UN 1908
ČITELSKÉ OVINY
25. července
číslo 3
Slovo na úvod Určitě jste se již na nějakém výletě ztratili, byl to obrovský zážitek, který vyprávíte každému, kdo je jen trochu ochotný váš příběh vyslechnout. Pokud se však vydáváte na výpravu s třiceti členou třídou, nemůžete nic nechat
náhodě, musíte být připraveni i na situaci, že budete potřebovat zjistit kudy kam. Z tohoto důvodu vám naše noviny přináší jistě užitečný článek, který vám poradí jak se zorientovat v přírodě.
Orientace v přírodě - určování světových stran Orientace podle přírodních jevů a zvláštností. I když je tato orientace méně spolehlivá, může být její znalost v různých situacích užitečná. Značná část zvláštností souvisí s polohou objektu vzhledem ke slunci. Rozdíl v osvětlování a zahřívání sluncem vyvolává určité změny na stranách objektu – na straně slunečné nebo stinné. – u jednotlivě stojících stromů jsou bohatší větve na jižní straně – letokruhy na pařezech stromů stojících osaměle jsou na jižní straně širší nežli na straně severní – kůra bříz je na jižní straně světlejší a pružnější než na straně severní – kmeny borovic jsou obyčejně pokryty borkou, která se na severní straně kmenu vytváří dříve a sahá do větší výšky – mravenci budují svá obydlí na jih od nejbližšího pařezu nebo stromu – jižní strana mravenišť je pozvolnější a severní strmější – jahody a jiné plodiny se na jižní straně zbarvují dříve – katolické kostely jsou obvykle stavěny tak, že oltářní část směřuje na východ
– vinice jsou zakládány na jižních svazích – stabilizační kameny trigonometrických bodů jsou letopočtem obráceny k jihu – sníh roztává dříve na jižních svazích – otvory pro včely ve včelínech (česla) jsou obráceny k jihu – slunečnice své květy neustále otáčí za sluncem (i když je pod mrakem) proto lze pomocí směru květů a času určit světové strany – lišejníky na kmenech stromů narůstají více na severní straně Orientace podle slunce Podle polohy slunce můžeme spolehlivě určit světové strany. Musíme ale pamatovat nejen na letní a zimní čas, roční období, ale i na to, ve které zeměpisné šířce se slunce nachází. Podle slunce a hodinek – správně jdoucí hodinky otočíme tak, aby malá ručička směřovala ke slunci. Rozpůlíme úhel mezi malou ručičkou a dvanáctkou. Osa úhlu směřuje k jihu. Orientace v noci Podle Polárky (Severky) – při dobré viditelnosti najdeme Polárku tak, že prodloužíme spojnici zadních kol Velkého vozu (pětkrát) směrem vzhůru. Dostaneme se tak k jasnější
b) Pomocí sluneční metody při „couvání“ a „dorůstání“ měsíce. Dá se stanovit hodina, kdy by slunce bylo ve dne na tomtéž místě, jako je v noci měsíc. Nejdříve rozdělíme měsíční kotouč na dvanáct dílků a určíme, kolik dvanáctin má svítící část. Tyto dílky podle tvaru měsíce přičítáme nebo odečítáme. Když měsíc dorůstá (má bříško vypouklé jako písmeno D) součet dvanáctin odečítáme. Ubývá-li (jeho bříško má tvar písmene C = couvá), dvanáctiny přičítáme. Přičítáme nebo odečítáme od doby pozorování (hodiny). Výsledek udává hodinu, kdy by stálo slunce na místě, kde je nyní měsíc. Číslo, označující tuto hodinu na hodinkách, natočíme na měsíc a rozpůlíme úhel mezi ním a dvanáctkou. Půlící přímka bude směřovat na jih. PŘÍKLAD: Je 1 hodina 10 minut po půlnoci. Jsou vidět 3/12 měsíce, který couvá (ubývá). Počítáme takto: 1 h. 10 min. + 3(3/12 měsíce) = 4h. 10 min. Natočíme hodinky číslicí 4 na měsíc a úhel mezi tímto číslem a dvanáctkou rozpůlíme.
ÍKA RD VA A D T LÍK E O MA NIC SI ĚŽ ÍŠ SN ZLOM NE ,
hvězdě, která je koncovou hvězdou oje malého vozu. Polárka se nachází ve všech ročních obdobích přímo nad severem. Naše oko je málo přizpůsobivé nočnímu vidění. Teprve po hodinovém pobytu ve tmě je člověk schopen vidět i vzdálené a slabě se rýsující předměty. Při nočním pozorování se vyvarujeme oslepení ostrým světlem, protože osvícené oko si zase dlouho zvyká na tmu. Při orientaci v noci jsme převážně odkázáni na velké terénní tvary a předměty, které se nacházejí především na horizontu. Měli bychom si však uvědomit, že: – před započetím noční orientace musíme nechat oči přivyknout rozptýlenému světlu – stanoviště, odkud provádíme orientaci, musí být chráněno i proti měsíčnímu světlu, neboť pozorování za úplné tmy i do slabě osvětleného terénu je mnohem účinnější – pokud si potřebujeme něco ověřit, posvítíme si modrým světlem, abychom si neoslnili oči Určování světových stran pomocí hodinek a měsíce je taková turistická machrovinka. Jsou dvě metody. a) Především si musíme pamatovat, že měsíc v úplňku je přímo proti slunci. Z toho vyplývá, že o půlnoci je na jihu, v 6.00 hodin na západě a v 18.00 hodin na východě. V porovnání se sluncem vzniká tímto způsobem rozdíl 12 hodin. Tento rozdíl se na číselníku hodinek neprojevuje. Proto můžeme určit světové strany za měsíčního úplňku podobným způsobem, jako podle hodinek a slunce.
Tučňák Tučňáci (řád Spehnisciformes, čeleď tučňákovití Spheniscidae) jsou nelétaví ptáci žijící na jižní polokouli. Výjimku představují tropické populace tučňáků, jejichž areály zasahují až do tropického pásu severní polokoule. Nejseverněji umístěná kolonie tučňáků se nachází na Galapágách.
Popis Tučňáci druhotně ztratili schopnost letu, díky změnám, které z nich udělaly výtečné plavce a potápěče. Nohy jsou výrazně posunuty dozadu a mezi třemi prsty mají plovací blánu. Nohy jsou při plavání používány pouze jako kormidlo. Protože nepotřebují snižovat hmotnost kvůli letu a naopak se potřebují potápět, nemají pneumatizované kosti. Aby ve studených vodách i mrazech na souši udrželi teplo, vyvinula se jim silná vrstva podkožního tuku (stejně jako všem vodním savcům; tučňák o váze 5,8 kg má 2,6 kg tuku) a velmi husté peří po celé těle, navíc pečlivě promašťované. Jednotlivá pera jsou velmi krátká a pevná a připomínají spíše šupiny. Protože je pro ně dokonalý tělní pokryv velmi důležitý, nepelichají postupně, ale vždy jednorázově v období, které tráví na souši. Nové peří jim naroste během 2-3 týdnů (u velkých druhů až 6 týdnů). Celou tuto dobu tučňáci hladoví, protože si nemohou nalovit potravu. Tučňáci mají poměrně uniformní zbarvení (stejně jako alky). Je to dáno životem ve vodě, kdy bílá spodina těla není proti lesknoucí se hladině vidět a umožňuje nepozorované přiblížení ke
kořisti, zatímco tmavý hřbet napomáhá rychlejšímu ohřátí na slunci. Protože v mořské vodě je rozpuštěno mnoho soli, musí se jí tučňáci (stejně jako všichni mořští tvorové) zase zbavit. K tomu slouží supraorbitální žláza, jejíž vývod ústí do nosní dutiny a koncentrovaný roztok soli pak odkapává ze špičky zobáku. Zobák je ze stran smáčklý s rohovitými deskami na povrchu.
Ekologie Tučňáci se živí převážně rybami, hlavonožci a krilem, v době, kdy jsou na pevnině a líná jim peří, jsou schopni dlouhodobě hladovět (někteří Antarktičtí tučňáci hladoví až 4 měsíce). Jsou to společenští ptáci, žijící v ohromných koloniích. Jsou monogamičtí a k hnízdění se vracejí vždy na stejné místo. Snášejí obvykle jen jedno až dvě vejce. Hnízdo je maximálně vytlačený důlek vystlaný trávou, nebo kamínky, některé druhy hnízdí v norách, v dutinách skal či pod kořeny. Na vejcích se střídají oba partneři, a oběma se na břiše vytvoří silně prokrvený holý záhyb kůže. Nejdříve sedí samice, zatímco samec je na moři, loví a vykrmuje se (několik dní až týdnů), pak se vystřídají a na moře zamíří zase samice. Dva největší druhy vůbec hnízdo nestaví, protože hnízdí přímo na sněhu a vejce mají jen položené na nohách a překryté zmíněným dobře prokrveným záhybem kůže. Mláďata se líhnou slepá a porostlá prachovým peřím. Z počátku ho
jeden rodič hlídá a druhý loví, později mláďata tvoří „školky“ a loví oba rodiče. O školky se starají buď mladí nehnízdící jedinci, nebo Ti, kteří o svoji snůšku přišli. Rodiče jsou schopni ve školce najít své mládě a krmí jen to. U druhů hnízdících v dutinách, zůstávají mláďata schovaná uvnitř a tudíž školky nevytváří. Mláďata se vydávají na moře až když mají kompletní opeření. Malé druhy dospívají ve 2-3 letech, velké dokonce 5-7 (9). Rozšíření Tučňáci žijí jen na jižní polokouli (jen výjimečně se populace žijící u rovníku dostanou kousek na sever). Drží se kolem Antarktidy a na pobřežích kontinentů a ostrovů, které omývají studené proudy mířící od Antarktidy na sever. Spolu s těmito proudy se tučňáci dostávají až k rovníku. Nejsevernější populace je známa na Galapágách a i zde jsou hlavně na ostrovech na jih od rovníku.
Systematika Řád tučňáci (Spehnisciformes) obsahuje jedinou čeleď tučňákovití (Spheniscidae). Podle společných znaků (například rohovité destičky na zobáku a supraorbitální žlázy), byli jako nejbližší příbuzní označovány potáplice a buřňáci. Podle studií DNA jsou jako blízce příbuzné označovány i fregatky. Nová taxonomie ptáků zašla dokonce tak daleko, že místo do samostatného řádu zařazuje čeleď tučňákovitých do nadčeledi buřňáci, kam jsou kromě tučňákovitých řazeni i potáplicovití, buřňákovití a fregatkovití. Nadčeleď buřňáci je
součást rozšířeného řádu brodivých.
Čeleď Tučňákovití rod: Aptenodytes tučňák patagonský (Aptenodytes patagonicus) tučňák císařský (Aptenodytes forsteri)
rod: Eudyptes tučňák chocholatý (Eudyptes sclateri) tučňák královský (Eudyptes schlegeli) tučňák novozélandský (Eudyptes pachyrhynchus) tučňák skalní (Eudyptes chrysocome) tučňák snárský (Eudyptes robustus) tučňák žlutorohý (Eudyptes chrysolophus) rod: Eudyptula tučňák nejmenší (Eudyptula minor) tučňák bělopásý (Eudyptula albosignata) rod: Megadyptes tučňák žlutooký (Megadyptes antipodes)
rod: Pygoscelis tučňák kroužkový (Pygoscelis adeliae) tučňák oslí (Pygoscelis papua) tučňák uzdičkový (Pygoscelis antarctica)
rod: Spheniscus tučňák brýlový (Spheniscus demersus) tučňák galapážský(Spheniscus mendiculus) tučňák Humboldtův (Spheniscus humboldti) tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus)
Čtenářská soutěž Kdo z uvedených osobností byl nebo je 1 prognostik 2 věštec 3 prorok
Složte si tučňáka
a Libuše b Izajáš c Pýthie d Miloš Zeman e Václav Klaus f Jan Křtitel g Alena Zárybnická h Eliáš
Polární záře
Magická hra barev na obloze, stále se měnící, pulzující a střídající barvy, hra která bere dech. Polární záře. Jedná se o jev ke kterému nejčastěji dochází v polárních oblastech zhruba v prstencích 23 ºC níže pod severním a jižním magnetickým pólem. Na severní polokouli jí nazýváme Aurora Borealis. Stejný jev odehrávající se na opačné straně zeměkoule, nad jižním magnetickým pólem, je nazýván Aurora Australis. V ojedinělých případech se
již stalo, že byla polární záře pozorována zděšenými obyvateli i v oblasti Středozemního moře. Ani výskyt polární záře v našich krajích není tak neobvyklý, jak by si mohl čtenář myslet. Vědci zjistili, že k této hře světel na níž má podíl Slunce dochází nejčastěji zhruba ve výšce 80 až 130 km nad zemským povrchem. Slunce produkuje tzv. sluneční vítr, plazmu tvořenou nabitými částicemi, protony a volnými elektrony. Zemské magnetické pole
částice tohoto větru o rychlosti až 1000 km/s vtáhne do horních vrstev atmosféry, kde tyto částice narážejí na molekuly vzduchu a přitom dochází k uvolňování energie ve formě světla. Vzniká tak úžasná hra světel která je neustále v pohybu. Při tomto jevu dochází k uvolnění až 100.000 MW elektrické energie, což může způsobit rušení rádia, televize a elektrických sítí. Polární záře je nejčastěji zabarvená zeleno-žlutě, nebo do červena, což je způsobeno kyslíkem obsaženým v atmosféře, nebo také do modra až
fialová, na což má vliv v atmosféře přítomný dusík. Jiný plyn, jiná barva. K tomuto jevu ovšem nedochází vždy, ale pouze za specifických podmínek, během zimních období a za jasných nocí. Největší pravděpodobnost tohoto jevu nastává v obdobích září – říjen a únor březen, kdy jsou zaznamenány celé tři pětiny celoročních pozorování. Během léta a vánočních svátků dochází k mírnému útlumu aktivity, což je způsobeno nepříznivou orientací zemského magnetického pole vůči Slunci.
Oko Jana Ámose
Historia magistra vitae*, jak my latiníci říkáme. A tenkrát to platí dvojnásob. Z profesních důvodů (jsem mj. také biskupem Jednoty bratrské) začetl jsem se do starozákonní knihy druhé Samuelovy. A tu mé srdce zaplesalo, když jsem četl o tom, jak Bůh vychovává. Tady krále David. Všichni víme, že král David klesl, když zatoužil po vdané ženě svého bojovníka Uriáše Chetejského, svedl ji, počal dítě a ještě jejího muže zabil, aby zakryl svůj hřích. Měl za to, že je vše v pořádku, když nikdo nic nevěděl. Zapomněl však na Boha, strážce pravdy a ochránce slabých. Co s takovým zaslepeným vládcem, co nevidí. Posuďte Hospodinovo pedagogické působení. Poslal k němu proroka Nátana, ten mu vyprávěl příběh o ovečce (viz včerejší číslo UN). Neprozradil mu však, že jde o podobenství, které přesně sedí na Davidovu situaci. David se rozčílil: „Jako že živo je Hospodin, muž, která tohle spáchal, je synem smrti! A tu ovečku nahradí čtyřnásobně za to, že něco takového spáchal a neměl soucitu.
„Tím však vynesl obvinění proti sobě.¨ Odvážný prorok Nátan pak zvolal:„Ten muž jsi ty“ A David propukl v pláč. Pedagogická metoda podobenství zabrala a král svého činu začal litovat. Jsem si jist, že této pedagogické finty Nátan nepoužil a přímo krále obvinil, výsledek by nebyl zdaleka tak uspokojivý. A tak bych chtěl všechny učitele povzbudit po Hospodinově vzoru k výchově prožitkem, neb jest to jistě velmi účinná metoda, tradiční a zároveň moderní. Neházejte flintu do žita.
* historie je učitelkou života (opakování je matkou moudrosti)
Fauna severu
Liška polární Vědecký název: Alopex lagopus Rozšíření: Arktida Velikost: Délka včetně ocasu až 1 m
Rozeznáváme asi deset druhů lišek. Společně se psy patří do čeledi psovitých, ale liší se od nich lehčí stavbou těla a způsobem lovu, kdy namísto štvaní využívá číhání ze zálohy jako
kočky. Lišky polární vydrží teploty klesající pod -50 °C, za což vděčí husté kožešině a zespodu osrstěným tlapkám. Letní šat má hnědou barvu, ale na podzim a v zimě se převléká do bílé. Tyto lišky se živí jak aktivním lovem, tak mršinami. Pro nory si vybírají tundru, překvapí-li je blizard, vyhrabou si doupě ve sněhu.
Hledejte inspiraci v severské kuchyni Holandsko
Na rozdíl od řady kulinářsky vyspělých zemí Evropy, Holanďané se k jídlu staví poněkud lhostejněji, je to pro ně povětšinou spíše nutnost nežli požitek. Spolu s tím se projevuje i příslovečná šetrnost, takže restaurací nabízejících opravdu národní pokrmy je v Holandsku minimum. Spořiví Holanďané totiž nehodlají utrácet peníze za něco, co jim doma uvaří stejně dobře. Kulinářská globalizace se bohužel nevyhnula ani Holandsku, takže dříve populární slanečky pomalu vytlačují smažené hranolky s kečupem. Ze specialit přetrvává uitsmijter, což není nic jiného než dva plátky chleba pokryté vařenou šunkou a dvěma volskými oky. Zatímco na maso si Holanďané příliš nepotrpí, bez sýra se zaručeně neobejdou. Sýry totiž patří k základům holandské kuchyně; liší se nejen kvalitou (která odráží hlavně stáří sýra), ale pochopitelně i cenou. Zhruba 50 procent sýrů patří typově k sýru Gouda, 25 procent jsou sýry Eidam a posledních 25 procent tvoří veškeré ostatní sýry.
Mezi typická holandská jídla patří via, což je polotekutý a sladký pudink, poffertjes, což nejvíce připomíná české lívance, a vynechat pochopitelně nemůžeme ani harink, což je naložený slaneček s cibulí. Recept:
RODE KOOL 1 hlávka červeného zelí rozebraná na listy 3 lžíce hnědého cukru krystalu 5 lžic pokrmového tuku 1/2 cibule nakrájené nadrobno 2 jablka, oloupaná a nakrájená nadrobno 1/4 hrnku rozinek sůl pepř
V hrnci rozehřejeme tuk a na něm zelí 5 minut podusíme. Přidáme jablka, cibuli a cukr, zamícháme a dusíme další 3 minuty. Přidáme zbytek přísad, přikryjeme pokličkou a na mírném příkonu dusíme za občasného míchání dalších 30 minut.
Luštěte s UČITELSKÝMI NOVINAMI Einsteinova tajemná ulice FAKTA:
1. Je pět domů, z nichž každý má jinou barvu. 2. V každém domě žije jeden člověk, který pochází z jiného státu. 3. Každý z majitelů pije nápoj, kouří jeden druh cigaret a chová jedno zvíře. 4. Žádný z nich nepije stejný nápoj, nekouří stejný druh cigaret a nechová stejné zvíře.
NÁPOVĚDA:
1. Brit bydlí v červeném domě. 2. Švéd chová psa. 3. Dán pije čaj. 4. Zelený dům stojí hned nalevo od bílého. 5. Majitel zeleného domu pije kávu. 6. Ten, kdo kouří PallMall, chová ptáka. 7. Majitel žlutého domu kouří Dunhill. 8. Ten, kdo bydlí uprostřed řady domů pije mléko. 9. Nor bydlí v prvním domě. 10. Ten, kdo kouří Blend, bydlí vedle toho, kdo chová kočku. 11. Ten, kdo chová koně, bydlí vedle toho, kdo kouří Dunhill. 12. Ten, kdo kouří BlueMaster, pije pivo. 13. Němec kouří Prince. 14. Nor bydlí vedle modrého domu. 15. Ten, kdo kouří Blend, má souseda, který pije vodu.
KDO CHOVÁ RYBIČKY?
řešení: 1 deg 2 ac 3 bfh
řešení minulého dílu:
