimoděk chytil se za hlavu a v tu chvíli připadl na myšlénku. Na hlavě pocítil lehkou bolest od rány utržené nepochybně při pádu H: sklepě.

třeba:

dal.

I

se

sem

polena dříví, která Lipmanka

dostala.

dávala dříví na jiié místo. poleno 1110hlo sloužiti za páku, kdyby jen se podařilo zastrčiti je do otvoru utvořeného př i z.d v ižen poklopu. A což nepodaří-li se zdvihnouti pro­ klatý poklop na tolik, aby nalezlo po­ leno průchodu? Se zoufalou prudkostí chopil se Še­ muel práce. Někol ik r tc skoro bez vý­ sledku opíral se nebo narážel na poklop zády, ale korieč n zvítězil. Poleno bylo zastrčeno a úzké spojení s vnějším svě-

Nalezené

í

...

...

�eco

jak

obyčejně

!

...

dvě nebo tři

neznámo

á

ě

'\'odllatého.

Přítel z města: .,To t; kapry tfCké krmíte,

�'Berou,

Klaro 1''' kde! Ryby, teď už jaKo

že?·-Majitel ryo1'lika:

-;,:Aíe jsou

,.'1'0 tak. krmit je! Oni přec musí krmit mne!"

.

tl�uŽŠtí.

"

'

i.

"Oč jsem se to uhodil?" mimoděk si pomyslil. ,,0 kámen byla by rána da­ leko větší. ° měkkou půdu sklepa však nelze se uhoditi O dřevěné schůdky?" Avšak Lipman dobře hyl si vědom, že procitnuv z mrákot, ležel ke scho ..

dům nohama

ne hlavou.

a

Naděje najíti ve sklepě nějaký dříve nespozorovaný dřevěný předmět, okříd­ lila ho. Nemeškaje ani minutu, sestou­ pil do sklepa na hledanou. Dlouho hmatal po tmě tvrdého.

Ale

a

konečně zavadilo něco

nebylo dřevo, nýbrž kdy a k čemu hozená do sklepa. Ostatně i cihla byla již cenným nálezem. Ale Lipman nespokojil se cihla,

s

tím

ko utě

to

neznámo

a

hledal

dále. Skoro

sklepním našel,

čeho

samém

v

mu

bylo

utvořilo se trvale a pevně. Jakkoli byl Šemuel Lipman hubený,' jakkoli mocná byla jeho snaha vyjíti ven, přece utvořený průchod, kterým by byla sotva kočka mohla prolézti neotvíral mu cestu do světa. Avšak vnějšího ještě počátek byl již učiněn. Uchopiv do jedné ruky druhé poleno a druhou rukou cihlu, Šemuel pracoval polenem jako pakou. Práce i tu šla velice pomalu. Znenáhla podařilo se zdvihnouti poklop na tlouštku cihly, potom na šířku a ko­ tem

I

;

I

-

nečně cihla postavena

Lipman

na

délku.

pokusil vystrčiti ze sklepa hlavu Hlava prošla, že nebylo ani možno lépe O 'ostatní částky svého hubeného těla neměl starosti: měly vy­ trvale pracovati samy za sebe, at' je to se

...

...

-144

stálo cokoliv. A tak

nejprve vysoukaly se ze zajetí z a da a konečně celý Lipman vydral se 11d svobodu a unaven a jako rozlámán octl se na dvoře svého domu uprostřed plece, potom

�e

u

hl

í

oharků. Stěna sousedního

a

jak správně sř ít il a

osvobodila

se

domýšlel

zvrátila

se a

se

ve

svém

k němu

domu, vězení, dvůr.

na

1\ ěkolik

poloohořelých a ještě doutná­ J ic ích klád pevně svou těžkou vahou ld'-ilehly na poklop. Avšak Lipman neměl kdy uvažovati a přemýšleti. Rychle vyšel z bývalého dvora, učinil asi

svého

sto

kroků po

již prostoře uličky ještě ráno tak těsné a najednou náhle se zastavil ohro­ men vzpomínkou... Div že se mu z úst Džbá­ nevydral zoufalý výkřik nek ! Běda! nešt'astný džbánek, který ho div život nestál, z stal na dně sklepa. Staraje se o svou svobodu, Šemuel naň zapomněl Útěk bez něho byl marný, ba nemožný. Nezbý­ volné

...

..

.

ů

...

vá-li než

vrátiti do vězení? 1

se

Šemuel zení, nýbrž A

se

do vě­

vrátil, ačkoliv

ne

své

k zavale­

spáleniště poklopu sklepnímu. Proniknouti otvor spů sobený jen s takovým na­ na

nému

skrz

maháním

sloužící nil.

a

za

důvěřovati

podkladek,

S namaháním

kládu

za

kládou

s

křehké

cihle,

rentokráte nerní­

odvaloval

po

řadě

poklopu. Teď teprve co se stalo. Křehké

pochopil úplně, sta vení nad sklepem patrně již hořelo, když vyhrabával ze země svůj poklad. Sříti vší

se

část zdi sousedního kř ehkéhe

porazila i zdi sklepa, dříve ještě než shořely. Zbývající pak část sou­ sední zdi ještě posud stála opálená a začazená a zakrývala mu pohled na ostatní spáleniště. Jakkoliv úsilovně Lipman pracoval, přece ještě pozoroval okolí. V městě panovalo ticho. Patrně všichni spali. Nepochybně jest již teď pozdní noční

domu

hodina.

možno

Sotva

však

po

takovém dnu

bylo záhy usnouti a upokojiti se. A což jestli jeho lidé z lesa odejdou, nedočkavše se ho, Lipmana, považujíce ho za mrtvého zároveň s mnohými jiný­ mi, kterým nebylo možno dostati se do podzemní chodby?

-

strašná myšlénka přiměla Še. ještě úsilovněji pracovati zmuče­ nýma rukama i plecerna. Konečně však přece otvor do sklepa jest již uklizen, poklop zdvižen. Lipman schází po schodech, hmataje, za nedlouho nalézá zapomenutý poklad svůj a opět ubírá Tato

muele

..

se na

svobodu.

Židovská

čtvrt' vyhořela skoro na pa­ nebylo viděti ani jedinkého celého stavení. Na spáleništi slabě osvětleném posledními přebíhajícími plaménky trčí jenom černé komíny a tu a tam stojí jednotlivé doposud doutna­ jící sloupy. Nalézti podzemní východ již nebylo tak lehko. Dům, k němuž př iléhal, jakož i sklep, v němž počínal, shořely do zpkladu jako všecky ostatní domy. Aby snáze našel vchod, zastavil a A hle, ohlédl se Lipman okolo sebe tu spatřil strašnou věc Stranou od města i stranou od ghetta vidě t i bylo sloupy druhého spáleniště. Tam rovněž blikaly poslední ohně; odtamtud rovněž valily se poslední kotouče dýmu, slabě osvětlované ohněm. Lipman dobře znal místo tohoto spáleniště. To byl idov­ na němž žádné neexistovaly ský hřbitov, Tam patrně byla postavena stavby drt'. Nikde

...

...

ž

...

ohromná hranice

-

ohromná soudě dle

spáleniště. A proč byla vysta­ vena a zapálena tato hranice, pochopil Lipman bez přemýšlení. V jeho fantasii zjevily se ihned sta, snad tisíce m učedl­ níků, naplňujících vzduch svými před­ smrtnými výkřiky: "Slyš, Israeli, Ho, spodin bůh tvůj jest bůh jediný 1" Slabý sten vyrval se mimoděk z prsou Lipmanových, že až zalekl se toho vzdechu; tak divně a tak strašně zněl v této mrtvé tišině, v této zuhelnatělé pustině. Kolísavými, křečovitými kroky do­ belhal se konečně Šemuel Lipman na to místo, kde podle jeho domnění počf nal se podzemní průchod, vyhledal skle] a sestoupil do něho, nernaje potřeb zdvihati shořevší poklop. a. vešel de nízkého podzemního průchodu. Vzpomínka na to, že zachránivší st židé mohou před ním vydati se ní velikosti

---;: '-"",

,,' ..

cestu, I

přiměla .jej,

jl"

aby Šel

co

_'!\

'í'�5 ,;-"

možná nej-

dovlekl a

našel

Poznati, nebožtíka nemožno. Semuel ani nepokusil se

ve

v

se

otce

namahavě

bylo

modlitbu, ho­

dil

na

něho

:J<: zemi

a

něl

ovšem

'

rozléhalo

ale svěží

Uběhlo

lese, avšak Lip­ man cítil, že to­

jej dráždí a se mu vysmívá. -On pořáde ještě ležel na zemi, připad­

na

nuv

ra­

,,'

dosti.

že

se

lese

a

měl,

zdvihnouti,

-tv ářf

.

trávy ta

s

ostrým proni­ kavý.m kvikern- a

Antonin Jaroslav Vrťátko.

těžko

spí před cestou, postavivši 'jenom

velikými

...

a

vzbuditi

ležel

dravec Přesvědčiv

byl

pode­

zření.. Šemuel slabě a opatrně hvizdnu!. Ale od nikoho, ,nenásledovala odpověď.

Hvizdnul hlasitěji, ,rozhodněji, zoufaleji, může-li .. totiž pískot vyjádřiti li-dskou .zouíalost. Za odpověď mu za, některou cQ.víli ozval se rovněžhvizd, ale tep to

llyizcl hyl�)c.'.jeho,.h�*ze, ,jen9IP vzdále­ .ncu k něm�' se,:>QQnesš(o�věnou. Y �9.�,- \' (

1.\

a

stále

,

šuměl

vzduchu

.

Hla­ dva neb tři strážce a hlídače sitě, volati nebylo možná. Ten křik mohl 'V nočním tichu donésti se do města, do­

lidských uší

ním

nad

vznesl

v

čeká nebo

stihnouti

a

slzy, vřelé, zou-' slzy z očí jeho. vytryskly. Nějaký pták se

jestli Možná,

ukryla

se

falé

.

celá ka­

tu

ravana

nač

se

což

Ale

neodešli?

proč

poslaných, dotkl,

lesem.

�

.

svýma' nevěda,.

a

Při posledních, zvucích lesem mu.

Uvýchodu ne­ bylo nikoho. Ani šum, ani hovor, ani pláč dětí ne­

Odešlj

k ní

prsoma

by

,

.roz léha lse

lesní ozvě­

jenom

ještě několik mi­ nut a on vyšel na povrch země, ale nikoli ke své

.

se z roz­

stran po­

ličných

zavo­

mu

,

muže.

se

vzduch.

:

zemi, přiložil-, '

stěny vzatou hrst hlíny a pustil se dále. Brzo'

'--"-�i

.

í

�

"Gó, go, go !" zabědoval tak silně, jak jenom .dovolovala mu vysílená a ro­ zedraná hořem a utrpením hruď. "Go, go, go! go, go,' go! go, go, go!" zvučně

poznati ho. Ry­ chle přeříkal nad ním

.padl Šemuel

(",fo, ,

,na

ď

ní hrob.

tmě

,.,',!

".

I

,

a jal se naslouchati, chtěje poslední" prostředek. Ani' šum" ani zvuk kroků, 'a,ni hovor lidský nedov: cházel k němu 'zemí. Bylo jenom sly-. šeti, jak nahoře šumí větve strornů..'. Zoufalství zmocnilo se ubohého žida;

ucho

nějaký těžce raněný, popálený, nebo stlučený žid chtěl se zachrániti pod­ polovice její

�

,'i,

,

zkusiti

'o něco měkkého. Rukama pak ihned nahmatal člověka. Avšak člověk ten 'byl j�ž studený jako kámen. Nejspíše

do

�

II

falství

rychleji. J:if,ur�zi,l, 'ás'i 'palovi'ci cesty a najednou zakopl a upadl, zavadiv nohou

zemní chodbou,

r

;

•

ve

svými Lipman

mocnými křídly. tváři nehybně. Pták snad a považoval ho za mrtvolu.

,

na

se

o

svém

omylu, ustoupil

nazpět" opsal široký kruh nad židem aj zase spustil týž ostrý .pron ikavý křik, ale s některým, již .odstínem radosti a rozkoše. \' '" ')':;" .

'

��

'

_

Lipman

zdvihl, tvář

.

,svou' z :��háťvr';t

zpozoroval něco neočekávanéhc. Kmé- ': ny stromů a, rovněž i větve, .třeba. jfe'�tě,' temně.: ./v"e ; svých, obrysech ���-y'Hy",s�."

.a

,

I

.

'-

lL,

'

:,

' ..

"J

,

!'

�

'1

,

-146

-

'

před pení

ním. Tma

do lesa

panující při jeho

již

bekku

vstou-

části mizela. Patrně

z

dětí.

Každou minutu bylo světleji. Teprve teď poznal, ve sklepě nejen značnou část strašného dne, nýbrž i větší část dlouhé prosincové noci. "Vše k lepšímu," řekl či spíše zašeptal. "Sláva bohu otcův Israele !"

s

její

Ale

ženichem

a celý zástup jeho mysliti, že taková mohla propadnout beze

nedá

se

pocma

svitati.

massa

světleji že byl

a

stopy. V prvém městečku

A skutečně ne-li všecko

všecko, tedy alespoň den sběhlo

strašný

a

daleko

mnohé

se

za

lidí

by

se

či

později nalezne své, kdy že to bude?

že

se

nimi.

Boruch, i děti. bekka, Nu ale "Peněz nemají ani groše Eleezar má něco, a druzí také pomohou.

ne

tento

....

k dobrému pro

Prvému

nebezpečenství

způsob již

na

všechen

unikli.

"Vše k dobrému," řekl Šemllel Lip­ man

a na

bodře

kolik dovolila

vykročil

směrem k

mu

unavenost

severu.

IV.

Sever!

Co značí to temné, neohraBylo možno užívati hc

...

ničené slovo

...

uprostřed poplachu a zmatku na ry­ nečku před hrozícím blízkým neštěstím ale ubírati se na vzdálený sever nebe i třeba přísně na sever, bylo dokonce nemožno. Prvým severním bodem měla objeviti se Mohuč, kde ještě před něko lika dny zuřila ukrutná řež mezi křes t'anským a židovským obyvatelstvem Jíti tudy znamenalo jíti do jistého ne bezpečí. Dejme tomu, že bylo možne minouti Mohuč cestou po levém břehi Avšal Rýna, na němž stál Vorms ...

oni si

předsevzali odejíti

ne

do Holand

ska, nýbrž do Polsky. tudíž rozuměla část říše

severerr

vlastně

severovýchodn pravdě nejpodobněji Bra

se

...

niborsko.

-setkati?

Šemuel Liprnan ubíraje se z les, rychlými kroky, do všech podrobnost přemítal ve své paměti hlučnou včerejš V této porad; poradu na rynečku však nic ještě nebylo rozhodnuto, al. cíl pouti byl přece více méně objasněn Cílem tímto, jak si vysvětlil v tut: chvíli náš osamělý poutník, byla toti: do jisté doby, do jistého času Braniboř O Braniborech mluvilo se včera předl vším. A to jest i pochopitelno. Předně jenom braniborskoukrajinou bylo možrn ...

Bylo

jíti na sever, ale bylo také ustanoveno jíti postranními klikatými cestami. Kudy na

dali

sever.

teď?

na

ustanoveno

pravo či

na

levo?

kterými kraji zamířili prodrati se na sever a kudy k severu teď zaměřili? Všecky tyto otázky byly uvažovány již v .lese, a Šemuel Lipman ničeho nevěděl ani o posledním rozhodnutí, ni I směru cesty. Avšak karavana odvlékla jeho Sáru, jeho drahou ženu, jeho Re-

o

s

se

-

,

se

uzří

i Eleezar ben

byl i živ i svoboden, a kdyby byl nezapadl do sklepa, jako v dočasné vězení, byl by bud' shořel ve své čtvrti zachvácené plameny, nebo byl by up álen na hranici zároveň se sty svých souvěrců nebo byl by padl pod ranami rozjitřeného zástupu. Ale Šemuel Lipman nemyslil na svůj život a na svou svobodu, pronášeje své děkování .,Vše k lepšímu" a vysýlal chválu bohu Isr ael e. On myslil v tu chvíli patrně na karavanu daleko již odešlou, která zajisté ušla již mnoho kroků na cestě k spasení. Kdyby byla karavana teprve na úsvitě vystoupila z lesa, prvý člověk, jenž by je potkal, mohl zpraviti o jich útěku měšt'áky, a pak by bylo skoro nevyhnutelně nastalo pronásledování; ale teď budou již daleko, velmi daleko, než obyvatelé nejbližších vesnic procitnou a do města dojdou. Dobře, že už jich nezastihl v lese, -dobře že se vydali na cestu, nedočkavše jeho nepředvídaného, neočekávaného již' příchotlu. Ale jak jich ted' dohoniti? Možno-li ještě jich dohoniti, a kde a kdy podaří se mu konečně s nimi se

že

bude

Dobře konečně, zachránili všichni i Sára, i Rc

Ale

něho. Ted'

Oni šli

severu

židovská obec věděti, kam se poděli židé vormští, nebo kde nalezli útulek. Dř íve

I

št'astně dostati

by v ní přijetí.

Za

se

do Polska, nenašli-]

bezpečného a hostinnéh. druhé krajina braniborsk

samé

-147

před sto lety konečně stavší se majetkem Něrnců a to ještě ne úplně, trpěla pustotou, protože většinou vyhuhe no bylo obyvatelstvo slovanské, a proto tam ochotně přijímali osadníky teprve

všech konců Německa

ze

Tam

podle

usaditi A

se

Flámska.

a

doslechu i židům snáze

než kdekoli

bylo

jinde.

tak, aby dohonil karavanu, bylo po-

se nikoli přímo na sever, severovýchod. S touto myšlénkou nebo s tímto rozhodnutím Šemuel Lipman vyšel z lesa. Avšak ani na severovýchod nebyla cesta zcela otevřena. Především bylo potřebí přepraviti se někde přes Rýn, ale přeplavati jej bylo v každé příčině skoro nemožno a tím spíše pro LipPočítati mana, který neuměl plovati. na přívoz při jedné z nejbližších vesnic, bylo rovněž nernožrio ; to znamenalo vydati sama sebe a přivésti lid na stcpu ostatních. Kromě toho Lipman dobře věděl, že ani celá karavana nepůjde otevřeně po břehu Rýna. Z loděk spatřili by je, a z města mohli by se zdvihnouti

třebí odebrati

nýbrž

na

nimi

za

A

na

stíhání.

tak, aby ubral

severovýchod, poutník musil odchýliti se od toku Rýna, opsati velikou zákliku směrem k západu a potom dostihnouti. konečně nějaký přívoz. Po dva dny vyhýbal se vesnicím a vlekl se po pustinešťastný

nách

a

na

se

náš

večer,

divě

nerněl

celou

břehu

a

čekal

na

štěstí nenechala sebe čekati. Sotva

že

žádného

dlouho

nastal

k

na

sobě, sám hlasu, který

postavu unaveného,

roze-

"

manovi, že i žena hledí na něho ne-li laskavě, tedy alespoň soucitně. Vzrnuživ se trochu, rozhodl se promluviti s ní:

na

úplný

lodičku

smělosti svého

se

potrvalo aSI m mutu. Vesla zůstávala nepohnutě obrácena vzhůru. "Pro nic," odpověděla konečně sedící. Vesla spustila se do vody; sedě vší vzpřímila se... Loďka odrazila od břehu, Lipman oddechl si volněji a za­ hleděl se na veslující. Byla to mladá ještě žena neb dívka, ku podivu krásná a bohatýrsky urostlá, jako většina po­ rýnských žen. Po chvilce zdálo se Lip­

náhodu. Náhoda

příliš

a

ub��ou ,zlda. rvanévho Mlčení

Jak se přepraviti? Hladový a unavený nad všelikou možnost Šemuel Lipman s modlitbou usadil na

síle

hladinu

lodička ukázala

,

pokrmu. Jeho nohy sotva se zdvihaly od únavy. Teprve k večeru druhého dne spatřil před sebou opět bystrý tok širokého Rýna. Měl Mohuč daleko za sebou a kráčel kolem široké louky, již obtéká řeka pod Bingenem.

se na

se

širokou

ozářila

...

ani nepočítal, že se sejde se svými, protože roklin bylo mnoho, a on šel po paměti, maje jenom to na mysli, aby ho nikdo neviděl. V tuto dobu ničeho nejedl, poněvadž na pustinách nisám

luna

byl již přivyknul mlčení. Dlouho nedo­ stával žádné odpovědi. Na konec ozvala se odpověď, jak se Lipmanovi zdálo, ženského hlasu. Žid napínaje všecky síly, křikem vyjadřoval prosbu, aby ho převezli na druhý břeh. Následovalo mlčení. Lipman opětoval křik. Loďka plula poř áde dál a dále. Píseň řinoucí se neklamně ze ženských úst, zaznívala k němu Naděje na převoz uletěla od ubohého poutníka. Najednou někdo zamáchnul nad lodičkou vesly, pění na minutu přestalo, loďka učinila náhlý obrat a pomalu blížila se ku břehu. V jasné měsíčné záři Lipman určitě ro­ zeznával již postavu mladé ženy nebo dívky. Konečně loďka přirazila ku břehu. Lipman ihned vskočil do loďky. Vesla opětně máchnula vzduchem jako křídla, ale hned pak zastavila se a utkvěla nepohnutě ve vzduchu. "Ty's žid?" tázala se sedící v loďce. "A proč?" tázal se Lipman s nevolným chvěním, hla,su. Dvé překrásných OČI pohlédlo na

skorem

a

a

Rýna, malinká jeho hladině. Šemuel volal

roklinách. Za těchto dvou dnu

čeho nedostal,

-

i

"Ty's rybářka?" tázal se jí ještě nesmělým hlasem. "Rybářka," odpověděla ona. "Naši jsou tam, dole; já jsem k nim jela." A opětně dvé bystrých očí soucitně spočinulo na ubohém židovi.

-148

"Oni by tě nepřevez li," poznamenala

úplnou důvěrou, ale v tu chvíli loďka přistála u břehu. "Ona by mi to sama pověd ěl s kdyby se byly zde přepravili," pomyslil si a zdržel se otázky. Rozumí se samo sebou, že převoznice zamítla peníze, nabízené jí ubohým židem, ještě jednou pohlédla na něho svýma dobrýma očima, odrazila loďku od břehu a několika údery vesel juž da­ leko plynula po bystrém proudu. Z daleka pak zaznívala její zvučná veselá píseň. Ale Lipman dlouho ještě stihal ji očima a dlouho ještě v mysli představoval si její dobrý, zářivý pohled. Div že poprvníkráte bylo mu cítiti hlubokou s

kynuvši hlavou směrem po řece. "A kdo jsou ti?"

ona,

,

"Co, kdo? otec, bratří, ženich. Jsou dobří, ale odpust', tebe by nepřevezli."

Lipman nežádal vysvětlení. polovici řeky veslující znova zku­ sila zanotovati píseň, ale píseň se jí nějak nevhodně přervala, a jasný dobrý pohled její spočinul I!a Lipmanovi. "Ty jsi z Bingenu?" odhodlal se konečně zeptati. "Z Riidingheimu," odvětila dívka, opírajíc se o vesla; "z té strany kam jedeme." V

"Jsou-li tam u vás židé "Jest jich několik."

-

?,'

"Ted' se daří našincům zle !" vzdychnuv pravil Lipman. "Zle!" opakovala dívka. Nastalo

vděčnost k dítku Edoma

mlčení.

s

"A odpust', jedl-li jsi dnes?" nic tázala

za

Patrně vilo

Zvučný

líce

Lipmanovo

mlu-

Ani odpověděl on jsem ba předevčírem jedl jsem jenom ráno nebylo kdy."

nejedl"

k

'n�iedl,

ani včera

"V

V"

í

v

N u ta k proc J Sl t o JIZ dřnve nere kl , žál{U I" VZ křflikl a d lva." k z u b oza VVd'" yt Ja -

"

í

.

,

"dl a. Jl

"

rychle odhodivši vesla, vyňala ze stojícího před ní košíku sýr, chléb a vejce a natákla obě ruce k židovi. "Ber, ber! Na! jez rychle!" Lipman nedal se dlouho prositi. Vesla pracovala a z.ář ící oči upřeny byly na jeho dásně. "Tak ty's řekla, že jsou u vás v Ri1dingheimu židé," tázal se opět Lipman úplně důvěřivě již hledě na krásnou převoznici. "Velmi málo: všeho jen tři rodiny, ale za to velké rodiny." "A kde bydlí?" Toto

označení

pořáde ještě

zazníval

u

břehu."

bylo úplně postačitelné pro Lipmana. Chtěl se již zeptati převoznice, neprošla-Ii tudy karavana židů z Vormsu, nebo hleděl na ni již

setkání

I

se

,s�ými.

by tl vyveden z klamu. Zidé v Riidingheimě totiž o žádných vystěhovalcích z Vormsu dosud ještě neslyšeli, ale vy lož ili opustenému m uz i u, dera neprobles kl a sama prav dl' sebou v Jeho zalem a narnaháním una.

měl

•

v

v'

•

v

v

V'

.

A

"Na samém konci města

blízké,mu A

Z}tlm brzy

_

1 él10 vl"rj a k mam vse

hlas

řeky.

na

sebe.

d��s j�em neje'dl,

kř est'anské

Nevědomo, proč vzpomněl Lipman Miriamu, pějící p íseň vítěznou po přepravě přes rudé moře. Octnuv se na pravém břehu Rýna, cítil se již docela na cestě v zaslíbenou zemi, na cestě

pro nic

dívka.

vychrtlé

samo za

Ne

se

--

dívce.

v

,

,

vené hlavě.

"Karavana," pravili nemůže

se

přepraviti;

mu, "na loďkách

asi pro tisíc lidí

potřebí jest sta loděk a mnoho času pro převoz. Ona může buď přepraviti se na velkém prámu okolo Koblence nebo přejíti po plovoucím mostě pod Kolí­ nem. Avšak přeprava na prámu jest ne­ bezpečná, protože v Koblenci den ode dne již očekávají útok na židovskou čtvrt'. Není pochyby, že jdou nyní ku Kolínu, aby tam bez nebezpečí přešli Rýn. V Kolíně do doby současné arci­ biskup ještě chrání židy, ačkoli nepou­ ští do něho nových osadníkův." "Tedy půjdu do Kolína po tomto břehu," rozhodně projevil Lipman. "A zase ztratíš jich stopu," namítali mu. "Není známo, po které silnici pů-

-149

jdou. Najisto možno říci jedině to, kam půjdou "Kam že půjdou ?" "Cože, kam?" nejspíše do Magde­ burku, aby pak usadili se v branibor­

A

"

po všech

území,

se

židé

lVlagdeburku;

táhli do

Šneperu

odebrali

ničeho dříve

se

o

se

tam že.

své

I mohučtí

i

židé

tutéž dobu

širokým pustým

mezi Koblencem

úvo­

Kolínem

Jako dlouhý had vinula se karavana. Postu­ povala skoro souběžně s Rýnem, ale patrně od bočivši v levou stranu. Všickni ještě šli, ačkoli již bylo ustanoveno kou­ piti v Kolíně značné množství koní a

markách, anebo

do Polska.

volně odebrali

v

zem

...

ském

-

a

vozů pro sest ár lé, nemocné, děti a ně­ které rance, které několika št'astnějším podařilo se uchvátiti s sebou. Bylo

ze

Nedovíš-li

karavaně, tedy ji

"'Vzorllá hospodyúka.

.

-,

"Ale ženuško, Přece víš, že ,

"Vím,

a

zase

chceš' nové jarní šaty?!

už

,

mi teď valně nedaří."

se

proto také jsem se uskrovnila. Kdyby bych dvoje."

se

ti vedle dobře, chtěla

konečně se

Magdeburce dohoníš, alespoň zcela jistě, kde

v

dovíš

hodli

se

Lipman

těžce si se

uletěla.

Dlouhá, nastávala.

mu

jitra

na

noci, bystře m II

vzdychl. Naděje na svými podruhé mu

se

pout'

zané

roz­

usadi ti.

blízké shledání

Z

nebo

namáhavá,

osamělá

úsvitě, odpočinuv si za kráčel po nové, uká­

zase

cestě. .

* *

i

chladné mrazivé jitro. Špatně oblečené dítky tlačily se k sobě a třásly se zimou. Dospělými, kteří většinou svlékli se sebe zbytečný oděv, aby zabalili děti, rovněž pronikalo silné chvění. Některý byl přikryt rohožkou, jiný zavrtával se do staré pokrývky, některý šel v domá­ cím šatě, špatně se hodícím na ranní mráz. Všichni byli skormouceni, na všech tvářích bylo viděti žal. Skoro v každé rodině nedopočítali se jednoho nebo

několika

členů, kteří nedostihli

-150-

v

čas

'spásonosného podzemního prů­

chodu. Požár města na

strašná

a

židovském hřbitově

všech

z

hranice

byly viděny

ode

lesa.

Vzešlo

zahřátá

Lehce

jeho

"Kdež jsou znamení dávných časů, kdy Tebou vrah byl zničen v asu, ž

již

ženichu

notovala

a

samotná černokuče slova této

svému

písni zvučnýn

hláskem:

,,0 hříšníci jsme hříšní, Jahve, před tvář Tvou Hle k studnám

předbíhají Na úsvitu

tu

tlupa

Za

..

tlupou

děti Edoma,

se se

chvátají

ke dni krvavému

rojí,

studní všem nám děsivou past strojí, však jich nám dávno v idorn a u

chytrost

"Jed," křičí všichni, ,.jed

tu do

..

vody je

vsypán je hrozným záštím zmítá] a chce nás zničit všecky otravou !" Jed předstírají a pak zlobně na nás křičí: "Své víry rychle vzdejte se, neb se nám př sic zahynete smrtí krvavou !" lid nevěřící k nám

Štkání Sáry, ženy Šemuela Liprnana přerývá tuto nedávnými událostmi vy volanou píseň Štkání ostatních žel

pláč skončen Israele hlasů? Jehovy bez ochrany dítě co chvíle padá v zrádné sítě, jež hrozný Edorn rozestřel; Co chvíle bouří stud

nás hranic žár

a

...

žel

a

domů zmel.

každý čas topí nás, nás, honí nás. Což, Jehovo, Ty spíš? vraždí

skutečně

Znamení

se

neobjevovala.

pomoci, jakoby zavržen svým bo­

hem, táhl

židovský průvod dnem ponížení zvláště silně pocit'ovali v jednom z předních zástupů. Tam silné mužské hlasy, pod­ porované neméně silnými kontralty žen, oloupených žen a matek, pěly: se

úvozu. Hanbu tohoto

"Kdy že zahřmí mstění na zděšení, ů

již

pohanění

tvrdí: Kde váš bůh? Vzdali

jste modlení, prostřed mučení, pout i poplenění vám nepomoh bůh." však

Vorrnsu, píseň pěl

rodném

mladík

matka

Makkabeův.

Ale

on

byly zpívány tyto písně, a co virn dlouhý průvod hlubokým úvozerr Šemuel Lipman pořáde kráčel a kráče Co

neslo pění velice sla vnostní klidný ráz; nčkde v písni vyjadřo­ vala se naděje a doufání. V jednom ze z áhybů průvodu poslou­ chaly nové písn i, teprve v noci složené od nového písničkáře, který necítil v sobě básnického daru před strašnými ve

i

se

Někde

událostmi

sestry

otce.

a

městě. Tu to

dět zástupu počínají plakati jedno po druhém; ani i nernluvňata zdvihají křik a nářek TI rukou svých matek. "Avšak on nezřekl se víry otců svých, hrdě vztyčivši se, se zářícíma očim praví Sára. "Zemřel-li na hranici neb v rozvalinách svého domu, on prones před tváří nevěrných své předsmrtné "Slyš Israeli Hospodin tvůj jest bů jediný 1" A ona vrhá takový pohled na zástup jakým zajisté za starých časů hleděl

přece ještě přede třemi dny prodával na náměstí všelijaké hadry, házejíc p mimojdoucích synech a dcerách Edom bázlivým, nepokojným pohledem. Rebekka tiše pláče, vzpomínajíc n

vr ah

nám k

následovalo, U strašené

v

V

Bez

Jenom

Rebekka znala

íčí

chůzi:

v

ra vá

stříbrným

slunce.

paprsky karavana čileji počala postu­ povati po cestě. Had zdající se neko­ nečným, rychle počal se vinouti úvo­ zem. Mnohým připomínalo to procesí přechod přes Rudé moře, útěk z Egypta, bloudění při hledání zaslíbené země. Patrně pod vlivem těchto vzpomínek zazněla unylá, ale zvučná píseň. Ve slovech i zvucích této písně každém u obráželo se jasné vyjádření vlastního jeho hoře. Tak pěli židé neochabujíce v

ben Boruch.

svém

Eleezar

směrem k dalekému, oddělenému hora mi a lesy a pokrytému ještě mračnj

Magdeburku. i

on

třásl

se

jemu bylo teskno v duš a byl zaražen dlor mlčením Jehovy, jakob

I

zimou

hým snem a nedbajícího strastí a muk svého lid A v jeho obrazotvo vyvoleného. nosti mihaly se všecky hrůzy str ašnéh ..

151-

dne. viděl

Slyšel

rachot bořících

stavení, jazyky plamenné, černé

krvavé

zuhelnatělé

sloupy

začazené

komíny, jako náhrobní obelisky na plamenící se a jiskřící se ještě zde a On onde černé půdě spáleniště.:. viděl hrobovou tmu sklepa, viděl straš­ hranici na židovském hřbitově, nou viděl trup, zahražující cestu v pod­ zemní chodbě. Ale ob čas viděl též před sebou zářící, jasný, dobrotou dýšící po­ hled dívky edomské. Tento pohled hlu­ boce pronikal jeho duší, zahříval ji svou teplotou, osvěcoval ji svým světlem, zrovna jakoby nějaké mohutné kouzlo ukryto bylo v něm. A pod nezahladitelnýrn vlivem tohoto pohledu šel dál a dále. a

trčící k nebi

V.

Přešlo

již

nemálo neděl.

horami.

za

...

I

tuto

v

dobu. Silnice dávno není

viděti;

velice dávno

juž zavál ji sníh, a vítr stále jest divější a silnější, vánice navívá závěj za závějem a prudce šlehá v tvář unaveného

horečkou,

žida, třesoucího

se

zimou

zdvihajícího nohy. Ale v jeho duši jest jasno a veselo. V posledním městečku mu řekli, že židé z Vormsu prošli celou karavanou, tá­ hnouce do Magdeburka. Bylo jich mnoho, velmi mnoho. Šli pěšky a jeli na saních. Mezi nimi byli i starci a sta­ řeny, i mladíci i mladé dívky a mnoho, velmi mnoho děrí. Tvář Sáry, Rebekky, Eleezara a dětí, pořáde se držících za sukně matčiny, jasně a živě kreslily se duševnímu jeho zraku. Chumáče sněhu bijící jej ve tvář, nezřídka potkávaly na jeho tváři št'astný, radostný úsměv. Nítr dující a hvízdající mu ve tvář, ne­ mohl nebo nedovedl zahnati radostný

a

ten úsměv.

sotva

a

rozzuřil

více se

šeřilo. Před celou bouři

se

vítr

v

večerem a

vánice.

vždy hustěji hustěji. V sté­ bylo slyšeti tu hrozivé, tu naříkající, protahující se tóny. Konečně tyto úryvkovité, přerývané tóny změ­ nily se v jakousi nesouladnou, divokou,. jakoby pohřební nebo hrozně slavnostní píseň. Bylo možno domnívati se, že­ řady běsů spustily nad sněhovou plání nekonečný koncert. Nohy poutníkovy dávno již vázly v hlubokém sněhu Dávno již před ním a pod ním nebylo nijaké cesty. Sněhová pláň prostírala se před ním jako moře, hotové každou chvíli jej pohltiti. V hla­ vě ubohého Lipmana bouřila rovněž. celá bouře nesouladných obrazů. Kolé­

valila

a

se

nání vichru

.

bal

Magdeburk Zbývalo několik dní cesty k němu. Ale jíti každičký den � stává se pořáde namahavějším a n arn a­ havějším Vysílený, dávno již one­ mocněvší nejedním nastuzením, Lipman r sotva v leče nohy po pevné vrstvě sně­ hové. Sníh silně padá drobnými cho­ máčky, slepuje oči ubohému poutníku a vítr div ho neporáží. Těžko se jde nebožáku ; těžko, ano hrozně právě

již nebyl

Víc

se'

se se

strany

na

stranu.

Plul

zrovna

jako slabý člunek po bouřlivém moři, Před ním zářily mu radostné tváře ženy a dětí. Ty jako by mu byly jasným ma­ jákem. Dávno již zapomenuv na silnici,. přece stále ještě šel, nebo spíše plul po jednou přijatém směru k západu, kde stál Magdeburk, a odkud svítily majáky, ukazujíce mu cestu. Docela se setmělo. Kolébaje se, plul Šemuel po sněžném moři živý člunek Lipman. Kolébání stávalo se pořáde silnější. Bylo mu tu drapati se na závěj, tu spouštěti se s něho. Na jednom ta­ kovém závěji upadl. Chtěl vyskočiti. a zdvihnouti se, ale nešlo to. Síly je} úplně opustily; nemohl povstati z měk­ kého lůžka, na něž upadl. Bouře myšlé­ nek zavířila v jeho hlavě; řada obra aů rozvinula se v jeho obrazotvornosti Nepocit'oval touhy, aby vstal; leželo se mu tak pěkně na této měkké, prachové peřině. Jakési sladké vysílení ovládlo celou jeho bytostí. Avšak sen přece se mu nezjevoval. On ležel, či spíše polo-­ ležel, poloseděl na novém svém loži,. cítě úplné mizení sil. Hlava jeho počala se kloniti k zemi. Sklonila se na jakýsi sloup nebo strom. tvrdý předmět Šemuel Lipman nepokoušel se rozřešiti tuto otázku. On ležel, opřev se unave-' nou hlavou o ten tvrdý předmět, jako by byl okouzlen náhlým klidem. ] eho oči byly široce otevřeny a bezděky upře_-

..

-

--

-ny

daleké

na

152

nebe, pokryté sněhovými

Vánice

slábla

slábla, až konečně

a

·úplně přestala. Jenom vichr ještě dále vyl miliony hlasy. Ale zvláštní věc! Zvuky hlasů těch najednou jaků by změnily první svůj význam. V nich bylo slyšeti juž měkkou, jako by uspo­ kojující náladu, Píseň, prve tak hrozná, 'pohřební, přijala upokojující a jako by ukolebávaj ící nápěv, jako by píseň lásky a pokoje nesla se nad zemí. Sladký, spokojený pocit víc a více opanovával duši unaveného, vysíleného žida. Zdálo se, že duchové míru spustili se nad ze­ mí a pěli nad ní konejšivou, kolébavou pfseň píseň pokoje. Co to jest? I v samém vzduchu na­ stalo jaksi, jasněji. Nějaké dvě hvězdič­ ky vydraly se s mraku a přívětivě zami­ haly přímo do otevřených, široko ote­ vřených očí nehybně ležícího žida. Opět blažené teplo zavanulo v jeho duši. -

oduševněně hledí

z

mraku hvěz­

Ale to nejsou hvězdičky dičky Čísi duše hledí v nich, mluví jimi. Še­ muel Lipman stále marně namáhal se čí by to byla duše. vzpomenouti Jenom se mu zdá, že je to známá mu .duše, že již kdesi pocítil na sobě zvlášt­ ní vliv téhož pohledu kde? kdy? A najednou vzpomíná si na zářící, jasný pohled dívky edornské.: kdysi jej ohřávší a osvítivší. Hvězdy za hvězda­ mi sypou se na boží nebe; tisíce a tisíce jasných, zářících pohledů hledí v pro­ buzenou duši Šemuela Lipmana, leží­ d�o na závěji a zavátého sněhem. .

...

..

-

-

*

*

-1(.

Prošlo

něco

'pořáde ještě .rozevřenýma ·se na

pal

a

času,

leží

na

očima.

Šemuel Liprnan

neporušil

se

z aveji

Sněžný

něm neroztrhal, nikde

-dříve laskavě

Sl roce

háv nikde

se

nerozsy­

své celosti.

mu

Hvězdy jako kmitají; laskavě pohlí­

a tisíce duševních očí. Ale ty hvězdy nejsou již nasety jako dříve po nesmírném prostranství tem­

žejí

křídel.

jeho

mraky.

Jasně,

-

naň

tisíce

ného

nebe; shlukují se, splétají se mezi ·sebou, vinou se světelnými věnci, přijí­ mají pořade určitější rysy. Hle, juž vidí

Šemuel Lipman

řadu

jasných, zářivých

před strnulýma očima Hvězdy přestaly již býti odděleny a osamoceny. Ti­ Světlo

roste

docela

roste.

a

andělů naplňuje modro nebes Zdaleka, velmi zdaleka znova počíná utichnu vší vichr svou konejšivou píseň.' Buď že objevila se na vyjasněném nebi luna, či andělé ozářili zemi svým světlem, nebot' před očima žida leží­ cího na zemi, úplně se vyjasnilo. Da-i leko, daleko osvětlila se všecka sněhová; plán, vznítila se miliony jasných jisker,' síce

...

zablýskala se jako říza ze stříbrného brokátu, prostřená po zemi. Pění vichru'; jest slyšeti pořade sladčeji a pořáde silněj i. Sbor andělů spouští se stále níž a níže, přichází stále blíž a blíže k zemi Ale oni nejsou sami ve vzdušném pro­ stranství ještě kdosi, oděriý tichým střfbrnýrn světlem, kráčí stále prostřed nich či před nimi. Dychtivě vpíjí se nyhybný Šemuel v jasné líce kráčejícího. Pořade hlou­ běji a hlouběji proniká v jeho duši na­ plněný hlubokým tajemstvím, ačkoliv, i zářící jasněji nad všecky hvězdy, po­ hled kráčejícího. Čarovným tajemstvím září stále víc a více vystupující jasné. obrysy. Při každém pohybu tichým,' měkkým, stříbrným světlem splývají­ tiše vlající záhyby na oděvu kráčejícího. "Metarton !" v hloubi duše vzkřikl' Šem uel. "Archanděl Metarton sem kráčí ..

-

.

na

svět,

ve

Avšak

co

vší slávě."

byla

všecka ta sláva

Metat­

tonova, kterou kdysi představovala si. zbožně roznícená obrazotvornost židova,' u přirovnání s tímto proti tomuto blesk� a záři. Divně velebné -a dětinně mírné i

Majestátní po-; rysy kráčejícího. hled zaří nevystihlou láskou. :

jsou

"Mesiáš!

Pomazaný!" v posvátně­ jako by pozdvižen nějakou, cizí silou, celým vzrůstem zdvihá se na. závěji mimovolně v nábožnérn strachu. i radosti ustupuje lehce od kráčejícího. Sněžná říza padá s něho pevnými chu­ máči V jasném osvětlení vidí zdvi­ hající se ze závěje dřevěný kříž, vysoko vévodící nad sněžnou pustinou '�' Výkřik zoufalosti vydral se z hrudi ubohého žida Chce rychle běžeti od hrůze volá

a

...

..

...

-153

němuž do

k

kříže,

se

dají

službu

mu

umrlcovy pevně objímaly dřevěný kříž, kleslé čelo pevně při tisknuto na kříž, a na zkamenělých rysech tváře

tak tiše

chvíle

té

ruce

hlavou, avšak nohy vypoví­

skláněl

k

Vysílen padá

...

-

patě

kříže.

obrazilo

Novou, tichou píseň zapěje vítr. Odě­ světlem

přichází pořáde blíž a blíže. vpíjí se do něho zrak Šemuele Lipmana.

ný

se

ruch, usadiv

V ášnivě

svatbu

svou

křest'ané

skoro

tamnější byli přivedeni do velikých rozpakův. Pře­ kvapen byl i místní duchovní, zavolaný od nich na místo podivného nálezu. U nohou kříže, vztyčeného na poli le­ želo mrtvé tělo. Podle šatů byl zesnulý na jisto žid. O židovském původě ne­ k la mně svědčily i rysy tváře i dlouhé, černé, kudrnaté vlasy. Na prsou nena­ A potom vyzáblé lezen žádný kříž

\(C��lých

V /.10

n

jednou vati

to

literárních

sobě

bude

ve

své

hezké, až

sežloutlý

náš

-

-

*)

Pokra �O\'áni

z

jejího muže; hlavinky, vi­

anděl tichého

smutku pro­

okolo ní.

se

i

jejich

veselím.

Všichni

mimoděk

vzpomínali na Šemuela Lipmana. "Dobře, že podstoupil smrt jako pravý žid," pravila Lipmanka. Všichni mlčíce souhlasili

pro

ní.

s

..

Al1lE'1'11\án.·�)

mně vez dy laskavý! redaktor. hrozný člověk Ani si nemohu představiti, jak bych ve své práci byl vyhlížel, kdybych se byl dostal do rukou redaktoru nepříteli, svévolnému nějakému škůdci, zlovol­ níku nelítostnému. Ten byl by originál u

př ím ný

ke

a

Učinil to ten

-

-

snad

svitek i snad

prací mých, a se chlubiti: .,�Hle, dědouš, to byl chlapík !" vyžádal j sem si při první vzpomínce rukopis zpět; avšak jakého jsem došel zklamání l Vidím před sebou oboje, otisk i originál, a tu ku žalosti své spa­ třuji, že před vnuky musím uschovati bud' originál anebo všecky kalendáře z roku 1892, cojich jen natisknuto bylo. Rozdíl mezi oběma jest až příliš pa­ trný. Otisk jako panenka, vyšňořená, vyfintěná, plná úsměvů, k líbání. Ori­ lazar, ubohý, sesekaný, seští :ginál paný, probodaný, jako by byl běhal de­ větkrát ulicí! A to vše dovolil si, vy­ Konal a spáchal přítel, přítel dobrý, ten

a

1

vnoučátka má si budou ukazo­ hlubokou úctou

s

dceru

dávno ztraceného

.

jen v chtějte na vydavatelstvu neb redakci nikdy svých rukopisů zpět. Věřte mně marnivosti, kterak

Radostně

na

i dětské

stejně šuměly

Avšak

íuky Jn' .fltl',',·y. psané

čtenářové, nase má někde, kalendáři, otisknouti, ne­

Zalichotiv

milovaného

noucí letěl

hledíc

Sára,

se

Radostně zá­

nevěsty.

..

co

zkušenému.

Mag deburce, slavil

v

ctudcnt �kých dob.

@ROSÍM vás, laskaví .� píšete-li něco, třeba

se

Rebekkou.

s

radostně

...

Z

modlitba.

a

tváře i ženicha i

řily

usmívala Za několik dní

nadšení

Za nedlouho potom Eleezar ben Bo­

vrhl do

ohně,

a

tou

kremací

mu

posloužil nejlépe. Ach, nyní dobře poznávám, proč čítáme v novi­ nách tyto varovné řádky: "Rukopisy se nevracejí." Jaký šlechetný duch, jaká dobráckost, jaké lidumilství skrývá se za těmito napohled krutými řádky! -

Slitovník

redaktor

chce

ušetřiti

ubo­

pisálkovi žalu, hoře a sklamání. Avšak tak již máte ty spisovatele.

hému

Redaktor, kritik, zabiti

třeba

censura

mohou

mu

deset

miláčků, jedenáctý v brzku se vyklube na světlo jako kuře z vejce a vesele pobíhá po poli literár­ ním, až zas někdo jej chytne a holátko oškube tak, že nezbude nic. A dva­ náctý, třináctý atd. někdy bez počtu do

haleluj ah.

ročníku \S92 od téhož spisovatele.

Chcete

příklad? Jen

se

podí-

-154

přítele V. Lenocha! At' jsem jaký, že to také zkusil. Ale my nepovolíme, já nepovolím, a proto hned následuje má druhá vzpomínka, a za ní třetí přijde v příštím ročníku.

vejte

Dlouhé d'Yě

hodiny.

Jsou prázdniny. Já mám ty prázdniny od jakž iva rád, jen když nejsou v kapse nebo

ve

sklenici. Tot'

se

rozumí, že si

hezky pěkně do tepla, aby se nám nenastudily, již také pro tu příči­ nu, že v teple, totiž v letě, se natáhnou a jsou pak nejdelší. Ani nevím, je-li to v

dáme

červenci

nebo

ném městečku

v

v

srpnu, ale

středních

v

úhled­

Čechách

to

Nevím

také, má-li městečko ačkoliv je příliš dobře znám, totiž to městečko. Já bych spíše řekl, že má tři hlavní klikaté ulice, které tvoří velmi nepravidelné, ohromné Y, v jehož středu stojí socha, nyní ovšem za vrženého svatého Jana Nepomuc­

jistě je. náměstí,

svatý Jan měl v našem mě­ stečku smutné postavení. At' se obrátil kamkoli, všude oku něco vadilo. Na jednom rohu stál Obecní dům, tedy místnost pro bály, plesy a divadla atd. Naproti �yla hospoda. A do trojhranu skoro pravidelného položíme "rathous". Tak se totiž slavná ta budova jmeno­ vala u občanstva a okolí, ač nebyla to snad past' na krysy, nýbrž spíše na kapsy poplatníků. Nyní, aspoň se tak domnívám, říkají domu tomu radnice. kého. Ten

Zda-li

se

z

těch tří rohů obrátil

ne­

št'astný Jan ještě jednou, a sice do ulice, měl, co by dohodil kamenem, pivovar městský a trochu dále dolů vi­ nárnu. Ostatně pivovar tam nebyl, ný­ brž pouze obydlí a šenkovna sládkova, a pod budovou rozsáhlé, hluboké sklepy. A tam nahoře nad těmi sklepy se záso­ bou

Vizte jej! Tamo sedí

na

nevím

je

-

městského

více

méně

malvazu,

roztomilých dcerušek páně sládkových, střežených vážnou paní starou, jako jen málo neprozřetelných kuřátek střeženo bývá opatrnou kvoč­ nou. Nejmladší však, černovlasou Len­ ku, s tílkem štíhlým jako jedle, zraku jiskrného, dovolil si ještě obzvláště stříci někdo jiný, snad méně spolehlivý, ale za to tím bedlivější strážce. dlelo čtvero

na lavičce před Jest právě odpoledne a mla­ po dobrém obědě se vyhřívá na

vinárnou.

dík náš

milém sluníčku, kteréž vskutku hřeje až milo. Jest blažen; differencialy a integraly jsou zapomenuty; o sinusy a cosinusy, tangenty a secanty nedbá; hlava jeho jest plna vzdušných obrazů, srdce přeplněno nevyslovitelným touže­

tom

ním po, po

Lence. Tam

-

za

těmi zá­

vistivými okny prvního patra (u nás zde v Americe druhého) žije jeho kvě­ tina, jeho růže, naplňující celý dům líbezností svou. O ty první, tajná lásko milujícího srdce studentského, co ty způsobíš nevýslovných rozkoší a imagi­ nárních bolů! A což může býti pouta­ vějšího, než nějaké to buďto nastrojené nebo

nahodilé dostaveníčko?

po

tom

student touží

vody. té

jako žíznivý po kapce náš kavalír, čeká na kdyby mě l čekati do večera,

A čeká ten

lávce,

zůstane

a na

ní vzdor letnímu vedru

�

jako přimrazen. Observatorium jest ve­ lice příhodné; cokoliv se před průčelím sládkova obydlí šustne, nernůže ujít ozbrojenému zraku jeho. Včera po ob­ vyklé návštěvě v» šenkovně, když ze soudruh.ů poslední odcházel domů, za­ šeptla mu dívka jeho, jako vlašt'ovička v letu, že zítra bude odpoledne věšet na zahradě u tetičky, tam za stodolou, kde že tam bude jest tak ticho, tak milo, věšet prádlo. Ten plácek za stodolou jest tak stin­ ný a chladný a rozložen v travičce, ach, jak se bude kochati pohledem v ta čer­ ná, jiskrná očka; s jakou slastí přitiskne si hebo anké po prádle ručky k srdci a -

ku rtům! A což toho víc! Kochá, kochá se minulým již i očekávaným blahem.

Avšak, hle! Program se náhle mění. průjezdu objevila se Lenka. To ona, ta ztepilá postava; poznala svého ry­ tíře, vlídně kývá hlavinkou, nebot' ručky U

kynouti nemohou. Objímají veliký kra­ jáč, snad s mlékem, snad se smetanou, a odemknuvši dvéř e vedoucí do sklepa,. stoupá milenka dolů, pomalu a obe­ zřetně. Jinoch vyskočí, přeletí zrakem liduprázdné náměstí; plachý pohled na­ horu do oken, zda-li tam odtud nehrozí

-155

nebezpečí; několik sáhodlouhých kroků, a již jest u sklepa. OtVOI jeho vábí jej mocí kouzelnou, vždyt' tam dole ne sice jako Loreley na skále, ale ve skále mešká jeho víla, jeho bohyně, jeho láska! Dva skoky a již jest u ní, jež tam stojí ve výklenku jako ti dřevění svatí

kostele

v

sv.

Petra

a

znáte

není

neznáte-li,

a

"Dělej, dělej, Lény, a .pojď nahoru; překážela bys nám, až začneme válet sudy; a hleďte, at' tu nic nepotřebujete aspoň dvě neho tři hodiny, nebot' ne­ mohli bychom vás tam pustiti." A Lenka ustrašena spěchá od osudného místa.

Pavla. Ale

veliký a panenka také není ze dřeva. Jest krev a mléko. Krev uzarděním vehnala se jí do tváře a mléko jest zde všude, moc mléka, skoro trochu moc. Stisknutí, obejmutí, a již prší slova láskyplná, srší zraků lesky, nu, vždyt' to laškují úsměvy rtů výklenek

-

A tam dole

mléka

a

jest pohřben

mezi

krajáči

smetany, homolemi tvarohu

a

život! Vůkol noc, chladné, černé stěny,

sýra mladý, nadějný

tma, čirá tma; děsné vězení! Výklenek a

hluboký,

avšak nedosti

jest sice široký vysoký a mla­

dík musí státi shrben. K tomu nesmí ani

hnouti, aby

se

neprozradil, nenara­ zil, nerozbil některý

se

,·------------------1

by bylo povídat neb popisovat. Jest v tom výklenku tak příjemně chladno, a tak jisto před zraky celého světa. Milujícím chvilky ubíhají nepozorovaně; Lenka zapomíná na práci, vždyt' jí má miláček tolik vyprávěti, tak

ten prožluklý krajáč. To byl by útěk ještě hroznější, než obávaný před tím, před zrakom a pana starého. Prve nebyl

dlouho

chu?

marno

a

se

nyní je pod zámkem a musil by čekati, až by přinesli klíč. Jaká jest to vlastně situace? Je to k smí-

neviděli

nyní je příznivý

osud

tak

vaně svedl. Však

co

-

"Hoši, dejte

pozor, at' ho tam dostaneme bese VSI

SV'a.:��pl'\;l.k

pohromy; když to dobře provedete, přilepšíme si potom." Pan starý! Nahoře u dveří! Dobře, že hrdina náš vstoupil k Lence do výklenku; na schodech byl by jej pan starý jistě zahlédl; a pak ta křížová cesta nahoru před tváří přísného tatín ka, s pozadím asi čtyř nebo pěti hranáčů sladovnických. Bylo nutno jednati rychle. Lenka, celá ubledlá, chopila kéž to byl ten pravý, jeden z krajáčů vyšinula se z výklenku na schody, zavřela dvéře, a aby jí hocha nikdo ne-

ukradl, zavěsila. visací zámek klíčem. Pan

Ale

se

a

zamkla

starý spatři v ji, myslil, že nějak dlouho otálí, i zvolal netrpělivě:

I·

Cech..

tak

jemu

do smíchu není.

-

--

skoro

podobá.

neočekáto?

ale

zavřen,

aspoň

-

Ta

úzkost, ten strach, ta nejistota, v ždyt' věčnost jest prý tak dlouhá, že kdyby

měl zde zůstati jen I půl věčnosti, bylo

by to hrozné! A venku lidé pracují. Spouštějí těžké sudy. Pan starý rozka­ zuje, radí a přikazuje opatrnost. Vězeň slyší těžký dech pracujících. Jeden velký sud ze druhým valí se tu dolů, a vždy jeden prázdný zase nahoru. Celá várka musí dolil, a sudy pro novou nahoru. O kéž mohl by náš Lrdina po­ máhati, jak by nešetřil sil, bylo by mu to hračkou, vyvaliti sám a sám jeden z tčch prázdných sudů, a dosíci tak ký­ žené, ach, svobody'! N1C naplat, jest odsouzen, odsouzen k hrozné nečin­ nosti, svět

naň

v

tomto okamžiku zapo­

míná. Matka nerná ani

tušení, kdeže by

-156

mohl

otec snad

býti;

si

myslí,

že syn

těmito šosákům

SlyŠ stř iček.

Konečně

je

mléku,

večer

-

--_.

té smetaně

v

-

snad už

hlomoz dole

vá. Poslední

prázdný

-

tenkráte

zámek

klíč zasahati do

zcela

padá, dvéře

blízku, otvírají a

na se

bližším okamžiku vchází dá sice

jen

ale

ještě trochu,

tváři

na

a s

díkem

dobře

na

skončilo,

z

árn

visecí v

nej­

Lenka, bl c­

_

již

s

úsměvem

rtech, že radí

přece tlumeným to

hlasem: není

"Pospěš si, drahoušku, Zdá

otáleti.

čují. Bože

co

se

mi

jsem

radno

stále, že naši něco za

tu chvilku

vy stá­

la strachu.

"A což já

zpropadené díře?" spěchu a již skočil k Len­ vyhrkl ce, stiskl jí ruku vděkem a pospíchal ku spasným dveřím nahoru. Tam vy­ hlédl na náměstí, jeden pohled do pr ů­ jezdu, druhý nahoru k okn m a zase se obr átiv k Lence zpět, zvolal: "Leninko, večer o deváté na pavlači, Přijd' jistě! v

té

on ve

ů

-

"Ted'

se

trní, snad už

sklepě ustávyvalen, hlasy

I

ve

sud

s

bohem !"

Lenka sbírá teď klidně smetanku, ale ne, tam přece neodváží. Bude

tu

I

I

zdá

se

večer se to vynahradí. Po­ upomínka na přestálou sví­ zel, vejde do abaldy a koupí si čtyř­ krejcarové ku ba. Obyčejně to spraví krátké, ale musí se přece za strach vymal u mizí

lidským věkem. Náš vězeň sahá si na hlavu, aby se přesvědčil, zda-li ještě

Hodina

"Přijdu, jen už jdi, at' nám konečně přece všecko nepokazíš." A on jde. Náměstí posud liduprázdné. Slunko ještě milounce svítí, ač žár jeho poněkud se umírnil. Bily právě čtyry hodiny. Situace tatáž jako ve dvě; a skoro jej to táhne do sklepa znovu, kde podruhé se trpělivým a

za

dlouhé chvíle.

tmavé vězení."

a

Již slyší druhý ku,

zahradě venkovské

ně

noc

._--

pod košatým str ojasné, teplé letní noci, ne ticho toto jest děsné, umrtvující, stále stejné, věčné. Vteřiny mění se tu v hroz

Lehl«

Lenka, anebo jedna ze se Svoboda se blíží. Trápení jesi to

-

ná

vzdalují vzhůru, nahoře zámek cvakl a nastalo ticho. Ne ono ticho, jež tak si libujeme v přírodě, v stinném lese, mem, ticho

rozechvění.

I deklamuje s Libínem z Tylo "Slepého mládence": "Ven, jen vetl tam z těsna v dálku pomine noc, čer

se

v

cvakl nahoře

znovu

v

va

-

tom

jako

konce.

u

ůž

ne, usnouti nesmí!

zámek

-

-

í

v

ten

Chvatně, kroky

vyvedl, mstí se na něm nelitostně. Trpělivost, kterouž v prvních okamžicích svého vězení se ozbrojil, se tratí, čivy se n aptn aj jako v zoufalství, jest mu do pláče, a přece plakati se sám před sebou stydí. A míjí čtvrtě, míjí pů lhod iny, snad hodiny již a pomoc nepřichází. Snad naň i Lenka zapomněla, a nechá jej tu přes noc. Snad i ona jest v podezření a střežena přísně, takže nem e mu ani přispěti, kdyby i chtěla. Snad byla poslána pryč, a nčkdo tu na n ěj vpadne, a celý jeho malér vydá posrněchu světa .. Neví věru, neví, jak to dopadne, a co se může v nejbližším o xarnž ik u státi. Dlouhým přemýšlením a napnutím stává se otupělým, malátní a snad zde usne. Probůh, jen to ne, aby se svalil ve snu na ty krajáče! Sokolské jeho plát'enky a černá jeho čamara

blízel

klesají, jest

těsně

ném městě

ne

ním

uzavřený zde vzduch a dvéř: přiléhají. Můj Bože, snad m u s se zde zadusiti, síly jej opustí; musí SE vzchopit, zabušit" at' už to dopadne jakkoli. at' už jest ostuda sebe větší ne, umřít nechce, jest ještě tak mladý. din

rod-

v

pod

mdlobě, vždyt' dýchá již snad tolik ho

nemohlo být. Tam by si alespoň mohl zapáliti doutník, zde n emůže nic, nic než snad tlapnouti do husté smetaničky. Připomíná si všecky své hříchy, za které bezpochyby nyní jest tak krutě potrestán. Všechnu tu tajnost, šalbu a klam, jež se svou první láskou provádí. Veškeré veselé kousky, jež kdy kamas

kolena

žije,

je

"Cihelně" při holbě plzeňského a kuželkách. Druhové, i pro pána, to by bylo hezké, aby ti se dověděli, kde on vězí, vězí na dobro a to poj zámkem. Ne, kdyby snad byl v šatlavě, tam v tom prožluklérn "rathouze"� pod dozorem cerber a starého Vavřinka, hůře by mu v

rádům, nebo

-

-157

stálý

odškodnit. Pomalu kráčí

své lavičce

u

dvojnásobně

zárukou, že by splnil sliby, sobě dané.

zpět ku vinárny, Blaží jej nyní

ta

veškerých myšlének jest konečně jen ten: "Jen když to tak dobře dopadlo." A s tím blahým pocitem mladík vstal a ubíral se do "Cihelny", kdež sou­ druzi budou již čekat na partii kuželek Facit

.

získaná svoboda.

znovu

Usednuv

rozpomíná se ještě jednou na předsevzetí; ale nám se že zdá, čtveračivý úsměv kol rtů a buj­ nost mladých let jest přec jen slabou učiněná dobrá

Práce

a

-

..

ženská otázka.

Rozjímá Věnceslava Lužická.

\

která zápas živobytí ti ELKÁ učinila práci podmínkou života � lidského, přiřkla oběma pohlavím

Bohužel

za

moc,

dosud

a

stejný

úděl

ve

velkých

Muži dala zbraně

v

ce a

páži,

a

práce

tak hluboko do' srd­

nevtiskly mysli žen, aby byly jejich se

vůdčími

hvězdami.

cílech lidstva.

silnou

však, že povinnost

ženě

Posud žena, jakož v dějinách člově­ čenstva je zaznamenáno, vykonává dvojí lásky. Prvním a nejdůležitějším kolbištěm působnost: buď je andělem dobra, buď ženy v životě národním a společenském demonem zla. jest domácnost, kde stojí kolébka s ne­ Proto také vložila Klio tolik černých mluvnětem. Žena tu odchovává a vy­ listů v knihu dějin, do nichž zalname­ chovává národu zdárné dcery a syny, nává Jména a činnost žen a tak málo nové pracovníky a zápasníky. zlatých. Jako není každé ženě přáno, býti Pozorujeme-li bedlivě a soudně život družkou muži, matkou rodiny, hospo­ a jeho kolotání, bezděčně se nám vtiská dyní domu, není též každé údělem dáno k mysli otázka: účastniti se v zápasu světovém, ovíjeti "Což představa starých věkův o zlu, své čelo vavřínem a zapisovati své jmé­ které prý se v ženě skrývá, v lekla Ly se no v kulturní lidstva. dějiny Št'astná žena, o které svět tli čehož ještě za našich dnů životem lidstva : neví! Doma u krbu teplo a milo. Ve jako černá nit'? Je-li skutečně v ženě ona síla démonská i s protivou' její, veřejnosti však dují ostré mrazy. Doma mocí andělskou! ?" mír a ovívá duši. klidno, blažený mysl Na kolbišti světovém vřava a napřažené "Představa zla, která prý se v ženě skrývá, byla nám již v dětství vštěpo­ dýky. Veřejnost zdobí ženu vavřínem) ale vána. Řecká báje o ženě Pand oře, která ze své krabice nasila na zemi símě zla, vavřín roste jen v utrpení a žalu, zalé­ ván jsa slzami. Kdykolivěk ovíjí se ko­ jest také obrazem a táhne se ve vleku lem skráně ženy, podobá se více trnové představ až na naše dny, k poslednímu, koruně. nej modernějším u zvolání: "Kde jest žena?" marné všechno vzpírání. jest ,Avšak Vezmeme-li do rukou bibli a začne­ Gena, jíž dáno bylo údělem, aby praco­ me-li dějiny lidstva s Adamem a Evou, vala v životě veřejném, neodolá moci, která ji v zápas vysýlá! Kde žena vy­ opět vidíme, že Eva jest představou stoupí do plného života, aby pracovala, zla. Ona svedla a z ráje vypudila muže vydělávala a účastnila se zápasu světo­ a celé lidské pokolení, jehož jest pra­ vého, necht' vždy vkráčí v činnost za matkou; ona nekonečné zlo, trýzně, pro­ ftvězdou povinnosti. At' vládne žezlem tivenství, nemoce, smrt uvalila na člo­ �činné lásky a milosrdenství, at' opásá věčenstvo; ona odsoudila člověka k 10Se ctnostmi a korunou ženskosti. pótivé práci za chléb vezdejší.

vtiskla do

ruky

žezlo

•

-

15.8-

Kočující kmeny, divoši, přírodní lidé, ještě i vzdělaný starověk nenáviděl žen. Chytřejší z nich měl starý věk za čarodějnice a upaloval je, aby světu neškodily.

Pokud ženy samy však neuznají práv: spolusester svých na práci a činnost v, společnosti lidské, pokud št'astnější bu de nepřízní stíhati nešt'astné opuštěné potud nebude ženská otázka úplně

představě zla předvádí nám zase báje a pověry ženy dobré. Představuj e nám bohyně věštky kněžky, mučenice, které lidstvo milovaly

čestně rozřešena.

ano

Naproti

této

Společnost přeměňuje.

a

"

a

pro dobro A

v

do

tak

záři

se

obětovaly. a

vědy,

co

opakuje se bájil a čemu

věřil starověk.

Ano,

v

ženě

I, :

dnešního dne

osvěty

a

pravé

uznano,

se

představa dobra, tak i zla. nimi andělé i démoni.

dosud

Jsou

jak mezi

uz

bylo

za

svat

schromeno kl e

Y'

,

Y

h Vš a d y znme zapas, vsa d prac. zříme, jak staré se boří a na nové budu sa

v

.

vy se

opět


se

snáší. asi

Jak příštím věku? Která idejí ovládne svět?!

v

Brzy

sklen

mohutná klenba nového století

lidstvem.

skrývá

Y

,

z itra

vy tvář

stále

se

Co dnes

, I

I

.

lidská

se

všechno z

těch

na.

utvář

velký cl

At' se utváří světové názory tak, ( poslední také brání rozvoji kultur- onak, jediná práce, ta lopotná prác (lího vývoje lidstva, ano ony samy ohrozůstane a nezmění se. žují rozkvět ženské otázky, která za Práce jest ta mocná síla, která světel' našich dnů ovládá a zabývá mysle: hýbe; práce lidstvo posunuje na dráz všech. světové; práce tvoří a píše kulturr zase ve své dobrotě Prvnější postrá­ dějiny a vtiskuje jim svůj znak. dají oné síly, která je vzpruhou činů At' práce ducha, at' práce rukou, on velkých. Ulehčí citu vzrušenému tím, budiž velebena. V ní skrývá se všechn že uleví bídě, setrou slzu s lící nest'ast­ požehnání, v ní jest talisman život; ných, ošetří nemocných a modlí se za Práce jest zlatým pramenem, v něm mrtvé. Tím tyto ale také všechno ve dolují věky, aby těžily poklady a skvc své dobrotě vykonaly; nepřispívají sty, jimiž obohacují svět. k rozřešení záhad a palčivých otázek, Bez práce není ničehož. Ani pravéh 'společenských, jelikož se lekají každé­ umění, ani vědy, ani krásna ani život, ho hlučnějšího a ráznějšího projevu Všeho, čeho lídstvo dobylo, základem j ženského, bez něhož nelze dojíti však práce, pilná, neúnavná práce. k cíli. Ona prozařuje každé dílo vědeck Prvější ženy zase nesnesou toho, aby i básnické, ona dává všemu ráz, co V) některá ze spolu sester jejich v tom, či tvořil duch. onom vynikla a ničí každou setbu do­ Nás spasí jediná práce, opravdov: brou. Mužové se jejich součinnosti le­ vytrvalá práce. Ona vede bez bojů kají a brání se všemožně, aby jim nebylo přirozeným postupem k rozřešení žer s nimi zápoliti v soutěži. ské otázky. Bohužel, že ženská závist nejvíce Jediná práce vede ženy k slávě a bl ohrožuje vznik ženské otázky i její ře­ doucnosti krásné. Ona jest nejmocněj šení, že brání ženské snaživosti i práci, zbraní v zápasu životním. kterou žena přispívá k rozvoji kultury. Přítomnost volá: Byt' i mužové již uznali práci a součin­ "Ženy, pracujte, pracujte! Práce c nost žen v rozvoji "lidstva, ženy samy vám volnost, volnost vás povznese r vždy zase hází oněm hrdinným pracov­ stu peň samostatnosti a důstojnosti. nicím a průkopnicím překážky do cesty. Učme se z dějin minulosti! Doku Žena ženě dá sprše almužnu a skloní se práce byla výsadou ženy, byla ona vel, k nešt'astné se své zlaté výše s útrpným bena a slavena. Když muž začal � soucitem, než hy jí dopřála čestného ženou o práci se děliti a zhotovenýr místa ve veřejnosti práce a tím i výživy. nástroj i pracovati u ohně domácíh

Ti

--

159

-

klesala

sloučí

klesla

se

se tak s představou ženy, jako nyní slučuje s ní slabost, povrchnost, nestálost, faleš, lenošivost, pak nebude. žena ženu potlačovati, ale uzná také práce druhých jako nyní muž uznává muže a po té nebude podkopávati kul­

cena a sláva ženy. Z pracovnice průběhem doby až na hříčku. Hvězdy, růže, bohyně, královny, nazý­ valo je lidstvo, když si je porobilo. Nejnovější doba volá zase ženy ku práci. S chutí a hrdinností spěšrne za tímto hlasem. Buďrnež všechy pracov­ nicemi. Tento čestný název zajisté vy­ váží nesčetnou řadu pochlebných, rytíř­ skou romantikou středověku zbarvených přijmění.

Práce budiž naší

turních snah národa Pokrok

zbraní, naším štítem

zápasu doby. Práci patří budoucnost. Pracujme a zvítězíme! Pracujme a palčivá otázka ženská 'práce co nejčestněji se rozřeší. Práce u vede 'také ženy na onu zlatou, střední cestu, po které nezbytně musí kráčeti, chtějí-li dosíci jisté samostat­ nosti a důstojnosti v národě. Pak ne­ budou buď anděli, buď démony, ale budou pracovnicemi, užitečnými a plat­ nými členy lidstva. Práce utuží jejich karaktery a setře s pokolení ženského onen znak, který poroba několika věků mu byla vtiskia. Je to vlastnost, o které již Shakespeare zmiňuje

"Ó

Hamletu:

v

křehkosti,

tvé jméno

Až žena ocení

bude

jejím

sama

štítem

a

jest "žena," pracr,

až

"

práce

znakem, až práce

lidstva,

a

ženské otázce

ké části

\'

se

v

zadržují buď

z

vel­

tím, že

ženy samy prací zhrdají a v rozmařilé nečinnosti si lihují, buď tím, ze druhým spolu­ sestrám nepřejí práce za výži v u. Ženy samy staví hráze proti nedale­ kému proudu ženské otázky. Ony št'ast­ né, o které se stará muž, který pro ně pracuje, aby jenom své tělo strojiti, dobře se míti a ve společnostech blý­ skati se mohly, tvoří železný kruh oproti ženám pr acujícím, jímž nebyla údělem. a

dána domácnost

a

to

rodina.

Pohrdlivě

se

ženy, dorřiácné to pracovnice, vypínají nad ženy, které ve veřejnosti pracují a vydělávají. Snad že jim závidí samo­ statnost

a

svobodu? !

Či obávají se, že je pracovnice vyve­ dou z ráje? ! Jsou bohudík, čestné výjimky, k nimž se tyto stesky nenesou, ale vzácné tyto vý j imky netvoří pravidla. Ženy české, milujte a ctěte práci! Ona jediná nás povznese, ona jediná dodá nám vážnosti

ve

světě!

---'>�r ::t�ot<---

:J::)osti nás! však dosti těchto řečí! �SME slabí, malí � Jen kdo tak doufá, sláb a malý jest. _-

Oč

byla Hellas, byla R6ma větší,

Než skrání nesmrtnou

Jak směšné

A A

našich

předků cepy, proti nim, hle! svět celý zdrtil vůdce slepý Táboru se klonil věčný Řím.

Když celý

byly

svět

se

zdvihl

se

dotkla hvězd?

srdce

zápal, chrabrost bohatýrů vojsko netušených sil ! Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, A malým ten, kdo zná jen malý cíl.

Jen

v

A budem

SvatoPluk Čech.

-160�

KOZ EL NEZBEDA. Živá výstraha všem kývallun

1.

Švýcar,

by užil kráay hor, mylord Asthenor jak věčný led se d lvá. dostal spleen a gentlemansky z ívá. Do

odcestoval a

na

ten

I

4. 2.

Skok

a

vzmach,

a

hned

na'

(první ráz

Větřík svěží z úžlabiny vál, a před lordem kozel náhle stál. Potřas vztekle dlouhou bradou pla vou vida, jal{ lord kývá drze hlavou.

"jeho lordship" hlavou (v trávě vaz: kozel

pelášil však

odkud

.

(přišel­ sotva

mylord bobky padat

(slyšel. 5.

3. A

měřit chceš?

.Tvrdost lebky Nu, dej pozor, at' zdráv odlezeš!' Tak se kozel posíloval v duchu, rohy vzepjal k válečnému ruchu. se mnou

když used, lebku ohmatal,

bručel: Goddam, aby kat to

(spral Jak jsem mon

jen moment

(zapomnítl I Kývalem lord nemá nikdy

(býti,

Skla.máni. Student: Prosím. pane mistře, vez měte mi míru na

pár nových Ale nemám ze

ještě

bot.

pení­ "

...

Obuvník:

'1'0

nic

nedělá, já rád

po­

čkám. Student: (radost­ ně) Vskutku?

Obuvník: Zajisté. uděláme tedy ty boty až přtští mě­ síc. -

*

Pro ·smutné chvíle. A.:

Opatrný manžel. moje stará mi včera

Ty,

Rozdil pouze v

noci

utekla.

B.:

to

Neslyšel jsi nic, když opouštěla pří­

bytek ř A.:

Ba

ale

ano,

stavěl

by.byla

Otec:

Cože

dobrá Irma?

--

Dob r

á

jfirma

jsem

zůstala

se, jako bezpochyby

:loma.

....

}< arář:

máš

Ukaž

knihu?

Zda-li pak

Četník

zastihl

neoprávněného jméno pane?"

honce.

"Martin Janeček."

"Váš zbrojní

[jméno

našel !. Krásné

byla by mně milejší.

bych spal, sice

"Vaše

r.

o

Syn: Otče, konečně jsem ji děvče, moje dobrá Irma!

pas

však vystaven

jest

Jakub Věchta.

Jak tomu mám

na

přece, Pepíku, jakou to to jest "Přítel dítek."

Aj, něm

y

pilně

čteš?

velebný pane,:- a také si do něho lepím obrázky, které mi kluci dá­ vají, abych jim nenatlouk, když chodí přes Chlapec: Ano,

naší louku.

rozu­

Aby neuteklo.

mět ?"

"Prosím,

je můj přítel." "A vy chodíte na jeho pas ?" "To, pane četníku nevadí; já to

mám

jeho

Zvědavý: Proč pak uvazujete tyto vět­ vičky na laťky? Zahradník: Což nevidíte, že je to��divoké víno ř

flintu. "

K

J'emné

upomenuti. Dáma: Mám vás tisíckráte pozdravovati od mého muže. Pán: 0, příliš cti za těch sto dollarů, které jsem mu před třemi měs íci půjčil.

doma Hanačce

nepřítomné

cháček návštěvou.

Dcera

přišel vyhledavši

jedno posezení více piva nepíti než dvě sklenice. Chtěje slovu dostáti, vstává a platívá po každé druhé sklenici, načež opět zasedne a nové dvě sklenice pije na

Člověk má tři cesty, aby mohl moudře jednati: předně přemýšlením, to jest nej­ šlechetnější, za druhé riapodobením, to jest nejsnadnější, za třetí zkušeností, kterážto ce�.ta jest nejvíce trpká.

-Co doma?

Ščepan.

Je ho nás A

je sám?

\

Turista: Poslyš ve vsi?

hoc��'; "jest

zde

hospoda

Hoch: Ba ovšem!

Turista: A Hoch:

co

tam

může člověk dostat?

Bolení břicha.

není, je

s

pala­

(s deštníkem).

zorem

J'ednoduché. A.:

Váš pes

je nějak hubený.

B.:

Ano

A.:

Proč

B.:

Poněvadž

A.:

Proč

B.:

Poněvadž nic nemáme."

-

on

nežere.

pak nežere? mu

mu

nic nedáváme žrát.

nic nedáváte?

Žebrácká pýcha. Pán

,

mat­

ku, pravila: Maměnko, máme jít' dom.

Načež dcerka: Maměnko, Pan Vo lyříka umínil si

k mo­

Dám vám svůj obno­ šený kabát. Přijd'te si proň do mého bytu; bydlím v dlouhé ulici, číslo 610, ve čtvrtém poschodí. Žebrák: Cože, ve čtvrtém poschodí? Ne, já žebrám pouze v prvním a druhém po­

schodí.

(k trampovi):

162

Opatrný

-

Z bláta do louže.

hasič.

První hasič: Kdyby chy­ tlo

tvé

srdci

v

Druhý'

Julky,

co

Noční tragédl�

z

tiché domácnosti.

učinil?

bys nejdříve

hasič:

Nejdříve

1.

bych-odtamtud vyskočil. Tak zlé to neni.

To

by

byly překrásné

hedbávné

šaty

vaši

pro

paní. Paní: Hedbávné? 0,

na

hedbá vné šaty nesmím "i ani

ve

snu

pomysliti.

Muž: Má drahá, ty tro­ chu

Ve

nadsazuješ. mysliti,

můžeš si

snu

načkoli

chceš. Ona:

Nuže, jak vysoký jest účet mé modistky? On: Mně

Podívej přecházejí

se

oči!

X. dlouho

v

právem" čeká prudce

paní Katy na

sama!

s

..

-

\" ruce

tat.íka.

-

2,

Spolek dobrovolných sičů

Půlnoc přešla. svíčka hliká

se

ha­

radil,

jaké heslo by si měl dát vymalovat na spolkový prapor, až konečně

na

ra-

9.U pana starosty nechal si

''uaí'í vyšít:

Co tě

nepálí

-

nehas!

Také

Milionář

raje

si

pracuje. (na plesu, utí­

spocerié čelo): Můj

bože, jak trpce musím si v potu tváři vydělávati svou

zábavu.

�

Těžké kroky ..

Tak

:-;e

na

časně chod

í

..

'

,."i

páry"

......

"':>:�.'.

-

domů,

mol k tomu.

lumpe

"Ach, muži, ty neustále zíváš, jsi-li u mne," bědo­ vala žena. "Proč to?" "Víš ženuško," omlou­ val se manžel, "zívat mu­ sím vždy, kdykoliv jsem sám; muž a žena pak tvoří protc jsem jedno tělo vždy sám, jsem-li u tebe."

mnoho

-

•

st ar,\- ': :"

3.

-

otázka: Co jest rychlej­ velociped? Odpověd': Ženský jazyk.

ší nežli

Herci měli

by

n avštěvo­

vati často ústavy h lucho­ .němých; naučili by se zde,

jak slov.

mnoho

lze

říci beze

"Já ti flámo Po

čtyrech tam

." Však lump jásá: pod stůl šine mu kyne i

.

se

jistá spása!

-

-

16:1Sedlák

dal

si

pojistiti V poji­ šťovně se ho tázali, jaké u nich mají prostředky k hašení. "Prosím, někdy tak za čas prší," od pově­ děl tázaný.

4.

statek

proti

ohni.

Policej ní komisař za­ hráče, hrající hazard­

stihl

ní hru.

Jménem zákona

vás

se

táži, o jaké peníze zde hrajete?" pravil přísným tonem strážce zákona.

\';;ak nastojte : Malér eelf : Mísa smutné hrany zvoní'­ Už je po n: :

Spasiteli

Ví­

přece, že hazardní hry jsou zapovězeny!" Prosím, my hrajeme to­ liko o vypůjčené peníze, pravil jeden z hráčů, te

'

5.

Pomyslete si, otec toho­ profesora nernůže ani své jméno napsati. Vy žertujete. Zajisté ne; on je totiž to

b�zruký. Tak vy slečno,

On:

Už ho mele. S�ro pláču Proto radím: Pozor více "

na

za­

vrhujete nauku Hedoni-" ků v, jejichž jediným cílem jest pouze a jenom rozkoš? A proč smím-li se ptát? ...

Ona:

opice.

kdo má E:áču :

žen

Proč? Protože asi

potom se

hrozně

vdávalo

a

by

málo mužů

ženilo.

Žebrák:

Necht' vám nebe

Pán: Ba, aby

pěkně.

r.

zase

hojně nadělí byla trojčata, jako naposled; děkuji ..

-

Když byl

(nar.

Naivni.

mnoho.

Přilit

1799

v

Jindřich

Heine, znamenitý básník německý

Duesseldorfu

chově, dostal několikrát

,

zemř.

r.

1856

v

Paříži)

v

Víte-li, slečno, že byla doba, kdy jsem do vás celý zblázněn byl? Dáma: Ale můj bože, proč pak jste nic neřekl?

Mni­

jedné hraběnky pozvání na kávu o 5. hodině odpolední. Několikráte vyhověl tomuto pozvání a nacházel pak vždy velmi četnou společnost, k ter u hra­ běnky znamenitě obědvala a při kávě vtipem a humorem Heineho se bavila. To jej mrzelo, hlavně proto, že ještě nikdy nebyl uznán za hodna, býti pozvánu k obědu o třetí Hraběnka hodině. I odmítl proto opětné pozvání na kávu. však nedbala přece toho a dala ho znovu zváti. Heine, aby měl pokoj, odpověděl lístkem: "Milostivá hraběnko! Mám čest oznámiti Vám, že mi nelze býti přítomen kávové společ­ nosti, protože panuje u mne pravidlo, píti svou kávu tam,

Nedlouho

od

áž

kde obědvám."

Pán:

před

smrtí

Heine-ovou navštívil toho­

jistý přítel v Paříži a přišel právě, když jej dvě opatrovnice nemocných do postele kladly. to

Jak

tázal

se

ti daří Jindřichu?

se

ho

přítel,

Jindřich Heine

načež

odpověděl: Dosti dobře, jak vidíš nosí mne ženy stále ještě na

rukou.

-l(i4-

zajištěn.

Zdar

Dle

Pán:

Bude

mě

přáni. děvče

to

též

milovati

které mi nabízíte? sň aťků:

Sprostředkovatel přání miluje též.

Zajisté,

dl.

---_

.Iiridř ich

jak známo trpěl nevylé

Heine

čitelným neduhem ným, i naučil se

stal

a

i

se

při

modliti, knížku

dokonce i modlitební

tom

ba s

riábož

napsal

veln:i

s

krás

nými průpověd'mi. "Kde zdraví přestává" "tam přestávají i peníze a ke:' láska přestává, tam počíná křesťanství,' ba stěžuje si "kdybych mohl učinit jen dva kroky třeba o berlách, nešel bycl do kostela, nýbrž nejspíše zase do j ard i: říkával'

-

-

mabille." Dceruška:

pan učitel nám

'Tatínku,

poví

dal, že jsou hedvábníci užitečná zvířátka. Jak, ty chceš jít k divad lu r Vždyť nemaš potřebného talentu, uuí vzdělaní ! Toho není zapotřebí. ,iá se postarala lepším

'Tatínek: To

Marie: I, tomu Jula:

spůsobem Marie:

o

A Za

.Iu la:

zprávo

reklamu, která

jakou ': krátký čas

mém rozvodu

ze mne

budou a <:0

potřebuje víc

'!

Jeden

herec:

Kdy pak přijdeš

se

herec:

Dnes to

za

státi herec

umělcem,

kdy poprvé pozná, že jím ještě není.

oni

již zabijou

mne

v

}{ůře, já

v

8aaralbenu, zemř. muž

velmi,

1861

r.

vzdělaný,

ale

jednání.

se

Já jsem na tom m noheu ožením až v pátém jednání.

Heidegger, svob. pán z Hei­ decku, bavorský generál a malíř (nar. r. 1788

mám tuze dobré

druhém

První herec:

Karel Vilém

chově),

dnes d.

hostince?

Druhý Tím dnem může

zdá. Podívej se jel maminčiny šaty!

mu

krejčího

učiní hvězdu,

noviny plny pikantních

herečka

se

účet

na

v

-

Nemožnost.

Mni­

při

tom

nad míru

ošklivý, stal se za krátkou dobu svého pobytu v Londýně pořadatelem všech zábava radovánek. Později byl i ředitelem opery, redutty ve Vauxhallu, krátce všude, kde se jednalo o švandu a o komedii. Jeho rozmarná povaha získala si srdce všech. Jednou tvrdil ve společnosti lorda Chester­ fielda, že má bez odporu nejošklivější obli­ čej z celého Londýna. Chesterfield se zalo­ žil, že ne. I hledalo se hledalo, ale nikde nenalezl se podobný ošklivec, jako byl Hei­ degger. Konečně přivedli z komory lordovu služebnou, starou, biznu.

nad

Každý myslil,

míru

o.iyzdn ou

ba­

že

Heidegger prohrál sázku. "Jen minutku času !" pravil Heideg­ Honem sejmul služebné starý, roz­ ger. draný domácí čepec s hlavy, narazil a uhla­ dil si svou paruku a čepec její posadil si na hlavu. "Nyní suďte!" zvolal na shromáž­ děné. Společnost rychle odvrátila zraky, neboť nikdo nebyl s to, podívati se na obludu Heideggera, proti němuž služebná v paruce byla pravým andělem. Heidegger vyhrál.

---:::..--

-

rTMIi:ttt�__;;;;:- .-.:.�� Nellie: že ne?

Tetičko, ty nebudeš živa do šedesáti le

Tetinka: Nellie:

A

proč milá?

Protože tatinek

že je ti dvacet,

říká, že už deset let říká

-165

__

--

Jeník:

názor.

---------Správný

podobizen

o

Otec: deset

(prohlížeje objevitele): Že

velikého

růz ných

podobizen

Dr.

sté

nohoum

dopomohl.

a

mrskal milé

a

ejhle!

vz.al z

je

hodem

sousedy

na

a

�azdému

a

tou

soudce

Kentu.

jeho osady

Poněvadž

v ji­ byl veliký

stále

se

mezi

to duchovního pa­

měrou, že studenou lázní

čené

mysli jejich ochladly.

přišli

rozhoř­

touto

že

se

více

ne­

soudit. Naěi soudcové.

hned A.:

k

jeho práskač

komediant

z

íí

rov e

,

Jak

se

dovídám, neosvědči l

Gary jako právník. B.:

aby

pomohl. Každý (ač bylo potmě), a upaloval domů,

kterou

občané

a

í

á

po zádech až radost;

ramena

anech av tam obuv,

bral

nim

Komediant vz'al

prostředek ten hned svoje nohy

našel

s

v

á

z

Ll

h r a.bxt v

stýře velice hnětlo, stále a stále je usmiřo­ v at i.př ipad l na následující výtečnou myšlén­ ku. Kdykoliv s ním někdo mluviti chtěl, vymlouval se, že n ern právě času a že mu vzkáže, jakmile bude míti po chvíli. Pak čekal. až počalo hodně pršeti; tu vzkázal pro všechny, kteří se mez i sebou nepohodli a posadil se na práh svého do ntu kdežto sporné strany -musi ly zůstati před vraty a žaloby své mu přednášeti. Žalobci, kteří s obnaženou hlavou státi musili, promokli

,

se

vesnici

sebou hádali.

ář

bídu, smluvili napřed vyplatili mzdu, aby

k az a tel

Henly,

podivín

V Hejně bylo obyčejem, že obecní starší odbývali v letě svoje hromady na návsi v jámě, při čemž seděli na okraj i jámy a vyz.uvše se ze svých dřeváků, jež si každý položil za záda, měli nohy v jámě. I stalo se jednou, že po tuhé debatě a horlivém roko­ viní nemohl žádný z nich nalézti svoje nohy, protože nosí všichni stejné spodky a punčochy. Již se večer kvapem valil přes Pucanku a nad Radv an kou vystrkoval mě­ síc šklebící svoji tv jakoby se vysmíval ubohým sousedům v nesnázích. Tu šťastná náhoda Jim pomohla z rozpaků. .šei tudy právě komediant a konšel, spatřiv jej, zvo­ lal: "Sousedé, h led'te tamto komedianta! Tací lidé jsou světem sběhlí a mnoho vědí, Oll nám jistě pomí'tže!" Zavolali jej, žalo­ mu svou

Proč to?

jsou-li

--

b aj sy k l než-li

Víš, b aj sy kl jede i do vrchu, ale bych musil do vrchu táhnout.

saně

ty podobizny všechny pravé.

val i

raději

Jeník:

nebožtík Kolumbus

patr ně nebyl sám sobě podoben

mi

saně.

Ko­

lumbovi? B.

Tati, kup

__

A.: Co soudíte dle těchto

se

0,

ten

Co

pak

má dosti

asi teď

politického

se

Mr.

počne? v l iv

u,

stal soudcem!

Herec hrál otce

v jistém kuse, nebyl však úlohy mocen. Jistý kupec v př íz.em ku pravil k svému sousedu: "Tento člověk hra­ "Jděte k šípku," je otcé velmi přirozeně. odVětil tento, "což pak neslyšíte nápovědu křičeti? Vždyť nezná ani slova." "Právě

své

se­

jinde rozprodal.

"

Při

divadelní

hry měl jistý herec druhému něco do ucha pošeptati. ,.Mluvte jen nahlas," odpovědě! mu druhý, ,.vzdyť nás beztoho nikdo neposlouchá.

provozování jisté

.

proto," -

Poesie a.

"Seladon: O ty moje drahá. nrílujř tě iiíleně. náru­ zl\'ě. nezměrně, rci. že hudeš mou :1 dovo l -

�

odvětil

ztrácejí paměť." ..

pr6sa.a

onen,

"neboť

staří

lidé

-166

Přijďte k nám.

teprve

ce

A

nez

ne

po štědrém dnu.

štědrý

zrovna o

den?

To má naše služka dovolenou.

Ošklivý herec vystoupil poprvé na jistém jevišti. Obecenstvo spatři vši jeho ohyzdný obličej, počalo syčeti a bylo slyšeti projevy nelibosti. Když hluk nabyl větších rozmě­ rů, ustal herec náhle ve .. vé hře a pr av i l: "Milí pánové! Vám se nelíbí můj obličej proto děláte rámus.

já,

mně

se

mam říci teprve

Co

také nelíbí

můj obličej

musím mlčet." Na slova ta stvo se

všech

stran,

a

vypuklo

herci

nehorázný smích,

v

se

a

přece

se

v

ten den také

Syn: Nu,

a co

jsi

Poroučím-li

Jak mu?

zapomněl,

K divadelnímu řediteli

Malíř:

ždy t'

Ná.božné zvife. Máte to krásného psa!

A.

Kde

Zabloudil k nám včera,

přišel herec,

tvář

kus

Dnes

na

jsem

hc

jste

masa;

ve

zůstal

čtvrtek u

nás

mu

pátek nejí

v

masa;

h(

doneste

faru!

HeTci.

pro­

podoba..

tato

dala

mu

Zde, l{ťf�ž

tebe

kryje zemská hrouda,

náhrobkem buď sufflérská ti bouda; bez níž věru ani v onom žití nebudeš

se

moci

obejíti.

§Jmutné. Angličan: Nepochopuj i, jak mohou Ame rikáni nazývati \Vashingtona otcem vlasti Amerikán: Jak to?

Angličan: Vždy t' se přece Washington nikdy nelhal!

z<

pr'av í,

jest úplně

zcela všední!

Pravý

Práyě proto: jest totiž naprosto

herec

aby je plat

originálu.

musí

býti

třicet

let

pi

aby dělal dluhy, deset le deset let, aby si něco uspořil

divadle: deset let, í

věrna

poz\"

-

faráře, že

Malíř: Podobiznu pana Břetislava Dudka pov az uj i za své nejlepší dílo. v

tento

jsem

!"

Ale

pravil

-

všecky své věřitele!

co

aby byl engažován pro veselé úlohy. "Jak že," divil se principál, "s takovým utrápeným obličejem chcete hrát veselé úlohy? Jděte mi k šípku!" "Oh prosím," omlouval se herec, "dnes jest 28., pane řediteli, počkejte jen, až mne uvidíte po

Přítel:

snadno

dával maso, ale už ho nežral Mám strach, že churaví. A. O, už vidím! To je jistě pes n ašeh:

se,

bezvýrazná,

bych naplnil hodně dům o svém. př íj se herec svého kolegy.

něco,

chtěl?

Ted' už jsem

Věrná.

$25.0()(

pta l

Velmi

jen

O

jmění.

ti

vlastně chtěl, ale at' mi to honem udě láš !

prvním

něco, totiž že mám

více dluhů než

žena

máš to hned udělat. Otec:

Ameriku?

prvního října. R. 1891 slavili jsme dedikaci výstavy v týž den. A. Dovolte, abych se podivil vaší paměti, kterak věrně si to datum pamatujete! B. Není to nic divného: objevil jsem

koupil?

poslechnouti,

(rozhněván):

říci, příteli, kterého

objevil

Dvacátého

B.

Otec

mi

obecen­

miláčkem obecenstva. Těžko

byste

Kolumbus

roce

v

tleskalo

krátkém čase stal

v

dne

Nemohl

B.

.

a

A.

vecen

apome ňt e, že slavíme váno­

pondělí

v

proč

Moderni Kolumbus.

Odložený "ětědrý den." na jisto na štědrovečerní

Ale

-

ll

a

-------...__-�

::S:loUpý"

U

škopku. hle, vaši-vaši, Číňan pere. až se práší, za ním lidských čamrd dvé pikle kuje v mysli své

COp.,

CO

SpŮsobil

Jeden cop cpe do ždímačky, švandu má z té hračky, Číňan zatím točí dál bůh ví, kam se zakoukal.

oruhý

-

za

poch.op_

Hnedle

přišla katastrofa, pO$1ejní jak svědčí strofa vu by bylo všem. po klůčí leží pod škem.

-

167

PamatUje

,

na

budoucnost.

-

Hejně utekl svatý Filip z kostela, zvěstuje nám historie tuto pověst' veleslavnou: Mě1ať tam býti pouť a kostel­ ník smejčil v kostele pavučiny; dělával to beztoho jen jednou do roka i měl se tedy Při tom co činit, aby byl s tím hotov. V

o

čemž

zavadil

však

chvatu o

skrze

Filipa,

kt erá.ž

se

jsouc už vetchá a červotočí na­ provrtaná, na kusy se rozpadla. Co Na správku nebylo ani pomyšlení,

skácela

teď?

nehorázně

trochu

dřevěnou sochu svatého a

si

jinou sochu nebylo odkud a nezbývalo již tol i k času a přece nesměl sv. Filip v kostele scházeti, protože nábož n poutníci hlavně k vůli němu sem přicházeli procesím. V této veliké nesnázi napadla kostelníkovi šťastná myšlénka, vzpomnělt' si na ševce Štěrbu, který měl nemalou podobnost s polámaným sv. Fili­ pem i pospíšil k němu a svěřil se mu se svou nehodou a požádal ho, aby nazejtří před mší svatou a požehnán í zastá val místo porouchaného svatého, že se mu za to dobře odslouží. Ševci to přišlo právě vhod, že si něco vydělá. I vystrojil se krojem sv. Fili­ pa a ráno, nežli se poutníci začali scházeti, postavil se ve vší důstoj nost i na sv uj pod­

vy půjčit

kromě toho

al ..

'I'ak, maličká. tu má':; od dědečka pověz. na co si jej schováš ': �a výbavu

í

:

Mnohonásobný talent. Hrdá

Můj Tomáš

ma tk a:

má

přece jen

Právě mi píše,

veliké nadání pro divadlo. že

hraje každý večer vesničana, tuláka a Považte, ten pán, co hraje Hamleta, hraje pouze jed n u úlohu! stráž.

Jistý herec obdržel od ředitele k svátku pěkný nůž. Brzo na to dostal výpo­ věď. Prve nežli opustil město, pos la l panu 1 přijati, řediteli nůž. Tento ale jej ne ván. Na řka, že patří tomu, komu byl"', to vzkázal mu herec: "Kdo mi béře chleba, To pohnulo může si nechat také nůž." darem

..

ředitele tak,

že obnovil

s

hercem

engage­

me n t,

Pěkná

vyhlídka.

Pacient: Co soudíte doktore,

pomoci? Rozumíte mé

můžete mi

nemoci?

Lékař: Ovšem že mám také dobrou pra­ xi. Jednoho a

má

Byl v

lese

nikdy

pacienta Iéčírn

zrovna

takovou

Hanák

jednou na

dříví. Ale to

nepřetrhne,

už dvacet let

nemoc

jako

-

vy.

svým synkem víte, Hanák se prací

Zadrba1

se

tatík

za

uši­

povídá: "Jařko Francko, já staré, te slabé, poďme dom !" Francko nedal se dvakrát pobízet. Vrátili se. Přišedše domů, spatřili na stole plnou mísu buchet. Tu vjela do Hanáka kuráž a síla i zvolal srd­ natě: "Francko, já chlap, te chlap ine ma

a

-

-

te

bochte snime !" ----

J' ak to

nost:

Odkud

myslila.? pak máte tenhie podivný

kus olova?

Domácí paní: Ach, ten kus olova jest mi dražší, než-li všechny statky tohoto světa! Jest to ona koule, která zabila mého muže v

bitvě

u

BuÚ

Run.

•

co

čert

nechtěl

míti;

pou tn ík

ů

é

se tentokráte neobyčej n množství, protože bylo pěkné počasí a všichni kupo­ vali horlívě svíčičky a obětovali je ku cti a slávě sv. Filipa. Když pak nedostačovalo místo na pal išt i lepili je kde mohli a tím se stalo, že některé zvláště pobožné babičky, majíce za to, Že svatý Filip tím spíše je vyslyší, jaly se lepiti hořící svíčičky domně­ lému svatému nejprve na prsty u nohou, pak na nárty a kam jen mohly. Štěrba

sešlo

držel

se

Ale

stavec.

jako dřevo, vosk

horký

mu

dostával srnr'te ln

ani

začal é

nemrkal, ale

kapat

úzkosti.

když. nohy, tu počátku jen

na

Na

poškubáva1 nohama, pak křivil tvář a zatí­ nal zuby, a konečně když dohořívající sví­ čičky jej začaly opravdově páliti do nohou, nemoha to déle vydržeti skočil dolů a jako šílený pádil ku dveřím. Zděšený lid, nevěda co to znamená, padal na kolena a spínal za ním ruce, volaje: "Svatý Filipe, oroduj za nás!" Švec nezastavil se až ve dveřích; tam teprv se obrátiv ku poutníkům, ušklíbl Proč mne pálíte? se na ně a za vřeštěl: Skvak' bych vás! Načež odběhl přímo do­ ,

mů

a

dával si obk1adky.

Host

(v

hostinci deklam uje

tiše):

Mám či

nemám? Hoch tamhle

(k markerovi):

na

toho

Pane Josef;

pozor-mně

se

zdá,

daj

si

že nemá.

168-

-

Herci

"Máte letos

li eklamné znamení.

první třídy.

společnost? Manager: Zajisté: všichni jsou herci první třídy. Každá dáma v mé společnosti byla již aspoň jednou rozvedena a každý pán zvítězil a s pofi jednou v prajzfajtu.

Tramp: Sej. ty bys

jediného "Volební

vůči mně dnes

ani

Muž:

nevěřil, domě

tamhletom

\.

ale

je to jednala

jako moje nebožka

zrovna

malíř?

dosud

i

Ty ženy! odcházíš, drahá? Vždyť j,.;j

zas

nebyla

an

do

sázka"

Už

mu

výstavy, ba ani jeho neobstála před soudci.

obrazu

ani

jediný

večer doma

v

t0111-

to téhodni !

Ženuška: Odpusť, ale dnes bych nevyne­ přednášku slečny Odkvetlé ani z a celý svět. Bude před n ášet i o tom, "kterak žena m ůže učiniti domov muži příjemným." chala

matka; to ti uvařila

DKolega: Aha, To

'I'ramp: kus

velkej

Farghar dobrý

Znalec: Ovšem že jest; nepřijali

Jako ma.tka.

pravda: paní

Jest

Cizinec:

dobrou

dala

ale

ne,

mejdla

zrovna

-

oběd, ne?

mi

pejl vody a jako dělávala

nebožka matka.

Hrdina.

Sládek:

Vrátil

již náš

se

kolektor?

mu

Ano!

do

Tohle mi

Sedlák: Však

Přinesl něco?

tu někde

je

někdo

říci, řekl bych

očí, že je lhář! na

já

mu

to také řeknu

-

eh.

blízku telefon?

Rozbité čelo. Pod zřelá. ochota.

Lehká pomoc. První farmář:

Co mi dáte

Fůru

farmář:

Druhý První:

Ale

toho koně?

se

senem,

když

nebudu mít koně? l

Druhý:

tak

Já

zatím

vám

dlouho, až všechno

A.

Stojí

téhle dráze nežli Greenvi11e.

na sena.

bych dělal

co

za

všude

Novák domek

koně

seno

ný,

půjčím spotřebuje.

'I'o ;'

ty sliby pana Rozkošného Vl,

za

Je tam

ti

líbí, drahoušku, ten nový stolní příbor, co jsem ti koupil? Ženuška: O, ten je překrásný, ale není tak bohatý jako matčin. Ten měl 64 kusů, náš má jen 36 k usů v. Muž: Proto se netrap. A� ho služka bu­ de míti

míti

v

se

rukou

ještě více

týden,

k usů

budeš

z

něho

míti

,

Ať už nikdy tak špatného slova neslyším! Nadějný synáček: Už nikdy, tati; dám si pozor, abys mne podruhé neslyšel.

Otec;

od tebe

Kama.rádi Smírčí sudí

(k obžalovanému):

zdá, že jsem vás

už

někdy

Mně

se

viděl.

Obžalovaný (Irčan): Ano, vaše ctihod­ nosti, bylo to před deseti lety; já byl tehdy soudcem, vy jste byl přede mnou obžalován a

já

vás

Sudí:

propustil z obžaloby Obžalovaný je propuštěn! ...

nějaký pěkný

?

(�hvatně):

Ale.

prodám vám svůj

lacino, hned!

A.:

Známka jara.. NeYÍš, začíná-li jaro 21.

nebo

teprve

23. března?

B.:

Nejsem hvězdař:__ ale vím, tenkrát, když-vejce jsou

začíná asi Muž: Jak

klid­

Za

Nedávno

ze

l>ro't;1�j

to hodně

Život

květů

(�.�1pyšlen):

na

Dumek a

stojí. zaplatil jeden jediný slib, který dal mladé vdovičce a pak nesplnil.

$50.000

se

plno

na

něco? B.

Povídám, není lepšího městečka

Dumek:

tucet.

Zlatá mládež.

že za

jaro 25

c.

-l(if)

-

Zmuiilý. "Prosím, pane," volá starší panna z va gonu, ,.zde jest cou pé pro dámy." ,,0 nemějte starost," odpověděl cizinec a vstoupil, "já nejsem bázlivec." Za finančni krise. A.:

Víte

B.:

° ano; vy půj či t si od vás

A.

Povídá se,

co

jest umění?

nesná.ze.

Příjemné že

peníze.

Štěnička je

pan

v

pe­

něžních nesnázích. B. tolik

Ano. je v nesnázích, poněvadž má peněz, že neví kam s nimi. ž

i I

Biskup (o zkoušce, chce znázorniti á.kůin útrapy člověka zlého svědomí): Stává se často, že' člověk některý ulehne na lože unaven, ale nernůže

Hošík

biskupe, Odkvetla slečna: Myslíte t erly pane doktore. že mám je�tě naději býti mítovanu ': Lékař: Zajisté. slečno. Jsem o tom přesYě [('en, on vás miluje již nyní a bude milovati až Slečna: Ach př itelt. a lul o jest to ':

(v přední

,

Špatná.

v

Vy

dobře

chováte

zajisté

Hasič:

Dva

že

náš

-

že tak hned

trust

je

nepadne.

"kralov' tvorstva."

pán: S kým mám tu Druhý pán: Prosím, jsem

čest?

manžel

paní

Kalinové: Eulal ie.

pán:

A

já jsem

manžel princezny

Těší mne!

v

hotelu?

�

se

hosté?

všichni

se

nemohli

jsme

až

ho

na

noč­

probuditi

čas.

Příznak

lásky.

Slečno, já vás miluji! Dívka: Aj? A jak to víte, že

Krejčí:

Mohu

Sluha:

Je

jímá. Krejčí:

mi

panem N. mluviti?

s

líto,

I to nic

ale

pán

dnes

nepř i­

nevadí, jen když dává.

Dáma: Dáváte-li

přednost očím modrým černý rn ? Pan Uhlazený: Odpusťte, ale zde je tak šero a temno, že opravdu nemohu z.od pov í­

či

-_

Jinoch:

dati vaši otázku. mne

milu­

jete?

Hrozná. novina.

Jinoch: Protože na

Zachránili

ního hlídače v

oheň

půlnoci.

-----

První

První

Kdy pak vypukl

Zachránili

Hasič:

Ovšem

upevněn,

vás kou­

z

jako druhý.

U

Cizinec:

nezdolnou dů­

Prozřetelnost?

Továrník:

útěcha.

----

Cizinec:

Či prozřetelnost? Pastor:

Pane

hlásí):

koláče; více nepotřebujete, neboť jeden

kus chutná

----

věru

se

,

Pánbůh.

Lékai :

Co

blechy!

Zde, dítky, má každé

Matka: sek

může usnouti.

lavicí

to ho št ípaj í

,

,

ne

a

Kdo to ví?

jej trápí?

je

mi

vždy zle, když

si

vás vzpomenu.

"Co se stalo? Co se stalo?" křičí VS1C­ kni, když Dž an vběhl do světnice, sotva dechu

První dělník:

pochopil důklad­ ně zásadu solidárnosti: "Jeden za všechny a všichni za jednoho."

Druhý První: on za

dělník:

Náš boss

Jak to?

My všichni za něho pracujeme, nás všechny hoduje.

a

popadaje. "Hrozná novina!

splašily

U naší

pouliční káry

se

koně !"

Nikdy neříkej "Ti pánové jsou re.př!", když se dva lidé hádají. Nezní to dosti pří­ jemně.

170

-

Faruka.

Otec žádal za

Scéna

soudní síně.

ze

k

(Z řrancouzského.j

obědy

�

ru,

vlásenkáři, oba umělci ve svém obo: objevili se před pařížským jedním Jeden

soudem.

nich, Préchard, podal

z

žalobu

Lio ne la ,

druhého,

na

"injurii."

pro

svých příbuzných v Praze syna. Když přišel

svého

svému bratranci, tázal

se

ho

tento, kolik

jeho ještě schází do týdne. "J en sedm," odvětil otec. "Tedy všechny?" diví se bratranec. "Nikoliv sedm jich u má; on jí ale za dva, a za jednoho má j:ž obědy jinde zaopatřeny." obědů

�v A

u

pro

synovi

ž

í

Stůjtež zde vlastní jejich slova, před so ud n stolicí vyměněná: Prěch.a rd : Znáte, pánové přísloví: Dobré zboží ch v lf se samo a nepotřebuje tedy á

vý věšn fho štítu.

Přísloví to není však prav­

já tudíž, když jsem se eta­ bloval, sháněl jsem se po nějakém štítu. Hledal jsem dlouho, až konečně našel jsem jeden, který se výtečně hodil pro hotovitele paruk. Na štítu tom namalován je Absolon, jak na útěku před Joabem zůst al vlasy svými viseti na stromě. Pod tím stojí slova: divo

vždycky

Esau prodal své

prvorozenství za m ís u Americký milionář prodá SVOll prvorozenou za prázdný titul a vychrtlého hejska. čočovice.

a

Kdo kolem jde':;. ať

je či

on to

ona,

zde nebohého vizte Absolona.

by paruku byl nosil býval pak jisté nezničil ho vlasů příva.l.

Ondyno

vracel

se

jistý

hodině k nemocnému

doktor po dvanácté

byl jakýmsi pode­ panákem zastaven se žádostí, kolik prý má na svých hodinkách. Tázaný však neleně, napřáh1 hůl a dal zvědavému taz a­ teli jednu přes hlavu, načež doložil, že prá vě uhodila jedna. a

z ře lýru

,

Soudce

plné;

ale

Tot' velmi ducha­

(s úsměvem): ten štít

je

s

ů

Vaší žalobou

v

nějaké

souvislosti 7

Préchard:

m Ve veliké ůj protivník můj štít kritisuje můj pro­ tivník je nepřítel paruk Soudce: A jak vyhlíží jeho štít 7 Préchard. Nez neuct ím nikdy ústa líče­ ním nebo opakováním takové "poesie." At'

svým

-

štítem

-

-

tak učiní

on

Lionel:

"Tak, Amá.lko,' dělej, půjdeme doru ," vybízel otec v plesu svou dcerušku k odcho­ du. "Ale papínku, ještě jednu!" "I co ti to napadá! Já jich už vytáhl 17 !"

sám.

jsem k službám. Můj štít, který pan Préchard pokládá za urážli­ vý, mluví ve prospěch mých n áh Iedů jako jeho štít ve prospěch ná.h ledů jeho. Je na něm vymalován člověk, oděný jako praotec Adam v ráji, jak se právě topí. Jakýs sta­ tečný občan, který umí ·plovati, chce ho zachrániti, ale ubožák topící se je to musí utonouti. Nosí paruku jeho osud a tu jedinou statečný obča n vytáhne Z vody. Pod tím je nápis:

Paní Motálková: Věru, tohle už

je příliš! pozdě, ty jeden kanone! Slyšíš! Bije už jedna. Pan Motálek: Já nevím, proč se tak dur­ díš. Vždyť kdybych byl hned přišel dř ive domů, byla by teď také už jedna. Dnes už

zas

tak

Dobrá,

,

"K čemu máte táže

s

sebou pane, dvě

hole 7"

dáma

cestujícího ve vagoně. "I to proto, abych, když potkám na cestě něja­ kého darebáka, mu mohl jednu dáti." se

Jedno tělo.

-

Pan farář

-

bije

svou

Ten

parukou že zdobil

hlavu svou,

utonul, zhynul smrtí osudnou.

Soudní síní zahlaholil a

soudce

Muž

poslal

homerický

sn:ích

stěžoval

si

faráři,

že

nemůže

se

ženou vydržet. Farář jí domlouval, "Bože dva lidé, jedna duše, máte míti "Ano, tu také máme," přec jednu vů li !" odsekla manželka, "on chce být pánem řka:

-

domě

a

já

Což

žena jedno tělo 7" Načež muž: jsem měl dřív vědět, jemnostpane, byl -

obě strany domů,

svou

v

I zvolal:

nevíte, že psáno: muž "To bych toho již ďávno nechal. Moje žena zajisté již necítí jedné rány, neboť když ji nejvíc zbiju, necítím sám na sobě nic.

svou, člověče?! a

Nezdobiž nikdo parukou si hlavu, byť někdo platil ti. či dělal slávu.

vidí muže, an "Proč bijete ženu

jde procházkou,

ženu.

také !"

Jistý herec u venk ovské společnosti pou­ štěl často" vtipy" s jeviště do obecenstva, Jednou spatři v diváka oblékati svrchník volal

n.afi: "Dovolte, pane, já hraji ještě jednom jednání !" "Vím," odtušil klidně napadený, "protc se taky už poroučím !" v

Svobodné bankovnictví. PľO ],:.t]endáf·

...

vmertkan" napsal

J ".�.�-

ADEŠLA opět doba, kdy celý národ americký' jest nucen obírati se otázkou peněžnÍ. N astala

,

opět krise myslovém,

ve

světě obchodním hluboce

která

a

zasáhla

ohledu na její jakost co do látky, nýbrž jen když ví, že je míra spolehlivá. Nu a ten, kdo peníze přijímá, aby zase něco za ně koupil, nehledí ta ké na to, z daž obdrží peníze zlaté, stř íbr né, nebo pa­ pírové, jen když ví, že zase každy dolar

prů­ do

všech vrstev národa, která však, jako vž dy, nejhůře postihla nejchudší vrstvy

pracujícího. A kr ise tato se vše­ ubecně připisuje nedostatku periéz. Tll pak se ovšem po mýšl na odpomoc, při cernž se různé náhledy pronáší, kterak by se pro budoucnost tísni finanční pře­ dešlo. Jedni žádají za

za

lidu

bra, jiní zase, aby vy­ dány byly vládní peníze papírové atd. Není účelem pojedná­ ní tohoto odporučovati snad nějaký nový spůsob na

zažehnání tísně finan­

ční, nýbrž chci čtenáře české seznámiti

s

ryze

dolar udá.

Ten, kdo potřebuje míry nebo váhy, nehledí zajisté na to, aby byly ze stří­ bra nebo ze zlata, nýbrž spokojí se s ta­ kovými mírami neb vahami, které jsou

í

neobmezenou ražbu stří­

Josef Buiiat«.

I

při stejné spolehlivosti nejlacinější. Je tedy jen při penězích nutno, aby byly zlaté nebo stříbrné, když ji­ ného účelu nemají, než jako míry a váhy? Kdyby se veškerý ob­ chod měl prováděti jen penězi kovovými, ne­ stačily by veškeré zlaté a stříbrné m i nce celých Spojených Států jenom pro jediné veliké mě­ sto, jako jest New York nebo Chicago. Peníze .,

americkou naukou finan­

ční, mezi našinci dosud málo známou. Tvrdí se, nauky socialistické

že

zlaté

byly do z země této Evropy importovány: není prý

zřídka

anarchické

však lze

v

obchodu

spatřiti a stříbrné daleko řidčej i než papírové. Jar. VrChlický Říká se však obecně, však zde pro ně pc roz­ Státech že umění. Avšak ve peníze papírové jsou na zlatě nebo Spoj. mnohem stříbře založeny, totiž že prý mohou i socialismus anarchismus více pokročil, než v zemích evropských. býti v každý čas na požádání za zlato Ona nauka finanční, o níž tuto hodlám nebo stříbro vyměněny. Jest však kaž­ pojednati, jest výsledkem anarchismu dému známo, že se to nikdy státi ne­ amerického, zde již valně pokročilého. může, poněvadž papírových peněz vše­ ho druhu nalezá se daleko větší množ­ Peníze jsou prostředek výměnný, jest v to jakási míra nebo váha, kterou se ma­ ství oběhu, než zlata a stříbra jetek určuje neb odhaduje. Samy sebou v pokladnách státních i bankovních. nemají peníze ceny žádné, tak jako V Anglii, jak tvrdí v jednom pojednání míra není potřebna, pokud nemáme jí R. H. Palgrave, má banka anglická sotva dvacátý díl zlata co papírových co měřiti. Ten pak, kdo potřebuje něco odměřiti, sáhne po míře jakékoliv, jen peněz banky této v oběhu se nalezá. když ví, že jest dobrá. Obchodník k od­ A ve Spojených státech to asi také ne­ bude jinaké. V pokladně washington­ měření látky vezme míru at' dřevěnou, ské se nalezá málo více než za 100 mil. bez nebo železnou, papírovou plátěnou, a

..

-

:

zlata, kdežto veškeré papíry, které obnáší

tomto zlatě

se

tisf

zakládají, ce milionův. Jak může rozumný člověk tvrditi, že veškeré naše peníze papírové jsou založeny zlatem? Vládní záloha drahých kovů jest tedy podvodem. Papíry ty se nezakládají na žádné skutečné hodnotě, nýbrž jen na důvěře lidu ku vládě. Nejlépe to dokazují bankovky, vydávané od vlády národním bankám. Tyto bankovky jsou založeny na dluhopisech spolkových, tedy dluh na dluhu, majetek však nerepresentují ád ný. Jeto poz st at kern starých věků, že si vlády přisvojily výsadu na vydávání peněz. Mívalyt' vlády minulých století různé vy sady či monopoly, které však během času pustily, avšak vydávání peněz si co monopol podržely. A tento vládní monopol zavinuje občasné finanční krise. Uvažme, k lyby měla vláda: monopol na vyrábění a prodávání měr, a vah, jak by to vypadalo. Míry a váhy ty byly by především daleko dražší než nyní jsou, a v některých místech by se často stalo, že by jich tam byl nedostatek. Jeto též viděti na rakouském monopc lu tabákovém. Veškeré výrobky tabákové JSOll tam velice drahé a špatné zároveň, při čemž se ještě často přihází, že na různvch místech některých druhův ani dostati nelze. Vše, co vlády monopolisují, bývá drahé, nedostatečné a tím více jest to pravdou na penězích. Dle nauky amerických anarchistů mělo by býti zavedeno ne svobodné ražení stříbra, nýbrž svobodné bankovnictví, aby totiž měl každý nezkrácené právo vydávati peníze jakékoliv. na

na

ž

ů

I

Mnohému čtenáři bude asi zásada

ta

hled, avšak vnikneme li hloub do seznáme

směšnou, jak

teprve,

se na

že

není

první pohled

tak

Největší část' obchodu vede se bez peněz, pomocí tak zvaných poukázek, check ů, dr aftů, not atd. Ba jsou to prá vě ty nej větší obchody, které nej-

v

ceně

I

ů

il ion

m

na

bez

peněz.

vedou skrze

se

něme tak

papíry

Nejen obchody

někdy

v

soused­ Nah léd­

poukázky.

některému kolektorovi

velkoobchodnímu do něz

obchodní

vzdálenosti, nýbrž i

velké

ství

Tak zvané Clear­

dolarů každodenně vy­ tyto obrovské obchodní

měňuj í, konají transakce

tobolky,

něho nalezneme

kolik pe­

kolik

pouká­ obnosy každý raději vezme poukázku, než skutečné peníze. Tedy tyto obchodní poukázky jsou také penězi a nikdo se je nebojí bráti. Ovšem že každý vezme poukázku jen takovou, níž jest jist, že má skutečnou cenu. o Od člověka neznámého, o němž neví, má-li jak)'! majetek, čili nic, takové po­ ukázky nikdo nevezme. Svobodné bankovnictví máme již nyní z části zavedeno, jedná se jen o prove­ dení jeho všeobecně. Tak jako vláda zek.

u

Ba

a

větší

na

dnes nemůže zabrániti tomuto novému sp ůsobu obchodování, tak nemá brániti ani svobodnému vydávání peněz.

Jestliže dobře

se

řídí,

v

malérn ? Na

ukázek

dnes

obchod

bez vládní

kérn, proč by

se

sebou ve

vel­

nemohl říditi také tak

vydávání

vláda

sám

kontroly

obchodních po­ žádnou d aň,

neuvalila

vydání peněz jest uložena daň procent. Kdyby totiž někdo vydal poukázky, které by byly určeny k cir­ kulaci jako peníze, musil by z nich od­ avšak

na

10

váděti vládě

10

obchodní

čeky

procent

nejsou

oběhová měna, ale ukládá. Dostojí-li

z

daně.

nic

Nu, a jiného, než

těch stát daně

strana

ne­

demokratická

slibu, národu

svému

učiněnému, daň

a

v programu svém od vola tuto desetiprocen

z peněz privátních, pak za­ vydávání poukázek obchodních rozšíří tak, že tyto zaujmou místo peněz. Jedná se však o to, aby volným vydá­ váním peněz lid újmy netrpěl, aby totiž nebyl bezcennými papíry okrádán. Nyní, kdy'ž někdo přijímá poukázku, jedná opatrně a nepřijme jí od neznámého, o němž neví, má-li majetek. Ta­ ková poukázka není nic jiného, než-li úpis na část majetku toho, kdo jej vy­ dal. Kdo pak by vydati chtěl peníze,

jisté

této

zdá.

peněz potřebují. ing housy, v nichž se'

to vou

Řekne snad: "To by byl čistý pořádek, aby si každý nadělal peněz, mnoho-li by chtěl, vždyt' by pak neměly žádné ceny." Zdá se tak na první posměšnou.

nauky,

méně

se

-17:3-

musil

by též míti majetek, jejž by pe­ zastupovaly. Tak jako dnes ne­ vezme nikdo za zboží nebo práci po­ ukázku od člověka, který ničeho nemá, tak zajisté nebude také nikdo bráti pe­ něz vydaných od člověka nemajetného. Bankovní poukázky nevydá dnes nikdo,

I

níze ty

kdo nerná

úvěr,

na

kdyby

a

bance to

bud'

učinil

vklad,

může

peníze jakou cenu ma­ jetek by měl. Tak zajisté by peníze ty byly lépe z a 1 o žen y než nyní, nebot' by se zakládaly ne

ve

většfrn

množství,

přijal peníze Tuto

a

nauku

jich vrátiti, aby

za

zákonem ustanovené. o

volného

prospěšnosti

odůvodnil

též

prak si francouzský národohospodář Proudhon. I on zorganisoval r. 18+8 v Paříži spo­ lečnost za tím účelem, aby svými vlast­ ními penězi obchodovala. A pokus ten se taktéž skvěle vydařil, avšak vláda francouzská jej v nejlepším květu zni­

tre­

stán pro podvod. Podobně i při volném bankovnictví by nemohl nikdo vydati a

vládní

ně

bankovnictví

nebo

býti

nechtěl

ve

čila.

než

v

-

Volné l ia n ko v n ictv

í

není

----------------------------------------�

Pochlebník.

utopií, nýbrž praktickým pro­ středkem k l uštění

sociální.

roz­

otázky ] ak nej­

majetku, kdežto nyní jsou zalo­ ženy na vládním slibu, který ni­ kdy splněn býti

lepší opra vcové národo-hospo­ dářštÍ dokazují, nemají nesrov­ nalosti v společ­ nosti původ svůj ve výrobě, nýbrž v spotřebě. Sku­ tečné převýroby

nemůže

nestává

na

skutečném

-

že

totiž

-

budou

dra­

hým kovem placeny. V

zemi

ném

za­

této

nějakou utopií ne­ byla v Bos­ ve

před ním sti

prohláše­ neodvislo­ této

Od té

doby;

co

jsem Vás spatřil, slečn ...... Amal1e, nevěřím,

že mají andělé křídla' Tak

A

proč? Nu vždyt' Vy také žádných I

se :.:organisovala společnost vydávání peněz ještě za vlády kolo­ niální a prospívala skvěle po celé desíti­ �etí. Poukázky společnosti té obíhaly ve velkém množství po celé osadě jako peníze a nebyly obmezeny jen na členy společnosti. Když pak později vláda anglická na nátlak banky koloniální za­ kázala společnosti oné vydávání peněz, trvalo to ještě mnoho let, než poukázky ty i oběhu mohly býti staženy. Lid měl větší důvěru v tyto privátní peníze, než

ku

nemate :

pro nedosta­

ne­

a

u, kdo má ně­

jaký ma jet e k, aby si v čas zaopatřiti mohl peníze

I

zákla-

na

dě svého

země.

V Bostonu

to

m

skutek

uvedena dlouho

umožněna

-

novou

tonu

spotřeba

ní

výměnných prostředk ův. Kdyby umožně­ no bylo každé­

bankov­

nictví bot'

ko

tek

není otázka vol­ ného

žád­

v

oboru, toli­

majet­

ku, nebylo by nikdy finančních chodních krisí. A toho

než

se

nedocílí

a

ob­

jinak

volným bankovnictvím. ústavy čili banky jsou vyná­ lezem zcela novým a dosud ještě dale­ ko nevyvinutým. Teprve budoucnost upraví bankovnictví ku prospěchu ce l­ ku, kdežto nyní zří v bankách většina národa ústavy vyděračné. Banky vzá­ jemné teprve ukáží lidu, jak důležitým faktorem v národním hospodářství ban­ ky jsou. Taková banka vzájemná bude Peněžní

-

174-

asi následovně:

Spojí se něpočátku těch nejzámožnějších, a spojení to zařídí banku pro vydávání vlastních peněz. Tyto peníze budou ovšem co nejlacinější, papírové a snad i kovové k vůli pohodlí, avšak: z kovů co nejlacinějších. Banka pak: vydá každému členu na záruku jeho majetku své peníze. Toto se ovšem! bude díti též opatrně, asi tak, jako když nynější banky peníze půjčují. Z banky nynější nedostane nikdo půjčku, nemů- I že-li jí majetkem v dvojnásobné ceně! zaručiti. Na majetek v ceně $1000 ne- I půjčí žádná banka více než $500. V zá- !I jemné banky budou zajisté také tak jednati a pak budou peníze bank těch!

vyhlížeti kolik

občanů,

I

z

v

tomto

požadavku

nespociva

mc

ne­

rozumného, bláznovského, jak někteří

páni novináři že-li vláda

se

snaží dokazovati. Mll­

záruku

dávati

svých

bankéřům

vlastních

peníze za I procento ročně, proč by jich nemohla dáti přímo lidu na 2 procenta a na zá­ ruku jeho majetku? Vždyt' tytéž banky půjčují tytéž peníze rolníkům a jiným majetníkům na 7, 10 až 12 procent a nebojí se o ně. Toliko lze namítati proti onomu plánu strany lidu, že žádá za zřízení vládních skladišt', do nichž by se plodiny co záruka za peníze půjčené skládaly. Žádné plodiny nejsou trvalé a tudíž ani cena jejich. A pak by to vedlo vládu do nákladných podniků, dobře zaručeny, budou míti cenu pevcož vše odpadá při půjčování peněz na DOU a stálou. Ale kdežto banky nynější majetek nepohyblivý, totiž na půdu. požadují 10-12, ba i více procent úroAvšak daleko lepším jest plán o vol­ ků, budou banky vzájemné žádati jen; nérn bankovnictví, a onen požadavek tolik, aby se vydání krylo, totiž asi j�- : strany lidu lze schvalovati jen potud, dno procento a snad i méně. ! pokud klestí cestu tomuto novému syBude-li bankovnictví volné, pak za- I stému finančnímu. Kterak by soustava volných bank jisté nebude možno žádati vysoký úrok I z peněz. Občané se budou spolčovati i pracovala, o tom si lze nejlepší ponětí do nekonečna za tím účelem a když se- : učiniti na venkově a v malých městech, znají, že si mohou snáze a levněji pe- ! kde se lidé daleko široko dobře znají, níze zaopatřiti, než to činí banka již i V takovém městečku by stačila banka : stávající, utvoří společnost novou a za- jedna, ač by jich třeba více existovati opatří si své lacinější peníze. Právě mohlo. Obchodníci v městě se znají, a jako kterýkoliv obchodní předmět se! jeden o druhém ví dobře, v jakých po­ stává konkurencí stále lacinějším, měrech stojí. Také o rolnících v celém i peníze budou vzájemně konkurovati, okolí je známo, jaký který majetek má až snad naposledy ovládnou jen něa jaké jsou jeho poměry. Tu tedy by se které druhy peněz od bank nejbohatdalo velmi snadno určiti, kolik kterému ších a nejspolehlivějších. 'půjčiti lze bez obavy. Za půjčku by Plán tento nedá se do všecřřpodro b- : ovšem každý dal úpis na svůj majetek ností v jediném článku probrati, ten' jak se to nyní činí. Poněvadž pak by vyžaduje delších studií. V prak si se již! peníze takové stály jen asi I procento osvědčil, takže má dobrou historii za ročně, zajisté že by žádný z obyvatelův onoho okolí nikdy nouzi o peníze ne­ sebou. V době nynější jest také prováděn u veliké míře ve světě obchodním, měl. Když by rolník neměl již co pro­ a tudíž nelze o něm tvrditi. že jest nedávati z úrody, šel by do banky a tam smyslnou utopií. Záleží jen na tom, aby se vydl užil. Veškeren obchod by se děl za hotové po celý rok. známost jeho byla v lidu šířena a záKdyby chtěl rol­ sady volného bankovnictví u všeobec- ník své hospodářství rozšířiti nebo zve­ nou známost uváděny. lebiti, mohl by to učiniti v každý čas. Požadavek lidu rolnického, aby vláda Cokoliv by do domácnosti potřeboval, utvořila tak zv. podpokladny a z těchto mohl by si vždy zaopatřiti a nemusil by I vydávala lidu peníze přímo, jest jakýmsi i čekati, až po sklizni peníze utrží. Tak krokem k volnému bankovnictví. Ani by šel obchod stále pravidelně a za hoI

i

I

tak:

I

'

,

!

dluhopisů

na

-175

celý rok. Avšak i ti chudí, kteří nemají ještě tolik, aby za peníze vy­ půjčené záruku dáti mohli, měli by z toho výhody. Již nyní dostane na venkově poctivý chuďas buď od ob­ tové po

chodníků

na

úvěr, nebo občanův.

možnějších

na

záruku zá­

Pak

by zajisté vypůjčiti se peníze pro takového začátečníka, když by procento z nich bylo tak nepatrné. Ba .i kdyby neváhal nikdo

to

učinil soused

půjčil

si

možný

dal

ze

ziskuchtivosti

a

vy­

peníze pro chudobného sou­ seda, byla by to výhoda. Kdyby ten zá­ I

procento

a

cd chuďasa vzal

výhodou, jelikož takový chuďas za nynějších poměrů až 25 procent zaplatiti musí. Jak by však volné bankovnictví účin­ kovalo na podnikavost, o tom se dnes nedá ani přibližně souditi. Uspořené peníze by ovšem nenesly ád ného úro5-6 proc., bylo by

to

ž

-

ku, nebo nanejvýše

takový', jaký by banky braly. Pak by nezbývalo nic ji­ ného, než úspory uložiti do podniků obchodních a průmyslových. Poněvadž by na penězích nikdy nescházelo, za­ kládaly by se všude po venkově menší a větší továrny, jako máslárny, sýrárny, škrobárny, nakladárny atd. Kterak by tu veškeren průmysl oživnul, co nových pramenů výdělku by povstalo pro lid pracující! Pak by se šířilo obyvatel­ stvo z měst velikých velmi rychle do krajin méně z a lid něných, takže by se i venkovan dodělal pohodlí života, jehož dnes měšt'áku závidí. Načrtl

myšlénku jen struč­ každý' přemýšlel a zdá-li se mu dobrou, ji mezi náš lid šířil. Není to můj vynález, aniž výmysl nějakých zbrklý ch lidí, nýbrž vysoce vzdělaných Amerikánů. jsem

ně, aby

o

ní

tuto

dále

---)iHlJr�i�---

Zajimavá čísla. N ej moh u triěj šf

A merické znamenitosti.

vodopád mezi jezery

na

světě

tvoří

Eriem

řeka

tři čtvrti míle široká

súžuje padá přese skály do hloubky

se

náhle

170 st.

a

-

Největší jeskyně na světě jest jeskyně Mammoth v Kentucky, kde může host plouti po podzemní řece a chytati bez­ oké ryby. Největší řeka na světě jest Mississippi, 4.100 mil dlouhá. Její údolí má rozsah půl milionu čtverečních mil; jest to největší údolí na světě a zároveň jedno z nejúrodnějších. Největší sady městské má město Filadelfie; pokrývají 2.900 akrů půdy. Největším obilním skladištěm je Chicago. Největší drahou na světě jest Tichomořská, která má nad 3000 mil trati. Největší přrro­ zený most lze najíti ve Virginii. Pne se nad potokem Cedrovým (Cedar Creek), nad propastí 250 stop hlubokou a 80 Největší massa železa stop širokou. jest Železná hora (Iron mountain) v Missouri; je 350 stop vysoká a má dvě míle v oběmu. Největší vodovod jest -

-

-

-

.

Niagara Řeka

Ontariem.

a

-

-

-

vodovod

Crotonský v New Yorku; jest čtyřicet půl míle dlouhý a stál dvanáct a půl milionu dollarův. Největší lo­ žiska anthracitového uhlí jsou v Perm­ sylvanii, jejíž doly zásobuj í nás ročně miliony tun uhlí a zdají se býti nevy­ čerpatelny. Veřejné školy ve Spojených Státech měly I. července 1891 zapsaných žáků I2,728'417; so akrorné školy 1,49I.154. V tom t;ou zahrnuty školy nižší i vyšší. V soukromých nižších školách katolic­ kých bylo 567.555 žáků v; ve školách všech ostatních sekt pOJ1ze 169.627. Přece se jen katolíci obecné školy stra­ chují, aby jim v ní děti nezmoudřely. Všech dětí od 5 do 20 let jest dle po­ a

--

...

sledního

censu

22,447.392.

Za 70 let, od 1820 do 1890 přibylo do Spoj. Států 15,427.657 Přistthovalci.

přistěhovalcův. Z těch pouze I.311 při­ šlo z Afriky, 298,410 z Asie, a 1,179.023 z Ameriky. Většina, totiž 13,692.576 přibyli z Evropy. Z Rakousko- Uherska přišlo v letech 1860 až 1890 celkem

-

1�6-

434.488. Čechů za poslední let a přibylo I 4.508 roku 1890; 11.758 roku 1891, a I 8.496 roku 1892. I Největší sťdt v Unii jest Texas, má I 265.780 čtvereč. mil, přibližně roveň rozsahu Rakousko- Uherska. Nejmenší z našich 44 států jest Rhode Island) má I pouze 1.250 čtverečných mil. Z Texasu. dalo Ly se nadělati 2 I 3 takových stáRhode Island. tečků jako Ohromné území Alaska jest však více nežli dvakráte tak veliké jako Texas. Po Texasu největší jsou státy: Kalifornie, 158,]60 čtv. mil, Montana, 146.080

Washington 60, Colorado 68.

100 mužům; v Iowě 92, v Kansasu Texasu 90, v Oklahomě 78, v Minnesotě 87, ve Wisconsinu 92. a

I

Pense.

"

1°3.925

"

"

Západní Virginie, 24.780 čtv. mil, jest pětinu větší nežli Čechy; státy Jižní Karolina (30.750) a Maine (33.040) jsou

o

o

něco

Slezsko

větší

nežli

Čechy,

Morava

třeba

a

dohromady.

obyvatel, totiž 5,997.853. Za ním jdou: Pennsylvania, 5,258.014; Il1inois má 3,826'351; Ohio, 3,672.316; MIssouri 2,679.184; Massac�usetts 2,238.943;. T�2,235.523; Indiana 2,192'404; MIChI-

2,093·8E9· Populdrních

gan

lz/aSltV

poslední presi1892 obdrželi: Cleveland 5,556.562 (45·73 proc.); Harrison 5,162.874 (42.49 proc.); populista Weaver 1,055.424 (8.67 proc.); Bidwell, prohibičák, 264.066 (2.17 pr oc.): Wing, socialista, 22.613. Muži a ženy. Dle posledního censu je ve Spojených Státech 32,067.880 mužův a jen 30.554.370 žen, to jest, na každých 100 mužů je v Soustátí pouze 95 žen. Poměr ten však v různých státech se různí. Nejméně mužů a nejvíce žen poměrně mají státy východní, zejména Massachusetts, kde je 106 žen na 100 mužů; Rhode Island 105, Maryland a sev. Karolina 102. Nejvíce žen je v okr. Columbii, 110 na 100 mužův. Tím jest vinen Washington, kongres, a armáda vládních ženských klerků. Nejrnéně žen má západ: Montana má jen 50 žen na 100 mužů; Wyoming 54, Nevada 56, dentské

volbě

z

1861 do konce roku

1892

165 milionův.

Spojených Států r. 1867 dostoupil úctyhodné vyše půltř etí mili­ ardy dollarů ($2.508, I 5 1.2 I 1.69), což či­ nilo $69.26 na jednoho obyvatele Sou­ státí. Do r. 1892 klesl zmíněný dluh na $785,487.984.81, čili $12.08 na hlavu, z něhož úrok vynáší 26 centů na hlavu. Cena stříbra se stále kolísá. Roku 1840 poměr zlata ke stříbru (ratio) byl 15.62: I, to jest, za jednu unci zlata koupil člověk v trhu patnáct uncí stří­ bra. Až do roku 1873 zůstal tento po­ měr téměř nezměněn, ale téhož roku účinkem spolkových zákonů nastal po­ měr 16:1. Od té doby stříbro klesalo v ceně; r. 1889 bylo nejníže (z akr át lacinější než zlato); r. 1892 unce zlata koupila 20.09 uncí stř íbr a. Peněz v oběhu bylo ve Spoj. Státech o novém roce 1892 celkem přes jeden tisíc milionů dollarův. Z toho bylo za $556,105.299 zlatých mincí a zlatých cer­ tifikátův, a za $521,216.646 mincí a po­ ukázek stříbrných. Zlatou mincí lze platiti dluh do jakékoli výše; rovněž stříbrnými dollary (standard dollars, 412.5 gr.); půldo llary, čtvrtdollary a de­ setníky musí býti přijímány až do výše $10; stříbrné zocenty, pěti- a třícenty do výše $5; mince měděné a niklové pouze do výše 25 centův. Národní dluh

New York má pouze 49.170 čtv. mil, ale dle posledního censu má nejvíce

xas

r.

-

"

."

Od

vyplatily Spojené Státy pensistům $1.418,348.211.91. Mezi pensisty jest 22 vdov a dcer vojínů ještě z doby revo­ luce z minulého století (z toho je viděti, jak mladá jest naše republika), 165 ve­ teránů z války r. 1812; 6.651 vdov po vojínech z téže války; 15.215 vysloužilců z války mexické a válek indianských od r. 1832; 7.282 vdov vojínů z války mexické. Ostatní jsou veteráni z občanské války nebo jejich pozůstalí. Na rok 1893 povoleno bylo na pense $144,956.000, a to ještě bude schodek asi desetimilionový. Na rok 1894 bude

i

110,700

63, Idaho 6+, jest jich 94-

proti

:

Nevada, Colorado,

Arizona

V Illinoisu

v

roku

I

I I

I I

Neústavní zák.ony.

mNOZÍ

z

II , rnýšlejí kterého státu

našinců má

siti dle své vůle

Amerikánú do­

že

se,

nejvyšší soud toho moc a právo prohlá­

ten

či

onen

státní zákon

neplatný, neústavnÍ. V pravdě však nejvyšší soud žádné takové moci nemá, nýbrž je sám vázán velmi určitými pra­ vidly. Náš vládní system, jak známo, má tři odbory: zákonodárný (sněm), vý­ konný (guverner) a soudnÍ. Sněmu či legislatuře při náleží zákony tvořiti, mě­ niti, odvolávati; guverner je provádí čili "vynucuje", jak některé české ča­ sopisy chybně píší), a nejvyšší soud je pouze vykládá. Všechny tři odbory jsou si mocí a důstojností rovny soud není tedy povýšen nad zákonodárnu, a nemá také větší moci. Nejvyšší soud jest vázán stanoviti, co jest zákonem v té či oné rozepři. Soud není jakýmsi I dohližitelem nad sněmem, nýbrž pouze vykladatelem zákona. Jenom tenkráte, když spor otáčí se o zákon, který se protiví státní ústavě, jen tehdy může soud prohlásiti takový zákon za neplatný, nebot' ústa va, kterou lid sám si dal, je svrchovaná. Anglický parlament, či pouze jeho dolní sně­ movna, bývá trefně nazýván "všemo­ houcí", nebot' jeho moc dělati zákony jest téměř neobmezená. Mimo některé staré zásady Angličané nemají žádné "ústavy" v našem smyslu. U nás jest jináče. U nás nejsou sněmy (legisla­ tury) ani všemohoucí, ani neomezené ve své moci. Každý stát (a Soustátí rovněž) má svou ústavu, kterou lid jako svrchovaný zákonodárce sám si dal a všeobecným hlasováním schválil, a která jest tudíž nejvyšším zákonem státu (neb Soustátí). V každé americké ústavě (jest jich 45) omezena je moc zákono­ dámy určitými zákazy, t. j. v některých věcech vzato je sněmu právo zákony dávati. Lid patrně svým zástupcům ve sněmu nedůvěřuje příliš, neboť mnohé za

z

ústavních omezení zákonodárné moci

má

jen

nost.

tech

1\

ten a

účel, aby zamezilo úplat­

př íklad:

zakázáno

skoro

všech stá­

ve

je sněmu tvořiti

nové

korporace SZJlá{tllím zákonem. Pro vše­ cky společnosti státu musí být i zákon jed in)", jenerální. Proč? Protože v prv­ ních deset iletích

našeho století bohaté

korporace domáhaly se zvláštních pri­ vilejí od sněmů skrze své přítelíčky. A poněvadž korporace bývaly tehdy zak ládány zvláštním i zákony (pro kaž­ dou i in)"), bylo zcela lehko tll a tam vpašovati do aktu nějakou cennou V)­ sadu, jako na př. osvobození od daní a podobné. Omezení

_-

zákonodárné

všech státech

stej n

é

moci

není

ve

všude

jedná lid, Nejvíc omezena jest ;

jak za dobré uzná. legislatura kalifornská. Ústa v a Kalifor­ nie obsahuje celou řadu podrob nýcn pravidel, ba celou řadu zákonů, o nichž ,sněm také

už

jest

rozhodovati

nem

ůže.

Proto

ústava kalifornská několikrát

než ústavy jiných států v. Obyčejně bývají legislatury omezeny

,obšírnější v

těchto věcech:

1.) Nesmějí zaváděti státního nábo­ ženství, ani překážeti volnému jeho

vyznávání. 2.) Nesmějí a

omezovati svobodu slova

tisku.

3.) Nesrnějí zákonem porušovati zá­ vazky soukromých smluv (kontraktů v ) a nesmějí nikoho zbaviti nějakého práva nebo majetku. 4.) Nesmějí zaváděti trestních zá­ konů, které by měly působnost zpětnou, na pf. nevinný čin loni vykonaný ne­ mohou letos prohlásiti za zločin. 5.) Nesmějí zaváděti zákonů ve pro­ spěch soukromníků neb jistých tříd, nýbrž jen zákony všeobecné. Vedle těchto hlavních jsou ještě jiná omezení, některá zřejmě v ústavě vy­ tknutá, jiná pak rozumí se sama sebou, jako že nikdo nesmí býti zbaven svého

-17�

života, svobody, něho

který

nebo

majetku

kon. Příklad: majitelé dolů vázali hor níky slibem, že budou v jejich storec kupovati své životní potřeby. Dělníc tím byli ovšem skracováni, a legisla tura, aby si je zavděčila, zakázala něc podobného. Ale vrchní soud uznal z kon ten za neústavní: porušuje toti soukromé kontrakty, a v Americe m každý občan plnou svobodu uzavír a:

bez řád-

procesu souJního. Kdykoli nězákon sněmem přijatý protiví se

ústavě, jest povinností vrchního soudu,

když dotyčný zákon byl v rozepři uv ev pochybnost, prohlásiti jej za ne ústavnÍ. Podobné rozhodnutí nejvyššího soudu znamená asi tolik, Jakoby takový zákon nikdy nebyl existoval. Nikdo nemůže býti trestán za to, že ho neposlechl, a nikdo nemůže na jeho z ákladě činiti žádných nárokův. Ale vždy musí býti jasno, že zákon ten porušuje ústavu; je-li o tom nějaká pochybnost, soud musí uznati zákon za platný, neb každý zákon považuje se za ústavní, dokud není zřejmě dokázáno, že ústavě se protiví, a soudy si v podobných případech počínají velmi opatrně. I když ten který zákon protiví se ústavě, soud přece ho neprohlásí za neústavní, leč je-li podobné rozhodnutí nezbytně nutno ke správnému rozsudku v některé rozepři. Osoba, jejíž práva

á

den

smlouvy dle Omeziti

zavrhne

schválí

druhou,

se

o

soud ůž

sobě. Zákon může

některé

vadnou

část

e-Ii tato státi

býti platil)'

v

větší stává

Americe

pravou manií k velik Čím více zákonů, tíl

zmatek, tím větší nejistota. B nezřídka, že týž sněm zaved

se

sobě

přímo odporující. V Ili př. jeden zákon o společné! držení majetku několika osobami (joir tenancy) praví, že takový majetek p smrti účastníků připadne 'iJšeclzen t0111\ kdo nejdéle zůstane na živu, kdo t druhé přežije. j iný zákon zase pov íd něco zcela jiného, totiž, že po smr účastn íků majetek takový musí b) rozdč/cr: mezi jejich dědice: Z těch: dvou. nesouhlasných odstavců povstal už mnoho sporů v, a dnes již po třetí J před nejvyšším soudem il l inoiský: otázka, který z těch dvou paragrat vlastně platí. Také několik našich kr: jan čeká na rozhodnutí, aby věděl patří-li jim majetek celý či jenom č{ts Známý protičínský zákon Gearyho ,I pěkným příkladem kongresního šar l: tá nství. Původcové jeho doufali se jíl zavděčiti obyvatelům tichomořského pc zákony noisu

a

sama

neústavní pro

pro jiné. případy, Nejvíce neústavních zákonů povstává z pomatených n áz or ův o pravém účelu vlády. Naše ústavy a instituce prodchnuty jsou duchem široké iridi vidualní svobody, která vládě ponechává co nejméně povinností; kdežto od občanské války (hlavně přičiněním re publikánské strany) rozšiřují se v Soustátí názory, jako by vláda byla či měla býti všem starostlivou matkou a o všechny se starati. Tyto názory jsou ovšem sobě protivny a kdykoli sněm svou materskou povinnost prováděti počne, narazí vždy na ony zásady individualní svobody a výsledek jest: neústavní z áa

občané

škodě národa.

soudem

m

řádn

velice důležitc

volívají si do sněm prodajné (viz Illinoisk sněm za posledních několik let; sně: v New Jersey v rukou gamblířův atd. Dělati zákony, a to hodně zákonů, stal

nepO-1

nikoli,

zákonodárnou

velmi často lidi

nebyla porušena, na podobný z ákon stěžovati ani žádati, ,aby zákon byl za neústavní Ze ten či or.en prohlášen. zákon je nespr avedl ivý, to ještě stačí k jeho zavržení: zákon musí se přímo protiviti ústavě, nežli bude za n e plat ný prohlášen. Jestliže pouze jedna část zákona se protiví ústavě, a druhá

před

své libosti. moc

našich státech

bývá poněvadž v

neústavním zákonem

nemůže si

-

na

ů

břeŽÍ

a

tak uloviti několik tisíc

pro kandidáty ské ). Při tom

své strany se

však už

hlas

(republikár v

duchu ti

šili; že nejvyšší soud spolkový prohlá z ákon ten za neústavní, a oni tak budo míti ruce čisty, a zavděčí se jak z: padu, tak východu. Zatím však ne

vyšší

I I

a

ta

soud

uznal

zákon

za

platný

-

zmíněným politikářům zbyla jeno útěcha, že zákona toho nelze pro\'

děti. To

jest jen jeden

z

zákonodárné, než-li pokud mu Jl státní sněm spolková ústava dává moci

četných pří­ Štěstí

kladů zneužití moci zákonodárné.

jest, dené

že

zákony jedním sněmem mohou jiným sněmem býti V odvolávání zákonů

lány. kus reformy

-

vidíme to

na

leží

př.

-

však

vykonávati může všeobecnou moc zákonodárnou, pokud není omezen stát­ ní ústavou. Naše státní legislatury byly by tedy také "všemohoucí" jako an­ glický parlament, kdyby nebylo ústa v­ ních omezení a zákazů, kterých jest lépe míti raději více nežli méně, dokud

zave­

od vo­

veliký na

zá­

koně Shermanova nedávno odvolaném.

Raději Mezi rami tento

méně zákonův, ale moudřejších! kongresem a státními legislatu­

jest ve příčině ústavnosti zákonů veliký rozdíl: kongres nemá žádné

I

nevezme

lid sám všechno zákonodárství

do

rukou.

svých

---,')ofI�fo�i�oKof(---

Pro domácnost

a

hospodářství.

a Aby ovoce 'i.Je sklePě ne/milo a se neka nasypeme plný dobře rozpáleným dřezilo, lze zabrániti velmi jednoduchým věným uhlím a doneseme do sklepa. způsobem. My víme totiž, že páry ze Ve sklepě postavíme na nějaké pový­ zapálené síry mají velmi protivný, od- šené místo a posypeme drobně utlu­ porný dusivý zápach, který vzbuzuje čenou sirou. Avšak nyní pozor! Rychle upomínku na kyselou ch ut'. Páry tyto I ze sklepa a za d véř e, abychom se ve jsou skutečně kyselé. Jest to kysličník! sklepě neudusili. Dvéř e uzavřeme a siřičitý, nebo jak starší lučebníci praví, 'ucpeme. Za dva dny otevřeme sklep kyselina siřičitá. Tato kyselina má tu a provětráme ho. Nyní je desinfikován výbornou vlastnost, že hubí drobné i a vyčistěn. Jestliže tuto práci asi za 14 tvory, jako pavouky, brouky, plže, sly- dní ještě jednou opakujeme, ručíme za máky, komáry ano myši a žáby ve skle- to, že vám ve sklepě ani ovoce nebude pích zrovna tak jako i veškeré rostliny, hníti, ani se kaziti, že vám tam nebude maso zapáchat, ani brambory ani z e le­ které jsou zhoubnému tomuto plynu vynina hníti. Ano v takovém sklepě ani sazeny. Nu, a hnilobu a kažení ovoce zaviňuje přece jenom plíseň. Plísně ryby se nám nezkazí. jsou rostliny houbovité a všude rozšíA bydLOIIl plže s J)'c!tlcllýcll rostlin zapu­ řené. Ve sklepích bývají všude v hoj rié dlli, jest velmi jednoduchý a snadný míře a kdybychom tam přinesli ovoce prostředek. Rozpust'me v kropící konvi nejzdravější, ono ve sklepě zkázu vzíti I libru ledku (kamence) a pokropme musÍ. Jestliže však přišlo do sklepa již roztokem tím rostliny jako obyčejně. nakažené, tedy zhoubnému vlivu plísní Plži ihned zmizí a kamenec rostlinám tím spíše podlehne. Proto musíme dříve nikterak neuškodí. ,Prostředku toho než se tak stane, plísně nebezpečné, užiti lze také na mšice. jak ze sklepa tak i z ovoce odstraniti. Bramborouá nat obsahuje dosti mnoho Rozumí se, že zabijeme dvě mouchy najednou a zničíme při tom ihned ve drasla a jest výborným materiálem na sklepě skrývající se mouchy, komáry, komposty. Ještě lépe užije se jí, r z­ plže, myši, hlemýždě, sv iňky atd. Sklep trousí-li se po louce; toto roz.troušvní vykouříme sirou. To se dělá násle­ louky natí bramborovou rovná se poeo­ dovně: Nejprve se všechny otvory do vičnímu hnojení. Nat' působí nejen drla­ sklepa dokonale uzavrou a neprostupně slem, které z ní �lhkost zimní vyluhuje' a louce ucpou. Pak se přesvědčíme o dveřích, přivádí, nýbrž i tím, že chr ání jestli dobře přilehají. Ne-Ii, tedy se po­ traviny před zimou a škodlivými jarními staráme o jich ucpání z venčí. Když mrazy. Když se není z jara třeba mra­ jsme vykonali tuto generální přehlídku zův obávati a louka se počíná zelenati, sklepa, vezmeme nějaký guthan hliněný nat' se hrabe a dá na kompost. I

I

,

180-

-

éerii

n.z

znamenání prádla. Vezmi dobré

železné

čisté

piliny hřebíčky z dobrého železa, dej do nádoby a nalij na ně čistý silný ocet vinní. Nech to 6-8 dní státi a zamíchej občas. Lze to postaviti na slunce neb na mírně teplá kamna, pak slije se kutina a procedí skrze pijavý papír. Pérem pak pišme touto tekutinou na i

něco

naplněn)' kastrol po přiléhající pokličkou Cl kryje nechá tak dlouho dusit, až rýže veške rou št'ávu, kterou houby pustily, vypije­ a dobře změkne. Na to se naposled ku pilá v přiměřeně osolí, promíchá, na mísu urovná a nese se na stůl. Nejsou-l: hříby čerstvé, dají se nahraditi hou­ bami sušenými, když se nechají předem ve vodě 2 až 2 hodiny močiti. Ho u b)' na zimu ukládáme nejlépe tímto způsobem: Pěkné mladé hříbky z ba­

I

ocelové neb

nebo

se

I

malé

te-I

prádlo,

a

sežloutne

nechme to a

uschnouti, načež

pepře.

to

nepustí nikdy.

Čím upe7.!11íme železo na kdmen. Rozpust'me pryskyřici (smůlu) a přimíchejme k ní tolik cihlové, na prášek

Takto

dobře

nožiček, rovnáme celé do sklenic. zasypáváme dobře rozmělněnou a vy­ utlučené a pr osáklé moučky, aby směs sušenou solí. Naplněnou láhev pová­ dokud je horká, ještě snadno tekla .. žeme pergamenovým papírem a ucho Tento smolnatý tmel spojuje se velmi' váme pro zimní potřebu. Máme-Ji hul, úzce s' kamenem a železem, je ve vodě mnoho, naplňujeme je raději do více nerozpustný, neškodí kovu a je laciný. i menších sklenic. V zimě, chceme-li míti Koř al ka l polévku s houbami, vezmeme několik Francouzská kořalka se solí. francouzská se solí jest osvědčeným I hlaviček hříbků, drobně pokrájíme (l lékem ve mnohých nemocech, zvláště i přidáme do polévky, ale pardon! dámy. proti zánětům. Upotřebí se takto: Vezmi I abyste polévku nepřesolily. Pamatujte láhev jakoukoli a naplň ji do tří čtvrtí I na to, že jsou houby naložené v samé čistou francouzskou kořalkou, potom 1 soli a že ji do sebe hezkou porci vsály! přidá se obyčejné soli kuchyňské, na Také i slaná tekutina z nich se muže co slunci neh kamnech sušené díři

a

v

víme a

hrnož-

houbová

až kořalka do-

drobno

i zevně. Užívá-li

se

uvnitř, smíchá

zrovna

se

-

na

hlavu

děje

se

a

natírá

před

-20

minut.

--

Nat í-

ulehnutím.

Houbo7'.Ý piláv připravuje se bud' z pečárek anebo ze hř íbk a rýže následujícím spůsobern: Ná kastrol dáme přiů

měřený kousek rýži pěkně do

másla

a

na

něm dusíme

zlatova.

Když jest rýže udušená, dáme na urovnaný povrch drobně pokrájené houby, k nimž jsme 'pfidafi podle míry pokrájenou cibuli a

do omáček

upotřebiti. houby chutnají v ziml:

čerstvé.

(siccativ)

obdrží

se

tím

způsobem, jestliže asi desetikvartovou láhev postavíme do hrnce, naplněného vodou, na jehož dně umístíme několik kusů tašek anebo dřeva (vodní lázeň) a pak tento hrnec dáme na teplé místo. Na to zavěsíme do láhve lněný měšec, naplněný asi 3 uncemi boranu manga­ natého. Asi za 10- 14 dní promění se lněný olej v žádané sušivo. Hypnotismus mezi zvířaty. Jedna pras­ nice vrhla deset selat, jež ale brzo potom všechny sežrala. Příštího roku měla opět hojné potomstvo a chystala se na­ ložiti s mlád'aty jako roku minulého. Dvě byla již sežrala, tu pak oznámila děvečka, že zná muže, jenž "zaříkáním" prasnici ze zlého návyku toho dovede vyléčiti. Divotvorce zavolán. Dal nej­

teplou vodou, takže ráno před snídaní na lačný žaludek užijme dvě lžíce léku a šest lžic teplé vody. Zevní upotřebení záleží v natírání hořejší části hlavy neb části bolavého těla, v obkladech z na vlažených šátků, vymývání ran a nalití do uší léku, ale bez vody. K natření hlavy bere se I lžíce, jež pomalu nalije se

jako

Hnědé sušivo

s

rání

·příchut'

Takto zachované

utlučené, sáhne k zátce, láhev pak se zandá, i protřese se to řádně a postaví pak i nechá státi až sů I se usadí, načež lék se může potřebovati, aniž by dříve se míchal, dá sl. Lék ten upotř ebí se uvnitř na

prve svini

stokráte

.

za

na

hubu koš

sebou:

a

potom říkal

"svinko spi!"

při

čemž hlavu zvířete od uší až po rypák potíral rukou. A ku podivu! Zlá ta

-181-

svině uložila selata ssála

klidně

na slámu a zbylá ní, aniž by jim učinila

se na

také

:�be �men�í�o přík�oří;

zadne mlade nesezrala.

později

j.iž

Prof. Landeis,

případ vypravuje, vykládá si věc tak, že jednotvárným říkáním a opětovaným potíráním hla vy svině byla uvedena ve stav hypnotický a potom, když již jednou ssan podsvinčat snesla a seznala, jak se jí odnětím mléka ulehčilo, ráda je již nechávala ssáti. Jalzody černé (bcrůvky). Odvar sušených borůvek pije se při průjmu. Obkterý

tento

í

zvláště dětem verié

víně

m

starci

Jak

a

se

dává. Vaří

přidá

se

je Izusa?

se

též

v

čer-

kousek skořice. Na

to

nedovede

mnohá

hospodyně chovatelka husí odpověděti. Vlastně ona neví, jak by se na huse poznalo její stáří. A to není nic těžkého. Vezmeme roztáhneme

lena, křídlo vedle

husu

jedno

pozorujeme kraj ního brku a

na

s

mezi

nebo

křídelním

ko-

druhé

palci

úzkým

dvě malá, tvr-Iá, dlouhá pírka, která vyrůstají z

a

praporcem ostře končící

palce a v peneobyčejně pevně vězí. Krajní z těchto pírek je větší a na tom nám záleží, abychom si ho řádně a důkladné prohlédli. My víme, že husa dvakráte do roka pelíchá. Při podzimním pel íchání pak i brka jedno za druhým ztrácí. Jedině tato dvě pérka husa při pelíchání neztrácí. Pérka ta každoročně jenom něco poporostou do délky a tu jmenovitě na onom delším pírku zcela patrně vidíme, jak pírko roste a nepravidelně přibývá. Za každý rok přibude na pírku o jeden hrbolek na pavízce a spočítáme-li hrbolky, víme kolik let jest husa stará. Nejplod nější jest husa od 4 do 8 roků svého stáří. Tehdy nese nejvíce vajec a vejce jsou nejtěžší. Jak uyčisttme skvrny' vinné z ubrusu. routce

-

Smočme

onu

skvrna

se

nalezá,

část

řícího

mléka

a

C0

ubrusu, možná

vypereme

na

které

brzy do vapak v teplé

Mýdla však na skvrnu tu nesmíme použiti. Kdyby snad poprvé skvrna ta hned nepustila, opakujeme výkon ten poznovu, až se skvrna úplně vytratí. Skvrny způsobené červeným vínem, pokud jsou ještě čerstvé, podešt'ové vodě.

I I

hroužíme do vařící

vody a vyždímáme skvrny vymiz.í. lze z levně t;)aro�u Jak, dobrl sýr udělati � Dobry tvaroch, Jakého nylll po venkove dostatek, vezme se na př. ve váze 2 a tři čtvrtě libry, rozdrobí se na drobné kousky a v těchto kouskách nechá se nesolený as 6 dní v nějaké nádobě osliznouti. Po té době, když tvaroh n á­

pak

v

teplé vodě,

čímž

ležitě

osliznul, vezme se lžíce čerstvého másla, které se dá do rendlíku a na

plotně rozpustí. Do rozpuštěného omast­ ku nasype se oslizlý tvaroh a míchá se tak dlouho, až rozvaří se v řídkou bílou kaši. Do této kaše, která se nyní osolí, vleje se jedno vejce, které v hrnečku rozšlehalo (rozkvedlalo), načež rychle se zamíchá a vleje se do připravené již, před tím studenou vodou prolit nádoby (misky, formy atd.) Sýr takto upravený stydne velmi rychle a lze jej za několik hodin co řádně ztuhlý požívati. Také možno sýru tom u i různé libovolné příchuti (paprikou, sardele­ vou a j.) přidati, pokud se ještě ve stavu kašovitém nalezá. Pokud již někteří zkoumatelé o výrobu sýra toho se po­ kusili, můžeme doznati, že sýr ten jest chuti velmi dobré, upomínající na sýr ementhalský, ač výroba jeho dle před­ chozího vylíčení jest levná a pro ven­ kov sk hospodyňky neobyčejně př ír uč­ ná. Chceme-li vyrobiti menší nebo větší množství sýra tohoto, dlužno přípravné látky (máslo a vejce) vždy říditi dle váhy tvarohu; tak na I libru a 6 uncí tvarohu volíme půl lžíce másla a půl vejce, na 5 a půl libry tvarohu 2 lžíce másla a 2 vejce atd. Sýr ten v chladu

dříve

se

kaše

é

é

uschován, udrží

svou

dobrou chut' až

do (4 dnů.

Jak převdřetl máslo, Abychom opatřili dobrého převařeného másla, po­ stavme máslo, jež svařiti hodláme, na oheň v hliněném hrnci majícím o třetinu větší obsah, než je másla a vařme je potom při mírném ohni. V teplotě 145 až 165 stupňů Fahrenheita počne se máslo "zdýmati", tvoří se bledě žlutá pěna vystupující jako vařící se mléko. Aby nepřekypěla, zabráníme, když vy­ stupující pěnu sběračkou stále vybíráme sobě

-182

načež pěnění brzy zase př idáváme, přestane. Při dalším varu tvoř í.se hojné světlé bubliny a nyní jest čas vzíti máslo od ohně. Když máslo schladlo, odstra­ níme zbylou ještě pěnu jemným čajo­ vým sítkem a jasnou tekutinu slejeme tak opatrně do kamenného hrnce, aby a

nedostala

se

Máslo takto

až

převařené

měsíců

osm

žádná

do něho

ssedlina.

zůstává

zcela chutné

pak šest jemné,

a

maštění velmi

vydatné a může nejjemnější pokrmy použí­ vati. Chceme-Ii, aby převařené máslo bylo hodně husté, promíchejme je, když v kamenném hrnci již zahoustlo, ještě jednou důk lad ně. jest se

na

ho i

na

Kamenec.

hltanu

Ph

zánětech

a

nemocech

dutiny, bolení v krku a chrapotu, rozpustí se půl kávové lžičky v půl pajntu vody a kloktá se tímto roztokem každou hodinu. Kurdějovité dásně natírají se siluějším roztokem a

kamence.

ústní

Divoké

maso

odstraní

se za­

sypáním kamencovým práškem. Pař í-Ii se nohy, zasypají se 5 díly kamence a roo díly z áběle. Kde a jak chouatť brambor)'. Jako vlhko a teplo chorobě br arnborů napomáhají, tak zase chladno a sucho jí zabraňují. Celkem jsou dvojí prostory k ukládání br arnbor ů, a sice sklepy a krechty. Onyno jsou ponejvíce Chybně zařízeny, kdežto tyto lze zaříditi, jak nám libo. V dobře založených krechtách uchová se zásoba lépe, než v nedostatečně za­ zených sklepích. Krechty na bram­ na místech su­ buďte bory zakládány chých, pokud možná nakloněných neb příkrých, aby vlhko mohlo se dolů sta­ hovati. Krechty tyto dělají se asi pět stop zšfř í, nejvýše tři a jednu třetinu stopy zvýší, nepř íliš .dlouhé a střecho­ vité. Délka řídí se dle místa, při čemž ale rozhoduje spotřeba. Každá krechta má býti zařízena tak, aby dokonale mohla býti vyprázdněna. Když se jen částečně vyprázdní, několikráte otvírá a zase přikrývá, škodí se za mrazu a vlhké povětrnosti pozůstalým tam bram­ borům. Na přikrytí používejme jenom hlíny, z počátku nahodí se jí jen tence, ří

vrchní hrana čili hřeben může zůstati

-

ještě odkrytý; jak přibývá zimy, musí se silněji přikrývati. Otvory z prken neb slámy pro ucházení výparů nelze schvalovati, poněvadž zkušenost učí, že brambory pod nimi ležící vždy jimi trpí. Prohlédneme li občas krechty a posta­ ráme-li se, aby voda snad se shromaž­ ďující mohla odtékati, zůstanou bram­ bory až do jara zdrávy. Co se týče ukládání bramborů ve sklepě, posra­ rej me se vždy o suché místo, pročež musíme bud' udělati stružky na odtok vody aneb zříditi ve- vlhkých sklepích z latí neb prken lešení pod brambory, pod nímž by vzduch mohl prouditi a aby br ambory zůstaly stále v suchu, sklep musí býti zařízen tak, aby mohl se, kdykoliv třeba, provětrávati. Aby vzduch nad uloženými brambory a pod nimi zůstal suchý, napomáhá se také tím, že vyloží se ve sklepě kusy neha­ šeného vápna aneb koše s vápnem; také mohou brambory k sázení posypány býti vápenným prachem, čímž se zá­ rodky chorob na nich umrtví. Osvěd­ čeným prostředkem k tomu, aby hni­ lobě bramborů ve sklepě bylo z abrá­ něno, jest také, vykouřiti sklep sirou. Když bram bory za sucha byly do sklepa uloženy, uzavřemež \ šechna okna a jiné otvory pečlivě a zapalme tyčku síry ve sklepě, a potom i dvéře dobře zavřeme. Sirné páry necháme potom několik dní působiti, načež sklep provětráme. Kterak učiniti Slllttý roll podobný perleti. Dle patentu Blocka v Paříži se před­ měty z rohoviny nejprve dobře vyleští, pak se roztokem sody odstraní s jejich povrchu mastnota, načež se vložením do vody ammoniakalní z nich vyloučí sloučeniny sírové, odkudž pak vzniká povrch zdánlivě šupinatého složenÍ. Aby se perlet'ový lesk získal, napustíme po­ sléze předmět solemi olovnými, pak je myjeme, účinkujeme na ně kyselinou solnou a práci ukončíme leštěním. Kulích ok zbaví se každý na jisto, bezbolestně a lacino následujícím jedno­ duchým prostředkem: Obyčejná cibule se močí den v octě a pak se přiloží jedno kolečko na kuří oko a připevní se tak pevně, jak jen možno. Nejlépe je,

-183

až 16

galonů měkké vody a do ní potom přimísíme I galon medu. Po té necháme vodu s medem půl druhé hodiny mírně se vařiti, snímajíce občas špinavou pěnu, nahoře se usazující. Když se dosti po­ vařila, vybere se medová voda do plechových neb hlíněných nádob, v nichž

když se to stane na večer před spaním a příští ráno je kůže tak změklá, že se kuří oko nehtem snadno vyloupne. Když v některém případě po prvním přiložení kuří oko nezrněkne, musí se pak př iložení cibule několikrát

opakovati. mouchy. V malém hrnku rozpust'me dohromady dvě části oleje řepkového a jednu část kalafuny. Tím potřeme hůl, vstrčme ji do nádoby s p ískem a postavme za okno. Mouchy, ve světnici se nalézající, přilétnou, posadí se na hůl a přilepí se. Po čase ohřejeme hůl nad ohněm, setřeme mouchy na ní slámou a zasi ji natřeme poznovu lepem

Lep

na

nechá

kvasila, stáhne

rány. Veleznámý jitrocel (též "čeldofí" zvaný) na rány výborný hojivý

jiného

obklad

až

jlfast·

na

poskytuje jen tehdy, byla-li

náležitě vymyta

ní.

rána

a

se

li

vepřového, ovšem přečistěného skrze plátno. Směs tu mírně zahřejeme a když se vše rozpustilo, v lejeme na bílou porculánovou mísku

též

a

více, než

se

mladá

medovina do

Kvasnice ovšem

se

odstr a­

dní v

když

a

medovina zcela

sudě ničeho

již

není

as

10

se u

t i­

slyšeti,

sud zátkou, po 3-4 nedělích medovina učistí a lze ji píti. Stáhne­

se

se

potom

do

láhví, které

se

dobře

uloží do studeného

pískli, po znacne několika dnech velmi pění. Takováto medovina jest nápoj velmi občerstvující a nemohou-li nemocní ani piva ani vína píti, jest jim medovina pravým dobrodiním. Ale i z.dr a výrn l i­ dem jest dobrým nápojem, jehož ale třeba píti jen pomalu, jinak se zproti vf Nadh'an/ brambor)'. K tomu hodí se nejlépe kulaté druhy. Brambory pro­ střední velikosti oloupáme a vydlabeme tak, aby hořejší část otvoru byla užší než dolejší; naplníme je pak vařeným neb syrovým jemně roz krájeným masem, k němuž přidáme něco slaniny, soli, pepře, petržele a pažitky. Potom

dvě lžíce sádla a

12

uzavřou

á

a

ne

Ve druhém sudě trvá kvašení

uzavře

í

že nesoleného

sudu.

šila, že

taktéž i listí této

byliny bylo-li úplně čisté. Totéž platí i o listí "lašt'ovičníku", které, byvši rozemnuto, pouští žlutou št'ávu. Z bylin těchto pro dobu z irn n lze si připraviti výbornou mast' takto: Rozsekáme několik liber listí jitrocelového a vymačkáme z něho št'ávu, k níž přidime 2 lžíce čistého- oleje olivového, 1 unci žlutého vosku, avšak velmi čistého, přehřátého a skrze plátno precezeného, lžíci přehř té a skrze plátno překapané pryskyřice

scbladnouti, ale

se

aby byla přece ještě teplejší než voda na silném slunečním úpalu zahřátá, na­ čež vybere a naleje se do sudu napřed pečlivě vyč istěného. Zátka na sud se sice přiloží, ale nezarazí pevně. Je-li sklep dosti teplý, poč ne tekutina za 510 dní k vas it i. Kd, ž byla asi 14 dní

muším.

dlouho mícháme, až

vše

a

spojilo; počne-li mast' chladnouti, naplníme jí bílý tyglík porculánový a uschováme. Tence natřené plátno touto mastí jest výtečnou náplastí na rány. dáme na rendlík máslo, složíme do něho Kutno je však denně dávati čerstvé a brambory vedle sebe, posolírne je trochu zbylý škraloup na ráně vlažnou vodou a přikrejeme rendlík puklicí a posta�íme omýti. je do trouby, kde je při dostatečném Jfedovina. Staří předkové naši nepili I topení tak dlouho necháme, až brarn­ Toto vína· ani piva, a�i ž�li prostě a �ř�c� I bory úp�ně �,měknou .� zhněd,nou. těšili se dlouhému veku a neobyčejně znamenité jídlo budiž v nádobě, ve které připravováno bylo, dáno na stůl. dobrému a stálému zdraví. Dlouhý tento věk a znamenité zdraví přičítali meNállrada teplé/zo /moje. Francouzský dovině. Jest opravdu litovati, že jeden odborný list píše: Vyhlub záhon tilý tento nápoj nyní tak málo jest znám: na dva až půl třetího střevíce obyčej­ Dávám medovinu připravovati takto: ným způsobem jako pařeniště a dej tam V čistém měděném kotlu zahřejeme 15 místo hnoje jen stelivo, sešlap je pevně

se .

-

..

ušlech-I

I

polej důkladně roztokem amoniaku (čpavku), načež to poházej zemÍ. Te­ plota vyvinuje se silnější a drží se déle, než v pařeništi, založeném z hnoje. Ne;siln(jší bolení zubť; pomine okamži­ tě, nalejeme-li trochu rumu na d la ň, na niž dali jsme dříve něco rozetřené křídy. roztoku Tohoto vsajeme co mozna dokud neunikne ještě mnoho hodně do nOSUj kyseliny uhličité ze křídy nos na nějaký okamžik prsty sevře­ pak me.

Skoro

tinu do ub ů,

v

tomtéž okamžiku,

nosu

t'

co

I

a

jsme vsáli, zmizí jakéhokoliv.

bolení

-

v

množst ví a z

ce

druhu

-

varu

I

teku­

jest lVe;'!epším lepaz'ÝJIl prost/ed/.:em pro přile­ pování etiket na sklo jest dle sklenář­ ského časopisu čerstvý b ílek z vejce, jenž se v ploché mísce na lehkou pěnu utluče a pak roztaviti dá. Tímto rozto­ kem se etikety, které mají se na sklo přilepiti, štětičkou natrou a ke sklu čistým plátnem neb šátkem př idrž í. Jakmile etikety bílkem na skle přilepené uschnou, neodlepí se ani tenkráte, když delší dobu ve vlhku leží, ano vydrží i delší čas ležeti ve vodě, aniž by se odlepily. .i.Ve;lepší recept)' proti dto/ele. Vezmi půl pajntu vinného líhu, + unce kafru, + 2 unce hořčicové mouky, unce starého ostrého česneku, drobně nakrájeného. To vše smíchej a při slabém ohni svař. Do té hmoty vlož pak kus flanelu tak, aby ji do sebe vtáhl, na to tím flanelem tři nemocnému obě nohy, pobřiší a sr­ deční důlek, až nemocný do silného potu přijde, načež ulehne a teple se přikreje. Preservativní prostředek Poznámka: jest: pořádně a dietně živu býti a před nastuzením co nejvíce se chrániti. Je-li cholera již v místě, může se denně na lačný žaludek jedna kapka heřmán­ kového oleje na cukr bráti. Jiný, daleko příjemnější a snad nej působi­ vější recept proti choleře nalézá se ve spisku o dějinách měšťanského pivovaru v Plzni, založeného r. 1842, kdež čteme toto: "Tím. že pivo z měšt'anského pivo­ z

Plzni

chová

v

sobě

značné

kyseliny uhličité, chmeloviny líhu, jakož i tím, že kvasnice naprsto něho jsou vymíseny, bylo docíleno, že

a

sta

nemohli

-

-

lidí cholerou

postížených, kteií pramenité vody, ani kousku led u požívati, děkují za zachrá­ nění a uzdravení své tomuto nápoji, čehož skvělé důkazy podány byly zej. ména za doby cholery v Čechách v roce 1850, 1866 a 1873 a což také každý lékař. je muž tehda touto nemocí postížené osoby bylo léčiti. musí dosvědčiti." Tento poslední recept nalezne asi nej d­ sta

a

I

,

již

ctitelů

a

ani

následovníků.

lVepokojní koně. Mnozí koně stávají se nepř íjemnými a začasté také se poraní. že v noci neustále kopou do stěn a slon­ pů ve stájích. Bývá to jednak n emra­ vem, vznikajícím z bujnosti, dlouhé chvíle nebo závistí píce, jednak ale také pocházeti může z pasořit n íků, roztocu svrabovitých (na nohách), ptačích, když v chlévě chovají se slepice atd. Proto musíme u takových koní pečlivě z kou­ mati, z čeho nemrav pochází a jsou-li př íčinou jeho pasořitníci, je odstraniti. K tomu dobře poslouží 3procentní roz­ tok kreolinu a řádné vyčistění stáje. Je-li ale kopání pouhým ne mravem, mu­ síme

sáhnouti

ku

prostředkům jiným. stěny a sloupy ve stáji slaměnými rokožkarni nebo ji­ nou měkkou látkou, aby koně se nezra­ nili. Potom připněme koňům na nohu, kterou obyčejně kopou, kouli a sice těsně nad patním kloubem. Přístroj ten záleží ze širokého řemene, jenž připne se k noze ; na něm jest upevněn řemen úzký a krátký, na jehož dolejším konci připevněna jest koule z tvrdého, pevné­ Především třeba obložiti

ho dřeva. ku

Zvedne-li potom kůň

nohu

kopnutí, uhodí ho koule do holeně a podle toho, jak kůň jest prudký, sám více nebo méně se takto potrestá. Nový zpl/sob konseruonati máslo. Ne­ dávno objeven nový způsob konservo­ vati máslo, záležející v tom, že másle ve stavu zrnitém se naloží' do slané vody, jak dále uvedeno. Když másle zvící pšeničných zrn jest vyloučeno, vy­ pereme je v máselnici tolika vody, kolib třeba, aby všeho na něm váznoucíhc podmáslí bylo zbaveno. Když se tc stalo, vpravíme máslo, šetříce při torr co nejvíce jeho zrnité způsoby (abj

-185

tedy·

zrna

do kádí

ve

větší

kusy

se

lákem

že tak

nespojila), kuchyňské

lem

z

chráněném. Tak uchová

se

tam, kde

máslo

Chceme-li ho později použiti, ne­ potřebujeme než vybrati je ze solné vody (láku) a jako čerstvé máslo z má­ selnice dáte zpracovati, tedy uhnísti, Dostal oIi

snad

v

láku

příchuti, lze je snadno jí zba­ viti: tlučme je I 5-20 minut v sladkém podmáslí, neb čerstvém sbíraném mléce a bude zase jako čerstvé. Dbejme jen vždy, aby všechna máselná zrnka všude byla slanou vodou (lákem) obklopena. Za tím účelem př ikryj mc máselná zrna do kádě (sudu) složená přesně na šířku upraveným plátnem, na toto položme víko a zatěžme je, až se pohro už í.

.

O krmení

plevami. Plevy, jsou-li jen a snětivých spor, tedy zdrávy, jsou dobytku krmivem velmi prospěšným a nahradí nejlépe slámu, když se jí nedostává. Koním jdou nej­ lépe plevy žitné a ječné. V riěkt er ých krajinách krmí obzvláště menší hospo­ dářové po celou zimu ječnými plevami, tak sice, že nejen zkrmí své vlastní, ale ještě jich hojně přikupují. Škodlivých prosty plísně, rzi

žádných.

státi

za

ve

PěJtoí/tlll! kolikdřské <'rv)/. Z četných schvalují se k založení vrbových sad obzvláště tyto: mandlová (Salix amygdalina) na půdy vazké. Spokojí se s jakoukoliv p ůd ou a dává i na pískách i na slatinatých místech dosti dobrý výtěžek. Konopná vrba (Salix virni n a­ lis) činí již větší, požadavky a posky­ tuje zvláště hojný přírostek na půdách vazkých a čerstvých písčitých, ale na skalnaté půdy nehodí se. Vrba nachová (Salix pur purea ) daří se ve vazké i čer­ stvé p ísčité půdě ; pro půdy slatinaté jest nejlepším druhem. Vrba kaspická (Salix acutifolia) hodí se na suché, cha­ trné půdy písčité. Za nejvýhodnější pro všechny d ru hy košikářské vrby uznává Krahe ve své učebnici racionelního pě­ stování košikařské VI by čerstvou píseč­ ů

V

to, že

studené vodě:

krmí žitnou

O

jiných krajinách zase ječné plevy ke krmení koní se nehodí, ježto prý jim škodí. Ječné osiny, jsouce bohaty látkami ne­ rostnými a zvláště kyselinou křemiči­ tou, jsou ovšem za sucha tvrdy a křehky a proto na píci nevalně se hodí. Jinak ale jest, nechají li se šest až osm hodin se

dohromady. zejména tlučí (šrotem J.

důležita

druhů

následků pro zdraví koní takové krmení má

nestlačí

jest

ě

zvláštní

nemá

se

se

jest, jak známo, velmi těžko zá­ živnou, ale plevami se jednotlivé částe­ čky tluče od sebe oddělí a žaludeční št'áva může v něm potom lépe působiti a následek toho je, že zvíře lépe tráví. Jinde takovéto okolky pokládají za zby­ tečné a namočí dobře proseté ječné plevy jen d ůk lad né ve vod a potom jimi koně krmí. To lze také, ale zapo­ třebí k tomu, aby ten, kdo koně oše­ třuje, takovému krmení rozuměl a věci věci věnoval patřičnou pozornost. Ně­ kdy totiž utkví ječné osiny ko n ím na patře (ponebí l, pod jazykem nebo mezi zuby a vadí jim konečně i při žrádle. Proto má se koním, když krmí se ječnýrni plevami, ob čas prohlédnouti huba. Když nalezené osiny pak odstraní, jest zase dobře a koním chutnají ječné plevy zase jako dříve.

vati.

atd.

tato

Tato

po dlouhou dobu beze změny a zcela čerstvé i může se dle libosti dlouho cho­

nasoliti

snadno

Vlastnost

silným soli. Nádoby tyto musí státi v čerstvém vzduchu, v místě před slunečným svět­ se

-

potom tvrdost

jejich téměř nadobro zmizí a nou, hlubokou a na trouch (humus) bo­ osiny jsou na ohmat slabě sliznaté. hatou půdu, Nejckoulostivějši pro pozd­ ní mrazy jest vrba mandlová, potom Prve než se plevy zkrmi, vymačkáme je dobře rukama a potom smíchejme je, konopná, dále kaspická, kdežto nachová mrazu odolává. Co se týče užitečnosti a sice jak možná stejně, s otrubami, tl u­ dle dosavadních atd. do látek ovsem Co druhů, jsou vrbových živných čenýrn obsahují tyto plevy téměř tytéž látky zkušeností nejlepší: na práci šedou (kojako sláma. Mohou tudíž ječné plevy I šíky z vrb neloupaných) jakož i postav­ dobře nahraditi řezanku nebo slámu : kovou salix viminalis a amygdalina. na tlučenou mandlová a nachová a na svěBa před řezankou mají ještě i výhodu, i křehkost

.

.

-186

rací

tytéž. Největší co do množství vý­ dávají mandlová a konopná, po nichž násled uje míšená (Salix purpurea viminalis), nejméně prutů dávají nacho­ vá a kaspická (tato nejméně). Na hří­ žence používá se téměř výhradně roč­ ního dřeva a nemají se řezati kratší než V sypkém písku, jakož i na 12 palců. sl at i nat ýc h a mechových mu­ půdách síme sázeti delší hřížence, 16-24 pa l­ cové. Aby půda příliš plevelem neza­ těžek

rostla, budiž vrboví sázeno hodně hustě, 2000 kusů; toho třeba na I ar 1500 jest zvláště tl vrby mandlové, má-li se -

při jej í

náklonnosti ke tvoření větviček

dosíci prutů hladkých nerozvětvených. V opak osvědčené zásadě lesnické tvo­ řiti

dorosty smíšené jest radno zaklá­ jen čisté sadby vrbové. Pro výnos­ nost jest důležito, aby pěstování vrby a košikář ství v téže krajině vedle sebe byly provozovány. Vrbu loupati a pro­ dávati ji oloupanou, jest mnohem v)r­ nosnější, než prodávati ji hned za zelena. dati

O

p/edpo'lJÍddníPO(�lSí. Obezřetný pozo­ v přírodě jistá znamení, dle krerých s velikou jistotou lze sou­ diti na příští počasí. Tak na př. lze s Jistotou souditi na blízkost deště, když poč ír.á vzduch býti vlhkým. O tomto e me stavu vzduchu rn se přesvědčiti nejen hygrometrem, nýbrž mnohými

rovatel nachází

ů

ještě předměty,

ž

nichž

přibývající jest patrna. Struny hudebních nástrojů povolí, sůl mokvá, kamenné zdi se potí, vlněný šat zvlhne i v suché místnosti, papír ztrácí na­ pnutí. Tyto a podobné jsou úkazy, že vzduch vodní výpary již nesnese a jsou příznaky brzkého deště a v zimě oblevy. Blízkost deště značí mimo to výpary z lesů, lpění jisker na nádobí při vaření, silné výpary světnic, stok a močálů, ja­ kož i zvláštní úkaz, že vzdálené hory a lesy se nám zdají bližšími, zahalení vy­ sokých vrchův oblaky, jakož i jestliže slunce a mčsíc při východ u nebo zápa­ du většími se zdají. Když slunce při východu nebo západu jest bělavo, značí to nestálé počasí, je-li rudo, nastává

vlhkost

na

vzduchu

pěkný den. Jestliže ranní mlha nese se do výše, značí to mokré počasí, nebot'

-

také mlhy třetího mlhy naopak zna­ mená pěkné počasí. Když jemné bílé páry na obloze, tak zvaná peř ivá oblaka, v modro se ztrácejí, jest to znamením, že v několika dnech bude pršeti, pakli se tato oblaka rozbíhají v dlouhé ostré pruhy, následuje vítr z té strany, kam konce pruhů směřují. Hromadná oblaka značí jasné počasí. Když jednotlivá skupení oblak, která se z rána tvoří, poznenáhla vzrůstají, k polednímu mizí a k večeru úplně se ztratí, lze očekávati stálé jasné počasí. Naopak předpoví­ dají dešt', když neustále vzrůstají a ještě k večeru se ohjevují, poněvadž zmenšování se oblak vůbec značí jasné, zvětšování nestálé počasí. Ocllranný prostledek proti zlým býk/lm. "Proti mému zlému býku," píše Fran­

pravidelně

dne

co

vrací

tišek Obořil vám

se

déšt'. Padání

Chlumu

v

na

Moravě, "uží­

prospěchem následujícího pro­ středku, kterého jsem se jednou dočetl. Aby se býk neplašil a na lidi neútočil, ohnu ocas zvířete přes jeho záda a při­ vážu koneček jeho ocasu silným prova­ zem k rohům, takže býk hlavu sehnouti n emůže, aniž by ho to nebolelo. Chce li pak býk útok na někoho učiniti, sehne vždy hlavu; musí- li se ale následkem uvázání ocasu k r oh m hlavu vysoko s

ů

nésti, zkrotne m

Na

ůže.

středku užiti

přiváži

mu

vidí

trávu

na

prkénko a

na

\.

ésti

ovšem toho pro­

se

nedá,

dítě

ho

že

tak,

pastvě

a

v

na

nic

tomto

oči

případu

tak, že jen

jiného

viděti

ne­

může. Odstraněni Pálená

mastnÝc!l sk'llr1l z papíru. magnesia smísí se s takovým

množstvím čistého benzolu, až vznikne po nějaké době zatvrdne.

hmota, kteráž Trochou této stem

třeme

hmoty

místo mastné

a

opatrně

pr­

potom drobečky

Čerstvé skvrny sklepáme dolů. obyčejně hned, starší po krátké době, obzvláště jestliže několikrát€: tření obnovenou dávkou směsi magnesiové opakujeme. Ani nejjemnější papír tím neutrpí, podložíme-li ho tvrdou hladkou

její

zmizí

hmotou.

O'llOCný chléb. Letní hrušky ani jablka nedají se dlouho držeti a nutno je co

-

18i-

Tyrolsku a zadělaný rychle kváskem do výše se ovocný chléb zvedá a pěkně vykyne. Upečen dá se Štýrsku vyrábějí následujícím spůsobem. Letní jablka velmi dlouho zachovati při št'ávě ; nevyvšak ho rozkrájíme a a hrušky oloupou se, zbaví se jadřinců l sychá. Jestliže a v nádobě veliké na lze ho rozvaří usušíme, požívati jako perníku přiměřeně jemnou kaši. Jakmile se dužnina rozva­ : a chutná i tak lépe než nynější perníky, řila, nechá se vystydnouti a zadělá se jí zadělávané místo medem obyčejným na chléb na místě vodou. Chléb takto sprostým bramborovým škrobem. nejdříve

zužitkovati. t.

V

zv.

,

.�� Co budeme čísti? �� Dovolujeme si mezi časopisy česko-americký­ jakožto nejvhodnější doporučiti milým kra­ junům svým ti"i z nejstarších a nejoblíbenějších (':lsopisů v Chicagu. a sice politicko-nňrodoho­ spodářský, svcbodornyaluý denní list. Svoruost, uejobsažnější český týdenník "Amerik:íll" a piednf česko-americký obrázkový list z:luJwně­ poučný, svobodomyslný II žertovny .Duch Casu',

přf ležitého spojení poštovního nemoliou brát i list denní. Dobyl si též nemalé obl ihy jako list, který neodvisle tl jen dle pravdy vedený. při­ u{tŘÍ obsah velice bohatý II rozmanitý. Každé jednotlivé číslo čít,l 36 stran užitečného i z.ibav­

mi

�!�

�

'.

-�-

--

�i�

��

�,

�J

novinek z celého světa. směrem z.ibuvuě poučným. II humoriat ickýrn veden jest

"=�'

ne děl n i

F,

t_t_de_n_D_i_k_,-,-,A-,-m_er_i_k_á_n_"' �.�

,�

l�

složený z výborné čítací, všeobecně důležité lát­ ky "Svornosti a vydšvauý za tím účelem, aby jím bylo poslouženo i těm, kdož z nedostatku

svo­

_�,.��!>J

-

�'=--

u18 t "uc D h

Č aeu

"

���

den

všecky důležitější z pr.ivy po­ litické, obchodní, vůbec zajímavé a místní. jako kterýkoliv list anglický neb německý. Zpravuje o průběhu všeho jednňní v zákonodňrných sbo­ rech. o všem jednání moci výkonné, o politi­ ckých schůzfch a proudech, o všech zvláštních novinkách a zajímavých přfhodách v této zemi. Stejně horlivě sleduje zprávy zámořské a zv!:išt­ tlí pozornost věnuje událostem ve slovanských zemích. Poutavé zprávy ze starých vlastí jsou v něm velice hoj ny. Přehled stavu věcí v Ce­ chách a Rakousku vhodně doplňují i časté pů­ vodní dopisv z Čech. Denně dva i tří původní {hlnky. jimiž se v jakosti i mnohosti namůže vyk.izuti ž:ídný druhý český list zde. rozsiruj] vhodně jak »otitický, tak všeobecný světový a životní rozll led II psány jsou slohem každému přfstupnýrn. s úplnou věcnou znalostí a bez ohledu na politické strany a zájmy, vždy jen se zřetelem ku prospěchu našeho národa v Ame­ rice. Ve zpr.ivš cb místních a národně důleži­ tých jest "Svornost", pokud se českých záleži­ tostí týče. rozhodně nejlépe a nejrychleji zpra­ vena, majíc zvláštní místní a soudní zpravodaje. Zprávy tržní a obchodní přehledy čerpány jsou z nejspolehlivějších pramenů. O zvláštní z.iba­ vu svých čteuářů pak pečuje pfinňšeuím vel­ kých romňnů a kratších, vybraných povídek, pro každého poutavých. Co tuto pak pravíme z plna přesvědčení o denníku "Svornosti", platí zároveň stejnou měrou i pro pi'ináší každý

a

Svérázným bodoruysluým I

Denn;k:S��;t"� �--�<

------�.�iI:::::=r" ..

ného čtení

vycluizejfcí v X VII. j iž rohlíku s pčknvmi a četnými obr.iz ky. Věnuje se v něm stejně hedli­ v�: úetel jak čhinkům z.ibavným, povídkrim. tak i poučným tl svobodomyslným, psaným ve­ směs každému pochopitelným slohem List slojí iipluě na v.{ši předních časopisů českých, při­ n.išeje vžd,Y jen nejlepší a nejvhodnější výběr.

V žertovné bisti humoristicko-satirické nalezne <-ten:íi' vedle vtipů původních nejlepší a velice hojný výběr z časopisů nejen českých, ale i cizo­ jazyčných, takže o látklJ skutečně dobrou jp Duch Casu' jest tou dobou vždy posturrino. jediným česko americkým listem, v němž jest pěstován původní humor 11 jehož satirické šlehy bičují vše, co je nezdravého v našem spolkovém a národním životě. Kdo navykl si jej jednou {:ísti. víck rňt od něho neupustí � V eškeré časo­ pisy tyto vynikají zároveň svou skutečně velkou Jolcí. .,Svornost'· s nedělním listem "Duch (�asu" stojí v předplacení na celý rok $7.50, na čtvrt roku $2.00, na měsíc 'jO ct., takže si ji může dopř.iti každý, kdo mohl by ji jen trochu pohodlně denně odbírati. Předplatné na Ame­ rlkňna" obnáší ročně $2.50, půlletně $1.30 a "

..

každý.

kdo

předplatí na rok. JE-st oprávněn prémii nějaký spis z hojné zásoby doplatku. neb za doplatek jen nepa­

obdržeti

se

za

bud' bez Duch Casu", jenž pHklád,í se ku "Svor­ trný nosti" zdarma. může býti také vzat za premii k "Amerikánu" přl doplatku pouze $1.00 rvočnč. Sám o sobě předplacen stojí pak" Duch Casu" jen $�.OO na celý rok ...

Laskavé

dějtež

se

objednávky všech

pod

těchto

ěasoplsů

adresou:

..Aug_ O-erin.ger., 150 W. 12th Street

Chicago,

111.

Paměti

českých osadníků Zprávy

o

prvnlm osazov8nl

se

krajanů

V clhn"'jších ľ:�í�ledl to­ ie byly IÍt'eny zkušenosti skoro

Anton Tomiěka. hoto ka lcudú

11lS'C1t rolu ík u. neb z ]Joi�átkll I aké jeli 1I('j\'ÍCl' lidé rul n ick érnu st a vu lIúležl·jkí. �t�llo\'ali. Tvpr vc pozd�ji za­ �a 10 i h'llle�lll ict \'() hou ťné] i do Arncri kv lit-k t e ií stali �e ámužllými �e �tt'h(l\'a ti: lIe1> ale�porl vedou daleko II'pší ži vobyt.i Il(,�. v �I aJ'(; r�\'J'()pt·. 1I(·klt·)-í pak muse l i

jen

�a

�('IIJ

se

}'elllesla

tun o Jr

Ý

pom!

rech

českých

osad.

brzo dostal Vráci nejdi ;1' pak \. )[orkovicídt, Kromč i ./i, Tra vn íku, Hej kov icích a mnoho j i 11\ "\

II

pl"Oto

v

Brně.

ru

takt'.

íst.cch

na

všude

vlora vé,

I,

pěl'hoL�, jsa

1'0

21 roků st ár.

pototu s(� dosti hÍ(lllt·

..

.

trochu

kde to yše h,

'll

11111

}' il o

tl

I

H'­

mezi

l'eIS'1I1

sl čila

hojno­

pro­

dáv.in«:

v

I

zor •

111:1

neb lid

hy I

velice

nel» i

a

,,:1

V(I:

II

tl'lll

v

Italové ja

n,á}eží v'yZll:t,1 \. sude VZpl;

:

nulo

řen

již

vzboi

í

nás 1)1 slali do Miláll;

otec

pHsný

I�

,.

zmizeti

se

po­

dílny

nad

-

da i'i I.

člsto,

proto když Tu­ níček dorostl v

u

špatně

li

,

puškařsk ou:

vedl

nám

i

I'"

llU

I,de je­ ho otec měl díl­

do své

j

někam vvj ít.i, neclili'

dne 1S.�4

Heřmanovérn

Tondu, stavil jej

\'1

jli:

motnému

Městci, nu

11:1

také radno

SI'

13. červ.

na

zezlen

mu

Tomiškn

narodil

vedli

nás

I

zde místa. ..:L

je

I,

II::

tl

choru

se

však hyl dosti tl

�

myšléu ky.

Život. jeho

pestrým

\'
posla li.

tam

I

I, t.ěm šťa­

zemí

sti.

to

k

rodem

.:\ mcri lcn se

ll). 11<'1

čl

hnali do Lt a li.

nýrn. k t ervm

st

\"

po

jensk II

TOlllíška all' ří

il

nu u.

šla]lat

a

(110. pa t

Po od YUclll,'

..

v

II II n° II

i

prucov.r.

Illll�,'1 uje 'I'oru íška sáru d.i.lc, .i�lll(· na pochod clo .Ioscřova. kde l1,í .; 1 :Ii· vvpr.:

prneova I i II .idcn Í k a

hvl

kde

chlpli míti pušku jeho prúco. Tak žil \"/' starost ué až do UHl, kdy od veden ,I

sn;-

zutu-chu t.i IlO

I

a o

Americe.

v

a

kde vše

a

již

VI

vstávalo. Sot\

do­

ním.

Anton Tomiška

1 již

_,

dorazil

jsme

i

.

aby se řemeslu jeho řádně na-

se

vá,

strhla cl

řežba

me

í

učil, což se mladému Tomíškov dobře da­ Hlo, takže již v šestnáctém roce byl tova­ ryšem. Otec pak poslal jej dle tehdejšího způsobu na vandr, dav mu přísné nave­ dení, aby se držel ve světě řádně a ma­ minka pak k tomu přtdala r·ádné buchty, aby její milý Toníček netrpěl nouzi. O práci pro puškaře nebylo tehdy žádné nouze, neb hyl o ještě všude dosti zvěře,

vojskem; o smilování nebylo II žádně straně ani l-eči a proto byl to bi velice vražedný. DěSilO bylo popatřf t t I lidem

a

tak hromadné

vraždění, jaké

se

dělo

v

t(11

městG."

Plných

osm

roků

prožil

co

vojín

až pak dostal dovolení vrát.lt.í kouska.

Odebral

se

obdržel dobré místo

přímo tl

do

se

v

ltali

do R:

Vídně, ke puška

d vorn ího

ř

-lS\l

leZčÍ

1'"llyy tam delší dobll. dost a l z.i lusk být i \ \

.la iilo. -t.rr

a

Proto

pomýšlel

ným. čemuž arcl

di'li

na

m

tím zastrašiti,

ho

to

ist ii

st.it.í mu

lile­

a

nui luk t erý

z

dovednost i

í

leta šlo

st řed kú

má k

,,('astokr{ttl' �1�Tlla I .i�elll." pra \'Í To­ " "že puškuřst.v AIIIPri('(' �t' I.IJanlf'nitp \',rpláeí a proto j�(,11I �(' tpž pl-i­ \hyeh iu-]e l sá ru. nravova! k ,'�'stphoyállí II!'}) hyl jsem do tt: dohy svobod 1I)'IIl. OŽ('­

<10 Iplo wnd·

málu

.•

v

a

Sf'

a

odjo I

1 �ti;j

1'.

do .\

me

�(r(";a�t

�('

ri kv.

n

řej rue, Žl' í

tcut.o

IIÍ jen tyje.

dosud

ncn

un

iž by dosti

,'d-t'jlll�ho zdejšího ži­

il

;,f'

Pl'a vdu.

Vol a.

.1 p�t

jede.

ahy si k:lž
proto má ta

..

jsem

Dou

.\, V.

í

iI

dosti.

lomu

ar)'. ale zakusil dosti II mož ml více. než lcck t erS' šedivec, který třebas myslí. Žl' když v "\ nH'rit·f' scšedi věl, aneb TllII hla va upcl ícha lu. Žl' xnurl již bůh ví co z{lzra(';11t�1l0 provr-d l, lIe]) mnohý {-Ion";k pi'ijed(�

IlJÍška dále.

II

j i né náboje.

i

�t

hoto\';í

fl

nehodí ku �ti-elhi"·,

se

Matěj Lenz. Osadník

náct rok ú.

]lra('oyalo

ji

nO�1

í

tak uč in í.

alt' potom ('ílll

výborné.

to

tím mPIlP �(' lill'aD ležela ladem.

!I,UP.

k(kž

V
co

má

nich

Kulnir.a. kt erou vedl plnýr h d vn l'rvn

a

Když tak toužil být i ve středu Čech!'t, nyní pěknou přflcžl tost. své Češství tpž skut ky dokáza ti. aksj)oji hmotných pro­

dali ué i n i t

vvžadu iíc í. ar· byl b," ji mohl zhnt.o v i t.i. ,\I\' úmysl jejich se jim nczrlařil, a II ,V:; 'ť"lllíška mlst rovst ví ph, Cf' jeli dosáhl
pll;kn

Clevclanrlé.

v

sládek

né mecký

chová. neb nyní již neboť se nyní už íva]

se samo­

ncpřúl i

Žl'

dosud

prS'

se

vlastní

proto se tam odebral a pracova l lH";kolika dílnách a všude dobře se mu

Praze

-

proto

st.u

v

zr-tu

i

sem

každ)

xvůj zlepšil, ale 1 I�t o splut lt L ai�

11111(11)' míní. Žl' dobr't' (';illí. fl zatím pra­ cu]« Op:í.('IIi"·, \'ž(l," to ak ncn jeho vinou, fl t a kový přík lu d ]lo
XejclHn'

Sl'

usadil

\'

Cle vclu ndu.

Oh io,

kde t ehdv bylo jenom sedm rodin (,·('",k)'(·.h. Clevelandu Pl'esídlil �l' do Pit tsburg u, l'a kde obdržel výhodné m íst« a kdv bv

I.

..

ll{'vala to stáhí

Když

I"ln.

po

l)()yala. odebral

práce. byl hy IH'nPzi ppti let ech práce ta se

do

Chicaga

a

za

za�y­

or-hu­

v('d I �i

puškařský obchod: to bylo dva rokv I'l'ed velikým ohněm, kle 1')' Cll ícago �f'­

lam

Při tomto ohni vvhrút: hyl ('el,<' .I1'1)() I"ívod. aniž bych tornu hyl lil oh I zabrá.n i t i. i.t'lll.

I:Y" připra ven takto o �vo,it' j mé n i. odjel kde zaěal )lr
do Iowa

..

\šelikýrh no\')'('h vyn:ílcu'eh Idém

�t'

toho

a

\'Zdal.

JI"

s

Il�adil

\'

Keal'l1e.\'.

puškal"em

a

Š('�I i­ Žt·

vida.

vynález,\' k.\'I1(· jen záhuha, ještp mpl a odjel do X('hJ'a�k.\',

mu ('í'

namahání

:-lehra I kd,'

�('

Byl dall'k() širol\o �{1I11

proto šlo

IlIU

zllallleniti"·,

tak

že

nemohl ani \'šem objedll{lvkálll v,\'ho­ ,'ěti. ::\Iaje dosti j)('npz. pO";UI,'il hotel a I ím \'Íee se domáhal jmpní jak v puškú­ tak \' hotelu. až bylo pí'i j)nním pl'i druhpm dee konkllrpntlI a jemll se začalo stýskati po ('eších. neh ('el)'ch cl \'(1nácte rokú byli jedin)'mi ('ech,\' v Kp:lI'­ ney. Do\'ědpl SP. že \. Ha\'ena Sl' hojnp

I

diktl

�t 1':1

lIa

nt· .1 i han u.

Lem III';illil

:\fatpj pl'\'IIÍ V{tlPt'lI) pold'ik v ('CCh:l('h I'. l�:I!), kdy �t· nu rod i l ve Ylla\'otS'I1P a habit�ka ]11',\ 111I(�d te·lldy 1)['(,­ rokovala, Z t ohnh le k l u k a to burle Dákej a její prnroc t \'Í �e voják. t eu zlllÍ křičer vyplnilo. :\lal) Lenz jl'1 do Am(�rik." �e �v)'llIi rodi(';i 1'. 1 R;):L ('psI a plnr ln-tn ikvru

již

..

"

t rva la

jim

šestlláLl('

t

ýd

t.al.;ž(· zažili

n u.

"Š('chIlY hrllzy roz])ol! r'f�lIpllo lIloh·, Po pi't.­ �tál�'cll �\'Ízl'l kll lili 11101' i odjPI i do Cle,'('­ land1l, kde v,rdpl:Í\'ali �i živohytí l'ezállílll di·Í\'í. IWI> ot('(· ,i i IIf� ]lrúct' !lezllal. S,\'lH'I.: jeho 11111 )lollllíhal. ('Ož al'l:iť lIt'h,,'lo kadl'tní škololl

]11'0

,'ojell..;koll karipl'lI.

j('llo

Byl i

Cleveland1l I r'i (';t\Tti rokli. když malpl1ll1 Lellzovi oba I'odi(�e těžce OlreTllOell,�li: �ál1l

\'

1II'II1Ohl

(H-íd

�Iab)'m

a

tak

�tví.

rodiěe lIživil.

i

�e

clo St.

dJ-íví,

h�zatL

Iwh

hyl

mll�el dlodit

na

to dosud

prosit. hy �n:

Po jkh uzdravení odebrali kele opt·, �('. živili i'ezánílll

L()lli�.

po(';al

mladý Lenz již takp ote(' mohl �i zako1lpiti �tyr'icet akríl pozemku. ('echú usazuje a proto pronajmlll svp ma­ lIa npmž pilni'· praeoval. Tehd," bylo taJIl .ietk," a odebral se do Ra\·eny. kde zúídil ještě hodnp prázdno. Kd,á zanechal bed­ hotel, kter)' dosud vede pod j mpnern 'fhc nál-std, pomáhal otci na farmp a tak to šlo až do rok\l 1860. kdy se mlad)' Lenz Palmer". Není sice tak velik)' jako jeho .imeno\·ee Palmer House" \' Chicago, ale ! sebral a šel se také podívati dále do světa Xašel si práci ye Warren County. )[0 dosti veliký na mpsto. jako jt'st HU\'ena, kde l)1'aCo\'al na farmě až do I. ěen-na Puškal-st ví 11,\'11 Í již neprodd í: nestoj í prS' roku 1861. ,Tou dobou bylo již \'Še jen to již za to, sam:í dlka, Lpnz nikdy pl'cci t.ím �e ne.J p-ho m bt rO\'sk,r pl'O\'edemí )lllška na\'

roce

1 R.);j

lII';iti hedn:íl'std

a

tOll

�e

doboll

..

..

.

..

-190-

zabýval tím,

co

děje

se

po

Americe,

a

poraženi; tehdy jim

stále jen celou pozornost věnoval práci, až když zmíněného dne přtšl l za ním na

crans.

polo ozbrojení muži a řekli mu, že každý mužský musí na vojnu a on že též musí.

a

Po této bitvě Seveřané

tak jsme Louisiana,

již známých

více

Vida

mezi ozbrojenci, kdyby tomu tak i nebylo, musel přece jen jíti. Bylo to odpoledne, kdy jej sebral i a od vedli na farmu, kdež mu dali ještě najísti a pak musel nastoupit cestu s druhými a jen vzpomínal, kdo asi bude oorávat tomu, od kterého jej odvedli. Celé jeho vypravení sestávalo z trochu prádla, neh sá.m toho 1l11l011O nernél: vše

věl-i) tomu

II

velel

se

�fiss

nám vyhýbali

se

jsme rozkaz, jíti do Juck­

kde jsme byli důkladné

..

ženi. neb Seveřanů byla veliká

Od .Jackson jsme ustupovali. až dostali se ku dráze, kdež kázáno nám vst ou­

jsme

piti clo přípravených vlaků a v ezl l nlb až Georgia. II necl }JO našem V,I· st.ou pen z vlaku, pl'išli jsme. aniž bychom co pojedl i. do prudkého ohně a tak rozvído H lngo, í

nula

šátku.

Ilá l'ež.

dvojku je

a

v

11111

n.ibo­

čl

ojťi.k

začalo s obou st.iílet i, :1 trvalo to až dl neděle. kdy z.r­

se

stran

večeru do­

hož

ještp

do

Wu ln ut town u.

ěaly

kdež

hořet í,

přcnoco­

val í. Dru hý (len mn

ršírova ll

okolní ll''''\

oheii

stran

1\10.

síoh

pravuje d.i l«: První se

ra

hl íže

Wi lsnnc reo k.

plu«:

i

H'

zYÍtpzila: Scvcřuné Sl' 11;'1111

l"

v

zahyuu l: muolu

a

néných

stran

k t e]'(: str a II a .I i­

v

s

oh«:

plaru.-

nech, neboť III mohl je n i k d zach rňn i t i. hll

halili

Ile�np �evl'i'a

Túh l i

ztratili,

ObliL

z s

mnoho

b i tk a

sl i-lila

st;í!(

zuři vost.í:

vy­

bot

ue

byl

chrlen

n a

Sprccpru i r i (' a, do :-Ipring'D('I(l. Lenz

OhrOII]'

se

Bylo 11 pátek, kdy)

v

byl

hotov. ;Ješt('· té­ razili

pora·

přesila.

svázal lehce do Dali

ROSCIl'

dostali až do Port Hudson.

Tam obdrželi son.

generál

ustupovali táhli

III

a 111\

jSI1!e voz(]l'·.i i k II Lcx i ngtou, :\10. kde opět jSlllt'

clo Ch icamuuu.:

opět

dostalo SeH'i':I

se

srazili

byli

v

a

ít éz.l:

od poč ínku

za n

kde

Tenn..

Ma.těJ Lenz.

]JO

n

kdl'Ž byla jenom

;1,

'I

ům zdatné 1111

1l1(J('Í

byli

im i

a

my

b,l i

í

avš bitce poraženi. Xáš pluk I" menší šrůt-ku. po t(� vak jSIlH' z voluu táhli této bit vě poslán do .\ Hon. Georgía, kll, ke Spr ingňo ld. a t a m také jsme přezí mo- ! IlÚS nechali až do jara, Y tu dobu )Jh valí. Z jara dosti brzo museli jsme opustit tťi.hl i na mí.; ScveJ-cHlé Ll u stanice Rosac.:

jsme poshin i

k

SprIngfleld

uast.oupit pochod clo Arkan­ bylo l-ctněji: nn ším velitelem

a

sas, kde nlls

Wu rsow.

byl Mornanq u ick. Kolem strana

Pierage byla veliká síla jižního

Zde strhla

vojska.

byla

tu

nám

Bylo

se

krvavá bitva

šeredně

veleno

a

naše

poražena.

táhnouti

k

White

\'

nust

počn l«

to znova,

té doby jsme témě!- ze šrůtek n n ne vvcházel i, pH čemž jsme museli SLIli Od

ustupovati. až dohnal nás gen. Sherma: k 1\ t lan té kde po krutém, a mohu i'k hrdinném odporu, jsme opět bitvu zt ru tili. Ut ík a li jsme pak asi Hi mil, leč clil nutili nás k bitce a opět porazili. ,

'

Ri vel', pak k Memphis, Tennesee, ke Corren, Tennesee. Sílv Jfhanů

st.ředily strhla

a

se

a

dále

í

se

sou­

táhli jsme na Vicksbu rg h, kde opět bit.va. v 11ÍŽ Seveřané byli

'Nyn nastaly nám dlouhé a obtížné V" chody a zkoušeli jsme velice hladem a ne mocemi. Vše nás pronásledovalo a pokoru

-1\)1-

chvíle jsme neměll, Ileboť :-;eH'hlnt� IliÍ:-; tiskli ze všech stran, :-;ot va jsme dorazili

Orloá

n u a Y�'š(' po \lississippi clo :\fiIwaukce, wi-. k ll. Kust

í

do 'Nash v l le.

Tenn.

dostali

znovu

S

výprask i ustupoval! jsme pak v llez­ nadějnost i, že se kdy pokoje cloěkiíllll', Mrioz.í již raděj cht�li v bi t vé padnouti.

n

jsm«

n

írn jeli

ještě

k

a na otu

k d ra hou

lat skéruu.

Suc hotuel.

rnjaué:

Kraj-

í

í

neb t rýzeň naše byla ve lik á. Z hladu šel jsem jednou trhat zelí. kol 1l1'lwž v ziíloze byli Scvel-anf, (I nkllž .i�1l1P IlI·v�dl·li. 1'0jednou začnou mi kulky h v ízdu t kule-m

že j,..;elll

Hozumí �(',

hlavy,

h ledél

na

111ad zapo­

ú

t éko rn. což hy spa�,;jt �(' mi bylo asi s tíží poda il lo. Ilell�t i tam malého stavení. za IlPŽ j-etu lI�koť'il.

rucnul

a

Sl'

hudeme a

ni

ll;'

u

a

rn

věři tl. ncb 1l,Í:-; �t,ílt' držl'li VI·IlIli pl'ís­ spíše věl'il j�l'llI .iiž, Žl' IlI'kc1l' v poli


m.

�\ hvr h

I\'\'ati,

bvl i

,i�llle

vv

že j�llll' s\,ol,odlli mohl

lIa

vol.i.n i

zdě­

a

Žt' múžr-mc

a

n·�t

štípllul .i�t'1l1

a

ť.

�\'I; slláze

rm.idu íh«

pok ru­ mu

l.i ku

jl' I jSt'11I do .vl t ou. :\Iissii�"iVpi. ka ruž JlH'·l jS('1l1 cl\'('. �tl' lilii ('est.\', Tam prodal jS('11l IIICtIU za q;,-"-,,Í)() a jt'l j�elll JlI'

a

na

tom

dl'lÍzt' do �ash\'illl', Te-nu. a potOIl1 ])(1 "t'('(: do :-;t, Lou i-. kalllž jS1'1l1 St' dllstal 1', 1'-':';,-1, pl It"a I j�('1l1 op'·t pracII\'at i })edtl;íi,�t, í a dO�lltl �t· IlÍlll židlll."

'Ill{ld(' .Jihallll.

I

�tal'f"

,\,

)Il,zi

H) pěa, ()�adllíl..:,\'

proto

a

k

t rpc'('

Zkllll;CIII;

zdl'

Sl'

dlouho

ž;ídllou

se

ruj i ny.

pustili do Mau i­

t ak

kde

pr;íri

II'sÍ('ll

"

dll­

pak dl'lali šindel. Zdl' tt·žec pra('o,'al po d vu roky, alt- pot um i zd« prá('(' uvbv lo a pr()to š(·l Ila \'�'dt\ll'k do I,()dg-c ('o \Vis, i �t' ";\,Oll ženou,


pol'<Ížcli

st roruv.

a

--

..

� lit

lJoZllalllt'llat i.

110

Selll,

dal

SI'

Žt'

s\t;1ll po i l c n kou hned

11111'<]

Sl' svou

m

J'r.u-ova t ruuscl i oIJa dllst, ah,\'
dn ii ln

i

prouu j ruu l i si od 1 �o a k ru PII/,t'lI I I-;

Zat'ittek byl

y,

(·(·..;kt;

IIUtlltl p()('::ítat i �t
l nat ra

S"I:110

ll.

a rc i llt'h ";(' 111110110 t 1'1 Id ll,\ ll,\dl "('d llcdo..;tú\'alo, Leť· lopot ili -r-, a pOllla]oll('kll j i in p!-il),\\alo, �a tllllllO DOZt'lld,1I h(hpo
,

lit

í

k on p i t i.

\'šak

,

Jan

1Il'1I101tli

uerunh l i

é

lesích

Ila

JI"pŠ;1. čl!'

�Yllí již arciť pll ('I·t 11\('11 {It r;lp;í('ll \'11.WllSk,\ť'll a tn.kt: pr,lt'j ht·rlll;íi'..;I,J \',\ lllÍžÍ L('IIZ �tar;í. all' \;t· dll pl,drl!1)lla �i pallla­ �t<íll' dtlllľ<Í, i,t' \ojÍlli jižllí ";Ilad tuj .. takt; jCcllltlU dl hl ,11]1 IU llt· ja kl:ll1 \',\,..;lllŽIlI;lll IlC]) si IlI.\'slí. že když tallll)yl d;'lllll;í�ilílll. lll;'l k t(lIlIU pr,I\'II, ,Jillak tl';Í se
p)'-ij('li

�lilwalll..:l·(·

]lr,Ít' i do­ Byli ,šak l idé pl'-i.iílll;tlli do pr,lee III'hoť

t owock«

:-;t, Lou is

V

ph

stati.

all�

1'0

,

pra('idajct'

odchru t i. kalil komu l i bo.

se

\',íll(l('íell.

zdržel i, v

I'f'l'l1

a

oddat i.

�d('II'llo, Žl' sllad � ech t 1·1 i jsme tOTllII

propust!"11 i.

.\])t

pr'íjezdll

Koneěllě uhodila hod inu sp,í�y i pro ml', Když dopraveni jsrn« hv l i dll l l a tuhu rg. Soutl! Ca rol inn. bv l» n.i

o

k.

pl'išla

to ";('

\

11'i

1(;1;1 '('I',

"lia";II;I:lII\al

Ilt'I'lrod,\' a ..;íly ,il'II(J

..;t;tt"ily, I-;lt'�al "I;ílt' Ilí)(·, až pl'i;('l

o

"Š(',

llo"!llldúi,,,t \'Í lilii k('II('t�llt" Zll...;t
..;;ílll

ilit" I ('t'IOII \

";I'!JIII!

z
í'.al)ral Zt·llll.;ll

1-;(1111'-,

";('

a

('(I

dt'·I:t1 i,

Ill(dlll\'ittl"t

,";\'(111

l�all�a";ll.

";\,\1I1i z
"y",\'

Ila

kdl'l,

t,'i

1.)111\11

1,,\\'š(' dloull(1\1

1'1'(11 \'111., \'

I1

a

Il;llllži i

je'li

Ilarpt'1'

<:t\'l'ti

d(1 O"

�('I-;('t· JJ(I­ alt-

Illl";jl(HlaJ-iii,

('t':'tllll

Iltah{lIli,

111'­

\'ydrl.('li dlouho \ tl'·žkt: plllllÍ pl';'tci a hrzy (IlJa plI;li a (lIli zllst
j";lllc ],:()Ilpili P,ll' Ll'xa..;k�clt VUlly, llcstačil. tak;.t· .i�lll(� mu..;(·li

leť' 1!1)Il(h ll{l.� dát

1I
nI' m(Jrtg-agl�

a

\'

slracllll

o(":eJ(;Í\,ali

j,..;me, jak to (j1'lJadllC', zda-li 1)\1r!tllle llIoci zaplatit. Ž(·ji..;e lI,ím \'ydal-ila, a(': nlllo!t() tollO n('bylo, a po z;lldac"llÍ dluh\l nebylu by s(' n<Ím cl()�t,í.'\'alo Ila živob .... tí: tu jsem si "-"pomáhal ])ojížd'kami, \'ozil js(�m ce­ �tlljící až du IlIdiall Territury a na (1rl11rull

192

-

Wichita.

do

stranu

80

mil

vzdáleného,

kclež jsme museli také své životní kupovati. Na zpát ečn cestě z

--

Ma.rtin Urba.n. �Iezi

potřeby Indian

Tl'l'ritory sbírali jsme kosti, jichž tehdy hy lo všude dost i. po padlých zde bůvo­ lcch, a prodá val i je vě tšlrn obohodn íkům. Chtěje si co nejd ií ve pomocí, najal jsem hold ve Freeport kd ež pobyli jsme dva roky. až založilo se měst cčko Blořf City

Y

Když odbyl školu, učí l se ba.r vířst.ví rl' později co ženatý byl padesátých počalo stě­

Wi rnberku, kdež usazen. Po letech

.hovún

,

í

do Ameriky následkem velmi lákuz těch konči ll. jeti do zaslíbení:

vých zprň v. dooluize] ících

hl íže našich poze m k ú.

Proto i Urban odhodlal

se

Ph'stělHwali jSlll(' se tedy clo Hloff City. krl« jsme zar-íclili rcst auru n t. pl-i tom pak

zemti

185".

hospoda Hl i

a

pla v bé.

ué in i l tak roku t rvu] ící

sedrn t.ýd

nu

s

ti I

postižena

v«

new-

pl-í­ přá­

za

se

do

teli

í

odkud

stanl.

\' té době byla manželka Hyp­

šova

Po bouřl

ů, dosáhl i yorského

n

farmť."

S\'(�

l-e-.;ké osad­

staré

Chicagu pat.Hl staHčký M. Urban. byd lícl nyní y Omaze, Neb. TýŽ narodil se v Čech{wh v Kun va Idě, roku 18Ui. níky

í

Massa­

kdež

chusetts.

í

.

souchot.l na ru

proto zanechali restaurant

ní s

a

pracoval i Holyoke pb

tito

tl

v

tkalcovině. Ur­

:

ny-

odebral

však

ball 1

manželkou

farmu, kde 1)1'0-

I

dlel

zde

plné d va roky pří jr.iílll lůžku, ne mohu

ochoten

ani dosti má-

koukol i

se

ne­

žád­ ného zaměstná­ II í obdržeti. at mohl

na

10 vzdáliti.

byl ko­

práci

nati

ja­

v,

Vida,

že by

í

Praoov t.i

upřfrnná

žella

vša k

.Ieho

mu v

a

tomto mí­

stp jenom bída rstl-Íe hleděla.

do­

trpěla.

odhodlal

byli Synové už na svých far­

do

mách

1.

musil své

a

Hypša

farmě

spodaří ti což

mu

k amž

proto na

Jan

.

L

sám.

Hypša.

�

�

______

��

telů,

obtížněji.

Musil si sám

va­

r·iti, sám práti. a vůbec ršecky práce sám vykonávati. St ií již hlásilo se k menším pracím. á

Když lI,\p;a seznal, že takto by a přece nic dobrého by neužil,

udřel

f'armařeu

í

a

přijel

1891

r.

otevřel

v

se

jen

vzdal

Bluff

City opět malou restauraci a pří tom ob­ chod groocruí, kdož jej četní tamní osad­ níci navštěvují, uaslouchaj íce často jeho vypravování o Jeho počátcích y Americe. Co nejvíce Hypšu zlobí, jest ta prožluklá prohibice, ač doufá. že dočkú se doby, kdy Kansas bude této trapné můry zbaven. ..

si dobře stojí a vodí svá dítka dědouškovi Hypšovi pro candy a pl-ejí si, aby prS- mohli ještě dlouho k němu

Synové

d nv

tehdy -

pouze

fl-LOOO

šlo nyní

arciť mnohem

se

_

mělo

Il'

jeti

čerce 1855.

Chicago

I·

ho-

se

Chicaga.

obyvatedy asi

jako due šn Town of Lake. Češi bydleli tehdv y okolí Qnillcy a Juckson ul. Y a místech, kde nyní ('eši bydlí. byly holé prérie. '�ětší část Čechú bydlela tehdy na severní Clark ulici, ač dohro­ í

tolik.

J'ed iný mady Jich mnoho nebylo bylo shromáždiště Čechů. .

český

hostinec

"Já nernohl dostat práci," praví Urban, "která by mému řemeslu vyhovovala a proto šel jsem pracovat.í do dřevárny, ne­ jsa zvyklý takovému dření a pak neznaje anglicky. "Mluvil jsem ale německy a proto příuěoval jsem se angl lčíně dosti rychle, takže již r. 1858 byl jsem tlumoč­ níkem pH soudu ve vvšetřcvání neštěstí

k

rodiny

choditi.

Šlať 'I'erclová sbírati dřiv i k řece a spadla mezi lodi. Byla těžce poraněna, ale

A. Y.

Terclovy.

ueštěst

11Or�í -t oh

í

bylo. Žl' sUtil

prken J!ětilet�ho ch laprv. se

mrtvolou:

Druh)'

II,\".

(lhro,,�kt:

t�IIlŽ okamžiku

v

pohřbil jejího

a

lder)'

okamžitě

a�i

\:;e zdá

byl

\:;(>

moéi l, hylu pr v n

í

po\'�tal i ž

t.oť byl osud chudé �eské rod isuru t ný vi:ípad, kde jsem t lu-

�eske't vražda

v

...

Iil. Žl' hudl'

dItě

Zemřela

náva lu šílenosti.

v

Otec

dcerka.

:::;el

rakvičku.

ležela

nu

malá

své

pro

pro IIt">CO clo svét.n icc,

rnrt

vola

a

v

idél.

\'

ItÍ;,

phílely

vlasy zelllh'lt: s\'(: "esti:iěky. Xchusi lu ztuocn i lu se pojcd uou zuíivost a Oll jcrl inuu ranou sekvrkou 1'01.polt il ubohému díl ku h ln vié k u a snad h,\' byl i j ných poru n i l. kdyby houeui jej lIebyli odzbroji l l. Vvšctřován hu �e zjistilo. jeho dceruška si

h

ra

je

učinil

podařilo

tak d

se

�ehasila

v

vu

Chicaga odjel neslyšel i.

nějaký

šílell�td

lu

Vu len tovi

osvubod it i

z

Po

uú

ru,

a

\'PI',l'lIí.

od v

II

a

Sla

v

ice k r.i t « j .... me

piijd«

Ph v

tom

ale

dřevárně

co

až mně

roků jsem tam pracoval.

Když bylo" Chicagu již více Čech'l. Zčlložili jsme Slovanskou Lípu, pt'i níž jse ru setrval až do její konce: pak byl jsem {olenem Tělocv ičué .Ied. �okol až do té dobv ,

kdy

.Jsme

odjcli do Sebrask,r. Žc b,rlo

mí'lll

tenkr{tte mlloll.\-cll obětí pt'Íll<'tšeti. kcl,\'Ž chtěli hme, aby krajané lIaši prospí"ali. to nebude

IIllloh�'. kterS'

SCIIl

později pí'i-

jel, ani \·Hit. Tehely llel1lěli ,hllll' alli 'Ho"íll. až p. :\<Íprstek phjel Cl dělal lIlt.'zi neími sbírku. aby se za�aly \'ycl{L\'ati lIo"iny. tož uskutečnilo

SE'

\'

�t.

Loui:,.

DIH's

si

tollU

111'-

umí

mnohS' ani \'ážiti a ani to n(·oct'lIí. Žl' má pl'íležitost tak lacino no\'illY udbírati.

Y roku lSi,') potkalo nás neštěsLÍ: zellll'cla mi manželka a tak osamotněl jsenl se SV)'-

dítkami.

XYllí jsou ovšem již \'šecky zaopatl'eny a já jen se těším s �etn)'llli vnoučaty. Již po dee let bydlím u s\'ého zetě, kter}' \' Chicagu měl I'eznický krám a když tento prodal, jeli jsme na farmu do Nebrasky rolw lSH2, le� později založil si opět krám I'ezn ický na sC\"el'llí straně Omahy, kde se mu výborně vede a já. obíl'ajc se vnoučaty. vzpomÍn{tm často na naše prrní poMtk,\' \' Chicagu. které \' tak mi 3

plu i l i

l vot ».

V.

j ižjuu

k t erú

když

,kst
uči­

zk ušcuost

boha t ou

širší

v

Sl'

t(:;,

.... e

se

nťhož

to ha nba

někteří počina ll. stálo držel jsem své místo měi'iě tL 'také plných dvacet

ua

ž

čl

znáruust.

S")l' li ('esUlell

jsem jsern

í

si

vš ichu i

jl

,

tClt'1I1 urladšf mu pokulc n í.

í

jak nestoudně

1('1

t'r�ast

I��S

sebou tak

:\ a

moci takové zneužívali.

\'

II

n ík r) r('\o!tlt":lIíl'll boui-í ti'dl lIěkolil( <10,"11<1 žijídclt jsou 1'000,pt.S'I(·11Í po (�el(: U n ii. II jen nuilo kdv slyšíllll' o llt·I'lt·rPIII. at- pl'pce ma] i za

roku

z

chudých mezi naširn krajany: mnoz potřeboval! okresní pomoci. ale mnoz po-

bylo.

di'Í"t',išÍcll

z

pO(�('1

lIIal�'

�as zust.úva l jsem vvšct iovu-

tele

pobyt

�p;inkll. 1'0 Xebru scc pi'ijel

í

lIělll

í

dUH'.

"t·t'lléll1ll

k

.\.

pak

o

za

Čcchú,

se

Matěj Rybin, :-ipoj(·llt'· :-il;tly lrost

prot « ikov i

Oll

teronásobf

radosl Í pro zhylek IIII:ho

nuu:

s

í

že

to

jl

j";('1I1 lIa"štíril i 10 zúzra(�llt: mést o. n hvcl: ,it'štt"> jedlloll shledal �(' se svý m i dt'Ulli a

IIi

llIellšÍ

jak

mohlo

tolik

Chicagu

v

lili

�e

Jak

nás tehdy II('1)OIlI,r­

z

vncn

�\'t: ot'i

za vru

dllt'� ..

ohromné míře

Il(".kdy

tl\an;Ít'1 i let étu

lllal<Í

Ulil

stloukal

dvorku

lid

last.n

v

luidu nkou

Xi krlo

že lIlě�to toto zd

;1

Žl'

rust lo,

tak

v

vot n ?

í

zabil

truhlář,

Xeha�il.

Jistý

vz

í

IIlt:!rO

Chicagu.

nlt".�I(I

h�'ti jako

re I

rok

II

lowa. kdež

sta se

\'(".1

t.k a l

lty uínetn, od p. Mat. jS('1l1 S('. /.t� jest st a rý m čl osmačt.viícát.n lkctu proto

star,)'1ll

doZ\'t'dt'l

vul uéu Irn

jeho

loňsk (: Ilo

Kcok uk.

v

vv pru

vovňn i zrle pod ňv.i tu.

:\ratěj Rv hlu

narodil

břczu a. roku

1:1.

se

kdr-ž

pl'Ožil šťaslll.í I(;ta dětsl \'Í s vé ho. až lIastaly mll l-asy pr vn ích a hOL'kS'Ch lel \(c":edllick)'cll: ué i l LH:!i

St ru kun icioh.

y

kovol i tect.v i

Sl'

í

učcn

I'!h'p

krlež

Vfdn i.

vr-

i

vy­

po

svém dále pracoval. a'(. Iladešly hou­ dohy revoluce. VŠt'e1H'1I 1IIIad�' lid

rozohnil

pro s,,"!>odu a takt; Hybíll Idi­ jež rozhodli ěillllě súčasl­

se

ležcl ke klubillll. lIiti

se

lJOjl� \'()lllo�ti.

POrJJ;'ihal stayHi ba­

I'ik;ídya byl o�it.ÝIll srpclkelll. když Latour ".\'\'1('(":('" hyl z
....

larší atakl- \'Íce \'ěděl

obll()stí.

Byly

\'ídni: ltll(�d

to

toŽ

\'
nabádalo

tím

zll<ímou

tehdy zv];í.šlní ť:a:-iy

delto
nej\'ětší pallo\'ala

celém IlIlutí.

()

rzho\ll'enci

(":(>IIH�jšíllli

llH'zi

a

hn(�d

zas(�

\'e

bída

nižší t)'jdou oby­

IlH�1'i

I iel

de!'

I'ozčilonllo

a

pak již nebylo ani tl'eba někoho pol)íwti. ab.\' šel sebou. k

hoji:

KaželS' SeÍlIl ('hc'tVal bojujídm.

t<'hdy se

zhraně

a

I'adil

se

k

..

..

Byl.\'

to

lll'oZll(:

chdlc," prad Hrhín.

Z\'láště když dob)'\'al i ,bme

kasáren cí­

sal'skS'clL granMníkt't. B,rli to samí vysocí muži svalnatý'ch těl. ale to de nl'zachrá­ nilo jl' pI'cd bouří rozkácl'lIého lidll. Mimo'

1\)-+-

-

t
hyla

lečný

ma

.1 i 11,1

i

t erí á.l

l,a� ..irn»

dobyt

ahv 1I1pl0 �(' (':ílll ('llr,llliti dmu je vojsku. odY;ld�llí

nast alo

m

l.uh-h«

l id

u

k

vojsku

výrnl

II

.iiž 1).\'1 kdokoli
vy

(HíH' IlC�,

tra vzal i

mne a

hned jej

é

odvedli d 81 i.

t.a k

;1

i

a II

ícek rát«

jsme ho

v

i k rl y

íc r:

ll;' m

o

n

\

z

II (' II � I

neuv

'V SL Lou isu

I

d louhá

a

prišla řuda

tak

i

na

a

domů:

pak

vojsku.

Dovnlr n i toho

do

.\

le

t am

mt'l

i kv.

me r

jse m

byla

Dosl

Ha m hu

r

dobré

zapla('cllí

k

u

ta

a

h nerl

jsem

šťa�t liP

Sf'

m

k rú t ká do vnlen

krlež vvdé láva: denně. Hyl jsern

Iowa.

Kcoku k.

v

rlol lu

ru

jl'clin)"m ('echem, až pak �(' r mé ženy. Fialka.

l)l-i­

tam

!>obh'

�('

n

á.m

vr-d Io.

a v

šu k

vy pu k la

tu

()]){-an�ká vá l kn a nám nezbývalo Ilit j iué­ ho, než jíti do boje. Phdal jsem se k th'­

á

t

írnu pl u k u

pěchoty. Čtruáct pak poslání jSI1H'

)ri��()lIr�k{o

d n] \I(':ili n:b

vstoupiti do

exr-rc

irce

il

í

é

ú

prod.clt'l jsem st.rojn íctví obrl rže l jse m výhodnou

�tt'hn\'al hrn r

Hyl jsern od­

1111)('.

lili dcíllCl

veden.

až

,

jsem ]llllpilt�ho

neruožnostL

však hvl« hol Oll

to

lé t a

pl'iÍ.ei

i-

a (­

dali jsme úl-arlllP po Ilt'nI pMrat i. Hyl hez­ pocll,\'lJ,\' ja k« ti�Ít'(' jill.)'dl ua lIt'kt('n; ]wV1I()�t i u t raccu. Hcíd hvch �(' hyl Z Yíclllp

vvt.rut.il.

púd«.

na

ý

YídllP

y šel i.

í

dopa lo vn lo. a ač n(".k t.eří knézi st ra n il i. spolek PI'CC(' pozdt"oj i za lože n a nuz vňu Pod pnruj íc! Spolek. byl: Čcsko-Slovn nsk

nv n

Yí(IIlL ať

ve

mřst.nost

ho�t i nsk ou

-:\t"okdo 10 však donesl k nézl. k a m chodili ('('ši (l() kostela a tr-n �prn(-ollr při šel nÚ1l1 �:h tll huboval. to zu ku zo vu t a IlrOZIl(".

í

a

nud

j�nll'

\'0.

l>r()U ()hl('l!ají­

byl kOIl(·(:lIt· Jlh·l'(� uclol.iu

Lid ale

\. {l­

a.

mzrlt'lil mezi oht'''II�1

�('

clo

kd<:'Ž bv l i pr v n za­ jatci a ranění. Kdy;, zn"'clěli. že jsem stroj­

za

níkem,

a

k

použil j�('nl

t

k

u

hv l i do Ca

I

m

p .l

nr

kson

I

,

jll·iclt".lili

mill'

�Iužb('..

železnil-ní

k

clo­

á

�t al

jso m

�e na a

ng l i­

k t.o r.i

m nr

lo.l'.

ckon

pI'cn:zla

do

hyla vcl i k

nr-li

kt

lidi,

()

c

nouze

ií by

byli

rozumé l i �,('Je-/l1iěníJll st roj m ]>I'želi mnl' t ii �tále roky ph dl'<Íze �I issou r i Paci­

L,O!Hl)'Il;I.

ů

"ša k

kdež

h('111

dlouho

llczdržel.

doh.\

10

ll}

h.\

l ík ů. ale

dostal i ueb

a n

v

II

flc.

prc h­

hlt-dt'l

každ� tam

dost.i

se

za�t

•

Jel jsem do a tam

dillt"..

Li\C'r­

v

Matěj Urban.

.iedoucí

do :\

odkud

pll�til

jsem

do St. L()lli�, udlud až do

lod',

se

I

Chieag·i1.

měslo tehdy bylo ještt, malé. Pl-i,jedše clo Chkaga, mu�eli j�1l1e sl�zti lIa pr�rii. neboť ještp žádnt'. ncídraží \'y�la­ yěno nebylo. Byla ta m jen jakibi pia t for­

aby clo

hned

lidé

bláta

lletl1u�eli a

z

skoěiti

vagollll

clo \'ody.

Byla

to

�lIad

jedin:t dráha, která tam yedla. Vida yšude jen bažitlY a yodu, rozhodl jsem se nátiti sr do St. Louisu, kde bylo tehdy Pl'cce živěji než \' Chicagu. Y Saint Louisu byly t,ehdy již české rodiny, ale kostel nebo jiné \'eřejn� budo\'y české do­ sud tam nebyly. tehdy

Později scházeli jsme tam

jsme

zařídil hostinec

a

za"ládati spolek:

se

II

tam

Motla, který také

schthe

začali

odbývali

]);Iživ

kten't

Shledání

�{'

mí... to.

iI

SI.

LOlli�\1.

molil ro­

(";ekala lIa

mne

St. L()ui�. �I i ssoU!' i.

b_do

kterMto

ma,

já

a

pllla úzkosti

j�(�1I1 \'�f'dl

Yorku.

na

a vcnn

\T{ttit ].;U Sy{o

�('

.

polil

nejde 1; í

(':t' 1 wž

KOllel-ně byla i válku

!wcít i l i

bezjw(";­ ným i přvd rakollsk)'­ !ll i cl I'ápy

jsnu:

z

dohll bvljsem \'(' Fu l­ t Oll a .1 effel'soll Cí tv.

.kštt· d<'tl('.

�('

i

.

LOlld)'llt·

�Ít'

I i

noho

Sl'

T(:

hleclal

tak� .i�eJl1 je

se

nás "šech

raclostné.

našel

Na-

j�em si jin� y

Keokuk.

lowa. I.;(lr obdrž!'l jsem dobré místo u De� :\fnine� \'allPy lL n. l-:- tHo společnosti

pracoval .i�(,11l de\'pt roklI a uhospodai'-ili jsme �i hezl.;)' kapitálek, z něhož zaHdil jsem si velkou dílnu mašinál·skou. H.d j�em Y městě jedin)rm strojníkem a proto \'(:'(110 se mi znamenitě. :Xyní arci jest tu již yíce dílen a proto pustil jsem \'elkoll dílnu, kter:L

n?z

na

vyžadovala mnoho pe­ její yydržoy{tnÍ, a ponechal jsem si

dílnu menší. Vedli jsme šťastný a klidný život, leč nemělo tak stále býti. Manželka má ochu­ ravěla a ač vyhledali jsme jí nejlepší lé­ kal·e. nebylo jí pI'ece pomoci a tak milá

-

!!),j-

družka nmé zerni'elu. J )vp dcery llll: jsou .i i). vdané, jeden syn jl'�t stroj vcdouc ím jli'i dráze fl mladšího syna pl'ic1ržl'l jsem J\I� st.rojn ict.v v dílně. í

Často

zasteskne

�e

mi po ('eskl:

SPOil'I':­

uosti, ale abych se nyní ,kš!(', někam stě­ hoval, na to jsem již �tar.C )lá radost je, ),. všechny ml: d ít ky nuuč ily �(' čcsky čí�ti

doufám, že i ony své d ít.ky budou ll(':iti mluvě jich zyp(':nělp bahi(':ky." Jestli sejdete se," pru v il mi ku konci. na svých cestách s n('kter)'m o�m:d:tyl-i­ cát.n lkem, tož ho odl' mne pozd ra v ujt c. nebol' věřte, že ti l idé byli v šichn i u přírn­ uýml svobodáří a ti. k t cří padli za svobo­ dll. budou vždy YC1(";(:n(' vzpom ínň.n i. Kéž by i nynt'jší pokolení dbalo YÍe(' svobody a chtělo jí raziti co-t u mezi zp:í­ r cčníky, i ve l rcu posled u neboť po(':ín{t

psáti

;1

,

a

..

..

ti'íIlIPsít'lIí l'e�L'" po st.i tem Iowu

řepou

lečn lkem ohellOd gTO(�(,l'IIÍ

ž

se

í

roz.tn hovut i.

hých místech ovládají již «ehož aby byl národ

celé

a mc

rick

cest.uj i

}I; t�ktel-í naši

Skořepa..

hulil

celou

trvale usadí

a

na

mno­

krajiny.

ý

mým vřelým p)'áním, J'an

ha

st

l

owa.

a

d úrn. což Po

�('

i

j

dohl'('

m

řepa. TýŽ narod il se r. kraj čáslavský. Otec jeho později

kd« za(.al

llorrow.

usadil

co

o

d ílo­

\'.\'pl;í('(·lo, do

�e

obchodovati

v

l loud

pozcm­

•

pozemku

('h

ncl:

uebv l.

t01l1

zcmck tl I'ÚZ('

vvnrodu.l W ('st('l'1I

:\ Ol't h

i('ag'o

1>0tll

II

vy�tt'ho\'at, Proto rozpro­ dáva l ('('Ip hO�I)()d,í.I'�k(: zai'íZ('IIÍ: l irlé však 1H'!lt'·z 1It'llIt'l i, a prot o hyl IIII<'(�II J!l'o(J:Í,,\'ati n a d lu h. k t.cr dodnes ještě nedostal. To 1Il1l�('1

�('

hned

ý

Ilo Y(�I

111

i mrzelo

kde

bru skv. k

ru,

skyt

I

�('

IllII

a

prot

pilnt";

do])I')'

k .ipec:

ydejnost

a v

l«

vu

což

dobv tku.

že

do :\ e­ 80

Tll ale

na­

t a

Oll

Kn ns

,

vládu! pozemek a sekce. na níž za hý

stalo.

se

zaujal

vvprodul Cl jel krlo zakoupil přlk upuvul. a�. v last.n l l

Countv

(':('tIlP st.ádo.

Coun tv

prucova l.

pill

chovem

0<1 ('])I'a I

o

Salill('

\'

lIiehž

nu

pracoval asi rok. na(�ež vydal

Vidnl.

YS·­ proto

í

na

se

ve

a

ekll. al(' hod 11(' prodt'lal a proto zalljal po­ zemek, by odda I �(' fa rmařcn I )Iollllo a 1('

kdež j malý .Jan � jehlou v ruce leč st álp sezení se mu se oháněl: znechutilo a proto vrút.i l se do S"PllO rodi­ se

í�t

III

odehral

vyjití �TllIOII\'y

clo SOllll1lCr

než se pa t.řf .T. Sko­ 1840 v Pečkách.

\'aln�'

La (;I'alld Qun rry. :\[ar�hal ('o" jl'h() mallželka vod!a \'('II,�' st rňvnf

krajané

át ů,

spo­

v

a

mezi tukové

�l'

í

vodouc

zba \'CII. jest ,\, V. }lro­ ně kd«

Sko­

se

host.incc.

a

sleduk tohoto podnikli ncbv l s(' toho \'zda I a uas t ()1I pi I

"

dobou hrozně

Sl'

krlc verl I

Cetlu r na pi(J�ícll.

"

�t;ít("; (,(·�to\'ar

t orn tu

tak sh lcdávri.mc

a

l

..

f'n

�e

hod lit·

ké

jl'd II OTll d 1111

rmuřcn írn

a

vvpláccl«. )[ěl

Sl�

zt

ztratil. ra

t i I

za

Tak

$, on

dobytka,

Když ()U·\'h'la �(' ()J, la horuu. vv proda! ště, kde pracoval v cu k rovaru. Poznal ale rš('aor!e])l'al se La m z k usi t.i štt·�tí. k ten'; záhy, že takto hy �i nikdy nepomohl a' skute(':ně naHPI. :\a].;oupil y "illgthhcr proto pr'emýšlel. ('o (':initi. až r()zhodl se pozcmk,\'. ležÍd y stl-cd II 1I1(";St:1. ].;t(']'(� nyní jeti do Ameriky. což l)l'ovecll r' J 803. ko­ mají \'ysokou cellll, Xa U'ch p()stavil domy a v.\'lJír{t pěknp lIájemnl�, Pro �('Iw pak naje cestu pl'CS Brem�' do �o\'éh() Yorku, Zde ale se mu nelíbilo. neboť toužil do­ posta\'il pěknp obydlí. aby mohl \' stáH stati se na "enek: proto Sf' hrzo schral a pohodlně bydleti. Proto alt- pl'cee pújde \' tomto městě jcl do La Crosse. Wis, ješt� koupiti \'f'r'ejn? pozemky, až bude po Minnesotě.

kdcž ('ht"'l

se

sc

na

cestu

1l�aditi.

i ot('vh'lI CIH·rn].;l'e St

Pn

rilJ. .\,

V,

--_�l>fO��*oH!(_--

Thomson" ypočítal stái'í země rotace čili otáčení se kolem její osy a ustanovil je z důvodi'l kosmických či vesmírových as na 100 milioni'l let. Hfllmholtz vycházeje z jistých domněnek o původuí teplo' tě mlhoviny, nalezl počtem, že země trvá již 68.365,000 let, Dle výpočtu geologa Volgera po­ třebovala země 648 milionů let, než ulož�ti se mohly na její kůře vrstvy nám známé, U tvar tak zvaný kamenouh(:.lný sám potřeboval dle počtu Bischofa 1,004,177 let ku svému usazení. Ložiska známého všem pokročilým rolníkům guana jsou někdy až 30 metrů silná, Bischof vypočítal z pokusů učiněných s kostkou čediče, že vypršelo 350 milionů let, než země ze 200u stupiífI tepla až na 500 stupiíů se ochladila, .Ja-

Stáří země.

z

uvolňovlíní

její

teplotu musila

míti zelllě,

když byla ve pOUČ1Ijí nás te­ ploty, za kterých rozpouštějí se těžké kovy, které pi'lvodně musily býti ve způsobě tekuté, Platina na pi', rozpustí se v žáru 6000 stupňů R a t�kový musel tedy býti alespoň nejnižší stu­ peň původní teploty zemské, ahy v něm platina mohJa býti tekutou. na(�ež chladnutím tuhla, Dobu, po kterou země až na nynější teplotu. se ochlazovala, páčiti jeot tudíž najisto na mi­ liardy let, Klein vypočítal z výzknmfI Adamo­ vých a Delaunayových o tom, jak země naše volněji a volněji okolo své osy se otáčí v době­ posledních 2000 roků, že musilo, průměrem po čítaje, minouti 2000 milioni'l let od té chvíl� kdy žhoucí kouli zemskou pokryla kůra ztvrdlá kOll

stavu

žhavě

!lS

tekutém,

o

tom

.Ceský

den

DVANACTý dějinách

srpen

svět.

na r.

I�93

zůstane

Čechů americ­ kých zaznamenán zlatým písmem, nebot' byla to manifestace, jíž podobné jsme v zemi této neměli a snad nikdy více v

míti

všech

nebudem. Zdálo

veškeří

se,

Čechové chicagští

dali si

že --

v

den

ženy

ten

i děti

výstavě dostaveníčko, .neb oko pohlédlo, všude zříti a červenou barvu bílou ba vy­ bylo hlíželo to. jakoby dne I2. srpna byli na -

kamkoliv

na

jen

-

výstavě se

bud'to samí

Čechové,

i cizinci okrášlili našimi

barvami.

anebo že

národními

výstavě Česk)'

v

Chicagu.

den

nebyl pouhou slavností, nějaký prázdný lesk, jen četných pr a por ú, uniforem a hlučné hudby, nemající žá­ dného hlubšího v ýz n a m u byla to demonstrace českého lidu, jíž cizinci n a

bubnov anou pro nebyla to slavnost

z

-

naši

ratolest

měl i

ve

víru

vý sta vn ín.

býti upozorněni, byla to slavnost synu a dcer probudilého, na výši kulturního vývoje nalézajícího se národa, byla to manifestace kulturní i národní, mající svůj hluboký význam též v tom, že byla uspořádána týden přede "dnem rakou­ a ským velikolepostí svojí předčila "

'

,

-J!lj'-

Pi-e::!. "'c'U.::!.�vo'U.

Č.

S. F. $.

na

:l.9. uU.c1.

dle doznání tisku

stalo

ostatní demonstrace druhu

Sokolstvu

anglického všechny podobného. Jak obrovský počet Cechů nejen chi­

cagských,

ale

Unie, ba

i

sla vností

Čechi'I

všech

ze

od břehů

končin

výsta vě se súčastn il, o tom nejlépe ta okolnost, že návštěva výstavy, stále kolísající mezi 75-100 tisíci osob platících, v den český vy­ stoupila na 152.000.

Slováků, Srbů, z

dodal slavnosti též

Poláků

nichž mnozí dostavili

lebném

národním

tem

ovací.

kroji hlučných

Pořadatelům místě

o

slovanských,

pobratimů

jednalo

zisk mravní

a

a

Černohorců,

se ve a

svém

ma­

byli předmě­

prvním byl takové, jaké ani se

ten

na

docílen

nejvyšší, v míře nejnadšenější očekávati se neod­ vážil. Posudky veřejného tisku, nevyjí­ maje ani tisku německého, oplývaly v

míře

ten

chválou

a

nadšením

-

české hudbě do-

nejvyšší tleskali

m

e me

"českého dne"

Vltavy, českých

na

Zvláštního lesku

to

ůž

proto

svědčí

četný počet

se

I

uznání

tisícové

-

českému cizinců

a

vším na

právem s úspěchem Kolumbijské výstavě

býti spokojeni. Nebylo jediného srdce českého, jež by při pohledu tom nebylo zaplesalo a náš veliký mistr hudby, dr. Dvořák, když kol něho ubíral se ten majestátní průvod, na němž přes 15.000 Čechů se podílelo, zaslzel pohnutím, nebot' ne­ očeká val, že by v této cizé zemi nalezl ještě tolik věrných srdcí českých, tolik nadšení, tolik lásky k českému původu! A jak povstal český den? bude se asi mnohý ptáti. Nezáleží mnoho na tom, kdo zavdal k slavnosti té podnět, nic­ méně nebude od místa, když krátce o př ípra vných pracích se zmíníme. Déle nežli rok před otevřením výsta­ vy utvořily chicagské Jednoty Sokolské ústřední výbor, jenž starati se měl o uspořádání sokolského sletu na vý-

-l\'�

-st avě

a zajistiti tam pro veřejné vystou­ pení Sokolů místo. Výbor scházel se pravidelně, konal práce přípravné, ale se správou výstavy nemohl se dlouho dohodnou ti, jelikož tato sama nevěděla, bude-li míti na výstavišti pro takové vystoupení dosti rozsáhlé prostranství .a někteří ad n íc i zdáli se býti v poc e hyb n o st i by čeští Sokolové byli dosti silni, a by uspořádali sl a vn o st, s'fěú

-

d v a náctý

menati

jako

"Česk)

Chicagu

též tě

srpen

den",

I

I

V době té stá valo

v

"Česko-americká úřa­ uvítání hostí Čech", jejíž

leso, pod jménem dovna pro účel označen

z

jest

tělese tomto

dostatečně

vzala

v

názvu

a

vznik

myšlénka, aby na pořádání českého dne pracovalo se společně se Sokoly a vyslán byl také do sch z e sokolské vý b or aby junáky v

ř

I

ž

,

ů

,

I

...

I

tové

výstavy důstojnou. Když

však

české k

vý-

úř

ad n ík y výstavními vy jedbor, jenž s nával, zaručil se, že cvičení súčastní se nejméně tři sta Sokolů, bylo jim místo

úřadní knize komise pro ůzné slavnosti na výstavě poznamenán

povoleno r

a

v

,

I

společné práci vyzval. Soko­ přistoupili na návrh ten s nadše­ ním, vědouce, že čím d ůst oj nější bude lové

slavnost, I

rodnost

jim

na

jako "Bohemian Day,

kolové

under the auspices of the BohemianAmerican Gymnastic Union". Výbor

středu

byl dvanáctý

srpen

to, že bude to slavnost pouze sokolská, nicméně očekával velké účastenství se

sokolský

v

době té sice měl

-str any všech

Čechů

a

za

proto dal pozna-

se

o

tím větší bude míti česká

mra

vní

prvním

zi�k,

o

místě

a

n á­

který jednalo obě tělesa

-

se

So­

i Úřadovna zvolila ze svého výbor ústřední, který měl starati

zdar

-

"Českého

dne"

a

vůbec měl

celý program. Ústřední tento sestaven výbor byl následovně: Za úřa­ dovnu pp. J. M. Královec a V. Vaněk; za Sokoly Sokolové A. Kapsa aJ. Čersestaviti

l!�!l-

-

_---------. __

---_----"._­

.-

-------�

Vilím

též

k

vý bor u ý

í

Když však v st a v n práce počaly přesahovati síly výboru čtyrčlenného, doplněn byl tento opět následovně: za úřadovnu pp. J. J. Král, J. Mandl a M. Farník; za Sokoly Soko­ lenl

hudebním.

lové R. Hurt, V. Rot h a V. Dibelka. N ebucleme se z miň ovat i () nesnázích a

překážkách, jaké výbor

nati musil sti

a

jest

--

to

tento

překo­

vše dnes náleží minulo­

v

po

málo nezkalila lesk celé slavnosti.

získány byly št'ast­ p řed u poj išt'oval y vé h l a s n skladatel český

K řízení koncertu

ně d vě zdar

a

síly,

které

odbytí

na

český koncert ve velké výsta vě (Festival Hall)

koncertu sokolské

cvičení

aréně. Průvodem

zati naši

popředí

zamýšlel výbor u ká­ sílu, koncertem pošin out i do

českou hudbu

cvičením uká­

a

zati, jak český lid pečuje

o

tělesný

vý vi n

své mládeže.

Všechny snahy korunovány byly nej­ a bylo-li snad tu a tam

větším zdarem

Antonín

r. Hlaváč

z

z

Dvořák, řiditel hudební Ne w Yorku, a prof. Voj. Petrohradu, dvě to hvězdy v

hudby, které do koncertu při­ zástupy cizinců. ({ečníkem slavnostním ustanoven byl p. K. Jonáš, místoguvernér státu Wisconsin. Cvičení sokolská řídil společný cvičitel Národní Jednoty Sokolské, P. Straka, jemuž byli nápomocni Sokolové F. Peci val a Josef Čermák. Vůdcem průvodu čili vřch n ím maršálem jmenován byl obč. L. W. Ka­ dlec a ladné uspořádání průvodu a do­ ch vilnost svědčily, že výbor volil dobře. "České Chicago" odělo se pro clen ten v to nej nádherněj ší roucho sváteční. na

obzoru

již

ý

sice:

konservatoře

hodině

ž

,

!

dr.

12.

---

ěče m

zdar, jakým vše bylo korunováno,

hudební síni a

n

každému

zajisté nejkrásnější od­ měnou za jeho práci a námahu. Program sestaven byl následovně: Dopoledne velký prů vod všech českých spolků městem. k nádraží. O

�----_.

přece pochybeno, b u d i t o při­ poctěno na účet o br o vské mu ná va lu práce, kterou výbor, poměrně velmi ne­ čet ný, vykonati musil a n eobyčejné mu rozechvěnÍ. v ja ké m se každ)! v p a m át­ ný den ten nalézal. Leč veškerá nedo­ patření by l a tak ne p a tr ni že ani d o st i

mák; prof. J. byl přidělen. aby byl nápomocen při oddě­

v

vábily

velké

:200-

-

C'vičení Soh:olek.

Se

všech

českých

domll

vlály amerických a

i

byly dvě velmi pěkné slávobrány. Na některých domech byly případné nápisy a všude jevilo se nadšení největší. Nevíme, jak dalece vyrovnáváme se v citu a nadšení národním svým bratřím na Vltavě, ale nejeden náš milý host z vlasti vyslovil se, že takového nadšení by v mnohém ryze českém měulici, osmnácté,

stě marně

máždiště

prapory barev hlavní české

na

postaveny

hledal.

I

Poznamenáváme to

pocity velkého zadostučinění, nebot' jest známo všeobecně, že z vlasti pohlíží na nás jako na větev ztracenou a často nevěnují nám tolik pozornosti, Jak bychom právem zasluhovali. což se nás často velice bolestně dotýká. s

Časně

ráno dne

12.

srpna,

.so tv a

že

svojí září zaplašilo chmunoční, scházely se v ulicích, jimiž Ty se průvod ubírati měl, nepřehledné davy lidí a nadšeně pozdravovaly jednotlivé čety Sokolů, ubírající se na své shr oslunce zlatou

i I

I

přeJ

Sokola

na

kolové

oděni

tělocvičnou

Ashland

avenue.

šedé

Plzeňského

Cvičící So­

spodky, trikoty a kajdy, v čemž statné postavy jejich krásně se vyjímaly, tvořily předvoj pr ů­ vodu a byli všude nadšeně pozdravováni. Celkem bylo jich na 360 a pohled na ten krásný předvoj byl vskutku im­ posantní. Za nimi kráčelo četné žactvo tělocvičných škol, tělocvičné spolky dívek a Sokolové v kroji spolkovém. Sokolský v ůz, představující "hold my­ šlénce sokolské" byl nejkrásnější v prů­ vodu a sestaven byl dle návrhu br. Jar. Košaře, bývalého člena Sokola Žižkov­ s kého a nyní člena Plzeňského Sokola v Chicagu. Za Sokoly kráčely ostatní spolky a snad nebylo jediného spolku českého v Chicag u, katolického nebo svobodomyslného, jenž by se nebyl slav­ nosti súčastnil. Znalci udávají, že bylo v průvodu celkem na 20.000 osob a ma­ lebností svojí celý průvod překonal všechny, při podobné příležitosti v Chi-

Cvičení žRků vet':·erníCh škol.

v

�()l-

-

až posud uspo.ádané. T�ž vozy, ez n iků a pnenovite Č. S. P. S., l e sn ík <pol k katolický ch Ly ly velm i skvostné a byly ozdobou mohutného toho pr vo­ ř

ů

povinnost tu české i cizé,

,

ů

ů

.l

Trvalo

u.

nežli ce hož

déle

to

ů

prošel každý

pr m

vo

v

dd,�

určité

ůže si

úč

o

d

nežli

dle

ů

vpřed

,

Hlaváč, �metana,

Festival o na v

Hall, v němž zahájen hyl hod inc koncert, poj me pohod ln e

12.

6000 lidí stá lýcli

obrovská

byla

-

a

Bendl (tento .

netajíme, že jsme tonuli pochybnostech, bude-li ta m íst nost naplněna. ;\ ona jak byla: Když první zvuky

o

v

Ná pr a v n ík

části

p (II tře t í 1> y I

škol

Sokol

k o II cer t ž

ky

Fibich

a

zpevní). a

a

ct \'0

s

k o n Č c 11

•

tčlocvič­

sestavilo

.

.

á

,

ých základech.

Cvičeni žactva

lidu

šel

byl

á

přeplněna a bo uř e s jakou u v ít n byl věhlasný' krajan prof. Hlaváč, otřásala

Nadšení

koncertu

v

'


o

se

v se dvojstup a z st u py provázeni hudby, prtl\'(�)(Ju lidí, ubírali se do prostranné arény, kde m cl a odbyti c;c druhá cást programu \rén
n)ch

íň

v

\si

Sokolové,

a

čarovné ouvertury k "Prodané ne věstc z a z né v ly, byla s pravém slova smyslu

hudovou až

zminivše

nejlepším požitkem h udcb n ím za celou dobu \')'stavy. Na pr og r a m u zastoupeni hyl i následuj ící sk lada tclo vé : Dvořák,

úsudek

ast n ík poct u kráčejících těsně sr až e ných šcst i st u pcch.

pokládáme za z hytcčné ; vykonaly veřejné listy

velmi p od r ob n ě. Anglick)'111 tiskem jeden hlas éi sice, že česk)' koncert

hodiny,

místo,

utvořiti

místě

tomto

na

cagu

denníoh Šk91, é

bylo znamením k bouř l iv m u dlouho trvajícímu potlesku a volání slávy. Po­ řadatelé byli v aréně uvítáni členy ko­ mise výstavní, kteří nemohli nalézti slov k vyjádření nadšeného obdivu čes­ ké mu junáctvu. Po krátkém odpočinku dal vrchní po­

bylo nevylíčitelné každý cítil, že neočekávanýrn úspěchem povznášíme jméno české v daleké cizině a zraky nás všech plály nadšením. Po prvním čísle hudebním vystoupil místoguverner státu Wisconsin, p. Kar. Jonáš a promluvil k shromáždění anglicky a česky; že dovedl dotknouti se našich citů, o tom svědčil častý a dlouhotrvající potlesk. Konečně objevil se dr. Dvořák a jásot, kterým byl uví-

,

řadatel k

Sokol Straka trubkou znamení 350 Sokolů

nastoupilo jednoduchou rejí k cvičením pr ostnýn.. Rej sice nebyla provedena tán, nechtěl bráti konce. Se všech stran tak, jak by si bylo oko odborného pozo­ máváno bylo šátky, volána sláva, v nadrovatele přálo, čehož vinu nese hlavně šený jásot strženi byli i hudebníci a náš ta okolnost, že provedena byla bez mistr hudby několik minut nucen byl! zkoušky, pro kterou nebylo lze získati ukláněti se na všechny strany, odkud příhodného místa a nebylo slyšeti ve­ bouře nadšení k němu stále hlučněji a \ lení. Za to ale cvičení prostná, táž, hlučněji zaléhala. Popisovati koncert která provedena hyla při sletu sokolzapočetí

krátkou

I

a

a

na

-

skérn

:!U2-

Praze, vzbudila pravý úžas a oddělení, s průvodem hudby přesně prováděné, vyvolalo nadšený potlesk.

ho lidí přálo si prohlédnouti výstavu a jiní opět měli za to, že odchodem So­ kolů od nářadí jest program vyčerpán, upuštěno bylo od cvičení volných a když byla družstva New-yorského Sokola provedla ještě cvičení tyčemi, dal pořa

v

každé

Po

Sokolech

provedly Sokolky ev i­ j. Čermákem, družstev zaháj ilo cvičení na

čení činkami, načež

34-

sestavené

datel znamení k ukončení čalo rozcházeti po

všech mož ných nářadích. Mezi tím, co Sokolové cvičili na nářadích, provedlo

žactvo a

tělocvičných škol

denních

výstava chicagská jest

vedli

cvi­

pěkná

valně vena

cvičení

pokročil,

tyčemi (sestavená

mu si la býti vojanské cvičení,

aréna

po,

všeobecě

n az ý­

úspěch vystoupení Sokolstva výstavě byl roz hodný: i četní úřad, níci výstavní dostavili se a mluvili o českém junáctvu s největším nadše­ ním. Přes to, že před Sokoly v aréně vystoupili několikráte němečtí tur n i, na psal chicagský Herald: "Cvičení českých gymnastú poskyto­ valo nejlr-pší obraz, jak)' jsme byli až posud na výst avn aréně viděli.", Uzná­ ní to zajisté lichotivé a Sokolové mohou právem býti hrdi vědomím, že k zvý­ na

Strakou). jelikož by] již čas

pr o večerní

se

Mravní

prostná

Sokolem

vše

vána.

(sesta v e ná ]. Čermákem) žáci večerních škol čili čekanci pro­

čení

a

"Bílém městě", jak

upra­

éř

mno-

i

í

šení lesku českého dne velikou hři v n ou

přispěli a že jako posud, i na dále budou pozdravováni všude jako ozdoba české

ratolesti

ve

svobodné

Unii

Se­

vero-americké!

Vystoupením svýrn na výstavě dobylo Sokolstvo nejenom větší př íz eň jménu českému, ale získalo též značný počet horlivých čl en a vliv vy­ stoupení toho znatelný jest i v tělocvič­ ných školách, nebot' rodiče naše s hrdo­ stí sledovali ty ladné pohyby svých sy­ n áčků a dcerušek, které odměňovány byly takovými n a d šenýrni projevy po­ chvaly, Někteří nezdáli se souhlasiti s vystoupením Sokolstva na výstavě ů

z

oba vy, že ublíženo bude cvičením zá­ ale po stránce finanční

vodnickým

-

kdož chtěl

by nyní obětovati ten úspěch mravní před cizinou za ten největší zisk hmotný? Cvičení závodnické ne­ jeví vůbec žádné přítažlivosti pro širší obecenstvo, baví pouze odborné znalce a

přátel

nosti

kým

tělocviku

víme, se

na

nezíská.

Ze zkuše­

že

přepínání sil, s ja­ závodech často shledáváme,

od tělocviku

spíše odpuzuje

a

chceme-li

příznivce získati, musíme ,xastěJi uspo­ řodati laciné cvičení F.h1.1.bll,

-člell' Slo\"[\.llské Lípy ve

z Chtcaga. pr-vní přeborník \'ršším od.ělení.

veřejné. jaké bylo výstavišti. Ústřední výbor Jed· Sokolských může si k výsledku gr a-

ono na

not

-:'!03-

tulovati, neb povinnost svoji vykonal přese všechny ty nesčetrié a na pohled nepřekonatelné překážky čestně, dobyl

jménu

Sokolskému

českému čest

a

tím

a

uznání

z -

árove a

ň

to

jménu se

mu

hlavně

jednalo. A nyní Sokolové, opět ku Pledu, kit Pledlt, zpět ani krok ./ V neděli dne 13. srpna dáváno bylo v Haymarket Theatre divadlo "Král a sedlák" za spoluúčinkování vzácného hosta p. J os. Šmahy. režiséra Národního di vadla v Praze ; návštěva byla velmi četná a nadšení veliké. V pondělí a úte­ rý dne 14. a 15. srpna odbývány byly tělocvičné závody N ár. Jed. Sokolské, které objevily nám neobyčejný pokrok v soustavném cvičení, jaký za poslední dobu byl učiněn. Ve vyšším oddělení byla vítěznou četa Slovanské Lípy z Chicaga, v nižším oddělení četa Plz eň­ ského Sokola, z Chicaga. Hlavním pře­ borníkem v oddělení vyšším byl Sokol Kubů, od Slov ansk Lípy z Chicaga, v oddělení nižším Sokol F. Flígl, od Plzeňského Sokola, v Chicagu. Po závodech odbýván byl sjezd Nár. Jedn. Sokolské, v němž provedeny by ly důležité opravy a pořad slavností za­ končen byl v neděli 20. srpna v Hay­ market provedením české národní opery "Prodaná n evěst a při veliké návštěvě. Měsíc srpen roku 1893 zůstane pro nás všechny měsícem velice památným a snahou nás všech budiž, bychom opra vdovou, vážnou prací i nadále do­ bývali v zemi této jménu českému čest é

.

"

a

F. ('It'll Plzeňskéli« Sokola

uznání.

v

Flígl, z

Chicagu. první preborntk

Iližším oullt'lcllí.

Poměry poltlaz1ní a raurťnost lidstva. jest na celé zeměkouli skorem tolik jako žen. Prostřední stáří obnáší 33 léta. Jedna čtvrtina před 17. rokem umírá. Každý rok zemře 35.214.200 lidí, denně 96.478 a 4.020 každou hodinu. Naproti tomu rodí se ročně 36,702.000 lidí, denně 100.554 a 4.190 v hodině.

votnictví

Nynější lidstvo není vydáno tak zhoub­ ným nemocem jako dřívější. Naše dneš­ ní mory ku př. cholera, neřádí nyní tak strašně, jako v dřívějších stoletích. Pří­ činy toho hledati dlužno toliko v lid­ ském rozumu, Jenž nyní dbá více zdra-

měrně 15 procent dětí do dvou let, v ro­ dinách zámožných toliko 10 procent. Vzdělání všeobecná osvěta pro­

-

Mužů

ky

a

čistoty

další šíření zla

a

vhodnými prostřed­ zamezuje. Také ne­

zkracuje ži vot v míře značné. prostřední věk u zá­ možných na 50 let, u chudých na 32 let. V jaké míře ošetřování a péče působí

dostatek

stanoví

Caspers

na

tělo

a

rovati. V

život, lze zvláště

chudých

-

u

dětí pozo­

rodinách zemře

prů­

-

dlužuje život, opravuje společenské po­ stavení a ukazuje nám neblahé zvyky a mravy, které život náš zkracují a hubí.

Světová výstava Q V]�=T()VÁ vvst e,) ('agll roku '1 R!J:3

Kol

a vn

u m

bova

Y

Chicagu:

v

lIá\štp\"P tt'�í �(' vl id wa,: 1)lai�all(·<·. I..:t<'I,í \"lastllP vcl i k ým nu-z i núrorl n im II}!'·

Chi­

.k dr111101I �\Pt()\OU výst.a vou v t(�to vul k re publ icc a IIP­ pocllylJll(". takt'. poslcdn za llašellO \pk1l. T{'ž!w. vvl m i tl".žko hudr- ji překonat i.

jest

é

st e m.

Zde

ru

s

k.uuu

Z nn

lhoh'lk.

l id sk ýrua jn-acova la záro\"('jj

přírodn, jíž výsta \a nlt'(':í II1110ho ze s\"(�l)() Ú�pPChll. T'ololla sarlu .Ja('k�OII()Y)T]J n a

sa

par-í�.�ko\l. a

f'i ladcl fickou

a

v

most.a t

Kr('sl.

J\:al'('1

(\l)wl..:

J.

..

l

Húži('k::

a n

IIOU

\'�'stH v k u

�O()

1J1l(]O\,{'

\"

žell�k(�.

ná rodn ích vvš ívr-k

k usů

:l

(':l'sl..:)·dJ spiso\"at(·lek. (:ož jest 1l:1 llIal�' (':('sk)' n.irod pHmo sk\"t".l(�. \. pru­ mvslovérn palúei ('.{'sk!'. \)TolJk.\' jsou h ln vn i

:W'j k

n

ih

ozdobou

rn

odcl{'kní:

kousk ého

v

íd ím«

tli

pěknou výst avk u ěesktQJ(I sk la (IJraup l In r­ rach), gTall,íto\"(', a j i né š})('rky (.líra. FII­ X()\,P. Langer. (j(')'litzk)·. ;;I('chta a jiní). hud e hn i nást ro]« V. F. Čer vené no. hu­

íd eu­

půdv pok rv lv \�·�ta v­ IIÍ huduvv : z toho :W n k ru náleží lIej\'Hší IllIClo\p, .Íl'�. �(' kdy pod st.řechou ooit la nrúmvslovéruu pa lár i Itudovv ph'dsta­ vuj! rozrua n lt.é �lolI�' stn vcbn í: Ilr.it':istŠí v sloh klassick�' znúzorné n jest palc'Lci jvd i ný z \�'­ knísll)TIJ u mén í. k t e ry bude 1;)0

..

.

Vvst a vuj i

ř

.� ad

Korbe-lové. Y

..

Ilapocl()l>it i. Mi run �\"())I polohu Y�'­ �t a va (·llie:II.(·�kc'l pOIILí. �"011 oh roruuost.f a \"('lk()I<']lo�t í. T\ol-íť sk ut cčué HÍlp Ml">�to. jak hv la lIazY:Ílla dll' pi-eYládajíd hany no pr(l�t()I'\l, �\\"('h lnulnv. jejž zaujala kolu mbijskú y.:·�ta\a. hv l« by lze "městnati pohod luě \šl'chny t i poslcd n i S\·PtOYp Y)'­ vv:

ue r.

Fru n t Pf('ffN. �a�i hru t.ří z,íIJJOl'ští zn­ st.oupon i jsoll (':rstrll"._ o vscm pocl vlajkou rakouskou. J'ouz« tesk!� ž('ny vvmohlv : a

nelz«

skou.

hratl-í

.l oseť Li ndn

hřr-hu .kz('ra �ri(·lligall�k('.h() a (.('t.lI,í je­ z.írku 1I11lplc'1 d()daly \ .\�ta,,(". krá.�y. ktl'r(�

sta

-

('pcllú\' a un-rirk vc h zastolllH'lli j�(II: \�·sta\"('. xvýrn: pra('('J1Ii: tna l íi: Fr.un

í

kru

í

rle bn

,

literaturu

k n i lik upco

Fr.

poreelán (Kan'l Bušt'k). malby

,

lánl'

(Koníěek).

rl vrn k v

a

Urbánka. na

porce­

ku řácké

náěiní

({'(·ClIOVt'. yídellští)'. I){-';'I('t'on� Jlrá.c(',

ruka­

vlčkv. fezy atd.

-

é

st.a

v n

ích

y�·sta,,\".

budov

po ukoll(':('ní hude' 1II11�('unl

zachován

-

Umíst ěu«

npm

v

;\[('zi í

len

u

k rásnýc l: umění.

ma

)ojPIII. j írnž Y)'sla va na ho�t a pusub í. ]z(' \ylíěiti (]\Pl1Ja �lo\y: j('st ve lkol epú.

žen í

I

.J('�t

to

práCI'. 1Iledu

se

se

tu

z

vajec úěinkem t:'lpk­ bolení hla"y a zú­

(Dr. Gratt):

elektl'-inou

p{tsy Oweno\'y; Belknoplh

elektridt'.

motor.

])opiso\"ati nebudeme, těeh

naši

denních listech: ehceme

\'

paláce krásných um?ní. která tom, že krasocit nevyhynul. Mezi malíl-i. o

vysUt\'en:L Rnso\'t'

J-l1'edněj�í má..

svt'.

oddě­

a

zdá

sr

s\'ěd­

jejiChž díla jsou zaujímají nej­

Xeob.r(-l'.in�

(Id

Y árla

vn

Brožíka.

se

pll\'odn? pi'ihlásili,

strojú Ring-hoffel'ov,\" továrny fotografické pohledy na Prahu a její Pl'ední hucloyy, yysta\'ené spolkem pro povznesení ná"ště"y cizincú y Praze. jehož t'('sk�' lI,íJlis h.,-l fastrojo\'l1y

Poláci

olwcellSt\'o.

ruístodržtcícu

V budově zemědělst\'Í \"idíme ukázkY ěe�kt'.ho chmele. ječm('nu a sladil. 1 ikéry � V minerální vody. budově dopl'Cl\'ních prostI-edklol jsoll t-eské koěár,\' a obrazy

Americe dostld

v

Ostatně každá budova místa. Hlá.štnost i a S\'Oll pÍ'Ítaž!iYost,

Každá y,íbí sn�

tu

vlády. kteJ-í prostor rakouském11 oddělení vykázaný prodávali tomu. kdo nejvíce podal. ať to byl Rakušan či nikoli,·.

Podrob­ se

l

nejsou všichni. kdo

podati pouze obecn)' pI·ehled. ])obr)'m znamením jest hojnlL n,í.\"štha (':iti

kousk

že výstanl obešlou: mnoht'. odstrašila \'y­ děračno�t \"�'stavních zústupeú rakouské

tl-iny: It'.ěení nelll'algit:'.

(·tenáh dočetli

ra

Nepoehybnp zadržela je nepJ-ízefi dden­ sk)'ch šrnokih. V prúmy�lo\'ém paláci též

..

ností

\"

podObiznu l'esk{oho st'dláka čl selky. Sochal' Myslbek yysta\"uj(' zclal·ilt'. poprsí hraběte ThUlia. za něž obdržel \"yznamrlllLnÍ. )la­ líi'Ú ě(_'sk�'Ch mohlo zdl' b�'ti mnohem \'Íce: tl">žko J-írL z jakt'. pl·íčin.\· zústali doma.

\",\'lnyká. Y�'sta\"(1 chicagská. do­ kázala pÍ'l'dnost ameriekt'.ho nál'Oda y stroj­ JlictYÍ i Y praktiekt'.1ll použití ('Icktl-iny. V elektrkkt'. budoyp IH'jznamenitpjší jsoll: yýsta vka Ed ÍSono\'a fonog-ra fu (\. ji hozá­ padní g'allerii): inclloator H. W \xforcla.

hú"

malbami

Dokonalé jsou dva obrazv moře od Beneše Klluepf(,l'a. JIanuš Schwaig'cl' vystavuje

ohromncí �bíl'ka \�")'ol>kú liclskt� kt('rá �Y�'11J rozsahem tt'.l11t".i- ])1-<'-

kuhlta líhnou

110

rué leckého pal.ic« jest 10 obrazů v od ;-;eských: z těch nr-jv íce poutá �\T­

ířů

na

I

a

Smíchově. r.ram ta ke jsou

-

t-(:'skS'm nápisem nich

stržen

Rakušákem

uat.ikem

budovách

či za\"Í'íti. čiu l i to \'Ždy jeli' z olucd všemohoucí dol la r. Zuv ře l i skutečně

ostat­

\'

české

ukázky

najíti

lze

í

německo­

a

Tuké

nahrazen.

�O.j-

kem

ač

v

leko

menší dů lcž tost.i.

ale ty JSOll

Cel­

St.e ínovu:

jest če�ká část výstav ; velmi pék nú, samost.at.nérn pavi llouu hy ln by da­

lépe

zůstane

zámoi"ští

hostl'.

vlastníma očima brejle nov inářské.

n

a

(I

naší

v

t.cn tok rú.to

ikol i

skrz«

pit VO 1'11 I'.

í

Kongres byl totiž podlehl nátlaku nábo­

neděl íčkářů.

pot.rvalo

první třl neděle samo

Jacksonovv

sn�

i

Cook Countv )

o

zase

Jim nešlo to.

Ať

už

ú

o

sledních ((\"(111 méslcícl; uávštčvabude nej­ ěetnfjší. a tak j(' skoro jisto. že akcionáři obdrží

peníz» zph, ba Kejěetněji byla

vštívena

1>('11

.1 iné

z

Neod

v

snad

islost,i

na­

:!H:1.:!i3.

srpna)

(�.L

i malou

výstava

zisk), Court

Česk,"

dihodfl

hmot­

"ýstant oted'Íti .

a

:..!4:3.�.)1.

hojn)'

a

svobodomyslné názory, chtěli

v

l l l inoiský

den

v

(I:!, srpna) 1;)1.\),) (,':I. ěenna) 1:3;),�," I :;"édský den (:!O. č·ce.) 1 �\U\,:l Otevřen í výst.a vy (1. kv.] I �H. \)Ii.i Zdoben hrobů (:30. k v.] I ]'''i.i::íiH

akciunáře Cling­

jen

s\"(;

dividendu.

de-n

Dell infantin

í

Četná

\" i':esk,Ý' den jest ěcskl�­ jménu dojista kl' cti. Až dosud, to je�t. za )Jl'mí čtyry měsít.:e. na"štívilo ")'­

ná"štěYa

mu

stanl

pi-es

kteÍ'Í

platili

deset milion

\"stllpnl�,

II

(IU.OOO.!:106)

lidí

V)'stava pi"il{lkala

z(� \"šet.:h končili světa. jak z nejbliž­ ších okol Í Chicaga. tak i zda lekého EgYlJ­

hosti

ba i někulik kllížat ,-ýchodo-inclickýcll pi'išlo si prohlédnollt Bíl'" )lěsto. Nám chit.:agskS·m Čet.:húm o"Š('t1l nejmirejší a nejdražší byla lI(t"štha lIašich zaoceall­

ta.

ských bratl-í. které jSllle cagu \"Ítali zát'O\"cií

s

10.

srplla

v

našimi krajany

Chi­ ame­

rickými.

aby dělllictnl pÍ"Ístup do výsta,'Y

usnadnili.

i l iou

ji Ovšem, zprvu se očcká­ valu. že prúmě rvu, navštíví v ýst.a v u dcuué přex cli'ě Stl'; tisíc lidi. all' Iladl\ie ty byly sk la mány. neboť prů mé ruá návště vn v měsíc i květnu byla pouz« :li ."íOl. Zdálo se. že Sl' ")'stava [lotk;í, s vel ikým schodkem. v červnu obná­ n le návšt.ěvu rost.la st)ú]e; šela již HU. 17 O denně. v červenci \:l:!.00!). v srpnu J liL40:1. Není pochyby. že v po­ m

osm

(Supel'iol'

í

ných.

I

Žl' aspoi1

navštíví.

ješt(· ,

nudút i.

Sl'

památné dny byly: Britský den (Ul. srpna) 1oH. SI) I Xěmr(�ký den (I oj. ě(,t'rna) liLi. 01>0

mana vydal soudní zákaz proti iid ite lst v u. zapovídající nedělní zavřeni výsta.v«. Zá­ kaz ten pÍ'išel Hd itelst.vu vel ice vhod, �[ilclll'ist podal Hned po té návladn žádost k ol)\"odníl1lu soudil spolkovému, aby \"ýstavu y neděli zad·el. �polko,'Ý soud \'yho"ěl žádosti. ale �olld appellaěnL na němž zasedal s{trn nej "yššÍ suudce �po­ jen)'ch Státll. :M. W. Fuller. l"Ozsudek ten zrušil a dovolil r'iditelstnl otevÍ"Íti ,·)'�ta Vll. První neděle n{l\'štha výst,HY byla \"('­ liee četná. ale pozdťj i klesala stúle, což bylo zcela pi-il'ozeno. neboť skoro polovice výstavy byla zayj'ena nebo jinak nepi-í­ stupna, takže bditell'. byli by ji opět l'(ldi

ovšem

lz«

čt.vrt.ou neděli

vu

Stein

žádost.l

k

Řid it.elst vo v)'­

VI:'

návště

soudce

pouze

ujmě otevřelo sady

vvstavu

(doufajíc. ;. čett1(�u to

plat.nost i

v

kvét.nu.

v

o

i

i

.

ženských řanut.ikúv a ke svému povolen! půlt.řet ího milionu dolla rů pi'iv('sil pod­ mínku, že nesmí výstava Kolumbova " 11('­ děli být] ot.evIena. Ustanovení toto, kte­ rým kongres zbabéle se poddal pokři ku

ani

-

I'

íž

last i.

viděli

Nepěkným zje vo m v dějinách t.:hicagskl� výstav," byl boj o její zn v řen i v neděli.

zayl·eli.

řr-u i.

zda

-

Ch lcag u, donutila Ev rupa ny pro­

byly ruzué ph'dsud ky

nad

výstava

-

í

cestovati a�poií východu í kraje mezi � ew Yorkem a Chicagem. čímž II mnohých za­

a

rué

í

úspědl "_ýsta V," jPst ue popiru­ že n' v,ýstan". nejnovější vymoženost! lidské pl'ún' a lidxkého d ú­ myslu jsou sneseny a d iv.iku k prohlédnutí iI pílrovnán í před loženy. výst.a vu, jsouc

stavní

ma

ed-l'lIa a/, do sn'110 ko­

\"ýsLa vy kolu mbtjsk« pokud podobnýc h podn i k u lze o něm mluv it jest již tl'.mp" zajištěll. Ačkoli nábožn hrozili v,\'stavl"; bojkotem. bude-li v neděli ot.evřenu. aěkoli dl'úh," (a to jeli něktet'é) teprve pozdI'; jízdllé do Chicugu sn i l,'. dostou pi ln Il:tvštěva výsta,'y za pr vn čtyry mr'sÍLl' rýšl' deseti ru i l iouú v.

Mimo to.

puzeny kterou

ol

II

Moráln í

v

uzu.v

alt'

run.

IIl'děl i

Ff nunču í

í

konána

v

ncéuého

že uherská pulov ice Hše na ",\'starě kolum­ bijské vůbec ne n znst.ou po nu. t.el ný.

soud

k

znovu

Pudotknouti musíme.

vyn ikalu.

na

v,ý­

jednou. ncdbujíce soudn ího zákazu byl i pokutováni, od volal i se

stavu

í

práce.

ú

Poslední

")'stanl světo\";í

meškaL ztratil klls žÍ\·ota.

!�*

�"

�

Kdo ji proJ 1, K ..

.

Cleveland Ů v Clevelandůvkabinet. ()
,.;k�Th

l kuu

\'{'LšiIIOIl

E\,

CI (' Yt' la lid

t ic k

(".('j.; a II(" i �I

a

po,.;k(lnÍLh

t rva lou a tak zí,.;k;l' J lili, átv pro dc rnnk r.u-I i uo vň.n í (; 1'(',.;11 a lila s1;í I II Í rn tajem II íkvru j('" .iedním núslcd kc m II:to politiky (']EI;III' do vy. k r o r.i nlÍlže
scvcrozáparl n

demokra­

,.;1 ra ny

l'o<.lolJi zn y

l' YI'II";OII.

ži\'Olo]Ji,.;y .il'.iil·11 1I\(')-('.iIH".IlY by lv v lon­ \ nu-r i kÚlla ". sk('l1l rot· II ík II podú.várnc i

cdv I(,t

;,i

(I";

opi,.;y {'IE'111I

YoI

nO"I:1l0 k a hi nrt

]i)·i.ial pr(',,.;idE'llt

ni koho

";Y.
ze

IIIÍž.l'

u no­ z

Ll

.J!'štt,

než

a r

rison

\tÍlka

Cou

vv

n

i x.:

1',

tv.

puk l».

v

III

byl ,ii!

polil ir.kv C";illll�'1l1 a rokli 1 ��il) z volcu :;,1 ]lo,.;lallc·c' do st{tl n ího ";IlPIllII jako re pub!r­

dll' (1)('('111:110

a

..

C'orvdonu.

d ia n«.

let

,i('ho nui t orlv \"l''';I1I('''; úsurl ku ja ko

:I R �;j- I ,�,� \1: ka b i 11('1

t·ll.'ny 110\"(:.

Clcvclaudova

1)0 1)()\"(:llo kubluct

u.

st

rozklad strany rcpu hl ikú nsk é. (;rc,.;ltal1l narodil se Ji, hh'ZII
...

t

J-acl;'ll'1t

k ánských

pre­

.ia k známo, zYÍtpzi li

l h;kll.

vo

ka bi:n.et-

á

('e]('k

t· Í I

YY

ik

vv n

a

jÍ

�n'.l]()

nudc

CI (' \' (' I a

k a hi nct

� III i I 1111

]'o"nEV,ž

lak

I\terp tuto

si st

1'1

í

I

Y.

sr a m

1<"; I ll:

.Ir-d i

.

ž ('

i:

t

a

I ('

II a

lit'

Q..

I i

nou

ž

k á.n.

chv hu

p)- i j a I

cl ob ro

rud.i vné

.ii,.;tt, ('1'1 y ži

Hrown

I

;-I:L I

vv

JI()\'�'ŠCII liyl nu

lI;íš ,.;1;íIIIÍ t ajcmu ík (";ili. v l.'\'I'O])­ sk(\1lI srnysl u. m i n ist r zn h ru n ičn ích zálež,i­

";OIlC!eC'1ll

t.ost í.

puhl

ocl 1'01,11

spol ko vým

:\1

P.

IR�..J. obvodn ím soudcem

,.;('
rl

Y ú

Ži\'()tllÍIIO

n

jcucrál-tuajor.t.

za

c

j mcno v a I

Dona Id II

d ist.r i k t

i k á.nské k ou

ím

n

poštlllisl

alr nik(ly II('S(IUllla,.;il ,.; o('llran;í)',.;kou poli­ l ikoll. a kd,á ta_tCI \'ylllnína 11.\']a do kra.i­ nosli \' j)O\'(",.;lllPIll ókonp )leKinlc,Yoy('.

(;rc,.;ltanl ,.;om1ecllI,

opu,.;til ze z;Í.sac1y ,.;Irallll repllblik;ln,.;kon a prohlá,.;il ";1' pro C'leYt'landa. );'ení pochyby. že \'y,.;tOlljWIlÍ (;re,.;llamo\'o zÍ,.;kalo Cleye­ lall(lo\'i mnoho IlOY�'('1l p)'átl.']. Il('bo ,.;ourlce

,.;lrall;'

";\,011

I'ozšafllo,.;t

a

IlIinoi,.;u ,.;nad

II

z

když

,.;e

rozhlásilo. kabinetu:

že

Tnrlialu"..

bude

II

..

jmenování nebylo žádnou snad od­ měnou za prokázanp služby, nýbrž činem Jeho

státnickým, který pÍ'irozeně y,diel ze stanl yěcí. Výstr'ední ochranál-ská politika re­ publikánské strany odcizila jí mnoho vy­ nikajících mužťlv i spúsobila nespokojenost na severozápadě. Cleveland patrně měl v

llmyslu učiniti

tuto

roztržku" republi-

ri

II a II

jmenoval

r

roku J SR;]

re m

� II Í 111.

kj

ů

jcncrůln íru

rok po té tajem­ .J R 8 -l .i ml' no\' Ú II

a

Hoku

)!ožn<Í. že llpkcly buck

pr(''-;iclelll,.;1 \'Í.

Grift'in

:li.):

(podobizna

Carlisle

ta.ielllllÍk t'inan(";nÍ.

lIa

jest jedell

Vilnp

a

uěil

";l.'

";{lITI.

takže mohl

na

po\'inl1o,.;t i u(";il cll' na obecnp škole, Y priizdn�'Ch ('l!d!í('l! stmlO\'éll prá­ \' Co\'ingtollu. Ky., kde \'a a pOl-al prak,.;i ob(lržel diplom r. 18.jR. Ocl r. 185\) \'ěnujl' Sl' Hyl po hulu let zástupcem politice. \' kongresu. také pi·pclsl.'c1oU domll z;Ístupcú

,.;e

so­

bectd, marnÍ\·o,.;t atd co jen strannictd yymysliti doYCde. �oud('e Gresllam je muž charakteru a státník rázu CleYelandoya.

n'

bylj('­

pl'cclnÍeh cl('mokratÍ('k�'('h ,.;tÚtllíki't pr'Í­

('o\'al

ělenem mu

Y

nu.

1880

!loby, Xal'Odil se \' okr. Kenton, J 8:1.-1, Jako mnozí Kl.\lltucky. ,I. í',;'í.i'-Í. z jeho Sla\'lI�l'1r ,,;ouloa";IIÍkll. Carlisle \'stou­ pij (10 ži\'ota hned z obel'n(� škol_\', ale pra­

.iec1in�' republi­

yyěítáno

rokli

Slil rl i

lomn(�

strany byl O\'Šelll ,.;oudce (�re:-;hal1l trpce Odsllzo\'án. a fa na ti knyp obou st ra n t upi I i Clcyclanc10ya

Í k (\ III

John

kán. ktl'l'�' by byl lil oll I zdtpziti \' India­ ně. Za ,.;\,p Yy,.;tollpcní z rep"b1iká,nskp

jej.

.\ rt hu

ka 11(1 icl;í lem

\,phla,.; Illpl a

Z

í

sidr n t

zá.paclp. úláštt, \' zna�ný yliL On hyl

'l nd iu

pr« i

]JO

spol kO\'�'111

onh'l! :I()�i clell'g'{Lt Cl. k t e ií úxilo vn« (;ranta pro t řct l h t u. 1'1'('­

z

z rukou t.n (,1('\'('larl(loY�'ch, (;res­ M�'Yal d ru hrlv re publ i kťi ncru. ba i rl'­ puhl il.;ánsk�'1ll ka nd id;'t I cm pre,.;ident SI d. ne

na

ím

ve ne

ha m

(;}'(':-;lIam pro

..

Presidcm a

je.i

pod pnrovn l i

í

k a bi

vicl >-

II

\';ížil �i (;resha1lla vcl lcc.

(;rant

st.ra­

:L-I.).

byl

SIOll/,il

(;ranlcl1l

�

1I1IIkl1,

(".('kanc,',

pocl plu kovn i­ plu kovnfk cru

.

1111rg'II jn k o j('lleníl hl'ig;ídy. TPžkp poru­ llt'llÍ. kleJ'(: ur rpé l v huj i (UW..J.) pii nut i l« jej vvst ou p i t i z a rmádv. PHštÍho rokli

u,

ll.

(poclobizna

demokral i('k('lIo

v

stal ";l' pu k la v á.l ku k('11I :If.:. pl u k u a brzo po I (�

POhllt'\'al. Podáv.uu« \'01 Opi";IH� \'špch 1 ('('h

Gresham

poruz i

I\:dyž

do

o Jlo ll) c II u

rod i Il.Y

(";Ipní'l Clc vc ln ndo vu ku hiuo t Walter

o

jcd nnho ('lena starožitnp

u

rocl i ll,)'

dl'h(",išÍ

li( 10 v

nÍti

yúdcem demokratick� str
rodní :

\'

i

máj i

zákonodárnp. 1890 Holen

nátu. odkud

Pi'cd

naší ná­

byl do spolkového

pO\'olán byl

člena kabinetu.

y

několika lety. Cle\'elandem

Carlisle je jednou

z

se­ za

pI'ed­

demokratických \' otázkách celních. Tajemníkem námol-nictnl, ustanoven ocl Clevelanda jižan HUlary A. Herbert z Ala­ ních autorit

finančních

a

ba�y na(pOd, n� mnz

str.

pra\'em

je pr,av)' ,-l3!- }-!erbert pn léta by\'al

ml,.;te:

HZ

-

\"

Domp Z(\.�tnpcil ph'cl�e
i nedostu tkv. rvnce v i

(r

l le

Karol ině.

již.

v

nn

<e

zc

rnrl i l

-turobylost rodil

IIr'cdnost.

ale

hodné

rodiče jeho

ncn

za

urlstuk rut ick ých

II

\"Mí). .Ještt, pr'estpllo\"ali

l l erbe r t studoval

na

stran.

v

a

z

ískn l

s

(]JO<]

Daniel La,mont

�\1

Cortland.

kupce.

Že

N,

však

ua

,

rorl i l

lIa ;;e

..;11', 1',

:1\1,).

li�.-ll

v

a

Il,íš

se

�tát II

(po�1.

\'.)'

pru

..

obr.

rodem

hy tem J('4 Il('jlllladší ,/, ělc-

�\,(:Ill

,

Julius

v

I

rhv.

�2 rok ů.

hvla ;;1 át

c m.

4",)

tem

za

ss.)

st.r.

osarl n lkern

\' ('})ra�ka

kdy

hvl

bylo

111\1

ještt�

ne-

za

krátko ]Jo t ,: [mr-nuod 1.(; doby

území. k t cré

jrlro domnvern.

zust a lo

Ila

kd,d

usncl i] �(',

a

g'\I\'('rl1('rcn;

�tal(l �t,íl(�rn

(pod.

st a rýrn

jest

Il�'h6 územím 1'í(lI'e zalidně-

:\IOrt.OIl

11\'111,

''':ln

\' ('W

o

�('

1I('hot' dosud

Morton

Sterling

Xr-hra sc«. kclež

sot vu

Yorku,

Lamont je dobr\' -.;t<ítník, Wilson S. BisseU. Ila straltt·

si

pouze :I� rok v. a]t> po-t.a­ )1 t,r-í ŠC;;I ;;t (I]I a cl va palce :!ti.-, l i hr-r. \"/.!'Ú('llíll1 pra\'Ý

-

u

\';'l�,í 1l{',iIlH'.nt' h lo ta \. t'thldt,

ajo mu ík

I

�()II­

Clo ve la uda.

('r�'

os\'t'd(':il už. žád­ Il('.h() úřndu 1l(�za�1 ,h·al. I('da Ž(' hv l (':Iencm školili rady S\'('lto tOWII\1. .lt-sL po važovň.n za jcd nnho z Iwjlepší�h pr(lVllíkl\ v Georgii.

a t

I

;;ta I

k1

:-il'\'('l'IlÍ Kal'olilH\

v

jakkoli je�L 1l0\';I('k('IIl.

Y. jako S,\'II z,íIllO;,lll'ho je v i l \"elik(: llad(1I1í poli­

I'U rlernok rat íc k ého a pozd? ji kroruýrn tajc rnn íkem Grovcra který byl tehdy gu vcrncrr-m

I.).

-,

..

ů

vou

okre­

ické. nenásledova l po vo láuf sn:11O otce. Orl rokli IRj4 nýbrž věnovu l se politice, až do 1883 byl t ajemn íko m st.it n iho výho­

tonu

k a hiur-t

1111

\"iděli rebela.

tajemník válk,'.

n

.\tlantt·. (;('orgia

v

nt'lll

v

�I r

Ila

ísk ul

Liucol

z

\'M,no�ti

i

z

za�loužil�'nJ pellsi�tíllll. je�1 jižall,

do

I'(']lllhlikálli

í

ji..;(.(: j ruéuo r(\.zll.)'lll zaJ..:rot·(,llím �v('.Il() do pu r t nu-n t.u pro t i pod \'ol! ným lL 11('­ už

Arue r i­

Ala b.uuv. státní \1I1i\"('r�itp prú­

jakkoli

pru x« \'_\'Il,íšela. Ué n l l t edviu kousl

pLítel,\'.

(pod.

Koke Smith

ale když vvpuk la válka, vst ou pi l do vojska konfederaén ího jako �('I n ík a st a l �l' později plukovn íkcm. \' hit\'p \1 Wi ldr-r­ Ile�s byl těžce raněn, V I)omi"· Z(\.�t\lp(,1\

-louž i l čt.rnáct.e rnk u

také

�Il"d

k rouui

sou

hý v a l i �ou;;l'dy i

()�obní

va,

«bou

j('ho

a�i $ti().()()n r()\".np.

mll

jeho clptst\"Í

za �('

že

oht·ť. kdy;, k Ž,í.<]o..;t i prcsidr-u 1 O"", pl-i.iat úřad kabi no t n i. ('10\'('lall<].it'j d.i v n« zun l :

-.;tal't: rodiny.

považován»

1ll't'ltlt·1.

piijtuuu t i

oj nust.i

proto.

Law­

v

í

ů

st

�'m.<'šll'jídch ('cchll

n(\.::-; de mok ra t ic ky

k.in

-

ý

rérnu -t

:2nj

(18Iij).

g\l\'('rncra.

Kel,)';,

:\[orlo!1

�('

� ('hraska

byl kallc1id<Í.­

ale tehclá z\'Ítpzili

rc­

poštmi-.;tr Spojell�'cll Státú. h)'\'al právníkem \' Buffalll, �. 'ľ. a -.;\'(:lto (".a..;u byl takp �polet:!1 íkC'1I1 (pa rLlH' rcm) Cle v{'­ landovým. Ri..;�ell jest a;;i še-.;t -.;top \'y�o­ ký. hl'motI1l: ))o-.;ta vy a \'Mí Ilad(' cl \'t· �t(",

publikáni. :\[lIrtoll \'šak IH',ncllahil ve s\'t'> politick,: čillnosti, a demokratick(: stran(� prokázal plat.llé služby. lIebol' jest v)'bor­ ným i'eblíkelll a m(t zdra\'(� názory o ná­

liber.

Dem.

nchní

Olney (pO(l. Ila �t I'. 4 1.). ny­ nější jenerá.lní návladní. ;;tudll\'al na 'llli­ ver:-;itě Brownově. Zl' klen:; g-raeJuo\'al roku 1856, y�toupi\' pak na lIni\'eI'�itu Han'ar­ dOHl. kde studo\'al pr<Í\'a po cl nt roky. Proslul za nedlonho j,lko v)'borný pr(t"ník a byl brzo znám po celpm )[a�sach\l-.;ettsu. Dnes jest považoy{m za jednoho z n0jlep­ Richard

šÍch znalcú prása korporačního. X ehledal

nikdy vei-ejných iHadú, dúvodmítal.

ani

nominace do úřa­

nejvyšší

soudcO\'skp dú-

Howell E. Jackson

(pod. na str. 59.), nový nejvyššího soudu spolkového, jmeno­ vaný presidentem Harrisonem ku konci jeho lhůty, narodil se r. 1832 v Paris, Tenn. Už za mlada býval vážný a hloubavý a ne­ unavný pracovník. Roku 1850 vstoupil na státn.í universitu Virginskou, kde byl jed-

\')'bol'U

opra\'y,

Zd(t

sc

Ryl tak,: i:lenem ::'{ár.

\'Ždy

II

však.

hlasatelem

celní

že není zvláštním

pl'ízllh'ccm pi'istt·ll()\'alcCl\'. Hycllí lIa ven­ ])úrn jelw kll p()blížc �e})raska City. lleboť znúm je-.;t jako Arbol' Lodg-c" :\[orton jest zakladatelem sla vllostního dne s,ízen í stromú (Arbor Day). �1orton --

,.

I

z nejzajíll1ad�Hích osobností západě. Pro svůj úl'ad se dobr'e hodí: b�'\'alť vynikajícím ělcncrn státní rady

jcst jcdnou na

(Statc Horticlllture).

zeměděhk(� and

Vzpomínky životopisné člen

finaneích,

rodní<.:ll

k našim ním

Roard

nf

Agriculture

podobiznám.

nejlepších studentův. Věnoval se ad­ a brzo zjednal si jméno muže schopného i svědomitého. V politice zastá­ val se poctivého udržení úvěru státního. Byl proto zvolen do sněmu státního a po­ zději i do spolkového senátu jako demokrat. Sotva dosloužil, president Cleveland ustaz

vokacii

208-

-

novil

jej

soudcem

'v

šestém obvodu spolko­

vém

(státy Michigan, Ohio, Kentucky a Tennessee). V četných rozepřích osvědčil své soudcovské

nadání i bylo zcela př iro­ president Harrison jmenoval jej nástupcem zesnulého Larna ra. Členové nej­ vyššího soudu sami žádali za jeho jmeno­

že

zeno,

Jules l'el'l'Y nal náhle

(Vyobrazení

17. března

na

65.)

str.

tak veliké

večer

1893

v

Paříži.

kde se kolem 9. hodiny jeho smrti, rozčilení bylo

o

jako při

smrti Gambettově. Dru­

hého dne ráno vyšla

v černé obrubě Répu­ volajíc: "Jsme příliš ne­ šťastni! V ponižující zkoušce, kterou osud po dlouhé měsíce již ukládá zemi (Pana­ mou), senát aspoň hodinu velké radosti při­ nesl republikánům: postavilt' Julesa Ferry­

blique

F'r an g a.ise,

na druhé místo v republice a začal napravovati nespravedlivou nemilost, ježto ož iv il a posilnil touto volbou otřesenou dll­

ho

věru

a

odvahu.

A sotva

udeřila tomuto po­

mluvenému velikánu hodina

spravedlnosti,

zachvátila ho smrt."

zesnulém

úzkoprsého

hlavého

sektáře,

"Ale byl

to někdo.

stranníka

vydal

Býval

něm

o

to

a

tvrdo­

svědectví:

nevyhnutelný 1110hl jím zase

jistých okamžicích muž a býti. A potom honosil se vlastností, která v politickém životě znamená vzácnost, byl v soukromém životě čestný muž, rozšafný v

u

kon se rv at ivců

nejnenáviděnější hájil zákonná 0P;l­ největší události liber
Jeho řeč, kterou

tření, náleží mezi

Zahraničná politika

i

svědectví

Jules Ferry narodil se Vogezách ,S. dubna 1832.

1851 stal

se

v

Saint Dié

Studoval

advokátem

v

ve

práva

Paříži.

Při

byl i znamenitým žurnalistou, jehož kritika způsobila nejednu hořkou chvíli cí­ sařské obecní správě v Paříži. Roku 1869

tom

poprvé

zvolen

do

zákonodárného

sboru,

přidružil straně Garnbettově. Když Napoleon III. a jeho císařství vzalo za své u Sedanu, pomáhal založiti republiku na zdravých základech proti MacMohanovi. Jemu přičítá se zásluha, že zlomil řádění

kdež

se

1883-85.

Tunisu

a v Tonkině, způsobila jeho pád. krajních liberalů ne ná.viděri byl dávno. že nepřál nevčasným, ač populárním heslům o odvetě Německu za rok 1870, nýbrž upevňoval v míru hospodářskou zdatnost Francie pro budoucnost a staral se o pokoj s Něrnec ks-m. Když r. 1885 sněmovně musil oznámiti porážku francouzského vojska v Tonkině, radikálové chopili se přflež i tosti, aby ho zošklivili lidu. Ve sněmovně v

U

Ribot

a

Clemenceau strhli většinu k nedů­

věře, a před sněmovnou čekal roz kácený lid, volaje: Zabte 'I'onkiň aria, vraha, kata. Prušáka, pacholka Bismarckova, hoďte ho

Seiny! východem žil

na

Ferry ze

zachránil

sněmovny

venkově

na

a

v

se

postranním

nenávisti Udil

svém statku. Jak hrozná

byla vášeň francouzského cholku Bisrnarckovu ",

o

lidu

proti

tom svědčí

"pa­

vražed­

ný útok, jejž na Ferryho učinil výstřední stoupenec Boulangerův Aubertin. Dne 10. února 1887 v paláci bourbonském vystřelil na Ferryho dvakráte z revolveru. Poranění tehdy zdůsobené zavinilo náhlou smrt Fer­ ryho po 6 letech. Dne 25. února 1893

nepřátel takto zní, jistě byl muž neobyčejný. A to Ferry byl. Proto smrt jeho dojala svět nejen fran­ couzský, nýbrž všechen vzdělaný svět. Zna­ menitým učinily jej státnické skutky jeho v republice francouzské, kterou mnoho let řídil, obecně známým učinily jej proměn­ livé osudy, které mu připravil lehkovznět11vý francouzský národ. k01l1

O

letech

v

níž usiloval sesíliti zahraničními osadami

v

muž."

a r.

se

do

nejen časopisy republikánské, nýbrž i konservativní a monarchické zalkaly nad smrtí Ferryho. Orleanský Soleil, ač vidí Ale

v

stal

sko­

boulevardech,

roznesla zvěst

tu

a

osobou.

Iismu novověkého.

vání.

Na

komuny. Byv již dříve ministrem vyučo­ vání, 4. září r. 1880 stal se předsedou mi­ nisterstva. Jako ministr vyučování provedl r. 1882 zákony školské proti duchovenstvu

litické

Ferry

slavil své po­

mrtvých

vstání. Senát zvolil jej za předsedu, dav mu slavné dostiučinění za urážky, kal a utrpení, jež tak dlouho sná­ z

Ferry začal se hřáti na no­ výsluní politické slávy, smrt přetrhla jeho činnost. Byl to muž ocelový, bez­ ohledný, houževnatý a také ošklivý po ze­ vnějšku, což v očích f rancouzakého lidu bylo jeho vadou. Politický liberál a repu­ blikán, který nemiloval monarchie a tudíž ani Ruska. Liberál však rozvážný, neže­ noucí se střemhlav do nových válek na Rýně, v nichž by Francie nepřipravená na novo byla pokořena. Tato politika méně hověla davům, jež na uzdě vodívají dema­ gogové. Jak snadno tudíž bylo lze učiniti z něho zrádce a "pacholka Bismarckova" � šel.

Sotva však

vém

Ale

tento

zrádce

zanechal

závěť, psanou

prosinci 1891, jež začíná slovy: "Zádám, abych pochován byl na hřbitově v Saint Dié, kde otec můj i sestry odpočívají. Chci

v

ležeti

tváři

v

té

modré linie

budu

ke mně

slyšeti dolétající žených."

Hippolyte Adolpke str.

67.)

Taíuc.

Vog ez ů, kde nářky pora­

(Vyobrazení

na

Dne 2. břez. 1893 ztratila Francie

svých nejmohut ně jš ích duchů. myslitel, který vé vod i l moderním proudům francouzské myšlénky, skvělý stylista, básník prosy, jehož některé strán­ ky budou věčně žíti s řečí Mol iér a a Bal­

jednoho

ze

Geniální

skonal

zaca,

osamělosti

v

opodál hlučného

své

studov nv

,

ruchu

veřejnosti, nepopu­ lární v i rc.ký c h m axsác h veleben)' i odsu­ zovaný, a nenáviděný téměř ode v šcc li stran politických. š

Taine, jenž ve svých pracích jeví se jako smělý, granitově pevný duch, patřil svou povahou mezi tiché samotáře, jakými jsou velcí pracovníci. Ještě v po­ slední dny svého krásného, jen práci za­ svěceného života, psal s horečným úsilím a pouze jednou týdně na d vč hodiny otvíral svůj sa lo n několika bližším přú te l m. nám

ů

Jcan Lassalle.

rý

31. ledna

vystoupil

slulý

v

a

(Vyollr.

po té

Ná rod n ím

sal le

pař

úlohách

v

1893

3. února

di v ad l e

íž

ba ry ton i st a

V úte­

69.)

str.

n a

pátek

v

Praze pro­ opery Jean Las­

ské

Viléma

v

T'e l l a

a

Dona

v

Praze

,

Hippolite 'I'a iue jenž narodil se dubna 1828 a prož il 6S let tichého, ne­

Byl 21.

to

hlučného

čtyřicet let obrovské, jeho životě nelze více práce. říci, nežli že pracoval, bádal. psal a učil. Ovšem, často se v z d m u divoký ryk pole­ miky kolem jeho jména, ale Tainc sám stál uprostřed podobných bouří k l id uě a života,

a

O

Í

lhoatejně.

kové v

a

Taine-ovým je

také

n

ej roz.sá h lej ším dílem

několika-svazkové

nedokon­

čené dílo:

Les o r ig in e s de la France con­ temporaine. Po mn oh a Ie té m bá d n v ar­ chivech a bibliotékách, z ncsmírné spousty listin, memoarů, dopisů, nejosobnějších do­ kumentů počal Taine budovati dílo, jímž á

chtěl slavně zakončiti

svou

činnost.

í

Měl to

býti monumentální cbraz moderní Francie, jak tato vznikla z pohnutých, ve l ik ých dob Revoluce.

Taine, jenž odsoudil znemravnělou vládu Ludvíků, horlil též proti Revoluci a bořil

posvátnou legendu Napoleonskou. Bczoh led­ nost, s jakou Taine zacházel se "svatými republ ikán ského kalendáře", vyvolala bouři republikánského tisku proti němu. "Vy jste chtěl napsat historické veledílo napsal jste pamflet proti demokracii,"

volala žurnalistika.

"Falešný kritik, podezřelý historik a ne­ takové ocenění spolehlivý pozorovatel

La.ssa.l lc

n

i

svou

syt;tpatie,

adšcn i.

Již

že

che m.

psal

m

"Počátků současné

jsme

Lepelletierově

v

F'rancie

"

četli

článku.

i lou

Dr. V. V.

"Lassalle jest ního umění,

o

j eiu u

oddáváme

pr a vd u

ž

ce

lý

m

stranníků.

potupným

láním

politických

březnu

ý

lik

veliký

srdcem.

lí�pě­

m

rc k

oper­

jen, nýbrž Jako pěvec í

,

šestil�tého (dnes ov šern třiačtyřicetiletého) muže, nejpřísnější příprava a hravě vypa­ dající výsledky jsou protivy, jimiž umě­ lecký zjev ten hluboce doj íurá. O tom, čeho všeho příkladem by měl býti mladým uměl­ cům, dalo by

se

mnoho

mluviti, ale zvláštní

pozornosti zasluhuje, jakým

Antonín

Kopecký.

Portrétní studie

mistrem

svého mateřského

nách.

též

ve

jest opravdově fenomen hlasem a nádherný vzor g-cniální, zpěvem, jako herec n c n nýbrž zůstává v mezích operních z vy k ův i prozrazuje z áro vefí živě domácí zvyky je­ v iště pařížského, ale jest do ko n a lý diva­ delní umělec skrz na skrz, jehož sympa­ tická tvář nehraje sice každým svalem a přece rysy stejně pravidelnými jako jeho zpěv vyslovuje, co básník cítil, jenž vedle některého přebývajícího konvencionelního pohybu jest ve svých hereckých prostřed­ cích právě tak střídmý jako ušlechtilý, ne­ znaje strojeného uruě lůat kov á.n í, žije sám život svých dramatických re k ův Neoby­ čejná inteligence srostla v něm patrně s nejušlechtilejším citein a vzácným bás­ nickým vznětem. Svěžest a zralost třiceti­

zároveň

hrdostí

(v

roky s

ta­

hy lo stále

neklaníme

se

zyka. Kouzlo jeho zpěvu neposlední tajemství své."

s

osobností vo

Zelený:

pravého myslitele, po­ všechny předsudky klidně čelil všem těmto útokům a pracoval dále. Vycházel jeden díl velkolepého díla za dru­ hým, a každý byl provázen nadšeným ob­ divem duševní elity vědcův a literátův, ale

Taine

si

Opakujeme tu slova, jel, o n čm na­ tehdejší h ud ebn í referent Světozoru,

Lassalle výslovnost i

vznešného nade

st

sedmi

P'r a z c

v

"

...

autora

získal

o bece n

před

1886) vystoupil

také

Posfedním

J'ea n

svými výkony

,

neúmorné

a

J'ua n a.

má

(V!obr.

právě na

v

str.

jest ja­ tom

73.)

prof. Zeníška, kterou po­ dáváme, pochází z pobytu mistrova v Nové Huti

u

Berouna, Jednoho

kde

dlel loni

krásného

dne

o

prázdni­

zavítal

do

útulného tohoto zátiší nad Berounkou pan

-:-21Q.,' '.

Kopecký, řiditel loutkového di­ vadla, vnuk pověstného po celých Čechách patriarchy českých loutkářův a spisovatele loutkových her, Matěje Kopeckého (1 i621846), jenž na počátku nynějšího století

Antonín

chodě

se

dřevěnou družinou po vla­ od dědiny k dědině všude

svou

českých byl s radostí

stech

pravdě mi­ láčkem venkovského lidu. Ve hrách jeho, jež sám spisoval aneb upravoval, uložen mnohý satyrický šleh, namířený na panu­ jící tou dobou poměry, jenž pronešen ústy některého z dřevěných a kté rů nejčastěji Kašpárka, diváctvo přímo elektrizoval. vítán

stal

a

se

v

,

Sebrané

.

hry

Matěje Kopec­ kého (počtem 62) vyšly již pře�l dávnými lety. Nebude snad nikoho v celých Čechách, kdo by neznal alespoň jednu z her Kopeckého, ať jsou to již Loupežníci na Ch lurr.u Horia a Gloska, Don Šajn, Faust, Pan Franc ze zámku, Kat Morinelo, F'r id ol ín nebo hrabě Zigmund. Hry a komedie Ma­ těje Kopeckého kromě své namnoze dosud nevadnoucí působivosti mají i cenu kul­ turně historickou, a zasluhují tedy i z té stránky pozornosti. a

,

Řiditel loutkového divadla Antonín

pecký,

M�tějCtv (nar.

vnuk

r.

185-6),

Ko­

hraje

hry dědem svým sepsané, ale také své vlastní, jež působivě upravuje si ze spisů Klicperových, Kolárových a Tylo­ vých. Kráčeje ve stopách děda svého, chodí jako on po vlastech českých od dědiny k dědině; již jméno jeho je mu nejlepším průvodním listem, a dovednost jeho stup­ říuje sympatie v oprávněnou oblibu. Často zván byl na poutích svých od velkostat­ kářův a i v zámcích výkony jeho došly vždy plného uznání. 'Zejména pořádal zvláštní představení u knížete Hanavského, Thurn Taxisa, Metternicha, barona Hilde­ b ra nd ta a jiných šlecht iců. Při produkcích svých bývá pamětliv i pod n iků národních a pořádal již četná představení ve prospěch Ústřední matice školské, brněnského národ­ ního div'adla i jiných důležitých institucí dosud

,

národních.

Svetozar Hurban

Vajallský (vyobrazení

na

od 17. prosince 1892 předmě­ sympatií všeho slovanského světa. Soud mad'arský uznal jej po porotním přelíčení v Prešpurce vinným pobuřování proti státním institucím a proti maďarskému ná­ str.

77.) jest

tem •

rodu. v

Odsouzen

Segedíně,

'I'ichá vesnička Hluboké u Senice oživla. Sjížděli se hosté' na vozích a přicházel lid v zástupech z o kol-, ních městeček

k

na

rok do státního

pokutě

.soudních útrat 257 zl.

300

zl.

a

vězení

k náhradě

vesnic, nebot'

a

hlubockém měl

býti

odhalen

hřbitově;

na

Dru.

pomník

Hurbanovi, dlouholetému

Jos. Mil.

duchov-'

pastýři stádce hlubockého a stejně;' politickému vůdci lidu s 10-'; venského. Pomn ík postavil mu vděčný ná-� rod. Ale hřbitov rázem přestal býti ma.jet-: n

írnu

dlouholetému

kern hlubocké církve.

dě vše

četníky čili

slavnosti,

o

pů

z

:1řbitov

vdova

komedie

září 1892.

8.

to

Bylo

l a

Úřady mad'ar'ské

sehnaly

n it ra.n

ské

zesnulém Dru

po

v

dovoleno

vkročiti

zástupech

Staette, die

stolice,

zastavili

nové stáli

ein

ke

do

a

,

ti ob klf-:

Důstojná.

vchod.

Hurbano�i

lidu: hrobu

ani

zvě-l

Hlubokého"

a

sy::.

jim nebylo

otcovu.

"D�l

guter Mensch betrat, íst

eingeweiht fuer al le kuenftigen Zeiten," praví Goethe. I Hluboké jest místem, které posvětil dobrý a čelný muž pro všecku bu{ doucnost Hurban. Ale maďarským úřa­ dům neplatí ta pieta. Chtěly vkročiti dánfY· slovenské a ověnčiti hrob. I ty odehriány., V zástupech ozýval se pláč. Vyko�ány: služby boží. Senior Leška sch vá lně př'ijel a ke slavnosti promluvil v chrámě. řeč -

o

Hu rba nov i. Ale venku

nez arnl klo

násilí. Vrata i hrob

hlídali

četníci, břinkajíce zbraněmi .. Služný byl ochoten vpustiti na hřbitov nejbliz'�í rodinu Hurbanovu, jestliže se dostatečně legitimují a požádají-li o to. Rodina oZI!yá­ mil a mu však, že neprosí o milost, aby na­ vštívila sv ůj drahý hrob. Velitel čet.níků vykročil a oznámil: "Ve jménu zákona ro­ zej děte se. Netrpí se shromáždění." Vy­ stoupil i hlavní župan a dodal: "Mám moc překaziti každé shromáždění." ,,.'r .

zástupy obešly jen kolem hřbi­ pomník Hurbanův a roz.e� předáci slovenští: Mat6š Dula, Pavel Sekerka, Pavel Žák, Ďuro Č�j­ da, Jan Boor sepsali zprávu o událostech a uložili v obci na památku. Telegraf OZna­ A

tak

tova, pozdravily šly se. Přítomní

moval celému vzdělanému světu

o

této bru­

tálnosti. Kdož by se divil, že Vojanskému překy­ pělo srdce, když psal do Národních Novin úvahu o těchto událostech. Psal nejen jako Slovák, nýbrž i jako syn. Násilí úřadní spácháno bylo na památce otce jeho, ktery' skoro celý život strávil na té půdě hlubo­ cké! A Mad'aři u valili na Vaj anského tis­ kový proces. Právě my Čechové v dobré paměti máme, co znamenají tiskové pro-: nácesy. Není divu, ze ozval se �.

�e.\�·tll

-211rodě kem.

výkřik soustrasti s národním A nejen soustrast, nýbrž i

mučední­

činorodá

pomoc.

JUDr. Alois Pravoslav zení v

na

81.)

str.

Praze

Trojan. (Vyobra­

Dne 9. února 1893 zemřel

\ v Olivově ulici

na

Novém

městě)

čelných z.á pa sn íků za práva ná­ rodačeského, neohrožený, obětavý,nadšený Dr. Alois Pravoslav Trojan. Projevy nel í­ čené soustrasti, žehnající památce Troja­ nově, plnily po několik dní sloupce denních listův, a velikolepé účastenství při pohřbu Trojanově, který se konal v neděli 12. úno­ ra na hřbitov vyšehradský, vydávalo svě­ dectví, jak hluboce zakořeněna byla láska a úcta českého lidu k bojovníku, jenž po -čtyř icet pět let nedbaje nikdy prospěchu vlastního, stál v popředí houževnatého zá­ pasu za českou věc s pevnou, neklesající vírou v srdci, že dobré právo její zvítězí. V té víře a ve veliké jeho lásce k lidu čes­ kému kotvila Trojanova síla, kotvila jeho vytrvalost a nepoddajnost. Spolehlivým měřítkem významu jeho v boji za českou věc i ryzosti povahy jeho jsou slova úcty, jež pronešena byla po zprávě o smrti jeho od odpůrce našeho z předsednické tribuny říšské sněmovny v den jeho úmrt í.c=Místo­ předseda baron Chlumecký povstav na konci schůze a oznámiv zprávu o Trojanově sko­ zesnulému tuto vzpomínku: nu, věnoval "Poslanec Dr. Trojan věnoval celý svůj dlouhý život blahu svého národa a své nejstarší

z

vlasti. Již

v

o

r.

1848 náležel říšskému zastu­

té doby, co veřejný život opět procitl, byl Dr. Trojan vždy na sněmu zemském a později také na říšské radě činný. On zůstal svému pře­ svědčení věren a na základě této své věrnosti k svému přesvědčení bojoval veške­ rými svými silami za blaho svého národa. Ani jeho odpůrcové nemohli odepříti této věrnosti v přesvědčení, této pevnosti jeho charakteru úcty a vážnosti, kterou mu také vzdávali. Jeho národ zachová vždy k němu věčnou úctu. Želíme ztráty všem drahého kolegy."

pitelstvu.

Od

Rakousku

Roku 1885 slavil Dr.

Trojan své 70. na­ prosinci 1887 vyznamenán byl Dr. Trojan udělením řádu šelezné koruny III. třídy jako nejstarší člen notářské ko­ mory pražské a za zásluhy, jichž si získal vzorným působením ve dlouholeté své práv­ nické praksi. Téhoz roku podal na říšské radě minoritní votum ve příčině rovnopráv­ ného označení bankovek a zvolen byl jed­ ním Z řidi.telů hypoteční banky království

rozeniny.

V

českého.

Úmluvy

vídeňské

z

1890 našli

r.

Trojanovi zásadního a vytrvalého odpůr­ ce. Tímto jeho odporem proti nim podruí­ něn byl jeho ná vra t ku straně mladočeské, z níž nedlouho před tím pro některé ne­ shody vystoupil. Ve dvacetlsedmičlenné vyrovnávací komisi opíral se horlivě uzá­ konění jmenovaných úmluv sněmem kr á­ a lovství českého, jeho snaha přispěla platně k spečetění osudu jejich. Velikých zásluh o české menšiny získal si Dr. Trojan svým vydatným úspěšným působením v Ná­ rodní jednotě severočeské, jejímž předsedou a duší byl. Až do roku 1890 zastupoval Dr. Trojan na říšské radě okr. smíchovský, od r. 1891 Nové město pražské. v

František v

Palacký již

po

památné

schůz i

l áz n ích Sv atováv la.vských dne 21. března

1848 vítal

českého

Trojana slovy,

národa.

A

že

mluvil

patří

historii

pravdu.

Po

let

spjato jméno Trojanovo se zápasy národa českého za jeho právo. Spjato zlatým řetězem veliké lásky, nepod­

čtyřicet pět

lomné

víry, neohrožené statečnosti a vy­ práce. A jako vryto zůstane hluboce historii těchto zápasů, tak zářiti bude v čistým leskem i v srdci národa. Památce jeho budiž sláva nehynoucí. trvalé

Elíza Přední

Orzeszkowa.

spisovatelka

Orzeszkowa

(Vyobr. polská,

na

str.

paní

zavítala po Novém

roce

85.) Eliza 1893

podruhé do Čech, aby spatřila opět Prahu, kterouž zamilovala se hned o své návštěvě první, stiskla ruku některým svým českým druhům i družkám na poli literární práce, nimiž pojí ji styky srdečného přátelství s hned od prvního jejího pobytu v Praze, by nahlédla do českého života veřejného v s-a­ mém jeho středisku a konečně přijala upřímný hold zástupců svých českýph cti­ telů, k nimž patří dojista všeclllí� české čtenářstvo, jemuž překlady, Meira Ezofo­ viče, Přeludů, Ztraceného, a jiných zname­ nitých jejích děl vštěpily opravdový obdiv pro její tvůrčí sílu, pro velikého jejího ducha, pro její vznešené zásady, pro její obrovskou práci, jíž vybojovala si čestné místo mezi prvními soudobými spisovateli a mysliteli slovanskýrr.i. Slavná Polka, jejíž jméno požívá zaslou­ úcty po celém vzdělaném světě, byla

žené

v srdci českého království uvítána nejen jako jedna z nejpřednějších spisovatelek, ale i jako upřímná, opravdová přítelkyně našeho národa a jeho snah.

Hned druhý den její návštěvy v Praze byl jí podán exemplář právě vydaného čes-

.

�12-

-

kého

překladu jejího znamenitého posled­ proje­

ního románn "Bene nati", nad nímž vila srdečné potěšenÍ. král

Alexandr, stránce

Dne 14.

91.)

které

hlásaly zprávu

v

z

jednání.

Bělehradu,

hovala i

státním

o

převratu

království srbském.

Sedmnáctiletý král Alexandr na hostině, byli pozváni oba vladaři Ristič a Be­

k níž

limarkovič,

plnoletého Kr ise, jež

a

tv ím

v

obou

z

prohlásil oznámil,

se

čista

ujímá

libovůlí

působen a Iad ař

z

že

a

jasna

za

vlády. stran nic:

se

ů

v,

a

jež á

vedla

skut­

ke

í

kům násilného pot lačov n mohutné strany radikální, která v Srbsku má většinu, a jež

rozjitřujíc lid, hrozila mladému království vážným nebe z pečím t ím to n ik m neočeká­ vaným skutkem mladého krále došla ná­ hlého roz.řeše n í, jež pokládáno je za spásné v šeru i upřímnými přáteli Srbska. ý

,

Registrujeme prostě dokonaný fakt, aniž bychom uváděli podrobnosti. Ježto ud á.lost i n íru s spojené budily pozornost a účast všeho čtenářstva novin vůbec, máme za to, že není od místa, do plfi ujerne-Ii zprávy den n ích

Iist.ů

podobiznou

mladého

krále

srbského, jenž nastoupil vládu. A. J. Vl'ťMko 19.

prosince

(vyobr.

1892

na

str.

1-+5.)

z.e

mř

poraněním, jež

utrpěl st a ré mu sej n

dny před tím, byv b l íz ko budovy přejet rych le jedoucím fiakrem. Hned jak roznesla se zpráva o této dva

í

Těžiště činnosti zesnulého kotvilo

jeho

funkci

království českého.

musea

losti,

v

ba

úzkostlivosti,

vzácné

s

starého

chované,

v

n e mz

uveřejnil á

pilně

a

pj-aco van

Literární činnost A. J. Vrťátkova do

belletrie

po­

z asa­

(historické povídky

a

veršované skladby i

převody děl básnických) i do vědy (úvahy a příspěvky fi Iosofické, literárně historické, jazykoslovné, paedu­ g og-ické, zeměpisné, historické a j.) V prvé lil směru činnost jeho nebyla tak pronikavá, aby zachovalo se literární historii z ní cosi jiného, než názvy jeho prací, za vědeckou činnost

dostalo

se

á

mnohého

11111

uz n

ní

významné pocty. Tak již r. 185.+ české zvolen mimořádným členem Král. společnosti n á.uk, r. 1862 obdržel ruský řád i mnohé

sv. Anny, r. 1865 zvolen Moske vskou cheologickou společností za skutečného

na,

r.

1866

čestného

za

carské

člena

řejné bibliotéky petrohradské

a

ar­

člc­ ve­

téhož roku

vyz.n a me uá n císařem F'ru n t iškern J'osefeiu zlatou m ed a i l i za vědy a umění, a konečně n dopisujícím členem České Zejména platil A. J. Vrťátko za výborného znalce Aristotela a jeho filosofie.

r.

1890

á

j uie nov

akademie.

Svého času dosti značný h ln k i v cizině způsobil jeho článek o Guttenbergovi (Jan Št'astný, upom ín ky na věk patnáctý, ve 2, svazku I.

dílu Vlastimila

a

hned

za

ním

následující Historickokritická úvaha), ve kteréuiž jak praví Doucha, "způsobem ve­ lice víře podobným uváděl čtoucího v pásmo myšlének, z n ichž to český původ rodu ne­ smr tel ného vynálezce tisku měl se státi ne-li jistým, tedy velice víře podobným." Před

káře

O jeho obezře­ jakou opatroval

působností

svou

Českého

chova telern, Hi1dbrandta

musea

a

v

to

v

byl A.

nejdříve

Blatné

(v

hrab. Harracha

úřadě

bibliote­

J. Vrt'átko vy­ v domě barona

1. 1840-1847), (1847 1851), a

později

u

dlužno

uznati, že málokdo

-

smyslu ná­ rodním tak záhy a tak vydatně působil v kruzích šlechtických jako on.

lite­

bibliotekáře

památky rukopisné i literární v mu­ vypravují se mnohé, proří charakteristické doklady, někdy ovšem pře-' barvené, ale svědčící spolehlivě o tom, jakou láskou lpěl na těchto cenných dokumen­ tech a jak bál se o ně v stařecké nedůvěři­ vosti. Ve službách musea působil od roku 1861, kdy po smrti Hankově svěřen mu byl úřad bibliotekáře, Te kterém setrval až do seu

redigóval

1861-18ó4

,

ne­

hodě, litováno všeobecně starého pána, jehož charakteristický zjev náležející 1< těm, jichž po prvním spatření člověk již nikdy nezapomíná, byl v Praze všeobecně znám. Ač 78letý, byl A. ,J. Vrťátko ještě ne­ sehnutý, konservovaný stařec čilého, jas­ ného pohledu, jenž pevným posud krokem obezřele kráčíval ulicemi pražskými v pe­ danticky bezvadném vždy zevnějšku, při­ pomínajícím bývalého vychovatele šlech­ tických rodin. ráta

V letech

českého musea,

zajímavá

na

(Vyobrazení dubl{a 1893 překva­

byla gvropa depešemi

Časopis

mnohá

srbský.

pena

své smrti. i

A. J.

Vrťátko narodil

se

ve

29. května 1815

Nových Benátkách. Již na studiích filo­ sofických a právnických seznámil se s před­ ními té doby vlastenci českými, s nimiž po většině udržoval přátelské styky až do jich smrti. Škoda, že muž takových známostí a takových zkušeností nezanechal díla me­ moarového; byr by to vzácný příspěvek k dějinám literárním i politickým. Mnohá zajímavá i význačná podrobnost Q věcech důležitých by byla zůstala zachována, v

kdežto

takhle

klesá

s

sledních letech života

ním

v

V po­ J. Vrt'átko

hrob.

svého A:

213-

-

úplně vší literární práce, již zahájil. Odchází s ním druh i přítel mnohých zesnulých vynikají­ cích pracovníků na poli literárním z prvé doby našeho znovuzrození, vlastenec upřím­ ný, ch'arakter ušlechtilý. vzdal

téměř

se

horlivě

tak

byl

jeho zachována památka

Bud' zásluhám

vděčná

a

trva lá !

Svatopluk Čech. (Vyobr. na str. 155.) český národ dvě význam. ná jubilea: padesáté narozeniny Jaroslava Vrchl ického a čtvrtstoletí spisovatelské čin­ Roku 1893 slavil

Svatopluka Čecha. Svatopluk Čech je dnes největším žijícím výpravným básní­ kem českým, Vyniká jak v epické pr6ze, tak v epice veršované. Čím se význačně liší od Vrchlického, jest jeho ryze národní, český duch. Čech narodil se 21. ún. 18�6 v Ostředku u Benešova v Čechách. Otec jeho, hosponosti

muž vzděl a ný

správce, m

�dářSký

,

byl upř írn­

také syna svého v duchu V a vychovával. Litoměřicích

vlastencem

kém

a

,:ystudoval

Praze

Čech gymnasium

a

r.

65

vstoupil na universitu pražskou, aby doval práva. Již za svých let studijních literárně činným, a vystudovav práva

(1&>9),

do

vstoupil

redakce

Pokroku

a

po-

Světozora. Teprve r. 1873 nastoupil \ráhu právnickou, ale koncem téhož nesvědčila mu. Vrátil rokuse jí vzdal se k ,í ještě v letech 1876-1879, ale za­ nechá jí pak nadobro, aby se cele věnoval krásn-nu písemnictví.

román

Kandidát

touův

(Obrazy

století,

15.

staví

mistrovsky vedle. sebe doby nynější ideálnosti Čechů doby Žižkovy.

vedle

neschá�a

neunavně

nadání

a

činným,

a

že

ohnivé obraznosti

ani

potřebná pole ke studiím, první české básníky: po bok �rudy a Hálka. Mluva jest vždy ušlechtil�myšlénky vznešené. Přední z jeho básní jsou: Václay z Mi­ velikých

vyšinul

-chalovic

pení

rázem mezi

e

\�'CkýCh

česk

880,

lidu

Květy), v

ve

které líčí utr­

dobách

pobělohorských; která opěvuje dceru

Dagmar (l<ěty, 1883), Přemysla o,kara 1., Drahomíru, královnu -dánskou: SUia (1882), věnovaná myšlénce slovanské; Evropa, Čerkes, Adamité, Žižka; rozko á idylla Ve stínu Lípy, sa­

�

tira Hanuma

celá řada menších

básní.

Čech v povídce­ \f vyniká jest nejlepším ěstitelem povídky u nás. Vydal již celo řadu povídek, arabesek a humoresek, kte většinou uveřejnil dříve ve "Kyětech", eré spolu se Servácem Hellerem rediguj Pozoruhodným obrazem -ěeského literárníh i vota (zvláště jeho ne­ zdravých stránek). t Čechův humoristický Jako

v

básni,

kde

se

Jak básně

a

zbabělost

Čechovy,

tak i všechno konání

duchem vlastenectví;

jeho prodchnuto jest

nedávno zamítl nabízenou

vládní

mu

pod­

poru řka, že od vlády Čechům nepřátelské Jeho básně i písně dý­ ničeho nepřijme.

víru

chají pevnou

budoucr.ost

v

Češst va

i S'lov an st v a.

Jaroslav

Yr'chllcký (pocl.

str.

na

171) jest

českých básníků nejplodnější a nejob­ sáhlejší. Pracuje ve vš=ch oborech krásné­ ho p ísern n ict v í: v lyrice. epice, dramatice, nov el list ice. Nade všecky básníky české vyniká v lyrice rozjímavé (reflexivní), v některých pracích svých jest veršujícím filosofem (Duch a svět, Symfonie aj.). z

j iué no Vrchlického jest Emil Fri­ pseudonym Vrchlického přijal od

Pravé da

-

kde mnohé

při\elikém

Východu).

malátnost

rybníka

Byl �d té doby

z

satirických prací jeho uvésti sluší ještě dva výlety pražského domácího pana Broučka, a sice jeden na měsíc, druhý do

na

mu

1874

Ze

zdě)

-

R.

nesmrtelnosti.

podnikl Čech cestu na Kavkaz a navštívil za té příležitosti také Turecko a Cařihrad. Cestu tu vylíčil řadou zajímavých feui1le­

žil.

Vrchlice

u

Ovčár

(na českobrodsku)

chvíle svého dětství pro­ dne 16, února 1853 v Lou­

pěkné

Narodil

se

nech, kde jeho otec byl kupcem. Jsa cha­ trného zdraví, poslán byl na venkov k své­ mu strýci. Ant. Kolářovi, faráři v Ovčářích,

pobyl šest let. Jak podivno! Šest let bydlil u kněze, sám studoval půl roku theo­ logii, a přece je dnes jako hlasatel svobodo­ myslných zásad od kně7.í nenáviděn! Gym­ n asium studoval Vrchlický ve Slaném, kde

v

Praze

a

(r.

(poslední

tři

léta)

v

Klatovech,

1870

poprvé vystoupil na veřej­ nost dvěma básničkami "Upuštěný" a "V brnění," které byly otištěny ve Světo­ zoru. Od té doby byl neustále literárně činným. Plodnost jeho jest úžasná. Za patnácte let vydal šedesát svazků prací literárních. všechny nesoucí znak jeho ge­ niálnosti. Osudy jeho lze pověděti krátce: Vystudovav z gymnasia, zapsal se na uni­ versitě jako kandidát bohosloví, ale studo­ val jen půl roku. Pokrytectví kriěžs ké se mu protivilo. V letech 1876-76 byl na jihu, jako vychovatel hraběte Laderchiho. Po návratu svém učil jeden rok na učitel­

odkud

ském ústavu

v

v

Praze.

Dne

7.

ledna

1878

byl tajemníkem české techniky Praze, kterýž úřad posud zastá vá. Kdežto

j menová

n

-

214'-

Svatopluk Čech

je posud starým mláden­ Vrchlický r. 1879 pojal za choť slečnu dceru Ludmilu Podlipskou, spisovatelky pí. Žofie Podlipské. Z epických básní Vrchlického jmenovati sluší: Epické básně, No vé básně epické, cem,

Vittoria nimi

Mythy (dva cykly, mezi Legenda o svatém Prokopu),

Co lo n n a á

roz koš n

,

'I'wa rdowsk i,

a jiné. Přední místo však Vrchlický zaujímá v lyrice, a to v lyrice Mimo výše uvedené dvě sbírky reflektivní. vydal: Z hlubin (1875, první jeho sbírka básní). Rok na jihu, Doj my a rozmary, Eklogy a písně, Poutí k El dor adu Hudba ,

v

duši, Co život dal, Sfi n x

Vytýká

jiných.

se

a

,

celou řadu

Vrchlickému, ž� nemá

vlastního světového názoru; a skutečně jeho básně ozývají se ideami všech rnož ných

starých mythologií i moderních soustav filosofických. Smrt Z dramat jeho vytknouti sluší: Odyssea, Soud lásky, Rabínská moudrost, Bratři, V sudě Diogenově, antickou trilogii (Mámluvy Pelopovy, Midasovy a Hippoda­ lilie), Noc na Karlštejně. Vrchlický však není tak dobrým dramaturgem jako lyri­ kem. Básně jeho většinou dýchají cizotou­ jen tu a tam ozve se česká struna. Psal také drobné povídky a četné literární stu­ die. Z překladů jím pořízených nejdůleži­ tější jsou Dante Božská komedie a Ar iostův

Šílený

�árod.ni

výbor.

(K titulnímu

);,íroclllí ,"SI)(I)' 1),\"1 založen ve sjezdu hlChl t'. �. P. �., ocl bývanérn v Cedur Ha­ pids, Iu. v 1". 18H1 za tím účelem, aby a meríckým sk t.a! různým národ nost cm ý

))ou�ení o (\·i;ích zde í ve vlasti. o jej ich poměrech, dějin;ích, zásluhách, a aby hájil hla vně

zdej s

Čcchv

í

proti všem urúž kárn,

pomluvám, útržkám a pohanám od našich ncpřá.tel ncb ncvédomců litl IlÚS vrhaným: c1ále aby pl-isVt'·] ('ech lil II americkým dle možnosti CL nejlepšího vhlolllí. sncšcného ze života a ze spolků našich kll povznesen! a zvelebení, hledal vrosti-celky a pomůcky k účelům těm, a šÍi'il je co ncj více mezi všechny Čechy americké. Zvelebení ná­ rodnost!

šev ně.

jest ruysleno

are

hmotně i d u­

i

práce vy koua né za dva roky v,)'::;vítá, skýtá Sárodní Výbo:: naději, že bude

Jak

z

moci

zdárné pracovati

na

vy tknu­

t ých cílech.

cagu po t řet

dati

v

í

'N úrodní

listopadu

1894

tém sjezdu svém.

vS' bor. v

bude

zase­

čtvr­ sjezdu t řet ího

H. Zd růbek, Ant, l\.1obasa. F. J.

v

Sprostý,

F. J. Kirchman, R. V. :;\Iiškovsk)·; rodní J ec1notu Sokolskou: Karel

Layer

a

Aug. Volenský ;

Českých

Barbora

t.íře

L.

Dam: pí. Dámy Cti: Slovenský Spolek. a

wald.

lm.

Národní Výbor jest znám každému ('c­ i každému Slovákovi. jenž a tcd'

chov i. o

V.

a

za

za

Ná­

Štulík,

Jednotu

Pit.tová: za Ry­ Kadlec; za 'Nár. Rovíanek, Ju1. Os­

W.

Podkr lvacky,

Pa vel Droppa

Daniel

Gust. Krno.

národ n íhn života

rozvoj

poněkud

se

Šustek,

v

Amcr ico

jel.

málo kdo jest z ná�,' už také hl'i vnou svou (o'

zaj ímá,

aby byl nepřispěl

a

pokladny .Nár. Výboru Výbor činí po nejlepším

JÚ

výlohám,

k u

radén

í

ve

p.o­

spěch národufho celku. Dosavadní podn�ky N á.r. Výboru jsou: / 1. Vydávání časopisu "The Bohenňan Voice ", který vycuázc]« měsíčně, ší(n do kruhů auglicky čtoucíuo světa o Nších pravdivé a spravedlivé núzory o n;í/, na­ šich pracích a zásluhách, našich prei�cích a činech, požadavcích a snahách. '!' íkdo, a ten jeho úh,l,l, ne­ jenž poznal časopis zneuzná nejen jeho dobrou vůl i, sluhu soben

í

skutečnou,

ncb

(v

z;Hí

svého

ročníku]

ten

jeden 1893 vvšl«

za

;,le i zá­ rok 1.

pú­

číslo

vykonal mnoho cenných slu­

žeb národnosti naší. í

a

Clevelandu

Členové

Chi­

v

byli následující: Bratří: Karel .10náš, V. i;najdr, L. J. Palda, Jan Rosický, Frank

F. C.

obrazku.)

ll.

Od G. do 8. července lSH3 zasedal

Roland.

í

Vydán děj n českých v angl íckéru jazyku, sepsanýcu uznaným spisovatelem anglickým p. ll. H. Vickersern. jenž jest nadšený badatel a ctitel českých dějin a národa našeho, a celou čúst věku svého, 2.

věnoval bádání CL sestavování dějin národa českého. Jest to dílo původn a cenné, a nebude scházeti v domácnosti žádné u Če­ chů ameríckých. 3. ZHzení Česko-Slovanské Společnosti í

na

ochranu

K

účelu

s

Čechy

a

přistéhovalců

v

New Yorku.

spojili se bratř! Slováci pracují s nimi se stejnou horli­

tomu

vostí, aby přistěhovalcům českým

i slo-

215-

-

případu jiným slovanským a podporou pn jich pi'i�tání na břehy nové vlasti, by neupadli clo rukou nesvědorn itých šibalů a neutrpěli váckým,

a

po

byli ochranou, pomocí

í

pohromy, Zařízen zpru vodajné kancelář« v Praze, která by n;L11l do Ame­ riky zasýlala bud' každý den, neb ob čas, když by toho bylo zapot řcbí, rychlé něsti

ztráty

a

událostech v národním žirotě českém. a líčila l)y události v pravém a k Čechům

ncpřátulé

Srovnávací tabulka

docílí

jsou t..

72 68 63

I

95

203

!

90

194

I

85

185

79

Yz

Yz

varu

174,

se

,

167

56

70

158

52

65

149

48

60

140

44

55

131

53

127

40

50

12 2

6

45

112-3. Horcčkov

vody.

Lůj taje.

..

� á

horkost'.

I 40

104

29

37

98

35

95

I ,Teplota

..

krve.

30

86

77

24

76,

16

20

68

15

59

10

13

55

8

10

50

1%

2

35

O

O

32

4

5

23

7

20

-10

14

��Yz

10

5 8

=��

Yz

_-

společnosti zemčpisné po­ o důsledcích, jež by z ustavičného vzrůstu obyvatelstva mo­ hly vzejíti. Dle možné hustoty obyva­ telstva vypočtěno, že na celé zeměkouli může pouze 5,994 m il io n lidu bydleti. Poněvadž pak přírůstek obyvat elstva obnáší za 10 let průměrně na celém světě 8 perc., tu dokazováno, že obyva­ telstvo zeměkoule, jež nyní obnáší přes půldruhého tisíce mil., do r. 2072, tedy za 182 let vzroste na 5,977 mil. obyva­ tel, tak že kdyby nenastaly v této době snad nějaké zhoubné nákazy, nebo větší převraty přírodní, jež by na ubý ván lidstva působily, lze za 182 let očeká­ vati, že celý svět bude plně obsazen a nedávno

í

čenstvo, jež láskou a hladem se vzmo­ hlo, těmi též činitely za své vzíti, nebot' pak nenalezne na zemi více po­

Teplota

I ..

letní.

-

třebné potravy.

.Mír n

é

počasí.

-----

I

�

i

Sczna my

k néh,

vvda ných. jakož i knéh Bod

..

mrazu

vodv

scznn n

-

kaž(]pmu,

I

I]lSk} ch. dále; posýlárne pi'i1oží 2c, známku pošt()\'I1Í

hudebnin

y

,

kdo

naším nákladem

CL

C\'I'I

(1 i varlcl,

zdarma.

I

í

-13

hkupcct.vi Augusta Gcringera, St., Chicago, 111. možno kou­ piti tpž not.ový papír nejlepší jakosti. hu­ debniny všeho druhu, tu šky, inkousty, psací papíry. gumy a vůbec vše. co do' oboru papírnického a k n ihkupeckého při­

--20

náleží.

1-�8

o

-19

-24

-10

'1-_0 =�� I=��

i

ů

! .

5

-16

-14

pi lnou podporu jak nťirorl n ích spolkú, jcd not.l ivcu. aby bylo d ílo t.o nrovcdcuo.

arcl

lidstva, V

25

12

statistiky ('CChll aurcrick ýc}:

nebude tu více místa pro další př ír st e k případě tom může arci člově­

'

2

í

obeslání Il;Í,roc!upi:'iIll- \'�'stay.\' v Praze nu rok 189;;. k (.CIllUŽ očck<'t v.i )í (ll', \' �'])or

a

jednáno

vaří.

75

32

Sbirá.n

ů

60

�43

mimo hranice vlns: i 0\ ed'clllo,

ruu

V britické

!

76

pod n i k ten,

poblo, přcst u l« se Žl' se pl'ec(' časelll když už dC('ky cesty

Budoucnost země.

i

Bod

ČechII až

.

!e�umurCelsius :ra,�n.r--··---·helt 2120---8()O--!100o- \ !

z"lúště

í

teploměru. ._-

a

ve

už jednou pracovati se opět. .í est však nadě]e,

o

spravedlivém světle. ahy po celé Americe aspofi šíl'ily se telegramy o l'eších pruv­ d i vé a nikoliv u trhňčné a rouuučné, jak

Slovanstva

zvyku měli. J'oué vu dž pusobe n takové nebylo vy trpěllé ra k ouskou v lá­ dou, n alczá se mnoho jli"ck;ížek st;ílc. ač dosud

4

..

I Fahrenheitova I

V

kn

150 W.

nula.

] 2th

I FerrlsOvo ..KOlo

ua

svetové výstavě

ž

Zvláštní př ít a l i vo st i světové výstavy pa­ osvědčila se známá mohutná věž

řížské

ž

i n e ný re m Eiffelem, pravý to technických věd. Po příkladu Pa­ říže pomýšleno i v Chicagu na to. aby ame­ ričtí inženýři podobným mistrovským dílem se representovali a neponechali všechnu

zbudovaná triumf

slávu pouze architektům.

Svého času zdálo

jako by Chicago mělo obdržeti věž mno­ hem vyšší, nežli jest Eiffelov a ale sešlo z toho (byloť by to pouhé napodobení) a b rz o vyskytlo se na sta r ůz n ch možných i ne­ možných pl á.nů ; n av r ho v n y sloupy, brány, památné oblouky, g loby atd. Mimo nadání uskutečněn plán, o němž se z prv u pochy­ se,

,

ý

á

bovalo: Ferr isovo kolo. Oh rom n

á

tato struk­

á

jejíž vyobrazení př in šime na stránce je st dílem pittsburgského inženýra G, ·W. F'e rrise. Základní myšlénka kola je známa z podobných pod n ik v malém: silné

tura,

této,

ů

železné podpory

nesou

z e lez nou

osu, kolem

v

Ohioagu.

níž otáčí kolo, na jehož obvodě z avěse ny jsou vozy pro dopravu obecenstva. Hlavní výpočty původcovy byly ovšem obráceny .k otázce pevnosti a pružnosti a že výpočty byly s pr v n v jest viděti z toho, že se kolo F'err i sovo osvědčilo dosud naprosto bezpeč­ ným. Kolo toto zbudované na Midway Plai­ sance jest pravým obrem železným. Více nežli 4000 tunže lez a spotřebováno bylo na jeho stavbu: snosnost jeho obnásí pak 2600 tun. Obvod jeho nese 36 pohodlných wa­ gonů, které mají místo pro 60 osob každý, celkem tedy pro 2160 výletníkův. Nej vyšš bod kola jest 264 stopy vysoko nad jeho z k l ad n ou. a celá budova vyniká na.d okolní domy a skýtá z.aj ím avou pod íva nou z dálky, zejména u večer, kdy kolo jest n�wlika řa­ dami elektri.ckých světel ozářeno. S vrcholu jest překrásná vyhlídka jak na město Ch i­ cago. tak i na výstavu s jezerem Mich ig au v pozadí. se

á

,

í

á

KraJja:ny iuneric-kýffii �dporučen 'nejlepší, byi uznán

..

_

ft,

za

••••••••

k dostání ve-všech jakož

i

u

českých obchodech vyrabitele

K,ARLA KVfTKA, 599 Throop St., CHICAGO, ILLINOIS. O

o

Kvítkova lékárna

a

labo­

nejlepší

léky

ratoř má ty vlastní výroby

I

O

O

�

Ll

O

O .

Prof, dra, Browna Elixir pro ženské choroby lahev

$1.00

jako dra.

,

Krompholze žaludeční hořká rozesílá

vých Pro

:

-.,

se v

pinto,"

Migrén'a,

lahvích po 75c,

nemoce

se

případech.

ono periodické opakující bolení

hlavy, zimnice gické bolesti v

plicní nejlep­

straní

ší jest Radhošstká Trest', �tera osvědčila se již ve všech

denně

užíváním K.Kví­

se

tka

prášku proti bolení hlavy. Cena jedné krabi­

Cena

lahve 50 a'75c,

ce

25ct, O

O .

O

a neural­

hlavě od­

O

O

O

zácpě, nestravitelnosti, nadýmání, bolení hlavy, hučení v uších a rheu­ s dobrým výsledkem bráti mohou O. K. krvečístící pilulky. Cena krabičky 15c. 1 tucet krabiček $1. 20.

',' Proti

matísmu �:

"

e' .

:--

.

,

Ukrutné bolesti rheumatické, otekání kloubů utiší a v1hojí se jiětě s K. Kvítka lékem

.

a

a

chronické bolesti neuralgické. mazáním 'árotí rheumatismu.

Oena obou $1. 00 I

Dálellla skladě chovám uznané staré léky jako: Dra. Kíesova životní balsám, Davidovo thé, Pražskou domácí mast', Hamburský ftastr, Benediktinku, Bílkovan železitý proti chudakrevnostl, atd. ,

D0.l!isy

od

venkovských nemocných budou předložeuy

sboru lékařů

KAREL

v

mé lékárně

a

bezplaťně

KvíTEK, 599

se

odpoví.

lékárník

a

lučebník,

Throop. Strt, GHICAGO, ILL.

�============�====�==========I�

I

l..894.

l..857_ �

SE�VERO-NĚMECKÝ * LlOYD. Pravidelná týdenní Doštovní DaroDlavba mezi

BALTIMORE po

a

BRÉMY,

vším

nových osvědčených pohodlím opatřených poštovních parnících první třídy. a

oK----

DARMSTADT

postaven

1891,

DRESDEN

postaven

1889,

GERA

postaven

1891,

KARLSRUHE

postaven

1890,

�

� ,

MUENCHEN

postaven

1889,

OLDENBURG

postaven

1891,

STUTTGART

postaven

1860,

WEIMAR

postaven

1891.

Tyto parníky byly dle nejnovějších nákresů v Glasgowě z ocele stavěny a poskytují výt.ečnost.i své stavby, jakož i rozdělením lodních prostor v nepro­ V kajutách mokavé ll! ístnost.i: cestuj ícím největší jistoty proti nebezpečí. i v mezipalubí elektrické osvětlení. Zařízení pro cestující v mezipalubí, jichž spací místnosti se mezi první a druhou palubou nacházejí, jsou uznaná za výborná. Délka parníku 415-435 stop, šířka 48-49 stop. Parniky Severo-Německého Lloydu bylo

do konce

r.

1892 vice nežli

2, 754. 738 c8stni1clch i�tiDro8 moto dODrmno.

.�

.

��

Dobrá strava!

�

.

Ceny mírné!

Kajuty, salony. pokoje pro kuřáky a lázně jsou vesměs na palubě co nej­ elegantněji zařfzenv. Zvláštní prostranná paluba pro kajutníky i mezipalubí. Zařízen v mezipalubí, jehož spací místnosti se nalezají v hořejšl a druhé část lodě, jest taktéž výborné. Kajuty stojí $60 až $90, dle polohy. Mezipalubí za nízkou cenu. í

í

Dal�í

A. SCHUMACHER &

vysvětlení podají:

J. Wmo

CO.,

gen eráin f jednatelé.

No. 5 So.

Gay Street, Baltimore, � Neb jich

Md.

zástupci

No. 104

ve

ESCHENBURG,

générálnf jednatel. Fifth Avenue, Chioago,

vnitrozemí •.*

111.

�

�

H�m�llrn�-Am�ri�U P�r�Jln. SJ�l. Jiamburg-�merican �acket Company.

37 Broadway,

18·21 Dovenileth,

,

NEW YORK.

,

,

125 La Sal1e Street,

CHICAGO, ILL.

HAM�l1RG,

Nejrychlejší a nejpohodlnejší cesta mezi

NEW YORK'EM po

a

-.HAMBURKEM

nových nádherných d voušronbových expresních parolodích.

Lodň AURusta-Victoria, Colnmbia,' Normannia a Fuorst BisIllarck jsou

525 siř. dlouhé.

majl 16.000 koňských sll 12.000

vykona)1 cesiu přes moře

-"1'__ %

-� jíj_8� ,

lun snosnostl a

•

za

�ot<- I�

-

Hamburská společnost vlastní celkem 68 parolodí a jest ta jediná, která na počest slovanského národa pojmenovala jich několik dle slovanských zemí jako: ,

'

Bohemía, Moravia, Slavonia, Russia

Ohledně přeplavu

a

bli�šíhO

a

Croatia.

vysvětlení obrat'te

se na

j1amb\Jrg-.Americaf\ lrirve, N�. ���.y�:k:ay. �

GENEIÁ�Nf rtErLAv�f ÚtADOVNA:

125

Jhl�a���,:it:eet. �

E�====================�============

','RUDOLF KAPSA" má nejvatší závod Dro obydclní a krámské zař1zení.

� �ávod, nábytkoy.ý� �kladiště skleněného, a porcelá,nového nádobí� �OBRAZY ev eškeré potřeby

a

ZRCADLA.�

pro domácnost, ať železné, plechové neb dřevěné.

�

�

Chahri teli nři.

� �

mi domu neb ob·

chodui místnosti ceně tak

v

n��é! jal

i

k J nikde jinde.

.

�

'j I

Prohlédněte si Kapsův závod

Skladistě naleza se

a

přesvědčíte

.'

,

.".

t

ne-

*"

Mají svfij vinařský závod

BRATŘí,

,��tit�l� "iR@'.

\} Sorvorr,e GO\Jf\t�, .

nikdo

rií�i;á20r� zina ��a;:n�i: ulice, Chicago, III:

F. KORBEL& ,-€):::1'

se, že

�

l;}

i .�-tGaliforhia.

'.

-

fR.·BRODSKÝ .�.eo. 26 Avenue C.' 1331 2nd Avenue 502 lUue Island Ave

} NEW ,

CHICAGO, ILL.

NEJSTARŠí čESKÝ PŘEPLAVNí .-

YORK.

A

SMĚNEČNí OBCHOD,

Veřejné :I1.otářstv.í.

-

jednatelé f1rmy Karesch a Stotzký v 8remách Spojení se všemi hlavnějšími bankami českými a uherskými.

Hlavní .

.

Obstaráváme

výpravu cestujících přes

'BRÉMY, BALTIMORE,. ANlYERPY,.

ROTTERDAM A HAMBURG.

Uznáte zajisté, �e my jsouce zastoupení v přfsťavnfch městech a věnujíce již po dlouhou řadu let vfhradně tomuto obchodu, můžeme dáti cestujícím .ten nejlepší návod a nabídnouti ty nejlevnější ceny. Prodáváme přeplavní a že­ lezniční lístky všech společností bez rozdílu a na dotaz sdělíme ochotně výpočet, mnoho-li by stála doprava jedné osoby aneb celé rodiny z nejbližší stanici v Evropě až na poslední zde v Americe. Cestující do Evropy jedoucí, kteří koupí své lístky u nás, budou již naším zřízencem na: N. Y. nádraží očekáváni a zároven se s�ými zavazadly bezplatně na lod' dopraveni. Americké pasy vy­ máháme zdarma. se

Kupujeme

a

prodáváme rakouské

i německé

peníze

i

směnky.

'

Vymáhání. dědictví podílů a k uspořádání právních záležitostí v Rakousku věnujeme obzvláštní pozornost a máme v Praze spolehlivého právníka co svého 'zástupce v podobných věcech. Přímým spojením s českými bankami .jest nám možno vyříditi zásylky .pe­ něžní rychle a levněji než poštou.

�řijímé.me předplatné na veškeré časopisy a knihy, p. :A.ug. Geringera v �hicago, �ll.

ze

závodu.

-

Na

každý

dotaz

vždy

S veš �

bez

prodlení odpovíme.

erou

Porada

a

vysvětlení

zdarma.

úctou.

FR.

BRODSKÝ

& CO.·

26 Ave O Ne'VV Ycrk..

:KUŘTE VOJANSKÝ !fABÁ�:! Jest tlm neJlenším a

nejčistším tabákem v trhu.

Výtečný ,,_Rooster těší

�

velké

se

Tabák"

�

oblibě II slab­ ších kuřáků.

BAL:fČEK

stOjí 5 ctO. V' každám baličku

�a

&�í3tků �

obdrží

lepší

,k

J

Jístek.

jest

nej­ dýmka se

tomuto

báku

v

�

ta-'

ceně

_'až_

75 ctů.

* Když máte 50 lístků, zašlete je poštou a bu­ de

Vám obra­

pošty

tem

slána

za­

dýmka�

'\ ida, že čeští kuřáci nřednost dávají tabáku silnějšímu, prostému. všech jim nepří: jemných" úprav", odhodlal jsem se vyráběti takový. Ač "Žižka" -tabák setkal se s dosti velikou přízní, doufám, že Vojanský tabák", jenž jest čistý, nejlepší Kentucky a vit­ ginský, ještě větší obliby nalezne a že čeští kuřáci zajisté vždy přednost mu dají před cizími, často špatnými výrobky. Navenek zasýlám nejméně 50 liber (v liberních balíčkách). Rovněž mám hojný sklad všech ostatních taběků jak kuHavých, tak žvýkavých a šňupavých, domácích i importevaných. Velký výběr dýmek a všech potřeb kuřáckých, vše v cenách nejnižších. "

.

.

.

"

Prodávám

I

na

venek pouze

ve

velkém

CHAS

..

se

znaěnou srážkou.

·

SJl:IOLA,

583 Centre .iU., roh 18. 1llice,

��.==============�====�==�===========�I

·

�

,

m==���====�==��============E

O. K: MORÁVEK HOOľN'ÁŘ

A

ZLATNíK

otevřel-

-

nový svůj závod

v

čísle 581 Centre ave,

CHICAGO, ILL. � � ..

sklad

pravých českých granátového z božf, všemy druhy hodin nástěných, ja­ kož i stojatých. Nejlepší broušená skla z Č�ch na hodinky. Odznaky již hotové neb se zhotoví na za­

Jediný

českého

hodin,

Ozdobné zboží všeho dru­

kázku.

čistě

hu

zlaté

neb

platírované.

Správky hodin jakož rychle se vyřizují. o.

hojnou přízeň

i

skvostů

žádá

o. K. Morávek.

Kukačky!

Kukačky!

PRAVE PLZENSKE DEU. SCHWITZNER .

oblíbený oděvník pro. pány a dítky má svftj rozsáhlý

nejlepAi v městě, vždy vyleželá, čepuji již po mnoho roků

v

-

čísle

závod odevnický

-

v

'·729

j. Halsted ul.

Chicago,

III. 577

I

Též

a

óh;;�le

-

579 Blue Island mezi IS.

importovaná vína a lihoviny nejlepších druhů, pro­

a

avenue.

19. ul.

všech těch dáváme. Pikantní

Obsluha

obecně zveme

chutný v

lunch po

našem

uznána

co

místě

celý

den.

jest

Zakázkový obchod v

vše­

vzorná, proto

člsle 583 Blue Island

.ve.

Illlnols ..

Ohlcago,

každého k návštěvě.

S úctou

.

SALZER & FELDT.

z nejlepších lá­ nízkých. Navštiv­

Vše Jest hotoveno tek

v

te jej-

cenách velmi a

přesvědčíte

se.

m====�====================m

I

,

I

,

'

�R'EENEBAUM SO-"N.S, 1::S.A.�X::::5:J:e:t�-,

.

Fr

přestěhovali se do čísla

83

85 Dearborn ulice,

a

OHICAGO. ILLINOIS.

Sm.ěnárna peněz a pouRá.ze� •

•

•

•

•

•

na.

Evropě

hla. vní mlsta v,

,

Obstarávame

Pamatujte: 83-85

a

ulice',

Dearborn

mezi

Randolph

o ech

zvláSV tě do

a

•

Činíme pl1jěky

peělivě veškeré bankovní záležitosti. na pozemky a stavby v Chicagu.

Washington

ul.

Established 1852.

Incorporated

KLU

Bradner, Smith cl. Co. PAPER

�;:�

ČESKÉ

I

DOMÁCÍ�X�

pro domov i pro ••

.r

taktéž

prodává

v

�:��.�

hostince, ••

11 �

.

•

výběru

CHLÁDEK,

3952 Cottage Grove

jděte

-

V

v

čís, 1, 3, 5

a

tele. Card

a

druhu

tiskového p�­

pro tiskaře

vydavapapír, board, provázky atd. a

Zaobalovací

všeho druhu

na

skladě.

� Strect,

:

CHICAGO. 1LL,

uznaným českým řotogratům

čisle 570

NE-W-

píru

119 Monroe

ILL.

!{

Vyrabitele všeho

knihového

il====�

Avenue,

CHICAGO,

,�

I'�:

mírné ceně�

JOS.

MAKERS,

CHICAGO.

český porcelá.n, kuchyňské i hostinské potřeby ve· velkim

1814.

zá.pa,dni

18. ulice, aneb

ERA STUDIO,

7 Blue Island

a-venue.

Chicagp,

lil •.

-�tii

H. Clausenius. �

čísle 80

v

a

má svojí úřadovnu

t

82 Fifth avenue.

H CLAUSENIUS & CO

�hicago, lIIinol,s. do

Zasí1ky peněz

Rakouska-Uherska

a

Čech

.

•

•

správně

a

lacině

se

obstarají.

ctví jest zvláštností naší firmy. Jednatelství oblíbené Bremské V neděli otevřeno od 8 do

stí..

hodin.

11

\

Češi

Vymahání

dědi­

přeplav. společno­

a

Moravané budou obslouženi

ve

svém bytu č; 656 Morgan ul.

.

jich krajanem. Večer poslouží jim

p

.J. Spěvák

.

SGj1OL LOVj\ FOTOGRAFICKÁ

*

�:

&TUDOVNA,. ČfSI,E

V

547 jižní Halsted

ulice, bIlte

CHICAGO,

ILL.

.

Obrazy

zde zhotovené od

j<;aždý

14. ul"

vyhlášeny jsou svojí kr�sou.

medajlonových

ať navštíví tento závod

a

Hotoví

podobizny

az do životní velikosti. nechá

se

fotografovati.

cl'fikde

se

vkusněji nepracuje. ,

.

* AUGUST VOL'ENSKY,* -�Irmmmflijmwll�� � .

I Havní oznámkový jednatel • J pro časopisy • ..

•

•

•

•

•

•

'

�

NEUÉLNí

DUCH

.

'Advertising Agent for 1) (ieneralBohemian the •

.

DENNíK SVORNOST, TÝDENNíK AMERIKÁN,

pro národní kalendář

*

ě�su,

•

•

•

•

•

•

DA ILY SVORNOST, WEEKLY AMERIKÁN. .

SUNDAY DUCH

ČASU,

And for the Almanac

'

"Anleri�án."

"Ai:nerikán"

.AU kinds of Job Printing taken at tbe toueet possible ratee. Write for pm·ticulars,

veškeré tiskopisy knihtiskárny A. Geringera do nichž se ozndm­ a

ky pf'ijímají. ..

Dra. Pe"tersn,

Jak naučiti

krátkém čase mluviti, čÍ)ti a Dsáti su' ávnfl an�licky,

správnému naučeni se jazyku anqllcké jeme následujlel knihy:

Ku

čili krvečistitel

jest jedním

z

Postupná anglická.

nejlepších

doby. Ono čistí krev, doda vá nové síly životní, ničí veškeré počátky nemocí a uvádí veškeré ústrojí v pravic delný a zdravý stav. Lék tento jest při­ praven z třicíti rozličných látek, zejmé­ na z oboru rostlinstva a jest znám a užíván po celé století. Byl s velkým prospěchem používán v rozličných pří­ padech, zejména pak v takových choro­ bách, které mají svůj původ v krvi a pokaženém žaludku, jako ku př. jest: léků této

SB v

pro �koly ('c:-:ko·anglické i Bol. Zdrůhck, redaktor

anglick� l'e{'i Kniha tat.o

ri\:kl-., tik

glIeke

vcčcrn

ve

í

i pro

mocen

mluvnice

ky. sf�stavil Fl', ,.Svorno:-:ti" lL uritel samon

škole obecní

jest určenu jak

pro

�k()ly

.samouky., T�'n, všuk

jest,

odporuču­

mu

k
nr-ma

v

Chir'agll,

('esko

již

ame­

!'et'i mluv­

n.n­

znulost]

ickvch posloužf mll tato kniha velmi <]ohh· ku zdokonalení se v I-ct'i, jakož i v píslllt�, Zvl.ištnf ohle-d jest ],r:ín �l:t samouky, již ll(,llIají pl-ílc/,i­ n

,

Úlohy upraveny jsou lioj n.iu t-etholl za'(:vi(-('Ilí jsou slov:�, prvníc,l�,líloh;ieh

tosí.i nnvštóvovati školu,

po:-:tupn(� ve

těgí

tt,c��, V,

kt(l'a

a

tt"žší

s

vyhl'�.n:�

z'ldlly_ch ohLlí',1 samouku IH'('illl a pouenn­ pl'cdl:ízí k slovům těžším, tak Žl' ani uricí se toho nopozorujc. Udba sk l.irl.i se ldavlll­ z rozhovorů, které každodennč v ,'cri st' vyskv­ tuj II každé slovo opatřeno jcst, spr.i vnou lL po­ chopi tcluou výslovností. Vysv('rli\'ky II pravi­ dla jsou pod.inu slovy ncjjednoduššuui II ohccnč hlu

í

Ida'llY, nemoc! jater, dto­ žiuč«, žloutenka, reumatism, 7' (J",Z a tel­

nezáživnost, roba

bolení

nost, dyspepsie, špatné trávení, zimnice, rtiže, mrazení

lLOrdka, skorjúle, Pálení,

oyrdžéa, tasemnice, 7/ředy, uyraženiny na fu/ži, ralanii­ na, plellání, bolenI v kosteell, fwbllutí, ženské nedulty,

bolťsti

a

slabost, brondtitis, sPdla (os)'jIk)'),

v z ádeell ,

zdurat

a

pod.

i neu(-c!1<:lllu

srozumltelnýrnl. jest v tuhé P(·kIH� vn zb ('o obsahuje :ť stoj í 80c" s poštovu í d,.,y 1 k ou Hole,

Kuiha tato 204 stran

,

Anglický vyslovovatel.

,N;'l.vctlení lu� s!)r�Vnl;1ll1l vys�,)v()v:�ní., hl:ísko· slov V:lnl,. s�aJ)\k�)Valll. ct?lll � p:-:a,1l1 nll7'llcky�h ud.in ím Pro výslovnosti

a

čcsko-angHckt\ �k(lly

a

s

českvch

vvznu.mu. pro sn.mouk u

spracoval

Fr, ll. ZdruoelL

Dra. Petersa HOBOKO není paten­

tovým lékem, kárnách,

však

ani není

prodáváno

v

lé­

muž i, kteří užívá­

ženy jeho byli vyléčeni, jsouce podněco­ váni vděčností k lékaři a chtíce prospěti svým bližním, činí jako by jeho jednateli byli a umožnují mu tím zásobiti trpící i v krajích vzdálených. a

ním

neocenitelný domácí lék, zej­ ména v místech vzdálených od lékařů, neb lékáren. Nemůže býti koupen v lé­ kárnách; nýbrž pouze u místních lékařů, kteří v drobném lék ten prodávají. Pa­ kliže ve vašem okolí žádný jednatel se nenachází, pište přímo majiteli a bude­ te k uspokojení obslouženi.

Jest

112-114 S. HOYNE A VE.

Ohicag-o, :Ill.

I ozrun-en

piíz angli(:inn nui na,

c-

Poněvadž

pl-ízvuk l'(),1.(HIll.Ý od I-
Kélpesní

to

DR. PETER FAHRNEY,

í

vysloven � �(nizc t�to. pod}':o jc:-:: spr�,;l)(\ kt vuk.

každého slova, jakož rou slnhiku při pad.i.

s

slovnik

úplnou výslovností

a

česko-anglický,

pHzvllky

sestavil Fr, B,

Zdrůbek. Obsahuje asi 35,000 slov. plňtěné červené vazbě stojí $1.25.

V

pěkné,

Kapesní alovnrk anglicko-český, obsahuje Pl-CS 25.000 slov v pěkné, úpravné. pl.i­ těné ohebné vazbě stojí $1.25, Oba najednou koupené st.oj poouzc $2.2;;, Též lze dostati oba tyto slovníky v jednl! knihu svázané, v p("']{nýeh, pl.itčných a oheb­ í

ných

dcsk.ich pouze

za

$2,00,

Všechny tyto slovníky zrle uvedené mají tll výhodu, že jsou upr.rvcné tak, ah" se lehce pn sobě v kapse nosi ti niohly. .Isouce ti-:těllY pí­ smem drobným, ,,;ak vL'lmi (;íteln.Ým, vj'stqlUjí, úplnč rL zevrulJll(� slovní z:ísobll oh ou l'ečí II pn tom pl'C(� netvoH Pl'íliš ohjemllou knihu, .JSOIl to jediné slovníky toho druhu dosud vydané a vybo·' ví potřebě každého, kdo slovníku zapotl'cbí UlIL

�====================================�== I

I I

I !

�KnIDa, jBž nmnBla by scházotl V žáťlnó aOlnácn�sti. � Nákladem Aug. Geringera

vydán byl právě:

DOMÁCÍ LÉKAŘ Učení Dle

člověku

o

ve

stavu zdravém a chorobném,

posledního vydá.ní pá.tého Dra. Jos. Pečírky pi'ehlédnul a dopInky opatřil praktický lékař a ranhojič chicagský MDr. J. Habenicht. 402 STRA�

Cena l�nihy a

v

YELKÉ

tuhé vazbo

rohy $1.50,

OSMERKY.

koženým hi-botelu poštou $1.60. s

Doporučovati nějak zvlášt' "Domácílzo Lékaře" máme za to, že bylo by zbytečno. Jest to kniha, která zamlouvá se již tím, že dočkala se tolikerého vydání a že do dnes považována i odporu­ čována jest těmi nejlepšími českými lékaři jako to nejprostonárod­ nější, nej sroz urni tel nějšf lékařské dílo v českém jazyku vydané. Jest to pravá kniha pro lid. Sloh "Domácího lékaře je jasný, zřejmý, Dr. Pečírka, lehce pochopitelný, obsah pak nanejvýš poučný. jenž dílo toto sepsal, byl jedním z těch málo lékařů, kterým prav­ da je nade vše a kteří snaží se lidu raditi poctivě a vždy to nejlepší, Dr. Habenicht, jenž toto vydání "Domdcí/LO nejprospěšnější. Lékai<e" opatřil různými užitečnými" doplňky, dodatečnými před­ pisy a návody, znám jest již dlouhý čas chvalně mezi krajany na­ šimi co lékař' nevšedního nadání a schopností a týž k úplnosti a dokonalosti vydání tohoto rovněž značnou hřivnou přispěl. Zkrát­ ka jest "Domácí Lékař" kniha, která v žádné rodině české neměla by scházeti; kniha, která při každé možné chorobě, neduhu neb nemoci poskytne Vám užitečné rady a zároveň poučení, jak pro příště té' neb oné nemoci předejíti a jí se vystříhati. Tělesná ústrojí a celé tělo vůbec jsou v knize této důkladně popsána. Na oněch 402 stránkách, jež kniha ta obsahuje, naleznete podrobné popsání, prostředky i pokyny ohledně každé nemoci. Vzdor tomu pak, že kniha tak objemná a poučná jest i skvělé typografické úpravy a již pevně i vkusně v tuhých deskách s koženým vyzlace­ ným hřbetem je vázána, ustanovil nakladatel cenu za ni velice mír­ nou a sice pouhých $1.50, poštou $1.60. Odporučujeme knihu tu každému co nejvřeleji a doufáme, že všude dostane se jí vlídného přijetí. K dostání u všech pp. jednatelů, zejmena pak u nakladatele -

..8.. ua.

aER.:rNaER.A.�

150 w. 12th

Dra. J.

Street,

Pečírh:y ��DOIllácí

CHICAGO,

ILL.

Léh:ař.��

�=========================�==�====��

V knihkuvoctvt A. GortnRora �8 o�i8unati naslounUcl aru8�t8 knihy: Ncjdůležttějši knihou pro příslušniky a zaměstnání, jest bez odporu

všech stavů

Ottuv Slovník 11lustr.

Vychází formátu

sešitech

tHarchových

osmerkového.

velkého

vyšlo

Posud

139

jednotlivého sešitu jest 25ct., které lze též v 6 objemných samostatných svazcích vázané neb nevázané koupiti.

sešlt.ů:

cena

Díl I.

(A-Alpy)

má 1000 stran

.

více

$9.75.

obrazy

1141

II.

(AIgueire-Ařušak] příloham

s

Díl II.

í

lovský obrazy

vodní vazbě $9 00. Díl III. (n-Bianchini) obsahuje 946

(aas.)

se

47

Cena

textu.

ve

213

a

..

s přečct.nýml vyobrazeními v textu, obrázkovými přílohamí. Cena dílu III. váz. v původních deskách $6.00.

stran 9

a

Díl

IV.

(Bianchi-Giovani-nžundres)

má 1026 stran, mnoho vyobrazení 19

a

obrázkových příloh.

Cena

v

textu

s

25

přflohami

a

103

vyobrazeními

v

za

Staré

Nové město.

a

36

Josefov. Vyše­ pražské. Se 367 obrazovými přflo­

(506 st.r.]

Cena $13.00, skv.

Předměst.í

původními obraz'y harni.

1887.

okolí

a a

váz. $15.75. Díl IV.

obrazy

a

Polabí.

18 obraz.

Se 185

přiloham í.

Ot tův Slovník

Naučný jest jediným mo­ derním dílem českým, které podává vý­ sledky lidské práce až po naše dny, a možno je proto právem nazvati nejdů leži­ tějším dílem pro české čtenářstvo. Bez Naučného Slovníku neobejde

se

dnešního

žádný osvícený občan, jemuž na stá­ lém doplňování vlastního vzdělání záleží, i jest proto povinností všech českých čte­ nářů, aby podporovali toto dílo české. Je psán slohem prostonárodnírn, všeobecně srozumitelným a tedy každému přístup­ ným, kdo umí čísti. Slovník tento 'pI'ináší dne

četná zdařilá vyóbrazení v textu a zvláštní obrázkové přílohy, provedené dle potřeby i v barvách. V obsahu jeho pojednává se o všech oborech lidského vědění a co do se

všem

současným

dílům

původními

(285

1888.

str.)

Cena $7.;')0, sk v. váz. $10.25. Díl V. Hory Orlické. Se 169

vodními

vyobrazeními

(266 stran.)

příloham l.

1O

a

pů­ obrazovými

Cena $7.00, skv.

váz. $U. 75. v Ý c hod n í c h Č e o původn írnl vyobrazeními obrazovými přfloharni. 1890. (234

Díl VI. a

14

str.)

.

V J i II

-

-

Se 156

Cena $7.50, skv, váz. $10.25. Stl'edofloH. Se 187

Díl VII.

pokračuje.

úplnosti vyrovná

na.

ch ác h

Lze též po 5 sešitech dílo toto odbírati U vydávání sešit.ů se rychle $1. 15.

tohoto druhu.

Cena $7,50, sk v. váz. $10.25. J:> r a h a Část II. Malá stra­

hrad.

textu.

Cena VI. dílu skvostně váz. $6.00.

Se 198 původními obrazovými pl-nohami. 1886.

10

Díl III.

skvostně

vázaného IV. dílu $6.50. Díl V. (C-Čechúvky) čítá 8lH strany, četná vyobrazení a plány a 10 obrázko­ vých příloh. Cena V. dílu ve skvostné vazbě $6.00. Díl VI. Čechy-Dauseur) má 956 stran

Hradčany.

a a

.

Cena $ (i. 00, skv, váz. $8.75. P r a ha. Č{tst I. Hrad krá­

Díl III.

vy­

v

a v a Se 130 původními obrazovými přílohaml. 1884.

V I t 12

ft

(228 str.)

obsahuje

skvostné pú­

stranu

obrazeními

illu­

Společnou prací splsovat.el ův a umělců českých, vede F. A. Borovský. Celé dílo rozděleno jest na následující díly: Díl I. 8umava. Se 173 původními obrazy a 11 obrazovými přfloham í. 1883. (268 st.r.] Cena $ 7.00, skvostně vázaný

než 5000 různými články, 174 vyobraze­ ními v textu a 15 většími barevnými pií­ luhami. Cena dílu I. skvostně váz. $6.00. Díl

a

pamětního,

Cechy_

Naučný,

encyklopedie obecných vědomostí.

V

Pozvání ku odebírání skvostného strovaného díla

vodními vyobrazcn ími lohami.

a

8

pů­ obrazovými př-í­

(�54 stran)

1892.

Cena $6.50,

skv, váz. $9.25.

Díl VIII. ními hami.

Díl.

seš. 8. Na

'.ráborsko.

vyobrazeními 189�. IX.

a

�4

Se 180 původ­ obrazovými přflo­

Cena $6.00, skv. váz. $8.75.

Západní

(celého

díla

Čechy.

Čech sešit

všechny díly

"Čech"

Vyšel

134.

dostati

lze

skvostné pů vodní desky po $ 2.00. Až dosud vyšlo 134 sešit.ů celého díla

'je

odbírati po jednotlivých "Čech" a lze sešitech v lhůtách libovolných. Cena jed­ noho sešitu 50c. Skvostné a nádherné dílo toto stalo se skutečnou ozdobou literatury české a vy­ dává se společnou prací všech čelnčjších spisovatelů našich, Tak též část obrazová

pracována jest nejlepšími umělci českými.

Krásné obrazy, provázené poutavým a za­ jímavým líčením jednotlivých krajin, hi­ storicky památných míst a vůbec všeho, což pozoruhodno jest; vše to dovede uchvá­ titi mysl a pozornost čtenářovu v úplné míl-e, že zdá se mu, jakoby krásy a veleb­ nosti přírody a celou řadu měst i dědin té naší drahé vlasti viděl před vlastníma oči­ ma a tím více naučí se pak poznávati a milovati ji Na

a

pHŠtí

vážiti si rodné své země. rok

kový časopis

přcdplat'te se na obráz­ a poučení,

pro zábavu

"ZLATOU PRAHU" krásný illustrovaný Předplatné časopis pl'U ímá se pouze na celý rok a to pouze $;5.00 s poštovní zásylkou. na

tento

Zlatá Praha druží

se

k oněm

belctris­

neví­ v dějinách naší literatury neslýchaný. A tak můžeme Hci, že Jirásek je ne]­ přcdnčjšírn representantem naší krásné prózy, která v něm dospěla znamenité výše umělecké a stala se nevyčerpatelnou studnicí duševních poží t.ků. N etřeba tedy dokazovati, že práce takové mají se státi majetkem celého národa a že ideje jimi hlásané mají pl-ijíti ve známost všech t.říd národní společnosti. 20

Zlat.á

stva

příst.upnýml,

šl tů

pouze

na

pl'-ináší

v

části

v

•

Prahy je rovněž

pestrá a zajímavá. Podobizny slavných a vynikajících mužů v a žen ve výběru nej­ pUsnějším, obrazy historické, genroyé, krajinářské, vyobrazení zajímavých před­ mě tú přfrodn lckých i průmyslových jsou hojným počtem uloženy v každém čísle. Obě stránky, textová i obrázková, hledí přodcvšírn k látkám českým a slovanským.

Pozv{u'lí

ku odebírání sebraných Alolse J lráska�

spisů

néjsích českých vlastech českých všeobecně známým; ze všech jeho prací vane nám vst.řío zvláštní, jímavé kouzlo plné lahody a té ;'vláštní přít.až l ivost.í, které ncodolá žádný český pro osudy svého národa zaujatý čtenář. Alois Jirásek jako pravý umělec, spisuje se stejnou výtečností novel ly a romány dějepisné i novověké: bohatství jeho ducha .

pro oba tyto

odbory slovesného umění

nevyčerpatelný poklad, což pH pilnosti a plodnosti jeho a př! veliké rozmanitosti jeho uměleckých út.varů, je zjev zajisté nejradostnějšího obdivu hodný a ještě před

cena

10 se­

$1. DO,

dosud vyšlo 160 sešit.ů, které libovolných Ihůt.áoh možno objednati. a

Zapput.řt.c si theoreticko-praktickou Skolu pro harmoniku tahací, z.vlašmím zřetelem

na

d V011-

a

samouky, Výcvik

na

jedno­

třfřad ovce.

Nové, co nejsvědomitěji vypracované dí­ vyrovná se každé obšírné škole hu­ dební, na jiné nástroje až dosud vydané. Obsahuje nezbytně pot.řcbnou hudební theorii, vysvětluje ji spůsobcrn nejpopu­ lárnějším, čímž st{t\'á se nřist.u pnou a snadno pochopitelnou i těm, kdož nejméně lo toto

umění hudební zasvěceni jsou. Dále nám škola ta 50 dobrých cvičení, mezi nimiž nacházfmc mnohé krásné písně v

pt-ináší

našeho 1 Idu,

na

to postupem

přccháztmc

skladby taneční, tak že škola naše jest nejen naukou, ale i knihou na

motivy

z

OpCI'

a

pl-íjcmně zábavnou. Vedle hudební t.hcorlc a hojných cvičení, pojímá škola ještě mno­ hé nříklady notové i formulkové, o nichž se

nezmiíiujeme.

�kola do

tato zjednává sobě příst.unu ncjen nejskvostnl�jšÍch salonů českých pro

eleganci, uměleckou cenu a přesně· t,ypografické provedení, ale i v domácno­ svo] i

stech rodin méně

jednoho z ncjpřcd­ novclllst.ů, stalo se po

Jméno Aloise Jiráska,

je

se

ustanovena

Méně než 10 sešlt.ů ncodcsílá. Úprava jest velmi

na

textové:

básně, romány, novely, humoresky, h isto­ rické i moderní; články dějepisné, pií­ časo­ rodnické, kulturní, národoplsné, písné, zeměpisné, filosofické, aesthetické a tak dále; feuilleton; úvahy a kritiky o útvarném umění, literární, hudební a dramatické, zprávy o pokrocích v práci průmyslrié a ozdobnické, hojnou směs drobností zajímavých z veškerého života současného, kulturního i společenského. Obrázková část Zlaté

venkov

úhlednřt

:;e

Praha

a

Aby se sebrané spisy Aloise Jiráska staly i nejširším kruhům českého čtenář­

tickým časopisům vlasteneckým, ktcré pěstování jazyka a ducha českého obraly sobě za hlavní cíl veškeré snahy a práce své.

lety

daný

zá.rnožných

pro svou láci.

každou harmoniku lze školy této Hráč na jod nořadovku zajisté po užíti. pl-Chrání jednořadových cvičení se{ více Na

neuspokojí s tímto skrovným nástrojem a opat.ií si dvou- a t.řířudovk u. Kdo však dvou- neb t.iířadovku má, musí se naučiti rovněž začátky na jedné řadě, aby si osvo­ jil pravidla Fádnému hráči vytknutá. N ej větsí prospěch máme z dokonalé ško­ ly· této, že její prostřednictvím dospíváme k nejvyšší virtuositě, jaká jen možná jest. Až do vydání školy, která se vším prá­ vem titulem" první pů vodní česká" hono­ siti může, nebylo vůbec žádné praktické školy pro tahací harmoniku vydáno.

Dle výsledku nabytých v Čechšch po více než jedno století, jest R. M. Rose zázračná masť jedním z nejznamenitějších a nejosvědčenějších prostředků. jaké lékařské věda zná. Masť tato, již lid v Čechách sám pojmenoval zňzračnou, byla vynalezena rozhlášeným lékařem a má tak výtečnou pověst" že ji i lékaři předpisují pro r&zné případy nemocí, Ona hojí z kořene rheu­ matismus, gicht, neuralgii, veškeré nastuzeni­

Vysvědčení skvl>:lá

Kde

vůbec všecky zevnější nemoee. Tady několik z tisíce vysvědčeuí na důkaz, ja­ kou hojivou sílu zlÍzračná masť v sobě chová, Cena kbelíčku 50 ctů., poštou 60ctií. •

Ctěný pane! Považuji trápen

v

upoutána

zhojen.

za svou

povinnost ozné­

masť vaše ňčinkovala. Byl jsem noze rheumatismem a nemohl jsem ani choditi i použil jsem vaší "Zlizračné

jak

Nebez)('čný rheumatismus

z těla vypuzen. Mlím jedině vaší .Zázračné masti' co děkovati, že jsem se zbavil muk rheumatis­ mu, jímž byl [sem dlouhou dobu trápen v rukou a nohou. Pfiloživ něk olikrňtc f lastr, úplně zdrriv a odporuěuji masť tuto jsem krajanům jako skutečně zázračnou. J. Lehečka, 9 Jerome Ally, Cleveland, O.

Ctěný pane!

do práce masti" a ta skutečně také zázračně účinkovula, neboť noha má jest opět zdráva a jlí nastoupiti mohl svoji pršel. 'Děkuji vám mnohokráte za tento účinek. Frank Svatuška, čís. 566 1. A ven ne, N ew York City.

Před třemi

lety zlámaná

noha

nyní

vyléčena.

A opět sproštěn muk rheumatismu. Ctčný pane! Výsledek hojivé síly vaší masti jest nepřekonatelný Byl jsem s rheumatismem

Ctěnf pHteli! Ve1ice jsem se potěšil zásylkou vaší masti a ihned přiložil ji na nohu. kterou jsem si před třemi lety zlrimal a jež působila mi stále velké ještě bolesti. jsouc špatně zhojené, Zkoušel jsem všecky léky. které v ohláškách časopisů jsem nalezl, ale bez účinku. Teprve vaše masť mi pomohla, tak že necítím víc boo lestí ani kbelíček třeboval.

bez

rady a pomoci, až použil jsem vaší masti a vyhojila mne dfikladně, kdežto jiné léky zůstaly bez ričinku. J. Mejatřfk, 46 Anson Ave., Cleveland. O. ta.

i objednňvšm ihned zase kdy bych jí někdy snad poJos. Vanorný, Lesterville, Dak.

nejmenší na

masť."

"Zázračná

Jsem vrim povinna (l íky za vaši ,,:tllzračnou masť." Po dva roky jsem byla tr.i­ pena píchli ním na prsou, trízala jsern se na nulu lékařů, užívala různé léky, ale bez Minku. Tu zkusila jsem vaši masť; přiložila dvakráte a jsem zdráva. Nebýti vaší masti. byla hych na lůžko i odporučuji ji ještě dnes všem krajanum pomoci poti·ebujícím. Anna Kahoun. S úctou čís. 26 Warren Street, C'eveland, Ohio.

a

miti vňm

COlin.

lékaři, ani žádné léky napomohly, tam uzdravila

ralé. vředy, narnoženiny. suché lámání, otoky,

Rheumatismus

Brklgeportu,

Ctěný pane!

ny, bolesti v ld-íži a na prsou, v bocích, zatekli­ ny žaludku, jater a ledvin, dny čerstvé a zasta­

lišej StlljŽ

z

Fr. Sladký a Ch. K bík zhojeni z dlouhole­ tého rheumatismu, Miss. K. Gregovy z píchňní. Miss C. Kelly z dlouholetého pfcluin], .J. Nový Miss Mary Kubík z bolestí na z obraženiny, P. Schirnlinger. 141 Hamilton ul. prsou atd.

Nezklamala nikdy a nikoho. C1čný pane! Objednal jsem několik kbelfčků vaší masti na zkoušku pro své pr'átele a osvědčila se všude s nejlepším výsledkem.

novo,

Opět rheumatismus zhojen. Vážený pane! Tímto dňvňrn vňm vědět, že Zázračná mast" toho jména zasluhuje. vaše neboř zhojila mé veliké rheumatické bolesti ihned po užiLí prvního kbelíčku. Fr Rickert, č. 426 E. 59. ul., N. Y. City. Píchání v kostích zhojeno. Ctěný pane! Sděluji vám, že jsem kbelíček ,.Zá.zračné masti" objednal pro svoji tchýni, pí. Vydlákovou, kteráž stonala celé léto. majíc píchání v kostích. Paní Vydlriková kupovala mediciny, linimentya masti, kde kdo jcn jaké radil marně, až já čta vaši oznámku objednal jsem kbelíček masti a pí Vydlňkovri ucítila ji1. hned ·\Ílevu po prvním flastru tl po druhém už mohla jít s postele. kde byla dříve stňle upoutána a chodí nyní úplně zdráva. Proto bych radil krajanům, kdo jest stížen jakýmsi neduhem, aby sáhnul k této masti skutečně zázračné, Objednávám ihned zase jeden kbelíček. Ant. Soukup, Octavia, Neb.

F. Tuma,

ranhoj ič,

čís, 697 Forrest Street, Cleveland, O.

.,

O es 1 BIt"

no h ou

u

Huss St.

..

jiné užité prostředky nepornohly

, ,

a

paní

Kožf­

škovš nemohla konečně ani choditi. Dozvěděv se o tom, nabídl jsem jí "Zázračnou mase" s tím podotknutím, že nežádňm žcídného zaplacení, masť rňnu

nezhojí. Po 14 dnech přišel p. s mnohým díkem, že se masť nadarmo zázra(:ná nejmenuje, neboť počala dnu hojiti od kosti a nyní uemň jeho manželka po bolesti ani památky. Ž ádný jiný lék jen "Zázračná masť" pomohla Ctěný pane! ,Zázračná mast" vaše toho jména zasluhuje, neboť má manželka trpěla bolestmi v kHži po několik let a já už vydal peněz za všelijaké ty vychvalované oleje, linimenty a flastry, nic však platno. Jedině váš je denkbejestli

Kožíšek

/

.

Cleveland. Ohio.

Ani léknř nemohl pumoei. P. Sudík z David City. Neb píše: Manželka farmňře p. Kožfška měla na noze veliký vřed, z něhož se utvorila bolestné, strile hnisaj ící dna. Přivolanému lékaři nepodařilo se r-inu zacelit.i vzdor všemu namuhňní a. také ž·'tdn(�

u man ž e 10

vyhol 0Jelly. Ctěný pane! Druhou zásylku jsem od vás obdržel a ihned zase píši o třetí pro dva zdejší občany. Co se týče druhé zásylky, ta se známenitě osvědčila. Můj bratr a jeho manželka měli dlouhý čas churavé nohy a �o přikládňní vaší "Zázračné masti" jsou nyní uplně zhojeni, tak že vám nepřestanou do smrti děkovati. Jest to masť skutečně zázračná. M. Vosoba, Oxford Junction, Ia. v

Výsledek všude skvělý. Hojivá síla vaší masti jest bllječn:í II mnoha svědky potvrzená. Jlí vyhojil se úplně ze své nebezpečné nemoci v několika dnech. Upozor­ Duji s díky všechny na vríš lék. kdož pomoci J. Zelenku, potřebují.

a

pravil

•

I

že 'mimo JinÝch záležitostí následující udání o účin­ ;;, p�mohltak jr;.st nyní ňpjně zdr!Íva ,Zašlete mi ještě tři. "cích Rose-evy zM;račné masti: Ct�ný pane rzP., '". ,k6ehčl{y pro pHbodu.. 'přiložený obnos prosím zašlete midva kbelíčky Frant. Uric4, Mannly,Ia. mastě. Nemohu opomenouti jakým =i-

zázra,Č}'lé ma,'sti", ,jí

líče,�,

dObř,e,

..

,

�!

sděliti, sledkem, opravdu zázračným, použil jsem d.�í!� mně zaslané masti. Budete se 'zajIsté již vámi

: Jiný kvělý doklad hCtjhé síly. Nebyla jser] pro bolesti v nohou schopna k ži'Ídnp, práci jak v červencimin. roku psal � po různých pokusech užila jsem ještě pamatovati, k vyléčení vaší ,�Zázračné masti" a to se šřaetjsem vám, aby zaslali jste mi kbelíček zázraěqt masti a to bez odkladu, neboť: mne tehdy ruk Ilo
,

,,-

1

,

,S

,/

,

.

.

_

..

-

;.\serh

"

,,'

�

v

'

'.

,

"

'

nehtu

na

velkých

palec

strf)

nohy,

u

Kus rrelitn držel

prstu.

s

zakoušel

pf

tím nemalých bolestí. ,1,: obtíží. Vzav útočiště Ji,zá­ s

vyléčil jsem se za krátkou dobu II odpomčují ještě jednou co néJ

ěež

1<,

Masť

mně kůí'í

šlopl

&9i

poručuji našincům tl

-

jsem

Dopsal jsem si pro jeden kbelíček masti na rheurrratiejnus Za týden �sení ji tu měl po poště (vážÍ' 6 mi;CÍ)., pfiložil jsem nňplasf na bolavé místo a hle ·úí.�rak, hned druhý den .bylo 1;:4 dní a bylo po bolestilépe tl. netrvalo to ani celý kbelíček j�eln nevypotřeboval, jeden takový stojí 60 centu LBe zásylkou, což ostatně z mé zkušenosti odjest téměř darmo a nrůfiož � zračné masti.

zázračnou masť

ovu

t�Zázračnoumasť. F' Langer, P. M.

domácnosti.

v

v:

nézbyt�ý

co

.8 úctou Jakub

Sku,l"Č,' lě zázračná. ;,A erikáu").

Ch'e�a

,

I

,.

.

čas.' Columbiu P,roti otekllně, ",,, MuWis., 10. dubna, ,,. Ct. p. P an J Uhr,,; lh č 113 1,', ,sÍlu vám též oznámí,',' jak podivrilforlná jest li i no ? porn n� od p!lsobivost masti Rose ovy, již jsem ob .,," Jsem no u o e� ou, a () avou, anlZ yc ,se y. .� .' V/IS co mas ť.' Zcl.zra čt,.' nOlI plOtl r'h eumatlsmtl. h' osthl ě' k I ,v'l' V I:' t C(1 ;t V··tě li dilať u ci a m. ' z ,zra ne·mas I a, e. so va Jse_m pU' e 1 :ll '.,' d'o b 1'0'h o a sp I'o h'l"lve�h o b"y l'a mne ve I;" ml v í': o' ... tan;:>u 't'} ,: I ·1 l)'.} vy(1 a t ě P pOUZI Jest to 'proti neduhu, kterým" em stižen byl.,� v �ra 1C y; a ! Jsem' "'� 6JCn ( y ope.·vy ,,'. J�em. "j za Ja k'ou se ('ute č n,ě Zazra č'n .... 'h mast. s 1,' pGvazuJe. i a pro tl' \ os t'I .k ."d" o I I, ,az Jl mqJ;lu o,d pOl U,č'ť' " :. ,s ��( e!:1ll1 Josef Schll'ffer. V}lŠ oddaný kd-ci ueb bolestI neduhem, co vSkut� trpl ueJakou I

(Vyňato

z

Lodi,.

C,o.,

,�. 'oři'" J t�· Č· ?,(,Pe'� � ��v ,/c�<xi hUJe 'tz\�lra bU Imas bovnh: b�l' má,0- čn �a, :,Vt� 'zn.t·,.·J._se�,,' Jou] 'dJ1čz ��emb.?lkl zebPulso },t1 'ho�z� ,

.

,

:i "18.,

,

G,etin,ger!

.

,'jednal

..

-

..

.

jinÝ,ll nedu,hU,

iBři-�o,

v

nMv,ýS,le,dl.�U I ;,'

'

-

•

,

"

'

....

V'

..

eClhl ·.,

v"

CX:k,b'i,SI'Čk'�

-

-

•

.

-

.

.

.,'

,

"

.

,I

'.

'

�"dporllčení v llqítelském .dopisuit,:j Newburg':i!;Was'h� (;V';t�eM p Jaknb Che� ,k� nám ,

•

,

jnglon ({o., Iowa, sděltl' i';,

,

:�

'Il�·avuí

,

z

..

I

v

dopis);"'$.y�m

',,�

jednatel:

JI.

�;

•

"

.,

,

Gcri�$er�' Jt:·."", .

kU'J)omocný prostl·edek. M'llje za to� Že �rajan� zájmu budou m,íti tuto mast' ve sťě ,Josef Uhlíř:'f j dpmácnosti, zustlÍ VálU v úctě ve' vlastním

�,�

HiO W� 12tjľSt.·,

'

_C�,icago, Ut!: .

,

.;

.,:f.�

'

.

.,

..

,/

m ':_

:1

"

,

;1

�,_

•

.I

.

�

i

-

�

.

Karlovarské aOhicagské .

.

Oplatky. .

.

1.

,

NejchutnaJ�1. ·

k

vlnn,

ZlIlrz�n�, čaji, káv� a

*

Karlovarské,

oplatky. "

*,

čokuláda.

*�

. '

,

zákuseK

K dostání

každé řádné grocertl, cukrářském zárodu aneb pNmo II

·Karlovarské

,MAlKIRCHMAN-A, cukráře

oplatky.

v

'.:

'

.,

:' "

,�

'17'4-776

12th

Boulenrd,

,*

CHICAGO, u. s. A. � �ošlete si «

•

pro

�.

. '

�'"

,.

c�nníH. �j'

,J

I',

',,',

.mJ

7I@HICAGO, ,ILL.

U!�st 12tt} �tr��t,

'2°7

"""-----'===:;::.::::::::-=--l*J3==== Peníze

Půjčky, Peníze

nízké

půjčujeme

na

majetek

na

,liroky.

ukládáme

na

prodáváme

první hypoteky.

splátky 've

mírné

na

Pozcml{y Zastupujeme lll, sVteV P01·.·.·t· pojíšt'uiíoí společnosti. Přepla vní lístky přes Brémy .:Ham.buJj�.t. Peníze zasíláme Čech levněiinež l ošta.�:" '

všech částech města.

_

pouze

ty nejlepší

.

a

.

do

::

Vymabání dMictvÍ

-

V

Čechách, Morav�, Rakons�n' a Nemcckn

,

,

.,'

v-

.1'.,

Praoe notarsl�e vyl�onavame spra

-:-

e'8

PPro:tltíŽleníta";lStrěakt�, SOUdůl'�šPto:epm;pvj� ta oeus a os esn

v

nUJe

se

-.

r ·-:;=t��y :">-:

.

eu a

v

levne.

:,1 -IJ [

-

'

�1[,

�1f, i

.,'

s veškerou úctou

�OJ?J:CX.A. ::K:U:el:N '

J.

U'���

ŠTORKAN. český právník.

*

.

,I .

l

II

'

osornost.

p'Z

oJ

\

-:-

,

&:; 00.

"

2.07.' W: st�ee.�'.�I:��o.1'-jf 12th,

"",

,"

,

� .:�

_.