Obsah Obsah ..................................................................................................................................................................................................2 Úvod ....................................................................................................................................................................................................6 Kapitola 1 - Být rozhodčím softballu ........................................................................................................................................7 1.1 Proč se stát rozhodčím......................................................................................................................................................7 1.1.1 Jakým rozhodčím ve skutečnosti chceme být?.................................................................................................7 1.1.2 Tato Příručka ...............................................................................................................................................................7 1.1.3 Rozvojová strategie Komise rozhodčích ČSA ...................................................................................................7 1.1.4 Předpoklady dobrého rozhodování: ....................................................................................................................8 Kapitola 2 - Co znamená být rozhodčím? ............................................................................................................................ 10 2.1 Co znamená být rozhodčím? ........................................................................................................................................ 10 2.2
Etický kodex .............................................................................................................................................................. 10
2.3 Zodpovědnost a očekávání ........................................................................................................................................... 11 2.4 Mentální příprava a herní strategie........................................................................................................................... 12 2.5 Styk se světem kolem rozhodování ........................................................................................................................... 13 2.5.1 Kolegové rozhodčí .................................................................................................................................................. 13 2.5.2 Trenéři/kouči ........................................................................................................................................................... 13 2.5.3 Hráči ............................................................................................................................................................................ 13 2.5.4 Fanoušci ..................................................................................................................................................................... 14 2.6 Chování rozhodčích ........................................................................................................................................................ 14 3.1 Terminologie, definice a koncepty............................................................................................................................. 15 3.2 Uniforma a vybavení....................................................................................................................................................... 19 3.2.1 Uniforma .................................................................................................................................................................... 19 3.2.2 Vybavení rozhodčích.............................................................................................................................................. 19 3.3 Kondice ............................................................................................................................................................................... 20 3.4 Před zápasem – sami pro sebe, partneři, kouči ..................................................................................................... 20 3.4.1 Práce s kolegy před zápasem („pre-game“): .................................................................................................. 20 3.4.2 Před zápasem na hřišti .......................................................................................................................................... 20 3.4.3 Pre-game meeting - Předzápasová schůzka s kouči obou družstev...................................................... 21 3.5 Skreč, Protest, Vyloučení ............................................................................................................................................... 21 3.5.1 Skreč ............................................................................................................................................................................ 21 3.5.2 Protest......................................................................................................................................................................... 21 3.5.3 Vyloučení ................................................................................................................................................................... 22 3.6 Postup při dešti, tmě a nehratelném povrchu........................................................................................................ 23 3.7 Postup při bouři (blesky) .............................................................................................................................................. 23 3.8 Postup po ukončení zápasu.......................................................................................................................................... 23 Kapitola 4 – Signály ..................................................................................................................................................................... 25 2
4.1 Základní signály ............................................................................................................................................................... 26 4.1.1 OUT .............................................................................................................................................................................. 26 4.1.2 Overhand aut ............................................................................................................................................................ 27 4.1.3 Punch out ................................................................................................................................................................... 28 4.1.4 SAFE - NO CATCH - NO TAG - NO INFRACTION - TRAPPED BALL ......................................................... 29 4.1.5 – Těsný safe (Sell safe) .......................................................................................................................................... 30 4.1.6 Deadball – foul ball – nenadhozeno .................................................................................................................. 31 4.1.7 Time ............................................................................................................................................................................. 32 4.1.8 Dobrý odpal (Fair ball).......................................................................................................................................... 32 4.1.9 Dobrý/špatný odpal chycen v letu .................................................................................................................... 33 4.1.10 Dočasně mrtvý míč............................................................................................................................................... 34 4.1.11 Vnitřní chycený (infield fly) .............................................................................................................................. 35 4.1.12 Ukázání / míření (point) .................................................................................................................................... 36 4.1.13 Home run................................................................................................................................................................. 37 4.1.14 Přidělení met (dvojmetový odpal…) .............................................................................................................. 37 4.1.15 Vyloučení ................................................................................................................................................................. 38 4.1.16 Hra/Play ball .......................................................................................................................................................... 39 4.1.17 Signál nadhazovači „neházej“/ Do not pitch................................................................................................ 40 4.1.18 Strike......................................................................................................................................................................... 40 4.1.19 Foul tip ..................................................................................................................................................................... 41 4.1.20 Stav nadhozů .......................................................................................................................................................... 42 4.2 Signály mezi rozhodčími ............................................................................................................................................... 43 4.2.1 Nadchází možná situace vnitřního chyceného .............................................................................................. 44 4.2.2 Situace vnitřního chyceného již dále nehrozí ................................................................................................ 45 4.2.3 Kolik je autů? ............................................................................................................................................................ 45 4.2.4 Kolik je autů – odpověď ........................................................................................................................................ 46 4.2.5 Jaký je stav nadhozů? ............................................................................................................................................. 47 4.2.6 Jaký je stav nadhozů – odpověď......................................................................................................................... 48 Kapitola 5 - Zvládnutí každé herní situace .......................................................................................................................... 49 5.1 Hra na výzvu...................................................................................................................................................................... 49 5.2 Chycení míče (Catch) ...................................................................................................................................................... 50 5.3 Švih, zadržený švih .......................................................................................................................................................... 50 5.3 Porady ................................................................................................................................................................................. 50 5.4 Mrtvý míč, situace s mrtvým míčem u domácí mety ........................................................................................... 51 5.5 Nesprávný nadhoz (Illegal pitch) ............................................................................................................................... 52 5.6 Vnitřní chycený (Infield fly) ......................................................................................................................................... 52 5.7 Úmyslná meta zdarma ................................................................................................................................................... 52 5.8 Bránění, překážení, kolize ............................................................................................................................................ 52 3
5.9 Tie break ............................................................................................................................................................................. 53 5.10 Nadhazovací kruh ......................................................................................................................................................... 53 Kapitola 6 - Line up a jeho správa ......................................................................................................................................... 54 Kapitola 7 - Vždy pod kontrolou ............................................................................................................................................. 56 7.1 Komunikace ....................................................................................................................................................................... 56 7.2 Kontrola hry ...................................................................................................................................................................... 57 7.3 Porada s kolegy – kdy žádat o pomoc? ..................................................................................................................... 58 7.4 Preventivní rozhodování............................................................................................................................................... 58 Kapitola 8 - Mechanika............................................................................................................................................................... 59 8.1 Mechaniky na domácí metě .......................................................................................................................................... 61 8.1.1 Základní metodika pro práci na domácí metě ............................................................................................... 61 8.1.2 Strike ........................................................................................................................................................................... 62 8.1.3 Ball ............................................................................................................................................................................... 62 8.1.4 Co znamená být připraven na první nadhoz zápasu? ................................................................................. 62 8.1.5 Správné postavení za chytačem ......................................................................................................................... 62 8.1.6 Práce na pozici ve „slotu“ ..................................................................................................................................... 63 8.1.7 Pohyb do setové pozice na domácí metě ........................................................................................................ 63 8.1.8 Práce nohou .............................................................................................................................................................. 64 8.1.9 Sledování nadhozu.................................................................................................................................................. 64 8.1.10 Časování a rytmus ................................................................................................................................................ 64 8.1.11 Stav nadhozů .......................................................................................................................................................... 64 8.1.12 Oficiální hrací míče a jejich výměna ............................................................................................................... 65 8.1.13 Filosofie časování vyhlášení ............................................................................................................................. 65 8.1.14 Posuzování swingu .............................................................................................................................................. 66 8.1.15 Signál nadhazovači: neházej! ............................................................................................................................ 66 8.1.16 Opouštění prostoru u domácí mety................................................................................................................ 67 8.1.17 Chycení míče polařem a jeho vyhlašování ................................................................................................... 68 8.1.18 Dvojité trefení míče pálkařem / běžícím pálkařem .................................................................................. 68 8.1.19 Trefení pálkaře nadhozeným míčem ............................................................................................................. 69 8.1.20 Strike zóna – správné nastavení mysli .......................................................................................................... 69 8.1.21 Naším cílem je stejnost, tedy konzistentnost rozhodnutí ....................................................................... 69 8.1.22 Rozhodnutí při rozehře na třetí metě ............................................................................................................ 69 8.1.23 Rundown ................................................................................................................................................................. 70 8.1.24 Skórování bodu při časové hře ........................................................................................................................ 70 8.1.25 Tečování na domácí metě .................................................................................................................................. 71 8.1.26 Hry na výzvu na domácí metě .......................................................................................................................... 71 8.1.27 Tipy pro zrychlení hry ........................................................................................................................................ 71 8.1.28 Důležité rady pro rozhodčí na domácí metě ............................................................................................... 72 4
8.2 Mechanika pro rozhodčího na metách ..................................................................................................................... 73 8.2.1 Technika rozhodování na metách ..................................................................................................................... 73 8.2.2 Rozhodnutí na metách........................................................................................................................................... 73 8.2.3 Zvládání náležitostí při nuceném outu a tečování ....................................................................................... 74 8.2.4 Nucený out ................................................................................................................................................................ 74 8.2.5 Tečování ..................................................................................................................................................................... 75 8.2.6 Polař není na metě .................................................................................................................................................. 76 8.2.7 Tečování tažením (swipe) .................................................................................................................................... 76 8.2.8 Jednoslovné signály ................................................................................................................................................ 77 8.2.9 Teorie inside – outside .......................................................................................................................................... 77 8.2.10 Valčík do leva ......................................................................................................................................................... 77 8.2.11 Jednometrovka ...................................................................................................................................................... 77 8.2.12 Výběh z metové dráhy ........................................................................................................................................ 78 8.2.13 Bránění..................................................................................................................................................................... 78 8.2.14 Překážení, naznačené tečování /(fake tag).................................................................................................. 78 8.2.15 Překážení chytače................................................................................................................................................. 78 8.2.16 Kolize ........................................................................................................................................................................ 79 8.2.17 Nesprávný nadhoz (illegal pitch) .................................................................................................................... 79 8.2.18 Důležité rady pro rozhodčí na metách .......................................................................................................... 79
5
Úvod Tato Příručka vznikla za účelem lepší dostupnosti vzdělávacích materiálů pro rozhodčí v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Je určena pro rozhodčí téměř každé výkonnostní skupiny – od rozhodčích začátečníků, kterým by Příručka měla sloužit jako základní učební pomůcka, po pokročilé rozhodčí, kteří mají ambice dostat se na vrcholnou úroveň, až po rozhodčí TOP skupiny, pro které může tato Příručka sloužit jako jakýsi „tahák“ pro zvládnutí nelehkých situací na hřišti. Tato Příručka vznikla převážně překladem oficiální publikace ISF (WBSC – Softball division) – Umpire Manual. Za svolení k jeho překladu tímto děkujeme UIC rozhodčích ISF, panu Robertu „Bobovi“ Stantonovi. Podtitulem této Příručky je Standard rozhodčího ČSA 2015 -2017. Naším záměrem při psaní této příručky bylo vytvořit jakýsi kodex základních pravidel rozhodování, který by měl být naplněn při cestě za úspěchem v této náročné disciplíně. Součástí této příručky je i Etický kodex rozhodčího, který by měl sloužit jako vzor pro chování rozhodčích jak na hřišti, tak i mimo něj – pro to, abychom podpořili důvěru v naší komunitu a podpořili hrdost a touhu do této komunity patřit. Vzhledem k tomu, že se jedná o historicky první výtisk takového dokumentu u nás, uvítáme jakékoliv komentáře či připomínky ohledně jeho obsahu, formy či úpravy. Doufáme, že se Příručka bude v létech budoucích dále rozšiřovat a poslouží tak k naplnění jejího motivu – totiž rozvoji rozhodování Softballu a přispění tak ke zlepšení sportu jako takového. Příjemné čtení přejí autoři Zdeněk Židek a Petr Mindžak
6
Kapitola 1 - Být rozhodčím softballu 1.1 Proč se stát rozhodčím 1.1.1 Jakým rozhodčím ve skutečnosti chceme být? Proč být rozhodčím? Existuje mnoho důvodů, proč se lidé rozhodování softballu věnují: - Snaha splatit sportu to, co nám dal - Touha být autoritou - Získání respektu hráčů, koučů, fanoušků, přátel, kolegů - Možnost zúčastnit se jako arbitři evropských a světových turnajů - Finanční důvody Možná je jeden z výše uvedených důvodů zrovna vaší motivací, nebo jí může být něco docela jiného. Každý rozhodčí má svůj vlastní důvod, proč si vybral rozhodování jako svoji volnočasovou aktivitu. Nehledě na motivaci, každý rozhodčí by měl bez ohledu na věk či relativní výkonnost na svém rozhodcovském projevu pracovat tak, aby dosáhl toho nejlepšího výkonu a byl tak cenným článkem při rozvoji tohoto sportu. Čím lepší rozhodčí, tím lepší hra. Tato Příručka byla napsána jako pomoc při dosahování vašich cílů. Při určování cílů v rozhodování dbejme na to, aby naše cíle byly dosažitelné, realistické a měřitelné; což znamená dát si takovou cílovou pásku, u které lze říci, jestli se k ní spíše přibližujeme, nebo se od ní spíše vzdalujeme. Pracujme na jejich dosažení po malých krocích, zlepšujme nejprve jednu věc a pak se posuňme k další. Neexistuje zápas v kariéře, ve kterém nelze pracovat na dosažení jednotlivých, byť malých, cílů. Rozhodování je jednou z činností, kde člověk musí být perfektní hned napoprvé – a poté se jen a jen zlepšovat! 1.1.2 Tato Příručka Tato příručka byla vypracována s předpokladem, že má čtenář základní povědomí o softballu, včetně znalosti pravidel a pochopení základních mechanik v rozhodování. Nicméně tato Příručka je pouhou částí celého obrazu, mluvíme-li o rozhodování jako celku. Jednotlivé cíle, mechaniky, pozice, pravidla a hlavně správný přístup rozhodčího jsou všechny součástí tohoto obrazu. Žádná z jednotlivých částí této Příručky nenese všechny informace o rozhodování a nemůže být jediným zdrojem informací. Tento materiál není kompletní, ani nikdy nemůže být, jelikož se pořád učíme nové věci, které bychom mohli přidat. Prosíme, užívejte tuto Příručku v souladu se zamýšleným účelem jeho použití: tedy pouze jako jednu z pomůcek při vaší cestě stát se nejlepším rozhodčím, jakým můžete být. Autoři Vám tímto přejí příjemné čtení. Pamatujte: soustřeďte se na svou vizi a nikdy se jí nevzdávejte. Důraz je kladen zejména na jednotnost signálů a mechanik tak, aby všichni rozhodčí měli společný základ, na kterém lze stavět. 1.1.3 Rozvojová strategie Komise rozhodčích ČSA Strategie programu vzdělávání rozhodčích pod vedením Komise rozhodčích ČSA je následující: -
-
Identifikace, pozorování, ohodnocení a školení rozhodčích pro předpoklad následné nominace na turnaje mládeže, ligy dospělých, výběru do elitní skupiny, popřípadě nominace na mezinárodní utkání a kliniky typu ESF a ISF, Zajištění konzistence v interpretaci Pravidel softballu a mechanik při rozhodování, 7
-
Vylepšení komunikace mezi rozhodčími, kouči a činovníky v rámci ČSA, Zajištění nejlepších vzdělávacích zdrojů, které jsou za daných okolností k dispozici pro vzdělávání rozhodčích.
1.1.4 Předpoklady dobrého rozhodování: Každý rozhodčí svým jednáním pomáhá kolegům rozhodčím; lize, ve které působí; dále také koučům a trenérům, hráčům a divákům softballu. Při plnění svých povinností musí rozhodčí vystupovat v několika rolích: -
-
-
-
Za prvé, rozhodčí je zástupcem, který reprezentuje soutěž, na kterou je nasazen, Českou softballovou asociaci, Českou republiku, rozhodcovskou komunitu a samotný sport jako takový. Je jakousi obchodní značkou soutěže a skupiny, kterou reprezentuje. Od momentu, kdy rozhodčí vstoupí do areálu hřiště, lidé budou hodnotit nejen jeho chování a vystupování, ale zároveň samotnou organizaci, kterou reprezentuje. Na prvních dojmech vždy velmi záleží. Za druhé, rozhodčí je „decision maker“. K samému jádru rozhodování patří schopnost pozorovat a následně kvalitně a ve správný čas rozhodnout na základě toho, co rozhodčí viděl. Pak je třeba správně aplikovat pravidla softballu. Rozhodnutí musí být férové, nestranné, bez projevu jakékoliv emoce nebo náklonnosti a v souladu s pravidly softballu. Za třetí, rozhodčí je komunikátor. Musí mít schopnost efektivně mluvit a naslouchat při komunikaci s kolegy, kouči a hráči. Rozhodčí musí zároveň používat patřičné a lehce rozeznatelné signály popsané v této Příručce. Za čtvrté, rozhodčí jsou týmovými hráči. Musí podporovat své kolegy tím, že jsou vždy připraveni pomoci a nedávají najevo jakékoliv názory či projevy nesouhlasu týkající se rozhodnutí kolegů, aniž jsou k tomu kolegou vyzváni. Jako v jakémkoliv týmu, pomáhejme spoluhráčům. Buďme příkladem. Dělejme to správně.
Pro úspěšné vykonávání výše uvedených rolí musí mít rozhodčí správně zvládnuté dovednosti tak, jak je uvedeno v této Příručce. Některé důležité tipy – co dělat a čeho se naopak při rozhodování vyvarovat: + Co bychom měli dělat: -
Pravidelně studujme pravidla. Zakládejme si na dobrém zvládnutí naší práce. Pořád se snažme o vlastní zlepšení. Buďme v dobré fyzické kondici. Pohybujme se („Hustle“). Buďme na hřišti příjemní a profesionální za jakýchkoliv okolností. Buďme přístupní. Buďme zdvořilí, ale důslední (kontrolujme hru). Buďme ostražití. Mluvme pravdu. Buďme dochvilní. Buďme vždy čistí a dobře upravení. Vyhýbejme se nadbytečné komunikaci s hráči a kouči. Studujme příslušná omezení na hřištích, znejme územní pravidla. Zapomeňme na „špatné dny“ a hráče, kteří dělali v minulosti problémy. Zítřek je vždy jiným dnem. Udržujme mety vždy čisté, a to včetně mety domácí a nadhazovací. Udržujme oči na míči. 8
-
Udržujme pozornost, kdykoliv je to nutné. Buďme nad každou rozehrou v zápase. Užívejme jasné, rázné a výmluvné signály při vyhlašování. Pracujme s kolegy a vzájemně se podporujme. Udržujme své vybavení včetně čepice, bot, pytle na míče a uniformy vždy čisté. Udržujme si profesní odstup od hráčů, hráček a koučů. Rozhodujme dostatečně energicky, aby nám všichni rozhodnutí uvěřili, ale nikdy tím hráče neztrapňujme.
Co by rozhodčí ČSA naopak neměl dělat: -
Rozhodčí nemá předsudky. Nepříjemné momenty, které se staly na hřišti v minulosti, si není třeba připomínat v následných zápasech. Není přílišně technický. Používejme zdravý rozum. Nevyhlašuje třetí strike nahlas a důrazně v případě, kdy pálkař jasně prošvihne a mine míč. Nevymlouvá se a nehledá omluvy pro své jednání. Nikomu to nepomůže. Nevyhledává problémy na hřišti (Přijdou samy i bez hledání) Není líný. Nikdo nebude respektovat a uznávat rozhodčího, který se nepohybuje (hustle). Za žádných okolností nekritizuje výroky a rozhodnutí kolegy na hřišti i mimo něj. Pokud je na hřišti, nežvýká ani žvýkačku, ani žvýkací tabák. Nesnaží se přehlušovat hráče, kouče, nebo trenéry. Dobrý rozhodčí vždy nechává mluvit protějšek. Když protějšek domluví, vrátí se rozhodčí ke hře. Nevyhlašuje rozhodnutí moc brzy. Je vždy lepší vyhlašovat rozhodnutí o trochu později, než být rychlý a být donucen následně rozhodnutí změnit. Nemusí slyšet vše, co je vyřčeno. Na komentáře diváků dobrý rozhodčí nereaguje. Neradí hráčům, co mají dělat a jak mají správně hrát. Práce rozhodčího je rozhodovat, držme se toho. Nikdy si nezasedá na hráče. Vyvolává to pouze tření mezi hráči a rozhodčími. Je vždy lepší se osobám, které vyhledávají konfrontaci, vhodně vyhnout.
Několik moudrých rčení na závěr: „Chyby, kterých se dopustíme, se nepočítají. Počítá se pouze to, jak se z těchto chyb poučíme.“ „Existují dva druhy vědomostí… Buďto informaci máme, nebo víme, kde tuto informaci najít.“
9
Kapitola 2 - Co znamená být rozhodčím? 2.1 Co znamená být rozhodčím? Rozhodčí ČSA má za úkol jednat jako nestranný arbitr softballových utkání. Při rozhodování dbá na: -
přesnost konzistentnost (stabilitu, stejnost rozhodnutí) objektivitu čest
Snahou Komise rozhodčích je udržovat a podporovat důvěru v profesionalitu a čestnost rozhodování, etické chování je vyžadováno od všech rozhodčích bez rozdílu výkonosti či zařazení. V souvislosti s povinnostmi, které vyžaduje Etický kodex rozhodčího ČSA, jsou rozhodčí oprávněni očekávat zejména toto: -
zdraví a bezpečnost rozhodčích jsou považovány za prioritu mělo by s nimi být zacházeno se zdvořilostí, respektem a otevřeností nejsou nominováni nebo doporučováni mimo jejich výkonnostní skupinu mají přístup k prostředkům vlastního zlepšení (přístup na semináře, dostupnost výukových materiálů apod.)
2.2 Etický kodex 1) Rozhodčí respektuje lidská práva, důstojnost a hodnotu každé lidské bytosti, bez ohledu na její věk, pohlaví, etnický původ, náboženství nebo schopnosti. Rozhodčí má povinnost zdržet se jakékoliv diskriminace na základě věku, pohlaví, etnického původu, náboženství nebo schopností. Rozhodčí má za povinnost spolupracovat s kolegy na hřišti i mimo něj, chovat se profesionálně a zdržet se jakéhokoliv jednání, kterým by kolegy mohl jakýmkoliv způsobem ztrapnit. Rozhodčí je povinen zdržet se jakékoliv negativní kritiky vůči výkonům nebo jednání kolegů na hřišti. 2) Rozhodčí vystupuje jako profesionál ve veškerém vystupování a chování a přijímá plnou odpovědnost za své činy.
Rozhodčí musí vykazovat vysoké standardy ve slovních projevech, způsobu jednání, dochvilnosti, přípravě na utkání a sebeprezentaci. Rozhodčí zároveň prokazuje všem, kteří jsou jakýmkoliv způsobem zapojeni do hry, patřičný respekt tím, že se chová profesionálně a s úctou. Zároveň nabádá ostatní rozhodčí k vykazování stejných kvalit.
Rozhodčí má být zdvořilý, respektovat ostatní a být otevřený pro diskuzi. Rozhodčí si považuje všech nominací. Rozhodčí by měl být přítomen v areálu hřiště alespoň hodinu před začátkem utkání.
Rozhodčí musí být na rozhodování mentálně i fyzicky připraven. Rozhodčí se zavazuje zdržet se jakýchkoliv komentářů či jakéhokoliv jednání, které by mohlo poškodit Českou softballovou asociaci jako celek či její jednotlivé členy.
Rozhodčí nesmí kouřit ani žvýkat tabák v blízkosti hřiště, nepít žádné alkoholické nápoje v areálu hřiště před i bezprostředně po utkání.
10
Rozhodčí se zdrží užívání či požívání jakýchkoliv nedovolených látek (omamné látky aj.). 3) Rozhodčí by se měl zdržet jakéhokoliv obtěžování hráčů a hráček. Tento zákaz zahrnuje jakékoliv vnímané jednání, ať už explicitní, implicitní, verbální, či neverbální 4) Rozhodčí se vyhýbá jakémukoliv jednání, které by mohlo vést byť jen k potenciálnímu střetu zájmů. 5) Rozhodčí má za úkol postupovat podle aktuálně platných a účinných pravidel softballu a příslušných soutěžních řádů v souladu s duchem hry. Rozhodčí by měl rovněž dodržovat a respektovat předpisy upravující softballová utkání a sport jako takový, měl by se rovněž řídit pokyny organizace a činovníků, kteří takováto pravidla vydávají či vynucují (zejména Komise rozhodčích, STK, Disciplinární Komise ČSA a další) 6) Rozhodčí se musí vyvarovat jakéhokoliv napadání/provokace osob v softballu zúčastněných 7) Rozhodčí musí dbát na bezpečnost a zdraví hráčů -Zejména ručí za to, že vybavení určené ke hře a hřiště splňují všechny bezpečnostní nároky. rozhodčí by měl projevit zájem a pozornost o hráče zraněné při hře. V případě vážnějšího zranění je rozhodčí zodpovědný za zavolání záchranné služby. 8) Rozhodčí se zavazuje svým rozhodováním poskytovat kvalitní servis pro hru a ČSA trvalou snahou o zlepšení svých rozhodcovských schopností a dovedností pravidelným studiem, praxí a pravidelným osvěžováním svých znalostí prostřednictvím supervizovaných turnajů a vzdělávacích akcí pořádaných KR ČSA. Rozhodčí zejména prokazuje snahu k osvojení si a zlepšení svých dovedností snaží se pozorovat práci ostatních kolegů, aby získal nové poznatky a učil se (odpozoroval) kvalitní mechaniku pravidelně studuje pravidla softballu, účastní se testování z pravidel 9) Rozhodčí je nestranný. Rozhodčí vždy usiluje o to, aby se zápas odehrál v rámci fair play. Rozhodčí rozhoduje nestranně, bez předsudků a bez ohledu na skóre zápasu. 10) Rozhodčí vždy podporuje činnost rozhodování softballu a volný přístup k této činnosti. Zároveň má rozhodčí na paměti, že při rozhodování je důležité jednat takovým způsobem, aby byla pozornost diváků směřována k hráčům a ne k rozhodčím. 11) Rozhodčí je vždy pozitivním vzorem chování pro softball a rozhodování a má vždy na paměti, že je oficiálním reprezentantem ČSA, České republiky a rozhodcovského stavu. Chování na hřišti, v blízkosti areálu hřiště a na událostech spojených se softballem musí být příkladné. Rozhodčí ví, že hra jako taková je o mnoho důležitější než individuální ambice koučů, hráčů či jednotlivých rozhodčích. Rozhodčí je vždy oblečen a upraven dle způsobu, který nejlépe reprezentuje akci, na kterou je nominován. „Rozhodčí by měli být spravedliví, ale nikoliv arogantní; zdvořilí, ale ne servilní; pozitivní, ale nikdy hrubí; důstojní, ale nikdy "nafoukaní"; přátelští, ale ne družní; a klidní, ale stále ve střehu.“
2.3 Zodpovědnost a očekávání Rozhodčí by se měli nepřetržitě vzdělávat tak, aby drželi krok s vývojem hry – ke studiu poslouží především pozorování hry, důkladné čtení pravidel a sžití se s předepsanými mechanikami rozhodování. Rozhodčí by měli sledovat vývoj hry, nově uplatňované strategie, tendence a dovednosti, které hráči používají. V každém případě by měli rozhodčí důkladně znát pravidla, jejich smysl, duch, v jakým se má řídit jejich vynucování při zachování férovosti.
11
Používání předepsaných mechanik rozhodčím pomůže k tomu, aby byli vždy v dobrých uhlech, vzdálenostech a postavení při posuzování situací v zápasech. Rozhodčí na vrcholové úrovni by ze sebe měli vždy prezentovat jen to nejlepší, vystupovat jako profesionálové, být zdvořilí, otevření, a zároveň být přísným „decision makerem“ bez projevení špetky arogance. Rozhodčí je vždy součástí týmu, který se podílí na férovém průběhu softballových utkání. Rozhodčí si musí být jistý v tom, že: - podporuje své kolegy na hřišti - hra probíhá bezpečně a férově - nedovolí, aby žádný hráč, kouč nebo činovník neférově ovlivnil hru či jednání kohokoliv z účastníků hry - konflikty jsou řešeny rychle a důstojně pro všechny, kteří jsou do nich zapojeni Vše, co rozhodčí činí, má určité následky – následky vůči rozhodčímu samému, vůči jeho kolegům, vůči hře, České softballové asociaci nebo jiné organizaci, kterou reprezentuje. Mějme vždy na paměti, že na hřišti reprezentujeme více než jen sami sebe. Jako rozhodčí občas děláme chyby. Nemělo by to ovšem způsobit sebeobviňování, přílišné omluvy či hledání odpuštění. Chybovat je lidské. Musíme se vždy ze svých chyb poučit a pracovat dále na tom, abychom se jich v budoucnosti mohli vyvarovat.
2.4 Mentální příprava a herní strategie Mentální příprava je stejně důležitá jako fyzická příprava. Jako rozhodčí bychom se měli snažit pochopit teorii, která se skrývá za pravidly a mechanikami. Softball se nehraje v jakémsi vakuu, takže pravidla nemohou podchytit všechny možné scénáře. Znalost smyslu a ducha těchto pravidel nám pomáhá vyrovnat se se situacemi, které se odehrají v takovýchto „šedých zónách“, které nejsou pravidly přesně postiženy. Podobné je to s mechanikami. Diagramy nám celkem přesně říkají, že například místo „X“ je bodem, ze kterého máme ideální pokrytí rozhodované situace. Bod „X“ je tedy nejlepší v ideálních situacích. Ideální situace ovšem v životě nastávají velmi zřídka. Musíme reagovat, musíme se přizpůsobovat podle toho, kde se zrovna nachází míč, kde se nacházejí polaři, popřípadě běžci apod. Pokud znáte teorii a snažíte se, aby byly všechny čtyři „elementy hry“ před vámi (tedy míč, polař, meta a běžec), jste na dobré cestě k zvládnutí většiny komplikovanějších situací. Je lepší se na situace připravovat z širšího hlediska, než se pouze soustředit na bod „X“. Předpoklad pro zvládnutí většiny zápasů je pozornost. Pokud vstupujeme na hřiště s plnou hlavou problémů, které se odehrávají mimo hřiště, dostat naše soustředění „mezi mety“ bude velmi složité. Nechme ostatní starosti za hlavou. Zapomeňme na předsudky, které si s sebou neseme na hřiště. Pokud kdysi v minulosti nastaly problémy mezi námi a kouči nebo námi a hráči, snažme se zapomenout a začínejme každý zápas „od nuly“. Buďme připravení. Cennou pomocí je představit si, jakým rozhodčím bychom chtěli být. Zkusme si sami sebe představit, jak zvládáme těžkou situaci. Představme si, jak jsme nad věcí, jak situaci zvládáme a řešíme. Zkusme si sami sebe vizualizovat ve správném pohybu po hřišti (hustle), jak se dostáváme do dobré pozice, jak správně vyhlašujeme rozhodnutí, jak ho „prodáváme“. Aplikujme na hřišti. Pokud se situace stane v zápase – jsme na to mentálně připraveni – byli jsme tam (psychicky), máme předpoklad situaci zvládnout tak, jak jsme si to představovali. Snažme se kontrolovat pouze věci, které kontrolovat můžeme a nehasit věci, které nás nepálí. Nevytvářejme si vlastní překážky. Buďme předem připraveni na zhoršené podmínky. Pokud je horko, je
12
dobré začít s hydratací delší dobu před prvním nadhozem. Nemůžeme podávat kvalitní výkony, pokud pociťujeme hlad, žízeň, nedostatek spánku či jiné formy diskomfortu. Nedovolme, aby naše fyzická nepřipravenost ovlivnila naší psychickou pohodu a tím třeba i vývoj utkání.
2.5 Styk se světem kolem rozhodování 2.5.1 Kolegové rozhodčí Být členem týmu rozhodčích je velmi podobné fungování ve firmě: ačkoliv ne vždy souhlasíme se svými kolegy, jsme zde dohromady pro naplnění společného cíle – dobře zvládnutého zápasu. Jsou věci, které lze udělat pro to, aby takovéto partnerství fungovalo bez větších problémů: -
představme si „týmový obrázek“, tedy buďme si vědomi naší sounáležitosti se skupinou budujme vzájemný respekt, chovejme se ke kolegům stejným způsobem, jakým bychom chtěli, aby se oni chovali k nám dejme stranou předsudky a vzájemné antipatie pracujme společně, komunikujme a snažme se zachovat jednotu podporujme se navzájem – to zahrnuje například společný vstup na hřiště, společné opouštění hřiště, společný odjezd ze hřiště apod.
2.5.2 Trenéři/kouči Pro lepší orientaci je dále používáno pouze termínu kouči. Autorům Příručky je znám rozdíl mezi manažery, headkouči, kouči či trenéry, pro účely této Příručky by bylo neúsporné uvádět všechny zmíněné. Kouči mají stejně jako rozhodčí určitou roli, kterou mají v rámci softballu sehrát. Pochopení těchto rolí nám pomůže efektivněji spolupracovat. Dbejme na to, abychom -
nedbali na jakékoliv negativní komentáře či historky, které jsme mohli v minulosti o určitých koučích slyšet. pochopili, že kouč pochází z týmu. Jeho práce je tým bránit a motivovat. byli profesionální, tím docílíme toho, že je s námi profesionálně zacházeno. používali ty nejlepší komunikační dovednosti. Buďme dobrými posluchači. uznávali koučovy snahy o vyřešení situací. projevili vůči koučům empatii. zůstali vždy klidní. udrželi hru pod kontrolou a zachovali rozhodnost. diskutovali vždy pouze jeden na jednoho, pokud je koučů více, pomůže kolega – v diskuzích by měli být kouč domácích + kouč hostů + rozhodčí (max. dva).
2.5.3 Hráči Hra potřebuje rozhodčí. Více ale potřebuje hráče. Tyto dvě skupiny si musí najít cestu, jak spolu vycházet. Zde je pár věcí, které rozhodčím pomohou nastavit s hráči korektní vztahy: -
zacházejme s hráči s respektem, rozumějme tomu, že jsou ve většině případů hnáni za vítězstvím emocemi, buďme si vědomi toho, co říkáme – mluvme obecně, oceňujme dobré zákroky, oceňujme fair play a projevy sportovního ducha, nezačínejme konverzaci, nechme hráče, ať konverzaci začnou, pokud chtějí, 13
-
pokud máme jakýkoliv problém, řešme ho pouze prostřednictvím kouče!
2.5.4 Fanoušci Fanoušci jsou zde proto, aby podporovali svůj tým. Na situace budou pohlížet srdcem, ne očima. Pokud je na hřišti problém s fanoušky, dejte to na vědomí domácímu týmu nebo pořadateli a nechte je, ať se o to postarají. Rozhodčí souboj s fanoušky nevyhrávají. Vstupujte a opouštějte hřiště jako tým, ignorujte veškeré poznámky ze stran fanoušků.
2.6 Chování rozhodčích Rozhodčí se musí téměř neustále, ačkoliv to většinou není zcela jednoduché, chovat jako profesionál – a to jak na hřišti, tak mimo něj. Uvědomme si, že je na nás jako na rozhodčí nahlíženo jako na reprezentanty organizace či soutěže, v rámci které působíme. Měli bychom vystupovat (svou vizáží, verbálně, neverbálně) vždy tak, jak je to nejvíce vhodné. I za situace, kdy se nerušeně díváme na hru jako fanoušci, je nutné si uvědomit, že nás v daném okolí téměř každý poznává, takže ví, že jsme rovněž rozhodčími. Zdržme se proto jakýchkoliv komentářů týkajících se práce našich kolegů na hřišti. V žádném případě a za žádných okolností nekomentujme výroky kolegů. Pokud jsme konfrontováni, raději řekněme, že jsme situaci neviděli a v klidu „odplujme do klidných vod“. Svým chováním jsme vzorem pro ostatní. Ve chvíli, kdy vstupujeme do areálu hřiště, můžeme být prvním rozhodčím, který je viděn. Udělejme dobrý první dojem. Uvědomme si, že nemůžeme nikdy udělat první dojem dvakrát.
14
Kapitola 3 – Základní předpoklady a koncepty rozhodování 3.1 Terminologie, definice a koncepty Níže naleznete definice, termíny či koncepce, které nám pomáhají plně pochopit jazyk, který je používán v popisu mechanik. Uvedené definice dále v krátkosti a velmi úderně popisují základní postuláty rozhodování. B1
Pálkař, nebo běžící pálkař. Běžící pálkař může být uváděn jako BP.
BP
Pálkař, který odpálil dobrý odpal a ještě nedosáhl první mety nebo nebyl autován.
BU
(Base umpire) - rozhodčí v poli. Pokud operuje více rozhodčích, jsou vždy označeni podle příslušných met - U1 rozhodčí na první metě, U3 rozhodčí u třetí mety apod.
Časování na domácí metě
Rozhodčí by měl kvalifikovaně rozhodnout na základě pozorování celé dráhy letu nadhozu, tedy ujistit se, jestli míč prošel prostorem nad domácí metou a dorazil do rukavice kečra. Teprve poté vyhlásit, zdali šlo o dobrý, či špatný nadhoz – nikoliv dříve! Nejprve vždy dojde k rozhodnutí, až pak k vyhlášení. Slovní zvolání „Strike!“ je provedeno v setové pozici za domácí metou. Signalizace rukou – tzv. hammer je provedena, až když rozhodčí stojí vzpřímeně – tento signál následuje bezprostředně po slovním zvolání. K pohybu nohou z místa nedochází před tím, dokud není signalizace kompletní.
Časování při hře na metách
Znamená správné přečtení rozehry - výběr efektivní primární pozice - dokončení rozehry (přizpůsobení pozice, pokud je to nutné) - zaměření míče - učiněné rozhodnutí - a až POTÉ vyhlášení rozhodnutí s dostatečnou prodlevou. Signalizace probíhá dostatečně dlouho tak, aby z ní vyzařovalo naprosté pochopení, síla a přesvědčení.
Čtyři Elementy
Tato pomůcka vychází z teorie, že by rozhodčí při správném posuzování měl před sebou vidět čtyři věci bez jakéhokoliv zakrytí - míč, polaře, běžce a metu. V určitých momentech může jeden element odpadnout, například při run-down, kde pozice mety nehraje velkou roli.
"Deadball" Signál
K tomu, aby rozhodčí zastavil hru a naznačil, že míč již není ve hře, rozhodčí vzpaží obě ruce s dlaněmi směřujícími vpřed a zřetelně zakřičí "Deadball".
Hammer (kladivo)
Finální pozice paže při vyhlašování strike/out. Teorie vyžaduje držení pravé ruky vysoko a mimo tělo s úhlem v lokti 90 stupňů či mírně vyšším, s pěstí pevně zaťatou. Signál je držen dostatečně dlouho tak, aby dokázal zobrazit pevnost a přesvědčení o správnosti daného rozhodnutí. Ruka je stažena zpět k tělu před jakýmkoliv krokem. Pěst zůstává zatnutá až do stažení ruky zpět k tělu.
Holding zone
Je místo (pozice) v zámezí, asi v polovině vzdálenosti mezi domácí a třetí metou, resp. domácí a první metou, přibližně 4-5 metrů od foulballové čáry. Rozhodčí tento prostor využívá k pozorování vývoje rozehry a jako přípravné místo k následujícímu pohybu směrem k posuzovaným situacím.
Hustle
Je čilý, účelný a míněný pohyb. Nutné využít v zápase vždy, kdy se rozhodčí kamkoliv přemísťuje.
15
Kolmo k situaci (Ramena, nohy)
V případech, kdy je rozhodčí v setové pozici, by měla hlava, ramena a nohy rozhodčího být v jedné linii, kolmo k pomyslné přímce směřující od rozhodčího k posuzované situaci. Tato teorie pomáhá zabránit tendenci odvrátit se od posuzované situace před tím, než je rozehra dokončena. V případě užití „overhand outu" by měla finální pozice po vyhlášení být rovněž „kolmo k situaci".
Metová dráha
Imaginární přímka mezi metou a běžcem v okamžiku, kdy se jej polař snaží autovat dotykem.
Metová čára
Imaginární spojnice domácí a první mety, první a druhé mety, druhé a třetí mety, třetí a domácí mety.
Následná rozehra
Je akcí, která následuje po prvotní rozehře bránícího družstva snažícího se o vyautování běžce. Tato akce není úplně předvídatelná. Například pokus skórovat v rámci squeeze play, při kterém dojde ke kolizi na domácí metě během pokusu o tečování, je považován za prvotní rozehru. Pokud poté dojde k postupu pálkaře (resp. běžícího pálkaře) z první mety na druhou, toto je následná rozehra. Rozhodčí se musí na takovou situaci připravit (více viz sekundární pozice).
Overhand out
Druh vyhlášení rozhodnutí, při kterém rozhodčí rozhodnutí více „prodává". Rozhodčí dává větší důraz na vyhlášení pohybem, který je podobný pohybu, který činí polař, když odhazuje míč. Tento pohyb je doprovázen hlasitým zvoláním „OUT". Pohyb pravé ruky (či levé ruky - tento signál může být předveden i levou rukou) je veden souběžně s výkrokem rozhodčího směrem k situaci. Pohyb by měl vyústit v polohu, kdy má rozhodčí nohy paralelně k sobě a pravou ruku volně u těla. Rozhodčí může pro lepší „prodání" svého rozhodnutí použít také pohyb typu "úder pěstí". Pro lepší pochopení odkazujeme na obrázky níže.
Polaři
Hráči v obraně jsou běžně popisováni z technického hlediska pro zapisování, tedy F1 - nadhazovač; F2 - chytač; F3 - prvometař; F4 - druhometař; F5 - polař na třetí metě; F6 - spojka; F7 - levý polař; F8 - střední polař; F9 - pravý polař.
Postoj za domácí metou
Je postoj, jakým má stát rozhodčí za chytačem. Doporučen je postoj špička/pata (nohy v rovině, ale jedna je mírně předsunuta). Nohy jsou rozkročeny na dvojitou vzdálenost ramen či ještě více - platí zejména pro rozhodčí vyššího vzrůstu. Tělo je relativně kolmé k domácí metě - spona opasku by měla směřovat k nejvzdálenějšímu konci domácí mety z aktuálního pohledu rozhodčího.
Primární pozice
Je první pozicí, kterou rozhodčí zaujme, aby mohl posoudit rozehru. Pomyslná přímka z pozice rozhodčího k situaci svírá úhel 90 stupňů k: 1) Dráze běžce při tečování u mety 2) Místu dotyku při tečování, kde není meta pro posouzení důležitá (např. rundown) 3) Dráze příhozu (míče) při nucených autech
"Prodané" rozhodnutí
Je signál při vyhlašování situace, podobný či stejný jako rutinní signál vyhlašování, při kterém rozhodčí dbá na větší důraz hlasu či pohybu tak, aby dostatečně přesvědčil a ujistil kouče, hráče či diváky o důležitosti, jistotě a správnosti svého rozhodnutí.
Prodloužení foul ballové čáry
Imaginární čára, která je prodloužením foulballové čáry směřující od první / od třetí mety za úroveň vrcholu domácí mety. Rozhodčí na domácí metě by měl zaujmout postavení na této čáře v několika situacích, například při posuzování, zda je odpálený míč dobrým či špatným odpalem, zda nedošlo při hře na první metě k bránění v momentě, kdy ve stejném okamžiku na domácí metě probíhá další běžec, apod.
Přehoz
Míč přejde přes úroveň cíle, kam byl směřován. Míč je ve hře, pokud se nedostane mimo hřiště nebo pokud není blokován. 16
Rozhodovací vzdálenost
Nucený aut by měl být pozorován z přibližné vzdálenosti 6-7,5 metru od mety tak, aby rozhodčí mohl ve svém zorném poli vidět míč, běžce, metu a obránce. Aut při tečování by měl být pozorován z přibližné vzdálenosti 3,5 - 4 metry od místa tečování. Mohou nastat případy, zejména v situacích, kdy polař blokuje výhled tělem, kdy se rozhodčí musí přesunout blíže nad situaci a posuzovat jí přímo ze shora.
Sekundární pozice
Je následnou pozicí (po primární pozici), kterou rozhodčí zaujme po prvotní rozehře, nebo v momentě, kdy běžec dosáhl mety a je nutné se přesunout a získat tak lepší úhel pro případné posouzení následné rozehry.
Setová pozice
Je pozice těla, kterou zaujme metový rozhodčí těsně před tím, než nadhazovač spojí ruce a uchýlí se k pauze, aby mohl následně začít nadhoz. V této pozici rozhodčí zůstává do doby, než nadhazovač vypustí míč z ruky. Správné setové postavení je takové, kdy rozhodčí umístí nohy tak, aby byly paralelně k sobě, vzdálené od sebe asi na šíři ramen (dle pohodlí). Stát by měl uvolněně, ale v klidu bez pohybu. V okamžiku, kdy nadhazovač vypouští míč z ruky, se rozhodčí mírně pokrčí v kolenou, přenese váhu na špičky a ruce umístí k tělu na úroveň pásku či o něco málo níž. Pokud je následně míč odpálen, rozhodčí má potřebnou stabilitu a dobrou startovací pozici pro pohyb na potřebné místo. Pokud nedojde, rozhodčí má chvilku na oddech bez relativního soustředění, je ovšem nutné i v těchto případech pozorovat míč a čekat případnou rozehru - může dojít k pick-offu, puštění míče atd. Tato situace může opět vyžadovat, aby se rozhodčí pohnul z místa směrem k místu rozhodnutí.
Setová pozice před rozhodnutím
Tuto pozici rozhodčí zaujme před rozhodnutím (tečování, nucený aut atd.). Vychází ze setové pozice metodicky popsané výše. Při nuceném autování se rozhodčí přesouvá do správné pozice tak, aby viděl všechny herní "elementy", 6-7,5 metru od mety, 90 stupňů k dráze příhozu (na první metě ne dále, než 45 stupňů od foulballové čáry). Tento pohyb za normální situace spočívá v provedení pár kroků do pole směrem k druhé metě. V okamžiku, kdy se rozhodčí dostane na určené místo, zaujme Setovou pozici. Při tečování se rozhodčí přesune do správné pozice tak, aby mohl vidět všechny herní "elementy" do vzdálenosti 3,5 - 4 metrů od situace, 90 stupňů k dráze běžce, kousek před rohem mety, na který běžec míří. V okamžiku, kdy se rozhodčí dostane na určené místo, zaujme Setovou pozici.
Setová pozice za domácí metou
Postavení, které rozhodčí zaujímá při posuzování každého nadhozu. Spočívá v ohnutí kolenou a snížení těla do patřičné úrovně. Poznámka: nejedná se o ohnutí trupu, tedy „ohnutí" těla - tato pozice může způsobovat značné zdravotní potíže v oblasti bederní páteře! Oči rozhodčího by v „setové" pozici měly být na vrcholu strike-zóny, umožňující rozhodčímu kompletní a nerušený výhled na celou strikezónu, tedy včetně outsidové hrany mety. Ruce mohou být před tělem, nebo u těla, neměly by ovšem být spojené za zády, neměly by také tělo podpírat. Rozhodčí by již měl být v momentě vypuštění míče nadhazovačem v "setové" pozici a neměl by se v tomto momentě jakýmkoliv způsobem pohybovat. Tato pozice je zrcadlově stejná pro obě varianty pálkařů (pálících z levého či pravého boxu) a měla by být stabilní a pohodlná, ale ne uvolněná.
Sledování míče
Pro tuto teorii slouží jednoduchá pomůcka – rozhodčí následuje míč pohybem hlavy, jakoby chtěl míč sledovat nosem.
Sledování míče při hře na
Rozhodčí pozoruje vypuštění míče polařem. Sleduje míč v letu, jeho dráhu. Těsně před tím, než míč dosáhne polaře, který míč chytá, se rozhodčí zaměří na rukavici 17
metách
tohoto polaře a následuje pohledem míč do rukavice.
Sledování míče na domácí metě
Znamená správné pozorování míče po celou dobu nadhozu, k čemuž pomáhá lehký pohyb hlavy. Pohyb hlavy však nesignalizuje publiku, kudy míč šel! Rozhodčí se vždy musí zaměřit na místo odhodu míče (bok nadhazovače) a následovat míč až před domácí metu. Poté zaměří svojí pozornost na celou pálkařovu strike-zónu a následuje pohledem míč až do rukavice chytače. Tento postup nám pomůže přesně posoudit, zdali míč „škrtnul“ prostor nad domácí metou a pomůže zejména na outsidové hraně. Nikdy neztrácejme míč z očí, dobrou pomůckou je následovat jej nosem od okamžiku vypuštění nadhazovačem, až do rukavice chytače.
Slot
Je prostor mezi chytačem a pálkařem v momentě, kdy je pálkař ve svém přirozeném postavení a chytač ve své pozici v podřepu - mezi těmito hráči je prostor pro výhled rozhodčího zaujímajícího setovou pozici na domácí metě. Pro pravoruké pálkaře platí, že pravé oko rozhodčího je v pomyslné prodloužené přímce s levým rohem domácí mety. Pro levoruké pálkaře platí, že levé oko rozhodčího je v pomyslné prodloužené přímce s pravým rohem domácí mety.
úhel 90° nucený aut
Tento koncept navrhuje nejlepší postavení rozhodčího při posuzování nucených autů. Rozhodčí by měl být v úhlu 90 stupňů ke dráze míče (příhozu) na metu ve vzdálenosti 6 - 7,5 metru od posuzované situace. Při posuzování u první mety by se neměl rozhodčí dostat do většího úhlu, než je 45 stupňů od foulballové čáry.
úhel 90° tečování
Tento koncept popisuje, kde by měl rozhodčí stát při primárním posuzování tečování. Rozhodčí by měl být v úhlu 90 stupňů k dráze běžce nebo k situaci při tečování (mezi metami, bez nutnosti metu vidět), ve vzdálenosti cca 3,5 - 4 metry od posuzované situace.
Uhýbání chytači
Rozhodčí na domácí metě by měl dát prostor k pohybu chytači kdykoliv, kdy po nadhozu následuje další hra (např. při puštěném míči / passed ball). Tento pohyb spočívá v odkročení stojné nohy, která je ve směru, kterým chytač vstává pro míč. (Například u praváka pálkaře a chytače vstávajícího doprava, rozhodčí ustupuje pravou apod.) Ideální pomůckou je sledovat ramena chytače a odstupovat záměrně s jeho pohybem tak, abychom vždy měli jeho záda před sebou. Tento pohyb, pokud je správně proveden, zabraňuje nechtěným střetům rozhodčího na domácí metě a chytače a pomáhá rozhodčímu pohnout se tak, aby mohl nerušeně posuzovat následnou hru. Rozhodčí si sundává masku (jako vždy levou rukou) až v momentě, kdy dojde k úhybu od chytače.
Vyhlašování moment rozhodnutí
-
Rozhodčí by měl být v setové pozici, zachytit míč pohledem a sledovat jej celou dobu otáčením hlavy. V případě nucených autů by měl rozhodčí těsně před momentem, kdy se míč dostává na úroveň chytajícího hráče, změnit zaměření pohledu na míč + polaře + běžce společně, a sledovat při tom, jak dochází k vzájemné interakci. Až rozhodčí dojde k výslednému rozhodnutí, měl by se ze setové pozice zvednout a patřičně situaci vyhlásit, používaje při tom důrazu v hlasu. U rozehry, kdy jde o tečování, se rozhodčí zaměří na přihraný míč v momentě, kdy vstupuje do úrovně polařovy rukavice. Pak následuje pohledem polařovu rukavici až k místu, kde má dojít k tečování. Běžec je v této chvíli někde v periferním vnímání. S pozicí, kdy má rozhodčí všechny čtyři herní "elementy" před sebou, by měl vyhodnotit, zdali došlo k tečování před dosažením mety běžcem. Poté by se měl rozhodčí zvednout ze setové pozice a vyhlásit výsledek rozehry používaje při tom patřičně důraz v hlasu. Mnohdy je nutné přizpůsobit se hře. Většinou jde jen o jeden či dva kroky z Primární pozice, toto přizpůsobení je v podstatě pouze nutností přesunout či posunout se tak, abychom mohli fyzicky vidět moment tečování (nebo jakýkoliv bod aktuálního zájmu) pro účely informovaného rozhodnutí. Je nutné mít na paměti, abychom nikdy neměli výhled na tečování zakrytý polařem, běžcem nebo metou
18
3.2 Uniforma a vybavení 3.2.1 Uniforma Obecně platí, že nelze udělat první dojem dvakrát. Naše vzezření zanechává dojem na těch, kteří se s námi setkávají. Udělají si obrázek o tom, kým jsme a co od nás mohou očekávat. Naší povinností je nosit uniformu, která na první pohled slouží jako garant příslušnosti k rozhodcovskému stavu. Měli bychom jí vždy nosit s hrdostí. To ovšem nebude možné, pokud bude uniforma špinavá, čepice nesprávně nasazená, boty roztrhané a podobně. Tím, že dbáme na svoje vystupování a na upravenost, dáváme signály okolí:
Rozhodčí se o sebe stará. Rozhodčí je profesionál. Rozhodčí je zde proto, že chce rozhodovat. Rozhodčímu na rozhodování záleží. Rozhodčímu záleží na hře samotné, na hráčích a koučích.
Tyto signály jsou silnou neverbální komunikací směrem ke koučům, hráčům a fanouškům. Pokud na tuto strategii přistoupíme, odměnou nám bude, že budou předpokládat, že jsme schopní kvalitního výkonu při rozhodování. Zbytek je na nás samotných. Správné a hrdé nošení uniformy rovněž projevuje sounáležitost se všemi softballovými rozhodčími na celém světě, stáváme se tím členem velké softballové rodiny. Nikdy neupravujeme svou uniformu tak, abychom na sebe upoutali pozornost. Naše uniforma je náš talár. Obecné náležitosti uniformy jsou následující:
správná košile – bleděmodré „polo triko“, tmavě modré kalhoty, celočerné boty – vždy čisté a naleštěné. Vyobrazení loga výrobce je povoleno, černé nebo tmavomodré podkolenky, tmavomodrá kšiltovka – přípustné jsou dvě varianty:, o tmavomodrá kšiltovka bez loga o tmavomodrá kšiltovka s logem CSA, celočerný či tmavomodrý kožený pásek se sponou ve stříbrné barvě, tmavomodrá bunda, bílé podtriko, nošené pod košilí.
Nejdůležitějším požadavkem je, aby byli všichni rozhodčí oblečeni stejně – to znamená – stejnou barvu kalhot, stejné triko. Není přípustné, aby dva rozhodčí měli dvě trika nestejné úrovně (např. ISF – ESF apod.) 3.2.2 Vybavení rozhodčích
Maska (helma ve stylu masek hokejových brankářů je povolena), počítadlo nadhozů, smetáček na ometání mety, tmavomodrý pytel na míče – pouze pro rozhodčí na domácí metě! Pokud to rozhodčí preferuje, může použít dva, propiska/tužka – pozor na nepříznivé podmínky, může se rozpít či přestat psát, nutné mít záložní variantu, chrániče holení, chránič hrudníku (plastron), 19
sluneční brýle, o povoleny jsou brýle proti sluníčku a/nebo dioptrické brýle. Neměli by to být brýle se zrcadlovým povrchem. o Pokud dochází k diskuzi s koučem či hráčem, rozhodčí je povinen sluneční brýle sundat! o Brýle nesmí být nošeny na čepici či kdekoliv volně plandat. Pokud nejsou nošeny, musí být dány mimo hřiště.
Rozhodčí nesmí nosit žádné viditelné náramky, šperky, či jiné ozdoby, s výjimkou zdravotních náramků. Ačkoliv se může druh či vizáž uniformy lišit mezi soutěžemi, hrdost a čest, s jakou musí být tato uniforma nošena, se nikdy nemění.
3.3 Kondice Všichni rozhodčí by měli být fyzicky schopni náročného pohybu na hřišti. Měli by být již před sezonou fyzicky připraveni a udržovat svoji kondici v průběhu sezony. Jako rozhodčí bychom měli umět držet krok s hráči a hrou samotnou. Fyzická kondice je předpokladem k dobrému rozhodování a vyžaduje určitou dávku sebediscipliny. V předsezónní přípravě by neměly chybět tréninky zaměřené na posílení svalů na nohou, jako je běhání, plavání, squash apod. Udržování fyzické kondice během sezony znamená zejména dodržování pitného a spánkového režimu tak, abychom předešli zraněním plynoucím z dehydratace či selhání organizmu. Držme sebe a hru vždy v pohybu. Dobří hráči se většinou pohybují s rychlostí (hustle). Dobří rozhodčí se takto pohybují vždy. Po dokončené rotaci během rozehry, mezi směnami, při pohybu nutném k očištění mety, po třetím outu ve směně se vždy rozhodčí pohybují čile (hustle). Hráči se takto nebudou chtít pohybovat, pokud to neuvidí u nás, rozhodčích. Buďme příkladem. To vše začíná u dobré fyzické kondice.
3.4 Před zápasem – sami pro sebe, partneři, kouči Před zápasem bychom měli:
„vyčistit“ si hlavu, osvobodit ji od všech rušivých vlivů, ujistit se, že jsme vyřešili všechna naše malá zranění, která by nás mohla odvést od kvalitního výkonu, soustředit se na zápas, který je před námi.
3.4.1 Práce s kolegy před zápasem („pre-game“):
ujistit se, kdo pokrývá jaké situace a v jakých případech (neoprávněné výběhy a další). projít si pohyb rozhodčích na metách. domluvit se na metodách vzájemné komunikace (budeme na sebe křičet – ukazovat si?). probrat, jak budeme zvládat neobvyklé situace. jak zvládat případná vyloučení?
Poté, co máme hotový pre-game s našimi kolegy, měli bychom jít na hřiště – ne déle, než 20 minut před oficiálním začátkem zápasu. Naší úlohou bezprostředně před zápasem na hřišti je: 3.4.2 Před zápasem na hřišti
Zkontrolovat hřiště: jsou zde nějaká omezení – díry v plotě, kaluže, překážky? Krátce projet na první pohled rutinní záležitosti – jsou mety umístěny správně? Je nadhazovací meta ve správné vzdálenosti? Zkontrolovat, zdali případné rozcvičení probíhá dle stanovených časů (domácí tým, tým hostů).
20
3.4.3 Pre-game meeting - Předzápasová schůzka s kouči obou družstev
Rozhodčí by se měl, pokud již není znám, představit. Rozhodčí na domácí metě vždy představuje kolegu(y) na metách. Dovolí koučům, ať se představí. Rozhodčí na domácí metě pak prochází územní pravidla. o Tato pravidla určuje rozhodčí, nikoliv kouč domácího týmu. o Tato schůzka slouží k zopakování či vyjasnění pravidel, rozhodčí by tato územní omezení měl znát již před zápasem a nezjišťovat je na místě! Rozhodčí na domácí metě provede inspekci line-upů, zkontroluje, zda obsahují všechny náležitosti. o Mezi náležitosti patří: podpis kouče, jména hráčů, jména náhradníků, čísla všech dresů, posty. o Rozhodčí se zeptá, zdali jsou změny v lineupu před tím, než jej učiní oficiálním. Rozhodčí na DM učiní lineup oficiálním. o Rozhodčí se ptá na případná střídání.
3.5 Skreč, Protest, Vyloučení 3.5.1 Skreč Zápas by měl být skrečován ve prospěch týmu, který se neprovinil v těchto případech (Kapitola 5, ust. §3 písm. F, odst. 1-9 pravidel softballu):
Družstvo nenastoupí na hřiště nebo je na hřišti, ale odmítá zahájit hru v době stanovené hracím řádem soutěže. Družstvo po zahájení hry odmítá pokračovat ve hře, ačkoli rozhodčí hru nepřerušil ani předčasně neukončil. Družstvo po přerušení hry nenastoupí ke hře do dvou minut po výzvě rozhodčího. Družstvo se zřejmě snaží prodlužovat hru nebo naopak hru nevhodně urychlovat. Družstvo přes upozornění úmyslně znovu poruší některé ustanovení pravidel. VÝJIMKA: Jestliže nadhazovač opakovaně pokračuje v porušování pravidel o nadhazování, bude vyřazen z nadhazování (EXCLUDED) do konce utkání. Vyloučený hráč nebo kterákoliv vyloučená osoba, která měla oprávnění sedět na lavičce mužstva, neopustí hřiště do jedné minuty. Družstvo má po vyloučení či vyřazení hráče nebo z jiné příčiny méně než 9 hráčů nebo méně než 10 se suplujícím hráčem. Neoprávněný hráč se vrátí do hry a je nadhozeno. Vyloučený hráč, kouč, vedoucí družstva se znovu po vyloučení účastní hry.
Tento incident by měl být bez odkladu nahlášen vedení příslušné soutěže (STK, ředitel přísl. turnaje apod.) 3.5.2 Protest Situace, proti které lze protestovat, je například:
Neoprávněný hráč či kouč zasáhne do hry. Rozhodčí špatně aplikuje pravidlo na konkrétní situaci. Rozhodčí nesprávně aplikuje důsledek určité situace. Rozhodčí špatně aplikuje herní pravidlo. Kombinace rozhodnutí rozhodčího a špatná aplikace pravidla.
Situace, proti které protestovat nelze:
21
Rozhodnutí rozhodčího, které se zakládá na posouzení či přesnosti pozorování
Pokud dojde k podání protestu, hra pokračuje „pod protestem“:
Rozhodčí na domácí metě musí sdělit kouči druhého družstva, oficiálnímu zapisovateli a komentátorovi daného utkání, že byl podán protest. Rozhodčí na domácí metě musí v okamžiku, kdy k protestu dochází, zaznamenat tyto informace: Datum, čas, místo zápasu, ligu, pod kterou se utkání hraje a družstva, jež se utkání účastní, dále směnu, stav nadhozů, popřípadě přesný moment, kdy došlo k situaci. Jména rozhodčích. Příslušné pravidlo a paragraf(y), případně konkrétní územní pravidla, na nichž se protest zakládá. Důležitá fakta, detaily a podmínky, které bezprostředně předcházely situaci, proti které je protest podán. Vhodnou pomůckou pro zapsání protestu může být „formulář pro zapsání protestu“, který vydává STK. Pokud je podán protest proti participaci neoprávněného hráče či kouče, rozhodčí by měl protest přijmout a poté, co zaznamená informace dle výše zmíněných bodů, pokračovat ve hře. Neměl by vyvinout jakoukoliv snahu protest vyřešit. Tyto protesty by měly směřovat výhradně k řídícímu orgánu soutěže.
3.5.3 Vyloučení Vyloučení je posledním aktem při komunikaci s hráči či kouči. Po vyloučení nic nenásleduje, mělo by k němu dojít až v případě, kdy není další pobyt provinivšího se hráče na hřišti dobře představitelný. Kouči jsou zde od toho, aby bojovali za tým. Hráči od toho, aby hráli. Rozhodčí, aby správně, férově a podle pravidel řídili zápas. Dejme proto hráčům a koučům prostor. Pokud se svým chováním blíží k pomyslné hranici, kdy lze čekat vyloučení, dejme najevo, že máme situaci pod kontrolou – k tomuto nám slouží napomenutí. Napomenutí je seriózním a vážným aktem, který je svou povahou lehčí, než vyloučení a mnohdy mu předchází. Musíme jej oznámit kouči týmu, jehož hráč je napomenut (pokud je napomínanou osobou sám kouč, jednoduše mu tento fakt oznámíme). Napomenutí musí být, ačkoliv nemá další konsekvence, zapsáno do lineupu a do zprávy o utkání. Ve většině případů je napomenutí dostatečným „trestem“, delikvent většinou své chování vymění za další setrvání v zápase. Pokud ani varování nepřispělo ke změně podmínek, přichází vyloučení. Pamatujme však, že vyloučením diskuze končí. Nepokračujme tedy v diskuzi a nechme, ať se o vyloučeného postarají ostatní (kolega, spoluhráči vyloučeného aj.) Pokud bychom bývali chtěli v diskuzi pokračovat, neměli jsme hráče či kouče vylučovat. Rozhodčí by měl v případě vyloučení vzít v úvahu, zdali došlo k naplnění níže popsaných okolností:
Přímá urážka rozhodčích, nebo vulgární osobní narážky, včetně obvinění z podvodu či nadržování. Vědomý a zamýšlený fyzický kontakt s rozhodčím, jiným hráčem, bezohledné a nebezpečné házení předmětů. Odmítání zanechat diskuze a další zdržování hry poté, co rozhodčí poskytl hráči či kouči adekvátní prostor k vyjádření svého mínění. Rozhodčí by měl nejprve varovat hráče či kouče, že byl vyslyšen a doporučit mu, aby se vrátil na svoji pozici či do dugoutu, nebo dojde k vyloučení. Zpochybňování rozhodnutí rozhodčího na domácí metě v posuzování nadhozů poté, co došlo k varování. Užívání gestikulace (např. skákání nahoru a dolu, naznačení škrcení, kopání antuky, nebo intenzivní mávání rukami) při hádce s rozhodčím. Házení částí uniformy, ručníků, čepic nebo dalších věcí, vyhazování takovýchto předmětů z dugoutu. 22
Při zvažování vyloučení bychom měli projevit trpělivost a zdravý rozum. Nevylučujme hráče, pokud k tomu není dobrý důvod. Vyloučení za triviální porušení je neobhajitelné a téměř vždy se obrátí proti rozhodčímu. V žádném případě nevylučujme v afektu, ze zlosti či rozčilení! Vylučujme s důstojností a s vědomím, že jde o vyloučení obhajitelné. V momentě, kdy se rozhodneme k vyloučení, učiňme tak vždy neprodleně po události rozhodné k vyloučení či poté, co byla skončena rozehra – v případě, že je vyloučení výsledkem nedovoleného bránění (např. běžec narazí v plné rychlosti do chytače, který drží míč a snaží se běžce tečovat). Pokud dojde k prodlení, budeme vypadat nerozhodně či nejistě. Vyhledejme a nechme ostatní, ať nám pomohou s odstraněním vyloučeného hráče z dohledu a doslechu hřiště. Pokud jde o vyloučení na základě pravidel, není nutné vyloučeného hráče zesměšňovat velkou gestikulací. Pokud je ovšem vyloučení založeno na podstatném porušení pravidel nebo hrubě nesportovním chování, dbejme na to, aby na nás bylo nahlíženo jako na autoritu, která situaci zvládla bez problémů. Správně a oprávněně provedené vyloučení nám zajistí respekt do konce utkání. Po vyloučení je čas pro naše kolegy, aby vstoupili do situace a pomohli rozpustit negativní emoce následující po vyloučení. Naši kolegové by se měli ujistit, že vyloučený hráč opustí hřiště a dugout v přiměřeném čase. Kolegové by měli být na situaci připraveni a být na místě, aby pomohli. Poté, co někoho vyloučíme, odejděme o kousek stranou a nechme kolegu, ať se o vyloučeného postará. Nedovolme, aby došlo k záměně mezi vyloučením (ejection) a vyřazením (removal) kvůli porušení některého z pravidel o střídání. Důležitý je důsledek, neboť vyřazený hráč nadále může sedět na lavičce mužstva a zasahovat do hry jako kouč.
3.6 Postup při dešti, tmě a nehratelném povrchu Ukončení zápasu z výše uvedených důvodů je výhradně v pravomoci rozhodčích, zejména rozhodčího na domácí metě. Vždycky je u takového rozhodování tlak ať z jedné, či druhé strany. Je však nutné zdůraznit, že je vždy na prvním místě bezpečnost hráčů, fanoušků či rozhodčích. V případě pochybností musí faktor bezpečnosti zvítězit. Rozhodčí na domácí metě by takovéto rozhodnutí měl učinit po poradě se svými kolegy, kteří pohlíží na zápas z jiné perspektivy. Rozhodčí na domácí metě má na sobě plastron a chrániče holení, metový rozhodčí tak například může lépe reagovat na povětrnostní podmínky, apod. Je však nutné zdůraznit, že primárním zájmem ve všech soutěžích je hru dohrát, byť s delší časovou prodlevou – a to zejména na hřištích, kde je k dispozici umělé osvětlení Za takovýchto okolností nemá smysl zápas na místě rušit. Pro ujištění, zda se vyplatí v zápase pokračovat, mohou posloužit moderní výdobytky lidské komunikace, jakými jsou meteoradary, předpovědi pro danou lokalitu a podobně. Následné rozhodnutí však musí být pevné, kvalifikované a jasné.
3.7 Postup při bouři (blesky) Pokud nastane situace, kdy je kolem hřiště přítomen bouřkový mrak, či je na dohled aktivita blesků, je nutné ohlížet se na bezpečnost zúčastněných a hru přerušit. Pokud rozhodčí spatří blesk či slyší hřmění, je nutné hru přerušit. Rozhodčí následně zajistí, aby všichni hráči opustili hrací plochu, včetně kovových dugoutů, a vydali se do bezpečí. Hra, která je přerušena kvůli bleskům, by neměla být obnovena nejméně 30 minut po okamžiku, kdy byl spatřen poslední blesk či slyšen hrom. V takovémto případě mohou posloužit moderní výdobytky lidské komunikace, jakými jsou meteoradary, předpovědi pro danou lokalitu a podobně.
3.8 Postup po ukončení zápasu Na konci zápasu by rozhodčí měli:
Vrátit míče, které mají u sebe, pořadateli. Pokud byl závěr zápasu emočně vypjatý, stačí, aby je rozhodčí poslali po zemi směrem k dugoutu domácích. 23
Být připraveni na případné hry na výzvu či protesty, které by v tu danou chvíli mohly legálně nastat. Urychleně opustit hřiště nejschůdnější cestou, tedy nejlépe neutrální brankou (pokud takováto není, pak dugoutem vítězného družstva) rovnou beze slov do šatny rozhodčích. Pokud rozhodčí spatří, že je v cestě nějaká nepříjemná překážka (například uličku blokují naštvaní fanoušci), měl by se pokusit vydat jinou cestou. Vyhnout se jakémukoliv kontaktu s hráči nebo pohybu skrz hráče.
Je vždy dobré s kolegy po zápase krátce probrat hru. Tato diskuze nám poslouží jako vhodný návod na zlepšení do budoucna či jako stručné sebehodnocení. Je především vhodné s kolegy probrat:
neobvyklé situace a rozehry. pohyby (rotace) rozhodčích, které tak úplně nevyšly, jestli nastaly nějaké rozpory v interpretaci pravidel, věci, které se dají zlepšit/ mohli jsme udělat jinak.
Následně rozhodčí opouští areál hřiště – vždy společně až na parkoviště. Po každém zápase si najděme prostor pro sebe. Ohodnoťme se. Jsme ti nejvhodnější, kdo mohou nejlépe ohodnotit, co bychom mohli udělat lépe či jinak a co jsme naopak dobře zvládli. Pořád pracujete na dosažení vašich cílů?
24
Kapitola 4 – Signály Jak jsme již uvedli výše, komunikace je důležitým faktorem při rozhodování. Prvním komunikačním prostředkem v řadě jsou naše signály, které používáme pro vyhlášení rozhodnutí. Tímto signálem dává rozhodčí na vědomí všem výsledek situace, pomáhá rovněž kolegům v rozpoznání a posouzení následných rozeher. Tyto signály, kterými rozhodčí vyhlašuje svá rozhodnutí, jsou určeny hráčům, koučům, divákům. Být dobrým rozhodčím znamená používat dobrou signalizaci. Každý signál začíná v Setové pozici. Nohy spočívají na zemi pevně, jsou k sobě rovnoběžné a jsou od sebe vzdáleny alespoň na šíři ramen. Aby signál splnil svůj účel – tedy předání rozhodnutí ostatním – musí jej ostatní vidět. Prvním krokem tedy musí být vzpřímení se ze setové pozice tak, abychom stáli rovně. Při tomto pohybu nedochází k pohybu nohou. Uvědomme si, že všechny signály publiku jsou prováděny mimo tělo tak, aby byl signál nejlépe viděn. V momentě, kdy dojde k provedení signalizace, musí všichni vědět, co signál znamená. Tyto signály tedy musí být dostatečně informativní, přesné, strukturované a míněné. Jsou navrženy tak, aby z nich vyzařovala síla, důvěra a autorita. To, jak je signál proveden, do jisté míry určuje, jak bude rozhodnutí přijato hráči, kouči a diváky. Jakýkoliv signál či pohyb, který s vyhlášením souvisí, musí být proveden směrem a čelem k místu, kde došlo k situaci, kterou vyhlašujeme. Signál je vždy držen dostatečně dlouho na to, aby vyjádřil přesvědčení o jeho správnosti. Poté jsou vždy ruce staženy zpět k tělu do přirozené pozice. Teprve pak se může rozhodčí kamkoliv přemístit. Nemělo by docházet k nadužívání signálů. Kde jich není potřeba, tam nepatří. Špatné signály každého jen zmatou. Nestrhávejme na sebe pozornost tím, že signálů užíváme příliš, nebo tím, že jsme při vyhlašování moc hlasití, hrajeme divadlo, apod. (Není například důležité vždy vyhlašovat „první – druhá - třetí meta safe, nebo vyhlašovat, když nedošlo vůbec ke hře, apod.). Nechť jsou naše vyhlášení strohá a jednoduchá. Nejdůležitější je, abychom užili správného signálu, a dobře jsme jej provedli. Stejně důležité je však vyhlašovat rozhodnutí s dostatečnou dávkou důrazu v závislosti na těsnosti situace. Nikdy „nezrcadlíme“, tj. neopakujeme po kolegovi jeho vyhlášení – kromě nesprávných nadhozů (illegal pitches) s běžci na metách. Pokud nedojde k rozehře, není třeba žádného signálu. Zde jsou pro jistotu příklady, kdy k vyhlášení nepřistupujeme:
Míč viditelně přešel přes hlavu polaře, nebo jasně dopadl před něj před zpracováním Nadhoz byl odpálen rovnou do zadní sítě (backstopu), nebo tuto síť přeletěl Míč je přehozen mimo hráče, který příhoz chytal Běžec jasně dosáhne mety před tím, než míč dorazí do polařovy rukavice a míč je upuštěn …
25
4.1 Základní signály 4.1.1 OUT Začínáme ze vzpřímené pozice, nohy rozkročené alespoň na šíři ramen. Položíme levou ruku na tělo někam do míst spony pásku, či k levému boku do stejné výšky. Poté vytáhneme pravou ruku nahoru, s dlaní směrující k uchu. Pravé předloktí předsuneme mírně vpřed současně se zatnutím pěsti na pravé ruce (toto je pohyb kladiva – „hammer“). Pravá paže a předloktí spolu svírají úhel přibližně 90 stupňů. Vyslovíme nahlas „OUT“. Ruku poté stáhneme zpět k tělu do klidové pozice před tím, než se hýbáme z místa. Pěst zůstává zatnutá do doby, než je ruka zpět u těla v normální pozici.
26
4.1.2 Overhand aut Začínáme opět ze vzpřímené pozice, nohy máme od sebe vzdálené na šíři ramen. Vykročíme směrem k rozhodované situaci levou nohou, poté za levou nohou s výkrokem přidáme i pravou zatímco zdviháme ruku vysoko nad hlavu. Položíme pravou nohu, a opět levou vykročíme směrem v před, současně přitahujeme pravou ruku kolem pravého ucha v pohybu, který silně připomíná odhod míče. Ruka je v tomto pohybu sevřena v pěst. Poté, co dokončíme pohyb připomínající odhod, dotahujeme pravou nohu k levé tak, aby byly nohy rovnoběžně jakoby v setové pozici. Verbálně zvoláme „OUUT“ současně s pohybem ruky v pohybu připomínajícím odhod míče. Poznámka – tento signál je jediným signálem, který lze vyhlásit levou rukou (ulehčení pro rozhodčí - leváky). Postup se shoduje s výše popsaným, jen se prohazují strany.
27
4.1.3 Punch out Tohoto signálu se používá, pokud je rozhodčí moc blízko k rozhodované situaci a tento fakt mu nedovolí udělat plný pohyb dopředu s overhand outem. Může být rovněž použít jako vyhlášení situace, která je sice těsnější a proto se užití rutinního signálu pro aut nehodí, není ovšem dostatečně těsná pro užití overhand outu. Začínáme ze vzpřímené pozice. Prvním pohybem je krok zpět pravou nohou, poté dochází k naznačení úderu pěstí rukou, vedenou přibližně ve výši ramen. Ruka je celou dobu zatnutá v pěst. Tato technika nám umožní, abychom se nedostali blíže k situaci a zůstali na místě, ze kterého jsme začali vyhlášení. Krok zpět je kompenzován sílou pohybu, kterou představuje úder pěstí, nedochází tak k snížení přesvědčivosti.
28
4.1.4 SAFE - NO CATCH - NO TAG - NO INFRACTION - TRAPPED BALL Tato hesla znamenají: No Catch – nedošlo k chycení míče ze vzduchu polařem (například těsné chycení po tom, co se míč dotkl země, např. half-voley apod.) No tag – polař netečoval běžce (běžícího pálkaře), tečoval jej prázdnou rukavicí apod. No Infraction – nedošlo k porušení pravidel – například při střetu běžce s míčem poté, co se míče dotkl polař apod. Trapped ball – odražený míč, který je chycen otevřenou rukavicí nebo holou rukou proti oplocení, přihraný na kteroukoli metu při pokusu o nucený aut, který polař chytí otevřenou rukavicí proti zemi… Signál je proveden následovně: startujeme ve vzpřímené pozici, nohy od sebe vzdálené cca na šířku ramen. Zvedneme ruce (obě zároveň) tak, abychom měli paže ve výšce ramen a dlaně směřující k zemi v oblasti hrudníku. Rozpažíme ruce, dlaně stále otočené směrem k zemi. Dlaně v žádném případě nejsou zatnuté v pěst. Hlasitě zvoláme „Safe“/ „No catch“ / „No tag“. Ruce pak vracíme zpět do normální polohy vedle těla před tím, než se začneme přesouvat z místa.
29
4.1.5 – Těsný safe (Sell safe) Začínáme ve vzpřímené pozici, nohy od sebe vzdálené cca na šířku ramen. Zvedneme ruce (obě zároveň) tak, abychom měli paže ve výšce ramen a dlaně směřující k zemi v oblasti hrudníku. Vykročíme směrem k vyhlašované situaci zároveň s rozpažením rukou – dlaně stále směřují k zemi – současně hlasitě zvoláme „SAFE“! Signál poté dokončíme přitažením pravé nohy k levé (resp. levé nohy k pravé) tak, abychom stáli v pozici stejné, jako na začátku. Ruce vracíme zpět do normální polohy vedle těla před tím, než se začneme přesouvat z místa.
30
4.1.6 Deadball – foul ball – nenadhozeno Začínáme ze vzpřímené pozice, nohy na šíři ramen. Pro vyhlášení vzpažíme obě ruce zároveň. Dlaně by měly směřovat směrem vpřed. Paže jsou v úhlu s tělem přibližně 35 – 40 stupňů. Hlasitě zvoláme „Dead ball“, „Foul ball“, „No pitch /Nenadhozeno“. Hlavní rozhodčí: pokud je míč těsně u foulballové čáry, měli bychom být rozkročmo nad touto čárou obráceni čelem do vnějšího pole. Pokud hlavní rozhodčí signalizuje „nenadhozeno/ no pitch“, měl by signál být doprovázen úkrokem stranou na otevřenou stranu domácí mety (tedy na tu, kde nestojí pálkař) tak, aby zvýšil viditelnost tohoto signálu. Důležitou připomínkou je, že po těchto signálech dále hra nepokračuje, tyto signály hru zastavují. Mnohdy je s vyhlášením spojena určitá sankce pro útočící mužstvo (nesprávný odpal, předčasný výběh apod.), což velmi zvyšuje razanci, s jakou by měl být signál proveden. Nejprve je nutné hru ukončit hlasitým zvoláním „DEADBALL““, které, pokud nedojde ihned k zastavení hry, může být rozhodčím opakováno. Teprve poté, kdy je hra zastavena a pozornost přesunuta k rozhodčímu, dochází k aplikaci důsledku.
31
4.1.7 Time Ze vzpřímené pozice s nohama rozkročenýma přibližně na šířku ramen rozhodčí vzpažuje současně obě ruce s dlaněmi namířenými vpřed. Paže by měly s tělem svírat úhel cca 25 – 30 stupňů. Hlasitě zvoláme „Time“.
4.1.8 Dobrý odpal (Fair ball) Vzpřímená pozice, nohy cca na vzdálenost šířky ramen. Rukou bližší do pole (pravá u levé FB čáry, levá u pravé) upažíme směrem do pole s otevřenou dlaní směrem vpřed. Tento signál nedoprovází žádný slovní povel! Pokud se míč pohybuje těsně u foulballové čáry, měli bychom se dostat nad tuto čáru tak, abychom nad ní stáli rozkročeni. Pokud jde o těsný míč, použijeme opakované ukazování do pole pohybem v lokti.
32
4.1.9 Dobrý/špatný odpal chycen v letu Tento signál určuje, zda došlo k chycení míče odpáleného do vzduchu v letu v zámezí, či ve hřišti – je ho nutné užít zejména v případě, kdy byl míč chytán v blízkosti foulballové čáry. Rozhodčí na domácí metě stojí vzpřímeně, nohy od sebe vzdálené cca na šíři ramen. Poté, co došlo k chycení míče, upaží s otevřenou dlaní, která míří směrem vpřed buďto do pole, nebo do zámezí dle toho, kde došlo k chycení míče v letu. Následně vyhlásí „out“ za chycení míče ze vzduchu.
33
4.1.10 Dočasně mrtvý míč Upažíme ruku přibližně do výšky ramen tak, aby byla rovnoběžně se zemí. Ruka je sevřená v pěst, prsty sevřené ruky míří dolů k zemi. V případě překážení držíme signál, dokud je běžec mezi metami, kterých by dle rozhodčího dosáhl, kdyby k překážení nedošlo. V případě nesprávného nadhozu zvoláme „illegal picth“. Rozhodčí na domácí metě během letu míče nevstává ze své setové pozice.
34
4.1.11 Vnitřní chycený (infield fly) Vzpažíme ruku nad hlavu s rukou sevřenou v pěst, zároveň zvoláme „Vnitřní chycený, je-li dobrý, pálkař je out.“, nebo „Infield fly – if fair“(obě varianty jsou přípustné). Tento signál může vyhlásit jak rozhodčí na domácí metě, tak rozhodčí v poli. Pokud tento signál vyhlásí rozhodčí na domácí metě, měli by i metoví rozhodčí tento signál zopakovat vzpřímením paže.
35
4.1.12 Ukázání / míření (point) Pravá ruka by při tomto signálu měla směřovat přímo na hráče, či na situaci, na kterou rozhodčí ukazuje. Prsty ruky by měly být všechny natažené, nikdy neukazujeme prstem. Druhá ruka spočívá u těla přibližně ve výšce pásku, neměla by volně „vlát“. Kterou rukou ukazujeme, záleží především na herní situaci. Pokud pouze ukazujeme, použijme pravou ruku. Pokud následuje další signál (např. out pravou rukou), ukážeme levou rukou apod.
Tohoto signálu je užíváno zejména v případech, kdy dojde při rozehře k nestandartní situaci (zadržený švih, tečování, minutí běžce při pokusu o tečování, noha se při nuceném outu nedotýká mety, aj. nebo jako označení hráče či situace, které se týká signál následující po ukázání. Signál ukázání musí být dokončen (ukazující ruka musí být stažena zpět k tělu) před tím, než ukážeme následný signál.
36
4.1.13 Home run Rozhodčí vzpaží pravou ruku nad hlavu se vztyčeným ukazováčkem, kterým ukazujeme směrem k obloze. Vzpaženou rukou s ukazováčkem pak opíše kruh ve vzduchu ve směru hodinových ručiček.
4.1.14 Přidělení met (dvojmetový odpal…) Vzpažíme pravou ruku nad hlavu. Prsty na vzpažené ruce ukážeme zřetelně počet met, který přidělujeme, takže např. při dvojmetovém odpalu (Ground rule double) budeme mít vztyčený ukazováček a prostředníček zároveň apod.
37
4.1.15 Vyloučení Pro tento signál je důležité, aby neobsahoval žádný agresivní pohyb nebo gesto směrem k vyloučenému, ať už viditelně či náznakem. Tento signál by měl být proveden kontrolovaně poté, co dojde k mírnému zvýšení vzdálenosti mezi rozhodčím a vylučovaným (rozhodčí by pro provedení měl ustoupit zpět či stranou). Tento signál nemusí být proveden přesně (na rozdíl od ostatních signálů), ale při jeho signalizaci by mělo být zřetelné, že k vyloučení došlo. Signál by neměl být přílišně demonstrativní. Jsou k dispozici dvě možnosti: 1.
Zatímco stojíme čelem k vylučované osobě, uděláme mírný úkrok pravou nohou (tím otevřeme tělo a umožníme pravé ruce, aby mohla signál provést) Zvedneme pravou ruku s vytaženým ukazováčkem a ukážeme s ní pohybem zprava směrem k naší levé straně (kolem těla). Paže by měla být v úhlu 45 stupňů k tělu. V momentě dokončení již nebudeme otočeni k vylučované osobě čelem, bude k němu otočena pravá část našeho těla.
38
2) Stojíme čelem k vylučované osobě. Zdvihneme pravou ruku s otevřenou dlaní směřující vpřed, paže by měla být lehce před tělem v úhlu nižším, než je poloviční signál pro „Time“. Tento pohyb naznačuje, že je diskuze u konce. Poté stáhneme dlaň směrem k uchu a za tělo a poté jí vytrčíme nahoru tak, aby ukazovala na oblohu v přibližném úhlu 45 stupňů k tělu. Měli bychom mít vztyčený ukazováček.
4.1.16 Hra/Play ball Pro tento signál existuje celá škála možností. S rukou nataženou směrem k nadhazovači, dlaní otevřenou, naznačíme nadhazovači, aby házel (pohyb vypadá, jako bychom jej chtěli vyzvat k pohybu k nám). Signál může být doprovázen zvoláním: „Hra“ nebo „Play“.
39
4.1.17 Signál nadhazovači „neházej“/ Do not pitch Ruka rozhodčího (pro lepší viditelnost - ta, která je na straně, kde ve výhledu nestojí pálkař) je vytažená směrem přímo k nadhazovači s otevřenou dlaní směřující k nadhazovači.
4.1.18 Strike Zvukový povel „strike“ je učiněn v dolní, tedy setové pozici při posuzování nadhozů. Signál rukou je proveden ihned po zvednutí z této pozice do vzpřímené pozice. Položíme levou ruku na tělo někam do míst spony pásku, či k levému boku do stejné výšky. Poté vytáhneme pravou ruku nahoru, s dlaní směrující k uchu. Pravé předloktí předsuneme mírně vpřed současně se zatnutím pěsti na pravé ruce (toto je pohyb kladiva – „hammer“). Pravá paže a předloktí spolu svírají úhel přibližně 90 stupňů. Signál je dokončen stažením obou rukou zpět k tělu před tím, než se jakýmkoliv způsobem pohneme z místa.
40
4.1.19 Foul tip Začínáme tak, že vytáhneme levou ruku před tělo, do výšky hrudníku či výše. Dlaň směřuje k zemi. S pohybem směrem od těla „ometeme“ levé zápěstí pravou dlaní. Signál je vždy následován signálem „strike“. Oba z těchto signálů v tomto případě nedoprovází žádný hlasový povel.
41
4.1.20 Stav nadhozů Vzpažíme obě ruce nahoru, mírně před tělo. Obě ruce bychom měli při pohledu směrem k nadhazovači vidět pouze periferně. Bally se ukazují na levé ruce, striky se ukazují na ruce pravé. Při počítání by měli být použity prsty tak, jak jdou za sebou, přičemž se začíná od ukazováčku – palec zásadně neužíváme. Signál by měl být doplněn hlasovým sdělením: bally první, striky jako druhé. Sdělení má vždy stejnou formu – to znamená: jeden ball, žádný strike; jeden ball, dva striky, dva bally, dva striky apod. V žádném případě neříkáme: „plný stav“ – pouze tři bally, dva striky! Čísla říkáme v českém jazyce. Signál je dáván zejména nadhazovači a je držen dostatečně dlouho tak, aby měli všichni hráči možnost si jej prohlédnout. Můžeme lehce otáčet zápěstí pro zlepšení viditelnosti z více úhlů.
42
4.2 Signály mezi rozhodčími Tyto signály přesně vystihuje jejich název – jsou určené pouze pro komunikaci mezi rozhodčími. Pro dobrou kontrolu zápasu zde musí být pravidelná komunikace mezi rozhodčími. Té může být dosaženo v některých případech vzájemnými pokřiky a v jiných použitím signálů. Ačkoliv se jedná o prostředky komunikace pouze mezi rozhodčími navzájem, není nutné tyto nějakým zvláštním způsobem střídat či schovávat tak, aby je na konci neviděl vůbec nikdo, a to ani kolegové. Rozdíl od signálů „pro všechny“ popsaných výše je patrný ze samého provedení. Zatímco signály „pro všechny“ jsou vždy ukazovány mimo tělo a zřetelně, signály používané pro interní komunikaci mezi rozhodčími jsou vždy decentní a jsou drženy striktně u těla. Stejně jako jakékoliv jiné signály, signály mezi rozhodčími jsou důležitou součástí komunikace. Provedení by proto mělo být jasné, důstojné a užívané pravidelně po celý zápas – ovšem pouze v momentě, kdy se rozhodčí na sebe dívají – není nutné dlouho stát s ukázaným signálem a čekat, až si jej kolega všimne! Pro zlepšení viditelnosti a rozeznatelnosti by měly být vždy ukazovány oproti kontrastnímu povrchu, kterým jsou zejména tmavě modré kalhoty, tričko, či ruka.
43
4.2.1 Nadchází možná situace vnitřního chyceného Tento signál by měl být proveden rozhodčími před každým startem na pálce pálkaře, jehož odpal by mohl znamenat vnitřní chycený. Existují dvě možnosti provedení: 1.
Pravá ruka na levé straně hrudníku, na prstech aktuální počet autů.
2.
Pravá ruka na levé straně hrudníku s dlaní otevřenou/ sevřenou v pěst, dlaň směřuje k tělu. Levá ruka spočívá na levém stehně, prst ukazuje aktuální počet autů.
44
4.2.2 Situace vnitřního chyceného již dále nehrozí Pravou rukou přejedeme po levém předloktí směrem od těla. Situace, která by mohla znamenat vnitřní chycený, už nadále netrvá.
4.2.3 Kolik je autů? Pro potvrzení či zjištění, kolik je aktuálně autů, vyhledá jeden rozhodčí druhého pohledem a položí pravou ruku na pravé stehno s otevřenou dlaní.
45
4.2.4 Kolik je autů – odpověď Odpovídající rozhodčí by měl položit pravou ruku na pravé stehno s prsty naznačujícími počet autů. Ruka sevřená v pěst znamená žádný aut, ukazováček znamená jeden aut a ukazováček společně s prostředníčkem znamenají dva auty.
46
4.2.5 Jaký je stav nadhozů? Pro zjištění stavu nadhozů od kolegy, dámě obě ruce do oblasti břicha, dlaně otevřené.
47
4.2.6 Jaký je stav nadhozů – odpověď Rozhodčí by měl odpovědět tím, že ukáže stav nadhozů na prstech obou rukou, levou pro bally a pravou pro striky, ruce položené opět do oblasti břicha.
48
Kapitola 5 - Zvládnutí každé herní situace 5.1 Hra na výzvu Hra na výzvu je situace, kterou rozhodčí nemůže rozhodnout, pokud není jeho rozhodnutí vyžádáno hráčem či koučem. Hra na výzvu může být uplatněna buďto při míči ve hře, nebo při mrtvém míči. Situace, u kterých lze uplatnit hru na výzvu:
Minutí mety běžcem, Opuštění mety při chytání odpáleného míče ze vzduchu před prvním kontaktem s míčem, Odpal mimo pořadí, Pokus o postup na druhou metu po přeběhnutí první mety, Nesprávné střídání, Nastoupení neohlášeného hráče při použití pravidla se zastupujícím hráčem podle pravidla o krvi ve sportu, Nesprávný návrat do hry, Nastoupení neohlášeného hráče při použití pravidla o Suplujícím hráči (DP), Běžci se vymění v postavení na metách.
Hry na výzvu při míči ve hře:
Musí být uplatněna na běžcích, kteří se pokoušejí o postup na druhou metu po přeběhnutí první mety. Může být uplatněna při minutí mety běžcem či neoprávněném výběhu – lze i při mrtvém míči. Je provedena tak, že je hráč tečován po té, co se pokusil postoupit na druhou metu. Při minutí mety či neoprávněném výběhu je možné tečovat buďto běžce, nebo minutou metu/ metu, ze které běžec vyběhl neoprávněně. Běžci mohou při hře na výzvu při míči ve hře postupovat, a pokud je hra na výzvu přerušena hrou na jiného běžce, může být obnovena po této rozehře. Hry na výzvu při mrtvém míči: Jsou povoleny v momentě, kdy je hra zastavena a byl udělen time. Hráči si mohou time vyžádat pro to, aby mohli hrát na výzvu. Pokud je hra směřována rozhodčímu, do jehož kompetence nepřísluší daná hra na výzvu, rozhodčí pouze poukáže na kolegu, například: „Petře, hrají na výzvu, že hráčka číslo osm nešlápla druhou metu.“
Veškerá hra na výzvu musí být uplatněna před tím, než proběhne další nadhoz (ať správný, či nesprávný) nebo před tím, než všichni hráči opustili hřiště – v případě chytače je za opuštění hřiště považováno opuštění území pro chytače. Hrát na výzvu může jakýkoliv hráč za předpokladu, že je v okamžiku hry na výzvu ve vnitřním poli. Hra na výzvu při třech autech je povolena za účelem zrušení dosažených bodů. Pokud rozhodujeme hru na výzvu, není vždy nutné vyžadovat od hráčů přesné a zdlouhavé vysvětlování, co hrají, pokud to vyplývá ze situace (např. časová hra při neoprávněném výběhu). Jsou ale situace, kdy je přímo nutné informace získat – například při nesprávných střídáních, nebo v případech, kdy nám přes mety běželo více běžců a polaři prostě jen zahrají míč a dožadují se rozhodnutí. V takovém případě je nutné si informace vyžádat: „který hráč nešlápl metu?“ – „na kterého hráče uplatňujete hru na výzvu?“ apod.
49
5.2 Chycení míče (Catch) Abychom mohli rozhodnout, že se jedná o správné chycení míče, musí mít hráč v obraně absolutní kontrolu nad míčem a držet jej v ruce/rukavici. Není zde žádné časové omezení, jak dlouho musí obránce míč držet; musí se však jednat o dostatečně dlouhou a jistou dobu kontroly nad míčem, aby mohl rozhodčí bezpečně a s jistotou aut za chycení míče vyhlásit. Pokud polař míč upustí při přenášení míče z rukavice do házecí ruky, aby mohl míč odhodit, jedná se o správné chycení míče za předpokladu, že došlo k naplnění všech předpokladů pro správné chycení před tímto pohybem přenosu míče do házecí ruky. Aby mohlo k autu dojít, musí mít polař míč v držení před tím, než vstoupí či spadne mimo hřiště (do dead ballu). Polař může stát na čáře oddělující hřiště nebo být ve vzduchu, aby k autu došlo za předpokladu, že v okamžiku chycení se ani jedna noha nedotýká prostoru nebo objektu kompletně mimo hřiště.
5.3 Švih, zadržený švih Pokud rozhodčí na domácí metě vyhlásí ball a je následně požádán chytačem, nebo si rozhodčí sám není jist, zdali ke švihu došlo či nikoliv, zeptá se svého kolegy rozhodčího, aby zjistil, jestli se pálkař skutečně míč pokusil či nepokusil odpálit. Tato mechanika je běžnou součástí jakéhokoliv zápasu, není nestandartní situací – existuje mnoho situací, kdy rozhodčí na domácí metě pohyb pálky objektivně vidět nemůže. Ačkoliv rozhodčí v poli vždy čeká na otázku od rozhodčího na domácí metě, posuzování swingů patří k jeho základním činnostem, stejně jako například posuzování nesprávných nadhozů, musí být tedy vždy připraven kvalifikovaně rozhodnout, zdali se o švih dle jeho názoru jednalo, či nikoliv. Vhodnou průpravou je pozorovat každý pálkařův pohyb při nadhozu a pro sebe si rozhodnout, jestli se pálkař pokusil švihnout. Zeptání se na swing z pozice rozhodčího za domácí metou probíhá v přesně určených krocích. Odstoupíme od chytače směrem k rozhodčímu, kterého se jdeme na swing zeptat. Sundáme si masku (jako vždy levou rukou), ukážeme (point) dlaní na kolegu a hlasitě vyslovíme „Swing?“. Odpověď kolegy je vždy buďto: „Yes“ současně se signálem rukou pro out, nebo „No“ se signalizací rukou pro safe. Pomůckou pro rozhodnutí, zdali se o švih jednalo, či nikoliv je zejména:
Kam až se dostala pálka? (přes metu?) Jak se pohnulo zápěstí (ohnuté zápěstí) Kde byl míč? (nesnažil se pouze pálkař dostat z dráhy míče?) apod.
Pravidla ovšem tyto pomůcky neznají, je to pouze usnadnění pro rozhodčí. Pravidla hovoří o úmyslu míč odpálit – a ten musí vždy převážit. Rozhodčí na domácí metě v žádném případě neopakuje signál kolegy. Po každé takovéto situaci pouze zopakuje stav nadhozů.
5.3 Porady Porady musí být vždy zaznamenány na line-up. Při poradě v obraně se přesuňme k foulballové čáře týmu, který má poradu. Sdělme koučovi, že jeho porada byla zaznamenána. Pokud možno, neukazujme prstem směrem ke kouči – nikdo nemá rád, když se na něj míří prstem. Pokud jde kouč jen zkontrolovat/ošetřit zranění svého hráče, jděme s ním a ujistěme se, že zranění je jediný důvod, proč kouč s hráčem komunikuje, Pokud se při tom kouč s hráčem radí, jde o ohlášenou poradu. 50
Pokud naše zapisování či oficiální povinnosti způsobí, že je hra zdržena a v mezičase si kouč s hráči vymění informace, nejde o ohlášenou poradu. Začněme hru ihned poté, co jsme připraveni. O poradu rovněž nejde, když se hráč s koučem v útoku radí, když my čistíme metu nebo jdeme pro míče. Rovněž nejde o poradu, pokud kouč stojí mezi směnami v nadhazovacím kruhu. Rovněž se nejedná o poradu, pokud kouč provádí střídání nadhozu.
5.4 Mrtvý míč, situace s mrtvým míčem u domácí mety Primární odpovědnost za rozhodnutí, zdali míč vstoupil mimo hřiště, nese rozhodčí na domácí metě. V momentě, kdy míč vstoupí do území mimo hřiště, rozhodčí vyhlásí „Dead ball“ a vzpaží obě ruce s dlaněmi mířícími směrem vpřed. Rozhodčí by se měl, pokud je to možné, dostat co nejblíže k místu, kde míč hřiště opustil. Rozhodčí, kteří nevyhlašovali mrtvý míč, by si měli pro sebe poznamenat místo, kde se nacházeli běžci v okamžiku nadhozu/příhozu. Rozhodčí v poli by měli pouze „zrcadlit“ signál rozhodčího na domácí metě (bez verbálního povelu), aby zastavili běžce. Při udělování met by měli rozhodčí ukázat na prstech počet met, které udělují (ukazováček – prostředníček – dvě mety; ukazováček, prostředníček, prsteníček – tři mety…) Situace na domácí metě, při kterých je míč mrtvý:
trefení pálkaře nadhozem, pálkař trefí míč mimo pálkařský box nebo s nohou na domácí metě, pálkař je trefen odpáleným míčem, pálkař trefí nadhozený míč dvakrát, porušení pravidla o pálkařském boxu (Kap. VII., ust. § 3/ písm. d) Pravidel) – musí se jednat o zdržení hry – „Deadball“ – ukážeme na pálkařské území, signalizujeme Strike.
Při situacích s mrtvým míčem na domácí metě:
užíváme signálu „Deadball!“, tento signál musíme „prodat“, primární zodpovědnost rozhodčího na domácí metě, důsledek uplatňujeme až v momentě, kdy se hra zastavila, a všichni čekají na rozhodnutí rozhodčího.
Pálkař odpálí míč v momentě, kdy je mimo pálkařské území / dotýká se domácí mety:
jedná se o rozhodnutí rozhodčího na domácí metě, míč je mrtvý, pálkař je out, noha musí být celá mimo box a na zemi v momentě kontaktu s míčem, část nohy se dotýká domácí mety v okamžiku kontaktu s míčem, nezáleží na tom, zdali se jednalo o dobrý či špatný odpal.
Toto rozhodnutí je ve výhradní kompetenci rozhodčího na domácí metě. Jedná se o mrtvý míč a o aut pálkaře. Pálka musí kontaktovat míč, přičemž není důležité, zdali je míč odpálen do pole či do zámezí – míč je mrtvý v okamžiku kontaktu s pálkou! Pro to, aby se jednalo o Deadball a aut, musí být pálkařova noha kompletně mimo pálkařské území a současně být na zemi, nebo se musí jakákoliv část
51
nohy pálkaře dotýkat domácí mety bez ohledu na to, zdali je zbytek nohy v pálkařském území, či nikoliv. Pálkař je zasažen odpalem:
může vyhlásit jakýkoliv rozhodčí (každý, kdo to vidí), pokud ke kontaktu dojde stále v pálkařově boxu, jde o foul ball, pokud ke kontaktu dojde mimo box, pálkař je out, pokud pálkař trefí vlastní pálku, zatímco je stále v jeho rukou a je ve svém boxu – foul ball.
5.5 Nesprávný nadhoz (Illegal pitch)
Může jej vyhlásit každý rozhodčí. Vzhledem ke komplikovanosti pohybu nadhazovače a faktu, že v průběhu nadhozu musí rozhodčí posuzovat mnoho dalších věcí, je třeba si mírně rozdělit „body zájmu“. Pauza, po kterou nadhazovač musí mít spojené ruce (2- 5 sekund) a ruce nadhazovače jako takové jsou primárně objektem rozhodčího na domácí metě, záležitost nohou nadhazovače patří primárně mezi kompetence rozhodčího v poli. Nadhoz mimo koridor nadhazovací mety je na posouzení rozhodčího na domácí metě (pouze švihová noha musí být v tomto koridoru, stojná noha může dopadnout i mimo něj). Signál nesprávného nadhozu (dočasně mrtvý míč) by měl být „zrcadlen“ ostatními rozhodčími (pouze upažení, bez povelu hlasem). Rozhodčí by měl nadhazovači vysvětlit, v čem spočívalo porušení pravidla o nadhazování. Dovolme kouči, aby šel nadhazovači vysvětlit, v čem spočívá jeho pochybení; ujistěme se však, že není probíraná další taktika. O poradu se nejedná, pokud jde pouze o vysvětlení pravidla, pokud se baví o další taktice, započteme poradu. Vyhlasme nesprávný nadhoz, pokud jej vidíme, nehledejme omluvy. Dejme nadhazovači čas, aby svůj styl napravil (pár nadhozů). Nesoustřeďme se příliš na sledování správnosti/nesprávnosti nadhozů, věnujme se hře. Pokud nadhazovač není schopen svůj styl vyladit ani po mnohonásobném (!!!) vyhlášení nesprávného nadhozu, zvažme jeho vyřazení z nadhazování.
5.6 Vnitřní chycený (Infield fly)
Signalizujme si mezi rozhodčími před situací, kdy může nastat vnitřní chycený. Posouzení rozhodčího spočívá ve výkladu „polař může míč s vynaložením přiměřeného úsilí chytit v letu“. První, druhá nebo první, druhá a třetí meta obsazena, méně než dva auty. Signalizujme mezi rozhodčími, pokud již hrozba vnitřního chyceného netrvá.
5.7 Úmyslná meta zdarma
Může být udělena kdykoliv (před i v průběhu startu na pálce). Může jí vyžádat nadhazovač, chytač nebo kouč. Vždy jen jedna, druhá může být udělena až v momentě, kdy první pálkař (běžící pálkař), kterému byla udělena, dosáhne první mety.
5.8 Bránění, překážení, kolize Útok = Běžec = Bránění Obrana = Polař = Překážení
Bránění je nedovolené jednání hráče v útoku, který zpomalí, zabrání v běhu nebo nedovoleným způsobem klame hráče v obraně při pokusu o hru.
52
Překážení je nedovolené jednání hráče v obraně, který znemožní či jinak nedovoleně ztíží pálkařův pokus o odpálení míče nebo snahu běžce při běhu po metách. V primární zodpovědnosti rozhodčího, který je v místě, kam hra směřuje. Pokud je tento rozhodčí zaměstnán jinou rozehrou, může rozhodnout kterýkoliv jiný rozhodčí. Musí se však ujistit, že zodpovědný rozhodčí již ohledně této situace nerozhodl. Bránění je vždy mrtvý míč – „Deadball“ (ruce vzhůru, dlaně vpřed) a aut. Překážení znamená dočasně mrtvý míč (upažení levé ruky) a přidělení příslušných met, kterých by běžec dosáhl, kdyby mu nebylo překáženo – ostatní postupují jen v případě, pokud jsou nuceni. Překážení – dočasně mrtvý míč – počkáme do výsledku rozehry – poté buď rozhodneme na situaci (je safe, nic se nepřiděluje), nebo vyhlásíme mrtvý míč a přidělíme mety. Překážení – až na výjimky (!) nemůže být běžec autován mezi metami, kde k překážení došlo, musíme jej buď vrátit, nebo posunout.
Kolize jsou situace, při kterých nedojde ani k překážení, ani k bránění – přesto se čas od času vyskytnou – tři elementy, tedy míč, bežec a polař se v jeden čas setkají na jednom místě. Pokud se nestane nic jiného, než pouze to, že se tyto tři elementy setkají na jednom místě, nejedná se ani o bránění, ani o překážení. Jednoduchá signalizace rukami „safe“ (bez hlasového projevu) všem v tomto případě ukáže, že nedošlo k žádnému porušení pravidel. Záměrný střet s chytačem či jiným polařem, který má míč v držení, je samo o sobě bráněním – pokud je takováto srážka hrubě a zřejmě nesportovní – měla by vyústit v aut a vyloučení provinivšího se hráče.
5.9 Tie break Na konci sedmé směny je užíváno hry zvané tie break pro to, aby se rozhodlo o vítězi utkání. Pálkař, který by měl v daném okamžiku nastoupit na pálku jako poslední v řadě (devátý), začíná od začátku směny vždy na druhé metě. (Například: pokud má jít na pálku hráč napsaný v pořadí pálkařů na osmém místě, na druhou metu je umístěn hráč ze sedmého místa apod.)
5.10 Nadhazovací kruh Nadhazovací kruh byl do hry přidán za účelem zrychlení hry. Jeho prvotním účelem nebylo vytvořit hru pro obranu či útok, mezi tím se pravidlo o nadhazovacím kruhu v hru samo o sobě vyvinulo. Hráči v obraně se snaží rychlým přesunem míče do kruhu obdržet out. Hráči v útoku se snaží posunovat po metách na hraně okamžiku, kdy nadhazovač má míč v kruhu a je připraven. Pro rozhodčí je důležité zejména:
Vědět, kde se míč přesně nachází, tedy zdali je v nadhazovacím kruhu, či nikoliv. Konzistentně vykládat a aplikovat to, co může či nemůže být v kruhu prováděno. Znát rozdělení kompetencí mezi rozhodčími, jak pokrývají nadhazovací kruh.
Jednoduchý účel tohoto pravidla zní: v okamžiku, kdy má nadhazovač míč v kruhu, musí běžec okamžitě postupovat, nebo se vrátit. Nadhazovač nemusí dělat vůbec nic. Povinnost je na straně běžců.
53
Kapitola 6 - Line up a jeho správa Dobrá správa line-upu, která začíná na schůzce před zápasem a pokračuje během každého střídání ve hře, nám zajistí, že se jen velmi zřídka setkáme se situacemi, které způsobují nejasnosti a potíže ve výkladu a pochopení pravidel o pořadí pálkařů a střídáních. Nemluvě o rapidním nárůstu sebejistoty, kterou získáme, pokud si budeme jistí svojí kontrolou nad „papírováním“. Nesprávným zvládnutím těchto výzev můžeme ztratit důvěru, kterou chovají ostatní jak k nám, tak k našim kolegům. Zde je několik tipů pro lepší správu line-upů během zápasu:
Zjistěme si předem, zdali je na zápase přítomen oficiální zapisovatel a jaké jsou procedury pro hlášení střídání. Pokud není oficiální zapisovatel přítomen, ujistěte se s kouči obou mužstev, komu budeme hlásit střídání – v takovém případě musíme ovšem hlásit oběma týmům. Mějme s sebou vždy náhradní tužku a propisku. Není trapnější situace, než prosit kouče o půjčení tužky – vyvolává to pocit nepřipravenosti. Rovněž počítejme se situací, kdy dojde k podstatnému zhoršení podmínek – např. při dešti nemusí obyčejná tužka fungovat. Při zapisování změn v line-upu ustupme stranou od domácí mety. Rovněž nevstupujme do prostoru za chytačem do té doby, dokud nemáme pomůcky pro administrativu (line-upy, tužku …) schovanou zpět v kapse a nemáme na obličeji masku. Nedávejme si propisku/kryt tužky do úst. Nevypadá to profesionálně. Sundejme si masku. Kouč, který nám hlásí střídání, si zaslouží běžnou zdvořilost. Rada pro kolegy v poli – pomozme kolegovi rozhodčímu na domácí metě, když si zapisuje střídání, přesuňme se k domácí metě a ujistěme se, že pálkař nestojí v pálkařském boxu. Je možné v tomto případě povolit nadhazovači další cvičné nadhozy, pokud tak učiníme, udělejme to zřetelně tak, aby o tom věděl soupeř. Masku si nikdy nedávejme mezi nohy. Naučme se ji vždy umisťovat pod levou paži. Neohýbejme se, abychom si změny napsali na noze. Pokud je to nutné, mějme s sebou držáky na line-upy. Kouč, který stojí nad ohnutým rozhodčím, nezobrazuje zrovna pěkný obrázek. Zapišme si vše, co je důležité i přes to, že to zdrží průběh hry. Nezatěžujme svou hlavu, která se musí soustředit na posuzování nadhozů informacemi, které si můžeme zapsat.
Musíme si zapsat a ohlásit zapisovateli / soupeři, pokud není oficiální zapisovatel přítomen:
Všechny změny v útoku. Všechny změny v obraně. Všechna střídání. Všechny návraty do hry. Všechny změny, týkající se pozice DP, nebo Flex.
Důležité záznamy jsou rovněž:
Porady v obraně, porady v útoku.
Základní principy pro předcházení problémům:
V žádném případě nepřipouštějte změny, o kterých víte, že nejsou povoleny! (Illegal re-entry, apod.) Tyto situace sice jsou součástí hry na výzvu, kouč je může pod hrozbou sankce učinit POUZE bez souhlasu rozhodčího! Na předzápasové schůzce se ujistěte, že jsou line-upy v pořádku. Pokud je v pořadí pálkařů DP, ujistěte se, že je zde zapsaný i hráč FLEX na desátém místě.
54
Jasně si zapisujte všechna střídání a návraty do hry korespondujícími symboly – kdo jde ven a kdo jde dovnitř, kdo může ještě do hry zasáhnout. Škrtněte hráče, kteří svojí šanci pro návrat do hry již vyčerpali. Změny od kouče vyžadujte vždy jednu po druhé, změny následně kouči zopakujte před tím, než je jdete hlásit zapisovateli/soupeři. Používejte čísla, ne jména. Zkontrolujte, zda je použit správný dočasný běžec. Vytvořte a zažijte si jednoduchý systém. Používejte jej pořád stejným způsobem.
55
Kapitola 7 - Vždy pod kontrolou 7.1 Komunikace Dovednost komunikovat je jednou z nejvyšších předností, jakou rozhodčí může mít. Nejdůležitější um při komunikaci je umění naslouchat. Mezi další komunikační dovednosti patří například: 1. 2. 3. 4. 5.
Slova – pečlivý výběr slov. Tón – tón našeho hlasu dokáže našemu výrazu mnohé dodat. Hlasitost – ať už vysoká či naopak nízká – rovněž patří mezi výrazové prostředky. Pozice těla – napovídá, zdali je námi předávaná zpráva spíše konfrontační či uklidňující. Gestikulace – pohyby rukou můžou napovědět leccos o našich aktuálních pocitech.
Kdykoliv nastane situace, kdy někdo rozhoduje akci třetích osob, nebo soutěží-li dva lidé či skupina o stejnou výhru, je zde zárodek pro potencionální konflikt a konfrontaci. Tento fakt je aspektem hry, který musíme bezpodmínečně přijmout. Nemůžeme se nikdy bát vynutit pravidlo ze strachu, že může vyvolat konflikt. Samotný fakt, že rozhodnutí nevynutíme, může vyústit v konfrontaci. To, jak rozhodčí zvládá konfrontace a konflikty, se nepochybně odrazí v tom, jak bude ostatními vnímán a respektován. Nemůžeme vždy konfrontaci ovládnout, ale můžeme ovládnout to, jak na ní budeme reagovat a jak se s ní zvládneme vyrovnat. Abychom mohli zvládnout situaci, musíme nejprve zvládnout sami sebe. Mějme vždy na paměti, že konfrontace často vznikají z těchto příčin:
Je to odůvodněné – kouč chce po nás vysvětlení situace, které nerozumí nebo se kterou nesouhlasí. Kouč se nás snaží zastrašit – mnoho koučů se snaží rozhodčí „testovat“ nebo na ně vyvinout takový tlak, aby byla následná rozhodnutí spíše v jeho prospěch. Je zde osobní konflikt mezi námi a koučem – evidentně v této situaci máme s koučem určitou společnou „minulost“ a nevycházíme s ním zrovna dobře. Kouč pouze reaguje na nastalou situaci – pokud je těsné rozhodnutí na domácí metě a rozhodnutí „pro“ jakoukoliv stranu by mohlo rozhodnout zápas – můžeme čekat určitou reakci od kouče, proti jehož týmu se situace jeví.
Pokud se nám podaří identifikovat, z jakého důvodu kouč či hráč přichází rozporovat naše rozhodnutí, můžeme si v rychlosti připravit strategii, jakou použijeme k rozřešení situace. Pokud jde o odůvodnitelnou námitku či reakci vyplývající z napjaté situace, buďme tolerantní. Pokud však jde o nátlak či útok na naší osobu, měli bychom užít jiných dovedností ke zvládnutí situace. Dbejme však velmi na to, aby to nebyla naše uzavřená osobnost a ego, které problém vyvolalo či pomohlo eskalovat. Během konfrontace bychom jako rozhodčí měli:
Zůstat klidní Použít tón hlasu přiměřený dané situaci. Pokud se nám podaří udržet hlasitost a tón našeho projevu nízko, ostatní se dříve nebo později přizpůsobí. Pokud k nám kouč či hráč vykročí, jděme mu v ústrety tak, abychom se sešli v půlce cesty. Udržme oční kontakt (sundejme si sluneční brýle). Na druhou stranu, vyhněme se kontaktu „face to face“. Pokud dojde k takovému přiblížení, otočíme tělo mírně do strany tak, abychom mezi námi a druhou osobou vytvořili mírný rozestup. Užívejme klidné řeči těla, ruce volně podél těla, nikdy imperativně v bok; tělo vzpřímené, ale v klidu, nikoliv napjatě; nasaďme v obličeji výraz zájmu – ne zamračení či úšklebek.
56
Umožněme kouči či hráči, aby se vyjádřil a vymluvil; nenechme jej však rozporovat rozhodnutí ohledně strikezóny či safe/outů. Až kouč či hráč dokončí svůj projev, zopakujte otázku, abyste se ujistili, že jí správně rozumíte – poté nabídněte vysvětlení vašeho stanoviska. V případě, že se kouč či hráč začne opakovat či „točit se v kruhu“, měli bychom mu sdělit, že konverzace skončila a pomalu začít kouče vyprovázet na jeho místo. Zdržme se co nejvíce používání gest rukama. Mávání rukama či velká gestikulace může naznačit, že ztrácíme kontrolu či začínáme být emocionální. Pokud v komunikaci přijde kouč převzít místo hádajícího se hráče, nechme jej převzít otěže konverzace. Je to jeho práce. Nikdy nehrozme vyloučením!
Různé osobní role v zápase si vyžadují od rozhodčích různý přístup: a) Hlavní kouč Je zde, aby vedl svůj tým. Je to jeho úkolem, posláním, profesí. Jedním z jeho činností na hřišti je komunikace s rozhodčími. Tato osoba je vždy dopředu určitelná, poznatelná – veškerá sdělení můžeme a musíme adresovat přímo jí. Nebýt jeho, museli bychom si hledat novou „spojku“ s týmem, nebo oslovovat celý tým, což je pro komunikaci velmi nesnadné. Dejme proto hlavnímu kouči maximální prostor – tolik prostoru, kolik jen slušnost dovolí. b) Kouč na první metě, vedlejší kouč Tato osoba rovněž bojuje za svůj tým. Mnohé situace vidí on lépe, než jeho kolega – například vyšlápnutí z mety při nuceném autu na první metě. Dejme mu prostor se vyjádřit, nenechme se však strhnout do sáhodlouhého rozboru výkonů rozhodčích. c) Hráči základní sestavy / hráči ve hře Tyto osoby jsou ve hře, zvané Softball, „hlavními herci“. Hráči jsou ti, na které se chodí dívat diváci. Hráči by měli hrát. Pokud přijdou konverzovat, snažme se držet zkrátka. Pokud máme jakýkoliv problém (rozptylující řetízek, bunda, nesprávný nadhoz), neadresujme hráče přímo, vyřešme to přes hlavního kouče. Buďme k těmto osobám tolerantní, v afektu a vypjaté chvíli mohou prohodit leckterou neadresnou frázi, která nemusí znamenat konec světa. Pokud se ovšem pustí do kritiky, dejme jim důstojně a v klidu najevo, že není pro diskuzi prostor. Napomenutí hráče či upozornění směřované hlavnímu kouči mnohdy postačí – tito hráči jsou vysoce cenění pro tým a nikdo o ně nechce přijít. d) Náhradníci, nosiči pálek, maséři, jiný personál patřící družstvu Těmto osobám ve většině případů není na hřišti věnován žádný prostor. Mají přesně vymezené funkce a pole působnosti. Pokud tento prostor překročí, není pro ně polehčujících okolností.
7.2 Kontrola hry Zde jsou tipy, jak dokázat udržet zápas pod kontrolou
Naučme se a studujme důkladně pravidla. Vytvořme dobrý první dojem – nosme uniformu s hrdostí. Zůstaňme klidní za všech okolností. Vybudujme si s hráči a kouči vzájemné porozumění. Držme si konverzaci s kouči či hráči vždy pouze „jeden na jednoho“. Naši kolegové jsou na hřišti proto, aby další osoby nepotřebné pro diskuzi odtáhli pryč. Nemějme „uši jako slon“. Nereagujme na vše, co slyšíme. Mějme na paměti, že v zápalu boje dojde ke spoustě vyřčených frází, namířených nikoli proti naší osobě, ale proti uniformě, kterou nosíme.
57
Vždy využívejme kouče či hráče (často chytače) se kterým máme vzájemně lepší porozumění, aby nám pomohli vypořádat se s hráči, kteří působí problémy. Nikdy nežádejme hráče, aby opakoval, co řekl. Pokud jsme to nezachytili poprvé a nejsme si jisti, zapomeňme na to. Při vyhlašování proveďme signál a poté se přesuňme do jiné pozice na hřišti. Nezdržujme se dlouho v blízkosti situace, říkáme si tím o komentáře. Nikdy se nedotýkejme hráčů, koučů či jiných osob patřících do týmu; nedovolme, aby se oni dotýkali nás.
7.3 Porada s kolegy – kdy žádat o pomoc? Rozhodčí by si měl vyžádat pomoc od kolegy pouze v případě, kdy má za to, že mu pro objektivní a správné posouzení situace chybí informace, kterou kolega může ze svého pozorovacího úhlu mít. Rozhodčí si musí být vědomi toho, že někteří kouči budou vyžadovat konzultaci rozhodnutí s kolegou jen proto, aby rozšířili pochybnosti a rozhodčí začal obracet rozhodnutí ve prospěch jeho týmu. Raďme se s kolegy pouze v případě, kdy věříme, že má kolega jinou či lepší informaci, v opačném případě se držme svého rozhodnutí. Jiná situace je u swingů – je dobré na výzvu odpovědět. Ovšem ve vzájemném souladu s hráči, rozhodně se nebudeme ptát pokaždé, kdy se pálkař jen mírně pohne.
7.4 Preventivní rozhodování Preventivní rozhodování znamená být ve střehu, vědět, co se kolem nás odehrává, a podnikat takové kroky, aby se situace na hřišti nevymkly naší kontrole. Zde jsou tipy, které nám pomůžou být připraveni a udržet zápas pod naší kontrolou:
Choďme na zápas včas – dáváme tím najevo, že máme o zápas zájem, že jsme připraveni a soustředěni na úkol, který je před námi. Buďme profesionální za všech okolností – vzbudíme v týmech důvěru. Nosme naší uniformu s hrdostí a vždy tak, jak má být – čistou – tím učiníme dobrý první dojem. Držme hráče v dugoutech. Pokud jsou venku a nemají tam co dělat, snažme se je dostat zpět. (Například dva připravující se pálkaři – rozcvičovací kruh je jen jeden, musí zde tady být pouze jeden hráč.) Držme všechny branky a vstupy na hřiště zavřené, pokud to jde. Odstraňme všechen nepotřebný a odložený materiál mimo hřiště. Mějme nastražené uši na vzájemnou komunikaci mezi hráči – pokud zjistíme napětí, snažme se jej dostat pod kontrolu. Zaměřme se na nebezpečné slajdy a tvrdá tečování – vyrovnejme se s těmito situacemi přes kouče. Home run – pozor na vznětlivé komentáře či akce. Dejme si pozor na trefení pálkaře – pokud začíná narůstat počet případů a jedná se o vzájemný akt, napomeňme oba týmy. V případě trefení pálkaře – dostaňme se před něj, mezi hráče, následujme trefeného běžícího pálkaře do poloviny vzdálenosti mezi domácí a první metu, kde jej převezme kolega metový rozhodčí. Pokud se něco odehraje mezi hráči, řeší to nejbližší rozhodčí, ostatní hlídají dugouty. Sežeňte kouče, ať pomůžou situaci vyřešit.
58
Kapitola 8 - Mechanika Proto, abychom rozhodovali efektivně, musíme komunikovat. Rozhodčí musí užívat všechny pomůcky pro komunikaci, verbální i neverbální. Správné postavení na hřišti nám může pomoci se zvládnutím dobré komunikace a s kvalitním vyhlášením našeho rozhodnutí. Mechanikou se rozumí neverbální část rozhodování – pozice rozhodčího při různých rozehrách. Určuje nám, kam se máme přesunout, když k rozehře dojde. Naše mechanika je to, co všichni vidí. To, co lidé vidí, ovlivní to, čemu věří, co pociťují a jak se budou chovat. Jako rozhodčí chceme, aby lidé našemu rozhodnutí důvěřovali a věřili také v naše schopnosti dobře situaci posoudit. Zaměřme naši pozornost na to, co říká naše tělo, neboli jaké svým postavením vysíláme okolnímu světu signály. Naučme se kontrolovat, jaké signály vysíláme. Vždy se pohybujme čile a účelně. Nikdy se neprocházejme, nechoďme po hřišti. Všechny signály vyhlašujme silně a pevně. V této Příručce jsme pouze omezeni na nepohyblivé obrázky, které nám zprostředkovávají, jak má mechanika či signál vypadat. To vyvolává dojem, že je pouze jedna pozice, jeden signál, jedna správná poloha. Všichni ovšem víme, že takto se hra nehraje. Hra neprobíhá ve vakuu. Každou rozehrou se mění okolnosti. Proto v Příručce pouze nastavujeme základní předpoklady pro doporučené postavení. Je ovšem nutné následovat spíše principy, než postuláty. Nejzákladnějším principem je nastavení pozice tak, abychom měli všechny čtyři elementy před sebou: tedy míč, metu, polaře a běžce. Pokud dodržíme tento předpoklad, nebudeme mít problém s přesunem a přizpůsobením se každé rozehře. Právě proto by se rozhodčí neměli snažit Příručku naučit nazpaměť, ale použít jej jako průvodce či návod pro to, abychom aplikovali a drželi se pokynů, které se ukázaly být jako nejvíce úspěšné při rozhodování. Pochopme, proč je určitý úhel či pozice lepší, než jiný. Rozumějme výhodám, které nám dobré postavení přináší, a nástrahám, kterým se snažíme vyhnout, když si hledáme správné postavení. Hledejme účel a směr při pohybu na hřišti. Pokud nevíme, kde máme být, nikdy se tam nedostaneme. Dobrá mechanika znamená být na správném místě, nebo nejlepším místě, ve správnou dobu. Pokud jsme ve správný moment na správném místě, obrovsky zvyšujeme naši šanci na správné vyhodnocení situace a správné rozhodnutí, protože vidíme vše z toho nejlepšího úhlu pohledu. Nemůžeme však být na správném místě ve správnou dobu bez kvalitního a rychlého pohybu (hustle). Máme pro sebe velký prostor, který musíme pokrýt. „Hustle“ neznamená být rychlý, ale znamená to pohybovat se efektivně a účelně. „Hustle“ znamená pohyb nejefektivněji, jak to jde:
Musíme vědět, kde máme být. Musíme mít představu, kde se nachází míč, abychom se mohli pohnout, aniž bychom riskovali trefení příhozem. Musíme si vybrat nejlepší, nejkratší a nejjednodušší cestu. Musíme přemýšlet nejméně tři kroky a jednu rozehru dopředu.
V momentě, kdy se dostaneme tam, kde máme být, jsme teprve na začátku. Musíme rozehru vidět, vyhodnotit, posoudit, užít správného signálu společně s patřičným důrazem – a to vše ve zdání jednoduchého a předem nacvičeného postupu. Dbejme na to, aby naše rozhodnutí byla správná a naše signály pevné a jasné. Při hledání správné pozice pro pozorování hledíme zejména na:
Míč, musíme jej mít před sebou.
59
Chceme, aby byla meta, běžec a polař před námi. Snažíme se, abychom při nuceném autu byli v úhlu 90 stupňů k dráze příhozu (na první metě ne více, než 45 stupňů od FB čáry). Měli bychom být 90 stupňů k dráze běžce při tečování. Měli bychom být 6 – 7,5 metru od situace při nuceném autu – abychom viděli celý obrázek i u vyšších hráčů. Měli bychom být 3,5 – 4 metry od situace, kde dojde k tečování. Musíme být v setové pozici pro každou situaci. Inside-outside teorie – pokud je míč ve vnitřním poli, zůstáváme ve vnějším Inside-outside teorie – pokud se míč dostane do vnějšího pole, snažíme se dostat do vnitřního pole. Pohybujeme se rovnoběžně s dráhou běžce / míče.
Pamatujme, že správný úhel je vždy důležitější, než správná vzdálenost:
Úhly nalezneme všude na hřišti, při každé situaci. Úhly se vždy mění. Naučme se rozpoznat, kde je správný úhel a jak se vyvíjí. Při tečování nemějme nikdy běžce mezi námi a místem tečování. Při tečování nemějme nikdy polaře mezi námi a místem tečování. Při tečování nemějme nikdy metu mezi námi a místem tečování.
Naopak vzdálenost nám slouží k těmto účelům:
Možnost zaostřit pohled. Možnost rozostřit pohled a zaměřit se na celý obrázek. Věrohodnost – pokud nemůžeme dostat správný úhel, dostaňme se blíž k situaci.
S výše popsanými vědomostmi snáze poznáme ideální místo, na které se musíme dostat při různé situaci. Dostaňme se na místo před tím, než rozehra proběhne. Je o mnoho lepší být ve správné pozici dříve, i když se poté rozehra naším směrem nevyvine, než zde mít rozehru a nebýt na správném místě. Náhodné pokyny rozhodčím:
Posuzujme a vyhlašujme jen ve svém poli působnosti. Rozhlížejme se a pozorujme v celé šíři. Podporujme kolegy. Pevné a silné zvukové povely jsou jedny z nejlehčích forem kontroly hry. Nikdy neodstupujme od situace (krok zpět apod.). Je to negativní pohyb a nevyzařuje z něj přesvědčivost. Nikdy nevyhlašujeme z „holding pozice“. Rutinní signály držme přiměřeně dlouho – ani krátce, ani dlouze – ale dlouho na to, abychom tím dali najevo přesvědčení o rozhodnutí. Všichni rozhodčí zůstávají připraveni na svých pozicích do konce rozehry – tedy do té doby, než má nadhazovač míč v kruhu a běžci se zastavili na metách. Pokud zakončíme směnu kontroverzním a těsným rozhodnutím a cítíme, že bychom se mohli stát terčem poznámek, kdybychom stáli ve své normální pozici, jděme raději jinam. Nepohybujme nohama při vyhlašování rozhodnutí. Držme si nohy v širším rozkročení. Máme větší stabilitu a pomáhá nám to při startu na další místo. Pokud nedojde ke hře, není třeba rozhodnutí. Jasně nechytnuté míče nevyžadují signál „No catch“ a podobně. Neoprávněné výběhy při míči do vzduchu pozorujme tak, abychom viděli hráče na metě a okamžik chycení míče. Poté se přesuňme do primární pozice. 60
Nikdy nevyhlašujme „time“, pokud k tomu není důvod. Při vyhlášení musí mít nadhazovač míč v kruhu a všichni běžci musí být v kontaktu s metou. Nikdy nevyhlašujme „time“ pouze pro to, abychom se dostali do pozice. Na rozhodčí nikdo nesmí čekat, pokud k tomu není oprávněný důvod (např. zapisování střídání apod.). Čištění mety provádíme s rozmyslem. Nikdy nepřerušujeme napjatý boj mezi nadhazovačem a pálkařem, abychom smetli zrnko antuky z okraje mety. Pokud jasně vidíme metu, není důvod jí čistit. Nedotýkejme se míče, hráče, ani kouče. Nezačínejme konverzace. Nikdy nenosme zprávy od hráče či kouče svému kolegovi. Pokud k němu mají nějaký komentář, nechť se obrátí přímo na něj. Informujme střídajícího nadhazovače o herní situaci, pokud přichází nově do hry v průběhu směny (např. kolik je autů, kde jsou běžci, jaký je stav pálkaři apod.).
Občas – zřídka – dojde k situaci, kdy musí rozhodčí převzít iniciativu a učinit rozhodnutí v místech, které vždy nepokrývá. Když se to stane, rozhodčí to vždy ví a je připraven vzít otěže – takovéto situace ovšem sám nikdy nevyhledává!
8.1 Mechaniky na domácí metě Nejzásadnější rolí rozhodčího v jakémkoliv zápase je pozice za domácí metou. Kouči, hráči i fanoušci zaměřují svou pozornost na prostor kolem domácí mety a rozhodčího na domácí metě jako takového. Bez přestání pozorují každou akci, zvuk, výraz, pohyb a rozhodnutí, které rozhodčí na domácí metě učiní. V momentě, kdy jsme si již vybudovali solidní mechaniku na domácí metu, měli bychom se stále soustředit na dolaďování našich dovedností. Například použití kamery a našeho sebehodnocení po zhlédnutí záznamů nám velmi pomůže zlepšovat náš styl, pozici, návyky, řeč těla a chování. Rozhodčímu, který vykazuje celkové a hlubové zvládnutí mechanik na domácí metě, chybí již jen přidat správný pohyb (hustle) a konzistenci rozhodování. Nic nechybí na cestě k tomu, aby se stal velmi vyhledávaným a špičkovým rozhodčím. 8.1.1 Základní metodika pro práci na domácí metě
Pracujme ve slotu (prostor mezi kečrem a pálkařem). Ujistěme se, že vidíme jak outsidovou hranu mety, tak koleno pálkaře. Postavme se do pozice, kdy máme jednu nohu předsunutou k pálkaři – špička/pata. Pokud nám předsunutá noha nevyhovuje, lze použít set s nohami rovnoběžně. Nikdy ne bokem, s jedním kolenem na zemi a podobně! Buďme v setu a zastaveni v momentě, kdy je míč vypuštěn z ruky nadhazovače. Naše noha, která je blíž zadákovi, by neměla být od zadáka vzdálená více, než na vzdálenost zatnuté pěsti. Ve chvíli, kdy jsme v setu, nepohybujme tělem. Sledujme míč, jako bychom si na něj přilepili nos, od momentu vypuštění až do rukavice chytače. Posuzujme strikezónu tak, jak je popsána v Pravidlech. Nikdy neříkejme: „moje zóna je zde“, nebo nadhoz je „v mé strike zóně“. Snahou všech rozhodčích je mít strikezónu správnou, stejnou a konzistentní. Není důležité být pouze konzistentní (stejný celý zápas, celou kariéru…) Strikezóna musí být přesná!
61
8.1.2 Strike
Povel hlasem „strike“ je v dolní setové pozici. Signál rukou je v horní pozici. Signál rukou následuje bezprostředně po povelu hlasem. Používejme silný signál rukou (hammer). Signál rukou je proveden vysoko nad tělem a může být lehce před tělem. Ruka musí být v úhlu 90 stupňů. Držme signál tak dlouho, abychom demonstrovali přesvědčení v naše rozhodnutí. Nohama nehýbeme z místa, dokud nemáme signál rukou dokončený (ruku zpět u těla). „Prokoukaný“ třetí strike musí být odměněn silným signálem (Strike three). Zde je provedení zcela na fantazii rozhodčího. Vyhlášení by však nemělo nijak ztrapnit hráče, ani na sebe zbytečně strhávat pozornost. Jasně „prošvihnutý“ třetí strike je vyhlášen s lehkým zpožděním, rutinním signálem pro „out“. Buďme v posuzování zóny „agresivní“ a rozhodujme míče na hraně jako strike.
8.1.3 Ball
Slovo „ball“ musí být vysloveno. Je řečeno v dolní setové pozici před tím, než se začneme zvedat či hýbat. Slovo „ball“ je vyřčeno pokaždé stejným tónem se stejným důrazem. Žádný „ball“ není nikterak důležitější, než jiný další „ball“. Prostě a jen není strike. Pokud náhle změníme tón u nadhozů, které jen těsně minou metu, může to vyvolat pocit, že jsme nadhoz „prokoukali“. Po vyhlášení se zvedněme z pozice a odstupme pár kroků směrem k backstopu. Relaxujme. Buďme připraveni na jakýkoliv pohyb pálkaře – vystoupení z boxu, žádost o poradu… Pozorujme chytače, abychom byli připraveni na jakoukoliv rozehru. Připravme se na další nadhoz.
8.1.4 Co znamená být připraven na první nadhoz zápasu? Zatímco čekáme u domácí mety na předzápasovou poradu, věnujme několik pohledů rozcvičujícím se nadhazovačům. Pomůže nám to rychle vyhodnotit a udělat si v krátkosti představu o rytmu nadhozů, o tempu, kterým nadhazovač hází, o jeho technice, stylu vypuštění míče atd. Měli bychom se rovněž načasovat a zaměřit na prvních několik nadhozů na rozcvičení před začátkem směny pro každého nového nadhazovače – jen tímto stylem si můžeme přesně načasovat náš start do setové pozice, najít si správné vyvážení těla podle chytače, atd. Tyto velmi cenné okamžiky nám pomohou dostat se do správného časování a rytmu, získat lepší kontrolu nad pohyby míče (například zjištěním, jaké typy nadhozů můžeme čekat), rychlost nadhozu, místo vypuštění míče. V neposlední řadě nám to pomůže se zjištěním, zda máme nerušený výhled na metu, či nikoliv. Doporučení, které z pěti prvních nadhozů vybrat, je jednoduché – zásadně bychom se neměli časovat na poslední cvičný nadhoz, kdy chytač přihazuje na druhou metu. Rovněž první nadhoz není zcela ideální, ne vždy jej nadhazovač hodí tak, jak by jej hodil v zápase. Ideální je rovněž zkusit slot obou stran pálkaře. Doporučujeme tedy cvičně pozorovat druhý, třetí a čtvrtý cvičný nadhoz. Pokud však sledujeme cvičné nadhozy jednoho nadhazovače, je nutné, abychom se načasovali v začátku další půlsměny na nadhazovače druhého týmu. Stejnou proceduru opakujeme, pokud to čas a podmínky dovolí, s každým nadhazovačem, který přichází do zápasu házet poprvé. 8.1.5 Správné postavení za chytačem Začínáme z klidné pozice. Prvním krokem umístíme vzdálenější nohu od pálkaře za chytače. V momentě, kdy máme takto nohu položenou, dokončíme druhým krokem. Naše chodidla by měla být k sobě rovnoběžná, chodidlo blíže k pálkaři lehce předsunuté (asi tak, aby pata nohy bližší pálkaři byla na úrovni špičky nohy vzdálenější. Stojíme tak, aby nám spona pásku směřovala někam do prostoru mezi předním outsidovým rohem domácí mety a půlkou přední hrany domácí mety.
62
Je důležité, abychom vždy zachovávali maximální rovnováhu – váha by měla být úměrně rozdělena na celou váhu chodidel, tedy ani příliš na špičky, ani na paty. Nohy by měly být rozkročené alespoň na dvojitou šíři ramen. Tím, že bychom měli nohy příliš u sebe, bychom mohli způsobit nežádoucí pohyb vrchní poloviny těla. Nohy si položíme pevně na zem (je pohodlné si vytvořit jakýsi malý důlek v antuce, aby nohy nepoodjížděly). Před tím, než nadhazovač stoupne na prkno, stojíme uvolněně. Ve chvíli, kdy nadhazovač vstoupí na nadhazovací metu, měli bychom zaujmout výše zmíněnou pozici za chytačem. Zůstaňme ve vzpřímené pozici, dokud nadhazovač nezačne první pohyb související s nadhozem. S pohybem se spouštíme dolů do „slotu“ mezi chytačem a pálkařem. Horní polovina těla a chodidla zůstávají při tomto pohybu v klidu! 8.1.6 Práce na pozici ve „slotu“ „Slotem“ nazýváme prostor mezi pálkařem a chytačem. Pro rozhodčího to znamená mít ucho směřující k chytači v prodloužení boční hrany domácí mety. Je to sice postavení, které se může nejčastěji změnit a přizpůsobit postoji chytače a pálkaře, vždy bychom ovšem měli zaujmout „inside“ pozici, tedy mezi pálkařem a chytačem. Ujistěme se, že jsme během „slot“ postavení schopni vidět celý prostor domácí mety oběma očima. Tato teorie „slotu“ nám dopomůže k maximální viditelnosti celé strike zóny a míče, který jí prolétá či míjí. Vždy se musíme maximálně snažit o to, abychom míč sledovali po celou dobu jeho letu: tedy od okamžiku vypuštění míče nadhazovačem až do okamžiku chycení míče rukavicí chytače. K tomuto cíli nám pomůže, když budeme míč následovat lehkým pohybem hlavy. Dobrou mentální pomůckou je „přilepit“ si opticky nos na míč a nos z něj celou dobu nespouštět. Pohyb hlavy je jemný, rozhodně nenaznačuje, kudy míč šel či v jakém rozměru minul metu. Díky „slotu“ by nám měl chytač ve výhledu bránit jen málokdy. Pokud se nám chytač hýbne do výhledu, měli bychom se přizpůsobit – nikoliv ovšem tak, abychom rozhodovali pouze podle chytače. Pracujme s nimi tak, abychom došli ke společnému cíli. Pokud vám zadák ubírá kompletní výhled na dolní insidový roh, dejme mu o tom vědět. Pokud se práce s kečrem nezlepšuje, zkusme to kulantně mezi směnami vyřídit s trenérem. Dbejme ovšem na to, abychom nevychovávali hráče, od toho je zde armáda trenérů. 8.1.7 Pohyb do setové pozice na domácí metě Náš pohyb směrem dolů do setové pozice pro posouzení nadhozů by měl být maximálně hladký a čilý. Tato technika vyžaduje zvládnutí mnoha věcí naráz. Hlavu držíme kolmo k insidové hraně mety. Naše záda by měla být vždy vzpřímená a pevná. K pohybu nahoru používáme zásadně nohy, pokud si pomáháme zády, riskujeme zranění. Ohýbáme se v kolenou a jen mírně v pase – prohnutí v zádech je jen mírné a mělo by tvořit zdání jakéhosi luku, kterého svírá pánev a lopatky a který je namířen přes tělo směrem k nadhazovači – prohnutí by zásadně nemělo být na druhou stranu, tedy neměli bychom mít na zádech „hrb“. Důležitou věcí v pohybu do setu je časování. Nikdy bychom neměli jít dolů moc brzy (dáváme tím větší zátěž na svalstvo, dále také předpovídáme nadhozy), ani moc pozdě (pokud je míč v letu, nemůžeme jej pozorovat po celou dobu a změní se nám strikezóna). Pamatujme – pokud jsme v dolní, setové pozici, v žádném případě bychom se neměli hýbat. Naše oči by nikdy neměly být ve strikezóně – jsou umístěny na horní straně strikezóny v jejím vnitřním rohu. Měli bychom se tedy dívat shora skrz strikezónu. Míč, který směřuje na naše oko blíže strikezóně a na nos, je strike. Pokud musí naše oči pohlédnout doleva či nahoru, jde o ball. Pozice v setu na domácí metě není nikdy pohodlná, měli bychom být maximálně napjatí a soustředění. Zůstáváme v naprostém klidu a bez hnutí po celou dobu letu nadhozu. Naše ramena jsou díky posunutému postavení chodidel mírně posunuta, ovšem mohou být i kolmo na vnitřní hranu domácí mety, pokud je nám to takto pohodlnější. Pokud máme ovšem ramena vytočená, dává nám to pocit, jako bychom seděli rovně na židli a nedochází při tom k rotaci páteře. Bez ohledu na výše popsanou poučku, naše brada by se nikdy neměla dostat níže, než je vrchol masky chytače – jen tak docílíme toho, abychom viděli celou domácí metu. 63
Ruce dáváme tam, kde jim hrozí nejmenší nebezpečí trefení. Mnoho rozhodčích si je dává před sebe do klína, někteří do zákrytu za stehna. Ruce by nikdy neměly být za zády. Při přípravě na posouzení nadhozu musí být naše tělo bez jakéhokoliv pohybu a to i přes to, že se nám do výhledu po té, co jsme v setu, dostane chytač. Naše hlava zůstává bez hnutí až do té doby, co se míč přiblíží k rukavici chytače. Následujme míč nosem a mírně posuňme hlavu ve směru letu míče, abychom jej viděli celou dobu, co letí kolem domácí mety až do rukavice zadáka. Toto může být ta nejkritičtější mechanika, kterou musíme zvládnout k tomu, abychom byli v zápase konzistentní. 8.1.8 Práce nohou První pokládáme vždy nohu za chytače – jedná se o nohu vzdálenější pálkaři. Je doporučeno, že by naše nohy měly být od sebe vzdálené alespoň na dvojitou šíři ramen. Čím je naše postava vyšší, tím širší bychom měli mít postoj v nohou. Dobré, široké postavení vysokého rozhodčího na domácí metě není tak náročné na pohyb nahoru a dolu a vyžaduje jen malý pohyb – což šetří především kolena – zejména u nízkých pálkařů. 8.1.9 Sledování nadhozu Tímto se dostáváme pravděpodobně k nejkritičtějšímu aspektu při zlepšování naší strikezóny. Zachyťme pohledem prostor vypuštění míče u boku nadhazovače. Poté, zatímco sledujeme míč, zaměřme celkové spektrum pohledu na pálkařovu zónu a periferně sledujme, zdali pálkař nešvihl. Jedná se o velice komplikovaný řetězec bodů zájmů. Už je nám jasné, jak je nesmírně důležité, že kolega metový rozhodčí sleduje pohyby pálky? Následujme míč skrz zónu pálkaře a dívejme se na míč celou jeho dráhu až do chycení rukavicí chytače. Náraz do rukavice nám slouží jako dobrá pomůcka při časování – nikdy bychom neměli vyhlásit naše rozhodnutí před tímto plesknutím. Tato technika skutečně dovoluje, abychom se kontrolou ujistili o přesné poloze míče, a zároveň tvoří jakési přirozené zpomalení našeho časování. Zaměřme se na to, abychom míč viděli po celou dobu až do rukavice. Ačkoliv je to velmi těžké nacvičit, nikdy bychom neměli během nadhozu mrknout, mohli bychom zmeškat mnoho důležitých akcí, které se kolem domácí mety v tento okamžik odehrávají. 8.1.10 Časování a rytmus Správné časování je velmi důležitý návyk, který si musí každý rozhodčí při rozhodování osvojit – zejména u služebně mladších rozhodčích je ve většině případů tendence rozhodnutí vyhlásit co nejdříve – což vede k prekérním situacím. Časování a rytmus jsou vždy stejné, mění se jen důraz při vyhlašování. Již bylo řečeno, že rozhodčí udávají tempo a kontrolují hru. Aby však k tomu mohlo dojít, musí nejdříve zvládnout kontrolovat sebe. Rozhodčí na domácí metě, kteří vyhlašují nadhozy moc rychle (například před výše zmíněným plácnutím míče do rukavice), se mohou ostatním jevit, jakože nadhozy hádají. Snažme se o mírné zpoždění po zmíněném „plácnutí“. Tato prodleva by měla být vědomá, opakovaná a stále stejná! Soustřeďme se! Zvolání „strike“ proběhne pouze dole v setové pozici. Ihned se zvedáme a rychlým a uvědomělým pohybem přidáváme signál rukou. Zvednutí se nahoru nesmí být se zpožděním – představme si, že jsou na nás zaměřeny kamery – a divák neslyšel zvolání „strike“ a napjatě čeká na rozhodnutí! Všichni si váží rozhodčího, který má nacvičené přesné časování při rozhodování nadhozů. Tato zdánlivě nepodstatná věc svým způsobem určuje tempo zápasu více, než ostatní činnosti v rozhodování. Prodleva po „plácnutí“ by neměla být delší, než sekundu. Čekání s rozhodnutí může nutit chytače a pálkaře, aby se na nás zbytečně otáčeli v očekávání našeho rozhodnutí. To by se ovšem nemělo stávat. 8.1.11 Stav nadhozů Jak často ukazujeme stav nadhozů, záleží zejména na herní situaci. Pokud rozhodujeme na hřišti, kde je k dispozici výsledková tabule se spolehlivou obsluhou, není nutné ukazovat stav po každém proběhlém 64
nadhozu. Mějme však na paměti, že jediný oficiální počet nadhozů je ten u rozhodčího na domácí metě. Stav nadhozů bychom měli ukazovat zejména v těchto situacích:
pokud jsme o to požádáni, pokud došlo k nějakému zdržení ve hře,, po každé situaci, kdy došlo k mrtvému míči kdykoliv následující nadhoz může rozhodnout pálkařův start na pálce (např. tři bally a/ nebo dva striky). Jde o situaci, kdy následující nadhoz bude buď strike-out, nebo meta zdarma. Tento akt jednoduše naznačí hráčům v obraně, útoku i rozhodčím, že mohou očekávat rozehru.
Stav nadhozů by měl být ukázán vysoko nad hlavou. Bally se ukazují levou rukou, striky vždy pravou. Stav říkáme rovněž nahlas, pokaždé nejdříve bally, pak striky. Pokud k tomu není zvláštní důvod (například je jeden tým ze zahraničí), stav říkáme v českém jazyce a to vždy stejně – např. jeden ball, dva striky. Nikdy neříkáme: „dva dva“, nebo „fullhand“. Je doporučeno stav nadhozů ukazovat směrem do středního pole s mírnou rotací zápěstí. Rozhodčí rovněž mohou mezi sebou podpořit vědomí o hře a mohou si mezi sebou po každém outu rekapitulovat, kolik je výsledný počet outů ve směně. 8.1.12 Oficiální hrací míče a jejich výměna Česká softballová asociace, respektive sportovně technická komise ČSA, vždy před sezonou určí daný model a značku míčů pro každou soutěž. Před začátkem každého utkání předá pořadatel utkání hlavnímu rozhodčímu dva nové hrací míče. Při ztrátě či poškození míče během zápasu je pořadatel povinen zajistit další míč či míče stejné značky a stejného typu. Míru poškození a způsobilost míčů ke hře posuzuje rozhodčí. 8.1.13 Filosofie časování vyhlášení Pokud jsme posoudili, že míč prolétl strikezónou a pálkař se jej nepokusil odpálit, vyhlašujeme strike – povel v dolní setové pozici, poté ihned nahoru, dokončen pevným a rychlým signálem rukou. Pokud se jedná o prokoukaný třetí strike, je třeba na něj dát dostatečný důraz – „vyhlášní strike-three“. Pokaždé, když jej vyhlašujeme, bychom měli být čelem k výseči pole. Můžeme užít libovolného signálu, dle stylu a akce, která se nám zdá přiměřená. Musíme vždy ovšem stát tak, abychom viděli, zdali nedošlo k vypadnutí míče z rukavice chytače. Švihnutý třetí strike naopak nikdy „neprodáváme“, signál rukou – „hammer“ bohatě postačí. Dalšími radami může být:
Pokud je nadhoz špatný, zůstaneme v dolní setové pozici a pouze řekneme „ball“. Rukou nikdy nic neukazujeme. Poté se zvedáme a odstoupíme pár kroků zpět. Opakujeme. Pokud jde o švihnutý třetí strike, pouze použijeme signál pro „out“ (hammer). Pokud jde o vyhlašování povelu „strike“, intenzita by se měla odvíjet od těsnosti dané situace a daného nadhozu. Foul-tip – užíváme pohyb rukou, kde naznačíme škrtnutí (viz mechanika výše) a signál pro strike. V žádném případě neříkáme nic – „foul tip“ může znít jako „foul ball“ – přitom důsledek je opačný, při foul tipu je míč ve hře, při foul ballu míč mrtvý. Míče, kterých se kdokoliv dotkne v zámezí/míč se dotkne čehokoliv v zámezí – hlasový povel „foulball“ spolu se zdviženýma rukama. Míč jde rovnou do backstopu, mimo hřiště v zámezí a je to evidentní, nedáváme žádný signál, dáme chytači nový míč a hra rychle pokračuje. Těsné dobré odpaly u čáry – stojíme na čáře, opakovaně ukazujeme směrem do hřiště BEZ jakéhokoliv povelu. Míče do vzduchu, který letí blízko čáry: o Stojíme na čáře. o Na čáře směrem ke třetí metě používáme pravou ruku pro dobrý odpal, levou pro špatný. 65
Na čáře směrem k první metě používáme levou ruku pro dobrý odpal, pravou ruku pro špatný. o Pokud je odpal dobrý a chycen v letu – ukážeme příslušnou rukou směrem do pole, a užijeme signál pro „out“ včetně hlasového povelu. o Pokud je odpal dobrý a upuštěn – ukážeme směrem do pole, opakovaně a razantně, „prodáme“, pokud si to situace žádá. o Pokud je odpal špatný a chycen v letu, ukážeme příslušnou rukou směrem do zámezí a užijeme signál pro „out“ včetně hlasového povelu. o Pokud je odpal špatný a puštěn polařem, vyhlásíme „foul ball“. Vysoké míče směrem k chytači v blízkosti čáry – snažme se získat si odstup a dobrý výhled. Vysoké míče směrem k chytači, když musíme opustit svou pozici – nesledujeme míč, nejprve sledujeme, kam se hýbají ramena chytače, dle toho vstáváme ze setu, sundáváme masku (vždy levou). Vysoké míče směrem k backstopu nebo k dugoutu – rychle se dostaňme (hustle) na správné místo. Dostaňme se až k síti či dugoutu, abychom mohli posoudit, zdali nedošlo k odražení míče. Pokud máme jakýkoliv odpal do vzduchu směrem do pole, sundáváme masku a snažíme se rychle dostat (hustle) do správné pozice. Pokud došlo k chycení, vyhlašujeme out. Pokud došlo k puštění či odražení míče, dáváme signál „no catch“ a rozpažíme. Vždy, když takto vyhlašujeme výsledek situace, máme zastavené tělo. o
8.1.14 Posuzování swingu Rozhodčí by se měli seznámit se základy odpalování. Pomůže jim to ve vyhodnocení, zdali se pálkař pokusil míč odpálit, či nikoliv. Udělal pálkař při svém startu na nadhoz některý z následujících pohybů?
Pálka prošla částí strikezóny. Pálkař přetočil zápěstí a otočil boky. Pálka byla před tělem pálkaře. Pálka prošla před metu.
A zejména: pálkař nás svým jednáním přesvědčil, že se pokusil míč odpálit. Pravidla výše uvedené pomůcky neznají, je to pouze usnadnění pro rozhodčí. Pravidla hovoří o úmyslu míč odpálit – a ten musí vždy převážit. Pokud jsme přesvědčeni, že se pálkař pokusil míč odpálit a švih nebyl jednoznačný – ukažme na pálku (otevřenou rukou – od pálkaře) a řekněme zřetelně: „swing!“. Pravou rukou poté ukážeme signál pro „strike“. Pokud si nejsme jisti, jedná se o ball. Pokud se poté chytač zeptá, zda o švih nešlo, nejde o zpochybňování rozhodnutí, navrhuje pouze vyžádat si rozhodnutí od kolegy, kterému se nabízel nerušený výhled. Rovněž pokud my si nejsme jisti a existuje podezření, že by opravdu o swing jít mohlo, vyžádejme si pomoc kolegy a nečekejme na otázku od chytače. Doporučujeme se ptát téměř vždy, jsme-li o to požádáni. Sundáme si masku (levou rukou), vykročíme směrem ke kolegovi, ukážeme na něj a zvoláme „swing?“. Někteří rozhodčí se bojí vyžádat si od kolegy pomoc. Jak jsme si již popsali výše, je mnoho situací, kdy švih z pohledu rozhodčího na domácí metě nejde objektivně pozorovat. Ptáme se pouze v případě, kdy jsme vyhlásili „ball“ – švih jsme neviděli. Pokud jsme jej viděli a vyhlásili jsme „strike“, není důvod se jít ptát – v tuto chvíli by se jednalo o změnu již rozhodnuté situace. 8.1.15 Signál nadhazovači: neházej! Existuje několik důležitých situací, kdy je tento povel potřeba. První situací je ta, kdy pálkař není ve svém boxu připraven a nadhazovač se pokouší dostat jej mimo rovnováhu tím, že začne nadhazovat. Práce rozhodčího na domácí metě je včas jej zastavit otevřenou dlaní mířící na nadhazovače. Je nutné vždy 66
použít takovou ruku, která je na straně, kde nestojí pálkař. Pokud nadhazovač stále spěchá se započnutím nadhozu, dejme si tu práci a požádejme chytače, ať trošku zpomalí předávání signálů nadhazovači. Pokud ani to nepomůže, vyžádejme si kouče a vysvětleme spolu s ním nadhazovači, že takovéto jednání není žádoucí. Dalším případem, kdy je třeba dát najevo nadhazovači, aby neházel, je v momentě kdy není rozhodčí připraven, nebo v momentě, kdy udělil pálkaři „time“. Mějme na paměti, že pálkař si sice může vyžádat přerušení hry, ale hlavní rozhodčí mu takovou poradu nemusí umožnit. Takovéto přerušení nesmí být nikdy uděleno, pokud již nadhazovač provedl první pohyb související s nadhozem. Nadhoz normálně posoudíme, jakoby pálkař připraven byl- tedy ball, pokud byl mimo strikezónu, strike, pokud tomu bylo naopak. Pokud rozhodčí zvedl ruku a zastavil tím nadhazovače a nadhazovač i přes to nadhodí, posuňme se od chytače směrem k prázdnému boxu pálkaře a vyhlašme: „Time – nenadhozeno/ no pitch“. Míč je mrtvý, proto vzpažíme obě ruce. 8.1.16 Opouštění prostoru u domácí mety Zvykněme si vždy opouštět či vybíhat z prostoru od domácí mety z levé strany chytače. Tímto pohybem přesně vystihneme, co je naším vedlejším záměrem při hře – totiž vyhnout se kolizi s jakýmkoliv hráčem a nechat mu volný prostor pohybu. V případě, kdy nemáme žádného běžce na metě nebo máme běžce pouze na první metě a dojde k dobrému odpalu, vždy následujeme běžícího pálkaře během ve hřišti podél foulbalové čáry přibližně devět metrů – do místa, kde začíná jednometrovka. Na tomto místě zastavíme a pozorujeme hru na první metě. Měli bychom se zaměřit na:
bránění a překážení, ať už s kontaktem či bez kontaktu s chytačem (který kryje přehoz), nadhazovačem, prvometařem a běžícím pálkařem, kolize, přehozené míče, blokované míče, slezlou nohu z mety při nuceném outu, porušení pravidel o vybavení – pálce, nebezpečnou hru běžícího pálkaře, kontrolu pravidla o jednometrovce – kde byl BP trefen? možné tečování běžícího pálkaře polaři v první polovině metové vzdálenosti (do začátku jednometrovky), pouze nabízíme kolegovi pomoc, pokud jsme o to požádání. Nikdy nedejme najevo žádné názory ohledně kterékoli z výše uvedených okolností a to ani implicitně – řečí těla!
V situaci, kdy máme pouze běžce na první metě a následujeme běžícího pálkaře, musíme být připraveni na situaci, kdy bude druhý příhoz ve vnitřním poli na třetí metu (tj. první příhoz je na první metu na BP) tato situace s druhým příhozem na třetí metu je plně v kompetenci rozhodčího na domácí metě! Pokud máme běžce na druhé nebo na třetí metě, pozorování výše popsaných akcí pro rozhodčího na domácí metě nekončí. Musíme tyto akce pozorovat z bezpečné pozice, tedy tak, abychom nikomu nepřekáželi v postupu po metách. Pro to nám poslouží místo v zámezí u lavičky domácího mužstva (směrem ke třetí metě), zvané „holding zone“. Tento prostor dovoluje rozhodčímu na domácí metě v rychlosti se přesunout buď ke třetí metě, nebo k domácí metě, podle toho, kam míří příhoz. Rozhodčí na domácí metě se musí dívat na domácí metu kvůli dotyku běžce (pro další uplatnění hry na výzvu), mrknout pohledem na situaci na první metě a poté se rychle pohnout do místa v očekávání dalšího potencionálního rozhodnutí. V každém případě musí rozhodčí svou pozorností pokrýt opravdovou plejádu různých věcí, mezi které patří například minutí mety běžci, překážení, bránění, výběhy z met při míči do vzduchu, a čisté a nezáměrné kolize, které občas nastanou.
67
8.1.17 Chycení míče polařem a jeho vyhlašování V našich podmínkách, tedy jak ve dvou, tak třírozhodcovském systému, je vždy za chycení zodpovědný rozhodčí na domácí metě. Je důležité, aby se pohnul z místa za domácí metou, oběhl chytače z jeho levé strany a rychle se dostal (hustle) na místo, kde může spolehlivě pozorovat pokus o chycení. Toto pozorování může vyústit v puštění či odražení míče, line drive, fair/foul – dobrý či špatný odpal, bránění diváka, home run, dvojmetový odpal, nebo mrtvý míč před tím, než se jej dotkne polař. Dobrým příkladem je míč, který se dotkne nejdříve plotu a až poté ho chytí polař, nebo jej polař chytí oproti plotu – tyto situace vyžadují naše přesné pozorování a přesné posouzení. Ujistěme se, že je naše tělo v okamžiku, kry dochází k rozhodné situaci, úplně zastaveno. Poté, po mírné pauze, učiňme a vyhlasme naše rozhodnutí. Pokud je výsledkem našeho pozorování „No catch“, nebo odražený míč („Trapped ball“), musíme si dát záležet, abychom tento fakt dali najevo dostatečně nahlas a „prodali“ naše rozhodnutí, pokud si to situace vyžaduje. Pokaždé si musíme uvědomovat, kde se nacházejí ostatní běžci. Podstatné rovněž je, abychom si za každou cenu udržovali naše čtyři elementy před námi. Nikdy nestůjme tak, aby nám za zády skóroval běžec! Pečlivě pozorujme a ujistěme se, že skutečně došlo k chycení. Mnohokrát již vidíme míč v rukavici a poté odhlédneme, abychom se zaměřili na běžce, a když se podíváme zpět, vidíme, jak nám polař sbírá míč ze země. Nikdy tato rozhodnutí neuspěchejme. Pokud si nejsme jisti, mnohdy nám napomůže „chování“ zúčastněných hráčů, abychom správně vyhodnotili situaci. 8.1.18 Dvojité trefení míče pálkařem / běžícím pálkařem Problém, který jako rozhodčí máme, je, že tato dvojitá trefení jsou v záplavě situací velice těžká na zachycení. Nejčastěji k nim dojde při ulejvce či slapu, ale může k nim dojít i v situaci, kdy pálka, která byla upuštěna a pořád se pohybuje, kontaktuje podruhé míč. Pamatujme – pokud míč trefí podruhé pálku, která není v pohybu a volně leží na zemi, nic se neděje – hra běží dál! Pokud již pálka není v pálkařově držení a trefí míč (pálka je odhozena směrem k míči), je to posuzováno jako vědomé porušení a pálkař je out. Pokud je pálka stále v rukou pálkaře a odpálený míč podruhé trefí pálku, rozhoduje vždy postavení pálkařových chodidel:
Pokud jsou obě nohy stále v pálkařském boxu a odpálený míč trefí znovu pálku či nohy pálkaře, jedná se o foul ball. Pokud je jedna noha mimo pálkařský box v poli (fair territory) a míč trefí tuto nohu (nebo kteroukoliv část těla, která je mimo pálkařské území), je pálkař out. Pokud je jedna noha uvnitř pálkařský box a míč trefí tuto nohu (nebo kteroukoliv část těla, které je stále v páklařském boxu), jedná se o foul ball, i když již pálkař druhou nohou (tou, která trefena nebyla) je ve hřišti. Pokud je jedna noha v zámezí a míč trefí tuto nohu, jedná se o foul ball. Pokud se míč kutálí směrem k pálce, která leží bez hnutí v poli (fair territory) a tuto pálku míč zasáhne, jedná se o dobrý odpal (pokud tento v poli zůstane), pokud se ovšem po nárazu do ležící pálky dokutálí do zámezí (foul territory), kde se buď zastaví, nebo se ho dotkne polař, jedná se o foul ball. Pokud se míč kutálí směrem k pálce, která leží v zámezí (foul territory) a tuto pálku míč zasáhne, jedná se o foul ball ihned a proto není důležité, jestli se poté vykutálí do pole.
Poznamenejme si, že metový rozhodčí v žádném případě a nikdy nemůže vyhlásit ze své pozice (vzdálen od situace nejméně 23 metrů) pálkaře out za trefení mimo box! Rozhodčí v poli pouze signalizuje mrtvý míč, pokud vidí, že došlo ke kontaktu a to vždy, když takovou věc zaznamená – nečeká na rozhodčího za domácí metou. To, jestli bude pálkař out či nikoliv, záleží pouze a výhradně na rozhodčím na domácí metě. Out je vyhlášen pouze v případě, když si je rozhodčí jistý, že došlo ke kontaktu mimo box. V žádném případě out nehádá. Pokud má pochybnosti, jedná se vždy o foul ball.
68
8.1.19 Trefení pálkaře nadhozeným míčem Pálkaři je při trefení nadhozem pokaždé udělena první meta (neplatí, pokud se pálkař VŮBEC nepokusil uhnout) a nezáleží na tom, jestli jej míč trefil naplno do zad, či zdali jen škrtnul o uniformu. Proto bychom neměli pálkařům dovolit nosit volné uniformy a vlající bundy. Preventivní rozhodování nám velí, že pokud dojde ke „škrtnutí“ míče o uniformu, měli bychom toto vyhlášení „prodat“. Okamžitě hlásíme „deadball“. Pálkaři ovšem nemůže být první meta přiznána, pokud nadhozený míč, který jej trefil, byl ve strike zóně. To nastane, pokud je pálkař nad metou, snaží se stínit chytači, nebo nutí nadhazovače, aby házel outside. Pokud pálkař na nadhozený míč, který jej trefí, švihne, jde rovněž o strike. Pokud jde o třetí strike, jedná se o „dead ball“ a „strike“. 8.1.20 Strike zóna – správné nastavení mysli Abychom přežili hru zvanou softball – fastpitch, musíme správně nastavit šířku strike zóny. Šířku domácí mety zná každý – pro připomenutí, je to přesně 43,18 cm. Při posuzování ovšem musíme vzít v potaz ještě černé okraje mety a velikost míče – mějme na paměti, že stačí, aby nad metou prošla jen určitá část míče, což nám rozšíří strikezonu na 68,58 cm – máme šíři mety – 43,18 cm, dále černé okraje, které jsou cca 2,54 cm na každé straně, tedy 5,08 cm, a šířku míče, která je cca 10,16 cm na každé straně, tedy 20,32 cm. Cílem tohoto počítání je přesvědčit čtenáře, aby do zápasu šli hledat dobré nadhozy. Každý nadhoz je ball, dokud jej rozhodčí za strike neprohlásí. Více dobrých nadhozů znamená méně met zdarma a celé tempo a rytmus zápasu se tím posune. Posunutí míče více dolů (tedy CELÝ MÍČ pod podpaží pálkaře) a zároveň více nahoru (CELÝ MÍČ nad úrovně kolen), žádáme po rozhodčím na domácí metě, aby dal najevo větší konzistentnost – a rozhodovat nadhozy jako strike co nejvíce jak inside, tak outside, nikdy ovšem neposuzovat jako dobré nadhozy, které jsou nad úrovní podpaží pálkaře a pod úrovní kolen. Strany vidí pouze rozhodčí. Míče, které jdou nad podpaží a pod kolena jsou zcela jasně mimo strike zónu – což ostatně vidí všichni, jak lavička, tak diváci. Další faktor při posuzování strike zóny pro dosažení maximální stejnosti v rozhodnutí je ujištění, že vyhlášený strike v první směně je ještě pořád strikem ve směně sedmé. Pokud jsme vysoký nadhoz posoudili jako strike, stejný míč ve stejné výšce je rovněž strikem. Můžete být známí jako rozhodčí s vysokými nadhozy či nízkými nadhozy. Na to se můžou pálkaři a nadhazovači připravit. Nemůžou se ale připravit na nadhoz, který je pokaždé stejně hozen, ale jinak vyhlášen. Nemělo by to ovšem vést k závěrům a omluvám typu: „moje zóna je zde, jsem nižší atd.“ Zóna je pro všechny stejná – tedy tak, jak ji popisují pravidla a výše popsané návody. 8.1.21 Naším cílem je stejnost, tedy konzistentnost rozhodnutí Není většího komplimentu, který nám může být složen stran školitelů, komisařů, či UIC, než: „dobrá práce, byl jsi dnes úplně konzistentní“. Poté slyšet komentáře od ředitele turnaje, koučů, hráčů, diváků a dalších: „díky, pane rozhodčí, dobrá, konzistentní práce.“ Kdykoliv bychom se zeptali jakéhokoliv účastníka hry „Jaká je nejdůležitější kvalita, kterou u rozhodčích vyhledáváme?“ odpovědí nám bude: „Konzistentnost“. Není to slovo, které bychom měli brát na lehkou váhu. Musíme extrémně tvrdě pracovat na tom, abychom si vybudovali reputaci konzistentního rozhodčího. Můžeme jím být byť jen na jeden zápas, den, turnaj, nebo na celou sezónu. Naším cílem by ovšem mělo být dosáhnout konzistentnosti v průběhu celé naší kariéry. Konzistentnost znamená, že stejné situace a nadhozy budou vždy posuzovány stejně. 8.1.22 Rozhodnutí při rozehře na třetí metě Pokud rozhodčí z domácí mety činí rozhodnutí u třetí mety, měl by na to být připraven. Začátek je vždy stejný; v očekávání možné hry se rozhodčí nejprve přesune do „holding zone“, která se nachází v zámezí asi v polovině metové vzdálenosti mezi domácí a třetí metou, kde rozhodčí pozoruje hru, jak se bude dál vyvíjet. Pokud je zde situace, kdy je nutné rozhodnout při tečování na třetí metě, přesune se rozhodčí z 69
„holding zone“ do pole, dostane se asi do poslední třetiny metové vzdálenosti mezi druhou a třetí metou, asi 3,5 až 4 metry od třetí mety, rozhodne a vyhlásí. Důvod, proč by měl být v tento moment rozhodčí uvnitř pole a ne v zámezí, je, že jde o nejlepší pozici pro to, učinit informované rozhodnutí. Pokud dojde k přehozu a míč se dostane za třetího metaře, míč se nachází v zámezí a nemůže tedy dojít k jakémukoliv kontaktu rozhodčího s míčem, běžcem, či polařem. Zde opět používáme teorii inside – outside, tedy je-li míč venku, rozhodčí je vevnitř. Nadto pokud dojde skutečně k přehozu a běžec postupuje směrem k domácí metě, rozhodčí se vyhne kolizi s tímto běžcem. Dalším a velmi důležitým důvodem je, že rozhodnutí na domácí metě je v kompetenci rozhodčího na domácí metě, v tuto chvíli stojícího u mety třetí. Zde však má drobný náskok nad běžcem, zmíněné 4 metry, aby se stihl včas dostat do potřebné pozice u domácí mety a učinit kvalifikované rozhodnutí. 8.1.23 Rundown Pokud dojde k chycení běžce mezi dvěma metami (rundown), je důležité, aby se rozhodčí pohnul do takové pozice, kde bude mít nejlepší výhled pro správné posouzení. Nejčastěji bude v tomto případě nutné dostat se cca 4,5 metru od běžce a pohybovat se rovnoběžně s běžcem podle toho, kam zrovna směřuje. Rozhodčí musí celou dobu sledovat míč, a pokud dojde k pokusu o tečování, rychle se dostat kolem hry tak, aby získal co nejlepší pozorovací úhel. Buďme ve střehu – může dojít k překážení. Většina rundownů je pokrývána pouze jedním rozhodčím, protože se všechno odehraje velmi rychle a není čas, aby se druhý rozhodčí dostal do správné pozice. Pokud je to možné (zejména v systému třech rozhodčích) a jen jedním běžcem na metách, rozhodčí by měli dostat situaci jaksi „do závorek“ tak, jak je popsáno:
Mezi první a druhou metou – rozhodčí z domácí mety je přesunut do pozice po následování běžícího pálkaře blízko první mety, uvnitř pole. Metový rozhodčí se ujímá „vedoucí pozice“ nejblíže druhé mety na vnější straně (směrem do vnějšího pole). Mezi druhou a třetí metou – rozhodčí na domácí metě si zabírá „vedoucí pozici“ nejblíže třetí mety uvnitř pole, a metový rozhodčí metu, na kterou se běžec vrací, tedy metu druhou, z vnější strany (směrem do vnějšího pole) Mezi třetí a domácí metou – rozhodčí na domácí metě si bere „vedoucí pozici“ v zámezí v prodloužení foulballové čáry vedoucí na první metu u domácí mety, metový rozhodčí je uvnitř pole, blízko třetí mety. Ve všech případech je nezbytné, aby mezi sebou rozhodčí komunikovali, např. „mám vedoucí / mám konec“ apod. Tato komunikace je pro týmovou spolupráci opravdu důležitá, neboť zabraňuje dvojitému vyhlášení. Dva rozhodčí by nikdy neměli vyhlašovat jednu situaci, i když jde o stejné vyhlášení. Out vyhlašuje rozhodčí, ke kterému běžec míří.
8.1.24 Skórování bodu při časové hře Jedná se o situaci, kde je třetím outem ve směně tečovaná hra společně s dalším běžcem, který je v dobu tečování v blízkosti domácí mety. V této situaci je kriticky důležité, aby spolu všichni rozhodčí pracovali. Rozhodčí na metě musí svoje rozhodnutí vyhlásit velmi jasně a zřetelně, aby tím pomohl rozhodčímu na domácí metě s tím, zdali k tečování došlo před nebo po tom, co se běžec dotkl domácí mety. Toto vyhlášení je jedinou výjimkou, kdy k němu nedochází po určité prodlevě – následuje IHNED a NEPRODLENĚ po rozhodném tečování s rizikem následné opravy při vypadnutí míče. Rozhodčí na domácí metě poté bez jakéhokoliv rozmýšlení či čekání vyhlásí „Doběh platí“, či „Doběh neplatí“ a informuje o tom zapisovatele, pokud je přítomen a obě družstva, pokud zapisovatel přítomen není. Rozhodčí by si měl být vědom toho, že doběh neplatí, pokud je posledním outem ve směně:
Běžící pálkař, který je outován před tím, než bezpečně (safe) dosáhne první mety. 70
Nucený outu běžce na jakékoliv metě. Běžec, který byl tečován dotykem či hrou na výzvu při živém míči před tím, než se vedoucí běžec dotkl domácí mety. Předchozí běžec byl vyhlášen out jako výsledek hry na výzvu. Poznámka: hra na výzvu může být učiněna i po třetím outu pro účely neuznání bodu.
8.1.25 Tečování na domácí metě V podstatě existují dvě pozice pro posouzení tečování na domácí metě: 1. 2.
V momentě, kdy se vracíme z rozhodování ze třetí mety, jsme uvnitř pole, první metu máme za zády. V momentě, kdy příhoz na domácí metu směřuje z pole (fair territory) ať už z infieldu či outfieldu, stojíme v zámezí, v prodloužení foulballové čáry směřující na první metu, stojíme tedy čelem k první metě.
V případě označeném výše jedničkou, by měl rozhodčí stát uvnitř pole, a pohybem rovnoběžně na spojnici domácí a první mety se dostat na vzdálenost 3,5 – 4 metry od domácí mety, 90 stupňů k dráze běžce. Zastavme se, nohy na šíři ramen, váha na špičkách chodidel. Najděme míč pohledem, učiňme rozhodnutí a vyhlasme jej. Důvod, proč je lepší zůstat uvnitř pole, je, že většina příhozů na domácí metu v tomto okamžiku bude ze zámezí po přehozu. Pokud zůstaneme v poli, dovolí nám to vidět všechny elementy hry přesně před sebou, tedy míč, obránce, běžce a metu. Pro případy, které se stávají nejčastěji a jsou výše označené jako číslo dvě, tedy když příhoz přichází z pole, ať už z vnějšího, či vnitřního, bychom měli být v zámezí, 90 stupňů na dráhu běžce, kousek od rohu pálkařského boxu, který je nejvzdálenější od první mety. Po vyhlášení rozhodnutí by se měl rozhodčí přesunout do holding zone, zatímco stále sleduje míč. Kvůli velké důležitosti a náročnosti tohoto rozhodnutí bychom se měli dostat k situaci a vyhledat míč pohledem. Pokud míč nemůžeme najít, řekněme si o něj: „ukaž míč!“, namiřme na situaci ruku („point“) a dostatečně „prodejme“ naše rozhodnutí. Nikdy ovšem nevyhlašujme „ukaž míč!“ a pak „safe“. 8.1.26 Hry na výzvu na domácí metě V případě, že běžec mine domácí metu a chytač neprovede tečování, měl by rozhodčí počkat delší chvilku s rozhodnutím, aby dal hráčům čas rozehru dokončit – buďto se běžec pokusí dosáhnout na metu, nebo se chytač pokusí běžce tečovt. Pokud není poté žádné tečování provedeno, měl by rozhodčí vyhlásit „safe“. Pokud je dále řádně zahráno na výzvu, vyhlásí rozhodčí běžce „out“ jako výsledek této hry. Důvody, proč je vyžadována výše popsaná procedura: 1. 2. 3.
Rozhodčí nechce dát najevo ani jednomu z týmů, že hra by ještě mohla a měla pokračovat. Na běžce je hleděno, jakoby byl safe, dokud není proveden opak, tedy dokud není vyautován. Pokud ke hře na výzvu nedojde, běžec je safe. Pokud dojde ke správnému uplatnění hry na výzvu, jde o další rozehru, která vyžaduje další rozhodnutí. Právě proto, pokud je běžec po první rozehře tečován, jedná se o OUT jako výsledek druhé rozehry.
8.1.27 Tipy pro zrychlení hry Mezi dlouhodobé záměry pro rozvoj softballu na vrcholné úrovni patří zrychlení hry tak, aby byla zajímavější pro diváky a dala se lépe vysílat ve sportovních přenosech. Zde je pár tipů, jak tomuto záměru pomoci:
71
Udělejme předzápasovou poradu s kouči dříve, než na začátku zápasu (5-7 minut předem postačí). Začínejme zápasy vždy v předem určený čas. Pohybujme se rychle do svých pozic (hustle). Tímto dáváme najevo hráčům, že se mají rovněž pohnout. Nedovolujme nadhazovači, aby se jen tak volně procházel po hřišti, ukazoval a plácal si s polaři a nadevše zdržoval a marnil čas všech zúčastněných poté, co mu byl doručen míč do nadhazovacího kruhu. Ujistěme se, že nadhazovač nadhodí do 20 sekund po přijetí míče. Dostaňme pálkaře do boxu v časovém limitu maximálně 10 sekund. Nenechme pálkaře, aby zdržovali hru, jedna noha musí zůstat v boxu, pokud nenastane jedna z výjimek popsaných v pravidlech. Promluvme si s koučem, pokud se nám zdá, že dává signály moc pomalu (či chytač dává signály nadhazovači moc pomalu). Popohánějme hráče, kdykoliv je to nutné. Nedovolme moc dlouhé porady. Pracujme s kolegy na zrychlení hry. Doporučujme používání dočasného běžce. Aplikujme pravidlo o jednom nadhozu na rozcvičení, pokud není pravidla využito. Vyžadujme náhradního hráče pro chycení nadhozů na rozcvičení, pokud není chytač připraven. Tento náhradník musí mít masku jako chytač, jinak mu nemůžeme dovolit chytat cvičné nadhozy. Pokud náhradník nepřijde, nemá helmu, či má helmu pro tento účel nepoužitelnou, limitujme nadhazovači nadhozy na rozcvičení. Tento čas je pro něj, nikoliv pro chytače!
8.1.28 Důležité rady pro rozhodčí na domácí metě
Ve chvíli, kdy dostaneme na předzápasové schůzce s kouči pálkařské pořadí na line-upu, zkontrolujme jej a ujistěme se, že obsahuje jména, čísla a pozice. Vysvětleme územní pravidla oběma koučům tak, aby bylo jejich chápání stejné jako vaše a vašich kolegů. Udržujme domácí metu vždy čistou, a pokud jí ometáme, máme vždy zadní část těla otočenou směrem k nadhazovači. Metu ometáme vždy s rychlostí a nadšením. Čas, při kterém ometáme domácí metu, můžeme diplomaticky využít na kulantní upozornění chytače (resp. nadhazovače jeho prostřednictvím) či pálkaře, že se mají určitých činností vyvarovat. Říkáme pouze „ball“. Pálkař musí vědět, kolik má špatných nadhozů. Nikdy neříkáme „ball four“, nebo – „meta“ a neukazujeme směrem k první metě. Při čtvrtém ballu nikdy neukazujeme nic. Říkáme pouze „strike“. Pokud jde o třetí strike, měl by být důraz na tomto třetím „strike“. Je doporučeno neříkat „strike out“, lepší je „strike-three“. Chytač může míč upustit! Hlášení třetího striku je velmi důležité, toto vyhlášení by však nikdy nemělo zostudit či ztrapnit pálkaře. Používáme signál, který odráží důležitost, náročnost a těsnost momentu. Nikdy NEUKAZUJEME, kudy šel nadhoz. Rozhodčí na domácí metě má výhradní kompetenci pro vyhlašování, zdali je odpal dobrý, či špatný. Pokud jsme dotázáni chytačem, jdeme se vždy na „swing“ zeptat. Ujistěme se, že máme dobrý úhel pro pozorování rozehry, pokud je běžec u domácí mety a zároveň dochází k tečování jiného běžce v případě dvou outů. Poté nahlásíme, zdali bod platí, či nikoliv. Při homerunu za plot, kdy spoluhráči vybíhají z lavičky pro účel oslavy u domácí mety, by měl rozhodčí zůstat v zámezí, udržovat pálkařovy (resp. běžcovy) spoluhráče mimo prostor domácí
72
mety, aby viděl, zdali pálkař šlápl metu a zdali mu před tím někdo fyzicky nepomáhal. Poté, co se pálkař dotkne domácí mety, pouze dáme nový míč do hry a připravíme se na další rozehru. Pokud je míč z luftu chycen bez většího úsilí, není nikdo na metách a vše je jasné, dáváme pouze signál rukou pro out. Nikdy zbytečně nezastavujeme nadhazovače povelem „neházej!“. Většina nadhazovačů čeká do té doby, dokud není pálkař připraven. Používejme tento signál, abychom kontrolovali pouze situace, které si kontrolu vyžadují. Nikdy jej nepoužívejme pro to, abychom se my dostali na místo za chytačem. Nedovolme, aby na nás někdo čekal. Dívejme se, zdali běžci šlapou mety. Zapisujme si všechny porady do line-upu. Střídání hlásíme buď oficiálnímu zapisovateli, nebo oběma dugoutům. Komunikujme pravidelně se svými kolegy. Pokaždé musíme vědět, jaký je stav nadhozů a kde se nacházejí běžci. Předvídejme, ale nepředpokládejme! Úspěch znamená 1% inspirace a 99% přípravy!
8.2 Mechanika pro rozhodčího na metách 8.2.1 Technika rozhodování na metách Stejně jako rozhodčí na domácí metě, i rozhodčí v poli by se měl soustředit na každý nadhoz a být připraven na jakoukoliv rozehru. Měl by se dívat a vidět nesprávné nadhozy. Pokud je odpálen těžký míč do zámezí dále od domácí mety, měl by se přesunout co nejblíže polaři, jak jen to situace na metách dovoluje, aby co nejvíce pomohl kolegovi na domácí metě. Měl by být připraven na swing i na trefení pálkaře. Očekávat možné pick-offy na metách. Mezi rozehrami, nebo lépe mezi každým nadhozem, musí rozhodčí v poli zůstat ve střehu v očekávání jakékoliv situace či rozehry. Musí si být vědom toho, že rozhodování – ať už na metě domácí či v poli- vyžaduje maximální soustředění, nepodmíněnou pozornost a celou energii až do posledního outu zápasu. Buďme ve střehu celý čas zápasu, pracujme na správných úhlech pro pozorování. Nenechme situaci „otevřenou“ a zejména nenechme, aby tuto situaci vyhlašoval za nás kouč. Při těsné situaci „prodejme“ rozhodnutí, ale při jasné a rutinní rozehře je jasný a rutinní signál vše, co je potřebné. Buďme vždy na špičkách. Mysleme jako hráči a nebudeme překvapeni. Kdykoliv je to možné, činíme rozhodnutí ze setové pozice. Nedáváme hlasový signál ani signál rukou do té doby, než bezpečně víme, že je běžec out či safe a dokud polař nemá kontrolu nad míčem. Tím eliminujeme „dvojitá“ vyhlášení, nebo známá „out-tedy-safe“ rozhodnutí. Vždy sledujme míč. Musíme vždy vědět, kde se míč nachází a kdo jej měl jako poslední. 8.2.2 Rozhodnutí na metách Rozhodčí v poli dává najevo své rozhodnutí simultánně (tedy současně) hlasovým projevem zároveň se signalizací tělem. Rozhodčí signalizuje safe, pokud se běžec dostal na metu. Důraz je kladen na slovo SAFE zároveň s rozpažením obou rukou. Při vyhlašování běžce out, je pohyb ruky v sevření („hammer“) kombinován zároveň s vyslovením slova „out“. A pokud jde o těsnou situaci, rozhodčí rozhodnutí „prodá“ signálem „overhand“ zároveň s důrazným zvoláním „out“. Pokusy o krádež, pokusy o získání více met při metovém odpalu, těsné nucené situace, většina rundownů a téměř všechna tečování jsou těsnými situacemi – a jejich rozhodování a vyhlášení by se dle toho mělo řídit. Pokud rozhodčí vyhlašuje běžce out po hře na výzvu, overhand out je na místě. Pro poměrně těsné nucené outy, otevřená tečování a rundowny s jasnějším tečováním užíváme jakýsi střední důraz na vyhlášení. Plnou energii si schováváme na ty situace, které jsou opravdu těsné.
73
Dvojitá vyhlášení, jako „out-safe“, nebo „safe-out“ jsou výsledkem špatného časování. Pokud situaci věnujeme jen mírnou pauzu mezi rozhodnutím a vyhlášením a dovolíme si tím vytvořit jakýsi mentální obraz o situaci či „orlí zrak“, nikdy již nebudeme muset naše rozhodnutí opravovat. Metodika je – ROZEHRA – PAUZA – VYHLÁŠENÍ! Nikdy nemůžeme situaci správně posoudit, pokud nemáme dobré časování. Dobrý úsudek a dobré časování jdou vždy ruku v ruce. V případě, kdy je běžící pálkař vyautován na první metě po odpalu po zemi tak říkajíc „o tatru s pískem“, není potřeba víc, než jen rutinního vyhlášení. Naopak rozhodnutí, které budí zdání rutinní situace, ale je přítomen nějaký nepříjemný element typu slezlé nohy z mety, tečování rukavicí bez míče nebo minutí běžce musí být vždy vyhlášeno jako těsná situace – musí tedy jít o „prodané rozhodnutí“. V situacích, kdy je snaha o pick-off běžce, používáme rutinní signály, pokud situace není těsná. Poté si musíme dát velmi záležet, abychom rozhodnutí „prodali“ a užili například overhand out. Správný úhel znamená vidět všechny elementy před sebou, tedy míč, metu, polaře a běžce. Pokud pozorujeme tečování při slajdu, je důležité vidět metu. Pokud pozorujeme nucené outy, udržujeme pohled na metě a periferně sledujeme míč, jak udeří do rukavice, a necháme, aby nás míč vtáhl do hry. Poznámka: mějme vždy přehled, odkud je míč přihozen. Nikdy nespouštějme hráče, který míč hází, z pohledu, dokud míč skutečně nevypustí z ruky – nechme míč, aby nás vtáhl do příslušné rozehry. Správný a rychlý pohyb (hustle) je neodmyslitelnou součástí správného rozhodování na metách. Nadto jde především o vědomé používání takovéhoto pohybu, než pohyb sám o sobě. Běhání bez cíle není „hustle“, nebo alespoň ne produktivní. Dobrý rozhodčí si vždy najde pozici pro nejlepší úhel, i když to není nikým doceněno do té doby, dokud něco nevyhlásí. 8.2.3 Zvládání náležitostí při nuceném outu a tečování Jsou tu dvě situace, které musí rozhodčí v poli bezpodmínečně zvládnout při cestě za úspěchem. Za prvé, nucený out a za druhé, tečování. Pro účely této Příručky je popisován pouze nucený out na první metě, navzdory tomu, následující principy platí obdobně pro hry na ostatních metách. 8.2.4 Nucený out V momentě, kdy došlo k odpalu a polař se posouvá do pozice při sbírání míče, rozhodčí na metě by se měl posunout do jedné z doporučených pozic popsaných výše. Pro připomenutí je to 90 stupňů k dráze příhozu. Na první metě ovšem platí, že by se rozhodčí neměl dostat dále, než 45 stupňů od čáry oddělující pole od zámezí. V momentě, kdy polař vypouští míč z házecí ruky, teprve poté se rozhodčí otočí pohled směrem k metě – nechme míč, aby nás vtáhnul do situace, není rozehry bez míče. V tomto momentu by se měl rozhodčí soustředit na metu:
Dotkl se jí běžec? Byl na ní polař poté, co chytnul míč? Byl míč zpracován? Nežongloval s ním polař?
Pro dosažení dobré koncentrace a ideální polohy by měl být rozhodčí od mety vzdálen na 6-7,5 metru. Zatímco se koncentruje na metu, měl by periferně vidět běžce, jak běží v jednometrovce a ve stejnou chvíli polaře, jak chytá míč. Pozice moc blízko k metě nám zkomplikuje plné pokrytí situace, zúží nám zorné pole a může způsobit velké potíže při posouzení. Dalším důležitým elementem pro tyto případy je zvuk. Zatímco se koncentrujeme na metu a periferně pozorujeme, jak se hra vyvíjí, zvuk míče, jak naráží do rukavice, nám pomáhá rozeznat, kdo byl první – míč, nebo noha běžícího pálkaře. Nikdy bychom ovšem neměli spouštět míč z očí a spolehnout se jen na
74
zvukový podnět – například v dobře divácky obsazených zápasech, kde není slyšet vlastního signálu, nám je tato pomůcka k ničemu. Pokud jsou výše popsané mechaniky provedeny, jediné, co nám zbývá, je časování pro to, abychom si mohly udělat jasný mentální obrázek o tom, co se seběhlo – zde je prostor pro zmiňovanou pauzu před vyhlášením rozhodnutí. Pamatujme však – jedná se o kontrolovanou a vědomou pauzu, jakési otálení, nikoliv o zpoždění. Příliš dlouhá pauza vyvolává zdání, že jde o slabého rozhodčího, který není příliš rozhodný. Musíme věnovat větší zamyšlení času, který uplyne mezi situací a vyhlášením – tento čas musí být vždy konzistentně stejný. Pokud jsme při každém rozhodnutí moc rychlí a pak při jedné konkrétní situaci nám váhání trvá neúměrně dlouho, bude se to hráčům a divákům jevit tak, že nevíme a hádáme. Zpomalme při našem časování rozhodnutí a nevyhlašujme nic, dokud není rozehra skončena a buďme při tom vždy stejně konzistentní. V momentě, kdy rozhodčí vypozoroval hru až do jejího konce, učinil mírnou pauzu a zná výsledek rozehry, je čas, aby vyhlásil své rozhodnutí signalizací pro „out“ či „safe“. Je důležité, abychom si uvědomili důležité základní postuláty a jak tyto postuláty na sebe reagují. Ukažme si to na příkladu: uváděli jsme, jak vypadá primární pozice a správná vzdálenosti při posuzování nucených outů, jak je při různé vzdálenosti různé periferní vidění. Pokud se ocitneme v pozici, kde přímo „dýcháme“ nad situací nuceného outu (jsme moc blízko) a začneme se soustředit na metu, musíme poté fyzicky zvednout hlavu pro to, abychom viděli, zdali má polař míč v rukavici. V tu chvíli ale nevidíme, jestli má polař nohu na metě. V momentě tohoto chaosu již může běžec být za metou. Pokud však dodržíme správnou ohniskovou vzdálenost, periferní vidění nám umožní vidět celou situaci jako celek, což nám velmi ulehčí naší práci. Při nucené hře na první metě platí tato pravidla: 1.
2. 3. 4.
Na všechny míče odpálené přímo do země do vnitřního pole by se měl rozhodčí dostat do úhlu 90 stupňů k dráze příhozu. Jako vhodná pomůcka mohou sloužit ramena prvního metaře. V zásadě platí, že by mělo pravé rameno prvního metaře mířit na rozhodčího. Vzdálenost je stejná, jako před nadhozem, tedy 6-7,5 metru. Ačkoliv platí výše zmíněná poučka o 90 stupních, rozhodčí by se neměl dostat dále, než na 45 stupňů od foulballové čáry ať už do pole, či do zámezí. Pro ilustraci: a. Míč po odpalu míří na třetího metaře, který bude přihazovat na nucený out na první metě. Rozhodčí by se měl dostat na 90 stupňů k jeho příhozu. Nesmí se ovšem vytočit příliš tak, aby nebyl dále, než 45 stupňů od foulballové čáry. Udělá tedy několik kroků do pole, aby získal správný úhel. b. Míč po odpalu míří na spojku, která bude přihazovat na nucený out na první metě. Rozhodčí by se měl dostat na 90 stupňů k jeho příhozu. Rozhodčí si vyměří pohledem (bleskový odhad) přibližnou pozici a udělá pár kroků směrem do pole. c. Míč po odpalu míří na druhého metaře (mezi první a druhou metou). Rozhodčí by se měl dostat na 90 stupňů k jeho příhozu. Vzhledem k tomu, že bude příhoz přibližně z pravého úhlu na dráhu běžce, udělá rozhodčí pouze malý krok nedaleko foulballové čáry. d. Pokud to situace vyžaduje, může rozhodčí použít úhel k příhozu v zámezí. Neměl by ovšem nijak bránit hře a musí se postavit tak, aby mu nic nezakrývalo výhled.
8.2.5 Tečování Mnoho z pravidel, která jsou zmiňována výše pro použití při nucených hrách, platí rovněž pro tečování.Mezi tato patří například pozice, úhel a periferní pozorování, speciálně dle povahy hry. Bez 75
ohledu na to, největším rozdílem je, že u tečování vyžadujeme, abychom rozhodnutí učinili přímo „s nosem na tečování“. Jak se hra vyvíjí, zůstáváme pár kroků pozadu a držíme si všechny čtyři elementy před sebou – tedy míč, polaře, běžce a metu, jakož i přibližné místo, kde se tyto elementy střetnou. V momentě, kdy je běžec a míč blízko zmíněného místa, pohneme se směrem k tomuto místu. Dostaňme se přibližně na 4-4,5 metru od místa tečování a nechme, aby nás moment „vtáhl“ do tečování. Nejčastěji je nejlepším úhlem 90 stupňů k dráze běžce, jen kousek před metou směrem k místu, odkud běží. 8.2.5.1 Primární pozice pro tečování na první metě Kolem každé mety je celé spektrum primárních pozic. Pohybem rovnoběžně k dráze běžce se nám podaří vždy dostat do jedné z těchto primárních pozic, ze kterých se můžeme dostat k místu vyhlašování. Měli bychom naši primární pozici získat pro každou rozehru. Každá rozehra zároveň končí v naší primární pozici pro rozehru následující. V pozorovacím úhlu by nám nemělo nic bránit ve výhledu. Nikdy bychom se tedy neměli dostat do místa, kde je polař a běžec mezi námi a místem tečování. Dobrý pozorovací úhel se může změnit například tím, že běžec provede slajd z jiné strany mety, než na který jsme připraveni. Pokud se nám změní úhel, musíme změnit své postavení. V okamžiku, kdy jsme nechali hru vyvinout a přesunuli se blíže k situaci, soustředíme se na to, zdali byl dotyk míčem či rukavicí s míčem aplikován před tím, než se běžec dostal na metu. Pokud to běžec stihl, rozehra je u konce. Pokud běžec metu přeslajduje a skončí mimo, počkáme moment před vyhlášením a poté ukážeme signál pro „safe“. Rovněž pokud se běžec zvedá ze země po slajdu a ztratí kontakt s metou, jedná se o další situaci, na kterou musíme být připraveni. Na druhou stranu, rozhodnutí o outu je náročnější a více kritické. Není nic trapnějšího, než situace, kdy rozhodčí vyhlásí po těsné situaci „out“ s patřičným důrazem, aby pak mohl sledovat, jak se míč vykutálí zpod běžce. Pokud polař stihne tečovat běžce před tím, než se běžec dostal bezpečně na metu, udělejme kvalitní pauzu (časování popsané výše). Ujistěme se, že má polař míč, zaměřme/ukažme (point) na míč či rukavici a proveďme silný „overhand out“. V situaci, kdy nám dobrý slajd běžce zakryje výhled a my NEMŮŽEME vidět míč po tečování (tedy zdali zůstal v rukavici polaře), nevyhlašujeme rozhodnutí do té doby, dokud míč neuvidíme. Pokud je to nutné, vyžádejme si míč „Show me the ball“ nebo „ukaž míč“. Při tomto zvolání musíme ukázat (point) na polaře, ideálně levou rukou, zároveň co se pohybujeme okolo situace a hledáme míč. Pokud již vidíme míč, vyhlasme rozhodnutí kvalitním overhand signálem. Ujistěme se, že při vyhlašování neuhneme hlavou od situace. Pomatujme: musíme vždy NAJÍT MÍČ. Pohyb a přizpůsobení se je důležité. Nikdy se nesmíme „zakopat“ jako tank na jednom místě. Pohyb je důležitý. Pokud se změní okolnosti, změňme postavení. 8.2.6 Polař není na metě Velmi často nám sama hra naznačí, že máme svoje rozhodnutí „prodat“. Například – prvometař se vytahuje z mety při příhozu na nucený out – a úplně ztratí s metou kontakt. Může být všem docela zřejmé, že míč se časově na metu dostal dříve, než běžec, my ovšem vidíme, že se polař mety nedotýkal. Zde je třeba přemýšlet, co je naší prioritou. Pokud je naší prioritou, aby všichni věděli, že safe není za časovost, ale za nohu slezlou z mety, musíme nejdříve vykročit směrem k situaci, ukázat na ní a hlasitě a přesvědčivě zvolat „OFFF“ s následným signálem pro safe – „prodat“ naše přesvědčení o správnosti. Pokud naopak použijeme rutinní a laxní signál, budíme zdání, že jsme prostě jen tuto situaci neviděli a zmeškali. 8.2.7 Tečování tažením (swipe) Stejná situace nastává při tom, kdy špatný příhoz donutí polaře, aby z mety slezl (například na první metě směrem podél čáry k domácí metě). Polař míč “zázrakem“ chytí a pokusí se o tečování běžícího pálkaře švihnutím ruky s míčem před tím, než běžící pálkař doběhne na první metu. Přemýšlejme o prioritách – jak byl tento out zaznamenán? Běžnou a rutinní hrou, nebo speciálním pohybem polaře? 76
Out nikdy nehádáme. Je to stejné jako se strikem. Pokud jej nevidíme, nemůžeme rozhodnout o outu, jedná se o safe. Nevidíme-li strike, je to ball. Pokud byl běžec rychlejší než míč, nikdy nechoďme ke kolegovi žádat o pomoc. Vidíme-li polaře mimo metu, změňme pozici tak, abychom mohli tečování vidět – může pomoci lehké snížení či nahnutí se směrem k situaci. Tyto pohyby nám nejenom pomohou lépe situaci vyhodnotit, pomohou nám rovněž lépe situaci „prodat“. Pokud jsme si jistí, že k tečování došlo, ukážeme směrem k situaci (point) levou rukou a užitím jednoslovného povelu „TAGGGGG“ (dotyk) a dokončíme signálem pro „prodaný“ out. Pokud si nejsme jistí nebo víme, že k dotyku nedošlo, ukázání (point) by mělo být doprovázeno povelem „NOOO!“ a dokončené pouze rozpažením rukou, jako při safe. 8.2.8 Jednoslovné signály V jednoduchosti je síla. Snažme se být úsporní a ekonomičtí v našich pohybech. Užívejme převážně jednoslovné povely, jakými jsou:
„SWING?“, ptáme-li se kolegy na to, zdali pálkař švihl, či nikoliv. Rozhodnutí kolegy neopakujeme. Jen před dalším nadhozem ukážeme stav nadhozů. „YES!“, odpovídáme-li na otázku na swing. „NOO!“, pokud dojde k minutí běžce při tečování, následuje silný signál pro safe. Rovněž říkáme „NO“ při odpovědi na swing, pokud si myslíme, že pálkař nešvihl, opět se signálem pro „safe“. „TAGGG“, došlo-li k tečování. Následuje overhand out. „OFFF“, pokud polař sleze z mety při nuceném autování. Následuje „prodaný“ safe. „MÍÍÍČ?“, pokud chceme, aby nám polař ukázal míč, nemůžeme-li ho po kolizi najít. Následuje overhand.
8.2.9 Teorie inside – outside Tato teorie je jednoduchá, v praxi ovšem velmi opomíjená zejména díky náročnosti vzdálenosti, kterou musí rozhodčí překonat. Teorie je jednoduchá: je-li míč odpálen do blízkosti vnitřního pole – prostoru vymezeném antukou – rozhodčí zůstává venku – OUTSIDE. Ve většině případů, je-li míč odpálen do vnějšku, mimo prostor vymezeny antukou, tedy na trávu, přesouvá se rozhodčí dovnitř, tedy INSIDE. Důvod je rovněž velmi jednoduchý. Čtyři elementy. Musíme mít míč, běžce, obránce a metu před sebou v momentě, kdy se tyto elementy dostanou do vzájemné blízkosti. 8.2.10 Valčík do leva Klíčem ke zvládnutí teorie inside-outside je pohyb, který je podobný tanečním krokům. Jedná se o pohyb, kterým se rozhodčí v poli dostává ze své pozice dovnitř pole. Pokud je míč odpálen na trávu, musíme se dostat do vnitřního pole, cestou ovšem musíme zvládnout pozorovat, jestli běžec šlape metu a jestli mu není překáženo – v tomto pohybu však musíme dávat pozor, abychom se s nikým nestřetli a stále měli jasnou představu, kde se v danou chvíli nachází míč. Zároveň s pohybem směrem do hřiště bychom měli pozorovat běžce a po oku sledovat míč. Ve chvíli, kdy jsme se dostali do vnitřního pole za spojnici první a druhé mety děláme otočku čelem k první metě (valčík do leva), dívaje se na to, zdali běžec šlape metu a není mu překáženo a dále pokračovat rovnoběžně s dráhou běžce. 8.2.11 Jednometrovka Porušení pravidla o jednometrovce je jedním z exemplárních příkladů bránění ve hře a je na rozhodčím, aby z této nežádoucí záležitosti vyvodil důsledky. Měl by vykročit směrem ke hře, ruce vytrčit do vzduchu a hlasitě a opakovaně volat „DEADBALL“ do té doby, dokud není hra zastavena. Učiníme krok směrem ke hře, ukážeme levou rukou (point) na místo, kde došlo k bránění, a následujeme
77
overhand outem. Po vyhlášení musíme zajistit, aby se běžci vrátili na metu, kterou legálně drželi v okamžiku bránění. 8.2.12 Výběh z metové dráhy Výběh běžce z metové dráhy za účelem vyhnutí se tečování NEZNAMENÁ mrtvý míč. Rozhodčí by měl ukázat na běžce levou rukou, tím signalizovat, že běžec porušil pravidla (tím, že běží mimo metovou dráhu a vyhýbá se nevyhnutelnému tečování) a následovat overhand outem, pokud to situace vyžaduje. Další běžci mohou volně postupovat po metách, neboť je míč ve hře. Rozhodčí by měli být připraveni reagovat na další rozehry. 8.2.13 Bránění Bránění znamená vždy mrtvý míč. Pro situace, kde dojde k bránění, by měl být užit hlasitý a důrazný signál „DEADBALL“ společně se vzpažením obou rukou nad hlavu. Je důležité přiblížit se k situaci pár kroky a vzít pomyslné otěže – zastavit okamžitě další hru, neboť další hra snižuje důvěru rozhodnutí a vyvolává zmatek. Při vyhlášení bránění musí být bezpodmínečně dodrženy tři věci: 1. 2. 3.
Míč je mrtvý, Je vyhlášen out provinivšího se hráče, Všichni běžci se musí vrátit na metu, kterou drželi v okamžiku bránění. Pokud bránění způsobil běžící pálkař, všichni se vrací na metu, kterou drželi v okamžiku nadhozu.
8.2.14 Překážení, naznačené tečování /(fake tag) Překážení znamená dočasně mrtvý míč, který dovoluje jak hráči, kterému bylo překáženo, tak ostatním běžcům, aby dále postupovali. Je to konání polaře, který stojí v metové dráze bez míče a nesnaží se zpracovat odpálený míč a který zpomalí postup běžce. Rozhodčí držením signálu pro dočasně mrtvý míč chrání běžce až do okamžiku dosažení mety, které by dle názoru rozhodčího běžec dosáhl, kdyby bývalo k překážení nedošlo. Jedná se tedy výhradně o posouzení rozhodčího. Pokud je na takto chráněného hráče hráno před dosažením příslušné mety a míč je v držení polaře, je vyhlášen mrtvý míč a běžci jsou přiděleny příslušné mety. Pokud však běžec pokračuje nad mety, kterých by dosáhl, nebýt překážení, není již chráněn a může být autován, přičemž míč zůstává ve hře. Je nutné zmínit, že pravidlo, že „běžec nemůže být vyhlášen out mezi metami, kde mu bylo překáženo“ neplatí, došlo-li k dalšímu porušení jiného pravidla (například neoprávněný výběh z mety při míči do vzduchu, jestli by se dle názoru rozhodčího běžec nestihl vrátit, je i přesto out, stejná věc platí při minutí mety apod.). Pokud však k výše uvedenému nedošlo, běžec skutečně nemůže být vyhlášen out mezi metami, kde mu bylo překáženo. Je tedy mezi těmito metami chráněn. Pokud má rozhodčí za to, že by mety, o kterou usiluje, nedosáhl, vrátí ho na metu původní. Polař nemůže naznačovat tečování běžce, který postupuje nebo se vrací na metu, bez toho, aby měl míč. Jedná se o překážení. Běžci je přiznána meta, které by, nebýt naznačeného tečování, dosáhl. Toto překážení vyústí ve vyloučení hráče, který naznačoval tečování bez míče. 8.2.15 Překážení chytače Pokud chytač ovlivní pálkařovo vystoupení na pálce tím, že se při švihu dotkne pálky či tím, že drží rukavici nad domácí metou a pálka tuto rukavici zasáhne ať už při švihu samotném, či ve zpětném pohybu, je pálkaři přiznána první meta. Jedná se o dočasně mrtvý míč. Pokud pálkař míč přes překážení kontaktuje, dostane se na první metu a všichni hráči se posunou alespoň o jednu metu, hraje se, jakoby
78
překážení nenastalo. Rovněž dojde ke zrušení důsledku překážení chytače, pokud si kouč družstva v útoku zvolí, že bere výsledek rozehry, raději než důsledek překážení. 8.2.16 Kolize Pouhý fakt, že dojde ke kontaktu hráče v obraně a běžce, nemusí nutně znamenat, že jde o překážení či bránění. Kolize je jednou z těchto situací. 8.2.17 Nesprávný nadhoz (illegal pitch) Důraz je dán zejména na to, že si rozhodčí v poli musí být vědom rozdělení kompetencí při vyhlašování nesprávných nadhozů. Rozhodčí v poli má ze své pozice „ze strany“ dobrý výhled, co se děje před a za nadhazovací metou. To znamená, že je tento rozhodčí zodpovědný za posouzení správnosti či nesprávnosti jakéhokoliv pohybu, který se týká odrazu nohou – noha na metě vepředu i vzadu, předkrok, zákrok. Pokud je nadhoz posouzen jako nesprávný, je vyhlášen dočasně mrtvý míč společně se zvoláním „illegal pitch“. Necháme hru dokončit a poté aplikujeme důsledky. 8.2.18 Důležité rady pro rozhodčí na metách
Pohybujme se! (hustle) Když stojíme v poli za první nebo třetí metou, měli bychom stát ve správné vzdálenosti. Pohybujme se vstříc všem situacím, při nadhozu, odpalu a příhozu. Všechny situace vyhlašujme v poli (fair territory) s výjimkou situací, které nás donutí být v zámezí. Nikdy nevyhlašujme naše rozhodnutí, dokud není hra u konce či míč v rukavici. Nikdy nedovolme, aby naše rozhodnutí vyhlašovali hráči či kouči. Ujistěme se, že jsou všechny mety (včetně nadhazovací) čisté. Po každé půlsměně běžíme k nadhazovací metě, očistíme jí a běžíme na místo, kde máme mezi směnami být. Nikdy „neprodáváme“ jasné outy, safe… V případě přehozu není nutné vyhlašovat safe. Pokud je míč odpálen do vzduchu směrem do vnějšího pole a běžci jsou na metách, postavme se tak, abychom viděli jak místo chycení, tak běžce startujícího z mety. Pozorujme, zdali běžci šlapou mety. Zastavme běžce, pokud je míč mrtvý či mimo hřiště. Buďme vždy v pozici, kde nikomu nepřekážíme ani nebráníme ve výhledu. Pokud nás polaři žádají o posunutí, učiňme to. Nikdy se nepřemisťujeme z místa na místo chůzí. Běhejme (hustle) a hráči nás budou následovat. Nezáleží na tom, zdali jsou běžci na metách, či nikoliv, rozhodčí startuje vždy z připravené pozice. Těsné situace si vyžadují důrazná a silná vyhlášení. Při rundownu patří vyhlášení rozhodčímu, k němuž hráč směřuje. Nedotýkejme se míčů, které nám polaři podávají. Není jistota, že jsou tři outy. Přemýšlejme o další možné hře a buďme na ni připraveni. Při vyhlašování „time“ kvůli zranění zůstaňme v blízkosti zraněného hráče do příchodu kouče, pak se o kousek vzdalme. Vyhlášení kolegů nikdy neopakujeme („nezrcadlíme“), kromě nesprávných nadhozů. Rozhodnutí o odpalu (dobrý, špatný, mrtvý míč, homerun, out) je výhradně rozhodčího na domácí metě. Jedinou výjimkou je trefení pálkaře vlastním odpalem, pokud ho rozhodčí na domácí metě nevidí. Buďme připraveni vyhlašovat nesprávné nadhozy. Dejme si pozor na pozici běžců. Pokud přijde přehoz, víme, kam běžce posunout. Dívejme se na každý pohyb pálkaře. Rozhodněme, zda se jedná o švih, pokud jsme o to požádáni. Dívejme se na trefení pálkaře nadhozem, ihned signalizujme mrtvý míč. Dívejme se na předčasné výběhy. 79
Dívejme se na bránění. Dívejme se na překážení. Podporujme a pomáhejme rozhodčímu na domácí metě.
A to nejdůležitější: pořád sledujme míč a mějme za každé situace přehled, kde se míč nachází!
80
81
