Závěrečná zpráva o působení učitele u krajanů Školní rok: 2014/2015 Destinace (země, místo): Ukrajina, Čechohrad Jméno, příjmení: Jiří Bernkopf 1. Čechohrad: 1.1 výuka dětí v Čechohradu Výuka probíhá v Českém centru Čechohrad, které se nachází vedle ruskojazyčné ZŠ a SŠ Novgorodkovka. Děti se učí češtinu od nuly, většina jejich rodičů česky neumí, někteří ji ovládají na elementární úrovni, pro všechny však platí, že s dětmi česky nemluví. Příslušnící starší generace česky mluví, ale až na několik výjimek se příliš nezasazují o to, aby se jazyk na vesnici udržel. Vzhledem k tomu, že většina obyvatel vesnice ovládá pouze ruštinu, Češi se přizpůsobují a mluvená čeština je na vesnici vzácností. Lidí ovládajících jazyk je jistě několik desítek, nicméně na vesnici se 1200 obyvateli je pro učitele je zpočátku dost těžké je najít. Všichni žáci, kteří chodí na češtinu, jsou zvyklí na to, že učitel na ně mluví hlavně česky. I ti nejmenší většinou zvládají stereotypní pokyny typu „napiš“, „spoj“, „vybarvi“, „opakuj“, „doplň“, atd. Nejlepší výsledky mám u žáků současné 5. až 7. třídy, kteří již pochopí i složitější komunikaci a organizační pokyny, a mluvím na ně výhradně česky. V červenci pojedou na integrační tábor s českými dětmi, kde by se měly rozmluvit. Žáci od 8. třídy výš, které jsem neučil prvního stupně, o výuku zájem nejeví. Někteří projevovali zájem ke konci mého půsbení v souvislosti s tím, že mě znají z koncertů a zajímá je, co je můžu naučit. Moji prestiž zvýšily také návštěvy hodin angličtiny a němčiny, kde jsem děti učil zpívat populární anglické a německé písně. Některé starší žákyně chodí do českého sboru, kde se ovšem mluví rusky. Stále víc a víc dětí (i starší žáci) se ke mně hlásí na kytaru, kde na ně mluvím česky. Češtinu učím od 2. třídy ZŠ. Pro druhou třídu využívám učebnici Barevná čeština (J. Pavlová – S. Pišlová, SPN) a vlastní pracovní listy, které jsou zaměřené hlavně na elementární schopnost číst a psát a částečně umožňují vést výuku bez použití zprostředkovacího jazyka, tj. ruštiny, což považuji za zásadní. 3. třída se učí z mých pracovních listů a s pomocí knihy Můj první slovník. V pracovních listech děti doplňují slova k obrázkům, spojují části vět, učí se pracovat se slovníčkem, který je součástí pracovního listu, učí se doplňovat písmena, kam patří. Později se učí časovat slovesa. 4. třída se učí s pomocí učebnice Čeština Expres (L. Holá – P. Bořilová), která je mezi dětmi vcelku oblíbená. Skvělá je také kniha Hry a aktivity pro výuku češtiny (Z. Malá), kterou používám zejména o prázninách jako herní formu výuky. 5. třída se učí z mých lekcí pro Ukrajince, které počítají s pasivní znalostí ukrajinštiny, která je češtině silně lexikálně podobná. Lekce jsou založeny na náboru slov, který je možné konverzačně procvičovat. Na začátku každé hodiny prověřuji konverzací, jestli si děti pamatují probranou slovní zásobu. Kromě toho s dětmi čteme adaptované Pohádky od Lídy Holé, které jsou velmi populární a děti se na ně vždy těší. Cvičení k pohádkám je možné zadat jako domácí úkol. Výborné jsou i další adaptované prózy od Lídy Holé, zejména Staré
pověsti české. 6. a 7. třída pokračuje v tomto zůsobu výuky a postupně přechází na učebnice pro dospělé, ze kterých se mi osvědčila nejvíce Čeština krok za krokem 2. Lekce pro děti (přesněji spíše vnuky a pravnuky) krajanů jsou zaměřeny na konverzaci. Děti nejsou ochotny vstřebat mnoho gramatiky a hlavně složitou gramatiku nikdy nepřevedou do praxe. Snažím se proto děti maximálně obklopit mluvenou češtinou a trávit s nimi maximum času. To je těžké, protože ty nejschopnější děti navštěvují kromě češtiny ještě český sbor, ruský sbor a několik tanečních kroužků. Kromě toho jezdí na sportovní i znalostní soutěže. Od 5. třídy je složité dostat děti na výuku častějí než 1x týdně. Počty žáků jsou: 2. třída: 8 3. třída: 11 4. třída: 8 5. třída: 10 6. třída: 5 7. třída: 2 1.2 kroužková činnost v Čechohradu V letošním roce ke mně chodilo 6 dětí na kytaru. Výuka probíhala v češtině. Děti předvedou, co se naučily, na závěrečném táboráku v červnu. Docházel jsem rovněž na zkoušky českého sboru, kde jsem se snažil mluvit česky. Do sboru chodí asi 16 dětí, z nichž 14 chodí i na kurzy jazyka. Vedoucí sboru Oksana Kacak je Ukrajinka, která má o češtinu upřímný zájem, nicméně mluvit česky neumí. Rovněž moje pojetí sboru s živým hudebním doprovodem naráží na odpor místních kulturních pracovníků. Ti upřednostňují zpěv s umělým doprovodem, což zdůvodnují domělými preferencemi publika. Toto má negativní vliv na harmonické cítění dětí a prožívání hudby vůbec. Zpívá se tu zásadně dvojhlasně, ale harmonii přehlušuje hudební doprovod, hlasy se navzájem neslyší, výsledek není uspokojivý. Z toho důvodu s dětmi připravuji vlastní čísla na vystoupení, kde je doprovázím na heligonku, kytaru a piano. Vzhledem k vytíženosti dětí tomu musím obětovat lekce češtiny a výsledky prezentujeme zejména na akcích v Melitopolu, protože v čechohradském Domě kultury (DK) je preferována estráda a naše pojetí není příliš vítáno. Na druhou stranu je kulturní dům obdivuhodně aktivní a na vesnické poměry dokáže dětem zajistit všestranný rozvoj a nabídnout jim zaplnit jejich volný čas. Velmi zajímavé jsou kroužky tance a legendární čechohradská dechovka. 1.3 výuka dospělých v Čechohradu V letošním roce se několik desítek krajanů rozhodlo pro emigraci. Jejich motivací byl částečně oprávněný strach o budoucnost a bezútěšná situace v zemi, některé však motivoval zejména program asistence při přesídlení, při kterém krajanům bylo nabízeno až 50 tis. Kč podpory, což je pro Ukrajince pohádková suma. Někteří ze zájemců o přesídlení chodili na kurzy, většina je však ignorovala a argumentovala tím, že se budou učit až v ČR na kurzech organizovaných Ministerstvem vnitra. Dospělé krajany jsem učil podle vlasních lekcí a později podle učebnice Česky krok za krokem 2. Pro krajany mám rovněž cyklus pracovních listů věnovaných české historii a kultuře. Lekce o historii byly dost zajímavé, znalosti krajanů o historii Česka jsou někdy v příkrém rozporu s českým pohledem na historii, zejména, co se týká východního bloku, ČSSR a Pražského jara. Nicméně ti, kteří chodí na kurzy, mají zájem konfrontovat jednotlivé pohledy. Vzhledem k tomu, že hlavními nositeli české kultury jsou děti, se odjezdem dospělých krajanů na češství vesnice prakticky nic nezměnilo. Z mých 50 dětí odjelo během dvou let jen pět. Tito většinou nepatřili k nejaktivnějším. 1.4 velké akce v Čechohradu Čechohrad žije pravidelnými koncerty, které jsou hojně navštěvovány lidmi z města i okolních vesnic (chodí kolem 300 lidí). Koncerty mají estrádní charakter, vedení DK mi vždy dovolí uvést vždy jedno číslo s živou hudbou, na kterém vystupují děti z mých kroužků. Zdařilejší ukázky koncertů nejdete na videoarchivu mého blogu ucecha.blogspot.cz. Pravidelné koncerty v Čechohradu jsou tyto:
11. 11. Den družstevníka 8. 3. Mezinárodní den žen 8. 5. Den vítězství 24. 8. Den samostatnosti Ukrajiny Z našeho pohledu je nejzajímavější vystoupení skvělé čechohradské dechovky a některé dětské taneční vstupy, které jsou na velmi dobré úrovni. Polovinu koncertu zaujímá obligátní estrádní zpěv na způsob karaoke, což bývá pro české návštěvníky utrpení. 1.5 koncerty čechohrdských dětí v Melitopolu Mnohem víc prostoru pro vystoupení s dětmi a živou hudbou jsem dostal na různých akcích v Melitopolu. Melitopolští pořadatelé naše děti znají, jsou pro ně známkou kvality. Díky pozvání kněze Adama Gasiora vozím již třetím rokem děti na mezikulturní velikonoční festival, kde nás znají a mají rádi. Letos proběhl 13. 4. v jednom z hlavních koncetních sálů v Melitopolu v DK Ševčeko. 1. 6. jsme vystoupili s dětmi na koncertě u příložitosti Dne dětí v parku Gorkého v Melitopolu, tam jsme dostali prostor 25 minut, který jsme zaplnili cyklem českých písní a tanců. Akci organizovaly společně křesťanské církve Melitopolu pod vedením církve Blagodať (organizátor Anna Makejeva). Děti jsou velmi talentované, je třeba je vozit na soutěže, kde ocení jejich talent. 1.6 české svátky v Čechohradu Z českých svátků se tu slaví Vánoce, každý rok děti hrají v kostele pěknou scénku o narození Ježíška. Návštěvnost bohužel klesá stejně jako povědomí o tom, že 24. 12. je nějaký svátek. Nicméně s dětmi je radost se na tuto akci připravovat, ochotně se učí deklamovat jednoduché texty a krásně zpívají klasické české koledy. Video najdete na blogu ucecha.blogspot.cz. O Velikonocích jsme s chlapci ze 4. – 6. třídy obešli jejich spolužačky s pomlázkami, akce se dětem také moc líbila, slíbili mi, že za rok obejdou vesnici beze mě. Pokud je učitel podpoří a pomůže s výrobou pomlázky, jistě to rádi udělají. Problém je obrovská rozloha vesnice a vzdálenost jednotlivých domečků – letos jsme jeli autem, ale příště si musí rozdělit ulice, jinak se to za dopoledne nedá stihnout. Během obou těchto svátků jsme zpívali na mších, což děti za sladký úplatek od babiček dělaly docela ochotně. 1.7 filmy v Čechohradu Krajané nemají velký zájem o český film, na příležitostná promítání chodí jen děti, které to mají „povinně“ místo lekce jazyka. Dětem se líbily filmy Obecná škola, Tři veteráni, částečně Limonádový Joe. Filmy je nezbytné promítat s českými titulky. O něco větší zájem byl v Melitopolu, tam jsem promítal i složitější filmy jako Okresní přebor. 1.8 tábory a prázdniny V lednu a v únoru měly děti mimořádné prázdniny z důvodu úspory plynu. Toho jsem využil a zval děti do centra na různé aktivity, které vymyslela moje žena Naira. Děti malovaly na sklo, vyráběly z papíru a pekly koláč. Kromě toho se učily zábavnou formou češtinu. V únoru odjelo 8 dětí z Čechohradu na skvělý poznávací výlet do ČR organizovaný MV. Děti přijely nadšené a vyvolaly novou vlnu zájmu o český jazyk. V termínu 4. – 21. 7. pojede 16 dětí z 5. – 7. třídy na výlet do ČR. O zájemce nebyla nouze, nemohl jsem vzít 4. třídu, ze které by si několik dětí také zasloužilo jet. Účast jsem omezil na děti, které projevují dlouhodobě zájem o češtinu. Výlet byl zcela zdarma, nicméně i tak jsou rodiče nuceni utratit cca 1000 hřiven za pas, plnou moc a pojištění. 3 dětem ze sociálně slabších rodin jsem uhradil i tyto výdaje, jinak by nejely. Akce má dvě části, od 6. do 13. 7. budou děti na táboře s 25 českými dětmi v Ptenském Dvorku. Integrační program pro nás připravují TOM Tuři Olomouc, kteří náš na tábor pozvali a snaží se nám
všemožně vyjít vstříc. 13. – 19. 7. budou děti v Praze a okolí. Akce se koná s velkou podporou paní Petry Procházkové, resp. o. s. Berkat a Prahy 1. Již nyní začínáme sbírat peníze na výlet v příštím školním roce. 1.9 dobrovolnice V květnu přijela do Melitopolu na měsíc dobrovolnice Michaela Schindlerová. Pomohla mojí ženě Naiře vymyslet tanec na koncert a společně ho děti naučily. Michaela má zkušenosti s moravským folklorem, zejména s lidovým tancem. Většinu času tráví Michaela v Melitopolu, kde se zabývá s otcem Petrem Krenickým pomocí chudým a starým lidem. V srpnu bude pomáhat v české vesnici Veselynivka v Oděské oblasti. 2. Melitopol 2.1 Gymnázium 19 Gymnázium č. 19 pořádá tradičně výměny s Cyrilometodějským gymnáziem v Brně, ke kterým připravuje svoje studenty ve spolupráci s českým učitelem. Jedná se zejména o žáky třídy paní učitelky Teťjany Okružné. Paní Okružná umí slušně česky, je velmi vstřícná a její děti jsou chytré a živé. Bohužel jsme měli letos trochu problém s organizací, mísgtní vláda chaoticky měnila prázdniny, výuka často odpadala, děti chodily málo. Moc jsme se toho nenaučily, ale věřím, že příští rok to tyto talentované a motivované děti doženou. 2.2 český spolek Bohemia Na kurzech v českém spolku vedu kurz pro pokročilé a pro začátečníky. Oproti loňskému roku, kdy jsem kurz musel pro nezájem zrušit, jsem si měl letos návštěvnost velmi vysokou. Učil jsem hlavně krajany, kteří se připravují k odjezdu do ČR. Pokročilí studenti jsou většinou Ukrajinci, které jsem „nasbíral“ v loňském roce, když jsem učil na gymnáziu č. 5, č. 19 a na pedagogické fakultě. Melitopolští krajané se učí velmi dobře a chodí pravidelně. Učebnice: moje vlastní materiály + Čeština pro život (A. Nekovářová), Pohádky (L. Holá), Čeština krok za krokem 2 (L. Holá). 2.3 Škola č. 25 Stejně jako loni spolupracuji s paní učitelkou Teťjanou Bondarčuk. Letos nás pozvala na masopust, který slavila její třída 3.B spolu s rodiči. Přivezl jsem 3 děti (víc jsem neměl možnost levně dopravit), které dětem zazpívaly a zatancovaly. 3. Veselynivka V loňském roce jsem se snažil alespoň jednou za měsíc dojet do české vesnice Lobanove na Krymu, kde jsem učil o víkendech. To již není možné a tak jsem začal spolupracovat s obcí Veselynivka v Oděsské oblasti. Jazyková situace je nesrovnatelně lepší než v Čechohradu, čeština je živá, i malé děti rozumí a mluví nez ohledu na to, jestli mají české předky nebo ne. Problém byl jen se čtením, na tom jsme pracovali nejvíc. Ve Veselynivce jsem byl dvakrát na 7 dní během dubna. Chodilo 14 dětí od 1. do 9. třídy. Jazyk na vesnici drží zejména babičky, které mluví krásnou češtinou a totéž vyžadují od svých vnoučat. Děti nemají zájem o gramatiku, důležitá je mluvená podoba. Vřele vítané jsou všechny druhy rukodělných aktivit. Děti nezpívají moc čistě, ale když jsem jim dal domů naučit písničku, druhý den už ji uměly nazpamět a zpívali ji ve školním autobuse překvapenému řidiči. Na rozdíl od Čechohradu, kde učitel češtinu krajanům spíš vnucuje, je Veselynivka pro učitele oáza zájmu a porozumění. S dětmi na vesnici nikdo nepracuje, takže o učitele je velký zájem a děti chodí v plném počtu a pravidelně. 4. Podmínky pro učitele 4.1 ubytování a dojíždění
Učitel žije v českém centru v Čechohradu, které je plně vybaveno. Do Melitopolu se dojíždí nejlépe autem, mikrobusy jezdí 4x denně a z Melitopolu jede poslední v 17:00. Ve Veselynivce jsem žil v pohádkovém rodinném prostředí u paní Marie Provazníkové. V Českém centru v Čechohradu je problém s topením, které je závislé na centrálním topení ve škole. V lednu a v únoru roku 2015 se s úsporných důvodů netopilo a škola byla zavřená. V Českém centru se nejen netopilo, ale trubkami se proháněla voda (aby nezamrzla), která byla pod bodem mrazu. 2 plynová topení v bytě učitele mohly teplotu zvýšit na snesitelných 17 až 20 stupňů, nicméně od podlahy šel notný chlad, vytopení místnosti znemožňují enormě vysoké stropy navíc patrně s mizernou izolací. Ve třídě byla pro děti teplota na hranici únosnosti. Když byly chladnější dny, musel jsem výuku rušit, aby děti neonemocněly. 4.2 vybavení centra a učebny Vybavení pro výuku je vynikající, k dispozici jsou učebnice Čeština express, Czech step by step, Čeština krok za krokem 2, Čeština pro život 1 + 2, Můj první slovník, Barevná čeština, Chcete mluvit česky atd. K dispozici je také multifunkční kopírka a malá přenosná tiskárna, kterou vozím na výjezdy (Veselynivka). Dále notebooky, mapy atd. Prostorná třída umožňuje jak nácvik tanců, tak rukodělky i klasickou výuku, optimální je počet do 15 dětí. Knihovna obsahuje množství českých knih o historii, kultuře, češtině, literatuře atd. a slušnou sbírku kvalitní české literatury. 4.3 spolupráce Intenzivní a dobrá spolupráce probíhala s předsedkyní spolku Světlanou Čubyr, ředitelkou ZŠ Novgorodkivka Raisou Králíček, s ředitelem DK Novgorodkovka Andrejem Čubyr, s vedoucí českého sboru v Čechohradu Oxanou Kacak, s učitelkou angličtiny v ZŠ Novgorodkovka Margaritou Stupak, s učitelkou Gymnázia č. 19 Teťjanou Okružnou, s ředitelkou gymnázia 19, Světlanou Melnik, s učitelkou školy 25 Tetjanou Bondarčuk, s předsedkyní spolku ve Veselynivce, paní Marií Provazníkovou, s paní Ludmilou Muchinou, s otcem Adamem Gasiorem (polská katolická církev v Melitopolu), s otcem Petrem Krenickým (ukrajinská řeckokatolická cirkev Melitopolu), s Annou Makejevou (církev Blagodať), s DK Ševčenko a s velvyslaneckou tajemnicí paní Zdenkou Caisovou. 5. úspěchy a neúspěchy Vzhledem k poměrně krátkému působení (2,5 roku) se nepovedlo úspěšně navázat kontakt se staršími žáky. Protože jsem byl zahlcen tvorbou pracovních listů, nenašel jsem čas na vydávání časopisu Čechohrátky, který měl mezi dětmi pozitivní odezvu. Za svůj největší úspěch považuji letošní letní tábor a koncerty v Melitopolu. Česká kultura v Čechohradu je svérázným místním folklorem. V dětech buduje povědomí o českých tradicích hlavně učitel, ale i tak to má velký význam – všechny děti na vesnici znají české písničky, aktivnější děti provozují českou kulturu na velmi dobré úrovni. Aktivity českého učitele jsou pozitivně vnímány v Melitopolu, který se prezentuje jako multikulturní město. Čechohradské děti jsou Česku blíže nejen jazykově, ale i vztahem ke svému okolí (Čechohrad je tradičně nejčistší vesnice v okolí), poctivostí a pracovitostí. Čechohradské děti dělají České republice v Melitopolském okrese dobré jméno.
