1
JANTAR 8/2016
2
Jantar 8/2016
5 days of Italy 2016 Stejně jako kaţdý rok tak i letos se chystáme na rodinnou dovolenou k moři. Loni se nám zalíbily závody ve Slovinsku, tak opět hledáme závody v zahraničí poblíţ naší cesty k moři. Nacházíme 5 days of Italy. Všichni jsme se shodli, ţe pojedeme a přihlásili jsme se. V dubnu jsme začali plánovat cestu a ubytování. Zjistili jsme, ţe ani nevíme, kam přesně jedeme. Trochu nás pak zaskočilo, ţe jedeme do Dolomit! Na cestu jsme se vydali červencový den. Cestou jsme navštívili Minimundus v Klagenfurtu. Večer jsme dorazili do kempu Val Malene, který je na břehu horské říčky v nadmořské výšce 1100 m n. m. Pořádnou zimu jsme poznali aţ v noci. Šli jsme spát v triku a kraťasech a vstávali se v mikině a zimní bundě. Druhý den začínají závody. Uţ podle parametrů jsme věděli, ţe rozdíl mezi krátkou a klasikou nebude ve vzdálenosti, ale ve stavbě trati, proto jsem taky na trati, která byla jen o 500 m delší, měla o 15 minut horší čas. E1 a E2 – terén cca 5 km od sebe v niţší nadmořské výšce kolem 900 m. n. m. Po první etapě jsem druhá, za coţ jsem byla ráda. Přede mnou je o rok mladší Švédka, ta ale v E2 narazila špatnou kontrolu a je DISK. E3 je městský sprint. Začátek v parku mě překvapil. První kontrola, budova – stojí uprostřed louky a budova nikde, druhá kontrola – údolíčko – svítí u lavičky, pak uţ to jde. Další moje soupeřka (Maďarka), která byla asi o půl minuty za mnou, orazí špatnou kontrolu a je DISK. Zaslouţeně nás čekal volný den. Vyuţili jsme nabídky a vydali se s průvodci do jeskyně. Půjčili nám přilby se světly a téměř hodinu jsme se procházeli mezi krápníky. E4 a E5: autem stoupáme do výšky 1700 m n.m., start je oba dny na horní stanici vleku 1840 m n. m. Terén je pro nás nezvyklý (sjezdovky, skalky a louky kde se pasou krávy). Uţ cestu na start jsem se snaţila s terénem seznámit, ale nezdařilo se. Ve čtvrté etapě jsem tam vlítla přesně, jak jsem nechtěla a na druhou kontrolu udělala tříminutovou chybu. E5 jsem zvládla bez chyby a tak mi to stačilo na celkové vítězství. Taťka byl celkově druhý a mamka třetí. Další den jsme šli na výlet do hor, kde ještě leţel sníh a na jezeře led. Postavili jsme si sněhuláky a další den jsme se vydali k moři. I kdyţ jsme měli závody jen jako zpestření cesty k moři, tak jsme si je náramně uţili. Doma jsme se podělili o své záţitky s babičkou a dědou. Při pohledu na mapy babička prohlásila: „Tam bych nešla ani zadarmo a vy jste jim za to ještě zaplatili.“ Terka
Jantar 8/2016
3
Botas ve Štěměchách V lesích severně od Štěměch (u Třebíče) proběhl druhý červencový víkend 23. ročník H.S.H Vysočina cup (kterému ale nikdo neřekně jinak neţ „Botas“), jehoţ tradičním pořadatelem byl SK Chrast. Pořadatelé přivítali necelou tisícovku závodníků (to byla nejniţší účast na toto závodě za posledních 5 let), které čekala v pátek odpoledne krátká trať, v sobotu klasická trať a v neděli pak zkrácená trať s handicapovým startem. Běţelo se na mapách, které byly loni pouţity na závody Českého poháru, jejich rychlou revizi provedl Martin Kratochvíl. Terény byly vysočinské s mnoţstvím vodotečí, se střídavými pasáţemi lesů s různou průběţností a různým podrostem (bohuţel na řadě míst byla vysoká tráva, která dělala problémy hlavně v úvodu startujícím, v závěru pak uţ byly v těchto místech dálnice), v prostoru byla řada porostových detailů a hustá síť průseků a cest, občas i nějaký kámen a skalka. První etapa byla situována severozápadně od centra, kde byly postaveny orientačně pěkné tratě. V sobotu byl start a cíl vytaţen kilometr a půl od centra, klasická trať byla na vícedenní závody zbytečně hodně dlouhá. Třetí etapa se na rozdíl od první ch dvou etap, kdy bylo přijatelně, běţela za velkého horka a proběhla severovýchodně od centra; některé tratě byly velmi jednoduché, další se podařily více, další byly opět hodně dlouhé. Na startu bylo přes 60 pardubických závodníků (to je také podstatně méně neţ v předchozích letech, na účasti se podepsala vzdálenost a zřejmě i méně atraktivní terény), kteří si vedli se střídavými úspěchy, jejich výsledky byly závisle nejen na jejich výkonech, ale i na na tom, jak která kategorie byla početně i výkonnostně obsazena (a byly tam velké rozdíly). Pár postřehů: Dobrá jsou umístění našich ţáků – třetí místa Terky a Ondry M. (byť ten spokojen nebyl) a hlavně druhá příčka Krtka jsou velmi pěkná. Jako zkušený borec si počínal v kategorii H10N Vítek. V první etapě udělal chybu, skončil „aţ“ druhý, druhou etapu vyhrál, do třetí vybíhal těsně druhý, ale soupeři nedal šanci, utekl mu hned na první kontrolu. Z veteránů zaslouţí ocenění za druhá místa ve velmi kvalitní konkurenci Vašek F. a Jarda, pěkný byl pohled i do výsledků kategorie D35C, kde první tři místa obsadily závodnice LPU (Erika, Evička a Zuzka). Tristně naopak dopadli naši nejlepší dospělí závodníci v elitě. Zatímco v ţenách dvojice Klára a Simča aspoň dobojovala všechny tři etapy, z našich pěti startujících v muţské elitě ţádný nedokončil. Ostuda… Druhou etapu si zaběhli v elitě i Píkej a Noga – 1. a 3. Místo. Botas je třeba pochválit za pěkný kemp (oddělení tichých a hlučných návštěvníků, i kdyţ třeba v tichém kempu chrápající spáč, či v brzké ranní době křičící miminko, to moc tiché nebylo). Co na Botasu skutečně umí, to je výborný catering, bohatý výběr, rychlá obsluha. Naopak letos moc nešly výsledky. To, ţe jsou výsledky tisícovky lidí vyvěšeny za sebou ve dvou sloupcích na jednom místě, na to si uţ účastníci závodů pořádaných CHT se skřípněním zubů zvykli. Ale ţe na webu nejsou výsledky první etapy ani druhý den odpoledne…
4
Jantar 8/2016
Na Botasu se bohuţel stalo tradicí, ţe se zbytečně dlouho čeká na vyhlášení vítězů. I letos řada nejlepších na stupních vítězů nebyla, protoţe čekat 4-5 hodin po doběhu prvních tří v kategorii, to je zbytečně dlouhé. I řady diváků byly proto dost prořídlé. V lese to bylo rozdílné, podle dnů i podle jednotlivých tratí. Bylo poznat, ţe stavitelé tratí byli v lese dost dlouho před závodem, protoţe do některých míst, kde byla vzrostlá tráva, by kontroly nedali (zvláště na dětských tratích ta tráva byla vyšší neţ závodníci). Botas se zařadí do sledu pěkných letošních vícedenních, které slouţí jak k prověření sportovní formy jednotlivých závodníků, tak i k poznávání okolí (Telč i Třebíč byly v sobotu odpoledne plné o-běţců). D14B: 3. Fejfarová, 7. Pušová; D16B: 1. Peterová, 5. Vojtíšková; D21A: 5. L. Klimplová; D21B: 6. Nádvorníková; D21C: 4. Z. Klimplová; D21E: 12. Procházková, 13. Chládková; D35C: 1. Vojtíšková, 2. Kašparová, 3. Krpatová; D55C: 4. Klimplová; D60: 3. Novotná; D65: 3. Kubíková, 7. Kellnerová; H10N: 1. Frosch, 3. Vojtíšek; H12B: 2. Krpata; H14B: 3. Macek, 9. Fejfar; H21B: 5. Kárník; H35C: 1. F. Kroupa, 3. J. Kroupa; H45C: 1. Valach; H55B: 8. Novotný; H60B: 2. Farář, 10. Juračka; H60C: 2. Klimpl; H70: 2. Fridrich; H75: 3. Málek.
Jantar 8/2016
5
Juniorské MS – Scoul Petra Hančová reprezentovala Českou republiku na Mistrovství světa juniorů v orientačním běhu, které se konalo ve Švýcarsku. V úvodním sprintu si Petra vedla v uličkách hostitelského města Scuol výborně, kdyţ obsadila 12. příčku. V pondělním závodě na klasické trati v nádherných lesích na orientačně náročné trati nevyšel Petře úvod, kde hodně ztratila, do cíle doběhla na 30. místě, kdyţ na vítězku ztratila necelých 12 minut. Ve středu se běţela kvalifikace krátké trati, na orientačně zajímavé trati proplula Petra naprosto jasně do finále 12. nejlepším časem ve svém rozběhu. Ve čtvrtečním finále se Petře nedařilo, na čtvrté kontrole udělala obrovskou chybu, další přidala na pětce, pak i pár menších a nakonec z toho bylo aţ 46. místo skoro s desetiminutovou ztrátou na vítěznou Švýcarku. V závěrečných štafetách pak běţela českou B štafetu a podala v ní výborný výkon a přispěla tak k celkovému 10. místo této štafety.
Petra odpovídala na otázky Fyjalky Letošní MS Juniorů bylo tvé poslední. S jakým očekáváním jsi odjíţděla? Především jsem chtěla jít čisté závody, se kterými budu spokojená. Jako jeden z vyšších cílů bylo pokořit desítku. To se ti na sprintu téměř povedlo, co chybělo tomu, aby to klaplo? Rozhodující byla špatná volba hned na druhou kontrolu. Jednoduchá volba pravá/levá, jedna cesta kříţila postup, druhá naopak zabíhala aţ za kontrolu. Obě volby mi přišly rovnocenné. Zvolila jsem více rovinatou, která ovšem byla nakonec o 90 metrů delší. Ztráta 20s. V sestřihu ze sprintu pořád ukazovali hubenou Švýcarku, a ty ses za ní jen dvakrát mihla. Nemohla ses ji drţet blíţ, abych tě v záběrech viděl vícekrát? Uţ startovka poukazovala na to, ţe mě čeká slušné proběhnutí za loňskou vítězkou (a nakonec jasně vyhrála i letos). Potkávala jsem ji ve druhé třetině trati, ale pak mi utekla jednak běţecky a také na horší volbě. Nevšimla jsem si, ţe v průchodu vedou schody, coţ bylo o něco kratší neţ oběhnout celou budovu Další na řadě byla klasika pro tebe asi největší šance. Bylo to tak? Ano bylo. Na klasiku jsem se velmi těšila. Celý prostor skrýval krásné výhledy. Část závodu se odehrávala na loukách plných horských květin. Model poukazoval na závod krásný, ale velmi náročný v nadmořské výšce kolem 2300 m. n. m. Z tvého popisu, ostatně i dle fotek z terénu, to vypadá na nádherný prostor. Měla jsi čas se i kochat nebo to byl celou dobu jen souboj s morálkou? Simone Niggli (dvacetinásobná mistryně světa a teď šéfová celého šampionátu) v Bulletinu zmiňovala, ţe nejtěţší na klasice bude se nekochat. Výhledy byli opravdu krásné, ale během závodu to pro mne byl především souboj s mapou (hlavně s porosty). Ostatně vítězka sprintu se asi kochala více jak ostatní, kdyţ vynechala 8. kontrolu a to jí stálo 9 minutovou ztrátu a moţnost bojovat o medaili, jinak mohla mít kompletní zlatou sadu a Švýcaři by si byli odvezli všechno zlato.
6
Jantar 8/2016
Co se stalo na začátku, ţe jsi hned na prvním mezičasu ztrácela téměř 5 minut? Taky ses kochala? Kdybych se kochala, moţná by to bylo lepší, a kontrolu bych viděla dříve, neţ kdyţ jsem se snaţila pochopit porosty. Hlavní ztrátu jsem nabrala na druhé a čtvrté kontrole. Čtvrtou kontrolu jsem si hlídala. Z cesty jsem odbočila aţ na hraně kolečka u jasného kopečku, ale spletla jsem si kamenné pole se srázem, který byl tvořen několika sesunutými kameny. Hledat TV kontrolu, na které je zároveň občerstvovačka o 40 – 50m vedle a nevšimnout si ji, je aţ smutné. Zbytek trati se odehrával v přehlednějším terénu, kde jsem se taktéţ dopustila několika chyb, ale celkově jsem ztrácela mnohem méně. Následující den byl dnem volna. Jak takový den vypadá? K dispozici byly postaveny dva modely, ale rozhodli jsme se nejít jiţ do svahu (na závěrečné přípravě jsme na těchto mapách jiţ běhali). Dopoledne jsme se byli proběhnout podél řeky se závěrečnou koupelí v ledové kašně. Odpoledne polovina týmu navštívila místní lázně. Den jsme zakončili vyhlášením předchozích závodů. Ve středu byla kvalifikace middle, dle všeho dost deštivá, ale úspěšná? Počasí bylo chladné, naštěstí začalo pršet aţ ke konci závodu. Byl to pěkný a dost rychlý závod. Závod jsem si uţívala, oproti klasice jsem mapě a porostům krásně rozuměla. A oproti loňsku, kdy jsem postupovala z posledního místa, jsem si letos zajistila jasný postup. Ze závěrečné přípravy jsi přijela s tím, ţe se ti na modelové mapě pro finále špatně běhá. Mohla za čtvrteční výsledek ve finále nervozita nebo sníh, který na vršcích napadl? Sníh byl překvapením, ještě ţe jsme jiţ za sebou měli klasiku, která se běţela daleko výše. Překvapivě jsem nebyla na startu nervózní. Do závodu jsem šla s tím, ţe to zkusím a třeba to vyjde. Po modelových trénincích jsem usoudila, ţe styl, kterým jsem běhala zde není ideální. Kontrolovala jsem si vše aţ moc. Východiskem bylo hlídat jen opravdu jasné body, to se mi ovšem moc nepovedlo na 4. kontrole, ale ani zbytek trati neodsýpal tak, jak jsem zvyklá. Posledním závodem byli štafety. Tvoje B štafeta se dlouho pohybovala před Ačkem. Mrzelo hodně, ţe jste je o pár vteřin neporazily? Především nás všechny mrzel vyvrknutý kotník Terky z prvního úseku A-štafety. Já jsem si uţila krásný závod a rozloučení s juniorskou kategorií. Na trati jsem neustále někoho předbíhala, a po celou trat potkávala finskou Aštafetu, s kterou jsem také předávala. Neporazit Ačko mrzí, ale mnohem pozitivnější je, ţe jsme byli první z Béčkových štafet. Hned po závodech jsem od tebe dostával velmi negativní zprávy. Jak bys teď s odstupem zhodnotila celé MSJ? Kdyţ to vezmu pouze po závodní stránce, tak moje reakce budou stále více negativní. Mrzí mne, ţe i přesto, ţe jsem si vše kontrolovala a neztratila koncentraci (především na klasice), neporozuměla jsem mapě natolik, abych nechybovala. Celkový dojem je ale o mnoho lepší. Celé MSJ bylo perfektně zorganizované a organizaci ještě podpořilo krásné prostředí.
Jantar 8/2016
7
O'FRANCE 2016 V první polovině července jsme s tátou a Martinem vyrazili do Francie na pětidenní závody O-France, které měly centrum v Larzacu. Den před zahájením závodů jsme se vydali na trénink, na kterém jsme chtěli poznat místní terén a trochu se seznámit s mapou. Z počátku to vypadalo jednoduše, ale velmi rychle jsme zjistili, ţe to tak lehké není. Spoustu keřů sniţovalo viditelnost na pár desítek metrů a po prvním patnáctiminutovém pokusu překonat 30 metrů široký hustník, jsem si uvědomil, ţe asi bude lepší se jim co nejvíce vyhýbat. Prudké slunce taky k lepším podmínkám nepřidalo, takţe jsem začínal tušit, ţe těch pět závodů nebude úplně zadarmo. Další den následoval prolog, který se nepočítal do celkových výsledků. Jednalo se o krátký sprint, ve kterém jsme probíhali malými uličkami a kličkovali mezi vodními kanály historického města. První etapa byla klasika, která se konala na rozlehlých pastvinách. Trať byla podle mého názoru trochu moc dlouhá, 9,7 km takţe jsem se připravoval na pěkně dlouhý pobyt na trati. Uţ od rána nám pršelo, ale aspoň díky tomu nebylo takový vedro. Závod byl v podstatě na velké louce, kde jsme museli kaţdých 300 metrů přeskakovat plot, takţe to byl převáţně běţák s výjimkou jedné kontroly, kterou jsme měli uprostřed neprostupného hustníku… tam se fakt běţet nedal. Trať se mi líbila a změnila můj pohled na celé závody k lepšímu. Druhá etapa se konala na stejném místě, opět v dešti. Uţ jsme se dostali částečně do lesa, takţe to bylo uţ víc o mapě… zaběhl jsem pořádnej kanál. Trať mě přestala bavit po třinácté kontrole, kde jsem strávil 28 minut prohledáváním hustníku o ploše asi 200 m2. Na závěr jsem ještě vyběhl z mapy, takţe můj pocit z téhle etapy nebyl úplně nejlepší. Třetí etapa byla poslední, která se konala na stejném místě. Konečně se nám ukázalo slunce a podmínky pro běh byly výborné. Závod se mi líbil, ale i kdyţ jsem v podstatě nedělal ţádné mapové chyby, na běhu jsem dostal pěkných pár minut. Po dni volna se pozvolna přiblíţila čtvrtá etapa. Směrný čas jsme měli 25 minut na 4 km, takţe jsem čekal něco rychlého, co nebude zas tak těţké na mapu. Nebylo to úplně tak, jak jsem čekal a do cíle jsem doběhl s časem 56 minut. Moje pocity dokonale shrnula taťkova věta po tom, co přišel po necelých dvou hodinách z lesa „Dostal jsem pořádnou kládu.“ Závody uzavírala pátá etapa. Hendikepu jsem se zdaleka vyhnul, takţe jsem startoval mezi prvními brzy ráno. Etapa byla mapově ještě náročnější neţ předchozí, ale uţ jsem to čekal, takţe jsem si dával pozor. V některých částech trati byl problém vidět alespoň na metr v hustých keřích, natoţ najít kontrolu, takţe bylo potřeba dobře drţet směr a odhadnout správně vzdálenost. Všichni jsme ze závodů odjíţděli spokojení, a s vědomím, ţe se máme ještě hodně co učit. Venda
8
Jantar 8/2016
Jak jsem dostal pěkně na prdel aneb orienťácká pokora na prvním místě Do Jantaru běţně nepíši, ale moje záţitky z letošních závodů na jihu Francie mne k tomu přinutily. Vybírali jsme na letošní prázdniny nějaké zajímavé zahraniční závody. Termínově a lokalitou to vyhrály 5-ti denní závody O- France, na jihu Francie oblast Larzac – střední Pyreneje. Mapově hodně náročné terény, polootevřený terén, náhorní plošina (zarostlé pastviny s buxusovými hustníky) plná vápencových bizardních tvarů, ostrých zářezů a zarostlé kamenné hrázky-ploty. Sám Thierry Gueorgiou to pokládá za svoje nejlepší orienťácké hřiště, které ho vţdy postrčilo dál. Prvním varováním pro mne měl být jiţ veřejný trénink, kde jsem si s klukama dohodl sraz u auta za 60 minut. Oni si to proběhli téměř celé, já se vrátil za 90 minut pouze s 5-ti úlovky ze 20-ti moţných. E1 a E2 byly v oblasti, kde byly poměrně velké ploc hy pastvin s vysokou trávou, ohradníky. Skalky a zarostlé zářezy se daly celkem identifikovat. Malinko jsem si začal foukat pod nos, jak mi to jde … Jenomţe E3 se přestěhovala na jinou planetu. Hned v této etapě, coţ byla krátká trať, v mém případě 3,8 km, jsem si tam pobyl 104 min. Prostě totální bezmoc. Vyzkoušel jsem všechno moţné. Chodit pomalu, na směr, dokonce vracet se na předcházející kontrolu (tu jsem samozřejmě uţ také nenašel). Nakonec celkem fungovalo počkat u náhodně nalezené kontroly a do 10-ti minut skoro vţdycky někdo přišel a srovnal mne. Největší ranou za uši byla pro mne škola s „negativním“ tvarem skal. Na mapě byly černé kostičky skal v zeleném podkladu v modulu 3x2 a mezi v průchodu zakreslená kontrola. Prostě jsem si to v hlavě vymodeloval jako skalní věţe v Kacanovech, které budou trčet nahoru, a já to hravě naleznu. Jenţe ouha zrada. Doběhnu po delším postupu na místo, kde očekávám, ţe bude trčet 6 skalních věţí a ono tam není nic neţ zarostlá buxusová plocha a běhalo tam uţ minimálně 20 lidí. Trvalo mi hodně dlouho, neţ jsem pochopil, ţe díky vápencovému terénu, se to celé propadlo jako na Macoše o patro dolů, a ty 10 m vápencové věţe jsou zarostlé dole. Výsledek: 20 minut ţivota a další moje orienťácká zkušenost je na světě. Tak, a ještě horší, to bylo po ty poslední 2 etapy. Navíc s tím rozdílem v E5, kde jsem přišel o další ze svých strategií. Za předcházející dny jsem jiţ poznával dresy svých soupeřů a nejednou jsem se s některým „svezl“ ke kontrole. Jenţe pořadatelé v reakci na teroristický masakr v Nice vyzvali závodníky, aby se do E5 ustrojili do jednotných pořadatelských dresů a tak celý les byl jeden oranţový závodník a já byl opět nahraný… Rozhodně to nechci přehánět, ale já osobně jsem v orientačně těţších terénech neběhal, a jak to jen půjde, rád bych se tam vrátil. Něco málo z jedné etapy je vidět na pořadatelském videu na webu závodu. Vašek O’France 2016 (pětidenní závody v jiţní Francii – Aveyron, Larzac) běţeli Roudní. Martin byl v H16A v jedné etapě třetí, celkově skončil na 11. místě.
Jantar 8/2016
9
Wawel Cup 2016 Po roce jsme se opět vypravili za hranice všedních dnů za nějakým dobrodruţstvím. Volba nakonec padla na polský pětidenní Wawel Cup, pořádaný letos jiţ po třicáté páté v okolí Krakova. Při výběru kategorií jsem se nepoučil z loňska a přihlásil se do nejpočetnější a moţná i nejprestiţnější kategorie M40, kde startovalo několik výborných polských i zahraničních závodníků v čele s elitním Robertem Banachem. Protoţe jsme v Polsku trávili více neţ týden, absolvovali jsme ještě před vlastními závody jeden organizovaný trénink na mapě Wolski las okolo krakovské ZOO. A uţ tady se ukázalo, ţe se zřejmě moc nebudou řešit porosty, protoţe v létě je zarostlé prostě všechno. Takţe jsme se klidně brodili po kolena v podrostu, ale na mapě byl bílý les. V kaţdém případě byl trénink dobrým seznámením s typem terénu i stylem mapy. První etapou závodů byl middle na mapě Bronaczowa wschod, asi 15 km jiţně od Krakova. Ţe to bude výţivné, jsme tušili, ale realita předčila naše očekávání. Tři čtvrtiny mapy zeleně šrafované, zbytek buď celý zelený nebo šrafovaný modře, všude pod tím nahuštěno vrstevnicemi. Většina kontrol v tom největším hnusu. Příklad na obrázku. Vzhledem k typu terénu mě trochu překvapilo, ţe jsem ve startovkách našel Mirka Slováka z SHK, známého „milovníka“ zeleného v mapě. Asi odříkaného největší krajíc. Ondra běţel velmi slušně, Karda, Táňa i já jsme nechali v lese na vítěze zhruba 30 minut a v popředí svých kategorií jsme rozhodně nefigurovali. Druhá etapa byla klasická a běţelo se na stejné mapě, ale převáţně v jiţnější části, která byla o mnoho průběţnější a daly se vyuţívat obíhačky po cestách. To jsem kladl na srdce celé rodině, ale samozřejmě jsem se tím neřídil a narval to několikrát na ten nejkomplikovanější postup, coţ způsobovalo časté bloudění. Ondra opět zaběhl velmi slušně a celkově stáhl na vedoucího závodníka skoro 3 minuty, Karda se také zlepšila, ale já s Táňou jsme začali bojovat o poslední příčky a cílem se pro nás postupně stávalo jen najít všechny kontroly. Třetí etapou byl městský sprint přímo v Krakově na mapě Mlynowka Krolewska, coţ býval mlýnský náhon, který před 150 lety zasypali a na bývalém korytě vznikl dlouhý, zástavbou se vinoucí park. Uţ po vydání parametrů bylo jasné, ţe to bude závod poněkud delší. Třeba v Ondrově kategorii M14 to byl kilometrově vůbec nejdelší závod s nejvíce kontrolami. I sami pořadatelé ho překřtili na městský middle. Oproti předpokladům nebyla trať příliš záludná a dosahovalo se velice rychlých časů. Závěr byl na stadionu WKS Wawel a pořadatelé ho okořenili soutěţí o nejrychlejší doběh napříč kategoriemi přímo na atletickém oválu – skoro celých 400 m. Obstáli jsme celkem se ctí. Předposlední a poslední etapa se přesunuly na sever od Krakowa do krasové oblasti Dolinky Podkrakowskie, kde jsme očekávali výrazné převýšení, čistý les a skály. Terén byl asi nejpodobnější tomu, co známe od nás z některých podhorských Vč. poháru. V sobotu bohuţel Ondra dvěmi velkými chybami ve shlucích jam ukrytých v kapradí odstřelil šanci bojovat o medaili. Poslední pátá etapa byla náročná zejména díky velkému převýšení (např. v M40 410m/5.1 km) a únava uţ se projevovala naplno. Ondra věděl, ţe nemá co ztratit, tak se rozhodl riskovat a narvat to hned od startu co to půjde. Narval to pěkně, ale do špatného údolí, takţe v celkovém hodnocení nakonec musel ještě v závěru bránit celkové páté místo. Naopak se pochlapila Karda, která dokázala poslední etapu vyhrát a v celkovém hodnocení skončila rovněţ pátá. A nakonec i já s Táňou jsme v letošním roce dokázali doběhnout všechny etapy a zapsat se do celkových výsledků (celkově Táňa 8., já 15.). Přes
10
Jantar 8/2016
některé detaily (vybité nerazící krabičky a hlavně zmatek na startu) byly závody organizačně na vysoké úrovni, běhalo se na výborných mapách ve velmi pestrých a zajímavých terénech s kvalitní mezinárodní konkurencí. Vzhledem k tomu, ţe jsme závody spojili s klasickou dovolenou, byli jsme překvapeni, co všechno se dá v Krakově a okolí vidět. Nejznámější jsou asi solné doly Wieliczka, kde je sice drahé vstupné a u pokladen se stojí dost dlouhá fronta, ale tříhodinová prohlídka podzemí stojí za to. Z přírodních zajímavostí stojí určitě za zmínku Ojcowski Park Narodowy a krasová oblast Dolinky Podkrakowskie s několika přístupnými jeskyněmi a vápencovými skalami. Město Krakow je krásné samo o sobě a v centru jsou všechny památky blízko u sebe. Příští rok mají pořadatelé v plánu posunout závody více na sever a mimo jiné se bude běhat v terénech Pustynia Błędowska, coţ slibuje zcela netradiční pouštní charakter tratí. Pětidenní v Polsku určitě můţeme doporučit.
Kamil
Šumperský divočák se povedl Čtvrtý prodlouţený víkend v červenci byl Klepáčov, kde někteří z nás běhali v rámci MČR a Veteraniády na klasice loni na podzim, centrem závodů, které pořádal KSU pod názvem Šumperský divočák. Domnívám se, ţe většina účastníků, kterých byly necelé tři stovky, své účasti nelitovala. Byly to pohodové závody v těţkých kvalitních terénech, takţe i „mistři“ dělali chyby. V některých kategoriích, zvláště ve starších veteránech, se sešla i kvalitní konkurence, takţe pánové si opravdu zazávodili. Shromaţdiště první a druhé etapy byla poněkud vzdálená (Skřítek, Rabštejn), ale zato velmi příjemná. Třetí etapa měla shromaţdiště i cíl přímo v Klepáčově, takţe jsme mohli sledovat doběh vítězů i těch dalších. Pořadatelé dokonce přichystali pro prvních pět v kaţdé kategorii čísla. Počasí nám po celou dobu přálo, nepršelo, bylo sice trochu víc teplo, ale v lese bylo na běhání docela fajn. V Klepáčově pořadatelé zřídili provizorní kemp. Navíc poslouţilo i zázemí chaty Kamzík, vše ke spokojenosti závodníků. Část nás vyuţila pohostinství nedaleké chaty Ztracenka, kde náš klub byl ubytován při jiţ zmíněném MČR. Pořadatelé si dávali trochu na čas se zveřejněním informací před i při závodech, ale nakonec vše dobře dopadlo. Dokonce i autobusová doprava na shromaţdiště druhé etapy, ze které jsme měli trochu strach, zafungovala dobře. Řidič se ale asi trochu zapotil, kdyţ odbočoval ze silnice na cestu k chatě skoro do protisměru, najednou to nedal. A to jel tu cestu myslím sedmkrát. Druhá moţnost byla tam dojet na kolech, coţ moc lidí nevyuţilo. Auta tam měla příjezd zakázaný. Rabštejn, shromaţdiště druhé etapy, stojí za zmínku. Je to krásné místo: tak akorát velká louka uprostřed lesů, s prostornou chatou, kde bylo moţné se dobře najíst i napít. V blízkosti je zřícenina hradu Rabštejn, který se kdysi tyčil na kopci a navíc na vysoké skále. Z hradu nezbylo skoro nic, ale ze skály je nádherný výhled do okolí. Někteří z nás návštěvu této atrakce vyuţili jako rozcvičení před
Jantar 8/2016
11
závodem. Kdyţ jsme ale scházeli dolů, slyšela jsem vrtulník. Ţe by vyhlídkové lety? Ale na louce jiţ stál vrtulník záchranné sluţby. Cyklistka sjíţděla k chatě a na kamenité cestě (po které jezdil i náš bus) nezvládla rovnováhu, upadla a poranila se pravděpodobně na hlavě. Naštěstí měla přilbu. Přijela i záchranka, která ji dopravila z cesty na louku. Takţe jsme mohli přímo sledovat záchrannou akci. Dle informací to ale nebyla orienťačka a její zranění nebyla ţivot ohroţující. Po druhé etapě jsme měli dost volna. Nevím, jak ho vyuţili ostatní, ale my s Milanem jsme odjeli do cca 15 km vzdálených Velkých Losin. Prohlédli jsme si nádherný zámek, hezký zámecký park, a pak šli na moc zajímavou prohlídku papíren, které v naší zemi jako jediné vyrábějí ruční papír, a to jiţ od roku 1596. Vydařený výlet jsme zakončili v příjemné místní cukrárně, abychom doplnili spotřebované kalorie. Závodů se zúčastnila malá skupinka z našeho klubu, po dvou odhlášeních nás dojelo 13. Z toho čtyři přijeli v rámci dovolené pouze na druhou etapu, na klasiku. A jak jsme si vedli? Nejlepšího výsledku dosáhl Vašek, kterému se podařilo vyhrát všechny tři etapy a tedy i celkově. Já jsem byla ve všech etapách i celkově druhá a Stáňa třetí. Myslím, ţe spokojený byl i Milan a Šárka, kteří obsadili 5. místo ve svých kategoriích. A určitě byla spokojená i Nikolka, která byla vyhlášena nejmladší účastnicí závodů (Havlík ze SJC jako nejstarší). Šumperský divočák se povedl, jen pořadatelům moţná přišlo líto, ţe byla tak malá účast. Nám účastníkům to ale nevadilo. Květa
Eduard 2016 Eduard není jenom malej Koleš, ale také biatlonový areál u Jáchymova, kde v posledních červencových dnech proběhly třídenní závody pod taktovkou EKP a ONO. Nám termín a lokalita vyhovovaly při cestě z dovolené, proto jsme si řekli, ţe se proběhneme v tomto neokoukaném koutě republiky. Z LPU se tak zúčastnilo všeho všudy 6 závodníků, plus jeden
12
Jantar 8/2016
doprovodný Lála. Ona tedy i celková účast byla slabší, nějakých 400 lidí, coţ ale z akce udělalo pohodové „rodinné“ závody. Shromaţdiště pro závody OB téměř ideální, ve zmiňovaném biatlonovém areálu (ač budovy jsou uţ dosti omšelé) snad nic nechybělo a také vzdálenosti na start a z cíle byly sympatické. Pokud jde o společenskou stránku akce, zeptejte se Lály, jelikoţ za LPU zde nocoval jen on a jeho synci. Mimochodem, před rokem se v témţe prostoru konalo MČR na krátké tra ti. O tamějším terénu jsme slyšeli od několika lidí uţ předem, ţe je dost atypický a zajímavý. Šlo především o mnoţství prohlubní, jam, děr, rýh, údolíček a podobné změti – mapař si rozhodně s hnědou barvou uţil mnoho krásných chvil. Především tyto prohlubně a díry, některé opravdu dost hluboké a strmé, značně ztěţovaly dohledávky kontrol i v jinak „bílém“ lese. To kromě náročnosti závodu značně zvýšilo i mou slovní zásobu v oblasti vulgárních označení análních i jiných děr. Dále se v části závodního prostoru nacházelo strmé údolí, či spíše rozsáhlý strmý svah, v němţ navíc ještě kamení a klacky téměř znemoţňovaly jakýkoliv pohyb, natoţ pokusy o běh. Zlomyslný stavitel tratí nás tam – jistě škodolibě – poslal nejen v sobotu, ale i v neděli. Zkrátka, rozhodně to nebyla nuda, obzvlášť kdyţ les byl po deštích slušně podmáčený. Zmíním ještě zajímavou záleţitost: v E1 měly elitní kategorie H21C a D21C shodnou trať, coţ nám přidalo na rodinné motivaci do závodu, navíc kdyţ Lenka startovala 3 minuty za mnou. Podle studia mezičasů mne na první ďouře – po mé chybě – skoro musela vidět, coţ se ale nestalo, zachybovala totiţ taky, a tak nedošlo na (pro mě ostudné) setkání na trati. Celkem dobře strávený přelom léta. Závody byly pohodové a místo (nejen v lese) neokoukané. Doufáme, ţe se tam brzo budeme mít příleţitost vypravit znovu. Ţemličky Ještě připojuji nějaké postřehy a komentáře od skoro všech závodníků LPU, kteří se zúčastnili závodů Eduard 2016: Ivetka: Nezapomenu na ty spousty borůvek, které se při běhu rozprskávaly o kolena a mezi nimi sem tam houba. Les mi místy připomínal moje poslední MS v Itálii, tak to nebylo jen příjemné proběhnutí, ale i zavzpomínání. Lála: Eduard – tok myšlenek: docela daleko… za Chomutovem nahoru; Krušné hory paráda; s kámošem z výšky neorienťákem a jeho rodinkou a já se staršíma rukama; běhám jenom HDR; malý kemp, málo lidí – pohoda; neobvyklý – hezký les; pod nohama doslova modro; bufet s výborným gulášem, klobásou, palačinkama, gambáč nic moc; v sobotu po závodě „adrenalin“ kladka nad jezerem – jestli pán, co brzdí mě opravdu ubrzdí; výlet s dětma na Plešivec do lanového centra a na rozhlednu (paráda); večerní koupání s dětma v jezeře; gambáč uţ trochu lepší; nedělní HDR není moc pro děti, Matěj běţí dopředu poprvé sám, ale disk díky tomu, ţe stavitel dal v HDR jámu 5 m od cesty, nebyla vidět a nevedly k ní ani fáborky, tak snad ho to od orienťáku zase neodradí; naštěstí neprší; z kempu odjíţdíme skoro poslední; ještě výlet na štolu Johannes; ale nemáme buknutého průvodce, takţe domů; zdravá večeře v mekáči; v devět doma, kdybych měl běhat ještě svoji trať, tak bych to nedal ani náhodou; stálo to za to.
Jantar 8/2016
13
Letní tábor Silva o-camp Budislav 2016 Skončil jiţ 29. ročník letního o-tábora dětí, Fakta o Silva o-campu Budislav 2016 který proběhl pod názvem Silva o-camp Datum: 17. – 30. 7. 2016 Budislav 2016. Potřetí za sebou byly děti Místo: Tábor „Vesmír“ TOS Svitavy v Budislavi v Budislavi. Dva týdny tábora na konci Šéf: Béďa července uběhly jako voda. Tábor se opět vydařil, jako tradičně je v Jantaru stručná Zdravotníci: Renata H. (1. týden), Renata Č. (2. týden) Kuchyň: Jana, Alena, Eva, Karolína táborová rekapitulace. Terény: Krásná příroda Toulovcových Počet dětí: 93, z toho 60 z LPU (6 – 16 let) Počet druţstev: 8 (vedoucí Táňa + Lucka Šádková; Maštalí i Posekance. Pěkné lesy (stále Laďka + Vláďa, Květa + Honzík; ZuKli + Jonáš, více zarostlé), skály Léňa + Míša; LeKli + Douba; Demlík + Zelý; LuHo Mapy: Mapa Desinka je uţ skoro + Vojta, vakant Tom Křivda nepouţitelná, mapa U hutí solidní, velmi dobře jsou zmapovány Maštale Celkové náklady: 412 tis. Kč (mapa Dţberka), i kdyţ i tam se dost kácí, přímo v táboře je stará, ale stále dobrá mapa Tábor. Tábor: Vše při starém, něco málo se udělalo na pánských WC, v kuchyni se objevily dvě nové ledničky. Chatičky by chtělo trochu opravit, třeba i vyměnit matrace, do jídelny pořídit nové ţidle. Počet dětí: Tábor byl skoro plný, potěšitelné bylo, ţe z 93 dětí byly skoro dvě třetiny z LPU. Počasí: Skoro na tábor ideální. Nebylo teplo ani zima, sice párkrát zapršelo (nejvíce na 3. úseku závěrečných štafet), ale celkově to bylo výborné. Zdraví: Zdravotnice měly dost práce, hodně bylo klíšťat (prý přes 250 a to některá neprošla přes Renaty a vyndali je vedoucí), bohuţel jsme byli i několikrát v nemocnici (naraţené ruce, nohy, bolest břicha). Renaty si na nedostatek práce rozhodně nestěţovaly. Kuchyň tradičně skvělá, dobrého jídla dost a dost, proti minulým roků přibyly vedle langošů i lívance. Trička: Byla hezká, design opět by Vojta. Tréninky: Byly a bylo jich dost. Snad kaţdému ten pobyt něco dal. Kola: Pár defektů bylo, většinou zničené přehazovačky, pár píchnutí. Bohuţel v lese byly cesty nově vysypány kameny, po kterých se špatně jezdilo, a tak se na cesty do Maštalí hledaly nové trasy. Chování: Děti byly docela hodné a poslušné a vedoucí poslouchaly, jen občas si Béďa musel zahrát na toho „zlého“. Adventure race: Mix dvojice plnily na trase řadu úkolů – cyklistika, plavání, OB, střelba, MTBO, boudering kros a mnoho dalších věcí. Letos byla trasa kratší neţ v loňském roce. V cíli delší tratě se za šest a půl hodiny nejdříve objevila dvojice Janča Peterová s praktikantkou Doubou (ta nahradila zdravotně indisponovaného Honzu Rusina), o druhé místo s velkým odstupem finišovaly tři dvojice, podle cílové fotografie obsadila druhé místo dvojice Berenika Drţková a Míša Švadlena, třetí skončili Viky Vojtíšková a Ondra Volák. Mezi menšími vyhrála dvojice Jirka Juška, Lukáš Fejfar. Béďovy štafety: Postavila ZuKli. Z 31 týmů úspěšně našly všechny kontroly jen 2 (!!!) štafety. Vítězství vybojovala štafeta ve sloţení Markéta Růţková, Vítek Vaňura a LuHo. Celotáborová hra: Měla indiánské téma „Grand coup“, jednotlivé kmeny spaly v týpí a měly noční hru. Cenu (tradiční dort) za vítězství si odnesl kmen Cree (náčelník Martin Roudný). Všichní účastníci dostali speciálně vyrobené dřevěné plakety. Fotky, videa: Je jich spousta a jsou na webu (http://lokopce.rajce.idnes.cz/); stojí za to si je prohlédnout!
Jantar 8/2016
14
Jak to viděl Palda (SRK) Vzhledem k tomu, ţe jsem s ostatními SRKáči nevyrazil do Švédska, jsem se zase po roce zúčastnil jiné akce, a to 'orienťáckého tábora' SILVA O-Campu ve velmi krásných prostorách Toulovcovek a okolí, pořádaný LPU. Letos jsem se dostal (aţ!) do 8. druţstva, kde jsem se pod vedením nej-kouče LuHa a nej-praktikanta Vojty opravdu nenudil (váţně, stačí kouknout na fotky)! Rozřazení na chatkách mě taky příjemně překvapilo, jelikoţ sdílet chatku s takovými borci (nejen na OB ) jako Jindrou Konvalinkou, bros Vendou a Martinem Roudnými nebo Ondrou Volákem a Honzou Rusinem, o tom se mi mohlo dřív jen snít. Tréninky byly různé, většinou čistě orienťácké, dostalo se však třeba i na horský OB nebo O-biatlon. Relaxu bylo taky dost – jezdilo se na koupaliště, hráli se hry (jak ve dne, tak v noci!) nebo se prostě jen tak leţelo v posteli. Jel se taky tradiční Adventure, letos jsem ho zdolal společně s Kubou Pachelem (ZAM) ve velkém vyčerpání na 6. místě. Počasí bylo velmi příznivé, teda aţ s výjimkou posledního dne, kdy se běţely Béďovy štafety, které nakonec z 31 štafet dokončily bez disku jen dvě. Celotáborovka byla tentokrát na téma "Grand Coup", zaměřená na sběr indiánských per za vykonané činy. Do hry patřilo například i přespání v teepee, rozdělávání ohně pazourkem nebo vaření indiánských pokrmů. Já jsem byl určen náčelníkem kmene Mohycan, ale hnedka první hru jsme skončili v baţině a oproti ostatním nezískali ţádné pero. Zbytek hry jsme i přes naše velké snaţení uţ jen obývali poslední příčku, ale tím jsme si alespoň vytvořili pořádný fanklub -> slogan: "Móhykáni! Móhykáni!" provázel pak zbytek tábora. Celkově bych chtěl hru pochválit, určitě byla povedenější a zajímavější neţ ta loňská. Béďa a všichni ostatní, jak účastníci, tak vedoucí a praktikanti byli úţasní, dík patří také sboru Alči a Evy – jídlo bylo super. Tábor jsem si náramně uţil, po pár letech zase jedna s o-akcí, na které budu ještě dlouho vzpomínat...
Článek o celotáborové hře do uzávěrky Jantaru nedorazil, tak alespoň fotka
Jantar 8/2016
15
OO cup 2016 – pět etap ve třech zemích OO Cup jsou tradiční vícedenní závody ve Slovinsku. Pořádá je tamní klub za významné pomoci českých oběţců. Slovinsko je krásná země a terény pro orienťák jsou tam parádní = skvělá příleţitost pro dovolenou. Na OOCup 2016 jsme vyrazili s dalšími rodinami – Udrţalovi, Kárníkovi, Zvěřinovi, Novotní a z NPA Novákovi (mladí – Taďas a Zuzka). Přihlášku jsme poslali uţ v zimě. Za prvé to bylo levnější … a za druhé, kdyţ se na závody člověk přihlašuje s takovým časovým předstihem, tak bývá větším hrdinou. Klidně tak kývne Ludvíkovi na nápad běţet kategorii M21 Ultimate. Co to je? V kategoriích Ultimate (není to jen M21, ale i W21, M35, W35, M50 a W50) se běţí na mapě bez vyznačených cest. Ono těch cest v lese stejně moc není, ale i tak je to těţší. Při rozhodování pomohlo, ţe kaţdý Ultimate závodník, který dokončí všech pět etap, dostane za odměnu speciální tričko. Letos byl OOCup zvláštní v tom, ţe se v pěti dnech závodilo hned ve třech zemích – v Rakousku, Itálii a Slovinsku. První etapa měla centrum v Alpenareně ve Villachu (Rakousko). V lese to bylo pěkné, ale kopcovité a těţké. Na konci závodu přišla pořádná bouřka, blesk prý uhodil přímo do prostoru tratí. My to naštěstí stihli za sucha. Druhá a třetí etapa se konala v Lake Fusine v Itálii (→). Do centra závodů se jezdilo kyvadlovou dopravou ze lyţařského skokanského areálu v Planici. Před nástupem do busu kaţdý dostal pásek na ruku, který pak pořadatelé kontrolovali na startu. Chtěli tak předejít tomu, aby závodníci do centra cestovali autem. V lese to byla po oba dny paráda. Orienťácká lahůdka. Snad jen tratě třetí etapy (klasika) mohly lépe vyuţít závodní prostor. Ale to je detail, na který se hned zapomnělo a který byl převáţen pozitivy. Poslední dvě etapy proběhly ve Slovinsku. Většina závodníků byla ubytována poblíţ trojmezí Itálie – Rakousko – Slovinsko. Naše skupina bydlela v okolí Kranjské Gory (kaţdý trochu jinde). Do centra etap na Soriške planině to bylo cca 70 km autem. Znamenalo to objet skoro celé Julské alpy přes Jesenici. Pořadatelům čtvrtou etapu řádně zkomplikoval ruský prezident Putin, který se rozhodl navštívit Slovinsko a cestovat se svým konvojem z Lublaně přes Jesenici do Kranjské Gory, aby se podíval na nějakou ruskou kapli. Pořadatelé tedy prohodili tratě čtvrté a páté etapy, aby se klasická, časově náročnější trať nekryla s výletem pana Putina, a podle informací od úřadů start posunuli na čtvrtou hodinu odpoledne. Ale místní úřady na poslední chvíli vydaly informaci, ţe silnice budou uzavřené později, od deseti hodin dopoledne do šesti večer. Takţe pořadatelé nakonec start vrátili na deset ráno a
16
Jantar 8/2016
doporučili závodníkům dorazit na místo co nejdřív a vyhnout se tak komplikacím s dopravou. Těm, co to nestihli, byl umoţněn start odpoledne v libovolný čas. Toho vyuţil Kárys, protoţe si zajel na ošetření ke svému zubnímu lékaři do nemocnice v Klagenfurtu. Start byl na kopci Lajnar, kam většina závodníků vyjela lanovkou. Běţelo se na otevřené planině plné závrtů, v závěru byl prudký seběh lesíkem dolů. Platilo zde pravidlo hustník = neprostupná kleč. Jenţe na to jsem přišel, aţ kdyţ bylo pozdě. Výsledkem byl více neţ 31 minut trvající postup na první kontrolu klečí v traverzu. Na middlu asi můj osobák. Fuj! Pátá etapa na protějším kopci Štonah byla krásným zakončením závodů. Pak jen vyzvednout ultimátní trička (Ludvík, Kárys, já a Taďas→) a domů. Co se mi uţ nechtělo rozepisovat: • Letos to bylo hodně o cestování, jen dojíţděním na etapy se autem najezdily stovky kilometrů. • Smolařem naší skupiny byl Kárys: zánět v zubu, zraněné koleno v páté etapě. Jeho ţena Kamča to shrnula: „Závody a vůbec všechno super, aţ na tebe.“ • Některé mapy nebyly moc kvalitní (neseděly hlavně porosty), ale aspoň jsme potrénovali na ještě horší mapy na Zvůli. • Ve Slovinsku v horách pravidelně začíná v 15:00 pršet (váţně se to tak skoro kaţdý den opakovalo). • Krom nás dospěláků závodily i děti, byla pro ně připravena trať – Kid’s Course. Tímto děkuji Kamče, ţe to stádo uhlídala. Fífa si to třikrát zkusil i sám, s mírnou nápovědou převáţně úspěšně. • Závodil i Kenny. V páté etapě ho nahradil Mirin, který si tak zpestřil cestu na dovolenou. • Závody pro cca 1900 lidí na třech místech ve třech zemích komplikovaných Putinem. Respekt pořadatelům. • OOCup 2017 se koná 24. – 28. července s centrem v Lublani. Štěpán Desítka pardubických závodníků běţela ve Slovinsku velké pětidenní závody OO cup, které proběhly v nádherných krasových terénech. Martina vyhrála W21A, tam byla Páďule druhá, Zvíře byl v muţské elitě desátý a Udr v M21U obsadil šesté místo.
Jantar 8/2016
17
Akademické mistrovství světa – Maďarsko Běţet akademické mistrovství světa jsem si před sezonou stanovil jako cíl, myslel jsem si na sprint a long. Okolnosti a asi i srdíčko ale chtěli, abych se stal na jaře čistým longařem. Vše započalo nominací na konci června, od té doby jsem hobloval domácí terény se závěrečným tréninkovým kempem v HUN. Při cestě na kemp, jsem poprvé pochopil, co znamená prázdninová cesta na jih s masakrem na maďarské dálnici. V totální bouřce vás někdo předjede odstavným pruhem 150 km/h a hlavně pravý pruh je jen pro kamiony a slabochy. Přeţili jsme, příjezd do Miškovce mi ale spíše naplňuje představy o příjezdu do Ulanbátaru. Začínáme kombotechem – "nejrelevantnější terén pro long" (moje jediná individuální disciplína na AMS). Bylo mi do breku, brutální zeleň, trní nebo kopřivy všude, kontroly k nenalezení, křeče do stehen z běhu v předklonu, jednu kontrolu jsem vůbec nenašel. Jestli takhle má vypadat závod, na který jsem teď měsíc doma točil, tak je to blbý. Následuje trať nominačního middlu Maďarů (na seběhu ze sedmé kontroly tygr do kamení v travičce, dává tušit, ţe to bude i hodně bolet), sprint (na mapě nesedí ani domy, bezdomovci prohlíţejí kontroly se slovy "czòrka"), štafetové úseky a simulace longu. Těchto pět tréninků nás minimálně zocelilo. Den pracovat a zpět na 3-denní tréninkový kemp Šumperk (Králičák, Kamenec, dráha, Suchák). Týden volněji a znovu do Maďar, tentokrát váţně. Je o 20°c tepleji, cesta tranzitem=troubou, jediné řešení je hybernace ve vlastní šťávě. Ubytování máme v parádním kampusu, domy obloţené kamenem (Ulanbátar se v mojích očích mění trochu v "Berlín"). 31. 7. Sprint se mne týká maximálně jako diváka sledujícího GPSky závodníků bloudících v labyrintu zahrad v Lillafüred (Janďa to probloudila na 9. místo zlato jde Denise Kosové). 1. 8. Long, na warm-upce jen obtíţně nacházím kontroly, déjà vu z prvního maďarského tréninku. Startuji v první skupině. Trochu mne pokouší nervozitka, ale po 2,5 min. chybě na 1. kontrole je ta tam. Nasazuji 90% rychlost a jedu bomby přes všechna údolíčka pro slušný 11. místo. Spokojenost, ale kdyby, kdyby, bronz visel nakonec hodně nízko... Jana běţí velmi dobře (na 52 vteřinovém doběhu od ní dostávám 3 vteřiny), ale je to nepopulární 5. místo 2. 8. Sprintové štafety jsou divácky opravdu atraktivní závod, Janďa rozbíhá pro české stříbro.
18
Jantar 8/2016
3. 8. Middle se LPU závodníků netýká (Kubátík stříbro, Kosová bronz). 4. 8 Poslední závod jsou štafety. Janďa finišuje pro stříbro ţenám. Já běţím finiš B-týmu. Mělo se stát přesně to, o čem jsme snili na šumperském kempu, ţe porazíme A tým a budeme mít medaile. To je i pravda, bohuţel jen do poslední farsty. Dobře rozběhnul Marek Minář, a na druhém úseku běţel ţivotní závod Daniel Hájek, moje situace před třetím úsekem byla ideální 2. místo 7 vteřin ztráta na SWE, 4 min náskok na 4. místo. Začal jsem velmi nervózně, ale bezpečně. Zastavoval jsem si, všechno dočítal. Bohuţel před poslední farstou (kterou kdybych býval přeţil...) jsem se švihl větví do oka, následovala drobná chyba v dohledávce a začala úřadovat nervozitka, špatně jsem viděl a místo toho, abych zastavil, začal jsem realizovat postup 10-11 i kdyţ jsem byl na 9. Kontrole (mapa na předchozí stránce). Terén mi dopřál nádhernou paralelku. Byla to 3minutová chyba a vůbec jsem netušil co se děje. Potkal jsem Švýcara, který si ode mne přebíral průběţné druhé místo. Nakouřil jsem to tudíţ za ním s totální beznadějí v hlavě. Bohuţel neměl moji farstu, takţe jsem ještě trochu ztratil a zůstal po posledním větvení trati totálně podlomený na 5. místě. Na diváckém průběhu mi ještě pěkné zvlhnul střelný prach a pustil 5. místo Norsku. Výsledek 6. místo jednoznačně nejlepší B tým, ale vzhledem k průběhu závodu totální zklamání. Štěstíčko mi ten den opravdu nepřálo, a tak jsem ochutnal, jaký to je ztratit třem lidem „skoro jistý medaile“, omlouvám se. Letos (na jaře) mi důleţité štafety opravdu nejdou. Následovalo společenské zakončení. Píkej Jana a Píkej reprezentovali Českou republiku na akademickém mistrovství světa, které proběhlo v Maďarsku. V závodě ve sprintu skončila Jana na pěkném 9. místě. V klasice běţela Jana výborně, bohuţel udělala pár drobných chyb (tu největší přes minutu na 9. kontrole) a to znamenalo ztrátu na vítěznou Finku necelé dvě minuty a pátou příčku = velká bedna; Píkej podal také velmi dobrý výkon, pár zaváhání tam bylo, ale jeho umístění na 11. příčce je velmi dobré (a zisk několika skalpů členů světové extratřídy velmi cenný). Přímo v Miskolci se běţely sprintové štafety, Jana rozbíhala českou štafetu. Bohuţel hned v úvodu se nevyvarovala chyb, přesto svým výkonem přispěla k stříbrné medaili české štafety (Knapová, Nykodým, Petrţela, Kosová). V závěrečných štafetách finišovala Jana velmi dobře českou štafetu (Indráková, Kosová, Knapová), která nestačila jen na skvělé Švédky a vybojovala další stříbrnou medaili. Píkej finišoval českému béčku, dlouho byl v boji o medaili, ale nakonec doběhla štafeta ve sloţení Minář, Hájek a Kubelka na velmi pěkném 6. místě.
Jantar 8/2016
19
Horolezci, horolezkyně, horolezčata aneb Rumcajsovy míle 2016 víkendu pořádalo Sportcentrum Jičín třídenní O prvním srpnovém závody pojmenované jiţ skoro tradičně Rumcajsovy míle. Centrum závodu s kempem bylo pěkné, „uprostřed lesů“ mezi obcemi Branţeţ a Muţský. Ti, co nespali v kempu, museli parkovat poměrně daleko, ale pořadatelé se snaţili jim vyjít vstříc a popisy rozdávali vţdy den předem a vyvěšovali na internetu, aby se závodníci nezdrţovali zacházkou do centra. V pátek přišlo po tropických dnech prudké ochlazení s deštěm, běţela se krátká trať v kopcovitém terénu, v celém prostoru byla řada pískovcových útvarů od malých kamenů po velké skály. V sobotu bylo počasí ideální, polojasno, bez velkých veder. Dopoledne se běţela další krátká trať a odpoledne sprint, který vzbudil protesty. Některé kontroly, dokonce i ty veteránské, byly na těţko přístupných, pro někoho nebezpečných místech, v lese se tak častěji neţ jindy ozývalo klení. V neděli dopoledne vše uzavřela krátká trať s doběhem do centra. Situaci při nedělním startu bohuţel komplikovali sršni, kteří se objevili v okolních loukách. Pak uţ zbývalo jen vyhlásit výsledky, doprodat guláš, dopít pivo – těsně před vyhlášením výsledků stálo pivo uţ jen 10 Kč a asi nakonec ţádné nezbylo. Za LPU se třídenních účastnilo více neţ 30 lidí (celkem běţela tisícovka závodníků). Vítězství ve svých kategoriích si odnesli Kačenka Švíglerová v D10N a Míša Krpata v H12. Na stupně vítězů se postavila i Jana Juračková (3. v D50) a Laďka Víchová (2. v D55). Kromě toho jsme si odvezli několik bramborových medailí – Bára Pušová byla 4. v D14, Pavla Švíglerová v D40 a Ondrovi Mackovi nakonec těsně uteklo třetí místo v H14. Celkem vzato to byly dobře zorganizované závody v terénech s pískovcovými skalami. Účastníci, z nichţ někteří přijeli z daleka, určitě nelitovali. Zuzka
20
Jantar 8/2016
Česká Kanada 2016 Druhý týden v srpnu se 41 našich běţců a 3 psi zúčastnili letošních největších vícedenních závodů s názvem Česka Kanada. Předpověď počasí nic moc neslibovala, sebou jsme měli více teplého neţ letního oblečení. Ubytování si kaţdý zařídil dle svých moţností, od kempu v centru závodu přes chatičky, chaty a hotel v okolí. Naše krkonošská pobočka LPU zakotvila v chatičce v cyklokempu ve Starém městě pod Landštejnem, neboť se nám to zdálo jako výhodná pozice. Centrum na první 2 etapy byly právě zde a na další 2 etapy coby kamenem dohodil. Tím se ale všechny výhody uţ vyčerpaly. Prezentace proběhla velmi přísně, ţádné odhlášky ani kempu se nepřijímají, vstřícnost vypadá jinak. První etapa tedy odstartována, počasí super, prší aţ později odpoledne. Všichni vypadají spokojeně, jen jsem zaslechla před pánskými záchodky, ţe dosed a vstávání se musí provozovat při otevřených dvířkách, neboť velikost kabinky vyhovuje maximálně dětem a třem účastníkům z Japonska. Druhá etapa je velmi podobná, jen delší. Vzhledem k tomu, ţe často na mapě nepoznám, zda to bude dolů, či nahoru, nemyslím si, ţe bych zde měla hodnotit i kvalitu map, tratě apod. Debaty samozřejmě probíhaly, ale uţ si nepamatuji, co bylo špatně. Odpoledne na Zvůli vznikají instatní delikatesy, veteráni jedou v houbách a ostatní testují okolní restaurace. Večer je dost chladno a kdo si myslí, ţe se zahřeje za 20 Kč ve sprše, je na omylu. Další bonus cyklokempu – nemůţete se opařit. Na třetí etapu jedeme do Stoječína. Na schromku přibyla kávičkárna, tvoří se dlouhá fronta, k jídlu zůstává klobása a bábovka. Večer se ve čtvrt na deset čtyři z osmi našich přihlášených vydávají na noční závod. Bert vyhrál H14 (Ondra druhý), Terka byla nejlepší v D16. Čtvrtá etapa – konečně se slunce nebojí vykouknout, běţí se klasika opět u Stoječína a svátek má Alenka. Nejlépe ten den zaběhla Janča a odměnila se vyfocením s Lukášem Bauerem, který zde pět etap bojoval ve H21A. V cyklokempu grilovaný plátek vepřového politý rajskou omáčkou. Prý je to tak v tomto kraji normální. Pro 20 tříčlenných štafet se na podvečer chystá ale úplně jiný závod – Pivní štafety. Máme své zastoupení, Honjan, Argi a Adam touţí vystoupit alespoň jednou za rok na stupně. Sedm piv pro kaţdého znamená ale nepopulární 4. místo a budou muset analyzovat, kde se stala chyba. Ţe by podcenili přípravu? Noc před poslední pátou etapou tráví kaţdý po svém. Co probíhalo v kempu lze zjistit těţko, stíţnosti od netolerantních a nevyspaných sousedů našich dorostenců a juniorů míří ráno přímo na Béďu. Fakt je ten, ţe okolí stanů našich vychovaných drahoušků předčí i severočeský Chánov. Pátá etapa se běţí v okolí kempu na Zvůli a začíná jiţ v 9:30 a pro prvních v 60 minutách je handicapový start. Pak uţ jen koupání v rybníce pro uvolnění namoţených lýtek a pak honem na vyhlášení, kde mají moţnost Karda, Anička, Martin, Jonáš a Mirek ukázat světu nové overaly. D10L: 1. Pipková; D16: 5. Peterová, 9. Filipová; D18: 3. Kopecká, 10. Waňková; D20: 9. Jansová; D21E: 4. Zvěřinová; D40B: 4. Pipková, 6. Waňková; D50B: 4. Roudná; H12A: 5. Krpata; H14A: 4. Pipek; H16: 2. M. Roudný; H18: 3. Fencl; H55B: 3. Novotný, 5. Klimpl; H60: 4. Farář.
Jantar 8/2016
21
Ranking V Rankingu na konci července si stále výborně vedou naši nejlepší muţi – Píkej a Noga jsou na 5. a 6. místě, ve druhé desítce jsou za sebou seřazeni David, Udr a Matěj, Zvíře klesnul do páté desítky, v sedmé desítce jsou Honjan a Filip, v první stovce je ještě Zlosyn (v TOP 100 máme jen devět muţů). V ţenách máme v první stovce zastoupení deseti závodnicemi – Jana je pátá, Martina na 14. místě, Lenka je 21., ve čtvrté desítce jsou Pája, Martina, Petra a Klára, v páté Simča a Iveta (skočila hodně dopředu), v závěru první stovky je ještě Katka. Dámy: 5. J. Knapová, 14. Fenclová, 22. L. Knapová, 32. Horová, 35. Zvěřinová, 38. Hančová, 40. K. Procházková, 43. Chládková, 48. Šístková, 98. Doleţalová, 106. E. Kulhavá, 107. Mrštíková, 108. Valachová, 116. L. Klimplová, 129. Kosová, 149. Jansová, 190. Š. Kulhavá, 209. Udrţalová, 217. Kolešová, 229. Lehárová, 265. Drţková, 267. Hermanová, 307. Z. Klimplová, 334. I. Knapová, 377. Kadaňová, 386. Lennerová, 390. Marešová, 408. Klapalová, 417. M. Procházková, 429. Drahorádová, 431. Ţaloudková, 447. Odvodyová, 466. Bolechová, 469. Lučanová, 473. Petráčková, 481. Sůvová, 483. Kokaislová, 618. D. Waňková, 629. Kašparová, 650. Petrová, 657. Krejsová, 666. Kopecká, 676. Peterová, 685. Mrskočová, 693. Víchová, 709. Kubíčková, 719. Vojtíšková, 742. Krpatová, 754. Škorpíková, 790. Novotná, 819. R. Procházková, 826. Filipová, 850. T. Fenclová; páni: 5. Kubelka, 6. Noţka, 13. D. Procházka, 14. Udrţal, 15. Kamenický, 41. Zvěřina, 63. Čermák, 67. Záveský, 87. Grundmann, 101. L. Hovorka, 151. Lenner, 209. Waněk, 215. Drţka, 218. Vávra, 221. Deml, 223. Kafka, 243. Jurica, 244. Fiala, 264. Haas, 267. Vodička, 278. Kárník, 288. Štěrba, 299. T. Kos, 323. Šabatka, 350. Filičko, 382. Ţák, 412. J. Fukátko, 422. Koleš, 435. Lehár, 457. Lučan, 460. Kutílek, 467. O. Kos, 498. Klapal, 510. Zelinka, 543. Míča, 594. Jonáš Fencl, 595. Macl, 607. M. Roudný, 620. Jirásek, 622. Odvody, 658. Rusin, 664. Kanta, 667. Krčál, 684. Kokaisl, 711. Ţemlička, 730. Bolech, 752. M. Kaplan, 759. T. Procházka, 760. Volák, 776. Kroupa (81), 792. Kníţek, 802. Kříţ, 844. O. Šimáček, 854. V. Novotný, 858. Zitka, 938. Farář, 956. J. Hovorka, 1015. Jiří Fencl, 1025. V. Roudný, 1086. V. Roudný sen., 1150. Kaštánek, 1162. Klimpl, 1177. Froš, 1206. Vícha.
Olympijský park Pardubice V průběhu Olympijských her v Rio de Janeiro probíhá v Pardubicích olympijský park, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet různé sporty, mezi nimi i orientační běh. Stánek OB je prezentován na kraji nedávno rekonstruovaných Tyršových sadů po celou dobu konání, tj. aţ do 21. 8. vţdy od 9 do 16 hod. Vše si vzala na starost Renata Čermáková a zajistila to skvěle! Obsazení našeho stánku je zajištěno kaţdý den 3-4 lidmi, obrovský kus práce tam odvádí Bára Škorpíková, která je tam denně. Zájem překonanává očekávání! Za první týden si OB u našeho stánku vyzkoušelo přes 5000 (!!!) zájemců, nejvíce je zajímalo o-bludiště.
22
Jantar 8/2016
Znáte ji? V pardubickém dresu vídáme od jara novou tvář – Ditu Waňkovou, která v minulých letech běhala spolu se svými dětmi za Spartak Vrchlabí. Ahoj Dito, představ se nám – jméno, věk, povolání/zaměstnání, bydliště. Pracuji v Lékárně na poliklinice ve Vrchlabí jako laborant ka (Framykoin mast, náplasti a kleště na klíš´tata mívám na závodech u sebe). Kdy a kde ses dozvěděla o sportu s názvem „Orientační běh"? OB jsem začínala před asi 12 lety v kategorii HDR, postupně se všemi dětmi. Toto období bylo jednoznačně nejúspěšnější část mé závodní kariéry. Jak a kdy ses stala členem LPU? Do LPU jsem přestoupila letos spolu s dětmi poté, co se Martina ocitla ve VRL v slepé uličce. Málokdo z dorostu si dovede představit sezónu bez štafet, bez A ţebříčku, takţe následoval radikální řez – odejít komplet celá rodina do klubu vzdáleného skoro 100 km. Kupodivu to zatím přináší jen pozitiva. Snad tedy i my budeme v LPU nějakým způsobem přínosem. Jaké máš cíle do roku 2016? Letos jsem cíl měla, přeţít HROB na Křivoklátě v kategorii DD40. Začala jsem kvůli tomu s kolegyní i s půlmaratony, ale HROB nám zrušili a jsem tedy jako kaţdoročně bez cíle.
Program 19. – 21. 8. – Pěkné Prázdniny s OB v Českém ráji – Malá Skála (TUR) – E1: PÁ, KT; E2: SO, KT; E3: NE, zkrácená trať – zákaz pouţití bot s hřeby – vedoucí Kolešová 25. – 28. 8. – soustředění žactva – Jestřebí bouda – vede Klimpl 26. – 28. 8. – Cena východních Čech – Radvanice (PHK) – E1: PÁ, 15:00, KT; E2: SO, 10:00, klasika; E3: NE, 10:00, zkrácená, handicap – přihlášky do 12. 7. – ubytování: kemp (ţactvo v rámci soustředění) – vedoucí Vodička 26. – 28. 8. – West cup – Nejdek (NEJ) – E1: PÁ, 16:30, KT; E2: SO, 10:00, klasika; E3: NE, 10:00, klasika – přihlášky do 12. 8. – ubytování: kemp, tělocvična – vedoucí Kokaisl 30. 8. – ÚT – mapový trénink – Zdelov, mapa Zdelov – 16:30 ze Zborovského nám. (staví se na Dubině) – připravuje Filipová 3. 9. – SO – Východočeský pohár – louka na Podţalím, severně od Kříţovek (VRL, 00 = 10:00) – přihlášky do 27. 8. – bus v 7:15 ze Zborovského nám. (staví v Polabinách) 6. 9. – ÚT – mapový trénink – silnice Bělečko – Krňovice, mapa Běleč – 16:30 ze Zborovského nám. (staví se na Dubině) – připravují Juračkovi
Jantar 8/2016
23
10. – 11. 9. – Český pohár, žebříček A, žebříček B – Hrabětice (TJN; SO: 00 = 12:00, klasická trať; NE: 00 = 10:00, krátká trať) – přihlášky do 19. 8. – ubytování: postele chata Slovanka Hrabětice (večeře, snídaně) – bus v 8:00 ze Zborovského nám. (staví v Polabinách) 13. 9. – ÚT – mapový trénink – Majlant, mapa Oběšinka – 16:30 ze Zborovského nám. – připravuje Jurica 17. – 18. 9. – 2x Český pohár štafet (v sobotu OM štafet) + Český pohár, žebříček A – ZBM (SO dopoledne štafety Košíkov, 00 = 10:00; SO odpoledne sprint Brno, Nový Lískovec, 00 = 16:00; NE štafety Košíkov, 00 = 10:00) – přihlášky do 2. 9. – bus 7:00 ze Zborovského nám. – ubytování: Centrum volného času Rosice (spacáky, karimatky). 20. 9. – ÚT – mapový trénink – Koliba, mapa Biřička – 16:30 ze Zborovského nám. (staví se na Dubině) – připravuje Brancuský 21. 9. – ST – Liga škol – Dubina – sraz v 13:30 hod. – hlavní pořadatelé Víchová, Vojtíšková 24. 9. – SO – Východočeský pohár – Horní Javoří (NPA, 00 = 10:00) – přihlášky do 17. 9. – bus v 8:00 ze Zborovského nám. (staví v Polabinách) 24. – 25. 9. – mapové soustředění dorostu a dospělých – Mílovy – vede Udrţal 27. 9. – ÚT – mapový trénink – Horní Jelení, mapa Blanická Stráň – 16:30 ze Zborovského nám. (staví se na Dubině) – připravují Knapovi 1. – 2. 10. – Mistrovství a Veteraniáda ČR na klasické trati – Pustá Rybná (LPU, SO: 00 = 12:00, NE: 00 = 9:30 hod.) – přihlášky do 14. 9. (běţí pouze závodníci licence E a A, popř. ti, kteří jsou do 50. místa v Rankingu, veteráni neběţí – výjimky výbor klubu) – ubytování závodníků v RS Poslední míle (večeře, snídaně) – bus v 8:00 hod. ze Zborovského nám. 4. 10. – ÚT – mapový trénink – Dříteč, mapa Zástava – 16:30 ze Zborovského nám. (staví se na Dubině) – připravují Zvěřinovi 5. 10. – ST – Liga škol – Studánka – sraz ve 13:30 hod. – hlavní pořadatelé Víchová, M. Roudný 8. 10. – SO – Východočeský pohár – Horní Branná (JIL, 00 = 10:00) – přihlášky do 1. 10. – bus v 7:30 ze Zborovského nám. (staví v Polabinách) 8. 10. – SO – Mistrovství a Veteraniáda ČR štafet – Dolní Prysk (BOR, 00 = 11:00) – přihlášky do 25. 9. – bus v 7:00 ze Zborovského nám. – ubytování: 9. 10. – NE – Mistrovství a Veteraniáda ČR klubů – Dolní Prysk (TZL, 00 = 9:00) – přihlášky do 25. 9. – doprava: viz sobota nebo individuální 11. 10. – ÚT – mapový trénink – Spojil, mapa Veská – sraz v 16:30 na hřišti ve Spojile – připravuje Vávra 15. 10. – SO – Východočeský pohár – Kozodry (VAM, 00 = 10:00) – přihlášky do 8. 10. – bus v 8:00 ze Zborovského nám. (staví na Dubině a v Sezemicích) 16. 10. – SO – Východočeský pohár – Dvořisko (CHC, 00 = 10:00) – přihlášky do 8. 10. – bus v 8:15 ze Zborovského nám. (staví na Dubině a v Sezemicích) 22. 10. – SO – Východočeský pohár –Babí u Trutnova, střelnice (LTU, 00 = 10:00) – přihlášky do 15. 10. – bus v 7:15 ze Zborovského nám. (staví v Polabinách) 23. 10. – NE – Rodinné štafety – ? (LPU) 26. – 29. 10. – klubové soustředění Prkenný důl 5. 11. – SO – Východočeský pohár – Kutná Hora, Kaňk (SHK, 00 = 10:00) – přihlášky do 29. 10. – bus v 8:00 ze Zborovského nám. 11. – 13. 11 – závěr sezóny LPU 2016 – Daňkovice
24
Jantar 8/2016
Střípky Významná životní jubilea: 16. 8. Jana Kološová 50 let 18. 8. Jan Fatura 30 let 25. 8. Leona Kosová 45 let 27. 8. Lenka Drahorádová 30 let 30. 8. Pavla Švíglerová 40 let 3. 9. Jan Jurica 20 let 4. 9. Jiřina Novotná 60 let Jantar přeje jubilantům vše nejlepší! Míša a Klápa vstoupili v pátek 15. července v Českém Těšíně do svazku manţelského. Jantar jim přeje ve společné cestě ţivotem správný směr! Petra Škodová má syna Lukáše. Narodil se 6. srpna (52 cm, 3,9 kg). Máme další novou mapu. Má název PA centrum a v měřítku 1:5000 ji připravili Tomáš Deml, Vojta Novotný a Honza Ţák. Část byla vyuţita při pořádání Olympijského parku. V červencové Malé Ceně Monaka skončil Olda v muţích čtvrtý, Jana ve veteránkách doběhla na druhém místě. Na MS juniorů v MTBO v Portugalsku skončil Kantys ve sprintu na parádním 6. místě. V závodě na krátké trati dojel do cíle na 8. místě (škoda trochu slabší prostřední pasáţe, jinak měl na medaili). Závod na klasické trati výborně rozjel, ale závěr mu nevyšel a byla z toho aţ 13. příčka. V závodě štafet finišoval českou štafetu a výborným výkonem ji pomohl k druhému místu a tedy ke stříbrné medaili! Na veteránském mistrovství světa v Estonsku startovali i dva závodníci LPU – Petr Valach a Mára Filičko. Z kvalifikace sprintu se oba těsně kvalifikovali do A-finále a mohli tak běţet spolu s těmi nejlepšími v uličkách Tallinu. Mára v M45 obsadil 46. místo, Petr v M50 skončil na 53. příčce (velmi solidní výsledky). Z kvalifikace klasiky se Márovi do finále A těsně nepodařilo postoupit, Petr naopak do finále A těsně postoupil (z posledního 27. místa). Ve finálovém závodě oba běţeli dobře, Petr skončil v M50 na 68. místě, Mára byl ve finále B 19. (celkově 79.). Nábor dětí: Provádíme nábor dětí do našeho klubu. Pokud máte ve svém okolí šikovné zájemce o náš sport ve věku 8 – 12 let (není podmínkou), přiveďte je od 1. září kaţdý čtvrtek od 17 hodin do lesa na Studánce, kde dostanou bliţší pokyny a informace. Klubový žebříček v polovině srpna – 1. Hančová 1490, 2. Rusin 1459, 3. Volák 1432, 4. Peterová 1430, 5. M. Roudný 1413, 6. Udrţal 1338, 7. Kopecká 1326, 8. Chládková 1319, 9. Zvěřinová 1298, 10. D. Procházka 1263. Celkem v 53 započítaných závodech bodovalo 250 závodníků, nejvíce započtených výsledků má Vašek Farář (40). JANTAR - orienťácký občasník, vychází bez cenzury a jazykových úprav pro interní potřebu orientačních běţců v Pardubicích. Redakce: Béďa, Fukejs, Laďka. Toto číslo vychází 16. 8. 2016, další číslo vyjde po 13. 9. 2016
