2017

Střední škola technická a zemědělská Mohelnice, 789 85 Mohelnice, 1. máje 2

Minimální preventivní program na školní rok 2016/2017

Zpracovala: Ing. Hana Kadlecová Urbánková

Schválil: Mgr. Jiří Ženožička, ředitel školy

Cíl programu: Cílem je postupně vytvářet zdravý životní styl dospívající mládeže a vést ji ke kritickému postoji k návykovým látkám a jejich zneužívání. Neméně důležitým cílem je vytváření neformální a všeobecné rezistence proti působení drog a dalších sociálně patologických jevů. Cílem je vytvořit vstřícné a přátelské klima ve škole, ohleduplné a kamarádské vztahy mezi žáky. V případě výskytu šikany je cílem tuto záležitost řešit adekvátně situaci, případně i za spolupráce mimoškolních subjektů. Obsah programu: - Vytvářet předpoklady pro uplatňování zdravého životního stylu. - Vytvářet podmínky pro předcházení školní neúspěšnosti. - Začleňovat etickou a právní výchovu do procesu vzdělávání a výchovy. - Průběžně doškolovat školního metodika prevence a všechny pedagogické i nepedagogické pracovníky v rámci jednotného působení na žáky. - Zapojovat rodiče působením školního metodika prevence a ostatních pedagogických i nepedagogických pracovníků do preventivního programu, hlavní důraz je kladen na spolupráci třídního učitele s rodiči. - Uplatňovat přiměřené represivní postupy a nástroje při prosazování zdravého životního stylu žáků v případech, kdy ostatní nerepresivní postupy selžou. Zařazení programu: - Uplatnit preventivní program v rámci výuky diferencovaně podle věku /ročníků/ a stupně vzdělávání /učební obory tříleté, maturitní obor čtyřletý, nástavbové studium/. - Uplatnit preventivní program v rámci využití neaprobovaného suplování při neformálních besedách. - Uplatnit preventivní program v rámci mimoškolních akcí, při sportovních akcích /např. lyžařské kurzy, turistika, cykloturistika/ a při výukových exkurzích. Charakteristika školského zařízení: Střední škola technická a zemědělská Mohelnice poskytuje vzdělání v tříletých učebních oborech se zaměřením na strojírenství, elektrotechniku a zemědělské obory, ve dvouletém denním studijním nástavbovém studiu se zaměřením na strojírenství, elektrotechniku a podnikání a ve studijním čtyřletém oboru s maturitou Mechanik seřizovač. Vzhledem k širokému spektru poskytovaného vzdělání a obecně různým studijním předpokladům žáků je samozřejmě nutný individuální přístup nejen v rámci jednotlivých oborů, ale i v rámci ročníků a jednotlivých tříd. Obecně se jako problematičtější v oblasti chování jeví žáci z učebních oborů strojírenských /obráběči kovů, nástrojáři/ a zemědělských /opravář zemědělských strojů/ - a to především v jejich prvních ročnících, kde je výuka z hlediska pedagogické dovednosti vyučujících velmi náročná. Pedagogové se zde setkávají s žáky, v jejichž chování je mnoho problematických aspektů. Z tohoto důvodu je výukové a výchovné působení na tyto žáky značně nesnadné. Studijní návyky žáků jsou minimální a přechod z tzv. „nedotknutelné“ povinné školní docházky do vyššího stupně vzdělávání je doprovázen řadou konfliktů.

Ve školním roce 2016/2017 nastoupilo do prvních ročníků učebních oborů 56 žáků, do prvního ročníku čtyřletého maturitního oboru 22 žáků, do prvních ročníků dvouletého nástavbového studia 31 žáků. Celkem ve školním roce 2016/17 ke studiu nastoupilo 334 žáků.

Oblasti programu: 1. Všeobecné pokyny 2. Zaměření na pedagogické a nepedagogické pracovníky, další sebevzdělávání 3. Aktivity pro žáky 4. Metodické pomůcky, informace, kontakty, postupy 5. Informace a aktivity pro rodiče 6. Spolupráce, propagace 7. Přílohy

Ad 1)

Všeobecné pokyny: Prevence prvního stupně (primární prevence) má předcházet vzniku negativního chování, např. kontaktu s toxickou návykovou látkou tak, aby žák tento kontakt zvládl. Žáci musí dostat reálné informace o celé problematice komplexně. Z hlediska výchovného nelze aplikovat pouze zákazy a represi. Ze statistických výzkumů je zřejmé, že velmi vysoké procento středoškolské mládeže v prvních ročnících /a u učebních oborů především - uvádí se cca 90% respondentů/ již měli aktivní kontakt s drogou /především marihuana/ a téměř 100% s ostatními škodlivými látkami /cigarety, alkohol, houby lysohlávky obsahující psylocibin, čichání propanových a butanových plynů, toluen ve formě součásti lepidel, aceton atd./ Proto je nutné být na tuto skutečnost připraveni a působení směřovat cestou pedagogů, rodičů i nepedagogických pracovníků. Pro lepší orientaci je dále uvedeno rozdělení drog a rizika jejich užívání:

Drogy a jejich rozdělení I. Tvrdé a měkké drogy Asi nejznámější dělení na drogy tvrdé a měkké se vztahuje k riziku, které se pojí s jejich užíváním. Někdy se také mluví o drogách s akceptovatelným rizikem a drogách, u kterých je riziko spojené s jejich užíváním příliš velké, tedy neakceptovatelné. Zjednodušeně lze říci, že čím je droga „tvrdší“, tím větší poškození je schopna vyvolat. Nejvážnější a nejčastěji popisované je poškození v oblasti zdravotní - míněno je tělesné i duševní zdraví. Některé drogy jsou velmi rizikové již při jednorázovém užití. Jako příklad je možné jmenovat LSD nebo psylocibin (lysohlávky), u kterých i jednorázové užití může vyvolat vážnou duševní poruchu. To se naštěstí děje jen výjimečně. U heroinu, morfinu, durmanu, toluenu a některých dalších látek může snadno dojít k smrtelnému předávkování již při prvním užití drogy. Na předávkování v případě prvouživatelů se podílí jejich nezkušenost a špatný odhad dávky, kterou mohou užít. Tímto rizikem je zatížen i alkohol, i když pravděpodobnost je mnohem menší, protože vysoká dávka alkoholu vyvolá silnou nevolnost a intoxikovaný alkohol vyzvrátí. U heroinu a ostatních látek ze skupiny opioidů dochází relativně rychle k rozvoji tělesné závislosti (relativně rychle znamená řádově několik měsíců od prvního užití). U alkoholu je rizikový jeho mechanismus účinku; ten s sebou nese vážné poškození nervového systému, které se naštěstí vyvíjí relativně pomalu. Abstinenční syndrom (nebo lépe syndrom z odnětí) u závislosti na alkoholu může být smrtelný. Alkohol je také nejčastější iniciační droga. Rizika a škody spojené s užíváním drog je třeba vidět nejen ve zdravotní oblasti, ale i v oblasti sociální. Uživatelé drog totiž velmi často nejsou schopni se vyrovnat se sociálními nároky života a selhávají ve škole, v práci, hroutí se jim rodinné vztahy, ztrácejí přátele … Nakonec se uzavírají do komunity jedinců, kteří jsou stejně postiženi, a návrat do „normální“ společnosti je velmi obtížný, v některých případech téměř

nemožný. Sociální poškození tak uzavírá bludný kruh, ve kterém se uživatel pohybuje; pocit vyděděnosti a odmítavé chování okolí ztěžuje kontakt se zdravotnickými službami, což s sebou nese výraznější zdravotní rizika a škody. Výše uvedený popis se týká dlouhodobých uživatelů, u kterých je možné diagnostikovat alespoň počínající závislost; neplatí tedy pro jednorázové užití nebo krátkodobé experimenty. V následující tabulce je zachycena míra rizikovosti některých běžně užívaných látek: Míra rizika

„Tvrdost“

Vysoká

Tvrdé

Vysoká až střední

Tvrdé

Střední

Tvrdé

Relativně malá

Měkké

Prakticky bez rizika

Měkké

Zástupci Toluen Heroin Morfin Durman Crack LSD Lysohlávky Kokain Pervitin Alkohol Ecstasy Efedrin Kodein Marihuana Hašiš Kokový čaj Káva Čaj

II. Dělení podle převládajícího účinku: Drogy se podle převládajícího účinku dělí do několika skupin: 1. Tlumivé (narkotické) látky vyvolávají útlum nervového systému. Menší a středně silné dávky navozují pocit euforie a často mizí nepříjemné emoce, jako je strach a pocit psychického napětí. Pokud je dávka příliš vysoká, může dojít k potlačení aktivity dechového centra a k zástavě dýchání. Nejznámějšími zástupci této skupiny jsou látky odvozené od morfia, tj. opioidy (morfium je hlavní alkaloid opia – zaschlé šťávy z nezralých makovic). Mají silný analgetický (protibolestivý) a euforizující účinek. Do skupiny opioidů patří heroin, metadon, kodein, buprenorfin (Subutex). Druhou velkou skupinou jsou benzodiazepiny – léky, které jsou v lékařství užívány jako léky proti strachu, a léky se sedativním (zklidňujícím) a hypnotickým (spánek navozujícím) účinkem. Nejznámějšími zástupci jsou diazepam (Valium, Seduxen, Apaurin), flunitrazepam (Rohypnol), alprazolam (Neurol, Xanax). Mezi narkotika patří mnohé další látky, např. barbituráty a alkohol. 2. Stimulační látky zvyšují aktivitu duševní i tělesnou. Menší a středně silné dávky vyvolávají pocity síly a energie, intoxikovaný je na první pohled plný energie, neposedí, často je hovorný. Vysoké dávky mohou navodit halucinace a ztrátu kontaktu s

realitou (tzv. toxická psychosa), mohou vést také k srdečnímu selhání nebo jiným tělesným komplikacím. Nejznámějšími zástupci jsou pervitin a kokain, do této skupiny patří i některé léky metylfenidát (Ritalin), phenmetrazin, (Fennmetrazin). 3. Halucinogeny, nebo psychedelika mohou vyvolat asi nejvýraznější změnu vnímání reality. Velmi záleží na okolnostech užití. V přátelském prostředí a v dobrém duševním stavu bývá intoxikace velmi příjemná, pokud je droga užita za nevhodných okolností, přichází děsivá noční můra (tzv. špatný trip), která může vést k trvalému duševnímu poškození. Po nižších dávkách dochází k zostřenému vnímání – barvy se jeví obzvlášť krásné a mnohem barevnější, hudba rozeznívá celé tělo, apod. Středně silní dávky mohou vyvolat halucinatorní prožitky, linie předmětů v okolí se mění, neživé předměty ožívají a promlouvají k uživateli naléhavým hlasem. Mnozí mají pocit, že chápou samotnou podstatu bytí. Při vysokých dávkách dochází k úplné ztrátě kontaktu s realitou. Osobnost intoxikovaného se rozkládá. Látky této skupiny můžeme rozdělit na relativně slabé, které je možné považovat za poměrně bezpečné. Pravděpodobnost děsivé intoxikace s dlouhodobými následky je malá. Typickými zástupci jsou kanabinoidy (produkty z konopí – hašiš a marihuana). Látky s razantním efektem mohou i při opatrném dávkování navodit těžkou duševní poruchu – sem patří LSD, psylocibin (lysohlávky), ibogain.(text byl převzat od MUDr. Jakuba Minaříka) Účelem této prevence je po seznámení žáků s uvedeným přehledem motivovat rizikové skupiny v naší škole pomocí pedagogů, rodičů, nepedagogických pracovníků i poučených žáků k odklonění se od těchto látek a k jejich odmítání.

Je možnost využít tyto metody: 1. pomáhat dospívající mládeži při hledání sebe samého a při svém zařazení se do společnosti 2. vzory dospělých, spolupráce s rodinou 3. výtvarná a literární činnost, fotografická činnost, nástěnky 4. sportovní aktivity, hudební aktivity 5. dramatická tvořivost 6. filmy a besedy jako zdroj informací k dané problematice 7. relaxační techniky 8. mimoškolní aktivity 9. zapojení studentů do metod prevence

Ad 2): Zaměření na pedagogické a nepedagogické pracovníky 

Návrh MPP

8,9/2016



Seznámení ředitele školy s plánem

9/2016



Seznámení pracovníků školy s plánem

9/2016



Proškolit nové pracovníky ve smyslu MPP

průběžně dle potřeby



Spolupráce se všemi pracovníky školy

průběžně



Spolupráce s vyučujícími vybraných předmětů, zadávání aktivit pro žáky průběžně



Vyhodnocení plnění MPP

8,9/2017

Další sebevzdělávání 

Průběžně sledovat aktuální informace v tisku, v televizi



Samostudium literatury



Účast školního metodika prevence na alespoň jednom vybraném semináři (dle aktuální nabídky během školního roku) vhodném pro prohloubení znalostí z dané oblasti – dle úvahy ředitele školy



Účast školního metodika prevence na seminářích a pracovních setkáních, která organizuje oblastní metodik preventivních aktivit PPP OK v Šumperku



Účast pedagogů („celé sborovny“) na semináři zaměřeném na negativní jevy v chování žáků s názvem „Hodnocení a ovlivňování problémového chování v pedagogice“

Ad 3) Aktivity pro žáky – rámcový časový harmonogram: Celoročně: - Filmy s následnými besedami z projektu „Řekni drogám NE!“ – pro jednotlivé třídy. -

V rámci předcházení školní neúspěšnosti mají všichni vyučující stanoveny konzultační hodiny, kterých se žáci mohou dle vlastní úvahy účastnit.

-

Mezitřídní turnaje ve sportovních hrách: malá kopaná, turnaj v silovém víceboji, vánoční turnaj ve stolním tenise, sportovní turnaj ve stolním tenise, sportovní turnaj v badmintonu. Zapojení do sportovních soutěží mezi školami, účast žáků na sportovním týdnu a sportovních dnech školy.

-

Zveřejňování významných dnů na nástěnce v mezipatře – např. Světový den proti AIDS, Den bez kouření, apod.

-

Zveřejňování fotografií z jednotlivých akcí školy a prací žáků na nástěnce v mezipatře a na internetových stránkách školy.

-

Zapojení do akce Recyklohraní – celorepublikový program z oblasti ekologie, třídění odpadu, akce Papír za papír.

-

Zapojení žáků školy do celorepublikových charitativních akcí – výběr: Srdíčkové dny.

-

Pokračování v charitativní akci Adopce na dálku – děvčátko z Indie.

-

Spolupráce se SVP Dobrá Vyhlídka Šumperk, organizování preventivně intervenčních programů pro vybrané třídní kolektivy

-

Spolupráce s AZ HELP z.s. – účast vybraných tříd na komplexním programu primární prevence rizikového chování – každá vybraná třída absolvuje 3 bloky - témata

-

Aktivní zapojení žáků při propagaci školy do akcí Den otevřených dveří a regionální výstavy středních škol.

-

Zapojení žáků do aktivní spolupráce při organizaci jednotlivých akcí a života školy prostřednictvím Školního senátu.

-

V průběhu školního roku jsou pro žáky pořádány návštěvy veletrhů a výstav dle jejich studijního zaměření – MSV Brno, STAVOTECH Olomouc, Stavíme, bydlíme Šumperk, Gaudeamus Brno, Firemní den silnoproudé elektrotechniky Olomouc, FLORA Olomouc.

-

V průběhu školního roku jsou pro žáky pořádány exkurze dle jejich studijního zaměření – SIEMENS Mohelnice, HELLA Mohelnice, TIMKEN Olomouc, SIVE Olomouc, SIEMENS Elektromotory, RASTR Mohelnice, MONTIX Mohelnice, SBTS Mohelnice, ZLKL Loštice, Metrie Loštice, AGROSPOL Velká Bystřice, PALOMO Loštice, PANAV Senice na Hané, farma DOUBRAVSKÝ DVŮR, DOD

Palomo, ranč Stáje M+M zpf. s.r.o., VÚCHS Rapotín a muzeum zemědělské techniky. -

V průběhu školního roku se žáci účastní soutěží dle jejich studijního zaměření – Siemens CUP 2016/17, Soutěž odborných dovedností, České ručičky, ENERSOL.

První pololetí školního roku: -

Adaptační den pro první ročníky (ONE 1, OZF 1, TEP 1, MS 1, ES 1)

-

Seznámení s nejdůležitějšími institucemi v Mohelnici (1. ročníky)

-

Návštěva Muzea v Mohelnici

-

Návštěva Městské knihovny v Mohelnici

-

Divadelní představení Maryša

-

Školní a oblastní kolo pIšQworky 2016

-

Adopce na dálku – příprava vánočního dárku

-

Nehodou to začíná – dopravně bezpečnostní vzdělávací pořad

-

Den vánočních aktivit

-

Jak zvládat stres (ve spolupráci s PPP OK Šumperk)

-

Návštěva Muzea v Mohelnici

-

Návštěva Betlému v Lošticích

-

Návštěva Muzea tvarůžků v Lošticích

-

Exkurze do ČNB Praha

-

Projekt „Planeta země 3000“

-

ZEB Doris Šumperk – po stopách doby ledové

Druhé pololetí školního roku: -

Školní kolo soutěže v anglické konverzaci

-

Lipka Brno, Brno Pisárky – výukový program

-

Návštěva Úřadu práce Mohelnice

-

Právo a morálka – beseda ve spolupráci se SVP Dobrá Vyhlídka Šumperk

-

Akce „Den země“

-

Beseda o první pomoci

-

Návštěva vyhlídkové věže Mohelnice

-

Přednáška - elektromotory Mohelnice

-

Charitativní činnost - Adopce na dálku – vybírání finančních prostředků

-

Sportovní dny třídních kolektivů

Dále budou doplněny akce dle průběžné nabídky během školního roku. Naplánované akce budou realizovány s ohledem na možnosti žáků a chod školy.

Ad 4) Metodické pomůcky, informace, kontakty, postupy 

Knihovna a její postupné doplňování, knižní publikace, časopisy - kabinet výchovného poradce, školního metodika prevence



Videotéka - kabinet výchovného poradce, školního metodika prevence



Informační nástěnka - mezipatro (výchovný poradce, školní metodik prevence)



Konzultační hodiny - nástěnka mezipatro (výchovný poradce), školní metodik prevence dle potřeby



Pohovory s žáky - kabinet školního metodika prevence a kabinet výchovného poradce dle potřeby



Schránka důvěry - umístěná v prvním mezipatře a internetová (školní metodik prevence)



Informace o spolupracujících institucích - výchovný poradce, školní metodik prevence

Ad 5) Informace pro rodiče:

Protidrogová prevence zejména v rodině Drogu ne - Tato věta je velice stručná, často opakovaná našim dětem vyjadřuje daleko složitější problém, který se v posledním desetiletí u nás objevil. Za tyto roky přibylo několik tisíc mladých lidí závislých na drogách a naštěstí i další, kterým se podařilo s drogou skoncovat. I letos přibyli mladí lidé závislí na drogách, naše děti, příbuzní, partneři a přátelé. Postihlo nás něco, o čem se nám nezdálo ani v nejhorších snech. Dopadla na nás droga. Řešení je složité, bolestné a nekonečně vzdálené.

Rady pro rodiče, jak předejít drogovým problémům: Nelze získat stoprocentní jistotu, že se s drogami v rodině nesetkáme. Stejně tak se mohou objevit mezi dětmi ve škole, v místech trávení volného času (zvláště rizikové) a podobně. Drogy a problémy s nimi spojené jsou – bohužel – jednou ze součástí dnešního života, a tento fakt nelze jakýmkoliv zásahem změnit. Není nutné ale propadat panice. To, že se drogy vyskytují v našem okolí, ještě neznamená, že zasáhnou zrovna nás. Drogy nejsou nic tajemného, nemají nad námi žádnou moc dokud sami nechceme. Existuje řada opatření, kterými lze účinně riziko drogových potíží omezit. Zde jsou některá z nich: 1. MLUVTE S DĚTMI O DROGÁCH Vysvětlete jim, o co jde, drogy nejsou žádné tajemství. Názorný příklad je vždy alkohol a jeho účinky – ten je v mnoha případech nedaleko. Mluvte o drogách stejně jako o dalších nepříjemnostech v životě, které tu jsou, a je jim možno se vyhnout. Mluvte vždy způsobem přiměřeným věku. Přesvědčte se, že dítě skutečně rozumí použitým výrazům a názvům. 2. POMOZTE SVÉMU DÍTĚTI NALÉZT A UDRŽET SEBEDŮVĚRU Právě nedostatek v sebehodnocení, pocity nedostatečnosti a „komplexy“ mohou přiblížit vaše dítě k drogám. Nebojte se vyjádřit své pozitivní hodnocení – v odůvodněných případech. Nebojte se pochválit. 3. POMOZTE SVÉMU DÍTĚTI VYTVOŘIT SI PEVNÝ HODNOTOVÝ SYSTÉM Schopnost rozlišit mezi dobrým a špatným významně ovlivňuje rozhodování. K pozitivním i negativním hodnotám by mělo dítě dojít samo. Rodiče by měli vést a ukazovat směr ne mentorovat.

4. BUĎTE POZITIVNÍM PŘÍKLADEM Lehko řečeno – těžko provedeno. Přesto se ale pokuste. Alkohol je také droga (i když legální) a vztah k němu je v rodině významným ukazatelem. Zde se velmi dobře demonstrují rozdíly mezi vhodným a nevhodným, mezi kontrolou a její ztrátou). 5. POMOZTE DÍTĚTI ZVLÁDAT NEGATIVNÍ TLAKY ZE STRANY VRSTEVNÍKŮ Podporujte jeho individualitu. Vysvětlete mu, že nemusí být stejný jako ostatní. Být jedinečný a jiný je to, co se hodnotí. 6. PODPORUJTE VŠECHNY POZITIVNÍ AKTIVITY SVÉHO DÍTĚTE Způsob trávení volného času je jedním z významných faktorů ovlivňujících možný vznik drogových problémů. Nejen podporujte – ale aktivně vyhledávejte zájmy a vlohy svého dítěte. Investovaný čas i peníze jsou vkladem, který se vyplatí. 7. NEBOJTE SE PŘIZNAT SI NEVĚDOMOST Drogy jsou téma, která se týká celé společnosti. Mnozí se k této problematice vyjadřují (dokonce o ní i rozhodují), aniž si dají práci získat informace o realitě. Zprávy z masmédií jsou často vědomě či nevědomě zkreslené. Orientujte se na instituce, které s drogovou problematikou skutečně pracují, mají zkušenosti a důvěru klientů – ať již postižených, či jejich rodičů. NEBOJTE se ptát. Profesionální instituce jsou zde právě proto, aby vám odpovídaly.

Jak odhalit braní drog: To, že dítě bere drogy, nemusí být, alespoň zpočátku, vůbec nápadné. Přesto existují signály, které napovídají, že něco nemusí být v pořádku. Důvody potíží mohou být i i jiné. Nemusí jít zrovna o drogy. Přesto je dobré o těchto věcech vědět. Zde jsou některé z příznaků, kterých bychom si měli všímat. 1. ZMĚNA CHOVÁNÍ Nápadné by měly být ničím neodůvodněné stavy neobvyklé veselosti či aktivity. Na pováženou je náhle vzniklá noční nespavost spojená s různým často dosti nesmyslným kutěním a podobným konáním. Stejně tak jsou nápadné stavy skleslosti, únavy a opakující se depresivní rozklady. Nelze ovšem vyloučit, že podobné chování může být jen projevem onemocnění. 2. SLABOST, SPANÍ PŘES DEN Celkově klesající výkonnost, zhoršená koncentrace a hlavně náhle vzniklé spaní přes den jsou možnými příznaky braní drog. Nápadné jsou tyto příznaky zejména v kombinaci s celkovou změnou životního stylu, která nastala v poslední době.

3. ZTRÁTA CHUTI K JÍDLU, HUBNUTÍ Jeden z velmi nápadných příznaků braní tzv. stimulačních drog (u nás hlavně pervitin neboli „piko“). Tyto látky mají jeden z vedlejších účinků právě potlačení chuti k jídlu – hubnutí je zde přirozeným důsledkem. Pozor! To že tyto příznaky nejsou přítomny, nemusí ještě znamenat, že o drogy nejde. Hubnutí je totiž charakteristické, alespoň z počátku, POUZE pro pervitin. Opiáty či halucinogenní drogy se takto projevovat nemusí. 4. KOŽNÍ DEFEKTY Další z mozaiky příznaků, které mohou složit dohromady obraz braní pervitinu, resp. Již vznikající drogové závislosti. Jedná se o stopy po škrábnutích a jiných drobných sebepoškozeních, zejména na obličeji a hřbetech rukou. 5. MIZENÍ PENĚZ Zpočátku přehlížené mizení malých finančních částek, rodinné finanční „podvůdky“ se postupně mění ve stále zoufalejší snahu dítěte sehnat dostatek peněz na drogy a následují již odhalené krádeže peněz či jiných cenných věcí. Předchází často prodej všeho cenného, co bylo ve vlastnictví dítěte, včetně milovaného oblečení. Příznak charakteristický pro prohlubující se závislost na heroinu. 6. NÁLEZ STŘÍKAČEK, JEHEL A DROG Zde je již situace jasná. Přesto se poměrně často stává, že rodiče v této situaci rádi uvěří vysvětlení, že „nádobíčko“ je někoho cizího, jen v úschově a podobně. Toto vysvětlení je sice možné, ale vysoce nepravděpodobné. 7. STOPY PO INJEKČNÍM VPICHU NA KONČETINÁCH Zde není již o čem diskutovat.

Známky ovlivnění drogou - při intoxikaci konopím- zarudlé spojivky, dítě mluví hlasitě, nepřiměřeně se směje, přítomen bývá i typický zápach připomínající bramborovou nať, závratě, poruchy rovnováhy, později typické poruchy paměti. - intoxikace pervitinem - nadměrná a bezúčelná aktivita, zornice jsou rozšířené, pocity pronásledování, hovornost, nespavost, nechutenství, po odeznění účinků dlouhý, i vícedenní spánek, jako projev spánkového dluhu a vyčerpání, deprese. - intoxikace halucinogeny – poruchy vnímání, halucinace, iluze podivné a nesmyslné chování, zmatenost, pohrouženost do vnitřního světa, po odeznění účinků mohou přetrvávat duševní potíže, např. deprese.

- intoxikace heroinem – dítě je utlumené, spavé, zúžené zornice, dech je pomalý, řeč bývá nesrozumitelná, euforie někdy střídá nezájem a depresi. - intoxikace těkavými látkami – typický zápach příslušné těkavé látky z dechu a z oděvu, např. toluen

Co si počít, když zjistíme, že naše dítě bere drogy: 1. Nepanikařit – je třeba si uvědomit, že braní drog, na které jsme právě přišli – nevzniklo včera či předevčírem. Dle praktických zkušeností lze říci, že doba neodhaleného drogového experimentování je delší, než rodiče předpokládají. Rok i více trvá často doba, kdy dítě bere drogy a rodina nic netuší. Objevení této skutečnosti je nezřídka projevem narušené kontroly chování dítěte, a tedy důsledkem něčeho závažnějšího než experimentu. Původní dokonalá maskovací opatření jsou dítětem zanedbávána. Důsledkem je pak třeba nález stříkačky a jehly v kapse – což by se ještě před půl rokem nestalo. Takže zachovat klid. Je nutné si uvědomit, že situaci nelze vyřešit za den, týden, ale vysoce pravděpodobně ani za měsíc. Budou nutná dlouhotrvající opatření. Je možno (je nutné) vše předem promyslet a připravit. 2. Sehnat si všechny dostupné informace – mám na mysli odbornou literaturu, zkušenosti okolí – ale hlavně kontaktovat zařízení, které s drogovým problémem profesionálně pracuje. Konzultace je většinou možná i telefonicky a anonymně. Nelze čekat jasnozřivost či jednoduchá řešení, ale lze očekávat praktickou zkušenost. Ta je pak u skutečně profesionální instituce zdrojem návrhu možných postupů. 3. Být důsledný – pokud se rozhodnete k nějakému postupu, ať již na základě vlastního rozhodnutí, či na základě konzultace, buďte důslední. Rozmyslete se předem, budete-li schopni navrhované postupy dodržet. Nemá smysl si zde nic nalhávat.

Aktivity pro rodiče - na třídních schůzkách v 1. pololetí:      

Nebezpečí a možnost šikany – seznámit rodiče se způsoby řešení na škole Seznámit rodiče s okolnostmi, které se týkají problematiky rodiny ve vztahu k riziku požíváni alkoholu nezletilými Seznámit rodiče s postoji školy a s kroky, které podniká při řešení negativních jevů – šikana, alkohol Rodičům žáků prvních ročníků předat prostřednictvím třídních učitelů informační dopisy, rodičům ostatních ročníků dle aktuální potřeby Seznámit rodiče s možnostmi konzultace a odborného poradenství Poradenská činnost

v 2. pololetí:  Seznámit rodiče s okolnostmi, které se týkají problematiky kyberšikany a ohrožení dětí při používání internetu  Seznámit rodiče s postupy školy při řešení zneužívání návykových látek – připomenout školní řád  Připomenout možnost konzultací a poradenské činnosti Průběžná práce s rodiči:



Konzultační a poradenská činnost, individuální pohovory dle okolností a potřeby jednotlivých žáků, spolupráce třídních učitelů, školního metodika prevence, výchovného poradce a všech vyučujících



Individuální výchovné programy v rámci řešení rizikového chování žáků (spolupráce s výchovným poradcem v této oblasti)

Ad 6) Spolupráce, propagace Dle potřeby bude škola spolupracovat s těmito subjekty: 

S dětskými, dorostovými a ostatními lékaři dle potřeby



S pedagogicko psychologickou poradnou OK Šumperk, okresní metodik preventivních aktivit Mgr. Petr Halama



Se střediskem výchovné péče Dobrá Vyhlídka Šumperk, Mgr. Křečková



S výchovnými poradci a metodiky prevence ostatních škol



S policií ČR



Spolupráce s komisemi soc. odboru MěÚ dle příslušnosti žáků, OSPOD



Spolupráce s DDM Magnet Mohelnice



Účast na vybraných aktivitách příslušných institucí pracujících v oblasti primární prevence (po dohodě s ředitelstvím školy)



Spolupráce s kabelovou TV Mohelnice, příspěvky do oblastních periodik

Ad.7) Přílohy: Příloha č. 1 Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních ( č.j. 21291/2010-28) s přílohami Příloha č. 2 Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních ( č.j. 21149/2016) s přílohami Příloha č. 3 Program proti šikanování, krizový plán školy

Příloha č.1 Minimálního preventivního programu SŠTZ Mohelnice

Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních

Hlava I Obecná ustanovení

Článek 1 Předmět úpravy

(1) Metodické doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů (dále jen „žák“) ve školách a školských zařízeních v souladu se Strategií prevence rizikového chování u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy, Národní strategií protidrogové politiky, Strategií prevence kriminality – všechny strategie vždy na příslušná období, § 29 odst. 1 a § 30 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 18 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, Koncepcí státní politiky pro oblast dětí a mládeže: a) vymezuje aktuální terminologii, která je v souladu s terminologií v zemích EU a začlenění prevence do školního vzdělávacího programu a školního řádu, b) popisuje jednotlivé instituce v systému prevence a úlohu pedagogického pracovníka, c) definuje Preventivní program (u subjektů, které žádají o dotaci, Minimální preventivní program – dále jen preventivní program), d) doporučuje postupy škol a školských zařízení (dále jen „školy“) při výskytu vybraných rizikových forem chování dětí a mládeže (viz příloha č. 1 – 14 ). (2) Primární prevence rizikového chování u žáků v působnosti MŠMT se zaměřuje prioritně na předcházení rozvoje rizik, které směřují zejména k následujícím rizikovým projevům v chování žáků:

a) agrese, šikana, kyberšikana, násilí, vandalismus, intolerance, antisemitismus, extremismus, rasismus a xenofobie, homofobie b) záškoláctví, c) závislostní chování, užívání všech návykových látek, netolismus, gambling d) rizikové sporty a rizikové chování v dopravě, e) spektrum poruch příjmu potravy, f) negativní působení sekt, g) sexuální rizikové chování,

(3) Aktivity škol jsou cíleně směrovány k prokazatelně efektivní specifické primární prevenci a eliminaci aktivit z oblasti neefektivní primární prevence. K rozpoznání a zajištění pomoci včasné intervence nebo krizové intervence zejména v případech: traumatických zážitků- domácího násilí, šikanování, násilného chování, týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání, ohrožování mravní výchovy mládeže, experimentování s návykovými látkami (legální a nelegální návykové látky), rizikových stravovacích návyků vedoucích k poruchám příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie).

(4) Toto metodické doporučení je určeno pro právnické osoby vykonávající činnost škol a školských zařízení zřizovaných MŠMT. Doporučováno je k využití i ostatním školám zapsaným do školského rejstříku a poskytovatelům služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou. Součástí Metodického doporučení je praktický návod pro školy „Co dělat když“, který obsahuje velice detailní a přitom praktické doporučení ředitelům škol a školním metodikům prevence, jak se zachovat při výskytu určitého rizikového chování ve školách.

Článek 2 Vymezení základních pojmů

(1) Základním principem primární prevence rizikového chování u žáků je výchova k předcházení a minimalizaci rizikových projevů chování, ke zdravému životnímu stylu, k rozvoji pozitivního sociálního chování a rozvoji psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací osobnosti. Jedná se o oblast zabývající se prevencí v oblastech uvedených v Čl. 1 odst.

2 s cílem zabránit výskytu rizikového chování v daných oblastech, nebo co nejvíce omezit škody působené jejich výskytem mezi žáky.

(2) Specifická primární prevence – aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků. Jedná se o: a) všeobecnou prevenci, která je zaměřena na širší populaci, aniž by byl dříve zjišťován rozsah problému nebo rizika, b) selektivní prevenci, která je zaměřena na žáky, u nichž lze předpokládat zvýšený výskyt rizikového chování, c) indikovanou prevenci, která je zaměřena na jednotlivce a skupiny, u nichž byl zaznamenán vyšší výskyt rizikových faktorů v oblasti chování, problematických vztahů v rodině, ve škole nebo s vrstevníky.

(3) Nespecifická primární prevence – veškeré aktivity podporující zdravý životní styl a osvojování pozitivního sociálního chování prostřednictvím smysluplného využívání a organizace volného času, například zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti, k odpovědnosti za sebe a své jednání. Tento typ prevence je významný v kontextu aplikace různých efektivních a vyhodnotitelných specifických programů.

(4) Efektivní primární prevence – kontinuální a komplexní programy, interaktivní programy v menších skupinách, vytváření dobrého klimatu ve třídě a skupině, především programy pomáhající odolávat žákům sociálnímu tlaku zaměřené na zkvalitnění komunikace, osvojování a rozvoj sociálně emočních dovedností a kompetencí, konstruktivní zvládání konfliktů a zátěžových situací, odmítání legálních a nelegálních návykových látek, zvyšování zdravého sebevědomí a sebehodnocení, posilování odvahy, stanovování realistických cílů, zvládání úzkosti a stresu apod. Principy efektivní a vyhodnotitelné primární prevence jsou založeny na soustavnosti a dlouhodobosti, aktivnosti, přiměřenosti, názornosti, uvědomělosti.

(5) Neúčinná primární prevence: a) zastrašování a triviální přístup: „prostě řekni ne“, citové apely, pouhé předávání informací, samostatně realizované jednorázové akce, potlačování diskuse, stigmatizování a znevažování osobních postojů žáka/studenta, přednášky, pouhé sledování filmu, besedy s bývalými uživateli (ex-usery) na základních školách,

nezapojení žáků/studentů do aktivit a nerespektování jejich názorů, politiku nulové tolerance na škole a testování žáků jako náhražku za kontinuální primární prevenci. b) hromadné kulturní či sportovní aktivity nebo návštěva historických a kulturních památek, by měly být pouze doplňkem, na který by měla vždy navazovat diskuse v malých skupinkách.

(6) Preventivní program – konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu a vzdělávání žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a emočně sociální rozvoj a komunikační dovednosti. Preventivní program je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem preventivní práce s žáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými zástupci nezletilých žáků školy. Preventivní program vychází z preventivní strategie školy, je zpracováván na jeden školní rok školním metodikem prevence, podléhá kontrole České školní inspekce, je vyhodnocován průběžně a na závěr školního roku je hodnocena kvalita a efektivita zvolených strategií primární prevence. Dané hodnocení je součástí výroční zprávy o činnosti školy.1

(7) Nové metodické doporučení reflektuje aktuální terminologii – rizikové chování. Pojem sociálně patologické jevy je pojmem sociologickým a postihuje fatální jevy ve společnosti (alkoholismus, krádeže, vraždy apod.), k nimž mimo jiné také musí směřovat opatření primární prevence. Nicméně ve školním prostředí pedagogové pracují s rizikovým chováním, vůči němuž zaujímají účinná primárně preventivní opatření s cílem minimalizace projevů i rizik takového chování a případně je diagnostikují a následně přijímají efektivní opatření.

Hlava II Systém primární prevence rizikového chování

Článek 3 Systém organizace a řízení primární prevence rizikového chování u žáků

1

§ 12 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)

(1) MŠMT a) v návaznosti na schválené vládní dokumenty z oblasti primární prevence rizikového chování u žáků zpracovává příslušný koncepční materiál resortu na dané období - akční plán, metodicky podporuje a koordinuje problematiku primární prevence, b) vytváří podmínky pro realizaci resortního systému prevence na národní úrovni v oblasti metodické a legislativní, c) každoročně vyčleňuje resortní finanční prostředky na specifickou primární prevenci rizikového, chování, podílí se na certifikačním procesu a podporuje zejména kvalitní certifikované programy, d) vytváří internetový informační komunikační systém odborně garantovaný MŠMT, e) rozvíjí spolupráci v oblasti primární prevence na horizontální (meziresortní úrovni), má zřízen poradní orgán Výbor pro koordinaci primární prevence; na vertikální úrovni má zřízen Výbor krajských školských koordinátorů prevence, dále spolupracuje s nadresortními orgány zejména s Úřadem vlády Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky a Republikovým výborem pro prevenci kriminality Ministerstva vnitra, f) dále spolupracuje s odbornou veřejností – nestátním neziskovým sektorem, pedagogickými fakultami, odbornými fakultami VŠ ČR (zejména Centrem adiktologie 1.LF Psychiatrické kliniky UK Praha), pedagogicko-psychologickými poradnami, g) koordinuje resortní činnost a spolupracuje s přímo řízenými organizacemi, jakými jsou Výzkumný ústav pedagogický, Institut pedagogicko-psychologického poradenství, Národní institut pro další vzdělávání a Národní institut dětí a mládeže, v oblasti primární prevence a efektivně využívá jejich odborného potenciálu v oblasti metodické, vzdělávací, výzkumné, v oblasti kontrolní využívá odborný potenciál České školní inspekce, h) metodicky podporuje krajské školské koordinátory prevence a rozvíjí spolupráci v krajích.

(2) Krajský úřad – zahrnuje krajské úřady i Magistrát hl. m. Prahy (dále jen „KÚ“) a) koordinuje činnosti jednotlivých institucí systému prevence v resortu školství, mládeže a tělovýchovy na krajské úrovni a zajišťuje naplňování úkolů a záměrů obsažených ve Strategii prevence rizikového chování u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy,

b) v rámci organizační struktury krajského úřadu pověřuje vhodného pracovníka funkcí ”krajského školského koordinátora prevence” c) vytváří podmínky pro realizaci Preventivních programů ve školách svého regionu a věcně kontroluje jejich plnění d)

zabezpečuje funkční systém vzdělávání pedagogických a dalších pracovníků školství na úrovni kraje, zaměřený na zvyšování jejich odborné způsobilosti pro činnost v oblasti prevence,

e) zařazuje do dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji témata týkající se zejména specifické ale i nespecifické primární prevence, f) v rámci koncepce školské politiky a své pravomoci zřizuje pedagogicko-psychologické poradny2. Krajskému úřadu se doporučuje každoročně vyčleňovat z jeho rozpočtu finanční prostředky určené výhradně na specifickou primární prevenci a rozlišit při statistických sběrech dat aktivity specifické prevence všech návykových látek (alkohol, tabák a nelegální drogy) a prevence dalšího rizikového chování.

(3) Krajský školský koordinátor prevence a) za účelem koordinace činností realizovaných v rámci krajské koncepce prevence spolupracuje především s krajským protidrogovým koordinátorem, koordinátorem romské problematiky a manažerem prevence kriminality, pracovníky OSPOD a odboru zdravotnictví KÚ; spolu s nimi a s dalšími subjekty podílejícími se na prevenci v rámci kraje se aktivně účastní vytváření a zdokonalování krajské koncepce prevence nebo krajské strategie na příslušné období, prosazuje přitom naplňování úkolů a záměrů obsažených ve Strategii MŠMT a Akčním plánu realizace strategie prevence rizikového chování, b) monitoruje situaci ve školách v regionu z hlediska podmínek pro realizaci Preventivních programů a navazujících aktivit v oblasti prevence, c) metodicky vede a spolupracuje s metodiky prevence v pedagogicko-psychologických poradnách zřizovaných krajem při koordinaci preventivních aktivit škol v rámci kraje a participuje na zajišťování pracovních porad (seminářů) pro školní metodiky prevence, kteří ve školách v kraji působí, spolupracuje a metodicky podporuje školská zařízení zřizovaná krajem,

2

§ 35 odst. 2 písm. j) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) a § 116 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů).

d) shromažďuje informace o realizaci Preventivních programů a o realizaci dalších preventivních, kontrolních a represivních opatření v oblasti rizikového chování ve školách a školských zařízeních na území kraje; e) provádí kontrolu naplňování Preventivních programů a připravuje jejich vyhodnocení, využívá získané informace pro návrhy inovací v krajské koncepci a programu prevence a prostřednictvím Rady kraje předkládá souhrnné informace MŠMT, f) sumarizuje návrh na financování Preventivních programů a dalších aktivit v oblasti prevence ze státních zdrojů. g) vytváří závěrečnou kvalitativní a kvantitativní zprávu za oblast prevence rizikového chování v rámci kraje, ve spolupráci s krajským protidrogovým koordinátorem, zprávu zasílá každoročně na MŠMT, h) je členem Výboru krajských školských koordinátorů.

(4) Metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně (dále PPP) a) zajišťuje v PPP specifickou prevenci rizikového chování a realizaci preventivních opatření v oblasti územní působnosti vymezené krajským úřadem podle odstavce (2), b) zajišťuje koordinaci a metodickou podporu školních metodiků prevence3, organizuje pro ně pravidelné pracovní porady (semináře) a poskytuje jim individuální odborné konzultace, c) na žádost školy a školského zařízení pomáhá ve spolupráci se školním metodikem prevence a dalšími pedagogickými pracovníky řešit aktuální problémy související s výskytem rizikového chování, d) udržuje pravidelný kontakt se všemi institucemi, organizacemi a subjekty, které se v kraji v prevenci angažují, e) spolupracuje s krajským školským koordinátorem prevence zejména při vypracovávání podkladů pro výroční zprávy či jiná hodnocení a při stanovování priorit v koncepci preventivní práce ve školství na úrovni kraje, f) pečuje o svůj odborný rozvoj formou dalšího vzdělávání v problematice specifické prevence, g) minimální rozsah činnosti metodika prevence v PPP je 0,5 úvazku, doporučený rozsah činnosti je plný úvazek4. (5) Ředitel školy a školského zařízení Vytváří podmínky pro předcházení rozvoje rizikového chování zejména

§ 5 odst. 3 písm. e) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 4 § 5 odst. 3 písm. e) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 3

a) zabezpečením poskytování poradenských služeb ve škole se zaměřením na primární prevenci rizikového chování, b) koordinací tvorby, kontrolou realizace a pravidelným vyhodnocováním Preventivního programu a začleněním Školního preventivního programu do osnov a učebních plánů školního vzdělávacího programu školy5, c) zapracováním do školního řádu a vnitřního řádu řešením aktuálních problémů souvisejících s výskytem rizikového chování ve škole6, d) jmenováním školního metodika prevence, pedagogického pracovníka, který má pro výkon této činnosti odborné předpoklady, kvalifikaci, případně mu zajistí podmínky ke studiu k nezbytnému výkonu specializovaných činností v oblasti prevence rizikového chování7, e) pro systematické další vzdělávání školního metodika v oblasti specifické primární prevence8 a pro činnost školního metodika s žáky a zákonnými zástupci nezletilých žáků ve škole, f) podporou týmové spolupráce školního metodika, výchovného poradce, školního psychologa/školního speciálního pedagoga, třídních učitelů a dalších pedagogických pracovníků školy při přípravě, realizaci a vyhodnocování Preventivního programu9, g) spoluprací s metodikem prevence v PPP a s krajským školským koordinátorem prevence, h) podporou aktivit příslušného obecního úřadu zaměřených na rozvoj zdravého životního stylu i) monitorováním a vyhodnocováním realizace Preventivního programu a realizace dalších opatření, ve školním řádu a vnitřním řádu musí být popsána kontrolní a sankční opatření v oblasti rizikového chování ve škole. (6) Školní metodik prevence Standardní činnosti školního metodika prevence jsou vymezeny příslušným právním předpisem.10

§ 18 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, § 5 odst. 3 a § 29 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). 5

6

§ 7 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 7

§ 7 odst. 1 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, § 9 odst. 1 písm. c) a odst. 2 vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. 8

§ 24 odst. 3 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.

9

§ 7 odst. 1 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 10

příloha č. 3/II vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

(7) Třídní učitel (ve vztahu k primární prevenci): a) spolupracuje se školním metodikem prevence při zachycování varovných signálů11, podílí se na reali-zaci Preventivního programu a na pedagogické diagnostice vztahů ve třídě, b) motivuje k vytvoření vnitřních pravidel třídy, která jsou v souladu se školním řádem, a dbá na jejich důsledné dodržování (vytváření otevřené bezpečné atmosféry a pozitivního sociálního klimatu ve třídě); podporuje rozvoj pozitivních sociálních interakcí mezi žáky třídy, c) zprostředkovává komunikaci s ostatními členy pedagogického sboru a je garantem spolupráce školy se zákonnými zástupci nezletilých žáků třídy, d) získává a udržuje si přehled o osobnostních zvláštnostech žáků třídy a o jejich rodinném zázemí.

Článek 4 Začlenění primární prevence rizikového chování u žáků do školních vzdělávacích programů

(1) Do školního vzdělávacího programu vydaného ředitelem školy12 je začleněna problematika prevence rizikového chování u dětí, v případě, není-li vydán rámcový vzdělávací program13, je tato problematika začleněna do osnov tak, aby se prevence rizikového chování u žáků stala přirozenou součástí školních osnov a výuky jednotlivých předmětů a nebyla pojímána jako nadstandardní aktivita škol.

(2) Každý pedagogický pracovník dbá, aby uplatňovaná prevence rizikového chování u žáků podle odstavce 1 byla prováděna komplexně, tj. ve všech oblastech školního prostředí a života, jichž se prevence rizikového chování u žáků dotýká: a)

Psychosociální dovednosti (soběstačnost, autonomie, důstojnost, seberealizace, spokojenost v rodinných, přátelských a dalších mezilidských vztazích, sociální a kulturní integrovanost, tvořivost, schopnost milovat, pracovat a žít v souladu s rozmanitou kulturou a světem).

11

příloha č. 3/II vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních – poradenské činnosti odst. 2. 12

§ 5 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 13

§ 5 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)

b)

c)

d)

Existence (pečuji o sebe, o svůj zevnějšek, volím mezi zdravým a nezdravým způsobem života, jsem nezávislý a mám představu o své budoucnosti, věřím v budoucnost, vnímám, že život má smysl). Sounáležitost (vnímám se jako součást životního prostředí a Země, cítím se bezpečně ve škole, ve městě, jsem oceňován a ostatní si mě váží, mám kamarády a vážím si jich, umím se o sebe postarat a přijímat zdravotní/sociální pomoc a služby). Adaptabilita (dávám pozor na sebe a svůj zevnějšek, jsem žák, účastním se sportovních a rekreačních aktivit, setkávám se s lidmi a trávím s nimi volný čas, plánuji si volbu profese nebo zaměstnání, řeším s odvahou své problémy, mám právní povědomí).

(3) Preventivní program a) je preventivním programem školy a školského zařízení, b) je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z příslušného rámcového vzdělávacího programu, popř. upravovaného přílohou. c) vychází z omezených časových, personálních a finančních investic se zaměřením na nejvyšší efektivitu, d) jasně definuje dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé cíle, e) je naplánována tak, aby mohla být řádně uskutečňována, f) se přizpůsobuje kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v rámci školy, tak v jejím okolí, respektuje specifika ve školním prostředí, g) oddaluje nebo snižuje výskyt rizikového chování h) zvyšuje schopnost žáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí, i) má dlouhotrvající vliv na změnu chování, j) pojmenovává problémy z oblasti rizikového chování dle čl. 1, odst. 1 a případné další rizikové projevy chování , k) pomáhá zejména těm jedincům, kteří pocházejí z nejvíce ohrožených skupin (minoritám, cizincům, dětem a žákům zdravotně či sociálně znevýhodněným) při ochraně jejich lidských práv, l) podporuje zdravý životní styl a usiluje o předávání vyvážených informací a dovedností, m) pokud se na realizaci podílí vnější subjekt (mimo samotnou školu), pak (je-li pro danou oblast zavedeno) doporučujeme volbu takového subjektu, který má pro danou činnost certifikaci.

Článek 5 Preventivní program školy, školského zařízení (dále jen škola)

(1) Na tvorbě a realizaci Preventivního programu se podílejí všichni pedagogičtí pracovníci školy. Koordinace tvorby a kontrola realizace patří ke standardním činnostem školního metodika prevence, při tvorbě a vyhodnocování Preventivního programu školní metodik prevence dle potřeby spolupracuje s metodikem prevence v PPP14.

(2) Škola vždy zpracovává Preventivní program (v případě programu realizovaného externím subjektem doporučení viz Příloha 1.), který podléhá kontrole České školní inspekce. K zahájení nebo rozvinutí prioritních preventivních projektů realizovaných jako součást Preventivního programu nebo k zabezpečení Preventivního programu může škola využít dotačního řízení v rámci prevence rizikového chování u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT nebo krajů na daný rok.

Článek 6 Odměňování školního metodika prevence a metodika prevence v PPP

(1) Pedagogickému pracovníkovi, který vedle přímé pedagogické činnosti vykonává také specializované činnosti15, k jejichž výkonu jsou nezbytné další kvalifikační předpoklady, se poskytuje příplatek ve výši 1 000 až 2 000 Kč měsíčně podle §133 Zákoníku práce.16

(2) Nezbytnými dalšími kvalifikačními předpoklady dle odstavce 1 se rozumí studium k výkonu specializovaných činností v délce trvání nejméně 250 vyučovacích hodin ukončené obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí (program zahrnuje 250 hodin přímé i nepřímé výuky, včetně stáží na odborných pracovištích poskytujících poradenskou, intervenční a léčebnou pomoc – dle Standardů pro udělování akreditací DVPP). Studium k výkonu specializovaných činností stanoví § 9 vyhlášky MŠMT č. 317/2005 Sb., o

příloha č. 1 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních – informační a metodická činnost odst. 8. 15 § 9 odst. 1 písm. c) a odst. 2 vyhlášky č. 317/2005 o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. 16 § 133 zákona 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 14

dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů.

(3) S přihlédnutím k náročnosti a odbornému zaměření činnosti školního metodika prevence není vhodné slučovat jeho funkci s funkcí výchovného poradce.

Hlava III Závěrečná ustanovení Článek 7 Zrušovací ustanovení

Zrušuje se Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže č. j.: 20 006/2007-51.

Článek 8 Účinnost

Metodické doporučení nabývá účinnosti dnem 1.11.2010.

Ing. Ladislav Němec náměstek ministra

Příloha 1.

Preventivní program Praktický návod pro školy – Jak vhodně zvolit preventivní program.

Za výběr externího dodavatele (NNO, PPP, SVP apod.), který realizuje na škole preventivní program, vždy odpovídá ředitel školy. Proto by měl vybírat odpovědně.

Jak postupovat, jestliže externí organizace 1) Má program certifikovaný MŠMT nebo Úřadem vlády o

Pokud má program organizace certifikát odborné způsobilosti poskytovatelů programů primární prevence uživatelů návykových látek, lze předpokládat, že takovýto program je to efektivní pro vaši školu. V tomto případě již další znaky dobrého programu nemusíte číst, protože certifikovaný program je všechny naplňuje.

2) Nemá program certifikovaný, zaměřte svou pozornost na to, do jaké míry a v jaké kvalitě organizace nabízí a) Kompletní informace o programu (jak a co + časový rozpis) předem. a. Organizace je schopná vám předem poskytnout informace o tom, jak bude program ve vaší škole probíhat. Kolik obsahuje hodin, jaké témata se v jednotlivých částech probírají, kdo bude program lektorovat atd. b) Schopnost pružně reagovat a připravit program tak, aby co nejlépe vystihnul potřeby školy a. Znakem kvalitního programu je také to, že dokáže pružně reagovat na potřeby školy, ba dokonce, jednotlivých třídních kolektivů a témata i délku programu tomu přizpůsobit. c) Přizpůsobení věku cílové skupiny a. Stejně tak by měl být program primární prevence přizpůsobený cílové skupině, jinak vypadá práce s dětmi na ZŠ, jinak na SŠ. Kvalitní organizace by vás měla informovat o tom, pro jakou cílovou skupinu jsou jejich programy připravené, ideální je, pokud má varianty programu pro různé věkové skupiny. d) Nevyžaduje nepřítomnost pedagoga – program nemá co skrývat a. Škola má po celou dobu vyučování zodpovědnost za své žáky. Doporučujeme, aby byl pedagog vždy přítomen na programu. Jenom tak můžete ověřit kvalitu programu. Pokud by organizace vyžadovala nepřítomnost pedagoga na hodině a odůvodňovala to tím, že děti se před pedagogem budou stydět a nebudou mít tendence se otevřít – je to znak neprofesionality. e) Proškolení lektoři

a. Organizace je schopná doložit doklady o vzdělání lektorů, kteří mají pravidelnou supervizi. f)

Akreditace neznamená kvalitní program pro práci s žáky a. POZOR! Akreditace se uděluje pouze pro programy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. To, co zažijete na akreditovaném programu, nemusí být to stejné, co bude organizace řešit v rámci práci s dětmi. Akreditace = program pro dospělé, Certifikace = program pro děti.

g) Organizace je schopna poskytnout podporu a informace i pedagogům a. Organizace nabízí nejen krátkodobé akce s dětmi, ale kontinuálně pracuje i s pedagogy školy a metodicky je vede při realizaci Preventivního programu. h) Financování organizace je průhledné, mezi sponzory se nevyskytují sekty atd. a. Organizace zřetelně deklaruje, z jakých zdrojů je její aktivita podporována. b. Programy, které jsou nabízeny zdarma, musejí mít svého donora. Zajímejte se, kdo za financováním programu skutečně stojí. i)

Program není organizován hromadně (přednášky v tělocvičnách apod.) (maximálně 30 dětí, nebo max. 1 třída) a. Hromadné předávání informací v rámci krátkodobých aktivit, jednorázových přednášek a besed se ukázalo jako neefektivní.

j)

Program nabízí jasné a vyvážené informace – ne zastrašování, sliby, zavádějící informace, zakazování.

k) Program je realizátorem evaluován, škola je seznamována se zpětnou vazbou realizace programu.

Č.j. MSMT- 22294/2013-1 Příloha č.2 Minimál. prev. programu SŠTZ Mohelnice

Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních

Úvodem (1) Šikanování je mimořádně nebezpečná forma násilí (agrese), která ohrožuje naplňování zásad a cílů vzdělávání ve škole a školském zařízení (dále jen „škola“). V místech jejího výskytu dochází ke ztrátě pocitu bezpečí žáků, který je nezbytný pro harmonický rozvoj osobnosti a efektivní výuku. Na rozdíl od jiných druhů násilí, se kterými se setkáváme ve školním prostředí, je šikana zvlášť zákeřná, protože často zůstává dlouho skrytá. Tak i při relativně malé intenzitě šikany může u jejích obětí docházet k závažným psychickým traumatům s dlouhodobými následky a k postupné deformaci vztahů v kolektivu. Vzhledem k tomu, že šikana se v zárodečných stádiích více či méně vyskytuje téměř v každé škole, je potřeba věnovat tomuto jevu zvláštní pozornost. Důraz je třeba klást na budování otevřených, kamarádských a bezpečných vztahů mezi žáky ve třídě a samozřejmě i mezi všemi členy společenství školy. Je důležité, aby pedagogové uměli rozpoznat a řešit počáteční stadia šikanování. V případě rozvinutí pokročilé šikany je nutná spolupráce školy s odborníky ze specializovaných zařízení (podrobněji viz kapitolu II., čl. 7.4.). Zajištění ochrany dětí před šikanou vyžaduje další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti problematiky šikanování, neboť běžné pedagogické postupy selhávají. (2) Cílem předkládaného metodického pokynu je poskytnout pedagogickým pracovníkům základní informace především k samotnému řešení tohoto vysoce rizikového chování. Text metodického pokynu je provázán s Metodickým doporučením k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, čj. 21291/2010-28 ve znění pozdějších úprav (dále jen „metodické doporučení“), ve kterém lze nalézt komentáře k metodickým postupům a užitečná metodická vodítka pro diagnostiku a nápravu v podobě tabulek. (3) Metodický pokyn je určen pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Podpůrně je doporučován k využití i ostatním školám zapsaným do školského rejstříku a poskytovatelům služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou.

I. Vymezení fenoménu školního šikanování, povinnost školy chránit děti před šikanou a východisko pro účinné řešení šikany. Čl. 1 Vnější charakteristika šikanování (1) Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky např. v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Rovněž se může realizovat prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu.

(2) Kyberšikana je jednou z forem psychické šikany. Je to zneužití ICT (informačních a komunikačních technologií), zejména pak mobilních telefonů a internetu, k takovým činnostem, které mají někoho záměrně ohrozit, ublížit mu. Podobně jako u šikany tváří v tvář se jedná o úmyslné chování, kdy je oběť napadána útočníkem nebo útočníky. Povaha a provedení útoků pak určuje její závažnost (podrobněji viz metodické doporučení).

(3) Důležité znaky šikanování: záměrnost, cílenost, opakování (není podmínkou), nepoměr sil, bezmocnost oběti, nepříjemnost útoku, samoúčelnost agrese.

(4) Za šikanování se nepovažuje škádlení a agrese, která nemá znaky šikanování (opakování, záměrnost atd.). Například, když se tzv. „poperou“ dva přibližně stejně silní žáci kvůli dívce, která se jim oběma líbí, nejde o šikanování, protože tu chybí nepoměr sil, kdy oběť se neumí nebo z různých příčin nemůže bránit (podrobněji viz metodické doporučení).

(5) a) Kyberšikanou není oprávněná kritika na internetu bez zlého úmyslu, bez nadávek a ponižování. Termínem kyberšikana neoznačujeme rovněž vzájemné internetové psychické násilí a ani věcný konflikt (i opakovaný) mezi rovnocennými partnery.

b) Od kyberšikany je potřeba odlišovat příbuzné fenomény, které jsou často s kyberšikanou provázány nebo se s ní částečně překrývají, nicméně samy o sobě označují jiný typ násilného chování. Patří mezi

ně například happy slapping, sexting, hoax, spam, cyberstalking, flaming, phising (podrobněji viz metodické doporučení, příloha č. 7 - Kyberšikana).

Čl. 2 Projevy šikanování (1) Šikanování má ve svých projevech velice různou podobu. Mezi základní formy šikany podle typu agrese – typu nebo prostředku týrání patří:  fyzická agrese, přímá a nepřímá (patří sem i krádeže a ničení majetku oběti);  verbální šikana, přímá a nepřímá – psychická šikana (součástí je i kyberšikana, děje se pomocí informačních a komunikačních technologií);  smíšená šikana, kombinace psychické a fyzické šikany (násilné a manipulativní příkazy apod.). (2) Podstatnou vlastností šikany je skrytost. Ta je dána tím, že často odhalení zejména pokročilé šikany brání z rozličných důvodů a pohnutek všichni účastníci vyšetřování včetně oběti. Z tohoto důvodů je důležité umět rozpoznat přímé a nepřímé signály šikany (viz PŘÍLOHA 1). (3) Při vlastní diagnostice šikany je třeba zkoumat tento fenomén ze tří praktických pohledů - jako nemocné chování, závislost a poruchu vztahů ve skupině (podrobné informace viz metodické doporučení).

Čl. 3 Odpovědnost školy chránit děti před šikanou (1) Škola má jednoznačnou odpovědnost za děti a žáky. V souladu s ustanovením § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, jsou školy a školská zařízení povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit a současně vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Z tohoto důvodu pedagogický pracovník šikanování mezi žáky předchází, jeho projevy neprodleně řeší a každé jeho oběti poskytne okamžitou pomoc. (2) Škola má ohlašovací povinnost při výskytu šikany v následujících případech:  dojde-li v souvislosti se šikanou k jednání, které by mohlo naplňovat znaky přestupku nebo trestného činu, obrací se škola na Policii ČR. Trestní oznámení je možné podat také na státní zastupitelství;  dojde-li k šikaně v průběhu vyučování, s ním souvisejících činností anebo poskytování školských služeb, má škola povinnost tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci jak žáka, který byl útočníkem, tak žáka, který byl obětí. Tato povinnost vyplývá ze školského zákona (§ 21 odst. 2 školského zákona, dle něhož mají zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků právo mj. na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte či





žáka a právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání). Skutečnost, že dítě někoho šikanovalo nebo bylo šikanováno, lze chápat jako významnou skutečnost, která v průběhu vzdělávání nastala; škola ohlašuje orgánu sociálně právní ochrany dětí takové skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě je v ohrožení buď proto, že ho ohrožuje někdo jiný nebo proto, že se ohrožuje svým chováním samo (viz § 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů); v případě šikany se jedná o všechny případy, které škola oznámila policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a dále případy, které výše uvedeným nebyly oznámeny i přesto, že se stalo něco závažného, protože nebyl zákonný důvod.

(3) Z hlediska zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“), může šikanování žáků naplňovat skutkovou podstatu trestných činů či provinění (dále jen „trestných činů“). Proviněním se rozumí trestný čin spáchaný mladistvým - § 6 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže): vydírání § 175 TZ, omezování osobní svobody § 171 TZ, zbavení osobní svobody § 170 TZ, útisku § 177 TZ, těžkého ublížení na zdraví podle § 145, ublížení na zdraví §146 TZ, § 146a TZ, vraždy § 140 TZ, loupeže § 173 TZ, krádeže § 205 TZ, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci § 352 TZ, poškození cizí věci § 228 TZ, znásilnění § 185 TZ, kuplířství § 189 TZ, pohlavního zneužití § 187 TZ, apod. + nebezpečné vyhrožování § 353 TZ, nebezpečné pronásledování § 354 TZ, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení § 149 TZ. (4) Trestné činy ve vztahu ke kyberšikaně Kyberšikana obdobně jako školní šikana sice není sama o sobě trestným činem ani přestupkem, ale její projevy mohou naplňovat skutkovou podstatu např. těchto trestných činů:     

nebezpečné pronásledování (stalking, § 354 TZ) – např. dlouhodobě opakované pokusy kontaktovat všemi dostupnými prostředky oběť, která proto pociťuje důvodné obavy o život nebo zdraví své či svých blízkých; účast na sebevraždě (§ 144 TZ) – např. zaslání SMS oběti s úmyslem vyvolat u ní rozhodnutí k sebevraždě; porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 TZ) – např. „odposlech“ odesílaného emailu; porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 183 TZ), např. zveřejnění fotografií z telefonu oběti; pomluva (§ 184 TZ) – např. vytvoření webových stránek zesměšňujících oběť.

(5) Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu (§ 367 TZ). V úvahu přicházejí i další trestné činy jako např. nadržování (§ 366 TZ) či schvalování trestného činu (§365 TZ), v krajním případě i podněcování (§ 364 TZ).

II. Školní program proti šikanování Čl. 4 Východisko (1) Školní program proti šikanování je nejúčinnějším způsobem, jak ochránit děti před šikanou. Zahrnuje v sobě metody řešení a další opatření zaměřená přímo na nápravu šikanování. Předpokladem jeho fungování je dobrá všeobecná prevence rizikového chování ve škole. (2) Každá škola vytváří vlastní školní program proti šikanování. (3) Školní program proti šikanování je klíčovou součástí Minimálního preventivního programu (dále též „MPP“). (4) Bezpečnost žáků vyžaduje vždy splnění minimálních požadavků na řešení šikany (viz následující článek 5).

Čl. 5 Minimální požadavky na školu pro řešení šikany Aby škola mohla účinně a bezpečně zastavit již existující šikanování, měla by plnit tyto požadavky: 

ředitel školy je orientován v metodice, organizaci a právní problematice šikanování. Je to základní předpoklad, aby mohl vytvořit příznivé podmínky pro vyškoleného odborníka na řešení šikany a inicioval rozvíjení školního programu proti šikanování;



škola má vyškoleného alespoň jednoho odborníka pro koordinaci a následně i pro řešení šikany (zpravidla školní metodik prevence, dle vyhlášky č.72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.). Pracovník pověřený řešením umí kvalifikovaně odhadnout stadium a formu šikany a rozhodnout, zda řešení zvládne škola sama nebo zda si povolá odborníka. (příloha vyhlášky č. 72/2005 Sb. stanovuje kompetence školních poradenských pracovníků, tj. školního metodika prevence, výchovného poradce, příp. školního psychologa nebo školního speciálního pedagoga a také kompetence školských poradenských zařízení – pedagogickopsychologické poradny (dále jen „PPP“), střediska výchovné péče (dále jen „SVP“) aj.);



škola spolupracuje s PPP, SVP a dalšími organizacemi a institucemi při řešení pokročilých a neobvyklých šikan, které sama nezvládne;



škola aktivně spolupracuje s rodiči na ochraně dětí a žáků před šikanou. Vhodný způsob je seznámení rodičů s nekompromisním bojem školy proti šikanování, například na webových stránkách, v informativním letáku o škole a na třídních schůzkách (viz PŘÍLOHA 3);



škola má ve školním řádu: o zakomponován kategorický zákaz chování mající charakter šikanování a opatření, která se váží k tomuto závažnému porušení školního řádu (podrobněji viz PŘÍLOHA 4);

o

 

zpracovaná pravidla používání informačních a komunikačních technologií, internetu a mobilních telefonů (během vyučování, o přestávkách, v prostoru školy). Součástí tohoto textu je i stanovení kázeňských opatření při nedodržování těchto pravidel (viz PŘÍLOHA 4).

ředitel školy zajistí v souladu s pracovním řádem dohled pedagogických pracovníků nad žáky ve škole před vyučováním a o přestávkách, na vytipovaných rizikových místech v prostorách školy; škola má zpracovaný plán dalšího vzdělávání pedagogů, zejména pracovníka pověřeného řešením šikany (zpravidla školního metodika prevence) a třídních učitelů v prevenci šikanování.

Čl. 6 Školní program proti šikanování (1) Vytváření školního programu proti šikanování je dlouhodobý a trvalý proces. Určují ho dva znaky – celoškolní rozměr a zaměření na specifickou prevenci. (a) Aby škola děti účinně chránila před šikanováním, zapojí všechny pedagogické pracovníky. (b) Zaměření na specifickou prevenci vypovídá, že se program věnuje výhradně řešení šikany, a to prostřednictvím specifické primární prevence a prevence sekundární. c) Obecná struktura 13 komponent ve školním programu proti šikanování má univerzální charakter a lze ji použít jako jednotící princip i pro ostatní rizikové chování, a tak vytvořit integrovaný, ucelený MPP. (2) Školní program proti šikanování má 13 komponent (hlavních součástí): 1. zmapování situace – analýza a evaluace (před a po zavedení programu a také v jeho průběhu); 2. motivování pedagogů pro změnu; 3. společné vzdělávání a supervize všech pedagogů; 4. užší realizační tým (zástupce vedení - nejlépe ředitel, zástupci třídních učitelů z 1. a 2. stupně, zástupce družiny, školní metodik prevence, výchovný poradce, školní psycholog atd.); 5. společný postup při řešení šikanování (šest skupin základních scénářů); 6. 7. 8. 9. 10.

primární prevence v třídních hodinách; primární prevence ve výuce; primární prevence ve školních i mimoškolních programech mimo vyučování; ochranný režim (demokraticky vytvořený smysluplný školní řád, účinné dohledy učitelů); spolupráce s rodiči (vhodný způsob seznámení s nekompromisním bojem školy proti šikaně, například na webových stránkách, pomocí informativního dopisu a při třídních schůzkách); 11. školní poradenské služby; 12. spolupráce se specializovanými zařízeními; 13. vztahy se školami v okolí (domluva ředitelů na spolupráci při řešení šikany, kdy se jí účastní žáci z různých škol). Podrobnější popis jednotlivých komponent naleznete v odborné literatuře: Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.

Čl. 7 Specifikace některých součástí programu proti šikanování 7.1 Společný postup řešení při výskytu šikany ve škole (Jde o komponentu programu č. 5, podrobněji viz metodické doporučení.) Proškolený pracovník, většinou školní metodik prevence, na podkladě kvalifikovaného odhadu stadia a formy šikanování rozhodne, zda řešení zvládne škola sama, nebo si povolá odborníka specialistu (viz tabulka níže). V případě, že jde o počáteční a obvyklou šikanu, kterou zvládne škola sama, odborník postupuje podle scénáře určeného pro tento typ šikanování. Pokročilé a komplikované šikany škola řeší ve spolupráci s odborníky z venku, zejména z PPP, SVP. Do komplikované šikany zařadíme především neobvyklé formy šikany. Dále sem zahrneme základní formy šikany, se kterými nemáme zkušenosti. Patří do nich šikany krajně ohrožující bezpečí pedagoga a život oběti, dále šikany se změnou v základním schématu. Prakticky jde zejména o nějakou zvláštnost u přímých a nepřímých účastníků šikany. Patří sem rovněž šikany s rozvinutým zakrývajícím systémem. Vážnou komplikací je intenzivnější závislostní vztah mezi oběťmi a agresory a vážnější dopady šikany na oběť - například známky úzkostné poruchy.

Zdůrazňujeme, že šikanování je komplikovaný a paradoxní fenomén a běžné pedagogické postupy naprosto selhávají. Rovněž obecné a hotové kuchařky v podobě receptů nefungují, spíše ublíží, než pomohou. Tabulka: Klasifikace scénářů pomoci podle cíle léčby, stadia a formy šikanování (Kolář, 2011)

(1) Situace, které zvládne škola sama (a) první pomoc pro obyčejnou počáteční šikanu; (b) celková léčba pro řešení prvních dvou stadií šikanování, RTP – Rámcový třídní program.

(2) Scénáře, kdy potřebuje škola pomoc zvenku (c) první pomoc pro komplikovanou počáteční šikanu; (d) první pomoc (krizové scénáře) pro obyčejnou pokročilou šikanu; (e) první pomoc (krizové scénáře) pro komplikovanou pokročilou šikanu, patří sem např. výbuch skupinového násilí, tzv. školní lynčování; (f) celková léčba pro třetí stadium šikanování s běžnou i komplikovanou formou.

Čl. 7.2 Dva scénáře pro každou školu (podrobněji viz metodické doporučení) Pro školu jsou určeny následující dva scénáře. První je určen pro řešení počáteční obyčejné šikany. Důvodem je fakt, že těchto obyčejných počátečních šikan je nejvíce a tvoří obrovské podhoubí pro rozbujení pokročilých a neobvyklých šikan. Druhý scénář je určený k řešení výbuchu skupinového násilí, tzv. školního lynčování. V tomto případě nelze čekat na odborníka-specialistu, protože je oběť ohrožena bezprostředně na zdraví a později je většinou nemožné případ vyšetřit. Škola proto nejprve zakročí sama, vyřeší akutní problém a později jej řeší za pomoci odborníka.

(1) Scénář pro obyčejnou počáteční šikanu (Kolář, 2011) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

8. 9. 10. 11.

odhad závažnosti onemocnění skupiny a stanovení formy šikany; rozhovor s informátory a oběťmi; nalezení vhodných svědků; individuální rozhovory se svědky (nepřípustné je společné vyšetřování agresorů a svědků, hrubou chybou je konfrontace oběti s agresory); ochrana oběti; předběžná diagnóza a volba ze dvou typů rozhovoru: a. rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory (směřování k metodě usmíření); b. rozhovor s agresory (směřování k metodě vnějšího nátlaku); realizace vhodné metody: a. metoda usmíření; b. metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor nebo výchovná komise s agresorem a jeho rodiči); třídní hodina: a. efekt metody usmíření; b. oznámení potrestání agresorů; rozhovor s rodiči oběti; třídní schůzka; práce s celou třídou.

(Komentář k jednotlivým krokům viz metodické doporučení nebo kniha Nová cesta k léčbě šikany - Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.)

(2) Základní krizový scénář pro výbuch pokročilé šikany – Poplachový plán pro tzv. školní lynčování (Kolář, 2011) A. První (alarmující) kroky pomoci 1. zvládnutí vlastního šoku – bleskový odhad závažnosti a formy šikany; 2. bezprostřední záchrana oběti, zastavení skupinového násilí.

B. Příprava podmínek pro vyšetřování 3. zalarmováni pedagogů na poschodí a informování vedení školy; 4. zabránění domluvě na křivé skupinové výpovědi; 5. pokračující pomoc oběti (přivolání lékaře);

6. oznámení na policii, paralelně – navázáni kontaktu se specialistou na šikanování, informace rodičům

C. Vyšetřování 7. 8. 9. 10.

rozhovor s obětí a informátory; nalezení nejslabších článků nespolupracujících svědků; individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky; rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi agresory, není vhodné konfrontovat agresora (agresory) s obětí (oběťmi).

D. Léčba

11. metoda vnějšího nátlaku a změna konstelace skupiny. (Komentář k jednotlivým krokům viz metodické doporučení nebo kniha Nová cesta k léčbě šikany - Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.)

Čl. 7.3 Nápravná opatření (1) Škola má k dispozici pro zastavení násilí agresorů běžná, ale i mimořádná nápravná opatření. Uvedeme některá, která přicházejí při šikanování v úvahu:  výchovná opatření (napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele školy; podmíněné vyloučení a vyloučení ze školy – nelze použít v případě žáka, který plní povinnou školní docházku);  snížení známky z chování;  převedení do jiné třídy, pracovní či výchovné skupiny (je třeba individuálně posoudit efektivitu tohoto opatření, aby nedošlo k přesunutí šikany do nového prostředí a podmínek);  vyloučení ze školy při opakování násilí po rozhodnutí výchovné komise – nelze použít v případě žáka, který plní povinnou školní docházku;  ředitel školy doporučí rodičům dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení střediska výchovné péče, případně doporučí realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v diagnostickém ústavu;  ředitel školy podá návrh orgánu sociálně-právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu;  škola umožní agresorovi individuální výchovný plán. (2) Doporučuje se dále pracovat s agresorem (vedení k náhledu na vlastní chování, motivy apod.) i s obětí šikany. V případě potřeby doporučit zákonnému zástupci péči dítěte v PPP, SVP nebo jiných odborníků – klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů, případně převedení do jiné třídy. (3) Pro nápravu situace ve skupině je potřeba pracovat s celým třídním kolektivem. Je nezbytné vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíželi, ale nezasáhli (mlčící většina či menšina) apod.

Čl. 7.4. Spolupráce se specializovanými institucemi (Jde o komponentu programu č. 12) (1) Při předcházení případům šikany a při jejich řešení je důležitá spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika prevence, výchovného poradce, event. školního psychologa, školního speciálního pedagoga nebo zástupce školy s dalšími institucemi a orgány zejména:  v resortu školství – s PPP, SVP, speciálně pedagogickými centry (v případě integrovaných dětí na běžných školách);  v resortu zdravotnictví – s pediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie;  v resortu sociální péče – s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (možnost vstupovat do každého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou), případně s NNO specializujícími se na prevenci a řešení šikany. (2) Dle vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb. je při poskytování poradenských služeb (tj. také při intervenčních programech) nutné žáky, včetně jejich zákonných zástupců, předem informovat o charakteru poradenské služby. Využívá se tzv. informovaný souhlas (viz § 1 odst. 3 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.)

Výstupem práce externí odborné instituce by měla být písemná zpráva s adekvátními informacemi (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.). Aby byly pro školu informace relevantní, doporučuje se před započetím poradenských služeb dohodnout obsah a rozsah práce. (3) Dojde-li k závažnějšímu případu šikanování nebo při podezření, že šikanování naplnilo skutkovou podstatu trestného činu (provinění), ředitel školy nebo školského zařízení oznámí tuto skutečnost Policii ČR. (4) Ředitel školy oznámí orgánu sociálně-právní ochrany dítěte skutečnosti, které ohrožují bezpečí a zdraví žáka. Pokud žák spáchá trestný čin (provinění), popř. opakovaně páchá přestupky, ředitel školy zahájí spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dítěte bez zbytečného odkladu (viz § 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů).

Čl. 8 Ochrana dětí před šikanou v předškolním vzdělávání (1) Empirické zkušenosti potvrzují, že trápení se šikanou mají děti už v mateřské škole (dále jen „MŠ“). Vyskytují se tam prvky šikany a spíše zárodečná stadia tohoto destruktivního fenoménu. Nicméně

skrytá a neléčená počáteční šikana působí i zde velké škody a trápení, které zasáhnou děti, rodiče i pedagogy.

(2) Minimální požadavky na ochranu dětí před šikanou platí i zde. Po odborném a bezpečném rozkrytí šikany pedagog zvolí vhodný způsob nápravy. Lze uvažovat podle situace o několika metodách, které je dobré společně kombinovat:

a) Rozhovor s dítětem, které ubližuje. Využijeme opatření, která v MŠ fungují. Například srozumitelně sdělíme dítěti, že porušilo stanovená pravidla. Samozřejmě, jakmile je to možné oceníme jeho zlepšení. b) Zavedení ochranného režimu oběti. V počátku pro jistotu nastavíme přísnější dozor. V některých komplikovanějších případech oběť a útočníka v rámci možností od sebe oddělíme. Není vhodné konfrontovat agresora s obětí. c) Práce se skupinou. Využijeme preventivní program, v němž děti získávají žádoucí vzory chování a zároveň se mohou „dotknout“ pocitů toho, komu je ubližováno. Vhodné jsou činnosti podporující spolupráci, při nichž nejsou vítězové a poražení. Využít se dají rovněž pohádky či příběhy a jejich dramatizace. d) Rozhovor s rodiči dítěte – agresora. Mluvíme s nimi, až tehdy když je situace zmapovaná. Důležitá je maximální snaha získat je pro spolupráci. Nejbezpečnější je, když rozhovor provede pracovník MŠ. Rozhovor rodičů oběti s rodiči agresora je velmi rizikový.

III. Kontrola škol ze strany České školní inspekce a zřizovatelů Čl. 9 (1) V případech podezření nebo již prokazatelných projevů šikany, které nejsou bezodkladně a uspokojivě řešeny v pravomoci pedagogických pracovníků včetně školního metodika prevence či výchovného poradce, je zcela na místě obrátit se na ředitele příslušné školy nebo školského zařízení. Pokud se však projeví nečinnost i ze strany ředitele a postup školy v řešení šikany je nedostatečný, je možné jednat v této záležitosti se zřizovatelem školy nebo podat stížnost na školu České školní inspekci (dále jen „ČŠI“). Stížnost podaná písemně, osobně nebo v elektronické podobě se přijímá na všech pracovištích ČŠI. Stížnost je možné adresovat příslušnému inspektorátu ČŠI, samozřejmě lze podat stížnost i na ústředí tzn. na adresu: Fráni Šrámka 37, 150 21 Praha 5, resp. elektronicky na adresu [email protected]. Při šetření zřizovatelem a ČŠI je potřeba, aby byl do týmu zařazen specialista na řešení šikany. (2) V případě šikany, která má charakter trestné činnosti, škola informuje Policii ČR nebo státní zastupitelství. (3) Současně v odůvodněných případech škola zajistí oběti šikanování pomoc psychologa, speciálního pedagoga (etopeda), popřípadě jiného specialisty.

IV. Závěrečná ustanovení Čl. 10 (1) Zrušuje se Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č. j. 24 246/2008-6.

(2) Tento pokyn nabývá účinnosti dnem jeho zveřejnění ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

V. Seznam příloh 1. Přímé a nepřímé signály šikanování 2. Stadia šikanování 3. Možná informace pro rodiče o programu školy proti šikanování 4. Návrhy možných textů do školních řádů pro problematiku šikanování 5. Literatura, webové stránky, kontakty

PŘÍLOHA 1: Přímé a nepřímé varovné signály šikanování Přímé varovné signály šikanování mohou být např.:         

posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet; kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem; nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil; příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem; skutečnost, že se žák podřizuje ponižujícím a panovačným příkazům spolužáků; nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k nucení spoluúčasti na nich; honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí; rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout; žák se snaží bránit cestou zvýšené agrese, podrážděnosti, odmlouvání učitelům apod.

Nepřímé varovné signály šikanování mohou být např.:              

žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády; při týmových sportech bývá jedinec volen do družstva mezi posledními; při přestávkách vyhledává blízkost učitelů; má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený; působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči; stává se uzavřeným; jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje; jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené; zašpiněný nebo poškozený oděv; stále postrádá nějaké své věci; odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy; mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy; začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole; odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.

POZN: (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť konflikty v době adaptace nových žáků nejsou vzácností!)

Rodiče žáků by si měli všímat především těchto možných signálů šikanování:    

za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi; dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.; dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem; nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno pozorovat i strach;

              

ztráta chuti k jídlu; dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem; dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu); usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"; dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně; dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad; zmínky o možné sebevraždě; odmítá svěřit se s tím, co ho trápí; dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze; dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí; dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům; dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma; své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.); dítě se vyhýbá docházce do školy; dítě se zdržuje doma více, než mělo ve zvyku.

PŘÍLOHA 2: Zkrácený popis stadií šikanování (Kolář, 2011) Školní šikanování je nemoc skupinové demokracie a má svůj zákonitý vnitřní vývoj. První stadium se v podstatě odehrává v jakékoliv skupině. Všude je někdo neoblíbený nebo nevlivný, na jehož úkor je se dělají „legrácky“. Pak to ale jde dál, skupina si najde jakéhosi „otloukánka“. Třetí stadium je už klíčové, kdy se vydělí jádro útočníků a systematicky začne šikanovat nejvhodnější oběti. Do této chvíle lze věci jasně řešit. Následně ale dojde k bodu zlomu, kdy se šikanování stane nepsaným zákonem i pro opravdu slušné děti a celá skupina se stává krutou. V pátém stadiu – totalitě – se stane šikanování skupinovým programem.

První stadium: Zrod ostrakismu

Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace V zátěžových situacích (což může být i školou vytvářené konkurenční prostředí), kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese. Stupňování agrese může být dáno také neřešením předchozí situace … Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Třída ví, o koho jde. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“. Svým způsobem platí „raději on, než já“. Čtvrté stadium: Většina přijímá normy Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. Platí „Buď jsi s námi, nebo proti nám.“ U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení. Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná. Ve čtvrtém a pátém stadiu hrozí reálné riziko prorůstání parastruktury šikany do oficiální školní struktury. Stává se to v případě, kdy iniciátor šikanování je sociometrickou hvězdou. Je žákem s výborným prospěchem, má kultivované chování a ochotně pomáhá pedagogovi plnit jeho úkoly.

PŘÍLOHA 3:

Možná informace pro rodiče o programu školy proti šikaně

Vážení rodiče,

naše škola je příznivě hodnocena jak rodičovskou veřejností, tak i Českou školní inspekcí. Velmi si toho vážíme. Nicméně i ta nejlepší škola není zcela imunní proti výskytu šikanování. Proto chceme být připraveni zachytit případné ubližování silnějších slabším hned v počátku a účinně takové bezpráví zastavit. S tímto záměrem jsme vytvořili program proti šikanování. Jeho důležitou součástí je spolupráce nás pedagogů s Vámi - rodiči. Prosíme Vás proto o pomoc. Kdybyste měli podezření či dokonce jistotu, že je Vašemu dítěti ubližováno, bezprostředně se na nás obraťte (na třídního učitele, školního metodika prevence či ředitele školy). Využít lze také naši e-schránku důvěry, která je k dispozici na webových stránkách školy. Vaši informaci budeme brát velmi vážně a situaci budeme odborně a bezpečně řešit.

Děkujeme za Vaši podporu.

S přátelským pozdravem

Zdroj: Kolář, 2011

Text je třeba přizpůsobit podmínkám konkrétní školy.

PŘÍLOHA 4: Doporučené znění textů ve školním řádu pro problematiku šikanování

Školní řád (dále ŠŘ) má dle příslušných předpisů (zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů) své zákonné náležitosti a je rozdělen do daných kapitol. Text, týkající se oblasti prevence, bezpečného prostředí, rizikového chování atd. se objevuje, resp. může objevit prakticky ve všech kapitolách:   

  

Práva a povinnosti žáků a jejich zákonných zástupců ve škole a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů s pedagogickými pracovníky Provoz a vnitřní režim školy Podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí (velmi dobře popsáno v publikaci: Miovský, M. a kol. (2012). Návrh doporučené struktury MPP prevence rizikového chování pro ZŠ (3. kapitola). Praha: Klinika adiktologie 1.LF KU) Podmínky zacházení s majetkem školy nebo školského zařízení ze strany žáků Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků Podmínky zajištění ochrany žáků před rizikovým chováním a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí

Pro prevenci a řešení šikanování doporučujeme využít dvě z uvedených kapitol a pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků (klasifikační řád).

1. Práva a povinnosti žáků a zákonných zástupců Do této kapitoly je možné rozvést stávající či přidat zcela nové body zmiňující práva žáků. Příklady konkrétního textu: 

Vyjadřovat svobodně svůj názor ve všech věcech, které se ho týkají; tento názor má být vyjádřen adekvátní formou, přičemž tomuto musí být věnována patřičná pozornost. Doporučení: Specifikovat zde konkrétní osoby dle reálií školy, ke kterým lze své názory směřovat – např. třídní učitel, školní metodik prevence, školní psycholog aj.



Být ochráněn před fyzickým nebo psychickým násilím a nedbalým zacházením. Doporučení: Uvést i opačný pohled, tj. nikdo nemá právo druhému žádným způsobem ubližovat.



Požádat o pomoc nebo radu kohokoli z pracovníků školy – pokud se dítě cítí v jakékoli nepohodě nebo má nějaké trápení. Doporučení: Současně zmínit povinnost pracovníků školy věnovat tomu vždy náležitou pozornost.

Do povinností žáků lze zakomponovat plnění pravidel používání informačních komunikačních technologií, internetu a mobilních telefonů (během vyučování, o přestávkách, v prostoru školy). Zapomenout se nesmí i na stanovení postihů při nedodržování těchto pravidel.

2. Podmínky zajištění ochrany žáků před a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí

rizikovým

chováním

Do kapitoly je možné přesně konkretizovat pojem šikana, vč. postoje školy. Např.: 

Projevy šikanování mezi žáky, tj. fyzické násilí, omezování osobní svobody, ponižování, zneužívání informačních technologií k znevažování důstojnosti, apod., kterých by se dopouštěl kdokoli vůči komukoli (žáci i dospělí), jsou v prostorách školy a při všech školních akcích a aktivitách přísně zakázány a jsou považovány za hrubý přestupek proti školnímu řádu. Doporučení: Zároveň informovat o tom, že v případě takovýchto projevů chování postupuje škola dle daného školního programu proti šikanování (nebo dle vnitřních strategických dokumentů). Vždy je svolávána výchovná komise, jsou informováni zákonní zástupci a dle platných zákonů má škola ohlašovací povinnost vůči některým dalším institucím (jako je např. orgán sociálně-právní ochrany dítěte, Policie ČR apod.)

3. Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků (klasifikační řád) Do pravidel pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků (coby součásti školního řádu) je možné specifikovat, za co, tj. za jaké druhy nesprávného chování uděluje škola příslušná výchovná opatření. Výčet může být velmi konkrétní nebo obecnější. Doporučuje se více co nejkonkrétnější popis. Doporučení: Je lépe si nechat prostor pro rozhodování o výchovných opatřeních v konkrétních případech. Příklad znění: 

Za hrubé porušení školního řádu jsou považovány projevy šikanování, tj. cílené a opakované ubližující agresivní útoky. Stejně tak sem mohou patřit i mírné formy psychického útlaku, které byly již dříve prokázány a znovu se opakují. O konkrétním výchovném opatření rozhoduje ředitel školy po projednání ve výchovné komisi a pedagogické radě. V úvahu připadá napomenutí, důtka třídního učitele (případně učitele odborné výchovy na střední škole, středním odborném učilišti), důtka ředitele školy, příp. podmíněné vyloučení a vyloučení ze školy.

PŘÍLOHA 5: Literatura, webové stránky, kontakty 1. Literatura pro oblast školního šikanování Základní literatura 

Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.

Poznámka: Pro pracovníky v ústavní a náhradní rodinné péči může být užitečná kapitola Pasťácké šikany v knize Bolest šikanování (Portál, 2001, 2005). Doporučená literatura (knihy, sborníky, studie, závěrečné zprávy)      

        

 

Kavalír, A. (Eds.) (2009). Kyberšikana a její prevence – příručka pro učitele. Plzeň: Dragon press s.r.o. Kolář, M. (2013). Výcvik odborníků v léčbě šikany. Praha: Pražská vysoká škola psychosociálních studii. Kolář, M.(2012). Net story: Příběhy ze světa internetu. Praha: NCBI. Kolář, M. (2001, 2005). Bolest šikanování. Praha: Portál. Kolář, M. (2009). Skrytá podstata Hradeckého školního programu proti šikanování. In: Phillipová, L., Janošová, P. (Eds.) Šikana jako etický, psychologický a pedagogický problém. Sborník příspěvků z konference v Praze 19.3. 2009. Praha: Tribun EU. Kolář, M. (2005). Školní násilí a šikanování. Ostrava: CIT, Ostravská univerzita. Kolář, M. (Ed.) (2004) Školní šikanování. Sborník z první celostátní konference konané v Olomouci na PdF UP 30.3. 2004. Praha: Společenství proti šikaně. 10-12. Kolář, M. (2000, 1997). Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál. Kolář, M. (2003). Specifický program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních. Praha: MŠMT ČR. Kolektiv autorů (2012). Elektronická šikana a jak jí řešit. (Metodický materiál.) Praha: NCBI. Kopecký, K., Krejčí,V. (2010). Rizika virtuální komunikace. (Příručka pro učitele.) Olomouc: Net Univerzity. [cit. 2.12. 2012] http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/ke-stazeni Krejčí,V. (2010). Kyberšikana – kybernetická šikana. Olomouc: E-Bezpečí. [cit. 2.12. 2012] Dostupný z WWW – http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/kestazeni/materialy-pro-studium-studie-atd Parry, J., Carrington, G. (1997). Čelíme šikanování: Sborník metod. Praha: IPPP: Portál. Philippová, L., Janošová,P. (Eds.) (2009). Šikana jako etický, psychologický a pedagogický problém. Sborník příspěvků z konference konané 19. 3. 2009 v Praze. Brno: Tribun EU. Rogers,V. (2011). Kyberšikana. (Pracovní materiály pro učitele a žáky.) Praha: Portál. Říčan, P., Janošová, P. (2010). Jak na šikanu. Praha: Grada. Říčan, P. (1995). Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál.

Doporučená literatura (časopisy)     

Kolář, M. (2010). Bolest kyberšikany. Informační bulletin 1. Úřad pro ochranu osobních údajů. Kolář, M. (2010). Ve škole: Šikana, nebo jen škádlení? Psychologie dnes 2 (16), 56-59. Kolář, M. (2009). Šikana v mateřské škole: diferenciální diagnostika – jak rozlišit šikanování od škádlení? Řízení mateřské školy (20. aktualizace). Praha: nakladatelství dr. Josef Raabe.

      

Kolář. M. (2009). Zlo či dobro, šikanovanie alebo doberanie? In: Sociálna prevenci 1. Bratislava: Národne osvetové centrum. Kolář, M. (2007). Český školský program proti šikanovaniu. Perspektivy. In: Sociálna prevencia. Bratislava: Národné osvetové centrum. Kolář, M. (2007). Český školní program proti šikanování. Právo a rodina, 3. Kolář, M. (2006). Jak na šikanu? Psychologie dnes 2 (12), 16-18. Kolář, M. (2005) Devět kroků při řešení počáteční šikany aneb pedagogická chirurgie. Prevence 7 ( 2), 3-7. Miovský, M. a kol. (2012). Návrh doporučené struktury MPP prevence rizikového chování pro ZŠ. Praha: Klinika adiktologie 1.LF KU

2. Webové stránky s tématikou školní šikany a kyberšikany Společenství proti šikaně, www.sikana.org E-Nebezpeci pro učitele, www.e-nebezpeci.cz Národní centrum bezpečnějšího internetu, www.ncbi.cz

3. Kontakty Sdružení Linka bezpečí (116 111), www.linkabezpeci.cz Poradna webu Minimalizace šikany, www.minimalizacesikany.cz Internet poradna, www.internetporadna.cz Kontaktní centrum, které přijímá hlášení, týkající se nezákonného a nevhodného obsahu internetu, www.Horka-linka.cz Poradna E-Bezpeci - poradenská linka zaměřená na prevenci rizikového chování na Internetu, www.napisnam.cz

Příloha č.3 Minimálního preventivního programu na školní rok 2015/2016 – SŠTZ Mohelnice

Program proti šikanování Šikanováním myslíme: Posmívání, nadávky, urážky, bití, kopání, vydírání, ničení a manipulace s věcmi postiženého, ponižování apod. – jedná se o opakované konání. Škola musí chránit před násilím. Pedagog je povinen neprodleně zjištěné signály možné šikany řešit a postiženému pomoci. Náznaky šikany: - viditelná poranění ( modřiny, oděrky apod.) - žák se stává samotářem, vyhledává blízkost učitele - poničené učební pomůcky - zesměšňování ze strany spolužáků, nevhodné poznámky - plnění nesmyslných úkolů Plán prevence: pro rodiče: - informace na první třídní schůzce, seznámení s příslušným letákem - informace o dění na webových stránkách školy - konzultační hodiny u výchovného poradce a metodika prevence pro učitele: - sledování situace ve třídě, škole, zmapování klimatu třídy třídním učitelem - sledovat nástěnku ve sborovně s informacemi - studovat odbornou literaturu - zúčastnit se vzdělávacích akcí s touto problematikou - důsledně při vykonávání dozorů sledovat výkyvy v chování žáků - úzce spolupracovat s výchovným poradcem a metodikem prevence

- v rámci třídnických hodin debatovat s žáky o problematice šikanování, projevech – rozebírat aktuální problémy chování - sledovat problémové žáky ve spolupráci s ostatními vyučujícími, met. prevence a vých. poradcem pro žáky: - seznámit se s problematikou šikany na třídnických hodinách - besedy se žáky k daným problémům - sportovní akce, školní výlety a exkurze - spolupracovat se školním parlamentem - využívat schránku důvěry Řešení šikany: Ve škole: - pohovor učitel – žák - tým pedagogů a řídní učitel řeší problém s metodikem prevence, výchovným poradcem, s vedením školy - potrestání viníků dle daných pravidel Pokud problém přerůstá, využít pomoc těchto institucí: - pedagogicko-psychologické poradny - sociálního odboru MěÚ - policie ČR Při řešení bude vedení školy spolupracovat se školskou radou, radou rodičů, školním parlamentem. Budou využívány vhodné besedy a přednášky k dané problematice. Postup při řešení šikany: - pohovor s tím, kdo na šikanu upozornil - zajistit svědky, pohovor s nimi

- ochrana a pomoc oběti - rozhovor s agresorem Sankce: Je-li prokázáno agresivní chování nebo šikana, bude žák potrestán některým z těchto trestů: důtkou třídního učitele, důtkou ředitele školy, sníženým stupněm z chování, podmíněným vyloučením ze studia, vyloučením ze studia.

Krizový plán školy Pojem šikanování Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky, tak i útoky slovní. Nově se může realizovat i prostřednictvím elektronické komunikace (tzv. kyberšikana): útoky pomocí e-mailů, SMS zpráv, vyvěšování urážlivého materiálu na internetových stránkách apod.

Prevence proti šikanování V rámci prevence proti šikaně škola usiluje o vytváření bezpečného, spolupracujícího a respektujícího prostředí a za tím účelem: 1. podporuje solidaritu a toleranci, 2. podporuje vědomí sounáležitosti, 3. posiluje a vytváří podmínky pro zapojení všech žáků do aktivit třídy a školy, 4. podporuje spolupráci mezi dětmi a rozvíjí jejich vzájemný respekt, 5. klade důraz na právní odpovědnost jedince a v tomto smyslu posiluje právní vědomí žáků, 6. zajišťuje v souladu s pracovním řádem dohled pedagogických pracovníků nad žáky zejména

ve škole před vyučováním, o přestávkách, podle potřeby při pohybu žáků mimo školu (při školních akcích), a to především v prostorách, kde by mohlo k šikanování docházet, 7. zajišťuje, aby žáci i pedagogičtí pracovníci byli seznámeni s negativními důsledky

šikanování a nepodceňovali zejména počáteční projevy šikanování, 8. zajistí doplňování školní knihovny o literaturu z oblasti problematiky násilného chování a

šikanování.

Aktivity pedagogických pracovníků 1. vedou důsledně a systematicky žáky k osvojování norem mezilidských vztahů (demokratické principy, respekt k identitě a individualitě druhého člověka), vedou žáky příkladem, vysvětlováním, prožitkovou formou), 2. pomáhají rozvíjet mezilidské vztahy a pěstovat úctu k životu každého člověka, 3. sledují, vnímají a reflektují atmosféru mezi žáky a v třídních kolektivech, 4. ohlásí nepřímé varující signály (žák před vyučováním postává před dveřmi třídy, je osamocen, při hodině je zdrojem posměchu, nemá kamarády, je nešťastný) školnímu metodikovi prevence, výchovnému poradci školy, 5. třídní učitelé i ostatní pedagogové posilují a vytváří podmínky pro zapojení všech žáků do aktivit třídy a školy, 6. seznámí žáky se šikanou jako tématem při hodinách občanské nauky a s krizovým plánem školy a sankcemi na začátku školního roku 7. mají na zřeteli, že chování pracovníků školy vůči žákům i vůči sobě navzájem ovlivňuje chování žáků samotných, 8. usilují o navození dobré spolupráce mezi žáky, rodiči a pedagogy, 9. zachovávají důvěrnost sdělení, 10. spolupracují s odbornými službami a institucemi, Z hlediska trestního zákona může šikanování naplnit skutkovou podstatu trestných činů vydírání, omezování osobní svobody, útisku, ublížení na zdraví, loupeže, vzbuzení důvodné obavy, poškození cizí věci apod.

Projevy šikanování - Verbální šikana, přímá a nepřímá – psychická šikana (součástí je i kyberšikana, děje se

pomocí ICT technologií). - Fyzická šikana, přímá a nepřímá (patří sem i krádeže a ničení majetku oběti). - Smíšená šikana, kombinace verbální a fyzické šikany (násilné a manipulativní příkazy apod.). - Za určitých okolností může šikanování přerůst až do forem skupinové trestné činnosti a v

některých opravdu závažných případech může nabýt i rysy organizovaného zločinu.

Nepřímé varovné znaky šikanování - Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. - Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními.

- O přestávkách vyhledává blízkost učitelů.

- Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. - Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. - Stává se uzavřeným. - Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. - Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. - Zašpiněný nebo poškozený oděv. - Stále postrádá nějaké své věci. - Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. - Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. - Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. - Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. (Zejména je třeba věnovat pozornost žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!)

Stádia šikanování 1. stadium - zrod ostrakismu:

Mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. 2. druhé stadium - fyzická agrese a přitvrzování manipulace:

V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese. 3. stadium (klíčový moment) - vytvoření jádra:

Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“. 4. Stadium - většina přijímá normy :

Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů

„virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení. 5. Stadium - dokonalá šikana

Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná.

Postupy řešení šikanování - vyšetřování počáteční šikany (v případě, že se objeví některý z nepřímých signálů šikany - některý z učitelů je svědkem náznaků možné šikany, někdo z žáků upozorní na šikanu , …) 1. Rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s oběťmi. 2. Informace třídnímu učiteli, který kontaktuje rodiče oběti (v případě nezletilého) – rodičům nevoláme v přítomnosti dítěte: - při rozhovoru s rodiči nemluvit o šikaně, pouze si ověřit signály (změny v chování, poškození věcí, zhoršení prospěchu, vyhýbání se tělocviku – modřiny apod.), - upozornit, že se o tom dítě nemá dozvědět (aby se to nedoneslo do třídy) a dohodnout způsob spolupráce. 3. Třídní učitel, který není vyšetřovatelem, naváže spolupráci s metodikem prevence, který shromažďuje zjištěné informace. Pokud se situace jeví jako reálné podezření na šikanování, tak metodik prevence předá tyto důvěrné informace výchovnému poradci, který provádí další vyšetřování. Je nezbytné vytvořit tým pedagogů, kteří budou spolupracovat na šetření. Výchovný poradce nadále koordinuje spolupráci tohoto týmu, provádí šetření, shromažďuje další informace. Nadále jsou realizovány tyto aktivity: 4. Nalezení vhodných svědků. 5. Individuální rozhovory se svědky, je také možná konfrontace svědků (nikoli však konfrontace obětí a agresorů, svědků a agresorů). 6. Zajištění ochrany obětem. 7. Rozhovor s agresory (vždy jako poslední krok), případně konfrontace mezi nimi. 8. Potrestání agresorů - výchovná opatření v souladu se školním řádem – jde o jeho hrubé

porušení. 9. Odhalení a rozbor závažnosti šikany (počáteční či pokročilé), v případě potřeby součinnosti

školy a odborného pracoviště (např. pedagogicko-psychologická poradna), práce se třídou.

Postupy řešení šikanování - pokročilá šikana s neobvyklou formou (např. skupinové násilí vůči oběti - tzv. třídní lynčování, hrubý fyzický útok) 1. Bezprostřední záchrana oběti - pedagogický pracovník sám zajistí ochranu oběti nebo

sežene pomoc (vč. odvedení žáka mimo prostor agrese). 2. Přivolání dalších pedagogických pracovníků, aby zabránili dalšímu násilí, zajistili agresory

(zabránit domluvě agresorů na křivé výpovědi) a odvedli oběť do bezpečí. 3. Domluva pedagogických pracovníků na spolupráci a postupu vyšetřování. 4. Pokračující pomoc a podpora oběti. 5. Nahlášení policii a kontaktování zákonných zástupců žáků. 6. Vlastní vyšetřování. 7. Spolupráce s dalšími institucemi a orgány (např. pedagogicko-psychologická poradna,

orgán sociálně právní ochrany dítěte, Policie ČR). 8. Potrestání agresorů - výchovná opatření s souladu se školním řádem – jde o jeho hrubé porušení. Pro nápravu situace ve skupině pracují pedagogičtí pracovníci dále s celým třídním kolektivem, pomáhají zpracovat traumata těch, kteří přihlíželi, ale nezasáhli (mlčící většina).

Pro oba případy dále platí: 1. Svědky vyslechnout postupně. 2. Při rozhovoru se snažíme navodit atmosféru podpory a povzbuzení, že spolupráce svědků

nebude prozrazena a je zajištěna jejich bezpečnost. Vše si zapisovat, 3. Pokud se svědci rozcházejí ve výpovědi, je možná konfrontace všech svědků, 4. Rozhovor s obětí provést na místě, které je bezpečné, sedět vedle sebe jako partneři, bez třetí osoby, bez nátlaku! (Zeptat se, jak se mu daří, co se děje doma...., mluvit o pocitech – „Mám pocit, že se ve třídě necítíš dobře, chceš mi o tom něco říct?“ apod.). 5. Sdělit oběti možnosti řešení a nechat oběť vybrat – metoda usmíření, metoda vnějšího nátlaku. 6. Při rozhovoru s agresory: - zahřívací předkolo - sednout si proti agresorovi, říct mu to „natvrdo“, chtít vědět, co všechno dělal, upozornit na zapisování, potom mlčet, - monolog - narušit agresorovi jeho prostor, dívat se do očí, nepovzbuzovat, jen si vše zapisovat, počkat až domluví, - dialog - klást doplňující otázky tak, aby se zapletl do vlastních lží, stupňovat citové napětí, nabídnout polehčující okolnosti v případě přiznání se, nechat si od něj podepsat zápis

- tento postup zopakovat se všemi agresory. Každého po rozhovoru odvést do jiné třídy, - konfrontace - všem agresorům naráz oznámit, jak kdo z nich vypovídal - začnou se mezi sebou dohadovat a pomlouvat, 7. Agresor se po rozhovoru nesmí vrátit zpět do třídy! 8. Oběti zajistíme bezpečný odchod ze školy (informovujeme zákonné zástupce) nebo zajistíme její ochranu! 9. Agresorům oznámit, jak budou postiženi v případě, že oběť znovu napadnou (např. při jakémkoli náznaku šikanování budou vyloučeni ze studia nebo bude případ nahlášen policii). Zdůraznit, že k jejich snaze napravit situaci bude do budoucna přihlédnuto. 10. Vše si nechat podepsat. Pozn. 1 - METODA USMÍŘENÍ Provádí se především u počátečních stadiích šikany a vykazuje-li agresor ochotu své chování změnit. Metodě usmíření předchází - rozhovor s informátory a oběťmi, nalezení vhodných svědků, rozhovory se svědky - rozhovor s obětí - rozhovor s agresory (v případě, že se ukáže, že agresor není ochoten ke změně, následuje metoda vnějšího nátlaku) Společné setkání a hledání nápravy: hovořit se třídou v komunitním kruhu (včetně třídního učitele), sezení neprotahovat, opakovat asi 1/14 dní, max. 20 min., omluva a usmíření agresora a oběti, předkládání návrhů pro nápravu. Vhodné otázky pro rozhovor se třídou: Co si myslíte, že není v téhle třídě v pořádku? Co byste mohli udělat, aby se to příště nestalo? Kdo si myslí, že by byl schopen XY bránit? (ochránce dát do roviny oficiality, má povinnost ubližování ohlásit) Provést max. 4 sezení, při posledním položit otázku, jestli si myslí, že je problém vyřešen. Pozn. 2 - METODA VNĚJŠÍHO NÁTLAKU Provádí se u pokročilejších forem šikany. 1. Vytvořit výchovnou komisi: vyšetřovatel, třídní učitel, ředitel (zástupce), popř. někdo za rodiče (ne od agresora nebo oběti) 2. Před zasedáním nejednat s rodiči agresorů! 3. Celá komise se sejde předem a domluví se, jaké budou asi tresty. 4. Agresoři chodí před komisi a znovu vypovídají.

5. Porada komise na trestech. (Trestat intenzivně, ale mít kam stupňovat.) 6. Zavolat agresory a oznámit agresorům tresty. 7. Oznámit potrestání před celou třídou za přítomnosti celé komise! (Agresoři si stoupnou u tabule a vyslechnou si rozsudek.) - bez přítomnosti obětí! 8. Následuje komunitní kruh s třídním učitelem a za pomoci metodika prevence nebo

výchovného poradce - při prvním sezení bez oběti! 9. Pozvat rodiče agresorů i obětí (ne najednou): - rodiče oběti informovat, jak bylo zajištěno zdraví jejich dítěte a sdělit, jak byli agresoři potrestáni, - rodiče agresorů informovat každého zvlášť. Sdělit jim, jak byli potrestány jejich děti a upozornit je na to, že je to závislé chování.

Spolupráce s rodiči Při nápravě šikanování je potřebná spolupráce vedení školy, výchovného poradce – metodika prevence a dalších pedagogických pracovníků, a to jak s rodinou agresora, tak s rodinou oběti. Dále je třeba: 1. doporučit rodině, aby si všímala možných náznaků šikany a nabídnout rodičům konkrétní způsob spolupráce a pomoci, 2. zachovat taktní přístup a důvěrnost informací, 3. doporučit možnost porady s psychologem, 4. oběti šikany nabídnout terapeutickou péči PPP nebo jiných odborníků - další odborníci: psycholog, psychiatr). Rodiče žáků se doporučuje upozornit zejména na to, aby si všímali těchto možných příznaků šikanování: - Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi. - Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by se telefonovalo apod. - Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem. - Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z

domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu. - Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz

či odvoz autem. - Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).

- Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!" - Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně. - Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objeví výkyvy nálad, zmínky o možné

sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí. - Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je

ztratilo), případně doma krade peníze. - Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí. - Dítě je neobvykle, nečekaně agresívní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i

zlobu vůči rodičům. - Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat

doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.) - Dítě se vyhýbá docházce do školy, hledá důvody, proč do školy nejít..

- Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku. V mimořádných případech (realizuje vedení školy): 1. ředitel školy doporučí rodičům realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v místně příslušném diagnostickém ústavu, 2. ředitel školy podá návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu. Postup při útoku na učitele - žák se začne chovat agresivně 1. Okamžitě se s ním přestaňte dohadovat a snižte hlas do klidnější polohy, mluvte spisovně, jasně a snažte se hovor ukončit nějak neutrálně: „Nechme to být, možná jsem to přesně nepochopil.“ 2. Je úplně jedno, kdo je v právu - nejdůležitější je, aby se dítě uklidnilo. 3. Je důležitá podpora zbytku třídy, kdyby útočník vytáhl nějakou zbraň, budete jejich pomoc potřebovat - alespoň jeden z nich musí doběhnout pro někoho dospělého. 4. Jestliže se dítě zvedne a začne vám sprostě nadávat uprostřed hodiny: - jde-li o samotného útočníka, který je rozčilený, platí to stejné co při hrozbě fyzickým útokem, - některé děti svými vulgarismy nic nemyslí, prostě takhle doma mluví, nechtějí se vás nijak dotknout. Snažte se vysvětlit nevhodnost chování, - jestliže je útočník chronicky drzý nebo se potřebuje jen nějak vyjádřit, pomáhají dlouhé

vážné pohledy, humor je rozhodně vhodnější než hádání se s útočníkem, - za každou cenu musíte udržet třídu na své straně! Jakmile se zapojí do agrese víc dětí, začíná to být nebezpečné. 5. Pokud cítíte, že třída je na vážkách, budete je muset buď dojmout, anebo zastrašit. V každém případě mezi ně vražte klín! Nesmí být ve svém vzdoru a odporu jednotní. Vždycky jsou mezi nimi ti, kteří se dají zastrašit, i ti, kteří se dají dojmout. Máte-li čím vyhrožovat, zkuste to. Nemáte-li, budete muset dojímat nebo apelovat na čest, slušnost, spravedlnost. Je jednodušší, když agresora umravní samy děti. 6. Ještě vždycky můžete z rozbouřené třídy odejít, ale berte to jako poslední možnost. Zbabělost vám totiž děti nikdy neodpustí a jako zbabělost to v každém případě vyzní. 7. Tak jak nevhodné chování některých žáků vadí vám, vadí to i mnohým dětem! Soustřeďte se proto na jejich ochranu, aby je tyto „výstupy“ neotravovali a neohrožovali. Tento plán vychází z Metodického pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních č.j. MSMT 22294/2013-1

Vypracovala: Ing. Hana Urbánková, metodik prevence

Schválil: Mgr. Jiří Ženožička, ředitel školy