4. Malé dítě s ekzémem v obličeji

4. Malé dítě s ekzémem v obličeji. Jednoho zimního měsíce se objednala do mé ordinace alternativní medicíny asi 35 letá matka s svou ročním synkem, který prý trpí od narození atopickým ekzémem. Prý byla tato matka na klinice kožní hospitalizována i s dítětem po dobu 3 měsíců, a ekzém se nezlepšuje, prý se jí zdá, že je ještě horší jak byl původně. Dítě užívalo i kortikoidy, což jsou silně protialergické léky s nepříznivým hormonálním účinkem. Jako lékař jsem na ledacos zvyklý, ale když jsem se poprvé v ordinaci podíval do obličeje přineseného chlapečka tohoto, ztvrdly mi rysy i v obličeji. Doslova jsem se až ulekl, protože jsem viděl obličej plný strupů, hnisu a krve, jak pro silné svědění si toto chlapeček , jménem Petr , škrabal svými prstíky obou rukou. Matka plakala a prosila mne, abych něco udělal, že ona také trpí a zvláště když vidí, že se tomuto jejímu Petříkovi nedá pomoci. Nic jsem raději této ženě nesliboval. S chlapcem byla dobrá spolupráce, rozuměl mi a když jsem si sundal bílý plášť, protože odporoval spolupracovat, dokud jsem měl na sobě lékařský stejnokrok, měl totiž svoje zkušenosti s bílými plášti. Petřík si držel v klidu prstíky rukou a já mohl udělat detailně EAV vyšetření. Během tohoto vyšetření jsem zjistil, že dítě je silně alergické na betalacto-globulin, který je obsažen v kravském mléce. vysvětlil jsem matce dítěte, že i telátko má 4 žaludky, aby dobře strávilo mléko od své matky. Vedle přísné navržené diety, která striktně vyloučila používání kravského mléka v jakékoliv formě ( síry, tvaroh, sušené mléko, čokoláda,atd.), spolu s homeopatickými navrženými a předepsanými léky došlo již během 2 měsíců ke značnému zlepšení. Matka čekala v čekárně s děckem před ordinací a plakala tam. Když jsem otevřel dveře od ordinace a zeptal jsem se jí proč pláče, jestli se zdravotní stav Petříka zhoršil, odpověděla mi s radostí“ “ Nezhoršil se Petříček, ale já pláču radostí, že se vyléčil, že nemá žádné potíže s kůží....“ Všechny strupy z obličeje vymizely, chlad však toto onemocnění u dítěte zhoršoval, byla zima, a tak v obličeji, pod koleny a v oblasti obou loketních jamek, dále na horních končetinách ještě přetrvávala mokvavá ložiska, která se nyní objevila i za oběma ušima. Po aplikaci homeopatických přípravků Graphites a dalších došlo k nádhernému zlepšení, takže dítě od počátku léčby trvající asi 5 měsíců vypadalo téměř bez kožních potíží. Bylo veselé, Petřík se na mne smál, ale běda když jsem si vzal bílý plíšť, to se Petříček náhle rozplakal o odmítal spolupracovat. Matka mi potom po půl roce volala telefonem a sdělila mi, že prý jí mám říci pro jejího kožního doktora, jaké vzácné švýcarské léky jsem děcku dal, že to není možné, aby ho z tak závažného kožního onemocnění vyléčily nějaké placebo kuličky ,za které tento kožní lékař považovala aplikované homeopatické léky. Matka s Petříkem se dostavila do mé ordinace až po 4 letech, když Petříkovi bylo 6 let, a to pro potíže s chronickým zánětem průdušek, což jsme opět všichni tři také doslova zvládly dalšími určenými homeopatickými léky. 1

5. Skrytá alergie na jahody. Do ordinace vstoupila dáma kolem 5O ti let, mírně obézní, menší postavy, klidného vzhledu, s nedůvěřivýma očima, mluvila dosti potichu, byla bojácná a jak se mi sama přiznala, byla dosti plačtivá a plachá. Ukazovala mi četná ekzematická svědivá až místy rozškrábaná ložiska po těle, zvláště v oblasti kštice, břicha a obou stehen. Sdělila mi, že byla hospitalizovaná po dobu jednoho měsíce na kožní klinice, ale zde nedošli k žádnému podstatnému závěru na co je alergická a tak chtěla vědět na co je tedy alergická, aby se tomu vystříhala a hlavně aby se prý konečně úspěšně s tou její kožní alergií léčila, a hlavně vyléčila. Tuto pacientku jsem vyšetřil metodou EAV, zjistil jsem že v dětství prodělala několik viróz ( chřipce podobných onemocnění), oslabila se její imunita, měla na víc zánět žlučových cest s tendencí tvorby žlučového písku. Ráda jedla, pracovala jako administrativní pracovnice, tedy práce v čistém, poměrně nealergickém prostředí. Proto jsem přistoupil k vyšetření potravinových alergenů. Když jsem dal do okruhu přístroje a pacientky nosodu obsahující extrakty z jahod, tak náhle se ozval silný tón, který prozrazoval přítomnost alergenu jenž je obsažen v jahodách. Když jsem ukončil toto vyšetření, sdělil jsem pacientce, že je silně alergická na jahody. Po tomto sdělení tato milá paní rozplakala. Ptal jsem se jí, zda-li jsem jí nějak neurazil, když jsem jí doživotně takto zakázal požívání jahod a ona mi odvětila, že mi to nemá za zlé, ale prý i na kožní klinice jí testovaly jahody ampulí pod kůži a testy všechny byly prý negativní! Jak jí tuto skutečnost mohu vysvětlit? A přiznala se, že když sní třeba jenom půlku jahody tak se obsype na uvedených výše místech silnou alergickou svědivou vyrážkou, kterou musí škrabat a doslova trvá po dobu několika dní. A tak jsem této pacientce vysvětlil, že do organismu jahody nejdou skrze kůži, ale skrze trávicí trakt, že se zde musí rozložit, enzymaticky zpracovat, ve střevech se navázat na další biochemické látky a pak vstřebat do organismu, a během těchto procedur právě může docházet ke vzniku vnitřní alergické reakce, které způsobuje požití jakéhokoliv pokrmu, který obsahuje právě jahody. Pacientka dostala patřičnou homeopatickou léčbu, kterou vzorně dodržovala, dodržovala i navrženou jednoduchou dietu a i po roce se u ní nedostavila ani jednou její obávaná alergická reakce. Co na to dodat ? 6. Léčba neplodnosti akupresurou a homeopatii. Jednoho jarního dne mi zavolala žena s mladým hlasem v telefonu, že potřebuje poradit a vyšetřit. Prý se pokouší o miminko s manželem již po dobu 6-ti let, a prý výsledek je stále bez efektu. A tak jsem tuto ženu do l4 dní objednal do mé ordinace k vyšetření a k alternativní terapii. 2

Žena na mne působila jako dívčina, bylo jí 35 let, ale vypadal na l8 let, i tak se chovala. Byla dosti pohyblivá, samá ruka samá noha, hubená. Přiznala se, že její manžel pracuje jako zvěrolékař, že na ní vyzkoušel celou řadu i léků, které se dávají k otěhotnění různým zvířatům, ale bez kýženého efektu. Po vyšetření na EAV přístroji jsem zjistil, že u této ženy nejsou v souhře patřičné hormony s vnitřní sekrecí, že její vaječníky jsou již vyhaslé ve své činnosti, dále že ve střevech se nacházejí přemnoženy určité plícně, které ochabují i činnost vaječníků. Dále se mi přiznala, že má s tchyní velké stresy, protože bydlí spolu v jedné domácnosti. U této ženy jsem nasadil patřičnou dietu, tedy s vynecháním všech potravin, které mi ukázalo EAV vyšetření. Dále jsem jí prováděl baňkování v oblasti střídavě zad a vaječníků, a hlavně jsem jí nasadil patřičnou homeopatickou doslova na ní ušitou léčbu. Pacientka byla velmi inteligentní, rychle se naučila a pravidelně 3 x denně si na sobě prováděla zaučenou akupresurickou terapii svými prsty na svém těle, zvláště pak v oblasti dolních končetin. Pro úplnost, u této diagnózy jsem i vyšetřil jejího manžela, ale ten skutečně byl zcela zdráv a to i v oblasti semene. Oběma manželům jsem doporučil patřičné homeopatické léky na udržení i vzniku vnitřní harmonie a doporučil jsem 3 týdenní pobyt u teplého moře na jihu Evropy. Na podzim byli u mne oba na kontrole , ale miminko stále nebylo na cestě. K obratu náhle došlo po nasazení patřičné homeopatické nosody, která mimo jiné i ovlivňuje vaječníky i hypofýzu u ženy. Tato žena na podzim otěhotněla a narodil se jim další rok chlapeček, kterému dali prý po mně, jméno Jan. Měl jsem tehdy velkou radost, že přírodní alternativní terapie zabrala mnohem více jak nejrůznější i hormonální preparáty, které se pro březost používají i četných hospodářských zvířat. 7. Zlomyslný a vznětlivý děda. Léčil jsem před léty maminku s dvěma chlapci pro opakující se záněty horních cest dýchacích. Když jsme tuto léčbu úspěšně končili, tu náhle mladší z chlapců se optal, zda-li bych jim nepoléčil jejich dědečka, který je trápí. A tak jsem si dal vyložit co tento jejich děda s oběma kluky dělá. Vilémovi bylo lO let, Lukášovi 8 let, dědu měli docela rádi, jezdili za ním i k babičce za Prahu, ale děda měl soutěživého ducha a stále s nimi chtěl závodit v běhu. I když mu bylo přes 7O let, stále byl pohyblivý, čiperný a měl velkého sportovního ducha. Byl prý ve svém mládí dokonce mistrem ČSR v běhu na střední dráhy, miloval celou řadu atletických disciplín a chtěl svým chováním oba své vnuky doslova donutit k tomu aby byly jako on ve svém mládí výborní běžci.. Ale děda dělal to tak, že když s nimi běhal, tak vždy jasně vyhrál, vysmíval se jim, že jsou žabaři a dokonce je i uhodil či večer zmlátil rákoskou. Byl na ně často zlý, zlomyslný, dosti je i týral. Babička prý si s dědou nevěděla rady a tak klukům zase podstrojovala tím, že jim pekla mlsoty, dávala dobrá vydatná jídla, aby kluci co

3

nejdříve zesílili a aby stačili kluci alespoň takto i zachmuřenému a pyšnému dědovi. Chtěl jsem chlapcům pomoci a tak jsem jim předepsal patřičný homeopatický lék pro jejich dědu.. Babička dostala za úkol kuličky homeopatického léku dávat dědovi večer do čaje, který si denně dopřával. Už prý po lO-ti dnech kluci byly překvapeni, že děda není tak soutěživý, že na ně nekřičí, že je dokonce nebije a že si je vezme občas dokonce i na koleno, houpá je a mazlí se s nimi. Občas s nimi soutěží v běhu, ale již se jim nevysmívá a naopak je i pochválí, když s ním většinu časové doby závodu jak říkal drželi krok. Později za mnou kluci přišli, abych jim napsal silný lék, a tak jsem tento lék napsal o vysoké potenci, takže babička ho dávala do čaje již jeden krát za měsíc, a děda byl stále výborný člověk, nestyděl se projevit, že oba kluky má rád a že je na ně patřičně pyšný. Až po létech oba kluci dědu v běhu suverénně předběhli, ale to bylo dědovi už 76 let. Oba chlapci, matka chlapců i babička se dohodli, že děda se skutečně k dobrému změnil i ve své povaze a neřekli toto dědovi ani po létech co s ním za zázrak udělala homeopatie. 11. Léčba pejska homeopatickými léky. Obrátila se na mne jedna moje bývalá pacientka, doktorka práv, že jsem jí před třemi léty pomohl vyléčit její únavový syndrom a že má moc nemocného pejska, abych jí pomohl. V telefonu se mi svěřila, že již utratila za jeho léčbu celkem přes l7 tisíc korun a byla s ním soukromně dokonce i na veterinární klinice Brně, kde mu předepsali tak silné tlumící léky, že byl doslova ztuhlý a vůbec nespolupracoval. Řekl jsem jí tehdy, že nejsem zvěrolékař, ale když přijde a vše mi podrobně vylíčí, budu se snažit mu dát patřičné homeopatické léky, aby se ze zdravotních potíží co nejdříve dostal. A tak jsem si mohl ověřit v praxi, zda-li homeopatie zabírá i různých zvířat. O co vlastně šlo ? Při oslavách Silvestra, v období vstupu do roku 2OOO, začala jančit fenka Betinka. Reagovala na okolní lidi tím, že se snažila utéci, nebo demolovala všechno co viděla a potkala, jindy se snažila dostat někam pryč mimo výběh. Když opět uslyšela několik silvestrovských petard, zvláště blízko svého ucha, začala znovu zjančeně reagovat. Toto se opakovalo i v dalších dnech ledna roku 2OOO, i když petardy nebyly slyšet, dokonce kousala v sebeobraně i pro ní známé lidi v bytě. Zoufalá majitelka tohoto psa navštívila i se psem veterinárního lékaře, který Betince předepsal patřičné farmakologické preparáty zaměřené především na celkové zklidnění. Ale nutno přiznat, že tato veterinární pomoc byla tentokráte zcela bez úspěchu. Betinka bylo pod silnými sedativy, a to po dobu l4 dní, a byla skutečně k nepoznání. Bylo vidět, že je unavená, spavá, čurala pod sebe, nebyla to v očích majitelů psa ona, moc se bála a byla moc ustrašená. Paní doktorka, advokátka, majitelka Betinky, když neuspěla ani na veterinární klinice v Brně, mne ze zoufalství vyhledala a žádala mne, abych jí 4

pomohl vyléčit jejího miláčka. Paní doktorka měla ke mně důvěru, protože se skutečně také dostala z únavového syndromu, prý jí tehdy žádný lékař nepomohl až u mne homeopatická léčba. Dnes se cítí zcela vyléčená a fit. Asi po dvacetiminutovém vyptávání, bez přítomnosti pejska, jsem napsal recept n vybrané mnou dva homeopatické léky, poradil jsem paní doktorce jak je pejskovi pravidelně má dávat a jak má dohlížet, aby vše klapalo podle mnou určeného léčebného plánu. Doporučil jsem jí, aby Betince dávala léky do ranního jídla a pití. Podle slov paní doktorky se již během dvou dní užívání předepsaných homeopatických léků stal doslova zázrak, po vysazení všech alopatických léků začala být Betinka přítulnější, přestala se bát, začala i dobře jíst, jakoby ji ty homeopatické léky doslova chutnaly. Během dalších čtrnáctí dnů se stávala změna směrem k normě. Betinka byla již klidnější, vyrovnaná, ani zvuků e již nebála, a to ani těch, které ji náhle z okolí právě překvapily, vymetla celý bot svým huňatým ocáskem. Jak paní doktorka po měsíci této léčby konstatovala: “ Byla to opět ta naše stará Betinka, všímli si toho totiž i naší sousedé.“

12. Mladý inženýr tloukl hlavou o zeď. V rehabilitačním ústavu Kladruby u Vlašimi jsem se učil různé léčebné metody i od některých samotných pacientů. Byly zde pacientky z Ruska, od těch jsem se učil baňkování a základy homeopatie, byli zde pacienti z Afganistanu , Vietnamu a Indie - od těch jsem se učil hathajogu, byli zde pacienti z Japonska a Severní Koreje a od těch jsem se především učil klasickou akupunkturu a požehování, a mohl bych pokračovat. Byl tam také 28-letý inženýr ze Slovenska, od Košic, který byl po těžké autohavárii, měl nalomené dva krční obratle a prožíval kruté bolesti hlavy. Jednou večer jsem šel při večerní vizitě ve 23 hodin chodbou na oddělení a u zdi vidím stát tohoto Juraje, který doslova mlátil hlavou o zeď a dokazoval mi, že prý přehlušuje jednu bolest druhou bolestí, krev mu stékala z čela, čelo měl samou modřinu a v očích slzy bolesti. Vynucoval si píchání morfia a tak jsem měl obavy, že z něho zde vychováme morfinika. Toto vše jsem sdělil druhý den na ranní lékařské poradě u ředitele. Ten vše vyslechl a lakonicky poznamenal, že když je to můj pacient, že jej mám léčit já a to tak jak umím. I když mi kolegové říkali „ jehličkáři“ domluvil jsem si s panem Jurajem na prvním sezení v akupunktuře na sále. Rád na akupunkturu pan Juraj pravidelně docházel, protože se mu bolest zmenšovala a po asi 3O aplikacích už nedostával žádná analgetika. Po 67 aplikaci náhle jako když utne, veškerá bolest hlavy doslova vymizela. Nechali jsme pana Juraje pro jistotu v rehabilitačním léčení ještě po dobu 3 měsíců, ale bolest se neobjevila. byl propuštěn z léčby domů na Slovensko. každý rok mi posílalo pohledy, na kterých psal , kde ve světě který stát navštívil a vždy dodával, že ho hlava nebolí a že neužívá žádné 5

léky. Toto trvalo po 2O let, pak se odmlčel a nevím dodnes co s inženýrem je, jenom z jeho zaslaných pohledů vím, že se oženil, že má dvě děti, moc hodnou manželku a žije spokojeným manželským životem.

13. Statný chlap se bál zubaře. Ve dveřích ordinace se objevil chlap jak hora, vysoký byl l99 cm, vážil přes l6O kg a povoláním byl kovář. Utrpěl pracovní úraz v oblasti pravé horní končetiny, a tak chtěl být co nejdříve zdráv, proto jej ošetřující lékař poslal na rehabilitaci do Kladrub. Tento pacient byl od Plzně, byl svobodný, a bylo mu kolem 4O let. Rehabilitaci docela snášel dobře, každému rád pomáhal, pomalu dělal sanitárního pracovníka, ono ho to totiž moc bavilo,všude kde mohl tak pomáhal, až to bylo na škodu některým pacientům, protože ty začali chytračit, prý nač by se museli namáhat když to za ně přece rád Jirka udělá. Jednoho dne milému Jirkovi hromotlukovi, jak jsme mu říkali, otekla levá čelist a to tak silně, že chvílemi tento statný chlap plakal bolestí. Zhnisal mu zub v levé horní čelisti. Když jsem se mu díval do úst, tak jsem zjistil, že mu z opusy hrozně páchne, že má těch zubů pod hnisaných více, as že v životě nebyl u zubaře, protože se zubaře hrozně bojí. Dokonce mne upozornil, že když ho dotáhnu k zubaři, že se mnou vyrazí futra dveří as to i s tím zubařem. Do Kladrub tehdy jedenkráte týdne dojížděl pan dentista Procházka, velmi pečlivý zubař, který svojí práci vždy odváděl precizně a chodili zas ním lidé z dalekého okolí. Naštěstí tento zubař pracoval na stejné chodbě jak já jsem měl ordinaci, byly do druhé dveře od mne na téže straně. domluvili jsme se, že uvedu pacienta do hypnózy, udělám mu současně pro jistotu i anestetickou akupunkturu a přesně v 9 hodin ráno ho dovedu do zubní ordinace a že bude mít prázdné zubní sedátko. Pan dentista Procházka byl doslova střízlík, měřil maximální l6O cm, byl hubený, který již byl v hlubokém hypnotickém stavu, na zubařské křeslo, třásl se před tímto obrem asi tak, jako by se ve bdělém stavu třásl tento hromotluk před zubařem. V rukou měl pan Jirka napíchané jehly, byl v hypnotickém stavu a vše konal jak jsem mu říkal. Když pan dentista viděl, že jej zvládá a vytrhává v klidu jeden zub za druhým, musel mu jich vytrhnout celkem 8. Potom náhle pan dentista utekl z ordinace a dával mi z dveří gesty najevo ať honem odejdu, nebo že se probere a vše mu tam rozbije a jeho i vše ostatní poničí. Zdravotní sestra u zubního křesla vše brala s humorem a vůbec si neuvědomovala to co si uvědomoval pan dentista Procházka. Když si vypláchl pan Jirka opakovaně ústa vodou, dostal pan dentista opět odvahu a vše vzorně dokončil. Pak jsem pana Jirku v hypnotickém stavu, ve kterém neustále byl, odvedl jsem ho do mé pracovny. Tam si lehl na lůžko a v klidu odpočíval. Po chvilce jsem ho probral z hypnotického stavu. Cítil se jako obluzen, na mé rozkazy si nic nepamatoval. Náhle po chvíli vstal a sáhl si na ústa a viděl na své ruce krev a naštěstí ihned omdlel. Práskl sebou, uhodil se o židli, takže měl další modřinu , tentokráte pod 6

levým okem. Když se po chvíli spontánně probral, za doprovodu zdravotní sestry odešel na lůžko svého oddělení. Večer mne navštívil v ordinaci, poděkoval mi a dokonce s ním přišla dívka, která ho tajně milovala. Přiznala se že mi může potvrdit,, že už mu tolika z pusy nesmrdí.A opravdu za l4 dní byl Pan Jirka v dobré formě, z úst mu už nepáchlo, vše se zahojilo, zuby ho nebolely a dokonce si dal říci, a jeho milá dohlížela na to, aby si konečně i pravidelně denně čistil svoje zuby zubním kartáčkem. Jak to s touto dvojící dopadlo dál už jsem nesledoval. 16. Pulzová diagnóza zachránila dítěti život. Zkušený rakouský akupunkturista profesor doktor Bischko, který dobře prakticky ovládá t.zv. pulsovou diagnostiku popisuje tuto jistě zajímavou zkušenost ze své chirurgické praxe: „ Pulzová diagnostika může vyšetřujícího lékaře přivést k postiženému příslušnému orgánu, což může být velmi cenné, například při řešení akutních bolestí v oblast i břicha. Jak mi byla pulzová diagnostika užitečná načrtnu na jednom osobním příkladě. Na naší dětskou kliniku ve Vídni se dostal desetiletý chlapec, u kterého podle anamnézy i podle lékařských nálezů vše svědčilo na příznaky náhlé zástavy činnosti střev ( ileus). Nad to doprovázející otec tvrdil, že pro podobnou záležitost byl chlapec před dvěma léty v Saltzburgu operován. Čistě zvykově jsem také u tohoto zdánlivě jasného případu přezkoušel pulzy podle v anamnéze uvedených údajů. Přitom v oblasti pulzu kde bylo znázorněno tlusté a tenké střevo nebyla hmatatelná žádná pulzová změna, objevila se změna však na pohmatovém místě odpovídající meridiánu sleziny a slinivky břišní. Přes protesty otce a přes pochyby několika mladších kolegů jsem ihned upustil od okamžité operace a nechal jsem provést různá laboratorní vyšetření, především glykémii, kdy jsem měl podezření na diabetes mellitus (cukrovku). Nález byl ohromující, glykémie ukázala 832 %. Ihned byla nasazena odpovídající léčba inzulínem, a příznaky ileu rychle odezněly. Jestliže by byl tento chlapec operován, měl by s největší pravděpodobností naději na smrt přímo na operačním sále. Bez znalosti pulsové diagnostiky bych to nevěděl, a podle jednoznačných příznaků viděného onemocnění i na základě předcházejícího průběhu bych jistě tohoto chlapce operoval. A na poprvé zde nebyla žádná stopa, která by upozorňovala na diabetes mellitus.....“ 19. EAV vyšetření dokázalo, že chlapec kouří marihuanu. Z rána se dostavil do mé ordinace asi l7-ti letý chlapec se svou robustní matkou. Chlapec, říkejme mu Lukáš, byl hubený, asi l7O cm vysoký, spíše sportovní typ. matka byla obézní, při výšce asi l6O centimetrů vážila kolem l2O

7

kg. Byla radikální, vše co rozkázala chlapec musel ihned udělat. Prý měla doma ještě jednoho „ klacka, který byl o 2 roky starší. Chlapec měl celou řadu potíží. Především měl chvíle kdy se cítil přes den, zvláště k večeru velmi slabý, trpěl únavou, byl skleslý na mysli a na víc měl před sebou za pár měsíců maturitu. Pokašlával, byl pobledlý až mi připadal lehce v obličeji přižloutlý, což mi i dosvědčilo jeho měkké patro, které bylo krásně celé žluté. Ve škole mu to zrovna moc prý nešlo, zápolil hlavně s matematickou a s českým jazykem. Když jsem ho vyšetřoval i za pomocí nosod, ptal jsem se chlapce Lukáše zda-li kouří_? Matka se na mne osopila, co si to dovoluji, dávat také nemístné otázky nezletilému člověku, a že je samozřejmé, že nekouří Mně však na jeho palci obou rukou bod pro inhalační plyny při právě prováděném elektroakupunkturním vyšetření podle doktora Volla, značně slyšitelně zvučel a ukazoval na měřidle číslo 82, což je vysoká hodnota. Chlapec zčervenal, a když matka na mne křičela, že dělá u kriminálky a že si takovéto drzé otázky se mnou vyřídí jinde, Lukáš se na matku obrátil a říká jí :“ Mami bud zticha, ten doktor má pravdu, zrovna jsem ráno vykouřil s kluky ve škole marihuanu.“ Matka zbledla, pak zrudla, neomluvila se, ale na pravidelné kontroly s chlapcem docházela přesně podle dohody. Lukáš se z únavy a z kašle dostal během půl roku a skutečně marihuanu zcela přestal kouřit. Matka nakonec měla radost, že se vše včas ozřejmilo a chlapec se nestal narkomanem. 2O. Maturant měl více jak 1O kráte zlepšenou paměť! Léčil se u mne před pěti léty chlapec, říkejme mu Ladislav, který byl značně unavený, vyčerpaný, lékaři zjistili, že má nemocná játra, přechodil totiž infekční žloutenku.l Měl trápení se školou, protože ve škole učivo prý uhánělo obrovskou rychlostí, a tak zaostával, měl sníženou paměť a nemohl se ve škole, později ani doma, pořádně soustředit. Jeho matka si mi stěžoval, že prý na víc zahořkl na děvčata, jestli bych mohl z něho dostat co se vlastně odehrálo, aby to i ona pochopila a nějak mu mohl v budoucnu pomoci. Ladislava jsem vyšetřil metodou EAV a zjistil jsem, že na víc prodělal Ebstein-Basar virózu a to nedávného data. Často byl tak unavený, že se mu ráno nechtělo vůbec vstát z postele a natož jít do školy. Studoval gymnázium, bylo pololetí a chtěl úspěšně odmaturovat. matka mu dala dokonce za úkol, aby potom studoval právnickou fakultu. Chlapec se mi na víc svěřil, že má obrovskou trému, a že když je na stupínku, často neřekne na otázku učitele ani jedno slovo. Učitele tuto skutečnost věděli a tak vždy Ladislava zkoušeli v lavici. Předepsal jsem chlapci homeopatické léky i proti trémě a na zlepšení paměti. Užíval na víc semeno bylinky nazvané Ostropestřec mariánský, hroznový cukr a med, popíjel denně doporučeně bylinky. Za čtyři měsíce podle matky se stal zázrak. Nejenom, že šel k maturitě, ale i maturity měl určitý problém. A to, třídní učitel jej měl za velkého trémaře, a tak byl na něho u potítka velmi jemný a hodný. Když se dostal ke stolu, kde zkoušel i ředitel 8

gymnázia,. byl zkoušen i z chemie, kterou výborně exceloval, až na to,k že ředitel prohlásil, že ta věc je trochu jinak, že je napsáno v učebnici chemie něco jiného co právě Ladislav říkal. Chlapec neoblomně stál na svém, že je to napsáno jak on řekl, a byl doslova prý drzý, alespoň tak to hodnotil ředitel. Ladislav však prohlásil, že neodejde, dokud nedonesou učebnici chemie, z které se všichni připravovali k maturitě, a když ji donesli, tak skutečně Ladislav měl lOO % pravdu! A nyní byl trapas, protože údajně dříve ztrémovaný chlapec bezvadně exceloval u maturity, dokonce měl lepší vědomosti jak ředitel, který jej tento předmět vyučoval. Po poradě celého sboru zkoušejících dostal všechny předměty za jedna, a pouze se slovní poznámkou pana ředitele, že se z Ladislava stává drzý chlapec. Na vysokou školu s právním zaměřením se dostal a snad v těchto dnech bude promovat jako JUDr. 29. Rozesmál jsem depresivní pacientku i sebe. Přišla žádat o pomoc dosti obézní žena, depresivně laděná a stěžovala si mi, že její manžel se jí vysmívá, že během desetiletého manželství ztloustla o 4Okg, dříve vážila když se brali kolem 5O kg, a nyní prý má něco přes 9O kg. Bylo jí 36 let, prý ztlustla po dvou narozených dětech, a na víc jí moc dobře chutná jíst. Má hlavně chuť na sladké pokrmy a neubrání se , když jde kolem cukrárny, jak sama říká, že neodolá aby se něčím sladkým opět neodměnila. Seděla v ordinaci na židli proti mně, a nahlas meditovala, že co by za to dala, kdyby zhubla. A tak jsem jí nabídl zavedení t.zv. T - jehel, pro dlouhodobé zavedení, které se aplikuje do patřičného bodu ušního boltce, a takto se dociluje, aby tato žena neměla takovou chuť k jídlu, aby si jídlo dokázala odepřít, méně jedla nebo se dokonce i po nějaký čas dokázala postit, aniž by jí to nějak i psychicky vadilo. Když jsem jí vyprávěl příběh, že mi zde po dvou měsících takovéto léčby s patřičnou nasazenou dietou a hlavně každodenním vydatným pohybem i v bazénu s teplou vodou, jedna dáma zhubla o 38 kg, a já jí řekl tu mojí říkánku, kterou říkám každému člověku na povzbuzení v hubnutí : „ Člověk po třicítce kdy ž zhubne o l kg, omládne o jeden rok“, se náhle jak byla depresivní upřímně hlasitě rozesmála a s úsměvem i s pobavením mi řekla, že tolik kilo skutečně nemůže zhubnout, protože by se ani nenarodila. Paní Milada skutečně věrně držela doporučenou dietu, do jehly si občas zatlačila podle návodu,k který jsem jí prakticky ukázal a dokázala zhubnout během půl roční takovéto léčbu o celých 32 kg. Pracovala tehdy v Tescu a vím, že mim doporučila n léčbu celou řadu obézních žen. Některé však tak nebyly svědomité jako paní Milada, a tak zhubly o hodně méně, a dokonce ve 2O % nezhubly vůbec. Proč ? Protože nechtěli dodržovat všechny dané pokyny , které ode mne dostaly. 3O. Vyléčený nádor mozku s metastázami v těle.

9

Přišla podle objednání do mé ordinace starší dáma, asi ve věku 55 let, strhaná v obličeji, šedivá a plná starostí. Představila mi svého dvaceti pěti letého syna, Jakuba, který měl kruté bolesti hlavy, špatně viděl a byl očividně bolestí utrápený. Poslala mi ho jedna léčitelka, s kterou po léta spolupracuji ( nepřeje si být jmenována), že se jí nelíbí jeho hlava, ať jej vyšetřím EAV metodou a dalšími diagnostickými metodami, že má podezření, jakoby bylo horko v oblasti týlní krajiny hlavy. Provedl jsem mu vyšetření EAV, a zjistil jsem že v oblasti pravé části týlní krajiny je zhoubný nádor, který již má své metastázy v plicích, v játrech a v kostech. Provedli jsme ještě t.-zv.-palmitový test, z ranní moče pacienta tohoto a bylo jasně prokázáno, že jde o zhoubný proces. Ihned jsem napsal doporučení na neurochirurgické oddělení do Vojenské nemocnice Praha Střešovice, kde byl pacient ihned přijat a moje, resp. i diagnózy mé léčitelky do latiny upravená ode mne, byla velmi kladně přijata. Standa byl odoperován, měl patřičné pooperační trápení, ale vše se během 3 měsíců zahojilo natolik,, že byl puštěn do domácí péče. Jakub byl dán postupem času do invalidního důchodu, a doslova se čekalo, kdy zemře na zjištěné metastatické nádory v jeho těle. Matka Jakuba doslova donutila aby se alternativně léčil na našem oddělení, zde dostával nosodu Iscusin, dále fosfolipidy, jihoamerické byliny jako je Vilcacora a další, konstituční homeopatický lék, ušitý z kompjutrového programu přímo na jeho osobu. Pacient však přestal docházet ke mně na kontroly, a zmizel mi. A tak takovéto pacienty vyřazuji as mám za to, že nemohou docházet proto, že zemřeli. Ale jaké bylo překvapení, když na Ezotéře v základní škole v Modřanech Praha 4 mne tam potká matka tohoto výše pospaného chlapce Jakuba, a před lidmi mi tam podává ruku, objímá mne a nahlas přede všemi mi děkuje, že její syn se z nádoru a z metastáz zcela dostal, že je v dobré kondici a opět zase pracuje, prý sice ve vrátnici, ale je celý den mezi lidmi, kteří ho znají, a kteří mu podle potřeby i pomáhají. A tak jsem vlastně přišel na to, že ta moje vedená statistika bude ve skutečnosti asi mít horší výsledky, protože si poctivě zaznamenávám i to co mi moji nepoctivci - pacienti včas neoznámí. Umírajícího dřevorubce vyléčila pojídaná hlína. Když jsem pracoval na kožním oddělení v České Kamenice v roce l97O, přijel zamnou obrovský muž, mající přes 2 metry výšky a vážící asi l3Okg. Měl takový drobný ekzém na prstech rukou pravé ruky, a vše jsme během l4 dnů vyléčili pomocí jemné hojící mastičky. Tento dřevorubec mi však vyprávěl následující pravdivý příběh. Byl věřící v Boha, bydlel v jedné vesnici u Doks, měl moc hodnou ženu a11 dětí, bylo mu na 45 let. Před třemi léty, než-li jsme se seznámili, trpěl krutými bolestmi zad. Když jej opakovaně obvodní lékař vyšetřil, zjistil, že má těžký hnisavý zánět ledvin. nasadil mu opakovaně antibiotika a toto se vleklo asi 8 měsíců, nebyl schopen docházet do práce, kácely v lese stromy s partou kamarádů, měl neustále teploty, otékaly mu nohy i víčka, byl malátný a celkově hodně slabý. Obvodní lékař mu navrhoval dialýzu a plný invalidní důchod. To bylo něco na 10

takovéhoto snaživého chlapa. tento muž silně věřil v Boha a modlil se s celou rodinou za uzdravení. Jednoho dne se dověděl od nějakého němce, který s ním mluvil na náměstí v Doksech, že by si měl zajet za jedním doktorem do Roztoku a že ten takovéto choroby úspěšně léčí hlínou. Tento muž Jirka neváhal rozjel se bez ohlášení do udaného sanatoria v tehdejší Německé demokratické republice, tento lékař jej vzal do léčení a poradil mu následující skutečnosti. Měl vykopat ve svahu pod břízou jámu, dostat se do hloubky asi 2 metrů, a zde vykopat hlínu, a asi denně v množství kolem půl kilogramu vypít rozpuštěnou asi ve dvou litrech vody, volně během dne. Jirka to pravidelně začal dělat a již po šesti týdnech se cítil výborně, byl spokojený, cítil se zdravě. Tehdy kdy už měl rozjetý invalidní důchod, přišel z nenadání k lékaři, aby mu ukončil pracovní neschopenku. Tento lékař měl oči na vrch, nechtěl věřit co viděl a stále pátral prý jaké si to sehnal tajné švýcarské léky. Když mu Jirka vyprávěl o pojídání hlíny, tak se mu lékař vysmál a vůbec tomu prý nevěřil. Přemýšlel jsem jak to panu Jirkovi vysvětlit a učinil jsem následující závěr. Hlína působila v tlustém střevě jako hypertonický roztok, nahrazovala tak vlastně peritoneální dialýzu, na víc z hlíny do organismu byly dodávány všechny nutné nerostné látky, takže ledviny si vydatně odpočinuly a nakonec se vlastními silnými silami organismu zcela zotavily. Tomuto muži je dnes přes 8O let, žije spokojeně ve zdraví, dodnes popíjí udanou hlínu s vodou a cítí se výborně. . Léčba koktavosti u mladého chlapce akupunkturou a laseropunkturou.

Pracoval jsem tehdy na rehabilitačním oddělení, když se na mne obrátila jedna rehabilitační pracovnice, že má l3 letého syna Mojmír a že zadrhává v řeči. Prosila mně, zda-li by se něco nedalo udělat s akupunkturou, aby tolik nekoktal, chce aby se dostal na střední školu a nakonec až k maturitě. Souhlasil jsem. Druhý den přivedla pobledlého a nejistého chlapce, který měl, jak jsem se přesvědčil výbornou paměť. Sám Mojmír dodával, že když zpívá jakoukoliv písničku, tak při tom nezadrhává. Nejprve jsem mu prováděl laseropunkturu, jde o aplikaci laserového červeného paprsku do vybraných bodů na ušním boltci, odborně se tomuto ději říká aurikuloterapie, chlapec Mojmír docházel z počátku 3 x týdně na tento druh léčby, po třech týdnech se jeho řeč nápadně zlepšila, ale ještě nebylo vyhráno, A tak jsem přistoupil k aplikaci klasické akupunktury, která spočívá v aplikaci velmi tenkých jehel do vybraných akupunkturních bodů po těle, volil jsem většinou 8 jehel po dobu l5 až 2O minut, celkem lO x, již prováděno 2 x v týdnu. Po dvou měsících takovéto terapie chlapec téměř nekoktal, občas, jen když se rozčílil nebo mu něco nešlo tak zadrhával. naučil jsem ho akupresuru a když měl trému nebo se necítil ve formě, stlačoval si vytypované aktivní akupunkturní body a ihned se mu ulevovalo. Odpověď moje na otázku proč když zpívá tak nezadrhává je následující. V našem mozku jsou centra pro mluvení řečí, pro zpěv , pro učení se různých 11

jazyků, a mnohé další oblasti. Jestliže vázne látková výměna v oblasti mluvené řeči ( při stresu, při trémě, při vzteku,a podobně) potom se projevuje ono koktání, vázne zde vlastně dočasně ta optimální výživa, vzruchy jsou přenášeny jiným kompjutrovým systémem jak u člověka, který nikdy nezadrhával. Když má zdravé centrum pro zpěv a rytmus v mozku, potom vlastně by neměl zadrhávat. Tohoto chlapce Mojmíra jsem ještě sledoval až do maturity, nikdy již akupunkturu a ani laseropunkturu nepotřeboval, vše zvládal, cítil se dobře. jak mi sám přiznal, občas zadrhával, a to před svou novou známostí, zamiloval se do jedné spolu studentky. Ta za mnou byla a vše jsem jí vyložil, prý všechno dobře chápala a na klukovi viděla celou řadu dalších předností. 59. Léčba epileptika homeopatickými léky. Do ordinace přišel chlapec asi ve věku kolem 3O let a jeho matka, která byla hodně ustaraná. vyprávěla mi, že by si přála, abych pomohl jejímu synovi, který trpí od čtyř let epilepsií. Proč k tomu došlo, prý nikdo neví, byl opakovaně hospitalizován na neurologické klinice i v Praze, ale nic prý pořádného nevykoumali lékaři. Užívá pravidelně antiepitleptické silné léky, které mu však prý hodně poškozují játra a ledviny, musí každého půl roku chodit na patřičné testy, které sledují zdravotní stav těchto orgánů. Evžen byl docela hbitý, svérázný, na vše měl rychlou odpověď, vše mu bylo jasné. Pracoval jako sedlář, práce měl dost, a dělalo mu velké starosti splácení velkého podnájmu jeho výrobny a prodejny, kde také i spával. Byl svobodný, děvčata ho nezajímala, protože prý si stejně žádná dívka epileptika nevezme. matka dodala, že před záchvatem začíná být velmi agresivní a pak si na nic nepamatuje. Většinou jeho epileptický záchvat začínal zahleděním se na něco, po dobu jednu až dvě minuty, pak začal nějakou pohybovou aktivitu, ku příkladu vzal paní hůl a začal rozbíjet výkladní skříň, jindy v afektu holou dlaní rozbíjel okna bytů ve městě kudy šel. Pak se postupně propral a zjistil, že má na rukou želízka a že sedí u výslechu na policii. Prý většinou vše dobře dopadlo, sobě ublížil jenom občas a málo, a prý jiným lidem konkrétně nikomu nic na zdraví neublížil. Byl z tohoto všeho také nešťastný a chtěl, abych mu pomohl. Mladého pana Evžena jsem podrobně vyslechl, vše zapsal do kopmjutru, a homeopatický program mi vybral pro něho dva důležité léky, které jsem mu předepsal. Za čtrnáct dní mi volala jeho matka, že po užívání preparátu Belladonnna sice dostává záchvaty mírnější, vše o sobě ví, ale už zase agresivně ničil lavičku v parku, ulámal tam větve od stromů, a prý se cítí jako na vodě, má prý houpavé zdravotní stavy. Po užívání jeho konstitučního léku vše se začalo k dobrému měnit. Původní lék z neurologie musel dále užívat, neurolog mu jej snížil, protože zjistil i na provedeném EEG vyšetření, že jeho mozek pracuje klidněji a není zde již přítomno tolika epileptoidních změn na grafu EEG vyšetření. Křeče v oblasti rukou a nohou během epileptického záchvatu byly již 12

mírnější, již si opakovaně nepokousal si jazyk, a mnohem rychleji se dostal z epileptického záchvatu. Po takovéto roční léčbě jsem mu předepsal konstituční lék o vysoké potenci, který užíval jedenkráte měsíčně 5 kuliček, které si v klidu vždy vycucal pod jazykem, cítil se výborně a antiepileptické léky mu neurolog snížil z dřívější dávky na polovinu, při ještě lepším celkovém léčebném efektu. A jsem pro, aby se alopatická i homeopatická medicína spolu sloučily ve prospěch a zdraví nemocného člověka, jak to bylo potvrzeno i v tomto případě.

79. Moc zajímavá diskuze s odpůrcem alternativní medicíny panem profesorem Heřtem. Zúčastnil jsem se tehdy v roce 2OOO na Strahově v Praze akce nazvané Harmonie, která se koná každým rokem v nějakém větším městě České republiky. Tehdy jsem byl přítomen na přednášce pana profesora Heřta, který si vzal téma „ akupunktura“. Všichni diváci si mysleli, jak tento lékař, původně patologický anatom, řekne do pléna jak je tato metoda ve světě úspěšná as že jí bude u patřičných vyjmenovaných onemocněních plně doporučovat. Ale ouvej, pan profesor Heřt začal mluvit zcela tvrdě proti aplikaci jakékoliv formy akupunktury ( moxibuce, elektro-akupunktura, laseropunktura, akupresura, atd.), a uvádět celou řadu ateistických důvodů a zdůrazňoval , že i homeopatie je vlastně léčba palcebem ( tedy zcela neúčinným lékem), a že jestliže se dosáhne nějakého léčebného efektu, pak je to pouze auto-sugesce patřičného pacienta byť by byl i dítětem. Když tuto přednášku ukončil, byla započata diskuze, do které jsem se rád zapojil. A tak jsem šel na podium, mluvil jsem do mikrofonu, abych byl dobře slyšet. Z podia jsem zjistil, že je zde přítomno na lOOO posluchačů a jak jsem viděl na mnohých jejích obličejích bylo vidět podráždění a velké zklamání, protože asi mnohým alternativní medicína určitým způsobem přeci pomohla. Představil jsem se panu profesorovi Heřtovi i obecenstvu, že jsem lékař, který tehdy přes 3O let provádí alternativní medicínu a že si myslím, že jsem přeci jenom pomohl několika stovkám lidí především řešit ty zdravotní stavy, kde soudobá medicína by neměla žádnou možnost a nebo dokonce zcela selhala. A tak jsem se tehdy optal pana profesora :“ Pane profesore, obrátí se na vás Vaše známá s pětiletou dcerkou, že chce od Vás pomoci, jistě jí pomůžete , že ?“ Pan profesor s úsměvem a s potěšením odpovídá:“ Kolego , jistě že ano, o co jde?“ Pokračuji v předkládané problematice : „ Dívenka této paní, měla již během posledního roku l2 krát těžkou hnisavou angínu, a po dvanáctém nasazeném antibiotiku se celá osypala a matka již nechce dávat svému dítěti tyto drasticky účinkující léky s vedlejšími příznaky! Co byste matce a její dcerce v této situaci pane profesore doporučil ?“Pan profesor se ani nezamyslel as rychle odpověděl „Poslal bych matku s dcerou k imunologovi.“ Já jsem mu na to odpověděl:“ Ano, pane profesore, tam už se léčí po dva roky, ale jak vidno bez efektu“. 13

Tentokráte se pan profesor Heřt skutečně zamyslel a pak říká „ Tak bych jí poslal k Vám !“ V sále byl bouřlivý aplaus. Nakonec této diskuze jsem dodal, že dívenka skutečně se u mne léčí laseropunkturou a homeopaticky po dobu 7 měsíců a za celou tuto dobu nedostala ani jednou angínu, nyní již dochází na kontroly l x za 6 týdnů, na víc popíjí bylinné čaje, chodí na aerobik, a ve škole dobře také prospívá.“Opět aplaus. Užívala alopatický lék až viděla pavouky. Tento příběh se odehrál před několika léty. Navštívil mne manžel jedné ženy, říkejme jí Ludmila, která byla po operaci kyčelního kloubu, kam jí bal lékaři na orthopedickém oddělení v Praze zabudována kovová dlaha a tato dlaha tuto pacientku silně dráždila, hodně jí to bolelo a tak paní Ludmila na lékařích stále vyžadovala analgeticky účinkující léky. Bolest často prý byla tak nesnesitelná, že křičela iv noci bolestí, kterou skutečně prožívala. Opiáty sice trochu tlumily bolest, ale už se dostala během tříměsíčního pobytu na klinice do stavu, že vyžadovala Morfium i 6 x denně píchnout ampuli. Na lékařské vizitě jí byl tedy předepsán velmi silně účinkující lék, nejprve v injekční formě, později v tabletové formě po názvem Fortral. Paní Ludmila jej ráda užívala, protože téměř necítila bolest ,ale zato chvílemi se zdály být nepříčetná a měla určité halucinace, začala totiž vidět kolem sebe šedé myši, potkany a hlavně pavouky, kterých se hrozně bála .Došlo to tak daleko, že byl pozván lékař psychiatr a ten rozhodl , že ihned musí být tento lék u ní vysazen, že jinak může mít paní Ludmila až trvalé psychické následky. Proto manžel paní Ludmily zajel za mnou, abych mu alespoň zpočátku poradil jaký lék užívat a potom , že za mnou přijdou oba na vyšetření a budou se u mne léčit. Dal jsem si jenom jednu podmínku, as to, že paní Ludmila musím pomoci. Souhlasil. Předepsal jsem mu pro jeho manželku homeopatický lék Traumeel, as dal jsem jí ho užívat 3 x l tabletu denně, vysvětlil jsem také, že jej musí cucat pod jazykem a nejlépe 3O minut před jídlem. Za čtyři dny mi večer manžel paní Ludmily volal, že bolesti značně ustaly, že lék Fortral a ani Morfium neužívá, a paní Ludmila se cítí celkem dobře. Tento lék jí totiž napomohl i vstřebat otok, který se zde po ráně vytvořil, což také pomáhalo způsobovat onu velkou bolest, kterou prožívala. 88. Metoda Ya-Ya pomohla skvělé ženě odstranit migrény. Žena, říkejme jí Radmila,kolem 4O let, trpěla od puberty silnými migrenozními stavy, které spočívaly v náhle vzniknuvší bolesti hlavy, v hlavě jí doslova náhle třeštilo, měla z počátku mžitky před očima, pak nesnesla světlo, utahovala si čelo a temeno šátkem a dávala si šátek před oči, aby prý měla tmu. Musela si ulehnout a takto strávila několik dní, někdy až tři dny doma. Pracovala jako účetní v jednom družstvu as když byla uzávěrka tak ten pracovní 14

maratón prý vydržela , ale potom ředitel závodu hned předpokládal, že bude nejméně po tři dva až tři dny chybět, protože si opět prožije svůj migrenozní záchvat. Takto se to opakovalo v průměru každý měsíc, tedy prý l2 kráte do roka. U paní Radmily se neosvědčily homeopatické léky, na ně vůbec nezabírala. Proto jsem vyzkoušel akupresuru a ejhle dobrý slibný výsledek se dostavil hned po prvé aplikaci akupresury. Akupresuru jsem prováděl na bodech v oblasti prstů obou rukou, na spáncích a na zátylí této pacientky. Potom jsem jí do vytypovaných akupunkturních bodů doslova přištípnul takové malinké kolíčky jakoby na prádlo, toto je totiž t.zv.léčebná metoda pocházející z Indonésie a nazývá se Ya-Ya. Kolíčky jsem ponechal po dobu dvaceti minut, celkem jsem aktivoval takto šest akupunkturních bodů a výsledek u paní Radmily byl ohromný. Tyto aktivované body jí doslova rozsvítily v hlavě, zlepšeno bylo takto reflexní cestou prokrvení celého mozku, a záchvat, který jako vždy pravidelně po vypětí všech sil při uzávěrce se téměř nedostavil, byly zde pouze náznaky bolesti převážně v levém temeni hlavy, ale to vše během aplikace malých kolíčků zcela ustalo. Paní Radka si nyní pravidelně aplikuje již v době uzávěrky každý den po dvacet minut ve večerních hodinách i v práci tyto kolíčky do míst, které jsem ji zaučil, kam si i dobře sama dosáhne, takže je v provádění metody Ya-Ya v jejím případě zcela samostatná. Metodou Ya-Ya se paní Radmila léčí sama doma již třetím rokem a je prý moc spokojená. Doporučil jsem jí ještě užívat jakékoliv preparáty, které jsou dostání na našem trhu a obsahují jinan dvoulaločný list ( gingo biloba). 91. Vyléčení ochrnutého lícního nervu. Na rehabilitační oddělení za mnou docházel otec se synem s bolestmi zad. Bydleli kousek od polikliniky, bavilo je to a tak i ve skupinovém cvičení rádi předcvičovali dalším spolu pacientům s rehabilitační instruktorkou. Pak se nějaký čas oba odmlčeli. Jirka byl ten mladší přišel za mnou, že má ochrnutý pravý lícní nerv. někde se prý při delší jízdě na koni prochladil, fandil všemu co měla nádech „kantry „. Prý se ráno probudil a nemohl mluvit na pravý ústní koutek, při napití u snídaně mu začala vytékat tekutina z pravé části úst, pravé oko měl otevřené a dosti už i vysušené. Byl z toho nešťastný, ten večer měl řídit nějakou kantry zábavu spojenou s americkým folklorem.A tak začal si dávat vlhké příjemně teplé Priezznitzovy obklady, provedl jsem mu celkem šestkráte elektroakupunkturu pomocí trojúhelníkovitého tvaru aplikovaného proudu, což mu značně pomohlo k odeznění otoku celé pravé tváře. Po aplikaci klasické akupunktury, asi po třetím sezení se mu začalo zavírat i oko, a po dvanácté akupunktuře, konané většinou ob den, tedy třikráte v týdnu se začal i zvedat celý pravý ústní koutek. Rád zpíval a hrál na kytaru , což potom při dalším „ kantry bálu“ vše řádně i s manželkou zužitkoval. 15

Tento Jirka je stále aktivní člověk, zakoupil si celý rybník někde na jihu Cech i se stavením, založil si tam farmu s jezdeckýmiˇkoňmi, sám na koně s manželkou vyrábějí různé kožené postroje a biče. Dnes má Jirka se svou moudrou manželkou dvě krásné malé děti, kteří jdou ve šlépějích svých rodičů. Ani jeden z jeho lícních nervů ho už netrápí. Paní měla stolici jednou za 2l dní ! Paní Dobromila, tlusťoučká, malé postavy, velmi milá paní se objevila ve dveřích ordinace, pohybově trochu dušná, ve věku 42 let, usedla na židli a spustila o svých potížích.: „ Pane doktore, mám už od dětství těžkou zácpu. moje matka zemřela ve 46-ti letech na rakovinu tlustého střeva, a tak bych nechtěla dopadnout jako ona, musíte mne vyléčit. Byla jsem už léčena na třech klinikách, ale všude to chvilku zabralo, pak si moje tělo na ty léky zvyklo a zácpa trvá dál. Já vám klidně vypiji skleničku guttalaxu na počkání a výsledek je nulový. Máte pro mne nějaký ten zázračný lék, který by mi vyléčil tu mou nešťastnou zácpu ?“ Paní Dobromilu jsem však dále vyzpovídal, abych věděl, jak na tom ve skutečnosti je. A tak jsem se jí opakovaně ptal na to, za jak dlouho chodí na velkou stranu, jak ta stolice vypadá, čije tuhá, suchá, hlenem obalená, jakou má barvu, atd. ona však si mlela svojí a pořád povídala, že jí bolí břicho, že má z toho zaražené větry, a podobně. Až po asi 2O-ti minutách přiznala, že mívá stolice jednou za 2l dní! Ptal jsem se jí kolikátý je to dnes den. Opověděla mi, že již je to patnáct dní co byla naposled¨y na velké straně. Na otázku jak se dneska cítí mi odpověděla: „ doktore hrozně mizerně se cítím, jsem jakoby obluzená, přiopilá, nemohla bych tedy řídit auto, proto jsem přijela autobusem za Vámi, jsem jakoby přiopilá Je to již patnáctý den….“ Vysvětlil jsem jí, že má pravdu, protože je plná jedovatých zplodit z látkové střevní výměny, kdy se v člověku uvolňují jedovaté látky nazvané Putrescin, Kadaverin, a mnohé další, které způsobují právě to co nyní pociťuje. A že její matka právě díky těmto jedům měla ve svých 46-ti létech rakovinu tlustého střeva.“ Paní Dobromila jsem předepsal homeopatické dva léky, které vyšli z homeopatického programu kopmjutru jako nejvýše určené, že jí s touto zácpou pomohou. Doporučil jsem j zároveň celou řadu bylinek, které napomáhají ředit stolici a tak zabraňovat zácpě ( rozkousat lněné seménka zapít odvarem natě bazalky a kůry krušiny), dostala celou další řadu rad, které mám vlastně od svých pacientů ( například popíjet minerální vodu Šaratici či Zaječici, pojídat Kurelleův prášek, který obsahuje hlavně senný list, hodně popíjet tekutiny přes den nejméně tři až čtyři litry, atd.). Volala mi již za měsíc telefonem, že stolice je jednou zas týden, že je to zázrak, že se znovu narodila. Na kontrole jsme opět provedli kompjutrové homeopatické vyšetření a vyšlo trochu jinak, protože důvěra paní Dobromily stoupla,. a už více se snažila otázky do kompjutru říkat po pravdě. Za další dva měsíce volala, že má stolici již jednou za dva až tři dny, je to neuvěřitelné, cítí se dobře a břicho jí vůbec už nebolí, řídí auto a dokáže sena vše dobře soustředit. Pracuje jako 16

dělnice ve fabrice, všichni chválí a dokonce i zhubla dvě kila. Pak mi volala až po čtyřech letech, kdy mi se svěřila , že už skoro jeden rok přežila matku a cítí se svěží,¨. Toto byla pro mne skutečná odměna. Na přelomu století se mi ozvala, bylo jí přes padesát let a žila zde mezi námi. Lukáš se málem udusil na alergii po štípnutí vosou. Jeli jsme tehdy na dovolenou do Řecka, já, moje manželka, dcerka Martina a její skoro manžel Lukáš K. Sešli jsme se v Praze u autobusu,nálada byla výborná a tak hurá na 24 hodinovou tůru autobusem do Itálie, zde lodí na řecký ostrov Korfu. Vyjeli jsme brzy ráno, v autobusu nás bylo na 5O, a druhý den jsme se ocitli někde uprostřed Itálie. Jeli jsme po dálnici a sledovali měnící se krajinu. Autobus nás zastavil na jednom z parkovišť, kde jsme se mohli osvěžit, dojít si na WC, a hlavně se oslunit, protože když jsme vyjeli z Prahy tam bylo zataženo a teplota kolem dvanácti stupňů Celsia, tady v Itálii bylo nejméně 25 stupňů, teploučko a hlavně svítilo sluníčko. Lukáš před Martinou machroval, do všeho co viděl strkal klacek a tak u jednoho keře taky strčil svůj klacík do vosího hnízda. Vosy ihned vyletěly a hurá na pachatele, jedna ho štípla do horního rtu, ostatním vosám stačil Lukáš utéci. Ale jaké bylo jeho překvapení, když náhle začal otékat a za dalších deset minut čekání mu obličej otekl k nepoznání, zkrátka by ho celníci podle fotografie v pasu už dále nepustili. Nejhorší bylo, že ni začal signalizovat, že se mu hůře dýchá a že se začíná dusit. Byl totiž alergik – astmatik. Otékal mu totiž i kořen jazyka a hrtanová příklopka. .Toto je velmi nebezpečné, protože jinak by se musela provést t.zv.koniotomie, to je chirurgické otevření přední části krku a zavést kanylu do průdušnice. Lidé se v té chvíli scházeli k odjezdu autobusu, a tak jsem žebral doslova na lidech nějaké léky s antihistaminovým účinkem, jmenoval jsem je nahlas, aby to slyšeli i ti starší lidi, kteří by mohli hůře slyšet. Jenom jedna paní přiznala, že má sebou Zirtec, ale tyto léky nikomu nevydá,l protože má dítě alergika sebou. Šel jsem za řidičem, a požádal ho, aby urychleně jel do nejbližší nemocnice, že potřebuje Lukáš dostat kalciovou injekci přímo do žíly a léky s antihistaminovým účinkem. Řidič mne poslechl, vyjel a náhle asi po šesti kilometrech však musel zastavit, protože se před námi asi lO km stala velká dopravní nehoda, a jak jsme se po tří a půl hodinové stání dověděli, byli ve předu při autohavárii zabiti čtyři lidé, z toho tři policajti, as to se bude prý dlouho vyšetřovat, protože v Itálii policajt je někdo, a tak vše musí důkladně vyšetřit. Auta , autobus,y motorky, vše bylo ve čtyřproudovém zástupu vedle sebe několik kilometrů a do nejbližší nemocnice do Florencie bylo plných l2O km. I když se Lukáš homeopatickým lékům bránil, vyndal jsem z tašky asi 4O druhů homeopatických léků, které většinou sebou zvláště pak do zahraničí sebou vozím a vytáhla jsem lék Allicum cepa, dále Sulfur a Sabadilla. Střídavě jsem mu dával pod jazyk po pěti minutách po čtyřech kuličkách tyto homeopatické léky. Otok se zastavil, Lukáš dechem soptil, ale jak mohl spolu pracoval,cucal pod jazykem přesně všechny dávky, které jsem mu podával. Za dvě hodiny začal otok nápadně rychle 17

splaskávat, Lukášovi se lépe dýchalo, nebyl již tak pobledlý, ale obě víčka měl tak oteklé ještě, že stále na oči neviděl, museli jsme ho vodit na jeho sedadlo v autobusu. Když jsem po tři a půl hodině nuceného zastavení vyjeli, nebylo zapotřebí již jet do nemocnice, protože Lukáš byl zcela splasklý, dobře se mu už vcelku dýchalo a usmíval se vděčně na mně. Jak mi později prozradil, modlil se aby nezemřel, bylo mu těžko, dusil se a myslel už na to nejhorší. Kdo neprodělá, ten neuvěří. Jinak další dovolenou na Korfu jsme prožili v nádherném slunném počasí, s koupelemi u moře a bez dalších alergických reakcí. Až lékařská hypnóza zjistila pravého viníka zabitých lidí. Do rehabilitačního ústavu Kladruby se v sedmdesátých letech minulého století dostal na léčení docela sympatický muž, byl střední postavy, štíhlý elegán, tmavých očí, začervenalého obličeje s nápadným knírem pod nosem. Říkejme mu Voloda. Měl dlouho sádry a tak si šel rozcvičovat obě zlomené nohy v bérci a levou ruku. Byl pravák. Všechny tyto zlomeniny utrpěl při autohavárii, která se odehrála v patřičném úseku dálnice, asi 2O km od Brna. Co se vlastně tehdy stalo, nevěděl pořádně nikdo ani policajti. Podle ústního sdělení Volodi prý bylo zapsáno v protokolech, že jel ve svém modrém autě žiguli a v zakouřeném prostoru dálnice prý sjelo auto osobní škodovka z protisměru, srazili se, a výsledkem byli zabiti dva lidé a třetí jejich malá holčička jednoroční Adélka. Naposledy prý jenom pamatuje, že se něco vznítilo na dálnici, vznikl hustý kouř , zpomalil a pak už nepamatuje vůbec nic, má totální amnézii. Jel a sním jako spolujezdkyně jeho manželka, která také utrpěla ránu o sklo auta do čela a téměř také nic pozoruhodného nepamatuje, co by objasnilo prvotní příčinu vzniku této autonehody. Jejich dcerce sedadlem byla proražena hlavička, takže Adélka byla namístě mrtvá. Manželka pana Volodi, Kristýna, měla prasklou tehdy slezinu, a polámanou lehce pravou dolní končetinu, ale to vše prý po operaci sešití sleziny a po šestitýdenní sádře bylo pro ní vše podle lékařů již tělesně v pořádku. když byl Voloda schopen výslechu, vypovídal co věděl, ale od zjištění onoho kouře na dálnici již nic nepamatoval. vše bylo uzavřeno, že bouračku způsobilo auto s dvěma již mrtvými cestujícími ve škodovce, která vjela mezi svodidly do protisměru dálnice. Panu Voloďovi to nedalo a jak jsem i na něm viděl „ žralo ho svědomí“. dělal si totiž výčitky, jestli tu bouračku vlastně nezpůsobil on. Když po čtyřech měsících byl dobře rozhýbán, přišel za mnou a svěřil se mi, že by chtěl vše objasnit jak se to stalo, a že se ve škole učili, že by se toto dalo docela dobře objasnit u něho kdybych ho uvedl do hypnózy. Chtěl vědět za každou cenu pravdu jak se ta bouračka odehrála. Když mne opakovaně den co den přemlouval, vycítil jsem, že v něm toto rozhodnutí dozrálo a velmi bych ho zklamal, kdybych mu nevyhověl vstříc. Vše jsem oznámil řediteli doktoru Křížovi a ten také souhlasil, jenom mne prosil, abych nic nezapisoval do zdravotní karty co se dovím. Přislíbil jsem mu to a také jsem vše dodržel. Vymínil jsem si jednu podmínku a tou bylo, že jeho žena, která byla rehabilitována v rehabilitačním ústavu a její povolání bylo 18

zdravotní sestra, bude u toho také přítomna, a že jí budu předávat hypnotický raport ( spojení hlasem), když uznám , že je to právě zapotřebí. všichni tři jsme souhlasili a jedno klidnější odpoledne jsme se sešli v mé ordinaci a já provedl lékařské hypnotické sezení. Celý děj jsme v hypnóze přehráli. začali jsme jak vstupovali v Praze celá rodinka do žigulíku, co si cestou povídali, co v krajině či u benzínové pumpy vidí až jsme po dálnici vjeli na popisované osudové místo. Když jsme v žigulíku přijížděli k místu nehody, Voloďa náhle uviděl v dálce dva kluky jak zapalují pneumatiku a rozhostil se hustý tmavý kouř! Dostal se do hustého tmavého dýmu a pak náhle třesk a rána, již si nic dále nevybavoval Mezi tím jsem asi třikráte předal rozhovor s jeho manželkou, která pomáhala ve střízlivém stavu, tedy ne v hypnotickém stavu, vše co nejvíce korigovat do normálu dění. A tak byly zjištění skuteční viníci této tragické autonehody, byly to dva chlapci, které nakonec policie po dlouhém čase díky pomoci tohoto Volodi dopátrala Tito dva chlapci, ve věku deseti a dvanácti let si zapalovali u dálnice staré pneumatiky a obdivovali velkým,černý a hustý kouř.. Vyléčení chronického alkoholika akupunkturou a homeopatii. Jednoho odpoledne se v Praze v ordinaci alternativní medicíny u mne objevil bez předchozího telefonického objednání elegantní asi 45 muž, pan Radovan, který se mi svěřil, že až budu mít chvilku čas, že si rád počká, zda-li bych alespoň vyslechl jeho problém. Čekal asi dvě hodiny, pak se čekárna vyprázdnila a já měl čas no tohoto příchozího muže. Tento může mi o sobě začal vyprávět, že má velkou těžkost a to tu, že hodně pije alkoholické nápoje, pivo nejraději dvanáctku a míchá to slivovicí,becherovkou ,gruzínským koňakem , rumem, no zkrátka, že toho vypije denně i za několik stovek. Žena mu s děckem utekla, že s alkoholikem žít nebude a on prý nemá sílu ,aby tomuto jako sám říkal „ zlozvyku“ se vyhnuli a přestal s tím vším, což mu ztrpčuje osobní život, podlamuje zdraví a na víc nemá naději, že dostane výbornou funkci manažéra, která je i finančně dobře placená. nevím o jakou funkci v bance šlo, ale prý si mohl jako inženýr ekonomie měsíčně vydělat i přes 2OO OOO Kč. tak to jsem i já zíral a o tomto jsem ještě neslyšel, že je to možné. Pan Radovan měl skutečnou velkou motivaci, chtěl léčit a prý se bude moc snažit. Začal jsem s akupunkturou, kterou jsem provedl dvakráte týdně, dojížděl asi lOO km od Prahy, dosti se zklidnil. Potom jsem mu provedl kompjutrové homeopatické vyšetření a určil jeho konstituční lék, přidal jsem homeopatické dva léky, které zabraňují návyku na jedovaté látky. Za tři měsíce léčby, na druhé kontrole mi oznámil, že skutečně již celý týden nevypil ani kapku jakéhokoliv lihového nápoje. Popíjel minerální vody, určené mnou bylinné čaje a vyhýbal se dráždivým pokrmům. Přestal i na víc kouřit, což je také důležité, protože kuřáci snadněji sáhnou po kafíčku nebo po jakémkoliv alkoholickém nápoji. Za další měsíc na kontrole mi oznámil, že v Liberci ono místo na konkurzu manažéra vyhrál a dostal.měl obrovskou radost. Poradil jsem mu,aby se také nenápadně 19

nápadně navrátil do své rodiny, ke svému patnáctiletému synkovi a k jeho věrné manželce. Je tomu již několik let, nemám o něm zprávy, ale věřím, že žije spořádaným životem, že je abstinentem a velkou oporou i svému synovi a milované manželce. Jak homeopatická léčba zachránila 12 lidí současně od těžké chřipky. Měl jsem tehdy soukromou ordinaci v domově důchodců na Chodově v Praze, a docházel jsem na obědy se zaměstnanci tohoto domova důchodců. Sedával jsem většinou u stolu s paní ředitelkou, s tamní paní doktorkou Vašíčkovou a celým štábem zdravotních sester, které byly vždy příjemně švitořivé a pozorné. Jednou při obědě projevila staniční sestra obavy, že se blíží těžká chřipka, že klienti domova důchodců jsou ve většině očkováni, ale na zdravotní . personál nebylo očkování a tak letos jsou zvědavi, jak ta chřipka nakonec dopadne. A tak jsem jím nabídl, aby si koupily homeopatický lék nazvaný Gripp-heel tablety a užívali jej v schématu, ráno před snídaní vycucat pod jazykem jednu tabletku ob den, když bude chřipka v Praze, když bude v domově důchodců, tak denně vycucat jednu tabletku ráno, když budou mít pocit, že jde na ně chřipka pak podle závažnosti jak sami uznají, aby si dali 2 až 4 krát jednu tabletu pod jazyk denně, a dušoval jsem se, že chřipku určitě nedostanou. A tak jsem dal provést hlasování, kdo je ochoten to provést z nich jak jsem doporučil a kdo nechce toto učinit. Bylo nás tehdy u stolu, bylo to na podzim, přesně l3, jak apoštolů s Ježíšem při Večeři Páně. Já a dalších jedenáct zdravotních sester i s paní doktorkou odhlasovali jsme si, že si tento homeopatický lék zakoupíme a budeme je podle mnou daného návodu užívat. Jenom paní ředitelka, ve věku kolem 55 let,menší postavy, ale usměvavého vlídného obličeje prohlásila, že má dceru v Českých Budějovicích lékařkou, a že ta suverénně tvrdí, že homeopatie je léčba na nic, že je to pouhé placebo a že ona tedy užívat a ani kupovat si tento lék nebude. Do domova důchodců skutečně tehdy dorazila chřipka. I když byli klienti očkováni, tehdy jenom na následky chřipkovitého prodělaného onemocnění na podzim zemřelo 11 lidí, což dlouho nikdo kdo tam delší dobu pracoval, skutečně nepamatoval. Nejzajímavější na tom všem bylo, že nás, celkem jedenáct, kteří jsme užívali pravidelně denně lék Gripp-Heel, jsme ani jeden tuto chřipku nedostali, ale za to paní ředitelka dostala tak silnou chřipku, že ještě asi 4 měsíce marodila s následným virovým zápalem plic. Od té doby za mnou paní ředitelka si chodila pro homeopatické léky, jakmile se cítila jakkoliv ne svá či dokonce nemocná. V každém případě jí speciální homeopatické léky snížili její vysoký krevní tlak do normy. Homeopatii a nosodami lze dobře bez operace i léčit myomy dělohy.

20

Homeopatie léčí podobné podobným, tedy co by v ženském těle vyvolávalo nezhoubné nádory typu myomů dělohy to se této ženě dá užívat, a u ní ty myomy postupně časem užívání mizí. Když se přidají i patřičné nosody ( homeopatické léky, vyrobené z příčin onemocnění ), pak dochází doslova v lidském těle k zázračnému uzdravování. Léčil jsem pro mnohočetné myomy několik žen, ale vybavuje se mi jedna právnice z Brna.Byla velmi svědomitá, docházela na kontroly, a na mojí žádost docházela i ke konkurenci, tedy ke gynekologům v Brně. Konkrétně u této padesátileté ženy byli přítomny v její děloze celkem čtyři myomy, tedy takové svalové nádůrky, které dosahovali velikosti v průměru kolem pěti až šesti centimetrů. Běžně gynekologové léčí takovéto myomy specielní hormonální dlouhodobou léčbou. U této ženy se stala ta zajímavost, že po dvouleté takovéto léčbě se dostavila ke gynekologii v Brně na kontrolu a ten zjistil, že vlastně žádné myomy v její děloze se totiž nenalézají. A tak si promluvil s pacientkou a byl přesvědčen, což napsal i do její zdravotní karty , že šlo jistě o omyl, že to musely být artefakty, tedy rentgenové zkresleniny, které nedopovídali pravdě. Bohužel, toto nemohl říci o ultrazvuku, který měla tehdy také dvakrát dělaný, a který potvrdil právě velikost všech čtyři u ní se nacházejících myomů. Ode mne dostávala konstituční homeopatický lék, dále nosody myoma uteri, které si kapala denně vždy ráno l2 kapek pod jazyk. Užívala i byliny, které netoxikovaly její celý organismus a byla léčena holistické, tedy v celém jejím těle. Jako příčina tvorby myomů byla u ní označena plíseň ve střevě, respektive její toxiny, které se z plísní dostávaly při vstřebávání potravy ve střevě do krve a do jater, a odtud rozvezeny po těle toxicky především působily v oblasti dělohy a v oblasti její štítné žlázy. Měl jsem obrovskou radost, že tato žena se bez operativního řešení byla zcela zbavila svých nechtěných myomů v děloze tímto způsobem bezbolestně zbavena a tudíž vyléčena. Homeopatickými léky zastavena nadměrná tvorba mateřského mléka. Volala mi uprostřed týdne do mé ordinace jedna farmakoložka,majitelka lékárny v Českých Budějovicích, že její dcera porodila a nyní trpí nadměrnou tvorbou mateřského mléka, zda-li se s tím něco dá dělat. Ona prý by jí poradila některé alopatické léky, ale riskovala by, že by mlékem přecházely do dítěte mlékem a dítě by mohlo být obluzené as aby to neovlivnilo jeho nervový vývoj, protože všechny navrhované alopatické léky mají značné vedlejší účinky. Vyzpovídal jsem paní magistru, a tak podle zjištěných skutečností jsem jí navrhl homeopatický lék Ricinum o vysoké potenci. Paní magistra do telefonu poděkovala a prý vše objedná a vyzkouší. Za měsíc mi volala, děkovala a zdůrazňovala, že hned druhý den po požití tohoto homeopatického léku došlo ke skutečnému spontánním tvorbě mateřského mléka, prý před tím její dcera Mirka měla mléka rovnou pro dvojčata, a nyní prý to zcela postačí pít jedno děcko. 21

Paní magistra dostala obava, a prý proto opět volala, zda-li jí tato snížená tvorba mateřského mléka nezůstane a nebude-li mít i nějaké jiné trápení způsobené vedlejšími komplikacemi po homeopatickém léku Ricinu .A tak jsem paní magistru ujistil, že její dcera Mirka nebude mít žádné vedlejší následky na svém zdraví, protože to vlastně žádné homeopatický lék nedělá! 'Účinek homeopatického Ricinu také sám odezní po určité době, nejdéle po době l4 dní, takže když bude chtít, aby její dcera Mirka opět produkovala nadměrné množství mléka, stačí když na l4 dní zcela vysadí tento homeopatický lék. Nakonec se mne paní magistra optala, zda-li by toto šlo využít i ve veterinární medicíně a dát tak ovlivnit dojivost například u krav. Teoreticky, nemám praktické zkušenosti s krávami, jsem jí odpověděl, že na k lOO % ano, když by se dali nízké potence homeopatického léku Ricinu, jistě by došlo ke zvýšené dojivosti i naších v Čechách pěstovaných krav. Hučení v uších dohánělo staršího muže k sebevraždě. Hučení v jednom uchu nebo dokonce současně v obou uších dnes po sedmdesátce má snad každý desátý člověk. Pro člověka, který na různé pískoty, pištění, slyšení unikající páry, dunící bubny, či slyšení průjezdu lokomotivy, cvrlikání, zvonění a, slyšení různých t'onu a dalších zvuků často se stávají nesnesitelnými a člověka mohou přivést až ke změně chování a v krajních případech až k zešílení. Léčil jsem pro hučení v ušních , odborně tinnitus, už stovky lidí, převážně mužů. Až v 7O % se potíže tohoto druhu zmírní, změní k lepšímu, a asi v 8 % zcela vymizí.Záleží na příčině vzniku tinnitu. U mladších jedinců převážně jde o virové postižení Cortiho orgánu, který je uložen uvnitř ucha, a má na starosti převádět slyšené zvuky „ přes harfičku“ na mozkové sluchové nervy, které potom slyšené zvuky převádějí do t.zv. Heschova centra uloženého ve spánkové oblasti našeho mozku. U starších lidí bývají tepénky v oblasti uvedených míst zaneseny aterosklerotickými pláty, takže často zde i takto postižený člověk může slyšet různé změny průtoku lumina tepénky jako nepříjemné pazvuky. Obrátil se na mne dopisem jeden muž, ve věku 65 let, a líčil mi své potíže. Hučelo mu nejprve v pravém uchu, po roce se přidalo i levé ucho, slyšel dmychavé pazvuky, které se prý snad v přírodě ani nevyskytují. Hučení v obou uších má zejména přes den, nejvíce ho slyší večer když usíná, ale když spí zcela nic neslyší. jakmile se však i v noci probudí a jde se vymočit, opět slyší deptající zvuky v obou uších. Psal mi, že byl dvakráte na neurologickém oddělení, dvakráte na oddělení oto-rhino-laryngologickém, kde mu dávali lékaři infuze s léčivými roztoky, ale to pomohlo prý vždy utlumit slyšené pazvuky po dobu nejvýše na tři dny. Pan Ivan Matula se domnívá, že mu už není pomoci, a dvakráte byl rozhodnut skončit ze životem, ale má dva nádherné vnuky, kteří ho potřebují a kterým se rád věnuje, slepují spolu letadélka a sbírají známky. Pozval jsem si pana Ivana Matulu do mé ordinace a zde jej vyšetřil holistickou diagnostickou. Zjistil jsem, že u něho jde především o příčinu v aterosklerotickém ukládání plátů v mozkových cévách , tedy zvláště pak v 22

oblasti, kde jsou vnímány slyšené i neslyšené zvuky. nasadil jsem ji přípravky z bylin, které převážně obsahovaly jinan dvoulaločný , známý po názvem „ gingo biloba“ Dále léčba byla zaměřena i dietou na snížení cholesterolu v krvi, na homeopatickém programu kompjutrem vytipován jeho konstituční lék, přidány dva homeopatické léky na snížení šelestů v uších. Doma si prováděl zapalování svícnů v kornoutové formě a to každý večer před spaním. Již po třech měsících této holistické léčby byl pacient spokojenější, nehučelo mu v uších tak intenzivně, dokonce chvílemi prý se zvuky z ucha vytrácely. Po roce se potíže u tohoto pacienta vylepšily na tolik, že již neměl sebevražedné úmysly. Ale potom v zimním období dostal těžkou chřipku a obdobné pískoty a šelesty i když trochu jiného rázu se u něho opět objevily. Předepsal jsem mu jiné homeopatické léky, především na snížení otoku zejména který vznikl v jeho levém uchu a potíže během dalších dvou měsíců zcela vymizely. Každý člověk je originál, a u každého člověka se v holistické medicíně postupuje zcela individuálně, pro zkušeného holistického lékaře pak není problém pomoci řešit i zdánlivě neřešitelné zdravotní potíže. 123. Alternativní medicína může pomoci při léčbě roztroušené sklerózy. Roztroušená mozkomíšní skleróza je onemocnění, které vzniká většinou mezi 2O až 4O rokem, častěji u žen. V podstatě jde o narušení určitých nervových míst nacházejících se v míše čiv mozku nejčastěji po závažném, většinou virovém ,onemocnění. Obrátila se na mne 25 letá dívčina, svobodná, střední postavy, hubená, téměř bez prsou, jako by zasněná, se svými zdravotními potížemi. Sama honem vychrlila ze sebe svojí diagnózu, která zněla : roztroušená mozkomíšní skleróza ( RS ). Byla docela veselé povahy, a mluvila o svých potížích jako o samozřejmosti. Byla opakovaně vyšetřena i na klinice v Praze, zde tato diagnóza RS opakovaně potvrzena a léčena především kortikoidy, které změnily i její vizáž. Jednou za dva roky jezdila do lázní a zde si našla také při posledním pobytu svého partnera, který byl asi o 8 let starší jak ona a měl lehce nemocné srdce ( vrozenou mitrální vadu). Měli se rádia svěřila se mi, že by chtěla mít s tímto zatím přítelem zdravé dítě, zdali je to možné. Po provedeném EAV vyšetření jsem jí sdělil, že dítě nakonec mít může, a jistě bude zdravé, protože RS není přenosnou genetickou nemocí, horší to bude s jeho mitrální vadou, která může být i dědičná. Začala užívat mnou doporučené bylinné čaje, homeopatické léky, prováděl jsem jí 4 x t. zv. auto-hemoterapii a laseropunkturu. Tehdy se jí moc ulevilo, přestala zakopávat při chůzi, zlepšil se jí o hodně zrak, takže neměla již dvojité vidění a jak sama dodávala mnohem lépe cítila pokožku v oblasti stehen a v celých dolních končetinách. Při zhoršení chůze chodila o jedné vycházkové holi. Během naší holistické dvouleté léčby tato dívčina Vlasta stačila porodit krásného zdravého chlapce i bez mitrální vady! Nabyla hodně sebedůvěru, její 23

manžel jí doslova miluje, prý by jí nejraději nosil na rukou. Paní Vlasta nadále dodává i okolním lidem dobrou náladu, rádi ji lidé navštěvují a musím prozradit, že mi doporučila přes desítku nových pacientů. Dnes se známe již přes šest let, stále není upoutána invalidní vozík, jak jí jeden lékař na neurologickém oddělení předpovídal s ú)vahou co jí čeká po porodu. Žije spokojeným rodinným životem, je šťastná, že má chlapečka Daniele. 124. Muž před penzí trpěl polypy a prasklinami v konečníku. Jeden starší pacient z Moravy přivedl svého kamaráda Bronislava na holistické vyšetření a léčbu jeho potíží. Tento statný muž, vážící 2IO kg, měřící 185 cm, hnědých očí a brunátného obličeje, jinak celkově dobře vypadající si mi stěžoval, že lékaři ho hned odbudou, když vidí zdravě vyhlížejícího muže a vůbec je už tolika nezajímá, že má výrůstky masa ( polypy ) a praskliny nejenom v oblasti konečníku. Dostával celou řadu léků, ale ty jej celkově otupily, pracuje jako manažér jedné prosperující firmy u Ostravy, a nemůže si dovolit nejezdit osobním vozem, což užívání dosavadních alopatických léků mu řízení vozidla doslova znemožňuje . Chtěl hlavně odstranit prasklinky a dát návod jak se zbavit masitých výrůstků, které prý podle dalších vyšetření interních lékařů měl i v oblasti končící části jeho tlustého střeva. Jeho pracovní den spočíval, že ráno před pátou hodinou vstával, hodinu měl cestu do práce, zde pobyl nejméně 1O až 12 hodin denně , večer se hodně nacpal jídlem, protože přes den na toto neměl vůbec čas, byl v neustálém stresu, a měl moc rád uzené maso a salámy. Po vyšetření EAV bylo zjištěno, že má polypy v tlustém střevě, že nesmí jíst maso a masité výrobky včetně salámů, dále určité plísně ve střevech, kterému napomáhají ke snadnému praskání sliznice v oblasti jeho konečníku. Konečník si oplachoval každý druhý den odvarem z dubové kůry, užíval konstituční homeopatický lék doplněný dvěma homeopatickými léky, které zabraňují růstu nádorovitých útvarů a polypů v lidském těle. Specielní nosoda nazvaná „ Polyposis“ zabraňovala další tvorbě těchto masitých výrůstků v jeho tlustém střevě a v oblasti jeho konečníku. Během tří měsíců zcela vymizely prasklinky v oblasti rekta, za dalšího půl roku se zmenšily masité výrůstky v oblasti konečníku a po roce takovéhoto léčení nebylo zapotřebí již provést jakýkoliv operační zákrok v oblasti konečníku. Doporučil jsem pacientovi dát si udělat kontrastní vyšetření rentgenového snímku a to v oblasti tlustého střeva. Zde konstatoval rentgenolog, že došlo ke značnému zmenšení všech polypů a doslova loudil na tomto nemocném, aby mu řekl o tom zázračném léku, který mu toto během jednoho roku toto způsobil. Podobné vyšetření totiž na tomto rentgenovém pracovišti bylo prováděnou pana X. před rokem, takže toto bylo možno velmi dobře porovnat. Dále jsem pacientovi doporučil, aby si prováděl jedenkráte týdne malý klystýr t.j. 3OO až 5OO ml vody teplé, přidat trochu soli a květu heřmánku, ponechat v konečníku co nejdéle a takto všechny toxiny z tlustého střeva pravidelně napomáhat 24

vyprazdňovat.Po třech létech této holistické léčby byl výše jmenovaný pacient zcela bez potíží, a téměř mu všechny polypy z tlustého střevy vymizely, z konečníku vymizely zcela. 125. Nepříjemný dlouhotrvající poševní bílý i svědivý výtok. Do ordinace vešla vážná mladá paní, ve věku kolem 3O-ti let, střední postavy, usměvavého obličeje, krásných kudrnatých plavých vlasů a svěřila se mi se svým dlouholetým trápením. Trpí poševními výtoky, které jsou bílé barvy a hlavně hrozně jí v oblasti celého genitálu svědí. Tyto potíže má už nejméně sedm let. dochází na gynekologická pravidelná vyšetření i ošetření, dostává různé globule, spraye, vaginální tablety, ale toto pomáhá pouze po dobu užívání. jakmile tyto medikamenty přestane užívat tak do dvou až tří dnů plísňový zánět recidivuje. Lékař po vyšetření konstatoval, že jde o chronickou kandidovou infekci, které se vlastně nemůže zbavit. Provedl jsem vyšetření EAV, kde jsem zjistil, že plísně má rozlezlé až do k oběma vaječníkům, takže zde je přítomen plísňový zánět, který znemožňuje vajíčku plout směrem do dělohy, tudíž z těchto důvodů je tato mladá žena stále neplodná a nepomůže otěhotnět. Dále jsem zjistil, že jsou zde přítomny plísně : candida albicans a candida parapsilosis, které na víc byly i přemnoženy v jejím tlustém střevě, což znamená, že lymfatickými cestami se mohou tyto plísně dostávat opět až do oblasti pochvy, kde mají optimální podmínky pro svůj rozvoj a rozmnožování a to je vlhko, teplo a tma. Dále jsem se dověděl z anamnézy, že tato mladá paní Radovana skončila před l4 dny užívání antibiotika, které jí obvodní lékař nasadil pro bolesti v krku. Dále jsem se dověděl, že muž při výronu semene při milování jí opět infikuje těmito kandidami, které má nasáklé a pomnožené v prostatě, takže vlastně zde dochází k jevu, který nazývám „ ping - pong.“ A teď jak se dostat z tohoto začarovaného nepříjemného kruhu ? Především bylo nutné u této paní Radovany změnit dietu a vůbec celou životosprávu. Zásadně nesměla pozřít jakékoliv výrobky obsahující bílý cukr, tedy i včetně čokolády, kterou tak oblibovala. Dále bylo zapotřebí také současně léčit jejího partnera Ladislava, který se z počátku zdráhal, ale nakonec k tomu také přidal dobrovolně souhlas. Oba dostali stejný symptomatický homeopatický lék, ale každý měl na kompjutru s homeopatickým programem vytestován svůj originální konstituční lék. Na víc dostali oba užívat nosodu Albicans v kapkách. Samozřejmě, že oba během této léčby neměli pozřít žádný druh antibiotika a byli oba poučeni, že kdyby měli jakékoliv zdravotní potíže, že musí mi zavolat telefonem a já jim předepíši na jejich potíže adekvátní homeopatickou terapii. Již po sedmi měsících jsme měli všichni tři radost. Výtok poševní u paní Radovany zcela ustal, zmizelo svědění, i její manžel tvrdil, že má silnější a krásnější požitek při prožívaném orgasmu, a na víc do roka od prvního příchodu do mé ordinace paní Radovana otěhotněla narodila se jí krásná zdravá holčička. 25

126. Opar na přirození hodně bolí a je na víc snadno přenosný. V ordinaci jsem rozmlouval s jedním mladým mužem, bylo mu 25 let, usměvavý milý chlapec, říkejme mu Pavel. Měl tmavě černé vlasy, hnědé oči, a stále jsem z něho již po dvaceti minutách nemohl dostat proč vlastně přišel, nějak se mi to zdráhal říci a vždy na otázku co ho trápí, mi vyprávěl různé své potíže, že ho bolí v zádech, že ho bolí v krku, že je silně unavený, že ho tlačí v oblasti jater a žlučníku, že ho bolí pravá noha, a stále něco mi sděloval nového. Ale stále jsem viděl v jeho obličeji, že mi neřekl pravý důvod jeho první návštěvy v mé alternativní medicínské ordinaci. A tak jsem na něho uhodil, zdali nemá kapavku podezření. Pavel však záporně zavrtěl hlavou, ale řekl mi, že mi ukáže tedy svůj penis. A já jsem jasně a zřetelně viděl četné opary v oblasti žaludu jeho penisu, což ho muselo krutě bolet a místy i svědit. Přitakal hlavou, že je to tak, a že už toto má přes dva roky, ale na koním oddělení mu dali vždycky nějaký pudr, nebo barevnou vodičku, aby si toto místo natíral, ale toto mu pomohlo na chvilku, ale bolesti mu to vůbec netlumilo, a stále prý to recidivuje a má strach, aby takto nenakazil další ženy. Dívkám se prý líbil, když chtěl o děvče neměl nouzi. Před dvěma léty byl na dermatovenerologickém oddělení polikliniky lékařem poučen, že je to přenosné nakažlivé onemocnění, a tak prý od té doby neměl žádný pohlavní styk s ženou. Byl poučen, že když se bude chtít milovat, tak jedině přes prezervativ. Ale jak mi Pavel sdělil, tak ho to moc bolí, že vlastně na sex nemá od té doby vůbec chuť. Přinesl mi ukázat různé lihové preparáty, genciánovou violeť roztok, desinfekční zásypy, mastě s protivirovým působením, ale prý je vše bez většího a dlouhodobějšího efektu. Provedené EAV vyšetření u Pavla ukázalo, že jeho organismus je velmi citlivý na virus ,který se nazývá virus herpes genitalis. Toto bohatství chytil od jedné milé dívky asi před dvěma a půl lety, protože tehdy poznal, že pop pohlavním styku s ní do tří dnů se mu obsypal žalud penisu těmito puchýřky a od té doby vlastně pořádně natrvalo nikdy nevymizely. Na víc před léty prodělal také infekční mononukleózu a proto také měl zvýšenou přítomnost EbsteinBaar viru ve svém organismu, a proto také byl více a snadněji unaven jak ostatní lidé jeho věku. 'Únava a také i genitální herpes se u něho vždy značně zhoršily, když prožíval nějaký závažný stres. Začal mít strach, že toto bude mít doživotně a že si vlastně nenajde trvalou partnerku, že chce mít také svoje děti. Tu první dívku, která ho tímto virem nakazila, už ztratil ze zřetele, a přes rok o ní nic neví. Na víc se nyní prý bojí ,aby nechytil od nějaké ženštiny AIDS. Jak říkával, že dneska už je všechno možné. Léčba Pavla byla zdlouhavá, ale hlavně naprosto úspěšná. Mladý muž velmi vzorně spolupracoval. Užíval přesně předepsané homeopatické léky, které se postupně měnily, podle toho jak odpadávaly kožní eflorescence ( vyrážky ). Na posílení imunity dostával na víc lék Lymphomyosot, užíval různé druhy doporučených vitamínů především ze skupiny B-komplexu. zvláště pak Thiamin 26

( vitamin B l). Z bylinek hodně pil řepík lékařský nať mateřídoušky. Po léčbě trvající jeden a půl roku zcela všechny jeho potíže vymizely, a nyní se hrozně moc bál otestovat, zda-li je nakažlivý , zdali přenese tento virus na svou novou partnerku při milování bez kondomu. Opakovaně jsem ho proměřil EAV přístrojem a ujistil ho, že je skutečně zcela negativní jeho organismus na virus herpes genitalis. Měl z toho obrovskou radost, ale pak se přiznal, že chodí ještě raději k psychologovi, aby to vše strávil a uvědomil si, že je to tak skutečností , strach ho stále přemáhal, takže vůči dívkám byl prý impotentní. Nakonec dostal předepsanou t.zv. „ erektivní nosodu“, která ho povzbudila a vše konečně prolomil. Jeho nová dívka Martina otěhotněla, a nyní čekají děťátko. Po oparové vyrážce v oblasti jeho genitálu či jeho nové partnerky není ani památky. Klimakterické potíže dokázaly potrápit ženu. Paní doktorku Svatoslavu , bylo jí 55 let,jsem znal již jako pacientku z Kladrub, z rehabilitačního ústavu, když jsem tam pracoval, a ona tam byla tehdy po menším úraze jako pacientka. Když zjistila, že mám v Praze soukromou ordinaci, rozhodla se obrátit na mne z jejími klimakterickými potížemi, protože nechtěla užívat patřičné jí předepsané gynekologem hormonálně působící léky. Paní Svatoslava se mi svěřovala s jejími zdravotními potížemi: bolesti v záhlaví a ve spáncích, pocení ponejvíce v obličeji,návaly krve do hlavy, suché sliznice v oblasti nejenom úst, často se v noci probouzí, má těžké sny, více má pravostranné postižení těla, v poslední době se přidalo až nesnesitelné pálení dlaní a chodidel. Bolesti hlavy začínaly ráno, nejhorší byly kolem poledne a k večeru se zeslabovaly. Znalec homeopatie jasně by v takovémto případě doporučil homeopatický lék nazvaný Sanquinaria canadensis, ke kterému jsem ještě přidal její konstituční homeopatický lék Lycopodium. Již za tři týdny mi telefonovala do ordinace, že se cítí o mnoho lépe, že vymizelo především to nepříjemné odpolední pocení, které měla více na pravé straně těla, dále se zlepšilo spaní, byla druhý den více odpočatá a tak mohla více a soustředěně přes den pracovat. Bolesti hlavy povolily, dostavovaly se ještě mírně dopoledne, ale v podlehne již zcela vymizely, což jí prý dělalo šťastnou. A tak mi potom opět telefonovala, že by mi doporučila svého muže, že jistě nyní prodělává t.zv. „ pánské klimakterium“. Vyšetřil jsem jejího manžela Štefana , kterému bylo 61 let, byl čerstvě v důchodu, a také měl bolesti hlavy, nesoustředěnost, ospalost přes den, a hlavně značné poruchy potence.Usoudil jsem , že paní doktorka měla pravdu, že i mužů mohou mít své „ klimakterium“, nasadil jsem mu cizokrajné byliny na zlepšení potence, symptomatické dva homeopatické léky a jeden jeho konstituční homeopatický lék, který prý již během měsíce, podle telefonního sdělení paní doktorky,s ním doslova udělaly zázrak. Odezněla zcela bolest hlavy, a hlavně se mu o mnoho zlepšila potence, jak sám mi v telefonu zdůrazňoval, opět se cítil i sexuálně na čtyřicet let, a to přeci stálo za to!

27

131. Žena trpící dvacet let nespavostí konečně večer přirozeně usnula. Navštívila mne v ordinaci se svými bolestmi zad a dolních končetin paní Alena, které právě bylo 72 let, a svěřila se mi, že jí trápí především nespavost. Obtížně usínala, maximálně po půl noci, pak se často probouzela snad každou hodinu, nejméně na 2O až 3O minut, takže ráno tvrdila celé rodině, že celou noc vlastně nespala. Toto se den co den opakuje, prý po dobu dvaceti let. Na víc hypnotika, léky mající různé názvy pro usnadnění spaní, jí vůbec už nepomáhají, musela by si za těch dvacet let dávat obrovské dávky, které jsou prý pro její tělo příliš už jedovaté, aby vůbec účinkovaly a tyto léky jí uspaly. A tak se mne ptala, co má dělat ? Odpověděl jsem jí, že jí musím provést EAV vyšetření, abych byl moudrý a zjistil příčinu její nespavosti. Po provedeném vyšetření EAV jsem konstatoval, že má v tlustém střevě přemnožené určité plísně, které produkují toxiny, ty se vstřebávají do krve, a tyto toxiny jí doslova oblibují hlavu, zhoršují prokrvení v hlavě, napomáhají ke vzniku bolestí hlavy a hlavně k nespavosti.Nespavost se zhoršovala zvláště když měla jak sama říkala „ neřešitelné pro mne starosti „. Doporučil jsem jí určitý zdravotní životní styl, provedla změnu ve stravování, více jsem jí doporučil vegetariánskou stravu, dále procházky před spaním, takže si pořídila malého pejska Pudlíka, večer si vždy takto provětrala jak sama říkala svojí hlavu. Z bylinek jsem jí před spaním doporučil odvar kořene kozlíku lékařského, který si pravidelně večer vypila asi půl šálku, upravila se jí i stolice, takže neměla již zácpu. užívala dva symptomatické léky, a jeden konstituční homeopatický lék. Když nastartovala asi po čtyřech měsících této léčby její jak říkávala „ spavost“, již užívala jenom jednou týdně pět kuliček svého konstitučního léku. Pro zklidnění její psychiky měla vždy na nočním stolku na mé přání připravených pět kuliček svého konstitučního homeopatického léků pro případ, že by se v noci probudila a nemohla spát.měl jsem radost, že po roce léčení toto potřebovala nejvýše dvakrát a tona posledy před šesti měsíci. dokonce paní Alena tvrdí, že už si tolika ty všední starosti nebere a že již vidí předem jak se dají konkrétně řešit. Byla deset let vdovou, a nyní zjišťuje, že by přeci potřebovala nějakého toto rozumného partnera, který by jí i psychicky rozptýlil a byl by jí životní oporou na každý den. 132. Michalovi přestaly tiky, i když je měl šest let. Michal přišel před třemi léty původně s alergii a astmatickými záchvaty, v dutinách obličejových, zvláště v čelních dutinách měl četné polypy a hlavně co mu nejvíce vadilo trpěl tiky v obličeji, zejména v oblasti pravého oka, takže když mu bylo něco nelibé, tak házel očima takové grimasy, že rozčílil i proti sobě poštval třídní učitelku. Rodiče z toho byli nešťastní a tak chtěli tuto 28

záležitost komplexně řešit u alternativního lékaře, protože těch léků co měl od dětského lékaře Michal předepsaných, tak jich bylo šest as báli se vedlejších příznaků po užívání těchto léků. Na víc jsem se od jedenáctiletého Michala tehdy dověděl, že je šikanován a to nejenom dětmi ze třídy, ale i z ulice, ve městě ve kterém bydlel. Matka byla zoufalá, a kvůli šikanováni již změnili v okresním městě kde bydlel třetí poslední školu, ale i zde během půl roku byl tak šikanován, že nechtěl chodit do školy. Při tom spolužáci to na něho narafičili vždy tak úmyslně a zlomyslně, že když přišla třídní učitelka a viděla házet jeho rozčílené grimasy, konstatovala, že opět Michal zlobí a dráždí své spolužáky. Nakonec se mi podařilo i vypátrat důvod šikanování. Michal měl totiž velký malířský talent. Pro něho nebylo problémem nakreslit Dinosaura, postavy z Pána prstenů, či jakékoliv pohádkové výjevy od Boženy Němcové. Děti mu toto malování totiž záviděly a kde mohly tak ho zesměšňovaly i přes to, že vyhrál ve třinácti letech dvě velké výstavy , kde malovaly děti z celého okresu as postoupil do krajského kola. Tehdy prý porota složená ze tří členů nechtěli věřit, že to maloval Michal. A tak Michal poprosil o tužku, vzal si křídu a na tabuli porotě znovu namaloval dinosaura z paměti, a jak vedoucí této poroty řekl, že se mu líbil ještě více jak ten barevně zpracovaný vodovými barvami, kterého poslal do soutěže. EAV vyšetření ukázalo , že Michal byl plný toxinů. upravil jsem mu životosprávu, doslova zakázal kravské mléko a vaječný bílek, omezil požívání masa na jednou krát týdně, které na víc doslova neměl rád. Domluvil jsem se telefonicky s jeho dětským lékařem, že mu vysadí antibiotika a kortikoidy, a že mu dám účinnou homeopatickou terapii. skutečně vše zabralo a do dvou měsíců doslova přišel na kontrolu jiný Michal, byl již trochu sebevědomější. Ale stále jak se přiznala matka mu musela dělat do školy dvě svačiny, protože vždy ti co ho šikanovali, a to byli jak kluci tak i děvčata, mu většinou jednu svačinu sebrali a snědli, no a když našli i tu druhou, tak mu jí taky snědly. Soustředil jsem se i při další homeopatické léčbě na to, aby se cítil silnější a sebevědomější., Dostal za úkol chodit na karate a na sebeobranu. Po půl roce byl statný, astmatické záchvaty doslova odezněly, polypy v nose se značně zmírnily což dokázalo kontrolní rentgenové vyšetření. Ve škole zkroutil již dva kluky, a dokonce toho nejsilnějšího zesměšnil tak, že ho zkroutil, a seděl mu s jeho stočenou rukou přímo na zádech. Sklidil dokonce aplaus tří děvčat, které mu fandily. Michalovi značně stouplo sebevědomí, zvláště, když mi přišel na šesté kontrole oznámit, že vyhrál i krajské kolo v malování předpotopních zvířat. Potom jsme se v léčbě soustředili na jeho nepříjemné tiky, které značně již zeslábly. Po nasazení na kompjutru vytypovaného homeopatického léku do lO dnů, jak mi telefonicky oznámila jeho matka, tiky zcela vymizely. Ani já jsem tomu nechtěl věřit. Měl jsem z toho obrovskou radost. Michal maluje jen to praští, dochází na kontrolu jedenkráte za půl roku, chodí nyní do osmé třídy a už si vesele plánuje malířskou budoucnost. I jeho matka s otcem jsou šťastní, že jejich jedináček nakonec dobře a spokojeně prospívá. 133. Sekretářka trpěla těžkou spasmofilií.

29

V ordinaci jsem měl pacientku, která pro mne byla velmi zajímavá. Byla to brunetka, střední postavy, smutného obličeje, svobodná, 35 letá sekretářka, jménem Vladěnka. Ta měla asi dvakráte do měsíce podivné záchvaty. Začala se jí stáčet pravá ruka, měla křečovitý obličej, často buď upadla hlavou na stůl když seděla na židli a nebo když nesla listiny do vedlejší kanceláře a chytil jí tento jak tomu sama říkala „ záchvat“, skácela se v křečích, stáčely se jí hlavně horní končetiny, když to bylo silnější tak i obě dolní končetiny, při tom byla zcela při vědomí a procitovala v rukou, event. i v nohou silné křeče. nakonec toto onemocnění bylo uzavřeno na neurologické klinice jako spasmofilie, což je onemocnění které vzácně vzniká u těch lidí, kteří mají náhlý pokles dvojmocného vápníku v krvi a toto onemocnění odezní, když se pacientce do žíly injekčně vpraví Calcium. Tato žena měla rozpíchané ruce as dvakráte pěkně hematomy, které byly zhojeny jizvou, protože se aplikovaný vápník nechtěně po prasklé žilce dostal do okolní tkáně, kam neměl, protože se musí aplikovat přísně intravenózně, jinak vyvolává t. zv. nekrózu, neboli nekompromisní rozpad tkáně zasažené takto. Vyšetřil jsem jí metodou EAV a zjistil jsem, že jí nedostatečně pracují paraštítná tělíska, která jsou umístěna v pozadí štítné žlázy. Předepsal jsem jí homeopatické léky s obsahem calcia, které jí dělali moc dobře, zejména lék nazvaný Calcarea fluorica. nejprve jsme jí ho dával třikráte v denně v nízkých potencích, po třech měsících ve středních potencích jedenkráte týdně, nyní dostává tento homeopatický lék jedenkráte za l4 dní ve vysoké potenci D lOOO a je moc spokojená. Doporučil jsem jí,aby podle chuti a hlavně až jí to tělo bude říkat, aby si vyrobila domácí dvojmocný vápník ze skořápek: uvařit vajíčko slepičí na tvrdo ( alespoň po dobu lO minut vařit ve vodě), dát ho do vymytého hrnku, do něho dát citrónovou čerstvou šťávu ze čtyř rozkrojených větších citronů, ponechat ve v ledničce po dobu čtyř dní, denně lžičkou celý obsah hrnku zamíchat, po čtyřech dnech najde v hrnku toto vajíčko ,ale již bez skořápky, která se rozpustila a vytvořila tolika potřebný citronan vápenatý. vajíčko nutno vyjmout z hrnku a v kuchyni upotřebit. Slít do tmavé lahvičky obsah z hrnku, popsat a uložit do ledničky. Denně konzumovat jednu čajovou lžičku, nejlépe ráno po snídani. Tato dávka ve většině případů vydrží na dobu jednoho měsíce. Toto si pilně připravovala slečna Vladěnka, užívala pravidelně jednou za l4 dní určený homeopatický lék, a stal se zázrak, během celého roku neměla ani jednou spasmofilní záchvat. Nyní ráda provádí turistiku, zde se seznámila s příjemným čtyřicetiletým mužem a jak to vypadá, do budoucna jistě nezůstane sama. 134. Ve středních letech muž naříkající pro „ zmrzlé bolestivé rameno „. Obrátil se na naše oddělení dosti na prvý pohled mrzutý, nepříjemný muž, ve věku 45 let, představil se jako Rudolf, byl střední postavy, docela hubený, s 30

bolestivou tváří, pobledlý as jakoby nesoustředěný. Svěřil se mi, že ho již 9měsíců bolí pravý ramenní kloub, je pravák ,nemůže pro bolest v rameni často ani psát, pracuje jako údržbář, má již skoro 9měsíců pracovní neschopnost a nerad by přešel do invalidní důchod. Docházel poctivě nejprve třikráte v týdnu, nyní dvakráte v týdnu na rehabilitaci, a říká tomu „ muka“, protože násilně rozcvičování jeho pravého ramenního kloubu značně je bolestivé. Dostával aplikovaný diadynamik, galvanické proudy, interferenční proudy, magnetoterapii, a nyní dokonce i ultrazvuk postupně za sebou, ale bez většího léčebného efektu. Zmrzlé rameno neboli latinsky správně „ periarthritis humeroscapularis“ je nepříjemné onemocnění, které ve většině případů napadá muže, ale také může napadnout ženy, a podle mne, je virového původu, kdy patřičný virus zasáhne kloubní pouzdro, tentokráte to byl pravý ramenní kloub, doslova zde provede devastaci v oblasti elastických fibril, které ztuhnou as tak ztuhne celý takto zasažený ramenní kloub. V takovýchto případech bolí i dotyk ramenního kloubu, nesnese takovýto jedinec ani masáž, nemůže absolvovat saunu, protože i výkyvy teplot ho bolestně mohou zasáhnout. Největší potíže procitoval v noci, mezi druhou až čtvrtou hodinou. Dosti kouřil, takže již měl i první projevy námahové dušnosti. S manželkou si nerozuměl, protože jí začal nenávidět, a prý ta nedokázala pochopit jeho bolest. U pana Rudolfa jsem nejprve aplikoval t.zv. suchou baňku, a to do oblasti hrudní páteře, později do oblasti krční páteře a nakonec do oblasti postiženého pravého ramenního kloubu. Po baňkách následovala elektroakupunktura, která mu značně snížila bolestivost pravého ramenního kloubu, sám začal i vydatně pravý ramenní kloub rozcvičovat. Pak následovala laseropunktura v oblasti jeho pravého ucha ve vytypovaných akupunkturních bodech. Když se značně zlepšila hybnost ramenního kloubu, pan Rudolf souhlasil s provedením t.zv.neurální terapie, kdy jsem provedl specielní obstřik lokálním anestetikem v oblasti jeho třetí stoličky v dolní čelisti pravé části jeho ústní dutiny. Jakoby se stal zázrak, bolest téměř zcela vymizela a hybnost jeho ramenního kloubu byla jakoby zcela fyziologická, tedy v normálním pasivním rozsahu. Přidal jsem nakonec jeho konstituční homeopatický lék a výsledek byl dokonán. během dvou měsíců takovéto léčby se pan Rudolf objevil u obvodního lékaře, a chtěl na něm zrušit pracovní neschopnost, protože kdyby jeho pracovní neschopnost trvala rok a déle, začali by ho lékaři převádět do invalidního důchodu, což nechtěl. Vrátil se ke své práci údržbáře a elektrikáře ve škole, kde se mu moc líbilo a hlavně téměř bezbolestně mohl opět vykonávat chvílemi i tělesně náročné své zaměstnání. 135. Tloušťka, zvýšený cholesterol trápily její srdce. Šedesáti dvouletá žena chtěla zhubnout, byla skutečně obézní, měřila l56 cm a vážila přes l3O kg, měkla značně zvýšený krevní tlak ( hypertenze) ,měla skutečně vysoko nad normál, na víc jí trápily bolesti u srdce ( angina pacetoris), 31

pobolívají jí dolní končetiny zvláště po chůzi, má ploché nohy, bolestivé kolenní klouby aa ráda chodí o jedné vycházkové holi, jinak prý je její chůze pro bolest nohou nemožná. Pacientku Naděždu jsem pečlivě vyšetřil i EAV metodou a zjistil jsem, že je plná ve svých tepnách arteriosklerotických plátů a že již nemá daleko k prvním projevům infarktu myokardu. Pro obezitu jí chyběl i pohyb, protože chůze je pro ní jí zadýchává, a má bolesti v dolních končetinách. Ale za to se přiznala, že moc ráda jí, a dříve byla kuchařkou, nyní je v invalidním důchodu de facto pro její nadměrnou tělesnou váhu.Domluvili jsme se spolu, že mne bude ve všem poslouchat a že bude i hubnout,. Souhlasila. Určil jsem jí dietu bez živočišných tuků, tedy i bez jejího oblíbeného vepřového masa a výrobků z tohoto masa ( bůček, salámy, klobásy, párky, apod.).Nasadil jsem jí bylinky, aby snižovala tělesnou váhu, poradil jsem jí potraviny, které má jíst, když bude mít hlad a při tom neztloustne, jen aby tedy zasytila svůj žaludek. Přidal jsem jí nosody na snižování cholesterolu v její krvi a hlavně jsem jí vykypoval dva důležité homeopatické léky, které by vedly nejenom ke snižování její tělesné váhy, ale také aby pociťovala mnohem méně bolesti v dolních končetinách a hlavně aby se hýbala v teplé vodě, doma ve vaně, v létě v řece či v bazénu.Při první kontrole zhubla za dva měsíce 7 kg, byla však z toho strašně nešťastná, že si utahuje opasek a nemůže jíst potraviny, které miluje. Přidali jsme jeden den v týdnu půst a jeden den ovocný či zeleninový, v takovýto den jedla po celý den ovoce a nebo po celý den pouze zeleninu, neměla míchat ovoce a zeleninu. Při třetí návštěvě jsem jí vpíchnul t.zv. T- jehly před ucho proti chuti k jídlu. Za půl roku zhubla l5 kg, takže vážila již ll5 kg, ale stále to byla pro ní velká nadváha. Lépe se jí chodilo do schodů, horší to bylo ze schodů kdy jí bolely oba kolenní klouby, více ten vlevo, chodila o holi, každý den dělala vycházku nejméně dva až tři kilometry, jak se právě v ten den cítila, vše si zapisovala, včetně i jídla, a dávala mi prostudovat přehled všeho co absolvovala. Vyhýbala se studenému větru, který jí provokoval zvýšené bolesti u srdce. Asi po devíti měsících naší usilovné léčby, kdy již vážila 11O kg, tedy zhubla kolem 2O-ti kilogramů, začala se mnou smlouvat, že kdybych jí povolil to vepřové maso, že mi zaplatí desetkráte více jak na ní za každou návštěvu požaduji. A to jsem byl neobdobný, s tím jsem nesouhlasil. Vzala si homeopatické recepty, rozloučila se, slíbila, že za tři měsíce dojde na kontrolu a těšila se , že už prý nebude přes cent, ale bude „ do-cent“. Bohužel za tři měsíce nepřišla a tak jsem jí sám dostal odvahu a zatelefonoval co s ní je, že jsem jí čekal podle úmluvy a v kalendáři mám zapsanou její kontrolu a ona nikde. Paní Naděžda mi písemně odpověděla, že byla na svatbě své dceři a že vše vzdala, že to nemůže vydržet a že místo aby zhubla tak přidala 5 kg a bojí se mi přijít na oči. Pozval jsem jí ke mně, řekl jsem jí, že jí musím pomoci zhubnout, ale již nepřišla. Telefony mi nebrala, prý se odstěhoval dceři do jiného města a já na ní už neměl telefonické spojení. 136. Měla bušení srdce s pocitem vždy , že zemře.

32

Z jižních Čech za mnou přijela paní Milada, že má kruté bušení srdce a že má pocity, že na to zemře. Paní Milada líčila své pocity velmi věrohodně, skutečně to prožívala: náhle se jí stáhl krk, dostala pocit nejistoty a bušení srdce, srdce jí prý utíká až 22O pulzu za jednu minutu, měla tlak u srdce, bolesti v oblasti srdce až hrudní páteře a hlavně ten krutý pocit na udušení, měla pocit nedostatku kyslíku a když jí to chytlo v noci, tak myslela že zemře. byla vdova asi 8 let,nikoho doma neměla, než-li telefon, který měla u postele na nočním stolku a ihned volávala noční pohotovostní lékařskou službu, která byla od ní vzdálena přes 2O km. Paní Milada byla žena vyšší postavy, tmavých vlasů, bledého obličeje a krásných hnědých očí. Stále však měla vystrašený obličej, který říkal :“ už to zase přijde“. Toto onemocnění má odbornou diagnózu : paroxysmální tachykardie. První pomoc spočívá v tom, že si pacientka měla vždy oběma rukama, prsty rukou tlačit současně na obě koule oční. toto vyprovokovává t.zv. vagový reflex, který napomáhá zpomalovat akci srdeční. V zoufalosti si toto preventivně sama na sobě dělala, ale když prožila v určitý den silný stres, v televizi počasí označovaly den stupněm 3 meteorologové,, když se emocionálně rozrušila vzpomínkou na svého muže, tehdy začalo srdce startovat do rychlejší své činnosti. Užívala asi 4 léky od svého obvodního lékaře a kardiologa, kde byla v odborné péči. Sama jak říkala kdybych jich nebylo už tady nebyla. A měla pravdu. EAV vyšetření ukázalo, že určité potraviny v ní vytvářejí toxické látky, které jí doslova otravují srdeční sval, nervy v srdci a tak způsobují zrychlenou akci srdeční, jsou-li přítomny v jejím organismu v nadměrném množství. Určil jsem jí přísnou dietu, předepsal homeopatické symptomatické léky i jeden konstituční homeopatický lék. Dále jsem jí upozornil, že když se tvrdě opře na židli v oblasti čtvrtého až šestého hrudního obratle, jakoby se zakláněla přes opěradlo židle, opakovaně za sebou, a vlastně jako by bušila do oblasti této páteře, bude se jí také napomáhat zpomalovat činnost jejího srdečního svalu. Měla velké obavy z těchto „ srdečních bušících záchvatů a tak spolehlivě vše dělala jak jsem jí doporučil Samozřejmě, že léky od internisty a obvodního lékaře užívala současně a tyto léky nebyly namířený proti sobě, ale naopak, pocítila, že jejich efekt je mnohem silnější a cítila se o mnoho lépe.l Frekvenci paroxysmálních srdečních záchvatů jsme snížili na jeden za 3 týdny, dříve ho měla i dvakráte za noc, ve výskytu jejich záchvatů byla značná nepravidelnost, as nedala se z toho vytvořit žádná velká logika a odhadnout moment spuštění tohoto srdečního záchvatu. Nakonec jí byla doporučena speciální operace srdce, která by měla být provedena specielní nitro tepennou kanylou. Paní Milada po roce léčby i u nás nakonec i na mé doporučení tuto operaci absolvovala a udělala dobře. Od té doby nemá téměř žádné paroxysmální tachykardie, občas si v noci zobne od nás předepsaný lék Benzoicum acidum a má se k světu. Našla si již partnera, není jí už tak samotné smutno, stará se o zahrádku as vnoučata prý jí dělají velkou radost.

33

137. Vysoký krevní tlak málem staršího muže usmrtil. V ordinaci přede mnou seděl brunátný silný chlap, z oteklým rudým nosem, silného hlasu, zavalité postavy a stále mi zdůrazňoval, že má vysoký krevní tlak a že má strach, že zemře. Říkejme mu pan Matouš. Nesmí prý zemřít, má rozestavěný barák, a chce ho předat vnoučatům, pracoval jako zedník, je mu 65let, a nyní je ve starobním důchodu. Zdravotní sestra mu opakovaně změřila krevní tlak, při příchodu do mé ordinace a naměřila hodnotu krevního tlaku 23O/ l3O, když se po půl hodině pan Matouš zklidnil, přeměřil jsem mu krevní tlak sám a měl ho již 170 / 110 torrů. Bylo vidět, že se očividně zklidnil, a že v jeho hypertenzi hrají velkou roli jeho podrážděné neurovegetativní nervy. Proměřil jsem ho metodou EAV a zjistil jsem, že má vysoký cholesterol, dosti zanesené cévy cholesterolovými pláty, že je značně nervní typ, že se mu snadno vyplavují z nadledvinek hormony adrenalin a noradrenalin, které se spolu účastňují na vzniku jeho vysokého krevního tlaku. Sám si pan Matouš vypozoroval, že když chodí nebo se pohybuje, že mu to dělá moc dobře a že i jej nebolí tolik hlava, nebuší mu hlavě a není tak vynervovaný. Vysvětlil jsem mu, že v Americe lékaři ve většině případů zvýšený krevní tlak lečí tak, že dají individuálně každému pacientovi denně ujít pěšky určitou trasu a to od tří do deseti kilometrů. Prakticky to vypadá tak, že pacient dochází do práce pěšky, odchází také pěšky, aby vůbec nachodí denně tolika kilometrů. některým pacientům se doporučuje jízda na kole nejméně trasa kolem 3O až 4O km, nejlépe i do mírného kopce, event. se musí jezdit při špatném počasí na bicyklovém ergometru, který má pacient zabudovaný doma , a zde si může i dávkovat t.zv. wattovou zátěž, kterou mu doporučí individuelně jeho ošetřující lékař. Panu Matoušovi jsem i předepsal vedle pohybu i patřičný pitný režim, denně pil doporučené byliny na snížení krevního tlaku a na zklidnění psychiky, užíval dva symptomatické léky a jeden konstituční homeopatický lék, po dobu šesti týdnů. Pak se dostavil na kontrolu k nám. Připadal mi již za těchto šest týdnů jako vyměněn. Byl optimisticky naladěn, zhubl tři kila, cítil se dobře, opakovaně měřený krevní tlak byl v hodnotách 180 / 105 torrů. Sám si zařídil jedenkráte v týdnu plavání v teplé vodě v bazénu blízko jeho pracoviště, dával si s oblibou studené sprchy, které mu dělaly moc dobře. Na mé doporučení začal cvičit hathajogu, specielní dechovou jógu. Prováděl jsem mu celkem lO x elektroakupunkturu. Ulevilo se mu opět, krevní tlak jsme stáhly na 165 / 95 což nepamatoval už po dobu několika let. Nakonec užívá již pouze konstituční lék, pro něho je to Aurum metallicum 5 kuliček vyšší potenci jedenkráte v týdnu a udržuje si krevní tlak na poslední uvedené hodnotě. Dodržuje proti sklerotickou dietu, denně sportuje ( chůzi, kolo, bazén), popíjí bylinkové čaje, jednou týdně užívá homeopatický lék. Po třech letech má stále obdobné hodnoty krevního tlaku, zakoupil si svůj tonometr a tak si dvakráte v týdnu měří a zapisuje svůj krevní naměřený tlak a pul, který není rušen zdravotním personálem v ordinaci.-.

34

138. Acetonemické zvracení malého školáka. Zoufalá matka se objevila v mé ordinaci i se svým osmiletým synem, školákem, chodil do druhé třídy základní školy a vůbec se mu nechtělo do školy. Dělal co se dalo, aby nešel do školy. dokonce ráno zvracel kolem 7 hodiny, když měli vyjít do školy s matkou. Když jsme se bavili o škole, vždy sebou cukal a dělal zamračené tváře, bylo vidět, že se mu tato rozmluva vůbec nelíbí. A tak jsem Oldřicha vyzpovídal. Dověděl jsem se, že Oldřicha bolí bříško hned po snídani, ale jenom v dny kdy má jít do školy, ve dnech jako byla sobota a neděle, kdy školu neměl, tyto potíže vůbec neměl. Dneska ráno prý dostal až křečovité bolesti do oblasti bříška a podbřišku, nejdříve se objevil pocit na zvracení a když byly u vrátek plotu začal opět zvracet. Poznal, jsem , že měl školy plné zuby. vadili mu tam někteří kluci, ale i holky, kteří se mu posmívali, že má velkou a těžkou tašku, že je pomalý, a že jim v běhu nestačí. Prý paní učitelka mu taky nerozumí, a nedovede prý pochopit, že mu je ráno špatně. jinak je na Oldřicha hodná, to si nemůže stěžovat. Ale jak sám přiznal, ve škole mu to moc nejde, je dosti těžkopádný, hůře si pamatuje nové pojmy, a nerad dělá i domácí úkoly. Raději je venku se psem, hraje si s menšími chlapci. Šera a tmy se už bojí, to raději je doma u televize. Z tohoto mála sděleného a pomocí vyšetření EAV metodou jsem poznal, že Oldřich trpí t.-zv. acetonemickým druhem zvracení, které je vlastně nervového původu, kdy se převážně v jeho organismu dráždí bloudivý nerv, zvaný nervus vagus, a ten má na svědomí stahování v oblasti žaludku což vyúsťuje pocitem na zvracení až samotné zvracení snězeného obsahu. Doporučil jsem matce, aby s hochem každý den probírala, co prožil, pomáhala mu úkoly, a postupně aby se chlapec osamostatňoval. Předepsal jsem mu symptomatický lék Ipecu o nižší potenci do pravidelného denního užívání, jako konstituční lék byl mu kompjutrem určen homeopatický lék nazvaný Lycopodium, po kterém na víc nabyl větší sebedůvěru. Ranní zvracení vymizelo již během lO dní, kdy tyto léky Oldřich pravidelně denně užíval. Domluvili jsme se s matkou, že bude ve vysoké potenci užívat konstituční jednou týdně po dobu dvou měsíců a pak uděláme kontrolu. Na kontrole Oldřich prosperoval výborně, už nezvracel po několik týdnů, do školy se už docela těšil a změnil prý i své chování vůči spolužákům a spolužačkám, takže se mu ani už nevysmívají, a když to udělají, tak je prý nad věcí a nerozčiluje se. Bulimie starší ženy. Bulimií rozumíme chorobnou žravost, člověk sní na co přijde, i když ani na to nemá chut, anebo má stále na něco chuť. Většinou tyto osoby toto mají nervového původu, většinou takto zahánějí nějaký prožitý stres. Když si začnou 35

uvědomovat, že nabírají horentně na tělesné váze, pak zjistí zajímavou skutečnost, že se s chutí nají, pak jdou na záchod, strčí si prst do krku a mohutně vyvrátí všechen obsah jídla co právě s chutí snědly. Ve společnosti si pak vyčistí zuby, aby podle zápachu z úst po zvraceninách nikdo nepoznal, že mají jako hobby tento sport. Když jsem chodil na medicínu ,přátelil jsem se tam tehdy s jednou spolu medičkou ze stejného ročníku. Paní Magda hodně jedla, a dokonce pamatuji, když jsme šli na zkoušku z patologie ( nejtěžší zkouška na medicíně pro mne), tato Magda snědla celé čtyři vánočky,než-li ukončila zkoušku! Prakticky to znamenalo, že během pěti hodin pořád ukusovala vánočku až snědla 8 kg této potraviny. Znal jsem starší panu, Jmenovala se Hana, která také ráda jedla a chodila se vždycky vyzvracet na záchod, a pak říkala, jak se jí celkově hodně ulevilo, že to ani neodskáče její podrážděný žlučník. V poslední době jsem léčil dámu středních let, byla vdaná, jmenovala se Miluška. Paní Miluška se ráda najedla, ještě raději mohutně při vaření ochutnávala a když pak zjistila, že už toho snědla příliš, šla na záchod, strčila si prý dva prsty do krku, vše vyzvracela a těšila se na novou další baštu. Jednoho dne si řekla dost as přišla ke mně do ordinace. Vyzpovídal jsem paní Milušku a zjistil, že má z dětství komplex méně cennosti, a že je podvědomě léčí sama v sobě tím, že pořádně se nají. manžel jí prý sexuelně v posledních dvou letech zanedbává, nejdříve myslela , že já milenku, ale když ho vidí, že přijde hned po práci domu, zde si hraje na violončello,nebo po domku stále něco opravuje, zjistila, že to bude poklesem jeho potence. A tak si vše vynahrazovala, tím, že se pořádně jak říkala alespoň dosyta „ nadlábla“. Jídlo u mnoha hodně jedlíků, jak žen, ale i mužů, může být fenomenem pocitu frustrace, tedy něčeho ztraceného, co už nikdy nedoženeme. Paní Milušce jsem nasadil konstituční homeopatický lék její konstituční lék, upravil jsem jí mírně dietu a hlavně, že její poslední pokrm musí být v 17 hodin a za půl roku se děly zázraky, zhubla o 3 kg., a byla velmi překvapená, že jí i vymizely rozpukané pasty, že se sblížila mnohem více s manželem a hlavně, že se přestala přežírat. Ach ta moje paměť ! Dneska je běžnou záležitostí, že potkáte někoho a ten vám řekne, že zase zapomněl to či ono, a tak si povzdychnete a řeknete nahlas: „ Co není v hlavě , pak je v nohách“. Léčil jsem ve své lékařské holistické praxi celou plejádu lidí, kteří měli bud zhoršenou paměť, nebo zhoršenou vštípivost nových pojmů do paměti anebo dokonce i ty starší zejména lidi, kteří trpěly úplnou ztrátou své paměti. Ve většině případů příčinou bývá arterioskleróza mozkových tepen, kdy usazeniny cholesterových a tukových plátů v mozkových tepnách,zejména nacházejících se v mozkové a podkorové vrstvě mozku, kde je naše paměť 36

uložena. Zde dochází ke sníženému přísunu kyslíku, takovéto nervové buňky, které dříve vzorně v mládí pracovaly, jsou záhy unavené, neberou nové poznatky, mají málo kyslíku a výživy, as tak stávkují tím, že vlastně fungují buď částečně anebo dokonce přestanou zcela fungovat, toto známe například pod pojmem Alzheimrova choroba. Jiní vědci tvrdí, že se nám v mozku různé toxické látky, jako například aluminium a jiné,. které zhoršují činnost nervových buněk a blokují jejich činnost zejména v oblasti vybavování čerstvé paměti a starších i nových pojmů. V neposlední řadě jsou nervové bunky člověka v dnešní době zanášeny především různými medikamenty, které pravidelně užívá, zejména jsou to analgetika, antiflogistika, antirevmatika, antiepiletpika, a mnohé další. Léčil jsem jednu stařenku, bylo jí 85let, byla to menší shrbená, upracovaná žena z venkova, přivezly jí její děti, už jim bylo padesát let, a chtěli abych z babičkou udělal doslova zázrak. Babička si na nic nevzpomněla, nevěděla jak se jmenuje, když pustila plyn u sporáku, za chvíli nevěděla že ho pustila a tak její děti měli oprávněný strach, že jednou od plynu může něco v domě chytit a mohou vyhořet. Dal jsem paní Marii užívat celou řadu detoxikaci provádějících bylin, dále symptomatický lék homeopatický, který zlepšuje u člověka paměť, a hlavně konstituční lék. Přijeli všichni na kontrolu za šest týdnů a babička paní Marie byla rozzářená, poznávala mne, i to byl prý zázrak, a dokonce se ptala i na zdravotní sestru, která tentokráte v ordinaci právě chyběla. Její děti z toho byly hodně překvapeny. Na další kontrole si babička začala vzpomínat na různé příběhy hlavně z dětství a z dospívání, a dokonce nám i v ordinaci zazpívala své oblíbené písničky, které je učil pan ředitel ve škole v jejím mládí. Již po půl ročním léčení homeopaticky a bylinami děti babičky již o ní neměli takovou starost, babička dokonce, když jí napsali nákup na lístek, došla do místního obchodu nakoupit a dokonce donesla všechny peníze správně vrácené domů.A tak jsme měli všichni, kdo o této události věděl, z toho obrovskou radost.A pak , že nejde vylepšit paměť i v pokročilejším věku ! 144. Alternativní léčba mladé dívky trpící lupenkou. Z holistického hlediska i podle mne atestovaného dermatovenerologa je lupénka v podstatě kožní nemocí, na které se projevuje určitá složka funkce jaterní tkáně. Odtud bude pravděpodobně pocházet enzymatická porucha, která bude narušovat metabolismus lipidů a tudíž vytvářet na kůži ložiska olupující se suché kůže, která se tvoří kruhovitě, nebo prstencovitě nebo ve tvaru velkých mapovitých útvarů. Lupénka neboli latinsky „ psoriasis vulgaris“ zásadně nebolí, pokud není lokalizovaná v oblasti kloubních pouzder a na nitro kloubní výstelce. Zaznamenal jsem již několik desítek případů lidí, kdy lupénka byla lokalizovaná i v oblasti tlustého či tenkého střeva! Všeobecně tvrdím, že psoriatici do padesáti let mají minimální naději na vznik rakoviny v jejich organismu, protože jejich pokožka i epitelie se olupují devět až desetkráte 37

rychleji jak u lidí, kteří tuto chorobu nemají. Mezi padesátkou a šedesátkou se možnost výskytu rakoviny normalizuje jako v jiné populaci, a po šedesátce majíli současně cukrovku ( diabetes mellitus ) jsou potom náchylnější k rakovině jak normální populace. Jeden otec dívky, kterému jsem pomohl díky homeopatii a akupunktuře vyléčit kruté bolesti kloubů, mi objednal na vyšetření svojí dceru, byli ze severní Moravy. Dívenka od pěti let, říkejme jí Dáša, po těžké angíně, trpěla lupenkou, psoritická ložiska měla po celém těle, hlavně i v obličeji. Když přišla do mé ordinace bylo ji tehdy 2l let, chtěla se vdávat, ale byla z tohoto poškození její pokožky v obličeji pořádně ji pořádně zamindrákovalo. Lupénková ložiska měla dále na loktech, kolenních kloubech, na břiše i na zádech, klouby jí nebolely. Dále si správně vypozorovala, že po nasazení jakéhokoliv silnějšího antibiotika se u ní lupénka dále rozbujela a tvořily se i nová psoritická ložiska. Provedl jsem vyšetření EAV a zjistil jsem, že má přetížená játra, určité plísňové přemnožené mikroorganismy v tlustém střevě, mnohokráte se setkala se beta-hemolytickým streptokokem. V osmnácti letech byla opakovaně hospitalizovaná na krajské dermatologické klinice, ale tam vždy po lokální léčbě došlo ke zklidnění ložisek zejména v obličeji, kdy se potírala pokožku obličeje kortikoidními, tedy hormonálními, mastmi. jakmile se přestala natírat v obličeji Flucinarem, opět začaly o to více startovat i nová psoritická ložiska to i ve vlasaté části její hlavy. Přistoupil jsem k alternativní léčbě psoriasy: nasadil jsem semeno ostropestřce mariánského, pampelišku kořen a kopřivu list z bylinek, pro lokální léčbu psoritických ložisek jsem nasadil jeden symptomatický homeopatický lék, který jsem doplnil jejím konstitučním homeopatickým lékem, a přidal nosodu nazvanou Psoriasis. Dodržovala šetřící jaterní dietu, tedy ne ostré pokrmy, ne tučné živočišné maso ( hlavně ne vepřové maso ), denně vypít jeden a půl litru uvedených bylinných čajů, nepoužívat žádné mastě, dvakráte v týdnu se vykoupat doma ve vaně v osolené vodě, chodit co nejvíce na slunce, v zimním období dvakráte týdně, nejlépe vždy po vanové koupeli , si aplikovat na sebe v patřičném doporučeném čase horské slunce. Dáša po třech měsících přijela na kontrolu a byla spokojená, řada ložisek se zmenšila a téměř všechna ložiska lupénky z obličeje vymizela. Přiznala se, že v obličeji si občas přimázne Flucinar mastí ta ložiska, která jsou nejvíce vidět, ale jak doznává jako správná pozorovatelka,a když jí z obličeje po hormonálním léku ložiska vymizí, v té samé velikosti se objeví jinde na těle, ale to jí už tolik prý nevadí. Po půl roční kontrole vymizela téměř všechny ložiska, jenom v hlavě se držela dvě větší ložiska a pod pravou lopatkou as na levém zápěstí. Klouby ji lehce pobolívali na pravé noze v oblasti hlezenního kloubu. Léčbu jsem ponechal stejnou, jenom jsem zvýšil potenci homeopatickým léků. Za rok přišla Dáša ve věku svých 22 let na své kůži zcela čistá, vymizela ložiska i ve vlasech. Až po třech letech se mi ozvala, že má velký stres, dostala angínu, a vypukla jí dvě ložiska na břiše, měla se totiž vdávat. A tak jsem jí poradil co a jak má učinit po telefonu. Za dva měsíce mi telefonovala Dáša, že ložiska vymizela, a cítí se zase zdravá.

38

145. Condyloma accuminata, velmi nepříjemné kožní onemocnění. Kondyloma akuminata, latinsky se toto správně píše condyloma accuminata, je méně známé onemocnění, ale když jej někdo chytne, tak to stojí zas to. Jsou to bradavčité až květákovité útvary lidského masa, které se vytvářejí v oblasti genitálu a konečníku. Původcem je virus, který v těchto oblastech si doslova libuje a který se přenáší především pohlavním stykem. Postihuje jak muže nejčastěji v oblasti žaludku penisu, tak ženy v oblasti pochvy a malých pysků i jinde, a ne vzácně současně se vyskytuje na sliznici konečníku. Jde o bradavčité útvary, různé velikosti, které mokvají, odporně páchnou, jsou popraskané, takže často i krvácejí a hlavně jsou velmi obtížně léčitelné. Často kožní lékaři je vypalují tekutým dusíkem což je dosti bolestivé a nebo v krajním případě, a to často i opakovaně, se musí provést jejich chirurgické snesení v celkové narkóze. V rehabilitačním ústavu Kladruby u Vlašimi byl jeden rehabilitační pracovník, říkejme mu Julius , který za mnou přišel s touto intimně nepříjemnou nemocí. Na penisu měl květákovité útvary velikosti 3 x 4 cm, rozmokvané, páchnoucí. Byl z toho nešťastný, pak mi přivedl i jeho ženu., Andělu, která měla ještě větší nález v oblasti genitálu i konečníku. konečník měla celý podhnisaný, protože při otírání po stolici se mikroorganismy ze stolice dostávaly do prasklin kondylomat, a to hnisalo a samozřejmě i hodně bolelo, nemohla například vůbec sedět, musela stále při své práci také rehabilitační pracovnice stát. Tehdy jsem to léčili žlutou čerstvou šťávou z vlaštovičníku ( bylina se odborně nazvaný Chelidonium majus ) a sypáním prášku genciánové violeti, což je výtažek z kořenu hořce. Léčba trvala přes půl roku až došlo téměř k celkovému vymizení těchto kondylomat. Ale jakmile se přestala tato léčba uskutečňovat, kondylomata začala znovu bujet. Na víc genciánová violeť jim pěkně ničila všechno spodní prádlo, protože vše bylo neúprosně, i když měli důmyslně zhotovené různé typy vložek, barvila do tmavě fialova, takže jak Julius s humorem říkal, u nich byly neustále Velikonoce. Toto praktikovaly po dobu patnácti let, až mne navštívili po telefonické dohodě v Praze v ordinaci holistické medicíny. oběma jsem v nízkých potencích nasadil dva homeopatické symptomatické léky ( Thuya officinalis a Cinnabaris) plus každému jeho as její konstituční lék homeopatický ( každý ho měli jiný) a do tří měsíců došlo k totálnímu vymizení všech kondylomat ať byly lokalizovány v oblasti genitálu či zadečku. Nyní tyto léky po telefonické dohodě raději občas cucají pod jazykem preventivně, bojí se, aby opět nedošlo ke vzniku tolika nepříjemných kondylomat. 146. Léčba nádoru urinoterapií ( pitím vlastní či cizí moče )

39

Obrátila se na mne vyděšená jedna žena, že byla na mamografii a tak jí zjistila lékařka, že má něco v prsu, že má jít na další vyšetření na kompjutrovou tomografii. Paní Marině bylo 46 let, byla střední postavy, mírně silnější, poctivého obličeje. Paní Marína mi vyprávěla, že má několik kamarádek, které také měli rakovinu prsu, absolvovali chemoterapii, radiové ozařování, podstoupily i operaci,ale všechny do jednoho roku maximální prý do čtyř let, a byly tři, zemřely. Dal jsem provést u paní Maríny t.zv. Palmitový test, který vylučuje nebo potvrzuje rakovinu s metastázami. U paní Maríny byl bohužel jasně pozitivní, prakticky to znamenalo, že s největší pravděpodobností paní Marína má nejenom rakovinu v levém prsu, ale také i založená vzdálená rakovinná ložiska po těle. Po EAV vyšetření jsme přistoupily na dietu bez masa, na víc jsem zjistil, že má myomy v děloze. Vedle aplikace preparátu Iscadoru injekčně pod kůži u lékaře, v průměru dvakráte týdně, jsem doporučil její konstituční homeopatický lék a hlavně urinoterapii podle doktorky Partikové. Musela vypít z počátku ráno a večer dvě deci vlastní moči. Na víc jsem jí dal ještě užívat dvakráte půl čajové lžičky fosfolipidy. Po dvou měsíční kontrole se stav značně zlepšil, jsem jí doporučil aby pila ranní moč od čtyř až pěti leté dívenky. Vše si zařídila, měla takovou to vnučku a tak spojila dobré s užitečným, starala se o vnučku a skladovala si její moč, kterou také pila dvakráte denně ráno a večer 2OO ml. Jak sama paní Marína říkala, už jsem si na to zvykla a nedovedla bych si představit, že bych některý den zapomněla nebo nechtěla vypít dvě deci moče mojí vnučky. Vyšetření pomocí kompjutrové tomografie oddálila na dobu pěti měsíců. Když došla na toto vyšetření do spádové nemocnice, zde byli lékaři překvapeni, že paní Marina nemá žádné metastázy, a ložisko v levém prsu je téměř vstřebané, že jistě šlo o úlet v diagnóze snaživé paní doktorky. Paní Marina z toho to výsledku vyšetření měla obrovskou radost a ihned mi to zavolala telefonem. Upozornil jsem ji, že ještě není vyhráno, že se vše musí dotáhnout až do úplného konce. A tak léčba pokračovala přesně tak jak jsme jí začaly po dobu jednoho roku. Potom se dostavila na kontrolní mamografické vyšetření k té samé první paní doktorce, která jí tento nádor v levém prsu objevila. Paní doktorka po vyšetření byla velmi překvapená a divila se, že pacientka nebyla operována, ani ozařován a a dokonce neprodělala ani chemoterapii as přesto jí nádor z levého prsu zcela vymizel. Výsledek holistické léčby nádoru prsu byl alopatickými vyšetřovacími metodami zcela potvrzen .Díky zas to Bože! 147. Neuralgie trojklaného nervu je krutá bolest vedoucí až k sebevraždě. Pracoval jsem tehdy jako primář rehabilitačního oddělení v OUNZu Praha lO. Přišla tehdy za mnou paní Otýlie, abych jí pomohl, že jí zase trápí bolesti v oblasti trojklaného nervu pravé tváře. Tyto bolesti se dostavovaly nejméně dvakráte v týdnu, byly kruté, říkala, že by byla schopna i sebevraždy, vyzařovaly od oka směrem k pravému uchu, as nic nepomáhalo, ani nejrůznější analgetika. 40

pomohlo jí jedině psychické uklidnění a pokud to šlo aby usnula, protože po spánku se jí vždy ulevilo a nebo dokonce i vymizela na čas tato krutá bolest první a druhé větve nervu trigeminu vpravo. Byla léta léčena na ambulantní neurologické ambulanci, dvakráte pobyla i na neurologické klinice v Praze, zde jí aplikovali různé druhy léčby, zejména obstřiky i hydrokortizonem, ale vše bez většího a trvalejšího léčebného efektu. Začala denně užívat tolik analgetických léků, že se jí ohlásily játra s pozitivními testy a to bylo pro paní Otýlii velmi špatné znamení. Rozhodl jsem se tehdy, že budu paní Otylce aplikovat klasickou akupunkturu. Docházela svědomitě a pravidelně na každé sezení. V podstatě jsem přidával větší počet akupunkturních jehel do vybraných aktivních bodů a prodlužoval čas jejich aplikace. Po třetí aplikaci došlo ke značné úlevě, vyskočila hned jak jsem jí vytáhl jehly as začala mne líbat. Bylo jí tehdy kolem padesáti let, náhle jí ožily oči as cítila v sobě velké vítězství nad bolestí. Upozornil jsem jí, že není ještě vyhráno, že musí dále dvakráte v týdnu docházet na píchání jehliček. Po dvanácté aplikaci jehel si dokonce mohla v klidu sáhnout i na pravou tvář,což dříve bylo nemožné. Sama si vypozorovala, že jisté rozčílení se synem jí navozuje i neuralgii trigeminu a tak začala s dospělým synem řešit jeho životní situaci. ten se během aplikace jehel dokonce i odstěhoval, takže se paní Otylce i nervově značně ulevilo. Když jsme po pasti týdnech tuto léčbu ukončili, vyzval jsem paní Otylku, aby když by jí začala bolet pravá tvář, nebo cokoliv v jinde v těle, aby neužívala analgetika, byla totiž zdravotní sestra a měla k těmto lékům snadný přístup i v ordinaci obvodního lékaře, ale aby mi zatelefonovala a co nejdříve přišla na píchání jehliček. Paní Otyli toto ráda slíbila , ale půl roku se mi neozvala. Až jsem jí jednou potkal na schůzi lékařů a zdravotních sester as tam se mi pochlubila, že od poslední aplikace jehel do její pravé tváře nepocítila nikdy vážnější bolest v oblasti její trojklaného nervu. I pacienti mi jí chválili, kteří přišli z jejího obvodu,k že je paní Otylka mnohem vstřícnější, pozornější a je na ní nyní vidět, že jí nic nebolí a že ráda dělá svoje práce nejlépe jak umí. Pět let byla žena holohlavá, potom jí konečně narostly vlasy! Obrátila se na mne ze Slovenska, z Bratislavy, jedna padesátiletá žena, zdali by se nedalo něco dělat s jejím špatným zdravotním stavem, byla totiž již pět let zcela holohlavá, vypadaly jí vlasy, chloupky z celého těla dokonce i řady a obočí. a víc jí bělaly prsty obou rukou, více vpravo, a to hlavně když něco těžkého nesla v rukou, například tašku s nákupem. Pobyla na klinice již dvakrát po třech měsících, ale příčinu vypadání náhlého vlatů a ochlupení u této ženy nebyla tehdy zjištěna. A tak byla léčena pouze na povzbuzení celého organismu vitamíny, a prokrvujícími prostředky zejména v oblasti hlavy. Zvykla si už nosit paruku a manžel si prý na to také již zvykl. Provedl jsem u této ženy EAV diagnostiku a zjistil jsem, že paní byla před léty při otrávena thaliem, tedy chemikálií, která se přidává do krysího jedu. 41

rozpomněla se, že tehdy vytírala ve sklepě kamennou podlahu, a že se asi několikráte musela olíznout, nebo nějak dostat výpary do sebe nadýcháním se ve sklepě, ve kterém manžel kdysi rozmístil jed na krysy, které u nich často, zejména přes zimní období pobývali. A tak jak prohlašuji, když se zjistí příčina, již není takový problém patřičné onemocnění léčit. Pacientce byla provedena laseropunktura na celé řadě aktivních bodů v oblasti ušního boltce, ale také i v oblasti plešaté části hlavy. Tuto totální alopecii, jsem začala léčit homeopaticky naředěným thaliem, a dalšími dvěma symptomatickými homeopatickými léky, ke kterým jsem přidal její konstituční lék, jimž byla Sepia. Dále jsem přidal nosody, které napomáhaly detoxikovat její organismus od různých kovů a chemikálií. Půl roku se dohromady v celu stále nedělo nic. Až po půl roce náhle začalo růst po stranách obočí, a v čelní krajině hlavy se objevil během l4 dní rychle narostlý chumáček jejich černých vlasů. Byla z toho nadšená as ihned mi to z Bratislavy tehdy volala. Samozřejmě, že jsem měl i já obrovskou radost. Vždyť se nám oběma podařil kousek,který neudělala ani bratislavská kožní klinika! A tak léčba pokračovala dále, doporučil jsem paní Lýdii i byliny, které povzbuzovali její játra, ledviny a hlavně plíce. Do roka měla na hlavě téměř všechny vlasy, dokonce i ochlupení v oblasti genitálu nádherně narostlo, obočí měla již celé, jenom řasy se stále netvořily. Paní Lýdie na můj popud také začala cvičit hathajogu, chodit hodně na procházky, denně musela vypít nejméně 4 litry tekutin a výsledek se dostavil, spolu s užívanými homeopatickými léky docílila toho, že do jednoho a půl roku nemusela nosit již paruku, narostly jí i řasy na obou očích, dokonce se zase chodila napařovat do sauny, ve které nejméně po dobu sedmi let nebyla, protože se styděla za to, že je holohlavá as že by lidé na ní se divně koukali. Konečný výsledek: po dvou letech uvedené holistické léčby paní Lýdie má všechny své vlasy, ochlupení i řasy, je spokojená, šťastná žena a dokonce cestuje po světě, protože má vnoučata jak v Kanadě tak i v Jihoafrické republice, které vždy toužila navštívit. Poslala mi pohled z Jižní Afriky a na pohledu dodala, napsáno, že by to v tom horku s parukou tady těžko vydržela, že je šťastná, že může i ven chodit bez paruky. 155. Zohyžďující trudovina v obličeji u mladé dívky. Do ordinace vešla dívčina, bylo jí kolem dvaceti let, docela pohledná blondýna, kulatějšího obličeje, ale na první pohled bylo vidět, že je ustaraná a zoufalá.Říkejme této slečně Pavlína. Když přišla blíže ke mě, viděl jsem že má v obličeji celou řadu uhrů, které byly pořádně místy i podhnisané. Když se vysvlékla po jejím těle bylo vidět , že tyto uhry, a místy zejména na zádech má ještě masivnější, dále byly přítomny v oblasti hrudi, zvláště mezi prsy, a v oblasti ramenních kloubů, kde byli dokonce po vymačkaných takovýchto uhrech přítomny i dosti velké keloidní jizvy.

42

Provedl jsem EAV vyšetření a zjistil jsem, že jí milují určité plísňové mikroorganismy, které byly hlavně přemnoženy v tlustém střevě a bakterie pod názvem Bakteria akneiformis, které milují mazové žlázky, ve kterých se usazují a žijí, a právě tyto bakterie u ní způsobují onemocnění nazvané akné juvenilis neboli česky trudovinu. Slečna Pavlína vyzkoušela lokálně na svou pleť a na záda co se dalo, všechny druhy pudrů doporučovaných v kosmetických salonech na léčbu akné, dále od kožních lékařů užívala celou řadu i celkově působících léků, včetně antibiotik, nejvíce jí ještě dočasně zabíralo antibiotikum nazvané Oxymykoin. Dal jsem jí užívat detoxikační bylinné čaje, dva symptomatické homeopatické léky a hlavně jeden její konstituční lék, určil jsem ji dietu, která spočívala v omezení bílého cukru a v nepříjmání živočišných tuků, což měli jak plísně tak i bakterie vyvolávající trudovinu nejraději. Obličej si dvakráte denně omývala podle mého doporučení specielně upravenou vodou v lavoru. Z počátku dietu velmi těžce dodržovala, ale potom si dala říci, zvláště když viděla, že polovina akneiformích eflorescencí jí z obličeje doslova vymizela, to jí povzbudilo a dodalo jí to další elán do života i do boje s touto nepříjemnou kosmetickou chorobou. Vzpomínala, jak jí lékaři říkali, že až se dostane z puberty, že jí tato nemoc vymizí, as jak sama zjistila, vůbec to nebyla pravda, naopak, jak se dostala z puberty, zjistila , že hnisavé vřídky se jí objevily i na zádech a jinde po těle. některé keloidní jizvy se jí po určitých homeopatických lécích dosti vyhladily, takže ty menší jakoby i vymizely, zejména v oblasti pokožky zad a na obou ramenních kloubů. Dobře jí i psychicky dělaly ráno doporučené sprchové střídavé koupele, kdy chvilku měla co vydrží studenou vodu as pak hned horkou vodu a toto střídala asi lO x za sebou. Rozproudila se jí prý krev v celém těle. Možno konstatovat, že po dobu půlročního výše uvedeného léčení slečna Pavlína v obličeji měla jenom dva malá akneiformní ložiska, na zádech asi čtyři a na hrudi asi tři. Ale to už se usmívala, a byla spokojená,. Dokonce si našla chlapce, který měl akné v obdobném stavu, jak původně ona přišla do mé ordinace. A tak jsem obdobným způsobem i vyléčil jejího chlapce Vráťu- Co dodat ? I mladý člověk, když dodržuje všechna, i jemu nepříjemná nařízení, ošetřujícího lékaře, může udělat léčebný zázrak i v takové nemoci, kde si soudobá medicína neví jen tak rady. Zohyžďující trudovina v obličeji u mladé dívky. Do ordinace vešla dívčina, bylo jí kolem dvaceti let, docela pohledná blondýna, kulatějšího obličeje, ale na první pohled bylo vidět, že je ustaraná a zoufalá.Říkejme této slečně Pavlína. Když přišla blíže ke mě, viděl jsem že má v obličeji celou řadu uhrů, které byly pořádně místy i podhnisané. Když se vysvlékla po jejím těle bylo vidět , že tyto uhry, a místy zejména na zádech má ještě masivnější, dále byly přítomny v oblasti hrudi, zvláště mezi prsy, a v oblasti ramenních kloubů, kde byli dokonce po vymačkaných takovýchto uhrech přítomny i dosti velké keloidní jizvy. 43

Provedl jsem EAV vyšetření a zjistil jsem, že jí milují určité plísňové mikroorganismy, které byly hlavně přemnoženy v tlustém střevě a bakterie pod názvem Bakteria akneiformis, které milují mazové žlázky, ve kterých se usazují a žijí, a právě tyto bakterie u ní způsobují onemocnění nazvané akné juvenilis neboli česky trudovinu. Slečna Pavlína vyzkoušela lokálně na svou pleť a na záda co se dalo, všechny druhy pudrů doporučovaných v kosmetických salonech na léčbu akné, dále od kožních lékařů užívala celou řadu i celkově působících léků, včetně antibiotik, nejvíce jí ještě dočasně zabíralo antibiotikum nazvané Oxymykoin. Dal jsem jí užívat detoxikační bylinné čaje, dva symptomatické homeopatické léky a hlavně jeden její konstituční lék, určil jsem ji dietu, která spočívala v omezení bílého cukru a v nepříjmání živočišných tuků, což měli jak plísně tak i bakterie vyvolávající trudovinu nejraději. Obličej si dvakráte denně omývala podle mého doporučení specielně upravenou vodou v lavoru. Z počátku dietu velmi těžce dodržovala, ale potom si dala říci, zvláště když viděla, že polovina akneiformích eflorescencí jí z obličeje doslova vymizela, to jí povzbudilo a dodalo jí to další elán do života i do boje s touto nepříjemnou kosmetickou chorobou. Vzpomínala, jak jí lékaři říkali, že až se dostane z puberty, že jí tato nemoc vymizí, as jak sama zjistila, vůbec to nebyla pravda, naopak, jak se dostala z puberty, zjistila , že hnisavé vřídky se jí objevily i na zádech a jinde po těle. některé keloidní jizvy se jí po určitých homeopatických lécích dosti vyhladily, takže ty menší jakoby i vymizely, zejména v oblasti pokožky zad a na obou ramenních kloubů. Dobře jí i psychicky dělaly ráno doporučené sprchové střídavé koupele, kdy chvilku měla co vydrží studenou vodu as pak hned horkou vodu a toto střídala asi lO x za sebou. Rozproudila se jí prý krev v celém těle. Možno konstatovat, že po dobu půlročního výše uvedeného léčení slečna Pavlína v obličeji měla jenom dva malá akneiformní ložiska, na zádech asi čtyři a na hrudi asi tři. Ale to už se usmívala, a byla spokojená,. Dokonce si našla chlapce, který měl akné v obdobném stavu, jak původně ona přišla do mé ordinace. A tak jsem obdobným způsobem i vyléčil jejího chlapce Vráťu- Co dodat ? I mladý člověk, když dodržuje všechna, i jemu nepříjemná nařízení, ošetřujícího lékaře, může udělat léčebný zázrak i v takové nemoci, kde si soudobá medicína neví jen tak rady. 156. Pokud jste nespokojení a nešťastni, pak přemýšlejte se mnou, jistě se to vyplatí. Jedna upovídaná, ale jinak sympatická mladá pacientka, mi vyprávěla, že četla zajímavou statistiku. Ku podivu to uměla vše z paměti, a kdybych si to vše nenahrál na diktafon, tak bych Vám to asi tak přesně nikdy nepodal jak to právě podávám nyní Vám. Tak přemýšlejme s touto pacientkou.

44

Kdyby se celá populace naší planety Země smrskla na vesnici o počtu jednoho sta obyvatel, a byl by zachován poměr všech lidských odlišností, pak by tato různorodá vesnička vypadala asi následovně : V této vesnici by žilo 55 Asiatů, 21 Evropanů, 14 obyvatel ze Západní polokoule, 8 Afričanů. Bylo by zde přítomno 52 žen a 48 mužů,. Na 7O by jich bylo barevných a pouze by bylo 3O bělochů. Z nich je na 3O křesťanů, ostatní 7O je jiného vyznání. Napočítali bychom zde 5 homosexuálů a 95 heterosexuálů. 8O lidí by žilo v domě, který nedopovídá základním hygienickým standardům, 7O lidi by neumělo číst, byli by tedy analfabety. 5O lidí by trpělo těžkou podvýživou. Jeden člověk by byl na prahu smrti, jedna žena by byla těž těhotná, jeden člověk ze sta by měl vysokoškolské vzdělání a pouze jeden člověk by vlastnil svůj vlastní počítač. Závěr této strohé statistiky je, že když máte slušné bydlení, umíte číst a dokonce vlastníte jeden počítač, pak jste členy světové elity. Máte-li konto dosahující kolem lOO OOO Kč pak patříte mezi 8 % nejmajetnějších lidí na této planetě. Jestliže jste nezažili válku a ani hlad, pak patříte mezi půl miliardy lidí ve světě. Jestliže máte svojí střechu nad hlavou, dostatek jídla v lednici, pak jste bohatší jak 75 % lidí naší planety Země. Jestliže umíte číst a psát, pak nepatříte ke dvěma miliardám lidí, kteří dodnes neumějí číst ani psát. Jestliže jste se dnes ráno probudili zdraví, jistě jste šťastnější více než milion lidí ve světě, kteří se již nedožili dnešního rána. A jestliže jste zdraví natolik,, že dokážete a rádi pomáháte těm druhým co to právě potřebují, pak jste právě Vy ten nejbohatší člověk na světě a věřte, že právě jste to Vy, kdo má v očích živého Boha tu největší cenu...... Tak tolika tato sympatická a upovídaná dáma. Co Vy na to? Je na tom něco pravdy? Jak to cítíte? Pohly by tato fakta s vaší duší a jak konkrétně ? Ještě máte depresivní náladu ? 157. Muž ve středních létech hodně jedl, a při tom i hubl. Do ordinace vešel muž střední postavy, kolem l7O cm výšky, hubený jako tyčka, vážil kolem 5O kg a to i s botami, mě+l velkou nohu, nejméně číslo 49. Vedle něho se tulila obézní žena, měřila kolem l5O cm, a stěžovala si na muže, že jí všechno sní, že je to Otesánek. A tak jsem si v duchu říkal, jak by tato žena Jaruška vedle Romana vypadala, kdyby jí všechno nesnědl. Pan Roman tedy o sobě , i když působil jako nemluva, začal vyprávět : „Pane doktore, mám stále hlad, všechno bych snědl, hodně se potím, ale nejhorší na tom je, že nemohu stále přidat na váze. Já to snad ani netrávím, všechno mi ten žaludek i střeva rychle zešrotují a to vůbec netrávím, všechno ze mne zase vyjde ven. dokonce jsem v posledním měsíci zhubl o jedno kilo, vážil jsem nedávno 5l kg a vy mi říkáte, že mne vaše zdravotní sestra tady před chvilkou zvážila a že vážím 49 a půl kg. „A tak, když mi vyprávěl co všechno za jeden sní, žasl jsem jak to , že vypadá jako prut. pracoval jako údržbář, na žádném místě dlouho nevydržel a asi každého půl roku měnil místo, vždy se mu něco na 45

šéfovi nebo na spolupracovnících za čas nelíbilo. Byl to starý poctivec, vše se snažil dělat pořádně, a jakmile zjistil, že někdo to fláká, tak raději odešel, než-li by se s ním o tom měl hádat jak to měl tedy správně udělat. Často se rozčiloval, ale druhým nedokázal vytknout jejich chybu, kterou viděl. Vyšetřil jsem pana Romana na přístroji EAV a zjistil jsem, že mu chybí ve střevech určité trávicí enzymy, má však větší produkci hormonu inzulínu ve slinivce břišní a na víc má mírně zvýšenou činnost štítné žlázy, to všechno sečteno jasně dotváří viděný i popsaný obraz zdravotního stavu pana Romana. Když jsem se vyptával na příbuzenstvo, tak si vzpomenul pan Roman, že jeho jeden strýc také hodně jedl a byl hodně hubený, čili zde byla i jakási genetická predispozice těch onemocnění, které jsem v ordinaci právě zjistil. Panu Romanovi jsem dal užívat bylinné čaje, zvláště pak nať řepíku lékařského a list jitrocele, dále jsem mu doporučil, aby každé sousto,které vezme do úst pořádně rozkousal a žvýkal nejméně 32 až 36 krát, aby se patřičné enzymy z úst dostaly do trávicího ústrojí a napomohly mu štěpit správně i ty potraviny, na které dolní část jeho zažívacího ústrojí nemá. Pan Roman dále užíval jeden symptomatický lék, zaměřený na štítnou žlázu a jeho konstituční homeopatický lék zaměřený i na činnost slinivky břišní as celého trávicího ústrojí. Při první kontrola za šest týdnů i jeho žena Jaruška zjistila, že jí již pouze 6 krát denně, sní toho pořád docela dost, ale konečně přestal hubnout a dokonce v minulém týdnu, váží se jednou týdně na stejné váze a za stejných okolností ( vyčuraný, hladový, a vykakaný, žíznivý - nejlépe v neděli ráno + zápis do sešitu ) dokonce přidal jedno kilo a to je prý co říci. Léčba pokračovala celkem jeden rok, dosáhl pan Roman tělesné vázy kolem 6O-ti kilo a byl nad míru spokojen. Jeho žena Jaruška se snažila zhubnout, as zhubla za ten rok i bez mé léčby kolem pěti kilo, což již bylo na ní znát. Podle poslední kontroly před čtyřmi měsíci si pan Roman stále drží svojí váhu kolem 62 kg a už to prý nahoru nejde zvednout. Ale jak sám říká :“ Zaplať Pánbůh i za tyto docílené výsledky, jsem spokojen, cítím, že mám novou rovnováhu ve svém těle. Už se nebojím onemocnět, to bych v horečkách zase zhubl, a v posledním roce jsem vůbec vážněji nestonal.“

158. Dívka měla kolem úst celou řadu bolestivých oparů. S matkou přišla do ordinace dosti vyjevená patnáctiletá dívenka, jmenovala se Darina. Na prvý pohled bylo jasné proč přicházejí,měla totiž kolem úst celá mračna drobných puchýřků, některé byly dokonce i podhnisané a jak sama zdůrazňovala, hrozně to bolelo. Objevily se jí před dvěma léty, tehdy prý začala menstruovat.. U těchto oparů je nejhorší to, že se často opakují. způsobuje je virus nazvaný virus herpes simplex a rád se usazuje nejenom na sliznici v dutině ústní, v oblasti jazyka, ale i na rtech a na jemné pokožce kdekoliv v obličeji. Nebezpečné je, aby se nevytvořil v oblasti oka, kde se vyskytuje jeho příbuzní 46

virus, který způsobuje t. zv. pásový opar ( herpes zooster ). Jestliže je virem zasažena i nervová tkáň zde se nacházející ( tedy jedna z větví trojklaného nervu) může to být v budoucnu i možným zdrojem neuralgie trigeminu. Proto je důležité tento virus co nejradikálněji léčit. Matka s dcerou Darinou byla opakovaně na kožním oddělení, zde dávali různé zevní mastě a léky, potlačující rozmnožování tohoto viru. někdy se to dařilo, někdy se to nedařilo, a ani ošetřující kožní lékař nevěděl proč tomu právě takto je. A dívka dále trpěla. Provedl jsem vyšetření EAV a zjistil jsem , že v jejím těle je přítomnost tohoto viru na vysoké úrovni, je přítomen dokonce i v játrech a v oblasti mozkových plen. Tento virus bylo nutné co nejdříve dostat z organismu, aby ještě nevyvedl další své možné komplikace a poškození tkání . Darině jsem naordinoval Herpes simplex nosodu o nízké potenci, přidal jsem dva symptomatické homeopatické léky a jeden její konstituční homeopatický lék a pozval jsem si slečnu Darinu za pět týdnu na kontrolu. Při kontrole jsem zjistil, že došlo až k 4O % poklesu výskytu viru herpes simplex v jejím organismu. také Darina to manifestovala tím, že má již polovinu oparů i v obličeji během menstruace. ?Léčba Darinky trvala asi l4 měsíců, než-li se podařilo zlikvidovat všechny opary, a hlavně jejich recidivy. Darina musela denně vypít tři litry tekutin, doporučil jsem jí bylinky“ nať kopřivy, květ černého bezu a květ podběle. Vypila až jeden litr tohoto čaje denně. Dále popíjela minerální vody. Maso jsem jí doporučil pouze jeden kráte v týdnu. Darinka, když cítila, že to někam vede, spořádaně všechno dodržovala. Po roce zcela všechny opary vymizely a po l4 měsících jsem dal Darince užívat pouze její konstituční lékem ( Muriaticum acidum), který cucala pod jazykem jedenkráte měsíčně ve vysoké potenci. I po dvou letech byla Darinka i její matka spokojeni, v období menstruace se již opary nedostavovaly. 159. Rakovina prostaty, a její metastázy vyléčeny společnou rukou lékařů. Dostavil se kle mně ze Severních Čech, bydlel pod Sněžkou, jeden zamračený muž, střední postavy, pobledlého obličeje a stěžoval sis, že nemůže močit, že musí hodně tlačit, ale nějak ta moč z něho těžko odchází a tak by chtěl vědět co mu vlastně je. V oblasti sexu neměl žádné potíže. Bylo mu 68 let a myslel, si, že když mu předepíši nějaké byliny, že vše bude brzy uzdraveno. Provedl jsem u vyšetření EAV a zjistil jsem, že pan Edvín má silně zduřelou prostatu a dokonce zde bude s největší pravděpodobností se vyskytovat zhoubný nádor prostaty, protože mi určité proměřené akupunkturní body napovídaly, že zde bude i přítomnost metastáz. A tak jsem vysvětlil opatrně a obezřetně panu Edvínovi, že ke mně přišel pozdě a že jej musím odeslat ke konkurenci, tedy k operatérovi. zvedl jsem před ním telefon a objednal ho na urologickou kliniku za lO dní na podrobné vyšetření , eventuelně na předoperační vyšetření. Zde pana Edvína prorengenovali, proultrazvukovali, udělali kompjutrovou tomografii a 47

zjistili obdobně co já. Dále provedli histologické bioptické vyšetření, kdy mu injekční formovou vycucli osm vzorků prostatické tkáně as poslali do laboratoře na histologické vyšetření. Zde byl konstatován nález : adenocarcinom prostaty. Za l4 dní pozvali pana Edvín na hospitalizaci, a provedli vyoperování předstojné žlázy. Panu Edvínovi jsem předepsal i homeopatické léky, které zaručovaly klidné hojení, pokud možno bez komplikaci, operovaného jeho terénu. Vše se zhojilo dobře, ale s metastázami nebylo tknuto, ty přetrvávaly v organismu pana Edvína dále. A tak jsem pane Edvínovi dal dva symptomatické homeopatické léky, jeden lék jeho konstituční, dále užívala fosfolipidy, homeopaticky zpracované léky vyrobené z jmelí. Užíval pravidelně doporučené bylinné čaje, zejména přesličku nať. Po půl roku také užíval peruánskou bylinu nazvanou Vilcacora. Popíjel denně minerální vody zvláště pak Rudolfku i z Mariánských lázní. Po tříměsíční kontrole po operaci jsem konstatoval, že se metastázy nejméně z poloviny již vstřebaly, za dalšího půl roku po metastázách v jeho organismu nebylo ani památky. Cítil se dobře, začal mírně sportovat ( chůze, kolo, lyžování ). Po operaci mu však přetrvávala jedna velká potíž, a to ,že neudržel moč v močovém měchýři, sám na sobě poznal, že když šel trochu rychleji,nebo se rozčílil, tak neudržel moč a trochu či více si přičurnul do kalhot, proto nosil plenky Pempers, zejména když šel z domova. Je již po této operaci tři roky, metastázy v jeho organismu žádné nejsou, cítí se dobře i když sám říká, že už to není ono jak to bývávalo. Dříve u nás neuznávaná diagnóza: únavový syndrom. Do ordinace se dostavila třiceti letá paní Jarmila, která byla od Mladé Boleslavi. Byla střední postavy, pohublá, v obličeji na první pohled značně vyčerpaná, mluvila potichu, mezi větami i odpočívala, vše jí namáhalo. manžel jí přivezl autem a i to byla pro ní velká zátěž. Bylo to v devadesátých letech minulého století. Paní Jarmila, a chvílemi slovo převzal její manžel Otakar, mi líčila jak dopadla u svého obvodního lékaře. Lékař jí , jak sama říkala, zevrubně vyšetřil, a pak jí poslal na neurologii. Neurolog lékař jí vyšetřil a zjistil, že jí údajně dohromady nic není, že to bude všechno ta její únava od psychiky , a tak skončila na psychiatrickém oddělení. Zde lékařka psychiatr jí asi hodinu a půl vyšetřovala, vyptávala se jí na různé věci, a pak konstatovala, že na psychiatrii nepatří, že jinak psychicky je zdravá, a že by pobytem na psychiatrickém oddělení lůžkovém značně trpěla. A tak zde byl začarovaný kruh, pacientka byla unavená, podle obvodního lékaře nechtěla dělat v továrně ve Škodovce dělnici, a asi měla za lubem prý se dostat přes psychiku do invalidního důchodu. Takovéto ve stručnosti sděleno bylo myšlení lékařů, kteří paní Jarmilu vyšetřovali a doslova si nevěděli s ní rady. Provedl jsem u paní Jarmily EAV vyšetření a zjistil jsem , že nedávno, snad před půl rokem, což mi dosvědčila, prodělala Ebstein- Baar virozu, která probíhá z počátku jako nevinné virové onemocnění typu těžší chřipky. Nutí lidi ulehnout, ale lidé si nedají říci, a tak často přechodí i tuto virozu a kruté 48

následky pocítí sami na sobě. Tato viroza se rychle šíří slinami, tedy polibky, prskáním, dojídáním jídla po druhých lidech a podobně. A tak to bylo i s paní Jarmilou, po sedmileté dceři dojedla po ní nakousané jablko a takto pravděpodobně chytila tuto nepříjemnou virozu, která jí následně vyvolala t.zv. únavový syndrom, který právě prodělávala. Tento únavový syndrom, když se neléčí tak trvá léta, i deset až patnáct let, a kdo to neprodělá, ten to skutečně nepochopí. Pan Jarmila měla na víc nepříjemný pocit, že prý má už punc psychiatrického oddělení, že byla psychiatrii a to prý jí už nikdo neodpáře, prý to s ní neustále půjde a tak se bojí, že i z tohoto důvodu, dosud byla na pracovní neschopnosti, že nebude ani moc nastoupit na zodpovědné místo ve škodovce. Nejhorší na tom pro paní Jarmilu bylo, že jí všichni, včetně pana manžela Otakara jí dříve znali jako velmi aktivní, pohyblivou ženu, pro kterou nebyl problém protancovat i celý večer a nyní se sotva plouží, je neustále unavená, nemůže nakoupit, nemůže uvařit a dělá jí velký problém se i najíst. Ráno se probouzí značně unavená a je vyčerpána již prvním otevřením očí. Většinu času tráví ležením na lůžku, pospáváním, a hlavně pocitem značné únavy. U únavového syndromu značně trpí ve většině případů játra. Proto léčba je zaměřena na celkovou detoxikaci organismu od virů, které tuto únavu vyvolali a hlavně na regeneraci jaterní tkáně. Doporučil jsem paní Jarmile byliny urychleně regenerující játra, dále dva symptomatické homeopatické léky a jeden konstituční její homeopatický lék. Velmi dobře jí pomohla i EBV nosoda, dieta bez živočišných tuků, každodenní mírné procházky na čerstvém vzduchu, denně hodně pít, musela vypít denně tři až čtyři litry tekutin ( bylinné čaje, minerální vody, čerstvé ovocné či zeleninové šťávy s vodou, apod.). zásadně nesměla popíjet jakýkoliv alkoholický nápoj, jakýkoliv nápoj s kofeinem, tedy nesměla pít ani koka-kolu či zrnkovou kávu. Paní Jarmila se zotavovala poměrně rychle, za tři měsíce již byla schopna nakupovat, tu a tam něco manželovi uvařit, napsat dopis, zajít na středisko za lékařem nebo na poštu, ale stále byla záhy unavena. Jednou se stalo dokonce, že se nemohla vrátit z pošty, a tak zavolala manželovi telefonem a on pro ní musel dojet autem. Po jedno a půl roční intenzivní holistické léčbě se paní Jarmila vrátila do svého zaměstnání. její kolegyně Anděla, která prodělala také tuto virozu i prodělávala únavový syndrom, ale nikde se pořádně neléčila, než.-li dostávala od svého obvodního lékaře vitamíny, stále churavěla, byla stále i po roce a půl značně unavená, spavá a prý uvažovala dokonce o sebevraždě, protože jí tuto únavu nikdo nevěřil, jenom paní Jarmila. Léčbu u mne prý jí manžel zakázal. Palmitový test ukázal pravdu. Přišla jednoho rána za mnou taková hubená, starší paní, pobledlá až šedivá v obličeji, dosti vystrašená a sdělila mi, zda-li jí mohu potvrdit nebo vyvrátit, že má rakovinu. Když jsem s paní Bohumil déle mluvil a prováděl její anamnézu, dověděl jsem se, že jí dva lékaři řekli, že s největší pravděpodobností má rakovinu v oblasti tlustého střeva. Paní Bohumila to sebralo, věděla to už 49

dva měsíce a nyní má jít na chirurgii, kde jí ještě provedou další vyšetření a v případě pozitivity tohoto rakovinného nálezu střev půjde na radikální operaci. Cítil jsem v dušičce této paní Bohumily,. že v skrytu duše má obrovské přání, aby tento nález byl vlastně negativní a vše byl omyl. A tak požadovala na mně provedení t.zv. palmitového testu, který se provádí z malého množství přinesené čerstvé ranní moče, za pomocí speciálních chemikálií. Tento test objevil český přírodovědec pan docent doktor Dolejší, a za jeho života byl patentován v USA a v Kanadě, u nás bohužel až po jeho smrti. Princip Palmitového testu spočívá v tom, že rakovinné buňky, zejména metastázy v organismu, vylučují speciální odpadové látky při své látkové výměně, a tyto odpadové produkty lze snadno a dobře právě prokázat v moči. Celá řada lidí si nechává u nás provést tento palmitový test preventivně, tedy dříve než-li se v nich objeví rakovina, to má obrovský smysl, protože člověk za včas si upraví svojí životosprávu a nebude úmyslně dráždit svůj organismus v určité jeho oblasti ke vzniku nádorového bujení ( pojídat jedovaté látky, dýchat azbestové odpady, kouřit cigarety či doutníky, pracovat s karcinogenními látkami, atd.). Paní Bohumile jsem provedl palmitový test a ku podivu byl skutečně zcela negativní. Když jsem jí toto sdělil, uklidnila se očividně, ale stále měla obavy , aby na chirurgii lékaři, neřekli to, čeho se hrozně obává. A tak absolvovala vyšetření na chirurgickém oddělení, kde jí bylo nakonec řečeno, že ve střevě je sice nález, ale vypadá to na polypy, nikoliv na klasickou rakovinu tlustého střeva, a že je taktéž nutná operace těchto polypů, ale je to možné provést skrze konečník, a jistě, že tato operace bude velmi úspěšná. Paní Bohumila se dostavila ke mně na kontrolní vyšetření, oči měla plné radosti, že vše skutečně takto ještě dobře dopadlo.Doporučil jsem Paní Bohumile bez masou dietu, kdy jsem jí poučil, že polypy je maso, a v těle maso urychleně zase vytváří maso. Přidal jsem jí její konstituční homeopatický lék, který užívala pět kuliček jednou za čtrnáct dní v neděli na noc. I po pěti létech byla paní Bohumila velmi spokojená, samozřejmě odoperovaná, pracovala nadále na poště jako říkala:“ jsem stále jako fretka.“ 167. Sám jsem byl překvapen, když jsem objevil alergii na zlato. Přišla do mé ordinace holistické medicíny žena, bylo jí 41 let, tmavovlasá, bledšího obličeje, zelených očí a v obličeji nápadného bolestivého úsměvu. Byla to doktorka přírodních věd, pracovala jako asistentka na přírodovědecké fakultě. Paní doktorka měla celou řadu zdravotních potíží počínaje plynatostí, dýchacími potížemi, bolestmi kolenních kloubů, trávicí a žlučníkové potíže, až k alergii kůže. Ukázala mi prsty levé ruky a zeptala se mně, zda-li vidím něco nápadného jako lékař. Viděl jsem jak kolem prsteníku levé ruky je pokožka zarudlá, rozškrabaná. A přisvědčila mi, že jí to tam hrozně pálí a svědí as že se může uškrabat. Dermatovenerolog lékař jí řekl, že nemá nosit prstýnky, protože

50

se pod nimi na kůži drží plísně a ty jí svědí takto zasaženou pokožku. Ale to měla zlatý prsten a a jak četla i v odborné literatuře, prý zlato není alergenem. Paní doktorce jsem provedl EAV vyšetření a i k mojí hrůze jsem musel konstatovat, že je silně alergická na zlato. Ve většině případů prstýnky a náušnice nebývají zhotoveny ze 24-karátového zlata, obsahují také příměsi dalších kovů jako jsou: Nikl, Kobalt, Stříbro as některé další. Ale u paní doktorky to byla výlučně alergie na zlato. Kdyby této paní doktorce napíchali do žíly injekce obsahující zlato, skončilo by toto léčení těžkým a možná i smrtelným anafylaktickým šokem, o čemž jsem ji ihned poučil. Alergie kůže je doslova hysterická reakce pokožky na přítomnost určitého alergenu, v tomto konkrétním a vzácném případě to bylo skutečně kovové zlato. Když lékař provádějící EAV metodu zjistí patřičný alergen, potom již není takovým velkým problémem stanovit úspěšnou holistickou léčbu. Předně paní doktorka se skutečně musela zbavit všech do budoucna zlatých ozdob včetně prstenu na levém ukazováku ruky. Dále dostala ode mne antilalergickou posilující nosodu, dva konstituční homeopatické protialergicky působící léky a hlavně její konstituční homeopatický lék, který jí léčil i celou řadu ze shora uvedených zdravotních potíží. Důležité je i dodržovat správnou dietetiku. Této paní doktorce jsem nedoporučil pojídat kravské mléko a výrobky z kravského mléka. Již do dvou měsíců, co dodržovala tato moje pacientka navrženou dietu, se jí zlepšily i žlučníkové potíže, a hlavně zcela zmizela alergicky svědivá pokožka čtvrtého prstu levé ruky.. Po čtyřech měsících paní doktorka si brala již jedenkráte měsíčně 10 granulí jejího konstitučního homeopatického léku a byla po léta spokojená, co jsem měl možnost jí jedenkráte ročně zkontrolovat.

169. Recidivují záněty močových cest a ledvin. Záněty močových cest se vyskytují v naší populaci dost často. Ku příkladu mladé ženy se vystavují prochlazení tím, že v chladném období podle mody nosí krátké sukně, chodí bez ponožek, snadno prochladnou od nohou, stačí potom když v bazénu nebo jinde seženou si nějaké bakterie ( Escherichia coli, Enterococcus, Streptococcus, chlamydie či jiné), které proniknou do močového traktu, stačí k tomu snížení imunity na podkladě dlouhodobě prožívaného stresu, úzkosti či nějakého druhu strachu. Dráždivá dieta, alkoholické nápoje, bujarý sexuální život, nějaká ta prodělaná kapavka a potíže na celý život v oblasti močového ústrojí se trvale dostaví. Léčil jsem na kožním oddělení v České Kamenici před 35 ti léty jednoho saniťáka, který chytil od jedné dívky, prý byla krásná a nikdy by to do ní neřekl, kapavku s hnisotvornými dalšími mikroorganismy. Léčba antibioticky byla tehdy svízelná, docházelo k neustálým recidivám, během jednoho roku saniťák Franta vyfasoval celkem 7 druhů antibiotik, ale stále měl potíže, které spočívaly 51

ve výtoku hnisu z močové roury, bolestivost celého penisu, nemožnost soulože, bolesti v oblasti ledvin podél bederní páteře oboustranně. Tehdy jsem na něm vyzkoušel i na dvacet léčivých rostlin, většinou došlo ke krátkodobému ztlumení jeho potíží. Potom to už také byla z tohoto zdravotního stavu vypěstovaná neuróza, začal se bát žen, zejména těch, které mu dávaly na jevo, že se mu líbí. Byl to celkem pohledný mladík, bylo mu 25 let, a byl to doslova kluk na ženění, ale žen se skutečně bál jak čert kříže. Saniťákovi tehdy nakonec pomohlo t.zv. požehování neboli moxibuce. Zapálené konusy z pelyňku jsem mu dal celkem na šest aktivních akupunkturních bodů, nacházejících se v oblasti obou dolních končetin. Velmi dobře mu udělal bylinný čaj připravený ze zlatobýlu a přesličky. Nakonec byl přeléčen ještě široko spektrým antibiotikem, a po více jak jednoročním léčení se skutečně tento Frantík zbavil i neurotických sexuálních potíží, které z tohoto trápení zákonitě vznikly. Z tohoto mám poučení, že na některé nemoci, zejména v oblasti močovépohlavního ústrojí jsou v mnoha případech lepší způsoby soudobé klinické medicíny. Vhodné je kombinovat například antibiotickou léčbu s některou alternativních léčebných metod i v případech zanícených močových cest.

l72. Pokleslá imunita, zubní váčky, záněty obličejových dutin, recidivující angíny. Jedna sedmdesátiletá žena, říkejme jí Oldřiška, přišla do mé ordinace a stěžovala si, že má stále něco se zuby, tvoří se jí afty, jindy drobné bolestivé opary, má na rentgenovém panoramatickém snímku u zubního lékaře zjištěny čtyři váčky v oblast kořenů stoliček, v zimě jí bolí obličejové dutiny, často smrká, má chronickou rýmu, as v dětství mívala často opakované angíny. Prý jestli se dá udělat zázrak i se starším člověkem, aby tolika netrpěl, než-li prý zemře. Vyšetřil jsem sympatickou paní Oldřišku EAV metodou a zjistil jsem, že má sníženou imunitu a to jak v oblasti virů tak i v oblasti bakterií. Na víc měla chudokrevnost z nedostatku dvojmocného železa.Nejprve jsem paní Oldřišce dal pít bylinkové čaje, které převážně obsahovaly nať yzopu, list šalvěje a květ mateřídoušky, který denně ráno a večer kloktala, vyplachovala si ústa a nakonec to spolkla, abychom využili i vnitřní desinfekční účinek léčivých rostlin. Paní Oldřiška vše svědomitě doma prováděla, a výsledek se dostavil již za dva měsíce, kdy si již tolika nestěžovala na bolestivé obličejové dutiny a dokonce se jí i lépe jedlo, takže tolika nehubla. pro bolesti zubů totiž nemohl rozkousat tvrdší sousta, as tak vlastně si potom uvědomovala, že jedla denně méně potravy. Dávala na můj popud přednost kašovité až tekuté stravě. Potom jsem prováděl elektroakupunkturu, zvýšila se jí imunita celkově, přestalo jí bolet v krku, nesmrkala již tolika as rýmu měla pouze v odpoledních hodinách. Stále při 52

tom s patřičnými pauzami užívala denně uvedené bylinné čaje. Potom jsem paní Oldřišce nasadil dva symptomatické homeopatické léky. Nakonec jsem jí určil konstituční homeopatický lék, který užívala jednou týdně v neděli ráno pět kuliček po jazyk. Za rok šla na kontrolu paní Oldřiška a konstatovali jsme obě strany, tedy já, že se i za pomocí specielních nosod zbavila všech obtěžujících virů i mikrobů, zlepšila se jí značně i imunita, zcela vymizela chudokrevnost ( mikrocytární anemie), tak i ze strany paní Oldřišky, která byla veselá, ráda si prozpěvovala, povzbuzovala všechny příbuzné, hlavně její dvě vnučky, doma všem vyvářela, chodila na procházky a jak se přiznala, byla v posledních dnech také i dvakráte tancovat na večerní tancovačce. A tak jsem byl moc rád, že mám před sebou úplně jinou starší dámu, jak byla i mne po prvé v ordinaci. Po dvouleté kontrole jsem našel vážnější změny na EAV přístroji v oblasti tlustého střeva, ale to je už jiný zase příběh. Falešný infarkt myokardu. Pan Ondřej tu a tam trpěl bolestmi svalů, šlach a kloubů. Rád pracoval na rodinném domku, který chtěl sám s pomocí kamarádů postavit a tak udělat si konečně rodinné hnízdečko. Když tahal do poschodí těžký kbelík s maltou náhle se mu udělalo nevolno a zhroutil se. naštěstí tam s ním byl bratr Jan a tak zavolal telefonem rychlou pomoc. Pana Ondřeje odvezli do spádové nemocnice, a uložili ho na interním oddělení, kde mu bleskurychle prováděli základní vyšetření včetně EKG, protože měli lékaři podezření na infarkt myokardu. Panu Ondřejovi bylo 45 let, byl obéznější, střední postavy, hodně se zadýchával zejména při námaze a tak podezření na infarkt myokardu bylo na bílední. Lékař mající službu ve večerních hodinách mu opět dal udělat EKG, bylo opakovaně negativní, dal mu udělat i vyšetření transamináz, a toto vyšetření bylo ku podivu také negativní. Ráno přišel na vizitu primář oddělení a dal udělat u pana Ondřeje rentgenové snímky hrudní a bederní části páteře a pozval rehabilitačního lékaře na konzilium. Rehabilitační lékař prostudoval rentgenové snímky a zjistil, že je zde blokáda mezi čtvrtým a pátým hrudním obratlem vlevo, což jasně poukazovalo na tak zvaný karsko-vertebrogenní syndrom neboli pseudoinfarkt myokardu vertebrogenního původu, tedy od uskřinutí patřičných nervů vycházejících z hrudních obratlů páteře vlevo u tohoto jedince. Byla mu provedena cílená mobilizace, a nastala ihned úleva, pan Ondřej druhý den po svých odešel domů. Panu Ondřejovi se však toto za tři týdny opakovalo a to ještě v horší situaci. Byl při tomto falešném infarktu myokardu dosti dušný, lapal po dechu a dostavil se na naší ambulanci. Vyšetřil jsem ho a i podle jeho dobro znání bylo jasné, že jde o falešný infarkt myokardu.. Panu Ondřejovi jsem provedl šetrnou elektroakupunkturu, potom mobilizaci zablokovaných hrudních obratlů, naučili jsme ho cvičení na židli, zejména cvik drakulu, při kterém si doslova srovnává 53

horní hrudní část páteře sám, nakonec jsme mu doporučil jeden symptomatický lék, který zabraňuje recidivujícím blokádám páteře a jeho konstituční homeopatický lék. Po kontrole za půl roku se cítil pan Ondřej zcela zdráv, potíže s hrudní či jinou částí páteře dosud neměl, pozvolna stavěl svůj rodinný domek dále, ale za větší a vydatnější pomoci mladších členů jeho rodiny. Těsně před dostavěním rodinného domku byl pan Ondřej ještě jednou u nás na léčení, ale po dostavbě tohoto domku již denně cvičil ulevující cviky na hrudní páteř denně doma, a od té doby se cítí docel dobře, i když nedávno oslavil svých 55let. Nesnášela slunce, trpěla opary a solárním ekzémem. Obrátila se na mne žena, ve věku 35 let, že trpí často opary a nesnáší moc pobyt u moře.Paní se jmenovala Klaudie, hodně toho i napovídala, a tak jsem se dověděl, že má šestiletou dcerku Leonku, která má obdobné potíže a na víc když je toho slunce působí více na její pokožku , hlavně pod krkem, dostává svědivou vyrážku, která krutě svědí po tři až čtyři dny, a žádnou mastí se jí toto příšerné svědění nezmirňuje. Byla s tímto u kožního lékaře, ale ten jí řekl, že má alergii na ultrafialové paprsky a tak aby na slunce zbytečně nelezla a když musí, aby byla zahalená co nejvíce prádlem a když tak se natírala různými ochrannými prostředky , které zvyšují odolnost pokožky u člověka proti vlivu ultrafialového záření. Paní Klaudii jsem vyšetřil a zjistil jsem, že má dosti unavená játra, a tím, že jí játra hůře fungují, tím více má větší alergii vůči ultrafialovým slunečním paprskům. Tento sklon k unaveným játrům je dědičný, v odborné lékařské literatuře je většinou znám pod pojmem Gilbertův syndrom.Zjistil jsem , že prodělala v dětství infekční žloutenku, je citlivá na celou řadu virů, trpívají dosti často oparem, nejčastěji v oblasti rtů a obličeje. Nesnáší velké výkyvy zevních teplot. Nedoporučil jsem jí jakékoliv alkoholické nápoje, různé ostré pokrmy a hlavně nesmí pojídat živočišné tuky, které by jí v budoucnu mohly i navodit ztukovatění jejich jater. Řešení problému paní klaudie a její dcery nebylo tak jednoduché jak to asi nyní vyzní. Léčila se u mne asi 8 měsíců, dietou, homeopatickými léky, léčivými rostlinami. Z homeopatických symptomatických léků jí velmi dobře dělal střídavě lék Aconitum a Belladona, později Natrum muriaticum, Muriaticum acidum, a na konec vše v dobrém utvrdil lék Rhus toxicodendron. Popíjela čaje z kořene pampelišky a ostropestřce mariánského. Vzorně dodržovala i dietu, i když jí to z počátku nešlo, hlavně se nedokázala z počátku zbavit popíjení kafíčka s kofeinem, ale nakonec se to během dvou měsíců také při dobré vůli zvládlo. Největší radost měla paní klaudie i její dcerka Leonka, když absolvovali deseti denní pobyt v Řecku na podzim u moře. Zájezd byl prý levný, dobře se skoro každý den vykoupali v moři a na víc neměla ani jednou žádný opar a dokonce neměla poprvé v životě žádnou alergii jak na krku tak i jinde po těle. Byly obě spokojené. Při dodržování určené diety a popíjení bylinných čajů a 54

jedenkráte za l4 dní vycucání konstitučního homeopatického léku nemá žádné obdobné potíže, a tomuto je už nejméně po šest let. 189. Brnění rukou v noci, karpální tunel a Dupuytrenova kontraktura. Celá řada lidí si mi v ordinaci stěžuje na brnění prstů rukou, u praváků to bývá většinou více brnící pravá ruka. V noci může docházet až ke křečovitým bolestivým stavům od zápěstí dolů, pak máme podezření na t-zv. karpální tunel, tedy stažení určitého vazu nacházejícího se z dlaňové strany ruky před zápěstím. Když dochází ke flexnímu stahování malíku a prsteníku ruky, a jsou zde pohmatové změny na šlachách flexorů prstů ruky, pak hovoříme o t.zv. Dupuytrenova kontraktuře. Do péče se mi odevzdal muž, kterému bylo 48 let, jmenoval se Alexej, a výše popsanými potížemi trpěl již asi tři roky. Byla mu navržena operace jak karpálního tunelu tak i Dupuytrenovy kontraktury. Operace se však bál, protože slyšel od nějakého mnohomluvky, že by mohl přijít o celou pravou ruku, a jako plánovač- kreslíř jí moc potřeboval. Vyšetřením EAV jsem zjistil postižené nervy, vedoucí zejména do pravé horní končetiny od krčně-hrudní páteře, takže se na jeho potížích zúčastňují vlastně tři fáze: první je zasazena do krčně-hrudní oblasti páteře, druhá do oblasti karpálního tunelu a třetí do oblasti pokročilé Dupuytrenovy kontraktury. U pana Alexeje jsem začal léčbu aplikací horké baňky do oblasti hrudněkrčního přechodu, dále potom elektro-akupunkturu, která zmírnila bolesti pocházející od karpálního tunelu, a nakonec jsem nasadil k symptomatické homeopatické léky, které spolu s cvičeními rychle srovnávali šlachovitě stažené prsty pravé ruky.Cvičení pravé ruky bylo vlastně jednoduché, nahřát si ruku v horké vodě obohacené kuchyňskou solí, a potom si na tuto ruku sedat pravou hýždi tak, že dlaňová část prstů směřovala na podložku židle a mezi prstní klouby se ohýbali jemně do extenze. toto cvičení pan Alexej musel provádět nejméně po půl hodiny denně, po dvou měsících už dvakráte jednu hodinu denně. Za třičtvrtě+ roku se stal doslova zázrak, prsty pravé ruky byly téměř srovnané, karpální tunel značně povolil a cviky na krčně hrudní páteř napomáhali narovnávat jeho hrudní a krční páteř tak, že mu postupně i mizela naznačená kulatá záda. Po roční takovéto holistické léčbě i jeho ortopéd uznal, že již není zapotřebí operačních zákroků a sledoval pana Alexeje ještě po dobu tří let. Pan Alexej preventivně denně cvičil, jednou za měsíc si vycucal svůj konstituční homeopatický lék, a jistě i dnes se cítí docela dobře, bez větších zdravotních potíží. 190. Léčba katarakty a glaukomu laseropunkturou a homeopatickými léky.

55

Do péče se mi svěřil 84 letý pan Bonifác, který byl střední postavy, měl krásně šedivě prokvetlé vlasy, v obličeji byl osmahlý. trpěl asi deset cukrovkou, držel přísnou diabetickou dietu, občas míval křeče v nohách, nekouřil, ale co ho nejvíce trápilo byl šedý oční zákal )katarakta ) kombinovaný se zeleným očním zákalem(glaukom), oboje oboustranně. Nosil silné brýle, asi sedm dioptrií na blízku ( spojky) a asi čtyři dioptrie do dálky ( rozptylky). S obvodním lékařem si moc nerozuměl, protože vše chtěl raději řešit přírodní cestou a obvodní lékař byl tvrdě proti holistické medicíně. Po vyšetření EAV metodou jsem byl moudřejší, zjistil jsem toxiny a látky jedovaté, které se hromadily v jeho organismu, zejména v oblasti očních čoček ve sklivci očním. Dále jeho neurovegetativní nervy byly doslovy našponované a hráli velkou roli při vzniku jeho zeleného očního zákalu. Stresy, které často prožíval zvláště se synem doma, mu napomáhaly zhoršovat jeho cukrovku.Pan Bonifác měl na víc mírnou ischemickou chorobu srdeční, takže se zadýchával až když vycházel do třetího patra paneláku, kde i se synem bydlel. Pan Bonifác dostal za úkol hodně chodit pěšky, denně musel ujít tři až pět kilometrů, což rád činil a to i v zimě. Dále musel dodržovat dietu bez bílého cukru a bez živočišných tuků, bez tvrdého alkoholu. Musel si dopřát hodně zeleniny a ovoce, spíše vegetariánsky laděnou stravu. Z počátku jsem mu provedl lO krát elektroakupunkturu, zaučil jsem ho akupuresuru v těch bodech, které mu subjektivně nejvíce ulevovaly. Do bodů, které z obličeje a hlavně z oblasti páteře ovlivňovaly jeho oči jsem aplikoval moxibuci ( požehování). Z ušního boltce jsem využil tamní patřičné akupunkturní body, které jsem ovlivňoval následně laseropunkturou. nakonec jsem panu Bonifácovi předepsal specielní nosody , které čistí čočku u člověka v oku a napomáhají snižovat zvýšený nitrooční tlak. K tomu jedenkráte v týdnu v neděli ráno si vycucal pět kuliček jemu určenému konstitučního homeopatického léku. Již za tři měsíce takovéto léčby pociťoval pan Bonifác značnou úlevu, lépe se mu dýchalo, lépe viděl jak do blízka tak i do dálky, nebolela ho již tolika hlava a zvláště se mu ulevilo od bolestí ze záhlaví. Na víc cvičil speciální cviky na židli proti ohýbání se jeho páteře směrem dopředu, pravidelnou denní chůzi zhubl o 4 kg, což pociťoval na celkové kondici blahodárně. Musím dodat, že jsem panu Bonifácovi zcela nevyléčil kataraktu a ani jeho oboustranný glaukom, ale zachránil jsem ho navrženou holistickou léčbou od plánované operace jak oční čočky, tak i sklivce očního. Pan Bonifác měl vždy dobrou náladu a rozdával radost a každému dodával naději. Přivedl mi celou řadu klientů, hodně lidem o mně vyprávěl. Zemřel ve svých 84 letech na náhlý infarkt myokardu. 214. Skutečně někdo potřebuje dietu v polykání prášků. Pracoval jsem tehdy jako primář rehabilitačního oddělení na Praze 10, bylo to v osmdesátých letech minulého století.Do ordinace vešel objednaný muž, s 56

prošedivělými vlasy, sympatického obličeje, dosti v obličeji zvráštěný, střední postavy, nebyl tlustý a ani hubený, spíše byl žoviální a člověk se od něho hodně dověděl. byl to bývalý inženýr ekonomiky, tehdy již několik let ve starobním důchodu. Stěžoval si mi na kruté bolesti v oblasti bederní as hrudní páteře, dále si stěžoval, že užívá spoustu denně různých pražků od svého obvodního lékaře a že prý si zapisuje všechny užívané léky do specielně zhotovené klihy, která má již skoro dokončené dva díly. Pana inženýra Motyčku jsem vyšetřil a zjistil jsem i z přinesených rentgenů, že u něho došlo k vytvoření dosti velkých zobákovitých výrůstků v oblasti bederní a hrudní páteře, které se mu doslova zakousavají do patřičných nervů vystupujících v těch místech z jeho míchy, což musí krutě bolet. Panu inženýrovi jsem naordinoval jemné mobilizační cviky na jeho páteř, které mu ve své podstatě budou vyrovnávat jeho ohnutou páteř, dále elektroléčbu a cvičení v bazénu s teplou vodou. Domluvili jsme se, že na kontrolní návštěvě za jeden měsíc mi přinese i ty dva díly jeho uměleckého díla, tedy všechen soupis všech léků, které kdy za svůj 67 letý život spolykal. A skutečně na kontrolním rehabilitačním vyšetření mi pan inženýr Motyčka předložila na můj stůl své knihy o formátu A 4, byly to vlastně svázané linkované sešity, as zde bylo uveden název léku, spolknutý určitý počet tablet, datum kdy to bylo, as měl zde i uvedeno, kolik tento lék vážil, měl doma totiž lékárenskou váhu a vše sledoval, aby věděl, kolik toho za svůj život už snědl i co se týče váhy, což jistě málokoho z pacientů napadne. pan inženýr měl vždy u každé stránky vpravo dole sečteno, kolik to od začátku vážilo co už snědl. A tak na 663 , tedy poslední stránce, bylo uvedeno, že již snědl . V posledních dnech prý užíval až l8 druhů léků denně. Váha všech jeho spolykaných léků za 47 let jeho života co se léčil u lékařů celkem činila prý co do objemu krabiček jednotlivých sečtených léků na jeden a půl vagonu, a vážila by to kolem l67 kilogramů ! To všechno musely zpracovat jeho játra, ledviny a další orgány, a pan inženýr toto všechno přežil! Pan inženýr přiznal, že mu elektroléčba trochu pomohla, hlavně si liboval cvičení v teplé vodě bazénu, prý už užíval třetinu analgetik denně, v praxi to znamenalo, že polkl kolem šesti tablet proti bolesti. Provedl jsem u pana inženýra nejprve baňkování s následnou klasickou akupunkturou, tato léčba trvala asi 6 týdnů. Po poslední aplikaci jehel se pan inženýr přede mne postavil, ještě vysvlečený, jenom v trenýrkách, sstoupil si do pozoru, pracoval převážně jako ekonom u vojáků, zasalutoval a podal svoje hlášení:“ Pane primáři, po této léčbě vám musím oznámit, že v posledních dnech jsem už nevzal ani jednu tabletu proti bolesti, a že takovýto pocit jsem měl naposledy někdy , když mi bylo dvacet let. Děkuji Vám za tuto vydatnou léčbu.“ A tak i já jsem se dožil slyšeného poděkování od jednoho mého svědomitého pacienta. Potom mi pan inženýr dvakráte zatelefonoval, že se cítí vcelku dobře, že stále neužívá žádné analgeticky účinkující léky, že zrušil svojí knihu zapisovaných prášků, a že jí předal na památku svému vnukovi Jirkovi, kterého měl skutečně moc rád. Pak už jsem o panu inženýrovi nic neslyšel, takže nevím jak pokračovala jeho další život. 57

215. Operace konstatovala, že po olejové kůře vymizely ze žlučníku žlučníkové kameny. Sympatická padesátiletá inženýrka mi v ordinaci vypráví:“ Pane doktore, měla jsem kruté bolesti v oblasti žlučníku, tady pod játry, a trpěla jsem jako pes, zvláště když jsem snědla něco tučného, as jak to mám tak ráda. Byla jsem u obvodního lékaře na vyšetření, ten mne poslal na ultrazvuk a rentgenová vyšetření břicha a tam se všichni lékaři, kteří viděli mé rentgenové snímky i sonografický nález , že skutečně trpím žlučníkovými kameny, že jich mám ve žlučníku hodně a žlučník je pěkně napěchovaný, prý si vyrábím barák ze spodu, ze žlučníku v sobě. Operace jsem se moc bála, kterou mi všichni navrhovali, a tak jsem se rozhodla, že mne bude léčit jedna moje známá léčitelka, která mi v životě už dvakráte pomohla. Zajímavé bylo na této ženě, že nechce aby někdo věděl její jméno a za druhé, že mne zásadně, i mé známé a další lidi, léčila zásadně zdarma! Když jsem jí zatelefonovala, povzbudila mne vždy, dodala mi přes telefon energii a mne se vždy když jsem měla nějaké to trápení hodně ulevilo. A tak jsem tentokráte po telefonu na ní chtěla, aby mi rozpustila žlučníkové kameny, které mi lékaři našly, as které způsobovaly někdy až kruté moje kolikovité bolesti břicha. tato paní léčitelka mi poradila zvláštní olejovou kůru, kdy se musí po určitých časových intervalech pít olivový olej, různě se na posteli natáčet a stiskávat si určité akupunkturní, vlastně akupresurní body na mém těle, zvláště pak na rukách a nohách. Připadlo mi to směšné, ale co by člověk pane doktore neudělal, aby nemusel jít na operaci. Udělala jsem jenom jednu zásadní chybu, a to totiž jsem se nevykakala do kyblíku jak mi paní léčitelka doporučovala, ale do záchodu, takže jsem nevěděla zda-lil ze mne žlučníkové kameny vyšly či nevyšly, blbě mi bylo pořád, snad ještě hůře. Nedalo mi to, bydlím v Praze a tak jsem měla známého lékaře na interním oddělení v nemocnici Chomutov, zavolala jsem mu, objednala se u něho v nemocnici a on mi tam osobně provedl ultrazvuk. ujistil mne, že stále kameny v e žlučníku mám a tak mi vyjednal operaci u jeho kamaráda chirurga. Byla jsem zoufalá a tak jsem se rozhodla, že když už tam ležím, ať to mám za sebou a dala jsem se odoperovat. Vzpomínám si, že v ten den nás bylo operováno se žlučníkem celkem pět žen a shodou okolností jsme všichni ležely na jednom větším pokoji, kde bylo osm lůžek.Nejzajímavější šok pro mne však byl, když jsem se probudila z narkózy, tak jsem zjistila, že všechny čtyři operované ženy mají na svém nočním stolku lahvičku se svými vyoperovanými kameny, a já tam neměla na stolku nic. A tak jsem se druhý den při vizitě ptala pana primáře jak mi proběhla moje operace žlučníku. Ten mi řekl, že otevřely žlučník, a omlouvá se, že muselo dojít k nějaké chybě na sonografii, že jsem ve žlučníku neměla ani jeden kámen, ale že sliznic žlučníku byla ze vnitřku značně otlačená, takže kameny tam nedávno ještě musely být, tak mi pro jistotu žlučník tedy vyřízli.“ Od té doby na našem pracovišti po důkladném vyšetření EAV metodou buď doporučíme nebo nedoporučíme léčbu olivovým olejem se vším co k této 58

metodě patří a nebo pacientovi či pacientce operaci žlučníku nakonec doporučíme, záleží na celé řadě faktorů. 220. Proč jako věřící lékař provádím alternativní léčebné metody ? Dnes snad každý člověk zná z Bible z nového zákona příběh o Samaritánovi. Tento příběh je popsán v lO. kapitole u evangelisty Lukáše. Pro přehlednost stručně vylíčím tento příběh. Když tehdy šel jeden člověk z Jeruzaléma do sousedního města Jericha, přepadli ho na cestě lotři, kteří ho oloupili, zranili a nechali ho polomrtvého ležet na zemi a z místa činu utekli. Nejprve kolem tohoto zraněného člověka šel kněz, minul ho, jakoby ho nechtěl vidět a pomoci mu. Potom touto cestou šel nějaký Levita ( člověk upřímně věřící v boha, který se aktivně podílel na bohoslužbách) a také tohoto sténajícího polomrtvého člověka suverénně minul, nevšímal si ho, a hlavně mu nepomohl. Pak se touto cestou ubíral nějaký jinověrec, byl to Samaritán, a těmi většina Židů opovrhovala, a on jediný si tohoto zuboženého člověka nejenom všiml, ale sklonil se k němu, ošetřil ho, jak uměl, a odnesl ho do nejbližší hospody. Tam majiteli hospody přikázal, aby se o trpícího člověka dále postaral, a že až půjde touto cestou zase za pár dní zpět, hospodskému vše zas tohoto člověka do haléře zaplatí. Proč právě zde popisuji toto podobenství o Samaritánovi ? Chci zdůraznit, že lidé, kteří tvrdí, že věří v Boha, nebo dokonce drží v ruce Bibli a hlasitě revoltují proti alternativní medicíně, mi připadají jako onen Levita. A ten Samaritán je člověk, který chce trpícímu člověku pomoci a taky pomohl konkrétně činem. Kdo z nich tedy jednal správně ? Kdo tedey konkrétně skutečně pomohl ? Osobně tvrdím, že ten lékař provádějící alternativní léčebné metody nebo určitý léčitel, který druhému člověku skutečně vylepšil jeho zdravotní stav, má vlastně pravdu. Bohužel často nezná odborné vysvětlení použité léčebné metody, a tak odpovídá tak, jak si asi představuje , že jím použitá patřičná alternativní léčebná metoda, která trpícímu člověku pomohla, působí. Tento lékař či léčitel předpokládá princip, na kterém léčebný výsledek byl dosažen. Zajímavé je, že když za mnou přijde člověk, který trpí a je křesťan, na mně chce, abych mu pomohl určitou alternativní metodou, i když jí ještě před několika dny, kdy mu nic nebylo, doslova zatracoval, házel mne do pekel a označil mne jako spolupracovníka toho zlého satana. A ejhle, homeopatie, akupunktura, baňkování či jiná léčebná alternativní metoda mu značně pomohla, nebo dokonce odstranila zcela jeho bolesti hlavy, zažívací potíže, zlepšila jeho dýchání, atd. atd.A veřte lidi, že v takovéto chvíli, kdy vidím, že jsem člověku pomohl i tam , kde soudobá medicína dosud selhala, top je v té chvíli pro mne to největší poděkování a jsem přesvědčen, že pak v takovémto případě nemůže tato léčebná metoda pocházet od satana, zejména když léčebný výsledek je trvalý! A jak říkám :“ Stojí mi to naučit se jednu alternativní léčebnou metodu už proto, že by pomohla pouze jednomu člověku zbavit se jeho zdravotních potíží.“ Ano, i víra v Boha uzdravuje!, ale pouze tohoto člověka, který skutečně Bohu věří! 59

60