3. Naše Opavsko ( )

3. Naše Opavsko (1990 – 2000) 3.1 Zánik Nového Opavska, vznik Našeho Opavska Okresní týdeník s názvem Naše Opavsko vycházel v okrese Opava od r. 1990 do roku 2002. Jeho přímým předchůdcem byl do konce roku 1989 týdeník Nové Opavsko, který začal vycházet v roce 1959 namísto listu s názvem Naše Vesnice (od r. 1950). Nové Opavsko bylo

před rokem 1989 řazeno do II. skupiny okresních novin České socialistické republiky. Mezi

elitní okresní noviny byla řazena jihlavská Jiskra, olomoucká Stráž lidu, pardubická Zář a liberecký Vpřed. Rozhodujícími kritérii pro zařazení tak zvaných hromadných informačních prostředků do skupin byla jejich společenská úloha a politická angažovanost77.

V roce 1968 vyšlo několik čísel novin nazvaných Svobodné Opavsko. K rukám

čtenářů se však nedostal ani jediný výtisk. Svobodné Opavsko bylo prohlášeno za protistátní tiskovinu. Redakce Nového Opavska, která se na vydání Svobodného Opavska intenzivně podílela, poté prošla zásadní personální obměnou. Do funkce šéfredaktora byl jmenován

funkcionář OV KSČ Jiří Beneš, který nebyl píšícím redaktorem, měl na starosti pouze řízení redakce. Ve funkci vydržel až do konce roku 1988. Druhá fáze „normalizace“ proběhla po stranických prověrkách v roce 197078. Od 1. ledna 1970 se k dosavadnímu vydavateli – ONV v Opavě, připojil také Okresní výbor KSČ. Nové Opavsko pokračovalo v 70. a 80. letech ve svém úsilí plnit požadavky ÚV KSČ na okresní noviny, a protože šlo o jediný titul

s celookresní působností v opavském Slezsku, stoupal pochopitelně také počet jeho čtenářů. Tomu se přizpůsoboval průběžně obsah i rozsah tohoto periodika. Tak se z původního

čtyřstránkového týdeníku v l. 1966-68 stal osmistránkový (1969-85), doplňovaný o ilustrace a

fotografie. Od roku 1985 vycházelo Nové Opavsko na 12 stranách, aby vyhovělo zvýšeným požadavkům na reklamu kulturních institucí v tomto regionu. Tisk zajišťovala opavská provozovna n. p. Moravské tiskařské závody79 v sadech Svobody na starém knihtiskovém stroji Kőnig Bauer. Postupně se zvyšovala úroveň grafického zpracování listu, objevily se pravidelné rubriky. Redakce sídlila v Domu politické výchovy OV KSČ na třídě Rudé armády 77

Viz Režný, Hubert a kol.: Odměňování novinářů. Praha: Vydavatelství Novinář 1975, s. 83 Prověrkami neprošla například redaktorka Věra Hahnová, matka pozdější redaktorky Našeho Opavska Ivony Hahnové. Věra Hahnová psala v roce 1968 o Heliodoru Píkovi, nebo také Romech z Vítkova, které nechtěli pustit na místní koupaliště, a připravovala srpnové vysílání rozhlasu po drátě. Viz. písemné vzpomínky Ivony Hahnové z roku 2010. 79 Opavská provozovna Moravských tiskařských závodů n.p. zaměstnávala 56 zaměstnanců. 28.2. 1990 byla provozovna vyňata z národního podniku a osamostatněna pod názvem Optys print s.p. (Název Optys je zkratka „Opavští typografové Slezsku“.) 78

40

(dnes Olbrichova) 13 v Opavě, kde měla vyčleněno několik menších místností80. Nové Opavsko vycházelo do konce roku 1989.81 Po listopadových událostech bylo aktivisty Občanského fóra označeno za nástroj totalitní moci předlistopadového režimu. Místo aby nezkresleně informovalo o probíhajících demonstracích a dalších událostech, jak čtenáři od

svých novin očekávali, mlčelo, jako by se nic nedělo. Proto se po ustavení Občanského fóra v Opavě v prosinci 1989 jeho vedoucí představitelé obrátili na ONV Opava, aby z důvodu

zajištění objektivní informovanosti čtenářů byla redakce Nového Opavska doplněna novináři sympatizujícími se změnami ve společnosti. Za tímto požadavkem stál především člen

Okresního koordinačního centra Občanského fóra v Opavě Jan Horák82. „Poučen literaturou a filmy jsem věděl, že když se dělá revoluce, musí se nejprve obsadit pošta, nádraží a noviny. Protože se Občanskému fóru podařilo brzy dostat situaci v okrese pod kontrolu, tehdejší předseda okresního národního výboru Ing. Vasil Magliona požadavku OF vyhověl.“ Redakci v lednu 1990 doplnil chartista a spoluzakladatel OF v Opavě Ivo Mludek83 a v květnu 1990

Mgr. Jiří Matela84, dosavadní redaktor závodního časopisu Stavbař a šéf propagace ve Stavebním podniku s.p. Opava. Členy redakce se stali i Jan Horák spolu s Jiřím Juřenou (roč. 80

V pracovně šéfredaktora stál historický kus nábytku – masivní dubový stůl, ve kterém bylo uloženo kompletní vydání Ottova slovníku naučného. 81 Poslední číslo vyšlo 22. prosince 1989. 82 Jan Horák (roč. 1952) – se narodil v Novém Jičíně, v 70. a 80. letech působil mj. jako diskžokej, založil literární tvůrčí skupinu Vavřinec, založil a dramaturgicky vedl opavský Klub mladých, v 80. letech asi jeden a půl roku pracoval v ostravském rozhlase, dopisovatel časopisu Melodie. Zájmy: divadlo, hudba, kultura. Člen amatérského hudebně-divadelního seskupení Děsně fajn. V l. 1990-1991 pracoval v redakci Našeho Opavska, v l. 1991 – 1992 v redakci týdeníku Region (společníkem do r. 1996). Specializoval se na rozhlas po drátě, jehož vysílání ještě nějakou dobu připravoval i po odchodu z Regionu v r. 1992. V roce 1996 odešel s rodinou do Prahy, věnuje se reklamě a dramaturgii vícežánrových kulturních přehlídek a festivalů. 83 Ivo Mludek (roč. 1964) - po maturitě na Střední ekonomické škole v Opavě nastoupil základní vojenskou službu (v letech 1983-1985), poté v letech 1985-1989 pracoval jako dělník při vykládání vagónů, skladník a posléze kulisář ve Slezském divadle v Opavě. V 80-tých letech spoluzaložil několik samizdatových periodik, signatář Charty 77. V polovině r. 1989 trestně stíhán za činnost proti republice, zastaveno amnestií po listopadu 1989. Po listopadu 1989 mluvčí Občanského fóra v Opavě, v letech 1990-1991 pracoval jako redaktor a posléze zástupce šéfredaktora v týdeníku Naše Opavsko. V roce 1991 spoluzaložil vydavatelství Region, které vydávalo postupně deset regionálních týdeníků v Opavě, Krnově, Bruntále, Šumperku, Karviné, Havířově, Frýdku-Místku, Vsetíně, Novém Jičíně a Ostravě. V tomto vydavatelství pracoval nejprve jako šéfredaktor týdeníku opavský Region (1992-1997), posléze jako hlavní editor (šéfredaktor) celého projektu (1997-2001), který byl vyhodnocen jako nejzdařilejší v rámci postkomunistických zemí střední Evropy. Od prodeje vydavatelství v roce 2001 působí jako OSVČ v oblasti novinářské publicistiky, mediálního poradenství (mj. pro Fond ohrožených dětí Opava) a lektorské činnosti se zaměřením na charitativní a neziskové organizace. Externě vyučuje na CARITAS - Vyšší odborné škole sociální v Olomouci (Mediální politika pro charitativní organizace) a přednáší na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od roku 2006 studuje Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Externě občas publikuje. 84 Mgr. Jiří Matela (roč. 1953), absolvent fakulty žurnalistiky UK Praha, v Našem Opavsku působil od 1. května 1990 do května 1991. Po jeho neúspěšné privatizaci inicioval a stal se spoluzakladatelem a společníkem vydavatelství týdeníků Region a reklamní agentury těchto novin Ragtime. V závěru roku 1996 jej společníci donutili proti jeho vůli prodat podíly v Regionu i v reklamní agentuře Ragtime. Matela po zdravotní rekonvalescenci přijal v únoru 1997 nabídku tiskové agentury pro oficiální státní podporu exportu PP Agency Praha a založil její pobočku - tzv. reprezentaci PP Agency Morava v Ostravě. Na konci roku 2006 se rozhodl stát se nezávislým, tj OSVČ - je supervizorem PP Agency a věnuje se finančnímu a pojišťovacímu poradenství.

41

1962), kteří se starali také o vysílání rozhlasu po drátě. Jan Horák začal za vydatné pomoci Jiřího Juřeny připravovat zprávy, aktuality, rozhovory a reportáže.85 Okresní týdeník začal od 1. ledna 1990 vycházet na osmi stranách evropského formátu A3 pod názvem Naše Opavsko a v domácnostech předplatitelů automaticky nahradil Nové Opavsko. Předplatitelský kmen tenkrát čítal okolo 4 000 odběratelů, kterým noviny do schránek doručovala Poštovní novinová služba (PNS). Naše Opavsko bylo, stejně jako jeho předchůdce, zhotovováno horkou sazbou na knihtiskové rotačce, na první a poslední straně byly titulky tištěny v černé a doplňkové modré barvě. To byl také kromě změny v hlavičce listu, kde přídavné jméno „ Nové“ nahradilo zájmeno „ Naše“ , jediný viditelný prvek demokratizace listu – červenou vystřídala modrá. V záhlaví týdeníku bylo uvedeno „Týdeník ONV v Opavě“, jeho cena činila 1 Kčs a vycházel každý pátek. Tisk převzala bývalá tiskárna Rudého práva s.p. v Ostravě přejmenovaná po r. 1989 na Typografii Praha. Byla vybavena na tehdejší dobu špičkovými tiskovými stroji. Koncepce týdeníku byla jednoduchá – na prvních šesti stranách se objevovalo zpravodajství z okresu a kultury, na sedmé straně plošná inzerce, kde vycházely většinou náborové inzeráty místních firem86, na poslední straně sportovní zpravodajství. Vydávání týdeníku přišlo vydavatele v roce 1990 na cca 500 000 Kčs. V čase určitého bezvládí na ONV v Opavě87 (předsedou ONV zůstal až do listopadu 1990 Ing. Vasil Magliona, jehož pravomoci však byly značně omezeny pravidelnou kontrolou Občanského fóra – pozn. aut.) se týdeník Naše Opavsko zaměřil na změny, které s sebou přinesla nová doba, snažil se přizpůsobit socialistickou tvář svého předchůdce nové historické epoše. Naše Opavsko se v prvním roce své existence prakticky stalo listem Občanského fóra.88 Období velkých společenských změn samo nabídlo témata dne. „Mnohem více prostoru začalo být věnováno zvláště širokému politickému spektru okresu a dále pak ve snaze potvrdit vyspělost a tradici regionu slezské vlastivědě, která stále přináší nové a nové

85

Na Opavsku v roce 1989 mělo rozhlasovou přípojku asi 25 tisíc domácností a podnikových kanceláří. Rozhlas po drátě byl ve své době zcela zásadním sdělovacím prostředkem. Zhruba půlhodinové rozhlasové vysílání Našeho Opavska probíhalo každé úterý, reprizovalo se ve čtvrtek nebo v pátek. Vysílání často avizovalo články připravené do čtvrtečního tištěného vydání týdeníku, ale přinášelo i unikátní rozhovory, kulturní a sportovní zpravodajství a zábavné pořady. Vše bylo předtočeno v bytě hudebníka Pavla Kotziana, který vlastnil mixážní pult; magnetofonový pásek se poté předal pověřenému pracovníkovi spojů na Hradecké ulici v Opavě a ten technicky zajistil šíření nahrávky. (V pozdějším období nahradil Jiřího Juřenu jako technický spolupracovník a pomocný redaktor Josef Kravar.) 86 Například Naše Opavsko ze dne 12. 1. 1990 otisklo inzerát Slezského divadla Zdeňka Nejedlého, které hledalo mj. topiče nízkotlakých kotlů. 87 Rada ONV v Opavě byla ustanovena 7. 12. 1989. Sestávala z šesti reprezentantů KSČ, dvou ČSS, dvou ČSL a pěti bez politické příslušnosti. Předsedou ONV v Opavě byl potvrzen Vasil Magliona z KSČ. 88 Viz Šuláková, I.: Vývoj tisku v opavském Slezsku v období 1945 až po současnost. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha 1994, s. 47

42

impulsy.“89 Většina článků se věnovala tématům budování demokratické společnosti, ale také

obnovení slezského povědomí, sounáležitosti zemí někdejšího samostatného českého

Slezska.90 Redaktoři nezapomínali na zemědělství, propagovali také spolkovou činnost, která

procházela velkou obrodou. Značnou pozornost Naše Opavsko věnovalo obnovení Matice slezské, referovalo také o vzniku vlastivědné skupiny StOpa (stará Opava). Jedním z nejfrekventovanějších témat bylo úsilí spojené se zřízením Slezské univerzity v Opavě91. Naše Opavsko, stejně jako později týdeník Region, se stalo platformou iniciátorů vzniku této

nové univerzity. Prostor dostávaly nově zakládané či obnovované politické strany (např.

ČSSD), pravidelně se psalo o aktivitách Občanského fóra, nešvarech všeho druhu, jež minulý

režim neřešil nebo dokonce zakrýval, o přejmenovávání ulic nebo nejvýznamnějšího opavského hotelu Kamyšin zpět na hotel Koruna atd. V dubnu začal být přetiskován pravidelný seriál o srpnových událostech roku 1968, mezi pravidelné rubriky patřily vlastivědný seriál „ Náš domov“, „ Z týdenního hlášení Veřejné bezpečnosti“ a „ Významné osobnosti Opavska“. Stavbám staré Opavy se věnoval Jan Klímek92. Naše Opavsko nezapomínalo ani na místní podniky, informovalo o změnách a všech inovujících posunech, později také o tzv. malé privatizaci. Z neméně významných událostí podrobně referovalo o volbách poslanců ONV. V květnu se rozběhla volební kampaň. Všechny politické strany působící v okrese dostaly bezplatně prostor pro představení svých programů a kandidátů do červnových celostátních voleb. Z pohledu čtenářů byla významná další novinka – od března

začala v novinách vycházet drobná řádková inzerce, která se už koncem roku znatelně Viz Augustin, I.: Čtenářům. Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 49, s. 1 Část „ slezských aktivistů“ se snažila obrodit myšlenku svébytné „ slezské národnosti“ , která vycházela z více než tisícileté historie formování Slezska jako státoprávního celku. Těšínské knížectví a později Opavsko byly až do válek Marie Terezie považovány za součást Horního Slezska, v roce 1742 většinu jeho území Habsburkové v prusko-rakouských válkách ztratili, zůstalo pouze Těšínsko a Opavsko (tak zvané rakouské, později české Slezsko). Od roku 1850 existovalo Slezsko jako samostatný státoprávní útvar, který přetrval i po vzniku samostatného Československa. Země slezská existovala až do roku 1928. Od roku 1878 bylo sídlo zemské slezské vlády v Opavě. 91 Snahy o zřízení Slezské univerzity v Opavě se objevily ve Slezsku v roce 1945. Požadavek na zřízení Slezské univerzity Purkyňovy v Opavě byly už součástí deklarace ilegální Národní rady slezské zveřejněné po znovunabytí svobody v provolání Lide slezský!. Po ukončení války se o Slezskou univerzitu začala zasazovat i obnovená Matice opavská. Ve Slezsku se úsilí o zřízení vysoké školy spojovalo především se samosprávnými požadavky, tedy s opětovným zřízením Země slezské. Slezská univerzita měla Slezsko kulturně reprezentovat a připravovat vysokoškolsky vzdělané lidi. Viz. Plačková, M. – Plaček, V: Ke snahám o zřízení Slezské univerzity v Opavě v l. 1945 až 1948. Vlastivědné listy, 1992, roč. 18, č. 2, s. 5 - 14 92 PhDr. Jan Klímek (roč. 1941). Po roce 1989 založil opavskou organizaci Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa (SPR-RSČ), záhy přešel do Radikální republikánské strany (RRS), později do Občanské demokratické strany (ODS). V roce 1990 vydal dvě čísla týdeníku Slezský republikán. Do prosince 1997 pracovník kulturního referátu Okresního úřadu v Opavě, v lednu 1998 se stal společníkem Vydavatelství Opavsko s.r.o., do kterého vložil finanční prostředky a vykonával funkci mediálního ředitele týdeníku Naše Opavsko DNES. Na konci roku 1998 vydal spolu s J. Heiderem dvě čísla čtrnáctideníku Šance.V září 1999 se stal šéfredaktorem čtrnáctideníku Krnovské listy, což byly noviny krnovské radnice. Vroce 2003 připravoval projekt týdeníku s názvem Česká politika, nečekaně však zemřel. 89 90

43

rozšířila; z pohledu jazykozpytců je zajímavý návrat k pojmu „ hasiči“ místo socialistického „ požárníci“ . Přesto se Našemu Opavsku nedařilo zbavit se břemene dědictví minulosti. Obsáhle a pravidelně informovalo o proměnách komunistické strany, jejího aparátu a

politického stylu, a také o činnosti okresního národního výboru. V listopadu se z týdeníku ONV stal týdeník okresu Opava.

Pod redakčními články Našeho Opavska byli v roce 1990 kromě čtveřice nových

redaktorů i nadále ještě po nějaký čas podepsáni stále titíž autoři jako před listopadem 1989 -

Jiří Beneš, Drahuše Zbořilová, Jiřina Chloubová93, Petr Homola, které doplňoval řidič a fotograf Tomáš Holubek, sekretářka Jaroslava Záleská, sportovní redaktor a zdatný fotograf

Luděk Wűnsch a vedoucí redaktor Ivan Augustin94. Ten v čele redakce vystřídal od 1. ledna 1989 Jiřího Beneše. Tradovalo se, že když „ matička strana“ pověřovala Ivana Augustina nelehkým úkolem redigovat okresní noviny, neobešlo se to bez slz dojetí. Přišel listopad 1989

a několikaměsíční působení v čele okresního týdeníku ONV a OV KSČ Nové Opavsko

přineslo Augustinovi fatální následky. Přestože záhy po listopadových událostech odevzdal

legitimaci člena KSČ a přihlásil se k myšlence znovuobnovení sociální demokracie, byl zástupci Občanského fóra označen za hlasatele totalitní ideologie a veřejně pranýřován.95 Velmi si uškodil článkem „ Poctivá práce matkou pokroku“ , který napsal 19. listopadu 1989,

dva dny po událostech 17. listopadu. Článek vyšel v Novém Opavsku o týden později, 26. 11. 1989, kdy už listopadové události byly v plném běhu a také do Opavy dorazila „ revoluce“ . Svým textem, kterým odsoudil akci, jež rozpohybovala dění ve společnosti, se Augustin Jiřina Chloubová (roč. 1948). Rodačka z Čech se do Opavy přivdala. Nedokončila studium pedagogické fakulty (kombinace český jazyk – tělesná výchova), v l. 1970 až 1972 pracovala v krajském deníku Nová svoboda, v roce 1972 nastoupila do redakce týdeníku Nové Opavsko. Od roku 1990 redaktorkou Našeho Opavska, od r. 1998 kontinuálně pokračovala v redakci týdeníku Naše Opavsko DNES, poté týdeníku (Týdenní) Opavsko, kde pracovala do května 1999. O pár týdnů později nastoupila do redakce týdeníku Opavský a hlučínský Region. Záhy po akvizici Regionu vydavatelstvím VLP v roce 2001 Region opustila a až do odchodu do penze v r. 2004 působila v inzertních novinách Opavský INZERT. 94 Ivan Augustin (roč. 1951) - absolvent opavského gymnázia pracoval několik let v opavské kultuře, od r. 1987 kulturní redaktor, od 1.1. 1989 šéfredaktor týdeníku Nové Opavsko, v l. 1990 a 1991-1992 šéfredaktorem týdeníku Naše Opavsko, na podzim 1992 nastoupil jako vedoucí redaktor kulturní rubriky Moravskoslezského dne, poté pracoval jako krajánek Zemědělských novin. V roce 1998 externě připravoval stranu kultury pro týdeník Naše Opavsko. Od června 2000 se podílel na přípravě Novin Slezské univerzity nejprve jako výkonný redaktor, později šéfredaktor a současně člen redakční rady. Jako pracovník public relations rektorátu SU zastupuje univerzitu ve styku se sdělovacími prostředky. 95 Disident Pavel Dostál (později ministr kultury za ČSSD), jenž v listopadových dnech 1989 pobýval v Opavě a moderoval veřejné diskuse ve Slezském divadle, vytknul Ivanu Augustinovi, že okresní noviny Nové Opavsko píší, jakoby se nic nedělo. „ Některé funkcionáře si Dostál podával hodně tvrdě. Pozval si je na jeviště a místy to bylo jako na veřejném lynčování. Někteří to nesli hodně těžce a byli i takoví, co odcházeli s pláčem,“ vzpomínala pro Týdeník Sedmička v listopadu 2009 sólistka opery Slezského divadla v Opavě Olga Procházková. Podle pozdějšího výroku Pavla Dostála začali kolegové Ivana Augustina přezdívat „ Óžistén“ . Znělo to rusky, ale žádnou historickou paralelu tato přezdívka neměla. Veřejné lynčování a pranýřování novinářů, kteří do listopadu 1989 pracovali v tehdy jediném okresním týdeníku Nové Opavsko, bylo jen předehrou budoucí nelítostné rivality mezi příslušníky novinářské obce na Opavsku. 93

44

veřejně zdiskreditoval.96 Byl označen za novináře přisluhujícího totalitnímu režimu, ačkoli více než pro politiku byl zapálený zejména pro slezskou vlastivědu a folklór, divadlo, hudbu a výtvarné umění. Svými politizujícími texty, které jako šéfredaktor napsal, se zařadil po bok socialistických a komunistických autorů, po bok úvodníkářů Rudého Práva, kteří prosluli uměním vládnout „ komunistickou řečí“ . Jazyk byl v jeho podání nástrojem komunistické moci.97 I přes veřejnou diskreditaci však Augustin zůstal v prvních měsících existence Našeho Opavska pověřen jeho vedením, neboť byl odborně velmi zdatným novinářem. Pověření řídit redakci Našeho Opavska bylo Ivanu Augustinovi odebráno až 31. května 1990. Do funkce šéfredaktora byl na základě výsledků březnového konkurzu s platností od 1. června 1990 jmenován Jiří Matela, jeho zástupcem se stal Ivo Mludek. 3.2 Od týdeníku rady ONV k týdeníku okresu Opava (červen 1990 – květen 1991) V tomto období pokračovalo Naše Opavsko v nastolené cestě, došlo však také k dalším posunům v obsahu i koncepci novin. Byli to především noví redaktoři, kteří měli v redakci hlavní slovo. Styl tvorby textů otištěných v Našem Opavsku se modernizoval, ovšem nové muselo svést nejeden souboj se starým. Zatímco Jiří Matela opatřil svůj článek titulkem „ Federální ministr financí Václav Klaus přivezl do Opavy sluníčko“ (Naše Opavsko, roč. I, 1990, č. 38, s. 1), Augustin v tomtéž vydání otevíral noviny titulkem „ Z hlučínských dožínek s dobrými dojmy“ . Noví členové redakce hledali jiná témata než jejich předchůdci. Ivo Mludek s přibývajícími zkušenostmi oživoval týdeník články o „ antisocialistických organizacích“ předlistopadové éry, Janu Zajícovi, nezávislých iniciativách ad., a pustil se do kurzívou psaných útvarů publicistického charakteru (názor týdne, komentář apod.). Zasloužil se i o vznik literární přílohy Našeho Opavska s názvem Stužkonoska modrá. „ Po vzoru Literárních novin, které tenkrát začaly vycházet jako příloha Lidových novin, jsem chtěl podpořit umělecký kvas v okrese Opava a dát prostor mladým talentům. Přílohu redigovala redakční rada, která byla složena z kulturně orientovaných osobností, a ta dávala tipy na autory a tvořila obsah. Příloha vyšla celkem asi třikrát, pak zašla na úbytě. Moc se

96

„ Jak velkolepými změnami prošlo v uplynulém období Opavsko, do jaké jen síly, krásy a mohutnosti vyrostlo od chvíle, kdy v únoru 1946 promluvil k zakladatelské generaci budovatelů socialismu v našem regionu Klement Gottwald. (…) Na platformě socialistické demokracie se pod vedením KSČ zamýšlíme nad příštími kroky a dalším postupem vpřed. (…) O to více znepokojuje, je-li toto upřímné úsilí hanobeno snahami některých sil uvnitř naší společnosti, které vnitropolitického vývoje jednoznačně zneužívají, na poctivé práci svého okolí doslova parazitují a často i nezakrytě nahlodávají samotné základy socialistického zřízení. Nedávno jsme jejich provokace společně odsoudili odmítavou reakcí na manifest „ Několik vět“ .(…) … že se nepřátelé socialismu nevzdávají, potvrdily poslední události související s pietním připomenutím tragického 17. listopadu před 50 lety. (…) S obavami proto byly přijaty poslední dny společenského vývoje.(…)“ 97 Viz Fidelius, P.: Řeč komunistické moci. Praha: Nakladatelství Triáda 1998, s. 165

45

nepovedla. Nenaplnila ambice, se kterými vznikala,“ uvedl narátor.98 Prostor v okresním týdeníku dostali také aktivisté a představitelé politických stran a hnutí, proces demokratizace se však projevil především v otiskování čtenářských příspěvků (v listopadu byla na šesté

straně zavedena nová rubrika „ Vaše problémy, názory, stanoviska a ohlasy“ ). Nový šéfredaktor Matela hned na první poradě všem oznámil, že nikomu nic nezazlívá, ale že na

nějaká kolektivní doporučení nebo jiné bolševické metody se při řízení redakce ohlížet

nebude. A že to vidí více doprava. Netajil se přitom kontakty na vlivné politické špičky okresu z pravé strany politického spektra a ve své nové pozici se cítil poměrně jistý. Možná i proto podcenil otázku personální výměny a v redakci si ponechal zaměstnance z období před rokem 1989. „ To byla hrozná chyba, největší zádrhel. Zejména v případě sekretářky Záleské,

předsedkyně jedné stranické buňky (KSČ – pozn. autora), která využívala řídící a organizační neschopnosti Beneše a Augustina a byla zvyklá redakci vládnout.“ 99 Personální doplnění do té doby homogenní redakce Našeho Opavska se brzy projevilo

ve zhoršených mezilidských vztazích, když na jedné straně stáli čtyři noví redaktoři, na druhé ti předlistopadoví, na které jejich noví kolegové pohlíželi přes prsty jako na přisluhovače komunistického režimu. Členům původní redakce neuniklo, jak každodenní práce ochladila

počáteční nadšení nových redaktorů. „ Ti čtyři se v redakci chovali jako kovbojové, ale nikdy z nich nic pořádného nevypadlo. Naši práci vydávali za svou. Šéfredaktor Matela se každý

den na poradě ptal: Tak co dáme do příštích novin? Všichni seděli jako zařezaní. Já říkám -

co kdybychom zjistili tohle? Prostě když mě něco napadlo, navrhla jsem, ať se to udělá, ale nakonec jsem to všechno musela napsat já. Šila jsem si bič sama na sebe. Matela pak za mnou chodil a ptal se: Tak co, Jiřka, už to máš?“ vzpomněla narátorka.100 Jako šéfredaktor přinesl Jiří Matela do okresních novin pár svěžích nápadů. Událost léta – volbu Miss Opava, které se účastnila později známá modelka Simona Krainová, zachytil formou fotoreportáže na celých dvou stranách. Stavba novin získala pevnější obrysy, například z formálního rozdělení první strany již bylo lépe zřejmé, který článek noviny otvírá.

Titulky doplnily nadtitulky. V červenci se objevila nová rubrika „ Mezi námi ženami“ , téměř

revoluční počin představovalo otištění televizního programu na víkend, které poprvé obohatilo vydání Našeho Opavska ze dne 17. 8. 1990. Zajímavá byla i nepravidelná rubrika „ Kritickým objektivem“ , která zachycovala veřejné budovy v havarijním stavu.

98

Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 4. 5. 2010. Viz rozhovor s pamětníkem Mgr. Jiřím Matelou. Opava 9. 12. 2009. 100 Viz rozhovor s pamětnicí Jiřinou Chloubovou. Opava 20. 5. 2010. 99

46

V listopadu 1990 proběhly první svobodné komunální volby. Mezi kandidáty se objevil také redaktor Našeho Opavska Ivo Mludek, který do opavského zastupitelstva kandidoval z prvního místa na jedné ze tří kandidátek Občanského fóra a také byl zvolen. Kandidatura redaktora okresního týdeníku nevzbudila u veřejnosti žádné negativní ohlasy, naopak. „ Svou kandidaturu jsem jako novinář samozřejmě zvažoval. Ostatní představitelé z Občanského fóra mě ale přesvědčili, že na kandidátce nesmím chybět. Argumentovali tím, že jsem byl jednou z tváří listopadu 1989, a kdybych rok nato za OF nekandidoval, lidé by se

ptali, proč ten tam není?“ Mludek vydržel v zastupitelstvu celé čtyřleté období. Po rozštěpení

Občanského fóra na Občanskou demokratickou stranu a Občanské hnutí nevstoupil do žádné z těchto stran, ale účastnil se zasedání klubu ODS a také s jeho poslanci hlasoval. „ Hlasoval jsem s nimi pro ideovou příbuznost. Když jsem s ODS nechtěl hlasovat, řekl jsem jim to dopředu. Mandát jsem pokládat nechtěl, v podstatě jsem působil jako nezávislý. Jako novinář jsem se také vyhýbal tomu, abych ze zastupitelstva přinášel zpravodajství. Psal jsem jen komentáře.“ 101

V září 1990 po dvou měsících pauzy opět zahájil činnost rozhlas po drátě – studio

Opava. Vysílaly se půlhodinové pořady, vždy v pondělí od 16 h a ve čtvrtek od 9.30 h, které

byly reprizovány v úterý od 8.30 resp. ve čtvrtek od 16 hodin. Rozhlas po drátě přispěl ke zvýšenému zájmu posluchačů a čtenářů o Naše Opavsko, na což vydavatel reagoval zvýšením

nákladu, přičemž vyšel také vstříc čtenářům, kteří si už mohli doručování týdeníku objednat i

přes Českou poštu.

„ Roky 1990 – 1992 představují v novodobé historii okresního tisku na Opavsku období s největší dynamikou, etapu přímo závratných proměn i kvalitativního rozvoje.“ 102 Tou nejdůležitější změnou ale byla změna vydavatele Našeho Opavska. Po okresním národním výboru, který ze zákona zanikl, se na konci roku 1990 stal vydavatelem Okresní úřad

v Opavě, v jehož čele stál od listopadu 1990 vedoucí školského odboru ONV RNDr. Jiří

Bajgar z Bohuslavic, komunistickým režimem perzekvovaný učitel, který se jako kandidát

Občanského fóra v Opavě, ČSL, ČSS a ČSSD přihlásil v září do výběrového řízení na přednostu okresního úřadu a tím byl také o něco později, 26. listopadu 1990, vládou jmenován. Jeho dosazení na post přednosty okresního úřadu bylo politickým konsensem sil

zastoupených v OF. Bajgar se obklopil podobně bývalým režimem postiženými lidmi, většinou pedagogy (například Mgr. Ladislava Kadaňková - pozn. aut.), takže vedení OkÚ si brzy vysloužilo přezdívku „ sborovna“ . 101 102

Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 4. 5. 2010. Viz Augustin, I.: Čtenář ů m. Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 49, str. 1.

47

Třicátého listopadu, tedy ihned po jmenování Bajgara přednostou okresního úřadu, vyšlo Naše Opavsko poprvé v záhlaví s dodatkem „ týdeník okresu Opava“ . Změna byla provedena z vůle nového vedení redakce, které se začalo vážně zaobírat myšlenkami na privatizaci listu103. Týden poté už Ivo Mludek v novinovém rozhovoru s novým přednostou Bajgarem vypustil „ pokusné balónky“ . „ Naše Opavsko bylo týdeníkem rady ONV. Jak si čtenáři jistě všimli, v záhlaví dnešního vydání NO je již napsáno „ Týdeník okresu Opava“ . Zatím ještě nevíme, zdali okresní úřad bude chtít nebo moci Naše Opavsko dotovat – v opačném případě bychom se museli osamostatnit. Ať už to dopadne tak či onak, rád bych se vás na závěr zeptal, jak se budete stavět k případné kritice okresního úřadu nebo vaší osoby ze strany našich novin… “ Na Mludkovu otázku přednosta Bajgar odpověděl, že „ demokracie není bez kritiky a kritiku musíme přijmout, pochopitelně musí být v mezích slušnosti a logiky. Našemu Opavsku fandím a než se mu podaří osamostatnit a postavit na vlastní nohy, bude naším úřadem dotováno“ .104 O týden později se dr. Bajgar osobně setkal s celým redakčním kolektivem a vyjádřil přesvědčení o dobré spolupráci vydavatele s týdeníkem Naše Opavsko. „ Přednosta Bajgar se nám zpočátku líbil. Byl to hodný pán,“ vzpomněl jeden z tehdejších redaktorů Našeho Opavska105 a druhý jej doplnil: „ Ano, byli jsme osobou doktora Bajgara všichni nadšeni, působil jako seriózní člověk. To se však záhy začalo měnit.“ 106 Vztahy mezi vydavatelem a redakcí, její snaha o nezávislost na vydavateli a o privatizaci listu, to vše postupně vedlo k historickému střetu. *** Ke 3. lednu 1991 se tisk Našeho Opavska vrátil po 15 měsících zpátky do Opavy. Opavská provozovna Moravských tiskařských závodů už jako státní podnik Optys print koupila starou knihtiskovou rotačku z Ostravy, na které se před rokem 1989 tisklo Rudé Právo; polymery (tiskové matrice) se však ještě celý rok zhotovovaly v Ostravě. 28. září 1990 zavedla fotosazbu a tento technický pokrok se dotknul také technologické přípravy týdeníku Naše Opavsko. Strojovou sazbou se sice lámala nadále většina stran, avšak postupně přibývaly stránky zhotovené na počítači. Prvního února 1991 se počet stran Našeho Opavska vrátil k předrevolučním dvanácti. Rozšíření počtu stran umožnilo rozšířit obsah novin. Na vkládaném listu v první složce začalo vycházet čtení na pokračování od Vladimíra Liberdy – 103

Ivo Mludka inspiroval krok jeho spolužáka ze střední školy Zdeňka Jeníka, který spolu s Petrem Strnadelem v té době převzal od Městského úřadu v Krnově vydávání Krnovských novin. Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010. 104 Viz Mludek, I.: Nechceme budovat úřad. Naše Opavsko, roč. I, 1990, č. 49, s. 1 105 Viz rozhovor s pamětníkem Mgr. Jiřím Matelou. Opava 9. 12. 2009. 106 Viz rozhovor s pamětníkem Janem Horákem. Opava 28. 11. 2009.

48

„ Příběh orwellovských let“ , pro velmi čtenou rubriku „ Vaše problémy, vaše názory, stanoviska, ohlasy“ , byla vymezena předposlední strana novin. Na této straně byly zveřejňovány dopisy čtenářů, důrazné repliky a ostré polemiky. Společnost procházela porevolučním údobím a tak rozsah této rubriky měl své opodstatnění – občanská angažovanost a chuť mluvit do věcí veřejných nabyla největších rozměrů od roku 1968. „ Otevření týdeníku četným, dříve potlačovaným názorům znamenalo také zvýšení zájmu o něj; nové ekonomické podmínky si vynutily podstatné rozšíření inzertní rubriky, a tak se i osmistránkový rozsah záhy ukázal jako nedostatečný. (… ) Vydavatel s dvanáctistránkovým rozsahem počítá i do budoucnosti a zdá se, že v dohledné době nezůstane jen při něm. (… )“ 107 Objevila se nová služba Profit, která na stránky Našeho Opavska přicházela s Cenovými listy. Tyto propagovaly služby a prodejní artikl místních firem, restaurací, hotelů, barů, kaváren, bufetů a pod. Opavské firmy se prostřednictvím inzerce snažily zlákat čtenáře ke koupi inzerovaných výrobků. Všechny změny se pozitivně odrazily na prodejnosti listu. Při ceně 2 Kčs vyrostl tištěný náklad novin až k magické hranici 13 tisíc kusů. V roce 1991 se Naše Opavsko začalo více orientovat na probíhající transformaci hospodářství a přechod k tržnímu kapitalismu. Informovalo o novinkách z podnikové sféry, přinášelo rozhovory s manažery firem, popisovalo nové produkty a služby, demonstrovalo obtíže, kterými firmy procházely při přechodu na tržní hospodářství, (chovat se tržně znamená řídit výrobu podle poptávky, vyrábět více vzorů v menších sériích, hledat zákazníky například v článku o výrobním družstvu SNAHA „ Zisk je na straně zákazníka“ (Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 19, str. 2)). „ V redakci jsme si rozdělili oblasti, a protože mě zajímala vždy nejvíce ekonomika a politika, tak jsem se věnovala rozvoji podnikatelské sféry. Předesílám, že to byla pro novináře šťastná doba. Bez ekonomického pozadí - vyrazit z firmy peníze za inzerci nebo PR materiál – jsem do firmy přijela, abych o ní napsala pozitivní článek. Pídila jsem se po všem novém, aniž by mě musel zajímat náš vlastní ekonomický život. Velice rychle jsem si při těch návštěvách začala uvědomovat, že zatímco dříve byli hlavními osobami nákupčí, kteří museli sehnat suroviny pro výrobu, v době přechodu na tržní hospodářství se ti nejkreativnější a nejzodpovědnější lidé věnovali obchodu. Z trhu pak do firmy přenášeli zpátky to, co zjistili. Obdivuhodná byla například opavská firma Model Obaly. Připadalo nám, že jsou plni ideálů, ale velmi rychle se ukázalo, že co slíbili, dokázali splnit, a navíc to vraceli zpět do pracovního a životního prostředí,“ vzpomněla jedna z tehdejších redaktorek.108 107 108

Viz Augustin, I.: Čtenářů m. Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 49, s. 1 Viz rozhovor s pamětnicí Jiřinou Chloubovou. Opava 20. 5. 2010.

49

Okresní úřad v Opavě v čele s přednostou RNDr. Jiřím Bajgarem (Občanské fórum, Občanské hnutí, ODS) začal v roce 1991 hovořit o nutnosti privatizace Našeho Opavska. S ní se přitom většina úředníků okresního úřadu v čele s přednostou Bajgarem s postupem doby ztotožňovala stále hůře. Na začátku roku 1991 začali Ivo Mludek s Jiřím Matelou připravovat projekt privatizace listu za podpory tehdejšího vedoucího referátu místního hospodářství a obchodu Okresního úřadu v Opavě Ing. Stanislava Bernarda.109 „ Přednosta úřadu byl bývalý komunista, osmašedesátník. Po revoluci se vrátil do politiky, ale měl návyky, které se nám nelíbily. Chtěl zasahovat do obsahu našich novin a rozhodovat, jaký článek může vyjít,“ uvedl Stanislav Bernard k důvodům, jež ho vedly k práci na privatizačním projektu.110 Princip privatizačního projektu obou autorů vycházel z myšlenky, že pouze na státních institucích i politických stranách nezávislé noviny mohou přinášet o dění v okrese objektivní informace. Okresní úřad ale začal s privatizací váhat, zdráhal se ztratit nad okresními novinami kontrolu a jejich prostřednictvím vliv na probíhající společenské změny. Ivo Mludek na konci roku 1991 v týdeníku Region položil sugestivní otázku: „ (… ) Jakou úlohu tyto noviny sehrály za státní (tedy naše) peníze, za uplynulých šest měsíců, během kterých již mohly být zprivatizovány, nechť si rozhodne každý sám.(… )“ 111 S klesající ochotou představitelů okresního úřadu noviny privatizovat se šéfredaktoru Matelovi začalo dostávat prvních upozornění ze strany vedoucí referátu kultury Ladislavy Kadaňkové112, že Naše Opavsko nepřináší dostatečné množství informací z venkovské části okresu, ale zaměřuje se převážně na Opavu. Svou nelibost mu začal dávat najevo také přednosta Bajgar z pozice zástupce vydavatele, zvláště když redaktoři Našeho Opavska si ve svých článcích dovolili kritický pohled na práci úřadu a jeho zaměstnanců.113 „ Postoj úředníků k některým redaktorům Našeho Opavska byl ovlivněn jejich předpojatostí vůči přednostovi Bajgarovi a dalším lidem z vedení okresního úřadu. Ve svých článcích o okresním Ing. Stanislav Bernard (roč. 1955) – Zakladatel a prezident Českého svazu malých nezávislých pivovarů. Absolvent Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině. V rámci své odborné praxe prošel pozicemi konstruktér, investiční manažer, vedoucí oddělení zlepšovacích návrhů, vedoucí odboru technického provozu či vedoucí oddělení technického provozu. Při výkonu pozice místopředsedy Okresního národního výboru v Opavě pro ekonomiku - vedoucího referátu místního hospodářství a obchodu ONV Opava (od r. 1990 Okresního úřadu Opava) působil souběžně jako ředitel společnosti Region s.r.o. (společnost vydávající stejnojmenný týdeník). Od konce roku 1991 je spolumajitelem a generálním ředitelem Rodinného pivovaru Bernard v Humpolci. 110 Viz. Menschik, T.: Proti europivu. Týden.cz 2007 [cit. 26. května 2010]. 111 Viz Mludek, I.: Názor. Region, roč. I, 1991, č. 25, s. 1 112 Mgr. Ladislava Kadaňková byla v únoru 1991 jmenována novou vedoucí referátu kultury okresního úřadu a noviny proto spadaly do její kompetence. 113 Například články z února 1991 „ A šiml řehtá dál“ a „ Jak podnikat v kultuře“ (autoři Jan Horák a Jiří Juřena). Druhý jmenovaný článek se dotknul Agentury IKS vydavatele Josefa Kuly, který za něj vydavatele Našeho Opavska zažaloval. Naše Opavsko se muselo za článek omluvit v čísle 44 ze dne 1. 11. 1991. 109

50

úřadu byli zásadně negativní. Veřejně nás obvinili, že děláme cenzuru, ale my jsme často jen zírali, co o nás napsali. Jedinými cenzurními zásahy, pokud se to tak dá nazvat, bylo upozornění, které jsme jim dali, když přednosta Bajgar měl někde vystoupit s projevem. Domnívali jsme se, že by mu měli věnovat pozornost,“ uvedla narátorka. Jak dále vzpomněla, antagonismus mezi vedením okresního úřadu a některými redaktory týdeníku Naše Opavsko se odvíjel ve více vzájemně se prolínajících rovinách. Byl to střet dravého mládí s lidmi, jejichž názory a jednání ovlivnila nabytá životní zkušenost, střet pravicově smýšlejích s více či méně levicově orientovanými a v neposlední řadě také střet dřívějším režimem

perzekuovaných občanů s občany, kteří nějakou část svého života s režimem spojili.114 „ V odborné rovině ke střetům docházelo například u myšlenky, že kultura si musí na sebe vydělat. Nesouhlasila jsem s tím a z pozice vedoucí referátu kultury okresního úřadu jsem se snažila pro kulturu získat co největší dotace. O peníze jsem se hádala s celým okresním úřadem. Věděla jsem, že je potřeba zachovat a neprivatizovat Loutkové divadlo, dotovat Slezské divadlo nebo dávat miliony korun zámku v Hradci nad Moravicí. Noviny jsem v tomto ohledu považovala za velmi důležitou součást vlivu okresního úřadu,“ přiznala narátorka.115 Vedení okresního úřadu se ve svém zájmu rozhodlo situaci v redakci Našeho Opavska

řešit odvoláním šéfredaktora. V dubnu se zcela nečekaně na poradu v redakci Našeho Opavska ohlásil přednosta Bajgar se svým zástupcem. Podle tehdejšího šéfredaktora nikdo

netušil proč. „ Řekl jsem Ivo Mludkovi, že mě snad přijeli odvolat, ale ten to bral jen jako vtip. Pak se s ním přednosta Bajgar zavřel v mé kanceláři a nabídl mu šéfredaktorské křeslo.

Překvapený Mludek to odmítl a naopak mu řekl, že pokud mě odvolá, on odejde z redakce

také. Přesto pak Bajgar na poradě oznámil, že mě odvolává. Porada proběhla za zvláštních okolností – účastnila se jí také bývalá sekretářka Záleská, která z redakce odešla už v roce 1990. Byla to pomsta, za kterou tehdy stáli Záleská, Augustin a fotograf Holubek.“ 116

V mezidobí, než odvolání Jiřího Mately bylo formálně naplněno, se část redakce stojící

za Matelou rozhodla o kroku přednosty Bajgara prostřednictvím Našeho Opavska informovat veřejnost, ale noviny byly zcenzurovány přímo dr. Bajgarem za vydatné pomoci Ivana Augustina…117 Matela tento krok vnímal jako zásah do výkonu svých práv a rozhodl se

kontaktovat pražského žurnalistu Martina Komárka. Události se chopila Česká televize i Někteří nejvyšší představitelé okresního úřadu byli bývalými členy KSČ; z KSČ byli většinou vyloučeni po roce 1968. 115 Například když se mělo přísně komerční hledisko uplatnit na provoz sálu minoritského kláštera v Opavě, zjistilo se, že aby si vydělal na svůj provoz, musela by vstupenka na kulturní akci stát okolo 800 Kč, a to za předpokladu obsazení všech 230 míst k sezení. Viz rozhovor s pamětnicí Mgr. Ladislavou Kadaňkovou. Opava 29. 3. 2010. 116 Viz rozhovor s pamětníkem Mgr. Jiřím Matelou. Opava 9. 12. 2009. 117 Viz Mludek, I. - Hrda, P.: Čí je Naše Opavsko? Region, roč. 1, 1992, č. 38, s. 1 - 3 114

51

televize NOVA, které odvysílaly několik spotů. Informovaly v tom duchu, že „ okres Opava

je jako jediný okres v České republice odříznut od pravdy, občané jsou zde opět vedeni

bolševiky.“ Jiří Matela se nikdy nezbavil přesvědčení, že za své jednání byl nějakou dobu poté přednostou Bajgarem systematicky likvidován ve všech oblastech života.118 Odvolání Jiřího Mately z šéfredaktorského postu bylo impulsem k odchodu z redakce Našeho Opavska i pro Ivo Mludka, Jana Horáka a Jiřího Juřenu. Všichni tři podali k 30. dubnu 1991 výpověď

a tato byla přednostou Bajgarem 2. května přijata. Odchod redaktorů

doprovázely tahanice obou stran, a to nejen na stránkách Našeho Opavska, ale dokonce i krajského deníku Moravskoslezský den a deníku Rudé právo. K situaci se podrobně vyjádřily obě protistrany pochopitelně i na stránkách Našeho Opavska ve vydání ze dne 17. května 1991. Ve zmiňovaném čísle se přednosta Bajgar v otvíracím článku zamýšlel nad tím, kam až mohou dojít události, když novináři zahodí etiku novináře a pustí se na cestu za senzacemi a polopravdami. Vyjádřil se také k privatizaci novin, když uvedl, že od ní okresní úřad ustoupil kvůli jejich užitečnosti v mimopolitické správní oblasti. (… ) Přesto můžeme prohlásit, že nebudeme klást žádné překážky tomu, aby v Opavě vznikly další noviny. Naopak, myslíme si, že zdravá konkurence může samotné věci jen prospět.(… )“ V dalších odstavcích se Bajgar vrátil k důvodům odvolání šéfredaktora Mately a svou kritiku sofistikovaně spojil se záležitostmi, jimiž Matela jeho kolegové zdůvodňovali své privatizační záměry. „ Pan Matela se jako vedoucí redaktor nezhostil své úlohy dobře. Naše Opavsko se stalo hlavně novinami města Opavy a blízkého okolí, i když v záhlaví se psalo týdeník okresu Opava.

Ubývalo čtenářů na Hlučínsku a Vítkovsku. J. Matela neprojevoval výraznější zájem o dění

v okrese, zrušil redakční radu (kontrolní orgán vydavatele – pozn. aut.) a omezil vstup publikovaných zpráv na úzký okruh lidí, a to ještě značně subjektivně zabarvený. Sám tedy prováděl třídění (cenzuru?) příspěvků. Sám (Matela – pozn. aut.) asi moc není nakloněn pomáhat okresnímu úřadu v jeho snaze změnit koncepci bývalého ONV na jiný správní úřad,

o čemž svědčí i jeho určitý nezájem o dění na okresním úřadě a dokonce i některé hanlivé a

zkreslující články v Našem Opavsku o špatné práci na okresním úřadě v Opavě“ .119 Přednosta jmenoval i další důvody odvolání Mately – mimo jiné, že zaměstnával jedenáct redaktorů místo obvyklých tří až pěti, užíval pro soukromé účely služebního favorita120, zakrýval nedostatky v hospodaření Našeho Opavska nebo že za více než rok ve funkci nedokázal redakci personálně upravit, ač byl upozorňován, že někteří redaktoři jsou svou politickou 118

Viz rozhovor s pamětníkem Mgr. Jiřím Matelou. Opava 9. 12. 2009. Viz Bajgar, J.: Co se stalo v Našem Opavsku. Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 20, s. 3 120 Černé jízdy Jiřího Mately vyšetřovala policie, která zjistila nesrovnalosti ve výši 369 Kčs (zatímco přednosta Bajgar hovořil o 2 880 Kčs). Následné šetření přestupková komise Úřadu města Opavy zastavila 29. 7. 1991. 119

52

minulostí nebo morálními hodnotami pro redakci problematičtí.121 Dále přednosta Bajgar oznámil, že už byl vypsán konkurz na nového šéfredaktora (podmínkou dva cizí jazyky! – pozn. aut.).122 Celá polovina třetí strany uvedeného vydání Našeho Opavska byla věnována odchodu čtyř redaktorů. Redakční rada se rozhodla zveřejnit čtyři články, jejichž otištění dne 3. 5. 1991 zakázal (cenzuroval) sám přednosta.123 Odvolaný šéfredaktor Jiří Matela se bránil, když prohlásil, že žádný z uvedených důvodů není tím opravdovým pádným důvodem pro jeho odvolání. Týdeník přetiskl i dopis redaktorů přednostu Bajgarovi, který 25. dubna 1991 předal přednostovi osobně zástupce šéfredaktora Ivo Mludek. Podepsaných pět redaktorů Našeho Opavska (pátou byla redaktorka Jiřina Chloubová) v něm protestovalo proti způsobu i samotnému faktu odvolání Jiřího Mately z funkce šéfredaktora a vyjádřilo přesvědčení, že jde o zjevnou snahu vrátit praktickou závislost redakce Našeho Opavska na svém zřizovateli na úroveň před listopadem 1989.124 V redakci řízené redakční radou zůstal Ivan Augustin nebo také fotograf a řidič Tomáš Holubek125, se kterými se v Mludkově a Matelově koncepci privatizace již nepočítalo. „ Naše Opavsko se stává poslušným orgánem Okresního úřadu v Opavě, který je zde stejně bezmyšlenkovitě vychvalován jako před listopadem 1989 tehdejší ONV a OV KSČ Opava, uvedené v hlavičce listu. Kromě okresního úřadu je pak Naše Opavsko tribunou Občanského hnutí, politické síly, která se v době vrcholící krize postavila za dr. Bajgara a ke které má první muž okresu i všichni ti, kteří mu zůstali věrni, v té době nejblíže.“ 126 „ Také u této nové garnitury představitelů politické moci se po etablování ve vlivných politických funkcích dostavily tendence podrobit si tisk k obrazu svému a své pozice posílit. Jenže my jsme nechtěli zavírat oči před neschopností nového vedení okresního úřadu, před jejich nefundovaností. Přestože jsme sami nebyli profesionální žurnalisté, byli jsme erudovanější než oni, svou práci jsme dělali kvalitněji, než oni dělali tu svou. Byli jsme vždy o

121

Cit. J. Bajgara: „ Například jen na p. redaktora Horáka jsme už od konce minulého roku dostali spoustu písemných stížností, které poukazují na jeho morální, odborný a pracovní profil. Všichni se svorně podivují nad tím, že člověka pouze se základním vzděláním, bez maturity, necháváme na tak zodpovědném místě, kde má možnost manipulace s veřejným míněním.“ 122 Viz Bajgar, J.: Co se stalo v Našem Opavsku. Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 20, s. 1 123 Jsou jimi poznámka Jiřího Mately k článku „ Personální změny v Našem Opavsku“ , názor týdne Jiřího Juřeny zpracovaný formou bajky a články „ Bude nová redakce“ a „ Když pravdu, tak celou“ . 124 Viz Mludek, I. – Matela, J.: Bude nová redakce. Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 20, s. 3 125 Tomáš Holubek přišel do redakce Nového Opavska ve druhé polovině 80. let na místo redakčního fotografa a řidiče. Předtím s redakcí spolupracoval jako externí fotograf, byl zaměstnancem Slezského muzea v Opavě. Z redakce Našeho Opavska odešel v roce 1992. Manželka Tomáše Holubka Jarmila začala v Opavě podnikat v oblasti sítotisku a reklamy a Tomáš Holubek se rozhodl ji v jejím podnikání podpořit. 126 Viz Mludek, I. - Hrda, P.: Čí je Naše Opavsko? Region, roč. 1, 1992, č. 38, s. 1 - 3

53

krok před nimi a proto jsme nechtěli sloužit úřadu vedenému člověkem, kterého jsme paradoxně my instalovali do jeho funkce,“ vysvětlil postoj čtyř redaktorů narátor.127 Redaktoři působící v redakci už před rokem 1989 přestáli krizi na jaře roku 1991 na straně svého vydavatele, okresního úřadu. Podle jednoho z nich jejich postoj ovlivnilo zejména lidské hledisko. „ Přednosta Bajgar a další jeho spolupracovníci se vždy chovali slušně a tím byli zranitelní. Neuměli se postavit ranařů m, kteří si nahrávali, nedokázali čelit lidské sprostotě.“ 128 Postoje vedení okresního úřadu redakce považovala za čestné a spravedlivé také ve sporu s Úřadem města Opavy, který byl řízen politickými protivníky z řad ODS a lidové strany. Mezi další fakta svědčící o loajalitě zbytku redakce k novému vedení nejsilnější státní instituce v okrese patří i skutečnost, že největší prostor v novinách dostávali v té době kromě samotného přednosty a jemu nakloněných úředníků okresního úřadu také představitelé těch politických stran, hnutí a institucí, kteří s přednostou Bajgarem sympatizovali a politicky jej podporovali. *** Z pohledu „ vítěze“ , tedy okresního úřadu coby vydavatele týdeníku Naše Opavsko, si odchod čtyř redaktorů (k 31. 5. 1991 – pozn. aut.) vyžádal nemalé úsilí při řízení redakce, kde nebyla obsazena funkce vedoucího pracovníka.129 Jeho práci po půl roku suplovala redakční rada130, v níž se nejvíce angažovali Ing. Vlastimil Kočvara131 jako její předseda, Mgr. Ladislava Kadaňková, vedoucí referátu kultury Okresního úřadu v Opavě, RNDr. František Honka z kanceláře přednosty OkÚ a pedagogové RNDr. Jaroslav Bechný, Mgr. František

127

Viz rozhovor s pamětníkem Janem Horákem. Opava 28. 11. 2009. Viz rozhovor s pamětníkem Tomášem Holubkem. Opava 28. 6. 2010. 129 Viz Augustin, I.: Čtenářům. Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. , s. 1 130 První redakční rada vzešla z jednání politických sil u kulatého stolu jako poradní orgán vedoucího redaktora Jiřího Mately hned po volbách v polovině roku 1990. 24. května 1991 se v tiráži objevuje jméno pozdějšího místopředsedy ODA Mgr. Miroslava Tošera, který byl pověřen řízením obnovené redakční rady. Od 27. května fungovala redakční rada s předsedou Ing. Vlastimilem Kočvarou (do konce listopadu 1991). Pod vedením Vlastimila Kočvary se redakční rada stabilizovala – byla to již třetí redakční rada, tentokrát s pověřením řídit Naše Opavsko. Na začátku prosince 1991 redakční rada ukončila činnost a v tiráži se objevila vydavatelem ustanovená zodpovědná pracovnice OkÚ, vedoucí referátu kultury Mgr. Ladislava Kadaňková. Od ledna 1992 byl řízením redakce pověřen opět Ivan Augustin. 131 Ing. Vlastimil Kočvara (roč. 1936) – vyučený soustružník kovů a absolvent vysoké školy strojního zaměření pracoval v l. 1960-1967 jako vývojový pracovník - projektant důlních strojů v Ústavu důlní mechanizace a v Ústavu uhelného strojírenství, který byl připojen k národnímu podniku Ostroj v Opavě. Odtud pak přešel do školství. Po prověrkách v roce 1972 musel ze školství odejít, od roku 1975 se živil jako zkušební technik ve firmě Ostroj Opava. Po roce 1989 se v Ostroji stal vedoucím útvaru vzdělávání a výchovy, kde působil až do svého odchodu do penze. V roce 1990 se podílel na obnovení Matice slezské. Od května do prosince 1991 působil ve funkci předsedy redakční rady týdeníku Naše Opavsko. Jeden z čelných představitelů českého esperantského hnutí. 128

54

Hodný a Miloš Kačírek132. Předseda redakční rady Vlastimil Kočvara tehdy pracoval v Ostroji. Za socialismu přispíval jako dopisovatel do Nového Opavska a do deníku Práce. „ Někdy v květnu roku 1991 mě telefonicky kontaktoval přednosta okresního úřadu Bajgar, kterého jsem vůbec neznal, abych za ním přišel na okresní úřad. Tam mě požádal, zda bych se neujal řízení redakční rady týdeníku Naše Opavsko. Překvapilo mě, proč zrovna já, a jak na mě vůbec přišel, ale protože mi nikdy nedělalo problém řešit složité záležitosti, nabídku jsem přijal. O Našem Opavsku jsem měl tenkrát informace jen z druhé ruky. Věděl jsem, že z redakce odešli čtyři redaktoři, kteří usilují o to, aby Naše Opavsko zaniklo.“ 133 Následujícího půl roku Vlastimil Kočvara věnoval Našemu Opavsku mnoho ze svého času a energie. Bezprostředně po zahájení činnosti jím řízená redakční rada odsouhlasila, že ponechá ve funkci vedoucího redaktora Ivana Augustina, a vypsala prostřednictvím vydavatele - okresního úřadu - výběrové řízení na kompletní nové obsazení redakce Našeho Opavska, kterého se museli povinně zúčastnit i dosavadní redaktoři, chtěli-li v novinách nadále pracovat. „ Přihlásilo se okolo dvaceti zájemců. Někteří si to ale představovali jak Hurvínek válku. Jedna taková hezká slečna po nás jen koulela očima, co to po ní chceme. Mezi kritéria výběru jsme totiž zařadili vzdělání, hodnotili jsme dosavadní činnost, redaktoři museli vyplnit test všeobecných znalostí a zpracovat reportáž.“ 134 Z konkurzního řízení vzešel nový osmičlenný redaktorský tým, ve kterém zbyli jen dva členové původní redakce – Ivan Augustin a Jiřina Chloubová, nepočítaje v to řidiče a fotografa Tomáše Holubka. Vypadli Petr Homola a Drahuše Zbořilová. „ Konkurz byl šaškárna, Augustin se ho třeba vůbec neúčastnil a kolegyně Drahuše Zbořilová už dopředu věděla, že zůstane s trojčaty doma. Výsledky konkurzu byly známy už někdy na začátku července. My se ale dozvěděli, že noví lidé si užijí prázdnin a do práce přijdou až v září. Nikdo z vedení okresního úřadu nebo z redakční rady už nepřemýšlel nad tím, kdo do těch novin bude psát o prázdninách. V redakci jsme totiž zůstali jen dva redaktoři – Ivan Augustin a já, a fotograf a řidič Tomáš Holubek. I přes vzájemně špatnou komunikaci s Augustinem jsme dokázali udělat spoustu materiálů a noviny na trhu udržet. Obrovskou zásluhu na tom měl Tomáš Holubek, který mě vozil po okrese a fotil. Během jedné cesty jsme udělali třeba tři reportáže. Shon odlehčil můj styl psaní. Potřebovala jsem objem, tak jsem do článků zakomponovávala tok myšlenek lidí i svých 132

Miloš Kačírek (1935-2007) – rodák z Tasova se po studiích v Brně a Olomouci přestěhoval do Opavy. Zasloužil se o rozvoj výtvarného školství v Opavě. Pořádal výtvarné soutěže, v roce 1967 byl zakládajícím členem skupiny X. Byl autorem linorytů, papírorytů (tuto techniku sám objevil), ilustroval knížky. Vychoval mnoho žáků, kteří se k němu dodnes hlásí jako ke svému učiteli. Dlouhá léta působil jako ředitel Lidové školy umění (později Základní umělecké školy) v Opavě. Laureát Ceny Petra Bezruče. 133 Viz rozhovor s pamětníkem Ing. Vlastimilem Kočvarou. Opava 22. 4. 2010. 134 Viz tamtéž.

55

vlastních. Přesto to bylo často svěží čtení,“ vzpomněla jedna z narátorek na letní měsíce roku 1991.135 V sídle redakce na Olbrichově 13 se každý týden po vydání novin scházela redakční

rada. Redaktoři zváni nebyli, jen výjimečně, když se řešilo něco závažného. Redakční rada se nejprve vrátila k aktuálnímu vydání týdeníku a zhodnotila, co se povedlo a co ne. Pak se

zabývala příštím číslem, zhlédla některé dopředu připravené materiály a dohodla se na obsahu

dalšího čísla. Členové redakční rady sami nic nepsali, spíše vyhledávali informátory, kteří by mohli do novin přispět zajímavým článkem nebo alespoň poskytnout informace. „ Byl jsem

funkcionářem Matice slezské a cítil jsem se rodilým Slezákem. Nezapírám, že jsem zatížený lokálním patriotismem, záleželo mi na tom, aby se obnovilo Slezsko, a tak jsem se snažil prosadit, aby v každém čísle Našeho Opavska byla Slezsku věnována alespoň zpráva, když už ne pravidelná rubrika. V první řadě jsem ale z novin vyrazil články Petra Dybowicze. Psal o černých pomnících v Opavě. Zjistil jsem tenkrát, že sám má kolem svého domu nepořádek a topí kaly. Když si přišel na redakční radu stěžovat, dostali jsme se do konfliktu. Pan Bechný se mu snažil oponovat, ale Dybowicz se na něho obořil a sprostě mu vynadal. To mě naštvalo a tak jsem Dybowicze z jednání vyhodil. Cokoli pak poslal, jsem mu škrtal. Možná to byla cenzura, ale takhle se člověk přece nemůže chovat,“ přiznal narátor.136 Další vývoj v Našem Opavsku pozorně sledovali redaktoři nově založeného týdeníku

Region (13. 6. 1991 vyšlo nulté číslo konkurenčního týdeníku Region - více v kapitole 4.

Region), kteří čtenáře upozornili, že redakční rada přisluhuje okresnímu úřadu.137 „ Byla to pravda, přisluhovali jsme, o okresním úřadu jsme nepsali nic negativního. Bral jsem to tak, že noviny vydává okres, a tedy že mají určitý vztah k vydavateli, který je platí. Chápal jsem ale také to, že Region vznikl na zelené louce a aby získal klientelu, musel někoho čas od času zkritizovat,“ uvedl Kočvara. Podle něj byla redakční rada ve svých rozhodnutích zajedno, její členové si lidsky rozuměli. „ Atmosféra byla dobrá, nikdo nám nezasahoval do práce. Dvakrát

třikrát jsem byl u přednosty Bajgara, který byl s kvalitou novin spokojen, přestože byly prodělečné. Já jsem žádné měřítko kvality neměl. Vadily mi pouze diskutabilní problémy, když se psaly věci, které nebylo možné prokázat.“ 138 Po celý půlrok svého působení pracovala redakční rada zadarmo. Kočvara klade jím vedené redakční radě za největší zásluhu, že stabilizovala redakci a dovedla týdeník k privatizaci. Za svůj přínos pak považuje, že dokázal pacifikovat rozpory mezi Regionem a 135

Viz rozhovor s pamětnicí Jiřinou Chloubovou. Opava 20. 5. 2010. Viz rozhovor s pamětníkem Ing. Vlastimilem Kočvarou. Opava 22. 4. 2010. 137 Viz Mludek, I.: Názor. Region, roč. I, 1991, č. 25, s. 1 138 Viz rozhovor s pamětníkem Ing. Vlastimilem Kočvarou. Opava 22. 4. 2010. 136

56

Naším Opavskem. Role „ zachránce“ Našeho Opavska mu ale velmi narušila soukromí. Kromě toho, že byl Regionem jako předseda redakční rady konkurenčního tisku a současně jako bývalý spolupracovník Státní bezpečnosti zmiňován v souvislosti s lustračním zákonem139, rozešel se s ním ve zlém dobrý kamarád – esperantista, který byl současně kamarádem Jiřího Mately. „ Tenkrát mi vyčetl, že dělám vše pro udržení Našeho Opavska, zatímco Matela ho chce spolu s ostatními zakládajícími redaktory Regionu potopit,“ prozradil Kočvara, který redakční radu rozpustil dnem vyhodnocení návrhů na privatizaci novin. „ Dostal jsem od přednosty děkovný dopis a tím to skončilo.“

140

Události okolo odchodu čtyř redaktorů zvedly až dvojnásobně počet čtenářských reakcí. I přes vznik konkurence měla redakce Našeho Opavska v opavském okrese do konce roku 1991 takřka monopolní postavení. K tomu přispěla nově na stránkách týdeníku zakotvená publicistika, převážně reportáže. Autorkami byly studentka pražské fakulty žurnalistiky Ivana Šuláková141 a Milena Křístková142, které spolu s Miroslavem Pospíšilem143 (sport) doplnily oslabenou redakci. Předseda redakční rady Ing. Vlastimil Kočvara si byl vědom vážnosti souboje s nově vzniklou konkurencí: „ Doufáme (společně s redakční radou – pozn. aut.), že se zvýší zájem o naše noviny v celém okrese, ale také že podnítíme obce a města okresu k lepší spolupráci s redakcí a tím i ke zlepšení informativního obsahu našich novin.“ 144 Vývoj ve společnosti ale Našemu Opavsku nic neusnadnil, naopak. Měnila se situace na trhu, když stále naléhavěji vyvstávala potřeba jiného systému financování okresního tisku Viz Mludek, I.: Zeptali jsme se… Region, roč. I, 1991, č. 16, s. 1 Viz rozhovor s pamětníkem Ing. Vlastimilem Kočvarou. Opava 22. 4. 2010. 141 Mgr. Ivana Šuláková (roč. 1968), při zaměstnání vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, diplomovou práci napsala na téma "Vývoj tisku v opavském Slezsku v období 1945 až po současnost" (rok 1994 – pozn. aut.). Po odchodu z redakce Našeho Opavska působila jako redaktorka a posléze šéfredaktorka rádia Hellax, poté jako ředitelka rádia Attack! a jako ředitelka moravskoslezské pobočky rozhlasové stanice Evropa 2. V roce 2000 nastoupila jako ekonomická redaktorka do Českého rozhlasu v Ostravě, kde pracuje doposud jako vedoucí redakce zpravodajství a publicistiky. Současně je odbornou asistentkou na katedře ekonomické žurnalistiky EkF VŠB-TU v Ostravě. V roce 2004 byla zvolena předsedkyní Regionálního sdružení Syndikátu novinářů ČR v Ostravě a od roku 2008 je rovněž místopředsedkyní Syndikátu novinářů ČR. V rámci své specializace se zaměřuje především na etické problémy a profesionalizaci regionální žurnalistiky. Studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v doktorském studijním programu (PhD.) 142 Mgr. Milena Křístková (roč. 1946), původním povoláním učitelka, v redakci Našeho Opavska, kam přišla v roce 1991 z krajského deníku Nová svoboda, dlouho nepobyla. V září 1994 odešla do deníku Moravskoslezský den, kde měla na starosti spádovou oblast Opavsko a Hlučínsko. Po sloučení deníku Svoboda a deníku Moravskoslezský den v roce 2001 se stala redaktorkou Moravskoslezského a později Opavského a hlučínského Deníku. Po odchodu do důchodu v roce 2007 přispívala pod pseudonymem do týdeníku Listy moravskoslezské a po jejich krachu zahájila spolupráci s novým týdeníkem Region Opavsko. 143 Miroslav Pospíšil (roč. 1967) začínal v Našem Opavsku v roce 1991, v listopadu 1993 přešel na místo sportovního redaktora Moravskoslezského dne. Dále působil v kravařském Běšedniku, Hlučínských novinách či podnikových časopisech MSA Dolní Benešov, BRANO Group. V l. 2002 – 2005 redakčně připravoval měsíčník Hláska – informační zpravodaj města Opavy. 144 Viz Augustin, I.: Slovo ke čtenářům. Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 22, str. 5 139 140

57

za spolupráce soukromé firmy. Konkurenční Region začal vycházet o den dříve než Naše Opavsko, ve čtvrtek, a čtenáře lákal sloganem: „ Nyní si můžete vybrat!“ Redakce Našeho Opavska přesto jeho vznik, alespoň slovy Jiřiny Chloubové145, vítala. Ne už tak ostatní. Fotograf Tomáš Holubek se ohradil proti otištění své fotografie na stránkách Regionu a Ivana Šuláková uváděla na pravou míru článek Regionu o společnosti Kabel plus. Region přitom přirovnala ke Špíglu, což byl v té době vycházející deník s ne zcela seriózním renomé.146 Mezi redakcemi obou konkurenčních týdeníků to jiskřilo. Budoucnost týdeníku Naše Opavsko zhodnotil vedoucí redaktor Ivan Augustin na konci roku 1991 navzdory všem problémům a nově vzniklé konkurenci optimisticky. „ (...)Přes mnohé, co vydavatel pro rozvoj Našeho Opavska v letošním roce vykonal, zůstává rozhodnutí o perspektivách týdeníku na něm. Podařilo se mu již sestavit novou redakci, která, jak minulé měsíce ukázaly, je schopna stát se pokračovatelkou započaté práce. Má do budoucna rovněž nejeden plán – chtěla by postupně přejít na 16stránkový obsah, dále rozšířit rubriku inzerce, týdeník inovovat novým řešením jeho formy, což s sebou přináší přechod na novou technologii výroby fotosazbou, nevzdává se myšlenky pomoci Matici slezské při vydávání Slezského hlasu, který by v počátcích mohl vycházet čtvrtletně či alespoň pololetně jako čtyřstránková příloha Našeho Opavska, a tak by se dalo pokračovat. Tyto záměry již byly dílčím způsobem v redakční radě konzultovány a ovlivnily také rozhodnutí upravit od počátku příštího roku cenu týdeníku na 2,50 Kčs za výtisk. (… ) Při zachování charakteru listu, přinášejícího obsažné zpravodajství ze všech oblastí společenského života Opavska možná nějaký ten čtenář řady předplatitelů týdeníku ještě rozšíří. Bude naší snahou i jeho uspokojit; vítáme návrhy na obohacení obsahu, jsme vděčni za každou dobře míněnou připomínku.“ 147 V září 1991 vyšli po vzoru konkurenčního Regionu poprvé do ulic města Opavy kameloti, kteří nabídli Naše Opavsko kolemjdoucím. Ve světě běžný trend byl v té době v tuzemsku naprostou novinkou. Možnost drobného přivýdělku přivítali školáci, studenti i důchodci. Tato forma prodeje přispěla k nárůstu prodaného nákladu novin. V říjnu 1991 si Naše Opavsko všimlo zániku proslulého Opavského kulturního zpravodaje, který vycházel od roku 1977. Distribuce periodického tisku se dotýkala malá privatizace prodejních stánků PNS, která představovala citlivý zásah do distribuční sítě novinových a časopiseckých titulů. Malé privatizaci věnovalo Naše Opavsko prostor Viz Chloubová, J.: Vítej, Regione! Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 25, s. 5. Jiřina Chloubová měla možnost do redakce Regionu přejít společně se jmenovanými čtyřmi redaktory. Rozhodla se však zůstat v Našem Opavsku. Viz. rozhovor s pamětnicí Jiřinou Chloubovou. Opava 20. 5. 2010. 146 Viz Šuláková, I.: Chtěli mít trhák. Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 38, s. 5 147 Viz Augustin, I.: Čtenářům. Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 49 , s. 1 145

58

pravidelně. Jednak formou přehledu chystaných a probíhajících dražeb, jednak se vracelo k výsledkům některých dražeb, psalo o nových majitelích zprivatizovaných provozoven a také si všímalo privatizačních úspěchů nomenklaturních kádrů předcházejícího režimu. O dynamice doby, bohaté na zásadní události, vypovídá i forma a rozsah informace o vraždě osmileté školačky z Vítkova. Událost, která by o pár let později zaujala nejatraktivnější místo na titulní straně novin, se objevila na podvalu třetí strany v rozsahu jednoho sloupce jako zcela okrajová zpráva s titulkem „ Policie zadržela vraha“ (Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 39, s. 3). V listopadu 1991 vyšlo první číslo studentského časopisu Filozofické fakulty Slezské univerzity BEZNOH. Ve stati o literárněvědné konferenci Bezručovy Opavy přisoudil autor Libor Pavera Našemu Opavsku roli týdeníku neznalého a oslavujícího normalizační tendence, protože Ivan Augustin v článku „ Co dál s Bezručovou Opavou“ (Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 49 a 50, s. 8) otištěném v Našem Opavsku kritizoval Slezskou univerzitu za její nulový podíl na programu Bezručovy Opavy. V silvestrovském vydání Našeho Opavska věnoval Ivan Augustin pozornost posledním metérům – pracovníkům horké sazby.148 Od 1. 1. 1992 totiž Naše Opavsko přešlo celé na fotosazbu. *** Záměry vydavatele se snažila od ledna 1992 plnit nová redakce Našeho Opavska, kterou posílila Jitka Hrušková149. Redakce pracovala ve složení vedoucí redaktor Ivan Augustin, Jiřina Chloubová, Milena Křístková, Ivana Šuláková, Jitka Hrušková, sportovní redaktor Miroslav Pospíšil a redakční fotograf a řidič Tomáš Holubek. Na dlouhodobě neobsazené místo technického redaktora později nastoupil absolvent opavského gymnázia Karel Balcar (roč. 1970). Redakce se do experimentů příliš nepouštěla, a tak fotosazbou lámané stránky vypadaly téměř identicky jako v časech horké sazby. Týdeník byl ovšem díky rozšířenému šestnáctistránkovému rozsahu bohatší na informace než kdykoli předtím. Prakticky celá první složka (osm stran) byla věnována zpravodajsky komponovaným informacím z okresu, kulturní a vlastivědné oblasti. Plošná inzerce se rozšířila spolu Viz Augustin, I.: Udržet vysokou kulturu sazečské profese. Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 51-52, s. 8 Jitka Hrušková (roč. 1948), před příchodem do redakce Našeho Opavska (1.1. 1992) byla zaměstnána jako odborná pracovnice Městského domu kultury Petra Bezruče. V Našem Opavsku pracovala do září 1994, poté zamířila do nově zřízené opavské redakce krajského deníku Svoboda, kde působila jako redaktorka pro Opavsko a Hlučínsko. Po sloučení deníku Svoboda s deníkem Moravskoslezský den a vytvoření Moravskoslezského Deníku v roce 2001 přešla do jeho opavské redakce. Od roku 2004 pracuje jako redaktorka Opavského a hlučínského Deníku. 148 149

59

s řádkovou inzercí na čtyři strany, pro Naše Opavsko ji zajišťovala služba Inzert Profit. Mínusem byla katastrofální kvalita otištěných fotografií, knihtisková rotačka z Ostravy už měla nejlepší léta dávno za sebou. Noví členové redakce psali jinak než jejich předchůdci, zejména Ivana Šuláková přicházela s netradičními postupy, když například do článků komponovala svou osobu nebo celý redakční tým a zpráva v jejím podání obsahovala subjektivní hodnocení autorky. Tato forma nebyla příliš vzdálená ani Jitce Hruškové. Redakce věnovala hlubší pozornost divadelním představením Slezského divadla, objevily se první recenze, své fotografie nabízel k otištění divadelní fotograf Jiří Kristián, který tak velmi přispěl k lepšícímu se povědomí kulturní veřejnosti o rostoucí umělecké úrovni zdejšího souboru. Jestliže v roce 1991 se čtenářská veřejnost nejvíce zaobírala kauzou odchodu čtyř redaktorů z redakce Našeho Opavska, v roce 1992 se výrazná polemika odehrála okolo poměrů na Slezské univerzitě v Opavě. Naše Opavsko se stalo platformou skupiny lidí, která se začala vymezovat proti Slezské univerzitě a děkanovi filozofické fakulty. V rubrice Vaše názory… se objevily útočné dopisy, které jednoho z pedagogů Slezské univerzity dokonce obvinily ze spolupráce se Státní bezpečností. Proti těmto textům se na stránkách Regionu ohradily osobnosti v čele s primátorem Opavy Jiřím Staňkem, pedagogy Slezské univerzity, politiky a dalšími osobnostmi.150 Ve svém prohlášení takové počínání zásadně odmítli. Redaktorům Regionu se poté podařilo vypátrat, že autorem jednoho z útočných dopisů otištěných v Našem Opavsku je muž, který byl již sedm let po smrti, „ ačkoliv se po zveřejnění svého nactiutrhačného článku stihl ještě vlastnoručně omluvit. (… ) V demokratickém světě má zjištění podobných skandálních skutečností ve fungování státní správy za následek okamžité odvolání odpovědných činitelů – v tomto případě vedení Našeho Opavska – z funkcí. Pokud se tak nestalo, je zřejmé, že se vše děje s podporou okresního úřadu. Jenže – je to tak nové zjištění?“ 151 Skandální odhalení Regionu zřejmě také přispělo k rozhodnutí přednosty okresního úřadu týdeník Naše Opavsko privatizovat. 3.3 Privatizace Našeho Opavska vydavatelstvím Optys Jaroslava Krále Z pohledu budoucnosti Našeho Opavska představoval rok 1992 přelomový rok. Vedoucí redaktor Ivan Augustin zpracoval 16. ledna 1992 komentář, ve kterém se podrobně vyjádřil ke krokům, jež považoval za nutné, aby vydavatel v roce 1992 učinil. „ Redakce Viz Mludek, I.: Není to pravda. Region, roč. 1, 1992, č. 14, s. 1 a Lička, D.: Cílená kampaň. Region, roč. 1, 1992, č. 16, s. 1, 3 151 Viz Mludek, I.: Komentář. Region, roč. 1, 1992, č. 16, s. 3 150

60

prošla v minulém roce skutečně bouřlivým vývojem a nebylo v jejích silách, jakož ani v silách vydavatele zabezpečit chod pracoviště tak, aby se dal charakterizovat jako plně konsolidovaný. Takového stavu bude ovšem nutno záhy dosáhnout, má-li okresní týdeník uspět v sílicím konkurenčním prostředí s jinými tituly, uchovat si svou tvář jakéhosi podrobného regionálního zpravodaje a komentátora a samozřejmě vykazovat také dobré ekonomické výsledky.“ Za základní formy budoucího vydávání novin na Opavsku Augustin považoval vedle cesty, kterou zvolil Region („ k zatímním vydavatelům okresních novin musí přistoupit spoluvydavatelé, kterým v budoucnosti bude role vydavatelů patřit výhradně“ ), vytvoření regionálního vydavatelského sdružení a navrhl transformaci okresního tisku. V první řadě uvažoval o spolupráci s Úřadem města Opavy při vydávání přílohy Našeho Opavska v podobě obnoveného Zacpalova Opavského týdeníku152, popřípadě navrhoval vydávat za finanční participace několika úřadů či institucí na úrovni regionu v souladu se záměrem Matice slezské přílohu Slezský hlas. Dále vyzval přednostu okresního úřadu k privatizaci vydavatelské činnosti. Navrhoval spojení vydavatelské činnosti s podnikáním tiskárny Optys print s.p., s čímž podle něj korespondovala skutečnost, že Optys print se již před časem stal také nakladatelstvím a vydavatelstvím. Odmítl však zatím úvahy o soběstačnosti regionálního tisku a vyzval vydavatele k řešení tohoto kardinálního problému.153 S pomocí redakční rady vedené Vlastimilem Kočvarou se přednosta Bajgar už na podzim roku 1991 chystal k privatizaci týdeníku Naše Opavsko, avšak o této skutečnosti, jak uvedl týdeník Region, nebyla veřejnost spravena. S výjimkou úřední desky to nikde nebylo oficiálně sděleno ani inzerováno. Přesto o koupi Našeho Opavska projevili zájem čtyři žadatelé – vedení a.s. Moravskoslezský den, agentura J. Kuly vydávající časopis Felix (později Fénix), státní podnik Optys print v čele s ředitelem Jaroslavem Králem154 a stávající redakce Našeho Opavska s výjimkou I. Augustina (Miroslav Pospíšil, Ivana Šuláková, Jitka 152

Jan Zacpal – opavský novinář a zakladatel Matice opavské (1877), který v letech 1870 - 1880 vydával na Opavsku první česky psané noviny - Opavský týdeník. 153 Viz Augustin, I.: Komentář k předloženému návrhu rozpočtu redakce Našeho Opavska na rok 1992. Opava 1992. 154 Jaroslav Král (roč. 1955) – Vyučený tiskař a člen KSČ pracoval před rokem 1989 v opavské provozovně n.p. Moravské tiskařské závody. V l. 1988-1989 jako dispečer výroby zastupoval dlouhodobě nemocného vedoucího tiskárny Vladimíra Malíka. V listopadu 1991 spolu s tiskařem Ivanem Svakem a zaměstnancem Braneckých železáren Janem Víchou založili společnost Optys s.r.o., která provozovnu pod názvem Optys print s.p. v roce 1992 zprivatizovala za 10 mil. Kčs (Optys print byl po Škodě Auto a Rakoně po roce 1989 první českou společností privatizovanou ve velké privatizaci. Byl zprivatizován rozhodnutím ministerstva průmyslu ČR ze dne 27. 3. 1990. Škoda Auto a Rakona byly privatizovány přímým prodejem vládou. Prodej s.p. Optys print realizoval Fond národního majetku ještě pod duálním vedením Jana Prince a Vladislava Malého. Později se stal předsedou Fondu národního majetku Tomáš Ježek). Do 29. srpna 1996 byl Král jednatelem a společníkem Optys s.r.o., od r. 1993 do r. 1997 také jediným jednatelem a společníkem nakladatelství a vydavatelství Optysnoviny s.r.o.

61

Hrušková, Milena Křístková a Jiřina Chloubová). Augustin byl dohodnut s Králem a věděl, že podpoří-li u přednosty a jeho zástupkyně privatizační projekt firmy Optys print, stane se šéfredaktorem zprivatizovaného listu. „ Privatizační projekt redakce nebyl životaschopný. Už tenkrát jsem moc nedoufala, že projde. Spočíval v tom, že dáme dohromady nějaké peníze – nikdo z nás ale nebyl bohatý. Z těch ostatních se nám nejvíce líbil projekt tiskárny Optys. Je ale pravda, že osobě vydavatele Jaroslava Krále redakce nebyla příliš nakloněna. Moc o naší práci nevěděl,“ vzpomněla jedna z narátorek na privatizaci týdeníku Naše Opavsko.155 „ Králův privatizační návrh se redakční radě líbil ze všech čtyř nejvíce. Předložila jej přednostu Bajgarovi jako nejlepší. Král se mimo jiné zaručil, že půl roku neudělá v redakci žádnou změnu. Protože nově postavená redakce byla dílem redakční rady, ta měla zájem na tom, aby redakce v tomto složení ještě aspoň půl roku pokračovala,“ vysvětlil narátor doporučení redakční rady předat titul Naše Opavsko Jaroslavu Královi.156 Výsledkem bylo rozhodnutí tehdejší vedoucí referátu kultury OkÚ a později zástupkyně přednosty Mgr. Ladislavy Kadaňkové (po konzultaci s přednostou Bajgarem) převést vydavatelská práva k týdeníku Naše Opavsko na soukromou firmu Optys, s.r.o.157 Jaroslav Král se přitom zavázal dodržet podmínku okresního úřadu zaměstnat všechny členy redakce a zachovat kulturněspolečenskou tvář listu.158 Okresní úřad, jehož někteří představitelé měli osobní vazby na některé členy redakce, předpokládal, že mu za těchto okolností zůstane redakce Našeho Opavska v čele s Ivanem Augustinem nadále příznivě nakloněna. „ Přestože v tomto období vzbudilo u veřejnosti rozhodnutí Okresního úřadu v Opavě o novém vydavateli velkou nevoli díky veřejně známému obchodně i politicky zainteresovanému propojení ředitele firmy Optys print a přednosty Okresního úřadu v Opavě, lze tuto vydavatelskou změnu považovat z historického hlediska za nejlogičtější.“ 159 *** Naše Opavsko, definitivně s Ivanem Augustinem zpátky ve funkci šéfredaktora a na šestnácti stranách, vyšlo 5. června 1992 poprvé jako soukromý list, s podtitulem v hlavičce – týdeník okresu Opava. „ Bezúplatný převod zavedeného listu na nového vydavatele znamenal také převedení veškeré předplatitelské sítě, která při tehdejším hrubém nákladu 13 tisíc

155

Viz rozhovor s pamětnicí Jiřinou Chloubovou. Opava 20. 5. 2010. Viz rozhovor s pamětníkem Ing. Vlastimilem Kočvarou. Opava 22. 4. 2010. 157 Společnost Optys s.r.o. mezitím zprivatizovala Optys print s.p. 158 Viz Mludek, I. - Hrda, P.: Čí je Naše Opavsko? Region, roč. 1, 1992, č. 38, s. 1 - 3 159 Viz Šuláková, I.: Vývoj tisku v opavském Slezsku v období 1945 až po současnost. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha 1994, s. 48 156

62

výtisků týdně představovala asi osm tisíc odběratelů v domácnostech, úřadech a firmách“ 160. Prodejnost Našeho Opavska se však v následujících letech rychle snižovala.

První číslo zprivatizovaného týdeníku Naše Opavsko ze dne 5. června 1992 se na celé

první straně zabývalo otázkou převodu vydavatelských práv z okresního úřadu na firmu

Optys, s.r.o. Tři články – otvírák, rozhovor s Jaroslavem Králem a úvaha, snad i úvodník „ Na

cestě od myšlenky k činům“ napsal Ivan Augustin. Otvírák začal Ivan Augustin přímou řečí

přednosty Bajgara. „ V minulých měsících jsem několikrát veřejně prohlásil, že noviny okresnímu úřadu jaksi nesluší. (… ) Proto se po zralé úvaze rozhodl vzdát se jejich

vydávání.“ 161 Ředitel firmy Optys Jaroslav Král popsal předání titulu do soukromých rukou jako svobodný akt: „ Od samotného přednosty Bajgara jsem při předání novin necítil žádný tlak. Privatizaci novin pojal humánně. Neměl žádný zájem na tom, aby se o něm psalo v pozitivním světle a nekladl si ani žádné jiné politické podmínky.“ 162

Ivan Augustin dále v prvním čísle privátního Našeho Opavska napsal163: „ Tiskárna a

vydavatelství Optys vzalo na sebe věru obtížný úkol, když se před časem přihlásilo k naplňování široké osvětové role a hodilo tak rukavici všem, kdo se na jejím uplatňování na Opavsku podíleli. Podaří se přetavit myšlenku v činy?“ 164 Jaroslav Král dále informoval veřejnost o dalších aktivitách Optys s.r.o., mezi které

patřila vydavatelská činnost. „ (… ) Naším prvořadým cílem je sloužit potřebám regionu. Vydali jsme Smějovy Pletky, připravujeme nové vydání Zukalových Pamětí opavských po 80

letech. V těchto i dalších souvislostech chápeme roli Našeho Opavska ve smyslu zvěstovatele všech dalších edičních i kulturně osvětových činů naší firmy. Jeho postavení vidíme v širších rovinách – při zachování dosavadního zpravodajského charakteru listu a obsažnosti kulturní a vlastivědné rubriky uvažujeme o dalším obohacení jeho náplně. (… ) Redakci posuzujeme jako samostatnou organizační jednotku, vztahy nadřízenosti a podřízenosti odmítáme. Rozhodující pro hodnocení redakce bude kritérium čtenářské úspěšnosti listu. Chci však podotknout, že prostředkem k dosažení tohoto cíle by neměla být v žádném případě přílišná komercionalizace titulu. Naše firma totiž na hospodářských výsledcích vydávání okresních

160

Viz Šuláková, I.: Vývoj tisku v opavském Slezsku v období 1945 až po současnost. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha 1994, s. 48 161 Viz Augustin, I.: Dát prostor pro zrod nového. Naše Opavsko, roč. III, 1992, č. 23, s. 1 162 Viz rozhovor s pamětníkem Jaroslavem Králem. Branka u Opavy 31. 12. 2009. 163 Konkurenční Region Augustinova slova jako vystřižená z proletářské literatury citoval pod ironickým titulkem „ Tavba Našeho Opavska“ . Viz. Mludek, I.: Tavba Našeho Opavska. Region, roč. 1, 1992, č. 24, s. 1 164 Viz Augustin, I.: Dát prostor pro zrod nového. Naše Opavsko, roč. III, 1992, č. 23, s. 1

63

novin není závislá. (… ) Nechceme v žádném případě prohospodařit důvěru, jež nám byla okresním úřadem jako naším předchůdcem v postavení vydavatele dána.165“ Partnerská hegemonie vydavatele a šéfredaktora netrvala dlouho, přestože pod

vedením Ivana Augustina zájem čtenářů o Naše Opavsko neupadal. Přes Augustinovy

úspěchy Jaroslav Král svého šéfredaktora nečekaně 1. září 1992 odvolal z funkce a řízení

redakce nabídl Karlu Kovalčíkovi, předlistopadovému redaktoru týdeníku OV KSČ a Rady ONV Bruntál VPŘED. Do redakce přišel také místopředseda opavského místního sdružení ODS David Lička, který si přinesl několikaměsíční zkušenosti z Regionu. Proti odvolání Augustina se ohradila celá redakce kromě Ličky. V prohlášení redakčního kolektivu z 9. září 1992 bylo uvedeno, že „ po uplynutí tříměsíční doby (… ) lze jednoznačně konstatovat, že nový vydavatel svou roli naprosto nezvládl a postupně stále více prosazoval postoje svému novinovému titulu zcela nepřátelské. Rostoucí napětí mezi ním a redakcí vyvrcholilo v závěru srpna pokusem zbavit se okamžitým zrušením pracovního poměru ve zkušební době celé redakce. Když se tento pokus nezdařil, obdržel šéfredaktor právně neplatnou výpověď . (… ) Jeho jméno bylo bezdůvodně vypuštěno z tiráže.“ 166 Své prohlášení redaktoři zaslali politickým stranám a hnutím opavského okresu a dokonce zvažovali stávku. „ Propuštění Ivana Augustina bylo jednoznačně nezákonné, ostatně rozhodl o tom i následný soud, který potvrdil neoprávněnost výpovědi v občanskoprávním řízení, které se táhlo prakticky dva roky. Přestože Ivan Augustin byl do určité míry brzdou v komunikaci mezi novým majitelem a redakcí Našeho Opavska, byla výpověď špatnou manažerskou volbou nového majitele. Ten mohl samozřejmě zvolit jiné zákonné mechanismy, jak si vybrat nové vedení redakce a současně neporušovat platné zákony,“ vysvětlila postoj redakce jedna z pamětnic tehdejších událostí.167 Redakce zvažovala, že 10. září 1992 vstoupí do stávky, ale po konzultaci s právníkem od svého rozhodnutí odstoupila, protože by stávka byla nezákonná. Alespoň takový výklad podal Jaroslav Král, který až do 6. listopadu figuroval v tiráži novin („ Redakci řídí Jaroslav Král“ ).168 11. září 1992 vyšlo Naše Opavsko pouze na osmi stranách, neboť nikdo nepřevzal od redaktorů připravené rukopisy.169 Davidu Ličkovi, kterého tímto úkonem Král pověřil, redakce nedůvěřovala. Osmistránkové vydání obsahovalo i Královo vysvětlení, proč propustil šéfredaktora Augustina. Důvodem byly zásadní rozdíly v pohledu na plnění funkce novin. Viz Augustin, I.: Je pro nás základním titulem. Naše Opavsko, roč. III, 1992, č. 23, s. 1 Viz Mludek, I., Hrda, P.: Čí je Naše Opavsko? Region, roč. I, 1992, č. 38, s. 3 167 Viz rozhovor s pamětnicí Ivanou Šulákovou. Opava 15. prosince 2009. 168 Viz Král, J.: Vysvětlení vydavatele. Naše Opavsko, roč. III, 1992, č. 37, s. 1 169 Kromě sportu jsou v Našem Opavsku z 11. září 1992 pouze tři textové strany, zcela chybějí fotografie, v tiráži byl J. Král uveden jako pověřený řízením redakce. 165 166

64

Karel Kovalčík, kterému Král nabídl funkci šéfredaktora Našeho Opavska, se v redakci objevil pouze na deset minut. Jen co se seznámil se situací, na Královu nabídku rezignoval. Bývalému šéfredaktorovi I. Augustinovi ředitel Král zakázal vstup do tiskárny.170 Kroky Jaroslava Krále považovalo mnoho lidí z okruhu předchozího vydavatele za podraz. „ Když Král už po třech měsících svůj slib porušil a propustil Augustina, velice mě tím naštval. Také jsem mu to řekl. Byl jsem velmi zlý, že to tak dopadlo, a dál jsem se už o Naše Opavsko nezajímal,“ uvedl expředseda rozpuštěné redakční rady.171 Nad budoucností Našeho Opavska se v čase Augustinova propuštění zamýšleli redaktoři Regionu. „ (… ) Redakce Našeho Opavska je opět v rozkladu, jako tomu bylo po listopadu 1989 již několikrát. Dá se ovšem předpokládat, že po uklidnění situace v redakci, ať již k němu dojde jakkoli, je na delší dobu zaručena nová, tentokráte pravicová orientace Našeho Opavska, listu, který jde z rukou do rukou podle momentální politické situace, a to bez vlivu redakce, ať je její složení jakékoliv.(… )“ . Vinu za veletoče v orientaci týdeníku a v osudech jeho redakce Region přisoudil nejen úředníkům okresního úřadu, kteří si potřebovali zachovat vliv prostřednictvím svých novin, ale i představitelům ODS, „ kteří se nerozpakovali ze stejného důvodu hrát stejné zákulisní hry jako jimi kritizovaní protivníci. Všichni se přitom pokrytecky ohánějí podporou nezávislého tisku, hrdě inzerovanou ve volebních programech. Potíž je ovšem v tom, že nezávislý tisk funguje jako hlídací pes demokracie, a proto někdy musí informovat své čtenáře jinak, než by si to ta která politická strana přála. A to si již mnozí politici přes proklamovanou podporu svobodného tisku přejí méně. A redakce Našeho Opavska? Na té nezáleží, po volbách už možná bude jiná… “ 172 Ačkoli redaktoři Našeho Opavska stáli za I. Augustinem jednotně a v zákrytu, zcela určitě tomu tak nebylo. Král u někoho cítil když ne podporu, tak určitě aspoň loajalitu. Své pocity zkonkretizoval v srpnu 1994, kdy redakci Našeho Opavska obměnil dalším radikálním řezem. Loajální zůstali, ti ostatní museli odejít, zejména ti, kteří nestihli odejít sami. Pro Jaroslava Krále bylo toto období jedním z nejúspěšnějších v jeho kariéře. Od záměru privatizovat tiskárnu a společně s ní i týdeník Naše Opavsko dokázal přejít k nejednoduché realizaci. Jako vydavatel měl i své představy o tom, co mu vlastnictví okresního týdeníku přinese. Byl však jen jedním ze tří společníků firmy Optys, s.r.o., na kterou byla převedena vydavatelská práva k Našemu Opavsku. Dalšími spolumajiteli novým vydavatelem registrované značky OP 15 byli z pozice společníků Optys, s.r.o. také Ing. Jan Viz Mludek, I., Hrda, P.: Čí je Naše Opavsko? Region, roč. 1, 1992, č. 38, s. 3 Viz rozhovor s pamětníkem Ing. Vlastimilem Kočvarou. Opava 22. 4. 2010. 172 Viz Mludek, I. - Hrda, P.: Čí je Naše Opavsko? Region, roč. 1, 1992, č. 38, s. 1 - 3 170 171

65

Vícha, ekonomický ředitel firmy, a Ivan Svak, výrobní ředitel. Tito společníci si však k Našemu Opavsku nikdy žádný vztah nevytvořili, bylo pro ně jen zdrojem nesnází, problémů a ekonomických ztrát. Firmu Optys orientovali jiným směrem než Král, zejména Vícha

pragmaticky směřoval k likvidaci vydavatelské a nakladatelské činnosti. Sice si velmi dobře v době rozjezdu podnikatelských aktivit zprivatizované tiskárny uvědomoval, že vlastnictví známého týdeníku může firmě Optys zejména v místě její působnosti pomoci v rozvoji podnikání a k upevnění povědomí veřejnosti, s prodělkem z vydávání Našeho Opavska a dalších vydavatelských a nakladatelských aktivit se ale nikdy nesmířil.173

Stejně odtažitý postoj k Našemu Opavsku, především ke členům redakce, jež se 28.

září 1992 přestěhovala do přízemí administrativní budovy firmy Optys na adrese sady Svobody 4, Opava, měli i zaměstnanci firmy Optys, snad jen s výjimkou pracovníků DTP. Redaktoři Našeho Opavska byli řadovými dělníky považováni za „ příživníky“ a svou nelibost

formovali do naschválů nebo pomluv. Přes vynucený odchod I. Augustina z redakce a poměrně silné antipatie zbytku redaktorů se J. Královi podařilo udržet otěže pevně v rukou. Naše Opavsko ovšem změnilo svůj kurz. Ačkoli se o jeho privatizaci zasloužilo „ bajgarovské vedení“ okresního úřadu, přednostovi osobně už výsledek privatizace listu mnoho neposloužil. U moci se neudržel, smetla jej doba. Pravice (ODS + lidovci a Strana zelených) převálcovala politickou vládu okresu a stala se vůdčí politickou silou s velkým mocenským vlivem. Bajgarovi, který byl z funkce přednosty odvolán 2. září 1992, nepomohl ani vstup do Místního sdružení ODS ve Vřesině krátce před svým odvoláním. Až v čase faktického rozdělení Československa byl na Bajgarovo místo vládou nově vzniklé České republiky jmenován lidovecký politik Mgr.

Antonín Šrom, dosavadní vedoucí referátu sociálních věcí a zdravotnictví okresního úřadu, který vzešel z listopadového konkurzu na post přednosty OkÚ. *** Krátce po úspěšné privatizaci týdeníku, 30. září 1992, založili společníci firmy Optys

s.r.o. nakladatelství a vydavatelství Optys-noviny s.r.o., které se od října 1992 začalo objevovat v tiráži Našeho Opavska jako jeho spoluvydavatel. Do této společnosti, která měla zastřešovat veškeré novinové aktivity, byli převedeni zaměstnanci redakce týdeníku Naše Opavsko. Jako společníci uvedené společnosti byli do obchodního rejstříku zapsáni společníci Optys s.r.o. Jaroslav Král, Ing. Jan Vícha a Ivan Svak, kromě nich ale také Denisa

173

Viz rozhovor s pamětníkem Janem Víchou. Opava 5. 8. 2010.

66

Chovancová, nevlastní dcera Antonína Šroma, a MVDr. František Smělík, manžel referentky

kultury okresního úřadu Jany Smělíkové, členky ODS a v roce 1994 lídra kandidátky ODS ve

volbách do opavského zastupitelstva.174 Důvodem tohoto počinu nebyla podle Jaroslava Krále žádná politicko-ekonomická dohoda, přestože se o ní ještě dlouho poté veřejně spekulovalo.175 Vydavatel novin se hodlal politicky profilovat a pravicová politika reprezentovaná koalicí ODS a KDU-ČSL pro něj představovala jedinou záruku dalšího rozvoje svobodného podnikání. Pravicové strany byly garantem ekonomické transformace země a proto chtěl tyto politické síly podpořit.176 Podporu nedohodl na několika schůzkách s nikým jiným než s tehdejší jedničkou místního sdružení ODS a v té době nejvlivnějším komunálním politikem Jaromírem Šimánkem, lidovcem Antonínem Šromem a republikánem Janem Klímkem. Aby těmto politikům garantoval vážnost svých úmyslů, svolil k zastoupení obou výše uvedených osob v příbuzenském vztahu v orgánech spoluvydavatelské společnosti. „ Tak tomu skutečně bylo, nešlo o žádný obchod. Naše Opavsko mělo být nakloněno pravicovým politickým subjektům v okrese,“ potvrdil dohodu jeden z účastníků dohody.177 Ze strany Krále šlo také o sázku na předem očekávaného vítěze konkurzu na nového přednostu okresního úřadu. Antonín Šrom obdržel jmenovací dekret 31. prosince 1992. Vydavatel Jaroslav Král pragmaticky uzavřel dohodu s místními představiteli na republikové úrovni vítězných volebních subjektů, koalicí lidovců a ODS. O pravicovo – podnikatelskou tvář týdeníku Naše Opavsko opřel i své další podnikatelské záměry.

V neposlední řadě podporou pravicové politické reprezentace Král sledoval cíl udržet si tolik

potřebnou přízeň státní moci – okresního úřadu. 3.4 Naše Opavsko v období kvalitativního úpadku (1992 – 1994)

Zatímco probíhaly změny v orgánech vydavatele, řešil Jaroslav Král i personální

obsazení redakce. Namísto odvolaného šéfredaktora Ivana Augustina přijal v říjnu 1992 ostravského novináře Mgr. Zdeňka Svobodu178. Předtím ovšem neúspěšně oslovil technického Jana Smělíková byla na předvolebních plakátech vyfocena s tehdejším premiérem ČR a předsedou ODS Václavem Klausem a v době nepřítomnosti Šimánka představena jeho souputníky z místního sdružení ODS jako kandidátka na primátorku Opavy. Kandidaturu Smělíkové na primátorku Opavy Šimánek po svém návratu odvolal a plakáty Smělíkové s Klausem nechal strhnout. Smělíková se stala řadovou zastupitelkou, ale mandátu se zakrátko vzdala. Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1994. 175 Viz Mludek, I.: Rodina Mgr. Šroma má zastoupení i v Našem Opavsku. Region, roč. 4, 1995, č. 7, s. 1 nebo viz. Mludek, I.: Ředitel s.r.o. OPTYS se odmítá vyjádřit. Region, roč. 4, 1995, č. 8, s. 1 176 Viz rozhovor s pamětníkem Jaroslavem Králem. Branka u Opavy 31. 12. 2009. 177 Viz rozhovor s pamětníkem Mgr. Jaromírem Šimánkem. Opava 12. 4. 2010. 178 Mgr. Zdeněk Svoboda (roč. 1945) - absolvent Pedagogické fakulty v Č. Budějovicích. Od roku 1974 novinářem – sportovním redaktorem krajského deníku Nová svoboda, spolupracovníkem známých sporťáků Josefa Mikoláše, Milana Ambrose, Františka Humla, Jiřího Němečka, Vladimíra Koláře, Aleše Uhra a dalších. 174

67

redaktora Zdravotnických novin Jana Vrbovského. „ Příchod nového šéfredaktora Svobody do Našeho Opavska byl spojen se snahou nového majitele - společnosti Optys - a jejího ředitele Jaroslava Krále především personálně ovládnout redakci, která se proti němu postavila po vyhazovu Ivana Augustina.“ 179 Šéfredaktor Z. Svoboda (v tiráži uveden až od 6. 11. 1992) si přinesl nezanedbatelné zkušenosti z krajského deníku Nová svoboda, které uplatnil především při komerčně zábavném rozvíjení titulu. Území Opavska dobře znal z dřívější novinářské praxe. Od J. Krále dostal úkol během čtrnácti dnů změnit původní obsah a rozsah „ starého“ Opavska, od hlavičky až po tiráž. Změnu tváře listu Svoboda shrnul marketingovým sloganem „ Naše Opavsko – noviny podnikavých lidí“ , který se v podobě titulní stránky novin objevil na plakátovacích plochách v celém okrese. Jedním z nejdůležitějších kroků nového šéfredaktora byla výrazná změna grafické podoby novin za využití doplňkové barvy, na které spolupracoval s Janem Vrbovským. Nová grafika se výrazně lišila od strohé grafiky předcházející éry. Svoboda na rozdíl od svého předchůdce postavil nový layout na možnostech nové technologie - počítačového lámání stránek. S novou grafickou úpravou vyšlo Naše Opavsko poprvé 6. listopadu 1992 po předchozím, zhruba měsíc trvajícím tápání, kdy se noviny tiskly pokaždé na jiném typu papíru a byly vyzkoušeny různé typy fontů jak v titulcích, tak v textu. Nová grafika využívala i heraldických znaků měst, které se objevily také v záhlaví novin na titulní straně. K větší přehlednosti a jasnější členitosti obsahu přispělo zavedení pagín s číslováním stran a datem vydání. Změny nastaly i v obsahové koncepci listu. Všechna města okresu dostala v novinách odpovídající pravidelný prostor označený příslušnou heraldikou. Tento nový systém organizace obsahu novin si vyžádal i přizpůsobení stávajících a z konkurzů vzešlých nových redaktorů, dopisovatelů a externích spolupracovníků. Vytvořená síť zpravodajů měla spolehlivě pokrýt celý okres, takže neměla uniknout žádná důležitá událost. Redaktorům se práce změnila i po technické stránce. Z psacích strojů přešli na počítače s instalovaným software T602, což obnášelo povinnost osvojit si alespoň elementární základy práce se stolním počítačem.

Poté pracoval jako vedoucí vydání a vedoucí krajského vydavatelství, obchodně-inzertního oddělení v témže titulu. Po ukončení vydávání Nové svobody přestoupil do zpravodajství týdeníku Týden. V l. 1992 - 1994 byl šéfredaktorem týdeníku Naše Opavsko. Poté redakčně působil v časopisech Receptář a Křížovky a osmisměrky. Od roku 1996 působí v celostátním stavebním měsíčníku Střechy, Fasády, Izolace, kde zastává funkci zástupce šéfredaktora. 179 Viz rozhovor s pamětnicí Ivanou Šulákovou. Opava 15. prosince 2009.

68

Tyto změny nevyhnutelně probíhaly současně se zkvalitňováním systému náboru inzerce a odbytu novin. V tomto směru nastaly vpravdě revoluční změny přechodem

distribuce a vedení kmene předplatitelů z Poštovní novinové služby (PNS) do provozu České

pošty s.p. Růstem počtu předplatitelů a prodejem Našeho Opavska na dalších nových místech mělo podle tvrzení Zdeňka Svobody dojít ke zvýšení nákladu cca o tři tisíce výtisků, prodaný náklad ale ve skutečnosti spíše klesal. Začaly se měnit podmínky zadávání plošné inzerce, nabídka poprvé převážila poptávku. Naše Opavsko narazilo na strop v podobě počtu

inzertních stránek (tři strany byly vyhrazeny plošné inzerci, jedna strana drobné, řádkové inzerci) a výše prodaného nákladu. Ne všichni zůstali Našemu Opavsku příznivě nakloněni.

Jako nezávislé noviny, které hlásaly svou otevřenost všem politickým stranám a hnutím, ovšem už jen formou placené inzerce, si Naše Opavsko vysloužilo nelibost politických stran. Jejich představitelé si mysleli, že se jim po staru musí zveřejnit vše a zdarma.180

Svoboda zavedl bizarní čtenářské soutěže – nejznámější byly Pětistovka (losovali se

čtenáři se shodným datem narození – o 500 Kč) nebo soutěž o netradiční ceny, například o

kupu hnoje. Zavedl křížovky o ceny – nejprve se luštilo o balíčky kávy, později o čaje Pickwick apod. Svobodovo působení však nelze vidět jen na poli marketingovém. Sáhl také do obsahu a koncepce novin. Z Našeho Opavska byla (ve snaze o získání maximálního počtu čtenářů – sic!) vytěsňována témata s velkým významem pro fungování demokratické

společnosti, která v porevolučním období pomáhala zvyšovat povědomí čtenářů o stavu veřejných záležitostí. Na úkor článků s informační hodnotou zařadil Svoboda oddychovou četbu. Rozsah zpravodajství snížil ze sedmi stran na čtyři. Aktuální informace, tedy gró

každých novin coby spotřebního zboží, ustupovaly nadčasovým tématům, zpracovávaným ve formě seriálů na pokračování či tematických příloh. Příležitost opět dostal román na

pokračování. V téže době se objevila stránka pro skauty a junáky – Správnou stopou, nechyběl kreslený humor Zdeňka Jandy, nové rubriky Chvála bylin, Zahrádkářům, Pranostiky a psané vtipy. Zdeněk Svoboda se po vzoru předlistopadových tiskovin orientoval na oblasti,

kterým se v té době začaly daleko hlouběji věnovat specializované časopisy. O všeobecném dění v okrese tak za Svobody informovaly pouze první tři strany, když celá třetí strana byla jako dozvuk nedávné éry novin řízených Ivanem Augustinem věnována kultuře a vlastivědě,

další strana byla věnována jen městu Opavě, další Hlučínsku181, po půlstraně pak městům Hradci n. Moravicí, Vítkovu, Budišovu n. B. a Kravařím. Protože však prostor určený

zejména čtyřem posledně jmenovaným městům nebylo pokaždé snadné plnohodnotně zaplnit, 180 181

Viz písemné vyjádření Mgr. Zdeňka Svobody ze dne 20. 3. 1998. Zprvu Hlučínu, později i Dolnímu Benešovu, který se v roce 1996 stal městem.

69

sáhl Svoboda k další redukci a těmto městům vyhradil polovinu původního rozsahu – celkem tedy jednu stranu. Jestliže Svoboda takto striktně vymezil prostor pro informace ze všech částí okresu Opava, tak to ovšem neznamenalo, že forma půjde ruku v ruce s obsahem; ne vždy totiž tento prostor redakce dokázala plnohodnotně využít. Pokud byl čtenář z Hlučínska a zajímalo jej, co se v jeho okolí událo, mohl si třeba přečíst rozsáhlý článek „ Nové důkazy o vývoji člověka“ (Naše Opavsko roč. IV, 1993, č. 43, s. 4) doprovázený kresbami lidských lebek. Tato problematika měla s Hlučínskem přitom pouze tu spojitost, že hlučínské gymnázium poctil svou návštěvou švýcarský odborník na mikrobiologii. Právě na „ své“ hlučínské straně měl Svoboda tendenci nahrazovat zpravodajství zábavnými, odlehčenými formami žurnalistických textů. Další berličkou, kterou si Svoboda pomáhal při zaplňování místa pro zpravodajství, byly fotografie. Nelze zpochybňovat výpovědní hodnotu fotografie, ta je mnohdy vyšší než u psané zprávy, ale v případě Svobodovy práce s fotografickým materiálem šlo o „ zaplácnutí plochy“ . Tam, kde se mohl omezit na jeden záběr, vznikaly koláže s minimální informační hodnotou.182 Styl práce šéfredaktora postupně přebrali i jeho podřízené kolegyně a kolegové. Zejména Miroslav Pospíšil zpracovávající sportovní oblast. Ačkoli Zdeněk Svoboda učinil revoluční krok a rozšířil prostor pro sport na dvě strany, jeho využití bylo sporné. Miroslav Pospíšil coby přívrženec sportovní turistiky vyhradil téměř celou jednu stranu rubrice „ Pěšky, na laně, lodí“ , která přinášela články týkající se trekkingu, turistiky, horolezectví, vodáctví, skautingu, paraglidingu nebo skialpinismu. Až půlstránka věnovaná akcím nepočetného a takřka neznámého oddílu Brontosaurů nemohla oslovit sportovně založené čtenáře novin. Fotbalová a hokejová veřejnost, přívrženci masově provozovaných kolektivních sportů, kteří v té době pravidelně plnili stadiony fotbalového klubu Ostroj Opava a hokejového Slezanu Opava, byli z takto naplněných sportovních stran zklamáni. V době, kdy se český fotbal profesionalizoval a hokejisté Slezanu patřili ke špici II. ligy, sázel Pospíšil na povídání o menšinových volnočasových sportovně-rekreačních aktivitách. Redaktorka Milena Křístková se k novému volnějšímu stylu Našeho Opavska přidala se svými články o návštěvách kadeřníka, články o módě v odívání, o úspěšných ženách – podnikatelkách a podobně. Naše Opavsko se postupně stávalo společensko-zábavním týdeníkem, kde si čtenář mohl mimo jiné přečíst i ironickou soudničku nebo humornou nadsázkou zlehčené policejní zprávy v podání Jitky Hruškové, jako například článeček o Viz Naše Opavsko 1993, roč. IV, č. 40, s. 4: Pět fotografií Karla Stuchlíka v koláži (zaplňují tři čtvrtiny strany) ilustruje módní přehlídku v Dolním Benešově, kterou doprovázel ještě další, na čtyři sloupce lámaný paskvil zprávy a reportáže. Pro ilustraci – zbytek strany tvoří šesté pokračování seriálu „ Rady brněnské bioterapeutky“ a krátká zpráva s perokresbou o výstavě v hlučínské galerii.

182

70

počínání opilce s názvem „ Rval se s auty“ (Naše Opavsko, roč. IV, 1993, č. 45, s. 8). Soudnička i policejní zprávy dokonale zapadly do Svobodovy koncepce. Spolu s výše uvedenými koncepčními změnami provedl šéfredaktor Svoboda do novin i další zásahy. Druhý sešit novin, který byl označen hlavičkou „ Na víkend“ , pojal zcela oddychově. Nově od druhé poloviny roku 1992 zařadil do novin rubriku „ Kronika zesnulých“ a také zprávy od hasičů. Jednoznačně pozitivním krokem tak bylo pouze zahájení spolupráce s historikem PhDr. Jiřím Gebauerem183, který na stránkách Našeho Opavska publikoval texty z historie opavského Slezska. Vzdušnější grafika, novinářským žargonem řečeno „ více světla“ , na jednu stranu novinám prospěla, na druhou ublížila. Písmo i fotografie nabyly větších rozměrů. To vše se také spolupodílelo na významném úbytku prostoru, který byl dříve využíván pro zpravodajství. Narostla soukromá řádková inzerce. Týdeník poskytoval více zábavy než informací, což způsobilo v posledním období Svobodovy „ vlády“ značný odliv čtenářů ke konkurenci, která právě na zpravodajství svůj týdeník Region postavila. Jedna z narátorek uvedla, že „ noviny pod Svobodovým vedením byly jedny z nejslabších. Byly hloupé. Nejsem proti zábavě, ale bavit lidi a neurážet jejich inteligenci je těžké. Svoboda dělal z Našeho Opavska Zahrádkáře a Mateřídoušku. Byl to pel-mel od všeho, zařazovalo se, co z koho vypadlo. Byl to boj o naplnění novin.“ 184 Dobová výtka konkurenčního Regionu měla daleko závažnější charakter. Šéfredaktor Ivo Mludek označil Naše Opavsko za noviny, které jsou ochotné se propůjčovat k prostituci.185 Naše Opavsko totiž poskytlo na titulní straně prostor jednateli společnosti Promed s.r.o. Cyrilu Vojtkovi, který reagoval na sérii článků Ivo Mludka v Regionu týkajících se tunelování Státních statků Vítkov společností Promed. Vojtek se v Našem Opavsku snažil Mludka sofistikovaně zdiskreditovat, když napsal, že Mludkova motivace k publikování těchto textů není výsledkem odmítnutí členství redaktora Regionu Ivo Mludka ve společnosti Promed, jak se domnívají někteří čtenáři.186 V prosinci 1992 a pak také v dubnu 1993 vyšlo Naše Opavsko s purpurovou doplňkovou barvou místo modré. Bylo to dáno velkou vytížeností knihtiskové rotačky, kterou nebylo možné z časových důvodů přestavět – Optys totiž koncem roku 1992 získal velkou 183

PhDr. Josef Gebauer (1942-2004), archivář Zemského archivu v Opavě, regionální historik a námětově nevyčerpatelný popularizátor opavské a slezské historie, autor řady historických publikací, člen redakční rady časopisu Matice slezské Vlastivědné listy. Od roku 1992 úzce spolupracoval jako externí redaktor s týdeníkem Naše Opavsko, později také s týdeníky Opavsko i Opavský Kurýr, ve kterých publikoval řadu článků o historii Opavy a celého regionu, o významných osobnostech, domech, apod. 184 Viz rozhovor s pamětnicí Jiřinou Chloubovou. Opava 20. 5. 2010. 185 Viz Mludek, I.: Darebáci, nebojte se. Region, roč. 1, 1992, č. 15, s. 3 186 Viz Vojtek, C.: Po uzávěrce. Naše Opavsko, 1993, roč. IV, č. 14, s. 1

71

zakázku pro ministerstvo financí – tisk daňových formulářů purpurové barvy, a termíny byly skutečně napjaté. Odstín barvy předlistopadového Nového Opavska však vyvolal negativní vzpomínky jen v ojedinělých případech. Purpurová barva dodala novinám živější vzhled a ono zmíněné vydání novin se tak stalo inspirativní předlohou pro budoucí změnu barevnosti Našeho Opavska. Soukromý vydavatel s pomocí šéfredaktora Svobody držel otěže pevně v rukou. Nově poskládaná redakce pracovala v „ dýchatelnější“ atmosféře, k níž hodně přispěla optimistická až veselá povaha šéfredaktora. Redakce již neinklinovala k revoltě a snažila se využít změny charakteru novin k definitivnímu „ odstřihnutí se“ od „ starého“ Opavska. Redakční kolektiv se v tržních podmínkách zúžil, oproti předchozím letům již nebylo obsazeno místo fotografa a

řidiče.187 Počet redaktorů se snížil na šest včetně šéfredaktora, v oddělení plošné inzerce

pracovala jedna náborčí plošné a jedna náborčí řádkové inzerce.

Svobodova koncepce pojetí novin však ne všem redaktorům vyhovovala. Velmi se proti ní vymezovala zástupkyně šéfredaktora Ivana Šuláková, která s podporou technického redaktora Karla Balcara (roč. 1970) vypracovala svou koncepci a tu předložila J. Královi. Ředitel vydavatelství se však za svého šéfredaktora postavil a Šuláková proto rezignovala a

z redakce v průběhu roku 1993 odešla.188 „ Šéfredaktor Zdeněk Svoboda neměl vůbec jasnou koncepci, byl hlavně úředníkem, nikoliv novinářem, a některými svými amatérskými zásahy popíral základní pravidla novinářské práce, jako například vyváženost, žánrovou pestrost atd. Neměl také snahu přinášet do novin inovující prvky, se kterými jsem přicházela,“ vysvětlila svůj odchod Ivana Šuláková.189 Na místo Šulákové nastoupila v r. 1993 mladičká Jana Poláchová (roč.1973) z Krnova, která měla blízko k sociální tématice, ale s tvorbou novinových textů neměla pochopitelně jako elévka žádné zkušenosti. Příkladu Šulákové následoval v průběhu roku 1993 i technický redaktor Karel Balcar, k jeho odchodu však přispěly i problémy osobní povahy. Začátkem září roku 1993 oznámil Svobodovi odchod do deníku Moravskoslezský den za Ivanem Augustinem sportovní redaktor Miroslav Pospíšil. Redakce Našeho Opavska tedy ve druhé polovině roku 1993 pracovala v následujícím složení: šéfredaktor Zdeněk Svoboda, redaktorky Jiřina Chloubová, Jitka Hrušková a Milena Křístková, všechny tři ve věku před padesátkou. Náborčí plošné inzerce, dvacetiletý Zdeněk Bőhm, v kterého Král vkládal velké naděje, redakční elévka Jana Poláchová a dcera šéfredaktora Danuše Svobodová (později Skácelová), která obstarávala Naposledy byl v redakci Našeho Opavska zaměstnán jako fotograf Tomáš Holubek. Roli řidiče poté plnil sám šéfredaktor, který vozil redaktorky po okrese. 188 Na kroky Ivany Šulákové měl zřejmě určitý vliv Ivan Augustin, který jí pomáhal s diplomovou prací. 189 Viz rozhovor s pamětnicí Ivanou Šulákovou. Opava 15. prosince 2009. 187

72

nábor drobné inzerce. Tento kolektiv 1. 11. 1993 doplnil Mgr. Michael Rataj190, který nastoupil na základě výběrového řízení na pozici sportovního a technického redaktora. V roce 1993 týdeník Naše Opavsko vycházel nadále na 16 stranách členěných do dvou sešitů po osmi stranách za cenu 2,50 Kč. Od 29. října 1993 však musel vydavatel přistoupit ke zvýšení ceny o 1 Kč. Od listopadu 1993 se na podobě novin podepsal rukopis nového techického a sportovního redaktora Michaela Rataje.191 Od šéfredaktora Svobody postupně přebral zodpovědnost za zlom novin, přičemž při této činnosti často experimentoval a zkoušel nové postupy, které ne vždy vzhled novin vylepšily. Současně provedl radikální zásah do obsahu sportovních stran, když se začal na rozdíl od svého předchůdce soustředit na publikum kolektivních sportů. Na posledních dvou sportovních stranách dal prostor obsáhlému zpravodajství z hokejových utkání Slezanu i fotbalových zápasů Ostroje Opava a po vzoru fotbalového a hokejového týdeníku GÓL publikoval nově i hlasy z kabin; zařadil zpátky tabulky a rozšířil je i o další soutěže a sporty. Přinesl také novou rubriku OKO – pohled nejen na utkání nižších fotbalových soutěží. Vůbec poprvé se tak čtenáři okresního tisku mohli dočíst o zápasech vesnických týmů z Opavska. S pomocí dopisovatelů nově představil hokejisty Slezanu Opava a přinesl zprávy z motocyklových soutěží. V nové rubrice „ A co sport?“ zpovídal osobnosti Opavska z jejich sportovních aktivit. Jak vlastně vypadala práce v redakci Našeho Opavska v roce 1993? Redaktoři seděli ve dvojicích v poměrně prostorných kancelářích v přízemí administrativní budovy firmy Optys, která sídlila na adrese sady Svobody 4. Každá dvojice měla k dispozici jeden počítač s 12ctipalcovým nebo přinejlepším 14ctipalcovým černobílým monitorem a několik psacích strojů. Na počítačích byl instalován program T602. Texty napsané na počítači se zálohovaly na 3,5“ diskety a technický redaktor je předával spolu s papírovou maketou stránky (tzv.

Mgr. Michael Rataj (roč. 1969) – absolvent Filozofické fakulty Ostravské univerzity (obor učitelství českého jazyka a výtvarné výchovy) a Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (obor žurnalistika) byl nejdéle sloužícím šéfredaktorem týdeníku Naše Opavsko, který vedl v l. 1994 – 1997 a 1998-1999. V roce 1998 krátce působil v krajském deníku Svoboda jako ekonomický redaktor, v l. 1999-2000 publikoval v Ostravském Večerníku, posléze zde zastával pozici editora. Spiritus agent – tvůrčí hybatel a narušitel klidu: v roce 1998 stál za projektem znovuobnovení týdeníku Naše Opavsko, v letech 1997 a 2000 realizoval vlastní projekty týdeníku Opavský Kurýr. Na svůj druhý, úspěšnější projekt Opavského Kurýra rezignoval v polovině roku 2000. Od února 2001 pracuje ve firmě Model Obaly a. s. jako manažer firemní komunikace. Publikoval také v časopisech Mladý svět, Tina, Pátek (příloha Lidových novin), v denících Blesk, Hospodářské noviny, Moravskoslezský den, týdeníku Opavský a hlučínský Region ad. 191 Nástupní plat – 5 800 Kč hrubého, což bylo o 600 Kč více, než kolik nabízelo školství. Viz. deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1993. Pro srovnání - šéfredaktor konkurenčního Regionu bral ve stejnou dobu asi 5 tisíc Kč. Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 190

73

špíglem) pracovníkům DTP.192 Zpočátku ještě některé texty psali redaktoři na psacím stroji, ty však musely být přepisovány redakční sekretářkou; Optys již písařky nezaměstnával a

pracovníci DTP odmítali texty postupem doby z časových důvodů přepisovat. Uzávěrka vydání Našeho Opavska byla v pondělí odpoledne. Tento pracovní den pro technického

redaktora představoval dvanáctihodinovou pracovní směnu.193 *** V roce 1994 se týdeník Naše Opavsko „ převlékl“ do purpurové barvy a tuto změnu doprovodil i zvýšením ceny na 3,50 Kč za výtisk. Pestrost zpravodajství postupně klesala, což nebylo způsobeno jen nižším počtem stran, ale také poklesem dynamiky doby. Vše podstatné bylo nastaveno, další procesy budování mladé demokracie prolínaly pod povrchem, skrytě. Odhalit je, tedy najít téma, znamenalo vyvinout větší novinářské úsilí. Zde se redaktoři konkurenčního týdeníku projevili jako schopnější. Společensko-politické změny již nebyly tak zásadní a také již nepostupovaly tak rychle, jako v prvních porevolučních letech. Jeden příklad za všechny: Jestliže krátce po revoluci v r. 1989 psalo Naše Opavsko o boji s bolševikem, který zůstal na významných pozicích nebo maximálně sestoupil o příčku níž, Naše Opavsko v roce 1994 píše o boji s bolševníkem. S plevelem, který se na Opavsku nečekaně rozrostl … Na stránce mladých začala v roce 1994 vycházet rubrika „ Pojďte s námi na diskošku“ , která popisovala možnosti tanečního vyžití mládeže v okrese Opava a zabývala se také

chováním mládeže na těchto akcích. Seriál článků o diskotékách vyvrcholil 11. června 1994,

kdy Naše Opavsko uspořádalo retro diskotéku za účasti deseti nejpopulárnějších diskžokejů okresu. Tisícihlavý dav tančících účastníků byl nejlepším důkazem, že strana pro mladé si

získala své čtenáře.194

Nový sportovní redaktor zavedl pro bleskovou orientaci čtenáře piktogramy

sportovních odvětví, které přidal do reliéfu článků. Naše Opavsko ve spolupráci s ČSTV

spolupracovalo na přípravě vyhlášení deseti nejlepších sportovců Opavska. Co do žánrové

192

Z oddělení DTP byli v roce 1993 pro přípravu novin ve dvousměnném provozu vyčleněni: Jaroslav Dostál a Marcela Ledvinová (zpracovávají textové stránky), Jan Drastík a Květoslava Plačková (inzertní stránky). Kromě nich na fotosazbě pracovali také Jaroslav Ignác a Miroslav Kubesa. Optys měl také vlastní korektorku – Ivanu a později její sestru Hanu Střílkovou, které kontrolovaly na laserové tiskárně vytištěné obtahy stran. Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1993. 193 Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z l. 1993-1994. 194 Stranu pro mladé zařadil šéfredaktor Svoboda do koncepce novin v zájmu snížení věkového průměru čtenářů. Čtenáři Našeho Opavska se totiž rekrutovali především z řad střední a starší generace. Viz Šuláková, I.: Vývoj tisku v opavském Slezsku v období 1945 až po současnost. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha 1994, s. 51

74

pestrosti také v roce 1994 přišlo Naše Opavsko s novinkou. Šéfredaktor Svoboda publikoval sérii fejetonů s jednotným názvem „ Jak na … “ (například na drogy, na nevěru apod.). Poklidnou existenci Svobodovy redakce narušil v letních měsících roku 1994 nečekaný krok elévky Jany Poláchové. Po něco přes rok trvajícím působení v Našem Opavsku se rozhodla redakci opustit. Podle mnohých perspektivní novinářka zdůvodnila svůj zájem odejít nespokojeností s tváří novin, které ve Svobodově pojetí v souboji s konkurenčním Regionem výrazně ztrácely. Zpravodajství, které Naše Opavsko přinášelo na prvních stránkách novin, považovala ve srovnání s konkurencí za unylé a nezajímavé, odpovídající věkovému složení redakce i odborným schopnostem některých jejích členů. Poláchová tyto důvody uvedla při výstupním pohovoru s majiteli vydavatelství, kteří už tentokrát zareagovali jinak než v případě Ivany Šulákové. Jaroslav Král se rozhodl propustit k 31. 8. 1994 nejen šéfredaktora Svobodu, ale také redaktorku Křístkovou. Opačné stanovisko zaujal jen u redaktorky Jiřiny Chloubové, přestože její novinářský styl považovali někteří čtenáři již za přežitý, za jeden z charakteristických rysů „ starého“ Opavska.195 Další redaktorka Jitka Hrušková Krále předešla a rozhodla se kývnout na nabídku krajského deníku Svoboda. Redaktoru Regionu Daliboru Balšínkovi196 Král prozradil, že důvodem personálních změn v redakci Našeho Opavska je nespokojenost s obsahovou úrovní novin. „ (… ) Našemu listu chybí žurnalistický duch Regionu,“ řekl doslova ředitel Král, podle kterého je Naše Opavsko nezávislým a svobodným listem. V rozporu s tímto tvrzením je však dohoda mezi vydavatelem listu a opavským okresním úřadem, jejíž existenci ředitel Král potvrdil, podle které jsou texty, jež redakce Našeho Opavska připravuje o práci okresního úřadu, předem konzultovány s vedením tohoto orgánu státní správy“ . Když Balšínek po oficiálním ukončení rozhovoru diktafon vypnul, Král mu nakonec prozradil i jméno nového šéfredaktora. Region pak veřejnosti s týdenním předstihem oznámil, že vedením redakce byl od 1. září 1994 pověřen

Chloubová si při tvorbě článků vystačila pouze s jediným zdrojem a jazyk jejích textů oslovoval převážně starší generaci čtenářů. Problém práce s jediným zdrojem se však týkal i dalších redaktorů týdeníku, a to i v následujícím období. 196 Dalibor Balšínek (roč. 1972). Rodák z Oder vystudoval teorii literatury a masovou komunikaci. Začínal ve studentském časopise Slezské univerzity BEZNOH, v roce 1993 se stal externím spolupracovníkem opavské redakce týdeníku Region. Po odchodu do Prahy na podzim roku 1994 pracoval dva roky v Lidových novinách, odkud zamířil do televize Nova. Tam vytrval rovněž dva roky. Poté spoluzaložil časopis Spy, ale již po osmi měsících se do Novy vrátil na pozici ředitele tisku a PR. Nejvýraznějším působením Balšínka bylo jeho dlouholeté šéfování zpravodajskému časopisu Týden, který převzal v roce 2000. V roce 2009 byl Balšínek jmenován majoritním vlastníkem společnosti Mafra do nově vytvořené pozice výkonného ředitele Lidových novin, kde působí doposud. 195

75

„ dřívější aktivista místních republikánů a současný sportovní a technický redaktor Michael Rataj“ 197. Své odvolání Mgr. Zdeněk Svoboda vysvětlil tak, že „ týdeník Naše Opavsko musel čelit nejen konkurenci na trhu novin, ale i rostoucímu tlaku vydavatele na samostatné hospodaření se ziskem. Došlo ke zdražení ceny i zvýšení sazeb za inzerci, nicméně v případě tak „ malého“ periodika byly dotace nevyhnutelné. Ještě větší zdražení a rozšíření počtu inzertních stran by znamenalo změnu statutu okresního týdeníku. To byla první neshoda v jinak korektním vztahu mezi mnou a vydavatelem Jaroslavem Králem. Jistě se posléze hledala i další negativa. Jak se ukázalo, patřily mezi ně i mé denní dojíždění z Ostravy do Opavy a bezpartijnost. To, že člověk nepatřil do žádné strany, ergo kladívko nebyl zařazen, se v Opavě netěšilo oblibě. To byly asi příčiny, pro které po roce a jedenácti měsících došlo k dohodě o mém propuštění z funkce a odchodu z Našeho Opavska. Sám vydavatel využil práva nesdělit mi příčinu ukončení pracovního poměru, takže se mohu jen domnívat. Podotýkám, že můj odchod byl bez emocí, s vyjádřením vydavatele o prospěšnosti práce pro Opavsko, které redakční tým pod mým vedením udělal.“ 198 “ Šéfredaktor Svoboda se stal neudržitelným i pro Krále. Král pochopil, že noviny jdou do kytek. Když jsme se setkali, řekl mi, že si může nechat jen jednu z nás tří redaktorek a že si vybral mě. Oslovili mě tenkrát z deníku Svoboda, ale dohodila jsem to místo kolegyni Hruškové a sama zůstala. Chtěla jsem se podílet na tom, aby noviny přežily. Znala jsem z dřívějška redaktory Müllera a Beneše, kteří ty noviny dělali, a pojala jsem to i jako boj za zachování jejich novinářského odkazu. Stáhla jsem se do sebe a střádala síly na to, co přijde. Věděla jsem, že zase bude hůř. Opět přijdou noví lidé a chvíli potrvá, než se zapracují, než se poznáme. Jenže noviny nepočkají, ty vycházet musí, a pravidelně. Mé obavy se ale tentokrát nenaplnily, naopak,“ vzpomínala na personální změny v redakci jedna z narátorek.199 S odstupem let se dá říci, že v letech 1992 – 1994 začal týdeník Naše Opavsko, po několikerých obměnách redakce a proměnách svého stylu i orientace v konkurenčním souboji s týdeníkem Region významně ztrácet. Ačkoli Naše Opavsko také v letech předcházejících Svobodově éře procházelo nesnadnými obdobími, které poznamenaly nejrůznější veletoče v podpoře politických subjektů, podstatné je, že týdeník si stále udržoval svou tvář zpravodajsky – informačně založených novin. Pod vedením Zdeňka Svobody, který zvýšil důraz na víkendovou, zábavně oddychovou četbu, tuto tvář postupně ztrácel. Navíc se na trhu Viz Balšínek, D.: Nové Naše Opavsko? Region, roč. 3, 1994, č. 34, s. 2 Viz písemné vyjádření Mgr. Zdeňka Svobody.ze dne 15. března 1998. 199 Viz rozhovor s pamětnicí Jiřinou Chloubovou. Opava 20. 5. 2010. 197 198

76

dokázal prosadit konkurenční Region, který začal Našemu Opavsku ubírat čtenáře. Tištěný náklad Našeho Opavska klesl na 7 500 – 8 000 výtisků týdně. 3.5 Stabilizace týdeníku Naše Opavsko (1994 – 1996) Po deseti měsících práce v redakci se šéfredaktorem stále ještě prestižních okresních novin stal ani ne pětadvacetiletý elév s naprosto nedostatečnou novinářskou průpravou a s kontakty pouze na představitele sportovního života na Opavsku. Také proto se chod redakce

prakticky nezměnil. Na pátečních poradách probíhalo stručné hodnocení právě vydaného čísla a probírala se témata pro následující vydání. Michael Rataj pokračoval ve šlépějích svého

předchůdce – na rozdíl od Svobody byl ovšem od samého startu v nové pozici zahlcen operativou. Své nedostatečné vědomosti a nulovou praxi doháněl studiem žurnalistiky při zaměstnání. Teoretické poznatky se poté snažil aplikovat v novinách, stejně tak se za pochodu

učil řídit kolektiv. V systému, který okopíroval od svého předchůdce, nebyl prostor pro vedení podřízených redaktorů, takže všichni nově přijatí zaměstnanci redakce se museli rozvíjet převážně samostudiem, autodidakticky.

Jedny z prvních kroků nového šéfredaktora vedly na okresní úřad. V doprovodu Jaroslava Krále byl představen přednostovi okresního úřadu Antonínu Šromovi a také zde přítomnému politikovi ODS Jaromíru Šimánkovi. Oba vyjádřili přesvědčení, že se Naše Opavsko bude i pod vedením nového šéfredaktora ubírat směrem podpory rozvoje svobodné demokracie, jejíž zárukou jsou pravicově orientované strany ODS a KDU-ČSL.200 Nový šéfredaktor se musel hned zkraje potýkat s potížemi při personálním doplňování

do základů rozbité redakce. Během srpna přijal na základě výběrového řízení tři nové redaktory a jednoho externího redaktora. Už v srpnu nastoupil Daniel Bala a Kamila

Juráňová, Od 1. září Ivona Foltisová201 spolu s externím sportovním redaktorem Vladanem Novákem202. Protože Bala s Juráňovou se v redakci dlouho neohřáli, 14. listopadu nastoupila

200

Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z r. 1994. Mgr. Ivona Foltisová (roč. 1975). Absolventka Slezské univerzity a Ostravské univerzity. V redakci Našeho Opavska měla na starosti kulturu, ať už jako externistka (1994 – 1995, 1998) nebo kmenová redaktorka (19951996) či sezónní síla (léto 1998). 202 Ing. Vladan Novák (roč. 1972). Absolvent ekonomické fakulty Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě, obor podnikatelství a management, začal s redakcí Našeho Opavska spolupracovat v září 1994 jako externí redaktor sportu. Od 1. 1. 1996 nastoupil do redakce na pevný pracovní úvazek. V září 1997 se stal šéfredaktorem Našeho Opavska. Od 1. 1. 1998 byl šéfredaktorem týdeníku Naše Opavsko DNES, od 7. dubna 1998 do července 1998 šéfredaktorem týdeníku (Týdenní) Opavsko. V srpnu 1998 přešel ke konkurenčnímu vydavatelství, které vydávalo původní titul Naše Opavsko, na pozici sportovního redaktora, kde setrval do 31. 1. 1999. Od 1. února 1999 pracuje jako vedoucí Pack Shop Opava. V roce 2000 externě připravoval pro týdeník Opavský Kurýr sportovní strany. 201

77

po osobní intervenci Jaroslava Krále redaktorka Ivona Hahnová203. „ Po nástupu nového šéfredaktora se v Našem Opavsku opět objevil inzerát, že redakce hledá novináře do 35 let. Náborčí inzerce Marcela Fajková, kterou kdysi můj otec jako vedoucí odboru dopravy ONV přijal na svůj odbor do práce, mojí matce prozradila, že vydavatel Král není spokojen s tím, že nový šéfredaktor Rataj si do redakce nabral „ samé děcka“ , a že údajně chce, aby to místo dostal někdo starší. Mi ale bylo 36 let a byla jsem jako redaktorka stará... Šéfredaktor mi dal napsat dva články, které vyšly, ale řekl mi, ať s tím místem nepočítám! Já jsem se ale nevzdala a šla za Králem, kde jsem ho přesvědčila. Král řekl, že se mi ozve a zhruba do týdne se mi ozval šéfredaktor Rataj, abych přišla do práce,“ vzpomněla na svůj nástup do redakce Našeho Opavska Ivona Hahnová.204 Protože Foltisová záhy po nástupu změnila z důvodu zahájení studia na vysoké škole své rozhodnutí a nadále spolupracovala jen jako externistka, redakci oproti původnímu složení soustavně chyběl jeden redaktor. Jedinou zkušenou novinářkou v radikálně omlazené redakci s kontakty a potřebnými informátory byla prakticky jen Jiřina Chloubová. Ta také na svých bedrech nesla v prvních měsících kromě samotného šéfredaktora největší zátěž.205 Nový šéfredaktor se při přípravě Našeho Opavska neobešel bez kontroly konkurenčního Regionu, zda redakce zachytila skutečně všechny nejdůležitější události, pochopitelně s výjimkou tak zvaných „ sólokaprů“ , popřípadě zda má něco navíc.206 V prvních týdnech bylo důležité, aby noviny vůbec vyšly, aby byly něčím zaplněny, kvalita obsahu se odvíjela od počtu článků tvořících povinný balast, které byly často přetištěny z jiných

203

Ivona Hahnová (roč. 1958). Od raného mládí publikovala pod jménem Iva Hahnová v Nové svobodě (sport) a Družstevních novinách, občas v Československém sportu. Byla zaměstnána mimo jiné jako dispečerka mezinárodní kamionové přepravy, působila v závodním časopise „ Týden Ostroje“ . Od listopadu 1994 do konce roku 1997 pracovala v redakci Našeho Opavska jako redaktorka pro oblast Hlučínska. Spolu s ostatními členy redakce postupně psala pro tituly Naše Opavsko DNES a (Týdenní) Opavsko. Od prosince 1998 externě připravovala společenskou přílohu Našeho Opavska, v únoru 1999 se stala opět kmenovou redaktorkou. V redakci skončila po sloučení Našeho Opavska s týdeníkem Opavsko v září 1999. V roce 2000 působila v redakci týdeníku Opavský Kurýr. V l. 2006 - 2008 publikovala pod pseudonymem Ivana Harazimová v týdeníku Listy moravskoslezské. V současnosti pracuje pro Charitu Opava, kde mimo jiné připravuje časopis pro zaměstnance a přátele Charity "Domovník", přílohu "Charitník", která je součástí městského zpravodaje Hláska, a "Informačník" - součást letáku JO OD Tempo. Přispívá také do Zpravodaje farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě "Cesta", do Katolického týdeníku a aktuální příspěvky publikuje na charitním webu. 204 Viz písemné vzpomínky Ivony Hahnové z roku 2010. 205 Když Jiřina Chloubová v prosinci 1994 nastoupila na čtrnáctidenní nemocenskou, byla situace doslova kritická. Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1994. 206 Vzhledem k dřívějšímu vydání Regionu se redakce Našeho Opavska snažila přinášet více informací z aktuálního týdne, které se staly až po uzávěrce konkurenčního týdeníku, tedy v období mezi pondělním odpolednem a středečním večerem.

78

pramenů. Výjimečně bylo nutné informaci, kterou se nepodařilo redakci sehnat vlastními silami, opsat od konkurence.207 S podporou Poláchové, která si svou výpověď po zásahu Jaroslava Krále rozmyslela a chopila se nové funkce manažerky redakce, nový šéfredaktor poupravil koncepci novin a přeorganizoval jejich obsah. Mezi nejvýraznější změny patřil ústup od heraldických znaků, které uvozovaly jednotlivé strany uvnitř novin. Viditelnou změnou byla nová hlavička druhého sešitu, kterou tvořil nápis „ Víkend s Naším Opavskem“ zapracovaný do formy hlavičky z úvodní strany. Příloha zpopularizovala obsah novin, nově přinášela texty a

fotografie ze společensko-zábavních akcí pořádaných v okrese Opava. Čtenáři se dočetli o návštěvách zajímavých osobností, herců, zpěváků, koncertech populárních skupin, ohňostrojích, výročí 17. listopadu a podobně. Akce byly bohatě zachyceny objektivem externího fotografa Karla Stuchlíka.208

Mezi novinky se zařadily čtenářské soutěže „ Večeře s primátorem Opavy v Pizzerii

UNO“ nebo soutěž organizovaná ve spolupráci s majitelem autosalónu Renault Jiřím Koschaným pro páry chystající svatbu, kde cenou pro vylosovaný pár byl bezplatný pronájem

luxusního auta i s řidičem v den svatby. Na co však nový šéfredaktor kladl největší důraz, to byl obsah zpravodajských článků. Tlačil na redaktory, aby se nebáli vyhledávat kontroverzní

témata. Každé vydání přineslo přinejmenším jeden, zpravidla otvírací článek, který se zabýval

nějakou diskutabilní záležitostí nebo aférou. Autoři se snažili o nestranný pohled a maximální objektivitu. Vydavatel Jaroslav Král brzy nového šéfredaktora informoval o nespokojenosti politika ODS Jaromíra Šimánka a vyjádřil určité pochybnosti o dodržování jím nastavených pravidel, která měla vést k úspěchu koalice ODS a KDU-ČSL v nadcházejících komunálních volbách. Král ji chtěl svými novinami podpořit v úsilí udržet silné pozice; zasadil se proto

v předvolebním čase o zařazení rubriky „ Otázka týdne“ na podval titulní strany, kde měli dostávat prostor jednotliví kandidáti ODS a KDU-ČSL. Ke Králově nelibosti však redakce v rámci této rubriky položila otázku i kandidátům levice a nezávislých sdružení. Král byl

207 Viz Mludek, I.: Poznámka …za opisování. Region, roč. 3, 1994, č. 48, s. 3: „ Týdeník Naše Opavsko uveřejnil v pátečním vydání dvě stejné tabulky volebních výsledků za okres Opava jako Region. Byly doplněny identickým komentářem, jaký jsme k němu připojili i my. (… ) Ve škole se často za opisování uděluje poznámka. Jak vidno, v novinách to lze také.“ 208 Karel Stuchlík (roč. 1950). Vydavatel barevných časopisů Fénix nebo zpravodajů FC Kaučuk Opava, Slezský FC Opava, připravoval také firemní publikace (např. Jednota Opava) nebo obecní zpravodaje. Píšící fotograf, který spolu s fotografiemi dodával také autorské texty. Zpracovával konkrétní zadání. Ke spolupráci brigádního charakteru přivedl do redakce i svého syna Jana. Také on se po vzoru svého otce zamě řoval především na portrétovou fotografii.

79

pochopitelně ze strany ODS na inkriminované články upozorněn a sám tak pro změnu činil v redakci.209 Další posun po vzoru konkurenčního Regionu udělal šéfredaktor Rataj na straně tři, kam pravidelně začal zařazovat komentář týkající se aktuálního dění v komunální politice. „ Ze změny na postu šéfredaktora vyplynulo velmi dobré a šťastné období. Noviny po profesní stránce poskočily. Vyčistily se žánry. Dříve jsme do zprávy ze zastupitelstva vkládali i

komentáře, nově byly komentáře řazeny do zvláštní rubriky, která dostala své pravidelné místo. Čtenář tak věděl, kde co může v novinách najít,“

uvedla jedna z tehdejších

redaktorek.210 Na konci roku 1994 se na výsledném produktu – vydání týdeníku Naše Opavsko, podílela redakce ve složení šéfredaktor Michael Rataj, manažerka redakce Jana Poláchová, redaktorky Jiřina Chloubová a Iva Hahnová, náborčí inzerce Marcela Fajková, redakční sekretářka Miroslava Kamrádová a externí redaktoři Ivona Foltisová (kultura) a Vladan Novák (sport). A jak vypadal všední život v redakci? Neustálé telefonáty, návštěvy čtenářů a dopisovatelů, inzerentů i zájemců o zveřejnění informace či vlastníků autorského článku, to vše provázelo přípravu nového čísla. Každý z členů redakce musel v těchto podmínkách zvládnout svůj díl práce – zpracovat informace a jiné získané materiály, přepsat je do počítače a rukopisy odevzdat na stůl šéfredaktora (funkce technického redaktora byla zrušena – pozn. aut.). Šéfredaktor články i obrazové předlohy (fotografie a perokresby) zakreslil na papírovou maketu (zrcadlo), které i s rukopisy odevzdal na oddělení fotosazby, jež sídlilo ve vedlejší budově. Pracovníci fotosazby zhotovili dle papírové makety stránku novin v počítači, kterou poté vytiskli na laserové tiskárně. Stránku, tzv. korekturní obtah, si přečetla nejprve korektorka tiskárny, aby ji poté opravenou odevzdala na fotosazbu. Po zapracování korektur byla znovu vytištěná stránka odevzdána redakci, kde si ji prohlédl šéfredaktor i redaktoři. Redaktoři - autoři zalomených článků případně ještě oproti rukopisu opravili faktografické chyby a po tzv. autorské korektuře se stránka vrátila na oddělení fotosazby, kde byly změny opět zapracovány do stránky. Z fotosazby pak putovala znovu vytištěná stránka na oddělení fotomontáže. Místo obrazových předloh byly na papírové maketě vytištěny jen rámečky, do kterých pracovnice fotomontáže vlepily fotografie, jež mezitím na určitý rozměr při kopírování zmenšili nebo zvětšili pracovníci fotooddělení. Hotová stránka, totiž papírová fotomontáž, se před ofocením ještě zkontrolovala. Fotilo se na negativní film, z kterého se na speciálním zařízení vyrobily fotopolymerové desky (tiskové matrice). Stará knihtisková 209 210

Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1994. Viz rozhovor s pamětnicí Jiřinou Chloubovou. Opava 20. 5. 2010.

80

rotačka tiskla z vyvýšených míst fotopolymerových desek. Od rotačky odebíraly noviny po padesáti kusech pracovnice obsluhy.211 Závěr roku 1994 přinesl dvě zajímavé marketingové aktivity redakce. Karel Stuchlík nafotil redakci Našeho Opavska v minoritském klášteře na kalendář pro rok 1995, který byl distribuován spolu s vánočním vydáním novin. Šestnáctého prosince proběhlo v režii týdeníku Naše Opavsko rok chystané vyhlášení deseti nejlepších sportovců okresu Opava, ve kterém zvítězila triatlonistka Renata Berková. Akce se konala na Zimním stadionu v Opavě, panovala poměrně velká zima, takže i přes atraktivní hokejové utkání komentované známým ostravským sportovním komentátorem Emilem Bicanem, účast významných osobností a bývalých i současných úspěšných sportovců se v hale sešlo velmi málo diváků. *** V roce 1995 vycházel týdeník Naše Opavsko nadále v pátečním termínu na 16 stranách novinového formátu za 3,50 Kč. Pokračoval proces personální stabilizace redakce, který komplikoval snahu zkvalitnit obsahovou podobu novin. Podle dále neklesajícího čtenářského a obchodního zájmu ale zástupci vydavatelství Optys usoudili, že se nová redakce vydala dobrou cestou, a proto měla jejich plnou podporu. Prodaný náklad Našeho Opavska přesahoval 8 000 výtisků, když kameloti prodávali v ulicích Opavy mezi 1 100 a 1 300 kusy.212 Hned v lednu oznámila svůj definitivní odchod z redakce manažerka Jana Poláchová, kterou mimo jiné otrávily problémy s vymáháním pohledávek za inzerci otištěnou ve volebních speciálech213, vzápětí po ní, koncem března, se rozloučila náborčí inzerce Marcela Fajková. Odchod obou žen, jejichž úkolem bylo zajišťovat ekonomickou stabilitu redakce, měl neblahé důsledky. Příliv inzerce ochaboval, ze tří inzertních stran zůstaly dvě.214 Bez finanční pomoci mateřské firmy Optys, která dotovala tisk novin a mzdy, by Naše Opavsko dlouho na trhu nezůstalo. Optys si svou podporu alespoň zčásti kompenzoval celostránkovými inzeráty, ve kterých nabízel prodej tabelačního papíru. S jistým řešením přišel Jaroslav Král, když na místo manažera prodeje přijal svého spolužáka, podnikatele Ing. Aleše Peterku. Ten dostal mimo jiné za úkol zrealizovat 211

Viz Rataj, M.: Jak je možné, že si každý pátek můžete přečíst Naše Opavsko aneb Jak se dělají noviny. Naše Opavsko, roč. V, 1994, č. 52, s. 9 212 Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1995. 213 Viz Poláchová, J.: Vymáhání dluhů u reklamní agentury Ragtime. Opava 6. 1. 1995. Viz. osobní archiv Michaela Rataje. Více v kapitole 4.3 Úspěšný boj Regionu o čtenáře (1993 – 1995). 214 Pro srovnání: za inzerci otištěnou v čísle čtyři fakturovalo Naše Opavsko 44 709 Kč vč. 22 % DPH, za číslo 11 už jen 38 856 Kč. Viz písemný archiv Michaela Rataje.

81

myšlenku specializované komerční přílohy Garant extra (registrační značka OP 25), jejíž součástí měly být kromě komerčních sdělení firem také odborné články týkající se podnikání a podnikatelského prostředí. Peterkovi se podařilo Garant rozběhnout na konci druhého čtvrtletí roku 1995. Komerční přínos Garantu však nesplnil očekávání vydavatele. Peterka přetiskoval články z odborného týdeníku Profit nebo publikoval texty a informace o místních firmách. Když však měly být tyto PR materiály na základě Peterkových podkladů vyfakturovány, firmy se bránily, že si žádnou inzerci do Garantu nezadaly, pouze poskytly vyžádané údaje. Také zaneprázdněnost nového manažera redakce jinými úkoly soukromé povahy, které měly vliv na jeho docházku do zaměstnání, se podepsala na těžkostech, jež zrod Garantu provázely. Rovněž nová síla přijatá místo Marcely Fajkové na pozici náborčí inzerce nedokázala firmy proaktivně oslovovat a ve finále byla ještě méně úspěšnější než její předchůdkyně. Plnila jakousi roli druhé redakční sekretářky, takže s ní vydavatel na návrh šéfredaktora ukončil pracovní poměr ještě ve zkušební době. Prakticky čtvrt roku trvající kritickou situaci v oblasti náboru plošné inzerce nakonec vyřešil příchod dvou nových manažerů inzerce Jiřího Šťastného (roč. 1975) a zkušenějšího Viléma Faiky (roč. 1969). Oba mladí muži pracovali jako manažeři inzerce v reklamním časopise HEX – slezské a opavské reklamní noviny. V l. 1993 – 1995 zaznamenaly zdarma do schránek distribuované reklamní časopisy na Opavsku obrovský boom. V redakcích těchto časopisů pracoval nový typ obchodníků - mladí, draví lidé, kteří proaktivně oslovovali firmy a podnikatele a navazovali s nimi dlouhodobou spolupráci.215 Uzavírali celoroční smlouvy o inzerci, dohadovali slevy za opakování. Obvykle měli dokonale propracovaný systém, zohledňovali počet opakování inzerátu, jeho umístění, barevnost a další aspekty. Váhající obchodníky šéfredaktor přetáhl argumentem o odlišné hodnotě inzerce v placeném, lidmi žádaném tradičním týdeníku, a v lidmi nevyžádaném reklamním plátku, který byl obvykle házen rovnou do koše. Noví manažeři nastoupili v srpnu 1995 a záhy začali více než naplňovat představy vydavatele. Ze svého předchozího působiště si přinesli množství kontaktů na inzerenty, takže rozsah inzertních stran se brzy zase vrátil na tři. Po Peterkovi převzal za Garant extra ve druhé polovině roku zodpovědnost další nově přijatý manažer inzerce Lumír Klištinec (roč. 1974), který z původně zamýšlené napůl odborné, napůl komerční přílohy Našeho Opavska udělal specializovanou inzertní přílohu. V roce 1995 vyšel Garant extra nakonec šestkrát, když o 215

Takovým „ guru“ opavských, zdarma distribuovaných reklamních novin, byl obchodní manažer reklamních novin ZIKADO Emanuel Mareček.

82

obsahovou náplň čtyř zbývajících vydání se postarali noví manažeři inzerce. Od třetího čísla byl Garant extra tištěn na lícových stranách v plnobarevném provedení, což byla konkurenční výhoda. Příchod nových obchodníků znamenal pro redakci i vydavatele velkou vzpruhu. Formou reciprocity pořídili do redakce nové zařízení a dohodli interiérové úpravy redakce. S vydavatelem byla dohodnuta změna původní dispozice redakčních prostor, na úkor přední kanceláře se zvětšila zadní kancelář, ze které nově vzniklo obchodní oddělení216, šéfredaktorovi byla vyhrazena menší přední kancelář s malou zasedací místností. Tam probíhaly redakční porady. Listopadová modernizace redakčních prostor byla obrovským posunem vpřed. Podobně nelehkým vývojem jako obchodní oddělení prošla píšící část redakce. V lednu 1995 přišel na praxi student Soukromého šestiletého gymnázia v Ostravě-Hrabůvce, Opavan Karel Balcar217, jmenovec bývalého technického redaktora Našeho Opavska. V průběhu roku se v redakci střídal s elévkou Lucií Laganovou, studentkou téže školy a téhož oboru „ redakční asistent“ . Oba byli pověřeni drobnými redakčními pracemi. Redakce však stále nutně potřebovala doplnit o stálého redaktora. Pořád pracovala v počtu tří interních (včetně šéfredaktora) a dvou hlavních externích redaktorů. Z výběrového řízení nakonec vzešel charismatický Vít Halfar. Jeho působení v redakci se však omezilo jen na několik návštěv v týdnu, většinu času trávil mimo redakci vykonáváním jiných aktivit a tomu odpovídaly také výsledky jeho práce, které se rovněž staly předmětem kritiky ředitele Azylového domu Antonína Plachkého na stránkách Regionu.218 Halfar proto odešel ještě ve zkušební době. Místo něj se do přípravy textů více zapojili oba elévové, zejména Karel Balcar. „ O novinařině jsem přitom neměl ani potuchy. Vůbec jsem nevěděl, jak napsat článek, takže mé zpravodajské texty byly nedostatkem praxe zpočátku hodně poznamenány. Dělal jsem stylistické, gramatické i faktografické chyby. Jedinou výraznější zpětnou vazbu, kterou si pamatuji, byla reakce šéfredaktora na můj první článek. Nechal mi jej třikrát předělat. To bylo ale také naposledy, kdy jsem musel se svým textem pracovat. V Našem Opavsku to bylo 216

V obchodním oddělení pracovali tři manažeři inzerce, sekretářka a také nově přijatá účetní Lenka Matýsková. Mgr. Karel Balcar (roč. 1975). Začínal v roce 1995 jako elév v redakci Našeho Opavska, v roce 1996 byl přijat na pozici redaktora. V dubnu 1997 přešel do opavské redakce krajského deníku Svoboda, v roce 2000 pak do ostravské redakce deníku Svoboda. V roce 2001 se přestěhoval do Ostravy. Od roku 1998 do roku 2001 externě spolupracoval s regionálními rádii – Attack!, Hellax a Čas. Po převzetí deníku vydavatelstvím VLP se v roce 2001 stal redaktorem Moravskoslezského Deníku. Od roku 2002 působil jako novinář a publicista v deníku Právo, v roce 2004 dostal nabídku přejít do pražské redakce, kterou odmítl. V l. 2002-2003 spolupracoval externě s ostravskou kabelovou televizí Fabex. TV. Od roku 2007 pracuje jako ředitel příspěvkové organizace K3 Bohumín. Externě vyučuje na Akademii J.A. Komenského v Karviné – obor Komunikace, patologie a prevence v sociální péči. 218 Viz Plachý, A.: Novinářská etika. Region, roč. 4, 1995, č. 17, s. 15 217

83

volnější, plnil se objem a na kvalitě moc nezáleželo. Když jsem něco potřeboval zkonzultovat, obracel jsem se na kolegy novináře nebo déle píšící externisty. Po prvním roce jsem tak zvládl dovednost psaní, ověřování faktů a zdrojů asi jen z jedné pětiny. Metoda skoč do vody a plav byla na druhou stranu přínosem pro mou samostatnost. Po maturitě jsem se rozhodl na sobě zapracovat a začal jsem docházet na přednášky českého jazyka, gramatiky a stylistiky na Slezskou univerzitu. Bylo to na základě pouhé dohody s pedagogem, že když bude přednášet pro studenty, tak mohu přijít taky.“ 219 V roce 1995 se zvýšil počet externích spolupracovníků redakce, k Vladanu Novákovi, jenž strávil čtyři měsíce z roku 1995 na studijní stáži v Německu, a Ivoně Foltisové, která o pár měsíců později, k 1. 9. 1995, nastoupila na plný úvazek, se přidaly studentky Slezské univerzity Šárka Porubová (částečně už v r. 1994) a Simona Bujoková, které například přepisovaly živé rozhovory s osobnostmi odvysílané rádiem Attack! nebo připravovaly texty na zadané téma. Ve druhé polovině roku 1995 začala s redakcí spolupracovat také Ing. Gabriela Mathiasová (roč. 1972), která se zaměřovala na ekologickou tématiku. Svou rubriku – „ Přírodovědné okénko“ – dostal nejstarší dopisovatel Našeho Opavska, osmdesátiletý Oldřich Kapler. Kromě amatérských fotografií otiskovalo Naše Opavsko fotografie externích opavských fotografů – Josefa Nováka, otce a syna Stuchlíkových - Karla a Jana, a Jaroslava Navrátila z Velké Polomi, který pracoval samostatně nebo také doprovázel redaktorku Ivonu Hahnovou při cestách po Hlučínsku. Mezi povinnosti šéfredaktora patřilo kromě zajištění vedení redakce, technického zpracování zrcadel, korektur a samotného autorského psaní textů (v době Novákovy nepřítomnosti zajišťoval také s pomocí dopisovatelů sportovní zpravodajství) rovněž zajištění distribuce novin. V pokročilých čtvrtečních dopoledních hodinách sešel do podzemního podlaží tiskárny ke knihtiskové rotačce, kde brzy od stroje odebral signální výtisk nového čísla. Poté, co jej zkontroloval, mohl v případě drobných překlepů či chyb požádat tiskaře o zásah – úpravu polymeru formou vyříznutí či vyseknutí, v případě závažnější chyby, která prošla sítem korektur, se musel znovu vyrobit celý polymer (tisková matrice). Protože celý proces se již realizoval ve výrobním objektu Optys v sadech Svobody, došlo v případě opakované výroby jednoho polymeru – jedné strany k maximálně hodinovému zdržení. Poté zástupci silnějšího pohlaví vynosili od rotačky ke stolu redakční sekretářky 1 500 ks novin. Ta zhruba od 13. hodiny organizovala prodej prostřednictvím kamelotů. Zbývající náklad putoval od rotačky na knihárnu Optys, kde jej pracovnice knihárny nabalily do balíků

219

Viz rozhovor s pamětníkem Mgr. Karlem Balcarem. Bohumín 25. 2. 2010.

84

označených místem finálního prodeje a počtem nabalených kusů. Na dvoře firmy šéfredaktor nebo některý z inzertních manažerů naskládal balíky novin do kufru redakčního moskviče a odvezl je nejprve na poštu Opava-západ, kde se skládala část nákladu. Další část dovezl na poštu Opava 1 a zbytek rozvážel po novinových stáncích a prodejnách v Opavě. Rozvážku zajišťoval zpočátku šéfredaktor sám nebo s pomocí brigádníka z řad studentů Slezské univerzity, později tuto práci převzala za malou odměnu dvojice důchodců220. Stran marketingu navázal Rataj na svého bývalého šéfa. Se sportovním redaktorem Novákem zorganizovali pro fotbalisty okresních soutěží první a také druhý (1996) ročník fotbalového poháru „ O putovní pohár Našeho Opavska“ . Ve spolupráci se Školským úřadem v Opavě pak Naše Opavsko vyhlásilo literární soutěž pro žáky základních škol „ Hledáme mladé talenty“ . Současně probíhala řada čtenářských soutěží. Redaktoři dostávali od šéfredaktora poměrně velkou volnost. Redaktorka Ivona Hahnová si postupně vytvářela síť kontaktů a informovala o všech nejdůležitějších projektech obcí Hlučínska. Po volbách v r. 1994 přivedla většinu nově zvolených starostů obcí ke spolupráci s tiskem. Přinesla nový pohled na Hlučínsko a jeho osobnosti (i s ohledem na tradiční religióznost regionu), přiblížila problémy obcí Hlučínska čtenářům ze zbytku opavského okresu, kteří měli o Hlučínsku jen kusé informace. Psala také články o farářích a kostelích, pořádala soutěže, do nichž si sama sháněla ceny, jako první napsala rozhovor s Monikou Žídkovou z Kravař ve Slezsku.221 Po komunálních volbách představila všechny obce Hlučínska, každého starostu, velmi často psala o problémech města Hlučína a jeho starosty Jana Voráčka. Politické nebo jiné tlaky nikdy nepocítila. „ Spolupráce s Voráčkem

byla skvělá. Měl vždy co říci, věřil mi a nikdy nechtěl nic autorizovat - nechal na mně, jak co

naformuluji. Považovala jsem ho spíše za takového sociálního demokrata v modrém kabátě.

Tehdy jsem tíhla k ČSSD a on to věděl. Ani jednomu z nás naše odlišné názory nevadily –

nakonec přišla opoziční smlouva, tak to bylo stejně jedno a zasmáli jsme se tomu. Stejně dobře jsem vycházela s místostarostou Hlučína Adamcem z lidové strany nebo se starostou Kravař Miroslavem Tošerem z ODA. Až tak politicky jsem to tehdy nebrala.“

222

Žánrově byl týdeník Naše Opavsko v roce 1995 velmi nevyhraněný. Mimo příležitostné rozhovory s populárními osobnostmi, běžné zprávy, ankety, recenze v kulturní rubrice nelze týdeník v tomto období považovat za žánrově pestrý. Používaný jazyk byl spisovný s hovorovými výrazy, autoři se nebránili ani příležitostnému použití slangu a nářečí 220

Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z l. 1994 – 1997. Miss Europe 1995. 222 Viz písemné vzpomínky Ivony Hahnové z roku 2010. 221

85

typickému pro Hlučínsko. Jako témata pro své materiály si redaktoři vybírali především události města Opavy, tzn. jednání rady města, zastupitelstva, jednání politických stran, zájmových organizací apod. Velmi sporadicky byly tyto informace komentovány, redaktoři se většinou zdržovali publikování vlastních nebo redakčních názorů na konkrétní události

v regionu, byť se jejich postoj často objevoval v samotném zpravodajství.223

Stejně jako předcházející šéfredaktoři tak i Rataj usiloval o maximální serióznost publikovaných informací. Apeloval na své kolegy, aby v případě sporné záležitosti poskytli prostor k vyjádření oběma stranám, a do praxe zaváděl i další principy žurnalistické práce, se kterými se průběžně seznamoval v rámci svého dálkového studia žurnalistiky. Přesto byla redakce Našeho Opavska dvakrát osočena z uvádění nepravdivých informací. V obou

případech útoky směřovaly na články napsané samotným šéfredaktorem. V prvním případě, který se týkal sporu nájemníků a majitele domu na Mírové 12 v Opavě V.D., byl květnový článek Michaela Rataje „ Mírová 12: Válka pokračuje“ (Naše Opavsko, roč.VI, 1995, č. 18, s.

3) impulsem k podání trestního oznámení majitele domu V.D. na autora článku a jeho

informátory – nájemníky domu. Policie ČR však šetřením shledala, že se o pomluvu nejednalo, a věc odložila. Druhý případ dokladoval pokračující nevraživost mezi konkurenčními týdeníky Naše Opavsko a Region. Naše Opavsko informovalo o fúzi novojičínské mutace týdeníku Region a tamního týdeníku Rozkvět a zveličilo kroky představitelů Regionu v souladu s vyjádřením šéfredaktora Rozkvětu. Zatímco vydavatel Regionu se odmítl až na strohé odbytí k případu vyjádřit, šéfredaktor Rozkvětu hovořil o

novinovém podvodu.224 Region na článek reagoval článkem šéfredaktora Ivo Mludka225, který označil text otištěný v Našem Opavsku za nepravdivý až lživý. Motivaci autora k jeho sepsání

Mludek shledal v nedávno v Regionu uveřejněném článku o společnících vydavatelství

Optys-noviny. Šéfredaktor Našeho Opavska v čísle z 28. 4. 1995 tvrzení Mludka odmítl a

kontroval vyjádřením, že Region chce pokračovat v nenávistné kampani, kterou zahájil poté, co jeho redaktorům nebyla umožněna privatizace Našeho Opavska. Výsledkem tohoto střetu byl neformální mediální smír, který vydržel až do konce existence titulu Naše Opavsko. Prvního září 1995 přistoupil šéfredaktor ke změně hlavičky zavedené s nástupem Zdeňka Svobody v roce 1992. Chtěl tím podtrhnout návrat k zpravodajsky zaměřenému obsahu listu. Zájmeno NAŠE bylo upozaděno a výrazně zmenšeno, hlavičce dominovalo slovo OPAVSKO. Změnou hlavičky pokračovala grafická a koncepční proměna týdeníku 223

Viz Šuláková, I.: Vývoj tisku v opavském Slezsku v období 1945 až po současnost. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha 1994, s. 49 224 Viz Rataj, M.: Fúze Regionu s Rozkvětem se nekonala. Naše Opavsko, roč. VI, 1995, č. 15, s. 1 a 2 225 Viz Mludek, I.: Naše Opavsko nepravdivě o Regionu. Region, roč. 4, 1995, č. 17, s. 1

86

započatá v září 1994. Veškeré změny, kterými Naše Opavsko v letech 1994 - 1996 prošlo,

probíhaly většinou z rozhodnutí šéfredaktora. S ředitelem Králem šéfredaktor konzultoval jen minimum věcí, měl od něj poměrně volnou ruku. Redakce Našeho Opavska zastávala v rámci Optys-noviny víceméně autonomní postavení. Optys jí zajišťoval veškerý servis, jako například účetnictví, fakturaci a další firemní provozní záležitosti, jinak ale redakce fungovala nezávisle na vedení Optys-noviny i na vedení Optysu. Šéfredaktor rozhodoval nejen o záležitostech spjatých s přípravou novin, ale také o jejich koncepční podobě, personálním obsazení redakce, mzdovém ohodnocení redaktorů, distribuci a do značné míry koordinoval

činnost náborčích inzerce. Řediteli Králi předkládal šéfredaktor svá rozhodnutí víceméně jako

definitivní a jen výjimečně se mu ze strany vydavatele dostávalo nějakých doporučení nebo příkazů. Na svého šéfredaktora Král spoléhal obzvláště v období, kdy se sám zabýval novými

podnikatelskými plány a na noviny mu již nezbýval čas. Informativní schůzky obou mužů byly neformální a velmi nepravidelné. Ředitel Král docházel do kanceláře šéfredaktora spíše

za účelem získání zevrubnějšího přehledu.226 Rok 1995 byl pro opavský okres bohatý na události, významné návštěvy i kauzy. Naše Opavsko sehrálo důležitou roli v obrodném procesu opavského místního sdružení ODS, když poskytlo prostor k vyjádření všem účastníkům stranické rozepře. Ačkoli zveřejňování některých názorů bylo v přímém rozporu se zájmy Králových politických spojenců, vydavatel Král redaktory v jejich svobodném počínání nikterak neomezoval.227 Naše Opavsko se tak v roce 1995 profilovalo jako skutečně nezávislý týdeník.

Jisté manipulaci s čtenářskou veřejností, která vyplynula z osobního postoje redaktorů

k jednomu z účastníků politického boje, totiž k osobě poslance J. Šimánka, se redaktoři

Našeho Opavska ve svých článcích - a nemuselo se jednat jen o komentáře a jiné publicistické články - nevyhnuli. Nejmocnější muž opavské ODS, konstruktér polistopadové pravicové

politiky v Opavě a spojenec přednosty Šroma Jaromír Šimánek si svými kroky po komunálních volbách v r. 1994 vysloužil nejen odpor politických rivalů, ale i potenciálních spojenců z pravicové části politické spektra. Popudil si proti sobě i novináře, když v reakci na účast komunisty Jindřicha Valečka v radě města navrhl vznik tzv. antikomunistické vyhlášky, jež by zakazovala na území města Opavy jakkoli propagovat bývalý komunistický režim a Lidové milice. Vyhláška by, jak se shodli šéfredaktoři obou opavských týdeníků, mimo jiné

omezila práva vydavatelů okresního tisku. Proto také z článků uveřejněných v Našem 226

Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z let 1994 – 1996. S výjimkou informačního embarga, které uvalil na dění v jisté spřátelené firmě. Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1995. 227

87

Opavsku zazníval výrazný protišimánkovský tón, jako například v článku „ Problémy města opět druhořadé“ (Naše Opavsko, roč. VI, 1995, č. 20, s. 1), jenž ještě zesílil poté, co antikomunista Šimánek začal nesmiřitelně vystupovat proti primátoru Mrázkovi (ODA), který měl výraznou podporu veřejnosti (ale i bývalých komunistů v radě města a komunistických zastupitelů). „ Tehdy mě šokovalo, to muselo být zkraje roku 1995 a něco se konalo v bunkrech v Darkovičkách s Vilémem Holáněm, že nesmiřitelný Šimánek tam měl pozvaného známého komunistického poslance z Olomouce a srdečně s ním po celou dobu rozmlouval. Tenkrát ale se mnou Šimánek navázal takový základní kontakt – klepala jsem se zimou a on mně pozval, ať se ohřeju v autě, kde seděl se Šromem. Tím si mě navždy získal. Když se pak mluvilo, zda se Šimánek přihlásil do výběrového řízení na post ředitele gymnázia, tak kolegyně Chloubová mu volat nechtěla – nebyly tam s redakcí asi dobré vztahy. Já jsem se tehdy nabídla, zavolala mu a napsala z toho článek. Od počátku jsem s ním dobře vycházela,“ uvedla tehdejší redaktorka Ivona Hahnová k osobě komunálního politika a informátora Jaromíra Šimánka.228 Z dalších událostí čtenáře zaujal také soudní spor přednosty okresního úřadu Antonína Šroma s majitelem OD Breda Kamilem Kolkem, k němuž došlo po znovuotevření kauzy privatizace OD Breda. Oba se navzájem zažalovali. Redaktorka Jiřina Chloubová ve svém článku „ Politické vydírání památkovým zákonem?“ (Naše Opavsko, roč. VI, 1995, č. 31, s. 1) uvedla, že zatímco Šrom zažaloval Kolka za jeho vystoupení v TV NOVA a doplnil, že mu poté začaly docházet oplzlé anonymní telefonáty a poštou neobjednané pornografické časopisy, Kolek žaloval Šroma, že jej vydíral prostřednictvím poslance Šimánka. V případu podivným způsobem figurovala jako svědkyně i exredaktorka a exmanažerka redakce Našeho Opavska Jana Poláchová.229 *** V roce 1996 se Naše Opavsko opět v některých rysech proměnilo a dokončilo tak v několika krocích probíhající návrat od zábavně-informačního týdeníku k seriózním, zpravodajsky zaměřeným novinám. Prodejní cena týdeníku se zvýšila na 4,50 Kč. Obsahová náplň novin se zpestřila, začalo se zde objevovat více publicistických článků – komentáře, poznámky, recenze, fejetony. Jejich autory nebyli jen členové redakce, ale také politikové nebo jiné osobnosti z řad čtenářské veřejnosti, které redakce požádala o vyjádření na konkrétní téma. U těchto článků redakce otiskovala také fotografie autorů. 228 229

Viz písemné vzpomínky Ivony Hahnové z roku 2010. Viz Matela, J.: Ve sporu Kolek – Šrom zaznělo podivné svědectví. Region, roč. 4, 1995, č. 32, s. 1

88

Zejména strana tři přinášela pravidelně alespoň jeden publicistický článek. Že byly tyto útvary čtenáři vyhledávány, dosvědčily nejlépe události následující po otištění fejetonu s názvem

„ Polské klobásy“ (Naše Opavsko, roč. VII, 1996, č. 29, s. 3) o nákupech potravin v Polsku,

které začali občané České republiky podnikat v rámci nově uzákoněného malého

pohraničního styku. Fejeton převzalo do svého zpravodajství také rádio Hellax a v důsledku

mediální masáže začaly státní hranici ve Vávrovicích překračovat stovky občanů ČR za účelem nákupu masných výrobků v krámě ve Wiechowicích. Šéfredaktor a autor článku

v jedné osobě byl předvolán celní správou, aby se v rámci malého pohraničního styku zodpovídal z nedovoleného dovozu zboží. Naše Opavsko pak v rámci urovnání situace otisklo článek, který upozorňoval občany na možné postihy tohoto jednání.230

Nejčtenějším publicistickým útvarem Našeho Opavska byl rozhovor v rámci rubriky „ Horké křeslo“ , která vycházela v politické příloze. Zpovídané osobnosti musely odpovídat

na agresivní otázky týkající se jejich minulosti či kontroverzních počinů. Jedinou pozvanou osobností, která přislíbenou účast nakonec odmítla, byl primátor Opavy Jan Mrázek. Na připravené otázky odmítl odpovědět, když se mu zdály být na štíru s novinářskou etikou. 231 Od 26. ledna 1996 začaly na titulní straně druhého sešitu novin vycházet tematicky koncipované přílohy, které nahradily dosavadní víkendovou přílohu. Za jednotlivé přílohy nesli odpovědnost pověření redaktoři, kteří je připravovali ve spolupráci s dopisovateli nebo externími redaktory. Ekonomickou přílohu připravoval Vladan Novák ve spolupráci s Jaromírem Breuerem232, turistickou Ivona Hahnová, společenskou Ivona Foltisová a ve druhé polovině roku Karel Balcar, ekologickou Ing. Gabriela Mathiasová a politickou šéfredaktor Rataj. V září ekologickou přílohu vystřídala sportovní příloha a od roku 1997 pak místo turistické přílohy vycházela příloha Zdraví. V rámci jednotlivých příloh se objevily nové rubriky. Na straně šest byla znovuobnovena strana mladých, kterou dostal na starost

Karel Balcar. Střídala se s historií. Zpočátku se ještě objevovala strana s čtenářskými příspěvky, ale protože jejich počet klesal nebo byly využity v rámci tematických příloh, tato rubrika z novin v průběhu roku 1996 zmizela. Naopak konkurenčnímu Regionu počet

zásadních čtenářských reakcí narůstal, což bylo potvrzení trendu posledních let – odlivu

230

Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1996. Primátora Opavy Jana Mrázka popudil také článek v příloze silvestrovského vydání Našeho Opavska, která vyšla s hlavičkou z roku 1992 a obsahovala mj. články, jež si tropily z primátora žerty. Nejvíce jej pobouřil místy až nevkusný rozhovor s jeho imaginárním jmenovcem, elektrikářem Janem Mrázkem, který byl společným dílem redakce. Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1997. 232 Ing. Jaromír Breuer (roč. 1935) - pracoval v oddělení informačních služeb Ostroje Opava. V roce 1996 se stal prvním redaktorem informačního zpravodaje města Opavy Hláska. 231

89

čtenářů od Našeho Opavska k Regionu (viz. dále kapitola. 4.3 Úspěšný boj Regionu o čtenáře).

Klíčovou záležitostí pro vnímání redakční nezávislosti týdeníku Naše Opavsko

čtenářskou veřejností byla zakázka okresního úřadu, kterou Naše Opavsko oficiálně získalo

na základě úspěšné nabídky v rámci výběrového řízení.233 Na straně šest začal od 1. března 1996 dvakrát měsíčně vycházet Zpravodaj okresního úřadu, který redigoval PhDr. Jan Klímek, zaměstnanec referátu kultury okresního úřadu. Konkurenční tisk velmi záhy čtenářskou veřejnost upozornil, že tento zpravodaj stojí okresní úřad nemalé peníze, a že ze

zpravodaje „ více než snaha informovat čouhá jako sláma z bot laciná propaganda a zášť proti všem, kteří jsou v opozici proti přednostovi Šromovi. Nepodepsané texty (… ) jsou plné jedovatostí a postupů, které musí seriózní novinář odsoudit. (… ) Nevede-li okresní úřad při vydávání jeho již tak rozporuplného zpravodaje snaha, aby se informace dostaly k co nejvíce lidem za co nejmenších nákladů, může být v pozadí cosi jiného. Například to, že dcera přednosty okresního úřadu je jedním z pěti podílníků s.r.o. Optys-noviny podílející se na vydávání Našeho Opavska. Anebo tichá domluva mezi ředitelem Optysu Králem a přednostou Šromem o podpoře v blížících se parlamentních a senátních volbách. (… )“ 234 Svůj vliv na Naše Opavsko podpořený financemi ze státní pokladny přednosta okresního úřadu Antonín Šrom nakonec zužitkoval tak, jak to pár měsíců předtím naznačoval šéfredaktor konkurenčního Regionu. Jestliže už před prvním kolem listopadových voleb do senátu měl Šrom v Našem Opavsku významnou skrytou podporu, před druhým kolem se Naše

Opavsko na jeho stranu postavilo zcela otevřeně. Ředitel Král rozhodl na podporu Šroma rozšířit 47. vydání Našeho Opavska ze dne 20. 11. 1996. Šrom dostal v tomto vydání naprosto

zásadní prostor, přesto volby nevyhrál. Po vítězství kandidáta ODS panovala na oblastním sekretariátu ODS při příchodu šéfredaktora Našeho Opavska dusná atmosféra. Lidé z ODS považovali podporu protikandidátovi za jasný důkaz zaujatosti okresního tisku a jeho vedení.235 Okresní úřad v Opavě vyhlásil v r. 1996 výběrové řízení na tiskové médium, které by na svých stránkách dvakrát do měsíce otiskovalo celostránkový Zpravodaj okresního úřadu. Výběrové řízení vedl pracovník kulturního referátu dr. Jan Klímek, který upřednostnil Naše Opavsko před dalšími třemi inzertními časopisy. (Jedním z nich byl inzertní časopis Hex, kde zpravodaj vycházel v roce 1995.) Klímkovu přízeň si ředitel Král zajistil už v roce 1995, když mu Optys vydal knížku s názvem „ Kapesní demagogika“ . Po vyhraném výběrovém řízení Král zařadil Klímka na seznam honorovaných spolupracovníků redakce. Za přípravu dvou Zpravodajů OkÚ Klímek pobíral honoráře ve výši měsíčního platu redaktorů. Zpravodaj OkÚ vycházel více než rok, jedna strana zpravodaje přišla okresní úřad na 20 tisíc Kč. Když byl přednosta Šrom odvolán z funkce, byla tato smlouva mezi okresním úřadem a Optys-noviny vypovězena mezi prvními. Viz písemné paměti Michaela Rataje z r. 1998. 234 Viz Mludek, I.: Zvláštní počty okresního úřadu. Region, roč. 5, 1996, č. 9, s. 3 235 Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1996. 233

90

Rok 1996 byl ve znamení klidnější práce a jen minimálních změn v již konsolidovaném redakčním týmu. Od ledna nastoupil do hlavního pracovního poměru sportovní redaktor Vladan Novák, záhy jej následovala Liběna Skotnicová236, která byla

pověřena spoluprací s tiskovými zdroji Policie ČR a hasičů. V červnu se kmenovým

redaktorem stal Karel Balcar, nový zpravodaj pro Vítkovsko. Svou roli po předchozí průpravě

v redakci zdárně zvládl. Jediný odchod z píšící části redakce připadl na září, kdy kulturní

redaktorka Ivona Foltisová dala přednost studiu vysoké školy a redakce musela opět hledat externistu na spolupráci v oblasti kultury. Mezi pilné spolupracovníky redakce patřili v roce 1996 zejména kronikář Hradce nad Moravicí Ladislav Sonnek, redaktorka rádia Attack! Petra Dydowiczová, historik Josef Gebauer, Jaromír Breuer a sportovní dopisovatelé Miroslav Mařádek (basketbal, atletika) a Bedřich Holas (atletika), Jiří Gebauer (jezdectví), Michaela Surovková - Hlochová, Petr Krőmer (fotbal), Rudolf Bartošek (turistika) a zejména Roman Brhel (roč. 1977), který se původně stal redaktorem Slezského sportu a po ukončení jeho vydávání pokračoval v práci pro Naše Opavsko. Definitivně ukončil svou dlouholetou spolupráci, započatou ještě v době existence Nového Opavska, fotograf Josef Novák. Zemřel 8. března 1996 ve věku nedožitých 60 let. Změnila se také skladba obchodního oddělení, což mělo negativní dopad na

naplněnost inzertních stran. Poklesl zájem značné části inzerentů, takže s inzercí musel vypomáhat i Optys, když opět propagoval tabelační papír. Navíc se začala projevovat ekonomická recese, která vedla k přijetí tzv. Klausových úsporných balíčků.237 Cena inzertní strany Našeho Opavska zůstala na 20 tisících Kč + DPH, stejně stála plnobarevná inzertní strana v příloze Garant extra. Ten vyšel v roce 1996 12x, když každý měsíc byl zaměřen na jiné odvětví. Například v lednu na peněžnictví a cestovní kanceláře, v únoru na stavebnictví a v prosinci na předvánoční a novoroční přání atd. V březnu byla podepsána smlouva s novým distributorem tisku, společností R.E.T. Ta rozšířila počet prodejních míst týdeníku Naše Opavsko, zejména na Hlučínsku. 236

Liběna Nová, roz. Skotnicová (roč. 1976), vyrůstala v Raškovicích a Pržně (okr. Frýdek-Místek), po absolvování obchodní akademie ve Frýdku-Místku nastoupila v r. 1996 do týdeníku Naše Opavsko na místo redaktorky, posléze pracovala v redakci týdeníku Naše Opavsko DNES a (Týdenní) Opavsko, odkud odešla dohodou o rozvázání pracovního poměru na vlastní žádost v lednu 1999. V březnu 1999 začala pracovat v Praze jako asistentka v pojišťovací makléřské společnosti Experting, v srpnu 2000 přešla do vydavatelství Stratosféra, kde pracovala ve zcela novém online oddělení jako editorka. 2. ledna 2007 byla oficiálně jmenována šéfredaktorkou. V roce 2006 došlo v online oddělení ke změnám, které pohřbily původní úspěšné projekty. Ze Stratosféry odešla v dubnu 2009. Od poloviny roku 2008 se začala zajímat o PR aktivity, které později zúročila jako "PR specialista" v agentuře 24 hours agency, kde pracuje doposud. V roce 2010 se podílela na nově vznikajícím projektu FlyUP.cz (lifestylový magazín na internetu). 237 Pod tímto pojmem jsou známy drastické rozpočtové škrty, které musela kvůli zhoršující se ekonomické situaci přijmout v letech 1996 a 1997 druhá vláda ČR premiéra Václava Klause. Škrty měly velký dopad na výkon ekonomiky.

91

V roce 1996 Naše Opavsko na zkoušku párkrát vplulo do vod obsazených Regionem, když obšírněji a dříve než konkurence informovalo o kriminálních deliktech, jež otřásly celým

okresem. Čtenáře zaujal zejména článek „ Vraždil a pak spáchal sebevraždu“ (Naše Opavsko,

roč. VII, 1996, č. 33, s. 1) o vraždě zdravotní sestřičky P. W. z Hradce nad Moravicí. Naše Opavsko přineslo na rozdíl od konkurence také fotografii zavražděné. Stejně tak informovalo o dvou vraždách v Bolaticích na Hlučínsku. Objevila se i další populární (bulvární) témata.

Až na výše uvedené články však Naše Opavsko dále pokračovalo v seriózním záběru. Více než konkurence se věnovalo politickým půtkám v Opavě. Protože v roce 1996 proběhly předčasné parlamentní volby a na podzim volby do senátu, Naše Opavsko se komunální politice a politikům věnovalo nejen v rámci běžného zpravodajství, ale také na stránkách politické přílohy. 3.6 Odchod Jaroslava Krále z vedení vydavatelství Optys a Optys-noviny (1997) První vydání Našeho Opavska v roce 1997 znamenalo výrazný odklon od dosavadního obsahového a formálního zpracování. Kompletní proměna týdeníku, především nová grafická podoba novin, nové logo v záhlaví, to vše bylo pro konzervativní čtenáře týdeníku velkým

překvapením. Autorem nové koncepce byl šéfredaktor Rataj, který ji připravil po svém návratu ze zahraniční studijní cesty.238 Totální proměnu grafické stránky novin nepodpořila jediná skutečnost – kvalita tisku. Ta zůstala zejména v případě otištěných fotografií

katastrofální. Objekty na fotografiích často připomínaly jen špinavé šmouhy. Jednatel firmy Optys Jan Vícha však deklaroval zájem koupit v Německu kvalitní ofsetovou rotačku, k čemuž se redakce Našeho Opavska velmi upínala.239 Novou

podobu

týdeníku

se

redakce

rozhodla

marketingově

zpropagovat

prostřednictvím billboardů s Miss Europe 1995 Monikou Žídkovou. Za honorář 20 tisíc Kč se Monika Žídková nechala vyfotit s korunkou miss, šerpou a s rozloženým týdeníkem Naše

Opavsko v rukou. Z těchto billboardů shlížela na řidiče například u firmy Ostroj na Těšínské ulici v Opavě. V říjnu 1996 zorganizovala ostravská pobočka Syndikátu novinářů ČR kongresový zájezd do dánské Kodaně. Šéfredaktor Našeho Opavska a tehdejší člen kontrolní komise ostravského syndikátu se zde zúčastnil vzdělávacích přednášek a exkurzí organizovaných tamním českým spolkem se zaměřením na aspekty svobodné západní žurnalistiky. Dostaly se mu do rukou kodaňské týdeníky a deníky, které svou úrovní byly značně dál než česká média. Při pečlivém zkoumání těchto periodik Rataj dospěl k názoru, že všeobecným trendem západní žurnalistiky je popularizace obsahu, moderní, vzdušný layout, důraz na fotografii, přehledné členění textu a barevnost. Inspirativní pobyt v Dánsku jej nasměřoval k zásadní modernizaci tváře Našeho Opavska. Předlohou pro nový layout Našeho Opavska byl list s názvem Bolig Aktuelt. Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z r. 1996. 239 Viz písemné paměti Michaela Rataje z roku 1998. 238

92

Naše Opavsko nadále vycházelo v pátečním termínu na 16 stranách členěno do dvou sešitů, a to za cenu 5 Kč. Nová koncepce nestavěla jen na novém layoutu, ale také na obrazových sděleních a výraznějším grafickém rozlišení zpravodajských a publicistických článků. Strany byly i nadále lámány v šestisloupcovém layoutu. Mnohem významnější místo v novinách dostala tiráž – z poslední strany se přesunula na stranu dvě, kde měla podobu zcela vlevo umístěného sloupce na celou výšku strany. V tiráži se objevily fotografie všech zaměstnanců redakce včetně tří nejdůležitějších externích spolupracovníků – Ing. Jaromíra Breuera (ekonomika), PhDr. Josefa Gebauera (historie) a PhDr. Jana Klímka (Zpravodaj OkÚ). Připravený grafický koncept doznal úprav už během několika prvních vydání. Vymizely například vertikální popisky fotografií na výšku, které zabíraly příliš mnoho prostoru. Změna obsahové koncepce novin s sebou přinesla zrušení speciálně vymezené strany čtyři pro Hlučínsko. Starostům obcí Hlučínska se to nelíbilo. Později dokonce zvažovali intervenci u ředitele vydavatelství, aby Hlučínsko mělo v Našem Opavsku opět svou samostatnou stranu – třeba i za nějakou finanční úhradu ze strany Sdružení měst a obcí Hlučínska.240 Jedním z nejdůležitějších bodů modernizace týdeníku, který měl jít ruku v ruce s novým layoutem a koncepčním členěním, byla popularizace obsahu. Šéfredaktor od svých kolegů vyžadoval změnu nejen ve volbě témat, ale i v přístupu k tvorbě textů. Texty měly být čtivější a zajímavější, nicméně každý z redaktorů se k požadavku na změnu stylu postavil jinak. Tehdejší redaktorka Jiřina Chloubová měla z tohoto zásahu do letité rutiny obavy: „ Ale nenaplnily se. Naopak jsem se těšila z toho, že i v našich novinách mohou vycházet věci nepolitické, tak zvaně neseriózní, odlehčené. Lidé nebyli zvyklí takové články v okresních novinách číst. A bavili se tím. Noviny mi připadaly jaksi veselejší; moc se mi to líbilo. Snaha udělat noviny živější mi otevřela nový obzor, že je možné se při psaní i bavit. Dostávala jsem se víc mezi lidi a v článcích jsem pak čtenářů m přibližovala tápání obyčejných lidí, co je to vlastně ta svoboda. Že končí u sousedova záhonku. V tom období noviny myslím udělaly pro lidi strašně moc.“ 241 Redaktorka Ivona Hahnová na požadavek změny stylu psaní reagovala výraznou personifikací zpravodajství z obcí. Problémy obce představovala prostřednictvím postojů a názorů toho kterého starosty či zastupitele. Nerozpakovala se zajít dál než ostatní, kteří programově vybírali z nepřehlédnutelných témat (provoz erotického klubu, podvody na 240 241

Viz písemné vzpomínky Ivony Hahnové z roku 2010. Viz rozhovor s pamětnicí Jiřinou Chloubovou. Opava 20. 5. 2010.

93

způsob letadla, zrádné P.O. Boxy, plnokrevníci na jatkách, drogy mezi mládeží a samozřejmě kriminální témata). Některé její texty již noviny nepopularizovaly, ale spíše bulvarizovaly. Změnou v tomto duchu prošly i titulky. Populární témata se v největší koncentraci objevovala na titulní stránce novin.242 *** Na chod redakce Našeho Opavska v roce 1997 neměla vliv jen populárnější tvář novin, ale také změny, kterými procházela firma Optys. Pracoviště DTP se stejně jako výroba a část administrativy přestěhovalo do objektu bývalé Merkanty na Rybářské ulici v Opavě, kam museli redaktoři dojíždět se „ zrcadly“ a s disketami s texty. Poté, co v srpnu 1996 předali Ivan Svak a Jaroslav Král své obchodní podíly v Optys s.r.o. Janu Víchovi a Král se v jeho prospěch vzdal také jednatelství, jediným společníkem a jednatelem Optys s.r.o. se stal Jan Vícha. Vlivem této skutečnosti se výrazně změnil přístup tiskárny v záležitosti dotování ekonomiky provozu novin. Optys se již nadále nechtěl podílet na spolufinancování vydávání týdeníku Naše Opavsko, začal se chovat jako standardní obchodní partner, což Jaroslava Krále přinutilo začít hledat cestu, jak dosáhnout ekonomické soběstačnosti. Rok 1997 patřil z pohledu výkonnosti české ekonomiky k těm zatím vůbec nejtěžším. V čase úsporných Klausových balíčků se také Našemu Opavsku ekonomicky nedařilo tak jako v předcházejících dvou letech. Pokleslo především množství získané komerční inzerce. Vydavatel Král spolu s šéfredaktorem Ratajem připravovali již od listopadu roku 1996 změnu v periodicitě vydání Našeho Opavska, kterou chtěli podpořit vyšší kvalitou tisku. Noviny se měly začít tisknout na starší ofsetové rotačce dovezené z Německa. Z týdeníku se měl od 7. dubna 1997 stát obdeník. Zvýšil by se počet prodaných inzertních stran, když by se „ pouze“ zvedly náklady na tisk. Naše Opavsko mělo vycházet kromě pátku i v pondělky, v osmistránkovém rozsahu za 3,50 Kč.243 Pondělní vydání mělo přinášet zejména čerstvé sportovní výsledky a vydavatel předpokládal, že by tímto krokem mohla být oslabena prodejnost konkurenčního týdeníku. Svůj úmysl deklaroval poprvé 16. září 1996 a v roce 1997 ve vydání Našeho Opavska z 28. března. Někteří redaktoři se však s nárůstem práce za stejný plat nedokázali smířit. „ Když přišel šéfredaktor Rataj s koncepcí, že budeme vycházet Například Naše Opavsko č. 6 ze dne 14. 2. 1997 přineslo na první straně články s titulky: „ Zastupitelstvo zoufalé a jalové“ , „ Odsouzen za týrání dítěte“ , „ Našel otce mrtvého“ , „ Jen Bůh nebo božský právník“ , „ Střet s Liazkou nepřežil“ . Tyto články doplnil plánek smrtelné nehody a otvírací fotografie zastupitele Petra Dybowicze zachyceného během jednání opavského zastupitelstva v trestaneckém obleku a s plyšovou opicí Gitou po svém boku. 243 Záměr byl odvozen od mimořádného pondělního vydání Našeho Opavska ze dne 16. září 1996, které vyšlo na osmi stranách za cenu 3,50 Kč z důvodu přetlaku inzerce a velkého počtu připravených článků. 242

94

dvakrát týdně, počítala jsem, že se poohlédnu po nějaké jiné práci. Plynulo z toho, že budou nedělní služby v redakci. Do toho přišla kolegyně Hrušková a nabídla mi práci v deníku Svoboda. Nechala jsem si asi dva dny na rozmyšlenou, ačkoli jsem si už byla jistá, že to vezmu. Šéfredaktor Rataj naplánoval poradu, kde už se mělo vše domluvit, tedy to, že noviny budou vycházet dvakrát týdně a co z toho vyplyne, a já den předem měla ve Svobodě říct, jak jsem se rozhodla. Do toho ale Rataj za pět minut dvanáct zavolal, že to padá. A já jsem to okamžitě ve Svobodě zrušila. Toho pak hned využil kolega Karel Balcar, který se mě pořád ptal, kam jsem chtěla odejít, a když se to dověděl, tak se tam přihlásil a vzali ho.“ 244 Karel Balcar ohlásil svůj odchod z redakce Našeho Opavska do opavské redakce krajského deníku Svoboda v květnu 1997. Po boku Jitky Hruškové začal ve Svobodě pracovat jako krajánek. Už za týden po březnovém zveřejnění informace o obdenním vydávání se Jaroslav

Král musel z pozice vydavatele čtenářům omluvit, neboť z důvodu zpoždění instalace ofsetové rotačky tiskárna Optys nemohla garantovat termíny výroby. Redakce vracela

finanční částky, které už od svých předplatitelů vybrala na předplatném. ***

Devátého dubna 1997 byl vládou ČR odvolán přednosta Šrom, což vedlo k rozpadu oficiální koalice ODS a KDU-ČSL v Opavě. Skladba společníků vydavatelství Optys-noviny s.r.o. však již v té době byla změněna – reagovala na změny ve skladbě společníků firmy Optys v roce 1996. Ve výpise z obchodního rejstříku už k 11. březnu 1997 na pozicích společníků nefigurovali oba nastrčení zástupci politických stran – Chovancová i Smělík, kteří se stejně jako Jan Vícha vzdali svých podílů ve prospěch Jaroslava Krále. Společníky zůstali jen Ivan Svak (20 %) a Jaroslav Král (80 %), který jako jednatel Optys-noviny s.r.o. začal vyjednávat s kontroverzním podnikatelem Jiřím Koschaným o prodeji novin. Redaktoři byli vyrozuměni, že budou muset v nejbližší době opustit prostory firmy Optys v sadech Svobody a přestěhovat se do sídla vydavatelství Optys–noviny s.r.o. na Masarykově ulici 38. Objevovaly se různé spekulace a nervozita v redakci se zvyšovala. Šéfredaktor tedy 18. dubna 1997 vyvolal schůzku redakce s J. Králem, na které ten redaktory ujistil, že informace o prodeji novin jsou jen fámy, že on o prodeji novin v žádném případě neuvažuje.245 Napětí způsobené zvěstmi o prodeji titulu opadlo, ale jen na pár dní. Druhého května 1997 do redakce prosákla zpráva, že ve dceřinné společnosti Optys-noviny s.r.o. došlo k výměně

managementu a ředitelem vydavatelství byl ustanoven Ing. Jaroslav Heider (roč. 1955), 244 245

Viz písemné vzpomínky Ivony Hahnové z roku 2010. Viz písemné paměti Michaela Rataje z roku 1998.

95

dosavadní ředitel nakladatelství Optys s.r.o., blízký spolupracovník Jaroslava Krále a bývalý důstojník Státní bezpečnosti.246 Oficiální informace přišla záhy. Ještě to odpoledne byl Heider představen redakci. Král při této příležitosti poděkoval za dlouholetou spolupráci. „ Tenkrát jsem si poprvé po revoluci naplno uvědomila, že do obsahu novin bude vždy mluvit ten, komu ty noviny patří. Že svoboda je vždy daná podmínkami a ty ekonomické jsou zásadní. Králova éra dojela na finanční krytí. Přála jsem si, ať nás Heider zachrání,“ vzpomněla nástup nového ředitele vydavatelství Jiřina Chloubová.247 Král se Svakem vzápětí převedli na Heidera své podíly a jednatelství a Heider se coby jediný společník a jednatel jmenoval ředitelem vydavatelství a nakladatelství Optys-noviny. „ Vyvázal jsem se tak z operativy Optys-noviny, o kterou jsem se nechtěl starat, abych se mohl s plnou silou věnovat svému novému podnikatelskému projektu,“ zdůvodnil Král tento krok, který byl do obchodního rejstříku zanesen ke dni 27. června 1997. Král zůstal již jen zaměstnancem společnosti Optys.248 V první dny působení v nové roli ředitele vydavatelství se Heider obeznamoval s ekonomickou situací novin a také s problematikou chodu redakce. V redakci se vyjádřil v tom smyslu, že nechce provádět personální a jiné změny dříve, než se důkladněji seznámí s problematikou novin. Nejdůležitější informací, která na poradě zazněla, byla informace o výši dluhu Optys-noviny s.r.o. vůči Optys s.r.o. Heider dostal za úkol od J. Víchy tento dluh ve výši 700 tisíc Kč, který však nebyl způsoben jen neekonomickým chodem redakce, ale také dalšími podnikatelskými aktivitami Jaroslava Krále, smazat do konce roku.249 Jednou z možností, kterou připustil, měly být změny ve finančním ohodnocení členů redakce.250 Na rozdíl od zbytku redakce nebyl šéfredaktor se změnou ve vedení společnosti Optysnoviny příliš srozuměn. Odmítal zásahy do své koncepce a zavedené redakční struktury, které Heider po svém nástupu začal provádět. Měl za to, že kroky, jež nový ředitel činí, a jenž značně omezil jeho pole působnosti, naruší nebo zničí jím tři roky kontinuálně vyvíjenou tvář novin.251 V čase vypjatého konkurenčního boje s týdeníkem Region považoval svého nového

246

Před r. 1989 pracoval na ekonomickém úseku nechvalně známé Státní bezpečnosti v Ostravě. Dosáhl na důstojnickou hodnost. O Heiderově minulosti se redakce dozvěděla až v roce 1998 z článku v konkurenčním Regionu „ Opavsko“ prošlo cestou od OV KSČ až k bývalému důstojníku StB Heiderovi (Region, roč. 7, 1998, č. 7, s. 1). 247 Viz rozhovor s pamětnicí Jiřinou Chloubovou. Opava 20. 5. 2010. 248 Viz rozhovor s pamětníkem Jaroslavem Králem. Branka u Opavy 31. 12. 2009. 249 Například vydáváním literárních novin Alternativa Nova (1994-1996) nebo týdeníku Slezský Sport (17 čísel v roce 1996, šéfredaktor Ing. Vladan Novák). 250 Snížení platu o 30 % se nakonec dotklo jen šéfredaktora. Viz písemné paměti Michaela Rataje z r. 1998. 251 Heider také ustanovil svého zástupce - ekonoma Ing. Petra Hanela, který převzal zodpovědnost za obchodní oddělení a účetnictví, přičemž s problematikou novin neměl stejně jako Heider žádné zkušenosti.

96

nadřízeného za nekompetentní osobu. Odmítavý postoj šéfredaktora k autoritě nového ředitele vydavatelství vyústil během několika měsíců v přímý antagonismus.252 V pondělí 7. července 1997 postihly severní Moravu a Slezsko rozsáhlé záplavy. Již v odpoledních hodinách se nedalo přejít přes mosty oddělující centrum Opavy od městské části Kateřinky. V redakci Našeho Opavska vládl chaos, celý den byla bez proudu, redaktoři neměli připraveny žádné materiály. Vypadalo to, že noviny v tomto týdnu nevyjdou, zvláště když se tiskárna Optys ocitla pod vodou a byla zde zastavena veškerá výroba. Protože však ekonomická příloha byla připravena již s týdenním předstihem a všechny podkladové materiály byly v tiskárně, bylo dohodnuto okleštěné dvanáctistránkové vydání. To však ještě nikdo netušil, jakými dalšími problémy bude toto vydání novin stiženo. Situace se měnila z minuty na minutu. Hodinu stará informace se nedala použít, povodeň teprve v průběhu úterka 8. 7. 1997 kulminovala. Přitom ve čtvrtek v 10 h měly být noviny vytištěny. Bylo nutné zpracovat ohromné množství informací, rozdělit práci tak, aby byly podchyceny všechny zaplavené oblasti. Při koncipování čísla nebylo možné psát jen o záplavách, ale protože už ve středu voda opadávala a začalo se s likvidací následků, také shromáždit informace o pomoci a způsobených škodách. Již napsané články se průběžně doplňovaly a aktualizovaly. Nejkritičtěji se situace okolo „ povodňového“ vydání Našeho Opavska vyjevila ze středy 9.7. na čtvrtek 10. 7. v noci.253 Ve čtvrtek 10. 7. se kvůli problémům se software nakonec podařilo vyrobit pouze osmistránkové noviny v nákladu devíti tisíc výtisků. Byly netradičně vytištěny na žlutém novinovém papíře, další dvě tisícovky se dotiskovaly v pátek na zeleném papíře. Ženská část redakce poté při odpoledním tisku pomáhala s odběrem novin od rotačky, která naštěstí nebyla přestěhována a zůstala v suterénu administrativní budovy na sadech Svobody, a s jejich expedicí. Široká veřejnost a hasiči (viz. poznámka 61) ocenili, že redakce odvedla dobrou práci. Naše Opavsko bylo v době záplav nejčtenějším médiem v okrese. Přesto rozpory mezi novým ředitelem vydavatelství a šéfredaktorem dále pokračovaly. Navzájem se ignorovali, vzkazy si posílali přes redakční sekretářku nebo manažery obchodního oddělení. Heider stále výrazněji zasahoval do kompetencí šéfredaktora, diskutoval s redaktory jejich náplň práce, styl psaní, žádal po nich kritiku novin.254 Heiderův vliv na zaměstnance redakce vedl v důsledku ke změně léta utvářené pozitivní atmosféry v redakci a ke vzniku interpersonálních animozit. Situace vyvrcholila v závěru srpna, kdy 252

Viz písemné paměti Michaela Rataje z roku 1998. Noviny kvůli zaplavené tiskárně připravovalo studio Typo Haas, které sídlilo v nezatopené části Opavy. 254 V srpnu Heider nařídil zrušit tiráž s fotkami na straně dvě a vrátit ji v původní podobě na zápatí strany 16, kterou celou požadoval uvolnit pro potřeby sportovního zpravodajství. 253

97

šéfredaktor nastoupil čtrnáctidenní dovolenou, během které převzal vedení redakce sportovní redaktor Vladan Novák. Po návratu šéfredaktora Rataje z dovolené v pondělí 8. září 1997 mu Vladan Novák oznámil, že byl během své dovolené sesazen z funkce a řízení redakce bylo Heiderem předáno jemu.255 Novák poté nabídl Ratajovi místo řadového redaktora, ale ten odmítl a redakci po následné dohodě s Jaroslavem Heiderem opustil. „ Odchod Michaela Rataje nebyl pro nás, jeho tehdejší spolupracovníky, až takovým překvapením. Možná tak ještě forma – odvolání během dovolené. Dalo se to očekávat, rozbroje mezi Ratajem a Heiderem byly stále častější a Rataj dával čím dál častěji najevo, že ho to nebaví pod Heiderem pracovat a že toho má plné zuby. Já jsem jen čekal, kdy to „ bouchne“ . Spíše jsem si ovšem myslel, že Rataj odejde sám, než že bude odejit. I proto nebyla reakce zbytku redakce nijak bouřlivá, protože tu nechuť v něm cítili i ostatní. Samozřejmě se nikomu nelíbila forma odvolání a někomu ani to, že šéfredaktorem bych měl být já, ovšem nakonec myslím všichni usoudili, že bude nejlepší, když vedení zůstane doma v redakci,“ komentoval události ze září 1997 Vladan Novák.256 Na podobu novin odvolání šéfredaktora vliv nemělo - obsahová koncepce a grafická podoba Našeho Opavska po několika dalších drobných Heiderových a Novákových zásazích v následujících měsících uspěla také u čtenářů, když se tištěný náklad postupně vyšplhal až na 9,5 tisíce výtisků. 3.7 Vytunelování a znovuobnovení Našeho Opavska pod Radimem Masným (1998 1999)

V čase nástupu sportovního redaktora Vladana Nováka do funkce šéfredaktora provedl

Jaroslav Heider přejmenování společnosti Optys-noviny s.r.o. na Vydavatelství Opavsko s.r.o., které se jako vydavatelská společnost poprvé objevilo v tiráži 10. října 1997. Důvodem byl zájem jednatele Optys s.r.o. Jana Víchy, aby veřejnost dále nespojovala týdeník Naše Opavsko se společností Optys s.r.o. Z toho důvodu byl také z tiráže novin vypuštěn Optys s.r.o. a zůstalo jen Vydavatelství Opavsko s.r.o. K tomuto kroku Víchu vedly mimo jiné i kritické reakce čtenářské veřejnosti na některé články otištěné v Našem Opavsku, například na článek „ Narostla mu prsa“ (Naše Opavsko, roč. VIII, 1997, č. 5, s. 1) o prsatém taxikáři. 255

Heider svůj krok zdůvodnil pobouřením primátora Opavy Jana Mrázka, které bylo vyvoláno vyjádřením romského občana Emila Gini k přístupu magistrátu a samotného primátora k jeho povodní postižené rodině v článku „ První romská rodina se vrátila z Kanady“ (Naše Opavsko, roč. 8, 1997, č. 33, s. 3). Mrázek Heiderovi telefonoval a vyhrožoval mu žalobou. Proti citovaným výrokům E. Gini se ohradil také policejní ředitel O. Sobek. Výpověď Emila Gini ovšem autor článku zaznamenal v přítomnosti svědků – pracovnice OkÚ Vlasty Pernicové a redaktorů Regionu Marka Kupce a Pavla Hrdy. Primátor o připravovaném článku nevěděl, neboť byl na dovolené. Proto se ani k výrokům E. Gini nemohl vyjádřit. Viz písemné paměti Michaela Rataje z roku 1998. 256 Viz rozhovor s pamětníkem Ing. Vladanem Novákem. Opava 15. 1. 2010.

98

Stran Našeho Opavska k žádným změnám prakticky nedošlo, redakce se pouze přestěhovala o sto metrů dál do objektu vydavatelství na Masarykově třídě 36. Naše Opavsko se stalo tiskovinou loajální vůči všem politickým subjektům okresu. „ Jakožto apoliticky a protibulvárně zaměřený člověk jsem se chtěl více soustředit na okolní obce a jinou než politickou problematiku. Proto tyto články z Našeho Opavska téměř vymizely,“ vzpomněl narátor.257 Práce opavských zastupitelů a činnosti politických představitelů okresu si okrajově všímala pouze redaktorka Jiřina Chloubová. Absence politických komentářů vrátila Naše Opavsko o několik let zpátky do „ svobodovské“ éry. Co se však výrazně zlepšilo, to byla kvalita tisku novin. 19. září se rozjela netrpělivě očekávaná rotačka Zirkon, která konečně umožnila vyniknout v lednu 1997 zavedené grafice. Formát novin zůstal evropský, byť se rozměry malinko zmenšily. Změna k lepšímu se samozřejmě odrazila ve zvýšené prodejnosti novin. Šéfredaktor Novák po dohodě s Heiderem realizoval záměr svého předchůdce tisknout Naše Opavsko již v brzkých čtvrtečních ranních popřípadě středečních odpoledních hodinách. Tím Naše Opavsko začalo více dýchat na záda Regionu. Prodejní cena týdeníku se od listopadu zvýšila z pěti na šest korun. Protože zájem nového šéfredaktora směřoval vždy pouze ke sportu, nepřevzal po svém předchůdci roli zpravodaje – komentátora, čehož důsledkem byla autorská monotematičnost titulní strany novin, na které publikovala často jen Jiřina Chloubová. Jaroslav Heider začal ve zbytku roku 1997 připravovat nový systém organizace práce redakce. Chtěl do redakce pořídit vhodný hardware a software, aby se redakce stala zcela nezávislou na firmě Optys a při výrobě novin tak ušetřila podstatnou část nákladů. Plánoval také expanzi do okresu Nový Jičín, kde chtěl začít vydávat nový týdeník. V listopadu 1997 přišel za Víchou s informací, že Vydavatelství Opavsko získá silného sponzora, který zafinancuje odkoupení registrační známky OP 15 od Optysu. S Víchou se dohodli na ceně okolo půl milionu korun. Vícha proto nechal připravit smlouvu, ale termín podepsání začátkem listopadu Heider nedodržel a navrhl náhradní termín – 26. listopadu. Ani tehdy však k podpisu smlouvy nedošlo. O den dříve Vícha v předtuše, že se mu věci vymykají z rukou, kontaktoval bývalého šéfredaktora Michaela Rataje, který mezitím přerušil vydávání týdeníku Opavský KURÝR (viz dále subkapitola 5.1.1 Opavský Kurýr v roce 1997), a nabídl mu funkci šéfredaktora v novinách, které by se vrátily zpět pod hlavičku firmy Optys. O pár dní později však Ratajovi telefonicky sdělil, že se „ celá věc nevyvíjí pro něj dobře“ a že „ se uvidí do Vánoc“ .258 257 258

Viz rozhovor s pamětníkem Ing. Vladanem Novákem. Opava 15. 1. 2010. Viz písemné paměti Michaela Rataje z roku 1998.

99

Heider si totiž svůj úmysl rozmyslel a připravil s vydatnou pomocí Jaroslava Krále jiný plán. Aby nemusel kupovat značku OP 15, zaregistroval si na Okresním úřadu v Opavě pod značkou OP 39 titul Naše Opavsko DNES.259 Týdeník Naše Opavsko registrovaný pod značkou OP 15 na firmu Optys s.r.o. Heiderovo Vydavatelství Opavsko vydalo naposledy 19. prosince 1997. Devátého ledna 1998 dodalo na pulty novinových stánků a do poštovních schránek předplatitelů týdeník v naprosto identické podobě, avšak jednalo se už o nový titul Naše Opavsko DNES. „ Naše Opavsko vinou machinací některých osob na půl roku zcela zmizelo z pultů prodejních stánků, kde se naoopak objevil titul snažící se vyvolat dojem, že to je právě on, kdo je pokračovatelem tradice Nového a později Našeho Opavska.“ 260 Jak napsal konkurenční týdeník, „ je zřejmé, že tento „ nový“ titul přebral tomu „ starému“ i všechny předplatitele“ .261 Nový titul v následujících měsících roku 1998 na trhu jen suploval Naše Opavsko a kořistil z jeho pověsti (více v podkapitole 5.2.2 Opavsko 1998-1999). Vytunelování okresních novin umožnila neexistující patentová ochrana novinové značky Naše Opavsko. Optys totiž po privatizaci titulu Naše Opavsko v roce 1992 ani v následujících letech nepřistoupil k registraci duševního vlastnictví, tedy ochranné známky Naše Opavsko, na Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze. ***

Přestože se Jan Vícha v čele společnosti Optys s.r.o. všemožně snažil v prvních týdnech roku 1998 přimět J. Heidera k dodržení všech uzavřených dohod, nebylo pro něj jiné cesty, pokud nechtěl přijít o finanční částku, jež by vyvážila tržní hodnotu Optysem vlastněného novinového titulu, než začít znovu fyzicky vydávat týdeník Naše Opavsko. Touto myšlenkou se intenzivně na základě Víchovy iniciativy zabýval také bývalý šéfredaktor Našeho Opavska Michael Rataj. Připravil plán, pro který získal svého známého - živnostníka Daniela Rožnovského, a ten k projektu přivedl dalšího živnostníka Romana Kašpárka. Oba projevili zájem do celého podniku kapitálově vstoupit a ekonomicky tak zabezpečit realizaci know-how, které Rataj spolu s firmou Optys nabízel. Rataj se 28. ledna 1998 sešel v Optysu s Víchou, který byl po seznámení s plánem ochoten okamžitě přistoupit k dohodě. Svého právníka Mgr. Prokopiuse mezitím podle svých slov pověřil právním řešením celé záležitosti – podáním žaloby na Heiderovu společnost. 30. ledna došlo k další schůzce, které se již Jaroslav Král tuto možnost často v posledním období svého „ ředitelování“ zmiňoval před šéfredaktorem. Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z let 1996 a 1997. 260 Viz Redakce: Vážení a milí čtenáři! Naše Opavsko, roč. IX, 1998, č. 27, s. 17 261 Viz Hrda, P. – Vyhnálek, J.: „ Opavsko“ prošlo cestou od OV KSČ až k bývalému důstojníku StB Heiderovi. Region, roč. 7, 1998, č. 7, s. 1 259

100

účastnili také Kašpárek s Rožnovským a za firmu Optys i Víchovi spolupracovníci Ivan Svak a Ing. Svatopluk Vavrečka. Na tomto jednání byl v podstatě dohodnut postup v celé věci. Zbývalo založit společnost s ručením omezeným, která by si od firmy Optys zpočátku jen pronajala značku OP 15 a začala vydávat Naše Opavsko. Vícha svým partnerům dokonce nabídl zdarma pronájem místností na Masarykově třídě 36. Rataj začal ihned poté personálně zajišťovat složení nové redakce, ale Rožnovský s Kašpárkem účast v projektu v únoru vzdali. Důvodem byla přeci jen vyšší finanční náročnost projektu a také měli obavy z dlouhotrvajícího konkurenčního boje mezi Naším Opavskem a Naším Opavskem DNES, který by nastal v případě, že by soudy nepostupovaly dostatečně rychle. Oba ani ne třicetileté podnikatele odradily také informace o metodách práce Heidera a v neposlední řadě je zlomily i pochybnosti o Víchově odhadu půlmilionového ročního hrubého zisku a tedy samofinancovatelnosti novin. Také skutečnost, že sám Vícha, ač by mohl, o myšlence vydávat Naše Opavsko přestal uvažovat, v nich vyvolala nedůvěru.262 Během následujících dvou měsíců se situace okresního týdeníku suplujícího Naše Opavsko zase o něco změnila (viz. podkapitola 5.2.2 Opavsko 1998-1999). Poté, co v dubnu na veřejnost prosákl zájem podnikatele Radima Masného263 kapitálově vstoupit do týdeníku Naše Opavsko DNES264, a co redakce tento obchod zhatila, když se dohodla s Kamilem Kolkem na přechodu do jeho vydavatelství Parnas Trading a.s., oslovil podnikatele Radima Masného začátkem května také Michael Rataj. Chtěl Masného získat pro svůj projekt znovuobnovení Opavského Kurýra. Během dvou květnových schůzek (7.5. a 15.5.) se však jednání o Opavském Kurýru změnilo na jednání o znovuobnovení Našeho Opavska.265 Protože Radim Masný projevil zájem vydávat titul Naše Opavsko, spojil se s ředitelem Optys s.r.o. Janem Víchou, aby spolu celou záležitost osobně projednali. Koncem května 1998 už bylo jasné, že dohoda mezi novým vydavatelem a majitelem značky OP 15 byla uzavřena a projektu nic nestojí v cestě. Obnovené Naše Opavsko mělo vyjít 22. června 1998 jako produkt

262

Citovaný text je součástí písemných pamětí Michaela Rataje z roku 1998. Radim Masný (roč. 1955) – známý opavský podnikatel, vydavatel týdeníku Naše Opavsko v l. 1998 – 1999, spoluzakladatel týdeníku Region a společník vydavatelství Region, mecenáš týdeníku Opavský Kurýr ve druhé polovině r. 2000. V 90. letech byl majitelem šestého největšího pivovaru v zemi - pivovaru Ostravar, vlastnil také prvoligový opavský hokejový klub HC Bohemex Trade a poté i prvoligový hokejový klub v Havířově. V roce 1998 se stal spolumajitelem zkrachovalého chemického gigantu Chemapol. Jako šéf poslanecké kanceláře Jaromíra Šimánka navázal důležité kontakty s významnými politiky - s někdejším šéfem poslaneckého klubu ODS Jiřím Honajzrem nebo i s někdejším místopředsedou této strany Petrem Čermákem. V roce 1997 půjčil sociálním demokratům (konkrétně Miroslavu Šloufovi) osm a půl milionu korun. 264 Viz Hrda, P.: Kolek vyfouknul Masnému týdeník Opavsko. Region, roč. 7, 1998, č. 16, s. 1 265 Zlomový bod v jednání představovala květnová informace Jana Víchy, že společnost Parnas Trading upustila od finančního vypořádání s majitelem značky OP 15 firmou Optys a stejně jako předtím Vydavatelství Opavsko i tato společnost se rozhodla vydávat noviny bez ohledu na oprávněné zájmy firmy Optys. 263

101

společnosti manželů Masných Martina Trade s.r.o., která za tímto účelem rozšířila oblast svého podnikání o vydavatelství a nakladatelství.266 V pondělí 15. června 1998 byla oficiálně znovuobnovena redakce Našeho Opavska na Masarykově třídě 36. Redakční práce byly zahájeny v úterý 16. června. Michael Rataj za pochodu sestavoval nový redakční tým, mimo jiné znovu oslovil Ivana Augustina.267 Následující dny patřily hektické přípravě prvního vydání Našeho Opavska po půlroční odmlce. Nastaly obří komplikace. Pod nátlakem vydavatele týdeníku Opavsko Kamila Kolka a svých přátel ustoupila od svého angažování Ivona Hahnová a vrátila se do redakce v OD Breda. „ To, že odcházím do redakce Našeho Opavska, jsem držela do posledního dne v tajnosti. Šla jsem tam kvůli osobě šéfredaktora Rataje, protože se mi s ním dobře dělalo, a taky se mi nelíbily Kolkovy noviny. Když jsem předala ředitelce Kučerové výpověď, hned vzápětí mi

někdo volal – možná ona, že se mám okamžitě sbalit a opustit budovu. To jsem udělala, ale dost mě to vzalo. Příchod do redakce Našeho Opavska byl tím poznamenaný. Když jsem pak přišla domů, proběhlo několik telefonátů s mým tehdy dobrým kamarádem S.O., s nímž jsem se v minulosti o všech důležitých věcech radila. Na něj se obrátil jeden z Kolkových advokátů, který byl i jeho advokátem. Zpočátku mě přemlouval, abych se vrátila, což jsem odmítla. Pak mi zavolal ten advokát a dal mi na vybranou – buď se nevrátím, a pak mám počítat s problémy, protože můj dosavadní zaměstnavatel má dlouhé prsty, anebo dostanu exkluzivní smlouvu s exkluzivním platem. Pak zase volal S.O. a nakonec mi zavolal i Kamil Kolek, který mi dal nějakou hodinu na rozmyšlenou. Když pak zavolal znovu, tak jsem mu kývla. Žádnou lepší smlouvu jsem samozřejmě nedostala. Později mi došlo, že Kolek jen chtěl oslabit konkurenční noviny – a že když viděl, že Naše Opavsko nepadlo, tak mu bylo jedno, jestli odejdu nebo ne,“ zavzpomínala Ivona Hahnová na svůj červnový jednodenní pobyt v redakci týdeníku Naše Opavsko.268 Protože od svého angažmá v Našem Opavsku upustily i další osoby, se kterými bylo původně v projektu počítáno269, redakce Našeho Opavska potřebovala nutně personálně doplnit. Noviny tak 24. června 1998 vyšly jen na osmi stranách za cenu 3 Kč. Autorem většiny textů byl staronový šéfredaktor Michael Rataj, spolu s ním se na přípravě vydání podílel i redaktor Marek Kupec.

266

Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1998. Ivan Augustin poté v Našem Opavsku publikoval pod pseudonymem David Malý (kulturní zpravodajství) a také Petr Provazník (v případě několika úvodníků na straně 1 – „ Okresu téměř zvonila hrana“ (Naše Opavsko, roč. IX, 1998, č. 3, s. 1) nebo „ Kompas v nás“ (Naše Opavsko, roč. IX, 1998, č. 9, s. 1) připravoval do konce roku 1998 kulturní stránku Našeho Opavska. 268 Viz písemné vzpomínky Ivony Hahnové z roku 2010. 269 V květnu propuštěný šéfredaktor deníku Svoboda Mgr. Josef Lys a manažer inzerce Radek Schikora, který byl nedlouho předtím donucen opustit z hodiny na hodinu redakci týdeníku Opavsko. 267

102

Prvnímu vydání Našeho Opavska připravenému v netradičním středečním termínu

hodně napomohl zájem čtenářů o výsledky parlamentních voleb, které proběhly o víkendu 19.

– 20. června 1998. Termín vydání byl posunut o jeden den dopředu úmyslně, aby čtenáři

skoupili z pultů trafik Naše Opavsko a týdeník Opavsko, který vycházel ve čtvrtek, už

nekupovali. Předplatitelé, kteří dostávali do schránek týdeník Opavsko, obdrželi týdeník Naše Opavsko zdarma a byli osobním dopisem šéfredaktora vyzváni270, aby si na druhé pololetí roku 1998 objednali titul, který léta odebírali, tedy Naše Opavsko. Zcela zásadní význam

měla intervence ředitele Optys Jana Víchy u ředitelky opavské pošty Ing. Elišky Hendrychové, která uznala jeho argumenty o neplatnosti převzetí předplatitelského kmene vydavatelstvím Parnas Trading. Nejenže se zavázala dodržet smlouvu o distribuci Našeho Opavska, kterou měla pošta uzavřenu s firmou Optys, ale také mu vyšla vstříc s výběrem předplatného na další půlrok. Dopis signovaný šéfredaktorem obdrželi rovněž prodejci novin.271 Návrat týdeníku na trh doprovodila marketingová kampaň. Na plakátovacích

plochách v Opavě se objevily plakáty informující čtenáře o znovuobnovení týdeníku Naše Opavsko v novém středečním termínu.

První vydání obnoveného Našeho Opavska se čtenářům představilo v produkci

tiskárny Optys, v původním grafickém zpracování, na původním formátu a s původním logem, od kterého vydavatel týdeníku Opavsko upustil krátce předtím 11. června 1998.

Čtenáři ještě neměli novou podobu konkurenčního týdeníku Opavsko zažitou, zatímco tu

původní okamžitě identifikovali. To byl druhý podstatný moment úspěšného návratu Našeho

Opavska na trh. Převážná část obsahu prvního čísla byla věnována výsledkům voleb a také

osvětlení situace na trhu s okresními novinami. Stránku kultury připravil Ivan Augustin pod

Vážená předplatitelko, vážený předplatiteli! S radostí Vám můžeme oznámit, že od třetího čtvrtletí t.r. máte opět možnost předplatit si Váš oblíbený týdeník Naše Opavsko. Současně se vám omlouváme, že jste za své předplatné dostávali v prvním pololetí t.r. jiný titul, ale příčina tkvěla v neserióznosti zájemců o vydavatelská práva Našeho Opavska. (… ) Toto vytunelování novin zkoumají v současnosti naši právníci, a my věříme, že se nám v dohledné době podaří na základě § 44, 46 a 47 Obchodního zákoníku (nekalá soutěž) vydávání „ falešného“ Opavska zastavit. V této souvislosti bychom si Vás dovolili upozornit na skutečnost, že v případě předplacení týdeníku pana Kolka by se vám po čase mohlo stát, že místo novin s názvem „ Opavsko“ najdete ve schránce noviny pod názvem kupříkladu Slezská jiskra. (… )“ 271 Vážení prodejci! Dovolte, abychom vás informovali o neustále měnící se situaci v okresních novinách. Od 24. června 1998 začíná opět vycházet zavedený týdeník Naše Opavsko, který tak vstupuje již do devátého ročníku své existence. Od 1. ledna t.r. totiž prodáváte noviny, které se jako Naše Opavsko jen tváří. Bez souhlasu majitele ochranné známky Naše Opavsko vycházely, resp. vycházejí pod názvem Naše Opavsko DNES, Týdenní Opavsko nebo jen Opavsko, přisvojily si know-how Našeho Opavska a kořistí z jeho tradice. Náš právní řád klasifikuje toto jednání jako nekalou soutěž (… ) a vydavatel Našeho Opavska, společnost Martina Trade s.r.o., také podal návrh na vydání předběžného rozhodnutí o zastavení vydávání titulu společnosti Parnas Trading, a.s. „ Opavsko“ . Věříme, že nás v naší snaze vydávat Naše Opavsko podpoříte a budete tento týdeník prodávat, přičemž upřednostníte náš titul před tím, který se náš produkt snaží svým názvem neoprávněně napodobit. (… ) 270

103

pseudonymem David Malý272, předposlední strana byla věnována historii týdeníku Naše

Opavsko. Články „ Na existenci dvou titulů neneseme vinu“ , „ Společnost Martina Trade je novým vydavatelem týdeníku“ , „ Tunel na čtenáře Našeho Opavska konkurenci nevyšel“ , „ Naše Opavsko se bude opět tisknout v tiskárně Optys-print“ nebo „ Privátní Naše Opavsko se zrodilo u přednosty Bajgara“ dopodrobna vysvětlily celou historii vytunelování okresního týdeníku.273 Obnovením Našeho Opavska vygradovala situace na trhu s okresními novinami.

V následujícím období – od června 1998 do září 1999 totiž vycházely v okrese Opava celkem

čtyři konkurenční týdeníky!274 Z této situace vytěžil nejvíce týdeník Region (viz dále kapitola

4. Region (1991-2000)), naopak zkomplikoval existenci titulu Opavský Patriot resp. Opavský Kamelot. Týdeníku „ Opavsko“ i přes maximální snahu ustát znovuobnovení Našeho Opavska klesl během července prodaný náklad z 9 000 výtisků na 2 tisíce!!, týdeník Naše Opavsko

naopak během června 1998 přetáhl zpátky téměř všechny předplatitele (6x vyšší zájem o Naše Opavsko než o Opavsko) a jeho tištěný náklad se pohyboval okolo 6,5 tisíce výtisků. V součtu prodaných nákladů obou týdeníků se slovem „ Opavsko“ v názvu ale došlo k mírnému propadu prodeje oproti stavu na počátku roku 1998. První týdny obnovené existence Našeho Opavska byly poznamenány nelítostným

soubojem obou týdeníků o čtenáře, ve kterém sice zvítězilo Naše Opavsko, ale konkurenční týdeník s finanční podporou společností Kamila Kolka na trhu vydržel.275 Protože právní řešení celého problému zkrachovalo, oba tituly vedle sebe dál existovaly po dlouhé měsíce.

272

Rukopis Ivana Augustina se nezapřel. Například infinitivní titulek „ Naučit se rozumět Beethovenovu Hradci“ nemohl znalému čtenáři uniknout. 273 Například v článku „ Tunel na čtenáře Našeho Opavska nevyšel“ byla graficky znázorněna loga konkurenčních novin „ Opavsko“ od začátku roku 1998 s podrobným komentářem. V článku „ Na existenci dvou titulů neneseme vinu“ byla uvedena další fakta týkající se nově vzniklé situace na trhu s novinami: (… ) Ačkoliv někteří čtenáři mohou považovat opětovné vydávání Našeho Opavska za nekorektní vůči existujícímu „ Opavsku“ , z pohledu majitele ochranné známky Naše Opavsko se celá záležitost jeví ve zcela jiném světle. Po dobu několika týdnů až měsíců majitel ochranné známky Naše Opavsko Ing. Jan Vícha marně usiloval o navázání kontaktu s předsedou představenstva a.s. Parnas Trading Kamilem Kolkem a současně vydavatelem „ Opavska“ . Protože pan Kolek nepovažoval jednání s Optysem za nutné, došlo nakonec k dohodě o prodeji značky Naše Opavsko společnosti Martina Trade. Nový vydavatel má seriózní zájem na vydávání zavedeného titulu Naše Opavsko. (… ) Naše Opavsko bude opět prodáváno na stáncích a dalších prodejních místech v celém okrese, bude vycházet o jeden den dříve, tedy ve středu, aby včas přineslo čerstvé zprávy. Nebylo jednoduché rekonstruovat zázemí novin, obnovit jejich chod. Trvalo to měsíce. Nyní chceme vrátit Našemu Opavsku opět jeho výsadní postavení na trhu s okresními novinami, a o to se budeme především snažit kvalitou obsahu novin. Čtěte Naše Opavsko!“ 274 Tato skutečnost zaujala i ostravskou redakci České televize. Ta v červenci 1998 natočila o situaci na opavském trhu s novinami reportáž s názvem „ To jsou nám noviny“ , která byla odvysílána v rámci pořadu Klekánice. Autorem scénáře byl ostravský novinář Jan Král, autorem námětu Ivo Mludek. 275 Svou finanční ztrátu z vydávání týdeníku Opavsko Kamil Kolek charakterizoval v září 1999 slovy: „ Za ty prachy jsem mohl mít vzducholoď.“ Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1999.

104

Čtenářská veřejnost se v problematice nedokázala zorientovat a týdeníky od sebe rozlišovala jen podle osob jejich vydavatelů.276 *** Ačkoli právník společnosti Optys s.r.o. JUDr. Petr Prokopius sliboval na stránkách

Našeho Opavska z 1. července 1998 rychlé řešení vzniklé situace, na jehož konci mělo v horizontu několika dní přijít předběžné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o zastavení vydávání týdeníku Opavsko, realita byla jiná. Novému vydavateli Radimu Masnému to však zjevně nevadilo a se stoickým klidem komentoval i fámy rozšiřované konkurencí, že Naše Opavsko na trhu dlouho nepobude. „ Když jsem přebíral opavský hokejový klub, někteří lidé šířili fámy, že u hokeje dlouho nebudu. Dneska vcházím do čtvrté sezony. Tyto noviny, i kdyby

je nikdo nechtěl číst, protože jsou moje, anebo byly špatně psány, nemohou být nikdy tak

nákladné a drahé, jako je nákladný provoz hokejového klubu… “ Masný se dále vyjádřil k zneužívání masmédií jako nástrojů politické moci: „ Chci, aby mé působení v Našem

Opavsku bylo transparentní. Čtenářské veřejnosti je známo, že jsem kdysi spoluzakládal

týdeník Region, jehož jsem dodnes spolumajitelem, a myslím si, že se nedá říci, že bych se snažil tyto noviny ovlivňovat. Jinak podpořím každého rozumného člověka, který pochopí, že toto město je sportovní město. (… ) Naše Opavsko by mělo opavskému sportu pomoci. (… ,) Média mohou být ekonomicky zajímavá a ve spojení se sportem se to může podařit i v Našem Opavsku.“ Na otázku: „ Konkurenční „ Kolkovo“ Opavsko se snaží přesvědčit veřejnost o svém poctivém původu různými metodami… Co na to říkáte?“ Radim Masný odpověděl: „ Víme o tom, že tady pan Kolek se svými novinami je, i že nás pomlouvají a lžou. My se stejně

chovat nebudeme. Čtenářskou veřejnost jsme seriózním způsobem a bez invektiv seznámili se

skutečnostmi, které zapříčinily dočasné nevydávání Našeho Opavska, a více ji touto záležitostí unavovat nebudeme. Celá věc je již v kompetenci našich právníků. Lidé dobře vědí, že Naše Opavsko zaregistrované v roce 1990 pod značkou OP 15 tu osm let bylo, je a bude jenom jedno.“

277

Naše Opavsko vycházelo každou středu za cenu 6 Kč na 16 stranách opět ve dvousešitovém provedení. Aby byla zajištěna standardní příprava týdeníku278, bylo nezbytné doplnit redakční tým, vytvořit obchodní oddělení a především psát konkurenceschopné Například známý opavský advokát JUDr. Václav Stříbný byl dotazován redakcí Opavska, proč čte týdeník Opavsko, načež v dalším vydání Našeho Opavska popřel, že by s kýmkoli z redakce Opavska vůbec mluvil. 277 Viz Rataj, M. – Kupec, M.: Jsem běžec na dlouhé tratě. Naše Opavsko, roč. IX, 1998, č. 2, s. 9 278 V prvních týdnech po znovuobnovení týdeníku Naše Opavsko probíhala příprava obsahu týdeníku Naše Opavsko hektickým způsobem. Šéfredaktor a občas i redaktoři trávili plněním pracovních povinností celé dny včetně víkendů. Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1998. 276

105

noviny, které by dostály své pověsti a slibů čtenářské veřejnosti. V červenci posílila redakci

bývalá elévka z Regionu, čerstvá absolventka Slezské univerzity Karolina Černá, na letní

brigádu nastoupila bývalá kulturní redaktorka Ivona Foltisová. Do redakce Našeho Opavska se postupně „ vrátili“ také externí spolupracovníci – mj. Petr Krőmer, Michaela Hlochová,

Gabriela Mathiasová, na sklonku července se v redakci dokonce objevil vyhozený šéfredaktor

Opavska Vladan Novák, který se po dohodě s šéfredaktorem Ratajem vrátil na pozici sportovního redaktora.279 V srpnu ještě vzhledem k neukončenému pracovnímu poměru v redakci týdeníku Opavsko psal pod pseudonymem Petr Provazník, od září už pod svým jménem. Sportovní zpravodajství se s počátkem sportovních soutěží rozšířilo na tři strany. Sport měl v Opavě zelenou. Hokejisté, fotbalisté i basketbalisté Opavy hráli nejvyšší soutěže,

čtenáři věnovali této oblasti života značnou pozornost. Opava měla vynikající divácké zázemí

a co do počtu registrovaných hráčů kopané patřilo Opavsko mezi první dva okresy v České republice. Naše Opavsko se po vzoru Opavského Kurýra snažilo prodejnost týdeníku zvýšit

širokým záběrem sportovního dění v okrese; Vladan Novák budoval síť dopisovatelů z oddílů hrajících nejnižší fotbalové, hokejbalové nebo hokejové soutěže a z utkání těchto týmů pravidelně s pomocí dopisovatelů přinášel přehledné zpravodajství. Sportovní orientace týdeníku měla podporu Masného, který vlastnil opavský hokejový klub. Svá slova z prvního vydání týdeníku, že nebude noviny ovlivňovat, Masný musel vzít

zpět už po vydání třetího čísla, ve kterém šéfredaktor Rataj napsal komentář „ Za sjednocenou

pravici“ (Naše Opavsko, roč. IX, 1998, č. 3, s. 4) o politických krocích starosty Kravař ve Slezsku Mgr. Miroslava Tošera. Kritický komentář Tošera rozlítil, kontaktoval Masného a ten následně Ratajovi nařídil, aby už si Tošera v novinách nevšímal.280

Až teprve během letních měsíců se rozběhla činnost nového vydavatelského subjektu.

Starost o fungování vydavatelské společnosti Martina Trade, například o výplaty, uzavírání smluv s prodejci apod. postupně přebrala manželka Radima Masného Martina Masná. Redakce dostala k dispozici dva nové fordy pick-up, kterými byly noviny svépomocí distribuovány po okrese; pro fotografování používala jeden z prvních typů digitálních fotoaparátů. V novinách se oproti grafické a obsahové podobě týdeníku z konce roku 1997

zvětšilo logo v záhlaví novin, od čtvrtého čísla došlo k přeskupení obsahu. Druhou složku

279

Sportovní zpravodajství zpočátku pomáhal zajišťovat sportovní redaktor deníku Svoboda Michael Kutty, který psal pod pseudonymem Petr Provazník. 280 Viz. deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1998.

106

otevíralo malé logo Opavského Kurýra281 s podtitulem názvu přílohy. Čím se Naše Opavsko v roce 1998 lišilo od konkurence? Zejména množstvím publicistických materiálů, kterým byla vyhrazena celá strana čtyři, ale komentáře nebo poznámky se objevily také na dalších

stranách – například na kulturní straně nebo i na sportu. Čtenáři byli vtaženi do povolebního a

brzy zase předvolebního kvasu a nezdráhali se vyjádřit své názory jako v časech

porevolučních let. Také v roce 1998 se vyskytla nepříjemná záležitost, když jeden

z čtenářských dopisů, namířený proti zastupiteli Šimánkovi, byl podepsán neexistujícím

občanem Opavy. Případu se chopila Policie ČR.

Výrazně úspěšným aspektem, který Naše Opavsko posunul v prodejnosti nahoru, byla služba otiskování drobné inzerce zdarma. Během několika týdnů se podařilo redakci zaplnit

vyhrazenou 15. stranu řádkovými inzeráty, takže od října 1998 si mohla dovolit přistoupit ke

zpoplatnění drobné inzerce za stále ještě nízkou cenu 9 Kč/řádek.

K 1. říjnu doplnil redakci absolvent vysoké školy pedagogického směru Mgr. Marek

Beneš282, kterému byla přidělena oblast Hlučínska. Příchod dalšího redaktora se odrazil ve vyšším počtu redakčních textů. Protože nebylo možné rozšířit počet stran, došlo ke změně v grafické úpravě novin – posunula se ve směru od volnější grafiky k hustšímu textu. Toto

opatření v mnoha případech narušilo přehlednost novin. Čtenář však měl pocit, že za stejné

peníze dostává více.283 Na druhou stranu tyto grafické úpravy znesnadnily starším čtenářům čitelnost textů, noviny ztratily vzdušnost. Obsah novin byl poměrně pestrý, významnou část

představovaly texty zabývající se politickou situací před blížícími se listopadovými

komunálními volbami, nechybělo zpravodajství z dalších částí okresu.

Po prázdninách vydavatel Radim Masný veřejně vyhlásil svůj záměr kandidovat v roce

2000 do Senátu ČR284 a šéfredaktor Michael Rataj spoluorganizoval vznik nezávislého volebního sdružení Bílá Opava. Na stránkách Našeho Opavska publikoval rozhovory s několika kandidáty z volební kandidátky Bílé Opavy, kteří tak mohli veřejnosti zdarma představit své názory na rozličné problémy města Opavy. Konání šéfredaktora Rataje se

nelíbilo některým členům redakce (Kupec, Černá, Beneš), kteří svůj nesouhlas dávali najevo i 281

Šéfredaktor Rataj nechtěl, aby titul Opavský KURÝR zcela zapadl, a tak jeho logo použil se souhlasem majitele Radima Masného v záhlaví druhé složky Našeho Opavska. Po pěti vydáních je však nahradil malým logem Našeho Opavska. 282 Marek Beneš (roč. 1974) - Jen shoda jmen s šéfredaktorem Nového Opavska Jiřím Benešem. Absolvent Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. Po ukončení vydávání týdeníku Naše Opavsko v roce 2002 odešel do pražské reklamní agentury. 283 Touto změnou Naše Opavsko chtělo vyrovnat opticky bohatší nabídku konkurenčního týdeníku Region, který byl lídrem na trhu a „ určoval kurz“ . Sazba Regionu byla hustší, což umožnilo umístit na stránku více textu. 284 Radim Masný měl zájem kandidovat ve volebním okrsku č. 68, ale zvažoval také možnost kandidovat v okrsku 64, který většinou pokrýval bruntálský okres. Z toho důvodu také začátkem září 1999 pověřil šéfredaktora registrací titulu Naše Bruntálsko na Okresním úřadě v Bruntále (zaregistrováno 22. 9. 1999).

107

při separátních jednáních s majitelem. Měli pocit, že Naše Opavsko se stává týdeníkem jen určité názorové skupiny občanů, která se neskrývala s kritikou panujících poměrů. Někteří protikandidáti to nesli s nelibostí, pochopitelně neměli z podpory Našeho Opavska nezávislému volebnímu sdružení radost a kandidaturu šéfredaktora kritizovali.285 Ten se o kritice předních komunálních politiků dozvěděl zprostředkovaně od svých kolegů a proti těmto názorům se ohradil na stránkách Našeho Opavska.286 Nabídl tak příležitost konkurenčnímu Kamelotu, aby mohl proklamovanou nezávislost týdeníku Naše Opavsko napadnout veřejně. Redaktor Jan Šindler z angažmá šéfredaktora Našeho Opavska na kandidátce nezávislého volebního sdružení Bílá Opava vyvodil, že nezávislost Našeho Opavska tak utíká redakčními dveřmi.287 Po volbách se k angažmá šéfredaktora Našeho Opavska ve volebním subjektu Bílá Opava kriticky vyjádřil i člen nově zvoleného opavského

zastupitelstva Dalibor Fronček (Opavská prosperita – ČSNS).288 Tyto dva publikované názory

představovaly hlas ne nevýznamné části čtenářského spektra týdeníku, zejména členů politických stran, kterým mj. také vadilo, že pokud chtěli dostat prostor v Našem Opavsku pro svou prezentaci, museli si jej zaplatit. Šéfredaktor Rataj svými kritickými komentáři na adresu dvou nejsilnějších politických

stran ODS a ČSSD, které po červnových parlamentních volbách vytvořily na republikové úrovni tzv. velkou koalici, a kandidaturou za nezávislé volební sdružení Bílá Opava

nasměroval týdeník Naše Opavsko do role nepolitické opozice vyjadřující názor té části společnosti, která nesouhlasila s konáním představitelů nejsilnějších politických stran a s celkovou politickou kulturou v zemi, a jejíž postoje k dění na politické scéně vygradovaly na podzim následujícího roku uveřejněním výzvy „ Děkujeme, odejděte!“ Zatímco vnější tlaky politických uskupení a nejrůznějších zájmových skupin šéfredaktor Našeho Opavska ustál, neustál tlak vnitřní – podlehl vlastním občanským postojům a názorům, které se promítly do jeho subjektivního zvýhodnění vlastního volebního sdružení.289 Šéfredaktor konkurenčního týdeníku Opavsko Pavel Hrda zašel dál než většina kritiků. Šéfredaktorovi Našeho Opavska podsunul podporu extremistické strany dr. Miroslava Sládka. 285

Šéfredaktor postupoval z pozice vlastníka know-how novin. Masný proto proti kandidatuře svého šéfredaktora do zastupitelstva a PR článkům s dalšími kandidáty Bílé Opavy na stránkách Našeho Opavska neprotestoval. Viz „ ODS a ČSSD bude v Opavě vládnout a Bílá Opava to pohlídá“ (Naše Opavsko, roč. IX, 1998, č. 21, s. 1). 286 Viz Rataj, M.: Proč kandiduji. Naše Opavsko, roč. IX, 1998, č. 20, s. 4 287 Viz Šindler, J.: Komentář. Opavský Kamelot, roč. I, 1998, č. 8, s. 4 288 Viz Fronček, D.: Kandidáti a novinářská etika. Naše Opavsko, roč. IX, 1998, č. 23, s. 4 289 Tento počin pozdější vydavatel týdeníku Naše Opavsko využil v roce 2000 k osobnímu útoku na Michaela Rataje coby šéfredaktora konkurenčního Opavského Kurýru, když o něm na stránkách Našeho Opavska prohlásil, že si „ plete svou politickou žurnalistiku s politickou kariérou“ . Viz Kolek, K.: Otevřený dopis I. Mludkovi a M. Ratajovi. Naše Opavsko, roč. XI, 2000, č. 26, s. 3

108

Ve svém komentáři290, který postavil na anonymním dopisu, jenž jeho redakce údajně obdržela omylem, připomněl Ratajovy aktivity z let 1991-1992 a zpochybnil i současnou nestranickost svého konkurenta. Proti tomuto textu se Rataj ostře ohradil na stránkách Našeho Opavska, když nálepku „ republikána“ odmítl a Hrdou fabulované konstrukce zveřejněné 24 hodin před termínem konání podzimních komunálních voleb označil za účelově lživé.291 Mediální přestřelka šéfredaktorů vyostřila už tak vyhrocený konkurenční boj obou týdeníků se slovem „ Opavsko“ ve svém názvu. Fakt, že se šéfredaktor Našeho Opavska zúčastnil, byť neúspěšně, komunálních voleb na kandidátce nezávislého volebního sdružení, jasně se vymezujícího vůči nejsilnějším politickým stranám okresu, a že se tak stal snadným terčem méně úspěšnější konkurence, která pochopitelně hledala všechny možné cesty, jak situaci na okresním novinovém trhu

změnit ve svůj prospěch, ovlivnil pohled čtenářské veřejnosti na týdeník Naše Opavsko. Co však nejvíce ovlivnilo skutečnost, že konkurenčnímu Opavsku v průběhu roku 1999 prodejnost postupně rostla, zatímco prodaný náklad Našeho Opavska stagnoval a poznenáhlu i malinko klesal, byl přechod konkurence nejprve na středeční a vzápětí na úterní termín

vydání. Konkurence tak eliminovala časové prodlení, s kterým přicházela v roce 1998 na trh.

V roce 1999 pro změnu se zpožděním přicházelo na trh Naše Opavsko. Cena novin neměla na

prodejnost nijak zvlášť velký vliv.292 Čtenost týdeníku Naše Opavsko ovlivnila i jeho

kvalitativní úroveň, na které se podepsalo rozklížení redakčního kolektivu a s tím související špatná pracovní atmosféra, další změny v obsazení redakce a organizaci práce a v neposlední

řadě zásah majitele novin Radima Masného, který na přelomu let 1998/1999 telefonicky

oznámil výpověď šéfredaktoru Ratajovi.

V posledním čísle roku 1998 totiž šéfredaktor napsal článek „ Skupina podnikatelů

kolem Masného skoupila významný podíl v Chemapolu“ (Naše Opavsko, roč. IX, 1998, č. 27,

s. 1) o podnikatelských aktivitách Radima Masného. V úterý 22. 12. 1998 pak tento článek, v jehož rámci Masný z důvodu brzké pondělní uzávěrky ani neautorizoval své vyjádření,

otevíral titulní stranu Našeho Opavska. Autor kromě toho, že citoval Masného, uvedl ve snaze o maximální objektivitu také informace z dalších, seriózních zdrojů, které Masného jednostrannou výpověď

postavily do jiného světla. Počin šéfredaktora Masného rozhořčil.

Viz Hrda, P.: Kdo s čím zachází, s tím také… Opavsko, roč. I, 1998, č. 32, s. 3 Viz Rataj, M.: Kainovo znamení. Naše Opavsko, roč. IX, 1998, č. 22, s. 4 292 Přestože se cena Našeho Opavska od 1. 1. 1999 zvedla z 6 na 6,50 Kč, bylo v konkurenci dalších tří týdeníků pořád nejlevnější. Ostatní tři tituly se v roce 1999 prodávaly za 6,90 Kč, Opavský Kamelot od května dokonce za 9,50 Kč. 290 291

109

V podvečer 22. 12. šéfredaktorovi telefonicky oznámil, že za tento článek má výpověď .293 Tento personální zásah byl nejvýraznějším počinem vydavatele Radima Masného proti

svobodě slova v jím vlastněných novinách. Inkriminovaný novinový článek nesplňoval účel, za jakým Masný noviny vydával: pracovat na zlepšení image osobnosti a kandidáta do senátu

Radima Masného v očích čtenářů - potenciálních voličů.

Formální dohru měla celá záležitost první lednový den. Řešení se ujala Martina Masná.

Nakonec však z odvolání sešlo, Masná usoudila, že by tento krok mohl výrazně narušit stabilní chod redakce a odvolání šéfredaktora odložila.294 Pár týdnů nato otěhotněla a do redakce přivedla novou ředitelku vydavatelství Stanislavu Michalčíkovou, která dříve

pracovala v rádiu Hellax. Ta se však spíše věnovala obchodní činnosti a marketingu a vedení redakce ponechala šéfredaktorovi.

Mezitím se začala o místo v redakci ucházet Ivona Hahnová, které se zbavilo konkurenční vydavatelství Parnas Trading. Pod pseudonymem z Opavského Kurýra (Zuzana Hornová – pozn. aut.) Hahnová od prosince 1998 začala externě připravovat dvoustránku společenské přílohy a navázala tak na svou práci započatou v Našem Opavsku v roce 1997. Ukončení své spolupráce současně oznámil Ivan Augustin. Na doporučení Nováka se do redakce dostavil bývalý kulturní redaktor týdeníku Opavsko Ondřej Elbel, který byl dalším

z řady propuštěných zaměstnanců společnosti Kamila Kolka. Dohoda byla otázkou jediného

jednání, Ondřej Elbel převzal od prvního čísla v roce 1999 kulturu po Ivanu Augustinovi a plynule navázal na svou práci v týdeníku Opavsko.295 Kulturní zpravodajství dostalo jiný charakter, na úkor slezské vlastivědy se větší pozornosti dostávalo kulturním akcím U Přemka anebo v Univerzitním klubu Slezské univerzity – čajovně Bludný kámen.

Další změny se odehrály v obchodním oddělení. Na svou externí spolupráci rezignoval

manažer inzerce Roman Kašpárek a jeho místo zaujal další Kolkem propuštěný člen původní redakce týdeníku Naše Opavsko Jiří Šťastný, který si z týdeníku Opavsko přivedl kolegu Lukáše Pflegra. Ani této dvojici se nedařilo o nic lépe než jejich předchůdcům. Inzerce na malém opavském trhu nebylo dostatek pro všechny a tak i Naše Opavsko muselo být svým majitelem Radimem Masným dotováno. Přesto se jim podařilo znovuobnovit vydávání komerční přílohy Garant extra. Zkraje roku 1999 oznámil svůj odchod z redakce Našeho Opavska k 31. lednu také sportovní redaktor Vladan Novák. „ Práce v novinách mě naplňovala stále méně, takže když 293

Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z prosince 1998. Martina Masná neúspěšně oslovila i Jiřinu Chloubovou nebo Dalibora Bártka z konkurenčních týdeníků. 295 V lednu 1999 Elbel publikoval pod svým jménem, od února se ale schoval za pseudonym Jiří Chvojka. Nechtěl zbytečně vyvolávat problémy s bývalým zaměstnavatelem – vydavatelem týdeníku Opavsko. 294

110

přišla šance nastoupit do firmy Model Obaly, neváhal jsem ani chvíli, protože už mi v tu dobu

bylo jasné, že Masného a Kolkovo Opavsko se časem spojí a pod Kolkem bych již určitě

znovu nepracoval,“ zdůvodnil své rozhodnutí Novák.296 Protože externí redaktorka společenské přílohy Ivona Hahnová se ve sportovní oblasti velmi dobře orientovala, nabídlo

se řešení kým Nováka nahradit samo. Přestože se proti přijetí Hahnové postavil Marek Kupec, šéfredaktor Našeho Opavska na něj nakonec přistoupil. Přijetí Hahnové přispělo k definitivnímu vnitřnímu rozklížení redakce.297 Redaktor

Marek Kupec začal s podporou svých kolegů Beneše a Černé, kterým pomáhal s výběrem

témat a s finální úpravou textů, usilovat o získání postu šéfredaktora.298 „ Kupec ovládal

kolegy Beneše a Černou a šéfredaktor Rataj se naopak postupně obklopoval lidmi ze svého minulého působiště, se kterými si očividně rozuměl. Mockrát jsem uvažovala, jak by se věci

vyvinuly, kdybych se nevracela ke Kolkovi. Ale nevím, jestli by to nedopadlo stejně. Atmosféra v redakci by houstla úplně stejně a Kupec by neusiloval o post šéfredaktora o nic méně,“ uvedla narátorka.299

Protože Martina Masná s odvoláním šéfredaktora nadále otálela a ředitelka

Michalčíková v této záležitosti žádné kroky nepodnikala, redaktorka Karolina Černá se po

redakční poradě 6. května, na které šéfredaktor přerozdělil kompetence redaktorů300, rozhodla podat výpověď . „ Už na podzim 1998 mě i mé kolegy Kupce a Beneše naštvalo spojení

šéfredaktora s volebním sdružením Bílá Opava. Na zastupitelstvu si ze mě dost často kvůli tomu utahovali a nezávislost novin to taky poškozovalo. Také se mi nelíbilo, že se Radim

Masný snažil v Našem Opavsku budovat svůj obrázek budoucího senátora. Řekla jsem si ale,

že to jsou jeho noviny, platí si je a má na to tudíž nárok – takže když se na tom nechci podílet, musím pryč. To byl hlavní důvod mého odchodu. Atmosféru v redakci jsme moc neřešila, vycházela jsem dobře především s Markem Kupcem a Markem Benešem, byla s nimi legrace.

296

Viz rozhovor s pamětníkem Vladanem Novákem. Opava 17. 12. 2009. Další rozbuškou interních sporů bylo zveřejnění fotografie pěstitelů marihuany, kterou redaktorka Černá ilustrovala svůj článek o pěstování konopí „ Dávám si větší pozor, komu trávu nabízím“ (Naše Opavsko, roč. X, 1999, č. 2, s. 4). Zveřejnění fotografie Černá na žádost svého zdroje podmínila překrytím části obličejů černými obdélníčky. Při finálním náhledu obtahů šéfredaktor tento požadavek opomněl zkontrolovat. Fotografie vyšla bez požadovaných úprav, takže na jejím základě bylo možné zjistit identitu pěstitelů. Hrozilo, že budou policií vypátráni a stíháni. Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1999. 298 Kupec vykonával činnosti, se kterými se setkal během svého předchozího působení v redakci Regionu. Vlivem stresu z odvolání, dalších problémů osobní povahy a zhoršené komunikace v redakci totiž šéfredaktor přestal svolávat pravidelné redakční porady a obsah novin konzultoval s redaktory jen individuálně. Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1999. 299 Viz písemné vzpomínky Ivony Hahnové z roku 2010. 300 Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1999. 297

111

Stěžejní pro mě byla vždycky práce. Proto mě lákalo pracovat s lidmi z Regionu, přišlo mi, že mi chtěli a uměli něco z toho novinářského kumštu předat.“ 301

Martina Masná výpověď Černé akceptovala a rozhodla, že nebude přijata náhrada, což

znamenalo větší zátěž pro zbytek píšící části redakce.302 To bylo spolu se zpožďujícími se výplatami zaměstnancům redakce a platbami tiskárně Optys303 jasným signálem, že ekonomická situace vydavatele Radima Masného se začíná zhoršovat.304 Obě „ Opavska” už vedle sebe vycházela celých 14 měsíců. Zdálo se, že patovou situaci může vyřešit jen ekonomický kolaps jednoho z vydavatelů. Anebo fúze, o které redaktoři obou týdeníků začali hovořit poté, co bylo jasné, že právní řešení duální existence týdeníků se slovem Opavsko

v titulu definitivně zkrachovalo. Projekt sloučení obou týdeníků začal připravovat šéfredaktor Našeho Opavska305; v srpnu se také rozběhlo jednání s vydavatelem Pavlem Zemanem o sloučení týdeníků Naše Opavsko a Opavský Kamelot, kterého se za Naše Opavsko účastnili Martina Masná ve vysokém stupni těhotenství a šéfredaktor Michael Rataj.306 Proces slučování týdeníků s podobně znějícím názvem symbolicky odstartovalo už dubnové stěhování redakce Našeho Opavska. Novým sídlem redakce se 23. dubna 1999 stal třípokojový byt ve třetím podlaží domu U Jaktařské brány 8, který patřil Radimu Masnému a který stál v těsném sousedství obchodního domu Breda, kde sídlila redakce týdeníku Opavsko. Do pozvolně se rozvíjejícího scénáře rázně a zcela nečekaně zasáhl Úřad průmyslového vlastnictví v Praze, který ve druhé polovině srpna 1999 přidělil ochrannou známku Naše Opavsko společnosti Kamila Kolka Parnas Trading. Místo titulu Opavsko si Kolkova společnost zaregistrovala ochrannou známku se jménem a grafickým provedením loga své konkurence307. Úředníky Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze samozřejmě Viz rozhovor s pamětnicí Karolinou Švidrnochovou roz. Černou. Praha 17. 2. 2010. O místo redaktorky Našeho Opavska se po svém propuštění z týdeníku Opavsko v červnu 1999 ucházela mimo jiné i Jiřina Chloubová. Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1999. 303 Martina Trade dlužila tiskárně Optys řádově desítky tisíc korun. 304 Další úspory nákladů se docílilo snížením počtu stran lámaných zaměstnanci fotosazby tiskárny Optys. Od 18. května přešel počítačový zlom 12 z 16 stran na bedra šéfredaktora, který noviny zpracovával ve svém počítači s pomocí software Adobe Pagemaker 6.5. Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1999. 305 Projekt navrhoval založení nové společnosti, např. Opavské noviny, a.s. Nová společnost měla převzít závazky obou stávajících vydavatelských společností Martina Trade s.r.o. a Parnas Trading a.s. Obě strany měly získat 50 % akcií nové společnosti s předkupním právem při jejich případném prodeji třetí osobě. Sazba měla být zhotovována interně, tisk v olomoucké tiskárně MaFra. Rozsah 20 stran, 24 s přílohou. Sídlo mělo zůstat U Jaktařské brány. Redakce měla mít pět interních zaměstnanců včetně šéfredaktora, externistu na kulturu a grafika. Personálním obsazením se redakce měla více podobat stávající redakci Našeho Opavska, z Opavska měla přejít pouze Anna Vidiševská jako interní redaktorka pro ekonomiku, Opavu a přílohy. Šéfredaktorem měl zůstat autor projektu fúze. Viz písemný materiál s názvem Projekt fúze týdeníků Naše Opavsko a Opavsko. 306 První jednání proběhlo 10. srpna v kanceláři manželů Masných Na statku v Opavě-Kylešovicích. 307 Doposud je v databázi Úřadu průmyslového vlastnictví k ochranné známce Naše Opavsko přiložena naskenovaná hlavička týdeníku Naše Opavsko ze srpna 1998. Viz Ochranná známka Naše Opavsko. Úřad 301 302

112

nemohlo napadnout, že na Opavsku vycházejí dva týdeníky s podobným názvem, takže rozdílům v názvu registrovaného titulu a v grafické podobě hlavičky u přiložených povinných výtisků nevěnovali pozornost. Protože ze strany vydavatele Našeho Opavska skrytě probíhající proces registrace ochranné známky ve stanovené lhůtě nikdo nerozporoval, 23. 8. 1999 ÚPV přidělil ochrannou známku Naše Opavsko vydavateli týdeníku Opavsko.308 Kolek o této skutečnosti záhy informoval Masného a ten 23. září přistoupil na diktát svého soka. Soudní napadení celé věci, které mohlo rozhodnutí úřadu změnit, Masný vzdal.309 Souhlasil se sloučením obou titulů a spokojil se s místem v dozorčí radě Kolkovy společnosti Silesia Clinic310, která převzala vydavatelská práva k týdeníku Naše Opavsko.311 Po dohodě Kolka s Masným se obsazení orgánů společnosti Silesia Clinic a.s. (Naše Opavsko a.s.) změnilo. Předsedkyní dozorčí rady se stala manželka Radima Masného

Martina, sám Masný se stal členem dozorčí rady. Třetím členem dozorčí rady byla zapsána

sekretářka Kamila Kolka Klára Kudliková. Kamil Kolek zůstal v obchodním rejstříku i nadále zapsán jako předseda představenstva s právem samostatného jednání za celou společnost. Členem představenstva zůstal Pavel Šopák, protistranu v představenstvu zastupoval Ing. Jan

Bohačík. Masný, který ztratil faktický vliv na noviny, získal od Kolka příslib, že veřejnosti bude předloženo společné prohlášení o majetkovém rozdělení vlivu na noviny v podobě 50:50.312 Již den po notářsky provedených změnách ve společnosti Silesia Clinic, 24. září 1999,

se redakce obou týdeníků dozvěděly, že k 1. říjnu 1999 dojde k očekávanému sloučení

redakcí a zániku titulu Opavsko. V úterý 28. a ve středu 29. září byla veřejnost seznámena se společným prohlášením obou vydavatelů, které bylo otištěno na prvních stránkách týdeníků

průmyslového vlastnictví ČR [19. 5. 2010]. 308 Po rozjezdu týdeníku Naše Opavsko šéfredaktor podal na Úřad průmyslového vlastnictví registraci ochranné známky Naše Opavsko na svou fyzickou osobu. Od svého jednání však po zahájení řízení upustil, takže podání bylo negativně ukončeno. Nová registrace na vydavatelskou společnost Martina Trade s.r.o. nebyla nikým provedena. Viz. Ochranná známka Naše Opavsko. Úřad průmyslového vlastnictví ČR [19. 5. 2010]. . 309 Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1999. 310 Společnost Silesia Clinic a.s. byla založena 14. 8. 1998 podnikatelskými subjekty PARNAS TRADING a.s. a BREDA HOLDING a.s. vlastněnými Kamilem Kolkem v poměru vlastnictví akcií 1:9. Ve společnosti zastával post předsedy představenstva. Členy představenstva pak byli Kolkovi přátelé - MUDr. Řehoř Motyčka, historik Pavel Šopák a grafik Martin Feikus. Viz Notářský zápis společnosti Naše Opavsko a.s. 215/98 ze dne 14. 8. 1998. 311 Přestože konkurenční Region informoval, že novou vydavatelskou společností bude Naše Opavsko a.s., v obchodním rejstříku nebyla změna názvu společnosti Silesia Clinic a.s. na Naše Opavsko a.s. ještě zanesena. Viz Vocelka, T.: Týdeníky mající v názvu Opavsko se sloučí v jeden. Region, roč. 8, 1999, č. 39, s. 1 312 Jediným majitelem Našeho Opavska se tak stal Kamil Kolek, což dokládá nezměněná vlastická struktura ve společnosti Silesia Clinic a.s. Viz Notářský zápis společnosti Naše Opavsko a.s. 124/99 ze dne 23. 9. 1999.

113

Naše Opavsko a Opavsko.313 Čtenáři byli informováni, že „ věcná a rychlá dohoda mezi Kamilem Kolkem a Radimem Masným umožnila, aby v okrese Opava vycházelo jen jedno Opavsko“ . Titulní stránce dominovala fotografie, jak si Masný s Kolkem podávají ruce. Jak uvedl konkurenční týdeník Opavský Kamelot, pozice Kamila Kolka byla výhodnější, neboť z pozice předsedy představenstva měl týdeník řídit. Masný svou pozici vysvětloval častou

nepřítomností v Opavě .314

313 314

Viz Kupec, M.: Opavsko a Naše Opavsko sloučeny. Naše Opavsko, roč. X, 1999, č. 38, s. 1 Viz Šindler, J.: Kolek a Masný se domluvili. Opavský Kamelot, roč. II, 1999, č. 39, s. 1

114

*** V roce 1999 se týdeník Naše Opavsko svým obsahem dále výrazně vymezoval vůči konkurenci. Charakteristickým rysem bylo množství komentářů a poznámek, které každý týden noviny přinášely. V tomto ohledu potenciál redakce oproti předcházejícím obdobím výrazně vzrostl. Kromě šéfredaktora publikovali své názory také Marek Kupec, do svého odchodu Karolína Černá a také Marek Beneš. Ve druhé polovině roku 1999 se redaktoři

střídali ve tvorbě publicistických textů v rámci nové rubriky na straně čtyři s názvem „ Na

vlastní kůži“ . Formou reportáže popisovali vlastní zážitky například z bungee dumpingu, z pánského klubu, ze služby u hasičů nebo městských policistů apod. Na podvalu poslední strany přineslo Naše Opavsko další z nápadů svého šéfredaktora – tak zvaný „ Fotoromán“ . Na čtyřech fotograficích vystupovaly smyšlené postavy představované živými „ herci“ .

Minipříběhy měly humornou pointu, popisovaly trampoty a postoje obyčejných lidí v dobovém kontextu, například nezaměstnaného Ctibora. „ Scénáře“ psal v naprosté většině Marek Kupec. Na závěr této subkapitoly nelze nezmínit zásadní proměnu přílohy Společnost, kterou

Iva Hahnová začala v prosinci 1998 připravovat po vzoru bulvárních časopisů, a totální koncepční zvrat, kterým se Naše Opavsko chtělo více vyprofilovat v konkurenci dalších tří

týdeníků ve prospěch čtenářů se zájmem o sportovní dění. Patnáctého září 1999 tvořila poprvé

celou druhou složku novin příloha Sport. Její zavedení vycházelo z vědomí existence 18 tisíc aktivních sportovců v okrese Opava a početného zástupu sportovních dopisovatelů redakce. Vrátily se piktogramy jednotlivých sportů, které Naše Opavsko používalo naposledy v roce 1996, ve velké míře se používaly vlajky a znaky sportovních klubů, fotografie sportovců. Příloha se snažila zpravodajsky pokrýt všechna sportovní odvětví a přinesla v historii opavského okresního tisku 90. let 20. století nejpodrobnější a nejobšírnější sportovní zpravodajství. Na příloze spolupracoval kromě sportovní redaktorky Hahnové také externí redaktor Roman Brhel315, fotograf Vladimír Žurek a mnoho dalších externích dopisovatelů. Se sportovní přílohou vyšlo Naše Opavsko nakonec jen třikrát. Zářijové sloučení tuto koncepci, která do budoucna počítala také s vyšším počtem stran týdeníku, ke zklamání čtenářů sportovních stran pohltilo.

315

Těsně před fúzí, v září 1999, dostal Roman Brhel nabídku z Regionu, kterou po konzultaci s kolegy z redakce Našeho Opavska přijal. Více v subkapitole 4.5 Ovládnutí severní Moravy a Slezska (1998 - 2000).

115

3.8 Naše Opavsko po sloučení s týdeníkem Opavsko (léta 1999-2000) K datu 1. 10. 1999 došlo ke sloučení týdeníku Naše Opavsko a týdeníku Opavsko. Veškeré práva a povinnosti vyplývající z pracovně právního vztahu redaktorů obou týdeníků přešly na novou vydavatelskou společnost. Redakce Našeho Opavska na adrese U Jaktařské brány byla zrušena, jeho redaktoři už 30. září vstoupili poprvé do redakce týdeníku Opavsko v prostorách OD Breda. Všichni s napětím očekávali, jaké bude rozhodnutí Kamila Kolka, koho pověří řízením sloučené redakce – zda šéfredaktora Našeho Opavska Michaela Rataje nebo svou šéfredaktorku Annu Vidiševskou. „ Nepamatuji si přesně, kdy mi manažer redakce Tomáš Kolek oznámil, že jeho bratr Kamil se rozhoduje mezi mnou a Michaelem Ratajem coby šéfredaktorem. Bylo to oznámení, které mne sice trošku znepokojilo, ovšem práce v okresních novinách se mi líbila a doufala jsem, že bude normálně pokračovat. Měla jsem pocit, že dokáži nadále dobře a zodpovědně fungovat i bez šéfredaktorského křesla coby zpravodajka,“ uvedla Anna Vidiševská.316 Už 29. září, kdy proběhla první emotivní schůzka Kamila Kolka s dosavadními šéfredaktory obou týdeníků Annou Vidiševskou a Michaelem Ratajem, byla ze sloučené redakce propuštěna Iva Hahnová. O den později jednal Kolek s Kupcem a Ratajem. Kolek si pak vzal čas a nového šéfredaktora jmenoval až 5. října.317 Zvolil si Marka Kupce, který si pak ze zbývajících dvou interních členů původní redakce Našeho Opavska ponechal jen Marka Beneše.318 Vidiševskou Kolek jmenoval zástupkyní šéfredaktora. „ Rozhodnutí Kamila Kolka bylo překvapivé - nevybral si ani mne, ani Michaela Rataje, ale Marka Kupce. Říkala jsem si, že to zkusím. Pracovat přece umím, a to bylo pro mne to rozhodující.“ 319

Jeden z narátorů jako možné vysvětlení volby Kamila Kolka uvedl, že Vidiševská

nebyla vůdčí typ a možná také přecenila své schopnosti. „ S odstupem času se domnívám, že vzhledem k existenci čtyř týdeníků nebyla v té době na trhu dostatečná nabídka kvalitních

novinářů. Možná jsme ale byli příliš nároční.“ 320 První číslo Našeho Opavska po sloučení s týdeníkem Opavsko vyšlo 5. října 1999. V podstatě se jednalo o týdeník Opavsko s implementovanou hlavičkou Našeho Opavska ve

316

Viz písemné vyjádření Mgr. Anny Vidiševské ze dne 3. 1. 2010. Kamil Kolek i jeho management se pokusil získat na pozici šéfredaktora Dalibora Bártka, ale ten, stejně jako již předtím několikrát, nabídku odmítl. Viz Bártek, D.: Pokud si Masný opatřil Žídkovou, nebo Kurýr Bártka, je to totéž. Opavský KURÝR, roč. II, 2000, č. 19, s. 6 318 Bezprizorní Michael Rataj, kterému v OD Breda „ záhadně“ přestal fungovat počítač poté, co se na schůzce s Kamilem Kolkem dohodl na vytvoření kompromisního layoutu Našeho Opavska, svou situaci po rozhovoru s Kupcem nejprve řešil dlouhodobou pracovní neschopností a poté dohodou o rozvázání pracovního poměru k 31. 12. 1999. Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1999. 319 Viz písemné vyjádření Mgr. Anny Vidiševské ze dne 3. 1. 2010. 320 Viz rozhovor s pamětníkem CAR. Opava 17. 3. 2010. 317

116

verzi z června 1998, avšak v barevném provedení hlavičky týdeníku Opavsko – světle červené. Jestliže řada čtenářů kupovala Naše Opavsko, protože odmítala osobu Kamila Kolka, naopak řada čtenářů si kupovala týdeník Opavsko, protože nesympatizovala s Radimem Masným. Po sloučení už tato poměrně početná skupina čtenářů, které odrazovala osoba jednoho či druhého podnikatele, neměla při současném zániku Opavského Kamelotu jinou alternativu, než přejít ke konkurenčnímu Regionu. Prodaný náklad Našeho Opavska po sloučení s Opavskem se také nijak nezvýšil a pohyboval se mezi 6 – 6,5 tisíci prodanými výtisky. To ovlivnil bezesporu rovněž fakt, že předplatitelé a čtenáři Našeho Opavska, kterých bylo před sloučením více než čtenářů a předplatitelů týdeníku Opavsko, si museli zvykat na pro ně jinou tvář novin, jiný obsah a také menší formát. „ Zásadní změny přicházejí ze dne na den a někdy z hodiny na hodinu a je třeba se s nimi umět rychle vyrovnat – a to i když jsou k horšímu. Platí jediné – ať se děje, co se děje, noviny musí vyjít,“ vrátil se o pár týdnů později ke sloučení obou týdeníků šéfredaktor Marek Kupec.321 Jako šéfredaktorka byla v tiráži prvního čísla po sloučení ještě uvedena Anna Vidiševská. Už o týden později, 12. 10. se dostavily drobné dílčí změny. Vydání mělo 20 stran, v tiráži byla nově uvedena ochranná známka OP 15 a jako šéfredaktor Marek Kupec. Jako vydavatel v tiráži figurovala společnost Silesia Clinic. Týden po sloučení Našeho Opavska s týdeníkem Opavsko došlo ke sloučení týdeníku Naše Opavsko s týdeníkem Opavský Kamelot.322 Fyzicky se však jednalo pouze o převedení pár desítek předplatitelů Opavského Kamelotu do kmene předplatitelů Našeho Opavska a převzetí některých rozjednaných inzertních aktivit. Proklamace o sloučení s Naším Opavskem měly zastřít skutečnou podstatu odchodu Opavského Kamelotu z trhu – totiž ekonomický krach jeho vydavatele. Po sloučení si veřejnost nemohla nevšimnout, že veřejně deklarovaný spolumajitel Radim Masný, ač členem dozorčí rady, zůstal bez faktického vlivu na chod Našeho Opavska, které se stalo součástí „ impéria“ podnikatele Kamila Kolka. Nejlépe to bylo znát na podobě Našeho Opavska323 a personálním složení redakce. Neschopnost cokoli prosadit Masný před „ svými lidmi“ z původní redakce, kteří se netajili rozčarováním z výsledku sloučení, maskoval svou časovou zaneprázdněností. Veškeré záležitosti týkající se problematiky novin přehrával na člena představenstva Ing. Jana Bohačíka.324 Kamil Kolek se svým „ vítězstvím“ Viz MAG: Ptali jsme se těch, kteří pro vás píší. Naše Opavsko - příloha Ohlédnutí, roč. X, 1999, č. 48, s. 4 Viz Štěpán, J. - Vocelka, T.: Kampelička je v patové situaci. Region, roč. 8, 1999, č. 41, s. 1 323 Před fúzí Masný například v tisku prohlásil, že grafická podoba týdeníku Naše Opavsko po fúzi bude stejná jako doposud. Viz. Šindler, J.: Kolek a Masný se domluvili. Opavský Kamelot, roč. II, 1999, č. 39, s. 1. 324 Viz deníkové záznamy Michaela Rataje z roku 1999. 321 322

117

dlouho netajil, když v jednom z novinových rozhovorů odpověděl na otázku, co vlastně spojuje značky Zlatovar, Breda a Naše Opavsko, jasným způsobem: „ Myslíte patrně kromě osoby majitele?“ 325 Masného ale jeho ztráta vlivu neznepokojovala. Soustředil se na svůj úspěch ve volbách do senátu v roce 2000. Prostřednictvím Našeho Opavska chtěl vést kampaň za své zvolení senátorem, a to mu také bylo Kamilem Kolkem do jisté míry umožněno. Aby mediální masáž voličů ještě umocnil, o tři čtvrtě roku později kapitálově vstoupil do projektu týdeníku Opavský KURÝR (viz dále subkapitola 5.1.2 Opavský KURÝR v roce 2000). Po svém jmenování šéfredaktorem si Marek Kupec vymínil samostatnou kancelář a nastěhoval se do místnosti po Tomáši Kolkovi a Michalu Škodovi, kteří se odstěhovali o kancelář vedle. Zástupkyni šéfredaktora Anně Vidiševské byl snížen plat. V podstatě se na chodu redakce moc nezměnilo, snad jen distribuce novin, kdy šéfredaktor Marek Kupec stanovil, že noviny bude za minimální příplatek 100 Kč rozvážet redaktor David Vidomus. I když byl novým šéfredaktorem Kupec, veškerý chod redakce nadále zajišťovali spíše původní redaktoři. Kupec totiž podle narátorky v redakci pobýval spíše sporadicky, odcházel už po 14. hodině, a to i ve dny uzávěrek. Hned po svém uvedení do funkce si zlomil nohu, ale nemocenskou si nevzal. Každý den ráno vyskákal do třetího patra, ovšem po 14. hodině už redakci opouštěl.326 V redakci řízené Kupcem pracovali Anna Vidiševská, Marek Beneš, David Vidomus, Blanka Batoušková a externí kulturní redaktoři Petr Pěnkava a Julie Urbišová.327 *** Osmnáctého ledna 2000 byla změna názvu společnosti Silesia Clinic a.s. na Naše Opavsko a.s. zanesena do obchodního rejstříku stejně jako změna předmětu jejího podnikání vydávání periodického tisku a další související činnosti. Ve spojené redakci se už před

325

Viz Dušková, E.: Kolek: Breda, Zlatovar a Naše Opavsko jsou pro mě různé podoby stejné tradice. Naše Opavsko - příloha Ohlédnutí, roč. X, 1999, č. 48, s. 1 326 Viz písemné vyjádření Mgr. Anny Vidiševské ze dne 3. 1. 2010. 327 Mgr. Julie Urbišová (roč. 1982) – Rodačka z Kobeřic na Hlučínsku vystudovala Mendelovo gymnázium v Opavě. Ještě během středoškolských studií začala v roce 1999 pracovat jako externí kulturní redaktorka týdeníku Opavsko, od října 1999 do roku 2001 týdeníku Naše Opavsko. Po maturitě se přestěhovala do Prahy, kde začala studium žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Magisterský navazující program „ Mediální studia“ ukončila v roce 2008. Vystudovala také etnologii na FF UK v Praze. V roce 2004 nastoupila do domácí redakce zpravodajství České televize. Po dvou letech přestoupila do kulturní redakce, kde působila jako redaktorka, editorka a moderátorka pořadu Kultura ČT24. V roce 2007 strávila jeden semestr na Univerzitě v New Orleans v USA, kde studovala etnologii. V ČT pracovala až do léta 2008, kdy přesídlila do Spojených států. Z New Yorku a New Orleans spolupracovala s českými médii, jako je ČT (pořady Babylon, Objektiv, portál ČT24), Český rozhlas – Rádio Česko, Lidé a Země nebo Aktuálně.cz. Momentálně působí jako novinářka na volné noze v Turecku a přispívá do výše uvedených českých médií.

118

koncem roku zhoršily vztahy, v důsledku stresu a náročného tempa práce dlouhodobě onemocněla zástupkyně šéfredaktora Anna Vidiševská.328 Podstatnou událostí, která nejlépe vypovídala o poměrech v redakci Našeho Opavska v roce 2000 a chápání role vydavatele ze strany podnikatele Kamila Kolka, bylo dubnové zřícení stropů ostravského obchodního domu Ostravica, který v té době patřil společnosti Kamila Kolka. Redakce Našeho Opavska musela o jinými médii pitvané události prakticky mlčet. Zřícením stropů v OD Ostravica se tak podrobně zabývaly konkurenční týdeníky Opavský Kurýr a Region, ale také Týdeník OSTRAVA, nejmladší regionální mutace vydávaná společností Region s.r.o. Taktiku mrtvého brouka prolomil ředitel vydavatelství Naše Opavsko Kamil Kolek až v předposledním červnovém vydání stejnojmenného týdeníku, tedy po 2 ½ měsících od události v Ostravici. V rozhovoru označil zájem médií o havárii v Ostravici za mediální hysterii a svého postavení majitele novin využil k účelové sebeobhajobě před čtenářskou veřejností, když články šéfredaktora Opavského Kurýra Michaela Rataje označil za výraz neschopnosti unést vyhazov z týdeníku Naše Opavsko a přístup vydavatelství Region ke kauze Ostravica zdůvodnil pro změnu skutečností, že řídí noviny (rozuměj Kolek – pozn. aut.), které Regionu konkurují.329 Svůj protiútok Kolek a jeho lidé vystupňovali v posledním červnovém čísle, kdy Naše Opavsko zveřejnilo jím signované otevřené dopisy Ivo Mludkovi, tehdejšímu editorovi Týdeníku OSTRAVA, a Michaelu Ratajovi šéfredaktorovi Opavského Kurýra. Kolek zpochybnil jejich profesní způsobilost a v případě druhého jmenovaného zaútočil také na jeho občanskou důstojnost.330 (Více v subkapitole 5.1.2 Opavský Kurýr v roce 2000). K záležitosti zřícených stropů v OD Ostravica se Kamil Kolek vrátil už jen ve vydání ze dne 17. 8. 2000, kdy Naše Opavsko přetisklo dopis ostravského primátora Evžena Tošenovského Kamilu Kolkovi a jeho promyšlenou odpověď

331

.

Kromě Kamila Kolka vycházela redakce v roce 2000 vstříc i dalšímu z proklamovaných vlastníků týdeníku Naše Opavsko – podnikateli Radimu Masnému. Ten v roce 2000 spolu se svou tiskovou mluvčí Monikou Žídkovou, Miss Europe 1995, rozjel senátorskou kampaň, kterou uvedl článek „ Hospoda Tour se rozjíždí“ (Naše Opavsko, roč. XI, 2000, č. 34, s. 4). Naše Opavsko nejenže neinformovalo o jeho srpnovém prohřešku, kdy 328

Viz písemné vyjádření Mgr. Anny Vidiševské ze dne 3. 1. 2010. Viz Kupec, M.: Přemýšlím o svém odchodu. Naše Opavsko, roč. XI, 2000, č. 25, s. 1 a 3 330 Viz Kolek, K.: Otevřený dopis I. Mludkovi a M. Ratajovi. Naše Opavsko, roč. XI, 2000, č. 26, s. 3 331 Kauza Ostravica se dostala až ke Krajskému soudu v Ostravě v dubnu 2004. Soud potvrdil předchozí verdikt ostravského okresního soudu, který Kamila Kolka a jeho spolupracovníka Viléma Lasáka odsoudil k k podmínečnému odnětí svobody v délce 18 měsíců. Viz. Honus, A.: Soud potvrdil podmínku podnikateli za obecné ohrožení. Novinky.cz 2004 [cit. 15. 1. 2011]. 329

119

řídil se zbytkovým alkoholem v krvi a byl zadržen policií, jak o tom napsal konkurenční Region v článku „ Radim Masný řídil s alkoholem, řidičský průkaz má ale zpět“ (Region, roč. 9, 2000, č. 32, s. 1), ale pomáhalo Masnému budovat image „ pravičáka se silným sociálním cítěním“ a poctivě monitorovalo jeho volební kampaň. Masný například v rámci kampaně sponzorsky přispěl na novou počítačovou učebnu jedné z opavských škol – viz. článek „ Ministr s Masným otevřeli novou počítačovou učebnu“ (Naše Opavsko, roč. XI, 2000, č. 36, s. 3). Prostřednictvím billboardů seznámil veřejnost s historií fotografie, na níž byl zachycen, jak si ještě jako námořník podává ruku s papežem Janem Pavlem II., což se na stránkách konkurenčního Regionu neobešlo bez kritického článku „ Faráři protestují. Masného billboard s papežem je zneužití“ (Opavský a hlučínský Region, roč. 9, 2000, č. 41, s. 1). Vděčným tématem pro Naše Opavsko stejně jako i pro Opavský Kurýr bylo Masného nařknutí společníků z vydavatelství Region z podvodu při prodeji týdeníku Region (více v kapitole 4. Region).332 Region nato ovlivnil výsledek kampaně Radima Masného, když dal prostor i jeho odpůrcům v článku Jana Šindlera „ Naštvaní lidé: Proč nám Masný děkuje? My jsme ho nepodpořili“ (Opavský a hlučínský Region, roč. 9, 2000, č. 39, s. 1). Před ukončením volební kampaně propagovaly Masného v Našem Opavsku a inzertní příloze Garant celostránkové inzeráty. I přes zdánlivě stabilní situaci na trhu se redakci novin náležejících podnikateli Kamilu Kolkovi ani v roce 2000 nevyhnuly personální změny. Management týdeníku se nejprve rozhodl propustit zástupkyni šéfredaktora Annu Vidiševskou. Poslední den nemocenské, 23. ledna 2000, šéfredaktor Kupec zatelefonoval Vidiševské domů a sdělil jí, že má počítat s ukončením pracovního poměru k poslednímu lednovému dni. To Vidiševské potvrdil sám zaměstnavatel, který Vidiševské přes svou sekretářku 27. ledna vzkázal, že má k 1. únoru podepsat výpověď

dohodou. Že za tohoto předpokladu obdrží odstupné 20 000 korun.

Vidiševská se snažila dohodnout se na odchodu k 1. dubnu a požadovala odstupné podle zákona – dvouměsíční mzdu. 31. ledna stejným způsobem dostala druhý návrh – odstupné 15 tisíc a výpověď

dohodou. Opět nesouhlasila. „ Prvního února mi bylo ústně oznámeno, že

moje výpověď , kterou jsem písemně nikdy neviděla, ani nepodepsala, se ruší a mám pracovat dál jako dosud. Dne 24. února 2000 nám všem byly předloženy nové pracovní smlouvy se sníženým platem o 30 procent s datem platnosti od 1. 1. 2000. Tři z nás to nepodepsali (Vidiševská, Batoušková a Vidomus – pozn. aut.). V den výplatního termínu 10. března 2000 nám Kolek oznámil, že pokud nové smlouvy nepodepíšeme, peníze nedostaneme vůbec žádné.

332

Kupec, M.: Mezi společníky Regionu vypukl boj. Naše Opavsko, roč. XI, 2000, č. 40, s. 1

120

Byla jsem se informovat na Úřadu práce v Opavě, kde jsme všechno sepsali a kde mi poradili, že mám počkat na uplynutí zákonné lhůty, do které mi zaměstnavatel má poslat peníze. Výplatu za únor jsem skutečně nedostala, takže 3. dubna 2000 jsem podala přes firemní podatelnu okamžité zrušení pracovního poměru,“ popsala Anna Vidiševská nečekaný závěr své desetiměsíční anabáze v redakcích vydavatelských společností Kamila Kolka.333 Vidiševskou o pár měsíců později – v září 2000 - následovala Blanka Batoušková, kterou manažeři Opavska podezírali z vynášení informací šéfredaktoru konkurenčního Kurýra Bártkovi334, kam Batoušková posléze zamířila. „ Žádná konspirace v tom pochopitelně nebyla,“ odmítla podezření narátorka. „ Jako začínající redaktorka jsem byla ráda, že můžu dělat, co mě baví, takže jsem určitě nebyla studnicí cenných informací pro konkurenci. Pro mne to opravdu byla jen práce - bez domýšlení, pletichaření, hraní si na moc a podobně.“ Batoušková stejně jako kolegyně Vidiševská opouštěla redakci v napjaté atmosféře. „ Můj odchod z Našeho Opavska byla detektivka. Byla jsem předtím nějakou dobu na nemocenské a kontroloři ze sociálky chodili pár minut před začátkem nebo po konci vycházek, bez zvonění a tak podobně. Při potvrzení výpovědi jsem záměrně dostala razítko s jiným datem. Obracela jsem se na úřad práce, mimo jiné kvůli nevyplacení mzdy, ale nebylo mi to nic platné.“

335

Jako náhrada za Batouškovou přišla během podzimu Opavanka Martina Slavíčková, která převzala Vítkovsko a policejní zprávy. S redakcí externě spolupracovali Martina Bohuslavová, Michal Sobek (kultura), Robert Machoň, Václav Hromada, Michaela Hlochová a Petr Krőmer (sport), fotografie dodával sportovní fotograf Vladimír Žurek, o historii psal Josef Gebauer a Ladislav Sonnek, odborné texty připravoval notář Jiří Kunz, kosmetička Veronika Beinhauerová a k nejpilnějším přispěvovatelům – čtenářům patřil Eda Najser. V redakci měla vládnout pohoda. Občas sice k redaktorům pronikla informace, že vydavatel Kolek s některými články nesouhlasil nebo je možná i cenzuroval, ale práci redaktorů nijak neovlivňoval.336 Také další narátor uvedl, že Kamil Kolek již do obsahu novin osobně nezasahoval a pokud tu tendenci měl, pak mu ji jeho mladší bratr se svým parťákem dokázali vymluvit.337

333

Společnost Naše Opavsko zůstala Vidiševské dlužna celkem 25 225 korun. Zaměstnavatel jí totiž automaticky a bez jakéhokoliv důvodu krátil mzdu podle nové, nikdy nepodepsané smlouvy už od ledna. Svého už bývalého zaměstnavatele proto dala Vidiševská v červnu 2000 k soudu, načež se za pár týdnů dověděla, že Kamil Kolek ji zažaloval na oplátku také. Po prodeji titulu Naše Opavsko vydavatelství VLP se Vidiševské ozvala olomoucká advokátní kancelář zastupující nového majitele, spor urovnala a jako vyrovnání jí poslala na účet 15 000 korun. Viz písemné vyjádření Mgr. Anny Vidiševské ze dne 3. 1. 2010. 334 Viz rozhovor s pamětníkem CAR. Opava 17. 3. 2010. 335 Viz rozhovor s pamětnicí Blankou Papežovou. Opava 18. 5. 2010. 336 Viz rozhovor s pamětnicí Martinou Slavíčkovou. Opava 12. 3. 2010. 337 Viz rozhovor s pamětníkem CAR. Opava 17. 3. 2010.

121

V roce 2000 se týdeník Naše Opavsko profiloval jako zpravodajsky zaměřené noviny. Týdeník vycházel na 20 stranách a byl plný inzerátů. Navíc každý měsíc vycházela několikastránková plnobarevná inzertní příloha Garant extra.338 Od 3. února se vrátil ke čtvrtečnímu termínu, aby více zvýraznil svůj víkendový charakter. Tento tah předpokládal zvýšení prodejnosti. Manažeři redakce T. Kolek a M. Škoda vytvořili celkem čtyři alternativní prodejní trasy. Jejich cílem bylo dodávat Naše Opavsko do každé obce i osady v okrese Opava. Redaktor David Vidomus objížděl okres a monitoroval prodejnost tisku. Výsledky se začaly postupně dostavovat. Prodejnost se zvyšovala, nicméně ani zdaleka se už nedokázala přiblížit výši prodaného nákladu z počátku roku 1998, ačkoli se situace na trhu prakticky vrátila do tehdejší podoby. Vrcholu dosáhla na přelomu let 2000 a 2001, když se v souvislosti s devastujícím požárem opavského supermarketu OBI nárazově vyšplhala na 7 500 prodaných výtisků. „ Očekávali jsme, že prodáme daleko více. Realita byla ale jiná a my jsme si uvědomili, že prodejnost novin se neodvíjí od senzací na jedničce, ale od renomé celého titulu. A to měl už tenkrát daleko větší Region, který tiskl okolo 14 tisíc výtisků týdně,“ uvedl narátor.339 Na začátku roku 2001 se týdeník Naše Opavsko dostal do hledáčku vydavatelství Vltava-Labe-Press, které se rozhodlo expandovat i na Moravu a do Slezska. Dohoda Kamila Kolka s německými vlastníky přišla záhy – už 10. dubna 2001 se VLP stalo držitelem 100 % obchodních podílů v akciové společnosti Naše Opavsko. Touto veřejnosti ukrytou akvizicí vydavatelství VLP nenápadně vstoupilo na opavský mediální trh za účelem převzít kontrolu nad zdejšími okresními novinami. Teprve až v srpnu 2001 se vydavatelství Vltava-Labe-Press objevilo v tiráži novin, poté došlo na stěhování redakce z prostor OD Breda do sídla vydavatelství Region na Mařádkovu 17. V roce 2002 vyšel týdeník Naše Opavsko sedmnáctkrát, poté byl sloučen s čtenářsky úspěšnějším týdeníkem Opavský a hlučínský Region. Z titulů, které si dříve konkurovaly, měl vzniknout silný list, který měl přinášet to nejlepší z obou titulů. Poslední číslo Našeho Opavska vyšlo ve čtvrtek 2. května 2002. Rozhodnutím nového majitele, který sloučení obou týdeníků označil za nutný krok z důvodu prodělečnosti Našeho Opavska, začali předplatitelé Našeho Opavska od 7. května 2002 odebírat týdeník Opavský a hlučínský Region, v jehož záhlaví se objevilo maličké logo a 338

Garant extra v roce 1998 nevycházel – ani jako příloha týdeníku Naše Opavsko, ani jako příloha týdeníku Opavsko. V průběhu roku 1999 bylo jeho vydávání obnoveno. Později vycházel nejen jako součást Našeho Opavska, ale byl rovněž samostatně distribuován do schránek v celém okrese Opava v nákladu 22 tisíc výtisků. Uprostřed byl umístěn kulturní přehled akcí na měsíc dopředu. Zařadil se k podnikateli a firmami vyhledávaným reklamním novinám. 339 Viz rozhovor s pamětníkem CAR. Opava 17. 3. 2010.

122

uvnitř nejlepší strany a rubriky ze zaniklého titulu.340 Skončila tak po roce 1989 nově budovaná tradice, kdy také na Opavsku fungovalo více konkurenčních a názorově různě zaměřených periodik.341 *** Redakce nejčtenějšího a po Regionu nejdéle vycházejícího konkurenčního týdeníku Naše Opavsko měla často problémy sama se sebou. Na tyto noviny bylo čtenářskou veřejností na začátku 90. let 20. století i přes jejich změněný název stále pohlíženo jako na následovníka komunistického týdeníku Nové Opavsko, protože se nedokázaly plně vymanit ze závislosti na svém původním vydavateli – okresním úřadu. Naše Opavsko zůstalo ještě pár let po privatizaci propojeno s aparátem státní moci. Personální vazby nezávislého vydavatele na představitele státní správy byly výrazně limitujícím faktorem pro provozování nestranné žurnalistiky a přispěly také k formování nové garnitury politické nomenklatury. Tomuto týdeníku v dalších letech souboje o trh s Regionem značně uškodily několikeré výměny vydavatelů a šéfredaktorů. Kontinuita vývoje novin byla neustále přerušována nebo odkláněna. Stejně tak docházelo k častým personálním obměnám redakce. Nebylo výjimkou, že se kompletně vyměnilo celé osazenstvo. Noví redaktoři museli začínat od úplného začátku, od základů si budovali síť svých informátorů a autodidakticky získávali novinové know-how. Přitom týdeník měl od počátku své existence nakročeno k tomu, aby se stal komerčně úspěšným (a úspěšnějším) titulem. A to i přes časté redakční obměny a problémy, do kterých byl zatažen počiny svých vydavatelů. Definitivně o svou šanci přišel na začátku druhé poloviny 90. let s rozhodnutím nového managementu vydavatelství Optys ustoupit od vydavatelské činnosti a věnovat se výhradně výrobě hospodářských tiskopisů. Bez ekonomického zázemí se know-how zavedeného týdeníku a jeho předplatitelé, inzerenti a ostatní čtenáři stali vyhlíženou kořistí okolo kroužících byznysmenů. Následovalo vytunelování týdeníku, které vyvolalo schizofrenní situaci na trhu. Po vyřešení duální existence dvou týdeníků s podobně znějícím názvem si Naše Opavsko už nedokázalo získat zpět dřívější důvěru čtenářů, a to i vzhledem k renomé svého majitele, který na Opavsku patřil v 90. letech 20. století k nejkontroverzněji přijímaným osobám.

340

Viz Redakce: Redukce okresních titulů VLP na Moravě. Strategie.cz 2002 [cit. 19. ledna 2011]. 341 Viz Pilařová, D.: Další "úsporná opatření": ze dvou novin jedny (Naše Opavsko prvním květnem zaniká). Britské listy 2002 [cit. 19. ledna 2011].

123