22. ročník květen 2015 č. MÁJOVÁ VÝROČÍ

www.osik.cz

22. ročník | květen 2015 | č.

5

MÁJOVÁ VÝROČÍ

Svěcení oecního praporu 2005

Osvoození 1945

Sobota 28. května 2005 nás přivítala tropickým vedrem, naštěstí zmírňovaný slabým větříkem. Před půl druhou hodinou odpolední se do parku před místním hřbitovem započaly scházet desítky lidí, aby se zúčastnili nebývalé a dlouho připravované slavnosti Prvního vztyčení obecního praporu. Mezi hosty byl člen rady Pardubického kraje ing. Petr Šilar, místostarosta Litomyšle Vl. Novotný, starostové okolních obcí, manželé Jandovi a další milí hosté. Průvodcem celé slavnosti byl Jan Němec. Na zhotoveném pódiu byli přítomni tři kněží, P. Beneš, P. Štorek a P. Heblt, kteří provedli vysvěcení obecního praporu a znaku obce. K praporu připevnili zástupci místních organizací - hasiči, sokolové a myslivci - vyšívané stuhy. Celou slavnostní část provázely písně hudební skupiny Karla Dvořáka. Po krátkých projevech se vydal průvod k obecnímu úřadu, kde za zvuků české hymny poprvé zavlál na stožáru prapor s barvami naší obce.

Spoečensá rurika

Fotoádana

V měsíci červnu 2015 oslaví svoje významné jubileum tito občané: 50. narozeniny Zdeněk Holohlavský Jaroslav Kops, 278 55. narozeniny Alena Kopecká 60. narozeniny Miloslava Veselíková Libor Drobný 65. narozeniny Jan Matouš 75. narozeniny František Štefl 80. narozeniny Vladislav Vytlačil 85. narozeniny Božena Šauerová Libuše Nováková 87. narozeniny Miloslava Dvořáková Všem jubilantům přejeme ještě mnoho krásných let ve zdraví a spokojenosti!

Narozené děti Dne 23. dubna 2015 se narodila Natálie Průšová, čp. 191. Dne 2. května 2015 k pěti bráškům přibyla sestřička Věra Jindrová, čp. 191. Srdečně blahopřejeme!

DĚVČATA!

Sbor dobrovolných hasičů Osík mezi sebe rád přijme nové členky. Kontakt: J Groulík, tel. 723 827 578, nebo e-mail: [email protected]

Komu patří hřiště? Divná otázka, že? Máme v obci dostatek hřišť, kde by si mohly naše děti, školáci i studenti dostatek vyhrát či zasportovat. Bohužel, není to vždy možné. Většinu hřišť ovládli tzv. pejskaři, kteří tam chodí venčit svoje psíky a hafany. Většinu z nich ani nenapadne, že by měli po svém miláčkovi uklidit jeho výkaly. Psali jsme na toto téma již vícekrát, zatím bezvýsledně. Přitom mají dostatek jiného prostoru než golfové hřiště, sportovní areál či parčík u obecního úřadu. To si potom maminky rozmyslí nechat běhat svoje děti na místě, které předtím opustili tito nezvaní hosté. Pejskaře poznáte podle toho, že při jejich napomenutí jsou na vás drzí a sprostí.

V minulém čísle jsme otiskli fotografii pro většinu našich občanů neznámého kříže. Podařilo se mi o něm zjistit několik zajímavostí, o které se chci s vámi podělit. Tento kříž stojí již na újezdském katastru. Před lety zde vedla cesta z Pohodlí do Dolního Újezdu a lidmi byla nazývána „Kostelní“. Kříž zde byl umístěn v září 1905. Je na něm na čelní straně nápis „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!“, na zadní straně „Ke cti a chvále Boží postaveno nákladem manželů Jos. a Hany Novákových z Osíka r. 1905“. Kolem kříže byl ještě kovový plůtek. Po komplikovaném pátrání jsem zjistil, že kříž nechali postavit Novákovi z čp. 55, kde se říkalo u Solařů. V r. 1914 tento domek koupil Josef Veselík z Nových Hradů. Dnes je tento

TJ SOKOL Májová vycházka I když předpověď počasí některé odradila od prvomájové vycházky, tak ti, co se zúčastnili, nelitovali. Prošli jsme osecké údolí a byli ve Višňárech. Tam jsme si prohlédli vesnické minizoo kozy, ovce, jehňata, psy i husy. Dále jsme pokračovali kolem rybníků a přes luka, kolem Portlíkovy studánky, jsme se vrátili domů. Během cesty jsme díky manželům Radilovým poznávali kvetoucí stromy, keře i trávy. Výlet zvládli i rodiče s malými dětmi v kočárku. Na závěr jsme si mohli zazpívat: „Sláva, nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu!“ Děkujeme Kamile Petrašové za krásné májové odpoledne. Za účastníky A.Š.

OSÍK DNES | noviny oce Osík | 22. ročník | květen 2015 | č. 5 | str. 2

domek k nepoznání přestavěn na krásný dům p. Václava Veselíka s čp. 266. Domek s čp. 55 stojí hned vedle, byl postaven na Veselíkově zahradě a patří mladým Veselíkovým. Cesta se během kolektivizace přestala používat, byla zrušena a tato památka sloužila jako orientační bod na mapách. Stala se však trnem v oku některým lidem. Plůtek byl pokácen, kříž stržen a poškozen. Delší dobu zde ležely tyto trosky jako pomník lidské blbosti. Kříž byl před deseti roky značným nákladem zrestaurován manželi Novákovými z Dolního Újezdu. Podle svědectví zemědělců v jeho okolí bývala a stále je nejúrodnější půda. Patří nyní panu Rubkovi, který nechal udělat ke kříži cestičku. jKl

POZVÁNKA Zveme všechny spoluobčany na

SPORTOVNÍ ODPOLEDNE, které se uskuteční v prostorách sportovního areálu

v sobotu 13. června od 14 hodin. Soutěž družstev bude probíhat v obdobných disciplínách jako v minulých letech. Zveme družstva: Zastupitelstvo, Myslivci, Hasiči, Manhatan, Pražákovo, Zmrzlák, Lazaret, Vosa, Sokol, Naplaveniny, Odstěhovalci, Florbal. Další nová družstva budou vítána! Pokud to bude možné, zajistěte si jednotnou barvu triček. Žádáme zástupce družstev, aby se přihlásili do 1. 6. 2015 u J. Drimla, tel.: 724 307 129. Propozice soutěží a discipliny budou předány jednotlivým zástupcům družstev. Občerstvení zajištěno. Sportu zdar! Výbor TJ Sokol Osík

Zprávy z oce

Někoik vzpomíne k veému výročí

František Staněk, 2 Vzpomínám na zážitky z 9. května 1945. Pan Kajsrlík mi popsal tuto příhodu, kterou zažil při návratu z práce do svého tehdejšího bydliště: U Zámrsku se dva muži rozjaření zprávou, že v Praze vypuklo povstání, rozhodli střílet z brokovnice po německém autu, které bylo vyzbrojeno kulometem. Odnesli to životem. Já s kamarádem Josefem jsme prožili část 9. května výšlapem přes Rulák až na silnici mezi Pohodlím a křižovatkou na Dolní Újezd. Viděli jsme prchající Němce. Z opuštěného auta převážejícího skromný majetek Němců z východních oblastí jsme měli zájem o nějakou zbraň. V autě však byly jen nějaké náboje. Můj zrak zaujal malý kufřík. Mimo bezvýznamný dámský obsah mně dodnes zůstal krásný budíček prosklený v mosazném rámu. Po dnes již sedmdesáti létech se zamýšlím, přemýšlím o osudu jeho majitelů. Opouštěli svůj domov, svůj majetek. K onomu budíčku měli jako rodina asi dlouholetý vztah, byl to talisman, který je měl ochránit. Byli to lidé, kteří si tento osud jako Němci zasloužili, nebo byli jen obětí doby? Podobně si kladu otázku na malou knížkou pohádek, kterou mně jednou před válkou daroval i se svým razítkem pan Franz Komar z Jansdorfu (Janova). Vozil nám deputát jako penzi z panských lesů čtyřikrát ročně bednu dřeva na topení. Volali jako většina sudetských Němců „Heim ins Reich“ nebo je smetla doba? Jaké byly jejich osudy? Muselo se to všechno stát? Mám ještě jednu připomínku onoho Dne vítězství. Je to balíček vojenských map, které mně na požádání dali - věnovali - dva němečtí vojáci - důstojníci, než opustili naši obec onoho 9. května ráno. Před odjezdem pálili na plácku u mostu mimo jiné i balíky map. Později odpoledne jsem zažil příjezd Rudé armády od Svitav a večer při návratu jsem už viděl občany s páskou na rukávě s písmeny RG. Lze si jenom přát, aby už lidstvo nemuselo nic podobného prožít, aby si vážili života v míru, i když se nám vždycky všechno nelíbí. Jaromír Nepraš, 1 J. Nepraš byl velmi rozporuplnou osobností. Co mu však nelze upřít, je to, že ve svých zápiscích zachytil mnoho dnes již historických událostí. Jistě že je třeba si odmyslet hluboce komunistické myšlení a ponechat to, co by nemělo být zapomenuto. Ve dvou částech jsem vybral vzpomínky na 2. světovou válku. Ponechávám text bez úprav. jKl

Květen 1945

Období války probíhalo v naší vsi bez velkých událostí, jen občasný rozruch způsobovaly hospodářské kontroly. V roce 1942 za Heydrichiády byla po částech obsazena obec německým vojskem, které provádělo přísnou kontrolu občanských průkazů (kenkart) v souvislosti s hledáním atentátníků. V druhé světové válce přišel o život jen Bohuslav Kroulík (při náletu na Vratislav). Pro hospodářskou sabotáž byli vězněni: Dušek, Marie Neprašová, čp. 110, a řezník a hostinský Jaroslav Flídr. Na jejich zkonfiskovaném majetku zatím zůstali, poněvadž nacisté počítali s jejich vystěhováním až po vítězství ve válce. Nyní potřebovali občany Protektorátu na práci. Do Německa na práce byly totálně nasazeny celé ročníky 1921 a 1922, později i ročník 1924 devatenáctiletí chlapci a děvčata. Došlo k zastavení výroby ve strojírně u Vytlačilů i v cihelně. Nacisté však dbali, aby v zemědělství byl dostatek lidí. V několika případech byl dán výměr nastoupit službu u sedláka. Za toto vesnická buržoasie nacistům věrně sloužila. Poněvadž byl nedostatek potravin, přicházeli do obce lidé z Litomyšle a Č. Třebové navazovat známosti a kupovat potraviny. Ceny byly různé, většinou však nadsazené. Významně pomohli lidem zdejší mlynáři: Josef Dvořák, kde byl stárkem Uchytil, a Jindřich Marek, kde převážně stárek Štursa se snažil pomáhat lidem výměnou obilí za mouku. Několik mladých lidí (např. Stanislav Škraňka, Jaroslav Němec, Vlastimil Novák) se dobrovolně přihlásilo do vládního vojska. Všichni byli převezeni do Itálie, kde nejprve dělali strážní službu, později jim byly pro nespolehlivost vzaty zbraně a byli přiděleni na opevňovací práce. Jar. Němec přešel francouzské hranice a vrátil se jako příslušník západní zahraniční armády. Po velkých náletech na německá města se podařilo řadě totálně nasazených uprchnout domů. Někteří se dostali domů ze zdravotních důvodů, když úspěšně simulovali nemoc. V polovině února 1945 prožil Osík velké vzrušení, když Litomyšlí procházel transport 70 000 zajatců a jedna velká skupina (asi více než tisíc osob) sovětských zajatců byla rozmístěna do stodol u statků v Osíku a zbytek na louce u Dolního hostince. Tehdy občané obce poprvé na vlastní oči mohli vidět, jak hluboko klesl fašismus ve své nenávisti vůči sovětským občanům. Někteří Rusové neměli ani boty, jen nohy ovázané hadrami, roztrhaní, někteří

těžce nemocní, podpíráni svými druhy. Mnoho slz bylo v očích našich žen, ale i mužů, nad tím hrozným zacházením člověka s člověkem. Byla okamžitě zorganizována široká podpůrná akce: vařily se polévky, guláše, pekly se buchty. Lid naší obce chtěl alespoň na krátký jejich pobyt u nás dáti vše, co mohli. Došlo také k další události. Z Janova přijel německý sedlák se stížností, že mu zajatci ve stodole rozřezali řemen od mlátičky a z hladu jej sežvýkali. Němci nahnali všechny zajatce na louku u Dolní hospody, rozestavěli dokola kulomety a zahájili výslech. Tehdy zazněla údolím hlubokým basem píseň „Volga, Volga, mať rodnaja“. Němci nakonec od likvidace zajatců upustili. Mnoha zajatcům se podařilo ze stodol utéci, dostali se do lubenských lesů. S blížící se frontou svolalo vedení obce do sálu v Horní, kde byly občanům dány pokyny, jak se chovat a chránit při možném přechodu fronty. Byly také vyzváni, aby si kopali ve stráních a lese úkryty. A tak skoro každá rodina měla vykopány v kopcích, rokli i v lese Ruláku své kryty. Jejich stopy byly patrny ještě dlouho po válce. Na západní frontě probíhaly těžké boje na Rýně. Dne 5. března Spojenecká armáda vstoupila do Kolína n. Rýnem, 8. března obsadila Bonn. V té době měli Spojenci trojnásobnou převahu nad Němci a absolutní převahu ve vzduchu. Na východní frontě Sovětská armáda postoupila k řece Nise a obklíčila Vratislav, pronikla do podhůří Krkonoš a Jeseníků, začala operaci za osvobození ostravské průmyslové pánve. 25. března pak byla zahájena bratislavská operace. Němci po porážkách budovali nové ochranné linie už na našem území. Na budování opevnění, kopání zákopů, na přístupech k Brnu byla poslána i skupina mladých chlapců z Osíka. S vybudováním pásma ochrany počítali Němci i nad Janovem. V dalších místech byly stavěny protitankové zátarasy, přičemž dva byly vybudovány i u nás v Osíku. Jeden nad rybníkem (u čp. 142) a druhý u Novákových (čp. 83). Byl ponechán průjezd pouze pro jedno vozidlo a byly zde i klády pro případné úplné zatarasení. Za zábranou pod silnicí byl vykopán metr hluboký zákop, další pak na kopečku nad „křížkem“ pro kulometné hnízdo nebo střelce, aby znemožnily odstranění zátarasů. Stavění silničních zábran z příkazu Říšské branné moci projednala v Osíku obecní rada 12. 3. 1945. Část občanů byla určena pro lámání kamene ve skále, zedníci na vyzdívání zábran, tesaři na přípravu a umístění silných klád. Na obě zábrany bylo použito 83 klád (33 m3 dřeva) dovezených z Vysokého lesa. Dozor nad stavbou protitankových zátarasů na Litomyšlsku měl německý důstojník, který byl 16. 4. zastřelen partyzány oddílu ruského parašutisty Osipova v restauraci Polanka. Potom ještě partyzáni rozstříleli nedaleko Boru autobus s vojáky SS přivolanými z Pardubic k pronásledování partyzánů. Spolupracovníkem Osipovova oddílu byl pozdější ředitel školy v Osíku Josef Dastych, který za války učil v Jarošově.

Dokončení příště


Odkanaizování oce Osík Ve druhé polovině dubna pokračovaly práce na odkanalizování obce Osík s nasazením již většího počtu pracovních čet, stále však nedosahuje počet předpokládaných deseti pracovišť. K nejaktivnějším patří četa Skanské na trase stoky A1. část po silnici podél rybníku, stavbaři makali i o nedělích. V jakých podmínkách se kope rýha, je vidět na fotografiích. Další četa dokončila potrubí do šachty A14 před řekou Desnou a připravila 14,5 metrů dlouhou ocelovou chráničku s vloženým kanalizačním potrubím DN 300 pro přechod řeky do šachty A15 (viz foto). Po přehrazení řeky s uloženými rourami pro průtok vody bylo koryto překopáno v relativně suchém prostoru za hrází a v úterý 21. 4. byla ocelová chránička s kanalizačním potrubím uložena pod dno Desné a došlo k propojení potrubí mezi šachtami č. 14 a 15. Na konci týdne postoupily práce až ke spadišťové šachtě A97 za Drimlovými. V neděli 26. 4. odpoledne byl zastaven provoz na komunikaci u rybníku od Litomyšle (provoz posílán neoznačenou objížďkou po Malé straně ke škole a obráceně od školy?!) a byl proveden příčný překop do šachty A24 na levé straně silnice (za Ryšanem), po které je kanalizace dále vedena kolem Součkových. Neděle 3. 5. byla smolná pro zhotovitele,

došlo k poškození plynové přípojky u Petrašových. Dále se trochu do cesty kanalizačního potrubí připletl hlavník vodovodu do střediska ZD, což musel dodavatel řešit. Na postupu byly práce na stoce A-1 po staré silnici od čp. 1 k mostu a kolem Skalických a horní cestou po Malé straně. V úterý 14. 4. byla drobná kolize s vodovodní přípojkou, plastové potrubí se opravuje poměrně snadno. V týdnu do 26. dubna pomalu postoupily práce na roh Šimkovy zahrady. V tomto úseku nasadil dodavatel na výkop rýhy frézu na bagru a nezbytné bourací kladivo. V době uzávěrky do novin se pracovalo u uličky do sídliště. V pondělí 13. 4. pokračovaly zemní práce na stoce B od Víti k Jirkovi Drábkovým. Postup byl narušen nepříjemnou záležitostí, a to poškozením plynového potrubí, což vyvolalo menší manévry zainteresovaných složek, včetně hasičů a policie. Bez postihu z toho nevyšel ani stavbyvedoucí pan Zajíc. V sobotu byla stoka hotová po šachtu B18 před čp. 308. V následujících dnech postoupily práce k domu Jiřího Drábka a stoka B byla ukončena šachtou B19 v úterý 21. dubna. Pracovní četa dále pracovala na kanalizačních přípojkách na hranice jednotlivých pozemků. Od úterý 14. 4. do pátku 17. 4. se opět praco-

valo na výtlaku V1 k Litomyšli, došlo k prokopání vrcholu u garáží a uložení potrubí se spádem k Litomyšli. Od úterý 14.4. se rozeběhla práce na stoce C a to výkopem pro šachtu C54 před domem Jana Drahoše. Stavební firma Mikostav byla opět zaskočena spodní vodou, do soboty 17. 4. stála šachta a byla položena jedna 6 metrová roura, docela pomalý postup. Do 26. 4. bylo položeno potrubí za šachtu C55 za mostem na Zmrzlák. V neděli 3. 5. stála šachta C56, tj. hotovo asi 90 metrů, v neděli 10. 5. byla stoka C před prvním domkem v kopci. Na trase stoky A-2 byla dokončena přeložka vodovodního řádu a po 20. dubnu dodavatel pokračoval ve výstavbě stoky DN 250 od Girčákových, kde byly dvě lomové šachty osazeny v prvním květnovém víkendu, ke Kočím. Do neděle 10. 5. byla usazena spadišťová šachta A90 nad prodejnou. Uprostřed týdne, po 13. 4., byly odfrézováním asfaltu zahájeny práce na stoce A - 2. část od šachty A46 před Daňsovými s následným výkopem rýhy a montáží kanalizačního potrubí DN 250 směrem a se spádem ke škole. V neděli 26. 4. postoupila výstavba k Dvořákově tiskárně. Do 10. května bylo potrubí položeno před školu, na trase docházelo k problémům se stávající kanalizací a především s uličními vpustěmi,

Překop řeky pod prodejnou

Nezvyklá úprava uliční vpustě, 25 cm místo 45 cm

Stoka před školou

Vrtací hlavice pro hloubení rýhy


Výstava oce

Odkanaizování oce Osík

Stoka A-2, u Prostřední hospody

Lomové šachty u Girčákových

které je nutno řádně opravovat a zachovat. V pondělí 27.4. byly zahájeny výkopové práce před Marčíkovými na styku stoky C a C-1, kde bude vybudován bezpečnostní přepad a začíná zde výtlak V2. První metry byly položeny ve středu 29. dubna a pokračovalo se v květnu kolem studánky ke Skalickým. Po několika týdenním čekání došlo k výraznému poklesu přítoku spodní vody do jámy pro šachtu A 1-3 a dno s několika díly bylo usazeno 29. 4. po dočerpání vody čerpadlem. Od této šachty se počátkem května pokračovalo se stokou A-1 k čp. 1. V týdnu do 10. 5. začala příprava a realizace protlaku pod silnicí u Mňukových mezi starou silnicí a loukou. Začátkem května byla rozpracována stoka C na louce pod Stránskými; i zde je spodní voda ve výšce hladiny řeky Desné, která se zde bude také přecházet. V týdenních intervalech se konají koordinační schůzky investora a dodavatele. Ve středu 6. května se konal čtvrtý velký kontrolní den za účasti zainteresovaných stran. Dodavatel nastínil další postup prací a další posílení pracovních čet od 11. 5., dle jeho vyjádření se pracuje na deseti místech. To se jeví jako naprosto nezbytné v souvislosti s termínem dokončení. Ke 3. květnu bylo položeno necelých 20 % délky gravitačního potrubí. Jako investor požadujeme také daleko lepší zajištění dopravního značení. Dohodnuta byla také lepší informovanost občanů v týdenních relacích. Chcete-li přesnější informace o práci ve vašem okolí, navštivte kancelář dodavatele v bývalé knihovně mezi 14. a 15. hodinou. Foto a text Jan Němec, starosta ing. Karel Rothschein

Od Pokorných k Chadimovým

Na louce pod Stránskými

Výlet do Boudy Výlet do prvorepublikové tvrze Bouda Letos padl návrh, že tradiční výšlap na 8. května spojíme s historií našeho státu a navštívíme sice méně známou, ale o to zajímavější dělostřeleckou tvrz Bouda v Orlických horách. Jako obvykle jsme se ráno sjeli na parkovišti u prodejny Qanto, abychom společně odjeli na Suchý vrch. Odtud jsme se vydali po svých směrem k pevnosti. Počasí bylo úžasné, skvělá byla i viditelnost a odměnou nám tak byly výhledy na Orlické hory, masiv Kralického Sněžníku a Jeseníky s vysílačem na Pradědu. Z kopce se nám pěkně šlapalo a těsně před desátou hodinou jsme byli u vchodu do pevnosti. První prohlídka začíná, jak jinak než v 10 hodin. Takže rychle pro lístky, navléci na sebe všechno oblečení a hurá do podzemí. Náš průvodce v dobové vojenské uniformě nám vyprávěl o historických událostech, důvodech budování pevností a poté nás provedl podzemím. Ukázal nám sklady munice, dělostřeleckou věž, některé zbraně a popsal spoustu technických zajímavostí celé stavby. Po návratu z podzemí jsme rozmrzali u svačiny a pak nás čekal už jen návrat zpět k rozhledně. Tady šel někdo na rozhlednu, jiný na dortík a kávu, děti k ohradě s jeleny… V pozdním odpoledni jsme nasedli do aut a rozjeli se domů. Podle ohlasů zúčastněných se akce líbila, počasí vyšlo na výbornou, tak zase něco vymyslíme na příště. Tomáš Borek a Kamila Petrašová

Výstava oce


Jan Hus - 600 let JAN HUS - MLÁDÍ V letošním roce uplyne 600 let od smrti Mistra Jana Husa, strhujícího kazatele, který upřímně usiloval o nápravu křesťanské církve. Jeho poprava byla událostí, která významně zasáhla do života českých zemí a její důsledky pocítila i část Evropy. Než si povíme něco o osudech Jana Husa, pokusme si připomenout alespoň velmi stručně, jak vypadaly nepřehledné poměry konce 14. století.

Socha Václava IV.

Doba Václava IV. V roce 1378 zemřel římský císař a český král Karel IV. (1316 - 1378). Když se na jeho pohřbu zmínil řečník Vojtěch Raňkův o tom, že české země čekají těžké časy, netušil, jakou má pravdu. Karel se dočkal mužského dědice ve svých 45 letech až od své třetí ženy Anny Svídnické. Syna Václava (1361 - 1419) zahrnul přehnanou péčí a přízní, jeho vychovateli byli arcibiskupové Arnošt z Pardubic a po něm Jan Očko z Vlašimi. Z budoucího krále se stal vzdělaný, ale nesamostatný a nerozhodný člověk, hledající rozptýlení v lovu, pití a ženách. (To by se však dalo říci o mnohém středověkém panovníkovi.) Již ve dvou letech jej nechal Karel IV. korunovat za českého krále. Spletité poměry v Evropě, v římské říši i doma volaly po státníkovi pevné ruky, s jasnou představou o politických cílech. Ale Václav IV. takovým panovníkem nebyl. Bezradný a pasívní král vyklízel jednu pozici za druhou. Dvorských úřadů se ujali představitelé nižší šlechty, o které se Václav opíral, kteří ale postrádali evropský rozhled. Střet s vyšší šlechtou i arcibiskupem Janem z Jenštejna vyvrcholil roku 1393 umučením Jana z Pomuku (později svatořečeného Jana Nepomuckého) a Jenštejnovou rezignací.

V říši rostla nespokojenost. Roku 1394 se spojili představitelé vyšší šlechty s markrabětem Joštem, přednesli králi stížnosti na nepořádky ve správě země a libovůli králových oblíbenců; když se nic nezměnilo, krále zajali a uvěznili v Horních Rakousích. Václava vysvobodil až jeho nejmladší bratr Jan Zhořelecký (1370 1396), vděku se však od krále nedočkal. Roku 1396 Václav IV. podmínky šlechty přijal. Obdobně jako v Čechách, předložili v prosinci 1397 i porýnští kurfiřti Václavovi soupis požadavků a stížností. Týkaly se jeho nedůslednosti v řešení říšských problémů, církevní politiky, zejména v otázce papežského schizmatu, ale i jeho postoje vůči nevlastnímu bratrovi Zikmundovi (1368 - 1437), se kterým byl Václav v neustálých konfliktech. Nakonec byl v srpnu 1400 sesazen z říšského trůnu s odůvodněním, že je král „nepotřebný, nečinný a nedbalý“. Václav to neuznal. Roku 1402 z podnětu bratra Zikmunda byl Václav podruhé uvězněn. Po roce se mu podařilo uprchnout zpět do Prahy. Ocitl se opět v konfliktech na všech stranách, s ctižádostivými příbuznými, s hamižnou církví i vysokou šlechtou. Byl donucen postupně uznávat jejich další a další požadavky. Neuměl s lidmi vycházet, nedůvěřoval jim (ale můžeme se divit?), nakonec mu zbyla hrstka pochlebovačů. A demontáž královské moci pokračovala. Země za Karla IV. vzkvétající, země, která předtím devadesát roků vychutnávala dobrodiní míru, se nadlouho ocitla uprostřed pustošivých rozbrojů. Přispěla k tomu i morová epidemie z konce 14. století. Rostlo sociální napětí. Zikmund sliby i různými smlouvami se stal skoro neomezeným pánem v Čechách. Využil toho k vyrabování královského pokladu i několika bohatých měst, než se král Václav rozhodl postavit proti němu. Tentokrát s ním šla proti Zikmundovi i šlechta, která začala Václava uznávat. Zprofanovaný Zikmund musil s ostudou na velmi dlouhou dobu opustit Čechy, stejně jako Uhry, kde byl králem (k uherské koruně mu pomohl nejvíce Václav IV.). Po deseti letech se dočkal český stát klidu, ovšem jen na krátkou dobu.

Církev Náboženství bylo takřka mluvou středověkého člověka. Jeho problémy sociální, polické či mravní nebylo možné formulovat jinak než v pojmosloví náboženství a řešit jinde než v rámci křesťanského světového názoru. Lidé byli potopeni do své zbožnosti. Od vstávání do ulehnutí na lůžko byli vedeni církevními předpisy, úkony a modlitbami. Na druhé straně církev hluboké lidské víře nijak nevycházela vstříc, pouze ji víc a víc zneužívala. Duchovenstvo odshora dolů, od papeže po nejnižšího klerika, chtivě bralo za každý náboženský úkon peníze. Od křtu po pohřeb, od přidělení církevního obročí (= prebenda, výnos či příjem z církevního úřadu) až k poplatkům za odpuštění hříchů. Podle dochovaných záznamů jmenovací dekret pražského arcibiskupa stál 2800 zlatých, olomouckého biskupa 3500 zlatých, strahovský opat zaplatil 100 zlatých, vesnický farář 20-30 zlatých. Katolická církev podlehla mamonu, nejhroznějším kořistnictvím popřela principy, na nichž vyrostla. Na konci 14. století patřila církvi nejméně třetina půdy, a tedy i příjmů z nich. V předhusitské době bylo v Čechách a na Moravě přes 3500 farních kostelů. Nejvíce jich přibylo za Karla IV., který byl velice zbožný, zakládal kostely a kláštery a štědře je podporoval. Praha v době Karlově se rozrostla z 10 000 asi na 40 000 obyvatel (v době moru klesl počet asi na 30 000). Sídlil zde velmi početný aparát arcibiskupský a pěti kapitul. Bylo zde skoro padesát kostelů; v pětadvaceti klášterech žilo nejméně 500 mnichů a jeptišek. Šest klášterů patřilo žebravým řeholím. Ti všichni se starali o šťastný posmrtný život těch, co je živili, a o svůj blahobytný život pozemský. Nebuďme nespravedliví, jistě se našly v klášterech špitály, lazarety a kuchyně pro chudé, s obětavými jeptiškami, i kněží laskaví a soucitní, leč marnivost, přepych a nemravný život na farách a klášterech překryl to, co bylo dobré. Krize křesťanství se ještě prohloubila rozkolem v církvi, propuknutím schizmatu v r. 1378. O co šlo? Schizma je situace, kdy v katolické

Zikmund Lucemburský, zvaný šelma ryšavá

Obrázek lazebnice z Bible Václava IV.

MDŽ PO JEDENÁCTÉ


historie

Jan Hus - 600 let

Zdeněk Štěpánek ve velkofilmu z r. 1954, vpravo Matěj Hádek jako Hus v TV filmu z r. 2015

církvi zastávali úřad papeže dva, a jeden čas dokonce tři různí papežové - Alexandr, Řehoř a Benedikt. Toto nejdelší schizma nastalo v létech 1378 - 1417. Dvojpapežství bylo vnímáno jako významný symbol zkaženosti tehdejší církve, tím spíše, že papežové se vzájemně exkomunikovali a používali mocenských i vojenských prostředků pro získání vlivu nad křesťanskou Evropou. Snahy o nápravu církve Kritika poměrů v církvi a neschopnost církve jim čelit postupně vyústila v několik významných nápravných hnutí, v kritické vystupování řady učených mužů. Připomeňme si některé: Kněz Konrád Waldhauser (asi 1325 - 1369), sice ještě krotce, ale přesto otevřeně vystupoval proti jeptiškám, proti kupčení s ostatky svatých, proti žebravým mnichům… Jan Milíč z Kroměříže (? - 1374), který to dotáhl až na kanovníka pražské katedrály, odhodil skvělou kariéru a stal se kazatelem. Byl vynikající řečník a kritizoval zlořády církve velice nevybíravě, a to až přehnaně a nespravedlivě. Před odsouzením jako kacíře jej zachránila předčasná smrt. Tomáš Štítný ze Štítného (asi 1333 - 1405), chudý jihočeský zeman, který nabyl rozsáhlého vzdělání. Po přestěhování do Prahy a pod vlivem Jana Milíče sepsal řadu spisků, ve kterých apeloval na mravní cítění mocných, a nabádal je k nápravě života. Největší jejich předností je dokonalá čeština. I mezi učenci na Karlově univerzitě se ozývaly kritické hlasy, ale zpočátku jen krotce a nes-měle (kdo by se nebál o dobré bydlo?). Přesto se zde objevil statečný muž - učený teolog mistr Matěj z Janova (asi 1350 - 1393). Své myšlenky pod vlivem Milíče i ze studií ve Francii začal publikovat písemně. Byl za to stále více kritizován a nakonec se dostal před soud, který prohrál. Před shromážděním duchovních z celé Prahy r. 1389 musil Mistr Matěj ve svatovítské katedrále zatratit a odvolat svoje kacířské výroky o obrazech svatých, ostatcích, mnišských řádech, hromadění bohatství, atd. Jan Viklef V této kapitole nemůžeme vynechat největšího anglického reformátora a myslitele, Jana

historie

Viklefa (John Wicklie nebo Wickle, 1324 1384), který měl největší vliv na Husa. Viklef byl profesorem teologie na oxfordské univerzitě, a pro svoje názory měl tolik nadšených stoupenců jako zarytých nepřátel. Neústupně volal po návratu církve k prvotní chudobě. Kritizoval obecnou zkaženost mravů a zavrhl celou existující církevní soustavu. Pravá apoštolská církev, tvrdil, je neviditelná, a jediným vnějším znakem jejich příslušníků je vzorný život. Papež, který měl být jako náměstek Petrův ze všech nejpokornější a nejchudší, se v honbě za penězi proměnil ve velkofinančníka. Jeho hříšného příkladu následovalo kněžstvo. Světský majetek způsobil úpadek církve. Proto tvrdil, že násilná vláda papežů není pro křesťany závazná. Vyzýval stát, aby třeba silou vyvlastnil církevní statky a vrátil tak křesťanství k prvotnímu stavu. Viklef svými myšlenkami přímo vybízel k povstání proti církvi, aniž si uvědomoval důsledky, které by nastaly. Není proto divu, že církev jeho i jeho následovníky prohlásila za kacíře, a samotného Viklefa před hranicí zachránili příznivci z královské rodiny. Jan Hus Konečně se dostáváme k postavě Husově. Úvodní věty jeho životopisu jsou ve své holé pravdě velmi mrzuté: Hus se dožil přibližně čtyřiceti pěti let, avšak o prvních dvou třetinách jeho života nevíme takřka nic. Přes mnoho informací je k dispozici pouze hrst pravdivých faktů. Ani datum Husova narození není jisté. Matriky byly zavedeny až o dvě stě let později. A tak podstatná část jeho osudů je navždy ztracená jako kámen vržený do propasti. Jan se narodil nejpravděpodobněji roku 1370 nebo 1371 v jihočeském Husinci u Prachatic (historik J. Pekař tvrdí, že to bylo v Husinci u Prahy), v domě čp. 36. Protože dům několikrát vyhořel, nevíme, jak původně vypadal. Jan pocházel asi z chudé poddanské rodiny, čemuž zase odporuje, že chodil do prachatické školy. Do Prahy na univerzitu přešel asi v 19 či 20 letech. Jméno tehdejšího studenta filozofické (artistické) fakulty znělo Jan z Husince. Hus byla jen přezdívka, která se však natrvalo ujala.

V Praze v té době bylo 25 veřejných škol. Náležely pod správu církve. Ta své vzdělávací ústavy budovala vesměs na vlastních pozemcích, takže vznikal typický architektonický celek - srostlý komplex fary, kostela, školy a hřbitova. Na bakaláře se studovalo asi jeden a půl roku. Jak dlouho pobýval v Praze na studiích, nedá se zjistit. Jisté je pouze to, že roku 1393, tedy v poměrně vysokém věku, ukončil nejnižší stupeň a získal titul bakaláře. Nebyl nejlepším žákem, byl však velice pilný a ctižádostivý. Na hodnost doktora teologie nedosáhl. Ani z doby jeho studií nemáme mnoho zpráv, spíše jen jeho krátké vzpomínky. Lze z nich pouze vytušit, že Jan byl úplně obyčejný a typický žák-darebák: temperamentní, lehkomyslný, veselý a bouřlivý, který rád vedl s kolegy vášnivé diskuse u korbele. Staročeské pivo (korbel za halíř) bylo černou kávou tehdejších vysokoškoláků. Na studiích se protloukal, jak se dalo: „Byl jsem žáčkem lačným, udělaje lžíci z chleba, dotud jsem jedl hrách, až jsem i lžíci snědl.“ Snil o lepší budoucnosti, a to naivně a přímočaře. Představoval si, jak jednou bude v hedvábí vysedávat u kněžských tabulí obtěžkaných zvěřinou a přetékající dobrým pitím. „Když jsem byl žáčkem, měl jsem tehdy mysl, abych byl brzo knězem, měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen (= vážený).“ Hus bývá zobrazován jako vychrtlý vousatý asketa, s očima upřenýma k nebi. Skutečnost je asi jiná. Podle dobových kreseb byl menší postavy, buclaté tváře, bez vousů a brzy se začínající pleší. Nebyl to žádný knihomol, zamčený v kobce studovny. Žil družným, přátelským životem, a jak sám přiznával, dovedl nad džbánkem piva prosedět a prozpívat nejednu noc. Teprve později, „když vyrostl z té doby bláznivé“, zpětně litoval někdejších zábav a pitek, ale nikoli z nějakého sebetrýznění. Bylo to díky poznávání skutečného života. Na pražské Karlově univerzitě, na artistické fakultě, získal roku 1393 hodnost bakaláře a roku 1396 mu byl propůjčen titul mistr svobodných umění. Od roku 1398 byl univerzitním mistrem, roku 1400 byl vysvěcen na kněze a začal kázat v kostele sv. Michala. V roce 1401 byl zvolen děkanem artistické fakulty, od 14. března 1402 se stal kazatelem v kapli Betlémské a od roku 1409 byl rektorem Karlovy univerzity. Příště: Hus - mistr a kazatel.


Duen v zákadní škoe V dubnu se děti tradičně těší na plavecký výcvik v litomyšlském bazénu. Je to nejen „dřina“ při pilování stylu, ale i zábava na tobogánu, ve vířivce a za pěkného počasí ve venkovním bazénku. Na Dnu Země pořádaném DDM Litomyšl jsme si opět připomněli třídění odpadu, poznávali jsme živočichy a stromy na Vodních Valech, zhlédli práci hasičů v praxi a užili si zábavu na dětském hřišti. V rámci Výchovy ke zdraví jsme na požádání obdrželi z projektu Ovoce do škol velké množství čerstvého ovoce a zeleniny. Společnými silami jsme vyrobili zeleninové a ovocné saláty, a pak si na této zdravé svačině pochutnali. A „baštily“ opravdu všechny děti. Konečně nám přálo počasí a mohli jsme si prakticky vyzkoušet chování na silnici na dopravním hřišti ve Vysokém Mýtě. Chodci, cyklisté i „koloběžkáři“ dodržovali dopravní předpisy, vše proběhlo bez nehody. Všichni si přece přejeme, aby děti byly šťastné a zdravé a měly co nejčastěji důvod k úsměvu, ve kterém jim nebude bránit bolavý zub nebo strach ze zubního lékaře. V preventivném programu dm drogerie „Veselé zoubky“ si letos s Hurvínkem zopakovaly správnou péči o chrup děti ze všech ročníků. Domů si odnesly dárkové taštičky se zubním kartáčkem, pastou a dalšími drobnostmi.

Čarodějnická strava je prima!

Ovoce a zelenina je taky prima!

Posledního dubna se naše škola proměnila jako vždy ve školu čarodějnickou. Vzpomněli jsme si na Saxanu a její „povedená“ kouzla a snažili se být při čarodějnickém psaní, počítání, čtení a luštění křížovek úspěšnější. Po výborné čarodějnické svačince - useknuté prstíky s mandličkou, roláda s pavouky a myš-

kami, originální zelený lektvar - následovala hodina čarodějnického tělocviku - létání a soutěžení v hale. Za svačinu děkujeme Viktorce Romerové, Terezce a Míše Hájkovým, Zuzce a Domčovi Novákovým i jejich maminkám. Slet čarodějnic a čarodějů se i letos vydařil. E. H.

Plavání je vždycky moc prima!

Co jsme ukuchtili, to jsme snědli, a bylo to prima!

Den Země byl moc prima!

Zkrátka- v naší škole je všechno prima!!


zákadní škoa

Ocenění pro paní učiteu

V katedrále

Ludmila Drobná přebírá ocenění

Běla Gran Jensen a gen. Petr Pavel

Kamila Moučková a Věra Čáslavská

V pátek 5. prosince 2014 se konala v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha slavnostní mše pro hnutí Na vlastních nohou Stonožka. Katedrála byla zaplněna nejen stonožkovými dětmi a jejich pedagogy, ale i mnoha vzácnými hosty, příznivci hnutí, mezi nimiž byli např. náčelník Generálního štábu AČR gen. Petr Pavel, „stonožkový“ generál Josef Šíba, ale i legendární česká rozhlasová a televizní hlasatelka paní Kamila Moučková a mnohonásobná olympijská vítězka a mistryně světa a Evropy ve sportovní gymnastice paní Věra Čáslavská. Prezidentka hnutí paní Běla Gran Jensen poděkovala všem stonožkovým dětem a jejich učitelům za nezištnou a obětavou práci pro hnutí. V závěru mše pak kardinál Dominik Duka ocenil na návrh paní Běly Gran Jensen devět stonožkových pedagogů řádem Zlaté stonožky 1. stupně. Mezi oceněnými byla i paní učitelka Ludmila Drobná ze ZŠ U Školek v Litomyšli. Žáci ZŠ U Školek se pod vedením paní učitelky Drobné a za podpory tehdejší paní ředitelky Rychtaříkové připojili k hnutí Na vlastních nohou - Stonožka v roce 1995. Paní učitelka dodnes s úctou a láskou vzpomíná na ředitelku ZŠ Opatov, paní Věru Kunderovou, která ji k práci pro hnutí přivedla a se kterou potom dlouhá léta spolupracovala.

L. Droná

Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka je dobrovolné, humanitární, mírové dětské hnutí, které pracuje již od roku 1990. Založila jej Norka českého původu paní Běla Gran Jensen. Hnutí je založeno na principu lásky a vzájemné pomoci dětí dětem, které jsou nějakým způsobem znevýhodněny. V hnutí dnes pracují tisíce dětí a stovky učitelů v českých školách, ale i na Slovensku, v Norsku, Polsku, Kanadě. Děti malují vánoční přání, sbírají starý papír, pořádají Stonožkové týdny a nejrůznější sbírky. Tím získávají finanční prostředky pro hnutí. Pomáhají tak dětským sociálním zařízením a domovům, léčebnám a rehabilitačním ústavům. Finančním i věcným darem pomohla Stonožka i oddělení dětské ortoptiky v nemocnici v Litomyšli a v Hamzově léčebně v Luži. V zemích zničených válkami pomáhají děti získanými penězi budovat Stonožkové školy, přispívají na vodní zdroje, poslaly dětem aktovky, pastelky i plyšáky, vyřazené lékárničky... Poslední velkou akcí byla sbírka šatstva pro syrské uprchlíky. A nyní? Děti už opět sbírají pastelky pro své neznámé kamarády ve světě. ZŠ U Školek během všech těch let navštívilo mnoho významných osobností, kteří hnutí podporují. Jsou to lidé z oblasti kultury, umění, politiky, ale významná je i dnes již patnáctiletá

spolupráce s mírovými sbory AČR. Školu mnohokrát navštívila i paní Běla Gran Jensen a na podzim roku 2002 zavítala při jedné ze svých návštěv i do ZŠ v Osíku. Bylo to v době, kdy také děti ze ZŠ V Osíku pro Stonožku namalovaly vánoční přáníčka. Setkání s oseckými dětmi i jejich pedagogy bylo velmi pěkné. Děti ze ZŠ U Školek v Litomyšli patřily vždy k těm nejpilnějším a vždy byly po zásluze odměněny každoročními vánočními koncerty v pražské Lucerně, vánočními mšemi v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, návštěvami divadel a mnohými dalšími akcemi. Tak se stalo, že nyní byly přítomny i ocenění své stonožkové paní učitelky Drobné, která toto ocenění dostala za dvacet let pilné práce pro hnutí. Paní učitelka sama říká: „Dostala jsem ocenění od lidí, kterých si velmi vážím a jsem šťastná, že oni si váží mé práce. Přistupuji k tomu s velkou pokorou. Když jsem řád přijímala, myslela jsem na všechny své vzácné stonožkové přátele, na ty současné, ale i na ty, kteří už tu s námi nejsou..., myslela jsem na paní ředitelku Kunderovou a v duchu jsem jí děkovala...“ Veškeré informace o hnutí Na vlastních nohou - Stonožka na www.stonozka.org jKl


Veá savnost 2005

Druhá část slavnosti se odehrávala na hřišti mateřské školy. Zde vystoupili s velmi hezkým programem žáci základní školy, po nich s rytmickým cvičením nejmladší členky Sokola, a o hudební osvěžení se staral Frant. Levý. Pro děti byl připraven skákací hrad, který se postupně měnil na rozpálenou výheň. Objevili se i poníci, aby povozili děti. Pěkné bylo vystoupení kynologů se cvičenými psy a potěšili i motorkáři, kteří předvedli své silné stroje. Kdo chtěl, mohl se svézt po vsi v kočáře s koňským potahem. Mezitím mnoho návštěvníků

využilo příležitosti prohlédnout si místní školu a sportovní halu. Následovala třetí, poněkud recesně laděná část. Na slavnost se dostavila „delegace z OSN“, aby přítomným poblahopřála a paní starostce Duškové předala své dary. Pod maskami Rusky, Francouzky, Vietnamky, černošky, Arabky, Indiánky, Řekyně a Eskymačky jsme jen stěží poznávali členky Vosy. Tyto ženy důkladně rozproudily náladu všech přítomných, a do jejich improvizovaného vystoupení se velmi dobře zařadila i starostka ing. Duš-


ková stejně jako ing. Šilar. Mezinárodní delegace pak vybrala mládence, vhodné ke skácení májky. Ani to se neobešlo bez pořádné legrace. Po velkém úsilí byla májka skácena a odnesena. Celé odpoledne bylo krásné, účastníci nešetřili chválou. Večer se pak ještě někteří sešli na májové veselici v Kulturním domě. Při této slavnostní příležitosti vydala Obec Osík publikaci „Z dějin obce Osíka“, kterou obdržely všechny domácnosti zdarma. jKl

svěcení praporu

Badminton - TJ SooOsík 4. 3. 2015 Sportovec Pardubického kraje 2014 Badmintonista Martin Siegl po umístění v okresním kole bodoval i v krajském kole, kde se v kategorii Žáci dělil o 4-5. místo. Dostal se tak do společnosti cyklisty Leopolda Königa a biatlonisty Ondřeje Moravce. Blahopřejeme a držíme palce pro úspěch na MČR 26. 4. 2015 v Pardubicích. 21-22. 3. 2015 OP U13,15,17 + GPC U19 Pce Ano, je to pravda. Martin Siegl vybojoval postup na MČR v kategorii U17, když na OP U17 prohrál až ve finále s Markem Aubusem 21:17, 17:21, 20:22. V kategorii U15 má na MČR přímý postup, a přestože odehrál jen dva turnaje GPA ze 4, tak je na 5. místě na žebříčku. A do třetice si zahraje MČR družstev U15 za Pardubice. OP U13 - Naše největší želízko, sice lehké, ale technicky velmi povedené, se pro nemoc nezúčastnilo. Tomáši Nováku, uzdrav se, a těšíme se na příští rok, kdy ještě zůstáváš v U13 a měl by jsi začít vozit umístění na bedně. OP U15 - Naše další želízko šprtalo na přijímačky na střední, takže Dane Drimle, držíme palce, ať se dostaneš, kam chceš a že tě taky ještě na tréninku někdy uvidíme. OP U17 - Mimo dvouhry skončil Martin ještě na druhém místě ve čtyřhře, když společně s Markem prohráli 18:21, 21:16 a 7:21 s Bednářem a Střelečkem. V mixu skončili v semifinále na Sedláčkovi s Kubečkovou. GPC U19 - Aby toho nebylo málo, tak ve finále prohrál Martin zase s Markem 21:13, 15:21 a 16:21. Společně potom vyhráli čtyřhru, ve finále porazili Bednáře se Skřivanem 19:21, 21:19 a 22:20. V mixu skončili opět v semifinále na Skřivanovi se Seibertovou. Závěrem musím říci, že Martin předtím měsíc marodil a trénoval jen cca týden, takže výsledky za celý víkend SUPER. Teď už jen vyladit formu na MČR a hlavně naučit se hrát na 2 sety. Vždyť je to i jednodušší počítání a bere se v první třídě: 1. set, 2. set a hotovo. 11. 3. 2015 GPC Brno Lukáš nám zase nic neřekl!!! A jediné, co víme, je, že na turnaji GPC zase vyhrál. Na tomto turnaji Li-ning nám nejvíce připomíná svého jmenovce Fu Haifenga, který je jeden z nejúspěšnějších světových deblistů, držitel 4 titulů mistra světa a vítěz na OH 2012 Londýn ve

sport

čtyřhře. A jmenovec je proto, protože Lukášovi často říkáme Fuj Luki, a stačí už jen přidat čínskou koncovku eng. Lukáš je mimo jiné držitel mnoha titulů mistra světa z turnajů GPC, vítěz na OH Viktor Cup v Berlíně atd. A to má ještě kariéru stále před sebou. 4.4.2015 MČR Družstev U15 Hustopeče Martin Siegl hostoval ve družstvu TJ Sokol Polabiny Pardubice, a z tohoto prvního letošního Mistrovství ČR, na které se dostal, dovezl stříbrnou medaili. Družstvo Pardubic vyhrálo skupinu, když porazili Podivín 7:0, Orlovou 6:1 a Benátky n.J. 4:3. V semifinále porazili České Budějovice 4:2. Ve finále jim potom Benátky n.J. oplatili porážku ve skupině a vyhráli 4:3, když rozhodl až poslední zápas ženské čtyřhry. Martin hrál 7 zápasů, z toho 3 dvouhr y, 1 čtyřhru a 1 mix vyhrál, a prohrál jen 2 zápasy čtyřhry proti vítězům, hráčům z Benátek n.J., Savinovi s Mišutkou. Poměr vítězných míčů měl 341:255, a tak určitě přispěl k tomuto vynikajícímu výsledku. Získal tak už pátou medaili našeho oddílu z MČR. A to ho ještě v květnu čeká Mistrovství ČR U15 a U17. Máme mistra republiky !! Martin Siegl na závěr svého působení v kategorii U15 zkompletoval medailovou sbírku, když k 2. místu ze soutěže družstev přidal 3. místo ve dvouhře a mistrovský titul ve čtyřhře s Markem Aubusem z Hradce Králové. Přitom v sobotu začal hodně špatně, když prohrál hned první zápas v mixu. Ani další výsledky nepřibývaly lehce a Martin se na ně hodně nadřel. Nejdříve porazil Jakuba Cacha z Mostu 21:13 a 21:16, potom Jana Janoštíka z Českých Budějovic 21:13 a 21:19 a v čtvrtfinále Adama Blaníka z Orlové 15:21, 21:12 a 21:19. Potom pokračovaly zápasy ve čtyřhře, kde se kluci rozjížděli jako hodně naložený nákladní vlak. Jako nasazené dvojky měli první kolo volné, ve druhém porazili Kulíška s Palánem z Astry Praha 21:17 a 21:13 a v semifinále Abrahama s Cachem z Mostu 21:16 a 21:11, kdy zejména druhý set už byl z jejich strany koncert rychlíkového expresu. Bohužel však už byl večer a zbývající zápasy se hrály až v neděli. Po vydatném odpočinku Martin nastoupil nejdříve k semifinále ve dvouhře proti Cristianu Savinovi z Benátek nad Jizerou, které prohrál po výborném výkonu 21:14 a 21:14. Vzhledem ke snížené intenzitě tréninků před přijí-

mačkami skvělý výsledek, který plánujeme určitě zlepšit. Po ostatních semifinálových a finálových bojích nastoupil Martin s Markem k předposlednímu zápasu celého Mistrovství ČR, k finále čtyřhry chlapců. V prvním setu to byl zase přetížený nákladní vlak, který ale stále nabíral rychlost. V druhém setu se naštěstí dostali na provozní rychlost rychlíku a po výborné hře, kdy skvěle hrající soupeř trochu polevil, srovnali stav setů na 1:1. V třetím setu plném zvratů byl k vidění vynikající badminton, neboť se střetli dva rychlíky (na kurtě v podstatě čtyři) proti sobě. Po celý set nebyl bodový rozdíl snad větší než 3 body a ve vedení se rychle střídali. To bylo skvělé pro stupňující se úroveň zápasu, horší to bylo už pro naše nervové soustavy. Nakonec Martin s Markem větší vůlí po vítězství a větší bojovností zvrátili stav na svoji stranu a vyhráli 14:21, 21:19 a 21:18 a stali se Mistry republiky U15 ve čtyřhře pro sezónu 2014-15. SUPER !!! SUPER !!! SUPER !!! Martin to zapil limonádou a máme mu prý od teď říkat mistře. Na závěr bych chtěl pogratulovat všem pořadatelům z pardubického oddílu za skvěle zorganizovaný turnaj v luxusní hale, a to nejen proto, že Martin vyhrál. Naopak bych řekl, že i díky nim a skvěle zvládnuté pořadatelské činnosti a uvolněné a přátelské atmosféře mohl Martin dosáhnout na mistrovský titul. Zahájení s vystoupením pěveckého sboru, který zazpíval hymnu, bylo skvělé, visačky HOST, které opravňovaly k přístupu ke skvělé kávě a občerstvení, jsme zejména po ránu chválili ještě víc. Vyhrazený prostor pro diváky, naprosto přehledná a plynulá organizace zápasů včetně výkonů všech rozhodčích SUPER. I neustále dotírající investigativní reportéři z řad pardubických spoluhráčů a spoluhráček byli skvělí a udržovali skvělou náladu a nenechali hráče moc přemýšlet o tom, co se jim nepovedlo. Naopak stále museli vymýšlet, co jim mají říci. A stream video byla už jen ta konečná třešnička na dortu. Ještě jednou SUPER, skvěle zvládnuté Mistrovství ČR a myslím si, že si ho užili všichni, hráči, trenéři, i ti, co se přišli jen podívat. Doufám, že se brzy něco takového zase podaří uspořádat. Díky. Karel Kundera


A na závěr… nejen pro ženy Bramory Milé dámy, pojďme si něco povědět o jedné z nejznámějších rostlin. Ano, je to ta, které občas nemůžeme přijít na jméno. Někdo říká brambor, jiný brambora, a ještě pestřejší je to u lidových krajových názvů: zemáky, zemská japka, erteple, kobzole, jablóška, kremple, zemák; Rettigová jim říkala zemčátka, vědci lilek brambor, brambor obecný či brambor hlíznatý (Solanum tuberosum). Zůstaňme u názvu brambory. A ještě dodejme, že s výjimkou hlíz je celá rostlina jedovatá. Na základě archeologických nálezů i podle moderních molekulárních metod vědci došli k závěru, že brambory se začaly pěstovat v oblasti dnešního Peru asi před 4 až 5 tisíci lety. V tamních horských krajinách nahrazovaly odolné brambory kukuřici. Konzumovali je buď přímo, nebo uchovávali v podobě sušeného prášku. Dělali z nich alkoholický nápoj podobný pivu i jako medicínu. Brambory měly u Inků i božstvo. Po dobytí říše Inků Španěly v první polovině 16. století se s bramborami seznámili také první Evropané. Kromě mnoha tun zlata a stříbra putovala do Evropy tam neznámá zvířata a také rostliny, mezi nimi i brambory. Roku 1565 dostal první větší zásilku brambor z Cuzca španělský král Filip II. Španělští námořníci začali používat brambory jako hlavní potravinu (i jako ochranu před kurdějemi). Do Anglie přivezl brambory slavný pirát Francis Drake. Bohužel anglická premiéra se nepovedla - kuchaři místo hlíz dali hostům upravené zelené bobule, které jsou naprosto nepoživatelné, i když byly usmažené na másle a hojně posypané skořicí a cukrem. Ještě že šlechtické obědy měly více chodů. Brambory byly v kontinentální Evropě zpočátku přijímány se značnou nedůvěrou a obavami. Byly považovány za pohanskou a nekřesťanskou plodinu, za plodinu nečistou a zdraví ohrožující. Bývaly používány jako okrasná exotická rostlina na dvorech velmožů a v klášterních zahradách.

Liduška Kalibánová - Jandová: Sázení brambor

První úspěšná hostina se konala až v roce 1616, a to na dvoře francouzského krále Ludvíka XIII. Hosté si nemohli nový pokrm vynachválit a brambory se staly žádanou delikatesou pro bohaté. Nejstarší zmínka o bramborách v českých zemích pochází z roku 1623, kdy se objevily na stole jihočeského velmože Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka. Okolo roku 1740 rozpoznal význam brambor pruský král Bedřich II. Veliký a nařídil jejich pěstování v tehdejším Prusku. Slávu bramborám v Čechách zajistila císařovna Marie Terezie (1717 - 1780). Ta je v době hladomoru v letech 1771 a 1772 nechala přivézt z Braniborska a pověřila kněze, aby chodili po venkově a přesvědčovali lidi o užitečnosti brambor. Zkomolením jména Braniborsko vznikl jejich název. Dnes si už nedovedeme představit náš jídelníček bez brambor, upravovaných na nejrůznější způsoby. Proto zakončím toto povídání oslavným článkem přírodopisce Jana Svatopluka Presla (1791 - 1849) z jeho knihy „Všeobecný rostlinopis“ (1846, bez úpravy tehdejšího textu): „Sázením dlouholetým nyní máme nesčíslné množstvo odrodkůw co do tvaru, velikosti, barwy a dobroty. Rostlina ta pro lidské pokolení jest ten nejwětší prospěch, jejž z vynalezení Ameriky má. Jí nynějšího času není možná, aby wšeobecný hlad mořil lidské pokolení, o němž nám letopisowé mnoho příkladůw wypisují, pokud toliko na obilí wšecka naděje se skládala, která povětřím nepříznivým zklamána býwala; tenkrát předce zemňáky jsouce jinak náramně úrodný, se podaří, že lid nebohý před strašnou smrtí hladem se ochrání. Bamboly (= hlízy) té rostliny jsou tedy každodenní zdravu lidu chudšího a přicházejí i na stoly nejbohatších buď co takowé buď rozdílným způsobem přistrojené. Dělají též z nich škrob a mouku, jenž dlouho chowati se dává. Taktéž poskytují dobytku a drůbeži wýbornou píci. Také z nich dobýwá se kořalka.“

Dopis ze Skotsa Přečtěte si dopis od Požární a záchranné služby ve Skotsku jako reakci na publikaci, kterou jim do jejich archivu daroval bratr Josef Rožek. Vážený pane Rožku, děkuji Vám za Váš laskavý dárek - brožuru „Hasiči v Osíku". Hasičské muzeum v Edinburghu je vždy vděčné za dary do naší kolekce, a i když nemůžeme vystavit všechny obdržené předměty kvůli omezenému místu, opatrujeme každý z předmětů a s úctou se o ně staráme. Hasičské a záchranné složky ve Skotsku mají dlouhou historii, na kterou jsme náležitě pyšní. Od našich začátků v Edinburghu jako první obecní brigáda, pod Jamesem Braidwoodem v roce 1824, až po naše uskupení jako „jednotlivé (svobodné) Skotské složky", pod Alasdairem Hayem, v roce 2013. Zůstáváme zavázáni těm, kteří již odešli a přispěli k našemu kulturnímu dědictví. Ačkoli jsme nyní jedny z největších Hasičských a záchranných složek na světě, stále oceňujeme přínos všech našich zaměstnanců, od těch, kteří slouží v centrálách v největších městech, až po dobrovolníky v našich vzdálených, venkovských oblastech. Pokud někdy navštívíte Edinburgh, neváhejte a navštivte naše muzeum, kde jako bývalý hasič, budete vřele vítán. S pozdravem,Peter Heath

J. Klouda

A ještě 2x z oslavy svěcení praporu

OSÍK DNES, Osecé noviny. Vycází 1x měsíčně. Vydává Obecní úřad v Osíku. Redatoři: ing. KareRothscein, Josef Klouda. Evidováno. Reg. značka 15/R2 pod č.j. 128/94. 450 výtisů. Tis a graficá úprava Petr Dvořák - Tisárna Osík, te.: 461 618 111. Bezpatné. [email protected] • www.osik.cz

Foto Němec

22. ročník květen 2015 č. MÁJOVÁ VÝROČÍ

Recommend Documents