46. Mezinárodního festivalu poezie

zpravodaj

I/10

46. Mezinárodního festivalu poezie čtvrtek 11. 11.

dnes večer

BORŠČ

divadelní představení Festival pořádá Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí a občanské sdružení Valašské Athény za finanční podpory Ministersva kultury ČR, Nadace Děti-kutura-sport, města Valašského Meziříčí a sponzorů ve spolupráci s NIPOS ARTAMA Praha a Národným osvetovým centrom Piešťany.

Editorial

Ve spojení doufá i jeden můj kolega (ne z redakce!). Ačkoli to normálně nedělá, včera si koupil deodorant. Učinil tak v představě záplavy sympatických recitátorek, které k nám každoročně přijíždějí. Spojení naleznete celou řadu, ať už abstraktních, nebo těch zhmotnělých, neřku-li fyzických (na Martina bacha, holky). Prostě tu jsou. Stejně jako náš zpravodaj, který vás bude provázet po celé dny festivalu. United! Lukáš Martinek, editor

Na Mezinárodním festivalu poezie jsem letos podruhé. I přesto patřím v redakci ke zkušeným mazákům, protože jak se zmiňuje Pepa Fabián o stránku dále, organizační tým byl letos výrazně omlazen (což se projevilo i na složení redakčního týmu). Po hříchu právě mně náleží, abych se festivalu podíval na zoubek. Festival ve Valašském Meziříčí chápu symbolicky jako most. Je to spojení, projev jakési párové dichotomie, kterou tu vidíte všude. Spojení Česko-Slovensko je natolik profláklé díky komerčním televizím, že jej záměrně ponechám stranou (i když v našem případě mlátí do očí až běda). Ale například zpravodaj: v tomto čísle najdete příspěvek valašského spisovatele Richarda Sobotky, do těch dalších už bude přispívat naše kolegyně Barča, která je Richardovou vnučkou (opět ta Pepova kontinualita relativního mládí-stáří).

Obsah Pár slov nejen o počasí

1

Lovy slovy

2

Verše jsem recitovala už v jeslích

4

Poezie se v posledních letech...

5

Seznam soutěžících 46. ročníku MFP

6

Organizační struktura 46. MFP

7

Pokyny k ubytování

7

Slovo premenené na živú energiu

8

Večerní menu: BORŠČ

10

Myšlenky

11

Wolkrák je mrtev. Ať žije Wolkrák!

12

Vladimír

13

Otevírací doby

14

Festivalové menu

14

46. Mezinárodní festival poezie

Pár slov nejen o počasí

Venku fouká vítr jako blázen a já sedím doma a přemýšlím, jak asi bude za deset dní, až se v našem městě sejdeme na dalším ročníku festivalu poezie. A tiše doufám, že v době jeho konání bude u nás počasí slunečné a tak teplé, jak jen dokáže v polovině listopadu být. Ale to víte, dešti ani větru neporučíme a může se stát cokoliv, už jsme za těch téměř padesát let měli v době konání festivalu počasí všelijaké – to slunečné i takové, že bys ani psa ven nevyhnal. Ale festival nám počasí nikdy nepokazilo a určitě nám ho ani letos nepokazí. Sluníčko by se však přece jen hodilo, všechno je v jeho paprscích hned veselejší. Jak jsem již napsal, náš festival se blíží ke kulaté padesátce, jeho letošní ročník je už šestačtyřicátý, a za tu dobu prošel různými časy a vývojovými etapami, které utvářely jeho podobu. Ta současná se již mění jen velmi málo a pouze v detailech. Pokud si vzpomínám na loňský ročník festivalu, tak

ten letošní se od něj liší pouze tím, že od loňska došlo k dalšímu omlazení kolektivu jeho organizátorů. Z těch dříve narozených nás v něm zůstalo jen tolik, že bys nás na prstech spočítal, a většina těch dnešních nebyla při prvním ročníku festivalu ještě ani na světě. Ale to je v pořádku a tak to má být. Ostatně, festival byl vždycky mladý už věkem svých soutěžících, ale hlavně svým duchem. Ani v našem městě se toho v uplynulém roce moc nezměnilo, přestože se i u nás konaly komunální volby. V podstatě po nich zůstalo vše tak nějak při starém, což je dobře, protože v našem městě se kultuře vždycky dařilo. A daří se tady i různým festivalům, kterých pořádáme hned několik. Mezinárodní festival poezie patří sice k těm méně populárním a mediálně známým, než jsou akce různých kapel či divadel, ale na druhé straně patří k festivalům nejvýznamnějším, neboť na něm čeští a slovenští recitátoři porovnávají své síly, což jim přináší nejen vítězství (někomu), ale hlavně to všechny obohacuje. Letos se zde pravděpodobně sejde o něco méně soutěžících recitátorů než v roce minulém. Ví Bůh, zda je to jen náhoda, nebo je to způsobeno posunutím termínu festivalu do první poloviny měsíce listopadu, či všeobecným úbytkem zájemců o poezii. Ale nemějte o festival strach. U nás máme poezii pořád rádi a budeme tento její svátek pořádat tak dlouho, dokud z našich životů nezmizí docela. Což se nikdy nestane. Vítám vás u nás tedy u nás a přeji vám, aby se vám zde líbilo a abyste i po letech počítali ty tři dny u nás strávené k těm nejhezčím ve svých životech. Josef Fabián festivalový zpravodaj 1/2010

1


Lovy slovy

Cením si na takových lovech toho, že i když kolikrát také kruté, jsou zpravidla nekrvavé. Aniž bych se chtěl jevit jako beránek prozradím, že jsem za si léta pořídil docela slušnou sbírku nožů, v myslivecké mluvě jsou označovány jako chladná zbraň. A hned prvým z nich, pořízeným asi před padesáti lety, jsem dokonce prolil krev – ale jen vlastní, když jsem si při neopatrné manipulaci neuvěřitelně ostrým břitem rozřízl palec. Lovy slovy mají nesporný půvab. Jejich výslednicí bývá příběh. Zda zdařilý, to už záleží na dovednosti a umění autora. Ale není většího dobrodružství, než hledat a objevit téma a pak na něm usilovně pracovat málem až do padnutí. Rád vzpomínám na svou vůbec první knížku o toulavém kocourovi ve které je zakódováno poselství, že svoboda je krásná, ale dosáhnout ji nelze bez oběti. Z dalších titulů je mi velmi blízký příběh o bezrukém Frantíkovi – Františku Filipovi, který se v době, kdy mrzáci byli v nejlepším případě automaticky odsouzeni k živoření, odvážil vzepřít osudu

2

festivalový zpravodaj 1/2010

a dokázal věci na které si dnes o víc jak sto let později kolikrát netroufne zdravý člověk. A jsou to také příběhy z přírodního prostředí, lovecké motivy, pytlácké historky, kdy lovecká vášeň kolikrát hraničí se životem a smrtí, a nejen u lovené či upytlačené zvěře. Šťastnou náhodou se někdy stane, že při hledání námětu autor narazí na dosud neobjevený pramen. Pro mne jím bylo setkání s lidovou básnířkou, vypravěčkou a výtvarnicí Františkou Pituchovou z Frýdlantu nad Ostravicí, která mne svým vyprávěním, a také prostřednictvím kroniky svého otce Jana Satiny, přenesla do svízelného života lidí z pod Lysé hory z časů, které nám dnes připadají až jako neskutečné. Nedávno jsme se shodli s jedním z mých přátel, že nejdůležitější je při psaní příběh, dobrý příběh, dobře zpracovaný příběh. Pokud se podaří, potom má psaní smysl. A nejvyšším oceněním jsou pak, i v současné době elektronizace, slova prostého čtenáře, že se mu vyprávění líbilo a že vydání té či oné knížky má smysl. Takové trofeje z lovů slovy považuji za nejcennější.

Ukázka z knihy „Lovecká vášeň“ Mohlo být kolem sedmé večer, když z šedi mladé smrčiny na okraji mýtiny vyšla laň. O minutu dvě za ní druhá. Obě se pásly. Měsíc byl tou dobou ve třech čtvrtích, takže svým jasem trochu prozářil lesní tišinu. Po chvilce vykráčel ze seče také můj jelen. Ohromný osmerák, spíš osmeráčisko. Laně proti němu vypadaly jako myši oproti kočce. Až mi mrazení přeběhlo po páteři. Nemínil jsem si po předchozích nezdarech nechat tuto šanci ujít. Opřel jsem zbraň o spodní rám okna posedu. Měl jsem namí-


řeno. Odjištěno. Ukazovák se lehce dotýkal lučíku spouště. Čekal jsem na příhodný okamžik. Jelen osmerák postupoval zvolna za laněmi. A jak se za nimi díval, zvedl hlavu - v té chvíli byl pěkně na široko. V puškohledu jsem viděl, že má krk širší než hruď. Mohutnou hřívu. Spolehlivě jsem rozpoznal, že to byl starý jelen, mohl jsem bez obav střílet. Teď hlavně klid! Jakmile se mi do kříže optiky nasunula komora jelena osmeráka, zadržel jsem dech flinta se ani nehnula – třesk výstřelu! Jelen zůstal v ohni. Koutkem oka jsem stačil zaznamenat, jak se laně mihnutím v mžiku z planiny vytratily. Bylo to dlouhé čekání na výstřel, ale vyplatilo se. Teď mne čekala práce. Jelena vyvrhnout, klacky otvor zapřít, aby se břišní dutina odvětrávala, položit přes ni kapesník, to aby nepřilétli krkavci, také položit poblíž vystřelenou patronu, aby k jelenovi nešly lišky a nenačaly ho. Pak ještě loveckým nožem odříznout jelenovi hlavu. Zpátky na chatu, vzdálenou čtyři kilometry, to nebyla žádná procházka. Ruksak s proviantem, dalekohled, puška. S jelení hlavou za krkem cápat rozmoklým terénem do údolí. Konečně jsem byl zpátky na chatce! Opřel jsem hlavu jelena o postel, mezi parohy zapálil svíčku. To byla idylka. Celou noc svítila svíčka, pokuřoval jsem, naléval si slivovici, popíjel. Dnes je trofej jelena osmeráka ozdobou mé kanceláře.

Richard Sobotka

publicista, spisovatel, autor literatury faktu, novinář. Narodil se roku 1935 v podbeskydské obci Zašová u Valašského Meziříčí. Téměř čtyřicet let pracoval jako technik v Tesle Rožnov pod Radhoštěm. Napsal knihy: Příběh toulavého kocoura (1979), Nepřetržité jaro (1987), Charlotta Garrigue Masaryková – epizoda ze života (1999), Bosý poutník – životní příběh kněze P. A. Pozbyla (2001), Bezruký Frantík – životní příběh Františka Filipa (2003) – Cena hejtmana severomoravského kraje, Hurá na medvěda! – Příběh nebezpečného huňáče z Beskyd. (2005) – čestné uznání E. E. Kische za literaturu faktu, Ivančena Junácká legenda. Osudový příběh ostravských Junáků a vznik mohyly na Ivančeně (2006), Jiné světy - Tři novely (2006), Život na oblaku 1+10 lidských osudů (2007), Pytláci v beskydech - Nezapomenutelné příběhy hajných a myslivců (2007), Vlčí stopou - Dramatický střet hajného s vlčí smečkou (2008), Zbojnické léto. Příběh posledních beskydských zbojníků (2008), Barva jeřabin - Povstání Valachů v letech 1620 – 1644 (2008), Rybářské štěstí - Dobrodružství rybářů na řekách i vodních nádržích (2008), Čisté vody pramen – Životní příběh básnířky, lidové vypravěčky a výtvarnice Františky Pituchové (2009) – Čestné uznání E. E. Kische za literaturu faktu, Četnické příběhy. Veselé i smutné příběhy venkovského četníka (2009) a další. Spolupracuje s tiskem. Člen Obce spisovatelů, Syndikátu novinářů ČR, Klubu autorů literatury faktu.


3


Verše jsem recitovala už v jeslích... ...říká ředitelka Kulturního zařízení města Valašské Meziříčí Gabriela Zelinková. Poezie ji provází od dětství. Básně prý moc ráda recitovala ještě dříve, než se naučila číst. Má je ráda dodnes a i proto se Gabriela Zelinková na 46. Ročník Mezinárodního festivalu poezie hodně těší.

nářku, která mě často posílala na recitační soutěže. Tam jsem končila pravidelně na druhém nebo třetím místě. Hlavně proto, že jsem recitovala hodně, ale hodně rychle. Když jsme u školních let, měla jsi na základní škole ruštinu? Pamatuješ si nějakou ruskou báseň? Ruštinu jsem se učila a ruské básničky nebo spíše říkadla jsem recitovala taky. Je to už dávno, ale pamatuju se, že jedna básnička byla adin, dva četyrje pjať, išel zajčik paguljať. Nebo tak nějak podobně to určitě bylo! Patříš k té skupině žen, které kluci píšou básničky? Na kluky, kteří mi píšou básně, mám štěstí. Možná je to proto, že mi imponují spíše romantické a kreativní duše. Jenomže paradoxně nejhezčí básničku mi napsal kluk, kterému jsem sama dala košem. Kdo to byl? To raději neřeknu.

Pamatuješ si na to, kdy ses poprvé setkala s poezií? No, hodně málo. Já jsem totiž přednášela básničky už jako malinké dítko, začala jsem už v jeslích. Co vím, tak ve dvou letech při příležitosti MDŽ. Ve škole jsem se s verši setkávala také, protože jsem byla dobrá recitátorka. Občas to bylo takové, že mě navlékli do kroje a musela jsem recitovat budovatelské básně. Ale to mi v té době samozřejmě nedocházelo. Měla jsem ale výbornou češti-

4


Ty jsi básničky psát zkoušela? Samozřejmě, že ano. Musím se ale přiznat, že mi spíše šla próza. V pubertě jsem dokonce napsala celou knihu o tom, jak asi čtrnáctiletá Veronika, což jsem byla samozřejmě jako já, přijde při autonehodě o celou rodinu a žije pak sama ve velkém domě. Dělá si, co chce, a všechno je úplně skvělé. Dala jsem to číst mnoha kamarádkám a líbilo se jim to. Pak dokonce i své mamince. No, nevím. Asi z toho musela mít hodně smíšené pocity. Jenomže dneska děti raději hrají počítačové hry. Dělá se podle tebe pro propagaci poezie na Valašsku dost? Ve Valašském Meziříčí si myslím, že ano. Je tady Mezinárodní festival poezie,


máme tu Krásenský zvoneček. To jsou akce, které motivují i učitele, aby děti k poezii vedli. Hodně mě ale mrzí, že už nefunguje Divadlo poezie. To tady hodně chybí. Kdyby se nějací mladí lidé rozhodli jej obnovit, byla bych rozhodně pro.

Možná je dobře, že o básně mívají zájem především mladší lidé. Nevím, jestli jde přímo o studenty, to já nepoznám. Ti starší už tolik poezii nevyhledávají.

Jakub Mynář

Poezie se v posledních letech moc neprodává... ...říká knihkupec z Valašského Meziříčí Zdeněk Adamec. Ve sklepě domu na náměstí ve Valašském Meziříčí už roky funguje knihkupectví spojené s malou galerií. Svůj oddíl tam mají i knihy s poezií. Není ale příliš velký. Verše totiž mezi nejpopulárnější žánry Valachů prý už nějakou dobu nepatří. Jak se teď prodává poezie? Poezie se už několik posledních let prodává stále stejně. Bohužel, stále stejně málo. Když už si lidé knihu básní chtějí koupit, o jaké autory mají největší zájem? U nás v knihkupectví je jasný favorit, a tím je Jan Skácel. Máme hned několik jeho knih a prodávají se všechny. Lidé si také přicházejí koupit Krchovského nebo Koláře. Také vychází malá básnická řada v nakladatelství Dokořán. Ta se také docela dobře prodává. Tam vycházejí klasičtí autoři, ale i básnická moderna. Dá se říci, která věková skupina má o básně největší zájem?

Myslíte si, že za menší zájem o poezii může rozšíření moderních technologií třeba internetu? Neřekl bych, že rozšíření počítačů poezii přímo ublížilo, to si nemyslím. Je ale pravda, že lidé více vysedávají u monitorů a četbě obecně pak věnují mnohem méně času. Takže počítače básním ani neprospívají. Co se dá udělat pro větší propagaci poezie? Opravdu netuším, co pro to udělat. Jisté ale je, že poezie by si zasloužila mnohem větší pozornost lidí. Jak je k tomu přitáhnout, ale nevím. Máte vy osobně nějakého oblíbeného autora poezie? Mým oblíbencem je Jiří Žáček. Považuji ho za velice vtipného básníka. Jakub Mynář


5


Seznam soutěžících 46. ročníku MFP příjmení a jméno

kategorie

bydliště

Andrejcová Katarína

II.

Košice – SR

Bartoš Kryštof

I.

Drásov - ČR

Benderski Vladimir

II.

Sadov, okr. Karlovy Vary – ČR

Buzgová Lívia

I.

Košice – SR

Drozdová Barbora

I.

Trenčín - SR

Hulcová Kristýna

I.

České Budějovice - ČR

Chovancová Markéta

I.

Václavovice - ČR

Jurčová Renata

II.

Levice - SR

Jurkovičová Alžbeta

I.

Trnava - SR

Jurová Tereza

II.

Rožnov p.R. - ČR

Justusová Martina

I.

Trnava - SR

Kocifajová Iveta

II.

Ostrava 1 - ČR

Kochová Marie - Magdalena

I.

Praha - ČR

Kranich Dan

I.

Kralupy nad Vltavou – ČR

Kurčáková Dominika

I.

Hronská - SR

Lajmonová Mária

I.

Tvrdošín - SR

Loosová Jana

II.

Litvínov - ČR

Lukáš Adam

I.

Vrbno pod Pradědem - ČR

Pariláková Soňa

II.

Humenné - SR

Pecáková Andrea

I.

Chrudim – ČR

Petrikovičová Dominika

I.

Bánská Štiavnica - SR

Polák Michal

II.

Praha 4 – ČR

Rakovská Anna

I.

Prešov – SR

Režný Martin

II.

Měrovice nad Hanou – ČR

Roleček Vít

I.

Chrudim – ČR

Slámová Tereza

I.

Brno – ČR

Smolková Veronika

I.

Praha – ČR

Stopa Tomáš

I

Levice - SR

Špaček Jonáš

II.

Horní Bříza – ČR

Zemaníková Anna

I.

Banská Bystrica – SR

6



Organizační struktura 46. MFP

Ekonom

Ředitelka festivalu

Vlasta Frantíková Eva Hajná

Ing. Gabriela Zelinková

NIPOS ARTAMA Praha Jana Štefánková Daniela Razím

Předseda OS Valašské Athény Josef Fabián

NOC Piešťany Jaroslava Čajková

Organizační středisko Hana Marková Magda Siekliková

Tiskové středisko Lukáš Martinek Josef Fabián Jakub Mynář Bára Sobotková Daniel Kadlec Donika Zůbková

Propagace Jakub Mynář Jakub Vémola

Eva Králová

Cestovné

Ubytování Danuše Půstová Kristýna Bajanová

Péče o porotu Zdeňka Křížanová Kateřina Jandíková

Porota David Kroča - předseda Nina Martínková Aleš Vrzák Libor Vacek Jaroslava Čajková Marcel Šustek Ivan Koráč

Režie závěrečného programu Hana Kofránková

Tajemnice poroty Dušan Utinek

Program

Pokyny k ubytování

David Schwager Michal Krupík Tereza Marková Petr Bazala

Vážení účastníci festivalu, ubytování máte zajištěno v Zámeckém penzionu Kulturního zařízení a v hotelu Apollo.

Technika

Roman Štěrba Martin Janírek Martin Krejčí

Prodej vstupenek Kristýna Bajanová

Výpočetní středisko Karolína Studená Alena Svozilová

Ubytovaní, kteří odjíždějí v neděli, odevzdají klíče v době od 10.00 do 12.00 hod do schránek k tomu určených. Ti, kteří se rozhodnou odjet mimo toto časové rozmezí, zanechají klíče na pokoji. Příjemný pobyt vám přeje organizační výbor MFP. festivalový zpravodaj 1/2010

7


Slovo premenené na živú energiu Ohlédnutí za dětským přednesem v Dolním Kubíně

nej známe príbehy. Mladé talenty nás uistili, že sa máme do budúcnosti na čo tešiť; aj sám P. O. Hviezdoslav by bol s nimi spokojný, za všetkých by som rada spomenula aspoň niektoré mená, ktoré zarezonovali v našich hodnoteniach: Agáta Brozová, Timea Ľochová, Samuel Séleš, Samuel Peter Cibula, Lívia Klačanská, Mária Straková.

Po krátkej hodnotiacej prestávke, (lebo z časových dôvodov naozaj môžeme hovoriť o krátkej prestávke), sme sa preniesli z Mestského kultúrneho strediska do Evanjelického domu, kde sa nám predstavili recitátori II. kategórie, a to sme veru nečakali; bola to ťažká tonáž textov, ich náročnosť je celkom určite porovnateľná s náročnosťou v III. alebo vo IV. kategórii, doslova a do písmena Hviezdoslavov Kubín – to je už pojem – nám všetkým v sále vyrazili dych. pre nadšencov umeleckého prednesu pravidelné stretávanie v krásnom náručí oravskej Pri zásielke textov sme si my, porotcovia poprírody, medzi priateľmi či súpermi, pravi- vedali, „že sme veľmi zvedaví, čo s nimi tie delná konfrontácia práce s umeleckým slo- deti spravia“; a veru spravili – nádherný konvom. A tohoročný 56. ročník HK bol pre cert obrazov a slova. Pri hodnotení sme si podetský umelecký prednes taký istý, nabitý vedali, že v tejto kategórii žneme recitátorskú neskutočnou energiou; ani časové posunutie úrodu predchádzajúcich rokov a vďakabohu, na letné obdobie mu neublížilo, práve na- že tieto deti nielen objavili krásu umeleckého opak, ako keby mu ešte z tej energie letných slova, ale zostali jej verné a dokázali nám, že dní pridalo na intenzite, a koniec školského im musíme venovať pozornosť a veriť im, roka sa pre recitátorov mohol niesť v zna- a hlavne rešpektovať ich intelekt, ktorý domení prednesu. káže dešifrovať pri vhodnom pedagogickom Veľmi dobre svoje vystúpenie v Hviezdoslavovom meste odštartovali recitátori I. kategórie, vniesli do sály radosť z hry s umeleckými obrazmi, svojské interpretačné postupy, presnosť vo výraze, občas možno zaváhanie pri výbere umeleckej kvality textu, prácu s mimojazykovými výrazovými prostriedkami, nesmiernu chuť prerozprávať známe či me-

8


vedení aj veľmi náročné texty. Za všetkých musím spomenúť také mená interpretov ako boli: Rebeka Farkašová, Sandra Stracheová, Klára Madunická, Nataly Rosová, Michaela Čavargová, Vanesa Lippová, ale vlastne všetci ostatní recitátori tejto kategórie. Už dnes sa tešíme na ich účinkovanie v III. kategórii.


V predvečer 56. ročníka HK sme sa presunuli do kina Choč a nechali sme sa unášať najstaršou detskou, III. kategóriou do ich dospievajúceho sveta, kde nám svoje predstavy predviedli majstrovstvom tvorenia obrazov v tandeme s autormi ich textov, a šaty detstva už dávno odrastené zanechajúc svojim malým kamarátom, predstavili sa nám mladé dámy, mladí muži, ktorí majú názor na svet, na život.

vajú veľmi intenzívne, chápu ten neoddeliteľný kolobeh života a smrti. Bolo zaujímavé počúvať rozprávania a prednesy tejto kategórie, konfrontovať ju už s počutými prednesmi a vnímať celodennú prehliadku ako jednu krásnu premenu dieťaťa na dospievajúceho jedinca, ktorý má čo povedať a má svoj presný názor na svet. Treba sa s ním len veľa rozprávať, odkrývať mu posolstvo života a možno sa v mnohých prípadoch nechať unášať ich nespútanou energiou, často ešte nepokriveným pohľadom a čistou mladou dušou. Za všetkých mladých interpretov musím spomenúť Adrianu Ilavskú, Michala Pirníka, Maximiliána Sobeka, Máriu Schumerovú, Simonu Pečovú, Alžbetu Jurkovičovú, ktorí v našom internom hodnotení zaujali najviac.

Presnou prácou s dôrazom, gradáciou obsahu, recitátorskou disciplinovanosťou a originalitou tvorby metafory na javisku sa podarilo recitátorom a divákom spoločne vytvoriť a prežiť krásnu bodku za detským umeleckým prednesom 56. ročníka HK. Mladí recitátori nám dali pocítiť ich citové vzplanutia, ktoré sú pre ich vek veľmi príznačné. Cez riešenia vlastných lások im nie sú cudzie ani problémy nezmyselného delenia na jedných a druhých. Presné určenie, kto je lepší, nespočíva vo vonkajšej odlišnosti, ale v sile ľudskosti a do tretice, aj stretnutie so smrťou preží-

Ak sa aj otvára nová otázka nad detským umeleckým prednesom, za všetkých porotcov si myslím, že odpoveď na ňu bude pozitívna, lebo o budúcnosť detského umeleckého prednesu sa obávať nemusíme. Máme veľmi dobre pripravenú základňu mladých, talentovaných recitátorov, záleží na nás, akú pôdu pre ich rast im pripravíme. To, čo sme mali možnosť vidieť a počuť 24. júna 2010, je veľmi sľubné a dáva nám oprávnený pocit, že sme na veľmi dobrej ceste tohto menšinového žánru. Môžeme si povedať, „že umelecký prednes veľmi pozitívne žije a sľubne sa rozvíja.“ Ingrid Zachorecová


9


Večerní programové menu: BORŠČ O dnešní doprovodný program se od 20.00 hodin v M-klubu postará divadelní dvojice Boršč. O tom, kdo se pod jménem krajové specialitky skrývá a co od něj čekat, jsme si povídali s Evou Čechovou a Hankou Malaníkovou. Proč právě s nimi? To se dozvíte v následujícím rozhovoru, i když odpověď na tuto otázku je zřejmě nasnadě. Název Boršč je názvem nějaké divadelní hry nebo vašeho divadelního souboru? Boršč je název našeho autorského představení na pokračování, které hrajeme už od

10


roku 2004 a které je pokaždé na trochu jiné téma. Podle toho, čím zrovna žijeme, co nás zajímá. Kdo Boršč je? Boršč tvoří autorská dvojice Eva Čechová a Hana Malaníková ve spolupráci se Zdenkou Kratochvílovou, naší profesorkou pohybu a pantomimy na DAMU, a režisérkou Gabrielou Albrechtovou. Co od vašeho vystoupení může očekávat někdo, kdo jej ještě neviděl? Bude se


spíš smát, nebo si užívat strhující herecké výkony? Doufáme, že diváci se budou stejně jako my smát i plakat. Atmosféra Boršče je inspirovaná světem A.P. Čechova - vystupují tu dvě sestry, které nás provokují i okouzlují svou neschopností přestat snít a začít žít. V Boršči, se kterým jsme přijely do Valmezu, si sestry vymýšlejí seriál. Jeho hrdinkou je Agáta a její vyšinutá dobrodružství jsou obrazem fantastické ženské logiky. Boršč je prostě divadlo, které všechny současné ženské otázky vyřeší s nadhledem. Tak, jak by je vyřešil muž… asi… Jakou roli ve vašem vystoupení hraje improvizace? V Boršči s improvizací vždycky počítáme jako s něčím, co ho dělá živým. Zvláště ve chvílích scénického vyprávění. Důležitým pilířem představení jsou také klauniády z manželského života. A ty by bez improvizace neměly ten pravý šmrnc. Amatérští recitátoři na MFP musí umět báseň náležitě podat, v podstatě také hrají. Měly byste pro ně nějaký recept na trému? Účastníci festivalu poezie jsou v těžké situaci. Vůbec jim nezávidíme atmosféru soutěže. Pan profesor Vyskočil nám ve škole často připomínal, že nejde o výhru, ale o hru. A my máme zkušenost, že když se na jevišti dokážeme soustředit jen na to, co se právě děje (ať už je to přednes textu, improvizace nebo vztah mezi jevištěm a hledištěm), nezbývá na trému čas. Lukáš Martinek

Myšlenky krátké zamyšlení nad úskalími tvůrčího procesu... Myšlenky... jsou jako plaší sloni. Když přiložíš tužku k papíru, rozprchnou se s tichým šramotem kamsi do mlází. Jsi chvíli zticha, váhavě se vracejí a upírají na tebe své hluboké oči. Škvírami v listoví probleskují jejich šedá těla. Pak, když se tě už už dotýkají svými vlhkými choboty, stačí nepatrný pohyb a rozprchnou se. Hnědými brázdami do polí, šedými brázdami zabolí. Myšlenky jsou křehcí sloni z porcelánu. Když je vyslovíš moc rychle, vypadnou ti z úst a rozbijí se na tisíc střípků z dynastie Cink! Vyslovíš je moc pomalu a sklouznou ti hltanem přímo do žaludku. Tíží tě a porcelánovými chobotky ti kruší vnitřní orgány. Nevyslovíš je vůbec, zůstanou ti v lebce a s nima celý porcelánový cirkus Berousek. Myšlenky jsou sloni v říji. Když se splaší, nezastaví je ani Rambo s Terminátorem, Predátorem a Inseminátorem dohromady (Ledaže by s nimi byl pan Horyna, a i tak nevím, nevím...) Myšlenky jsou růžoví sloni, nafukovací. Stačí zavírací špendlík a je po nich veta. Zbudou jen cáry růžové pryže, pěkné a zbytečné.

delamancha festivalový zpravodaj 1/2010

11


Wolkrák je mrtev. Ať žije Wolkrák! Galavečerem nejlepších sólových recitátorů v sobotu skončil třiapadesátý ročník festivalu Wolkrův Prostějov. Předané ceny nakonec po určitých obtížích přece jen našly své majitele a všichni ocenění i nedocenění se tak mohli rozejít do posledního, už pofestivalového večera. Jedním z nich byl už dvojnásobný laureát Vladimir Benderski, který uspěl se svým překladem básně Davida Avidana Et tu, Brute. Jeho cesta na Wolkrův Prostějov byla dlouhá a složitá. „Narodil jsem se na Ukrajině, ale už pětatřicet let jsem občanem Izraele,“ prozradil oceněný účastník nejstarší kategorie. Do České republiky se přistěhoval před osmi lety. „Tehdy jsem se začal učit česky. Pak jsem se setkal s českým amatérským diva-

12


dlem. To je váš úžasný národní fenomén. Je to nejlepší amatérské divadlo, jaké jsem kde viděl. Mnohdy i lepší než to profesionální,“ nešetřil chválou laureát. On sám začal hrát před několika lety v souboru Hany Frankové v Karlových Varech. „Chtěl jsem se toho také účastnit. Neuměl jsem ale ještě dobře česky, tak jsem v prvních hrách mluvil hebrejsky a oni to překládali. Bylo to rozhodně zajímavé,“ popisoval své divadelní začátky Benderski. Nakonec se dostal až do Prostějova, kde exceluje svým výbušným hereckým uměním a zemitým pojetím textu. Pokud zrovna nerecituje nebo nehraje divadlo, věnuje se v Sadové u Karlových Varů svému povolání grafického designéra. Pavel Moš (Prostějovský deník)


Vladimír

a ceny Magnesia Litera 2007 za celoživotní přínos české literatuře. To je o Vladimírovi Justlovi napsáno ve Wikipedii. Ale je toho ještě mnohem víc. Byl nejen editorem Vladimíra Holana, ale od roku 1990 také Josefa Škvoreckého a od roku 2000 Františka Langera, jehož Nadace byl od roku 1994 předsedou. Od roku 1999 redigoval a edičně připravoval svazky Skvostů poezie. A bylo toho ještě víc, ale my nebudeme uvádět všechno a zaměříme se na recitaci a recitační soutěže.

Od počátku 70. let dával Vladimír amatérskému přednesu prostor v rámci Večera vítězů Pražského Kalicha, výběrové přehlídky na Wolkrův Prostějov, a po mnoho let bý val také členem a předsedou odborné poroty této pražské soutěžní přehlídky. Působil V roce 1948 byl pro špatný kádrový pro- jako lektor literárních školení a seminářů fil (členství v Lidové straně) vyhozen z FF pro recitátory. Byl účastníkem NeumannoUK, později absolvoval FF UP v Olomouci. vých Poděbrad, ale za tzv. normalizace mu Pracoval ve Státním nakladatelství krásné byla účast, obdobně na Wolkrově Prostěliteratury a umění (pozdější Odeon), byl re- jově, znemožněna. Kam ale jezdil i nadále, žisérem a dramaturgem Violy (Poetická to byl právě náš Mezinárodní festival poezie, vinárna Viola), zabýval se uměleckým před- na němž byl v letech 1966–1990 a pak ještě nesem. Od poloviny 50. let byl dvorním edi- v roce 1993 porotcem a v letech 1970–1990 torem básníka Vladimíra Holana; zasadil se předsedou festivalové poroty. Nejen to, Vlao rehabilitaci jeho díla ve druhé polovině 50. dimír se podílel na festivalovém vývoji a polet i o vydání většiny jeho děl v 60.–80. le- máhal tvořit jeho pravidla a tvář. A napsal tech; inicioval a vedl vydávání novátorsky o něm řadu statí a dvě stati zásadní, MFP má pojatých Sebraných spisů V. Holana (1965– za sebou čtvrtstoletí (1989) a Ad memoriam – 1988) a byl autorem autentického básníkova et laudatio (1999). životopisu. Nicméně to všechno je již minulostí, neboť Byl předsedou správní rady Nadace Fran- letos, 18. června od nás Vladimír navždy tiška Langera, v letech 1995–1999: mís- odešel. Jeho drnčivé „r“ již ve zdech tohoto topředsedou Obce spisovatelů a v letech zámku nikdy nezazní. Ale už navždy k na2003–2010: předsedou sdružení příznivců šemu městu a k jeho festivalu poezie Vladimluveného slova Slovo as hlas. Držitel Mini- mír Justl patří. sterské medaile Artis Bohemiae Amicis 2005 Josef Fabián festivalový zpravodaj 1/2010

13

Provozní doba

Festivalové menu

čtvrtek 11. listopadu 2010

Smažený kuřecí řízek, bram. salát Pečené kuřecí stehýnko, chléb Valašská Klobása Párečky Valašská kyselice Pečivo 1ks Bagety dle aktuálního výběru

divadelní kavárna: M-klub: prezence, ubytování: šatna M-klub:

14.00–18.00 hod. 18.00–24.00 hod. 15.00–22.00 hod. 18.00–24.00 hod.

pátek 12. listopadu 2010

65 Kč 40 Kč 28 Kč 22 Kč 25 Kč 3 Kč

divadelní kavárna: 8.00–17.00 hod. M-klub: 8.00–17.00 hod., 19.00–24.00 hod. šatna S-klub: 8.00–17.00 hod. šatna M-klub: 19.00–24.00 hod. sobota 13. listopadu 2010 divadelní kavárna: 8.00–17.00 hod. šatna S-klub: 8.00–17.00 hod. M-klub: 8.00–13.00 hod., 18.30–??? šatna M-klub: 18.00–???

Dobrou chuť vám přeje šéfkuchař Honza Švankmajer!!!

Mediálním partnerem festivalu je

Sponzory festivalu jsou

Zpravodaj 46. Mezinárodního festivalu poezie pro účastníky festivalu vydává Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí Redakce: Jakub Mynář – šéfredaktor, Lukáš Martinek – editor, Jakub Vémola – grafik, Daniel Kadlec – foto, Josef Fabián, Donika Zůbková, Bára Sobotková – redakce

46. Mezinárodního festivalu poezie

Recommend Documents