Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
3 č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: Pokračujeme v obchodní zóně ruské Rjazaně ROZHOVOR: David Hromada: S nadsázkou říkám, že rozlišuji 256 milionů barev PROJEKTY: Bytový dům Staropramenná, Vodní svět Jedenáctka, Kogenerační jednotka Timaševsk, Sociální bydlení v Angole, Úspěch střediska Měření a regulace
13
NOVÁ PIVNÍ LAHŮDKA
ÚVODNÍK
OBSAH
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
ÚVODNÍK Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1
dovolte mi vás pozdravit a popřát příjemné léto. Dovolená slouží k zotavení a přejme si navzájem, aby tomu tak bylo. Nové síly budeme potřebovat všichni. ROSS Magazín vychází v této podobě pět let a toto je jubilejní dvacáté číslo. Po dlouhé úvaze a také plánovaných transformacích v naší společnosti jsme se rozhodli k jeho změně. Už nebude v obvyklé papírové podobě, ale elektronické pro mobilní telefony, tablety a počítače. Chceme jeho obsah více zaměřit na naše obchodní partnery, chceme, aby ho mohli číst lidé prakticky na celém světě, kde ROSS Holding působí. Proto připravujeme jazykové mutace textů do ruštiny a angličtiny. Naší firmu budeme nadále prezentovat jako schopného partnera na vysoké úrovni, který je připraven řešit jakkoli složitý projekt ze všech oborů naší činnosti. K popisované prezentaci ale potřebujeme maximum odhodlaných lidí. Situace na trzích a nové trendy nás přirozeně nutí k novým způsobům realizace zakázek a organizace práce. Musíme se přizpůsobit. Sezóna je zatím nastartovaná poměrně dobře, máme zajímavé zakázky díky rozvoji průmyslu. Chci touto cestou vyzdvihnout také snahu staronové společnosti ROSS Elektrotechnik, která před časem pod svá křídla převzala servisní činnost u menších zákazníků. Daří se jí a mě to těší.
Nepasterované pivní lahůdky
Jak víte, Česká republika prochází nejenom politicky složitou dobou, zasáhly jí také ničivé povodně. Chci tímto vyjádřit svou účast rodinám obětí a lidem, kterým voda poničila obydlí. Stát na druhé straně bude muset investovat obrovské peníze do obnovy infrastruktury a budov, což je příležitost pro naši firmu. Umíme pracovat rychle, efektivně, máme široké know-how na poli novostaveb, rekonstrukcí a oprav. Rádi bychom pochopitelně takové zakázky získali a musíme být připraveni. Ještě jednou vám přeji příjemné léto. Roman Stryk, generální ředitel
OSVĚŽÍŠŠŠŠŠ SE 2 / Reportáž
www.pivovarchotebor.cz
reportáž Pokračujeme v obchodní zóně ruské Rjazaně ........................................... 2/3
reportáž David Hromada: S nadsázkou říkám, že rozlišuji 256 milionů barev ...... 4/5
ROSS aktuálně Bytový dům Staropramenná, Vodní svět Jedenáctka, Sociální bydlení v Angole ...................................................................................... 6
ROSS aktuálně Kogenerační jednotka Timaševsk, Úspěch střediska Měření a regulace .... 7
ROZHOVOR Jiří Stratil: Hlavně všechno v klidu a s rozvahou .............................................. 8
HISTORIE Továrna na sukna Bratří Stiassní .......................................................................... 9
ROZHOVOR Stanislav Lankaš: Není kámen jako kámen .................................................... 10
VĚRNÍ ROSSU Jaroslav Kletečka, Milan Kučera, Miroslav Musil ........................................... 11
SLOVENSKO Aquaparky – nové domy pre liečivú termálnu vodu ..................................... 12
ANGOLA Jedna z nejvýkonnějších ekonomik černé Afriky .......................................... 13
ROSS PODPORUJE Markéta: Stále bojuji s předsudky druhých ..................................................... 14
POZVÁNKY Osvěží a zachutná! Tak přijďte ............................................................................ 15
UŽITEČNÉ Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16
REPORTÁŽ:
Pokračujeme v obchodní zóně ruské Rjazaně
V ruském městě Rjazaň - jihovýchodně od Moskvy - vyrostlo před několika měsíci velké obchodní centrum M5 Mall pojmenované po dálnici, na kterou navazuje. V těsném sousedství dělníci staví hypermarket OBI. Jedná se o klasickou opláštěnou ocelovou halu, na které se v roli subdodavatele podílí také ROSS Holding. Dodává silnoproudé elektroinstalace a systém měření a regulace. S Josefem Kleinem a Romanem Fialou na stavbu přicházíme ve chvíli, kdy probíhají práce na opláštění celé haly. „Je to klasická ocelová konstrukce pokrytá sendvičovým pláštěm, stejně se staví také v České republice,“ vysvětluje na úvod Roman Fiala. Samotná výstavba začala v prosinci loňského roku a o rok později, tedy v prosinci 2013, má být otevřeno. Podle dostupných informací z internetových stránek rzn.info bude pro zákazníky připraveno 14 tisíc metrů čtverečních prodejní plochy včetně zahradního centra, což je v podstatě připojený skleník. Investorem stavby je PPF Group a generálním dodavatelem česká společnost PSJ. ROSS Holding, jak už bylo řečeno, plní funkci subdodavatele v oblasti elektro. „Dodáváme kompletní silnoproudou instalaci, systém měření a regulace a také prováděcí projektovou dokumentaci,“ vysvětluje Roman Fiala. „Je na konečném zákazníkovi, na OBI, pro jaké se rozhodne osvětlení a podobně,“ dodává. Pracovat v Rusku znamená dodržovat tamní technické a bezpečnostní normy. „Rozdíly při hrubé instalaci a kompletacích mezi Českou republikou a Ruskou federací nejsou nijak zásadní, nicméně třeba napájení systémů v nouzovém a havarijním osvětlení je jiné,“ dodává Josef Klein s tím, že na projektové dokumentaci spolupracovali s ruským partnerem. „Změna spočívá v tom, že v Česku pro splnění normy nouzového osvětlení stačí pět luxů světla, v Rusku je to desetina z projektované svítivosti
2 / Reportáž
provozního osvětlení, minimálně však 15 luxů. Celé řešení je tak složitější a logicky dražší,“ doplňuje. ROSS má na místě tři pracovníky. „Jsou tu dva manažeři zajišťující vedení projektových prací a jeden technik. Pod sebou máme ještě další subdodavatele, kteří pro nás pracují.“ Pro německou skupinu OBI je Ruská federace místem mohutné expanze. V Rjazani jde podle informací ruského webu rzn.info o dvacátý takový obchod. Nejvíce jich je pochopitelně ve velkých aglomeracích, jako je Moskva a Petrohrad. V Rusku také působí francouzská značka Leroy Merlin, která je svým sortimentem obdobná. Uvažování řetězců je ale stejné jako v České republice, bere se v potaz především kupní síla obyvatelstva a ta v této části Ruska bezesporu je. Dalším faktorem je dopravní dostupnost obchodu, kterou v tomto případě zvyšuje dálnice M5 hned vedle nákupního areálu. Součástí hypermarketů OBI jsou také zahradní centra, nebo-li velké zimní zahrady. „Zahrada navazuje tam na druhé straně,“ ukazuje Fiala, „má mít asi tři tisíce metrů čtverečných.“ ROSS dodává i systém měření a regulace, který se samozřejmě týká rovněž zahradního centra. „Prostřednictvím řídícího sytému budeme regulovat osvětlení. Zjednodušeně řečeno nebude možné jen zapnout a vypnout, ale také nastavovat jeho intenzitu. Dále budeme regulovat vytápění. To vše v rámci inteligentního systému, což je dnes naprosto běžná věc,“ dozvídám se dále. Právě u zahradního centra je vytá-
pění a větrání celého prostoru důležité, přístroje se musí také vyrovnat s vysokou vzdušnou vlhkostí. Pro ROSS Holding je rjazaňská zakázka další větší akcí na východ od českých hranic. „V Rusku vidíme potenciál, je tam řada velkých investorů a my máme zkušenosti s prací v zahraničí,“ pochva-
luje si Roman Fiala, který se do Rjazaně vrací na pravidelné kontroly. „Zatím vše probíhá dle harmonogramů, spolupráce s generálním dodavatelem a místními firmami je bez větších zádrhelů.“ Společnost OBI je po celé Evropě známá jako obchod pro dům, zahradu a dílnu. I samotný název vychází ze
slova hobby. Francouzština totiž klade důraz na písmeno „o“ a proto OBI. První obchod otevřeli v roce 1970 a dnes jsou slavnou značkou na evropském maloobchodním trhu a s více než padesáti tisíci produkty ve stálé nabídce. (rah)
ROSS Holding pokračuje ve své úspěšné misi v Ruské federaci, tentokrát se podílí na stavbě obchodu OBI v obchodní parku u Ryazaně.
Reportáž /
3
REPORTÁŽ:
DAVID HROMADA
S nadsázkou říkám, že rozlišuji 256 milionů barev Čtyřicetiletý architekt David Hromada pracuje v Havlíčkově Brodě, kde se také narodil. Se svou ženou a dětmi Jakubem a Anetou ale žije u Benešova. Profesí je sice architektem, duší spíš sportovcem, fotografem a vášnivým lovcem adrenalinových zážitků. Rád cestuje a poznává krajiny, kam by se každý nevydal. Z poslední doby stojí za zmínku Nepál a Argentina. Kdy se sportovec, fotograf a cestovatel David Hromada rozhodl být architektem? Myslím, že na základní škole. Velmi brzy. Jako malé dítě jsem pomáhal rodičům se stavbou chatky a několik let už v té době docházel do kroužku výtvarné tvorby. Logickým vyústěním těchto mých zájmů bylo, že jsem šel na střední stavební školu. Proplouval jsem bez potíží a také se mi nechtělo na vojnu. Vysoká škola proto byla jasnou volbou.
Co má podle vás společného architektura a fotografie? Mám pocit, že české stavebnictví se v současnosti nachází ve velmi špatné kondici a tím trpí i architektura. Není moc zakázek, kde by architekt nebyl limitován dopadem stavební krize a nemusel své návrhy zásadně upravovat dle finančních potřeb investora. U fotografie, přestože jsou si obory v hodně věcech podobné, toto neplatí. Fotografie přináší mnohem více svobody a kreativity. Architektura se dostává do sevření ekonomických i politických zájmů, což ostatně platí i historicky.
4 / Reportáž
Měl jste úplně na začátku nějaké ideály? Musím říci, že ani ne. Když jsem přišel do prvního ročníku na fakultu, tak mnoho spolužáků bylo právě těmi ideály ovlivněno. Mě to ale nijak nebralo. Architektura je vyvážený obor z hlediska technických a uměleckých vlastností a já spíše tíhnul k těm technokratům. V praxi to totiž není ani tak o umění, jako o technické stránce věci. Architekti – umělci to mají mnohem složitější, musí najít svého mecenáše, který je pochopí. Na to musíte mít opravdu veliké štěstí. Na vysoké škole jsme měli jeden pozitivní moment: po čtyřech letech nás na rok vypustili do praxe, kterou jsem absolvoval v Praze u prof. Rajniše, což byla mnohem větší škola než ty roky na fakultě. Vaše první kroky po promoci vedly do Brodu, předpokládám… Rok praxe nás poměrně vzdálil od ško-
ly, ty poslední tři semestry už byly tak trochu z povinnosti kvůli získání titulu. K Praze jsem moc netíhnul, hodně jsem sportoval. Během těch let jsem kolem Brodu začal získávat zakázky a usadil se tady ve svém rodišti. Začal jsem pochopitelně interiéry, rodinnými domky, první větší stavbou byla rekonstrukce radnice v Havlíčkově Brodě V Rámech. Oslovila mě projekční kancelář, zda bych pro ně zpracoval architektonický návrh. Byl to také odrazový můstek k dalším větším zakázkám. Jste profesionálně deformovaný? Deformovaný jsem, ne však architekturou, ale celkovým viděním a vnímáním světa. S nadsázkou vždycky říkám, že rozlišuji 256 milionů barev a jsem ochotný se o to přít. Respektive já se nepřu, jsem přesvědčený, že mám pravdu (smích). Jako každý architekt pochopitelně vnímám práci jiných. Obor ale není jen o těch top dvaceti nebo třiceti stavbách v časopisech. Architektura nás obklopuje na každém kroku a tak ji také vnímám. Máte nějaký vztah ke svým stavbám? Ne že bych se na své domy chodil dívat, to v žádném případě. Jako architekt ale mám možnost ovlivnit vzhled okolí a to do jisté míry přináší pocit uspokojení.
Jaké uspokojení vám přináší sport a fotografování? Sport přináší rozhodně větší uspokojení, je ale nutné rozlišit sport a sport. V mládí jsem dělal vrcholově atletiku a tam je uspokojení jediné – vítězství. Ve zralejším věku přecházíte na vytrvalostní sporty, kde je už příjemným uspokojením se vůbec postavit na start. Mám na mysli třeba maraton. Ať už se jedná o klasický běžecký maraton nebo cyklomaraton. Pocit v cíli je mnohem silnější než vítězství.
káváním zážitku. Naposledy jsem byl v Nepálu v Himalájích. Byl to můj první kontakt s touto krásnou zemí, jednalo se o standardní dvoutýdenní trek s batohem na zádech z Jiri bazaru do Everest Base Camp. Jiri bazar je poslední vesnice, kam se dostanete z Káthmándú autobusem a dál musíte pěšky. Je to asi 180 kilometrů. Denně jsme ušli kolem patnácti, ale ve náročném terénu s velkým převýšením.
Co vás letos v létě čeká? Mám za sebou Pražský půlmaraton, Pražský maraton a také náročný - letos opravdu hodně zablácený - cyklistický závod Král Šumavy. A když zdraví vydrží, tak se na podzim, nebo někdy na přelomu roku, chystám na svůj první závod železného muže ze série Iron man. Plave se 3,8 km, na kole 180 km a maraton. Hodně mě tahle výzva láká, ale zároveň mám z té porce kilometrů velký respekt. Nejbližší je mi běh, což vychází i z té mé atletické minulosti. Nicméně pokud mohu mluvit obecně, tak je to určitě horské kolo pro svou kreativitu a adrenalin.
Byl toto pro vás dostatečný adrenalinový zážitek? Z hlediska adrenalinu právě ne, byla to pohodová očišťující cesta neporovnatelně snazší než patnáct let strávených ve stavebnictví. Jsem totiž poměrně flegmatický a spoustu věcí si nepřipouštím. Odjíždíte-li do nějaké země, tak nevíte, co vás čeká, a pociťujete určité obavy. Na místě ale zjistíte, že žádné nebezpečí nečeká. Země jsou kolikrát přívětivější, než se může zdát. Když se naladíte na vlnu domorodců, nejste zatížený svými starostmi a pracovními povinnostmi, je vlastně na cestách život dost snadný.
Adrenalin je ostatně pro vás důležitý i při cestování. To ano. Je to volbou destinace a oče-
A tak máte čas fotografovat… To ano. Neumím ale fotit krajinu, to vyžaduje daleko větší přípravu a rozvahu,
v čemž nejsem až tolik trpělivý. Proto preferuji reportážní snímky, to je zachycení okamžitého momentu tak, jak je život přináší. Víc než o technicky dokonalý a promyšlený záběr mi jde spíš o atmosféru, pocity, akci, emoce a tak dále. V Nepálu jsem samozřejmě fotil i krajinu, hlavně hory. Když vidíte západ slunce nad Mount Everestem, tak se prostě neubráníte, je to jak magnet. Fotil jsem samozřejmě i domorodce, to jsou vděčné obrázky a každý, kdo v té lokalitě byl, jich má spousty. Dříve jsem často fotil sport a musím říct, že je to stále velká láska. Bohužel už ale není tolik příležitostí a času. Navíc při profesionálním focení sportu, jste hodně limitováni tím, jak blízko se na dané akci dostanete a není snadné vždy získat akreditaci, která to pak velmi usnadní. Nakonec jsem přešel spíš k fotografování na cestách, kde je absolutní svoboda. Co tomu všemu říká vaše rodina? Máme malé děti – Jakubovi budou čtyři a Anetě byl rok. Dříve jsem některé delší cesty absolvoval i s manželkou, teď už to ale tolik z logických důvodů nejde. Takže jsem rád za její podporu, že mi umožní cestovat a plnit si své velké sny. (rah)
Nepál Kathmandu
David Hromada je spojením úspěšného architekta, vytrvalého sportovce a neúnavného lovce adrenalinových zážitků.
Reportáž /
5
ROSS AKTUÁLNĚ Bytový dům Staropramenná
objektu jako náhodných skrytých svodů a dále bude doplněn aktivní jímač na stávající komín,“ vysvětluje Jan Adamec. Za zmínku stojí i informace, že právě v tomto domě žil a zemřel slavný Jára Cimrman.
Vodní svět Jedenáctka
Na pražském Smíchově probíhá rekonstrukce historického objektu, projekt se nazývá Bytový dům Staropramenná. „Dům je ze dvou částí - objekt A a B. Objekt A zůstal zachovaný a půjde o rekonstrukci. V současné době demontují střechu a budou stavět další tři patra. Druhý objekt má jedno podzemní podlaží, kde bude restaurace s původními klenbami. O patro výše jsou nebytové prostory, v dalších podlažích byty,“ popisuje Jan Adamec z ROSSu s tím, že důraz je kladen především na zachování historické omítky. Objekt s označením B dělníci zbourali, zbyl jen osmadvacetimetrový komín. „Jako v postřižinách,“ směje se Adamec a dodává: „Bagry se teď prokousávají místním podložím, aby se dostaly na úroveň druhého podzemního patra, kde budou garáže. Nad zemí bude patro se službami a výše opět byty.“ ROSS Holding je na stavbě v roli subdodavatele elektroinstalací. Zajímavostí je bezesporu hromosvod, nemůže být totiž sveden po historické fasádě. „Využije systému provařené výztuže nového
6 / Ross aktuálně
Mezi ulicemi Pyšelská a Mírového hnutí v Praze 11 roste obří sportovní areál. Jak už z názvu vyplývá, jedná se o multifunkční bazén a sportovní víceúčelovou halu. „Nabízí se využití pro řadu sportů, jako jsou volejbal, basketbal, floorbal, hokejbal, tenis, stolní tenis či badminton, určené primárně pro širokou veřejnost a především pro mladé, pro naplnění jejich volnočasových aktivit,“ chlubí se Praha 11 na webových stránkách. V plavecké části bude 25 metrů dlouhý relaxační bazén a celá řada atrakcí. „Komplex počítá se čtyřmi menšími bazény, které poskytnou zázemí pro relaxační a ozdravné plavání všech skupin obyvatel od plavání miminek až po rehabilitační aktivity pro seniory. Zároveň budou bazény využívat i děti z mateřských a základních škol pro výuku plavání. Každý z bazénů je v samostatné místnosti s vlastním zázemím.“ Generálním dodavatelem díla za bezmála půl miliardy korun je společnost Hochtief, pro kterou pracuje také ROSS Holding, jmenovitě tým Miloslava Eliáše. „Naším úkolem je slaboproudá instalace,“ říká Eliáš a pokračuje: „Máme zkušenosti z jiných podobných staveb, například z Berouna. Jinak je to zcela normální stavba, kabely vedeme v různých materiálech, mimo jiné i pod dřevěnými obklady. Jde ale o zcela standardní práci,“ vysvětluje dále Miloslav Eliáš.
Sociální bydlení v Angole Ministerstvo obrany afrického státu Angola bojuje proti chudobě a v rámci projektu Pérola verde má v plánu vystavět tisíce domků pro místní lidi. Mnoho Angolanů stále žije ve slamech a jim podobných ubikacích. Nový záměr – v překladu zelená perla – jim má otevřít cestu k bydlení, v rámci možností, modernímu. První stavby se na území jihoafrického státu objevily už v roce 2011, aktuálně získal velký podíl na zakázce také ROSS Holding. „Začínáme s prvními stavbami na okraji hlavního města Luanda. Jsou to v podstatě rodinné sociální domky,“ hlásí přímo z místa vedoucí zakázky Antonín Kovařík. Domy budou vznikat ve třech úrovních – T3, T4 a T5. T3 je nejnižší standard, s číslem stoupá i komfort vybavení, použitých materiálů a také cena. Podle místního zdroje – dostupného z internetových stránek sapo.ao – se cena nejnižší verze pohybuje kolem 60 tisíc dolarů, nejvyšší řada stojí 250 tisíc amerických dolarů. Podle Antonína Kovaříka se jedná o konstrukčně zcela normální dům založený na betonových pásech. „Pochopitelně u nejnižší verze jsou použity levnější materiály. Jinak to je klasický obytný domek z cihel s plechovou střechou bez izolací,“ vysvětluje dále. ROSS bude mít v Angole asi tři pracovníky, kteří dohlédnou na technologické postupy stavby, ekonomiku a harmonogram. „Z počátku budeme měsíčně dokončovat asi deset domů, v plánované nejvyšší produktivitě chceme zvládnout až pětinásobek,“ uzavírá Kovařík.
Kogenerační jednotka Timaševsk
stavbě haly a dalším pracím. Technologie elektrárny bude český výrobek – zařízení třebíčské společnosti TEDOM,“ dodává manažer Lošonský.
ROSS Holding získal významnou zakázku na poli energetiky a navíc zakázku ve velmi zajímavém území. Timaševsk se nachází v Krasnodarské oblasti Ruské federace mezi Azovským jezerem, Kaspickým a Černým mořem. Cílem je vybudování elektrárny s elektrickým výkonem 12,9 MW a palivem zemní plyn. „V této oblasti Ruska je nedostatek zdrojů energie, to je hlavní důvod stavby,“ říká na úvod vedoucí exportního oddělení ROSSu Dušan Lošonský.
Stavba v Timaševsku začne v blízkých týdnech a z ROSSu tam bude pracovat střídavě asi deset lidí.
Jak se dále dozvídám od Dušana Lošonského, elektrárna nejenom že bude vyrábět elektřinu, zbytkové teplo současně využijí k ohřevu vody a tu například k vytápění. „Technicky to budou tři spalovací motory na zemní plyn, které vyrábějí elektřinu. Teplo budeme získávat ze spalin pomocí výměníku. Celou technologii schováme do klasické průmyslové haly o ploše asi 900 metrů čtverečných.“ Stavba timaševské elektrárny je velmi podporována místní administrativou a to nejenom z důvodu nedostatku zdrojů energie, ale i tepla. „Jsme připraveni stavbu řídit, dodáme potřebné know–how a využijeme místních subdodavatelů ke
Úspěch střediska Měření a regulace Realizované akce střediska Měření a regulace sklízejí úspěchy. Bodují mimo jiné v soutěži společnosti Siemens nazvané Victor. „Tentokrát jsme znovu obsadili první místo za projekt City Green Court – systém v nadčasovém administrativním centru v Praze,“ říká manažer týmu Lukáš Novotný. Zakázka měla původně vypadat jinak. „Podařilo se ale přesvědčit generálního dodavatele o záměně stávajícího řídicího systému za systém Siemens Desigo, se kterým jsou velmi dobré zkušenosti.“
tuální dění v budově – Green Building Monitor. Zde se ukazují spotřeby různých médií v poměrové a časové závislosti. Součástí je i prezentace budovy a předpověď počasí,“ doplňuje Novotný. City Green Court díky své jedinečnosti a především energetickým úsporám získala certifikát Leed platinum. (rah)
Zlepšujeme životní podmínky pro tisíce lidí v Angole. V rámci projektu Pérola verde tam rostou sociální domky.
V budově na pankrácké pláni v Praze jsou čtyři technologické rozvaděče a šest patrových. Pomocí sofistikovaného řešení je možné sledovat celou řadu ukazatelů. „Investor během výstavby projevil zájem o speciální obrazovku na recepci prezentující akRoss aktuálně /
7
HISTORIE:
ROZHOVOR:
JIŘÍ STRATIL
Hlavně všechno v klidu a s rozvahou
Jiří Stratil přišel do ROSSu před osmi lety. Do firmy přesedlal rovnou z vysokoškolské posluchárny. Od počátku pracuje jako softwarový specialista, jinými slovy programuje přístroje v oblasti měření a regulace. Jiří žije v Antonínově Dole u Jihlavy, kde na něj kromě manželky Hany čeká dcera Zuzka a malý syn Honzík. Když se vrátíte domů… To je pochopitelně všechno v pořádku, celá rodina je ráda, že jsem zase doma. Dáme si kávu, uspíme děti a máme čas si chvilku popovídat. Manželka ale není příliš technický typ, takže o práci si moc nepovídáme, spíš jí jen řeknu, kde jsem byl. Jen tak povrchně. Jinak si povídáme o dětech, co se událo. Jaký jste táta? Tátou jsem krátkou dobu, i když za tři a půl roku (tolik je mé dceři Zuzce) už jsem si mohl zvyknout. Ale řekl bych, že dobrý. Více pochopitelně komunikuji s dcerou, malému Honzovi je teprve rok. Také v noci mám rozdělené povinnosti – žena se stará o syna a já o dceru, když něco potřebuje. Přijedu-li domů dříve, tak si s nimi hraji, snažím se jim být na blízku. Nejdůležitější je ale má žena, která je skvělá máma. A já jsem jí za to vděčný.
„Od mala si myslím, že jsem technický typ. Začalo to Merkurem.
8 / Rozhovor
Musím říci, že na mě působíte skutečně jako flegmatik… Flegmatik, pohodář, řekl bych. V práci se snažím nenechat se ničím rozhodit. Občas se to ale nevydaří, pochopitelně všechno jde rychle. Snažím se být ale klidný a myslím, že i moji kolegové to tak vnímají. Oceňují váš flegmatizmus také doma? Manželka to občas neocení (smích). Skoro každý den se vracím pozdě, práci máme po celé republice a dříve než v pět hodin navečer doma většinou nebývám. A žena občas začne: kdy se vrátíš z práce, proč jsi tam tak dlouho, kdy už pojedeš domů? A já jen v klidu odpovím: jsem bohužel v Praze, trošku jsme se zdrželi. A ten můj klid jí možná občas vadí.
Určitě si všímáte vlastností svých dětí, jaké jsou? Nepochybně budou po mně (smích). Projevuje se to velmi jednoduše: oba od mala milují dálkové ovladače, mobilní telefony a další podobná zařízení. Synovi ho občas půjčíme a přepíná nám televizi. Dáme-li mu jiný ovladač, tak to pozná a vzteká se. U dcery to bylo podobné. Se Zuzkou si často hrajeme, respektive stavíme z kostek různé věci. Nejčastěji hrady a věže, čím vyšší, tím lepší. A samozřejmě ji to baví i bourat. Jak jste se vy sám dostal k oboru, ve kterém pracujete? Narodil jsem se v Antonínově Dole u Jihlavy a od mala si myslím, že jsem technický typ. Začalo to Merkurem, Legem a v páté třídě jsme dostali první počítač. Tehdy to bylo ATARI, kde šly sestavovat
programy a hry. Vývoj jde ale dopředu, ATARI je dnes už dědeček možná pradědeček. Po základní škole jsem nemohl jít nikam jinam, než na průmyslovku v Jihlavě a potom na VUT do Brna. Jste-li z Antonínova Dolu, to byste měl být sklářem… To je pravda, moji rodiče skláři, přesněji brusiči, skutečně byli. Párkrát jsem byl v té velké továrně, k srdci mi to ale nepřirostlo. Sklo mě provázelo na každém kroku, doma jsme měli broušené věci všude. To je u sklářských rodin obvyklé. Pojďme zpátky do práce – co obnáší pozice softwarového specialisty? Softwarový specialista je člověk programující řídicí systémy, které ovládají různé věci. Například větrání, topení, osvětlení, klimatizace a tak dále. V ROSSu děláme především technologie budov, je to podobné jako inteligentní rodinný dům, ale v trochu větším provedení. To se musíte pořád učit… Ze začátku bylo učení opravdu hodně, každá zakázka byla specifická s řadou nových prvků. Teď můžeme využívat znalosti a zkušenosti z předešlých instalací, pořád je ale třeba se učit. Mě to však baví, práce je de facto mým koníčkem. A další koníčky? Hlavním koněm je fotbal, respektive malá kopaná. Hraji v Jihlavě, kde má kopaná dlouhou tradici. Kopat do míče jsem začal už na základní škole, přestávkou bylo akorát studium v Brně. Teď jsem se zase vrátil, baví mě to a hlavně uklidňuje. Unavíme se, zpotíme, dáme si pivo a je nám dobře. (rah)
Továrna na sukna Bratří Stiassní Pokud vyrazíme z Havlíčkova Brodu proti proudu Sázavy, dostaneme se po čase do ostrého ohybu řeky, kde se dnes nachází areál bývalého Plastimatu. Tento prostor, ač velmi vzdálen od historického jádra města, byl nazýván Na Páleném dvoru a díky výhodné pozici ho využívali pro mlynářskou činnost. Kolem roku 1830 zde byla k nalezení tzv. Halíkova papírna. Její zbytky roku 1881 zakoupila trojice bratrů Stiassných – Josef, Ignác a Zikmund. Byli židovského původu, pocházeli z Humpolce a měli úzké rodinné vazby na daleké Uhry. Jejich příchod do Německého Brodu se dá považovat spíše za obchodní záležitost. Areál Halíkovy papírny totiž nabízel k prodeji její tehdejší majitel, Žid a německobrodský občan Josef Inwald, se kterým se Stiassní setkali v Praze. Stiassní krom papírny zakoupili i několik pozemků v sousedství a začali budovat továrnu na sukna. První léta byla úspěšná. Ačkoliv brzy zemřel Zikmund, majetek bratrů se rozšířil o vedle stojící zadlužený dvůr manželů Burianových a počátkem devadesátých let devatenáctého století je v podniku evidováno na dvě stovky zaměstnanců. Odbyt zajišťovaly sklady ve Vídni a Brně a díky rodinným vazbám i sklad v Budapešti, kde se o vše staral Ignác Stiassný. Právě dlouhodobá absence v Budapešti byla nejspíše hlavní příčinou prodeje Ignácova podílu na německobrodské továrně Josefovým synům Richardovi a Hugovi. Stalo se tak 18. května 1900 a starost o živnost se definitivně ustálila do jedné pokrevní linie. Zajímavá na této transakci je skutečnost, že Josef, ačkoliv mohl, podíl neodkoupil a následně synům nepředal, ale peníze jim poskytl. Přesto si ponechal nadále poloviční vlastnictví. Firma tedy do budoucna zůstávala v německobrodské větvi rodu Stiassných a zajímavě se vytříbila její investiční politika. Stiassní totiž začali skupovat pozemky podél řeky až k samotnému východnímu okraji města, tedy zhruba
do oblasti dnešní křižovatky ulic Žižkova a Na Plovárně. Těžko říci, zda Stiassným šlo o pokus propojení se s městem či o snahu investovat do nemovitostí. Jisté je, že dalším důležitým datem v rodině byl rok 1907. Tehdy totiž Josef svůj podíl prodal synům a stáhl se do ústraní (zemřel 5. srpna 1910). Ne náhodou se téhož roku proměnila ruční tkalcovna ve strojovou a na jednom ze zakoupených pozemků blízko továrny vyrostla rodinná vila pro Huga a Richarda. Změny ukazovaly novou energii a nový směr. Vše ovšem zabrzdila první světová válka. Všechny německobrodské továrny se rok od roku potýkaly se stále většími problémy a Bratří Stiassní nebyli výjimkou. Navíc zrod první republiky a hledání nových odbytišť krizi prodloužil až do roku 1922. Stiassní z těchto let vyšli v porovnání s jinými po materiální stránce poměrně dobře, ale v rovině rodinné zle. Ztratili své konexe na Budapešť a 24. února 1920 zemřel spoluvlastník továrny Richard Stiassný. Svůj majetek, podíl v hodnotě více jak 1 500 000 Kč, odkázal manželce Alžbětě, známé jako Lilly, se kterou měl celkem čtyři děti. Byl pochován na německobrodském židovském hřbitově na Ledečské ulici. Lilly Stiassná se ukázala jako schopná podnikatelka. Hugo se oženil s Annou Havlovou, katoličkou z Německého Brodu, postavil si v první polovině třicátých let vlastní vilu na Žižkově ulici a ukazoval se spíše jako příznivec společenského života. To posiluje fakt, že Hugo ještě za Rakouska byl deset let městským zastupitelem. Domnívám se také, že Anna s Hugem nemohli mít děti, což se ve vztahu k rodinné živnosti nemálo projevilo.
Je pravděpodobné, že zlatou érou republiky v letech 1925-1929 prošla živnost vzestupem, ale krach na americké burze a následná krize přinesly další problémy. Co se s továrnou dělo v třicátých letech, je dodnes obtížné říci. Informace z druhé ruky naznačují, že továrna byla uzavřena a tedy nefungovala. Přesto si Hugo našel peníze na výstavbu výše zmíněné vily na okraji města. Zkázu dovršil příchod nacistů v březnu 1939. První rodinnou ranou bylo zatčení nejmladšího syna Lilly Stiassné Petra, který pomáhal komunistickému odboji. Byl popraven v Berlíně-Charlottenburgu 11. ledna 1943. Huga Stiassného, Lilly i její zbývající děti (Josefa, Gertrudu a Magdalenu) potkal osud podobný většině Židů. Jisté je, že válku přežila skoro zázrakem jen Gertruda Stiassná, později provdaná jako Sekaninová-Čakrtová. Stala se pozoruhodnou postavou československých dějin: jako manželka Ivana Sekaniny zůstala po válce zcela sama, získala významný post na ministerstvu zahraničí, vyhnula se procesům se „zrádci“ v rámci vnitrostranické očisty KSČ, poté jako jedna ze čtyř hlasovala proti legalizaci okupace Československa, stala se režimem hlídanou odpůrkyní normalizace a nakonec zemřela v Praze roku 1987.
Areál, kterému v Havlíčkově Brodě nikdo jinak neřekne, než Plastimat, dříve patřil významné podnikatelské rodině Stiassných.
Kromě Richarda na havlíčkobrodském židovském hřbitově leží už jen Hugova manželka Anna Stiassná, která se transportům vyhnula díky nežidovskému původu svého muže. Autor: Mgr. Michal Kamp – historik havlíčkobrodského muzea Foto: Archiv autora Historie /
9
15 let u firmy
ROZHOVOR:
STANISLAV LANKAŠ Není kámen jako kámen
Stanislav Lankaš se těší, co všechno nám svět počítačů přichystá.
10 / Rozhovor
věrní rossu
Stanislav Lankaš je v týmu ROSSu patnáct let. Od samého počátku ho najdete mezi počítači, pracuje totiž jako IT technik a o počítače se stará. A nejenom o počítače v ROSSu, ale i na zakázkách. Stanislav je svobodný, žije v České Bělé u Havlíčkova Brodu a má rozličné záliby – hudbu, fotografování a mineralogii. Co máte ve sbírce dnes? Mám desítky kusů minerálů, zhruba polovinu jsem zakoupil na burzách, druhou nalezl sám. Na burzách většinou pro koupi nevyhledávám ty typické sbírkové kusy, spíš mě zajímají tromlované kameny, což jsou v podstatě ohlazené oblázky. Jsou levnější, příjemnější na omak a spíš určené pro laickou veřejnost. Odborník chce pochopitelně kámen vytržený z terénu. Další pozitivní vlastností oblázků je možnost nosit je po kapsách. (Pozn: Stanislav Lankaš sahá do kapes a vytahuje leštěný hnědý kámen zvaný septarie)
neexistovalo ani jedno. Je stavebním prvkem výroby počítačů i vzniku kamene. Mezi tím je ale přestávka dlouhá několik milionů let.
Začněme u té mineralogie… Chytlo mě to jako malého, líbily se mi kamínky sebrané třeba na poli. Tento kraj ale není mineralogicky zajímavý, na poli najdeme tak maximálně křemen. To bychom museli jít do hloubky, abychom našli něco zajímavějšího. V 90. letech jsem začal jezdit na burzy mineralogů, kde se můj vztah k minerálům, řekl bych, upevnil.
Mineralogům a geologům se přezdívá kladívko… To jsem nikdy neslyšel (smích). Pravdou je, že geologické kladívko také mám, většinou ho ale nepoužívám. Lepší je dvoukilová palička a majzlík. Proti kusu skály jsou účinnější. Naposledy jsme s kamarádem pátrali v lomu ve Vlastějovicích u Ledče nad Sázavou. Je to lom spíš pro geology a znalce s historicky zaznamenanými stovkami nalezených druhů. Dokonce tam mají minerál, který lze nalézt jen na tomto místě. My jsme našli třeba pár kousků fluoritu fialové barvy.
Fungování počítače je do jisté míry odrazem jeho uživatele. To máte pravdu. Jak se chová uživatel k počítači, tak se počítač chová k němu. U starších operačních systémů, kupříkladu Windows 98, bylo jednoduché pravidlo: v případě problémů počítač nejdříve vypnout a zapnout. S příchodem novějších Windows na to uživatelé zapomínají a hned volají IT technika.
Jak je to možné? Do té doby jsem viděl exotické kameny ze zahraničí jen na fotografiích, kdežto tam jsem si je mohl osahat. A chytlo mě to. Baví mě také esoterika a znamení zvěrokruhu. A logicky jsem chtěl kameny, které jsou přisuzované tomu mému, což je panna, znamení země. A s tím možná souvisí i ta moje záliba.
Jak souvisí vaše zemní znamení, prehistorická mineralogie a počítač? Moc to nesouvisí. Počítač je novodobá záležitost, ten nemá s minerály nic společného (smích). Můj první kontakt s počítačem byl na gymnáziu, tehdy to byl – z dnešního pohledu také prehistorický – stroj IQ 151. Ale něco přeci společného mají – křemík. Bez něj by
Vraťme se do současnosti a do ROSSu… Jsem tady asi 15 let, práce mě velmi baví. Spočívá ve starosti o počítače, počítačové sítě a veškeré další periferie a programy. Dále konfigurujeme a nakupujeme počítače pro zakázky. Například počítač pro větší kamerový systém musí vypadat jinak, než ten, který řídí vytápění v bytovém domě.
Kam podle vás spěje svět počítačů, chytrých telefonů, internetu a moderních výstřelků? Pohled na technologie hodně zkreslují filmy, které jsou nad realitou. Z hlediska životního stylu činí z člověka tvora pohodlnějšího. I proto, že sedí doma u počítače a nechodí ven do přírody, nesetkává se s přáteli, ale vyhledává virtuální svět. Kam to spěje technicky, to těžko říci. Pochopitelně nemáme přístup k aktuálním vynálezům a NASA projektům. Nepochybuji ale o tom, že nám všem největší světoví hráči na poli informačních technologií připraví lecjaká překvapení. (rah)
Sedavé zaměstnání se snažím kompenzovat občasným sportem jako je plavání, squash, kolo. Letos jsem přidal kolečkové brusle a pěší turistiku do práce. Mám rád muziku, knížky, historii, šachy a jiné logické hry.
Jaroslav Kletečka Zdá se to být neuvěřitelné, ale začátkem května uplynulo patnáct let mého působení ve společnosti ROSS Holding. Předtím jsem pracoval ve stagnující stavební firmě a lákalo mě pracovat pro rostoucí mladou firmu. Byla to výzva a přes všechny potíže a neúspěchy nelituji. Potkal jsem celou řadu zajímavých lidí a poznal mnoho nových věcí. Hodně zkušeností a zážitků je spojeno s významnou angažovaností firmy na zahraničních trzích. I v tuzemsku firma prodělala řadu změn, které bylo nutné absorbovat, ať už se jedná o legislativní změny či různé transformace skupiny. První pracovní den si dobře pamatuji, přestože dost věcí rychle zapomínám. Firma se v té době rychle rozrůstala v souvislosti s realizací první velké stavební zakázky Agora Flora a bylo nutné sehnat si židli, sestavit a přestěhovat nábytek. Začínal jsem na pozici ekonoma nově vzniklé společnosti s odpovědností zejména za účetnictví a daně. Postupem času a po řadě fúzí dceřiných společností dozrál ROSS Holding do velké firmy a zodpovědnost se rozšířila o finanční řízení. Poslední dva roky jsou nejsložitější kvůli krizi stavebního trhu a ekonomickým problémům u řady kontraktů. Kompenzací jsou samozřejmě koníčky. Mám jich celou řadu, ale spíš menších, žádného velkého koně nemám.
Svůj krátký text jsem chtěl uzavřít nějakou humornou pracovní vzpomínkou, ale je dost těžké si něco vtipného vybavit. Práce ekonoma - zdá se - moc zábavná není. Ale jedna příhoda asi dvanáct let stará mě docela pobavila. Jeden nejmenovaný progresivní stavbyvedoucí požadoval pro svoji činnost výkonný notebook. Samozřejmě ho dostal. Pak mě zaujalo, když jsem ho zahlédl při vyplňování excelové tabulky s nějakým rozpočtem. Na kalkulačce vedle notebooku si sčítal čísla ve sloupci. Výsledek pak doplnil do počítače v součtovém řádku. Snad to nebylo moc škodolibé - sám využívám tak pětinu možností programů.
Během těchto deseti let v ROSSu se moje práce postupně měnila od malých konstrukcí až po velké celky. Pracovali jsme v České republice i zahraničí. Měl jsem možnost vycestovat za zakázkami do Srbska, Maďarska, Izraele, Keni, Brazílie, Mexika a dokonce KLDR. V současné době se věnuji zakázce na rekonstrukci konzulárního oddělení v Paříži. Nejvíce na mě zapůsobil Izrael. Je tam spousta věcí k vidění – památky, moře, kultura. V Keni mě pro změnu oslovila nádherná příroda. Jeden z nejsilnějších zážitků byl pobyt v KLDR. Je to země plná paradoxů. V soukromém životě jsem ženatý, loni jsme s manželkou oslavili stříbrnou svatbu. Naši dva synové studují na vysokých školách. Ze zálib převládá hlavně sport. Aktivně jsem hrával dlouhá léta volejbal, který teď neméně aktivně trénuji. Dalšími koníčky jsou cestování a četba.
10 let u firmy
sítí v Havlíčkově Brodě. Při této práci jsem se poprvé dozvěděl o firmě ROSS. Při spolupráci jsem také poznal některé jeho pracovníky z projekce a oddělení výstavby telefonních sítí. Bylo tedy logické, že po zrušení divize rozvoje sítí vedly mé kroky z TELECOMU do ROSSu, kde se prováděla stejná práce. Moje první práce byla překládka telefonních tras v místě výstavby Kulturního a univerzitního centra Zlín. Byla to docela detektivní záležitost, protože objekt stál uprostřed města v těsné blízkosti Baťova areálu a nikdo pořádně nevěděl, co v té zemi vlastně vede. Nakonec se všechny kabely našly, zakreslily a vše se zdárně dokončilo. Jsem šestatřicet let ženatý, se ženou máme dvě děti - syn je projektant, dcera učitelka. Těšíme se z pěti vnoučat, samých kluků. Doma odpočívám prací na chalupě.
ROSS Inside Ing. Eva Šimanovská projektant, světelný technik Vytváří návrhy, výpočty a optimalizace projektového řešení, osvětlení a napájení.
Miroslav Musil Milan Kučera Do ROSSu jsem nastoupil v roce 2003 jako technik pro zámečnickou výrobu v nově vznikající divizi Facility management. Hlavní náplní byla údržba ve firmě Pleas. Postupem času se přecházelo na výrobu stavebních zámečnických konstrukcí pro ROSS i pro cizí.
Do společnosti ROSS jsem přišel 14. dubna 2003 a nastoupil na pozici projektanta do kolektivu vedeného Mirkem Roztočilem. Před nástupem do ROSSu jsem 29 let pracoval u firmy TELECOM, nejdříve jako spojový mechanik na telefonní ústředně v Chotěboři, později referent rozvoje
Ing. Dušan Hořínek ředitel ROSS Slovakia Odpovědně a samostatně řídí výrobní procesy dceřiné společnosti se zaměřením na zakázky v oblasti silnoproudých a slaboproudých elektroinstalací. Ing. Antonín Kovařík projekt manažer ve středisku export Vrcholově řídí stavební zakázky na zahraničních trzích, aktuálně v Angole.
Blahopřejeme rodičům! Petra Vacková se narodila 10. dubna 2013 mamince Janě Vackové, která ve firmě pracuje jako účetní.
Eliška Bělská se narodila 23. května 2013 mamince Michaele Rancsové, která ve firmě pracuje jako specialista pro vysoké napětí. Věrní ROSSu /
11
SLOVENSKO:
Aquaparky – nové domy pre liečivú termálnu vodu
Jadrom tunajšieho turizmu boli a sú stále hlavne národné parky, kúpele a kultúrne pamiatky, no veľkým prínosom posledných rokov sú tiež aquaparky alebo termálne parky. Tie využívajú vodné bohatstvo našej krajiny. Termálne parky sa budujú hlavne v areáloch kúpeľov a na miestach termálnych prameňov. Aquaparky všeobecne spestrujú ponuku aktivít v lokalitách, ktoré sú už tak či tak turisticky zaujímavé, prevažne horské oblasti. Návštevník Vysokých Tatier môže takto dovolenku stráviť rôznym spôsobom na jednom mieste. V zime na lyžiach, v bazéne alebo v nákupných centrách, v lete napríklad horskou turistikou a počas nepriaznivého počasia v aquaparku. Aquaparkov s celoročnou prevádzkou je na Slovensku viac. Najväčšie a najnavštevovanejšie sú nepochybne Tatralandia Liptovský Mikuláš a Aquacity Poprad, Aquathermal Senec, Thermal Park Bešeňová. Na prieskum som sa vybral do Popradu, pretože som tam ešte nebol a pretože mi tento aquapark každý odporúčal. Aquacity Poprad bol vybudovaný na geotermálnom vrte, ktorý stredisku dodáva krištáĺovočistú vodu s teplotou až 50°C, no pre bazény je chladená na 28 až 36°C. Stredisko je viditeľne ekologicky orientované, vo veľkom využíva fotovoltaické články na výrobu elektrickej energie. Množstvo bazénov a atrakcií je naozaj ohromujúce. V ponuke je až 13 bazénov a to vnútorné
12 / Slovensko
Slovensko malo domácim a zahraničným turistom vždy čo ponúknuť, a to najmä prírodné krásy a bohatstvá. Hranice sú dnes otvorenejšie viac ako kedykoľvek predtým a vzdialenosti sú stále viac zanedbateľnejšie. A preto aj podnikatelia a investori u nás musia neustále hľadať spôsoby ako zaujať a ako udržať domácu aj zahraničnú klientelu. a vonkajšie, termálne a relaxačné bazény, 50m plavecký bazén s ôsmimi dráhami a parnými saunami, detské bazény. Bazény Blue Sapphire s vnútornou a vonkajšou časťou ponúkajú služby všetkého druhu. Nájdeme tu perličkové sedadlá a ležadlá, vodné trysky, umelé vlny, špecialitou je chromoterapia, teda liečba svetlom. Celý zážitok umocňuje pohľad na tatranské štíty. Nerezové bazény Blue Diamond I. a II. sú viac luxusného rázu, ktorý tvoria sochy, ozdobné ornamentami a dno vykladané Swarovského kryštálmi. V jednom z bazénov si môžete dokonca posedieť pri drinku za barom priamo vo vode. Pri bare som sa zoznámil s Nikolajom, ktorý na Slovensku reprezentuje jednu ruskú obchodnú spoločnosť. „Na obchodné cesty na Slovensko často beriem aj manželku a deti práve kvôli aquaparku a lyžovačkám. Služby sú tu na veľmi vysokej úrovni a na chvíľu máte pocit, že ste akoby v inom svete,“ pochvaľuje si Nikolaj”. Nekonečnú zábavu najmenším návštevníkom ponúka areál detských atrakcií a detské bazény, plné zaujímavostí ako preliezací hrad, detský vláčik, nafukovačky, trampolíny, hojdačky, preliezky, pieskovisko a dokonca detské diskotéky. Nápaditými maskotmi Aquacity sú vydry Olívia a Oskar.
Súčasťou centra sú tiež wellness atrakcie, napríklad Vitálny svet plný víriviek a sáun, Beauty centrum zamerané na estetickú kozmetiku a starostlivosť o pokožku. Na svoje si tu príde nielen nežnejšie pohlavie ale aj muži. V ponuke sú takisto rôzne typy masáží a procedúr. Veľmi priaznivé podmienky majú aj športovci vďaka ihriskám pre bedminton, plážový volejbal a futbal, fitness, spinning a kardio centrum, a jedinečné kryocentrum. Výborná poloha areálu zabezpečuje skvelú dostupnosť ku všetkému, čo potrebujete na svojej dovolenke. Na medzinárodnom letisku ste autom za 9 minút a napríklad v lyžiarskom stredisku v Tatranskej Lomnici ste za 20 minút. Z Bratislavy do Popradu je to autom aj vlakom menej ako 4 hodiny. Toto stredisko je teda veľmi ľahko dostupné aj z väčších vzdialeností. Som si istý, že vás ani iné aquaparky na Slovensku nesklamú, no po tomto zážitku si neviem predstaviť bohatšie miesto na atrakcie a služby ako práve Aquacity Poprad s krásnymi Vysokými Tatrami nad sebou. Autor: Oto Kóňa, slovenský publicista Foto: internet
ANGOLA:
Jedna z nejvýkonnějších ekonomik černé Afriky Angola, respektive Angolská republika vyvolává v člověku spíše pocit zaostalé, chudé země, do které kdysi Česká republika potažmo Československo investovalo nemalé prostředky. Angola už ale dávno nepatří na úplné africké dno, co se chudoby a životní úrovně týká. Je to výkonná ekonomika lákající zahraniční investory. Výkonná proto, že na území této západoafrické republiky se nachází velké nerostné bohatství. I přes nesporné bohatství je Angola typickým regionem této části světa – potýká se s následky dlouhotrvajících válek a sporů. Poslední konflikt skončil v roce 2002. Úřední řečí je portugalština, země totiž historicky, od roku 1655, patřila Portugalsku, od roku 1886 byla kolonií. V polovině 70. let minulého století země v západním cípu Evropy udělovala svým koloniím nezávislost, získala jí i Angola. Běžní Angolané, rozdělení v mnoha etnických skupinách, ale příliš portugalsky nemluví. Dorozumívají se spíše místním bantuským nářečím. Hlavním městem a také sídlem prezidenta je Luanda s více než dvěma miliony obyvatel. Znalcem prostředí v této části Afriky je vystudovaný učitel z Havlíčkova Brodu Petr Beran. „Do Afriky jsem se poprvé podíval v roce 2001 a od té doby tu pobývám. Pracuji jako konzultant zejména v turistickém ruchu,“ říká na úvod Petr Beran, který se usídlil ve vedlejší Zambii. Svým prostředím, přírodou a obyvatelstvem je Angole podobná. Jak už bylo řečeno, zabývá se především turistickým ruchem - provází dobrodružství chtivé návštěvníky. „Tato část Afriky má určitě co nabídnout. Zambie a Angola sdílí řeku Zambezi a už jenom tato řeka
a její okolí je důvod k návštěvě. Místa jako Liuwa plains - národní park, kde koncem roku migruji stáda pakoně modrého mezi Angolou a Zambií, dále Viktoriiny vodopády - jeden z přírodních divů světa, rozhodně stojí za vidění. Z národních parků v Zambii pak nutno zmínit Lower Zambezi, jedno z mála posledních míst, kde se stále svobodně potuluje africká zvěř (včetně slonů, hrochů, buvolů, antilop, lvů, leopardů a dalších) – stejně jako kdysi dávno,“ vysvětluje s tím, že míst k návštěvě je v jižní části černého kontinentu opravdu velké množství. Zambie má, co se turismu týká náskok, Angola na turisty stále ještě čeká. „Je jenom na daném cestovateli, jak si pobyt připraví, nebo nechá připravit. Důležité je, aby zážitek z dobrodružství byl silný, ale opravdové riziko zůstalo na úrovni cest do běžně navštěvovaných částí světa,“ dodává Petr Beran. Z pohledu ekonomiky, investic a obchodních šancí je popisované území zajímavé. Globální ekonomická krize ho nezasáhla a stálá poptávky po ropě, nerostech a mědi je patrná, což je také hnací motor ekonomiky. Navíc Češi zde mají velmi dobré jméno. Nakonec před lety byla Angola jednou z významných ob-
lastí podpory ze strany českých vlád. „Česká republika zde má pořád dobrý zvuk, zejména pokud se hovoří o strojírenství, obráběcích či zemědělských strojích a také fotbalu,“ říká Petr Beran s úsměvem. Potenciál tato část světa rozhodně má, jenom je třeba být vytrvalý a ozbrojit se maximální trpělivostí. „Místní lidé jsou velmi vstřícní, přátelští a platí to v obou státech. Oproti Evropanům jsou ale pomalejší, mají dost času. Je však dobré respektovat místní zvyklosti,“ dozvídám se dále od Petra Berana. Angola má významného obchodního partnera – Čínu, kde také končí část vytěženého nerostného bohatství. Čína je tvůrcem místní infrastruktury, která je velmi zanedbaná. ROSS Holding získal v Angole zakázku, bude se podílet na výstavbě sociálního bydlení. „Objednatelem je angolská společnost TAMAR LDA, která pro tamní ministerstvo obrany realizuje projekt Pérola Verde (Zelená perla), v rámci něhož má v Angole vyrůst na půl milionu sociálních domků. Naše společnost by měla realizovat dva a půl tisíce z nich,“ říká na závěr vedoucí exportního oddělení Dušan Lošonský. (rah) Foto: internet Angola /
13
ROSS PODPORUJE:
POZVÁNKY:
Markéta: Stále bojuji s předsudky druhých
Osvěží a zachutná! Tak přijďte…
Příběh slečny Markéty vezme dech zaručeně každému, komu není lhostejný osud druhých. Narodila se matce narkomance a na dětství nevzpomíná příliš pozitivně. Do své plnoletosti mnoho dobrého neviděla a velmi brzy skončila za mřížemi: nejprve kvůli drogám, pak se přidaly krádeže. Dnes je Markéta na svobodě, má zkušenost ze Semitamu a mnoho pracovníků ROSSu ji zná, vydávala totiž ve firemní jídelně obědy. A o svém životě chce takto veřejně mluvit. Markétina matka vařila drogy, otec byl Rom na sociálních dávkách. „Když jsme byli s mým bratrem ještě malí, matka nás opustila. Otec si přivedl jinou paní, se kterou měl záhy dvě děti. Byly jsme tedy čtyři,“ začíná svůj příběh sympatická Markéta. To, co zažívala se svou macechou, je nezveřejnitelné. Otec ji za každé zakašlání mlátil kabelem, náhradní matka se nestarala. „Táta se dostal na rok do basy, máma nás v noci budila a strkala pod studenou sprchu, vůbec jsem to nechápala,“ vzpomíná dále. S tím byly spjaty mimo jiné Markétiny dětské pocity méněcennosti. „Když se občas objevila vlastní matka, vždy nás zahrnula dárky. Až později jsem zjistila, že to jsou jen ty dárky, nic víc.“ V životě dítěte Markéty následovalo několik změn. Ve dvanácti letech ji na čas přemístili do dětské psychiatrické léčebny v Lounech, kde, jak říká, to bylo mnohem lepší než doma. Po návratu ale začaly útěky a objevily se první drogy. „Začala jsem aktivně fetovat. Jednou se stalo, že jsme s kamarády otevřeli malou chatku a já šla na tři měsíce za mříže,“ to bylo v patnácti letech. Cíl: ženská věznice Světlá nad Sázavou. „Můj bratr měl také problémy se zákonem, pár let jsme se vůbec neviděli,“ dodává
14 / ROSS podporuje
s tím, že o rok později, tedy v šestnácti letech, skončila ve výchovném ústavu v Kostomlatech. „Byla tam vychovatelka, která mi dopřávala svobodu. Jela jsem za mámou a znovu začala fetovat.“ Další zastávka Markéty byla v učení, které zvládla, dokázala své zájmy za hranou zákona skrývat. Pak to byl dům na půli cesty v Pardubicích. Po dalším kontaktu s biologickou matkou skončila na nádraží v Praze. „Byla tam parta feťáků – zlodějíčků a já myslela, že spasím hlavní nádraží. Pochopitelně jsem drogovala, prodávala, kradla a dostala devatenáct měsíců znovu ve Světlé.“ Pár dnů po nástupu do vězení jí přišlo parte. Matka zemřela. Celkem třikrát zakusila život nesvobody, naposledy za omezování osobní svobody a krádeže. „Zásadní rozdíl mezi pobytem v kriminále a na svobodě jsem zažila až díky Semitamu,“ Člověk opouštějící věznici potřebuje důvěru a tu Markéta našla u Martiny Kadlecové. „Vždy při mně stála, jsem jí neskonale vděčná,“ říká Markéta rozhodně na adresu ředitelky sociální firmy. „Život ve věznici je z jiné planety, vidíte tam hádky, emoce, lásku, nenávist. Já byla docela oblíbená, možná proto, že vypadám trochu jako kluk,“ směje se.
Chotěbořský pivovar přichází na začátku léta s novinkou – limetkovým nápojem z piva Freš. Právě tento lahodný, jemně alkoholický a pivní chuť a vůni neztrácející nápoj je hlavním symbolem letošních slavností v Chotěboři. Uskuteční se 24. srpna 2013 od 14:00 hodin v zámeckém areálu. Základem Freše je poctivá chotěbořská desítka, kterou ve speciálním tanku míchají s limetkovou limonádou. Obsah alkoholu je 2,2%. Zlákat Frešem se dali také hosté festivalu – na pódiu se představí Hudba Praha, Jan Budař, skupiny Švihadlo, Semitam jí ukázal cestu, dal naději na lepší život. „Skutečně mohu porovnávat. Teď žiji v Brně a zdaleka žádná organizace tu nenabízí to, co Semitam. Pomohli mi chápat svět, zvládat každodenní starosti, radovat se z maličkostí a pomáhat druhým. Nikdy jsem to nepoznala, velmi na mě zapůsobila atmosféra třeba v Modletíně, kam jezdí postižení lidé. Zcela určitě říkám, že je potřeba více takových organizací jako Semitam.“ Markéta se cítí dostatečně napravená, chce pracovat, pomáhat druhým. Uvědomuje si ale, jak složitá ji čeká cesta. „Stále bojuji s předsudky druhých. Musím ale vydržet,“ stojí si za svým. K tomu, jak sama říká, má básnické střevo. Život rychle utíká, já vždy věděla, že mi něco uniká. Vše je pro mě jiný, nevěřila jsem, že se něco změní. Nechtěla jsem prosit o pomoc, o odpuštění, stejně pro mě už žádný není. Byl čas, že jsem nemohla tam ani zpátky, v hlavě zmatky, v těle pořád nějaké látky, prostě s ďáblem hrátky. Ale s tím už dost! Bez toho mám z maličkostí radost. A co víc? Že nechci umřít, já chci žít! Chci tady pro někoho být, snít, užívat si života, prostě žít!
Vltava, Jaksi Taksi, Tibet a další. Z regionálních umělců vystoupí například Jada Band a Našrot. Kulturní léto 2013 Konec června, červenec a srpen patří v centru Havlíčkova Brodu Kulturnímu létu 2013. Výtěžek z celé akce pořadatel, Havlíčkobrodská o.p.s., poukáže na dobročinné účely, konkrétně ve prospěch sdružení FOKUS.
3. 7.
18:00 SINDIBÁD
21:00 JAZZ JOINT
Divadlo Studna, České Budějovice
jazz, Havlíčkův Brod
19:00 BENEBEND
7. 8.
koncert kapely působící při o.s. Beneditktus
Divadýlko Kuba, Plzeň
20:30 DUB.O.NET
19:00 JELEN
electronic dub reggae, koncert
folk, Praha
24. 7.
18:00 PIRÁTSKÁ POHÁDKA Divadýlko Mrak, Havlíčkův Brod
Program se odehrává pravidelně ve středu na Havlíčkově náměstí a první představení začíná vždy v 18:00 hodin.
19:00 KIESLOWSKI acoustic-alternative, Praha
21:00 CZECH FROGS blues-rock, Chotěboř
31. 7.
18:00 O PRASÁTKÁCH
Je až neuvěřitelné, co všechno má
18:00 NENÍ DRAK JAKO DRAK
21:00 LIGHT SUGAR DREAMING alternative crossover, Havlíčkův Brod
28. 8.
CHARITATIVNÍ KONCERT NA KONEC PRÁZDNIN 18:00 JARDA HYPOCHONDR A MORAVA rockový koncert s moderátorem večera Jardou Hypochondrem
Divadýlko z Pytlíčku, Praha
20:30 THE TAP TAP
19:00 ZDENĚK VŘEŠŤÁL & VÍT BENEŠ
koncert populární pražské skupiny (v klubu Oko)
recitál písničkáře
Kompletní program havlíčkobrodského Kulturního léta 2013 najdete na zadní obálce magazínu.
Markéta za sebou. Věří ale v pozitivní budoucnost. KUPÓN
na slevu
30 Kč
Po předložení tohoto kupónu při vstupu do klubu Oko, získáváte slevu na vstupném ve výši 30 Kč. Kupon nelze uplatnit v předprodeji. Reportáž / 15 platnost 1. 7. 2013 - 30. 9. 2013
Připravili jsme pro Vás užitečný elektrotechnický AJ–CZ slovník dnes od písmene
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA Lag [læg] Laminated [΄læmınıtıd] Laminated safety glass Laminated spring Laminated wood Lamp [læmp] Lamp holder Land [læmd] Land drainage Land plan Land pollution Land transport Lane [leın] Lane marking Lap [læp] Large-scale production Laser [΄leızæ(r)] Laser beam Laser light Laser pointer
Křížovka o cenu Vyluštěnou tajenku zasílejte nejpozději do 31. 8. 2013 na e-mailovou adresu
[email protected]. Správné odpovědi vylosujeme, výherce získá diář na rok 2014 ze sociální firmy Semitam s.r.o. (www.semitam.cz).
16 / Užitečné
Laser printer Last [lɑːst] Latch [lætʃ] Late [leıt] Lateral [΄lætərəl] Lathe [leið] Lathe dog Lathe mandrel Law [lɔː] Lawn [lɔːn] Lay [leı] Layer [΄leıə(r)] Layout [΄leıaʊt] Layout man Leaky [΄liːkiː] Lecture [΄lektʃə(r)] Left Left aligned Left hand drive Left hand thread
laserová tiskárna poslední, trvat, napínat západka, závora opožděný postranní, boční, vedlejší, příčný soustruh unášecí srdce soustruhu trn soustruhu zákon, pravidlo, právo trávník poloha, vrstva vrstva rozmístění, uspořádání rýsovač, návrhář netěsný, propustný přednáška levý (right – pravý) zarovnaný vlevo levostranné řízení levý závit
Length [leŋƟ] Length gauge Lens [lenz] Lever [΄liːvə(r)] Lever mixer Lever shears Lever switch Lifespan [΄laıfspæn] Lift Lift pump Lift truck Light [laıt] Light beam Light gauge sheet Light metal Lightning [laıtnıŋ] Lightning arrester Lightning conductor Lightning protection Lights switch
délka délková míra čočka, objektiv, lupa páka, ovládací páka páková baterie pákové nůžky páčkový přepínač trvanlivost, životnost výtah, zdviž, zvedat zdvižné čerpadlo zdvižný vozík světlo, lampa, lehký, světlý, svítit světelný paprsek tenký plech lehký kov blesk bleskojistka bleskosvod blesková ochrana zapínání světel
V tajence najdete dokončení citátu Mahátma Gándhího: Buďte změnou… (zbytek v tajence) Tajenka z č. 2/2013 zní: Pam Brownové: Zbývá-li vám dech na jediné slovo, použijte jej na děkuji. Z došlých odpovědí jsme vylosovali paní Lindu Tóthovou, která vyhrává čtyři volné vstupenky na letní hudební festival Freššš fest.
nápověda: ADC – ASPE – ATIÁ – ÉTOS – SOAP – TATI
Připomínky, nápady a náměty k časopisu prosím vhazujte do schránky označené ROSS magazín v sídle ROSS Holding v přízemí za recepcí vlevo nebo posílejte na e-mailovou adresu:
[email protected]
zpoždění, zpožďovat se vrstevnatý, lístkový, lamelární vrstvené bezpečnostní sklo listové pero vrstvené dřevo svítidlo, lampa, svítilna objímka žárovky půda, pozemek odvodňování půdy katastrální mapa zamoření půdy pozemní doprava jízdní pruh, pruh, proud dělící čára na vozovce přesah, přeplátovat velkovýroba laser laserový paprsek laserové světlo laserové ukazovátko
L
Reportáž /
17
