2.12. Deset nejtì¾¹ích høíchù Lisabonské smlouvy Tomá¹ Bøicháèek
Právní analýza Lisabonské smlouvy. I. Úvod Do nepøíli¹ intenzivní veøejné debaty o Lisabonské smlouvì se prozatím zapojovali spí¹e ekonomové a politologové ne¾ právníci. Ne, ¾e by tím kvalita této debaty nìjak dramaticky utrpìla; byly v ní diskutovány témìø v¹echny zásadní zmìny obsa¾ené ve Smlouvì, pøièem¾ tyto zmìny jsou koneckoncù primárnì tématem politickým. Pøesto si myslím, ¾e vìt¹í pøíspìvek právníkù, a zvlá¹tì tìch, kteøí se zabývají evropským právem, by byl pro správnou celonárodní reflexi významu Smlouvy velmi prospì¹ný. Umo¾nil by toti¾ lépe identifikovat problémové body, odstupòovat je podle záva¾nosti a uvést na pravou míru nìkteré nepøesnosti a omyly, které se objevují na stranì jak zastáncù, tak kritikù nové smlouvy. Právnické diskuse se bohu¾el doposud odehrávaly pøevá¾nì v akademické rovinì, a nikoli v ¹ir¹ím veøejném prostoru. Významným povzbuzením pro zmìnu v tomto smìru by mìlo být rozhodnutí Senátu podat návrh k Ústavnímu soudu na pøezkoumání souladu Lisabonské smlouvy s ústavním poøádkem ÈR. Ústavní soud má urèit, zda je Smlouva v souladu s ústavní charakteristikou Èeské republiky jako svrchovaného, jednotného a demokratického právního státu (èl. 1 odst. 1 Ústavy ÈR) a zda nedochází ke zmìnì podstatných nále¾itostí demokratického právního státu, která je dle èl. 9 odst. 2 Ústavy nepøípustná. Jaký vìt¹í impuls pro anga¾má právnické obce si lze pøedstavit ne¾ situaci, kdy jedna parlamentní komora v souvislosti s ratifikací Smlouvy v podstatì vyjadøuje obavy o základy státnosti a demokratického zøízení? Vìøím, ¾e tento podnìt nezùstane nevysly¹en. Následující text je snahou právníka, který se zabývá evropským právem, podat komplexní pohled na zmìny, které pøiná¹í Lisabonská smlouva, z hlediska jeho vlastních pøedstav o evropské integraci. Hodnotíme-li pozitiva èi negativa èehokoli, je korektní nejprve výslovnì uvést názorové pozice, ze kterých vycházíme a na základì kterých pøidìlujeme kladná èi záporná znaménka. Hned v úvodu se tedy pøihla¹uji k ideálu Evropské unie jako otevøeného, volného spoleèenství nezávislých, demokratických státù, soustøedìného pøevá¾nì na spolupráci hospodáøskou a organizovaného na mezivládní bázi; spoleèenství, kde tì¾i¹tìm politického rozhodování jsou národní státy coby ideální organizaèní jednotky spoleènosti, v rámci kterých lze - na rozdíl od nepøehledných a stì¾í ovlivnitelných mezinárodních struktur - rozvíjet opravdovou demokracii. Evropská unie by naopak nemìla mít v ¾ádném pøípadì ambice pøemìnit se v (super)stát, v rámci kterého by se národní státy staly pouhými regiony, ani ve vojensko-politický blok soupeøící se Spojenými státy. Dále jsem toho názoru, ¾e smluvní rámec Unie by mìl být v maximální míøe ideologicky neutrální, aby v evropském prostoru neomezoval politickou soutì¾. Jako èlovìk hlásící se k (liberálnì-)konzervativnímu vidìní svìta, které si zakládá na tradièních, osvìdèených hodnotách køes»anské civilizace, vlastenectví èi na volném trhu, si v následujícím textu mimo jiné v¹ímám toho, jak se nová smlouva mù¾e dotknout prosazování tìchto hodnot v demokratickém procesu. V rámci takovéto Evropy si pøeji zachovat Èeskou republiku v souladu s literou její Ústavy jako svrchovaný a demokratický právní stát - stát, který rozhoduje o svých vlastních zále¾itostech v maximální míøe sám, který je ov¹em zároveò otevøen pøátelské spolupráci se svými evropskými sousedy. Následující zamy¹lení je urèeno v¹em tìm, kteøí se dívají na evropskou integraci právì takto, a kteøí si kladou otázku, jak smlouva pøibli¾uje èi vzdaluje Evropskou unii tomuto ideálu. Mezi nimi má ambici oslovit pøedev¹ím zákonodárce, kteøí budou rozhodovat o tom, zda dají èi nedají souhlas k ratifikaci Smlouvy.
Pomìøujeme-li Lisabonskou smlouvu prizmatem uvedených názorových východisek, vidíme, ¾e pøiná¹í èetné zmìny pozitivní, neutrální i negativní. Poslední skupina bohu¾el mohutnì pøeva¾uje. Základní zmìny obsa¾ené ve Smlouvì jdou od vize volného spoleèenství nezávislých státù s ideologicky neutrálním ústavním rámcem o 180 stupòù jiným smìrem, a vzdalují nás od nìj mílovými kroky. S ohledem na to je v následujícím textu vìnován hlavní prostor záporným zmìnám. Hovoøit v¹ak budu i o pozitivech, jakkoli jsou nepoèetná, a o zmìnách, které jsou kritizovány nezaslou¾enì èi jsou pøeceòovány. II. Deset hlavních negativ Smlouvy 1. Komunitarizace tøetího pilíøe Pøevratnou zmìnou, kterou Lisabonská smlouva pøiná¹í, je tzv. komunitarizace tøetího pilíøe Evropské unie. Ta znamená zjednodu¹enì øeèeno tolik, ¾e oblast policejní a justièní spolupráce v trestních vìcech, je¾ byla doposud rozvíjena ve specifickém mezivládním re¾imu, bude zaèlenìna do struktur a mechanismù dosavadního nadnárodního Evropského spoleèenství. V rámci policejní a justièní spolupráce mù¾e být mj. harmonizováno trestní právo hmotné a procesní a nìkteré aspekty organizace policie, dotýká se tedy citlivých jádrových oblastí svrchovanosti ka¾dého státu, kde navíc hrozí zásahy do základních práv jednotlivcù. Proto tato oblast nebyla v minulosti svìøena do pravomoci Evropského spoleèenství, ale byla koncipována jako urèitý systém institucionalizované mezivládní spolupráce vyznaèující se nìkolika specifiky: Jednotlivá http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 31 December, 2016, 07:25
rozhodnutí zde byla pøijímána jednomyslnì a ¾ádný stát tedy nemohl být pøehlasován. Namísto právních nástrojù Spoleèenství se zde uplatòovaly zvlá¹tní akty s jiným právním re¾imem, u kterých bylo mj. vylouèeno, aby se jich pøímo dovolávaly soukromé subjekty. Role Evropského soudního dvora (ESD) zde byla omezená - nemohl napø. rozhodovat o ¾alobách na èlenské státy pro poru¹ení evropského práva, èi o pøedbì¾ných otázkách soudù státù, které neuèinily prohlá¹ení, ¾e umo¾ní svým soudùm tyto otázky pokládat. Komise zde nemìla monopol na legislativní iniciativu, ale sdílela toto právo s jednotlivými èlenskými státy. Evropský parlament (EP) se zde pøímo nepodílel na rozhodování, ale byl jen konzultován.
Tøetí pilíø, který zalo¾ila Maastrichtská smlouva a pod který pùvodnì spadala celá oblast spolupráce ve vìcech vnitra a justice, byl eurocentralisty pova¾ován od poèátku za provizorní øe¹ení. Stì¾ovali si na údajnou tì¾kopádnost, pomalost, nepru¾nost a neefektivitu jednomyslného hlasování a na omezenou roli EP a ESD. Tlaèili na pøesun oblasti do pravomocí Evropského spoleèenství (neboli komunitarizaci) a zavedení vìt¹inového hlasování. Tyto tu¾by èásteènì naplnila Amsterodamská smlouva (1997), která komunitarizovala oblast justièní spolupráce v civilních vìcech a azylovou, pøistìhovaleckou a vízovou politiku. Poamsterodamský zbytkový tøetí pilíø byl dále oslaben vrcholnì kontroverzní aktivistickou judikaturou ESD (srov. pøípady C-176/03, Komise v. Rada a C-440/05, Komise v. Rada), kterou Soud na popud Komise a EP vykouzlil" Spoleèenství na úkor tøetího pilíøe pravomoc harmonizovat trestní právo èlenských státù v rámci jednotlivých politik Spoleèenství (napø. ochrana ¾ivotního prostøedí nebo spoleèná dopravní politika) a stanovit pou¾ití úèinných, pøimìøen a odrazujících trestních sankcí, pokud je to nutné k zaji¹tìní úèinnosti pøijímaných norem. Lisabonská smlouva znamená pro tøetí pilíø definitivní zánik. Materie pod nìj spadající má být zasazena do institucionálního rámce dosavadního prvního pilíøe toliko s drobnými vyboèeními v postupech. Mimo jiné to znamená, ¾e v celé oblasti se budou pøijímat klasické prvopilíøové právní nástroje se v¹ím, co k nim patøí (napø. doktrína pøímého úèinku, odpovìdnost státu za ¹kodu zpùsobenou neprovedením smìrnice atd.). ESD získá stejnì ¹iroké pravomoci, jaké má v prvním pilíøi, a jeho moc nad celou oblastí tak dramaticky vzroste. EP bude v zásadì spolurozhodovat s Radou.
Obavy je tøeba mít zejména z nového postavení ESD, který bude moci nyní naplno rozvinout svùj prointegraèní aktivismus. Lze také oèekávat nárùst pøedbì¾ných otázek, které jednak dopomohou zmínìnému aktivismu, jednak se neblaze projeví v prodlou¾ení dotèených probíhajících trestních øízení. Ani plné zapojení EP není mo¾no kvitovat s nad¹ením, a radovat se spo federalisty ze zvý¹ení "demokratické kontroly"; lze toti¾ pøedpokládat, ¾e bude, stejnì jako v oblastech, kde spolurozhoduje ji¾ nyní, tlaèit na co nejvýraznìj¹í èinnost Unie. Smlouva dále v celé oblasti dramaticky roz¹iøuje hlasování kvalifikovanou vìt¹inou. Jednotlivé státy tedy budou moci být pøehlasovány, a to i v rámci velmi choulostivých oblastí, jako je harmonizace skutkových podstat nìkterých trestných èinù, harmonizace práv osob v trestním øízení, úprava struktury a úkolù agentur Eurojust a Europol. V urèitých vìcech se sice jako doprovodné opatøení zavádí tzv. záchranná brzda umo¾òující èlenskému státu, který se domnívá, ¾e by se pøijetí dotyèného návrhu dotklo základních aspektù jeho systému trestního soudnictví, zastavit legislativní proces v Radì a pøedat vìc k jednomyslnému rozhodnutí Evropské rady. Tento institut se v¹ak zdá být problematický; jednak se netýká v¹ech oblastí, kde se zavádí vìt¹inové hlasování, jednak není vùbec jisté, jak bude fungovat v praxi, a koneènì pøi dal¹ích revizích smluv lze pøedpokládat tlaky na jeho vy¹krtnutí. Problémem jsou i ustanovení umo¾òující de facto roz¹iøovat pravomoci Unie bez klasické revize zakládacích smluv, a to toliko na základì jednorázového jednomyslného rozhodnutí Rady a souhlasu EP (srov. vymezení aspektù trestního øízení èi skutkových podstat trestných èinù, které lze harmonizovat v èl. 82 odst. 2 a 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, SFEU). Smlouva dále dlá¾dí cestu k vytvoøení evropské prokuratury, kdy¾ umo¾òuje, aby na základì jednomyslného rozhodnutí Rady se souhlasem EP byl vytvoøen Úøad evropského veøejného ¾alobce, který by vystupoval jako prokurátor (státní zástupce) pøed národními soudy. S ohledem na to, co bylo øeèeno, by si zákonodárci pøed hlasováním o Lisabonské smlouvì mìli uvìdomit, ¾e komunitarizace tøetího pilíøe celkovì znamená pro Èeskou republiku ztrátu kontroly nad jádrovými oblastmi moci suverénního státu a jejich vydání k regulaci institucím EU. I kdyby Lisabonská smlouva nepøiná¹ela ¾ádnou dal¹í negativní zmìnu, komunitarizace tøetího pilíøe sama o sobì je dùvodem pro její odmítnutí. 2. Expanze hlasování kvalifikovanou vìt¹inou Lisabonská smlouva výraznì roz¹iøuje poèet oblastí, v rámci kterých se v Radì uplatní hlasování kvalifikovanou vìt¹inou. V dosavadním vývoji evropské integrace jde o vùbec nejvìt¹í posun v tomto smìru. Toto hlasování se novì pou¾ije v dal¹ích 68 oblastech; z toho u 19 oblastí se jedná o nahrazení stávajícího jednomyslného rozhodování a 49 oblastí je zcela nových.
Podle pùvodní Smlouvy o zalo¾ení Evropského hospodáøského spoleèenství (1957) Rada rozhodovala kvalifikovanou vìt¹inou ve 38 oblastech, tento typ hlasování byl poté roz¹íøen Jednotným evropským aktem o 1 Maastrichtskou smlouvou o 30, Amsterodamskou smlouvou o 24 a Smlouvou z Nice o 46 oblastí. Podle Lisabonské smlouvy se má stát hlasování kvalifikovanou vìt¹inou pravidlem, zatímco jednomyslnost má být výjimkou. Vyplývá to také ze dvou výslovných ustanovení: Dle nového èl. 16 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) platí, ¾e http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 31 December, 2016, 07:25
nestanoví-li Smlouvy jinak, rozhoduje Rada kvalifikovanou vìt¹inou. Èl. 294 SFEU koncipuje tzv. øádný legislativní postup" tak, ¾e jednou z jeho charakteristických vlastností je, ¾e Rada rozhoduje kvalifikovanou vìt¹inou. Pokud je pro pøijetí legislativního aktu v nìkteré oblasti vy¾adována jednomyslnost, pùjde ji¾ o nìkterý zvlá¹tní legislativní postup". Smlouva zavádí vìt¹inové hlasování i ve velmi citlivých oblastech. Ji¾ byly zmínìny zmìny v tomto smìru v oblasti dosavadního tøetího pilíøe, dále jde napø. o úpravu legálního pøistìhovalectví nebo mo¾nost vytváøení nových specializovaných soudù EU. K dílèím zmìnám v tomto smìru dochází i ve spoleèné zahranièní a bezpeènostní politice. Zmizí také dosavadní ostrùvky jednomyslného hlasování v rámci svobody usazování, volného pohybu osob, èi dopravní politiky. Zùstává ji¾ jen nìkolik oblastí, v nich¾ je jednomyslnost zachována. Jde napø. o oblast daní, vìt¹inu rozhodování v oblasti zahranièní a bezpeènostní politiky, systémy sociálního zabezpeèení, operativní policejní spolupráci èi rozhodování o jazykových pravidlech a sídlech institucí EU. Jak uvidíme dále (srov. bod 7), Lisabonská smlouva zavádí zjednodu¹ené mechanismy pro pøechod k vìt¹inovému hlasování bez nutnosti klasické revize Smluv v rámci v¹ech èinností Unie, u kterých Smlouvy vy¾adují jednomyslnost, s výjimkou rozhodnutí souvisejících s vojenstvím nebo obranou. Je tøeba si uvìdomit, ¾e nad oblastmi, kde se rozhoduje kvalifikovanou vìt¹inou, ztrácí Èeská republika kontrolu. Mù¾e zde být rozhodnuto takøíkajíc o nás bez nás" a jsme tedy vázáni i rozhodnutími, která byla pøijata proti na¹í vùli. Jakkoli v rámci nìkterých oblastí, jako je zejména vnitøní trh (není-li tento pojem vykládán extenzivnì), lze snad pøimìøené pou¾ití tohoto zpùsobu hlasování ospravedlnit potøebou efektivity rozhodování, zásadní problém nastává tehdy, kdy¾ se mají stejným zpùsobem øe¹it citlivé otázky spojené se svrchovaností státu. U¾ podle stávajících smluv se takto rozhodovalo o mnoha klíèových oblastech, jako je azylová politika, ilegální pøistìhovalectví, justièní spolupráce v civilních vìcech aj. Lisabonská smlouva bohu¾el pøidává je¹tì choulostivìj¹í okruhy. Zákonodárci by tedy mìli pøed hlasováním o Lisabonské smlouvì dobøe uvá¾it, jestli pova¾ují za vhodné, aby se výraznì roz¹íøil poèet oblastí, kde mù¾e být Èeská republika pøehlasována, a nad kterými tak ztrácí kontrolu. Tato reflexe je zvlá¹» naléhavá proto, ¾e mezi novými oblastmi vìt¹inového hlasování jsou znaènì citlivé otázky, a proto, ¾e Smlouva umo¾òuje dal¹í expanzi vìt¹inového hlasování bez klasické revize zakládacích smluv. 3. Dal¹í nárùst pravomocí EU Lisabonská smlouva svìøuje Evropské unii nové pravomoci. Jednak zavádí zcela nové právní základy (kompetenèní ustanovení), jednak v rùzné míøe roz¹iøuje právní základy stávající. Urèit rozsah nárùstu pravomocí, který z nových èi roz¹íøených právních základù vyplývá, není snadný úkol. Nestaèí pouhé srovnání dosavadního znìní zakládacích smluv a znìní polisabonského. Je tøeba si uvìdomit, ¾e zakládací smlouvy ve svém dosavadním znìní obsahují mnohé právní základy, které umo¾òují velmi ¹iroký výklad (srov. zejména èlánky 95 a 308 Smlouvy ES). Pøi pohledu do sekundárního práva tak zjistíme, ¾e Spoleèenství, resp. Unie ji¾ bylo aktivní v mnohých oblastech, pro které nyní Lisabonská smlouva vytváøí nový právní základ, a to pod hlavièkou právních základù obecnìji definovaných. Bude se to týkat napø. energetiky, ochrany práv du¹evního vlastnictví, tzv. slu¾eb obecného hospodáøského zájmu, cestovního ruchu, humanitární pomoci èi civilní ochrany. Nìkteré z novì formulovaných pravomocí institucím EU ji¾ také døíve vysoudil" ESD (srov. napø. oblast uzavírání mezinárodních smluv se tøetími zemìmi). Lisabonská smlouva tedy v uvedených pøípadech do jisté míry legitimizuje ji¾ probíhající èinnosti. Nìkteré nové právní základy ov¹em pøedjímají èinnost EU v oblastech, kde doposud v zásadì aktivní nebyla, jako je sport, vesmírná politika, spolupráce správních orgánù pøi aplikaci evropského práva, prevence kriminality èi právní úprava osobních dokladù. Vedle stanovení nových právních základù nárùst pravomocí mù¾e probíhat i roz¹iøováním existujících právních základù. To je (ani¾ bych chtìl na tomto místì zacházet do detailù) pøípad zejména azylové politiky, pøistìhovalecké politiky, spoleèné bezpeènostní a obranné politiky, ochrany ¾ivotního prostøedí, justièní spolupráce v civilních vìcech èi veøejného zdraví. Komise ve své zprávì Reformovat Evropu pro 21. století hovoøí o tom, ¾e nové a posílené právní základy v oblasti energetické politiky, veøejného zdraví a civilní ochrany a nová ustanovení o klimatických zmìnách, slu¾bách obecného zájmu, výzkumu a technologickém rozvoji, územní soudr¾nosti, obchodní politice, vesmíru, humanitární pomoci, sportu, cestovním ruchu a správní spolupráci Unii umo¾ní lépe jednat v oblastech prioritních pro dne¹ní EU." Jistì se tedy nadìjeme toho, ¾e tyto právní základy zafungují jako pobídka k rozsáhlej¹í èinnosti EU na mnoha frontách. Zákonodárci by se mìli pøed hlasováním o Lisabonské smlouvì dùkladnì zabývat otázkou, zda Evropská unie opravdu trpí nedostatkem pravomocí a potøebuje posílit. Mìli by se zamyslet nad tím, jestli je správné, aby se èinnost Unie rozlévala do dal¹ích a dal¹ích oblastí lidské èinnosti, v dobì, kdy mnozí z nás mají dojem, ¾e EU ji¾ má naopak pravomocí pøíli¹ mnoho. 4. Cesta k centralizované zahranièní politice EU Smlouva výraznì posiluje EU v oblasti spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky neboli dosavadního druhého pilíøe EU. I ten se nyní dostává pod jednu støechu s dosavadním prvním pilíøem, na rozdíl od tøetího pilíøe si v¹ak prozatím zachovává http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 31 December, 2016, 07:25
vìt¹inu svých specifik, kterými jsou zejména jednomyslné hlasování jako pravidlo, vylouèení pøijímání právních pøedpisù èi prakticky nulová role Evropského soudního dvora. Pøesto dochází k nìkolika podstatným zmìnám. Doposud oddìlenì fungující spoleèná zahranièní a bezpeènostní politika realizovaná èlenskými státy na stranì jedné (dosavadní druhý pilíø) a vnìj¹í vztahy Evropského spoleèenství neboli èinnosti v rámci jednotlivých komunitárních politik zamìøené navenek vùèi tøetím státùm na stranì druhé (napø. spoleèná obchodní politika, smluvní vztahy se tøetími zemìmi v rámci jednotlivých politik, finanèní a technická asistence, rozvojová politika a humanitární pomoc, aj.) dostávají v Lisabonské smlouvì spoleèný základ a propøí¹tì se budou spoleènì oznaèovat jako vnìj¹í èinnost Unie. V souvislosti s vý¹e uvedenou zmìnou dochází také k propojení institucionální struktury. Hlavním posunem v tomto smìru je nová koncepce funkce tzv. Vysokého pøedstavitele Unie pro zahranièní vìci a bezpeènostní politiku, který má být jmenován Evropskou radou kvalifikovanou vìt¹inou se souhlasem pøedsedy Komise. Funkce existovala ji¾ nyní, kdy byla personálnì propojena s úøadem generálního tajemníka Rady, nále¾ely k ní v¹ak jen zcela marginální pravomoci. Podle Lisabonské smlouvy má být velmi výraznì posílena, co¾ dobøe odrá¾el titul ministr zahranièí", které jí dávala euroústava. Lisabonská smlouva se radìji dr¾í nenápadného, neprovokativního oznaèení. Vysoký pøedstavitel bude pøedsedat Radì pro zahranièní vìci, tj. jedné ze sestav Rady EU, zároveò bude místopøedsedou Evropské komise a nahradí dosavadní funkci komisaøe pro vnìj¹í vztahy. Bude mu nále¾et ka¾dodenní øízení spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky, v rámci které bude mít ¹iroký prostor pro pøedkládání návrhù Evropské radì a Radì. Vysoký pøedstavitel bude rovnì¾ povìøen vedením politického dialogu jménem EU a vyjadøováním postoje Unie v mezinárodních organizacích. Jako místopøedseda Komise bude koordinátorem tìch aspektù vnìj¹ích vztahù, které spadají do kompetencí Evropské komise. Celkovì je zøejmé, ¾e vzniká hybridní funkce na pomezí mezi Radou a Komisí, která je nadána znaènými kompetencemi a která má znaèný potenciál pro to, být v budoucnu dále posilována. Novì také Smlouva pøiná¹í mo¾nost, aby byla vytvoøena na základì rozhodnutí Rady uèinìného kvalifikovanou vìt¹inou pravá diplomacie EU, a to pod rovnì¾ neprovokativním názvem Evropský útvar pro vnìj¹í èinnost. Bude se skládat z úøedníkù Evropské komise, sekretariátu Rady a pøidìlených pracovníkù diplomatických slu¾eb èlenských státù. Dosavadní delegace Evropské komise ve tøetích zemích se pøemìní v zastoupení Evropské unie coby souèást Evropského útvaru pro vnìj¹í èinnost. Vzniknou tedy jakési ambasády EU, u kterých si lze pøedstavit, ¾e by jednou v budoucnu mohly nahradit ambasády èlenských státù. Záva¾nou zmìnou je také skuteènost, ¾e se roz¹iøují mo¾nosti hlasování kvalifikovanou vìt¹inou na úkor jednomyslnosti. Doposud se vìt¹inové hlasování uplatnilo jen ve tøech specifických pøípadech rozhodování s omezeným významem. Lisabonská smlouva je roz¹iøuje na situace, kdy Rada pøijímá rozhodnutí, které vymezuje akci nebo postoj Unie, na návrh, jen¾ jí pøedkládá vysoký pøedstavitel na základì zvlá¹tní ¾ádosti, kterou mu Evropská rada pøedala z vlastního podnìtu nebo z podnìtu vysokého pøedstavitele (jinak øeèeno, kdy¾ si vysoký pøedstavitel sám øekl o to, aby mohl pøedlo¾it návrh). Toto ustanovení dává vysokému pøedstaviteli velký prostor, pokud jde o pøedkládání návrhù Evropské radì. Smlouva dává Evropská radì pravomoc jednomyslnì pøijmout rozhodnutí, jím¾ stanoví, ¾e Rada rozhoduje kvalifikovanou vìt¹inou v pøípadech jiných ne¾ právì uvedených, tj. hlasování kvalifikovanou vìt¹inou mù¾e expandovat bez klasické revize smluv pouhým exekutivním aktem do celé oblasti spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky vyjma výslovnì stanovené výjimky vìcí, které mohou mít implikace v obranné èi vojenské oblasti. V pøípadech podléhajících vìt¹inovému hlasování se mù¾e pou¾ít záchranná brzda". Prohlásíli èlen Rady, ¾e se ze zásadních dùvodù státní politiky, které musí uvést, zamý¹lí postavit proti pøijetí nìkterého rozhodnutí kvalifikovanou vìt¹inou, hlasování se nekoná. Nenajde-li se smírné øe¹ení, mù¾e Rada kvalifikovanou vìt¹inou pøedlo¾it vìc Evropské radì k jednomyslnému rozhodnutí. Obdobnì jako v pøípadì záchranných brzd" v oblasti bývalého tøetího pilíøe, i zde zùstávají pochybnosti o fungování v praxi a o tendencích k odstranìní pøi pøí¹tích zmìnách smluv. Smlouva se sna¾í zdùraznit loajalitu èlenských státù vùèi EU a její zahranièní politice. Stanoví, ¾e døíve ne¾ èlenský stát podnikne jakékoli kroky na mezinárodní scénì nebo pøijme jakýkoli závazek, který by mohl mít dopad na zájmy Unie, má povinnost vést v Evropské radì nebo v Radì konzultace s ostatními èlenskými státy (èl. 32 SEU). Postoj Unie k urèité otázce, je-li pøijat, má v Radì bezpeènosti pokud mo¾no pøednést vysoký pøedstavitel a nikoli èlenské státy, které jsou èleny (èl. 34 SEU). Závìrem k tomuto bodu podotýkám, ¾e zákonodárci by mìli pøi hlasování o Lisabonské smlouvì uvá¾it, zda pova¾ují za vhodné vytvoøit základy pro budoucí jednotnou zahranièní politiku Evropské unie nahrazující samostatnou èinnost èlenských státù vùèi tøetím zemím (mimochodem ji¾ dnes významnì omezenou vnìj¹ími pravomocemi Spoleèenství v rámci jednotlivých komunitárních politik). 5. Cesta k vojenskému paktu a evropské armádì V rámci spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky je tøeba zvlá¹tì zdùraznit posun v oblasti obrany neboli tzv. spoleèné bezpeènostní a obranné politiky. Do zakládacích smluv se pøednì dostává velmi významný závazek vzájemné pomoci èlenských státù pøi napadení nìkterého z nich. Nový èl. 42. odst. 7 SEU stanoví: Pokud se èlenský stát stane na http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 31 December, 2016, 07:25
svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní èlenské státy pomoc a podporu v¹emi prostøedky, které jsou v jejich moci, v souladu s èlánkem 51 Charty Organizace spojených národù. Tím není dotèena zvlá¹tní povaha bezpeènostní a obranné politiky nìkterých èlenských státù." Závazek je ponìkud zmírnìn dovìtkem Závazky a spolupráce v této oblasti jsou v souladu se závazky v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, která zùstává pro ty èlenské státy, které jsou jejími èleny, základem jejich spoleèné obrany a fórem pro její provádìní," pøesto je zde zjevná podoba se závazky ve smlouvách zakládajících vojenské pakty. Jen pro srovnání, èlánek 5 Washingtonské smlouvy, která ustavuje Severoatlantickou alianci (NATO), zní takto: Smluvní strany se dohodly, ¾e ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropì nebo Severní Americe bude pova¾ován za útok proti v¹em, a proto odsouhlasily, ¾e dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, ka¾dá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané èlánkem 51 Charty Spojených národù, pomù¾e smluvní stranì nebo stranám takto napadeným tím, ¾e neprodlenì podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude pova¾ovat za nutnou, vèetnì pou¾ití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udr¾et bezpeènost severoatlantické oblasti."
Dal¹ím novým prvkem, který mù¾e vzbuzovat obavy ohlednì vytváøení vojenského paktu a evropské armády, je kategorické prohlá¹ení obsa¾ené v novém èlánku 42 odst. 2 SEU, podle kterého Spoleèná bezpeènostní a obranná politika ... povede ke spoleèné obranì, jakmile o tom Evropská rada jednomyslnì rozhodne." Dosavadní znìní smluv hovoøí toliko o tom, ¾e obranná politika by mohla vést ke spoleèné obranì. Lisabonská smlouva dále otevírá mo¾nost vytvoøení tzv. strukturované spolupráce, co¾ znamená v podstatì posílenou spolupráci mezi skupinou èlenských státù. Ta nebyla podle stávajících smluv ve vìcech s vojenskými èi obrannými implikacemi mo¾ná. Nìkteré èlenské státy v¹ak ji¾ intenzivnìj¹í vojenskou spolupráci provádìly mimo rámec EU. Strukturovaná spolupráce, jak specifikuje protokol jí vìnovaný, mù¾e vést mj. k vytváøení mnohonárodních sil" pro mise EU. Zdá se, ¾e více ne¾ pùlstoletí po krachu projektu Evropského obranného spoleèenství, by nìkteøí v budoucnu rádi vidìli povstat na tìchto základech evropskou armádu. Dochází také k roz¹íøení právního základu pro mo¾né vojenské mise Unie èi k zakotvení ustanovení o tzv. Evropské obranné agentuøe, která vznikla ji¾ døíve dle rozhodnutí Rady. Celkovì lze øíci, ¾e zmìny, které pøiná¹í Lisabonská smlouva v oblasti obrany, posouvají Evropskou unii smìrem k vojenskému paktu a k vytvoøení unijních vojenských jednotek. V dlouhodobé perspektivì se mohou ukázat jako mezistupeò k vytvoøení centralizované obrany evropského státu. 6. Vytváøení nových kvazistátních orgánù Lisabonská smlouva vytváøí, resp. umo¾òuje vytvoøení èetných nových kvazistátních orgánù. Nejvýznamnìj¹ím krokem v tomto smìru je jistì vytvoøení funkce pøedsedy Evropské rady, kterého bude volit Evropská rada kvalifikovanou vìt¹inou na dobu dva a pùl roku s mo¾ností jednoho znovuzvolení, a který je v¹eobecnì oznaèován jako evropský prezident". Ten bude pøedsedat Evropské radì a nahradí tak dosavadní rotující pùlroèní pøedsednictví èlenských státù. Jeho pravomoci jsou vymezeny velmi skromnì. Smlouva øíká, ¾e a) pøedsedá Evropské radì a vede její jednání, b) ve spolupráci s pøedsedou Komise a na základì práce Rady pro obecné zále¾itosti zaji¹»uje pøípravu a kontinuitu jednání Evropské rady, c) usiluje o usnadnìní soudr¾nosti a konsensu uvnitø Evropské rady, d) po ka¾dém zasedání Evropské rady pøedkládá zprávu Evropskému parlamentu. Dále zaji¹»uje na své úrovni a v této funkci vnìj¹í zastupování Unie v zále¾itostech týkajících se spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky, ani¾ jsou dotèeny pravomoci vysokého pøedstavitele Unie pro zahranièní vìci a bezpeènostní politiku (èl. 15 SEU). Jakkoli budou zatím pravomoci evropského prezidenta" omezené, jeho vytvoøení jistì bude mít velkou symbolickou roli. Také lze v souladu s dosavadní integraèní logikou oèekávat, ¾e pøí¹tí revize smluv budou roli prezidenta" posilovat. Dal¹ím orgánem s obdobným symbolickým významem a potenciálem k nabalování dal¹ích pravomocí je Vysoký pøedstavitel Unie pro zahranièní vìci a bezpeènostní politiku a jemu podléhající Evropský útvar pro vnìj¹í èinnost, o kterých byla øeè vý¹e. Novým kvazistátním orgánem by mohl být rovnì¾ zmínìný evropský veøejný ¾alobce, jeho¾ pøípadné ustavení by podléhalo jednomyslnému rozhodnutí Rady. Vznik vý¹e uvedených orgánù by o dal¹í krok pøiblí¾il Evropskou unii smìrem ke státu, a to nejen v rovinì symbolické. Do budoucna lze oèekávat tlaky na posílení ka¾dého z uvedených orgánù a na to, aby získaly pravomoci hodné" jejich titulùm. I tìmto institucionálním zmìnám obsa¾eným v Lisabonské smlouvì by tedy mìl být vìnován v rámci vnitrostátní debaty pøed ratifikací nále¾itý prostor. 7. ©iroké mo¾nosti pro posilování EU mimo klasické revize zakládacích smluv Lisabonská smlouva zavádí velmi ¹iroké spektrum mo¾ností pro posilování EU mimo klasický postup revize smluv pøedpokládající pøijetí textu na konferenci zástupcù vlád èlenských státù a ratifikaci v¹emi èlenskými státy. Pøednì má být do budoucna mo¾né mìnit smlouvy tzv. zjednodu¹eným postupem pro pøijímání zmìn (èl. 48 odst. 6, 7). V jeho http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 31 December, 2016, 07:25
rámci jsou nejzáva¾nìj¹í dvì obecná pøeklenovací ustanovení, tzv. paserely (z francouzského passerelles). Podle prvního bude mo¾né pøejít v rámci jakéhokoli rozhodování pøedvídaného v SFEU nebo v rámci spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky upravené v SEU, kde se vy¾aduje jednomyslné hlasování, k hlasování kvalifikovanou vìt¹inou. Podle druhého bude mo¾né stejným zpùsobem pøejít od speciálního legislativního postupu k øádnému. (Speciální legislativní postup je jakýkoli jiný postup ne¾ postup øádný definovaný v èl. 294 SFEU; ve svých rùzných variantách spoèívá vìt¹inou v po¾adavku jednomyslnosti v Radì a v absenci spolurozhodování EP.) Jedinou výjimkou jsou rozhodnutí související s vojenstvím nebo obranou, kde se paserely neuplatní. Iniciativa na takový pøechod se oznámí národním parlamentùm. Pokud ¾ádný z nich ve lhùtì ¹esti mìsícù od tohoto oznámení nevyjádøí nesouhlas, zmìna mù¾e být pøijata, a to na základì jednomyslného rozhodnutí Evropské rady a se souhlasem Evropského parlamentu. Vedle vý¹e zmínìných obecných paserel upravených v rámci zjednodu¹eného postupu pro pøijímání zmìn jsou na více místech ve smlouvách zvlá¹tní pasarely pro jednotlivé oblasti. Jedna z takových je koncipována pro oblast spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky, kde bude mo¾né pøejít k hlasování kvalifikovanou vìt¹inou u v¹ech rozhodování s výjimkou tìch souvisejících s vojenstvím nebo obranou, pøièem¾ bude na rozdíl od obecných paserel staèit jednomyslné rozhodnutí Evropské rady bez èehokoli dal¹ího (!). Dal¹í varianta zjednodu¹eného postupu umo¾òuje zmìnit ustanovení èásti tøetí SFEU, která se týkají vnitøních politik a èinností Unie, na základì jednomyslného rozhodnutí Rady po konzultaci EP a Komise, popø. ECB. Touto zmìnou nesmí být roz¹íøeny pravomoci svìøené Unii Smlouvami. Rozhodnutí vstoupí v platnost a¾ po schválení èlenskými státy v souladu s jejich ústavními pøedpisy. Tento typ zjednodu¹ené revize Smluv je snad zamý¹len pro urychlení drobných technických revizí, vzbuzuje v¹ak nedùvìru jednak svou ¹irokou pou¾itelností, jednak tím, ¾e v praxi nemusí být snadné urèit, co je a co není roz¹íøení pravomocí EU. Smlouva dále roz¹iøuje pùsobnost dosavadního èl. 308 SES neboli tzv. dolo¾ky ?exibility, podle kterého Spoleèenství smìlo pøijímat vhodná opatøení" nad rámec explicitních pravomocí, pokud to bylo nezbytn[é] k dosa¾ení nìkterého z cílù Spoleèenství v rámci spoleèného trhu". Rada rozhodovala v takovém pøípadì jednomyslnì na návrh Komise a po konzultaci s EP. Podle nové úpravy èl. 352 SFEU se má tato mo¾nost vztahovat nejen na cíle v rámci spoleèného trhu, ale na cíle v rámci v¹ech politik EU vymezených Smlouvami s výjimkou spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky. Novì je kromì jednomyslného rozhodnutí Rady tøeba souhlasu EP.
Smlouva obsahuje i speciální flexibilní klauzule v rámci jednotlivých politik, zejména v oblasti justièní a policejní spolupráce v trestních vìcech. Jak jsme ji¾ øekli vý¹e, ednomyslné rozhodnutí Rady a souhlas Evropského parlamentu tak napø. staèí k tomu, aby se roz¹íøil výèet aspektù trestního øízení èi skutkových podstat trestných èinù, které lze harmonizovat (è 82 odst. 2 a 83 odst. 1 SFEU) èi aby byl z agentury Eurojust vytvoøen Úøad veøejného ¾alobce a aby byly dále roz¹iøovány jeho pravomoci (èl. 86 SFEU). Právì tak bylo zmínìno, ¾e Evropská rada také mù¾e jednomyslnì rozhodnout o vytvoøení spoleèné obrany" (èl. 42 odst. 2 SEU), a» u¾ si pod tímto pojmem pøedstavujeme cokoli. Celkovì je zøejmé, ¾e Lisabonská smlouva vytváøí v nebývalé míøe prostor pro posilování Unie mimo postupy obvyklé v mezinárodním právu a mimo plnohodnotnou demokratickou kontrolu na národní úrovni. Bez jakékoli dal¹í revize zakládacích smluv mezinárodní smlouvou mù¾e být vytvoøena zcela jiná Evropská unie ne¾ ta, kterou známe dnes. Mohla by to být Unie, ve které by se o daních, zahranièní politice èi sociálních systémech hlasovalo kvalifikovanou vìt¹inou, Unie se spoleèným generálním prokurátorem, Unie se spoleènou obranou. Výmluvný je pøitom fakt, ¾e i pøes deklarovanou oboustrannou flexibilitu jsou vý¹e zmínìné paserely a dal¹í flexibilní ustanovení (s výjimkou jednoho) zøetelnì formulovány ve prospìch posilování Unie a nepoèítají s opaèným smìrem. 8. Levicová ideologická zátì¾ Ji¾ platné znìní zakládacích smluv obsahuje øadu ustanovení, která odrá¾ejí ideologický vliv postmoderní levice. Spoleèenství se v nich zavazuje mj. vést boj proti diskriminaci" na základì nejrùznìj¹ích kritérií vèetnì vìku nebo sexuální orientace", zajistit zásadu stejné odmìny mu¾ù a ¾en za stejnou nebo rovnocennou práci", slibuje vést boj proti vylouèením", podporovat dialog mezi sociálními partnery" a konzultovat je. Nová smlouva jde výraznì dál a zapleveluje primární právo levicovými postuláty a floskulemi v dosud nevídané míøe. Podstatnou zmìnou prochází ustanovení o základních hodnotách Unie. Ty byly doposud formulovány v èlánku 6 odst. 1 SEU takto: Unie je zalo¾ena na zásadách svobody, demokracie, dodr¾ování lidských práv a základních svobod a právního státu, zásadách, které jsou spoleèné èlenským státùm. Toto støídmé a zcela nekontroverzní vymezení je nyní nahrazeno mnohem ambicióznìj¹ím textem nového èlánku 2 SEU, který zní: Unie je zalo¾ena na hodnotách úcty k lidské dùstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodr¾ování lidských práv, vèetnì práv pøíslu¹níkù men¹in. Tyto hodnoty jsou spoleèné èlenským státùm ve spoleènosti vyznaèující se pluralismem, nepøípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností ¾en a mu¾ù. Podporovat tyto hodnoty se stává jedním ze základních cílù Unie. Mezi základními cíli Unie definovanými v èl. 3 SEU se dále objevuje udr¾itelný rozvoj Evropy, zalo¾ený na vysoce http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 31 December, 2016, 07:25
konkurenceschopném sociálnì tr¾ním hospodáøství smìøujícím k plné zamìstnanosti a spoleèenskému pokroku, boj proti sociálnímu vylouèení a diskriminaci, podpora sociální spravedlnosti a ochrany èi podpora mezigeneraèní solidarity. Jak se stalo pomìrnì známým faktem, zároveò byla vypu¹tìna výslovná zmínka o cíli nenaru¹ené hospodáøské soutì¾e, co¾ sice nic nemìní na vymezení právního rámce soutì¾e, symbolický význam této zmìny je v¹ak nezanedbatelný.
SFEU ve svých obecnì pou¾itelných ustanoveních vy¾aduje mj., aby Unie pøi vymezování a provádìní svých politik a èinností pøihlí¾ela k po¾adavkùm spojeným s podporou vysoké úrovnì zamìstnanosti, zárukou pøimìøené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vylouèení (èl. 9), aby bojovala proti jakékoliv diskriminaci na základì pohlaví, rasy nebo etnického pùvodu, nábo¾enského vyznání nebo pøesvìdèení, zdravotního posti¾ení, vìku nebo sexuální orientace (èl. 10) èi aby zohledòovala po¾adavky na dobré ¾ivotní podmínky zvíøat jako vnímajících bytostí (èl. 13). V rámci politiky ochrany ¾ivotního prostøedí se n zakotvuje jako cíl boj proti zmìnì klimatu" (èl. 191). Nejzáva¾nìj¹ím krokem ve smìru ideologizace zakládacích smluv je faktické zaèlenìní tzv. Charty základních práv EU do primárního práva, k èemu¾ dochází tím, ¾e Lisabonská smlouva jí dává stejnou právní sílu, jakou mají zakládací smlouvy. Soudce ESD Jiøí Malenovský to oznaèuje za nejvìt¹í kvalitativní zmìnu, kterou Lisabonská smlouva pøiná¹í (rozhovor pro Lidové noviny 15.5.2007). Charta je oficiálnì urèena orgánùm, institucím a jiným subjektùm Unie", zatímco èlenským státùm výhradnì tehdy, pokud uplatòují právo Unie." Tato doposud právnì nezávazná politická deklarace je výkladní skøíní evropské postmoderní levice. Práva, zásady a politické postuláty, které jsou v ní bez ladu a skladu shromá¾dìny, jdou daleko nad rámec Evropské úmluvy o lidských právech èi na¹í Listiny základních práv a svobod. Nejkontroverznìj¹í je obsah hlav III a IV nadepsaných Rovnost a Solidarita. V hlavì Rovnost najdeme vedle základní a nesporné zásady rovnosti pøed zákonem velké mno¾ství dal¹ích po¾adavkù. Zakazuje se zde napø. jakákoli diskriminace zalo¾ená zejména na pohlaví, rase, barvì pleti, etnickém nebo sociálním pùvodu, genetických rysech, jazyku, nábo¾enském vyznání nebo pøesvìdèení, politických názorech èi jakýchkoli jiných názorech, pøíslu¹nosti k národnostní men¹inì, majetku, narození, zdravotnímu posti¾ení, vìku nebo sexuální orientaci." (èl. 21) Rovnost ¾en a mu¾ù musí být podle Charty zaji¹tìna ve v¹ech oblastech", mohou v¹ak být zachovány èi zavedeny zvlá¹tní výhody ve prospìch nedostateènì zastoupeného pohlaví. Dále je zde upraveno napø. právo seniorù na to, aby vedli dùstojný a nezávislý ¾ivot a podíleli se na spoleèenském a kulturním ¾ivotì (èl. 25), nebo právo osob se zdravotním posti¾ením na opatøení, jejich¾ cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní zaèlenìní a jejich úèast na ¾ivotì spoleènosti (èl. 26). Hlava IV nazvaná Solidarita obsahuje tzv. sociální práva. Zakotvuje se zde napø. právo zamìstnancù na vèasné informování a projednávání v rámci podniku, právo na bezplatné zprostøedkování zamìstnání, ochrana pøed neoprávnìným propu¹tìním, právo na slu¹né a spravedlivé pracovní podmínky, na sociální zabezpeèení èi na zaji¹tìní pøístupu ke slu¾bám obecného hospodáøského zájmu. Je zde zakotvena zásada vysoké úrovnì ochrany spotøebitele. Ve vý¹e uvedených ustanoveních Smluv i Charty lze pozorovat posun od rovnosti pøed zákonem a v dùstojnosti k programovému rovnostáøství, které snadno pervertuje do antidiskriminaèní legislativy (provázené pøevracením dùkazního bøemene, zásahy do soukromoprávních vztahù, vytváøení humanrightistických úøadù provádìjících hon na èarodìjnice), genderové" korektnosti a mainstreamování" a vùbec sociálnímu in¾enýrství v¹eho druhu. Rovnostáøství ve spojení s apelem na toleranci, pluralismus a s dùrazem na práva men¹in mù¾e být pøi urèitém zlovolném výkladu ideologickým základem pro diktaturu politické korektnosti, multikulturalismus a postmoderní mravní relativismus. Co se týèe postulátù hlavy IV Charty nadepsané Solidarita", zmínky o sociálnì tr¾ním hospodáøství", sociálním dialogu" apod., zde jde o klasický socialistický pøístup k ekonomickým vztahùm, ke kterému snad ani není tøeba cokoli dodávat. Podobná terminologie bývá obsa¾ena v nìkterých západoevropských ústavách (napø. ve francouzské a nìmecké). Lisabonská smlouva propøí¹tì petrifikuje sociální stát (èi onen tzv. evropský sociální model") na ústavní úrovni pro celou Evropskou unii. Nový status Charty s sebou pøiná¹í soudní vymahatelnost práv v ní obsa¾ených. V mezích její pùsobnosti ji budou muset aplikovat národní soudy, hlavní prostor se ov¹em otevírá pro ESD, popø. Soud prvního stupnì (novì nazývaný jako Tribunál). Soudní dvùr EU na rozdíl od Evropského soudu pro lidská práva bude moci jen v nemnohých pøípadech rozhodovat o pøímých ¾alobách soukromých osob, a to tehdy, bude-li rozhodovat o ¾alobách na zru¹ení jim adresovaných individuálních aktù orgánù EU. Jako dal¹í pøíle¾itost, která nebude pøíli¹ èasto vyu¾ívána, si lze pøedstavit ¾aloby orgánù EU èi èlenských státù na zru¹ení právních pøedpisù EU. Hlavním zdrojem pøíle¾itostí posuzovat akty èi èinnost orgánù EU z hlediska souladu s Chartou v¹ak budou zcela jistì pøedbì¾né otázky národních soudù.
A» u¾ ov¹em pøíle¾itosti pøijdou odkudkoli, Soudnímu dvoru se otevírá obrovský prostor k protintegraènímu aktivismu ve výklad kterým mù¾e podstatnì formovat právní i politickou realitu EU. Lze se pøedev¹ím obávat, ¾e bude zasahovat do právních øádù èlenských státù a èinnosti jejich orgánù. Dùvody k tìmto obavám bývají bagatelizovány s odkazem na výslovná ustanovení o aplikaci, podle kterých je, jak jsme ji¾ øekli, Charta urèena orgánùm, institucím a jiným subjektùm Unie", zatímco èlenským státùm výhradnì tehdy, pokud uplatòují právo Unie." Jiné ustanovení zdùrazòuje, ¾e Charta neroz¹iøuje oblast pùsobnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie, http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 31 December, 2016, 07:25
ani nevytváøí ¾ádnou novou pravomoc èi úkol pro Unii, ani nemìní pravomoc a úkoly stanovené v dal¹ích èástech Ústavy." Tyto konej¹ící hlasy ov¹em nemíøí na podstatu vìci. Dle uvedených ustanovení sice národní orgány nejsou povinny uplatòovat Chartu tehdy, pokud neaplikují evropské právo. Základní problém je ov¹em v tom, ¾e evropské právo, které bude muset být propøí¹tì v souladu s po¾adavky Charty, neustále narùstá a expanduje do nových a nových oblastí. Navíc, bude-li ESD posuzovat otázku, zda se v daném pøípadì aplikuje evropské právo, zpravidla zvolí maximalistický výklad (srov. napø. rozsudky 186/87, Cowan, C-60/00, Carpenter nebo C-144/04, Mangold). Z uvedeného vyplývá, ¾e míra pou¾ití Charty na úkor národních standardù, resp. Evropské úmluvy se tak bude stále roz¹iøovat. Obavy z úèinkù Charty na vnitrostátní právo vedly Velkou Británii a Polsko k tomu, ¾e si vynutily speciální výjimku. Protokol pøipojený k zakládacím smlouvám tak stanoví mj., ¾e Charta neroz¹iøuje mo¾nost Soudního dvora EU ani jakéhokoliv soudu Polska èi Spojeného království shledat, ¾e právní a správní pøedpisy, zvyklosti nebo postupy Polska èi Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Charta potvrzuje." Výslovnì se zdùrazòuje, ¾e nic v hlavì IV Charty nezakládá soudnì vymahatelná práva platná v Polsku èi ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska èi Spojeného království." Protokol sice obìma dotèeným zemím nepomù¾e pøed expanzí ideologicky ovlivnìných právních pøedpisù EU, mohou je v¹ak alespoò ochránit pøed aktivismem ESD, který mo¾ná bude hrát daleko významnìj¹í roli ne¾ ony právní pøedpisy. Je smutné, ¾e èeská vláda nebyla schopna zasadit se alespoò o to, aby se výjimka vztahovala i na ÈR. Celkovì lze mít za to, ¾e Lisabonská smlouva pøedstavuje doposud nejvýraznìj¹í krok k jednosmìrné ideologizaci smluvního rámce Evropské unie. Vytváøí velký potenciál pro legislativu a judikaturu vychylující politiku v Evropské unii a jejích èlenských státech nalevo, daleko od (liberálnì-)konzervativního vidìní svìta. Na unijní, ale i na národní úrovni se mù¾e do budoucna omezit prostor pro politickou soutì¾ a prosazování opravdové konzervativní politiky. 9. Posvìcení aktivistické judikatury ESD Lisabonská smlouva zakotvuje do primárního práva mnoho plodù aktivismu ESD, èím¾ je v podstatì posvìcuje a zpìtnì legitimizuje. Navíc je pobídkou k tomu, aby ESD ve svém dosavadním pøístupu pokraèoval i nadále.
Shora (v bodì 1) byla øeè o tom, jak ESD pøisoudil na popud Komise a EP Spoleèenství pravomoc harmonizovat trestní právo èlenských státù v rámci jednotlivých prvopilíøových politik. Lisabonská smlouva v duchu této judikatury, a je¹tì nad její rámec, stanoví: Uká¾e-li se, ¾e sbli¾ování trestnìprávních pøedpisù èlenského státu je nezbytné pro zaji¹tìní úèinného provádìní politiky Unie v oblasti, která byla pøedmìtem harmonizaèního opatøení, mohou smìrnic stanovit minimální pravidla pro vymezení trestných èinù a sankcí v dané oblasti. Tyto smìrnice se pøijmou stejným øádným nebo zvlá¹tním legislativním postupem, který byl pou¾it pro pøijetí dotyèných harmonizaèních opatøení. (èl. 83 SFEU). Dal¹ím pøípadem tohoto posvìcování je úprava pravomoci Unie uzavírat mezinárodní smlouvy s tøetími zemìmi. Unie má mít propøí¹tì tuto pravomoc, nejen stanoví-li tak Smlouvy, ale také je-li uzavøení dohody buï nezbytné k dosa¾ení cílù stanovených Smlouvami v rámci politik Unie, nebo je stanoveno právnì závazným aktem Unie, nebo se mù¾e dotknout spoleèných pravidel èi zmìnit jejich oblast pùsobnosti." (èl. 216 SFEU). Tato pravomoc je zaøazena mezi výluèné (èl. 3 odst. 2 SFEU).
Takto jsou pøevzaty do zakládacích smluv závìry judikatury, která se rozvíjela od poèátku 70. let a která postavila tuto velmi odvá¾nou a v mnohém problematickou konstrukci prakticky z nièeho, bez opory ve výslovných ustanoveních smluv. Tyto konstrukty, poslední dobou èím dál odvá¾nìj¹í (srov. pøípad Open skies, C-468/98, èi stanovisko 1/03), pøitom pøedstavují problémy pro bì¾né fungování spolupráce s tøetími zemìmi v nìkterých oblastech (napø. smlouvy se tøetími zemìmi oblasti justièní spolupráce v civilních vìcech). K Lisabonské smlouvì bylo také pøipojeno velmi ne¹»astnì formulované prohlá¹ení èlenských státù o pøednosti evropského práva. To konstatuje mj., ¾e v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie mají Smlouvy a právo pøijímané Unií na základì Smluv pøednost pøed právem èlenských státù, za podmínek stanovených touto judikaturou. Toto prohlá¹ení lze chápat tak, ¾e èlenské státy se pøihla¹ují k celému souboru judikatury k této problematice, tedy vlastnì i k té, která prohla¹uje nadøazenost evropského práva nad národními ústavami, je¾ doposud nebyla èlenskými státy explicitnì a bez výhrad pøiznána. Prohlá¹ení navíc lze chápat nejen ve vztahu k judikatuøe dosavadní, ale i jako bianco ¹ek ve vztahu k budoucí judikatuøe. Prohlá¹ení sice na rozdíl od protokolù nejsou souèástí zakládacích smluv. Na druhou stranu, jde-li o prohlá¹ení uèinìné v¹emi smluvními stranami, mù¾e hrát jistou roli pøi výkladu smluv. Tento výklad pøíslu¹í právì ESD. Soudní dvùr má díky ne¹»astnì ¹iroce a devotnì formulovanému prohlá¹ení do budoucna opravdový trumf v rukávu. 10. Okolnosti vzniku a prosazování O problematickém zrodu a prosazování neúspì¹né Smlouvy o Ústavì pro Evropu by bylo mo¾né napsat dlouhá pojednání. Mohli bychom hovoøit o podivné instituci zvané Konvent, jejím direktivním, elitáøském vedení, o politických nátlacích, hysterii bìhem ratifikaèního procesu a mnoha dal¹ích vìcech. To v¹ak ji¾ není problém dne¹ka. Euroústava jako taková je pro nás relevantní v tuto chvíli jen v jednom ohledu, a sice jako referenèní bod. Víme, jaký byl její http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 31 December, 2016, 07:25
obsah, víme, jaké byly sliby tìch èi onìch politikù a politických formací uèinìné v souvislosti s ní, víme, ¾e byla odmítnuta v referendech ve dvou èlenských státech, neobstála v ratifikaèním procesu a nevstoupila v platnost. Na pozadí tohoto referenèního bodu pak vynikají velmi negativní okolnosti vzniku a prosazování Lisabonské smlouvy. Zcela zásadní pro posuzování tìchto okolností je poznatek, ¾e Lisabonská smlouva je s nepatrnými odchylkami poøád stejná euroústava, jen v novém balení. V¹ech devìt negativ zmínìných vý¹e v souvislosti s Lisabonskou smlouvou by tedy zrovna tak platilo ve vztahu k euroústavì, kdyby nyní byla v ratifikaèním procesu ona. Jde o témìø stejný obsah, který je recyklován a vrací se nám v jiné formì. Hlavní rozdíly spoèívají èistì v symbolické rovinì, a to a» u¾ jde jak o symboly v úzkém slova smyslu, jako je evropská vlajka, hymna atd., které z textu vypadly, tak o symbolickou rovinu v ¹ir¹ím slova smyslu, která spoèívá v odstranìní èásti kvazistátní terminologie (ústava, ministr zahranièí, evropské zákony, atd.) èi výslovné zmínky o pøednosti práva EU pøed právem èlenských státù. Také byla novì zdùraznìna tzv. oboustranná flexibilita", která má spoèívat v tom, ¾e smlouvy mohou být revidovány nejen za úèelem roz¹íøení, ale i omezení pravomocí svìøených Unii. Symboly v u¾¹ím smyslu se pøitom stejnì budou pou¾ívat nadále, tak jak se pou¾ívaly u¾ dávno pøed sepsáním euroústavy. Odstranìní kvazistátní terminologie na obsahu institutù samotných nic nemìní. Judikatura o pøednosti evropského práva bude platit nadále, navíc nyní posvìcená zmiòovaným prohlá¹ením èlenských státù pøipojeným k Lisabonské smlouvì. Pokud jde o mo¾nost revize smluv smìrem k omezení pravomocí integraèního celku, to bylo mo¾né od poèátku, jen to nebylo výslovnì zdùraznìno. Závìry o toto¾nosti euroústavy a Lisabonské smlouvy potvrzují i vyjádøení pøíznivcù euroústavy po summitu v Bruselu v èervnu 2007, který pøijal mandát pro následnou mezivládní konferenci, z ní¾ mìla vzejít nová reformní smlouva". Irský premiér Bertie Ahern prohlásil: Zále¾elo nám víc na ochranì podstaty ústavy, a èím víc se debata toèila kolem vlajky a symbolismu a Beethovena a v¹eho toho, tím jsme byli spokojenìj¹í... Nikdy se nepøestanu divit, co mù¾e nìkteré lidi uspokojit... Bylo fascinující tam sedìt a sly¹et, jak se v¹e mù¾e zmìnit odstranìním symbolù. Vyhodili jsme Beethovena, vyhodili jsme vlajku a vyhodili jsme èlánek 8. Nemyslím, ¾e na tom zále¾í. Ale kdy¾ je to pro nì tak dùle¾ité, je to z ústavy venku..." Nìmecká kancléøka Angela Merkelová prohlásila: Zásadní èásti Ústavy se podaøilo udr¾et." Takté¾ ¹panìlský premiér José Luis Rodríguez Zapatero byl toho názoru, ¾e: Vìt¹ina Evropské ústavy je obsa¾ena v nové smlouvì." Pøedseda Evropského parlamentu Hans-Gert Pöttering se nechal sly¹et, ¾e podstata evropské Ústavy zùstala." Èechùm dobøe známý federalistický europoslanec Jo Leinen øekl: Obhájili jsme podstatu Ústavy..." Jeho kolega ze stejného tìsta Johannes Voggenhuber prohlásil: Na¹e politická unie má koneènì Ústavu... výsledkem tohoto summitu je ústavní politický celek..." Otec" euroústavy Valéry Giscard d'Estaing øekl nedlouho po bruselském summitu v rozhovoru pro EUobserver.com: Nová evropská smlouva je toté¾, co odmítnutá ústava - jen formát se zmìnil, aby bylo mo¾né vyhnout se referendùm... V¹echny institucionální návrhy ústavní smlouvy ... lze najít v kompletní podobì v Lisabonské smlouvì; jsou jen v jiném poøadí a vlo¾eny do starých smluv." V pøíbìhu transformace euroústavy na Lisabonskou smlouvu se na stranì evropských politických elit setkáváme s koòskou dávkou arogance moci, ignorance vùle obèanù, kteøí v referendech odmítli euroústavu, poru¹ování slibù daných volièùm a jejich úmyslné klamání. Arogance moci a ignorance se projevila naplno v urputné snaze prosadit zmìny obsa¾ené v euroústavì bez ohledu na neúspìch smlouvy v ratifikaèním procesu stùj co stùj. Enormní úsilí v tomto smìru vyvinulo zejména Nìmecko v èele s kancléøkou Angelou Merkelovou. A tak dva roky po dvou referendech, ve kterých zaznìlo jasné ne!" francouzských a nizozemských obèanù, ¹éfové státù a vlád na summitu v èervnu 2007 v Bruselu øekli: "Ale ano!" - a pøíprava reformní" smlouvy dostala zelenou. Politické elity si daly zále¾et na tom, aby neopakovaly chyby z minulosti. Text nové smlouvy nemìl být pøímoèarý a nemìl nazývat vìci pravými jmény, aby zbyteènì neprovokoval. Text mìl být, zdá se, nesrozumitelný, aby odradil vìt¹í èást potencionálních zájemcù od èetby. Obsah zmìn mìl být vtìsnán do stávajících smluv, aby bylo mo¾né vydávat jej za pouhou dal¹í z mnoha revizí a aby bylo mo¾né vyhnout se referendùm. Obèané, kteøí v referendech euroústavu odmítli, byli ostatnì od poèátku ze strany elitáøù dehonestováni tvrzeními, ¾e stejnì nevìdìli o èem hlasují, proto¾e text smlouvy pro nì byl moc slo¾itý, nebo, ¾e dávali najevo spí¹e postoj k svým vládám a nikoli k samotnému textu. Navzdory skuteènosti, ¾e Lisabonská smlouva pøiná¹í prakticky toto¾né zmìny jako euroústava, mnozí politici, kteøí se vymezovali urèitým jasným zpùsobem vùèi euroústavì, a» u¾ jde o celkovì negativní postoj a/nebo slib vyhlá¹ení referenda pøed ratifikací, vystupují nyní ve vztahu k Lisabonské smlouvì odli¹nì. Nìkteøí z nich prezentují novou smlouvu jako dokument, který se od euroústavy podstatnì li¹í. Prohla¹ují, ¾e jde o pouhou revizi stávajících smluv a nikoli ústavní text. Zvelièují symbolické zmìny typu zakotvení oboustranné flexibility", pøesto¾e jejich význam je v podstatì nulový. Jak víme, pro pøíklady tohoto pøístupu nemusíme chodit daleko. http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 31 December, 2016, 07:25
Pokud toto politici øíkají s plným vìdomím toho, ¾e obsah obou smluv je prakticky toto¾ný a rozdíly jsou bezvýznamné, pak úmyslnì klamou svoje volièe. Pokud snad navzdory neskrývané radosti pøíznivcù euroústavy nad novým textem nìèemu takovému opravdu vìøí, pak jde o ¾alostný omyl. V celkovém souhrnu lze øíci, ¾e vznik a prosazování Lisabonské smlouvy jsou poznamenány politickými praktikami, které jsou naprosto nepøijatelné a v demokratickém právní státì nemají co dìlat. I kdybychom tedy ponechali zcela stranou obsah Smlouvy, je zde pádný dùvod pro její odmítnutí. III. Zdánlivá negativa aneb pøeceòované zmìny Kritici Lisabonské smlouvy se bohu¾el èasto zamìøují na aspekty, které ve skuteènosti nejsou pøíli¹ významné a nepøinesou zásadní zmìny do praktického fungování Unie. Jedním z takto zmiòovaných aspektù je pokles váhy hlasu ÈR v novém vymezení hlasování kvalifikovanou vìt¹inou. Ani¾ bychom chtìli zabíhat do podrobných výpoètù, které je tøeba èinit ve vztahu k více kritériím (zejm. poèet státù, poèet obyvatel, otázka zda jde o pozitivní hlasovací potenciál, èi blokaèní men¹inu), lze konstatovat ¾e váha hlasu ÈR se opravdu sní¾í, a to jak absolutnì, tak v pomìru k velkým èlenským státùm. V podrobnostech lze odkázat na publikaci Lisabonská smlouva - Co nového by mìla pøinést?, vydanou Parlamentním institutem v lednu 2008.
Zmìnu váhy na¹eho hlasu samu o sobì není vhodné pøeceòovat. Prvotním problémem, který by nás mìl znepokojovat, je velký poèet pøípadù hlasování kvalifikovanou vìt¹inou a s tím související mo¾nost, ¾e mù¾eme být jako støednì velký èlenský s èasto pøehlasováni. Na tomto faktu mnoho nezmìní, jestli má ná¹ hlas váhu 2 nebo 4 nebo 5 procent. Rozhodnutí v Radì nejsou ostatnì v praxi nikdy pøijímána tìsnou vìt¹inou, a nedochází tedy k pøetahování o jednotlivá procenta. Pøi vyjednávání v Radì, resp. jejích expertních skupinách se státy zpravidla sna¾í dosáhnout konsensu èi ¹iroké vìt¹inové podpory. Více ne¾ váha hlasu vìt¹inou hraje roli aktivní a obratné vystupování toho kterého státu bìhem vyjednávání.
Dal¹í kritizovanou zmìnou je opu¹tìní systému jeden stát jeden komisaø a jeho nahrazení systémem rotace, v rámci kterého budou mít v jednom funkèním období svého" komisaøe jen dvì tøetiny státù. Ani tuto zmìnu bych nepøeceòoval. Jednak se rotace bude za rovných podmínek týkat malých i velkých èlenských státù, jednak nelze pøeceòovat pøínos jednotlivýc komisaøù pro jejich domovský stát. Komisaøi se v praxi èasto brzy pobrusel¹tí" a pøíli¹ platní ji¾ nejsou. Komisaø je èasto spí¹e pøíle¾itostným zdrojem informací (napø. o chystaných ¾alobách Komise), ne¾ aktivním hráèem v národním zájmu. Také kritizovaný fakt, ¾e Unie získává právní subjektivitu, sám o sobì mnoho nevypovídá. Evropské spoleèenství, tedy první pilíø EU, mìlo subjektivitu od poèátku. Právní subjektivitu pro celou Unii je tøeba vnímat v kontextu odstranìní pilíøové struktury, resp. zapojení druhého a tøetího pilíøe EU do institucionální struktury prvního pilíøe. Správné je proto hodnotit zmìny, ke kterým dochází v oblastech dosavadního druhého a tøetího pilíøe, a ne samotné roz¹íøení právní subjektivity. IV. Nìkolik pozitiv Smlouva pøiná¹í i zmìny, které lze z pohledu zde zastávaných politických východisek hodnotit jako spí¹e pozitivní, aè jich je velmi málo. Jako jednu z nich lze vnímat lep¹í klasifikaci pravomocí. Pravomoci EU mají být novì rozdìleny na výluèné, sdílené a podpùrné, co¾ jsou kategorie, které lze nalézt v judikatuøe ESD i v právní nauce, nicménì v zakládacích smlouvách doposud chybìly a rozdìlení jednotlivých pravomocí do tìchto kategorií nebylo v minulosti v jednotlivých pøípadech nesporné. Proto výslovná úprava ve Smlouvách napomáhá vìt¹í pøehlednosti. V celkové perspektivì v¹ak jde o zlep¹ení relativnì malé, proto¾e zùstává hlavní problém, kterým je fakt, ¾e jednotlivé pravomoci jsou vymezeny velice vágnì v návaznosti na ¹iroké cíle, èasto bianco pro celá odvìtví lidské èinnosti a nikoli pro jednotlivé konkrétní úkoly. Mo¾nosti expanze evropské regulace jsou tak nezmìrné.
Pozitivnì lze vnímat roz¹íøení dosavadního struèného ustanovení èl. 6 odst. 3 SEU, podle kterého má Unie ctít národní identitu svých èlenských státù. V novém èl. 4 SEU je tento po¾adavek specifikován následovnì: Unie ctí rovnost èlenských státù pøed Smlouvami a jejich národní identitu, která spoèívá v jejich základních politických a ústavních systémech, vèetnì místní a regionální samosprávy. Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zaji¹tìním územní celistvosti, udr¾ením veøejného poøádku a ochranou národní bezp osti. Zejména národní bezpeènost zùstává výhradní odpovìdností ka¾dého èlenského státu.
Pøíznivé je i pøeformulování po¾adavku loajální spolupráce, který byl doposud stanoven v èl. 10 Smlouvy ES ve prospìch Spoleèenství: Èlenské státy pøijmou ve¹kerá vhodná obecná i zvlá¹tní opatøení k plnìní závazkù, které vyplývají z této smlouvy nebo jsou dùsledkem èinnosti orgánù Spoleèenství. Usnadòují mu plnìní jeho poslání. Zdr¾í se jakýchkoli opatøení, je¾ by mohla ohrozit dosa¾ení cílù této smlouvy.
Lisabonská smlouva stanoví po¾adavek vzájemné loajality mezi Unií a èlenskými státy: Podle zásady loajální spolupráce se Unie a èlenské státy navzájem respektují a pomáhají si pøi plnìní úkolù vyplývajících ze Smluv. Èlenské státy uèiní ve¹kerá vhodná obecná nebo zvlá¹tní opatøení k plnìní závazkù, které vyplývají ze Smluv nebo z aktù orgánù Unie. Èlenské státy usnadòují Unii plnìní jejích úkolù a zdr¾í se v¹ech opatøení, je¾ by mohla ohrozit dosa¾ení cílù Unie (èl. 4 SEU). Pozitivnì lze hodnotit té¾ zavedení výslovné úpravy pro vystoupení èlenského státu z Unie, která doposud ve smlouvách chybìla, co¾ vedlo mnohé prointegraènì anga¾ované právní teoretiky ke kategorickým konstatováním, ¾e z Unie nelze http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 31 December, 2016, 07:25
vystoupit. Nyní jsou stanovena jasná pravidla, jak pro ukonèení èlenství na základì dohody s èlenskými státy (které bylo samozøejmì fakticky mo¾né u¾ nyní), tak pro jednostranné vystoupení. Urèitým pozitivem je i urèité alespoò omezené zapojení národních parlamentù do legislativního procesu EU, zejména do kontroly principu subsidiarity, stejnì takpo¾adavek, aby Rada pøi projednávání legislativních návrhù zasedala veøejnì. Celkovì tedy lze øíci, ¾e Lisabonská smlouva obsahuje i nìkterá mírná zlep¹ení oproti souèasnému stavu. Jde nicménì jen o hrstku dílèích zmìn, které v celkovém souhrnu nemohou bohu¾el ani èásteènì vyvá¾it ¹kody vyplývající z vý¹e rozebraných negativ. V. Závìr Podtr¾eno a seèteno, z hlediska ideálù naèrtnutých v úvodu tohoto zamy¹lení Lisabonská smlouva zjevnì neobstojí. Zaprvé, smlouva v mnoha smìrech posouvá Evropskou unii blí¾e k opravdovému státnímu celku. Posiluje toti¾ její pravomoci, roz¹iøuje hlasování kvalifikovanou vìt¹inou, a to i do velmi citlivých oblastí, vytváøí nové kvazistátní orgány, dlá¾dí cestu k centralizované zahranièní politice a obranì, vytváøí velký prostor pro budoucí posilování Unie mimo rámec klasických postupù revize zakládacích smluv. Zadruhé, smlouva nepøimìøenì ideologizuje ústavní rámec integrace, kdy¾ jej staví na východiscích postmoderní levice. Zároveò dává soudní moci velký prostor pro prosazování tìchto východisek zvlá¹tì tím, ¾e èiní z Charty základních práv EU právnì závazný nástroj obsahující soudnì vymahatelná práva. Je zde tak nezanedbatelné riziko omezení politické soutì¾e na Unijní i národní úrovni; prosazovat opravdovou konzervativní politiku by mohlo být èím dál obtí¾nìj¹í. Zatøetí, vznik a prosazování smlouvy je zatí¾en bøemenem arogance moci, ignorance vùle obèanù, kteøí se v referendech vyslovili proti euroústavì a poru¹ování slibù ze strany politikù. Zaètvrté, smlouva nepøiná¹í významná pozitiva, která by alespoò èásteènì vyva¾ovala její zápory. Z vý¹e uvedených dùvodù mám pro zákonodárce, kteøí stojí na stejných názorových pozicích, z nich¾ vychází toto zamy¹lení, a kteøí budou v dobì 90. výroèí vyhlá¹ení Èeskoslovenské republiky rozhodovat spolu s Lisabonskou smlouvou o osudu èeské státnosti, jednoznaèné doporuèení. Nepochybuji o tom, ¾e jediná správná odpovìï na otázku, zda dát souhlas s ratifikací, je ono povìstné thatcherovské Ne! Ne! Ne!". Pùvodnì publikováno na : www.cepin.cz
http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz
Powered by Mambo
Generated: 31 December, 2016, 07:25
