jaro 12/2015
LUDMILA časopis Domu pokojného stáří svaté Ludmily v Chabařovicích 1
ÚVODNÍ SLOVO Vážení uživatelé, rodinní příslušníci, přátelé. Vítáme Vás při čtení dalšího čísla časopisu „Ludmila“. Toto číslo časopisu je v pořadí již dvanácté, což svědčí o tom, že si rádi časopis kupujete a čtete. Zároveň nás stále neomrzelo si formou vydávaného časopisu připomínat chvíle, které jsme zde společně strávili. Je březen, zima je za námi a začínají další krásné měsíce. Měsíce, kdy se květiny derou ven, aby nám ukázaly své krásné a barevné květy, kdy slunce vychází již dříve a zapadá později, kdy sluneční paprsky prozáří téměř každý den, kdy postupně sundáme čepice a těžké, neforemné kabáty, kdy si vyjdeme ven a sedneme si na sluníčku na lavičku a nepřimrzneme. Takto přichází jaro. Věříme, že přibývající slunečními paprsky všem vytvoří úsměv na tváři a při krásných dnech opadnou i starosti a chmury, které nás trápí a tíží. Pojďme všichni společně vstříc novým zážitkům a novým dnům. Neváhejte a začtěte se do časopisu plného fotografií zážitků z dění Domova, příběhů a článků na různá témata, vyluštěte křížovku a spokojeně prožívejte další všední i nevšední dny. Přejeme Vám příjemné prožití jarních dnů s radostí a bez vážných starostí. Kolektiv Domu pokojného stáří svaté Ludmily.
Vaše redaktorky Ivon a Terez.
2
CO SE U NÁS DĚLO V ZIMĚ ROKU 2014/2015?
Prosincová výroba adventních věnců.
Mikuláš, anděl i čert obešli všechny uživatele Domova. Na kavárně…
… i na pokojích.
3
Divadelní představení Mrazík,
které si připravili studenti Gymnázia a SOŠ Dr. Václava Šmejkala.
4
Vánoční vystoupení dětí z Mateřské školy Chabařovice.
Vystoupení dětí ze ZŠ Arkádie.
5
Vánoční tvorba barvami na sklo se studenty.
Promítání na kavárně.
6
Společenská hra BINGO.
Sportovní hra ŠUFFLE.
PEXESO
7
VÁNOCE V LUDMILE 2014
8
MASOPUST 2015
9
PŘÍSPĚVKY OD ZAMĚSTNANCŮ Rozhodl jsem se přispět do časopisu „Ludmila“ a rád bych se s Vámi podělil o můj největší koníček, čímž je fotografování. Na svůj koníček jsem přišel díky otci, který je amatérský fotograf a již od mého útlého dětství mě s fotoaparátem a focením seznamoval a postupně mne učil. Chodili jsme společně na procházky po okolí města Chlumce, kde jsme fotili přírodu, přírodní jevy, květiny, lesy, panoramata a zvířata. Maminka se fotografických výletů nezúčastňovala, dokonce i odmítala focení své osoby. Postupem času mi otec začal fotoaparát půjčovat a koordinovat mé focení. Překvapení v podobě fotoaparátu jsem dostal od otce ke 14tým narozeninám. Měl jsem obrovskou radost. Od té doby jsem začal fotografovat sám. Nejraději fotím přírodu, a to hlavně květiny, brouky, krajinu. Časem jsem a s nabranými zkušenostmi začal s fotografováním portrétu osob a nyní fotografuji i svatební hostiny a oslavy. Současně s fotografováním jsem se učil zacházet i s kamerou. Od 15.ti let již filmuji sám. Nejvíce natáčím dokumentární filmy o všem, co mě zajímá. Pro ukázku přikládám fotografii západu slunce nad Střižovicemi, kterou jsem pořídil v pozdních večerních hodinách. Na kompozici jsem čekal půl hodiny, než jsem tuto fotografii vyfotil. František Kopa
10
NĚCO O NÁS… Jmenuji se Petra Štechmilerová. Narodila jsem se před 39 lety v Duchcově. Tento rok v červnu oslavím své 40 narozeniny. Od narození jsem žila v obci Háj u Duchcova a posledních 5 let žiji se svou rodinou v obci Lužec u Ústí nad Labem. Mám dospělého syna Péťu, puberťáka Míru, nevlastního syna Jeremyho a 3 letou dcerku Terezku. Do naší docela velké rodiny ještě patří domácí mazlíčci – Pejsek Čenda, bernardýnka Ťapinka, kočička Sisi a trošku větší mazlíček „kůň“ Ainstein. Svůj volný čas nejraději trávím se svou rodinou, hlavně s mojí dcerkou Terezkou. Je to malá nezbednice, tak zabere hodně času. Ráda se podívám na starší české filmy a muzikály. U toho si vždy odpočinu a přijdu na jiné myšlenky. Již 10 let pracuji jako pracovník v soc. službách. Začínala jsem v DD. Bystřany, potom jsem pracovala u mentálně postižených dětí v Háji u Duchcova a poslední rok pracuji v tomto zařízení. Tato práce mně velmi baví a naplňuje. Ráda pomáhám lidem, kteří to potřebují. Jestli to dělám dobře? – to posuďte sami.
11
KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ AKTIVITY PRO UŽIVATELE NA BŘEZEN 2015 Pátek 6. 3. 2015 od 13:30 na kavárně Aktivita s Ivou M.: Tvorba jarního stromu přání
Úterý 10. 3. 2015 od 13:30 Aktivita se Simon: Sázení velikonočního osení
Středa 11. 3. 2015 od 10:00 na kulturní místnosti Aktivita s Terez: Lehké aktivní cvičení Čtvrtek 12. 3. 2015 od 13:30 Aktivita s Věrou: KUŽELKY
Úterý 17. 3. 2015 Aktivita s Lenkou: BINGO
Středa 18. 3. 2015 od 13:30 Aktivita s Parvoletou: Plnění panenek Kiwanis 12
Čtvrtek 19. 3. 2015 od 13:30 na kavárně Aktivita s Ivou P.: PEXESO Úterý 24. 3. 2015 od 13:30 na kavárně Aktivita s Petrou: ŠUFFLE Středa 25. 3. 2015 od 10:00 na kulturní místnosti Aktivita s Terez: Lehké aktivní cvičení
Čtvrtek 26. 3. 2015 od 13:30 na kavárně Aktivita s Janou: Výroba velikonočních přání Pátek 27. 3. 2015 od 13:30 na kulturní místnosti Aktivita s Drahuš: Čtení na pokračování
Úterý 31. 3. 2015 od 10:00 Aktivita s Terez a Ivon: Pečení bábovek
13
NAHLÉDNUTÍ DO BUDOUCNA Již jsme si shrnuli většinu zážitků, které jsme za poslední tři měsíce prožili. Nekoukejme jen do minulosti, ale zkusme společně nahlédnout do budoucna. Na co se můžeme těšit či čemu se vyhnout? Do příštích měsíců jsme si pro Vás připravili spoustu malých i velkých překvapení. Jako správné ženy Vám nemůžeme říci všechno, to by již nebylo překvapení, přesto si dovolíme poodhalit pár věcí. Masopust jsme ve společném kruhu již oslavili. V měsíci dubnu oslavíme Velikonoce. Někteří z Vás oslavu Velikonoc v našem Domově zažijí poprvé, jiní po několikáté, ale proč jsme vlastně slavili Masopust a proč budeme slavit Velikonoce? Tuto otázku jistě mnozí z Vás zodpoví bez mrknutí oka. Přesto si odpovíme společně. Pod názvem masopust se skrývá celé období od Tří králů až do začátku postní doby hlavně však poslední tři dny, jímž toto období končí. Na Moravě se označuje jako fašank, fašinek nebo ostatky. Nejde o církevní svátek, ale byl zařazen do církevního kalendáře, takže jeho termín se určuje podle Velikonoc. Odehrává se před Popeleční středou, která zahajuje předvelikonoční postní období. A protože Velikonoce jsou pohyblivým svátkem, může být masopustní neděle v rozmezí od 1. února až do 7. března. Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný "tučný čtvrtek" či "tučňák". Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. Bývalo však i několik tradičních masek, které se objevovaly každoročně. Mezi ně patřil např. medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou bývala tzv. klibna (= šiml, kobyla, koníček), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších. Tučný čtvrtek U nás se masopust slaví tři dny. Přípravou býval "tučný" čtvrtek před masopustní nedělí s pestrým jídelníčkem včetně masa – původně se jedlo hovězí, jehněčí a zvěřina, od 19. století nastoupila obliba zabijaček a tradiční vepřové pečeně s knedlíky a zelím, zapíjené pivem. V té době se také začala za masopustní jídlo považovat pečená husa. Panovala přesvědčení, že na tučný čtvrtek musí člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. Taneční neděle Hlavní zábava začínala v neděli. Po bohatém obědě se všichni chystali na taneční zábavu, která se často protáhla až do rána… V každém kraji si lidé vymysleli jiné názvy a jiné 14
zvyklosti. V Praze vznikly v 18. století masopustní plesy zvané reduty, určené pro bohatší vrstvy. Maškarní úterý Vyvrcholením masopustu bylo úterý, kdy se pořádaly průvody maškar nebo hrály žákovské divadelní hry. Nejoblíbenějším námětem byl soud s opilcem Bakchusem. Masopustní pranostiky Masopustní úterý
Masopust na slunci - pomlázka u kamen.
Masopust na slunci - pomlázka v senci.
Svítí-li slunce o masopustě, bude pěkná pšenice a žito podzimní.
Svítí-li slunce na bláznivé masopustní dni bude pěkná pšenice i žito.
Konec masopustu jasný - len krásný.
Krátký masopust - dlouhá zima.
Na ostatky lužky - budou jabka, hrušky.
Jaké jest masopustní úterý, taková bude Veliká noc.
Bude-li příjemné povětří (v masopustní úterý), bude dosti hrachu.
Teče-li v úterý masopustní voda kolejem, bude úrodný rok na len.
Bude-li v úterý masopustní neb v středu (Popeleční) vítr aneb vichr, tehdy celý půst větrný bude.
Popeleční středa
Jaké je počasí o Popeleční středě, takové se drží celý rok.
Suchý půst - úrodný rok.
Proč se slaví Velikonoce? Velikonoce jsou nejen svátkem jara, ale především oslavou zmrtvých vstání Ježíše Krista. Došlo k němu třetí den po jeho ukřižování v jeho 33 letech. Kdy se Velikonoce slaví? Velikonoce jsou každý rok v jiný kalendářní den. V křesťanských církvích se Velikonoce slaví první neděli po 14. nisanu, tedy po prvním jarním úplňku (po 21. březnu). Z metody výpočtu vychází 35 možných dat, kdy se mohou Velikonoce konat. Byl-li úplněk v neděli, jsou Velikonoce až další neděli. Datum Velikonoc se tedy může lišit mezi 15
lety až o více než jeden měsíc (od 22. března do 25. dubna). Jarní rovnodennost je stanovena "úředně" na 21. březen podle gregoriánského kalendáře bez ohledu na astronomickou skutečnost (která se může lišit i o dva dny). Pravoslavné Velikonoce jsou proti katolickým většinou opožděny (zpravidla o týden, ale i více), protože pravoslavná církev pro jejich výpočet používá starší juliánský kalendář. Velikonočnímu pondělí a neděli předchází Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Velikonoční neděle - Oslava Kristova vzkříšení a jeho vítězství nad smrtí. Velikonoční pondělí - Čas radosti a hodování po 40 denním půstu. Čas vyrazit na pomlázku. Jak je to s tradicemi na Velikonoce? Velikonoční pondělí a pomlázka Každý z nás má nějaké tradice, které upřednostňuje. Velikonoce jsou především spojeny s pomlázkou, která má také svojí tradici. Ve 14. století manželé a milenci šlehali své manželky a milenky. Uplést pomlázku v té době uměl každý. Ovšem ten kdo včasně ráno nevstal, byl polit studenou vodou v posteli, tudíž v dřívějších dobách na Velikonoční pondělí všichni muži a děti vstávali brzo ráno a chodili koledovat. Obcházeli sousedství a šlehali děvčata, aby byly v příštím roce zdravé. Velikonoční vajíčka Další tradicí, kterou pravděpodobně zavedli Egypťané, jsou Velikonoční vajíčka. Nejstarší nalezená kraslice je stará 2300 let, což je neuvěřitelně dlouhá doba. Vajíčka, ale měly stejnou tradici, jako dnes. Dostávají je koledníci za odříkání hezké koledy. Ovšem vajíčka, o které se koledovalo, musely být plná a barevná, tzv. uvařeny na tvrdo. Typické barvy pro vajíčka jsou žlutá, želená, červená a hnědá. Jedná se především o přírodní barvy, aby je mohl každý doma obarvit. Kraslice, které jsou vyfouknuté, byly a stále jsou používány pouze k dekoraci.
16
Velikonoční beránek Velikonoční beránek, který je z dalších tradic, je symbolem člena Božího stáda. Beránek je od středověku známý, jako obřadní pokrm. V dnešní době je branný, jako sladká pochoutka, stejně jako Velikonoční zajíček. Pašijový týden (nebo též svatý týden) Spousta z vás by, ale nemusela znát tzv. Pašijový týden (svatý týden), ten začíná květnou nedělí a končí Velikonocemi, tedy nedělí. Tento týden připomíná vrchol Ježíšova života – jeho smrt a vzkříšení. Každý den v tomto týdnu má své jméno. Pondělí, které je nazýváno, jako modré nebo také žluté. V tomto dni se uklízelo v domě a v jeho okolí. Úterý bylo šedivé a tento den se vymetaly pavučiny. Středa byla sazometná anebo škaredá – vymetaly se saze. Čtvrtek byl zelený - poslední večeře Páně – připomíná se poslední večeře Páně pří níž se Ježíš loučil s apoštoly a označil Jidáše za zrádce. Pátek byl velký a to proto, že umřel Ježíš Kristus. Dále pak byla bílá sobota, velikonoční neděle a pondělí červené.
17
PŘÍSPĚVKY OD UŽIVATELŮ Paní Halaxová je věrnou přispěvatelkou do našeho časopisu. My ji za to veřejně děkujeme a jsme rádi, že se s námi podílí na tvorbě časopisu. Perličky z Velikonočních svátků od paní Halaxové. Velikonoce se synem: Můj syn jako malý chlapec šel taky o Velikonocích „koledovat“ po domech vajíčka. Nikdo z rodiny neuměl udělat pomlázku (po slovácku tatar). Tak mu děda uřízl proutek, dal mu tašku a šel. Přes oběd, dokud jsou lidé na vesnici doma. Ke čtvrté hodině se vrátil úplně unavený domů s taškou plnou vajec. Jenže ouha. Vajíčka byla většinou kachní a v rozhlase šla zpráva, že se nemají jíst zasyrova. Tak se stále vařila vajíčka, byla k večeři, na svačinu, do salátu, jen tak a stále jich bylo dost. Koledníček je už odmítal a já pomalu nevěděla co s tím. Na vesnici má každý u domku drůbež a je-li tam rybník pak i ty kachny. Zabíjačka byla: Už je to dávno. O Velikonocích bylo plno práce v hospodářství, a tak došlo na porážku čuníka až k večerním hodinám. Řezník, jako můj otec a matka musela být k ruce. Aby bylo maso čisté, vše se dává do kýblů a hrnců s vodou. Ve stáji, kde tekla studená voda z kohoutků, se nosila voda v kýblech. Z bytu se naopak do stáje nosila v kýblech voda vařící. A bylo to tu. Otec s matkou nesli vodu a oba se potkali. Nějak se v té tmě neviděli, takže otec matku zlil studenou vodou od shora dolů, když venku na dvoře mrzlo, praštila s kýblem na zem a s nepěknými slovy se šla do bytu sušit. Otec klel, neznal také pardóny ve slovech a my ostatní jsme byli rádi, že ta voda byla studená a ne vařící. Nebyly to veselé Velikonoce… Velikonoce, tentokrát bez sněhu: Bydlí sourozenci vedle sebe v domku Majka, Zdeněk a mají dospělé děti, kluky. Ti kluci jsou stejně staří, čili bratranci, v té Velikonoční době, vojáci. Kluci dostali na Velikonoce volno, tak 18
to šli zřejmě oslavit. Bylo horko, takže se asi dobře pilo. Majka vyhlížela, jestli už jdou k obědu, ale místo kluků přišel jen jeden a říkal na Zdeňka. „Strýcu, pojďte pro toho Libora a Zdenka, sů ožralí v prachu na silnici.“ Tak šel. Kluci byli na mol, tak měl co dělat, dostat je domů. Vzal každého na jedno rameno a šel s nimi pěkný kousek domů. Odpoledne jsem k nim došla a táta Zdeněk, ještě vzteklí říkal: „Tak si představ, že já mám takové ostudy, že se stydím jít ven na ulici, protože všichni říkají, že jsem byl tak ožralí, že mě kluci vláčeli oba domů.“ Jak byli těžcí, měl co dělat, aby je dotáhl domů, tak se tíhou s nimi až motal a bylo z toho, že oni vedli ožralého domů. Já se s Majkou chechtala, on zuřil. Pak si to kluci asi slízli. Velikonoce na Moravském Slovácku: O Velikonočním svátku slyším na zahradě píseň „Co s načatým večerem“. Podívám se co za zpěváka a on to soused bez saka, bez čepice, jen v košilce, notně se kymácející. Ihned na to se otevřou dveře v sousedově domě, v nich paní manželka zpěváka pěkně zasněženého a praví: „Já ti dám, co s načatým večerem. Ihned se vrať se sakem ty ….“. Není těžké o to sako přijít, protože koledníci jdou snad do každého bytu a hlavně, kde jsou děvčata, kde jsou hned obdarováni slivovicí, která o Velikonocích teče takřka všude proudem. Tam na „tatar“ děvče uváže na špičku toho tataru dlouhou mašli, vypije se štamprdle a jde se dál a tak to jde do odpoledních hodin. Tatar je velice dlouhý, těžký už hodně opentlený a nosí se na rameni. Při tom se zpívá po celé dědině a křičí, je chaos. Většinou je oběd v 1 hodinu, kdy se koledníci vrací domů, ale těžko obědvají, jdou spát. Druhý den se vaří česnečka a jiné léčivé procedury na rozbouřený žaludek. Na Moravském Slovácku je veselý lid, když se něco slaví, tak ve velkém a hlučně. Veliké a bohaté svatby, něco z troškových filmů. Blízko jsou lázně Luhačovice, kde se tančí a jezdí na tanečky babičky kam je autem doveze a zase přiveze syn autem. To jsou 70ti leté babičky, moderní, hezky oblečené ženy.
19
20
