5. Eucharistie a Maria KVĚTEN 2015

5. Eucharistie a Maria – KVĚTEN 2015 Materiály pro přípravu ve farnostech: Katecheze pro děti I. stupně Katecheze pro děti II. stupně Katecheze pro mládež Katecheze pro dospělé

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015

Obsah: 5. 1. Uvedení do tématu

viz vytištěná brožura nebo http://www.nek2015.cz/ke_stazeni

5. 2. Katecheze pro děti I. stupně

str. 3

5. 3. Katecheze pro děti II. stupně

str. 5

5. 4. Katecheze pro mládež

str. 9

5. 5. Katecheze pro dospělé

str. 12

5. 6. Adorace


5. 7. Homilie


Česká biskupská konference © 2014 Připravila českobudějovická diecéze. Pracovní materiál – text neprošel jazykovou korekturou. Určeno pro vnitřní potřebu. Neprodejné.

2


5. 1. Uvedení do tématu – viz vytištěná brožura 5. 2. Katecheze pro děti I. stupně ZŠ 5. 2. 1. Metodické poznámky 5. 2. 1. 1. Cílová skupina Žáci prvního stupně základních škol navštěvující výuku nepovinného předmětu náboženství (jedna třída nebo menší skupina 10 -15 osob). Děti ve věku 6 – 10 let navštěvující farní společenství, skupiny po 10 – 15 dětech. 5. 2. 1. 2. Cíl katecheze Děti se seznámí s úlohou ženy jako hostitelky a Panny Marie, která pod svým srdcem hostila Ježíše. Děti mají pochopit úctu k Eucharistii a tím také k Panně Marii. 5. 2. 1. 3. Časový rozsah a čas na přípravu 1 vyučovací hodina (45 min.). Příprava: 1 hodina. 5. 2. 1. 4. Pomůcky Bílý ubrus, texty ze SZ a NZ, obrázek Panny Marie, svíce, květiny nebo jiný dekorační materiál. 5. 2. 1. 5. Finanční náročnost 100 Kč.

5. 2. 2. Metodický postup 5. 2. 2. 1. Představení tématu Budeme se zabývat hostinou a úlohou ženy při hostině. Význam hostiny ve Starém zákoně byl v požehnání těch, kteří hostinu připravili a také se jí účastnili. V Novém zákoně se setkáváme s hostinou na svatbě v Káni Galilejské, kde se projevila pozornost Panny Marie a požehnání ve formě prvního zázraku Ježíše Krista. I my máme dnes možnost aktivně se spolupodílet na přípravě eucharistické hostiny a příkladem nám může být právě role ženy – hostitelky a Panna Maria v její pozornosti a soustředěnosti na Boží vůli. Příběh: Maminka Lenka připravuje večeři. Je dnes obzvlášť unavená, protože přišla pozdě z práce a ještě se musela cestou zastavit v obchodě a udělat velký nákup. Doufala, že její dcera, osmiletá Lucie už bude mít hotové úkoly do školy a jídelní stůl bude uklizený. Maminku však čekalo nepříjemné překvapení. Nejen, že Lucie neměla úkoly ještě hotové, ale jídelní stůl po jejím příchodu domů, byl plný odstřižků papíru, zbytků po ořezávání pastelek a dokonce i zbytků odpolední svačiny. Lucie to po sobě neuklidila a šla si klidně hrát na dvůr s kotětem. Maminka Lucii zavolala a požádala ji, aby po sobě tu spoušť uklidila a rychle si dodělala úkoly. Lucie hned poslechla, ale trvalo jí to dlouho a tak s přípravou večeře mamince už nepomohla. „Co se dá dělat“, povzdechla si maminka a doufala, že alespoň u večeře se všichni sejdou včas a budou si moci popovídat o tom, jaký měl kdo den a co v něm prožil. Tatínek přišel včas, voněl po smůle, protože právě skládal ve sklepě dřevo, ale ruce měl čistě umyté a pěkně se na maminku usmíval, když zjistil, že k večeři bude oblíbená pizza. Jen na Lucii si museli rodiče počkat. Trvalo jí to hodně dlouho, než přišla ke společnému stolu. Ale jak to jen Lucie vypadá? Teď si teprve maminka všimla, že Lucie má svou nejhezčí sukni pocákanou od inkoustu, vlasy má rozcuchané a na koleni velkou díru v punčochách. Ani její ruce nebyly umyté, ale Lucie si toho asi vůbec nevšimla, protože když viděla, že k večeři je pizza, hned se vrhla ke svému talíři a ukousla si velký kus. To už bylo na unavenou maminku

3

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 Lenku trochu moc. „Jak to dnes vypadáš Lucie? Co ty špinavé ruce a špinavá sukně? Copak tak se chodí ke společné večeři?“ zeptala se maminka rázně své dcery. „Ale maminko, copak jsem to mohla stihnout? A navíc, stejně jsme doma sami a tak mě nikdo nevidí“, odpověděla s plnou pusou Lucie. „Jenže my tu naše milá Lucie nejsme sami“, vmísil se do rozhovoru tatínek. „Kdybys tak nespěchala a nevrhla se hltavě do jídla, tak jsme se stačili pomodlit, popřát si dobrou chuť a také se radovat z Boží přítomnosti. Navíc to není vůči mamince slušné, protože jak sis mohla Lucie všimnout, jídelní stůl byl prostřený, je na něm čistý ubrus a uprostřed stolu je květina a zapálená svíce.“ Teď si teprve Lucie všimla, co všechno maminka stačila přichystat, aby všechno bylo pěkné a připravené. Lucie se zastyděla a rychle si běžela alespoň umýt ruce. Když se vrátila, omluvila se mamince a konečně se mohli všichni před večeří pomodlit a poprosit o požehnání. Při večeři najednou Lucii napadlo, co asi Panna Maria, když se starala o malého Ježíše, vařila k večeři, a jak u nich v Nazaretě stolovali. Tak si celá rodina o tom při večeři pěkně povídali. 5. 2. 2. 2. Vlastní téma Celá skupina sedí v kruhu nebo kolem velkého stolu. Začneme tím, že se pozdravíme jako přátelé a na znamení toho si podáváme postupně ruce. Jeden podá ruku tomu druhému tak, že nastaví pravou dlaň a podá ji kamarádovi vpravo. Ten mu pak položí do dlaně svou levou dlaň a pokračuje. Tak se pomalu kruh uzavře. Ptáme se dětí, co nám to připomíná nebo kdy se takto lidé setkávají. Je to většinou při společném jídle např. sváteční oběd, hostina, svatba, oslava narozenin apod. Kdo se k těmto oslavám (hostinám) zve? Děti odpovídají, starší děti mohou na připravené papírky psát, koho by na takovou hostinu pozvaly. Na hostinu jsou zváni příbuzní a přátelé. Hostina či oslava by se nemohla podařit, kdyby nebyla dobře připravená. Děti postupně vyjmenovávají věci, které patří k přípravě hostiny. Např. pěkný ubrus, talíře, květiny, skleničky, pěkné oblečení, zákusky atd. Větší děti mohou na papírky, na které psaly seznam pozvaných hostů na svou oslavu, vypsat všechny věci, které by neměly podle nich na oslavě chybět. Přečteme si příběh o Lucii (viz představení tématu). O příběhu chvíli společně diskutujeme. Zažil někdo podobnou situaci? Stolujeme doma společně, nebo jí každý sám? Jak asi stolovali kdysi Panna Maria se svatým Josefem a s Ježíšem v Nazaretě? Zeptáme se dětí, jestli někdo neví, jak se zacházelo s hosty ve Starém zákoně. Když přišel host do domu, byl pozván ke společnému stolu a bylo zvykem pohostit ho, jak nejlépe to bylo možné. Doprostřed kruhu dáme bílý ubrus a na něj položíme dva připravené texty ze Starého zákona. „Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl: „Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby.“ Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je rychle připravil. Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem. Pak se ho otázali: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl“ „Tady ve stanu“. I řekl jeden z nich: „Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle tvá žena bude mít syna.“ Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu. Abrahám i Sára byli staří, sešlí věkem a Sáře již ustal běh ženský.“(Gn 18,6-12) „I přišel král s Hamanem opět, aby popíjeli ve společnosti královny Ester. Také tohoto druhého dne, když popíjeli víno, otázal se král Ester: „Jaká je tvá prosba, královno Ester? Bude ti splněna. Jaká je tvá žádost? Až do poloviny království bude ti vyhověno.“ Královna Ester odpověděla: „Jestliže jsem získala tvou přízeň, králi, a uzná-li král za vhodné, nechť je mi mou prosbou darován můj život a na mou žádost můj lid.“(Est 7,1-3). Oba texty si přečtěme a přemýšlíme, jaká byla hostina, o které se v textech mluví a co po této hostině následovalo? V prvním textu následovalo požehnání pro Sáru a Abraháma a poté narození jejich syna Izáka. Ve druhém textu královna Ester zachraňuje sebe i svůj lid. 4

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 V hlavních rolích těchto dvou textů jsou dvě ženy, které přípravou hostiny získaly velmi mnoho. Zeptáme se dětí, jestli by v novozákonní době neznaly také nějakou ženu, které by na hostině získala něco velkého. Na bílý ubrus položíme text ze svatby v Káni Galilejské. „Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.“ (Jan 2,1-12) V tomto textu je v hlavní roli Maria, matka Pána Ježíše. Vedle textu položíme na bílý ubrus obrázek Panny Marie. Ptáme se dětí, jaká byla úloha Panny Marie v tomto příběhu. Co způsobila její pozornost a její prosba k Ježíši o zázrak? Svatba byla zachráněna. V další části si budeme povídat o tom, jak se připravuje hostina, kdo ji připravuje, jaký podíl na přípravě má maminka a tatínek. Co můžeme udělat my, aby se hostina vydařila? I Pán Ježíš nás zve na hostinu. V kostele se společně setkáváme, abychom společně …(děti sami doplňují: zpívali, pozdravili se, poslouchali Boží slovo, modlili se, odpustili si, prosili za sebe, slavili hostinu, připomněli si Ježíšovu poslední večeři, setkali se kolem jednoho stolu, připomínali si život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista). Jak vypadá příprava na tuto hostinu? Jak vypadá oltář, čím je vyzdoben a kdo se o to v kostele stará? Co je naší úlohou, jak můžeme do této přípravy přispět my? Jak máme vypadat, jak se chovat? Menší děti vyjmenovávají postupně své nápady, starší děti mohou na svůj „seznam hostů“ napsat odpovědi a své postřehy. Ve všech těchto úkonech nám může být příkladem Panna Maria, která byla také pozorná, viděla potřeby druhých a soustředila se na plnění toho, co od ní Bůh žádal. 5. 2. 2. 3. Závěr Na závěr postavíme do středu bílého ubrusu nezapálenou svíci a kolem ní prostor vyzdobíme tak, aby nám to připomínalo vyzdobený oltář v kostele. Použijeme květiny nebo dekorační materiál. Po dokončení svíci zapálíme a katechezi zakončíme modlitbou.

5. 3. Katecheze pro děti II. stupně ZŠ 5. 3. 1. Metodické poznámky 5. 3. 1. 1. Cílová skupina Žáci II. stupně základních škol a víceletých gymnázií, (jedna třída nebo menší skupina 10-15 osob) navštěvující nepovinný předmět náboženství. Děti ve věku 10–15 let navštěvující farní společenství, skupiny po 10–15 dětech. 5. 3. 1. 2. Cíl katecheze

5

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 Děti se seznámí s Pannou Marií, jejím životním stylem a mohou porovnat Pannu Marii s různými idoly, které představuje nynější doba, hlavně mediální svět. Panna Maria zcela zahleděná do plnění Boží vůle je dětem příkladem k pochopení a uctívání Eucharistie. 5. 3. 1. 3. Časový rozsah a čas na přípravu 1 vyučující hodina (45 min.). Příprava: 1 hodina. 5. 3. 1. 4. Pomůcky Obrázky různých herců a zpěváků z časopisů, obrázek Panny Marie (viz příloha), bílý ubrus nebo bílá látka, žlutý provaz cca 1,5m dlouhý, nastříhané žluté papíry ve tvaru paprsku, černý fix, texty z NZ (viz vlastní téma). 5. 3. 1. 5. Finanční náročnost cca 100 Kč.

5. 3. 2. Metodický postup 5. 3. 2. 1. Představení tématu Budeme se zabývat různými styly v oblékání a chování mladých lidí, jejich pěveckými a hereckými idoly. Společně budeme přemýšlet, jaké životní rady či vzory nám mohou tyto celebrity poskytnout. Budeme také přemýšlet, jaká byla Panna Maria, jak chodila oblékaná, jak by asi vypadala v dnešní době, jak by se chovala a může být Panna Maria pro nás dnes idolem? Ke komu nás Panna Maria směřuje? Co znamená úcta k Eucharistii? Příběh: Jana chodí do osmé třídy základní školy a má ve třídě velkou kamarádku Moniku. S Monikou si o všem povídají, nemají před sebou žádné tajnosti. Společně tráví mnoho času, protože i po vyučování se sejdou buď u Moniky, nebo u Jany doma a poslouchají písničky a prohlížejí časopisy. Obě znají všechny současné zpěváky a zpěvačky a dokonce se shodnou na tom, která kapela je „in“ a která „out“. Nejvíc je ale baví, když si mohou zkoušet účesy a líčení, které právě mají jejich oblíbené celebrity. Někdy jdou s tímto účesem i do školy. Ale to jen tehdy, když mají kratší rozvrh a stačí se pak doma odlíčit dřív, než přijdou jejich maminky a tatínkové z práce. Jsou to totiž často pěkné „úlety“. Třídní učitelka je už několikrát napomenula, že ve školním řádě je napsáno, že žáci mají povinnost do školy chodit čistí a upravení, ale Jana s Monikou se tomu jen smějí. Vždyť podle nich je jejich třídní učitelka nemoderní, když na první pohled nepozná, že dnes má Jana a Monika účes přesně podle známé rockové zpěvačky. Jednou když šla obě děvčata po vyučování domů, sdělila Monika Janě, že se rozhodla dnes vyzkoušet jak chutná koktejl z vodky a rumu, protože její oblíbená celebrita v jednom časopise psala, že po takovýchto koktejlech měla tu nejlepší náladu a skládání nových hitů jí prý šlo úplně snadno. Monika má totiž ve škole velký problém. Hodně se jí poslední dobou zhoršil prospěch a brzy budou třídní schůzky, což nevěstí nic dobrého. Kdyby i na ni tyto koktejly stejně pozitivně působily, jako na jejího oblíbeného zpěváka, mohla by si možná ještě před třídními schůzkami trochu vylepšit prospěch. Jana byla trochu zaražená, protože věděla, že pití alkoholu by její rodiče rozhodně neschválili a ani si nebyla jistá tím, že po vypití koktejlu by se měli více „nastartovat“ mozkové buňky a učení by mělo jít lépe. Chtěla se s Monikou rozloučit a jít raději domů, ale Monika jí rázně sdělila, že když to s ní Jana nevyzkouší, přestává být její nejlepší kamarádkou. Jana nechtěla, aby se na ni Monika zlobila a už vůbec nechtěla přijít o kamarádku, takže nakonec souhlasila. Doma Monika namíchala dva koktejly a ještě při tom Janě poradila, že se musí vypít co nejrychleji, aby účinek byl co nejlepší. Protože se po vypití nic nedělo, namíchala Monika koktejly znova, ale tentokrát do nich dala více vodky. Janě to vůbec nechutnalo a začala se jí motat hlava. Všimla si, že ani Monika nevypadá nijak nadšeně a dokonce, že je celá bledá. Oběma děvčatům se udělalo špatně. Na učení nebylo ani pomyšlení. Doma Janina maminka hned poznala, že Janě je špatně z alkoholu a moc se na 6

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 Janu zlobila. Monika nedopadla o nic lépe. Když se z toho obě děvčata vyspala, pozvala je Janina maminka k nim domů, aby si o celé záležitosti společně popovídali. Děvčata přiznala, že se vlastně chtěla svým chováním podobat jejich oblíbenému zpěvákovi. Maminka děvčatům nabídla, že budou společně hledat jiné idoly, které by se jim mohly líbit a opravdu po nějakém čase našly několik zpěváků, které se v časopisech nechlubí jen tím, jak vypadají, co jedí nebo pijí, s kým právě chodí nebo s kým se zrovna rozešli. Jana s Monikou si také všimly, že v jejich okolí jsou i jiné „celebrity“. Např. vedoucí z jejich skautského oddílu a dokonce jejich spolužák, který se zastal dalšího spolužáka, kterému se ostatní smáli, že nemá nikdy na sobě nic značkového. 5. 3. 2. 2. Vlastní téma Děti sedí v kruhu a katechezi začneme tím, že si během dvou minut zkusíme prohlížet se navzájem. Pak si jeden stoupne doprostřed a zkusí popsat kamaráda, který sedí za jeho zády. Co má dnes na sobě, jaké barvy, jaký má účes, jestli má brýle atd. V této aktivitě se vystřídá několik dětí. Druhou aktivitou může být, že jeden si stoupne doprostřed a druzí ho popisují svým pohledem. Jak vypadá, jakou má asi náladu, zkusí hádat jaká je jeho oblíbená barva, i když jí nemusí mít právě na sobě. Po těchto aktivitách si děti opět sednou do kruhu a doprostřed dáme vystřižené obrázky různých celebrit z časopisů. Děti zkouší hádat jejich jména, jejich hity či filmy, ve kterých je mohly vidět. Mluvíme o tom, kdo je oblíbený a proč. Víme o těchto celebritách všechno? Je některá celebrita naším idolem a proč? Přečteme si příběh o Janě a Monice a diskutujeme o tom, proč se Jana a Monika dostaly až k tomu, že zkoušely to, co psala jejich oblíbená celebrita. Bylo jejich chování správné? Dokázali bychom jim něco poradit? Existují dnes nějaké celebrity, které by byly pozitivními idoly? Katecheta dá doprostřed obrázek Panny Marie, která adoruje Ježíše ve svém nitru. (obrázek je v příloze). Společně popisujeme tento obraz. Všimneme si, že venku je tma a světlo, které vychází z Mariina nitra je i kolem Mariiny hlavy. Gestem ruky Panna Maria posílá toto světlo ven, tedy nám všem. Zkusíme přemýšlet, jaká byla Panna Maria. Byla celebritou v Nazaretu? A jakou celebritou byla v Betlémě před narozením Ježíše a po klanění tří králů? Změnilo to nějak Pannu Marii? Do středu dáme několik napsaný textů z NZ, které se týkají Panny Marie. Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá. Pán s tebou.“ Ona se nad těmito slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť si nalezla milost u Boba. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel. (Lk 1,26-38) V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se plní to, co jí bylo řečeno od Pána.“ Maria řekla: „Duše 7

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“ Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů. (Lk 1,39-40.56) Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. (Lk 2,4-7) A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. (Mt 2,9-11) A Simeon jim požehnal a řekl jeho Matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“ (Lk 2,34-35) Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. (Lk 2,19) Texty si postupně přečteme. Jaká by asi byla Panna Maria dnes? Jak by vypadala? Jaké by na sobě nosila oblečení? Vybrala by si nějaký typický vzor ve své vizáži, který by byl podobný nějaké současné mediální celebritě? A jak by se asi chovala? Byla by výstřední a strhávala by na sebe pozornost? Na koho vlastně Panna Maria ukazuje? Koho nám představuje? Můžeme dnes někde vidět Ježíše? Můžeme ho také my někde adorovat? V Eucharistii je Ježíš přítomen tajemným, avšak skutečným způsobem. Kdykoliv církev plní Ježíšovo pověření: „Čiňte to na mou památku“ (1Kor 11,25), láme chléb a podává kalich, právě v té chvíli se uskutečňuje totéž, co se událo tehdy: Ježíš Kristus se skutečně obětuje za nás a my na něm máme skutečně podíl. Jedinečná a neopakovatelná Ježíšova oběť na kříži se zpřítomňuje na oltáři; naplňuje se tak dílo našeho vykoupení.1 Doprostřed kruhu dáme bílý ubrus a vytvoříme na něm ze žlutého provazu kruh. Do kruhu postavíme svíci. Každé dítě na připravený žlutý papír ve tvaru velkého paprsku napíše své jméno. Postupně pokládáme své paprsky z vnější strany kruhu. Vytvoříme tak obraz slunce, který nám může připomínat také monstranci, ve které se uchovává v kostelech Nejsvětější svátost. 5. 3. 2. 3. Závěr: Na závěr můžeme rozsvítit svíci uprostřed kruhu a položit vedle ní obrázek Panny Marie. Všimneme si, že čím blíže jsou naše paprsky s našimi jmény ke kruhu ve kterém je obrázek Panny Marie a světlo svíce, které symbolizuje Ježíše, tím blíže jsou také paprsky vzájemně u sebe. Nejsme tedy sami. Čím více jdeme k Ježíši, tak jak nám to ukazuje Panna Maria, tím více jdeme i k sobě navzájem a můžeme si na této cestě vzájemně pomáhat. Katechezi ukončíme modlitbou. 1

BENEDIKT XVI. Youcat. čl. č. 216

8


5. 4. Katecheze pro mládež 5. 4. 1. Metodické poznámky 5. 4. 1. 1. Cílová skupina – mládež 15-26 let (pro skupinu 10 -15 účastníků). 5. 4. 1. 2. Cíl katecheze – prohloubit roli matky (ženy) při slavení. 5. 4. 1. 3. Časový rozsah a čas na přípravu - 1,5 hodiny příprava 1 hodina. 5. 4. 1. 4. Pomůcky – tužky, velký papír, lepící kancelářské štítky. 5. 4. 1. 5. Finanční náročnost – 150 Kč.

5. 4. 2. Metodický postup 5. 4. 2. 1. Představení tématu Aktivita: sociální hra „Očekávání rolí“2 Popis „V každé kultuře se předpokládá určitá role muže a ženy, která vychází z jejich odlišností fyzických i společenských. V naší kultuře se odlišnosti rolí často stírají a mnozí mají problémy s jejich chápáním. Zkuste každý najít asi pět rozdílů v rolích mužů a žen v naší společnosti.“ V diskusi zkusíme zjistit, zda jsou uvedené rozdíly dány fyzickými vlastnostmi (síla mužů, mateřská role žen) nebo vyplývají ze společenských předpokladů (muž je živitel rodiny, žena o rodinu pečuje), případně z psychických rozdílů (obecně lepší matematické schopnosti mužů, lepší verbální schopnosti žen). Role chlapců a dívek můžeme ověřit také pomocí očekávání. Připravíme fotografie příjemně vypadajícího chlapce a milé dívky. Hráči sepíšou vlastnosti, které je u každého z nich napadají – jak vypadá, jakou má povahu, co rád dělá, o co má zájem a co umí. Porovnáme, jaké charakteristiky se vyskytují u hodnoceného chlapce a jaké u dívky; u chlapce se obvykle hodnotí jeho schopnosti a zájmy, u dívky spíše její vzhled a vlastnosti. Můžeme také srovnávat, zda se ve svých úsudcích liší chlapci od dívek. V této hře se mohou chlapci a dívky naučit lépe rozumět druhému pohlaví a vyjasnit si problémy ve vzájemných vztazích. Svatba v Káně Galilejské Práce s evangelním úryvkem: 1. Animátor přečte text uvedeného evangelia a vysvětlí klíčová slova. 2. Přečtení textu po verších společně. 3. Po chvíli ticha každý účastník přečte to, co ho zaujalo (slovo, verš…). Svatba v Káně Galilejské Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní. (Jan 2,1-12)

2

z knihy Hry do kapsy IV – Soňa Hermachová, Jan Neuman

9

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 Klíčová slova: • Svatba – hostina O svatbě a svatebních zvycích na Blízkém východě v době Ježíšově nevíme mnoho. Svatbě předcházelo zasnoubení, které bylo bráno velmi vážně. Podle biblické tradice, jak ji dokládá kniha Tobiáš, byla v den svatby sepsána manželská smlouva (Tob 7,14). Hlavním obřadem byl pak slavnostní průvod a hostina. Při slavení židovské svatby bylo obvyklé, že ženich si přišel pro svou nevěstu do domu jejích rodičů a pak šli společně slavnostním průvodem do ženichova domu, kde se svatba slavila slavnostní hostinou. Svatební hostina trvala sedm dnů. Byla doprovázena hudbou a žertováním, tancem a zpěvem. Příslovečná byla svatební radost a jásot, dobrá nálada a veselost. Podobně jako ke každé radostné slavnosti patřilo i ke svatební hostině víno, „které dává radost lidskému srdci“, jak svědčí 104. žalm (Ž 104,14; srov. Sdc 9,13). „Svatební hostina“ i „víno“ jsou výrazy, které mají naznačit „radost“. Ženich se měl postarat, aby hosté měli dostatek vína (srov. Jan 2,9n). Na svatební hostině, které se účastní Ježíš, došlo víno. Hrozí tak zkrachování slavnosti. Nemít víno by totiž znamenalo nejen předčasné ukončení hostiny, ale ženich se svou rodinou by se mohl dostat do značných potíží, neboť se jednalo o obyčej židovské společnosti. Radost by se tak velmi rychle proměnila v mrzutost a posměch: Kdo svým hostům není schopen nabídnout dostatek vína, má dát okamžitě ruce pryč od takové slavnosti! (srov. Lk 14,29n). I když se v Talmudu objevuje předpis, podle kterého se má ředit víno trojnásobkem vody, přesto se vína na této svatbě nedostávalo.3 • Kána Galilejská – bylo historické město v Galileji, nachází se 6 km severně od Nazareta.4 • Kamenné nádoby – se používaly k rituálnímu omývání rukou a nádobí, džbány na víno měly kapacitu 45 litrů. 5. 4. 2. 2. Vlastní téma – postavení ženy při hostině Aktivita – „lepení myšlenek“ – každý účastník napíše na samolepící papír, jaké jsou role ženy při hostině. (např. příprava jídla, starají se o čistotu, sledují společenské dění při hostině…) Potom ve skupině 3-5 účastníků porovnají své myšlenky a vytvoří společný seznam. Ten pak prezentují ostatním skupinám. Následně myšlenky účastníci nalepí na společný papír. Zamyšlení Na svatbě v galilejské Káně, jíž se, zřejmě z důvodu příbuzenských svazků, účastní také Maria a Ježíš, dochází k nezáviděníhodné situaci: hostitelům došlo víno. Na svatebním veselí, které trvá týden, ba mnohdy i dva týdny, je to, pochopitelně, o to nepříjemnější. Za této situace Maria oslovuje Ježíše a říká mu: „Nemají víno“. V první řadě je třeba poznamenat, že Maria je praktická žena, která si povšimla rozpaků hostitelů a zjistila, co se děje. Je si vědoma vážnosti chvíle a je jí líto novomanželů. Proto se snaží zakročit. Co však sleduje svým sdělením Ježíšovi? Je to pouze informace nebo něco od Ježíše očekává? A pokud ano, tak co? Že skutečně v jeho zásah doufá, o tom svědčí její reakce po zdánlivém odmítnutí. A že doufá ve znamení, o tom svědčí kontext situace, ve které nemohl Ježíš pomoci jinak. Právem tedy můžeme spolu s celou křesťanskou tradicí vidět v této větě Mariinu ‘prosbu o ‚zázrak’. Všimněme si však ještě způsobu, jakým Maria zasahuje. Sv. Jan od Kříže to komentuje následovně: „Ten, kdo diskrétně miluje, se nesnaží prosit o to, co mu chybí a po čem touží, nýbrž jen předložit svou potřebu, aby Milovaný (sám) učinil, co mu poslouží, jako když 3 4

http://biblickedilo.cz/bible-v-liturgii/liturgicky-rok-c/j-21-11/ Školní biblický atlas – Dr.Tim Dowley

10

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 blahoslavená Panna řekla milovanému Synovi na svatbě v Káně galilejské, aniž by jej prosila přímo o víno, nýbrž jen řekla: Nemají víno (Jan 2,3). (...) A to ze třech důvodů: za prvé proto, že Pán ví lépe než my, co je pro nás vhodné; za druhé proto, že Milovaný se snáze slitovává, když vidí jak potřebu toho, kdo jej miluje, tak jeho zřeknutí se vlastních řešení; za třetí proto, že duše je bezpečnější, co se týče sebelásky a vlastnění v tom, když pouze předloží, co jí chybí, než když prosí o to, co jí podle jejího názoru chybí“. Maria, která ‘diskrétně ‚miluje’ Ježíše, se nenechá odradit jeho zdánlivě odmítavou odpovědí. Skutečně, doslovné: „Co mně a tobě, ženo?“, je velmi rozšířeným způsobem vyjádření rozdílného názoru na věc. Zda je tato rozdílnost drobná nebo radikální, lze poznat vždy jen z daného kontextu. Ježíš uvádí také důvod svého nesouhlasu: „Ještě nepřišla má hodina“. Jeho ‚hodinou’ je moment utrpení – vzkříšení, kdy Mesiáš zprostředkuje světu ‚duchovní víno’5 ‚svatební hostiny’6. Kvůli těmto hodnotám přišel, ne kvůli uspokojení materiálních potřeb lidí7. Přesto Maria oslovuje služebníky: „Co vám řekne, udělejte!“ Když tuto radu srovnáme se zvoláním Izraele na poušti po uzavření smlouvy s Hospodinem: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil“ (Ex 19,8; srov. také 24,3.7), můžeme v Marii vytušit obraz Izraele, který dospěl do mesiášského období. Jsou to ‚poslední’ slova Ježíšovy matky, která bude v Božím království. Žádná další její slova nám evangelisté nezaznamenali. V této větě však říká víc než dost. Znovu se potvrzuje, že Maria je zcela obrácena ke Kristu a ke Kristu chce vést. Je to její rada, mateřský ‚příkaz’ všem, kdo chtějí být učedníky jejího Syna.8 Shrnutí 1. Maria je praktická žena, která není zahleděna sama na sebe, ale při svatbě se dívá kolem a vidí, že došlo víno. Pro novomanžele je to špatná situace a tak jde žádat Ježíše o pomoc. Naší zásadní hostinou je mše svatá - eucharistická slavnost. Úkolem ženy není jen připravovat květiny, uklízet, zpívat, ale důležitým přínosem ženy je dívat se okolo a vidět, upozorňovat a pomáhat potřebným v našich farnostech a společenstvích. 2. Maria je zcela obrácena ke Kristu a svými slovy: „Udělejte, co vám řekne,“ nás k němu vede. Maria nám znovu připomíná, že život z eucharistie znamená jednat podle Ježíšova učení. 5. 4. 2. 3. Závěr Modlitba a) Píseň: The Wedding in Cana.9 b) Modlitba desátku růžence. Úkolem pro účastníky je vymyslet 10 věcí, které ženy dělají (např. úklid v kostele, starost o děti, zpěv, výzdoba květinami, čtení Božího slova…). Před každý Zdrávas Maria vložíme jednu tuto činnost jako úmysl modlitby. Na začátek i na závěr modlitby je možné zazpívat vhodné písně. Závěrem každý účastník dostane obrázek – Svatba v Káně Galilejské.10

5

srov. Ám 9,13; Jer 31,12; Jóel 2,19.24; Oz 14,8; Iz 25,6; 55,1; Zach 9,17 srov. Oz 2,21-24; Iz 62,5-9 7 srov. Mt 4,3-4; Lk 4,3-4; Jan 6,26-28 8 < http://www.pastorace.cz/Knihovna/07-Svatba-v-Kane.html> 9 10 6

11


5. 5. Katecheze pro dospělé 5. 5. 1. Metodické poznámky 5. 5. 1. 1. Cílová skupina – dospělé všech věkových kategorií. 5. 5. 1. 2. Cíl katecheze – naučit se eucharistický životní postoj, tj. pokojně naslouchat Bohu. (zejména při adoraci) 5. 5. 1. 3. Časový rozsah a čas na přípravu – úvodní katecheze a 8 dní. 5. 5. 1. 4. Pomůcky – oktáv. 5. 5. 1. 5. Finanční náročnost – žádná.

5. 5. 2. Metodický postup 5. 5. 2. 1. Úvodní katecheze – Panna Maria nás učí eucharistický životní postoj. Žijeme v nepokojném světě. Na většinu z nás je vytvářen nepříjemný tlak, abychom byli produktivní, efektivní, úspěšní atd. Jsme každodenně obklopeni nevyžádaným hlukem a vystaveni velké rozmanitosti nevyžádaných vjemů. Mnozí si nadto ještě vzácné chvíle klidu dobrovolně naplňují nejrůznějším vzrušením. Informace se na nás valí s velkou rychlostí, komerční zábava ukrajuje naši schopnost soustředit se. Mnozí z nás žijí dlouhodobě ve stavu vnitřního nepokoje. V roztříštěnosti našeho života je zastavení se před Nejsvětější svátostí oltářní nadlidský úkol. Jak navrátit pokoj svému srdci, abychom dokázali skutečně naslouchat našemu Pánu v Nejsvětější svátosti oltářní? Obraťme se na Pannu Marii, eucharistickou ženu – nechť se stane naší učitelkou pokoje. Panna Maria hledala své odpovědi u Boha a svým početím bez poskvrny hříchu dědičného má mimořádný lidský vztah k Bohu. Její neposkvrněné srdce ji uschopňuje k tomu, že žije v neustálém spojení s Bohem, v Boží přítomnosti, ve stavu milosti, ve stavu vnitřního pokoje a harmonie. To nebylo, jak se někdy může zdát, samo sebou. I ona se ale musela neustále učit od Pána Ježíše, který nebyl jen jejím synem, ale jakožto Boží Syn i jejím Pánem a Bohem, jejím Spasitelem. Ve škole Panny Marie se učíme eucharistický životní postoj tváří v tvář Pánu: „Ať se mi stane podle Tvého slova,“ (Lk 1,36) a „udělejte všechno, co vám řekne,“ (Jan 2,5), „Maria to vše uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom“ (Lk 2,19). Panna Maria nás učí nalézt vnitřní pokoj, abychom dokázali naslouchat Ježíšovi v Nejsvětější svátosti. 5. 5. 2. 2. Vlastní téma – Panna Maria, učitelka pokoje a naslouchání. Svým postojem nám Panna Maria odhaluje hloubku přikázání lásky (srov. Mt 22,34-40). Odvíjí se od míry lásky, kterou dokážeme mít k sobě. Není tu řeč o sebelásce, ale jde o vědomí, že nás Bůh stvořil ve své dobrotě a řekl, že je to velmi dobré; že nás nestvořil jako dokonalé, ale na cestě k dokonalosti; že jsme byli od počátku chtěni a Jím milováni a že je nám vždy k dispozici na naší životní cestě. Část nepokoje zmizí nebo se alespoň zmírní tím, že si uvědomíme, že na to nejsme sami, že si nemusíme dělat přílišné starosti, neboť kdo z nás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? (srov. Mt 6,1nn) – jednoduše udělejme všechno, co a jak nám řekne.

12

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 Svou odevzdaností nám Panna Maria říká, že se máme starat o jediné: abychom poznávali Krista, který je naším obrazem nebeského království, které se přiblížilo, a všechno ostatní nám bude přidáno (srov. Mt 6,25.33). To znamená, že se máme podle vzoru Bohorodičky snažit žít v Boží přítomnosti. Nedělat si starost o zítřky a nermoutit se včerejšky. Každý den má dost vlastního trápení. Pokud budeme žít v přítomnosti Boží, pak zakusíme, že místo v nebi je naše jistota a čím hlubší bude naše víra, tím více budeme moci zakusit kousek nebeského království, byť v zárodku již nyní (srov. Žid 11,1nn). Svým „fiat“ (ať se mi stane podle Tvého slova) nám Panna Maria klade na srdce, že máme mít důvěru v Boha a žít z této důvěry. Když se Bůh stará o přírodu, nepostaral by se o nás, kteří jsme vrcholem stvoření? Tento důvěrný vztah můžeme prožívat v „komůrce“ svého srdce (srov. Mt 6,6). Panně Marii je veškerá okázalost cizí. Mariina důvěra v Boha se ukazuje v její opravdovosti. I my si nemáme nic namlouvat, ale žít v realitě, která je. Duch si nás sám povede hlouběji podle našich duchovních dispozic v té či oné fázi našeho života. Příklad Panny Marie je pro nás ukázkou jak žít ve světě, neboť tam je naše poslání, aniž bychom se chovali jako bychom byli ze světa. Křesťan nemá svůj domov zde na zemi, ale na věčnosti. Zde žijeme v temnotě a následujeme světlo Kristovo, kamkoli nás povede. Věčnost je od chvíle křtu naše nová realita a skutečnost smrti nám nemá nahánět strach a neklid, ale pokojnou důvěru přerodem ze tmy do blahodárného světla. Pak procházíme temnotou tohoto světa s klidným a otevřeným srdcem. Maria od svého početí jde svou cestou, kterou jí Bůh ukazuje. Nestará se úzkostlivě o to, co si ostatní lidi o ní (po)myslí, ale spíše jak ji vidí sám Bůh; reflektuje, co jí Bůh tím či oním chtěl říci: uchovává ve svém srdci, aby o tom mohla ve světle Ducha svatého rozvažovat. Nás vybízí k tomu, abychom nechali dění v našem životě dozrát. Pod křížem vnímáme ženu, která žije ve stavu smíření. Ukazuje nám, že odpuštění přináší vnitřní pokoj. Naopak rozbité či narušené vztahy nabourávají naši vnitřní harmonii. Bůh je nejvýš milosrdný a jeho milosrdenství se má zviditelnit v našem každodenním životě (srov. Mt 18,27-34), pak můžeme jako Maria, matka milosrdenství, zakusit skutečný vnitřní pokoj, který nás uschopní ke skutečnému naslouchání. Panna Maria má oči upřené na Ježíše (srov. Mt 8,23-27; 14,24-27). „Zmítáme se v bouři své činnosti jako na širém moři. Ale když pomyslíme na toho, kdo nás vykoupil svou krví, tato myšlenka nás uklidní, jako bychom vplouvali do bezpečného přístavu. I když sami neseme tíhu své služby, nacházíme odpočinek v tom, co nám jako křesťanům společně patří.“ Je dobré si pravidelně a konkrétně vzpomenout na velké a malé věci, které nám Pán učinil a podle vzoru Panny Marie ho za to dobrořečit (Lk 1,46-55). Tím se ujišťujeme, že On skutečně v našem životě působí. Proč bychom pak spoléhali jen na své vlastní síly? Anděl Páně Pannu Marii povzbuzuje k tomu, aby se nebála (srov. Lk 1,30). Strach člověka paralyzuje. Křesťan nemusí mít strach, když žije svou identitu Božího dítěte a chce naslouchat Bohu a s ním kráčet ruku v ruce. Lék na strach je odevzdání se, spočinutí v Bohu. Panna Maria moc dobře znala příběh, jak Izraelité byli pronásledováni Egypťany a Bůh jim skrze Mojžíše kladl na srdce, aby se nebáli, ale vytrvali; jak poté uviděli Hospodina za ně bojovat, když sami v úžasu přihlíželi (srov. Ex 14,13-14.) „Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach. Nebojte se toho, co jste sami vytvořili, nebojte se ani všeho, co člověk vyrobil a čím je den ode dne více ohrožován! A konečně, nebojte se sami sebe! Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl apoštolům a ženám: „Nebojte se!“ Tato slova potřebujeme dnes možná více, než kdy jindy. Je nutné, aby zesílila jistota, že existuje ten, který drží v rukou osudy tohoto pomíjivého světa, který má v rukou klíče od smrti a podsvětí, který je alfou i omegou. A tento Někdo je Láska (…) Jen on se může plně zaručit za slova „Nebojte se!“ Strach je velkou překážkou k naslouchání. Maria sama sebe vnímá jako nepatrnou služebnici Páně (srov. Lk 1,48). Odhaluje nám, že si nemáme na svá bedra brát více než je k životu potřeba. Mnoho našeho vnitřního neklidu, který nám překáží v naslouchání je vyvoláno nebo nastartováno naším nezdravým životním 13

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 stylem, stresujícím způsobem života, přemrštěnou ctižádostivostí, nevrlostí, protože nestíháme a přepínáme své síly. Spolu s Pannou Marií se můžeme ponořit do slov žalmu 131: „Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi pro mě nedostižnými. Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně. Doufej Izraeli v Hospodina nyní i navěky.“ Spolu s Ježíšem nás, kteří se lopotíme a jsme obtíženi, zve k duchovnímu občerstvení. Matka Páně před Alžbětou velebí Hospodina, protože ji učinil veliké věci ten, který je mocný. Vybízí nás, abychom konečně pochopili a přijali za své, že všechno je možné tomu, kdo věří (srov. Mk 9,14–29). Když to skutečně pochopíme, pak rychle vykřikneme tak, jako chlapcův otec: Věřím, pomoz mé slabé víře! (srov. Mk 9,24) „Latinské slovo humilitas interpretuje pokoru jako odvahu k vlastní pozemskosti, jako odvahu postavit se čelem ke své pozemské existenci a nevyvyšovat se nad vlastní stvoření. Pokora je koneckonců založena na odvaze pohlédnout vlastní pravdě do očí, sestoupit dolů z vysokého trůnu vlastních ideálů a jako člověk se vyrovnat se svou skutečností.“ Chceme-li se naučit eucharistický životní postoj, je potřeba se učit u té, která jako první poklekla před Pánem. Je to postoj naslouchání, život pro druhého a pro Druhého. Panna Maria nás nepokojné učí nalézt vnitřní pokoj, abychom dokázali naslouchat Ježíši v Nejsvětější svátosti a přijímat to, co nám říká. 5. 5. 2. 3. Cvičení na základě Lk 1,26-38. 1) Přečíst text: a) Jako vypravěč (klidně nahlas). b) Potichu. c) Vstoupit do děje v role Marii a přečíst text z pohledu Marie. d) Potichu. e) V tichu naslouchat Mariinu vyprávění. 2) Promeditovat si oktáv Maria: eucharistická žena11 - učitelka naslouchání. PANNA MARIA, EUCHARISTICKÁ ŽENA – UČITELKA NASLOUCHÁNÍ. Několikrát v Písmu nalezneme výrok, že Maria uchovávala dění, které zažila ve svém srdci a rozvažovala o něm (srv. Lk 2,19; 2,51; 11,28). Ona slyší, tedy smysly vnímá nějaký děj a nechává se jím prostoupit, jakoby to, co se děje, nechala pročistit vnitřním filtrem svého neposkvrněného Srdce. Zde se stává zřejmým, že slyšení je odlišné od naslouchání. „Slyšení je fyziologickou záležitostí. Je schopností zachycovat přerůzné zvuky uchem. Tyto zvuky jsou uchem zachyceny, vedou se do vnitřního ucha, které vypadá jak obrácená trumpeta. Tou je zvuk veden (tzv. zvukovodem) až k bubínku. Odtud prochází zvuk třemi kůstkami středního ucha až k zařízení, které vypadá a funguje jako harfa. To přeměňuje zvuk (akustický podnět) na nervový vzruch – a ten vede do příslušné části mozku.“12 Je obecně známo, že se naše mezilidská komunikace skládá zhruba z 10% z verbální komunikace, pro kterou potřebujeme své sluchové ústrojí a z 90% z nonverbální komunikace, tj. 80% vjem zrakem a 10% vjem ostatními smysly. Chceme-li tedy maximálně vnímat to, co se kolem nás děje, nestačí náš sluch. „Naslouchání navazuje na slyšení. Není však již problémem fyziologickým jako slyšení, ale psychologickým. (…) Jde v něm o pochopení a porozumění toho, co slyšíme. Cizím slovem: jde o interpretaci toho, co slyšíme. Interpretovat přitom znamená vykládat, vyložit, vysvětlovat si, tlumočit, považovat to za něco určitějšího atp.13 Naslouchání je proces, který začíná vnímáním slova nebo děje, vycházejícího 11 12 13

Benedikt XVI: Myšlenky o eucharistii, Praha: Paulinky, 2010, 63 Křivohlavý, Jaro: Podívej naslouchám, Praha: Návrat 1993, 14 Křivohlavý, 15

14

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 z určitého záměru aktéra, jehož slovo (nebo obecněji děj) je pak příjemcem tím či oním způsobem vyložen. Pokud příjemce porozumí řečenému, může dospět k pochopení záměru aktéra. Pochopení by mělo být výsledkem naslouchání a tím i konkrétní čin: rozhodnutí jednat podle toho, jak jsem pochopil nebo naopak. Slyšení mohu klidně ignorovat tím, že slyšené vůbec nepustím do svého nitra, zatvrdím své srdce (srov. Ž 95,7b-8) a nebudu spolupracovat, odmítnu o tom přemýšlet. V případě naslouchání tento postoj není možný. V momentě, když slyšené pustím do svého nitra, tj. do své mysli a srdce, dovolím, aby dotyčné slovo či děj ve mně působily. Zároveň se stávám velmi zranitelným, neboť nasloucháním se otevírám druhému, otevírám tzv. brány svého srdce; odevzdávám mu kontrolu nad dalším komunikačním procesem, neboť naslouchání je celistvá činnost zapojující celou naší bytost. Záměrem naslouchajícího příjemce je prostřednícím plodného sebezáporu být celistvě pro druhého – nesoudit, neradit, nekonfrontovat, ale přijímat s co největší otevřeností. Kdo skutečně naslouchá, sebe druhému dává na dlani. Jen jeho vlastní důstojnost a zralé sebevědomí ho chrání před sugestivní mocí příp. manipulací druhého. Naslouchání je postoj velké důvěry v druhého a v Boží ochranu. Jsme každodenně obklopení nevyžádaným hlukem a mnozí si nadto ještě vzácné chvíle ticha dobrovolně naplňují nejrůznějším hlukem. Postoj naslouchání předpokládá opačný postoj: přijmout vnitřní ticho, schopnost ztišení vlastního já (sebezápor) ve prospěch druhého, ale i Druhého. V roztříštěnosti našeho života se pro mnohé zdá být naslouchání až nadlidský úkol. Ve škole Panny Marie se učíme eucharistický životní postoj tváří v tvář s Pánem: „ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,36). OKTÁV S PANNOU MARIÍ, EUCHARISTICKOU ŽENOU A UČITELKOU NASLOUCHÁNÍ Když Alžběta byla v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. DEN 1. | PŘÍTOMNOST Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Adorací vyjadřujeme své bytostné zaměření na Druhého. To jde hlouběji než hledění na Druhého, je intenzivnější než komunikace s Druhým. Adorace znamená být s Druhým, setrvat před ním a tím být v něm. V našem každodenním životě máme nesčetné možnosti se zdokonalovat v postoji bytí pro druhého. Většinu lidí živí touha po tom, aby byli ostatními pochopeni. Pochopením roste naše sebedůvěra a spokojenost. V mezilidských vztazích se považujeme za jednotlivce, místo toho, abychom přijali skutečnost, že jsme jen malá součást různých sítí vztahů, které nás do větší či menší míry vymezují a podporují. Vjem našeho já je velice silně vyvinutý. Je tedy pro současného člověka velmi těžké zapřít sám sebe ve smyslu zapomenout na sebe ve prospěch druhého. Proto nám dělá naslouchání značné problémy. „Podstatou dobrého naslouchání je empatie, které lze dosáhnout jen tím, že potlačíme přehnaný zájem o sebe sama a vstoupíme do zkušenosti toho druhého. Tento základ spojení mezi lidmi je z části výsledkem intuice a z části výsledkem úsilí.“14 Naslouchání není ale usilovné mlčení, zatím co druhý mluví. To se spíše podobá čekání na chvíli, kdy druhého konečně mohu přerušit. Při tomto čekání naše myšlenky produkují reakce na to, co bylo řečeno, a připravují se na další řeč. V mezi-lidských vztazích je naslouchání náročná aktivita, kterou se vědomě snažíme o odložení vlastních bezprostředních potřeb a zájmů, jež by nás mohly přivést k manipulativnímu jednání. Mnohdy se bojíme udělat potřebný krok zpět ze 14

Nichols, Michael: Zapomenuté umění naslouchat, Praha: Návrat domů 2005, s. 15

15

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 strachu před ztrátou teritoria neboli vlastního já. To, že své vlastní já neprojevujeme, ale neznamená, že bychom ho ztratili. Stále ho máme, ale v dané chvíli jsme se rozhodli, že není podstatné. Dokázala by Panna Maria slyšet něžný pozdrav Anděla Páně, kdyby se její život točil kolem ní samotné, kdyby se utápěla ve svých starostech, kdyby žila ze včerejšků nebo zítřků? Dokážu naslouchat Pánu v Nejsvětější svátosti oltářní, když mám hlavu plnou starostí, když setkání s ním nepřipravuji, netěším se, když nežiji v jeho přítomnosti ve svém každodenním životě a tudíž ani při adoraci? DEN 2. | KONTEMPLACE „Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.“ Nejintimnější forma adorace se někdy také nazývá kontemplací. Nejde při ní o to, co chceme vyjádřit my, s čím jsme přišli, o čem chceme rozjímat my, co jsme si připravili my, co a jak to potřebujeme my. Naopak, při nejintimnějším setkání s Pánem na sebe zcela zapomínáme a jsme úplně jeho, jsme zcela otevřeni tomu Druhému. Nahlížíme jeho tvář a necháme ho, aby na nás láskyplně hleděl. Jsme zcela uchváceni jeho přítomností, až nás intenzita setkání s ním může zarazit. Jsme jakoby obnaženi před Boží tváří, jako nemluvně v rukou své matky. Skrze kontemplaci si uvědomíme, že čím více jsme v Bohu, tím více jsme sami sebou. Jen v Bohu nalezne člověk svou pravou tvář, odhalí svou skutečnou podstatu, nalezne vlastní hodnotu a poslání a to přijde zejména, když se nenadějeme. „Eucharistické kontemplaci tedy nepřekáží sama o sobě vyprahlost, kterou můžeme někdy zakoušet, ať je zaviněna naší roztěkaností nebo ať ji dopustí Bůh pro naše očištění. Stačí dát jí smysl, zříci se i svého uspokojení, jaké by nám dávala vroucnost, obšťastňovat jeho a říkat, jako říkával Charles de Foucauld: ‚Stačí mi tvé štěstí, Ježíši!‘ To znamená, stačí mi, že jsi šťastný ty. Ježíš má na to celou věčnost, aby nás oblažoval, ale my máme jen tento krátký časový úsek, abychom oblažovali jeho. Jak bychom měli ztrácet tuto příležitost, která se už nikdy nevrátí?“15 Pannu Marii zarazil pozdrav Božího posla: chaire Maria, v přímém překladu raduj se Maria. Vstoupil do jejího každodenního života. Toužím po intenzivním setkání s Pánem v Nejsvětější svátosti? Jsem připraven na jeho radikální vstup do mého života? Připravuji se na setkání se svým Pánem a Bohem a přemýšlím o tom, jak Pán působí v mém životě při každodenním zpytování svědomí? Zažil jsem někdy setkání s Pánem, které mně zarazilo? DEN 3. | DOTEK BOŽÍ Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.“ Nepokoj v modlitbě může mít nejrůznější důvody. V dnešní době jsou lidé obecně dost neklidní. „Existují vnější příčiny, jako například hospodářská situace nebo sociální prostředí. Mohou to však být také psychické příčiny, jež člověka okrádají o klid. (…) Příčinou vnitřního a vnějšího neklidu může být někdy rovněž vlastní osud, traumatické zkušenosti, které člověku nedovolí dosáhnout klidu. A existuje také chorobný neklid, který může léčit pouze lékař nebo psychiatr.“16 Nepokoj může mít tedy příčinu přímo v nemoci, ale také psychickou příčinu, která spočívá v neschopnosti sebeovládání. O koncepci devíti myšlenek se dočteme u Evagria Pontica17, křesťanského mystika a spisovatele ze 4. století, který postavil základy pro tradici duchovního života západní a východní církve. Pokud nejsme pány nad těmito myšlenkami, způsobí zmatek v našem duchovním i dalším životě. Jedna z myšlenek je žádostivost, kterou 15 16

17

Cantaslamessa,R.: Eucharistie – naše posvěcení, Kostelní Vydří KNA 2004 s. 89 Grün, Anselm: Pokoj v srdci, Praha: Paulinky 2007, s. 11

Grün, s. 22-41

16

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 pohání obžerství, smilství a chamtivost. Samo o sobě se nejedná o hříšné aktivity (např. požitek a jídlo, fantazie a sexualita, práce a vlastnictví). Závislost na nich však paralyzuje naše myšlení. Další jsou dva emocionální stavy: smutek a hněv. Jsou to přirozené výrazy toho, že nás něco vykolejilo. Zároveň se jedná o varovné signály, že se máme mít na pozoru. Měly by to být pobídky k bdělosti, větší soustředěnosti a sebeovládání. Pokud ne, lehce propadneme do zmíněných stavů a jsme opět paralyzováni. Smutek se může prohloubit v hrubost a nepřátelství, malomyslnost, rozhořčení a zoufalství, které člověka postupně manévrují do postoje neustálé podrážděnosti. Mnozí v sobě potlačujeme pocit bezmocnosti a nedostatečnosti. Nechceme si přiznat, že sami to nezvládneme, že potřebujeme druhého a Druhého. Hlídejme si rezervní olej pro své lampy (srov. Mt 25,1-13). Setkání s Bohem je vždy velmi ohromující událostí. Bůh se nás dotýká, nás, kteří jsme hříšní a nehodní jeho doteku. Zažil jsem někdy, že jsem nalezl milost u Boha? Že se mě Bůh dotkl a že se mé srdce zachvělo? Že jsem vnímal jeho reálnou přítomnost v Nejsvětější svátosti oltářní, která (posléze) v té či oné oblasti skutečně proměnila můj život? Nebo spíše vnímám, jak má hříšnost či lidskost překáží skutečnému setkání s Ježíšem? Prosím za změnu tohoto stavu na začátku adorace nebo nevěřím, že by mi Bůh tu milost chtěl dát? DEN 4. | PROSTOUPENÍ Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce. Abych při adoraci Nejsvětější svátosti něco slyšel, potřebuji více než své sluchové ústrojí. Bůh se nám dává celý v Eucharistii a touží po tom, abychom se mu i my dali celistvě, tj. celou svou bytostí. Naslouchání je eucharistický postoj Panny Marie, kterým se Bohu zcela odevzdává. Je to postoj, který je nezbytný při adoraci, pokud se chci skutečně setkat s Pánem. Naslouchání Bohu je ještě náročnější než v našich mezilidských vztazích. U člověka se naslouchání může skrýt pod maskou soucitu, ve smyslu laskavého sklánění se k potřebnému. I vůči Bohu lze naslouchání z lidského hlediska úspěšně zamaskovat zdánlivou zbožností, vyvolaným pocitem blaženosti apod. Protože adorace většinou není chvilková záležitost (kromě prvopátečních patnáctiminutových adorací po mši), nelze takový postoj dlouho vydržet. Nezbytně nastoupí v určité chvíli nuda nebo potřeba rozptýlení. Adorace předpokládá schopnost sebekázně, a k té je potřeba trpělivost a vytrvalost. Těchto dvou ctností nejsme schopni, pokud jsme jinak velice zaneprázdněni jinými, zdánlivě důležitějšími věcmi, které způsobí, že ve svém srdci už nemáme volného místa. Niterné naslouchání stojí čas a uspořádaní vnitřního prostoru, kde je také místo, kam slyšené uložíme. „Když na sebe zapomenu, zklidním se, ustane hluk mých myšlenek a citů. Tady jsem konečně u cíle, tady jsem po dlouhém hledání konečně doma. Doma můžeme být jen tenkrát, když padneme před Božím tajemstvím. Adorace je zkušenost domova.“18 Domů dorazíme jen tehdy, když vše ostatní dokážeme nechat za sebou, neboť ten, který nás doma čeká, má větší hodnotu, než všechno ostatní v našem životě. „Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen (…) Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu v tom chci být podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou 18

Grün. S. 38

17

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.“ (Flp 3,8-14) Adorace Nejsvětější svátosti oltářní je zakoušení nebe do té míry, do které tento vjem dokážeme ve své lidské přirozenosti vstřebat. Všichni jsou shromážděni kolem Božího trůnu (viz kniha Zjevení) a Beránek je ústředním cílem naší lásky a pozornosti. Nebe i ve smyslu náhledu do velkého zaslíbení, které nám pokřtěným bylo dáno. Když adoruji, vnímám hlavně sám sebe a své pocity nebo jsem součástí celku, který mne přesahuje a se kterým chválím a velebím Pána ve svátosti oltářní? Dokážu se oprostit od rušivých elementů ve svém okolí a vstoupit do jeho lásky, kterou na mne hledí? Nebo jsem spíše ten, který nazírá Pána, ale nemá (ještě) odvahu se jím nechat prostoupit v určité podobě tak, jak mě on prostoupí, když přijímám Tělo a Krev Páně? DEN 5. | POCHYBNOST Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Není každému dáno zakusit kontemplaci. Někdo jen stěží vydrží tichou adoraci. „Někdy se může zdát naše eucharistická adorace jednoduše jako promarněný čas, hledíme, a nic nevidíme. A zatím, jaká síla a jaké svědectví víry se v ní skrývá! Ježíš ví, že bychom mohli odejít a dělat sto jiných věcí, které by se nám mnohem víc ‚vyplatily‘, ale my zůstáváme zde a vyloženě promrháváme čas. Když se nám nedaří modlit se duší, můžeme se vždycky modlit svým tělem (i když duše není přitom ani zdaleka nepřítomná).“19 Ne každý má tak bohatý duchovní život, aby se adorace mohla stát jeho dovršením, bezeslovným klaněním. Kromě klanění v tiché kontemplaci existují i další projevy modlitby, které v nás vzbuzuje setkání s Bohem. K tomu patří chvály, díky a prosby. Chvála je duchovní pohnutka radosti, kterou způsobí Bůh v našem životě, v našem životě zazáří jeho nádhera. Kdo rozjímá Písmo sv., poznává Boha Otce, Boha Syna a Ducha svatého. Vznešenost Božích vlastností, jeho dokonalost a přesažnost přivádí křesťana do stavu, že chválí Boha pro to, kým je. Chceme vyslovit, jak krásnou bytostí je nám Bůh. Vyjadřujeme svou lásku k němu slovy. Je dobré se učit chválu20 od proroků, žalmistů, Panny Marie a Zachariáše. Nezapomeňme na zářící příklad světců21. I Te Deum, nejrůznější litanie nebo eucharistické modlitby nám mohou být vzorem a inspirací ke chvále. Chválíme Boha pro jeho vlastnosti. „Každá Boží vlastnost je jenom vyzařováním čehosi, co je skryto v jeho nejhlubším nitru, v tajemných hlubinách jeho srdce. Původní jednota bytí a práva, skutečnosti a smyslu, síly a zásluhy, nádhery a lásky, moci a svatosti; tato jednota působí, že Bůh je Bohem. Na ní se vzněcuje radost a stává se chválou.“22 Jen v Bohu a před Bohem nabývá člověk své skutečné důstojnosti. Velebení Boha je akt sebepoznání člověka, přiznává Bohu jeho místo a s vděčností přijímá jeho nataženou ruku. Zároveň přiznává, že vše dobré „pochází shůry“, odkud chce sám čerpat a kam chce směřovat. DEN 6. | PROMĚNA Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. (…) Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ Při adoraci se podle lidských měřítek jakoby nic neděje, ale přitom se dotýká nebe země, v hloubi našeho nitra. Toto setrvávání v Boží přítomnosti je pravděpodobně nejvyšším stupněm zakoušení nebe v tomto životě. Protože žijeme také ve světě a jsme světem 19

Cantaslamessa, s. 89 Např. Ž 19, 33, 47, 96, 100, 104, 148; Iz 6, 3; Lk 1, 46-55. 68-79 21 Např. Chvalozpěv stvoření sv. Františka, hymnus sv. Patrika 22 Guardini, s. 94 20

18

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 obklopeni, zřídkakdy se nám poštěstí prožít hlubokou kontemplaci. Někdo to za celý svůj život neprožije. Ona sama o sobě také nemá být cílem. Cílem je snaha neustále být a žít v přítomnosti Boží tak, jak je nám to dáno v té či oné chvíli se všemi pochybnostmi či otázkami, které v sobě máme. Zážitek kontemplace lze považovat spíše za nejvyšší milost, která někomu byla dána bez jeho zásluhy, působí značnou vnitřní proměnu (obvykle) k významnému poslání. K tomu se musíme nechat disponovat. Než Ježíš vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi, předcházelo mnoho věcí (srov. Lk 9). Učedníci se nechali Pánem vyslat hlásat evangelium a uzdravovat nemocné, zažili zázračné nasycení pěti tisíc lidí, o samotě se s Ježíšem modlili a Petr na otázku „Za koho mě pokládáte vy?“ odpověděl: „Za Božího Mesiáše“. Pán Ježíš jim pak vysvětluje, jak ho mají následovat (sebezapřením, přijetím kříže a konkrétním následováním). Až poté mohli tři z apoštolů zakusit něco úžasného - proměnění Páně na hoře Tábor. Zprvu z toho byli velmi zděšeni, až když se trochu vzpamatovali, chtěli v tom stavu setrvat, ale Pán Ježíš se s nimi vrací zpět do každodenního života, neboť byli povoláni žít a působit právě tam. DEN 7. | ODEVZDANOST Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Bylo by dobré se zbavit iluze, že odevzdanost je příjemný pocit, jehož je možné dosáhnout nějakou technikou. Žádné sebelepší techniky postoj odevzdanosti nepřinesou. Na druhou stranu se bez nich neobejdeme. Potřebujeme se různými způsoby v postoji odevzdanosti cvičit. Odevzdanost nenajdeme tím, že se někde uzavřeme a začneme mlčet. Je to stav, který se neustále nachází v našem srdci, jež je pomyslný místem, ve kterém sídlí Bůh. Je to ta komůrka v nás (srov. Mt 6,6), kde probíhá niterné setkání mezi Bohem a dotyčným člověkem. O dosažení tohoto „prostoru“ je nutno usilovat. Je potřeba askeze, tj. tréninku, který předpokládá trpělivost a vytrvalost. „A tak, bratři, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.“23 Tento trénink se neomezuje na chvíle adorace, ba naopak: předpokládá odevzdanost v každodenním životě, abychom při setkání s Pánem v Nejsvětější svátosti oltářní dokázali být celistvě přítomni v jeho přítomnosti. Postoj odevzdanosti nás má provádět celým naším životem. Předpokládá to stav bdělosti, který je křesťanským stavem válečné pohotovosti, nikoli proti svému okolí, ale proti svým neřestem a hříšným náklonnostem (viz téma třetího dne). Všechno, co nám každodenní život nabízí, je příležitostí k askezi, jíž je třeba se chopit. Je to naše Mariina škola, která nás vede po osobní křížové cestě (nikoli křížové výpravě!), ve které padáme a vstáváme, na které potkáváme dobré lidi i ty zlé, kde prožíváme povzbuzení i ponížení a setkáváme se se svou slabostí i silou. Pana Maria nás učí jít dál v Boží přítomnosti. Pán Ježíš nám totiž neslíbil bezstarostnou plavbu, ale bezpečný přístav. DEN 8. | ŽIVOT Anděl pak od ní odešel. A tak nás Panna Maria na počátku svého života s Ježíšem učí naslouchat Bohu. Nesmíme si výsledek její výuky představovat v poražení svých neřestí a náklonností. Nejlépe by bylo si vůbec nedělat žádné představy. Jsme jako ona jen pěšáci ve vojsku ukřižovaného Ježíše. In hoc signo vinces (v tomto znamení zvítězíš) a v tom znamení pokračujeme. Jak tomu rozumět? Např. nemá cenu se snažit o vymýcení našich vášní. „Agrese a sexualita představují dvě nejdůležitější životní energie. Správné zacházení s těmito zdroji energie rozhoduje o tom, zda se náš život bude ubírat správným směrem a zda se nám 23

Ef 6, 10-11

19

Materiály pro přípravu ve farnostech – KVĚTEN 2015 podaří dosáhnout opravdového pokoje. Pokud se nám tyto síly nepodaří integrovat do komplexní koncepce člověka, budou nám neustále bránit v dosažení vnitřního pokoje.“24 Tyto a jiné neřesti a hříšné náklonnosti nás mohou držet v pasti a zamezit nám nalezení vnitřního klidu v nás. Je potřeba odhalit kořen těchto neřestí, abychom se jimi už nenechali tak manipulovat. Naslouchání Pánu nám postupně odhalí proč nás to či ono vždy dokáže tak naštvat, rozrušit, pokořit, dovést ke lži, k mnohomluvnosti, zvědavosti, pomluvě; kde se v nás nachází tato zraněná struna, která potřebuje opravit. Čím více budeme Pánu naslouchat, tím více on nás bude proměňovat a tím více si o sobě samých uvědomíme, což časem způsobí, že „přestanu promítat potlačené potřeby a přenášet vlastní obavy a strach na druhé. Jestli se mi podaří, dosáhnout smíru s vlastními vášněmi, potom se ostatním lidem nepodaří vylákat mne z tohoto vnitřního klidu“25. Upřímné smýšlení o sobě vůči sobě a Bohu je nanejvýš důležité. Dokážeme se chovat jako trpělivý rybář, který pozoruje hladinu a to, co je pod ní, nakolik to vidí, abychom našli oblast své zranitelnosti? Dokážeme se chovat jako bdělý vrátný, který střeží Kristův pokoj v nás? Jsme si vědomi, že to jsme my sami, kteří pouštíme myšlenku do své komůrky nebo jí odmítneme přístup? Dokážeme být zároveň podobni pokojské, která neustále usiluje o to, aby v srdci bylo uklizeno? Je totiž na nás třídit a zbavovat se odpadu v podobě neužitečných věcí a vyřešených problémů, zajišťovat, aby bylo vždy vyvětráno (srov. zpytování svědomí). Dokážeme být sami sobě sekretářkou, která hlídá náš diář, aby vždy zbývalo dostatek času na Boha a na tělesný a duševní odpočinek, a tudíž vnitřní rovnováhu? Modlitba Blahoslavená Panno Maria, Královno pokoje, tebe pokorně, s prostým srdcem a vírou žádáme, abys nás, naše rodiny i tento svět vedla k Ježíšovi, Králi pokoje. Kéž bude on Králem našeho srdce a Králem našeho pokoje. Ty, ó Panno Maria, veď nás, abychom i my měli odvahu přijmout Ježíše nejen do své náruče, ale i do svého srdce tak, jako jsi to učinila ty. Kéž Ježíš na tvou mocnou přímluvu zklidní všechno, co je v nás nepokojné. Nech, ať každé srdce a každá rodina uslyší v srdci Ježíšův pozdrav, kterým pozdravil své vystrašené apoštoly po zmrtvýchvstání: „Pokoj vám!“ Přimlouvej se za nás u Ježíše tak, jako jsi to dělala na svatbě v Káně Galilejské, kde sis jako první všimla, že nemají víno. Tak také dnes, ó Matko, nejlépe vidíš, co nemáme a co je pro nás nejpotřebnější, co nám může dát pouze Ježíš. Ježíši tichý, srdce pokorného, na přímluvu své matky přetvoř naše srdce podle srdce svého. Amen.26

5. 6. Adorace – viz vytištěná brožurka 5. 7. Homilie – viz vytištěná brožurka

24

Grün: s. 70 Grün: s. 82 26 Srov. 25

20

5. Eucharistie a Maria KVĚTEN 2015

Recommend Documents