(29. září 1887 Praha 24. listopadu 1967 Praha) (6. března 1926 Praha 12. dubna 1969 Praha)

5.5 Anna Sedláčková (29. září 1887 Praha – 24. listopadu 1967 Praha) a její dcera

5.6 Marcella Sedláčková (6. března 1926 Praha – 12. dubna 1969 Praha)

Anna Sedláčková byla nejenom úžasnou herečkou, ale také ideálem ženství, který jí vydržel desítky let. Kromě toho byla i milující matkou, která chtěla ze své dcery vychovat ještě větší hvězdu, než byla ona sama. Jejich životy jsou natolik spjaty, že je nelze od sebe oddělit. Vyprávění o ní tak bude i o její dceři Marcelle Sedláčkové. Anna se narodila 29. září 1887 v rodině herce a režiséra Aloise Sedláčka, který se od ochotníků vypracoval až na člena Národního divadla. Měla ještě bratra Jaroslava, který se také stal hercem. U Anny, které od mládí nikdo neřekl jinak než Andula, se velice brzy začal projevovat herecký talent a láska k divadelnímu umění. Díky svému otci už v šestnácti letech vystoupila na prknech Národního divadla. Na zkoušku zde debutovala 20. prosince 1903 v roli malého Roberta ve hře podle románu Děti kapitána Granta a zůstala tu jako elévka. Kromě této inscenace pak hrála v několika dalších menších úlohách, obsazovala zejména dětské, často dokonce chlapecké role. Hrála princezny i dívky s dlouhými vlasy a útlým pasem, naivky, a to jak v činohře, tak v baletech či pantomimě. Oficiálně do angažmá v Národním divadle nastoupila 15. ledna 1905.514 Herecké zkušenosti nesbírala jen u svého otce, ale na hodiny herectví chodila i k divadelní legendě Marii Hübnerové. To ostatně komentovala i tehdejší kritika. „Mladá dáma přinesla na scénu znělý hlas a milý temperament; 514

PROCHÁZKA, Vladimír, ed. Národní divadlo a jeho předchůdci: slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního. c. d. s. 430.

Zeny na rozcesti 2016.indd 173

12.10.2016 13:18:54

174

Ženy na rozcestí

má divadelní krev v žilách a na první pokus člověk může říci, že se tato studentka u paní Hübnerové lecčemu přiučila.“515 S Marií Hübnerovou měla Andula, stejně jako i jiné žačky, velmi pěkný vztah. Obracela se na ni často, když nevěděla co s rolí či hereckým projevem a žádala ji o radu. To dokládá i lístek, který jí Andula poslala 16. prosince 1907 a ve kterém píše: „Milostivá paní, pro Boha Vás prosím na kolenou, snažně prosím, zda-li byste mohla mi dát dnes odpoledne hodinu.“516 Kontakt s Marií Hübnerovou měl pro ni v jejích začátcích skutečně velký význam. Tak to ostatně hodnotil i Edmond Konrád, když o několik let později o Anně napsal: „Učila se u nikoho menšího, než u Marie Hübnerové. Pak-li kdo, tedy jistě tato učitelka mohla jí dáti správné ponětí o podstatě herectví, na slozích nezávislé, o pravé přirozenosti, nepodmíněné oborem, posilovat její směrné pudy tvořivé a orientovati je: osvobozovati v ní, ze slupek mládí a nezkušenosti, její hřivnu.“517 Dne 23. února 1911 v devět hodin dopoledne se na Staroměstské radnici tajně provdala za Maxe Urbana, o pět let staršího architekta. Jeho matka Marie Urbanová-Märky se svatbou totiž nesouhlasila, pro svého syna si představovala patrně jinou dívku než herečku. O svatbě skutečně téměř nikdo nevěděl, však už hodinu po ní Andula zkoušela novou hru v Národním divadle. O rok později novomanželé založili filmovou společnost ASUM.518 Soustředili svoji produkci na tzv. krátké filmové obrázky. Dalo by se říci, že Urban, který byl ve většině případů i režisérem společnosti, natáčel první filmové dokumenty, které vyprávěly o staré Praze či o jiných historických místech, hradech či zámcích. Vůbec první film byl natočen v prostoru kulisárny Národního divadla a hlavní roli neztvárnil nikdo jiný než Andula. Soužití Anduly a Maxe bylo spokojené a pro ni to bylo také možná jedno z nejkrásnějších období jejího života. Spojoval je velký umělecký zájem a vzájemné pochopení pro tvůrčí práci.519 Stali se průkopníky českého filmu. Kromě „dokumentů“ natočila společnost ASUM i čtrnáct hraných filmů. Do dnešní doby se z nich však bohužel 515 BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. Praha: Petrklíč, 2008. s. 18. 516 Divadelní odd. Národního muzea – Historického muzea v Praze, č. 1166/60 Pozůstalost M. Hübnerové. Podobné lístky a pohlednice, ve kterých Sedláčková prosí o radu kvůli roli, najdeme i v Literárním archivu Památníku národního písemnictví: LA – PNP, Praha, fond Marie Hübnerová. 517 KONRÁD, Edmond. O Anně Sedláčkové. Praha: Alois Srdce, 1928. s. 20. 518 ASUM (Název společnosti byl složen z počátečních písmen jmen obou manželů) byla druhá filmová společnost vůbec. První byla společnost Kinofa, založená jen necelý rok před ní. Společnost ASUM měla sídlo v suterénu domu č. 38 na rohu Podskalského nábřeží a Dřevní ulice. Počátkům české kinematografie se blíže věnují BROŽ, Jaroslav – FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech, 1898–1930. c. d. 519 BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 37–41.


12.10.2016 13:18:54

Anna Sedláčková – Marcella Sedláčková

175

Anna Sedláčková, civilní portrét

dochovaly pouhé fragmenty. Z prvních filmů bychom se měli zmínit např. o Čtyřech ročních obdobích, dramatu Konec milování, filmech Idyla ze staré Prahy, Dáma s Barzojem či Estrella. Vedle Anduly ve filmech hrál otec Alois Sedláček, bratr Jaroslav, ale i další divadelní herci Jarmila Kronbauerová, Jiří Steimar, Jaroslav Hurt a další.520

520 Tamtéž, s. 41–46. Blíže k filmovým začátkům pak URBANOVÁ, Eva – URGOŠÍKOVÁ, Blažena. Český hraný film = Czech feature film. I, 1898–1930. Praha: Národní filmový archiv, 1995. V padesátých letech se podařilo filmovému pedagogovi Václavu Wassermannovi vyzpovídat Maxe Urbana, který mimo jiné vzpomínal i na své začátky ve společnosti ASUM: WASSERMAN, Václav. Václav Wasserman vypráví o starých českých filmařích. 1. vyd. Praha: Orbis, 1958.


12.10.2016 13:18:55

176

Ženy na rozcestí

ASUM mělo velké ambice, chtělo vytvořit pokud možno každý měsíc jeden nový film a k němu vždy několik reportáží, které by se promítaly každý týden v kinech. Z Anduly Sedláčkové se vedle divadelní herečky začala rodit filmová hvězda. To ale nebylo vše. Sama se dokonce angažovala i v psaní námětů. Jeden z jejích velice úspěšných námětů byl k filmu Rozvedená paní. Promítala ho najednou dokonce tři kina: Illusion, Elite a Lucerna. Podle filmového pedagoga Jaromíra Kučery o něm můžeme mluvit jako o prvním skutečně českém feministickém filmu.521 Dalším velice úspěšným filmem byl Falešný hráč. Oba tyto filmy vznikly v roce 1913 a díky nim se z Anny Sedláčkové stala první česká kinohvězda, jak ji tehdejší doba skutečně vnímala.522 Měla skutečně úspěch a následovaly další a další filmy.523 Společnost ASUM svoji činnost ukončila v roce 1914. Pravý důvod neznáme. Peníze společnosti docházely a výrobní náklady byly stále vyšší a vyšší. Byl tu ale i druhý problém, o kterém píše V. Wassermann: „Asum zastavil svou činnost po vypuknutí války v srpnu 1914, kdy Urban i kameraman Václav Münzberger narukovali.“524 Po válce se Max Urban pokusil ještě vrátit k původní činnosti filmové společnosti. Natočil záznam představení francouzského dramatika Louise Verneuile O Adrianu, hlavní roli nemohl hrát nikdo jiný než Andula. Tímto snímkem filmová práce Maxe Urbana skončila. Ne tak ale pro jeho ženu.525 V herecké divadelní práci se pro Andulu stal přelomovým rok 1913, kdy v Národním divadle s velkým úspěchem zahrála Sardouovu Cypriennu. Od té doby se o ní mluvilo, začala být skutečně obdivována. Ještě na podzim téhož roku však překvapila možná ještě větším úspěchem – rolí Lízy Doolitlové v Shawově hře Pygmalion. Tato hra se v Praze hrála dokonce o půl roku dříve než v Londýně a kritika si výkon představitelky hlavní role nemohla vynachválit. Šokovala neuvěřitelnou proměnou ve svém herectví, když se z květinářky na periférii proměnila v elegantní ženu ve společnosti. Psalo se o ní, že se rolí Lízy stala „první dámou souboru“.526 Na tyto úspěchy okamžitě navázal další, když hrála Margueritu ve hře Alexandra Dumase ml. Dáma s kaméliemi. Tato role ji provázela celý život, když ji později nastudovala

521 KUČERA, Jaromír. Počátky české filmové veselohry: určeno pro posl. fak. filmové a televizní. 1. vyd. Praha: SPN, 1985. s. 50. 522 BRANALD, Adolf. My od divadla: životy herců. 1. vyd. Praha: Panorama, 1983. s. 314. 523 BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 49–53. 524 WASSERMAN, Václav. Václav Wasserman vypráví o starých českých filmařích. c. d. s. 57. 525 BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 47. 526 ENGELMÜLLER, Karel: Zlatá Praha, 1919, č. 15–16. s. 127.


12.10.2016 13:18:55


177

ještě dvakrát.527 V období první světové války pak zářila ještě v několika rolích, např. jako Hesie v Morálce paní Dulské nebo Věra v Jejich štěstí.528 Z prvních rolí, které ztvárňovala především v konverzačních komediích, se během několika málo let vyprofilovala a dostala k náročnějším a vrcholným rolím. V jejím výrazu bylo něco, co mnoho jiných hereček v té době nemělo. Dokázala měnit ve svých hrdinkách hluboký cit v ženskou koketnost a svůdnost. Okouzlovala na jevišti v nepřeberných milostných scénách. Díky svým mimořádným schopnostem, ohromnému talentu, půvabu a šarmu se velmi brzy dočkala mimořádné popularity.529 Jedním ze svědků jejího hereckého růstu byl kritik Karel Engelmüller, který o ní v roce 1919 napsal: „Z dětských a dívčích rolí naivek stanula v rychlém svém rozvoji brzy na prahu her charakterních i dramatických, usilovnou prací a v ušlechtilém závodění přešla až k postavám nejsložitějším klasického i moderního repertoáru. (…) Její sličný a půvabný zjev má na scéně v sobě kouzlo křehkosti, hravé a jemné grácie a její tvůrčí fond oplývá životností, temperamentností a smělostí, jemuž není cizí nejhlubší cit, prudká vášeň i marnivá rozmarná lehkomyslnost s přídechem karikaturním.“530 Během první světové války ztvárnila v Národním divadle mnoho významných rolí, proto by mohla být šťastná. Ona sama se tak ale příliš necítila. Uchylovala se k divadlu, které bylo pro ni jakýmsi vorem, na kterém plula, odloučena od manžela a bez dítěte, o které přišla dříve, než se mohlo narodit.531 S rokem 1919 pak přichází období, které Josef Brož označuje jako vzpurné: „Začaly její první zápasy, které jí nadlouho vytvoří image vzpurné a marnivé herečky, která střídá nejenom role, ale vzápětí i divadla.“532 Prvním kamenem úrazu byl moment, kdy ředitel Národního divadla Gustav Schmoranz přeobsadil její roli Roxany ve hře Cyrano z Bergeracu mladou Evou Vrchlickou (dcerou básníka Jaroslava Vrchlického), aniž by o tom Annu informoval. Ona byla tímto krokem natolik rozhořčena, že podala hodinovou výpověď. V roce 1919 tak opouští svoji domovskou scénu. Už v této době se projeví aféry a skandály, které ji doprovázely dlouhá léta. O několik měsíců

527 V roce 1916 v Národním divadle po boku Jiřího Steimara, v roce 1928 byl Anduliným partnerem Hugo Haas ve Vinohradském divadle a do třetice roku 1934 ve Stavovském divadle, kdy si zahrála s Otto Rubíkem. (BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 14.) 528 PROCHÁZKA, Vladimír, ed. Národní divadlo a jeho předchůdci: slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního. c. d. s. 430. 529 Tamtéž. s. 430–431. Také ČERNÝ, František. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. c. d. s. 175. 530 ENGELMÜLLER, Karel: Zlatá Praha, 1919, č. 15–16. s. 127. 531 BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 54. 532 Tamtéž. s. 25.


12.10.2016 13:18:55

178

Ženy na rozcestí

později stanula na prknech Vinohradského divadla a obecenstvo jí tleská stejně jako dříve ve Zlaté kapličce.533 V novém angažmá našla opět pevnou půdu pod nohama. Velké změny se odehrály i v jejím soukromém životě, když se jí v té době rozpadlo manželství s Maxem Urbanem. Už v roce 1921 se provdala znovu. Jejím druhým mužem byl o sedmnáct let starší Josef Kašpar, ředitel právního oddělení Pražské železničářské společnosti.534 Ella Bozděchová535 o něm jednou vypověděla: „Měl styky, postavení a zkušenosti. Všem, kteří jsme jí stáli blízko, se zdálo, že do jejího života vstupuje ideální typ ochránce, který by ji zahrnoval vším, co by jen mohlo přispět k jejímu klidu a umělecké práci.“536 V manželství se zdála být šťastná a ještě v témže roce opustila Vinohradské divadlo, kde si zahrála čtrnáct rolí, a vrátila se do Národního divadla, kam nastoupil režisér Karel Hugo Hilar. Všechny tyto změny, stejně jako smrt jejího otce v roce 1922, měly na Andulino duševní zdraví velmi špatný vliv. V roce 1924 si tak musela léčit nervy ve Švýcarsku. S přestávkami pak zůstala v Národním divadle, kde působila až do počátku třicátých let.537 Dne 28. října 1927 dostala Státní cenu s odůvodněním: „V oboru tvorby herecké Anna Sedláčková za nedostižné umění, s jakým na jevišti vytváří dnešní moderní typy ženské i takové, jež vyžadují nejvyššího uměleckého sebezapření a napětí.“538

533 PROCHÁZKA, Vladimír, ed. Národní divadlo a jeho předchůdci: slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního. c. d. s. 431. A BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 25. 534 BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 29. 535 Ella Bozděchová byla nejprve velkou obdivovatelkou Anduly, později se stala tajemnicí Divadla Anny Sedláčkové. Po válce pracovala jako učitelka a zůstala věrnou a blízkou přítelkyní, která se o Annu starala. Žila s ní v jejím bytě až do její smrti. V době existence Divadla Anny Sedláčkové paní Ella pečlivě zapisovala názvy dramatických autorů, jména a obsazení her i jejich premiéry. Dlouhá léta si své vzpomínky nechávala pro sebe, sepsala je až v reakci na studii Bořivoje Srby. Díky tomu se nám dochovalo unikátní a nesmírně cenné svědectví tak říkajíc ze zákulisí Andulina života. Bozděchová přežila Annu i její dceru Marcellu. Zemřela v zapomnění v roce 1986. 536 BRANALD, Adolf. My od divadla: životy herců. c. d. s. 249. 537 BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 29. 538 BOZDĚCHOVÁ, Ella. Vzpomínky na Annu Sedláčkovou a její dceru Marcellu. Nepublikovaný rukopis. Praha, 1972. ulož. IDU, Praha. s. 7. Ella Bozděchová byla nejprve velikou obdivovatelkou a později spolupracovnicí a také věrnou a blízkou přítelkyní Anny Sedláčkové. Když Bořivoj Srba napsal svoji stať o Divadle Anduly Sedláčkové (SRBA, Bořivoj. K historii fašistické perzekuce českého divadla v letech 1939–1945. c. d. s. 143–169), rozhodla se sepsat vlastní vzpomínky, aby některá jeho tvrzení uvedla na pravou míru. Tyto vzpomínky zůstaly pouze v rukopise a jsou uloženy v Divadelním ústavu v Praze.


12.10.2016 13:18:55


179

Její chování se však nijak nezměnilo, stále byla hvězdou se vším všudy. Nosila to, co se nosilo v Paříži, nikdy nemohla zůstat pozadu. Byla v Praze vždy tou první. V časopisech se vyjadřovala například o vhodné délce sukní nebo si nechala po francouzském vzoru ostříhat vlasy nakrátko. Její účes, tzv. bubikopf, se prosadil koncem dvacátých let. Nebyla by to ale Andula, kdyby se kolem ní nešířily skandály. Ostatně těch bylo za první republiky v novinách všeobecně plno.539 Jedna z největších afér, které ji zasáhly, na sebe nenechala dlouho čekat. V roce 1926 se jí v druhém manželství narodila dcera, kterou po francouzském vzoru pojmenovala Marcella. V rodném listě sice měla příjmení Kašparová, ale díky Andulinu zájmu o muže se ve společnosti šuškalo, že otcem možná není její manžel, a spekulovalo se o tom, kdo jiný by jím případně mohl být. Padala různá jména: Hugo Haas, Jiří Steimar nebo dokonce Jan Masaryk. V monografii Aleše Cibulky o Nataše Gollové se nedávno objevila informace, že jím měl být ekonom a politik František Xaver Hodáč. Podle těchto informací by tedy Marcella měla být nevlastní sestrou Nataši Gollové (vlastním jménem Hodáčové).540 Ať už to bylo jakkoliv, ani Andula, ani její muž se k těmto spekulacím nikdy nevyjádřili. Marcella byla vychovávána už odmalička jako budoucí herecká hvězda a bylo jí k tomu poskytnuto patřičné vzdělání a hlavně vychování. Na přelomu dvacátých a třicátých let si Andula užívala nejenom mateřství a rodinného štěstí, ale objevovala se i na scéně Národního divadla, kde excelovala v představení Dámy s kaméliemi, Vinohradského divadla a dokonce i Divadla Vlasty Buriana. Když pak v roce 1930 hrála v ne příliš úspěšném filmu Tajemství lékařovo, bylo to naposledy, kdy ji diváci mohli vidět na filmovém plátně. Smrt Marie Hübnerové v roce 1931 byla pro ni velikou ranou a opět se jí vrátily nervové potíže, s nimiž se následně potýkala několik let. Stále řešila problémy v divadle. Vadilo jí především špatné obsazování, výběr repertoáru a také honorování její práce. V roce 1934 hrála potřetí v Dámě s kaméliemi, tentokrát ve Stavovském divadle. Pochvalná kritika se ale neopakovala, naopak. V tomto už tak nepříjemném období došlo k ještě jedné události.541 Šlo o skandální esej spisovatele Jaroslava Marii s názvem Hilar,542 ve které nenechal nit suchou ani na K. H. Hilarovi, ani na Andule, a ta si to pocho539 BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 26–30. 540 Tamtéž. s. 31–33. A CIBULKA, Aleš. Nataša Gollová: život tropí hlouposti. 1. vyd. Lidice: Sláfka, 2002. s. 66. Josef Brož svá tvrzení dále opírá o svědectví Evy Kozákové a také Květuše Dvořákové. 541 BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 55–59. 542 MARIA, Jaroslav. Hilar. Praha: A. Neubert, 1935.


12.10.2016 13:18:55

180

Ženy na rozcestí

pitelně nenechala líbit. O K. H. Hilarovi autor v eseji tvrdil, že „kráčel přes mrtvoly, a já jsem jednou z nich“.543 Annu Sedláčkovou pak označil za symbol pokleslosti mravů a vkusu. Pohrdá nejenom její osobou, hereckým uměním, ale i celým jejím repertoárem. Kvůli těmto pomluvám se Anna rozhodla obrátit na soud. Celý spor pak bedlivě sledoval tisk. Soudní pře trvaly celé tři roky, ale Anna nakonec soud vyhrála a Maria se musel nejenom omluvit, ale také zaplatit všechny soudní výlohy.544 Všechny události, které se od začátku třicátých let odehrály, ji nutily neustále přemýšlet o změně. Střídat divadla už se nezdálo být východiskem. Zatímco v letech 1938–1939 vystupovala na ochotnické scéně Divadla Na Slupi,545 stále více toužila po založení vlastního divadla. Podzimní události roku 1938 ji však v jejím plánu nepodpořily a její myšlenky se začínaly ubírat jinam – do Ameriky. Sama to potvrdila v několika rozhovorech a cestu plánovala na konec dubna nebo začátek května. K odjezdu nakonec nedošlo, a tak myšlenky na vlastní divadlo opět ožily.546 Mezitím však na počátku roku 1939 hostovala v Divadle Na Slupi ve hře Jacquesa Devala Továryš. Dne 19. února pak na těchto prknech ve svých třinácti letech debutovala i dcera Marcella. Bylo to ve hře St. Johna Ervina Jeho paní Fraserová. V začátku kariéry předstihla svoji matku o tři roky. Dokonce i dobová kritika její první vystoupení chválila. Jindřich Vodák napsal: „Mladinká Marcella, která se vedle své matky pokusila zahrát Janetinu dceru Ninian, je v chůzi a stojných pohybech ještě trochu dětsky rozpačitá, ale když si sedne k účasti v dialogu, umí z rovných, jasných, stejnoměrných vět vyrážet smělé, jadrné poznámkové přízvuky, jež dopadnou vší vahou na hlavu viníkovu. Je v nich věrný ohlas bojovnosti matčiny.“547 Ještě pochvalnější slova pak Marcelle věnoval kritik K. Engelmüller: „Nu, a pak tu byla s prvními svými krůčky na cestě za divadelním uměním její dcerka Marcella v úloze vyzývavě upřímné i všetečné Ninian, se zřejmou divadelní krví po své slavné mamince i neméně na scéně Národního divadla proslulém dědovi blahé paměti Aloisu

543 Tamtéž. s. 26. 544 Soudní spis je uložen v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze, inv. č. 756. Jinak BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 59–62. Nebo BOZDĚCHOVÁ, Ella. Vzpomínky na Annu Sedláčkovou a její dceru Marcellu. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 20–21. 545 BOZDĚCHOVÁ, Ella. Vzpomínky na Annu Sedláčkovou a její dceru Marcellu. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 21–22. 546 Pražský večerník, Interview, 5. březen 1939. Také ČERNÝ, Jindřich. Divadlo Anny Sedláčkové 1939–1945. nepublikovaný rukopis. Praha, 1972. ulož. IDU, Praha. s. 3–4. A BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 69–70. 547 BOZDĚCHOVÁ, Ella. Vzpomínky na Annu Sedláčkovou a její dceru Marcellu. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 21–22.


12.10.2016 13:18:55


181

Marcella Sedláčková, civilní portrét

Sedláčkovi. S jistotou každého slova a posunu uhajovala si svůj první jevištní úspěch.“548 Dne 15. září 1939 pak Andula v pražském Mozarteu v Jungmannově ulici (v bývalém sále souboru E. F. Buriana) otevřela Divadlo Anny Sedláčkové (DAS).549 Hlavní důvod, proč se pro tento radikální krok v tak bouřlivé době rozhodla, bychom asi hledali marně. Dobrých důvodů pro to jistě měla několik. Jednak hledala východisko z nouze, jednoduše chtěla hrát a role si chtěla vybírat. Mnoho teatrologů se také kloní k názoru, že chtěla do hereckého světa uvést svoji dceru Marcellu, které tím mohla zabezpečit takové podmínky, aby se vedle již pohasínající hvězdy mohla zrodit hvězda nová nesoucí 548 Tamtéž. s. 22. 549 SRBA, Bořivoj. O nové divadlo: nástup nových vývojových tendencí v českém divadelnictví v letech 1939–1945. c. d. s. 180.


12.10.2016 13:18:55

182

Ženy na rozcestí

její jméno.550 Aby mohla své divadlo otevřít, musela majiteli Mozartea zaplatit kauci a nájemné na měsíc předem. Prodala několik cenných věcí ze svého majetku, vše zaplatila a současně podala žádost o udělení koncese.551 Hlavními hvězdami nového divadla byla pochopitelně Anna Sedláčková a nově i její dcera Marcella. Kromě nich ale do divadla přišla celá řada výborných herců. Připomeňme např. Raula Schránila, Lilly Hodáčovou, Libuši Bokrovou, Karla Třešňáka, Jindřicha Doležala či Františka Hanuse. V čele souboru stál režisér Milan Svoboda, kterého potom v polovině roku 1942 vystřídal Zdeněk Jaromír Vyskočil.552 Bořivoj Srba rozděluje vývoj DAS do dvou odlišných etap. Ta první, která trvala od vzniku divadla do poloviny roku 1942, se vyznačovala hledáním vlastního osobitého profilu, který měl potvrdit kvalitu a uměleckost divadla.553 Otázkou bylo, jak bude vypadat repertoár nově vzniklého divadla. Jako zahajovací hru zvolila ředitelka Sedláčková komedii Oskara Wilda Bezvýznamná žena a slavila úspěch. Obliba DAS velice rychle rostla. Chodili do něj i mimopražští a vstupenky si museli dokonce zajišťovat předem. Andula se pomalu dostávala na kloub divadelnímu podnikání a dařilo se jí. Dokázala dobře odhadnout, co si publikum žádá.554 V první divadelní sezóně, která se nesla pro její dceru v silně pedagogickém duchu, ztvárnila mladičká herečka na patnáct malých i větších rolí. Jak napsala E. Bozděchová: „Marcelle nastala tuhá škola. Matka jí byla přísnou učitelkou, která vyžadovala píli, svědomitost, zaujatost pro práci a velkou dávku samostatnosti. Chtěla, aby sama do hry dala, co měla v sobě nejlepšího, teprve pak jí radila, opravovala, ale nikdy nezkreslovala nic osobitého, právě tak jako u ostatních členů souboru. Marcella byla vnímavá a práce se jí dařila.“555 Na první sezónu protektorátní cenzura schválila jedenáct inscenací, které mohly být nastudovány. Dodnes zůstává nezodpovězeno, jak je možné, že mezi nimi mohla být i hra Karla Čapka – Věc Makropulos, jejíž premiéra se uskutečnila 14. listopadu 1940.556 Uvedena byla pod svým celým názvem i pod skutečným jménem autora. Jak ve své stati uvedl Jindřich Černý: „Hrát Čapkovu hru bylo v listopadu 1940 odvážným činem; Anna Sed550 BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 70–72. 551 BOZDĚCHOVÁ, Ella. Vzpomínky na Annu Sedláčkovou a její dceru Marcellu. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 23. 552 Tamtéž. s. 24–25. 553 SRBA, Bořivoj. Divadlo Anny Sedláčkové (1939–1945). In: Divadelní revue, 1990, č. 3, s. 91–92. 554 BOZDĚCHOVÁ, Ella. Vzpomínky na Annu Sedláčkovou a její dceru Marcellu. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 28. 555 Tamtéž. s. 25–26. 556 BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 71–77.


12.10.2016 13:18:55


183

láčková ho podnikla – asi spíš kvůli roli Emilie Marty než pro jméno autora – a podnik se vydařil: umělecky i komerčně.“557 Kritiku, jaká se na tuto hru snesla, by si mohl přát každý umělec: nešetřila totiž chválou a úžasem.558 Než se z jejího autora stal symbol předválečného Československa, kterému bylo přisouzeno místo na indexu zakázaných umělců, odbyla si tato inscenace dokonce 74 repríz, teprve tehdy byla úřady z repertoáru stažena.559 I přesto si Andula troufla ohlásit úmysl uvést další Čapkovu hru – Loupežníka.560 Tentokrát už byla hra uváděna beze jména autora.561 Bylo uvedení této hry myšleno jako provokace, nebo to byl dobře promyšlený plán, který – kdyby vyšel – by přinesl hodně peněz do divadelní pokladny? Anna sama se o tom nikdy nezmínila. Jisté je, že plánovaná premiéra 18. března 1941 se nekonala. I když oficiálně zakázána nebyla, bylo ředitelce divadla tehdejším zemským prezidentem Richardem Bienertem doporučeno, aby s jejím uvedením ještě počkala. Půl roku bylo pak DAS pod tlakem a drobnohledem ze strany fašistického tisku.562 Andula však vytrvala a nakonec hru v premiéře představila 9. září 1941.563 Premiéra strhla vlnu, kterou mohla předpokládat. Protektorátní tisk (zejména Arijský boj, Vlajka, Polední list) výrazně volal po zakázání Loupežníka. Nejvehementněji se ozýval Pražský list perem Viléma Nejedlého: „Ředitelkou divadla je umělkyně zvučného jména. Je proto na pováženou, a to tím spíše, že tato umělkyně se dovedla za minulé éry rozejít pro své názory i s oficiální scénou. Myslili jsme nejprve, že to je snad nedopatření, jaké se občas může přihodit každému u nás. Jak si však máme vysvětlit, že toto divadlo právě v těchto dnech ohlašuje novou hru K. Č. ‚Loupežník‘? Neuvědomuje si snad umělecký šéf této scény, že tím provokuje? Nebo je snad tak kultivovaný, že nezná nic lepšího než hry autora smutně proslulé ‚Bílé nemoci‘?“564 O dva dny později, když divadlo hru nestáhlo, si V. Nejedlý opět přisadil. Loupežníka označil za 557 ČERNÝ, Jindřich. Divadlo Anny Sedláčkové 1939–1945. Nepublikovaný rukopis. Praha, 1972. ulož. IDU, Praha. s. 6. 558 BOZDĚCHOVÁ, Ella. Vzpomínky na Annu Sedláčkovou a její dceru Marcellu. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 29. 559 ČERNÝ, Jindřich. Divadlo Anny Sedláčkové 1939–1945. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 17. 560 Jediný, kdo se tématem čapkovských her v DAS uceleně zabýval, byl Bořivoj Srba: SRBA, Bořivoj. K historii fašistické perzekuce českého divadla v letech 1939–1945. c. d. s. 143– 169. 561 ČERNÝ, Jindřich. Divadlo Anny Sedláčkové 1939–1945. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 19–20. 562 NA, Praha, fond Ministerstvo zahraničních věcí – výstřižkový archiv, výstřižkový archiv I. kart. 3884, sign. Sedláčková Anna. Zde nalezneme novinové články nejenom z tohoto – pro Annu Sedláčkovou nepříjemného – období, ale i z let mladších, včetně různých kritik. 563 ČERNÝ, Jindřich. Divadlo Anny Sedláčkové 1939–1945. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 6–8. BROŽ, Josef. Aféry Anduly Sedláčkové: příběh života a smrti slavné české herečky, které její publikum říkalo Andula. c. d. s. 77–80. A BOZDĚCHOVÁ, Ella. Vzpomínky na Annu Sedláčkovou a její dceru Marcellu. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 30–31. 564 NEJEDLÝ, Vilém: Schválnost?. Pražský list, 9. září 1941.


12.10.2016 13:18:55

184

Ženy na rozcestí

„nežádoucího“. Marcellu Sedláčkovou pak dokonce obvinil z toho, že divadlo hraje Loupežníka jen pro její touhu zahrát si líbivou roli. O ní samotné pak tvrdil: „Pro slečnu sotva škole odrostlou, která si zamanula, že bude světovou umělkyní, ačkoli pro to nemá zatím žádné předpoklady, s naší kulturní možností hazardovat nebudeme. A vymáhá-li slečna na matince hysterickými záchvaty, aby svoji roli prosadila, snad by pomohlo ohnout ji přes koleno.“565 Podle Bořivoje Srby šlo novinářům jen o to, aby se okupační úřady daly do pohybu a sáhly k represím.566 Novinář V. Nejedlý dokonce sepsal a otiskl tzv. informační zprávu a později poslal udavačský dopis567 přímo na Úřad říšského protektora. V něm mimo jiné popisuje i setkání s M. Sedláčkovou, která jej měla navštívit a vyhrožovat mu styky své matky s Jiřím Stříbrným. Podle něj ho to mělo zastrašit, aby přestal o Divadle Anny Sedláčkové psát. Žádný dokument, který by jeho slova potvrzoval, se však dodnes nenašel.568 Jeho udání ovšem našlo odezvu. Jak uvádí Josef Herman: „A konečně uspěl, tiskový odbor říšského protektora přiměl vrchního cenzora dr. Oehmka k jednotnému protičapkovskému postoji a Sedláčková pochopila, že Čapkovy hry na repertoáru už neudrží. Arijský boj radostně oznámil jejich stažení 27. září 1941, v den, kdy do Prahy nastupoval nový říšský protektor Reinhard Heydrich…“569 Poslední, čtrnáctá repríza byla 21. září 1941.570 Někteří členové tehdejšího souboru po letech na tuto dobu v DAS velice živě vzpomínali.571 Situace v divadle se příliš nelepšila. Zůstávalo pod neustálým dohledem fašistického tisku. V listopadu 1941 byl dokonce na zkoušce zatčen herec Jan Kamberský.572 Jak se přiostřovala situace v protektorátu, dotklo se to pochopitelně i uměleckého světa. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha se uzavřela všechna divadla bez výjimky. Dne 24. června 1942 565 NEJEDLÝ, Vilém: „Loupežník“ není žádoucí. Pražský list, 11. září 1941. 566 SRBA, Bořivoj. K historii fašistické perzekuce českého divadla v letech 1939–1945. c. d. s. 143–169. 567 NA, Praha, fond Úřad říšského protektora v Čechách a na Moravě, kart. 1134, ev. č. 569. Dopis říšskému protektoru od novináře Viléma Nejedlého, 13. 9. 1941. 568 To ovšem neznamená, že neexistuje. V Čechách nemáme celý fond Úřadu říšského protektora. Část je uložena jako tzv. kořistní spisy v Moskvě. Naši badatelé k nim nemají přístup. 569 HERMAN, Josef. Troufalosti Anny Sedláčkové. In: Divadelní noviny: kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky. Praha: Divadelní ústav, roč. 15/2006, č. 11, ISSN 1210-471X. s. 10. (Dostupné též [online].[cit. 2012-5-1]. URL:< http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=DivNII/15.2006/11/10.png >.) 570 ČERNÝ, Jindřich. Divadlo Anny Sedláčkové 1939–1945. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 9. 571 Například: HODÁČOVÁ, Lilly – BINAR, Vladimír, ed. Zpěv Orfeův. 1. vyd. Praha: Odeon, 1995. s. 327–333. Nebo TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju – Perličky v duši Raoula Schránila. 1. vyd. Praha: Ametyst, 1998. s. 100. 572 Jan Kamberský, občanským jménem Jan Paleček (14. dubna 1908 – 7. března 1942), po svém zatčení strávil nějakou dobu v Praze na Pankráci. Dne 12. ledna byl převezen do věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín. Odtud byl 6. února 1942 převezen do Mauthausenu a tam o měsíc později ubit v umývárně.


12.10.2016 13:18:55


185

pak dostali všichni kulturní pracovníci pozvání na manifestaci do Národního divadla, aby složili slib Říši.573 Sešlo se tam tehdy na 1 800 umělců, ale Anna Sedláčková chyběla. Projevila tím odvahu, kterou jiní neměli. Následovalo to, kvůli čemu po válce někteří říkali, že Anna „morálně prohrála“.574 Oficiálně se podvolila protektorátním úřadům a nadále už respektovala cenzurní nařízení o zákazu her Karla Čapka. Kvůli tomuto kroku po válce dokonce několik lidí spekulovalo o tom, zda by neměla být označena za kolaborantku. Andula Sedláčková se ale nikdy neprohřešila proti národní cti. Nedopustila se zdaleka ničeho, co bylo jiným odpouštěno. Spíše naopak. Ačkoliv bylo nalezeno již mnoho odpovědí, dodnes není příliš jasné, zdali to byla skutečně Andula Sedláčková, která se na podzim roku 1942 německé cenzuře podvolila. Dokonce i Bořivoj Srba po přečtení vzpomínek paní Elly Bozděchové musel připustit, že se věci mohly udát trochu jinak. Paní Ella totiž následné problémy po Annině neúčasti na manifestaci v Národním divadle komentovala takto: „Ona sama si neuvědomovala svou situaci. Věnovala se péči o svého manžela, o kterém již od lékaře věděla, že jeho stav je beznadějný. V tomto duševním stavu byla by vzala na vědomí jakékoli řešení. Ve své vrozené svědomitosti však cítila svou odpovědnost za existenci zaměstnanců a těžce prožívala starost o ně. Rad bylo mnoho. Ale žádat tehdejšího ministra národní osvěty Em. Moravce o audienci nechtěla. (…) Napsala jsem vedoucímu kult. odd. ÚŘP Dr. Oehmkovi, který provoz zakázal, byla jsem pak u něho osobně žádat o odvolání zákazu. Přijal mne, ale přesvědčila jsem se, že je nutno, aby ona z titulu podnikatelky také sama žádala. Věděla jsem, že bych ji k tomu nepohnula, vždy raději trpěla, než by se pokořila. Chtěla jsem však zachránit nejen ji, jejího manžela a dítě, ale i soubor, který by byl povolán do říše na práci. Proto jsem stylizovala další žádost, (…) a já jsem ji podepsala jejím jménem.“575

Databáze vězňů policejní věznice Terezín. [cit. 2013-06-03]. URL: < http://www.pamatnik-terezin.cz/vyhledavani/mala-pevnost/detail.php?table=Mala_pevnost_Terezin&col=id&value=5814 >. Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938–1945. [cit. 2013-02-20]. URL: < http:// www.pamatnik-terezin.cz/vyhledavani/mauthausen/detail.php?table=Mauthausen&col=id&value=1984 >. (ČERNÝ, Jindřich. Divadlo Anny Sedláčkové 1939–1945. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 9.) Tuto okolnost ale zmiňují i jiní, např. BOZDĚCHOVÁ, Ella. Vzpomínky na Annu Sedláčkovou a její dceru Marcellu. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 35. Nebo BRANALD, Adolf. My od divadla: životy herců. c. d. s. 257.) 573 BOZDĚCHOVÁ, Ella. Vzpomínky na Annu Sedláčkovou a její dceru Marcellu. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 35–36. Více o Slibu českých divadelníků Říši hovoří ve své knize např. Stanislav Motl: MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. c. d. s. 127. 574 SRBA, Bořivoj. K historii fašistické perzekuce českého divadla v letech 1939–1945. c. d. s. 143–169. 575 BOZDĚCHOVÁ, Ella. Vzpomínky na Annu Sedláčkovou a její dceru Marcellu. c. d. ulož. IDU, Praha. s. 37.


12.10.2016 13:18:55

(29. září 1887 Praha 24. listopadu 1967 Praha) (6. března 1926 Praha 12. dubna 1969 Praha)

Recommend Documents